Můţeme rozumět budoucnosti? Naplněný sen babylónského krále
Radim Passer
1
1. Radim Passer Můţeme rozumět budoucnosti? Naplněný sen babylónského krále Modlitba: Náš nebeský Otče, já bych ti chtěl poděkovat za to, ţe jsme se tu mohli setkat, abychom studovali tvé slovo – Bibli. A chci tě prosit, aby skrze Ducha svatého jsi nám dával moudrost, abychom dokázali správně porozumět, co nám skrze text chceš říci. Modlíme se ve jménu Pána Jeţíše Krista. Amen. Příběh: Jednoho dne jel jeden učenec vlakem, duchem nepřítomen a byl zcela ponořen do své četby. A okolo něho šel průvodčí a ţádal ho o jízdenku. Učenec prohledal všechny své kapsy, ale nemohl lístek nikde najít. A tak tedy začal horečnatě hledat znovu. A průvodčí, kdyţ to viděl, tak mu říká: „Pane, já jsem si jist, ţe tu jízdenku máte a aţ půjdu příště okolo vás, tak mi ji ukáţete.“ Ale učenec řekl tomu průvodčímu: „Vy to nechápete, já ten lístek potřebuji najít teď hned. Já potřebuji vědět, kam vlastně jedu.“ Milióny lidí na celém světě se dnes ptají, kam se vlastně ţeneme. Častokrát se stává, ţe jsme zmateni. Divíme se jakým směrem se náš svět ubírá. Popravdě řečeno se ale nemusíme divit. Před 26 stoletími měl jeden starověký mocný monarcha sen, ve kterém viděl dějiny našeho světa v kostce. Vědci tvrdí, ţe kaţdý z nás má obvykle několik snů, během jediné noci. Většinu našich snů si však nepamatujeme. Ten sen, o kterém dnes budeme hovořit, je moţná jedním z nepozoruhodnějších snů v historii, který byl kdy zaznamenán. Odehrál se jedné noci před asi 2600 lety ve starověkém babylónském království. Celý příběh je pečlivě zaznamenán člověkem, který u toho sám byl. Biblická kniha Daniel o tom vypráví ve své 2. kapitole. Mocný král Nebúkadnesar, kterému se ten sen zdál, si zpočátku nemohl za ţádnou cenu vzpomenout na to, co se mu vlastně zdálo. Věděl jenom, ţe to nebyl ţádný obyčejný sen. Byl si jist, ţe ten sen má hluboký význam. Bůh mu dal sen, který nastínil historii lidských dějin. A zvláště pak dějiny
Evropy a středního východu. A to sice od dob krále Nebúkadnesara aţ do vyvrcholení dějin naší země. Babylón byl v té době největší, nejbohatší a nejvlivnější ze všech říší v tehdy známém civilizovaném světě. A vládl tam také nejmocnější panovník, který si dokázal podrobit všechny své nepřátele. Odhaduje se, ţe Babylón měl tehdy aţ 250 000 obyvatel, coţ na tehdejší dobu bylo opravdu velké číslo. Jeho zdi dosahovaly výšky aţ 25 m a jejich délka se počítala na kilometry. Král Nebúkadnesar úspěšně rozšiřoval a budoval tuto bohatou a mocnou říši jiţ 2 roky. A tak, jako monarchové v jeho postavení neustále přemýšlel o tom, jak zajistit, aby zůstala nejmocnější říší světa. Jednoho večera opět přemýšlel o tom, jak dlouho bude jeho království ještě vzkvétat. A podobně, jako ostatní vládci i on chtěl vědět, co přinese budoucnost. A tu noc, můţeme říci obrazně, Bůh pohlédl z nebes dolů a vybral tohoto na tehdejší dobu neomezeného vládce, aby mu dal nahlédnout do budoucnosti. Kdyţ se král po neklidném spánku ráno probudil, tak byl nesmírně