JAK MLUVIT ZDRAVĚ metodické materiály
Mgr. Alžběta Kryštofová 2014 – 2015
Obsah Úvod do logopedie ................................................................................................................... 4 Myšlenková mapa rétoriky .................................................................................................. 8 Dechová cvičení ................................................................................................................... 9 Cvičení na regulaci tempa řeči ........................................................................................... 10 Cvičení na regulaci čelistního úhlu ..................................................................................... 11 Obsahová stránka jazyka........................................................................................................ 12 Černobílý svět .................................................................................................................... 14 Rozvoj slovní zásoby............................................................................................................... 15 Černokněžník ..................................................................................................................... 16 Interview ............................................................................................................................ 17 Řeč a výslovnost ..................................................................................................................... 18 Modelína a žvýkačka .......................................................................................................... 21 Samohlásková řeč .............................................................................................................. 22 Sluch a jak o něj pečovat ........................................................................................................ 23 Naslouchání.................................................................................................................... 24 Sluchová paměť.............................................................................................................. 25 Rytmizace, vnímání rytmu ............................................................................................. 26 Sluchové pexeso................................................................................................................. 28 Hlasová hygiena ................................................................................................................. 29 Mějte pootevřenou hlasivkovou štěrbinu ......................................................................... 32 Zdůrazňujte změnou výšky ................................................................................................ 33 Mluvte pomalu a vyslovujte co nejzřetelněji ..................................................................... 33 Hlídejte si tempo řeči ......................................................................................................... 34 Dbejte na obsah sdělení..................................................................................................... 34 Dávejte pozor na polohu jazyka ......................................................................................... 34
Nezapomeňte správně pohybovat ústy ............................................................................. 34 Využívejte při řeči hlavovou rezonanci .............................................................................. 35 Průběžně sledujte výsledky ................................................................................................ 35 Loďka.................................................................................................................................. 36 Důraz .................................................................................................................................. 37 Fonační cvičení ................................................................................................................... 38
Úvod do logopedie Blok přednášek a workshopů je určen pro učitele, žáky vyšších i nižších ročníků. Je zaměřen na osvětu a prevenci v oblasti narušené komunikační schopnosti. Účastníci jsou seznámeni s vědním oborem logopedie, oblastmi narušené komunikační schopnosti, kterými se logopedie zabývá a možnostmi rozpoznání, předcházení, eliminace jednotlivých typů. Účastníci se dozvědí, jaký je normální vývoj řeči, jaké jsou možné odchylky a kdy je nutné vyhledat odborníka. Skupina workshopů se též dotýká osvěty v oblasti komunikace osob se sluchovým postižením. Náplní jsou projevy, možnosti fungování osob se sluchovým postižením ve společnosti a hlavně jejich způsoby komunikace: prstová abeceda jednoruční, dvouruční, znakový jazyk, znakovaná čeština, odezírání. Logopedie Je vědní disciplína, která se zabývá osvětou, prevencí, diagnostikou a terapií narušené komunikační schopnosti. Jedná se o interdisciplinární obor, který má úzký vztah k pedagogickým vědám (obecná a speciální pedagogika), psychologii, lékařským vědním oborům (psychiatrie, otorinolaryngologie, genetika, audiologie, foniatrie, ortodoncie, čelistní chirurgie, pediatrie, atd.) Má také úzký vztah se speciálně-pedagogickým oborem surdopedie, který se věnuje výchově a vzdělávání osob se sluchovým postižením. Surdopedie se vyčlenila z logopedie v roce 1985 a od této doby mají absolventi vysokoškolského studijního oboru klinická logopedie také povinné státní závěrečné zkoušky ze surdopedie a znakového jazyka. Okruhy narušené komunikační schopnosti Jak uvádí Lechta (2013), termín NKS (communicative disability) odpovídá i nejnovější klasifikaci Světové zdravotnické organizace (WHO) – International Classification of Functioning, Disability and Health = ICF (= MKF – Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví, 2008). Klasifikujeme-li NKS podle Lechty (např.2003a,b; 2013), sledujeme, zda se NKS týká produkce (sdělování, vysílání informací), nebo percepce (porozumění, přijímání informací). Objeví-li se porucha v oblasti porozumění řeči, sekundárně se obtíže promítnou i do oblasti produkce (např. receptivní porucha jazyka). NKS se může týkat verbální nebo neverbální komunikace, mluvené nebo grafické podoby komunikace. Kritérium geneze rozlišuje NKS vrozenou nebo získanou. Z hlediska trvání může být NKS trvalá (obvykle při těžším orgánovém postižení, např. při dysartrii) nebo přechodná (např. porucha artikulace). Kritérium etiologie rozlišuje příčiny NKS, které mohou být orgánové (krvácení do mozku při afázii) nebo funkční (nesprávná hlasová technika, přemáhání hlasu, funkční svalová dysbalance v
orofaciální oblasti, obtíže ve sluchové analýze a syntéze slov). Podle klinického obrazu může být NKS hlavním příznakem (specificky narušený vývoj řeči) nebo může být symptomem jiného dominujícího postižení, onemocnění či narušení, potom hovoříme o symptomatické poruše řeči. Kritérium rozsahu třídí NKS na částečné neboli parciální (obtíže dyslektického charakteru) nebo o úplné narušení komunikační schopnosti (globální afázie). Komunikační schopnost jedince je narušena tehdy, působí-li interferenčně alespoň jedna z jazykových rovin při realizování komunikačního záměru. Logoped pracuje rovněž v oblasti alternativní a augmentativní komunikace (dále též AAK). Snaží se najít vhodné způsoby komunikace pro osoby se závažnými poruchami komunikace. Vrozené těžké poruchy komunikace můžeme zaznamenat u osob s těžším mentálním, sluchovým postižením, s kombinovaným postižením, při dětské mozkové obrně, při pervazivních vývojových poruchách. Podkladem závažných získaných poruch komunikace mohou být cévní mozkové příhody, úrazy mozku, nádory na mozku, získaná těžká sluchová postižení, získaná kombinovaná postižení. Těžké poruchy komunikace mohou být důsledkem progredujícího onemocnění mozku neboli demence. Demence řadíme do kategorie neurogenních poruch komunikace, které vznikají v důsledku organického poškození mozku a nervové soustavy. Jazykové roviny rozlišujeme čtyři: Foneticko-fonologická Lexikálně-sémantická Morfologicko-syntaktická Pragmatická Typy narušené komunikační schopnosti jsou tyto: Narušení vývoje řeči Narušení článkování řeči Narušení plynulosti řeči Narušení fatických funkcí Nemluvnost Narušení zvuku řeči
Narušení grafické stránky řeči Poruchy hlasu Symptomatické poruchy řeči Kombinované poruchy řeči
Řeč jako nástroj
V této části se účastníci seznamují s důležitostí dovednosti používat řeč správně v oblasti budoucí profese, navazování vztahů, úspěšnosti v životě, sebevědomí. Zaměřujeme se na kulturu mluvního projevu. Učíme se participací na praktických cvičeních v malých skupinkách po třech jak mluvit aby nám bylo rozumět. Stejně tak důležité jako vědět, co sdělit je i to, jak to sděluji. Workshop se v úvodu zaměřuje na to, aby si účastníci pomocí myšlenkové mapy přišli sami na to, co vše je pro správné mluvení důležité a následně o tom diskutují ve skupině a na závěr se školitelem. Tomuto přehledu odpovídá následující seznam dovedností nezbytných pro realizaci správného řečového projevu: Sluchové vnímání Zrakové vnímání Intelekt Podnětné prostředí Motorika: jemná, hrubá, oromotorika (motorika rtů, jazyka, čelistí, měkkého patra) Dýchání Fonace Obsahová stránka řeči Aby naše řeč byla srozumitelná, nezbytné je při řeči využívat tyto dovednosti: Brániční dýchání Dostatečný čelistní úhel Přiměřené tempo mluvy
Myšlenková mapa rétoriky Příprava: papír, tužka pro každého účastníka Cíl: zamyšlení se nad tím, jak musíme mluvit, aby nám ostatní dobře rozuměli Věk: +9 Doba: 15-25min Účastníci se zamyslí nad tím, jak by měli správně hovořit, aby jejich řeč byla dostatečně srozumitelná. Každý vytvoří sám svoji myšlenkovou mapu, následně se vytvoří malé skupinky po třech účastnících a prodiskutují dané téma. Na závěr zhodnotí lektor podněty a nápady od účastníků, uvede praktické příklady ze života, jak to vypadalo, když se tyto zásady porušily a jakým způsobem působily interferenčně ve vztahu ke komunikačnímu záměru účastníků komunikace.
