Zim ní š kol aM
Mé Boh dia usla ar vB ea ink lita a ,m é
a i d a l u ce p i n a m a
2
niverzity u y kov y r asa
Média a realita, média a manipulace Bohuslav Binka Vydala Masarykova univerzita v roce 2006 1. vydání, 2006 náklad 100 výtisků AA – 1,82 VA – 1,97 grafická úprava, sazba a tisk Radim Šašinka, LarvaGrafik: www.larvagrafik.com Pořadové číslo 4438/fss-3/06-17/99 ISBN: 80-210-4199-4 ISBN: 80-210-4200-1 (ruské vydání)
Média a realita, média a manipulace Bohuslav Binka
Závěrem na začátek – a zase zpátky Úvodní pasáž tohoto textu byla napsána s vědomím, že se k ní v závěru musíme vrátit. Když jsem v ní kritizoval Alexandra Lukašenka či Vladimíra Žirinovského, dopustil jsem se – protentokrát záměrně – stejných chyb, které jsem pak kritizoval. Nikdy – ani když jsme si subjektivně naprosto jistí – totiž nesmíme kritizovat bez argumentace, přikládat emoce bez vysvětlení, zahrnovat chválou či kritikou bez kritického zhodnocení. Ti čtenáři, kteří si tohoto paradoxu všimli a dokázali uplatnit metodu analýzy středního dosahu, přičemž odhalili neanalytické, manipulující pasáže v textu, jsou pravými žáky tohoto „kurzu“. Protože manipulace nám musí vadit všude – i na nás samých. Teprve od toho okamžiku ji totiž můžeme úspěšně odhalit.
© Bohuslav Binka, 2006 ISBN: 80-210-4199-4 ISBN: 80-210-4200-1 (ruské vydání)
32
i hodnotově nepřijatelnými východisky, neanalytické, a je tedy pravým opakem toho, jak by mělo vypadat zpravodajství veřejnoprávní služby. Neumožňuje nám na základě velkého množství netriviálních faktů a několika různých možných interpretací vytvořit si vlastní názor, ale pod silným emocionálním tlakem nás – neargumentačně – nutí myslet si to, co bylo jejími redaktory a editory určeno za správné. Ani „Bobovize“, ani „Vzbouřenci“ tedy nesplňují základní podmínku objektivního, vyváženého a nemanipulujícího zpravodajství. Splňuje však tuto podmínku dnešní ČT, Prima či Nova? Nesplňuje, manipulace dnešních televizních zpráv jsou jistě jemnější, sofistikovanější, ovšem rozhodně nemizí. Stačí si nahrát několik zpráv ČT a NOVY ze stejného dne a provést analýzu středního dosahu na úrovni spotů a témat. Objevíte, že existují tváře, které jsou v jednotlivých televizích „nedotknutelné“, s vytrvale přiřazovanými kladnými emocemi, okrajovými aktory i spoty. A samozřejmě naopak. Podobná situace panuje i v celostátních médiích – v letech 1997–2002 nenaleznete v MF Dnes „normální“ fotografii Miloše Zemana (znovu důrazně říkám, že nyní nehodnotíme Miloše Zemana, který je nám – zde! – lhostejný, ale MF Dnes). Všechny mají za úkol říci: „Zeman je arogantní, hloupý opilec“. Jenže i kdyby to byla pravda, není možné vytvořit galerii fotek tak, jak ji vytvořila MF Dnes, bez záměru přiřazovat k Zemanovi výhradně negativní emoce. A naopak – Karel Kühnl nemá „záporně“ laděnou fotku v MF Dnes nikdy! V deníku Právo to bude přesně naopak. Jenže zájmem čtenáře není, aby jej různé noviny manipulovaly různými směry, a proto je také důležité umět manipulaci odhalit. Média nás neinformují, média nás manipulují – a je dobré to vědět.
31
Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 I. Co to je manipulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 II. Typologie mediálních manipulací . . . . . . . . . . . . . 4 II. 1. Manipulace nesrozumitelností . . . . . . . . . . . . . . 4 II. 2. Manipulace emocemi a kontextem – obsahové a kontextuální manipulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 II. 3. Manipulace emocemi a kontextem – obsahové a kontextuální manipulace (pokračování) . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Závěrem na začátek – a zase zpátky . . . . . . . . . . . . . 32
Úvod Když se v průběhu třicátých a čtyřicátých let George Orwell pokusil v knihách „Farma zvířat“ či „1984“ varovat před temnou budoucností, bylo jeho varování podloženo především strachem z brutální moci totalitních režimů, která zničí význam slov. Orwella neděsilo pouze násilí, větší hrůzu pociťoval ze světa, ve kterém mocní určují co je „pravda“, ze světa prázdných či lživých frází, proti kterým se už nedá bojovat. Orwellovy knihy (a eseje) stojí bezesporu i dnes za přečtení a jeho lidská velikost nás v prostředí všech těch moudrých Alexandrů Lukašenků či poctivých Vladimírů Žirinovských takřka zahanbuje. Ale v něčem se přeci jen mýlil. Zatímco velké totalitní režimy postupně degenerovaly a brutální moc se stávala stále problematičtějším způsobem přesvědčování (alespoň v těch částech světa, do kterých patříme), manipulace nenásilně a často se svůdným úsměvem pronikala do našich životů v míře, která by i Orwella překvapila. Nejvíc zarážející však je, že se většinou ani příliš nebráníme. Na osobní úrovni i ve sdělovacích prostředcích se manipulování nejenom toleruje, ale velká část z nás je už dokonce přestala i vnímat. Jsi-li na naší straně, manipuluj po libosti, zní pragmatické pravidlo přítomnosti. Jakoby se manipulace stávala problematickou pouze, když nám stojí v cestě, a zejména političtí představitelé takřka bez výjimky přijali za dané, že lže-li druhá strana, musíme se tak či tak k pravdě malinko prolhat také. Dá se říci, že lživá či prázdná fráze vyhrála, i když po cestě musela svého velkého pomocníka – totalitní režim – odložit stranou. Naše situace je tedy od Orwellovy významně odlišná: jeho děsily lživé a prázdné fráze, proti kterým se už nedá bojovat, nás spíše může překvapit lhostejnost, s jakou všechny ty snahy nás (či sebe) podvést tolerujeme. Myslím, že tato lhostejnost k manipulaci (na úrovni osobní i společenské) je velkou taktickou i morální chybou, a že pokud se nebudeme manipulaci bránit, cena, kterou brzy začneme platit bude – v rovině faktické i morální – vysoká. Jestliže totalitní režimy prohrály a manipulace přesto vítězí – je to výpověď nejen o současných mocných, ale také o nás. I proto tento text.
