Individuální projekt Karlovarského kraje „Poskytování sociálních služeb v Karlovarském kraji, které jsou kvalitní a dostupné z pohledu uživatele“
Metodika přípravné a realizační fáze přechodu uživatelů sociálních služeb
Praha, leden 2011
Autorský kolektiv: O. s. Instand, Institut pro podporu vzdělávání a rozvoj kvality ve veřejných službách
Projekt je financován z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR
Obsah I. Smysl a účel Metodiky .......................................................................................... 4 II. Seznámení s rámcem, ve kterém činnosti, jež povedou k odchodu uživatelů z domova, probíhají (projekt, záměr kraje apod.) ........................................................................ 5 II. 1. Role kraje v transformačním procesu pobytových sociálních služeb pro osoby se zdravotním postižením ........................................................................................................... 5 II. 1. 1. Iniciační role ............................................................................................................ 5 II. 1. 2. Motivační role ......................................................................................................... 6 II. 1. 3. Koordinační role ...................................................................................................... 7 II. 1. 4. Strategická role ....................................................................................................... 7 II. 2. Vyjasnění role externí podpory a ustavení transformačního týmu, navázání konstruktivní spolupráce externích expertů a pracovníků domovů pro osoby se zdravotním postižením .............................................................................................................................. 8 II. 2. 1. Vzájemné představení ............................................................................................. 8 II. 2. 2. Představení plánu podpory, role externí podpory .................................................. 9 II. 2. 3. Zmapování současné situace v DOZP ...................................................................... 9 II. 2. 4. Ustavení transformačních týmů ............................................................................ 11 II. 2. 4. 1. Úvodní setkání transformačního týmu ......................................................... 11 II. 2. 4. 2. Předávání informací ze schůzek TT............................................................... 12 III. Individuální práce s uživateli............................................................................... 12 III. 1. Mapování způsobu individuální práce externím odborníkem .................................... 12 III. 2. Revize individuálních plánů ......................................................................................... 13 III. 3. Vypracování plánů přechodu uživatele ....................................................................... 15 III. 3. 1. Otázky nutné k přemýšlení, než začneme přechod uživatele plánovat ............... 15 III. 3. 2. Učení uživatele, získávání dovedností pro každodenní život ............................... 16 III. 3. 3. Co musí zajistit a zjistit tým, zabývající se přechodem ........................................ 17 III. 4. Analýza výsledků mapování a dalších informací.......................................................... 19 III. 4. 1. Zkušenosti z jednání s opatrovníky v rámci přípravy uživatelů na přechod z DOZP do jiného typu sociální služby ........................................................................................... 21 III. 4. 1. 1. Podpora samostatného bydlení .................................................................. 21 III. 4. 1. 2. Chráněné bydlení......................................................................................... 22 IV. Příklady dobré praxe......................................................................................... 23 IV. 1. Sdílení zkušeností z již fungujících alternativních služeb k DOZP ................................ 23 IV. 2. Stáže v již fungující alternativní službě ........................................................................ 23 IV. 3. Metoda vytvoření erbu................................................................................................ 24 IV. 4. Popis procesu navrácení způsobilosti.......................................................................... 24 IV. 5. Vzdělávání TT a asistentů přechodu ............................................................................ 25 2
V. Příprava uživatelů k přechodu ............................................................................. 26 V. 1. Způsob organizace přechodu ....................................................................................... 26 V. 1. 1. Organizace práce s asistenty přechodu ................................................................ 26 V. 1. 1. 1. Úvodní zaškolení........................................................................................... 26 V. 1. 1. 2. Náplň práce asistenta přechodu .................................................................. 27 V. 1. 1. 3. Porady........................................................................................................... 28 V. 1. 1. 4. Metodické vedení ......................................................................................... 29 V. 1. 1. 5. Shrnutí nejdůležitějších etap činnosti přechodové organizace a zapojení jednotlivých aktérů....................................................................................................... 29 V. 1. 1. 6. Důležité oblasti, kterým je potřeba věnovat pozornost .............................. 30 V. 1. 1. 7. Organizace přechodu uživatelů: zkušenost a doporučení z pohledu DOZP (DOZP Radošov – Marie Pařížská). ............................................................................... 30 V. 1. 2. Spolupráce s obcemi ............................................................................................. 31 V. 1. 2. 1. Průběh samotných jednání .......................................................................... 32 V. 1. 2. 2. Nejčastější otázky zástupců obcí, obavy a jak je řešit .................................. 32 V. 2. Příklady postupů v jednotlivých DOZP ......................................................................... 34 V. 2. 1. Příklad postupu při přechodu uživatele z DOZP v Radošově ................................ 34 V. 2. 2. Přechod uživatelek z DOZP Luby do bytů v obci ................................................... 34 V. 2. 2. 1. Postoj města Luby k přestěhování uživatelek z DOZP do obecních bytů..... 36 V. 2. 3. Zvládání rizikových situací – DOZP „SOKOLÍK“ v Sokolově a DOZP „PRAMEN“ v Mnichově .......................................................................................................................... 36 V. 2. 4. Specifika postupu v DOZP Aš ................................................................................ 37 VI. Mapování období po přechodu uživatelů .............................................................. 39 VI. 1. Chráněné bydlení Dolmen, o. p. s. .............................................................................. 39 VI. 1. 1. Příklad práce s uživatelem ................................................................................... 40 VI. 2. Samostatné bydlení s podporou – Rytmus, o. s. ......................................................... 44 VI. 2. 1. Příklad rozpisu potřebné asistence - Samostatné bydlení s podporou ............... 45 Seznam používaných zkratek .................................................................................. 47 Seznam příloh ...................................................................................................... 48
3
I. Smysl a účel Metodiky Metodika přípravné a realizační fáze přechodu uživatelů sociálních služeb1 (dále jen Metodika) je vytvářena v rámci realizace Individuálního projektu Karlovarského kraje „Poskytování služeb v Karlovarském kraji, které jsou dostupné a kvalitní z pohledu uživatele. Během realizace tohoto projektu bude připraveno 40 uživatelů z vybraných domovů pro osoby se zdravotním postižením (dále jen DOZP) v Karlovarském kraji k přechodu do samostatnějších forem bydlení. 20 z nich se během realizace skutečně přestěhuje do chráněných, případně samostatných bytů. Příprava zapojených uživatelů probíhá podle postupů, které byly již dříve ověřeny v jiných krajích (např. Liberecký, Moravskoslezský, Středočeský). Cílem Metodiky je optimálně využít dobré praxe v transformačních procesech z různých organizací a odborníků, kteří se transformací tradičních domovů pro osoby se zdravotním postižením dlouhodobě zabývají. Metodika chce integrovat různé přístupy a modely transformačních změn, což je předpokladem pro volbu optimálního postupu při realizaci Individuálního projektu v prostředí Karlovarského kraje. Smyslem Metodiky je identifikovat a pilotně vyzkoušet nástroje, které lze využívat při transformaci dalších DOZP v Karlovarském kraji. Metodika navazuje na dokument Strategie přechodu, který se zaměřuje na celkový přístup Karlovarského kraje k zajištění kvalitních sociálních služeb, to znamená takových, které poskytují uživatelům skutečně individuální podporu v běžné komunitě s dostupnými veřejnými službami a s dostupnou sociální sítí. Metodika obsahuje konkrétní postupy a nástroje, které mohou využívat pracovníci stávajících DOZP – pro sestavení a činnosti transformačních týmů, nástroje pro mapování sociálních vztahů, představ a zájmů uživatelů DOZP, revizi jejich individuálních plánů, vytváření plánů pro odchod uživatelů z DOZP a nácvik potřebných dovedností spojených se životem v domácnosti.
1
Metodika obsahuje fáze doporučeného postupu: Seznámení s rámcem, ve kterém činnosti, jež povedou k odchodu uživatelů z domova, probíhají (projekt, záměr kraje apod.). Vyjasnění role externí podpory a ustavení transformačního týmu, navázání konstruktivní spolupráce externích expertů a pracovníků Domovů pro osoby se zdravotním postižením. Příprava nástrojů pro mapování sociálních sítí, zájmů a představ uživatelů. Revize individuálních plánů uživatelů, mapování a příprava plánů přechodu. Realizace plánů přechodu, příprava uživatelů na odchod z DOZP. Příprava nového bydlení, přestěhování uživatelů, adaptace uživatelů na nové prostředí a jejich provázení. Monitorování prvních měsíců života uživatelů mimo zařízení.
V následujícím textu používáme termín „uživatel“. Vždy je tím myšlen „uživatel sociálních služeb“.
4
II. Seznámení s rámcem, ve kterém činnosti, jež povedou k odchodu uživatelů z domova, probíhají (projekt, záměr kraje apod.) II. 1. Role kraje v transformačním procesu pobytových sociálních služeb pro osoby se zdravotním postižením Proces transformace, tedy směřování k odklonu od poskytování sociálních služeb ve speciálně určených budovách, ve kterých je zajištěn veškerý komfort bez jakékoliv návaznosti na běžné zdroje, se dotýká především domovů pro osoby se zdravotním postižením, které jsou příspěvkovými organizacemi kraje. Úloha kraje je tedy v procesu jejich transformace nezastupitelná a spočívá v mnoha aspektech. V této kapitole nabízíme, na základě zkušeností z průběhu realizace projektu, popis „transformačních“ rolí kraje:
II. 1. 1. Iniciační role Kraj vytváří krajskou politiku sociálních služeb, zásady jejich rozvoje v souladu s celorepublikovými záměry a v souladu s politikou rozvoje veřejných služeb na úrovni Evropské unie. Kraj disponuje informacemi o žádoucím směřování rozvoje a současně má informace o zdrojích, které je možné využít. Iniciační role kraje spočívá především v přípravě a realizaci projektů, prostřednictvím kterých zapojuje jednotlivé aktéry do řešení úkolů, spojených s transformací, a tím také do realizace stanovených zásad rozvoje krajské sítě sociálních služeb. Navrhuje specifické aktivity a metody, vedoucí k naplnění stanovené strategie. Karlovarský kraj využil při naplňování svých strategií v oblasti rozvoje sociálních služeb: metodu řízení a vyhodnocování cílů The Balanced Scorecard2. Tato metoda je vhodným nástrojem pro měření účinnosti uplatňovaných strategií, ale lze jí také využít pro řízení a měření transformačních procesů. Výhodou této metody je zapojení zájmu uživatelů, sledování způsobu poskytování služeb a zapojení poskytovatelů, sledování rozvoje schopností a hodnot pracovníků sociálních služeb a sledování finančních a jiných zdrojů, včetně zapojení zdrojů z široké veřejnosti; Analýzu prostředí uplatnitelnosti stávajících uživatelů pobytových služeb na trhu práce v podmínkách Karlovarského kraje. Tato analýza vyústila v přípravu Strategie zapojování osob se zdravotním, respektive mentálním postižením na trhu práce v Karlovarském kraji. V následujícím období umožní aktivně zapojit do zlepšení podmínek pracovní uplatnitelnosti osob s mentálním postižením další aktéry: úřady práce, zaměstnavatele, školy apod.;
2
Aplikaci Metody BSC ve veřejné správě lze vysledovat již během twiningového projektu Phare 2000 - CZ 00 09.01, Modernizace ústřední státní správy v České republice. Ve veřejné správě ČR byla použita např. městem Vsetín, Chomutov, Děčín, Ministerstvem místního rozvoje ČR atd. Mezi subjekty zapojené do poskytování sociálních služeb, lze např. uvést tvorbu Strategie rozvoje podporovaného zaměstnávání v ČR zpracovanou Českou unií pro podporované zaměstnávání v r. 2004.
5
Metodu podpory přechodové organizace, kterou umožnil zapojení nového subjektu do procesu transformace, jehož úlohou byla iniciace spolupráce poskytovatelů služeb DOZP, samotných uživatelů DOZP, opatrovníků a rodinných příslušníků, obcí a alternativních a návazných sociálních služeb k DOZP; Aktivity směřující k iniciaci nových sociálních služeb, které v kraji chybí – v případě Karlovarského kraje se jednalo o služby chráněného bydlení a sociální rehabilitace, které se v kraji v průběhu projektu nově zaregistrovaly.
II. 1. 2. Motivační role Poskytovatelé pobytových služeb, DOZP jsou přímo řízeny krajem a kraj tyto organizace nejen řídí, ale poskytuje jim také metodickou podporu. Motivací k zapojení do transformačních procesů jsou zcela nepochybně pro poskytovatele sociálních služeb strategie na celostátní úrovni (Zákon o sociálních službách, Standardy kvality sociálních služeb, Koncepce podpory transformace pobytových služeb), tak na krajské úrovni (Zásady rozvoje sociálních služeb). Postoje poskytovatelů k transformačnímu procesu jsou různé a závisí především na postojích ředitele a celého vedení organizace. O tom vypovídají některé specifické aktivity jako např. počet uživatelů, kteří v posledních 3 letech odešli z DOZP bydlet do obce, počet podaných žádostí o navrácení způsobilosti k právním úkonům apod. Důležitou úlohou kraje je podporovat cíleně ty poskytovatele, kteří sami usilují o transformační kroky – např. poskytnutím externí podpory, přístupem k dalšímu vzdělávání zacíleném na osobní profesní rozvoj vedoucích pracovníků (např. vzdělávací program pro odborníky podporující rozvoj kvality se supervizními prvky, vzdělávání managementu v řízení změn apod.), ale také zapojení těchto poskytovatelů do pracovních skupin zaměřených např. na řešení problematiky nákladovosti DOZP apod. Důležitými motivačními prostředky jsou jasná stanoviska kraje k plánům rozvoje jednotlivých DOZP. Z konzultací k plánům rozvoje často vyplynulo, že dosavadní ambivalentní postoj některých ředitelů k transformačním krokům je dán tím, že jim není jasné očekávání zřizovatele. Význam motivační funkce kraje pro vedení a pracovníky poskytovatelů i pro zástupce obcí a měst je potřeba využívat např. při zvaní účastníků na vzdělávací semináře, kulaté stoly, konference a jiné společné aktivity zvacího dopisu přímo z rukou radního odpovědného za sociální oblast. Motivaci pracovníků poskytovatelů zvyšuje také písemné pověření radního nebo vedoucí sociálního odboru externích spolupracovníků v rámci projektů ke konkrétním aktivitám, které se odehrávají přímo v zařízení. V některých případech však písemná záštita nestačí a poskytovatelé nejeví ochotu se nabízených aktivit účastnit. V Karlovarském kraji se v takových případech osvědčila osobní angažovanost vedení Odboru sociálních věcí Krajského úřadu (dále jen OSV KÚ) – pracovnice odboru v takovém případě přímo poskytovatele oslovily nebo vedoucího služby osobně navštívily, aby mu vysvětlily smysl jeho zapojení do aktivity. Kraj má důležitou motivační roli i směrem k obcím, které pomáhají v transformačním procesu zajišťovat bydlení pro osoby, podcházející z DOZP. Ze zkušeností realizovaného projektu vyplývá, že přítomnost krajského úředníka na jednání o poskytnutí bytů nebo i fakt, že projekt je krajem zaštítěn a kraj počítá s financováním sociálních služeb, které budou v obci nově působit, pozitivně ovlivňuje konečné rozhodnutí zástupců obce. Karlovarský kraj uplatnil svou motivační roli ve spolupráci s některými obcemi již v přípravné fázi projektu,
6
kdy předjednal určité bytové kapacity vhodné pro bydlení lidí, odcházejících z DOZP, ještě před jeho zahájením. Motivační role kraje se projevila také na společných jednáních s opatrovníky, a to zejména z řad veřejných opatrovníků. Účast zástupců OSV KÚ měla vždy pozitivní odezvu. Pracovníci KÚ mohli podat relevantní informace vztahující se k projektu nebo k transformačnímu procesu, mohli vysvětlit specifické souvislosti, týkající se krajské politiky sociálního začleňování osob s mentálním postižením. V rámci projednávání plánů rozvoje byla identifikována některá témata procesů poskytovaných služeb nebo jejich řízení. V takových případech je velmi vhodné motivovat vedení poskytovatelů k zavedení systematické supervize. Pověření pracovníci KÚ doporučovali začít s individuální manažerskou supervizí a postupně přistoupit k zavedení supervizního systému pro pracovní týmy.
II. 1. 3. Koordinační role Důležitou rolí kraje je koordinace krajské sítě sociálních služeb. V období transformačních změn je potřeba tuto roli zaměřit na podporu rozvoje takových služeb, které potřebují osoby odcházející z DOZP. Jak bylo řešeno v kapitole 1., v Karlovarském kraji byl iniciován vznik nových dvou služeb – chráněné bydlení a sociální rehabilitace. Tyto služby, zaměřené na podporu lidí s mentálním postižením v kraji chyběly, což bylo zjištěno analýzou před zahájením projektu. V průběhu realizace projektu byla identifikována absence sociální služby podpora samostatného bydlení a Karlovarský kraj na základě výběrového řízení ve veřejné soutěži vybral poskytovatele této, v kraji nové služby. Zároveň využil možnosti víceletého financování této služby z prostředku EU - OP LZZ (služba sociální prevence). Koordinační funkce kraje spočívá také v řízení kapacit již existujících sociálních služeb, sledování efektivity jejich využívání na základě hodnocení kvality poskytovaných služeb. Hodnocení kvality probíhá v rámci inspekční činnosti, ovšem systematicky pouze u sociálních služeb zřizovaných NNO nebo obcemi. Ze zařízení zřizovaných krajem, nebyla inspekce ministerstvem práce a sociálních věcí za dobu účinnosti zákona o sociálních službách provedena v žádném DOZP. Karlovarský kraj podpořil své koordinační funkce jednak zpracováním Analýzy prostředí a nákladovosti vybraných druhů sociálních služeb, jejichž výstupů chce využít také pro zefektivnění individuální práce poskytovatelů s uživateli a jako podkladů pro nastavení optimálních kapacit, jak uživatelů, tak personálu. Také cílem dalšího výstupu projektu Analýza nákladů transformačního procesu je poskytnout kraji informace k dalšímu řízení transformace pobytových služeb, zejména v souvislosti se zjištěnými náklady.