Dechová cvičení Příprava: Papírová kulička, stůl Cíl: zlepšení soustředěného výdechového proudu, střídání rolí, kooperace Věk: +6 Doba: 15min Účastníci se seznámí se zásadami bráničního dýchání. Vytvoří skupinky po dvou, každý si dřepne k jedné straně stolu. Dají před sebe, doprostřed stolu papírovou kuličku, bradu položí na desku stolu a posílají si kuličku pouze svým soustředěným, bráničním dechem. Snaží se soustředit svůj expirační proud. Při zpětné vazbě zhodnotí svoji schopnost soustředit výdechový proud určitým směrem, schopnost kooperace. Popřemýšlí nad důležitostí správného dýchání při mluvení. Dostanou příklady z praxe od lektora, jak to vypadá, když dýchání při mluvě není dostatečné a jakým způsobem tato skutečnost může celkově narušit projev daného jedince.
Cvičení na regulaci tempa řeči Příprava: Obrázek želvy nebo hlemýždě, baterka Cíl: zpomalení tempa řeči Věk: +9 Doba: 30min Účastníci si vyzkouší rychlou a pomalou řeči, procítí rozdíly, prodiskutují, který typ je lepší a jaký vliv má tempo řeči na její srozumitelnost. Pomocí baterky si vyzkouší ukazovat na stěnu světlem linie odpovídající jednotlivým slovům, čímž přirozeně zpomalí svoji mluvu. Napomůže jim imaginace pomalosti obrázek želvy nebo hlemýždě. Vyzkouší si tuto nově nacvičenou mluvu ve dvojicích při běžném dialogu. Na závěr prodiskutujeme, jaké je nejvhodnější tempo řeči, aby byla dostatečně srozumitelná.
Cvičení na regulaci čelistního úhlu Příprava: Dřevěná špátle, tabule, křída, zrcátka Cíl: zlepšení velikosti čelistního úhlu při mluvení Věk: +10 Doba: 30min Účastníci si vyzkouší samohláskovou řeč, napíšeme na tabuli slova písně „Holka modrooká“ a poté napíšeme totéž s vynecháním souhlásek. Děti si vyzkouší zazpívat píseň jednou běžně a jednou pouze pomocí samohlásek. Prodiskutují význam zvětšení čelistního úhlu při artikulaci samohlásek. Ověří si každý sám v zrcátku velikost svého čelistního úhlu při realizaci samohlásek. Vyzkouší si dialog se špátlí skousnutou mezi stoličkami.
Obsahová stránka jazyka Účastníci se seznámí s důležitostí dovednosti formulovat své myšlenky, popřemýšlí nad tím, co je důležité trénovat, aby naše schopnost formulace byla lepší. V průběhu tréninku účastníci pochopí sílu slova a dozví se, proč používat pozitivní vyjadřování a jak si jej udržet, dozví se, proč je důležité umět vyjádřit obsah sdělení. Natrénují si různé formy sdělení a situace, kdy je vhodné jaký typ sdělení využít. Modul se věnuje nejčastějším chybám v projevu, jak se jim vyhnout a odstranit je. Výrazná část, která prolíná všechna cvičení je určena pozitivnímu myšlení. Nejsilnější motivační prvek pozitivního myšlení je láska, a to nejen k bližnímu, ale hlavně k sobě samému. Pozvedneme si sebevědomí pozitivním myšlením a uvidíme, jak se náš život zlepší. Protože "pozitivní myšlení" je cesta k příjemnějšímu životu. Rozdíl mezi pozitivním a negativním náhledem na svět lze vyjádřit už mnohokrát zmiňovaným příkladem s láhví do poloviny zaplněnou: pesimista takovou láhev označí jako poloprázdnou, kdežto optimista ji vidí poloplnou. Negativní myšlení je tedy vlastně kritické vnímání reality. Lze dokonce tvrdit, že ten, kdo myslí negativně, nemůže realitu vnímat jinak než kriticky, protože ho k tomu nutí jeho v podvědomí vypěstovaný program, jehož hlavní motivační silou je strach. Pesimista vidí vše kolem sebe, ale i v sobě, jako nedostatečné. Naproti tomu člověk podvědomě naprogramovaný pozitivními myšlenkami má tendenci si z téže reality automaticky vybírat pozitiva. Teoretici pozitivního myšlení sice připouštějí silný vliv našeho podvědomí na naše fungování v životě, ale zároveň tvrdí, že si svůj podvědomý program vytváříme sami svými myšlenkami - ať už si je uvědomujeme či ne. Dokonce tvrdí, že si těmito myšlenkami vytváříme svůj životní úděl, své životní štěstí, do jisté míry tedy ovlivňujeme svůj osud. Ne všechny naše myšlenky mají podle této teorie stejně silný vliv. Nejvlivnější jsou tzv. řídící myšlenky, které stojí v pozadí našich úvah, reakcí a rozhodnutí. Také frekvence výskytu nějaké myšlenky může být rozhodující. Ojedinělá myšlenka byt´ i silně negativní nenadělá mnoho škody. Paradoxně právě některé analytické poznatky teorii pozitivního myšlení podporují. Freud ve svých studiích poukazuje na fakt, že lidský strach a obavy z neúspěchu (jsou-li dostatečně silné) přimějí člověka, aby si výsledek, kterého se obává, sám podvědomě vyrobil. Strach nám zatemní mozek a ve vzniklém zmatku uděláme právě to, co vede k obávanému výsledku. Člověk si buďto věří, nebo má strach. Když si věříme, smýšlíme o svých schopnostech a možnostech pozitivně - když máme strach, činíme tak s negativním nábojem. Naše myšlenky skrze podvědomí "prosakují" do našeho života. Už jste zažili ten pocit, že nesnesete nějaký způsob chování svých blízkých? Mám na mysli třeba způsob, jak se vaše matka dívá, když uděláte to a to. Jako byste za jejím pohledem cítili myšlenku, která se jí usadila v hlavě. Člověk svými myšlenkami
přitahuje, nebo naopak odpuzuje ve svém životě lidi, události i situace, které pak prožívá. „Pozitivní myslitelé“ s odvoláním na indickou filosofii dokonce tvrdí, že naše myšlenky se přeměňují v energii, která má tendenci se zhmotnit (realizovat). Pro kriticky smýšlejícího a materialismem odkojeného Evropana to může být dost obtížně stravitelné sousto.
Černobílý svět Příprava: krátké příběhy sepsané na listu papíru, jeden do skupinky po pěti Cíl: uvědomění si význam pozitivního myšlení Věk: +10 Doba: 45min Účastníci si ve skupinkách pročtou krátké, neutrálně zabarvené příběhy. Poté jsou vyzváni, aby si prodiskutovali vždy dvě varianty téhož příběhu, události s tím, že jedna varianta bude z pohledu pesimisticky smýšlejícího vypravěče a druhá pozitivně myslícího jedince. Pak si příběhy dle instrukcí navzájem převypráví. Závěr je věnován diskusi, zaměřující se na účinky pozitivního myšlení jak na subjekt sdělení, tak na objekt. V úvahu přistupuje i prevence psychosomatických chorob a celkový psychický stav jedince. Diskuse se může týkat i negativnímu vlivu na stýkání se s lidmi, kteří smýšlejí negativně, na sledování večerních zpráv v médiích.