rozrušený. Měl totiţ sen, o kterém věděl, ţe je velmi důleţitý, ale nemohl si vybavit, o čem ten sen vlastně byl. Babylóňané povaţovali sny za velmi důleţité. A král chtěl proto zjistit, o čem ten sen byl a také jaký je jeho význam. Král měl astrology, věštce, mágy a zaklínače a oni mu jistě mohli říci, o čem byl ten jeho sen. A tak hned ráno je král nechal shromáţdit na královském dvoře. Kdyţ předstoupili před krále, tak on jim řekl: „Měl jsem sen a jsem rozrušen. Chci ten sen znát.“ Dan. 2:3. Tito muţi předstírali, ţe znají budoucnost. A také předstírali, ţe ji mohou předpovídat. Oni totiţ mohli odhadovat význam snů, ale popravdě řečeno ve skutečnosti neměli o významu snu ani ponětí. Chvíli zamyšleně stáli a nakonec řekli: „Králi, na věky buď ţiv! Pověz svým sluţebníkům ten sen a my ti sdělíme výklad.“ Dan 2:4. Ale jejich sebevědomí se brzy rozplynulo, kdyţ jim pyšný král unavený z jejich postávání řekl: „Mé slovo je příkaz. Jestliţe mi neoznámíte sen a jeho výklad, budete rozsekáni na kusy a z vašich domů se stane hnojiště. Jestliţe mi však sen a jeho výklad sdělíte, dostane se vám ode mne darů, odměny a velké pocty. Sdělte mi tedy sen a jeho výklad. Dan. 2:5-6. A znovu se tedy pokusili přimět krále, aby jim sen řekl. V té chvíli král nabyl přesvědčení, ţe to jsou podvodníci. Znovu jim pohrozil a oni nakonec byli donuceni přiznat: „Není na zemi člověka, který by dovedl sdělit to, co král rozkázal. Nadto ţádný velký a mocný král neţádal od ţádného věštce, zaklínače nebo hvězdopravce takovou věc. Věc, kterou král ţádá je těţká a není nikoho jiného, kdo by ji králi sdělil, mimo bohy, kteří nepřebývají mezi smrtelníky.“ Dan. 2:10-11. Bible říká, ţe král Nebúkadnesar se rozzuřil. Přikázal svým vojákům, aby všechny ty mudrce popravili. Na neštěstí také Daniel a tři ţidovští mládenci, jeho přátelé, byli také povaţováni za mudrce, ačkoli v tu chvíli nebyli povoláni před krále, kdyţ poţadoval vysvětlení svého snu.
A vojáci přišli také k Danielovi a také jeho chtěli popravit. Daniel ale vešel ke králi a prosil ho, aby mu dal určitou dobu, a ţe králi ten výklad sdělí. Daniel chtěl poprosit Boha o moudrost, která by mu umoţnila poznat ten sen. Král si tohoto mladého muţe váţil, a proto mu dal určitý vymezený čas, aby mohl mluvit ke svému Bohu, Bohu Stvořiteli. Veliká zodpovědnost spočinula na bedrech Daniela. Nejenţe byl ohroţen jeho ţivot a ţivot jeho přátel, ale ţivot všech mudrců v Babylóně. A tak Daniel se svěřil svým třem mladým přátelům. Všichni prosili Boha nebes o milosrdenství, aby jim odhalil toto tajemství, aby oni nebyli popraveni se zbytkem babylónských mudrců. Bylo to velice hluboce proţité modlitební setkání. Tito čtyři mladí Ţidé se modlili, aby Bůh onen sen bezboţného krále ukázal Danielovi a jeho druhům dříve, neţ vyprší osudová lhůta. V 1. kapitole knihy Daniel můţeme číst, ţe Bůh dal Danielovi moudrost k porozumění snům. Proto se i takovým způsobem modlili, aby k tomu došlo i tentokrát. A Bible říká, ţe Bůh ukázal Danielovi onen tajný sen během následující noci. Bůh