1
1. Emocionální manipulace nesofistikovaná – jednoduché striktní přiřazení záporných a kladných emocí vůči základním aktorům. 2. Emocionální manipulace spojením aktorů – striktní přiřazení „kladných“ a „záporných“ aktorů vůči základním aktorům. 3. Emocionální manipulace přesmykem – striktní přiřazení „kladných“ a „záporných“ významů opačně laděných slov vůči základním aktorům. Dalším příkladem manipulativního přístupu „vzbouřenců“ je práce s hlavními a vedlejšími aktory. Žádný z aktorů, který je v opozici vůči vzbouřeným redaktorům, nedostane prostor pro vyjádření svého stanoviska a výkladu. Nepromluví Jiří Hodač, žádný z představitelů Rady ani Václav Klaus a Miloš Zeman. Pokud je však aktor na straně „vzbouřenců“, své názory vyjádřit může – Břetislav Rychlík, redaktor zpravodajství, Václav Havel. Aktoři mají povoleno televizně „žít“ pouze tehdy, jsou-li na správné straně, jinak žijí životem loutek, za které mluví ti, kteří s nimi nesouhlasí. Vidíme další typ manipulace: tzv. manipulaci vedením neposlušných loutek. Jednou z nejnebezpečnějších metod televizní manipulace je manipulace „správným zarámováním příběhu“. Na první pohled jsou spoty 19–21 z hlediska tématu, o kterém celý pořad pojednává, naprosto zbytečné, ovšem jejich význam je právě interpretační: říkají nám, jak se na celý spor Rady a „vzbouřenců“ dívat. Zarámováním – jakkoli rozumově nepřijatelným (vždyť ať již vidíme Miloše Zemana v jakémkoli světle, k Adolfu Hitlerovi či Klementu Gottwaldovi má přeci jen velmi, velmi daleko) – dávají ostatním spotům nový význam. Na rovině sdělení (viz kapitola 1.) říkají – pozor, dnešní spor je sporem dobra a zla, stejně jako v minulosti spor mezi českými vlastenci a Hitlerem či komunistickými diktátory a jejich odpůrci. Což je samozřejmě nesmysl, ovšem pro „Vzbouřence“ využitelný. Jestliže dokončíme analýzu středního dosahu, zjistíme, že celé zpravodajství je na úrovni slovní, obrazové i zvukové nejenom emocionální, ale také fundamentalistické, sofistikované s fakticky 30
I. Co to je manipulace nekompetentní, nezodpovědné, uvrhla do chaosu, hrubé zásahy, zpochybněna profesionální a morální kvalita, destabilizující, konfliktní působení, zmanipulované a nesmyslné, nesmyslný, pokus o státní převrat, nepodložené a překroucené, bez špetky profesionálních a morálních vlastností, cenzura. Na úrovni obrazů jsou to záběry s výhradně negativní emocionalitou, na úrovni zvuků opět pouze negativní zvukový doprovod. Na úrovni slov jsou k aktoru „vzbouřenci“ spolu s odboráři a odborníky řazena následující emocionálně laděná slova: alarmující zdravý rozum, profesionální postoje, duch zákona, vítězství zdravého rozumu. Neverbální (obrazová a zvuková) emocionalita: lidé volající „Svobodu! Svobodu!“, lidé zpívající „Ať mír zůstává s touto krajinou“. Je tedy jasné, že vysílaná zpravodajská relace bude zaujatá. Ovšem není zaujatá pouze distribucí emocí přímo vzhledem k hlavním aktorům. Používá i sofistikovanější způsoby distribuce emocí. Jako první sofistikovanou emocionální manipulaci si uveďme tzv. „spojení aktorů“ – k Radě ČT přiřadí aktora, kterého předtím obklopila zápornými emocemi (Zdeněk Drahoš, nacismus, komunismus, ruští okupanti), a tak k Radě – sofistikovaněji – přiřazuje další záporné emoce. A naopak „vzbouřence“ obklopuje výhradně aktory s kladnou emocí (umělci, Václav Havel, apod.). Další možností je tzv. emocionální přesmyk. Podívejme se na následující přepis: ”Jiří Hodač, ohánějící se svou legitimitou a nestranností, jmenoval do vedení redakce zpravodajství Janu Bobošíkovou, dosavadní členku poradního sboru Václava Klause.” K aktoru, kterého potřebujete zpochybnit, přiřadíte kladnou vlastnost, kterou v další části pořadu emocionálně vyvrátíte. Či opačně, na aktora, kterého chcete ukázat v dobrém světle, „nalepíte“ zápornou emoci způsobem, který je kladný. Věta „Binku zcela falešně obvinili z krádeže“ neevokuje zápornou emoci vůči Binkovi, ale vůči falešným obviňovatelům. Určili jsme si tedy několik typů emocionální manipulace: 29
Pro přiblížení základní charakteristiky manipulace si nejprve vysvětlíme pojem lež. Lež v žádném případě není protikladem pravdy. Zatímco pravda je funkcí vztahu našich výpovědí k realitě, lež nemá k pravdivostní hodnotě našich výpovědí žádný vztah. Pravda (nepravda) je o skutečnosti, zatímco lež o snaze oklamat druhé. Proto můžeme mít pravdu a lhát a také mluvit nepravdu a nelhat. Jestliže se mne zeptáte, zda dnes dokončím tento text, a já vím, že jej mohu a chci dokončit, a přesto Vám řeknu „Ne, ne, nedokončím“, vypovídámli tedy úmyslně opačně, než jaká je pravděpodobnost a skutečnost, je má výpověď lživá, i kdybych nakonec shodou okolností text nedokončil a posléze se tak vlastně ukázalo, že jsem tedy „mluvil pravdu“. A – na druhou stranu – existuje obrovské množství poctivých, a tedy nelživých, nepravd. V tomto smyslu je manipulace synonymem lži, nikoliv opakem pravdy. To znamená, že často mohu mluvit pravdu a nic než pravdu a přitom manipulovat (což je velmi důležité, jak uvidíme dále). Manipulace znamená snažit se, tím či oním způsobem, oklamat druhé. Rozhodovat za ně a neumožnit jim vytvořit si vlastní názor. Proto je manipulace daleko nebezpečnější než nepravda a proto také každé naše faktické vítězství prostřednictvím manipulace je jen těžce napravitelnou morální prohrou. Jestliže přijmeme předpoklad, že manipulace není přímým opakem pravdy a s otázkou pravdivosti se v mnoha případech míjí, je jasné, že samotné zjištění pravdivostní hodnoty libovolné výpovědi nám k určení jejího manipulativního charakteru nepomůže. Jinými slovy, chceme-li zjistit, že námi někdo manipuluje, nestačí zjistit, zda jsou jeho výpovědi pravdivé. Ukažme si jednoduchý příklad: Představme si na chvilku, že jsem pro všechny čtenáře tohoto časopisu uspořádal přednášku. Přišli jste na ni a já ji zahájím následujícím proslovem: „Dobrý den, jmenuji se Bohuslav Binka, studoval jsem na Karlově universitě v Praze s opravdu vynikajícími výsledky a dále na nejlepších univerzitách v Kanadě, Francii a na Novém Zélandě, jsem nesmírně chytrý a také velmi morální člověk, a snad ani nechtějte vidět seznam lidí, kteří si se mnou chtějí dopisovat. No a všechnu mou moudrost jsem zapsal do této krásné knihy…“ 2