Rozvoj slovní zásoby Slovní zásoba (lexikum) představuje soubor všech slov a slovních spojení (lexikálních jednotek, lexémů), která se vyskytují v jednom konkrétním jazyce nebo která v daném jazyce zná jeden konkrétní jedinec (individuální slovní zásoba). Do aktivní slovní zásoby patří ta slova, která člověk používá při ústním i psaném projevu. Slovům z pasivní slovní zásoby člověk rozumí, ale sám je běžně nepoužívá. Počet slov ve slovní zásobě se liší mezi jazyky i mezi lidmi. V češtině tvoří aktivní slovní zásobu u dospělého člověka asi 3000 – 10 000 slov. Pasivní slovní zásoba je obvykle 3–6x vyšší, pasivní slovník středoškolsky vzdělaného uživatele češtiny zahrnuje asi 50 000 slov. Inteligence, vzdělání nebo počet přečtených knih mají velmi malý vliv na to, jak člověk dokáže mluvit. Čtením a učením se zpaměti si rozšiřujeme hlavně svou pasivní slovní zásobu, která je pro samotné mluvení zcela nepotřebná. Kvalitní písemný projev bývá známkou vysoké inteligence a bohaté pasivní slovní zásoby. Bohužel i psaním stejně jako poslechem si rozšiřujeme pouze svou pasivní slovní zásobu, nikoli aktivní, která jediná určuje, jak dobře umíme mluvit. Pasivní slovní zásoba je databáze slov a slovních spojení, která jsou pevně a spolehlivě uložená v naší paměti. Obsahuje 30 000 až 50 000 výrazů. Její velikost nejvíce ovlivňuje dosažené vzdělání spolu s objemem a kvalitou četby. Najít v této databázi jediné slovo nám trvá celou sekundu, ale často i mnohem déle. Možná si říkáte, že najít jedno slovo mezi desítkami tisíc za pouhou sekundu je přeci blesková rychlost. Ano, to jistě je, ale ne pokud chceme mluvit. Zkuste si nahlas přečíst následující větu a mezi jednotlivá slova vložte sekundovou mezeru (můžete ji doplnit známým zlozvykovým "éééé"). "Dnes - Vám - to - velice - sluší. - Mohl - bych Vás - pozvat - na - kávu?" Je zřejmé, že pasivní slovní zásoba je pro plynulou řeč naprosto nepoužitelná. Aktivní slovní zásoba je také databáze slov a slovních spojení. Na rozdíl od pasivní zásoby je velmi rychlá. Najít v ní potřebné slovo trvá jen několik desítek milisekund. U většiny lidí obsahuje 4 000 až 8 000 výrazů. (Odhaduje se, že spisovatel Karel Čapek dokázal aktivně používat až 25 tis. výrazů). Hlavní rozdíl oproti pasivní slovní zásobě však je, že její velikost není závislá na inteligenci ani vzdělání. Často se proto stává, že trhovec dokáže být mnohem výmluvnější a ve společnosti oblíbenější než fyzik z Akademie věd. Důvod je prostý. Aktivní slovní zásobu upevňujeme a rozšiřujeme pouze jejím neustálým aktivním používáním. A jak svoji aktivní slovní zásobu můžeme zlepšit? Dalo by se jednoduše odpovědět mluvením, mluvením a mluvením s lidmi. A skutečně to takto jednoduché je, bohužel v praxi téměř nerealizovatelné. Už jen samotný fakt, že svou aktivní slovní zásobu potřebujete zdokonalit znamená, že k mluvení nemáte dostatek příležitostí nebo jich ze strachu nevyužíváte. Naštěstí existuje jiný, stejně účinný, a pro někoho méně „násilný“ způsob, jak se naučit dokonale mluvit.
Černokněžník Příprava: bez přípravy Cíl: zlepšení schopnosti verbálně se vyjadřovat Věk: +6 Doba: 30min Účastníci si vyberou jednoho ze svých řad, ten odejde za dveře místnosti a tam ho černokněžník začaruje v nějakou věc, ve kterou, to on sám neví a tato informace je sdělena pouze ostatním, kteří v místnosti zůstali. Poté se začarovaný člověk vrátí zpět do místnosti a ostatní ho mohou odčarovat pouze tak, že mu sdělují, jaké ta věc, do které je začarovaný má vlastnosti. Př.: „Když jsi zralý, jsi žlutý.“ Začarovaný jedinec si vybírá z ostatních, kteří mu poradí. Úkolem je odhalit, do čeho je začarovaný za co nejkratší dobu, s co nejmenším počtem rad. Účastníci si zkouší vymýšlet a vybírat ze slovní zásoby taková slova, která odpovídají rozšíření informací o daném pojmu (př. banán) a přitom neporadit začarovanému tak okatě, aby to hned uhodl. Následně diskutujeme o tom, jakým způsobem lze zlepšit svoji slovní zásobu, jestli to děláme, k čemu je to dobré a kdy se nám to může hodit.
Interview Příprava: lístečky s názvy povolání pro každou dvojici ze zúčastněných Cíl: zlepšení schopnosti verbálně se vyjadřovat Věk: +9 Doba: 30min Účastníci se rozdělí do dvojic, jeden z nich je moderátor a druhý si vytáhne lísteček s názvem povolání. Následuje nácvik dialogu ve dvojicích. Zúčastnění si představují, že vystupují v televizní talkshow v živém vysílání. Po nácviku předvedou svůj rozhovor před ostatními. Následuje diskuse, která z dvojic byla nejvíce verbálně obratná a proč, jaké prvky v mluvě používala a podobně.