II. 1. 4. Strategická role Kraj určuje politiku rozvoje sociálních služeb ve svém regionu. Karlovarský kraj přistoupil k plánování rozvoje sociálních služeb na principu subsidiarity – základem vytváření strategických dokumentů jsou plány rozvoje jednotlivých poskytovatelů sociálních služeb. Vytváření plánů rozvoje a jejich projednání ve strategické skupině KÚ Karlovarského kraje má značný význam také pro transformační proces. Každý plán rozvoje obsahuje plán kapacit 7
uživatelů a plán personálního obsazení služby, strategické cíle poskytovatele obsahují projednané informace o případném rozšíření cílových skupin nebo činností poskytovatele. Plány rozvoje obsahují také zásadní strategická rozhodnutí v případě DOZP, zda je vhodné i nadále, vzhledem k umístění a kapacitě, poskytovat služby DOZP ve stávajícím objektu, či zda je vhodné služby DOZP postupně směřovat do lokalit v Karlovarském kraji, které jsou dostupné veřejným službám a zdrojům. Zásadní informace z plánů rozvoje byly zpracovány v Analýze plánů rozvoje poskytovatelů Karlovarského kraje. Analýza podává přehled klíčových doporučení k dalšímu rozvoji jednotlivých druhů služeb, které byly do procesu plánování zapojeny. Uvedené role kraje se v procesu transformace navzájem prolínají, nelze je v praxi od sebe kategoricky oddělovat. Důležitá je osobní angažovanost a postoje představitelů samosprávy a pracovníků věcného odboru krajského úřadu, tedy odboru sociálních věcí jejich snaha skutečně změnit postavení lidí, kteří žijí v tradičních DOZP. Jedná se zejména o obnovení občanských práv uživatelů těchto služeb, jejich právo žít v běžném prostředí a využívat veřejné zdroje, mít stejné příležitosti jako ostatní občané. V rámci transformačního procesu v Karlovarském kraji takovou osobní i profesní angažovanost můžeme zaznamenat – náměstek pro sociální oblast se účastnil řady setkání s poskytovateli a představiteli obcí a měst, osobně se seznámil s prostředím nových sociálních služeb, které v Karlovarském kraji na podporu transformace vznikly. Pracovníci Odboru sociálních věcí Krajského úřadu Karlovarského kraje se účastní vzdělávacích akcí určených pro poskytovatele, jednání s opatrovníky, obcemi a městy. V rámci konzultací k plánům rozvoje byl vždy přítomen pověřený pracovník odboru, aktivně se do konzultací zapojoval a vyjadřoval stanoviska kraje, sledoval dodržení schváleného Záměru rozvoje sociálních služeb v Karlovarském kraji. Projednání plánů rozvoje proběhlo ve strategické skupině, jejímiž členy byli také náměstek pro sociální oblast, vedoucí odboru sociálních věcí a pověření pracovníci odboru. Předpokladem úspěšného transformačního procesu je spolupráce všech zúčastněných aktérů a role kraje je v tomto směru nezastupitelná.
II. 2. Vyjasnění role externí podpory a ustavení transformačního týmu, navázání konstruktivní spolupráce externích expertů a pracovníků domovů pro osoby se zdravotním postižením II. 2. 1. Vzájemné představení Pro vytvoření dobrého zázemí pro spolupráci externisty a pracovníků zařízení je důležitý vstup do zařízení a dobrá atmosféra při vzájemném představování. Je vhodné uskutečnit individuální rozhovor nejprve s ředitelem o současné situaci v zařízení za účasti zřizovatele. Tématem může být ohlédnutí historií aktivit v zařízení ve vztahu k principům transformace, jaký je postoj vedení k transformaci poskytovaných služeb, popř. názor na stěhování vybraných uživatelů do samostatného bydlení nebo do služby chráněného bydlení. Rozhovor je vhodné zaměřit i na téma vytvoření týmu, který se bude v následujícím období pravidelně scházet a podporovat transformační procesy v zařízení. Po vzájemné domluvě je možné vyjednat s ředitelem složení tohoto týmu. Jelikož je tato práce pro tým nová, je důležité ponechat volné rozhodování na řediteli a upozornit na možnost 8
změn ve složení týmu během celého procesu. Následuje představení jednotlivých členů transformačního týmu, jejich pracovních rolí, zkušeností, postojů a očekávání vzhledem ke společné práci.
II. 2. 2. Představení plánu podpory, role externí podpory Na počátku spolupráce je nutné vyjasnit s pracovníky zařízení roli externího experta. Externista seznámí pracovníky s cíli projektu (transformačního záměru), plánovaným časovým rozsahem externí podpory a způsobem spolupráce. V rámci realizace individuálního projektu Karlovarského kraje měla každá z externistek k dispozici 26 hodin každý měsíc s tím, že do jejich práce patřila také spolupráce na zpracování metodických a koncepčních materiálů k projektu. Přímá práce externistek v domovech předpokládala 1 den/měsíc + průběžné konzultace mailem nebo telefonem. Externí podpora v rámci tohoto projektu je nastavena jako provázení a předávání zkušeností pracovníkům zařízení. Role externího odborníka spočívá v: důsledném sledování cílů projektu, napojení se na dobrou praxi pracovníků daného zařízení v transformaci poskytovaných služeb, nabízení postupů a nástrojů, které mohou pracovníci využít, procesu učení dovedností souvisejících např. s vedením rozhovorů s uživateli, s metodami práce s rodinnými příslušníky apod., vysvětlování principů transformace poskytovaných služeb, poskytnutí informací o formách samostatného bydlení s podporou, o chráněném bydlení, o fungování návazných služeb v oblasti bydlení a práce, podpoře tvorby podkladů pro plán rozvoje kvality sociálních služeb daného poskytovatele. Externí odborník, který má zkušenosti s transformačním procesem, přináší pracovníkům pohled zvenčí, nové nápady, může nabízet další možnosti řešení. V debatách napomáhá pracovníkům ujasňovat si význam přechodu uživatelů do méně omezujícího prostředí. Externista pomáhá při hledání dalších lidí, kteří jsou pro konkrétního uživatele důležití a kteří mohou hrát významnou roli při dojednávání nového bydlení. Podává pracovníkům informace o fungování jednotlivých druhů potřebných návazných služeb a pomáhá ve zjišťování využitelnosti dalších služeb v regionu. Neméně důležitou roli sehrává externista při poskytování průběžné zpětné vazby pracovníkům zařízení při tvorbě jejich plánu rozvoje kvality sociálních služeb.
II. 2. 3. Zmapování současné situace v DOZP Pro navázání kontaktu s uživateli i ostatními pracovníky zařízení je vhodné si projít všechny prostory domova. Seznámit se s personálem i uživateli. Vyposlechnout příběh zařízení, vznik, dosud vykonané práce. Ocenit dobrou praxi personálu i vedení. Při mapování je vhodné se zaměřit na: personální složení týmu poskytujícího služby,
9
možnosti individuální práce s uživateli, zjištění současného stavu a způsobu individuálního plánování – práce na individuálních plánech uživatelů (dále jen IP), aktualizace IP, zodpovědnost za IP a metodická podpora, vzdělávání pracovníků v této oblasti problémy z hlediska poskytování služby, které pracovníci identifikovali a snaží se je řešit – např. problémové chování některých uživatelů, soužití na vícelůžkových pokojích, nedostatek soukromí apod., výhody a rizika současné situace v zařízení, složení uživatelů DOZP – způsobilost k právním úkonům, určení opatrovnictví, stanovení stupně závislosti na sociální službě, finanční možnosti jednotlivých uživatelů, limity, které pracovníci vnímají při výběru návazného typu služby vyplývající z dalších diagnóz (psychiatrické diagnózy, pohybová a smyslová postižení) vzhledem k existujícím návazným službám, seznámení se s podmínkami života uživatelů v zařízení (prostorové uspořádání bydlení, trávení volného času uživatelů, jejich individuální i skupinové aktivity uvnitř DOZP, aktivity uživatelů mimo DOZP, možnosti samostatné činnosti uživatelů mimo zařízení
Z hlediska rozvoje poskytovaných služeb je vhodné se zaměřit na to, co se povedlo/nepovedlo v minulém období realizovat podle stanoveného rozvojového plánu – kapacita poskytované služby, způsob života uživatelů v zařízení, realizované odchody uživatelů do jiných služeb nebo samostatného bydlení aj. S vedoucími a dalšími pracovníky je vhodné v diskusi zjistit, jaký mají plán z hlediska dalšího rozvoje služby uvnitř DOZP (plány stavebních změn, plány pozitivně ovlivňující kvalitu života uživatelů – např. vybudování domácností) a dále představy a návrhy týmu o možnostech poskytování služby některým uživatelům mimo zařízení (návrat domů, jiný typ služby apod.). Důležitou součástí mapování současné situace je také mapování postojů pracovníků a vyjasňování toho, co pro ně znamená pojem „transformace pobytových služeb“. V souvislosti s tím je dobré pokládat si v týmu následující otázky: „Co si představujeme pod pojmem transformace? Co tento pojem znamená pro uživatele vašeho zařízení? Jak by měly vypadat transformované služby? Pro jaké uživatele do budoucna bude naše zařízení poskytovat své služby? Jak se může změnit život uživatelů? Jaká může být role jednotlivých pracovníků v procesu transformace?“ Součástí mapování současné situace je i debata o „úspěšných“ uživatelích, kteří odešli ze zařízení do jiných forem bydlení, a zjistit také zkušenosti pracovníků s „neúspěšnými“ odchody uživatelů. Co to znamená, když uživatel např. v chráněném bydlení „selže“? Důležitým zdrojem informací a zmapování možností pracovníků jsou také rozhovory o organizační struktuře organizace, zmapování složení týmu pracovníků z hlediska jejich odpovědností a kompetencí. Externí odborník zjišťuje a současně pomáhá pracovníkům pochopit, jak fungují procesy přímé práce s uživateli. V rozhovorech o personální práci zjišťujeme počet pracovníků v přímé práci, poměr pracovníků a uživatelů, jak probíhá běžný den v zařízení, jaké je personální obsazení o víkendech, jaká individuální podpora pro uživatele je zajištěna, jakou mají pracovníci v přímé práci podporu, jak mezi sebou komunikují, na koho se mohou obrátit v případě problému. Ve vztahu k individuálnímu plánování a potřebě revidovat individuální plány uživatelů je potřeba věnovat zvláštní 10
pozornost systému klíčových pracovníků3 a kompetencím, které pro výkon této své role mají. V souvislosti s tím je vhodné pokládat např. následující otázky: „Kolik máte klíčových pracovníků? Kolik uživatelů má jeden klíčový pracovník na starosti? Jak vypadá konkrétně práce klíčového pracovníka? Co může, o čem rozhoduje, co má na starosti? Kdo a na základě jakého klíče stanovuje klíčové pracovníky?“. V případě potřeby, resp. objeví-li se v procesu stanovování klíčových pracovníků nejasnost, je vhodné se této oblasti dostatečně věnovat. Klíčoví pracovníci jsou pro spolupráci s následnou službou (chráněné bydlení, podpora samostatného bydlení, osobní asistence) zásadními spolupracovníky.
II. 2. 4. Ustavení transformačních týmů Pojem „transformace“ vnímáme v kontextu transformačních týmů jako proces změny. Transformací poskytovaných služeb rozumíme změnu poskytovaných služeb ve prospěch uživatele. V transformačním týmu neboli v týmu pro změnu, by měli být zastoupeni strategičtí pracovníci zařízení z hlediska svých funkcí (ředitel, vedoucí jednotlivých týmů, sociální pracovník) a pracovníci z přímé práce s uživateli, kteří jsou významně motivováni z hlediska svých postojů ke změně života uživatelů, k jejich začlenění do běžného prostředí. Obvyklé složení transformačního týmu v DOZP: ředitel zástupce pro ekonomiku vedoucí sociálně zdravotního úseku sociální pracovnice 2 – 3 pracovníci z přímé práce (klíčoví pracovníci). II. 2. 4. 1. Úvodní setkání transformačního týmu Úvodní setkání transformačního týmu (dále jen TT) zpravidla probíhá za účasti externího odborníka. Na tomto setkání by měla být vyjednána pravidla jednání a způsob předávání informací ostatním pracovníkům zařízení. Příklady pravidel, které sami pracovníci označili za fungující: schůzky se konají 1x týdně každé úterý 12.30 – 14.30 místo setkání je v sále bylo ujednáno, kdo povede jednání TT a kdo bude zapisovat setkání se uskuteční vždy, pokud bude přítomna nadpoloviční většina členů TT podle potřeby se mohou setkání výjimečně přesunout na jiný den složení TT se může dle potřeby obměňovat Informace ze setkání TT budou předávány 1x měsíčně na poradě vedoucích pracovníků zápisy z jednání jsou každý týden odesílány externímu odborníkovi
3
Klíčový pracovník je pracovník (většinou v přímé péči), který zodpovídá u konkrétního uživatele za individuální plánování služby. Rovněž má za úkol koordinovat služby poskytované tomuto uživateli. 11
V souvislosti s fungováním transformačního týmu je nezbytné si položit další otázky související s jeho kompetencemi, organizací a systémem práce: Co je hlavním cílem transformačního týmu, jaký je účel jeho fungování? O čem může TT rozhodovat? Co je náplní jeho práce? Jaké jsou kompetence jednotlivých členů TT a jaké jsou jejich úkoly? Výsledkem této debaty by mělo být stanovení kompetencí členů, témat a časového harmonogramu činností, kterým se bude TT věnovat. II. 2. 4. 2. Předávání informací ze schůzek TT Výstupy z jednání TT musí být snadno dostupné ostatním pracovníkům a uživatelům. Ti by měli být vhodným způsobem do činností, které TT nastavuje, zapojováni. Příklad dobré praxe: zápisy z každého setkání jsou na všechna pracoviště předávány v tištěné podobě v elektronické podobě jsou tyto zápisy na společném serveru, ke kterému mají všichni přístup informace se předávají na setkání klíčových pracovníků, která se konají dvakrát měsíčně k informovanosti také slouží např. program IS Cygnus, nebo eQuip, jehož prostřednictvím jsou sdělovány důležité kroky uživatelek při přípravě na změnu služby (IP, nácviky, atd.) Tento způsob se nám velice osvědčil, o tom svědčí stále častější dotazy a diskuse pracovníků o jednotlivých uživatelích a jejich žádostí o informace, které vyplynuly z jednání TT.“
III. Individuální práce s uživateli Základním principem individuální práce s uživatelem je zaměření pozornosti pracovníků na jeho přání a zájmy. Je třeba, aby procesy změn v DOZP, které se rozhodnou pro transformaci, začaly přehodnocením individuální situace všech uživatelů. Jak ukazují zkušenosti, pracovníci zařízení potřebují v tomto směru podporu. Individuální plány uživatelů v současné době ve valné většině DOZP sice existují, jsou však zpravidla zaměřené na život uživatele v domově, na procvičování jemné motoriky, psaní, počítání, zlepšování výtvarných dovedností, vyšívání apod. Ze zkušeností expertek vyplývá, že jde ve většině případů o plány sestavené personálem, často bez účasti uživatelů. Pozornost je rovněž třeba věnovat jazyku plánů, jakým způsobem jsou napsané – zdali jim uživatelé rozumí. Revizi individuálních plánů je potřeba provést z hlediska způsobu života v běžné domácnosti, to znamená, že individuální plán musí zahrnout všechny sféry každodenního života.
III. 1. Mapování způsobu individuální práce externím odborníkem Jedním z prvních témat, kterým se věnuje při svých návštěvách externí podporující odborník, je systém individuálního plánování v zařízení – kdo zpracovává individuální plány uživatelů, jak je do plánování uživatel zapojen, jak vypadá písemné zpracování IP, kdo a jak plány vyhodnocuje.
12
Před vstupem externího odborníka do zařízení je důležité, aby se seznámil se základními principy individuálního plánování v zařízení. Externista si vyžádá materiály před svou návštěvou, aby se mohl na takový rozhovor dobře připravit. Individuální plánování bude nesmírně důležité pro další práci s uživateli, kteří se budou připravovat na odchod ze zařízení. Struktura plánu přechodu uživatele bude navazovat na jeho individuální plán. Je proto důležité zmapovat, zda jsou plány těchto uživatelů dobře provedeny, aby se na ně mohlo navázat. Je nezbytné vést s odpovědnými pracovníky rozhovor o struktuře těchto plánů, jejich významu pro uživatele a revizích těchto plánů, tzn., zda jsou v tuto chvíli aktuální či nikoli.