I kdyby toto vše byla pravda (mimochodem až na jméno žádný z uvedených údajů pravdivý není), to důležité určením pravdivosti nezjistíme. Na rovině prostého vyslovení vypadá informace zhruba takto: Binka má vynikající vzdělání, je mimořádně inteligentní člověk a hodně lidí ho obdivuje. Jaký problém můžeme mít s tak příjemnými fakty? Na rovině řečeného tedy manipulaci nezjistíme, musíme k úrovni druhého čtení, k úrovni sděleného. To co jsem svým úvodem sděloval můžeme vyjádřit následovně: „Tak teď se všichni dívejte, to jsem ale dokonalý, to jsem Mirek Dušín, rychle, rychle mě obdivujte!“. Je jasné, že jsem sděloval něco úplně jiného než říkal – a to je jedna z možných definic manipulace. Pokud porovnáme první a druhé čtení této krátké promluvy, můžeme odvodit na úrovni faktů nezjistitelný poznatek: jestliže někdo začne svoji přednášku či řeč takto, je jasné, že má potřebu dělat ze své osoby předmět nekritického obdivu, že nemá dostatek sociální inteligence na to, aby pochopil, že před lidmi se takto bezostyšně vytahovat nemáme, že je narcistní, nekriticky sebestředný člověk. Vidíme tedy hned tři úrovně informací vyplývajících z textu. Pokud zůstaneme na úrovni vysloveného, řečeného, informace, kterou si odneseme, je velmi pozitivní. Jestliže však dokážeme pochopit, co je sdělením, a uvědomíme si, že nám bylo ve skutečnosti řečeno něco jiného, odhalíme manipulaci. A pokud obě dvě úrovně srovnáme, zjistíme velmi snadno, že mezi tím, co Bohuslav Binka skutečně je, a tím, co řekl, je ohromný rozdíl. Jak může být inteligentní člověk, který vám od prvního setkání svoji inteligenci vnucuje naprosto neinteligentním způsobem? Jak můžeme obdivovat člověka s nulovou sociální vnímavostí? Uvedli jsme primitivní příklad. U této promluvy nemusíme dlouze ztrácet čas s analýzou, abychom pochopili, že něco není v pořádku. Existují ovšem promluvy či texty, u kterých manipulaci, tzn. rozdíl mezi sděleným a řečeným, nepoznáme tak snadno. Pokud sebou nechceme nechat manipulovat, je nutné se kritickému čtení textů naučit a praktikovat jej. Jsem přesvědčen, že budete sami překvapeni, do jak vysoké míry se vás nejrůznější texty pokouší manipulovat, a jak užitečné je se takovémuto manipulování bránit. Podívejme se tedy na typy manipulací a na způsoby jak tyto jednotlivé typy odhalit. 3
SPOT 21 Psal se Únor 1948. „Chceme tuto krizi řešit ústavně, demokraticky a parlamentárně.“ (Mluví Klement Gottwald). Filmové týdeníky hned po komunistickém puči rozkvétají rudou barvou vítězství, těch, kteří podle nových zákonů mají jediné historické právo uplatňovat třídní spravedlnost. Zatímco velká hesla žurnálů deklamují blahobyt, kriminály se plní politickými vězni. Jsou odsouzeni v mnohdy veřejných, legitimních procesech. Podle tehdy platného tzv. práva. (záběr na komunistu Gottwalda, který hovoří, záběr na tleskající komunisty a traktory, jak jedou na Václavském náměstí, záběr na Gottwalda na ramenou lidí, záběr na tancující dvojici v krojích, jak tancuje na pozadí kouřící továrny) Na příkladu „Vzbouřenců“ se seznámíme s dalšími, sofistikovanějšími typy manipulací. Nejprve je však nutné provést základní část analýzy středního dosahu. Každé zpravodajské televizní vysílání můžeme v rámci této analýzy rozdělit na tzv. spoty, témata a kauzy. Spoty jsou, jak vidíme z uvedeného materiálu, základním stavebním kamenem televizního zpravodajství a jejich délka se pohybuje v minutách. Témata jsou souhrnem spotů zabývajících se jediným předmětem v jednom dni. Pokud objevíme opakující se téma ve více než jediném dni, nazýváme takové spojení kauzou. Jinak řečeno: spoty se společným námětem tvoří téma a opakující se témata tvoří kauzy. Analýza středního dosahu v televizním zpravodajství vychází z rozboru spotů, témat i kauz, přičemž začínáme „středně“ na úrovni témat. V našem případě je pořad jedním tématem, a proto jej můžeme rozebírat jako celek – téma. Základními aktory tématu, tzn. celého pořadu, jsou: Rada ČT a Hodačovo vedení oficiální ČT, a na druhé straně Vzbouření redaktoři spolu s odboráři a tzv. „odborníky“. Vedlejší aktoři jsou: Zdeněk Drahoš, Břetislav Rychlík, Václav Klaus, Miloš Zeman, Jana Bobošíková, Václav Havel, zahraniční novináři, populární umělci, Ludvík Vaculík, ODS a ČSSD, nacistický režim, komunistický režim, ruští okupanti z roku 1968. Vysílání je vysoce emocionální, a to jak na úrovni verbální (slovní), tak obrazové i zvukové. Podívejme se na distribuci emocionálně laděných slov, obrazů a zvuků vzhledem k aktorům. Na úrovni slov jsou k Radě ČT a Hodačově vedení ČT přiřazena emocionálně laděná slova: destabilizace, nesmyslná rozhodnutí, 28
II. Typologie mediálních manipulací předních umělců, aby dala mlčenlivě najevo svůj souhlasný postoj s postojem redaktorů. Tentýž večer bylo ujednáno... (záběr na demonstrující shromáždění, záběr na mladé i starší lidi podpisující petici, záběr na intelektuály stojící za redaktory při vysílání zpráv, například Šiklová, Klíma, Hřebejk, Chaun, Hutka, Svěrák, záběr na Ludvíka Vaculíka) SPOT 18 Je dávno jasné, že parametry sporu přerostly rámec občanské neposlušnosti v České televizi. Jedenáct let po velikých slovech a ideálech sametové revoluce jsme svědky počínání stranických exponentů, kteří se bez špetky profesionálních i morálních vlastností pokouší manipulovat jednou z nejdůležitějších hodnot, na které tato země čekala déle než půl století. Svobodu slova zaměňují za cenzuru, prováděnou dle názorů jedné strany podle právních norem. Co je posledním trumfem v této nekonečné hře? Nad všemi zmiňovanými zákony a právními normami, kterými se dnes obě strany ohánějí, stojí Ústava České republiky, a v ní zakotvená listina základních lidských práv a svobod a ta potvrzuje právo člověka na svobodu slova a na boj proti cenzuře. Nezbude než věřit ve vítězství zdravého rozumu, v Ústavu České republiky a parlamentní demokracii v této zemi. (záběr na podpisující demonstranty, záběr na Borise Hybnera, jak mluví v zaplněném Národním divadle, záběr na člena Rady Mareše (ODS), Janu Dědečkovou (ODS), Jiřího Hodače, záběr na plné prostranství před Českou televizí s demonstrujícími, záběr na shromáždění volající Svobodu, svobodu“; při záběru na Mareše a Dědečkovou a Jiřího Hodače velmi temná hudba) SPOT 19 Ohlédněme se zpátky a vzpomeňme chvíle naší nedávné historie, kdy se manipulace s veřejně prezentovanými informacemi vyznačovala podobnými metodami, jichž jsme právě dnes svědky. (záběr na známého herce čtoucího text) SPOT 20 Psal se rok 1945. Rozhlas volá o pomoc. Obě strany barikád si uvědomují, že kdo má v rukou tehdy největší sdělovací prostředek, ten má moc. Nacisté mají v manipulaci obyvatel již mnoholetou praxi, vybroušenou metodikou Goebbelsova ministerstva informací. Vyzrálá propaganda jim přešla za dob panování Adofa Hitlera do krve tak dobře, že i v posledních měsících nezadržitelné porážky na všech frontách podle komentářů kinožurnálu UFA stále jen takticky ustupují. (záběr na boje kolem rozhlasu v roce 1945, záběr na Goebbelsův projev, záběr fanatický dav nacistů, záběr na zbědované německé vojáky, záběr na vybuchující hákový kříž) 27