Řeč a výslovnost Výslovnost neboli artikulace je v oboru lingvistiky chápána jako vytváření hlásek pohyby mluvidel. Špatná artikulace může způsobit špatnou srozumitelnost řeči, protože se při ní mění kvalita i kvantita hlásek, zejména samohlásek. Artikulační orgány rozdělujeme na aktivní (dolní a horní ret, dolní čelist, jazyk, měkké patro s čípkem, hlasivky) a pasivní (horní a dolní zuby, dáseň, tvrdé patro). Hlásky se tvoří ve třech na sebe úzce navazujících fázích: 1. Intenze - přechod artikulačních orgánů z klidového postavení do postavení potřebného k vyslovení potřebné hlásky 2. Tenze - setrvání mluvidel ve vyslovovacím postavení 3. Detenze - návrat mluvidel do klidové polohy. V plynulém proudu řeči se prolínají intenze a detenze. Tím dochází k ovlivňování kvality i kvantity některých hlásek (spodoba - v češtině jako jediné povolené ovlivňování), v krajním případě až k nevyslovování některých hlásek (šumlování, polykání hlásek) - vlivem výslovnostní lenosti. Následující cviky jsou vhodné k uvolnění mluvidel: Ohrnování a zatahování rtů - střídavě, současně Pohyb čelisti dopředu, dozadu, doleva, doprava, kroužit Sešpulit rty - roztažený úsměv (rty u sebe) Sešpulit rty doleva, doprava, kroužit (tzv. vysavač) Papapapapá, bába-bába-bába, myju Míšu Volání "Uááá", "Ííííáááá", postupně zvětšovat čelistní úhel, rukou na krku kontrolovat křeč "Áááéééíííóóóúúú" vázané i oddělované hlásky Madagaskar Havana a Jáva Mauglí Uana Ouvex Jauvajs Mňááááúúúúú Pohyblivost jazyka: kmity doleva doprava, nahoru dolů postupně zrychlovat. Atatatatata-aťa-ata-aťa (A má velký čelistní úhel); Písnička: lalalala; čert: blblblbl; budík: cilililililililink (Pozor! l nesmí splývat!), crrrrrrrrr; trakař: trrrrrrr; volání na slepice: puťa- puťapuťa nápipipipipipipi; slepice odpovídá: kokokodák; kohout: kykyryký; kachna: gagagagaga; potok: glogloglo- gloglo; kukačka: kukuč-kukuč; holub: vrkú-vrkú
Další: Teta to tam mete, mete to tam teta To ty táto? Toto, to tato teta tuto tetu tahá Mezi domama má má máma malou zahrádku. Vyslovujte pečlivě: hlásky na švu musí být vysloveny obě 1. Přes sklep prchal letem mrzským milenec Ctirad Držgrešle 2. Klepna Alena atakuje Elenu u uhlí 3. Hlídej jej jako oko v hlavě 4. Udělej jeden náčrt trojúhelníkového obrazce ekvivalentního obrazci I. 5. Kdo okousal Leontýnce eskimo, Olivere? 6. Hana ale Elenu utáhne elektrickým motorem. 7. Tys oslep, páže! Nevidíš, že přede mnou je prázdná číš? 8. Jde elév, vole. 9. Když žil, ležel, ležel. 10. Oto odkop' pluh, Helenu uhodil lanem, milovanou úpící Ilonu unesl. 11. Ivo opravoval lampu u Urbana. 12. Dolar rubl libra 13. Od dalekých chvojek klusal lyžník koulejíc cívku ukradenou u uhlí 14. Mám dům, mnoho oken nemá, ani devět, to není moc 15. Jak zní lokál pluralis substantiva mech? 16. Mezek kousal list trávy A na závěr doplňuji pár jazykolamů: 1. Podkopeme my ten Popokatepetl tunelem nebo nepodkopeme Popokatepetl tunelem ? 2. Náš Popokatepetl je ze všech Popokatepetlů nejpopokatepetlovatější Popokatepetl. 3. V Londýně u lorda Donalda dávali lahodné bledule. Hladoví blondýni lepili okolo loudavě cedule. 4. Strč prst skrz krk. 5. Koncert pro klavír a orchestr. 6. Sčeš si vlasy s čela. 7. Tvrdíš, že sis přiskřípl prsty mezi dvířka skříně. 8. Pštros s pštrosicí a pštrosáčaty šli do pštrosáčárny. 9. Strýček Šusta sušil švestky v Sušici u sušičky. 10. Krok ke zproletarizování všech vrstev. 11. Hlavní roli lorda (Raula) Rolfa hrál Vladimír Leraus a na klavír hrála Klára Králová. 12. Blb v úprku brk' u krbu. 13. Nenaolejuje-li mě Julie naolejuji Julii já. 14. Rozprostovlasatila-li se dcera krále Nabuchodonozora či nerozprostovlasatila-li se dcera krále Nabuchodonozora?
15. Sklapla piksla. Vlky plky. Drbu vrbu. Scvrnkls hrst zrn. 16. Osuš si šosy. 17. Ještě štěstí, že se nesešli. 18. Šísovo sousoší Šťastný sen. 19. Smyčec šmytec. Smyčec šmytec. Smyčec šmytec. 20. Pět švestek šest švestek. Pět švestek šest švestek. Pět švestek šest švestek. 21. Šla Prokopka pro Prokopa: Pojď Prokope pro trochu oukropa. 22. Je Olivier olivrejovaný nebo neolivrejovaný? 23. Zaželezilo-li se železo či nezaželezilo-li se železo? 24. Zhlt hrst zrn 25. Jelen lyrorohý 26. Zblbls z čtvrtvln 27. Neznepokojujte se meteorologickými předpověďmi 28. Co není institucionizovatelné je neinstitucionizovatelné 29. Bylo-li libo limo? Toliko nebylo-li by pivo. 30. Vylije-li Lívie litr lihu, lifruje-li ho do Lýbie? 31. Nejkulaťoulinkatější 32. Odneste ten revolver do laboratoře 33. Je připraveno psí šestispřeží 34. Od poklopu ke poklopu Kyklop kouli koulí 35. Lorenzova transformace hrála hlavní roli v teorii relativity
Modelína a žvýkačka Příprava: jeden váleček modelíny a žvýkačka pro každého účastníka Cíl: zlepšení oromotoriky, zpreciznění pohybů jazyka Věk: +6 Doba: 30min Účastníci dostanou jeden váleček modelíny a jeden kus žvýkačky. Instrukce zní: „Rozžvýkejte žvýkačku v ústech a přitom zpracujte v rukou váleček modelíny.“ Následuje instrukce, aby se snažili dělat stejné pohyby v ústech: zpracovávat tak žvýkačku mezi jazykem a tvrdým patrem a přitom zpracovávali stejným způsobem modelínu mezi jednou a druhou rukou, přičemž navodíme imaginaci, že spodní ruka představuje jazyk a horní ruka tvrdé patro. Účastníci se snaží dělat podobné pohyby v ústech i rukama. Následně vytvoří současně z modelíny a ze žvýkačky stejné tvary: nejprve kouli, placku, váleček a hlemýždí ulitu. Každý tvar lektor vždy zkontroluje u každého, případně poopraví slovně a navede účastníka k tomu, jak správný tvar nejlépe vytvořit.
Samohlásková řeč Příprava: bez přípravy Cíl: zlepšení oromotoriky, zpreciznění pohybů jazyka, rtů, tváří, měkkého patra při artikulaci Věk: +8 Doba: 15min Účastníci dostanou za úkol hovořit zašifrovanou řečí. Používají v mluvě pouze samohlásky. To jim napomůže k tomu, uvědomit si, jaký význam při artikulaci tyto hlásky mají. Jsou to nositelé informace, o tyto hlásky se při jejich realizaci naše zrakové vnímání opírá. Jsou to tedy body optické opory. Účastníci si zkusí zazpívat známé písničky s vynecháním souhlásek. Uvědomí si, jak vypadá tvar rtů při realizaci jednotlivých samohlásek.
Sluch a jak o něj pečovat Lékařský obor, který zkoumá lidský sluch, se nazývá audiologie. Člověk dokáže slyšet frekvence přibližně v rozmezí 20 Hz až 20 kHz. Někteří mladí lidé dokážou slyšet frekvence mírně nad 20 kHz, naopak s přibývajícím věkem se horní hranice snižuje. Běžný lidský hlas má frekvenci zhruba od 200 Hz do 800 Hz. Také schopnost rozeznávat zabarvení zvuků, tedy jednotlivé tóny, se u lidí různí. Tato schopnost se označuje jako relativní sluch. Odhaduje se, že asi jeden člověk z 10 000 má absolutní sluch, takže dokáže rozlišit i nepatrné rozdíly v tónech. Díky tomu, že člověk má uši po stranách hlavy, umožňuje sluch orientaci v prostoru, nicméně podstatně hůře než zrak. Zejména původ hlubokých nebo táhlých tónů se pomocí sluchu obtížně lokalizuje. Některá zvířata, například šelmy nebo přežvýkavci, dokážou natáčet ušní boltce, což jejich schopnost lokalizace původu zvuku zlepšuje. Omezená schopnost sluchu se nazývá nedoslýchavost, úplná ztráta sluchu je hluchota. Poškození sluchu může být vrozené nebo získané v důsledku nemoci, operace, působení nadměrného hluku atd. K poškození sluchu zpravidla dochází, pokud hladina akustického tlaku překročí 140 decibelů, nicméně pokud se člověk trvale pohybuje v prostředí s hlasitostí pouze 85 decibelů, může si rovněž sluch poškodit. Lidské ucho je párový smyslový orgán, který dokáže zachytávat a vnímat zvuk. Dělíme ho na vnější, střední a vnitřní. Ucho je kromě centra sluchu také zodpovědné za rovnováhu. Vnější ucho: Vnější ucho se skládá z boltce a zvukovodu.