III. 2. Revize individuálních plánů K návrhu na revizi IP přistupuje externí odborník podle situace, kterou v zařízení zjistil. Jednou z osvědčených cest jsou rozhovory s klíčovými pracovníky a uživateli nad IP a následná individuální supervize klíčových pracovníků k jednotlivým IP těch uživatelů, u kterých se předpokládá, že ze zařízení odejdou. Další vhodným postupem je představit transformačnímu týmu uživatele, kteří chtějí opustit zařízení nebo jsou personálem pro odchod ze zařízení vybraní. Je potřeba dobře zvážit, zda uživatele přímo na setkání transformačního týmu přizveme nebo zvolíme formu prezentace individuálního plánu klíčového pracovníka před týmem. V rámci projektu se osvědčily rozhovory ve trojici: klíčový pracovník, uživatel a externí odborník. Následně byl individuální plán uživatele projednán na transformačním týmu a externí odborník sdělil pracovníkům svoje postřehy z rozhovoru s uživatelem. Při projednání individuální situace každého uživatele je možné využít této struktury:
Mapování života v zařízení Věk uživatele/ky Příjem, důchod, příspěvek na péči Způsobilost k právním úkonům Doba, kterou žije v ústavním4 zařízení Životní příběh Jak si představuje svoje bydlení, s kým a kde Rodina, přátelé, lidé, na kterých jí/jemu záleží Místo života, kořeny Sociální kontakty, důležité, nedůležité Práce, manuální zručnost, zájmová činnost Vztah k penězům Důvěra k ostatním lidem Rád/a bydlí/sám/sama, s někým Je schopen/na říci svůj názor
4
Ústav (ústavní zařízení) – Užití pojmu v textu odkazuje k objektům, ve kterých je určitým, zejména procesně a personálně specificky „hromadným“ způsobem poskytována sociální služba DOZP, většinou ve velkých objektech pro větší počet uživatelů žijících zde společně. Použití přídavného jména „ústavní“ (např. ústavní typ péče) odkazuje ke specifické formě poskytování sociálních služeb v takovýchto zařízeních.
13
Je lehce ovlivnitelný/á Čtení, psaní, počítání Porozumění informacím Orientace v prostředí, prostorová i sociální Partnerské vztahy Vztah k personálu, má rád/a…
Další metodou, která byla v transformačním procesu v DOZP úspěšně využita, je tzv. Dotazník samostatnosti (viz Příloha č. 1). Klíčový pracovník tento dotazník vyplní v návaznosti na mapování životního příběhu uživatele. Dotazník samostatnosti průběžně pracovníci jednotlivých zařízení, ve kterých byl používán, doplňují o další položky. Dotazník samostatnosti je základem pro vytvoření plánu nácviku takových dovedností, které bude uživatel využívat po přestěhování ve své domácnosti. Kromě Dotazníku samostatnosti byl využíván formulář Zmapování současné sociální situace (viz Příloha č. 2), který zpravidla obsahuje tyto informace: jméno a příjmení, věk, délka pobytu v DOZP, jméno opatrovníka, vztahová mapa, návrh na změnu sociální služby dle pracovníků, představa uživatele a jeho finanční situace. Smyslem formuláře je zjistit klíčové informace pro plánování přechodu uživatelů. Vyplněný formulář poskytuje rychlou orientaci v jejich situaci. Je také zajímavé pozorovat, jak se mohou informace, shromážděné na počátku měnit v průběhu procesu – např. se často upřesňuje představa uživatele a dochází i ke změnám názorů pracovníků na vhodnou sociální službu pro uživatele. Na základě Dotazníku samostatnosti a Zmapování současné situace uživatele (je v DOZP zpravidla proveden první výběr uživatelů, u kterých je zásadní změna poskytování sociální služby nejaktuálnější. Mapování sociální situace uživatelů zpravidla provádějí jejich klíčoví pracovníci. Je vhodné, aby TT stanovil, u kolika uživatelů je možné mapování a vypracování Dotazníků samostatnosti (a v jakých termínech) kvalitně provést. V jednom z DOZP zaznamenali dobrou praxi, kdy klíčovým pracovníkům poskytovaly metodické konzultace sociální pracovnice a vedoucí sociálně-aktivizačního úseku. V DOZP Aš a Luby byl použit jiný postup: Pro uživatele služeb vytipované pro odchod z DOZP byla zpracována mapa potřeb – jakou pomoc by potřebovali k úspěšnému zvládnutí činností každodenního života. Pro zpracování mapy sloužila jako vodítko Škála míry podpor (Supports Intensity Scale5, tzv. SIS). SIS (více informací viz příloha č. 3) pokrývá všechny oblasti běžného, každodenního života (činnosti v domácnosti, spojené se životem v obci, celoživotním vzděláváním, zaměstnáním, zdravím a bezpečím, společenské činnosti, ochranou a sebeobhajováním) a dále oblasti mimořádné zdravotní podpory a mimořádné podpory v oblasti chování. Mapování potřeb ukázalo, jaký charakter by poskytovaná podpora měla u konkrétních uživatelů mít (např. potřebuje podrobné instrukce, co má jak udělat; nové věci potřebuje nejdříve předvést), a konkrétní oblasti, ve kterých je potřeba, aby se daný uživatel zdokonalil nebo dostával intenzivní podporu a jakou.
5
Thompson, J. R.; Bryant, B. R.; Campbell, E. M.; Craing, E. M.; Hughes, C. M.; Rotholz, D. A.; Schalock, R. L.; Silverman, W. P.; Taseé, M. J. a Wehmeyer, M. L. Supports Intensity Scales, Users Manual. American Association on Mental Retardation, Washington DC. 2002
14
Popis potřebné podpory lze přímo použít pro individuální plán podpory uživatele (vedle dalších informací, zejm. o jeho představách a prioritách). Mapování potřebné podpory se od dotazníku samostatnosti liší svým zaměřením – zaměřuje se nikoli na kompetence (umí/neumí) ale na potřebnou podporu, kterou je potřeba zajistit.
III. 3. Vypracování plánů přechodu uživatele Přechod uživatele, který žil někdy i řadu desetiletí v ústavním zařízení do domácnosti je i v případě, že je k tomuto kroku velmi motivován, obtížný a je potřeba takový přechod dobře připravit a naplánovat. Dobrým nástrojem pro toto období je vypracování individuálního plánu podpory, který byl v rámci projektu zjednodušeně nazýván plánem přechodu uživatele. Před konkrétní prací nad plánem přechodu je důležité přemýšlet o následujících oblastech:
III. 3. 1. Otázky nutné k přemýšlení, než začneme přechod uživatele plánovat
Jak uživateli pomoci, aby byl přijímaný společností (společensky přijatelné chování, společensky ceněná role – např. pracovník, dobrý soused apod. Je žádoucí, aby uživatel měl v novém místě dostatek sociálních vazeb). Jak zajistit bezpečí uživatele v nové situaci (zmapovat „bezpečnostní“ rizika, popsat je a vytvořit plán kroků pro jejich zmírnění a začít s přípravou uživatele). Jak zajistit uživateli co nejlepší zdravotní péči (shromáždit informace, pojmenovat zdravotní rizika/problémy, zmapovat ošetřující lékaře, jejich dostupnost po přestěhování, způsob medikace a domluvit s uživatelem, jakou podporu pro zajištění kvalitní zdravotní péče potřebuje). Zjistit nejvhodnější způsob, jak uživateli pomoci zvládnout nové dovednosti spojené s životem mimo ústavní zařízení. Kde chce žít. S kým chce žít/komu chce být nablízku (jiní uživatelé a pracovníci v zařízení, rodina, známí, partneři atd.). Které dosavadní sociální vazby chce uchovat. Co chce zachovat ze svého stávajícího životního stylu. Po čem touží. Co si přeje. Co bude dělat během dne, až přejde do komunity. V čem se uživatel potřebuje nejvíce zdokonalit, co se potřebuje naučit, aby mohl žít samostatněji. Jak se shodují přání uživatele s jeho schopnostmi – názor pracovníků, návrhy na kroky, které mohou jeho kompetence zvýšit (nácviky). Čeho si pracovníci a blízké osoby na uživateli cení. Co si myslí uživatel, v čem je dobrý, co umí, co zvládá, co ho baví. V čem podle pracovníků potřebuje nejvíce pomoci. S čím a jak potřebuje pomoci v každodenním životě: slovní popis potřebné podpory tam, kde jsou konkrétní zkušenosti/požadavky uživatele.
15
Potřebujeme doplnit do IP něco důležitého z historie uživatelů (doplnění informace z bývalého zařízení)? Čím by se uživatel rád zabýval - možnost pracovního uplatnění a náplně volného času, pracovní zkušenosti uživatele. Další skutečnosti, které by chtěl klíčový pracovník sdělit a co pokládá za důležité pro uživatele a zvýšení kvality jeho života a bezpečí.
III. 3. 2. Učení uživatele, získávání dovedností pro každodenní život Pokusit se zjistit uživatelův učební styl - tzn. co mu při učení pomáhá, jaká je nejlepší forma jeho učení - kdo nám to pomůže zjistit. Záliby, zájmy, co by ho bavilo dělat v běžném životě, popř. zda bude pracovat. Pokud ano, co by jej zajímalo. Zda k tomu potřebuje nějaké vzdělání a jak mu jej zajistit. Učit se základní komunikaci k ostatním lidem, jak komunikovat s cizími lidmi. Být schopen říci své jméno, telefon, adresu, popř. předat vyhotovenou kartičku s těmito informacemi. Jak se ptát, když něco nevím. Naučit se vysvětlit jakou pomoc potřebuji a v čem mi mohou lidé pomoci. Naučit se seznamovat adekvátním způsobem s lidmi, hledat si přátele, osvojit si základy společenského chování. V případě, že uživatel nepoužívá verbální komunikaci nebo je pro okolí obtížné jeho řeči porozumět, najít vhodné způsoby alternativní komunikace. Zaměřit se v rámci přípravy na používání této metody především pro zajištění bezpečí uživatele a uspokojování jeho základních potřeb. Zajistit v rámci přípravy pro uživatele, kteří omezeně používají verbální komunikaci pomůcky pro alternativní komunikaci (komunikátory s hlasovým výstupem, piktogramy a další grafické materiály). Učit uživatele pomůcky používat. Naučit se rozhodovat základní věci – zjišťování v čem se uživatel může rozhodovat sám, v čem potřebuje nabídky možností, v čem musím rozhodnout za něj a v jakém případě. Zjistit pomůcky, které by uživateli pomáhaly při učení. Naučit se zacházet s penězi. Porozumět finančním platbám potřebným k životu. Naučit se cestovat, používat veřejné dopravní prostředky. Naučit se péči o vlastní zdraví - léky, lékaři, hygiena apod. Poučení o sexualitě a jiných zdravotních záležitostech. Cvičení dovedností každodenního života - nákupy, vaření, úklid, praní, žehlení, udržení pořádku, denní rituály.
16
III. 3. 3. Co musí zajistit a zjistit tým, zabývající se přechodem Tyto informace nezjišťují zpravidla jen členové transformačního týmu. V rámci projektu, z něhož vznikla tato metodika, spolupracoval na následujících aktivitách koordinátor sekce transformace a také asistenti přechodu (jejich úloha je popsána v kapitole č. V. 1.). Místo bydlení a velikost bytu (vychází z přání uživatele - kde a s kým by chtěl bydlet). Zmapovat místo, kam uživatel přechází – jaká je občanská vybavenost okolí, tzn., zda se v okolí nachází obchody, lékaři, lékárna, úřady, banky, kulturní a sportovní zařízení, školská zařízení, pošta, dopravní spojení, restaurace, církve, zájmové spolky apod. Před nastěhováním si mohou uživatelé nacvičovat cestování, mapovat okolí a učit se orientovat v novém prostředí. Učit uživatele orientovat se v okolí budoucího bydliště, nacvičit cestu do zaměstnání, obchodů, za kulturou apod. Zjistit zda je v místě k dispozici možnost nějakého vzdělávání, zájmové činnosti, kluby atd. Pokud by uživatel měl zájem a potřeboval podporu – uskutečnit schůzku. Zjistit různé poskytovatele služeb, které bude uživatel potřebovat nebo je bude chtít využívat. Je vhodné s těmito poskytovateli uspořádat schůzku, jejímž účelem bude navázání uživatele na jejich služby. Zjistit možnosti a zájem uživatele ve vztahu k trávení volného času a zaměstnání. Zmapovat zdroje neformální podpory (např. rodina, sousedé, známí). Vyhledávat možnosti pracovních příležitostí nebo jejich alternativ k zajištění toho, aby uživatel měl přes den co dělat/s kým se potkávat. Detailně rozepsat, jak bude zajištěna potřebná podpora v každodenním životě uživatele (včetně neformální podpory). Zajistit veškerou dokumentaci uživatele, kterou bude potřebovat:
zdravotní dokumentace - jaké lékaře uživatel navštěvuje, ke které pojišťovně je nahlášen, zda má platnou kartu pojištěnce, zda je uživatel omezen ve smyslových, pohybových nebo duševních schopnostech, zda navštěvuje specializované lékaře. důchodové zabezpečení - zda je uživatel poživatelem invalidního popř. starobního důchodu Příspěvek na péči - rozhodnutí o přiznání x nepřiznání příspěvku na péči, v jaké výši je příspěvek na péči přiznán a zda přiznaný stupeň odpovídá potřebné podpoře, finance - finanční možnosti uživatele ve vztahu k úhradě nezbytných nákladů na bydlení a stravu, způsobilost k právním úkonům - zjistit kontakt na opatrovníka, posouzení adekvátnosti omezení způsobilosti k právním úkonům a funkčnost opatrovníka a případně změnit
17
opatrovníka, předběžný postoj opatrovníka ke změně života uživatele a jeho odchodu z ústavního zařízení ověření vlastnictví občanského průkazu, zjistit, kde má uživatel hlášen trvalý pobyt, zda je uživatel držitelem karty ZTP/P, doklady o vzdělání, učit uživatele potřebné dokumenty zajistit a opatrovat.
Dále je nezbytné pokusit se získat pro člověka max. „sociálních“ výhod, aby jeho životní náklady a náklady na potřebné služby mohly být pokryty (důchod, příspěvek na péči, výhody typu ZTP/P, předjednání sociálních dávek, příspěvek v nezaměstnanosti, služby pracovní rehabilitace atd.). V oblaci mezilidských vztahů - zajištění základních vazeb (kontakt s přáteli, rodinou, známými apod.), které se mají zachovat. Jak to udělat, aby vazby zůstaly zachovány. Učit uživatele zodpovědnosti za vlastní rozhodování – co to pro ně znamená, že v ústavním zařízení bylo vše dané a najednou si budou moci o řadě věcí rozhodovat, které věci to budou, začít s nimi rozhodování trénovat. Plánovat s uživatelem přípravu jeho bydlení, umožnit mu rozhodovat o některých věcech ve svém budoucím bydlišti (vymalování, rozmístění nábytku atd.), pokud to je možné vybírat a nakupovat vybavení domácnosti s uživatelem. Znovu se zaměřit na ověření motivace uživatelů, kteří vyjádřili přání bydlet spolu v jednom bytě (jejich přátelské vazby a důvody, které je k rozhodnutí vedly). Připravit plány přechodu a rizikové situace Učit estetickému vnímání, podpora tvořivosti. Promyslet a zajistit maximum technických pomůcek, které by člověku pomohly se osamostatnit (kompenzační pomůcky a další pomůcky včetně komunikačních systémů), a jednoduchých technických pomůcek, usnadňujících lidem s fyzickým postižením ovládání předmětů každodenního života a vykonávání běžných každodenních činností. Tým je důležitým převaděčem pro uživatele do života - přemýšlí o oblastech pro nás samozřejmých, pro uživatele neznámých. Příklad konkrétního plánu přechodu viz příloha č. 4. Příklad záznamu ze setkání TT (DOZP „PRAMEN“ v Mnichově): Transformační týmy na svých setkáních pracovaly s rozborem situace (motivů, přání, schopností, obav a představ) jednotlivých uživatelů/lek. Proběhly týmové diskuse nad vytvořenými dotazníky samostatnosti. Uvádíme příklad záznamu z takového setkání pracovníků z DOZP „PRAMEN“ Mnichov (o situaci paní J. hovoří členové TT): Dle našeho pozorování by mohla zvládnout život v chráněném bydlení, ale hrozí u ní nadměrné riziko zneužití. Je velmi důvěřivá, citově plochá, snaží se s každým rychle navázat důvěrný vztah, je jí jedno s kým. Neví, koho poslechnout, snaží se zavděčit všem. I náš
18
rozhovor byl velmi obtížný, chtěla odpovídat tak, jak si myslela, že by se nám to líbilo. Zdá se, že nemá vlastní názory, jen vždy někoho kopíruje, nechce si způsobit problémy. Uvedla, že chce do chráněného bydlení pouze kvůli uživatelce R. Nechce se s ní setkávat, vadí jí. Dlouho tvrdila, že nemá jiný důvod k odchodu. Později uvedla, že chce mít volnost a postarat se sama o sebe. Přeje si bydlet samostatně. Také se těší na bývalou uživatelku Domova “Pramen“, která nyní žije Sokolově, v chráněném bydlení se svým přítelem. Představuje si, že bude pracovat, uklízet, chodit na procházky, vařit, dívat se na televizi. Ráda by chodila do divadel a na koncerty. Těší se, že bude chodit do práce. Nejraději by pracovala u myčky nebo jako uklízečka. Dříve pracovala v továrně. Riziko: jako mladá se toulala, do práce někdy nepřišla. Z Domova Pramen dojížděla v sezóně pracovat do kavárny na kolonádě. Zaměstnavatel byl s její prací spokojen, chodila ráda. Pokud jí ale řekla spolubydlící, ať do práce nejde, tak zůstala doma. Ráda by si našla partnera. V době, kdy žila samostatně, měla partnery, kteří ji zneužívali, bili. Má dvě děti. Je velmi sebevědomá, říká, že vše umí, nepotřebuje s ničím pomoct. Po delším vyptávání přiznala, že potřebuje pomoct s praním, doučit žehlení, s vařením, s penězi (po domluvě se bude učit od ledna 2010 hospodařit s 500 Kč měsíčně, klíčová pracovnice vytvoří plán), s úřady, s orientací ve městě, potřebuje pomoct sehnat práci. Nechce se učit telefonovat. Paní J. napsala o chráněném bydlení: Ve volném čase bych pletla, chodila bych na kuželky nebo bych hrála „Člověče, nezlob se“. Potom bych si udělala svačinu, třeba paštiku a cibuli. Pak bych si uklidila, umyla nádobí, vytřela lino, vyluxovala, uklidila prádlo do komínků, utřela prach na poličce a uklidila šuplíky. Dala bych si fotky do alba. Chtěla bych samostatnou komůrku. Baví mě všechno. I myčka nebo uklízet, mýt podlahy a luxovat. I chodit do dílny. V týmových setkáních vyjadřuje personál obvykle velké obavy z neúspěchu zejména u uživatelů, kteří potřebují vyšší míru podpory. Mají obavu o bezpečí uživatele zejména při pohybu mimo domov. Sami ale říkají, že jejich „skleníkové“ ústavní prostředí umožňuje uživatelům spoléhat se plně na okolí a nepřijímat jakoukoliv zodpovědnost za sebe. Domnívají se, že mimo DOZP v situaci, kdy uživatel bude muset řadu situací řešit sám, může dojít k velké změně a posunu samostatnosti a osobní zodpovědnosti. U uživatelů samostatných věří v úspěch přechodu a vidí tuto změnu jako žádoucí pro kvalitu jejich života. Obecně u všech uživatelů se nejvíce obávají možnosti jejich zneužití cizí osobou. Mají obavu, že mimo DOZP nebudou uživatelé od těchto nebezpečí dostatečně chráněni. Všichni uživatelé mají jako rizikovou situaci pojmenováno zneužití cizí osobou. Je to až překvapující, jak moc intenzivně to personál řeší a jak velký důraz na toto nebezpečí kladou.