vesmíru neselhal. Naopak vyslechl a poţehnal jejich modlitby. Daniel tedy vzdal Bohu nebes díky a chválu. „Tobě, Boţe otců mých, chci vzdávat čest a chválu, neboť jsi mi dal moudrost a bohatýrskou sílu. Oznámils mi nyní, oč jsme tě prosili, oznámil jsi nám královu záleţitost. Dan. 2:23. Jen stěţí si dokáţeme představit, jaké nadšení muselo naplnit Daniela a jeho tři přátele. A tak Daniel pospíchal za vrchním popravčím, za Arjókem, jak o tom hovoří Bible. Daniel tedy vešel k Arjókovi, kterého král ustanovil, aby zahubil babylónské mudrce. Přišel a řekl mu toto: „Babylónské mudrce nehub! Uveď mě před krále, sdělím králi výklad.“ Dan. 2:24. Kdyţ Daniela uvedli ke králi, Nebúkadnesar se ho zeptal, jestli mu můţe sdělit sen, včetně jeho výkladu. A Daniel králi takto odpověděl: „Tajemství, na které se král ptá, nemohou králi sdělit ani mudrci ani zaklínači ani věštci ani planetáři. Ale je Bůh v nebesích, který odhaluje tajemství. On dal králi Nebúkadnesarovi poznat, co se stane v posledních dnech. Dan. 2:2728. Tady na tom je úţasné, ţe Daniel dal hned na začátku najevo, a to jasně najevo, ţe toto poznání nepochází z něho. Dobře věděl, ţe budoucnost můţe odhalit jen Bůh. U proroka Izajáše ve SZ 46:9-10 můţeme číst: „Já jsem Bůh a jiného uţ není, jsem Bůh a nic není jako já. Od počátku oznamuji, co se v budoucnu stane, od pradávna, co se ještě nestalo.“ Takţe tato moudrost přišla od Boha, který tuto příleţitost vyuţil, aby Nebúkadnesarovi a vlastně i nám dnes naznačil historii světa na 26 staletí dopředu. Daniel nejdříve popisuje pozadí králova snu. Říká králi: „Tobě, králi, vyvstaly na lůţku starosti o to, co se v budoucnu stane, a ten, který odhaluje tajemství, ti oznámil, co se stane.“ Dan. 2:29. Pak Daniel
sděluje králi samotný sen. „Ty jsi, králi, viděl jakousi velikou sochu. Byla to obrovská socha, jejíţ lesk byl mimořádný. Stála proti tobě a měla mimořádný vzhled.“ Dan. 2:31. A král téměř vykřikl s úlevou a nadšením. „Ano, ano, to je ono. Obrovská socha, převyšující všechno.“ Daniel popsal sen tak jasně, ţe Nebúkadnesar neměl nejmenších pochyb o tom, ţe se jedná o sen, který skutečně měl. Dále pak můţeme číst: „Hlava té sochy byla z ryzího zlata, její hruď a paţe ze stříbra, břicho a boky z mědi, stehna ze ţeleza, nohy dílem ze ţeleza a dílem z hlíny.“ Dan. 2:32-33. Nebúkadnesar s údivem naslouchal, jak přesně Daniel popisoval všechny části sochy ve snu. Hlava byla ze zářivého zlata, hruď a paţe z méně třpytivého stříbra, břicho a boky z bronzu, stehna ze ţeleza a nohy dílem ze ţeleza a dílem z hlíny. Dále pak můţeme číst: „Viděl jsi, jak se bez zásahu rukou utrhl kámen, a udeřil do ţelezných a hliněných nohou sochy a rozdrtil je a rázem bylo rozdrceno ţelezo, hlína, měď, stříbro i zlato a byly jako plevy na mlatě v letní době. Odnesl je vítr a nezbylo po nich ani stopy.