II.1. Manipulace nesrozumitelností Neboť toto monstrózní pospojování slov, která se ruší a sobě odporují, způsobí, že myšlení v marné snaze něco přitom myslet umučí samo sebe, mladík padne vyčerpáním a jeho schopnost myšlení se postupně zničí tak úplně, že mu potom budou prázdné a holé floskule platit za myšlenky. Jestliže by si poručník dělal starosti, že jeho chráněnec by mohl prokouknout jeho plány, může se, když nechá chráněnce pilně studovat Hegelovu filosofii, uchránit tohoto neštěstí... (Schopenhauer) Uchvacují nabubřelostí a předstíráním vědomostí, uchvacují velkými slovy, učí jak bližního utopit v moři slov, ale neučí jak se přibližovat pravdě. (Popper) Začněme naši stručnou typologii manipulací nesrozumitelností, která zejména mezi intelektuálně zaměřenými čtenáři patří k velmi úspěšným metodám klamání. Podívejme se na text nejmenovaného českého docenta filosofie: Dalším z cílů je rovněž mnohostní nazírání etiky bez pokusů o fundamentální excesy či konstituování univerzálních a ekumenických monomýtů. Desiderátem pak možnost orientace ve světě vzájemně se prolínajících, propojovaných, odlišných hodnot a oživení potenciálu komunikability (která ale může probíhat i způsobem zdvořilého nezájmu – touhu po všechny konflikty zmírňujícím konsensu humánního všeobjetí lze nahradit chladnou, zvídavou, vzájemnou zdvořilostí, tedy i nezájmem. Oživení potenciálu komunikability znamená nenechat se příliš fascinovat mnohotvárností morální diverzity v nejrůznějších situačních kontextech (avšak nezanedbávat ji) a pokoušet se vysledovat to, co by tyto kontextuální rozmanitosti spoluutvářelo (Zkoumání kontextu znamená zkoumání strukturace a podob pospolitostí, v nichž je morálka funkční.) Na první pohled se zdá, že text psal opravdový myslitel. Je plný nesrozumitelných a odborných slov, má velmi komplikovanou větnou strukturu a obsah nám po prvním přečtení s přehledem uniká. Stačí tento 4
1.
2.
3.
4.
5
první dojem k tomu, abychom se ubránili případné manipulaci? Podle mého názoru nikoliv. Vždy když vidíme takovýto nesrozumitelný text nebo posloucháme nesrozumitelnou přednášku je nutné položit si otázku „Proč je tento text nesrozumitelný?“ Existují čtyři možné odpovědi: Autor nemá o čem psát a nechce, abychom to poznali – text je o ničem, obsahem jeho sdělení je btrbl-blo-blo. (Autor nás tedy pouze klame a manipuluje.) Autor nemá kromě banalit žádné myšlenky hodné sdělení, ale nechce, abychom to poznali, a proto je jeho text banalita zahalená do odborného, intelektuálního metajazyka – obsahem textu je sdělení „slunce je žluté, tráva zelená a to, co existuje, s největší pravděpodobností skutečně existuje“. (Autor nás tedy pouze klame a manipuluje.) Autor má co říci, ale nestačí mu to a chce být zajímavý nejen obsahem, ale i nesrozumitelností. (Autor nám sice cosi sděluje, ale také manipuluje a klame.) Autor má co říci, ale předmět, o kterém píše je natolik komplikovaný, že nelze psát srozumitelněji a od čtenáře se tedy musí žádat vyšší nároky na čtení a pochopení. (Autor nemá jinou možnost než být nesrozumitelný – k žádné manipulaci nedošlo.) Podle mého laického výzkumu mezi texty vědců v oblasti společenských věd a politiky je poměr mezi důvody nesrozumitelnosti hrubým odhadem takovýto: v 10 % autor nemá co říci, v 50 %! autor říká banality, ve 20 % autor měl co říci, ale neodpustil si zbytečnou nesrozumitelnost, a pouze! ve 20 % autor neměl jinou možnost než být těžce srozumitelný. Přitom však cílem odborného textu je jednoduše vyjádřit složitou myšlenku, nikoliv složitě vyjádřit myšlenku jednoduchou. Jestliže nás tedy asi 80 % nesrozumitelných textů (alespoň v oblasti společenských věd a politiky) manipuluje, je vhodné umět jejich manipulaci odhalit. A zároveň to není – na rozdíl od jiných typů manipulace – příliš těžké. Jak tedy zjistíme, zda se jedná o nesmysl, banalitu, zbytečnou okrasu či obtížný smysluplný text? Je nutné určit jednu formální charakteristiku nesrozumitelného textu – přístupnost. Přístupnost textu určujeme otázkami: Jsou cizí slova na
SPOT 9 Když se na druhém programu ČT 2 poprvé objevily z Euronews zahraniční informace o manipulacích v České televizi, propadl zřejmě panice a přikázal ředitelství radiokomunikací přerušit vysílání obou programů České televize až do druhého dne. Nejenže tím porušil celou řadu zákonů a jednal s pravomocemi, které mu nepřísluší, ale způsobil něco, co by za normálních podmínek mohlo být považováno snad jen za pokus o státní převrat. (záběr na obrazovku z Euronews, záběr na vysílací věž, záběr na odcházejícího Hodače, záběr na budovy ČT v Praze, záběr na Hodače, jak vchází do ČT, Hodač odpovídá, záběr na vstup do České televize v Praze; záběr s Hodačem: hudba temná) SPOT 10 Stalo se tak krátce poté, co prezident Václav Havel vyjádřil svůj postoj k situaci těmito slovy: „Já se domnívám, že litera zákona je vždycky odvozena od smyslu zákona, od jeho ducha, a že vždy znovu aplikace zákona musí být poměřována jeho smyslem, duchem. Já nevím, možná v tomto případě se postupovalo v souladu s literou zákona, ale proti jeho smyslu, proti jeho duchu, a to je nesmírně nebezpečné. Já to pamatuji například z doby února 48, kdy nastoupila na dlouhá desítiletí diktatura, a ten únor proběhl naprosto v souladu se zákonem – s literou zákona, ale v rozporu s poválečnou ústavou, s duchem poválečné ústavy.