III. 4. Analýza výsledků mapování a dalších informací Vyhodnocení všech zmapovaných informací je potřeba využít především pro zajištění optimální podpory pro jednotlivé uživatele, kteří chtějí z DOZP odejít. V realitě současného prostředí sociálních služeb jsme v tomto projektu vycházeli především z toho, jaké návazné
19
sociální služby, které jsou schopny podporu odcházejícím uživatelům poskytnout, jsou k dispozici. Za optimální alternativu k ústavnímu typu péče lze považovat osobní asistenci. Služba osobní asistence, která by byla schopna naplnit potřeby lidí odcházejících z DOZP podle jejich individuálních plánů, není v současné době v Karlovarském kraji k dispozici. Další bariérou ve využívání takové služby je i finanční situace některých stávajících uživatelů DOZP, protože nemají přiznaný příspěvek na péči. Podle vyjádření pracovníků DOZP se ale bez pomoci sociální služby neobejdou. Podle zmapovaných informací v závislosti na nabídce návazných sociálních služeb v jednotlivých regionech Karlovarského kraje bylo vyhodnoceno, kteří uživatelé mohou přejít do chráněného bydlení a kteří do samostatného bydlení s podporou, respektive jak místní dostupnost těchto služeb a nabízená míra podpory jednotlivým uživatelům vyhovuje. Z hlediska pojetí individuálního plánování zaměřeného na člověka nemusí být tento postup ideální, je však potřeba vycházet z reality společenského prostředí. Analýza informací upozornila také na některé chybějící služby, jak už bylo uvedeno např. osobní asistence a také služby zaměřené na podporu lidí s duševní nemocí. Při výběru a přípravě uživatelů
na přechod z DOZP do chráněného bydlení jsme se někdy setkávali i s uživateli, kteří měli kromě mentálního postižení ve zdravotní dokumentaci zaznamenanou i psychiatrickou diagnózu. U takových uživatelů je vyhledání jiného vhodného, pro uživatele kvalitního a bezpečného typu služby velmi komplikované. Alternativních služeb poskytovaných uživatelům s mentálním postižením a zároveň s psychiatrickou diagnózou je na území celé ČR málo, v Karlovarském kraji tato služba zatím chybí. U jedné uživatelky byla v minulosti diagnostikována schizofrenie. Uživatelka neměla medikaci na toto onemocnění, nikdo v jejím okolí si nepamatoval, že by někdy její stav diagnózu potvrzoval. Její současný odborný lékař diagnózu nestanovoval. Zjistili jsme, že k zapsání této závažné diagnózy do zdravotní dokumentace uživatelky došlo v minulosti jiným lékařem na základě zjištění, že se v rodině uživatelky toto onemocnění objevilo. Nepodařilo se nám vyhledat psychiatra, který by revidoval psychiatrickou diagnózu. Ošetřující psychiatr se vyjádřil pouze k současnému stavu a vhodnosti jiného typu služby, doporučil přestěhování uživatelky z DOZP a samostatnější způsob života. I když nakonec bylo jasné, že stanovení psychiatrické diagnózy u uživatelky nebylo provedeno standardním způsobem, v její zdravotní dokumentaci zatím zůstává. V praxi se setkáváme s diagnózami, které neodpovídají skutečnosti především u uživatelů, kteří větší část svého života strávili v ústavních zařízeních. Jedná se zejména o diagnózy staršího původu, které se s uživateli „táhnou“, šíří se pověstmi mezi personálem, ovlivňují přístup k nim a mohou významně omezovat jejich život, práva a budoucnost. Nejedná se pouze o psychiatrické diagnózy, ale i další (gynekologické, výskyt hepatitidy, apod.). Doporučujeme po přechodu do jiného typu služby pečlivě zvážit výběr ošetřujících lékařů uživatele, snažit se vyhledat takové lékaře, kteří provedou postupně revizi dříve stanovených diagnóz. Při výběru uživatelů na přechod z DOZP vycházet z jejich motivace po změně, snaze získat nové dovednosti k samostatnějšímu způsobu života a ověřovat původ diagnóz, které by uživatele z výběru vyřazovaly.
20
V této fázi transformačního procesu je také důležitou informací odmítavý postoj některých samotných uživatelů a zásadní nesouhlas opatrovníků nebo rodinných příslušníků. Tyto informace jsou důležité pro přípravu osvětových programů pro opatrovníky a příbuzné, ale i samotné uživatele (vrstevnické audity, prezentace dobrých zkušeností apod.). Z pragmatických důvodů, tedy pro to, aby první fáze transformačního procesu proběhly pokud možno hladce, je jednodušší začít s lidmi, kteří mají zájem o odchod, mají podporu rodiny nebo nemají rodinu (která by bránila změnám), mají dostatek peněz, chtějí odejít společně s dalším člověkem z DOZP a podílet se společně na finančním zajištění služeb a nákladů na živobytí apod.
III. 4. 1. Zkušenosti z jednání s opatrovníky v rámci přípravy uživatelů na přechod z DOZP do jiného typu sociální služby III. 4. 1. 1. Podpora samostatného bydlení Při realizaci služby podpory samostatného bydlení se objevilo množství předvídatelných i nepředvídatelných okolností, které „věc“ ztěžovaly nebo komplikovaly. Jednou z těch, které se daly předvídat, byla jednání s opatrovníky s cílem získat jejich souhlas se změnou v životě jejich opatrovkyň. Konkrétně tedy s ukončením jejich pobytu v domově pro osoby se zdravotním postižením a přestěhováním se do nájemního bytu v obci Luby za pomoci služby Podpora samostatného bydlení. Uživatelky, které se chtěly odstěhovat z Domova pro osoby se zdravotním postižením v Lubech, mají většinou opatrovnice - rodinné příslušnice, většinou starší sestry nebo tety. Už v průběhu počáteční fáze, čili v době pouhého poskytování informací o možnostech, které obyvatelky domovů mají, bylo patrno, že půjde v podstatě o střet mezi tradičním a „novým“ myšlením. Slovo novým je v uvozovkách, protože jde stále o nové u nás v ČR (i v Karlovarském kraji). V Evropě a zámoří je přístup k lidem s mentálním postižením, který je založen na myšlence tyto lidi neoddělovat, ale naopak jim pomoci hledat místo v běžné společnosti, společností přijímaný. Proces deinstitucionalizace započal již téměř před 40 lety. Tradiční myšlení kopíruje tzv. medicínský model, který byl vzhledem k lidem s postižením dlouhou dobu uplatňován. Jednou z jeho charakteristik byla rovněž snaha poskytovat „specializovanou“ péči těmto lidem mimo běžnou společnost, léčit je, držet zavřené v zařízení, protože „tam jim je nejlépe a jsou mezi svými, nikdo jim nemůže ublížit a nic se jim tam nestane“. Tyto postoje měla většina opatrovníků/nic, s nimiž jsme se během trvání projektu setkávaly. Společně s transformačním týmem v DOZP Luby jsme zvolili taktiku co nejdříve po zahájení projektu sezvat opatrovníky těch obyvatelek DOZP Luby, které byly pracovnicemi domova vytipovány do první fáze přechodu, na schůzku, na níž bude pozván také právník a představitelé nových služeb. Pro schůzku byly zvoleny prostory Krajského úřadu Karlovarského kraje, aby se jí mohla osobně zúčastnit i vedoucí odboru sociálních věcí, která potvrdila, že jde o záměr Karlovarského kraje, nikoli o „iniciativu několika málo jedinců“. Cílem schůzky bylo také opatrovníky poučit o tom, jaká má opatrovník práva a povinnosti vzhledem ke svému opatrovanci, kam sahají jeho kompetence a které činnosti již do kompetencí opatrovníka nespadají. Opatrovníkům bylo rovněž vysvětleno, jaké nástroje mohou být použity v případě, jedná-li opatrovník prokazatelně proti přání svého
21
opatrovance (v rozporu s přáním svého opatrovance). Byly rovněž představeny nové typy služeb, které v Karlovarském kraji vznikají jako alternativa k tradičním domovům. Další formou spolupráce s opatrovníky, která byla v průběhu průběhu projektu mnohokrát využívána, bylo osobní vyjednávání, převážně telefonické nebo osobní setkání. Vždy bylo třeba mít dobře a srozumitelně připravené argumenty, které pomáhaly vyvrátit obavy ze změn, ze skutečnosti, že jejich opatrovankyně nemusí žít pouze v chráněném prostředí, ale v běžné společnosti. Pro jednání bylo rovněž velmi důležité mít přehled o obyvatelkách domova, resp. vědět, proč chtějí z domova odejít. Pro zjišťování přání obyvatelek domova byly v praxi používány nástroje metody Plánování zaměřené na člověka. Celkově lze rozdělit jednání a spolupráci s opatrovníky, které bylo v průběhu projektu použito asi na 3 typy: 1. souhlas opatrovníka, podpora své opatrovanky 2. nesouhlas opatrovníka, později vyjádřený souhlas, ale silná kritika téměř veškeré činnosti mimo domov 3. zásadní nesouhlas opatrovníka, ale silná touha po změně vyjadřovaná obyvatelkou domova Ad 1. Tato varianta se odehrála u jedné obyvatelky domova, její sestra bylo od začátku pro variantu přestěhovat se, podporovala sestru. Této ženě byla v průběhu projektu soudem v Chebu navrácena způsobilost k právním úkonům. V současné době pracuje jako pokojská v lázeňském domě ve Františkových Lázních. Ad 2. Tato varianta se objevila u nejvíce obyvatelek domova. Náročná na komunikaci, stálé obhajování čehokoli, co se odehrává, vyjednávání o veškerých záležitostech. Nicméně opatrovanky jsou přestěhované. Ad 3. Varianta, která nastala zatím u jedné obyvatelky domova, která byla zařazena do projektu v první fázi. Opatrovnicí je teta, která rozhodně a zásadně nesouhlasí s ničím, nepřeje si být kontaktována ohledně změny bydlení u její neteře. Naopak „její neteř“, obyvatelka domova, měsíce jasně vyjadřuje touhu po odchodu ze zařízení. Na základě neochoty opatrovnice konat právní úkony v souladu se zájmy její opatrovankyně, jsme došli k závěru, že „věc“ bude řešena podáním návrhu na změnu opatrovníka.
III. 4. 1. 2. Chráněné bydlení Jednání s veřejným opatrovníkem – dva příklady: 1. Jednání s veřejným opatrovníkem, který se své povinnosti nezbavil, přestože uživatel dlouhodobě nemá trvalé bydliště v místě opatrovníka. Tento opatrovník znal detailně příběh svého opatrovance, velmi se zajímal o jeho život, jeho přání a jednal s ohledem na zájmy a ochranu práv tohoto uživatele. Jeho odchod z DOZP vnímal jako příležitost zkvalitnění života svého opatrovance. Ověřoval veškeré podmínky nového života uživatele s ohledem na zájmy a budoucnost uživatele a nikdy se nezmínil, že by se obával větší míry zodpovědnosti nebo své kontrolní role. Opatrovník měl a má pravidelný kontakt se svým opatrovancem a uživatel má ke svému opatrovníkovi velkou důvěru. Veškerá jednání byla vedena s ohledem na roli opatrovníka a s cílem ochrany práv a zájmů uživatele.
22
2. Opatrovník vyjadřoval velké obavy, že po změně poskytovatele služby bude jeho role náročnější, než když uživatelé bydleli v DOZP. Obával se rizik pro uživatele, která by tato změna mohla přinést a tím i zvýšení zodpovědnosti a pracovního zatížení opatrovníka. Opatrovník veškeré kroky, které ve vztahu k uživateli, jeho přechodu i běžnému životu činil, činil prostřednictvím schvalování soudu. To život i stěhování uživatele komplikovalo, postup byl velmi zdlouhavý. Znalost uživatelů, jejich potřeb, přání, kontakt s nimi a vzájemná důvěra byla nízká. Řada výhrad opatrovníka byla důsledkem nedůvěry v jiné služby než ústavní a zvláštní interpretace role a kompetencí opatrovnictví. Spolupráce s opatrovníkem se zlepšila po vzdělávacích akcích pořádaných pro opatrovníky v rámci projektu, po přestěhování uživatelů a vyšším zapojení opatrovníka do plánování služeb chráněného bydlení pro jednotlivé uživatele. Jednání s opatrovníkem - rodičem: Rodiče vnímají ústavní – tradiční službu jako doživotní zajištění svých dospělých dětí. Obávají se změny, mají obavy z nedostatečných garancí, které v případě alternativních služeb vnímají. V některých případech přechodu do chráněného bydlení byla spolupráce s rodičem opatrovníkem ve všech směrech výborná.
IV. Příklady dobré praxe IV. 1. Sdílení zkušeností z již fungujících alternativních služeb k DOZP Pro práci externisty v TT je vždy důležité, pokud je to možné, pustit nějaký film o chráněném bydlení, jako příklad fungování této služby. Pokud je k dispozici nějaký filmový materiál o přechodu uživatelů z ústavních typů služeb do chráněného bydlení, je to ještě lepší. Vždy tato video ukázka zhmotní obavy, nejistoty, nedůvěru - pokud existují. Je dobré po zhlédnutí velmi pečlivě mluvit s personálem o jejich pocitech, co se s nimi dělo, když film viděli, co si o tom myslí. Při pouhém povídání se často personál neodváží být otevřený ve vyslovení svých obav. Tady mohou reagovat na konkrétní příběhy, situace. Pokud zůstanou tyto obavy skryty, nemůže se práce posunout a často se ulpívá v zástupných problémech.
IV. 2. Stáže v již fungující alternativní službě Další vhodnou možností je poskytnout alespoň některým pracovníkům z týmu DOZP stáž v již fungující alternativní službě – chráněné bydlení, samostatné bydlení s podporou. Pracovníci se mají možnost přesvědčit osobně, že lze alternativní služby poskytovat, mohou hovořit s asistenty a dalšími pracovníky, pozorovat jak je služba poskytována, jaké se používají pracovní metody a postupy. Důležitým předpokladem úspěchu stáže je kvalitní příprava ze strany poskytovatele i příjemce stáže. Poskytovatel by měl určit jednoho kompetentního pracovníka, který se bude stážistovi věnovat a měl by předem vyjednat se stážistou detailní program stáže. Stážista by se měl dobře seznámit s dostupnými informacemi o službě, do které bude vstupovat, měl by se aktivně účastnit vyjednání programu stáže tak, aby viděl a slyšel to, co on potřebuje.
23
IV. 3. Metoda vytvoření erbu Sestavení erbu (příklad formuláře viz příloha č. 5) je jednou z metod zajištění motivace nebo zvýšení motivace konkrétního člověka. Personál zároveň nutí zamyslet se v týmu nad konkrétním uživatelem, věnovat mu čas. Erb je papír s nakresleným/vystřihnutým erbem, rozdělený na 4 díly. Do každého z nich se postupně vpisují např. následující informace: co má uživatel rád/a, co nemá rád (co mu vadí), nevyhovuje, jak v současné době žije a jaké má přání. Uprostřed je jeho/ její fotka. Při vytváření erbu je třeba dát uživateli dostatek času a podpory. Je to jeho erb, měl by mít nejvíc prostoru. Pro vytváření erbu je vhodné použít fotky, obrázky vystříhané obrázky z časopisů, kresby (obzvlášť, když uživatel, jehož erb se vytváří, nekomunikuje verbálně a třeba ani nečte). Snadno se pozná práce personálu se snahou, aby byl erb co „nejdokonalejší“ – o to ale nejde, primárně jde o to, aby uživatel, kterého se týká, byl co nejvíce účasten jeho vytváření a aby erb o něm vypovídal. Metoda vytvoření „erbu “ byla v rámci práce expertek použita ze strategických důvodů k získání motivace uživatelů i personálu.