“ Dan. 2:34-35. Krále musel nesmírně překvapit kámen, letící z neznáma a blíţící se velkou rychlostí. Kámen, letící proto, aby zasáhl sochu do nohou. Rozdrtil je a celá socha se zřítila a rozpadla na tak jemný prach, ţe ho vítr beze stopy rozmetal. „Ano, Danieli,“ musel pravděpodobně říci král. Kámen byl vrţen bez pouţití lidských rukou. Rozbil sochu a stal se horou, která naplnila zemi. Celý sen byl řečen přesně tak, jak se zdál králi. Nebúkadnesar musel být velice překvapen, kdyţ mu onen urozený mladý muţ pověděl jeho sen v kaţdém jeho detailu, přesně tak, jak ho sám viděl. Jedna věc musela být tomuto starověkému králi zřejmá. Nikdo z lidí to nemohl Danielovi sdělit. Logicky ţádný člověk nemůţe druhému člověku sdělit, co se mu zdálo. A tak to mohlo přijít pouze z Boţského zdroje. Pro krále bylo v tu chvíli těţko pochopitelné, co s ním má ten sen společného. A moţná i my si můţeme myslet totéţ. Nebúkadnesarův sen však předpověděl vznik a pád klíčových říší na naší zemi. A království znázorněná v tomto snu ovlivnila kaţdý národ na naší zemi. Zvláště pak i v dnešní moderní době. Jen několika slovy Bůh načrtl hlavní běh historie od doby Babylónu asi 600 let před Kristem aţ do vyvrcholení historie celé země. Nakonec se Daniel dostává k jádru celého snu. „Ty jsi ta hlava zlatá.“ Dan. 2:38. Babylón byl představen hlavou, jako říše z čistého zlata. Úsměv zadostiučinění musel přelétnout královu tvář, kdyţ slyšel tato slova. Válečná vítězství a architektonická nádhera Babylóna, to vše bylo nepřekonatelné. Historikové potvrzují, ţe zlato bylo přiléhavým symbolem, reprezentující babylónské království. Při vyzdobování budov Babylónu se nešetřilo zlatem. A toto velké dávnověké město popisuje jeden historik takto: Tam, kde celá země
leţela u jejich nohou, jako královna v jedinečné vznešenosti, stálo toto město, vhodné hlavní město onoho království, které bylo reprezentováno zlatou hlavou. Nádherné visuté zahrady byly jedním ze sedmi divů světa. Kdyby byl Daniel vychytralým politikem, který by se pokoušel udělat si v Babylónu jméno nebo kariéru, skončil by s výkladem snu právě u tohoto bodu. Ale Daniel měl poselství, které chtěl Bůh odhalit světu. Bylo to poselství nejen pro tehdejší dobu, ale poselství, které má platnost aţ do konce času. Daniel dále pokorně, ale odváţně vypověděl králi: „Po tobě povstane další království, niţší neţ tvé.“ Dan. 2:39. Pravděpodobně se král Nebúkadnesar v této chvíli přestal usmívat. Pyšný monarcha Babylónu pravděpodobně nikdy nepomyslel na to, ţe by světu někdy mohl vládnout jiný národ. Archeologové skutečně vykopali hliněné destičky, na nichţ byla vyryta slova krále Nabúkadnesara. „Opevněním Esagily a Babylónu jsem posílil a ustanovil jméno své vlády navţdy.“ V Bibli Dan. 4:27 se píše, ţe pyšný Nabúkadnesar řekl: „Zdali není veliký tento Babylón, který jsem svou mocí a silou vybudoval jako královský dům ke slávě své důstojnosti?“ Přesto Bůh řekl, ţe povstane jiná moc, která odstraní zlaté království Babylónu. A sám původně mladý prorok Daniel se toho doţil. 