Boltec – směřuje zvukovou vlnu
Zvukovod – vede zvuk k ušnímu bubínku. Na stěnách zvukovodu se tvoří ušní maz, který na sebe váže nečistoty a pozvolna vytéká z ucha.
Střední ucho: Střední ucho tvoří ušní bubínek, kůstky středního ucha (kladívko, kovadlinka, třmínek) a Eustachova trubice.
Ušní bubínek – pružná tenká blána, která mění mechanické vlnění na kmitání a izoluje střední ucho.
Nebezpečí pro ušní bubínek – propíchnutí (dochází k srůstu, ale poté bude mít jiné vlastnosti pružnosti) nebo protržení (v mnoha případech způsobí ztrátu sluchu)
Kůstky středního ucha – přenášejí zvuk z bubínku na hlemýždě a zároveň zvuk zesilují.
Eustachova trubice – slouží k vyrovnávání tlaku mezi středním uchem a venkovním prostředím.
Vnitřní ucho: Vnitřní ucho je tvořeno hlemýžděm. Hlemýžď – dutá šroubovice vyplněná tekutinou, na stěnách vystupují receptory se schopností registrovat pohyb tekutiny. Receptory jsou schopny zaznamenat pohyb v řádech vychýlení o jednu molekulu a převádějí mechanické vlnění na elektrický signál, který je pomocí nervů veden do mozku. Možnosti rozvoje sluchového vnímání: Oblast sluchového vnímání můžeme rozdělit na jednotlivé kategorie:
naslouchání, rozlišení figury a pozadí, sluchová diferenciace (rozlišování), sluchová analýza a syntéza, sluchová paměť, vnímání rytmu. /Bednářová, 2010/
Všechny výše uvedené oblasti je třeba před nástupem do 1. třídy (v předškolním věku) s žákem posilovat. V každé oblasti jsou uvedeny příklady jednotlivých činností, je potřeba dodržet jejich souslednost. Činnosti jsou rozděleny podle obtížnosti, od nejsnazších po nejtěžší. Oblast sluchového vnímání posilujeme s dětmi během celého školního roku. Pro práci doporučuji využít materiály (pracovní listy atd.) uvedené v doporučené literatuře. Naslouchání *Poznávání předmětů podle zvuku Žáci sedí v kruhu, otočeni zády k učiteli, který vyvozuje zvuky, např. lusknutí prsty. Žáci mají za úkol identifikovat zvuk. Zařazujeme zvuky z běžného života: polykání vody, cinkání lžičkou do sklenice, mačkání/trhání/stříhání papíru,
zatleskání, zadupání, ťukání na lavici/dveře, cinkání klíči, otáčení listů v knize, chrastění chrastítkem, zahrání na hudební nástroj a další. *Lokalizování směru zvuku Postupně zvyšujeme obtížnost. Žáci kromě popsání, rozpoznání zvuku určují, odkud zvuk přichází. Skupinu žáků rozdělíme na polovinu. Jedna polovina sedí v kruhu a rozpoznává zvuk a jeho lokalizaci, druhá polovina skupiny pod vedením učitele zvuk vydává. Poté se skupiny promění. K této aktivitě lze taktéž využít CD určené pro hudební výchovu v 1. třídě, na kterém jsou nahrané zvuky z každodenního života, např. zvuk tramvaje, auta atd. Obměnou aktivity může být hledání zvukového podnětu, např. schovaný tikající budík, minutka, zvonící telefon atd. *Poznávání písně podle melodie Aktivitě předchází seznámení se s písněmi. Poté zařadíme procvičení poznávání písně pouze dle melodie. Je-li aktivita obtížná, zvolíme užší výběr písní nebo si písně před aktivitou zopakujeme. *Naslouchání mluvenému slovu Práce dle slovní instrukce učitele. Jako aktivitu zvolíme poslech krátké pohádky, se kterou dále pracujeme. Žáci k pohádce malují obrázek, snaží se zachytit děj. Pomocí vizuální opory o obrázky převypráví děj, či příběh dokončí. Sluchová paměť *Procvičování sluchové paměti – procvičování jmen žáků. Na začátku školního roku si žáci často pletou jména svých spolužáků. Doporučuji zařadit tuto aktivitu. Žáci sedí v kruhu a posílají si míč. Ten, ke komu se míč dokutálí, řekne své jméno a pošle míč dál. Ve druhém kole již žák posílá míč s tím, že vysloví jméno toho, ke komu míč doputuje. *Žáci opakují krátké úseky rýmů, písní, básniček, rozpočítadel. *K procvičování sluchové paměti můžeme využít hru „Přijela tetička z Číny“, při které žáci sedí v kruhu. První žák k větě „Přijela tetička z Číny s kufrem, z kterého vybalila...“ přidá slovo. Následuje další, který větu a první slovo zopakuje a k tomu přidá další slovo. A tímto způsobem pokračují ostatní. Obměnou hry může být úvodní věta: „Kdybych jel na pustý ostrov, tak bych si s sebou vzal...“ Pokud žákům z počátku dělá problém opakovat úvodní větu, neopakují ji, pouze opakují jednotlivá jmenovaná slova.
Rytmizace, vnímání rytmu *Vyťukáváme rytmus písničky, kterou jsme si předtím poslechli – např. „Prší, prší“ a jiné. K této aktivitě využíváme také různých básniček a rozpočítadel, můžeme využít i rytmické hudební nástroje. *Rytmus, délka samohlásek. Žáci sedí v kruhu, k aktivitě je potřeba mít bzučák a kartičky s obrázky. Žák pojmenuje slovo a poté stisknutím bzučáku určí délku jednotlivých slabik. U krátké slabiky zmáčkne bzučák krátce, u dlouhé naopak. Příklad slovo pohádka – krátce–dlouze–krátce. *Po zvládnutí základní varianty, přidáme zápis rytmu. Máme připravený záznam slova na kartičce. Např. obrázek SLON, na kartičce je jedna tečka. Krátká slabika je označena tečkou, dlouhá svislou čárkou (protože v 1. třídě budou děti dlouhou slabiku taktéž označovat čárkou nad samohláskou). U slova pohádka – bude označení . / .
Sluchové rozlišování / sluchová diferenciace *Nahlas a zřetelně předříkáme dvojice slov: např. kos–koš atd. Žák má poznat, zda se jedná o stejná či odlišná slova. Postupně aktivitu ztěžujeme použitím delších slov, která jsou obtížnější v rozlišení. *Sluchové rozlišování/diferenciaci trénujeme taktéž hrou, při které žáci sedí v kruhu nebo v lavici s hlavou skloněnou. Reagují pouze domluvený smluvený zvuk, signál, např. hlas kukačky „ku-ku-ku-ku“. Při dalších opakováních této hry obměňujeme a zařazujme nejrůznější zvuky. Obdobou této hry je poznávání určitého slova – např. „červený“. Učitel vypráví pohádku, žáci se probudí, když uslyší smluvené slovo. Tyto aktivity doporučíme i pro domácí procvičování, kde se dá lépe rozlišit, jak žák aktivitu zvládá či zda tuto oblast potřebuje posílit. Fonematický sluch: Fonematický sluch je schopnost rozlišovat sluchem fonémy, tj. hlásky mateřského jazyka, které mají funkci významotvornou. Schopnost fonematické diferenciace je základním předpokladem správného řečového vývoje. Bez toho, aby se dítě naučilo poslouchat, vydělovat a diferencovat zvuky řeči, nemůže správně vyslovovat, obzvláště znělé a neznělé hlásky a sykavky. Změnou fonému ve slově se změní i význam slova. Specifická schopnost sluchového vnímání a rozlišování fonémů mateřského jazyka se vyvíjí na základě dlouhodobého a přiměřeného podněcování sluchového vnímání a poznávání zvuků a řečových podnětů a na základě přiměřeně
podněcovaného vývoje řeči dítěte. Dostatečně rozvinutý fonematický sluch je důležitý pro vývoj zřetelné a správné výslovnosti i pro osvojení čtení a psaní. Fonematický sluch dovoluje dítěti přesně rozpoznávat jednotlivé hlásky. Pokud není fonematický sluch dobře rozvinut, některé hlásky splývají, a dítě je slyší hodně podobně nebo dokonce stejně. Základním předpokladem výchovy správné řeči je mluvní vzor rodičů i ostatních členů rodiny a výchovných pracovníků. Dítě si svým napodobovacím pudem osvojí tu řeč, kterou ve svém okolí slyší. Mezi 5. – 7. rokem dozrává sluchové vnímání. V předškolním věku dítě vnímá, co mu jiný člověk sděluje, ale není schopno diferencovat, z jakých hlásek je sdělení složeno. V 5 letech dovede dítě rozlišit hlásky na začátku nebo na konci slova, v 6 letech dovede většina dětí rozlišit, z jakých fonémů se skládá sdělení a mezi 5. a 7. rokem diferencují délku samohlásek i měkké a tvrdé souhlásky. Rozvoj fonematického sluchu je převážně stimulován každodenní zkušeností. Sluchovou diferenciaci ovlivňuje nejen dobré zvládnutí jazyka, ale i zafixovaná slovní zásoba. V běžné řeči zní každá hláska jen malý zlomek sekundy, takže je pro dítě velmi obtížné ji přesně zachytit, i když mluví dospělý sebepečlivěji. Předpokladem ke sluchové analýze a syntéze je zralost dítěte, dosažení potřebné úrovně poznávacích schopností, systematického vnímání a důležitá je také kvalita pozornosti.