“ (mluví Václav Havel, záběr na ČT budovu, záběr na Václava Havla) SPOT 11 Vraťme se opět o několik dní zpátky. O tom, že se od počátku nejedná o interní roztržku v České televizi, svědčí i skutečnost, s jakou jednotností začali političtí lídři s přímou vazbou na Radu České televize vypouštět dezinformace o několika málo vzbouřencích v redakci zpravodajství a jednotlivcích z řad externích umělců, kteří se snaží bojovat za svůj profit a kontrolu finančních toků České televize. (záběr na Parlament ČR, záběr na Ivana Langra (ODS), záběr na Kučeru (ČSSD), záběr na Václava Klause, záběr na Miloše Zemana, záběr na novináře; záběr na Václava Klause a Miloše Zemana: hudba velmi temná) SPOT 12 Nejenže tyto informace, na které ovšem občan dobře slyší, byly zcela nepodložené a překroucené, ale nikdo zatím nevzal vážně petiční provolání, ke kterému se začali přihlašovat desetitisíce lidí ze všech oborů a sociálních skupin. Hned první den po informacích o vzbouření v televizi se za zády hlasatelů hlavní zpravodajské relace objevila celá řada našich 26
SPOT 6 Ihned po jmenování Jiřího Hodače vydala redakce zpravodajství České televize prohlášení krizového výboru, kde uvedla, že neuznává legitimitu této zmanipulované a nesmyslné volby. Zpravodajství bude v plném rozsahu produkovat dále, ale osobu Jiřího Hodače odmítá respektovat. „My způsob volby nového generálního ředitele neuznáváme, a proto s vámi nemůžeme jednat jako s ředitelem.“ (mluvil redaktor ČT) (záběr na budovy České televize, záběr na redaktory zpravodajství ČT ve studiu, záběr na Hodače, jak k němu mluví zpravodajové ČT) SPOT 7 Od této chvíle započala nejen válka o vládu nad redakcí a vysíláním zpravodajských relací České televize, ale především Vánoce ve znamení rétoriky o legitimitě, legislativě, právu a spravedlnosti. Jiří Hodač, ohánějící se svou legitimitou a nestranností, jmenoval do vedení redakce zpravodajství Janu Bobošíkovou, dosavadní členku poradního sboru Václava Klause. „Ať mír dál zůstává s touto krajinou.“ (zpívají redaktoři ČT). Poté, co se jí nepodařilo zlomit odpor takzvaných vzbouřenců, začala rozdávat výpovědi, vyhrožovat dalšími trestními postihy, alarmovat policii apod. „K tomuto kroku přistoupil zaměstnavatel, protože odmítáte respektovat pokyny a narušujete tím závažným způsobem vysílání. (na pozadí skandování hesla: Svobodu! Svobodu! mluví Jana Bobošíková, v pozadí vzbouřenci). (záběr na studio ČT a redaktory, záběr na dva redaktory ČT při vysílání a za nimi velké množství známých tváří, herci, zpěváci, veřejné autority, záběry ze studia, záběry na Janu Bobošíkovou, záběr na redaktory, jak zpívají před Janou Bobošíkovou, záběr na Bobošíkovou, jak předává výpověď, záběr na černou televizní obrazovku s nápisem.) SPOT 8 Tým paní Bobošíkové, pracovně zvaný Bobovize, se pustil do práce a vysílal několik velmi amatérských relací ze studií televizí Nova a Prima. I tam se však začali bouřit zaměstnanci, a tak Jiří Hodač rozhodl nahradit regulérní signál každodenně připravovaného zpravodajství z Kavčích hor právně nesmyslným titulkem na černém pozadí. (záběr na úvodní titulek zpráv tzv. „Bobovize“, záběr na hlasatelku „Bobovize“, záběr na televizní obrazovku s nápisem „Na vysílač nebyl dopraven autorizovaný signál České televize, vysílání bude pokračovat po přestávce.“ od záběru na obrazovku: hudba s bubny a velmi temná)
25
místech, kde bylo možné použít slova jednoduše srozumitelná a česká? Lze na místě dlouhých, komplikovaných a nepřehledných vět použít věty stručné, krátké a srozumitelné, aniž bychom narušili logickou strukturu textu? Je nesouvislost jednotlivých částí textu namísto povahou samotného textu způsobena záměrem autora? Pokud si na tyto otázky odpovíme ano, pak se jedná o text nesrozumitelný a nepřístupný a s největší pravděpodobností je nesrozumitelný a nepřístupný, protože autor maskuje, že říká nesmysly či banality. S určitostí svůj předpoklad ověříme přeložením a prvních tří až pěti odstavců textu do srozumitelné češtiny a jejich rozborem. Pokud se v takto přeložených odstavcích neobjeví žádné smysluplné sdělení, nemá cenu se textem zabývat. Jaký má smysl procházet znovu a znovu obtížný text, abychom zjistili, že studenti studují (jsou naplněním posibilitního funktoru studijnosti) či že si jako člověk mohu něco přát (esenciálním darem lidské existence je schopnost racionální i aracionální desiderability)? Podívejme se znovu na text uvedený na začátku této pasáže. Text je nesrozumitelný, přičemž autor používá cizí slova tam, kde by mohl bez problémů použít slova česká, vytváří dlouhé a nepřehledné věty a zbytečně komplikuje text logickou neslučitelností jeho částí. Přeložímeli si první odstavec do srozumitelné češtiny, říká přibližně toto: „Chceme, aby se každý na etiku díval po svém, což by snad mohlo vést k tomu, že se budeme ve světě lépe orientovat, zejména, když zájem o druhé nahradíme lhostejností ...“. Paradoxně znějící banalita přetřená odborným lakem. Co tedy text říká? Odborně znějící banality. Co sděluje? Psal mě odborník, velmi chytrý odborník. Ale velmi chytrý odborník nesděluje banality a už vůbec neklame své čtenáře! Jde o text, který se vás snaží podvést, protože sděluje něco jiného než říká. A proto si zaslouží náš lhostejný nezájem. Manipulace nesrozumitelností je jednou z nejprimitivnějších metod klamání. O to víc překvapuje její úspěch u lidí, jejichž profesí je právě myšlení – intelektuálů. Ať se jedná o sociální vědce, filosofy či environmentální myslitele nemohu skrýt svůj nezmenšující se údiv nad počtem lidí, kteří se nechávají klamat (druhými či sami sebou) neprůhledností, kterou zaměňují za hloubku. Schopenhauerova slova z motta k této kapitole tak bohužel zůstávají stále aktuální. 6
II. 2. Manipulace emocemi a kontextem – obsahové a kontextuální manipulace Emocemi se snadno zkreslí usilovné, zevrubné a mocné přemýšlení nebo významné informace. Vzbudí se větší naděje, než by považoval chladný úsudek za oprávněné… Namísto vysvětlení se předkládají metafory a namísto pravdy alegorie. (Kant) Manipulace nesrozumitelností je jediný typ manipulace, který manipuluje pouhou formou. Všechny ostatní manipulace jsou buď obsahové (emocionální manipulace, manipulace přesmykem) nebo strukturní (manipulace řazením), a proto bude návod na jejich odhalení vyžadovat zvládnutí jedné z metod obsahové analýzy, tzv. analýzu středního dosahu.