13. října 539 př. Kr. potkal zlaté království potupný konec. Ano, Bůh přesně věděl, kým a jak bude město dobyto. A to téměř 200 let před pádem Babylónu. U proroka Izajáše, který ţil v 8. století př. Kr., tak jeho prostřednictvím Bůh řekl: „Toto praví Hospodin o svém pomazaném, o Kýrovi: „Já jsem ho uchopil za pravici, pošlapu před ním pronárody, rozváţu opasky na bedrech králů, zotevírám před ním vrata, brány uţ nebudou zavírány.“ Iz. 45:1. Takţe Bůh dokonce řekl, kdo město dobude. Kýrus médský. A toto sdělení zaznělo 150 let před tím, neţ se Kýrus narodil. Kýrus nemohl prorazit zdi Babylóna, protoţe byly příliš vysoké a příliš silné, a tak vymyslel jiný způsob. Odvedl tok řeky protékající centrem města a jeho armáda mohla projít říčním korytem přímo do středu města, kde ovšem byly ještě další vysoké zdi a vnitřní brány. Ale v jakési nedbalosti či proradnosti někdo nechal obrovskou vnitřní bránu otevřenou. A v souladu, tak jak jsme mohli číst s biblickým proroctvím byla bez stráţe. A tak Kýrovi vojáci vstoupili do královského paláce. Krále a jeho šlechtice zabili ve chvíli, kdy pili víno ze zlatých nádob, které král Nebúkadnesar vzal z Šalomounova chrámu při dobytí města Jeruzaléma. Daniel tedy předpověděl, ţe po zlaté říši Babylóna přijde k moci jiné království, niţší neţ Babylón. Království znázorněné hrudí a paţemi ze stříbra. A koaliční vláda Médů a Peršanů byla určitě slabší neţ slavná babylónská říše. Ale vládla na středním východě přibliţně
200 let. 539-331 př. Kr. Daniel ale předpověděl, ţe i toto stříbrné království bude mít své časové limity. Dále můţeme číst text: „…A pak další, třetí království, měděné, které bude mít moc nad celou zemí.“ Dan. 2:39. A znovu si můţeme poloţit otázku, jestli se tak v dějinách skutečně stalo. Tato předpověď symbolizována kovovou sochou s měděným břichem a boky se naplnila, kdyţ brilantní mladý generál Alexandr Veliký porazil perského krále Daria III. v bitvě u Arbely r. 331 př. Kr. Tehdy se stalo Řecko novou světovou říší. V mladistvém věku 25 let se Alexandr stal vládcem jedné z nejrozsáhlejších říší, jakou kdy svět poznal. Řecký historik Arián napsal o Alexandrovi toto: „Jsem přesvědčen, ţe nebyl ţádný národ, město nebo lid, kam by se jeho jméno nedostalo. Zdá se, ţe jeho narození a činy provázela jakási boţí ruka.“ (Historická knihovna.) V souladu z výkladem snu měla řecká pěchota většinu své zbroje z mosaze. Tedy z třetího kovu z Nebúkadnesarova snu. Alexandr zemřel velmi mlád. Pravděpodobně na vysokou horečku, ještě neţ dovršil své 33. narozeniny. Po jeho smrti byla říše oslabena a rozdělila se na několik částí. Nakonec 22. června 168 př. Kr. v bitvě u Pidny byla říše Alexandra Velikého zničena přibliţně 155 let po jeho smrti. A nyní přišlo nejkrutější ze všech těchto dávnověkých království. Tak se postupně naplnilo vše, jak Bůh předpověděl – ţe přijdou 4 světové říše, jedna po druhé. A opravdu ţelezná stehna přesně znázorňují krutou ničící moc ze 4. světové říše, kterou byl Řím. A takto to popsal Daniel králi. „Čtvrté království bude tvrdé jako ţelezo.