IV. 4. Popis procesu navrácení způsobilosti Proces transformace pobytových služeb přinesl s sebou možnost řešit mnohé, dříve neřešené „výzvy“. Jednou z nich je i otázka způsobilosti k právním úkonům. Při přemýšlení o zbavení nebo omezení člověka ve způsobilosti k právním úkonům je vhodné si položit otázku, zda se jedná o jeho ochranu nebo zažitý zvyk. Paní R. je k právním úkonům nezpůsobilá od doby, kdy se dostala do tehdejšího ústavu sociální péče. V současné době, po mnoha letech, má šanci způsobilost k právním úkonům a s ní i lepší postavení ve společnosti, opět získat. Okresní soud v Chebu rozhodl o plném navrácení způsobilosti k právním úkonům paní R., zcela v souladu s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením – vzal v úvahu podporu, kterou paní R. využívá mimo jiné i při právních úkonech. Paní R. dnes žije se svou přítelkyní z DOZP v bytě, který má pronajatý od obce (zatím ještě její opatrovnice). Na přechod z DOZP do vlastního domova se připravovala zhruba 4 měsíce. Během přechodové fáze si začala s podporou asistentů prát, nakupovat a vařit jednoduché jídlo. Začala spolupracovat s agenturou pro podporované zaměstnávání a dostala svoji první práci v životě. Paní R. stála však před vážnou překážkou - podobně jako tisíce dalších lidí v ČR s potížemi v učení (tzv. mentálním postižením) - je totiž zbavena způsobilosti k právním úkonům. Nemůže tedy osobně, byť i s podporou, uzavřít smlouvu o nájmu bytu, o službách spojených s bydlením, pracovní smlouvu, objednat si jakoukoli službu nebo si cokoli vyřídit na úřadech. Nemůže si ani koupit lístek na autobus nebo nakoupit. Většina uvedených činností, úkonů běžného života je totiž právním aktem. Zbavení způsobilosti k právním úkonům tedy nyní brání paní R. v dalších krocích na cestě k samostatnému životu. Tuto situaci podstatně změnilo rozhodnutí Okresního soudu v Chebu, který posuzoval návrh na plné navrácení způsobilosti k právním úkonům paní R., zastoupené v tomto řízení JUDr. Danou Kořínkovou z o. s. QUIP - Společnost pro změnu. Soud návrhu na plné navrácení způsobilosti zcela vyhověl. Provedl všechny relevantní důkazy a po jejich důkladném a pečlivém zvážení uznal, že není nutné sáhnout ani k omezení způsobilosti k právním úkonům. 24
K důkazům patřil posudek pracovníků, kteří spolupracovali s paní R. v době přechodu z DOZP do obecního bytu (asistenti přechodu), posudek vedoucí agentur pro podporované zaměstnávání (Viz příloha č. 6) a nezávislý posudek psychologa. Paní R. byla zároveň soudem ustanovena opatrovnice podle § 29 občanského zákoníku (možnost ustanovit opatrovníka bez omezení způsobilosti k právním úkonům). Soud v tomto řízení vzal za zásadní argument podporu, kterou má paní R. ve svém životě k dispozici. Paní R. má kolem sebe vytvořenou velmi stabilní a spolehlivou síť podpůrců. Jsou jimi pracovníci několika poskytovatelů sociálních služeb, rodinní příslušníci, přátelé. S jejich pomocí si dokáže obstarat všechny své záležitosti. Taková formální i neformální síť podpory poskytuje paní R. také dostatečnou ochranu. U Paní R. nebylo proto nutné, aby soud do její způsobilosti jakkoliv zasahoval. Pro doplnění ochrany práv a zájmů paní R. soud ustanovil i opatrovnici, její sestru, aniž by způsobilost paní R. musela být omezena. To je možné podle § 29 občanského zákoníku. Soud v rozhodnutí vymezil kompetence opatrovnici tak, aby mohla R. zastoupit ve všech situacích, kdy by to mohlo být potřeba. Právní předpisy, které „pomohly“: především zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, Úmluva o právech osob se zdravotním postižením (č. 10/2010). Podobný proces čeká dalších pět žen z DOZP Luby.
IV. 5. Vzdělávání TT a asistentů přechodu V průběhu realizace projektu dostali členové jednotlivých TT podporu v podobě série vzdělávacích kurzů (jejich harmonogram naleznete v příloze č. 7). Vzdělávání označovali v projektu opakovaně členové TT i asistenti přechodu jako klíčovou oblast, která jim pomohla změnit pohled na přístup k uživatelům a dodala jim potřebnou podporu při obhajobě principů projektu. Lektoři jim poskytli dostatečnou autoritu, pramenící z jejich praxe a bohatých zkušeností a umožnili jim (zejména v případě členů TT) nový úhel pohledu na jejich práci. V manažerských týmech zařízení docházelo podle jejich vlastních slov ke změně postojů, která umožnila lepší fungování TT. Pracovníci TT si uvědomili důležitou věc: že proces transformace a přípravu a vytipování uživatelů mohou (a musí) ve svém zařízení zrealizovat pouze oni. I když si všechny transformační týmy cenili pravidelné podpory ze strany externistek, uvědomili si postupem času, že záleží především na jejich postojích a jejich nasazení v přístupu k nárokům projektu. Asistenti6, kteří neměli v drtivé většině žádnou podstatnou zkušenost z prací v sociálních službách a pokud, tak ve službách jiného typu, vnímali vzdělávání jako účinné vodítko pro formování jejich profesionálního přístupu k práci s uživateli a také jako zdroj praktických a užitečných rad. Jako klíčový byl označován vzdělávací kurz „Principy chráněného bydlení“. Účastníci se shodovali v tom, že jim obsah tohoto kurzu umožnil představit si konkrétní fungování služby chráněného bydlení a jiných alternativních služeb vůči službě DOZP. Jeho realizování doporučili účastníci dát příště zcela na začátek vzdělávacího programu a umožnit účast na kurzu co nejvíce pracovníkům DOZP. Jako velmi přínosné a potřebné byly hodnoceny kurzy „Práce s klienty s problémovým chováním“ ze vzdělávacího programu pro členy TT a „Sexualita a partnerské vztahy“ ze vzdělávacího programu pro asistenty přechodu. 6
Rozpis vzdělávání pro asistenty přechodu viz, příloha č. 8.
25
V. Příprava uživatelů k přechodu V. 1. Způsob organizace přechodu Jednou z důležitých překážek transformačního procesu je nedostatek kapacit poskytovatelů sociálních služeb. Jak DOZP tak alternativní (pobytové, asistenční nebo terénní) služby nemají dostatek pracovních kapacit, aby mohly zajistit vhodné bydlení a individuální podporu pro uživatele, kteří chtějí z DOZP odejít. Individuální podporou je zde míněn především nácvik potřebných dovedností spojených se samostatným bydlením, orientace v novém prostředí apod. Při realizaci veřejné zakázky v rámci Individuálního projektu Karlovarského kraje byl využit model tzv. přechodové organizace. Tuto roli plnilo o. s. Instand, realizátor veřejné zakázky v rámci Individuálního projektu „Poskytování sociálních služeb v Karlovarském kraji, které jsou dostupné a kvalitní s pohledu uživatele“. Úlohou přechodové organizace bylo průběžné vyjednávání a zajišťování vhodných bytů, a to ve spolupráci s Agenturou projektového a dotačního managementu Karlovarského kraje, p. o. Přechodová organizace zajišťovala individuální podporu uživatelům DOZP prostřednictvím asistentů přechodu. Asistent přechodu je pracovník vybraný na základě výběrového řízení, který je tři měsíce zaměstnancem přechodové organizace a připravuje k odchodu z DOZP jejich uživatele a následně s jejich odchodem s nimi přechází do relevantní návazné služby. Významný je právě ten moment, že pokračuje v poskytování asistence uživatelům v novém prostředí. Průměrná doba, po kterou poskytují asistenti přechodu uživatelům DOZP podporu, jsou tři měsíce. Asistenti přechodu byli vybráni na základě výběrového řízení, kterého se kromě zástupců přechodové organizace účastnili také zástupci poskytovatelů služeb chráněného bydlení a podpora samostatného bydlení. Výběrové řízení na asistenty a jejich nástup do zaměstnání probíhaly v několika etapách, jak se v jednotlivých lokalitách dařilo zajišťovat pro uživatele vhodné byty. K výběrovému řízení dostali uchazeči, kteří později přešli do služby chráněného bydlení, za úkol připravit si písemně zpracovanou představu jednoho dne ve službě chráněného bydlení. Nad tímto úkolem pak diskutovali s výběrovou komisí. Další skupina uchazečů, kteří později přešli do služby podpora samostatného bydlení, absolvovali při výběrovém řízení praktickou zkoušku poskytování asistence člověku se zavázanýma očima a následně i pohovor.
V. 1. 1. Organizace práce s asistenty přechodu Asistenti byli v rámci projektu metodicky vedeni koordinátorem sekce transformace a byli pod supervizí externích supervizorů. Rozpis jejich vzdělávání a supervize v rámci zaškolení je k dispozici v příloze č. 8. V. 1. 1. 1. Úvodní zaškolení Při nástupu do přechodové organizace absolvovali asistenti úvodní zaškolení. Při tomto zaškolení jim byl podrobně popsán samotný projekt a principy, ze kterých vychází a byla jim vysvětlena jejich pozice v projektu. Asistenti dostali dokument „náplň práce
26
asistenta přechodu“ (viz bod V. 1. 1. 2. níže), ve kterém byla popsána v bodech jejich úloha a jejich kompetence a povinnosti.7Tento dokument byl později doplněn ještě o „Zásady přístupu asistentů přechodu k uživatelům“ (viz příloha č. 9). Důvodem byla potřeba asistentům vyjasnit meze a hranice vztahu s uživatelem. Na úvodním zaškolení dostali asistenti také plán činnosti na první týden. Ten probíhal formou osmihodinových návštěv a seznamování s uživateli a s provozem v zařízení. Na další týdny si již asistenti plánovali činnost sami. Byli instruováni, aby si svou činnost rozvrhli pokud možno tak, aby během tří měsíců zmapovali celý den uživatele, a to jak v pracovní den, tak o víkendu, tedy aby využívali plný rozsah pracovní doby, kromě nočních směn. Asistenti každý týden vypracovávali plán činnosti na další týden a zároveň odevzdávali za uplynulý týden podrobný výkaz práce, kde podrobně popisovali rozsah a náplň činností a také uváděli jména uživatelů, se kterými pracovali. Plány a výkazy sloužily spolu s plány přechodu jako podklad ke konzultacím nad situací jednotlivých uživatelů a práce s nimi. Konzultace probíhaly při poradách koordinátora s asistenty nebo při návštěvě koordinátora na pracovištích asistentů přechodu. Pomocí výkazů práce a plánů činnosti bylo možné sledovat a plánovat práci asistentů s jednotlivými uživateli. Plány přechodu sloužily jako hlavní vodítko pro plánování činnosti podle individuálních potřeb každého uživatele. Asistenti byli seznámeni s podrobným rozpisem naplánovaného školení a supervizí. Byly domluveny termíny porad v kanceláři přechodové organizace. Kancelář byla nabídnuta asistentům jako zázemí pro administrativu. Měli k dispozici kancelářské potřeby, laptop, připojení na internet a tiskárnu. Asistenti vybavení kanceláře využívali především při poradách, jinak využívali možnost pracovat s dokumentací z domova. V. 1. 1. 2. Náplň práce asistenta přechodu Asistent pro podporu přechodu se řídí pokyny koordinátora sekce transformace a jemu je odpovědný za plnění činností, vyplývajících z náplně práce. Jedná s uživateli s respektem k jejich jedinečnosti a jejich osobním a lidským právům.
Tráví pracovní den v zařízení individuálně dle potřeby uživatele a dle předem projednaného rozpisu s koordinátorem sekce transformace. Snaží se sledovat každodenní život v zařízení a navázat pozitivní vztah s uživateli. Pracuje formou individuální práce s uživatelkami, které jsou připravovány na přechod z DOZP dle vypracovaného individuálního plánu a pokynů koordinátora, rozděluje svůj pracovní čas pro 2 až 3 uživatelky dle potřeby. Spolupracuje s klíčovými pracovníky uživatelů a zjišťuje si všechny potřebné informace o nich, zkoumá její životní příběh, jejich potřeby, přání a zvláštnosti, zvyklosti atd. Spolupracuje se sociální pracovnicí na přípravě přechodu uživatele z hlediska dokumentů, opatrovnictví jednotlivých uživatelů, podepsání smlouvy o poskytování sociálních služeb atd. Studuje dokumentaci uživatelů, zkoumá jejich životní příběh, jejich potřeby, přání a zvláštnosti, zvyklosti atd.
7
Tento dokument existoval ve dvou verzích. Jedna verze byla pro asistenty, kteří později přecházeli do chráněného bydlení, druhá pro asistenty, kteří přešli do služby podpora samostatného bydlení. V textu je použita varianta kombinující obě dvě verze.
27
Ve spolupráci s pracovníky DOZP mapuje zdravotní potřeby uživatelů a s ním související nutné náležitosti pro přechod do chráněných bytů (zajištění přechodu k lékařům v místě nového bydliště atd.) Mapuje a dělá každý den zápisy z denního režimu uživatele (mapuje jednotlivé dovednosti). Intenzivně připravuje uživatele na přestěhování do chráněného bytu: asistuje při nákupu věcí do domácnosti, navštěvuje s uživatelem budoucí bydliště, podílí se na stěhování, podporuje aktivní účast samotného uživatele při stěhování, podílí se na úklidu apod. Vypracovává na každý týden plán činností, které bude s uživateli naplňovat a konzultuje jej s koordinátorem přechodové organizace. Pracuje metodou „Systém spolupráce asistenta a uživatele“. Vypracovává Plán asistenta, Plán uživatele a Plán zvládání možných rizikových situací, viz seznam příloh8. Zúčastní se proškolení v metodě Plánování zaměřené na člověka9, postupně se zapracuje a společně s uživatelkami koordinátorem a dalšími pracovníky se podílí na plánování pro konkrétního člověka10 Aktualizuje a doplňuje Plán přechodu uživatele podle potřeby. Účastní se 1 x týdně porad asistentů Účastní se vzdělávání asistentů podle stanoveného časového harmonogramu Účastní se supervize, která je bezpodmínečnou součástí pracovního výkonu asistenta. Asistent dodržuje platnou legislativu pro ochranu osobních údajů uživatelek a mlčenlivost o jejich citlivých údajích Za svoji práci je odpovědný koordinátorovi.
V. 1. 1. 3. Porady S asistenty byly vedeny pravidelné porady jednou týdně. Někdy se porady uskutečnily na společných setkáních v DOZP nebo při společných seznamovacích akcích, do kterých byli zapojeni všichni uživatelé (např. společné výlety, společné poznávání nového místa bydliště apod.). Předmětem jednání při poradách byly tyto oblasti: technické a organizační záležitosti (výkazy práce, cestovní výkazy, užívání služebního auta, dovolené, plánování společných setkání uživatelů, kteří spolu měli bydlet, vybavení bytů, zajištění podmínek a pomůcek pro nácvik činností podle plánu přechodu atd.) situace jednotlivých uživatelů (zajištění kompenzačních pomůcek, zajištění lékařů v nové lokalitě, finanční situace uživatelů atd.)
8
Verze pro asistenty chráněného bydlení. Formuláře, podle kterých pracovali asistenti, jsou v příloze č. 10, 11, 12. 9
Přehled nástrojů metody „Plánování zaměřené na člověka“ jsou dostupné z http://www.kvalitavpraxi.cz/nastroje-planovani.html. 10
Verze pro asistenty samostatného bydlení s podporou. Formuláře, podle kterých pracovali asistenti, jsou v příloze č. 13, 14, 15.
28
práce s jednotlivými uživateli a metodická podpora (jak se asistentovi s uživatelem pracuje, jak spolu komunikují, jaké má uživatel požadavky a nároky, jak se asistent cítí ve své pozici, jaké jsou vztahy mezi uživateli atd.) spolupráce s jednotlivými DOZP (komunikace s pracovníky DOZP, prostor pro práci asistenta v DOZP a hledání možných alternativ, vztah DOZP a uživatele atd.)
V. 1. 1. 4. Metodické vedení Metodické vedení probíhalo ve formě: konzultací při poradách při setkání transformačních týmů a externí expertky v terénu při návštěvách koordinátora Např. v jednom případě byla domluvena krátká týmová konzultace s odborníkem na problémové chování nad případem uživatelky z DOZP „SOKOLÍK“ v Sokolově. Důvodem setkání bylo jednak poskytnutí podpory asistentkám přechodu v oblasti zvládání problémového chování uživatelky, jednak diskutování strategie práce s uživatelkou a sdílení zkušeností mezi pracovníky DOZP a asistenty přechodu. Schůzky se zúčastnili: Pracovnice DOZP, ze kterého uživatelka přecházela Asistentky přechodu, které s uživatelkou pracovaly Koordinátor sekce transformace Sociální pracovnice Dolmenu, o. p. s. Externí odborník Asistenti přechodu uživatelů, kteří později začali využívat službu podpora samostatného bydlení, měli vlastní metodické vedení, které jim zajišťovala pracovnice Rytmusu, o. s. Rytmus, o. s. měl v době přípravy uživatelů již vybudované zázemí, protože zde již provozoval službu sociální rehabilitace. Organizace Dolmen, o. p. s. začala poskytovat metodické vedení svým asistentům v pozdější fázi projektu, v období registrace své služby v kraji. Důležité je, aby po dobu, po kterou asistenti pracují pro přechodovou organizaci, byly jasně stanoveny kompetence každého zúčastněného subjektu. Přechodová organizace spolupracuje a vyjednává s dalšími subjekty (DOZP, návazné služby, kraj) a musí mít hlavní kompetence při vedení asistentů a kontrole jejich práce a při přípravě samotného přechodu uživatelů a stanovování termínů jejich přechodu.