Analýza středního dosahu Analýzu středního dosahu zahajujeme určením aktorů. Každý srozumitelný či alespoň přístupný text má své aktory. Aktorem textu může být kdokoliv a cokoliv: člověk, lidstvo, Václav Černý, dav, dělník, kapitalisté, dobro, židle, Bůh, tramvajová zastávka, kniha, růže, telefon. Většina textů obsahuje 2–5 zásadních aktorů a nespočet aktorů „okrajových“. Podívejte se na následující text: Zatímco zběsilá smečka přivolává tyto pohromy všeobecného rozvratu, podával Leontius, prefekt věčného města, hojné důkazy toho, že je osvědčeným soudcem, jsa rychlý při výslechu, v rozsudku svrchovaně spravedlivý a povahou laskavý, byť pro odpovědné plnění úřadu připadal leckomu přísný a značně náchylný k milostným rozkošem. Prvotní příčina pobouření proti němu byla zcela bezvýznamná a malicherná. Když byl na jeho rozkaz zatčen závodní vozataj Philocomus, následovala jej všechna spodina, jako by hájila svůj nejdražší poklad, a prefekta sveřepě napadla, aby ho zastrašila, on však, neochvějný a vzpřímený, rozeslal biřice, a aniž kdokoli protestoval nebo odporoval, několik polapených a pak zbičovaných potrestal deportací na ostrov.
7
kde bylo před 11 lety koncipováno „Několik vět“, sešla početná skupina zástupců profesních spolků z řad nezávislých umělců, spisovatelů i televizních zaměstnanců. Sepsali zde výzvu alarmující zdravý rozum a profesionální postoje proti nesmyslným rozhodnutím Rady České televize. „Rada České televize svým nekompetentním a za stávající situace neodpovědným rozhodnutím uvrhla Českou televizi na okraj chaosu, který ohrožuje její fungování.“ (Mluvil Břetislav Rychlík). Byla jednoznačně zpochybněna profesionální i morální kvalita Rady, jejíž členové jsou dosazeni politickými stranami a zjevně prosazují jejich zájmy v instituci, která je v civilizovaných zemích chápána jako nástroj kontroly demokracie a svobody slova. (záběr na lidi v restauraci – velmi dlouhý záběr na Břetislava Rychlíka čtoucího uvedený text, záběr na zaplněnou restauraci, záběr na Lídu Rakušanovou v uvedené restauraci, záběr na plnou restauraci) SPOT 4 Totéž vyjádřili i zaměstnanci České televize i následující den na své schůzi svolané odborovou organizací pod vedením pana Antonína Dekoje. Zde se opět poukázalo na hrubé zásahy do fungování podniku o 3000 zaměstnancích v rozporu s profesionální logikou. RADA ODSTOUPIT, RADA ODSTOUPIT! (Mluvili demonstranti ČT, tzv. „Vzbouřenci“). (záběr na budovu ČT zaplněnou demonstranty, záběr na Antonína Dekoje a známou redaktorku ČT, záběr na shromáždění lidí skandujících „Rada odstoupit“, záběr na nervózní členku Rady ČT s rozezleným Dekojem v popředí, záběr na tleskající shromáždění, záběr na Antonína Dekoje) SPOT 5 Zprávy o destabilizující roli Rady přicházejí do parlamentu České republiky již několik let nejen od televizních odborářů, ale i profesních spolků. Přes všechny tyto snahy se Rada České televize rozhodla a během několika hodin jmenovala do postu generálního ředitele Jiřího Hodače. Tento kandidát nikdy nevedl početnější kolektiv než pět podřízených, z České televize odešel před půl rokem poté, co jeho velmi konfliktní působení završilo vyhození moderátora pořadu Pravé poledne Romana Proroka kvůli tomu, že si na jeho diskusní pořad stěžovali oba lídři vládnoucích stran Václav Klaus (mluvil Roman Prorok) Dobrý den (mluvil Václav Klaus) a předseda vlády Miloš Zeman (mluvil Roman Prorok) Dobrý den (mluvil Miloš Zeman) (záběr na demonstranty, záběr na Radu ČT, záběr na Dědečkovou – předsedkyni Rady ČT, záběr na Radu ČT, záběr na Jiřího Hodače před Radou ČT, záběr na Romana Proroka, záběr na Václava Klause, záběr na Miloše Zemana)
24
4. Manipulace zahlcením bezvýznamnostmi Většina spotů vysílaných „Bobovizí“ je banální. Spot č. 1, 2 (pozor, tedy dva strukturně nejvýznamnější spoty) jsou banální, spoty 6 a 7 nesmírně banální. Ovšem i banální spoty říkají cosi důležitého – vzpomeňme jen na vysílání komunistického zpravodajství plného počtů sklizeného obilí, nově vyrobených traktorů apod. Sdělují: nic vážného se neděje, vše je v pořádku, není proč se vzrušovat. To nejdůležitější, co se dnešní den stalo, je počet viol na koncertě našich umělců v Japonsku. A vyvolávat v napjaté situaci dojem, že vše je klidné, je manipulací. „Bobovize“ tedy zjevně manipulovala. A co „vzbouřenci“, druhá strana sporu? Dodržela nepsaný kodex objektivity veřejnoprávního média v době krize?