Sluchové pexeso Cíl: zaměřeno na zlepšení uvědomění si sluchového vnímání Pomůcky: Krabička pro každého, naplněná různým obsahem (písek, cukr, sůl, mouka, kroupy, čočka, cizrna, rýže, kameny, korálky, … Doba: 30min Věk: +6 Každý účastník dostane krabičku (krabičky jsou vizuálně totožné), každá má však jiný obsah. Vždy dvě krabičky mají stejný obsah a při štěrchání znějí stejně. Úkolem účastníků je najít druhého z dvojice se stejnou krabičkou, která zní stejně, se stejným obsahem. Když se najdou, zvažují, co může být obsahem krabičky, diskutují o tom navzájem a nakonec se o obsahu přesvědčí otevřením.
Reflexe: Jak je důležité šetřit si sluch, co může sluchu škodit, kdy se přirozeně zhoršuje a jaké to má následky na sociální vazby a psychický stav jedince.
Hlasová hygiena Hlas Hlas je zvuk vytvářený hlasivkami. Zdrojem hlasu je výdechový proud z plic. Hlasivky se na tvorbě hlasu podílí tak, že kmitají a propůjčují hlasu tónové složky (např. samohlásky, sonory, znělé konsonanty), a nebo že nekmitají a umožňují tvorbu šumu (např. neznělé obstruenty). Hlasivky můžeme pomocí svalů přibližovat či oddalovat, kmitání ale není svalová činnost, nýbrž výsledek tlakových poměrů. Hlasivky jsou ve fonačním postavení přiblíženy k sobě a narůstající subglotální tlak působí proti elasticitě hlasivek a oddálí je, následné snížení subglotálního tlaku způsobí opětovné přiblížení hlasivek. Jedinečnost každého lidského hlasu je způsobena odlišnou základní frekvencí a modifikací této frekvence v nadhrtanových dutinách. Základní hlasivkový tón je složený tón s odpovídající harmonickou řadou. Od základního tónu jsou odvozeny všechny tónové složky řeči. Nadhrtanové dutiny poté slouží jako rezonátor, který propouští jen některé svrchní harmonické tóny, označované jako rezonanční frekvence nebo formanty. Je tomu tak u samohlásek, ale i u některých souhlásek (sonory). Hlasové ústrojí může ale sloužit i jako zdroj šumu. V tomto případě hlasivky nekmitají, vytvoří pouze štěrbinu, kterou proniká vzduch (neznělé obstruenty). Zvukovou stránku jazyka zkoumá fonetika. Hlasové poruchy Fyziologický hlas je čistý, znělý, volně tvořený a stabilní. Dysfonie je obecný termín pro postižení hlasu, kdy postiženy mohou být všechny kvality hlasu /Kučera, 2010/. Hlas následně může být drsný, dyšný, nestabilní, spastický – tlačený, tvořený s nadměrným napětím, astenický – slabý, s tvrdým hlasovým začátkem, poruchou rezonance atd. Diagnostiku provádí lékař – foniatr. Hlasovou poruchu je vždy nutné posuzovat optikou bio-psycho-sociální teorie vzniku nemoci. Nelze ji vnímat odděleně od duše a sociálního prostředí. Hlasové poruchy se dělí na:
ORGANICKÉ – vývojové vady hrtanu, úrazy, záněty a nádorová onemocnění atd. FUNKČNÍ – poruchy hlasu při primárně neurologických onemocněních, mutační a psychogenní poruchy hlasu. Zvláštní oblast tvoří poruchy
uměleckého hlasu a onemocnění hlasových profesionálů. Z terapeutického hlediska se dělí podle fonačního tlaku, napětí hrtanových svalů, pohyblivosti hlasivek, nebo kombinace těchto poruch. V případě funkčních poruch lze změnou hlasových návyků, nebo po hlasové terapii dosáhnout úpravy stavu i případného odeznění morfologických změn na hlasivkách /Kučera 2011/. Hlasová reedukace a edukace
Hlasová reedukace je terapie, jejímž cílem je zlepšení, nebo normalizace hlasu /Dršata, 2011/. Provádí ji lékař – foniatr, nebo klinický logoped ve spolupráci s foniatrem. Hlasovou edukací rozumíme hlasovou výchovu. Týká se především zpěvního a uměleckého hlasu, provádí ji hlasový pedagog. Na terapii některých psychogenních hlasových poruch by se měl podílet psychoterapeut. Z logopedického hlediska je hlasová reedukace velmi často jednou ze složek komplexní terapie u dětí, kdy se porucha hlasu může vyskytovat současně s vývojovými poruchami jazyka, poruchami artikulace, nebo mluvního tempa a plynulosti řeči. Častá je hyperkinetická dysfonie zejména u temperamentních dětí a často se vyskytuje součastně s tumultem sermonis – breptavostí. U dospělých pacientů je hlasová reedukace součást komplexní terapie při neurodegenerativních onemocněních a při chronické balbuties – koktavosti. Hlasovou reedukaci lze rozdělit na:
Přímou - vlastní hlasová cvičení, která spočívají např. v prodloužení fonačního času, využití brániční podpory, zlepšení hlavové rezonance, nácviku měkkých hlasových začátků atd. Nepřímou - kterou rozumíme nácvik správného postoje těla a dechová cvičení, kdy úpravou postoje a dechové ekonomiky lze v některých případech nepřímo dosáhnout zlepšení hlasu bez nutnosti zahájení vlastních hlasových cvičení.