“ Dan. 2:40. Římští císařové se pokládali za bohy a vyţadovali ode všech lidí uctívání a slepou poslušnost. Během doby římské vlády se v tomto národě staly dvě velmi důleţité biblické události. V Betlémě se narodil Jeţíš. Římský vládce Herodes nařídil zahubit v Betlémě všechna nemluvňata muţského pohlaví, kterým bylo méně neţ dva roky. Doufal tak, ţe zabije Jeţíše. Další událostí bylo to, ţe Jeţíš byl ukřiţován v Judeji, která byla v té době pod římskou nadvládou. A byl to římský místodrţitel, který umoţnil, aby byl Jeţíš odsouzen. A tak Jeţíš byl přibit na kříţ římskými vojáky. A na Jeţíšův hrob byla umístěna římská pečeť. Model proroctví však pokračoval dál. Po Římu neměla jiţ přijít další celistvá světová říše. Daniel králi řekl: „Ţe jsi viděl nohy a prsty dílem z hrnčířské hlíny a dílem ze ţeleza znamená, ţe království bude rozdělené. Lidské pokolení se bude mísit , avšak nepřilnou k sobě navzájem, jako se nesmísí ţelezo s hlínou.“ Dan. 2:41.43. Jinými slovy prorok předpověděl, ţe nepovstane jiţ pátá říše, ale ţe přijde naopak rozdělení ţelezné monarchie. Řím tedy měl být rozdělen na více království. Ţelezná vláda této gigantické římské říše, která vládla téměř 600 let, se rozpadla. Řím ztratil svou stabilitu a moc
díky přepychu, politické korupci a morálnímu úpadku. A stal se tak snadnou kořistí pro barbarské kmeny, které začaly říši přepadávat mezi r. 351 – 476 po Kr. Vládce Augustus Romulus byl sesazen a Řím rozdělen na mnoho částí, tak, jak znázorňovaly nohy a prsty sochy, ze ţeleza a hlíny. Daniel dále říká: „Ţe jsi viděl ţelezo smíšené s jílovitou hlínou, znamená, ţe se bude lidské pokolení mísit. Avšak nepřilnou k sobě navzájem, jako se nemísí ţelezo s hlínou. Dan. 2:43. Barbarské nájezdy na Řím říši rozdělily. Toto rozdělení, které představuje ţelezo s hlínou zformovalo základy pro národy umístěné dnes v Evropě. Většina historiků uvádí těchto deset barbarských kmenů: Alemáni-Němci, Burgundi-Švýcaři, Frankové-Francouzi, Lombardi-Italové, SaxovéAngličané, Suevové-Portugalci, Vizigoti-Španělé. Herulové,Ostrogoti a Vandalové, kteří buď vyhynuli nebo splynuli s ostatními národy. Způsob existence těchto národů je předurčen Boţím prohlášením, ţe tato království se nikdy znovu nesjednotí do světové říše. Evropa tedy podle této předpovědi zůstane rozdělena. I přes společný trh i přes částečně společnou měnu, bude Evropa stále rozdělena. Daniel řekl, ţe i kdyţ se budou lidé mezi sebou mísit, to znamená, ţe budou spojovat království, prostřednictvím uzavření manţelství, Evropa zůstane rozdělena. V Dánském paláci je znázorněn rodokmen královských rodin Evropy. Nevím, jestli vás to překvapí, ale všichni byli příbuzní. Doufali, ţe tak předejdou válkám. Přesto se to nepodařilo. Nemohli se vystát. Mnoho válek na území Evropy bylo ve skutečnosti důsledkem rodinných hádek, za coţ zaplatili svým ţivotem milióny nevinných lidí. Bůh předpověděl, ţe nebudou drţet dohromady. Pokusili se znovu dát dohromady římskou říši, ale uţ to nikdy nevydrţelo stejně tak, jako spolu nedrţí pohromadě hlína se ţelezem. Pomysleme na mnohé nevydařené pokusy v historii, znovu spojit evropské národy. A můţeme si poloţit otázku, co se stalo se všemi těmi rádoby světovými vůdci, kteří se pokusili sjednotit rozdělenou Evropu. Ať uţ to byl Karel Veliký nebo Karel V. nebo Ludvík XIV, Napoleon, císař Vilém nebo Hitler. Všichni byli poraţeni. Vyhnán na ostrov Elba, musel Napoleon, onen mocný válečník ze začátku 19. stol. přiznat, ţe Bůh byl pro něj příliš silný soupeř. Bůh by byl příliš velkým soustem i pro kaţdého z nich i pro všechny z nich dohromady. Bůh tedy řekl, jak můţeme číst v Bibli: „Nepřilnou k sobě navzájem.