Vzbouřenci: SPOT 1 Odvolání Dušana Chmelíčka téměř na den přesně ve chvíli, kdy bylo dokončeno vysílací schéma na rok 2001 budované řadu měsíců, to byla vrcholná rána dlouhodobé destabilizaci České televize, která započala příchodem předešlého generálního ředitele, velmi nezralého a profesionálně slabého Jakuba Puchalského. (záběr na Dušana Chmelíčka, záběr na Radu ČT, záběr na Jakuba Puchalského) SPOT 2 Jedním z posledních konfliktů Rady pana Mareše a ředitele Chmelíčka byly také výsledky hloubkové kontroly v brněnském televizním studiu. Ta shledala v hospodaření a skutcích tamního ředitele Zdeňka Drahoše celou řadu nedostatků hraničících s trestnou činností. Rada i přes tyto jasné první konflikty zabránila odvolání ředitele Studia Brno. Nově jmenovaný Jiří Hodač si okamžitě vybral Zdeňka Drahoše do klíčové funkce vedení redakce programů. (záběr na automobil ČT, záběr na vchod do budovy ČT v Brně, záběr na vysmívajícího se Zdeňka Drahoše v rozevlátém saku s dlouhými vlasy [interpretace autora tohoto textu: Drahoš působí jako mafián] záběr na jednoho z členů Rady, záběr na budovu ČT v Praze-Barrandově) SPOT 3 Vraťme se nyní o několik dní zpátky před dramatickou volbu generálního ředitele. Krátce po odvolání Dušana Chmelíčka – 17. prosince 2000 se v restauraci Vltava, tedy právě tam, 23
Když se několik málo dní nato dav jako obvykle znovu rozlítil pro nedostatek vína a shlukl u Septemzodia, rušného místa, kde císař Marcus založil nádherné nymphaeum, prefekt se tam bezodkladně odebral, ačkoliv ho všichni úředníci a biřici snažně prosili, aby se nepouštěl mezi zpupnou a hrozivou luzu, která se dosud od poslední bouře neuklidnila, on však, jsa nepřístupný strachu, přímo tam zamířil, takže ho část družiny opustila, ačkoli se vrhal do vážného nebezpečí. A tak, sedě na voze, s ohromující sebedůvěrou se rozhlížel posupnýma očima po hadích tvářích ječících výtržníků, kteří ho ze všech stran obklopovali, strpěl nesčetné urážky, a když mezi nimi poznal jednoho, který nad ostatní vynikal rozložitou postavou a rusými vlasy, tázal se ho, je-li Petrus, přízviskem, jak slyšel, Valvomeres, a když mu utrhačným tónem odpověděl, že je, přes hlasitý odpor zástupu jej kázal pověsit s rukama nazad spoutanýma, aby byl bičován jakožto člověk, o němž dávno věděl, že je předním z buřičů. A když jej bylo vidět ve výši, jak nadarmo prosí své spřežence o pomoc, dav, ještě před chvílí hustý, se rozptýlil po různých částech města, a tak na místě potrestavše toho nejzuřivějšího strůjce nepokojů jakoby v uzavřené šatlavě, vypověděli jej s rozdrásanými boky do Picena. Tam, když se později odvážil zneuctít pannu z rodiny nikoli bezvýznamné, byl rozhodnutím konsulára Patruina odsouzen k trestu smrti. (Vybral jsem záměrně text, popisující boje římské spodiny a vládnoucí vrstvy: jde mi o to, aby to byl text z hlediska dnešního čtenáře politicky neutrální. U ukázek z naší doby, uvedených níže, je však nezbytně nutné, aby čtenář dokázal vůči nim zachovat svou neutralitu, i když z nich třeba vyplývá, že politicky manipuluje jeho strana, která je mu osobně názorově blízká.) Text je srozumitelný (jakkoli náročný kvůli svými komplikovanými a dlouhými souvětími), protože víme, o čem se v něm píše. Jestliže je srozumitelný, je také přístupný a můžeme určit jeho základní aktory. Na jedné straně to je nepochybně Leontius, člověk, o kterém celý předložený text je. Proti Leontiovi stojí aktor dav (nikoliv tedy Petrus Valvomeres, protože Leontinus se v textu nestřetává s Petrem, ale s celým rozlíceným davem, na úrovni Leontia je dav, nikoliv jen jeho část). Jak vidíme, aktorem je vždy subjekt, o kterého jde v textu především. 8
Určili jsem si srozumitelnost i přístupnost textu, určili jsme si jeho aktory a můžeme přejít k samotné analýze středního dosahu. Jako první se pokusíme nalézt emocionálně laděná slova vážící se ke všem hlavním aktorům textu. Podotkněme, že emocionálně laděná slova dělíme na absolutní a kontextuální. Absolutní v sobě nesou emoci vždy, bez ohledu na okolní slova, kontextuální pak svoji emocionalitu i její náboj získávají teprve umístěním do kontextu – mezi jiná slova. Například „svrchovaně spravedlivý“ je kladné emocionálně nabité dvousloví bez ohledu na kontext. „Přísný“ je emocionálně kladné nebo záporné podle kontextu. Jestliže jste přísní na ty, kteří si to zaslouží, slovo nese kladný emocionální náboj, jestliže jste zbytečně přísní, záporný. K aktoru „Leontius“ se váží následující emocionálně laděná slova: osvědčený, svrchovaně spravedlivý, laskavý, přísný, náchylný k milostným rozkošem, nepřístupný strachu, se sebedůvěrou. K aktoru „dav“ se váží následující emocionálně laděná slova: zběsilá smečka, pohromy všeobecného rozvratu, malicherná, sveřepě napadla, rozlítil, zpupnou a hrozivou, hadí tváře ječících výtržníků. Všechna absolutní emocionálně laděná slova navázaná na aktora „Leontia“ jsou bezvýhradně kladná, kontextuální kladná nebo neutrální, přičemž převažují kladná. Všechna absolutní i kontextuální emocionálně laděná slova navázaná na aktora „dav“ jsou záporná. Můžeme tedy určit první obsahové charakteristiky textu: I. Emocionalitu textu (na škále emocionální x neemocionální) – která je určena počtem absolutně a kontextuálně emocionálně nabitých slov. Náš zkoumaný text je rozhodně emocionální. Emocionálně laděných slov je plný. II. Fundamentalističnost textu (na škále nefundamentalistický × fundamentalistický), přičemž za fundamentalistický text považujeme text, který: A. Striktně přisuzuje, (distribuuje) kladně a záporně laděná emocionální slova vzhledem k aktorům, tedy text, který jednoho z aktorů obklopuje 9