V. 1. 1. 5. Shrnutí nejdůležitějších etap činnosti přechodové organizace a zapojení jednotlivých aktérů 1) Jednání s obcí, kam uživatel odchází – přechodová organizace a kraj - na žádost obce i DOZP a organizace zajišťující návaznou službu. 2) Jednání s opatrovníky – DOZP, později přebírá činnost organizace zajišťující návaznou službu – na žádost opatrovníků, nebo DOZP i přechodová organizace a kraj. 3) Příprava uživatelů – přechodová organizace, DOZP.
29
4) Metodické vedení asistentů přechodu – přechodová organizace – může pověřit organizace zajišťující návaznou službu, ale zodpovídá za adekvátní vedení asistentů. 5) Zajištění vybavení do bytů – kraj. 6) Stanovení termínů stěhování – přechodová organizace. 7) Stěhování uživatelů – přechodová organizace.
V. 1. 1. 6. Důležité oblasti, kterým je potřeba věnovat pozornost 1) Nepodcenit dostatečné zajištění asistence při přechodové fázi a v období několika měsíců po přechodu. 2) Zvýšená asistenční podpora je potřeba při „zabydlování“ bytu v prvních týdnech po přechodu. Byt musí být dostatečně zařízen a vybaven. U každého uživatele individuálně je nutné posoudit, do jaké míry potřebuje mít při přechodu zařízen byt, aby pro něj nebyl přechod nadměrně stresující. 3) Při spolupráci asistenta a dalších lidí z okolí zajišťující přirozenou podporu (sousedi, rodina, známý) je potřeba si stanovit pravidla pro spolupráci a vzájemnou interakci mezi všemi stranami. 4) Jasné vymezení kompetencí a povinností mezi pracovníky DOZP a asistenty. Vyjednání přizpůsobení denního režimu uživatelů v DOZP potřebám práce asistentů. 5) Fungování intenzivní komunikace mezi zúčastněnými subjekty a postupování formou týmové spolupráce. Členy týmu v době přípravy na přechod a při samotném přechodu by měli být vybraní pracovníci ústavu, zástupci přechodové organizace a asistenti přechodu a také od určité fáze nová organizace, která bude zajišťovat návaznou službu. Je potřeba stanovit kompetentního člena pro jednání s opatrovníky a opatrovníci musí být co nejvíce informováni o povaze a rozsahu služby, o situaci uživatelů a o zkušenostech s fungováním relevantních návazných služeb. 6) Subjektem, který stanoví po konzultaci s ostatními členy týmu datum přechodu a koordinuje jeho uskutečnění, je přechodová organizace. Ta má klíčové kompetence a zodpovídá za koordinaci procesu přechodu.
V. 1. 1. 7. Organizace přechodu uživatelů: zkušenost a doporučení z pohledu DOZP (DOZP Radošov – Marie Pařížská) 1) Sestavení přechodového týmu – kdo a jak se bude na jednotlivých činnostech podílet. 2) Během získávání bytu dochází asistent do zařízení za uživatelem, seznamuje se s jeho dokumentací, mapuje potřebné poskytování služeb, připravuje ho na přechod. 3) Po získání bytu následuje jeho prohlídka: stanoví se potřebné opravy následuje společná schůzka asistenta, uživatele, opatrovníka, vlastníka bytu a zástupce zařízení určí se, kdo a co opraví, a to i časově a za kolik
30
4) 5) 6) 7)
8)
sepíše se potřebné vybavení bytu - minimálně: postel, skříně, kuchyňská linka s vybavením, stůl+židle, lednice, vařič, MT, prostředky pro úklid, apod. sepíše se i nutný 1. nákup stanoví se potřebná finanční částka na jednoho uživatele dojde k výběru celkové částky a určení správce peněz určí se, kdo a co nakoupí s limitem peněz Určí se termín stěhování a osoby, které se na něm budou podílet a čím Provede se prohlídka dokončených prací na opravách bytu – případné nedostatky se řeší hned a konkrétně Odklad stěhování možný. Postupně se musí znovu upřesňovat kdo, co a dokdy to zařídí. Zorganizování vlastního přestěhování: nábytek přivézt předem (počítat s časem na jeho sestavení), poté přivézt osobní věci (v případě nutnosti jet i 2x) předání dokumentace uživatele, včetně kontaktů na případné dotazy a připomínky opatrovníků a uživatelů Osobní návštěva uživatele po 1 týdnu a dále po 1 měsíci bydlení – koordinátor asistentů.
V rámci přechodu je nutné vyjednávat práci pro uživatele.
V. 1. 2. Spolupráce s obcemi V průběhu projektu byla postupně navazována spolupráce s obcemi v kraji za účelem získání bytů pro bydlení lidí, kteří chtějí odejít z DOZP a byla navazována i jednání o možnosti pronájmu městských bytů a případného využívání místních služeb. S městem Sokolov byla navázána předběžná jednání ještě před začátkem samotného projektu, tato jednání byla vedena Krajským úřadem Karlovarského kraje. Město Sokolov slíbilo podílet se na spolupráci a nabídnout pro účely realizace projektu volné byty v objektech domů s pečovatelskou službou. V obou objektech nadále funguje pečovatelská služba. Většina obyvatel jsou lidé v seniorském věku. Jednalo se o byty 0+1 a 1+1. V rámci projektu poskytlo Město Sokolov celkem osm chráněných bytů, z toho šest 1+1 a dva 0+1. V reakci na získání bytů v Sokolově byla dále zvolena strategie mapování situace v obcích v okolí Sokolova, aby byl provoz služby chráněného bydlení, která měla v Sokolově nově vzniknout, finančně udržitelný. Postupně se podařilo získat byt 3+1 v Habartově a rozjednat získání bytu v Kynšperku nad Ohří. Ten nakonec v průběhu projektu obsazen nebyl, protože uživatelka, která sem měla odejít, si svůj odchod nakonec rozmyslela, ale s městem byla předjednána další spolupráce. Čtyři byty 1+1 v Sokolově a byt 3+1 v Habartově prošly rozsáhlejší rekonstrukcí. Ve dvou bytech 1+1 a dvou bytech 0+1 v Sokolově pak byly provedeny drobné opravy. V Karlových Varech byl uživateli z DOZP v Radošově přidělen městem byt 1+1 k užívání na dobu určitou na jeden rok, s možností prodloužení smlouvy. Byt byl zrekonstruovaný a vybavení si zajistil nájemník sám. V Ostrově byl přidělen byt 2+1. V bytě byly provedeny opravy místní realitní kanceláří a o náklady na opravy se rozdělila realitní kancelář se dvěma osobami, resp. s opatrovníky osob, které se do bytu přestěhovali z DOZP. 31
Město Luby postupně poskytlo čtyři byty o velikosti 3+1, 3+1, 2+1 a 1+1. Opravné práce v bytech byly financovány z nákladů projektu. Materiál dodalo město, stejně jako provedlo na své náklady některé opravy. V městě Cheb byl předjednán pronájem bytu 2+1, ale odchod uživatelek z DOZP Luby do Chebu se nakonec neuskutečnil. Podmínkou získání smlouvy ze strany města byl souhlas opatrovníka, který ale souhlas nevyjádřil. Pracovníci DOZP v Lubech požádali o změnu opatrovníka u uživatelek. S městem by ale měla pokračovat slibně se rozvíjející spolupráce jak v jednání o pronájmu bytu 2+1, tak v případných dalších aktivitách kraje v této oblasti. V. 1. 2. 1. Průběh samotných jednání Při jednání se zástupci obcí byl nejdříve vždy rozeslán dopis jménem náměstka hejtmana pro sociální oblast a oblast neziskových organizací Ing. Miloslava Čermáka, případně byla zástupci kraje předjednána schůzka mezi koordinátorem z přechodové organizace a jednotlivými zástupci obcí. Následoval telefonický kontakt a domluvení osobního jednání koordinátora se zástupci obce. Ve větších městech byl kontaktován sociální odbor, který pak připravoval podklady pro radu města, případně organizoval setkání se starostou, v menších městech byl osloven přímo starosta, nebo místostarosta zodpovědný za hospodaření s obecními byty. V Karlových Varech byla jako kompetentní osobou určena pracovnice z Odboru majetku města. Při samotném jednání byly nejdříve podány informace o realizovaném projektu, o jeho záměrech, náplni a rozsahu. Dále byla specifikována úloha přechodové organizace Instand, o. s. a podány informace činnosti organizace a smyslu projektu Karlovarského kraje, smyslu transformace pobytových sociálních služeb. Zástupci obcí a měst byli seznámeni s nově vznikajícími návaznými sociálními službami. Velmi důležitým momentem bylo vyjednání vztahu mezi městem, uživatelem a sociální službou, která bude zajišťovat v bytech podporu. Na požádání byla podána stručná informace o uživatelích, kteří by měli zájem do města odejít a byly uvedeny jejich důvody a motivace k odchodu do dané lokality (sociální vazby, zkušenost s bydlením v lokalitě apod.). Důraz byl kladen také na vyjednání výhod, které z poskytnutí bytů pro město pramení. V rámci projektu se jednalo především o možnost rekonstrukce bytů, přivedení nových sociálních služeb do lokality a vytvoření nových pracovních míst pro místní občany. V. 1. 2. 2. Nejčastější otázky zástupců obcí, obavy a jak je řešit Zástupci obcí se ve většině případů snažili zjistit co nejvíce informací o samotných uživatelích a uživatelkách a o konkrétním průběhu poskytování služby. Opakovaně byla projevována obava z toho, zda bude muset město vykonávat opatrovnictví. Zástupci větších měst a obcí měli často požadavek, aby při výběru uživatelů, kteří by měli bydlet v jejich městě či obci byli preferováni ti, kteří jsou z „místního“ DOZP, tedy ve spádovém území města, obce. Zdůvodněním ze strany obcí bylo, že se snaží podporu zaměřit primárně na svoje občany a na řešení situace „místního“ DOZP. Druhým důvodem byla pak obava, že bude město muset vykonávat opatrovnictví. Ve větších městech vykonávali zpravidla kompetentní pracovníci opatrovnictví u velkého počtu občanů a nemají kapacitu na zajištění kvalitního výkonu opatrovnictví u dalších osob. V menších městech a obcích zase opatrovnictví vykonávají často samotní starostové, kteří nemají na kvalitní výkon opatrovnictví podle vlastních vyjádření většinou potřebnou znalost ani dostatek času. 32
Zástupce obcí zajímala perspektiva života lidí, kteří se do obce přestěhují z DOZP. Jejich otázky se týkaly toho, jak a na jak dlouho je zajištěno financování sociální služby, která měla uživateli poskytovat hlavní podíl podpory. Byli informováni o plánované délce individuálního projektu a o chystání projektů návazných, které budou zaměřeny rovněž na podporu relevantních typů služeb. Dále byli ubezpečeni v tom, že nové služby mají praxi ve využívání dotačních řízení jak kraje tak MPSV. Velmi důležitá je v tomto ohledu spolupráce s krajem. Karlovarský kraj, respektive jeho kompetentní představitelé jasně deklarovali, že kraj má zájem nově vzniklé služby podporovat a zařadit je do krajské sítě sociálních služeb. Zástupci obcí se pak většinou ještě spojili se sociálním odborem Karlovarského kraje a konzultovali zde získané informace. Zástupce obcí a měst zajímala i dlouhodobější budoucnost. Někdy bylo potřeba překonat skeptický postoj zástupců měst, že se stav uživatelů bude ve výsledku nakonec stejně zhoršovat (především kvůli stáří, nebo předpokladu postupujících projevů postižení) a pak nastane problém. Osvědčily se argumenty, které se soustředily na současnou situaci – důležité je podat pomocnou ruku lidem odcházejícím z DOZP v tuto chvíli a umožnit jim tak prožít řadu let života ve vlastní domácnosti, v občanské společnosti. Dlouhodobý výhled situace těchto občanů je stejně obtížně předpověditelný, jako situace občanů, kteří žijí v obci dlouhou dobu nebo se sem zkrátka přistěhují. Zástupcům obcí a měst byly nabízeny dosavadní zkušenosti s přechodem lidí z DOZP do obce – život v domácnosti lidem z ústavů prospívá, zejména psychicky. Mají možnost zažívat více rozmanitých činností, získají klid soukromí, řada z nich začne pracovat. V této fázi se osvědčilo do vyjednávání zapojit expertky, které mají s poskytováním podpory pro lidi, kteří odešli z DOZP, pracovní zkušenosti. Zástupci obcí se zajímali o konkrétní průběh výkonu sociální služby, v jakém rozsahu a v jakých oblastech bude služba uživatelům poskytována. Zástupci obcí byli seznámeni se způsobem organizace konkrétních druhů sociálních služeb a především s individualizovanou formou podpory uživatelů v jejich domácnostech nebo v chráněných bytech. Důležité je podat informace o způsobu výběru lidí, kteří odcházejí z DOZP a o jejich motivaci k životu v obci. Zástupce obcí a měst zajímá způsob přípravy lidí, kteří odcházejí z DOZP – jejich dlouhodobá příprava v DOZP, mapování jejich dovedností a nácvik potřebných dovedností ke zvládání péče o domácnost, k hospodaření s penězi, nácvik cestování, zmapování a nácvik zvládání rizikových situací. Zástupce obcí a měst zajímá, jaké mají noví poskytovatelé sociálních služeb zkušenosti s prací s cílovou skupinou a zda jsou připraveni začít služby poskytovat v plánovaných termínech. Někdy bylo potřeba k žádosti o byt doložit vyjádření zainteresovaných subjektů např.: vyjádření příslušného DOZP k odchodu uživatele z jejich zařízení, vyjádření přechodové organizace a Karlovarského kraje o průběhu plánovaného přechodu a připravenosti žadatele o byt k samostatnému životu, vyjádření návazné služby v jakém rozsahu a jakých oblastech je připravena službu poskytovat. V rámci vyjednávání se zástupci obcí bylo v některých případech zjištěno, že preferují službu chráněného bydlení před službou podpora samostatného bydlení. Chráněné bydlení představovalo větší jistotu z těchto důvodů: Pokud je poskytována služba chráněného bydlení, je nájemní smlouva uzavírána s poskytovatelem služby, uživatel, tedy osoba odcházející z DOZP, uzavírá smlouvu o poskytování sociální služby s poskytovatelem; Pokud je poskytována služba podpora samostatného bydlení, je nájemní smlouva uzavírána přímo s osobou, která odchází z DOZP nebo jejím opatrovníkem a následně 33
uzavírá smlouvu o poskytování sociální služby s poskytovatelem služby podpora samostatného bydlení. Nezbytnou podmínkou k rozptýlení obav je důkladné vysvětlení fungování služby podpora samostatného bydlení, vysvětlení konkrétních potřeb podpory budoucích nájemníků obecních bytů a představení zkušeností s fungováním této služby v jiných krajích ČR.
V. 2. Příklady postupů v jednotlivých DOZP Služba sociální rehabilitace a služba chráněné bydlení, jejichž poskytování bylo v Karlovarském kraji zahájeno v průběhu realizace veřejné zakázky, nebyly jedinou možností, které bylo z návazných služeb pro přechod uživatelů DOZP využito.
V. 2. 1. Příklad postupu při přechodu uživatele z DOZP v Radošově První uživatel z DOZP v Radošově se přestěhoval v červnu 2010 do samostatného nájemního bytu se zvláštním určením a byla mu poskytnuta podpora pečovatelské služby. Období přechodu tohoto uživatele DOZP bylo po dohodě s ním naplánováno následujícím způsobem: První měsíc po podepsání nájemní smlouvy bude probíhat adaptační období, ve kterém bude pan P. doprovázen určeným pracovníkem DOZP v Radošově. 1) V prvním týdnu bude probíhat zařizování bytu a nákup potřebného vybavení z našetřených finančních prostředků pana P. 2) Ve druhém týdnu bude pan P. za doprovodu pracovníka DOZP v Radošově pobývat v bytě přes den, bude si trénovat běžnou obsluhu domácnosti a současně se seznamovat s okolím svého bydliště. V tomto období bude také u něj zavedena pečovatelská služba, kterou bude poskytovat Agentura domácí zdravotní a sociální péče Home Care (p. Světlana Smolínová), které bude postupně předávána potřebná osobní dokumentace pana P. 3) Ve třetím týdnu začne pan P. v bytě cvičně přespávat. V tomto týdnu bude vypracován individuální plán potřebné podpory, podle které bude zajišťována nadále podpora pečovatelské služby. 4) Ve čtvrtém týdnu bude adaptační období pracovníkem DOZP v Radošově společně s pracovníkem pečovatelské služby a panem P. vyhodnoceno a bude upřesněn individuální plán další podpory. 5) Ještě před přestěhováním, bude pan P. současně využívat služby sociální rehabilitace občanského sdružení Rytmus, které ho bude podporovat v nalezení pracovního uplatnění.