“ Moţná, jako vhodný náhrobní nápis pro všechny tyto rádoby světovládce. Ale přesto se lidé stále snaţí stmelit evropské země, které však spolu ne a ne drţet. Přesně podle Boţí předpovědi. Mohou usilovat o spojení a jednotu, nemohou ji však udrţet. Toto proroctví muselo Nebúkadnesarovi vrtat hlavou. Bůh předpověděl pád čtyř velkých světových říší. Předpověděl, ţe po Římu přijde celá řada národů, z nichţ sedm je dodnes v Evropě zastoupeno. Některé jsou silné, některé slabší, všechny jsou ale
beznadějně rozděleny. Otázkou tedy je: „Co se stane dál?“ A tak, se zjevnou radostí a důvěrou se dostává Daniel k vyvrcholení výkladu snu o této obrovské, kovové soše. Můţeme číst: „Ve dnech těch králů dá Bůh nebes povstat království, které nebude zničeno navěky, a to království nebude předáno jinému lidu. Rozdrtí a učiní konec všem těm královstvím, avšak samo zůstane navěky, neboť jsi viděl, ţe se utrhl ze skály kámen bez zásahu rukou a rozdrtil ţelezo, měď, hlínu, stříbro i zlato. Veliký Bůh dal králi poznat, co se v budoucnu stane. Sen je pravdivý a výklad spolehlivý.“ Dan. 2:44-45. A tak další velkou událostí na jevišti lidské historie bude 2. příchod Krista a ustanovení jeho království, zobrazené kamenem, ulomeným bez zásahu rukou. Jeho království nebude zaloţeno lidskýma rukama, ale mocnou Boţí rukou. Království, které naplní celou zemi. Ve Zj. 11:15 můţeme číst text: „Vlády nad světem se ujal náš Pán a jeho Mesiáš a bude kralovat na věky věků.“ Pojďme si zrekapitulovat rozhodující události, o kterých se zmiňuje toto úţasné proroctví z 2. kapitoly knihy Daniel. 1) Toto proroctví končí Jeţíšovým 2. příchodem. 2) Národy světa, tak jak je známe skončí. 3) A Bůh ustanoví své království. 4) A toto Boţí království bude trvat navěky. 5) Jeţíš bude ustanoven za Krále králů a Pána pánů. 6) Přijde na zem, aby kraloval nad věčným královstvím. Kdyţ tedy Daniel dokončil své vyprávění králi o jeho snu, tak nesmírně hlubokého významu, a kdyţ předal ohromující Boţí výklad, král Nebúkadnesar vstal ze svého trůnu a pokorně se sklonil před Danielem. Učinil to k poctě velkého Danielova Boha, jehoţ moudrost a moc představil Daniel tak působivě. Král řekl Danielovi: „Vpravdě, váš Bůh je Bůh bohů a Pán králů, který odhaluje tajemství. Dan. 2:47. A tak tento veliký Danielův Bůh, o kterém si vţdy přeji, aby byl i mým Bohem, je Bohem, který drţí budoucnost ve svých rukou. On je Pánem nad dějinami. Touto obrovskou kovovou sochou, kterou viděl Nebúkadnesar ve svém snu, 6 století před narozením Krista, Bůh odhalil jakési záhady budoucích staletí. Četli jsme, ţe sen je pravdivý a výklad spolehlivý. A