Nepřímá hlasová reedukace – postoj a dech, svalová tonizace těla Základem fonace – hlasotvorby – je fyziologická dechová funkce, správný postoj a tonizace těla – svalové napětí krku, šíje, ramen a trupu, čelistního kloubu a artikulačních svalů. Součástí nepřímé hlasové reedukace mohou proto být i cvičení postoje, relaxační uvolňovací cvičení, nebo naopak cvičení ke zpevnění/ zvýšení svalového tonu. Cílem dechových cvičení je úprava dechové funkce – co nejpřirozenějším způsobem a nepřímými technikami „prohloubit“ dech, zapojit „dolní“ dýchání s využitím brániční podpory a zlepšit hospodaření s dechem. U dětí se velmi často setkáváme s mělkým dýcháním s účastí ramen – klavikulárním – klíčkovým dýcháním. Při spontánní řeči se často a zbytečně nadechují mezi slovy, nebo uvnitř slov. Hovoříme pak o interverbálním, nebo intraverbálním nefyziologickém nádechu a krátké
výdechové mluvní fázi, často v souvislosti s poruchami mluvního tempa a plynulosti řeči. Při dechových cvičeních postupně vedeme k uvědomění dechového cyklu, kterým je nádech – dechová pauza – výdech – dechová pauza. Dech úzce souvisí s celkovým psychickým rozpoložením a případná psychická tenze následně nepříznivě ovlivňuje fonaci a artikulaci. Zejména u citlivějších a úzkostných dětí lze často pozorovat zvýšenou svalovou tenzi. Děti „zaškrcují“ dech a tedy není „čím“ mluvit. Problém navození přirozené dechové funkce se tedy netýká pouze hlasových poruch jako takových, ale i běžné korekce artikulace a jiných poruch řeči a jazyka.
Hlasová hygiena - pojem „hlasová hygiena“ znamená, jakým způsobem hlas používáme, jak s dechovým a hlasovým ústrojím zacházíme, v jakém prostředí trávíme většinu času a v jakém prostředí hlas používáme - nešetrné a nehygienické zacházení s hlasem vede ke vzniku hlasových poruch - základní vědomosti o hygieně hlasu by měl mít každý, který je nucen svého hlasu hodně používat a působí svým hlasem a mluvou na druhé Co dělat, abychom předcházeli hlasovým poruchám? - naučit se používat svůj hlasový nástroj, tj. dech, rezonanční dutiny a mluvidla, tomu nás učí technika mluveného projevu - snaha o pomalé, pravidelné a vyrovnané dýchání napomáhá psychické vyrovnanosti, která umožňuje dobrou kvalitu mluveného projevu, hlavně si uvědomovat důležitost kvalitního výdechu, ten vede k potřebnému nádechu a k uvolnění napětí, zkoušet a trénovat můžeme kdekoliv a kdykoliv - učit se správnému držení těla ve stoje, při chůzi i vsedě, to vede k umožnění volného dýchání, správné držení těla otvírá prostor hrudního koše a krku, opět lze zkoušet, zkoumat a trénovat kdykoliv a kdekoliv - seznámit se s funkcí bráničního svalu, naučit se vnímat bránici a vědomě ji používat jako „opratě“ výdechového proudu, jako pružnou a pevnou oporu, opět můžeme zkoušet a trénovat kdekoliv a kdykoliv
- na udržení dobré hlasové funkce má samozřejmě vliv i hygiena prostředí, pokud nemluvíme, je dobré dýchat pouze nosem, protože nos funguje jako filtr a vdechovaný vzduch zvlhčuje Rady, jak zlepšit svůj hlasový projev Pokud se naučíte svůj hlas při zpěvu dobře ovládat a rozšíříte si pěvecký rozsah, dosáhnete tím většího uvolnění hrtanu. Mnoha lidem se osvědčilo zpívat si na nahrávku své oblíbené zpěvačky, nejlépe takové, která je obdařena spíše hlubším hlasem (jako například Lisa Gerrard, Cher, Judy Garland nebo Cassandra Wilson). Ty z vás, které mají hudební sluch, mohou místo toho zvolit klasická pěvecká cvičení (stupnice). Snažte se též při zpěvu dostat štítnou chrupavku co nejvýše, aby se hlas zvýšil a současně se zeslabila typicky mužská rezonance. (Štítná chrupavka je „pohyblivá“ část chrupavky, jejíž pohyb můžete cítit při zpěvu stupnice – do re mi fa sol la si do – , pokud si přiložíte dlaň na krk.) Cílem tohoto cvičení je dosažení vyšší „základní“ hlasové polohy, než v jaké jste mluvily dosud, a možnost jejího dalšího zvyšování při hovoru zdůrazněním určitých pasáží. Pokud tedy příkladně zjistíte, že vaše základní hlasová poloha odpovídá slabice do, měly byste být schopny dosáhnout cvičením základní hlasové polohy odpovídající slabikám fa či sol. Snažte se to však nepřehánět – pištivý falzet zní u dospělé ženy velmi nepřirozeně. Posun základní hlasové polohy tak musí být určitým kompromisem.
Každý člověk disponuje jinými výchozími hlasovými parametry a někomu se tudíž podaří dosáhnout výrazně vyšší polohy, než narazí na hranici, kde již hlas bude znít nepřirozeně. Až začnete mluvit ve vyšší poloze, na kterou nejste zvyklé, budete patrně zpočátku trpět lehkou únavou hrtanu, ale to se brzy spraví. Pokud ne, znamená to, že nejspíš míříte příliš vysoko. Mějte též na paměti, že rozdíl mezi průměrným mužským hlasem a průměrným ženským hlasem činí zhruba půl až jednu oktávu – výška hlasu tudíž není ani zdaleka tak důležitá jako například rezonance. (Pro upřesnění: každý člověk má hlasový rozsah alespoň jeden a půl oktávy, většina z nás však zvládne hned celé dvě oktávy. Průměrný mužský hlas se pohybuje v rozmezí 100–132 Hz, u žen v rozmezí 142–256 Hz. Pro dosažení přesvědčivě znějícího hlasu by mělo stačit cca 160 Hz.) Mějte pootevřenou hlasivkovou štěrbinu Snažte se mít při mluvení pootevřenou hlasivkovou štěrbinu (tzv. glottis), jejíž poloha určuje, jaký objem vzduchu prochází hlasivkami. Při dýchání, šeptání a vyslovování neznělých hlásek (tzn. takových, při nichž se hlasivky nerozechvívají –
například hhh nebo sss) je hlasivková štěrbina otevřená dokořán a procházející vzduch nemá na hlasivky žádný vliv. Pokud je hlasivková štěrbina uzavřená, prochází veškerý vzduch přímo hlasivkami, čímž vzniká typicky mužský znělý hlas. Vaším cílem by tedy mělo být nalezení jakéhosi pološepotu, při němž vás hlas ztratí na znělosti a nebude rezonovat hluboko ve vašem hrudníku. Důležité je, aby při mluvení vibrovala pouze spodní část hrtanu, a ne ta horní (což si můžete ověřit tak, že si při mluvení přiložíte dlaň na krk). Rozdíl mezi znělými a neznělými hláskami je patrný například na srovnání hlásek S a Z (když vyslovíte sss a zzz, zjistíte, že hlasivky se rozechvějí u hlásky Z, ale nikoliv u S). Snažte se dosáhnout polohy někde mezi neznělou (šeptem vyslovovanou) hláskou a znělým, mužsky znějícím hlasem. Zkuste např. vyslovit citoslovci hej a sledujte, k jakým změnám ve vašem hlase dochází při přechodu od neznělého H ke znělému E. Vyslovíte-li ji pomalu a dlouze („hhhheeeej“), určitě zaregistrujete změnu v napětí hlasivek při přechodu od neznělého hhh ke znělé samohlásce eee. Pokud se vám v této fázi podaří nesklouznout do znělé polohy, mělo by výsledné eee znít měkce a ženštěji (nezněle). Jakmile tuto techniku zvládnete, snažte se dosáhnout toho, abyste měly hlasivkovou štěrbinu pootevřenou při vyslovování všech znělých hlásek. Je to čistě jen záležitost cviku. Zdůrazňujte změnou výšky Pro zdůraznění nepoužívejte v mluveném projevu změnu hlasitosti, ale změnu výšky (tedy přechod do vyšší polohy). Zatímco muži kladou důraz v řeči tak, že začnou mluvit hlasitěji, přičemž výška hlasu zůstává po celou dobu relativně neměnná, u žen je naopak konstantní hlasitost, ale zato výška hlasu zaznamenává během projevu výrazné změny, čímž vzniká typicky zpěvavá modulace. (Ženy, které kladou v řeči důraz zvyšováním hlasitosti, působí v naší šovinistické společnosti velmi asertivním dojmem. I proto také bývá celkové vyznění stereotypního ženského hlasového projevu spíše submisivní.) Mluvte pomalu a vyslovujte co nejzřetelněji Obzvláště důležité je tu u souhlásek na začátku a na konci slov. Snažte se také nemumlat si pod nos – pokud má váš hlasový projev být srozumitelný, musíte rovněž náležitě pohybovat rty. Platí, že ženy vyslovují mnohem přesněji a zřetelněji než muži.