V. 2. 2. Přechod uživatelek z DOZP Luby do bytů v obci Při zvažování, které uživatelky by mohly z DOZP odejít, se transformační tým soustředil hlavně na ty, které samy projevily o odchod zájem. Byly to zároveň takové, které mají podporu rodiny nebo rodinu nemají a existuje funkční spolupráce s veřejným opatrovníkem. Dalším kritériem bylo to, aby měly s kým odejít 34
(aby nešly samy) a zároveň aby měly dostatek peněz, takže se mohou podílet na finančním zajištění služeb a nákladů na živobytí apod. Zvažování těchto věcí bylo předmětem jednání transformačního týmu z Lubů. Již od začátku přípravy pro přechod byly využity principy a nástroje práce s uživatelkami metodami plánování zaměřeného na člověka. 1) Byl stanoven tým lidí, který měl konkrétním uživatelkám pomáhat s přípravou přechodu (pracovnice DOZP, pracovnice dalších sociálních služeb, expertní pracovnice pro Luby), tým byl následně doplněn o asistenty přechodu. 2) Byly zpracovány mapy vztahů pro jednotlivé uživatelky, včetně vytipování aktivit/činností, které by mohly přispět k tomu, aby se okruh lidí, kteří mohou pomoci konkrétní uživatelce, rozšířil. 3) V rámci přípravy plánu bylo potřeba zjistit především, kde konkrétní uživatelka chce žít a s kým, co a jaké aktivity chce zachovat ze svého současného života. Pozornost bylo třeba věnovat zjištění, s čím a jak potřebuje konkrétní uživatelka pomáhat v každodenním životě: byla použita metoda SIS - slovní popis potřebné podpory. 4) Zároveň s těmito informacemi bylo třeba zjistit, jaká je finanční situace uživatelek, do jaké míry příjem konkrétní uživatelky pokryje její životní náklady mimo DOZP (včetně získaných výhod ZTP/P, typ důchodu apod.), jaký je příspěvek na péči. 5) Pozornost bylo třeba rovněž věnovat posouzení adekvátnosti omezení způsobilosti k právním úkonům. Již během prvních měsíců bylo dojednáno s vedením DOZP, že bude iniciovat návrhy na změnu omezení způsobilosti nebo její navrácení u soudu v Chebu. 6) U všech vybraných uživatelek byla posouzena „funkčnost“ opatrovníka. V některých případech, jak se ukázalo během vyjednávání, nebyla jiná možnost, než požádat o jeho změnu. Důvodem bylo a je především to, že někteří opatrovníci nejednají v zájmu svého opatrovance, nesouhlasí s jakýmikoli změnami v jeho životě. Práce s opatrovníky byla shledána jako zcela zásadní a z toho důvodu byla uspořádán pro opatrovníky seminář. Ten se uskutečnil na Krajském úřadě Karlovarského kraje. Právnička objasnila přítomným, jakou má opatrovník funkci, co patří do jeho kompetencí, co je mimo, resp. nepřísluší opatrovníkovi a co je možno dělat v případě, bude-li shledáno, že nejedná v zájmu svého opatrovance, atd. Přítomní byli seznámeni s procesem transformace a s novým typem sociálních služeb, které nahradí pobytové zařízení (konkrétně služba podpora samostatného bydlení). 7) Z metod plánování zaměřeného na člověka byl dále použit nástroj Co je důležité pro člověka z jeho pohledu a co je pro něj důležité z pohledu ostatních (především v oblastech zdraví, bezpečí a příjímání ze strany společnosti) - viz příloha č. 16. Pro všechny uživatelky začal být vytvářen plán rizik a součástí přípravy byl i nácvik předcházení rizikovým situacím. 8) Uživatelky začaly spolupracovat s agenturou pro podporované zaměstnávání v Sokolově (o. s. Rytmus). Pro každou z nich byl vytvořen plán, podle něhož jim byla a je služba poskytována. Tým podpory se tím rozšířil o další členy (pracovníky služby). 9) V práci s uživatelkami byl využit, a je i nadále, koncept podporovaného rozhodování (viz příloha č. 17) 10) Asistenti přechodu pracovali s konkrétními uživatelkami na učení se dovednostem, které v DOZP nepotřebovaly, ale které jsou nezbytné v životě mimo DOZP. Šlo především o oblasti: péče o domácnost i sebe, hospodaření s penězi, umět říci si o pomoc a nácvik bezpečného pohybu mimo domov.
35
V. 2. 2. 1. Postoj města Luby k přestěhování uživatelek z DOZP do obecních bytů Na základě osobních jednání se zastupiteli města Luby, bylo městem nabídnuto pro účely přestěhování se z DOZP několik obecních bytů. Tato situace velmi usnadnila odchod uživatelek, protože nebylo třeba vyjednávat s městy o uvolnění bytů, byty byly ihned k dispozici. Uživatelkám bylo navíc umožněno zůstat v pro ně přirozeném prostředí. Většina uživatelek, které se na odchod připravovaly, totiž žije v této lokalitě mnoho let (některé i desítky). Tato varianta, resp. přestěhování se z DOZP do běžných bytů v tomtéž městě, měla/má i několik dalších výhod: uživatelky se mohly i nadále účastnit akcí pořádaných DOZP, využívat dopravu do dalších sociálních služeb zajištěnou DOZP, mít možnost stýkat se s kamarádkami ze zařízení a udržet si i vazby k pracovníkům zařízení. Vzdálenost od DOZP je pouze několik kilometrů, ale byty se nacházejí v běžné zástavbě, mezi sousedy. Bylo možno záhy začít i s mapováním „terénu“ (co kde je, jaké jsou možnosti, kde se dá obstarat hotové jídlo, kde najít potřebné zdravotní služby i zdroje neformální podpory). Uživatelky si s pomocí asistentů začaly vytvářet „mapy okolí“. Město Luby standardně vybavuje byty přidělované obyvatelům novými okny, poskytne materiál na přestavbu bytového jádra, obklady a dlažbu do koupelen. Stejný postup se odehrál i v bytech, které město uvolnilo pro uživatelky DOZP. Práce spojené s malováním a provedením drobných oprav, byly hrazeny z projektu transformace. Vybavení bytů, včetně zakoupení elektrospotřebičů, bylo již hrazeno z prostředků přestěhovaných žen.
V. 2. 3. Zvládání rizikových situací – DOZP „SOKOLÍK“ v Sokolově a DOZP „PRAMEN“ v Mnichově Rizikové situace se pokusí vyplnit klíčový pracovník spolu s uživatelkou a konzultují je v týmu. Po příchodu asistenta přechodu se rizikové situace zhodnotí, asistent přechodu vypracuje revizi a dle svého vyplní znova na situaci po přestěhování – bude-li nutné. Obecně: Rizikové situace jsou nedílnou součástí života každého člověka. Bez nich by byli lidé ochuzeni o nejrůznější zkušenosti potřebné např. při orientaci ve světě, budování sebevědomí či zodpovědnosti za sebe. Z těchto důvodů není úkolem poskytovatelů sociálních služeb vytvářet bezpečné prostředí tak, že odstraní všemožné rizikové situace ze života uživatelů. Našim úkolem je snižovat pravděpodobnost, že riziková situace uživateli ublíží. Nedílnou součástí přípravy na přechod uživatelů do chráněných bytů bude vytvoření systému práce s rizikovými situacemi. Tento systém by měl do budoucna především zaručit že: budeme moci lépe doložit práci při zvládání rizikových situací uživatelek při přechodu bude ujednocen přístup k rizikovým situacím Prvním krokem je sepsání rizikových situací, které uživatele/ky zvládají bez toho, aby jim hrozilo nějaké nebezpečí.
36
Pracovníci projdou podle připravených oblastí jednotlivé situace, které uživatelé/ky zvládají a sepíší je jako tzv. SITUACE KTERÉ UŽIVATEL/KA SAMOSTATNĚ ZVLÁDÁ. Tento soupis podepíše uživatelka, pracovník Tento soupis bude brán jako základ, od kterého se bude odvíjet zabezpečování rizikových situací, které bude potřeba zabezpečit pro přechod
Druhým krokem je vytvoření systému práce s rizikovými situacemi, které u konkrétního uživatele nebudou zaznamenány v jeho soupisu „Situace, které uživatelé sami zvládají“. Nové rizikové situace budou popsány ve formuláři RIZIKOVÉ SITUACE. Tento formulář spolu vyplní pracovník s uživatelem/kou a následně bude probrán na týmové poradě. Podnět pro práci s určitou situací tímto způsobem, může dát uživatel (třeba jen tím, že vyjádří z něčeho obavy), pracovník zařízení nebo jakýkoli jiný člověk. Rozpoznání rizikové situace, která může uživateli ublížit, pomůže, když do tohoto úkolu bude zapojeno více lidí. Formulář pro zvládání rizikových situací viz příloha č. 18 Příklad zpracování rizikových situací u paní L. viz příloha č. 19
V. 2. 4. Specifika postupu v DOZP Aš V Krajském dětském domově pro děti do 3 let, p. o. v Aši byl postup projektu specifický vzhledem ke skladbě uživatelů, využívajících služeb – šlo výhradně o uživatele s těžkým, nejčastěji kombinovaným postižením, z velké části v dětském věku. Vedle toho vedení DOZP se od samého začátku stavělo k cílům projektu (např. umožnit některým lidem z DOZP odejít do nezávislejší formy bydlení) velmi skepticky. Po několika jednáních transformačního týmu a na základě stručné analýzy situace všech uživatelů služeb DOZP bylo odsouhlaseno realizačním týmem, že v rámci projektu proběhne příprava na odchod z DOZP pro jednoho vybraného mladého muže a dvě dívky ve věku kolem 15 let. Pro vybraného mladého muže byl zpracován individuální plán podle jedné z metodik plánování zaměřeného na člověka. Do plánování byli zapojeni kromě samotného uživatele pracovníci DOZP, místní speciální školy a rodina (babička a teta). Nakonec se ukázalo, že pro zakázku „odchodu“ uživatele z DOZP není objednatel. Samotný muž nebyl schopen projevit názor a ani rodina, ani pracovníci DOZP myšlenku nepodporovali, takže cíl odejít z DOZP nebyl v individuálním plánu vůbec stanoven. Pro další práci je důležité ponaučení, že někdo kompetentní (vedení zařízení nebo rodina/uživatel sám) musí chtít, obzvlášť v nestandardní situaci, kdy jako v tomto případě nebylo možno počítat ani s kapacitou profesionálních služeb ani s dostatečným finančním krytím potřebné podpory. Dále byly vytipovány dvě dívky ve věku kolem 15 let, jejichž vazby s rodinou přetrvaly i přes letitý pobyt v ústavním zařízení. Bylo navrženo, že externí pracovnice projektu osloví matky (po předjednání ředitelem zařízení) s žádostí o rozhovor na téma „Jak má fungovat systém, aby rodiny mohly zajistit péči o dítě s postižením doma“. Po získání informací od rodin mělo být spolu s pracovníky Krajského úřadu Karlovarského kraje posouzeno, zda požadavky mohou být v čase projektu naplněny. V případě, že ano, měla externí pracovnice projektu oslovit rodiny s nabídkou pomoci potřebná opatření zorganizovat tak, aby se dítě 37
mohlo vrátit domů. Tato nepřímá cesta (přes hypotetické téma „Jak má fungovat systém….“) byla navržena za účelem snížení rizika, že rodina (matka) si začne vyčítat umístění dítěte do DOZP poté, co jí nabídneme pomoc s návratem dítěte domů. Výše uvedený postup byl realizován pouze u jedné z oslovených matek (druhá sice s rozhovorem nejdřív souhlasila, ale externí pracovnici se nakonec nepodařilo se jí dovolat a dohodnout konkrétní termín). Rozhovor probíhal v domácnosti matky. Při rozhovoru byly použity zejména otázky používané při plánování zaměřeném na člověka, např.: Jak to bylo s Vámi a s Vaší dcerou od doby, kdy se narodila? – nejdůležitější věci Jaká je Vaše zkušenost s tím, když je dcera doma? – jak často a na jak dlouho chodí domů Jak to zvládáte, když je dcera doma? – širší rodina, služby? Jak funguje spolupráce s dětským domovem? Kdybyste mohla mít cokoli (peníze nehrají roli), co byste v takovém případě chtěla pro dceru a pro sebe? Nejen to, co můžete mít. Co je vaší noční můrou? Co se nesmí stát. Co by vaše dcera chtěla? Co je pro ni důležité, na čem jí záleží. V čem je vaše dcera nadaná? Co jí jde, v čem je dobrá. V čem a jak potřebuje vaše dcera pomoc? Jak by to mělo fungovat, kdyby vaše dcera byla doma s Vámi? Z rozhovoru byl zpracován přehled opatření, které by bylo potřeba realizovat, aby se dívka mohla vrátit do rodiny (a to i přes to, že matka samotná má poměrně těžké fyzické postižení). Po konzultaci s pracovníky Karlovarského kraje bylo konstatováno, že opatření lze realizovat. Šlo o následující: Přístupnou školu, kam by dcera mohla chodit na 3-4 hodiny denně a kde by mohla mít rehabilitaci. Ve škole by dcera potřebovala osobní asistenci. Osobní asistenci za účelem: aby dcera mohla chodit ven na procházky, doprovody do školy, fyzická pomoc doma, např. při koupání a zajištění večerního ukládání, když jde maminka na koncert apod. Dále v případě nemoci matky (dlouhodobé progresivní onemocnění) by potřebovala asistenci pro zajištění celodenní péče o dceru (v noci netřeba). Tento požadavek může přijít ze dne na den. Odlehčení z celodenní péče pro období, kdy jede maminka na rehabilitaci (řádově týdny v roce) Kontakt s rodiči jiných dětí s postižením – důležitý zdroj informací, osobní zkušenosti s konkrétními pomůckami, službami apod. Koordinátora služeb, na kterého by se mohla obrátit s žádostí o informaci, radu, pomoc, zprostředkování služby apod. (sociální odbor města dělá jen dávky, o službách nevědí). Plán zajištění péče o dceru do budoucna, ze kterého by bylo jasné, že dcera nebude muset zůstat trvale v DOZP poté, co matka ani širší rodina nebude mít kapacitu jí poskytnout pomoc. Jistotu, že na to, co poskytovatel služby nabízí letos, bude mít od státu peníze i v příštím roce. Externí pracovnice oslovila matku s tím, že po zpracování požadavků a konzultaci se zástupci Krajského úřadu Karlovarského kraje se ukázalo, že požadavky jsou reálné už nyní a že 38
zástupci krajského úřadu nabízí rodině pomoc při zorganizování opatření. Matka přijala nabídku. Byla dojednána další schůzka externí pracovnice projektu a zástupkyně krajského úřadu. Cílem schůzky bylo dojednat podrobnosti a způsob spolupráce s využitím nástrojů plánování zaměřeného na člověka. Informace získané od matky k tématu „Jak má fungovat systém, aby rodiny mohly zajistit péči o dítě s postižením doma“ byl doplněny o názory dalších odborníků a informace z literatury a pro potřeby krajského úřadu byl zpracován dokument Prevence umisťování dětí s postižením do ústavů: PODPORA RODIN, viz příloha č. 20.
VI. Mapování období po přechodu uživatelů Tato kapitola obsahuje stručný popis fungování služby chráněného bydlení a samostatného bydlení s podporou a konkrétní příklady oblastí a formy práce asistentů návazných služeb s uživateli, kteří odešli z DOZP.
VI. 1. Chráněné bydlení Dolmen, o. p. s. Proces zavedení služby trval několik týdnů, bylo zapotřebí vyřídit mnoho administrativních formalit mezi o.p.s. Dolmen, mateřskými DOZP a úřady. Uživatelé měnili trvalé bydliště, vyřizovali se jim nové doklady totožnosti, někteří uživatelé měnili opatrovníka, praktické lékaře i lékaře specialisty, některým uživatelům bylo třeba zřídit účet nebo změnit disponenta jejich účtu atp. Každému uživateli přijatému do služby byl přidělen jeho klíčový pracovník, který je koordinátorem poskytovaných asistencí. Ty jsou strukturovány podle individuálního plánu, který klíčový pracovník spolu s uživatelem vytváří a během realizace dále aktualizuje a přehodnocuje. Systém individuálního plánování byl převzat ze středisek CHB v Liberci a České Lípě, kde je již několik let úspěšně praktikován. Individuální plán je rozdělen na plán uživatele, plán asistenta, restriktivní opatření a plán zvládání rizikových situací. Jednotlivé složky IP jsou vzájemně logicky provázány, tak aby směřovaly k růstu kompetencí uživatele a vedly k zefektivnění poskytované asistence. Klíčový pracovník podle potřeby seznamuje s jednotlivými aktivitami IP své kolegy, kteří uživateli poskytují asistenci a tak se na naplňování IP podílejí. IP je průběžně vyhodnocován, některé jeho kapitoly se po úspěšné realizaci uzavírají, další se přidávají, tak jak se uživatel osamostatňuje. Ke konci roku klíčoví asistenti zpracovali průběžnou zprávu o uživateli. ORIENTAČNÍ PŘEHLED NEJČASTĚJŠÍCH TÉMAT PLÁNŮ PODPORY UŽIVATELE VE FÁZI PŘECHODU název plánu hospodaření s penězi nakupování cestování vaření péče o domácnost orientace ve městě
počet plánů
plány trvající
plány uzavřené
5
5
0
4 2 5 6 2
4 2 3 1 0
0 0 2 5 2
39
Z uvedeného výběru vyplývá, že většina plánů přechodu se transformovala do dalšího individuálního plánování s uživateli. Ve fázi přechodu se nejlépe podařilo zvládnout sebeobsluhu a jednoduché úkony každodenní péče o domácnost. Naopak nejméně uspokojivé je hospodaření s penězi a s tím související nakupování. Tyto a další činnosti související s financemi (spoření, hospodaření s kreditem na mobilní telefon náklady na kouření…) jsou nejčastějšími náměty IP. ORIENTAČNÍ PŘEHLED NEJČASTĚJŠÍCH INDIVIDUÁLNÍCH PLÁNŮ název plánu hospodaření s penězi nákup ošacení, obuvi apod. Cestování Vaření péče o domácnost orientace ve městě Nakupování
počet plánů 7
plány trvající 7
plány uzavřené 0
2
0
2
3 3 2 3 4
3 3 0 1 4
0 0 2 2 0
Z tabulek je patrné, že ne všechny aktivity jsou relevantní pro všechny uživatele. Řada uživatelů zvládá činnosti samostatně, a tudíž na ně nebylo třeba zpracovávat IP. Přehled tak nezobrazuje kompetence uživatelů, ale pouze jejich růst za sledované období. Součástí filosofie služby a tudíž i IP je spolupráce s dalšími subjekty, které mohou napomoci osobnímu růstu uživatele. Sem patří zejména další poskytovatelé sociálních služeb, které uživatel využívá a dále rodinní příslušnici, případně přátelé. Současně s příchodem uživatelů do CHB byl navázán kontakt s o. s. Rytmus, které realizuje program asistovaného zaměstnávání, do něhož se postupně zapojilo devět uživatelů. Jeden uživatel pravidelně dojíždí do sociálně terapeutických dílen Denního centra Mateřídouška, o.p.s. v Chodově. Byla navázána spolupráce s Centrem ucelené rehabilitace a sociální klastr Sokolov, kam do chráněných dílen dochází 2 uživatelé. Postupně jsme také navazovali vztahy s rodinami uživatelů a dále snažíme se tyto vztahy podporovat a rozvíjet, tak aby se širší rodina s naší podporou stala součástí integračního procesu a byla schopna uživatele čas od času přijmout a podpořit. Takto jsme navázali kontakt s rodinami šesti uživatelů. Souběžně s rozvojem projektu byla zavedena týmová a případová supervize a proběhlo několik vzdělávacích aktivit.