tak cesta je uţ téměř u konce. Království reprezentováno zlatem, stříbrem, mědí a ţelezem, jsou všechna historií. A tak další slavnou událostí bude brzký příchod našeho Pána Jeţíše Krista. Máme nádhernou naději díky Jeţíšově oběti, na golgotském kříţi. Věřím, ţe to bude trvat relativně krátký čas a ty závěrečné biblické předpovědi se stanou. Stanou se realitou. A Pán Bůh připravuje své království a přeje si, aby v něm nikdo zbytečně nechyběl. Jinými slovy: Bůh udělal všechno
pro to, aby tam kaţdý člověk, ţijící na této zemi, mohl být. Můţeme mít jistotu, ţe se staneme součástí Boţího království, kdyţ skrze víru v Jeţíše Krista uděláme např. to, co udělal onen zločinec na kříţi, kdyţ visel mezi nebem a zemí vedle Jeţíše. Nemohl se v ten okamţik k Jeţíši více přiblíţit, ale věděl, ţe ve svém ţivotě páchal zlo, a ţe se potřeboval zachránit ze vší té ţivotní špíny, do které se svými činy dostal. A tak se podíval vedle sebe na Zachránce světa a viděl, jak mu z obočí, které protnula trnová koruna po tváři teče krev. Hluboce jej to zasáhlo a v pokání vyznal své hříchy a volal, jak můţeme číst u Lukáše: „Jeţíši, pamatuj na mne, aţ přijdeš do svého království.“ Luk. 23:42. A Jeţíš mu dal ujištění, ţe se s ním v tom království setká. A tak také kaţdý z nás se můţe k Bohu modlit a přijmout stejné ujištění, ţe bude s Kristem v jeho království. U Matouše můţeme číst krásný text. Pak v ten rozhodující okamţik Jeţíšova příchodu uslyšíme jeho pozvání: „Pojďte, poţehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od zaloţení světa.“ Mat. 25:34. Přátelé, tento svět není v lidských rukách. Bůh je Pánem nad dějinami. A On také vše dovede do zdárného konce, který bude zároveň novým počátkem. A toto vědomí přináší pokoj do lidských srdcí, protoţe důvěřujeme-li Bohu, důvěřujeme-li jeho slibům, můţeme bez obav hledět do budoucnosti. A tak Pán Bůh pozývá kaţdého z nás, abychom k němu přišli a naučili se mu důvěřovat. Jeho úmysly s námi jsou mnohem lepší, neţ naše vlastní úmysly s námi samotnými. A všude tam, kde na zemi zaznívá evangelium, tak Bůh působí na lidská srdce i na lidskou mysl. Rozhodnutí však ponechává na naší svobodné vůli. Na svobodné vůli, kterou kaţdému z nás daroval. A tak i v tento okamţik působí Pán Bůh na nás, pokud chceme, abychom se pro něho rozhodli. A tak činím kratičkou výzvu, ţe pokud důvěřujete tomuto Bohu, který je Pánem nad dějinami nebo pokud se chcete učit mu důvěřovat, tak se můţete modlit tuto modlitbu. Modlitba: Náš nebeský Otče, já bych ti chtěl poděkovat za to, ţe jsi nám daroval své slovo, ţe v Bibli jsou zaznamenaná různá proroctví. A děkuji ti i za to proroctví, které jsem mohl dnes studovat. Děkuji ti za to, ţe se mohu z Bible učit, ţe ty jsi Pánem nad dějinami. A děkuji ti také za to, ţe ty pro kaţdého z nás máš připraven ten nejlepší plán. Děkuji ti za to, ţe nám dáváš svobodnou vůli, aby se kaţdý pro tebe mohl rozhodnout, či nikoliv. A tak tě prosím, abys mě vedl a chránil i v těch příštích dnech mého ţivota. Modlím se ve jménu Jeţíše Krista. Amen.