Hlídejte si tempo řeči Začátek a konec každé věty by měl být realizován pomalu a měkce, nikoliv úsečně. Snažte se „nepolykat“ zájmena a další důležitá slůvka na začátku a na konci věty (a hlavně nepolykejte genderové samohlásky, zůstává po nich hořká pachuť v dutině ústní, pozn. překl.). Pro mužský hlasový projev je typická jistá útočnost, která se projevuje tím, že první slabika věty je vyslovená velmi rychle a důrazně. Ženy zpravidla začínají větu mnohem měkčeji. Dbejte na obsah sdělení Muži a ženy obvykle mluví o stejném tématu různým způsobem a obsah vašeho projevu poskytuje posluchači stejné množství genderových vodítek jako jeho forma. Zatímco ženy většinou zdůrazňují hlavně myšlenky a pocity, muži se zaměřují spíše na objekty a události (v zásadě tedy dávají přednost denotaci před konotací). Muži také zpravidla používají více zkratkovitých vyjádření, hovorových výrazů a vulgarismů. Tuto skutečnost si můžeme ukázat na jednoduchém příkladu. Představte si, že se ptáte kamaráda nebo kamarádky, jestli by s vámi po práci někam nezašli. Muž v takové situaci zpravidla řekne něco jako „Jdeš do hospody?“, a to spíše neosobním, strohým až úsečným způsobem, s využitím minimálního množství slov a s hlavním důrazem na očekávanou událost. Žena by patrně řekla „Nechceš zajít večer na skleničku?“, což je vyjádření, které dává protějšku větší prostor k vyjádření momentálních pocitů, nese se v osobnějším tónu a není tak zkratkovité. Dávejte pozor na polohu jazyka Jazyk se u žen nachází ve vyšší poloze a je plošší než u mužů, což ženám umožňuje vyslovovat takzvané zubní souhlásky (jako je například T nebo D) měkčeji a nezněle, skoro jako sykavky. Zkuste nejprve vyslovit znělým mužským hlasem ttt a poté sss. Pak se snažte najít polohu někde mezi oběma hláskami, která odpovídá ženské výslovnosti hlásek T a D. Totéž lze opakovat i pro další hlásky. Pro dosažení neznělého hlasového projevu se nejspíš budete muset hodně nadechnout. Nezapomeňte správně pohybovat ústy Lehký úsměv dokáže hodně a kromě toho pro ženu může představovat její „klidový“ výraz. Zřetelnější výslovnosti lze dosáhnout lehce vyšpulenými rty (nepřežeňte to) a správnými pohyby úst. Celkové vyznění vašeho hlasového projevu je navíc do značné míry ovlivněno i řečí celého těla (tj. mimikou, gestikulací a postojem) a přirozený hlasový projev – věřte tomu nebo ne – jde ruku v ruce s uvolněným držením těla.
Využívejte při řeči hlavovou rezonanci Hlavová rezonance je jedním z největších problémů, s nimiž se transsexuální ženy potýkají, je naučit se po zvládnutí měkkého, žensky znějícího hlasového projevu mluvit v případě potřeby nahlas, aniž by přitom sklouzávaly do typicky mužské polohy. Mužům totiž slouží jako ozvučná deska jejich hrudník, zatímco žena využívá k zesílení hlasitosti své lebeční dutiny. Při hlasitějším projevu proto využívejte k rezonanci hlavu místo hrudníku – stačí trochu pootevřít pusu, víc se nadechnout a snažit se dostat hlas výš, „do hlavy“. Průběžně sledujte výsledky Svůj hlasový projev si nahrajte, abyste si jej mohli poslechnout – přečtěte nahlas nějakou pasáž z knížky, záznam si pak přehrajte a začněte trénovat. Rozhodně není od věci začít například s tímto článkem – během čtení si aspoň budete moci jednotlivé techniky rovnou vyzkoušet. Výslednou nahrávku si pak poslechněte a hned můžete začít pracovat na zlepšení svého hlasového projevu.
Loďka Cíl: zaměřeno na nácviku měkkého hlasového začátku Pomůcky: Bez pomůcek Doba: 30min Věk: +14 Účastníci si vyzkouší metodu mluvení s měkkým hlasovým začátkem. Pomůže jim k tomu imaginace lodičky, kterou pouštíme po proudu na řeku (loďka: hlas, proud vody: proud expiračního vzduchu). Vyzkouší si opačný: tvrdý hlasový začátek s imaginací: prudkého spuštění loďky z výšky do proudu řeky (voda kolem se rozstříkne do okolí, loďka vrávorá, nabírá vodu: krk je napjatý, hlasivky sevřené, vzduch je prudce, nárazově a nešetrně rozrazí). Naproti tomu měkký hlasový začátek imaginací připomíná šetrné spouštění loďky do vody, pouštění po proudu, loďka lehce pluje, splyne s proudem.
Reflexe: Jak je důležité používat měkký hlasový začátek, co může způsobit dlouhodobé přetěžování hlasu. Která povolání jsou náročná na hlas člověka a proč.
Důraz Cíl: zaměřeno na nácviku kladení důrazu ve větě Pomůcky: Pracovní listy s větami do dvojic Doba: 30min Věk: +9 Účastníci si ujasní význam kladení důrazu ve větách. Ve dvojicích si projdou jednotlivé věty tichým čtením, pak předčítají na přeskáčku věty a kladou důraz na různé slabiky a slova a zjišťují, jak tento důraz mění význam celého sdělení. Př.: Dej mi TO. X DEJ mi to. NEštěkej na mě. X Neštěkej na MĚ. POSloucháš, co ti říkám? X Posloucháš, CO ti říkám? X Posloucháš, co ti Říkám?
Reflexe: Jak je důležité používat důraz na správném místě ve větě. Jakým způsobem to může změnit význam sdělení.
Fonační cvičení Cíl: zaměřeno na nácviku zesilování hlasu Pomůcky: Bez pomůcek Doba: 20min Věk: +14
Účastníci dostanou následující instrukce: Nádech provádíme nosem, nadechujeme se postupně - nejprve vezmeme vzduch z bránice, bránice se pohybuje při nádechu směrem dozadu k páteři, dále pokračujeme s nádechem nahoru do plic, hrudník se pohybuje naopak dopředu a zkušenější z vás jistě zvládnou ještě se přinadechnout až dozadu na páteř. Při nádechu nikdy nezvedáme ramena! Po tomto na první pohled složitém nádechu dech zadržíme a můžeme začít zpívat. Při zpěvu se nesoustředíme na to, kolik dechu máme vypouštět, dech se bude vypouštět automaticky, jen se soustředíme na to, abychom zůstávali stále v tomto nádechovém postavení. Důležitá je zejména bránice zatažená dozadu, na kterou při zpěvu tlačíme (směrem dopředu), takže vzniknou 2 protichůdné síly, které nám umožní naprosto neuvěřitelně zesílit hlas. POMŮCKA pro začátečníky: Dejte si ruce na břicho na bránici a nadechněte se a přitom tlačte rukama do bránice. V této pozici zůstaňte a zkuste tlačit dechem zpět do rukou a zároveň stále tlačte ruce na bránici směrem k páteři. Pokud se vám to podařilo, znáte pocit, kterého byste měli při zpěvu dosáhnout.
Reflexe: Jak je důležité používat brániční dýchání, k čemu všemu je to dobré.