VI. 1. 1. Příklad práce s uživatelem Zpráva o poskytování služby chráněného bydlení uživateli X v období října až prosince 2010 Uživatel: pan X. Asistent: paní Y.
40
Období přechodu
Plán přechodu je z období února až července 2010. V tomto plánu se již jako uživatelovo přání objevuje samostatné bydlení v bytě. Plán je rozdělen na: a) b) c) d) e) f) g) h) i) j)
domácí práce – praní, vaření nákup hospodaření s penězi úklid bytu zvládání denních úkonů volný čas léky a lékařské kontroly cestování bezpečné používání domácích spotřebičů krizové situace
Stěhování a přechod pod chráněné bydlení Dolmen
Přípravy na stěhování probíhaly v průběhu září 2010 a vrcholily poslední zářijový týden. Samotné stěhování úspěšně proběhlo dne 30. 9. 2010. Před stěhováním potřeboval uživatel pomoc sepsat hned několik seznamů: a) b) c) d)
Co mu patří – jeho majetek Co dostane z ústavu - nábytek Co by si přál do svého bytu koupit Co bude potřebovat do bytu dokoupit – domácí potřeby
Ad a) Svých osobních věcí uživatel moc neměl – nějaké oblečení, obuv, kosmetiku, drobné předměty většinou jeho výrobky z dílen a nějaké cd s písničkami a filmy. Ještě starší TV, rádio a DVD přehrávač. Ad b) z DOZP „Sokolík“ v Sokolově měl možnost si vzít psací stůl (zařízení mu vybavení věnovalo), dvě šatní skříně, ložní prádlo a postel. Vše kromě postele si také vzal. Postel nebyla v dobrém stavu a uživateli byla nabídnuta možnost koupit si jinou i s nočním stolkem za symbolickou cenu. Šlo o vyřazený nábytek z hotelu. Uživatel této nabídky využil. Ad c) S uživatelem jsem se byla v bytě podívat, ještě než se stěhoval. Povídala jsem si s ním o tom, jak by si to v bytě chtěl zařídit a co by se mu tam líbilo. Přál si mít barevně vymalováno (to také má a byl z toho nadšený) dále si přál stolek pod TV (ten dostal darem od kolegy) a ještě by chtěl koberec a obrazy na stěny (koberec si také půjde vybrat, ale jde o větší finanční částku a tak bude potřeba na něj našetřit). S uživatelem jsem vše probrala a jsme domluvení, že hned jak bude mít dokoupeno veškeré „důležitější “ vybavení bytu, tak si na něj začne šetřit. Do obchodu s obrazy jsem ho již vzala, ale nevybral si zatím žádný.
41
Ad d) Pár drobných domácích potřeb měl zakoupeno ještě z DOZP „Sokolík“ v Sokolově – koš na prádlo, smetáček s lopatkou, struhadlo apod. Samozřejmě jsem s uživatelem probírala, co všechno bude ještě nutně potřebovat dokoupit. Jednalo se hlavně o potřeby do kuchyně. Dost věcí sám odhadl – talíře, misky, hrnečky, hrnce, škrabku, konvici. V této chvíli si myslím, že uživatel má vše potřebné k běžnému vaření a úklidu. Dále jsme v průběhu září až prosince 2010 dokupovali potřebné oblečení a obuv, protože věci, které měl uživatel ze zařízení, byly v chatrném stavu. Neměl například dostatek spodního prádla ani použitelné zimní boty. Individuální plány Na IP jsem začala s uživatelem pracovat v září 2010, kdy jsem se po dohodě s ním stala jeho klíčovou asistentkou11. (pozn. klíčovou asistentkou byla od června 2010 pracovnice, která v září 2010 přešla na pozici sociální pracovnice.) Několik vytvořených plánů bylo krátkodobých nebo jen velmi konkrétních – na určitou činnost, přání. Tyto plány jsou splněny. Další jsou stále aktuální a pracujeme na jejich plnění průběžně. Rizikové situace jsou vypracované na ochranu uživatele a jeho zdraví. Všechny zpracované dokumenty jsou dostupné v tištěné formě v bytě u uživatele.
PŘEHLED PLÁNŮ UŽIVATELE A ASISTENTA: září 2010 Plán uživatele - Kino – přál bych si občas chodit do kina na vybraný film nebo pohádku – první návštěva kina už úspěšně proběhla, dále se budu snažit tuto jeho aktivitu podporovat. Plán asistenta - Naučit uživatele pracovat s komunikační tabulkou - práci s tabulkou jsme věnovali poměrně dost času, ale uživatele to příliš nebavilo a tabulku sám nevyužívá. Naučit uživatele pracovat s mobilním telefonem – v tomto směru udělal uživatel velký pokrok, dokáže svůj mobilní telefon v případě potřeby použít a zavolat Chodit s uživatelem častěji do společnosti - již proběhla návštěva muzea, knihovny, kina, pizzerie, vánoční besídky uživatelů v restauraci. O kulturních akcích a možnostech účasti je uživatel vždy informován. říjen 2010 Plán uživatele – Koupit si lampičku, Koupit si zimní bundu a boty – plány splněny, doplněny fotkami Plán asistenta – Naučit uživatele rozeznávat papírové bankovky a kovové mince – stále probíhá nácvik v rozpoznávání. Kovové mince mu dělají problém. Hodnotu si neuvědomuje u mincí ani u bankovek. Tento plán je součástí nácviku hospodaření s penězi a důležitým krokem k samostatnému nakupování.
11
Ekvivalent „klíčového pracovníka“ – viz výše.
42
Samostatná cesta uživatele autobusem do Sociálně- terapeutických dílen v Chodově – od konce října dojíždí ráno uživatel do Chodova sám. Doprovod na autobusové nádraží je však stále potřebný kvůli frekventované silnici – asistence při přecházení je nutná. Jinak cestu od svého bytu na autobus už uživatel zná dobře. Pamatuje si také číslo zastávky, ze které ráno jezdí. Dále budeme pracovat na samostatném odpoledním dojíždění z dílen zpět do Sokolova. Vše bude probíhat ve spolupráci s pracovníky dílen. Rizikové situace – Dojíždění do Sociálně – terapeutických dílen v Chodově, Samostatný pohyb mimo CHB, uživatel zůstává v noci ve svém bytě sám listopad 2010 Plán asistenta – Hospodaření s penězi – hospodaření s týdenním kapesným 50,- - probíhá nácvik, plán je aktuální
Práce s uživatelem – poznatky, změny, pokroky
Při práci s uživatelem je potřeba vše nové neustále opakovat a procvičovat. Vzhledem k jeho zhoršené komunikaci je to také časově náročné. Jinak spolupracuje a je ochotný se učit novým věcem.
Vztahová mapa
V průběhu listopadu až prosince 2010 se sociální pracovnici podařilo sehnat telefonní číslo a adresu na uživatelova otce, ale telefonní číslo nefungovalo a tak alespoň odeslala dopis s informací, že uživatel již není v péči DOZP „Sokolík“ v Sokolově, ale přestěhoval se do chráněného bydlení Dolmen. Ze strany otce je to zatím bez reakce. O uživatele ale projevil zájem jeho bratr se svojí přítelkyní. Sami si vyžádali v Sociálněterapeutických dílnách potřebné kontakty a před vánoci přijeli za uživatelem a vzali ho k sobě na svátky. Uživatel tedy strávil vánoce u své rodiny. Vypracoval/a: asistentka Y.
UŽIVATEL
Plán přechodu Hospodaření s penězi – nákup Cestování Domácí práce – vaření, praní
stav k 1.10. uzavřen / trvá / revidován uzavřen
slovní zhodnocení / název revize
známka (jako ve škole)
Nezvládá hospodaření s penězi 4
uzavřen uzavřen
Nezvládá samostatné cestování Nezvládá tyto úkony samostatně
4 4
Po přechodu uživatele do CHB bydlení Dolmen, o. p. s, byly vytvořeny vlastní plány
43
název IP
Plán uživatele - Kino
Plán asistenta – Práce s komunikační tabulkou PA – práce s mob. telefonem Plán uživatele – Nákup lampičky Plán uživatele – Nákup zimní bundy Plán asistenta – Práce s penězi Plán asistenta – samostatné cestování autobusem do dílen Plán asistenta – hospodaření s týdenním kapesným 50,- Kč
stav k 31.12. uzavřen / trvá / revidován Revidován trvá Revidován trvá Revidován trvá Uzavřen Uzavřen Revidován trvá Revidován trvá Revidován trvá
slovní zhodnocení / název revize
Uživatel už 2x kino navštívil v doprovodu, podporujeme samostatné návštěvy S tabulkou pracujeme, sám jí ale nevyužívá Dokáže telefon v případě potřeby použít, pokračujeme v nácviku Lampička zakoupena, uživatel spokojen Bunda zakoupena, uživatel spokojen Poznává mince i bankovky, hodnotu si však neuvědomuje Zatím jezdí samostatně ráno, odpolední ještě v doprovodu, budeme nacvičovat Uživatel si sám od sebe nic nenakupuje, není schopen si zkontrolovat případné navrácení při nákupu
známka (jako ve škole)
1 3 1 1 1 3 2
4
VI. 2. Samostatné bydlení s podporou – Rytmus, o. s. Zpráva o poskytování služby samostatné bydlení s podporou v období 1. 10. - 31. 12. 2010 V době tří měsíců po odchodu uživatelů z ústavních zařízení do bytů, byla asistence poskytována ve větší míře, neboť si uživatelé byty zařizovali s pomocí asistentů (nákupy domácích spotřebičů, vybavení kuchyně, položení lin a koberců, zajištění připojení elektřiny atd.). Další nedílnou součástí asistence bylo zařizování výplaty důchodů na účty uživatelů, převod výplaty PnP, přihlášení uživatelů k trvalému pobytu do svých nájemních bytů, změny občanských průkazů, zařizování osobních účtů, zajišťování uvolnění finančních prostředků na nákupy vybavení (jednání na soudech), pomoc při podpisech nájemních smluv. Uživatelům jsou nabízeny volnočasové aktivity v místě nového bydliště (kulturní a sportovní akce, které jsou průběžně mapovány asistenty). S uživateli jsou zpracovávány individuální plány, mapovány přání a hodnoceno plnění IP. S každým je zmapována asistence a pro asistenty je vytvořena metodika asistence u každého uživatele služby individuálně. Na tvorbě plánu asistence spolupracuje uživatel společně se sociálním pracovníkem, metodikem služby a asistentem. To vše je prováděno za pomoci metody Plánování zaměřené na člověka. Pro 44
zjišťování míry potřebné podpory je využíván software e-Quip a jeden z jeho nástrojů – metoda SIS. Každý uživatel služby má vytvořen „plán zvládání rizikových situací“. Tyto plány jsou v bytě dělány obrázkovou formou. Sociální pracovník s metodikem úzce spolupracuje s opatrovníky, zejména při komunikaci ohledně uvolnění finančních prostředků a následné vyúčtování na příslušné soudy.
VI. 2. 1. Příklad rozpisu potřebné asistence - Samostatné bydlení s podporou Plán asistence: Chodit do práce Naučit se číst a psát Naučit se poznat hodnotu bankovek a mincí Samostatně cestovat Pracovat v nemocnici v Ostrově. Zajišťuje pracovnice služby sociální rehabilitace a pracovní asistent. Do práce chce chodit každý den na 4 hodiny. Pomoc s týdenním finančním hospodařením - nezná hodnotu peněz, potřeba zapojit do plánování rozpočtu Pomoc při přípravě snídaně a večeře samostatně (studená jídla, případně ohřát koupené jídlo), potřebuje pouze pomoc a domluvit si na nákupu surovin a sestavit nákupní lístek, přibližně odhadnout kolik bude nákup stát (nezná hodnotu peněz) Podpora při péči o prádlo (roztřídit, vyprat, obsluha pračky, žehlení). Zatím neumí ovládat pračku a žehličku. Bude třeba dlouhodobý nácvik. Pomoc při přípravě léků na týden, zajištění léků – neumí číst a proto má problémy se zajištěním léků a vyzvednutím léků v lékárně. Péče o zdraví, pomoc při zajištění preventivních prohlídek, návštěvy zubaře, ortopeda – zajištění ortopedické obuvi, návštěvy psychiatra jednou měsíčně – léky Pomoc – doprovod při cestování, potřebuje pomoc při naplánování cesty (neumí číst, nezná hodnotu peněz) Zvládání rizikových situací – pomoc – vypracovány rizikové situace a jejich řešení s uživatelem, nutné časté opakování, aby došlo k osvojení Podpora při dodržení osobní hygieny (připomenutí), stačí připomenutí asistentem, zvládá samostatně, hygienické návyky má osvojené Podpora při volnočasových aktivitách - pomoc asistenta – potřeba vytvoření nabídky na volný čas o víkendu i v týdnu. Potom naplánovat případné kulturní akce (cestu, finance atd.) Pomoc při učení (čtení, psaní) Pomoc při zajištění kurzu, případně soukromého učitele. Pokud se nepodaří nikoho sehnat, asistent bude učit uživatele číst a psát, rozeznávat bankovky a mince, počítat. Podpora – využívání veřejných služeb – zmapovat možnosti služeb v obci.
2 hod. týdně
2 hod. týdně
2 hod. týdně 1 hod. týdně 0,5 hod. týdně 1 hod. týdně 1,5 hod. týdně 1 hod. týdně 3 hod. týdně
2 hod. týdně 1 hod. týdně
45
Při využívání služby zpočátku doprovod asistenta. Večer nutný dohled z počátku asistentem a postupně přejít k dohledu telefonem, zda je vše v pořádku Týdně asistence celkem
1 hod. týdně 17 – 20 hodin.
46
Seznam používaných zkratek DOZP – domov pro osoby se zdravotním postižením - dle § 48 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách Dostupné například z www.mpsv.cz/files/clanky/7372/108_2006_Sb.pdf CHB - chráněné bydlení - dle § 51 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách Dostupné například z www.mpsv.cz/files/clanky/7372/108_2006_Sb.pdf KÚ - Krajský úřad IP - individuální plán uživatele sociálních služeb OSV KÚ - odbor sociálních věcí Krajského úřadu PnP - příspěvek na péči SIS - Supports Intensity Scale TT - transformační tým
47
Seznam příloh: Příloha č. 1: Dotazník samostatnosti Příloha č. 2: Zmapování současné sociální situace Příloha č. 3: Škála míry podpor (Supports Intensity Scale, tzv. SIS) Příloha č. 4: Příklad plánu přechodu uživatele Příloha č. 5: Příklad formuláře Erbu Příloha č. 6: Vyjádření o dosažených schopnostech a dovednostech paní R. Příloha č. 7: Harmonogram vzdělávacích kurzů Příloha č. 8: Rozpis vzdělávání pro asistenty přechodu Příloha č. 9: Zásady přístupu asistentů přechodu k uživatelům Příloha č. 10: Plán asistenta Příloha č. 11: Plán uživatele Příloha č. 12: Plán zvládání možných rizikových situací Příloha č. 13: Plán podpory pro přechod do služby Samostatného bydlení s asistenční službou Příloha č. 14: Měsíční rozpočet hospodaření s penězi Příloha č. 15: Kruh vztahů Příloha č. 16: nástroj Co je důležité pro člověka z jeho pohledu a co je pro něj důležité z pohledu ostatních Příloha č. 17: koncept podporovaného rozhodování Příloha č. 18: Formulář pro zvládání rizikových situací Příloha č. 19: Příklad zpracování rizikových situací u paní L. Příloha č. 20: Prevence umisťování dětí s postižením do ústavů: PODPORA RODIN
48