Je možné, že všechny údaje uvedené ve vysílání „Bobovize“ jsou pravdivé, přesto odhalujeme manipulativní charakter takto podaných zpráv. Uveďme si „Bobovizí“ použité typy manipulace: 1. Manipulace ignorováním Pokud ignorujete události nebo interpretace událostí, které jsou důležité, manipulujete. Den, ve kterém byly výše uvedené zprávy „Bobovize“ vysílány, došlo k významné demonstraci odpůrců „Bobovize“. O této demonstraci nepadlo ani slovo a odpůrcům nebyl dán hlas. Jak důležitá fakta, tak jejich důležité interpretace byly ignorovány. A to je manipulace. 2. Manipulace řazením Význam každého spotu je dán zařazením do struktury zpráv. Tím, že je spot zařazen na první místo, televize říká – pozor, jedná se o důležitou událost. Pokud zařazujete nevýznamné události na první místo a významné události na místo poslední, manipulujete řazením. V našem „bobovizním“ případě je jasné, že editor nepřidělil událostem stejný význam, jaký měly ve skutečnosti. Česká společnost žila událostmi kolem České televize, ale informace o těchto událostech se do zpráv dostala jako tzv. podspotová zpráva ve spotu 1 (jedna věta „přilepená“ na spot věnující se odjezdu prezidenta Havla na Lanzarote) a jako hlavní část posledního spotu 8. Jinými slovy, řazením se z významné události vytvořila událost nevýznamná. A to je jasná manipulace. 3. Manipulace výběrem komentátorů Podívejme se na spot číslo 8. Bobovize použije hlasu dvou „nezávislých“ komentátorů dění v České televizi. Nejprve významný novinář Hugo Bitler ocení kabinet premiéra Miloše Zemana (který byl spíše na straně „Bobovize“), a pak naprosto nevýznamný novinář K. P. Schwartz podpoří „Bobovizi“. Vypadá to tedy, že zahraniční novináři v danou chvíli buď mírně, nebo silně „Bobovizi“ podporují. Jenže to je omyl. Byli pouze vybráni ti, kteří říkají to, co „Bobovize“ potřebuje vysílat, ačkoliv danou chvíli naprostá většina zahraničních novinářů podporovala „Vzbouřence“. Jde o manipulaci výběrem „vhodných“ komentátorů. 22
SPOT 5 Palestinci a Izraelci se neshodli v názorech na budoucí uspořádání mírového procesu na Blízkém východě. ...Izraelský premiér Ehud Barak odmítl přenechat suverenitu… (záběr na televizní studio a E. Baraka, záběr na divoké demonstrace palestinských demonstrantů, záběr na izraelskou sanitku) SPOT 6 Skupina lékařů, která koncem loňského roku zkontrolovala zdravotní stav více než 600 polských vojáků sloužících v současnosti v Kosovu, nezaznamenala žádné onemocnění leukémií. Podle ní vojákům v Kosovu nehrozí nemoc z ozáření. Litevský ministr obrany potvrdil, že ani mezi litevskými vojáky, kteří slouží na Balkánu, nebyl zaznamenán žádný případ rakoviny. Ministr dodal, že vojáci budou podrobeni důkladné lékařské prohlídce i po návratu z Balkánu. (záběr na moderátorku zpráv) SPOT 7 Operní soubor pražského Národního divadla odcestoval dnes na měsíční turné po Japonsku. Kvůli stým inscenacím Mozartových oper Don Juan a Kouzelná flétna jsou nástroje už dávno na cestě lodí. Čeští umělci uvedou v šesti japonských městech od 12. ledna do 7. února podle organizátorů hostování pětkrát Dona Juana a šestkrát představení Kouzelné flétny, kterou pro zájezdovou premiéru nově nastudoval režisér David Radok. (záběr na moderátorku zpráv) SPOT 8 Šéf mezinárodního tiskového institutu Hugo Bitler dnes ocenil, že kabinet premiéra Miloše Zemana schválil nový zákon o České televizi, který by měl pomoci zvýšit nezávislost veřejnoprávní televize. Pražský zpravodaj německého listu Frankfurte Allgemaine Zeitung Karl-Petr Schwartz se však v diskusní relaci vyslovil proti dosavadnímu průběhu demonstrací na znak nesouhlasu s nynějším vedením České televize. Svoboda konání demonstrací je jasná, zdůraznil, na druhé straně ale není možné ultimativně klást své požadavky a demonstrovat do té doby, dokud je parlament nesplní. Současná situace na mediálním trhu má podle něj kořeny i v dlouholeté vládě komunistického režimu, se kterým se musí tato země definitivně vypořádat. (záběr na moderátorku zpráv) To je pro tuto chvíli vše, u dalších zpráv na viděnou. 21
výhradně kladně laděnými emocionálními slovy, zatímco druhého záporně laděnými emocionálními slovy. Zde pozor – pokud text obklopuje pouze jednoho aktora, ať už výhradně kladnými či zápornými emocemi, je podmínka striktní distribuce vzhledem k aktorům také splněna! Text, který distribuuje striktně kladné a záporné emoce aktorům, je text zaujatý, přičemž každý fundamentalistický text je zaujatý, ale ne každý zaujatý je fundamentalistický, protože se může vyskytnout – jakkoli zřídka – případ, kdy popisujete něco, co je v daném kontextu skutečně výhradně kladné a záporné. Náš text první zkoumanou vlastnost fundamentalističnosti splňuje. B. Rozděluje svět (svět faktický i svět textu) na černý a bílý bez přívlastků. To znamená, že mezi bílým a černým neexistují žádné přechody. Jste buď na straně dobra, nebo zla, mezistupeň neexistuje. Také tuto vlastnost náš text splňuje. C. Je neobjektivní – tzn. reálný svět ho nezajímá. Pokud byste autorovi našeho textu řekli, že lidé z toho davu měli v něčem pravdu, a pokusili se argumentovat, autor (zde Marcellinus) řekne: „Nemůžete mít pravdu, Leontius je kladný a dav záporný bez ohledu na reálný svět.“ Důležitá není skutečnost, ale autorova představa toho, jak by skutečnost měla vypadat. Příklad: dle autora je Leontius svrchovaně spravedlivý, i když Valvomera odsoudí za minutu, aniž se ho na cokoliv zeptá a cokoliv si o něm zjistí. Skutečnost není důležitá. Tedy i zde náš text podmínku splňuje. Náš text splňuje všechny podmínky fundamentalističnosti, a je tedy fundamentalistický. III. Sofistikovanost textu (na škále sofistikovaný x nesofistikovaný). Sofistikovaný je každý text, který záměrně skrývá to, co sděluje. Uveďme si jednoduchý příklad. Autor tohoto textu chce, aby jeho bratr Jan místo něj zryl docela rozměrnou zahradu. Nesofistikovaně to udělá následujícím způsobem: „Honzo, já jsem strašně líný člověk, nerad pracuji a dneska zrovna nemám náladu. Vem si rýč a zryj to tady, ano?“ Načež bratr Jan řekne, že není tak hloupý, jak možná na první pohled vypadá, a ať si zmíněnou zahradu autor nakypří sám. Sofistikovaně požádám bratra 10
o pomoc následovně: „Honzo, prosím tě, tady je asi na zahradě docela velký poklad, ale měl jsem sen, že ho může najít můj bratr, a to tak, že celou zahradu důkladně zryje. Když ten poklad najdeš, dám ti půlku, ano?“ Autor zakrývá to, co skutečně chce, jiným sdělením – to je sofistikované jednání. Zde se samozřejmě jedná o sofistikovanost primitivní a snadno odhalitelnou, ale existují nebezpečnější texty. Náš druhý text Leontius je nesofistikovaný, protože autor neskrývá to, co textem sděluje. Uveďme si nyní příklady nesofistikovaného a sofistikovaného textu. „Protože to je kniha Filozofa. Každé z děl tohoto myslitele zničilo část vědění, které křesťanství shromažďovalo po celá staletí. Církevní otcové řekli všechno, co je o Slovu a jeho síle třeba vědět, ale stačilo, aby Boethius Filozofa komentoval, a mystérium Slova božího se přeměnilo v lidskou parodii kategorií a sylogismů. Genesis nám poskytuje všechno, co je třeba vědět o skladbě všehomíra, a pak stačilo, aby byly znova objeveny fyzikální knihy Filozofa, a všehomír byl znova uvažován v pojmech tupé a slizké hmoty a Averroes přesvědčil skoro všechny, že svět je věčný. Věděli jsme všechno o jménech božích a dominikán, kterého pohřbil Abbo, sveden Filozofem, je přejmenoval ve shodě s pyšnými stezkami přirozeného rozumu. Všehomír, který se podle Areopagity jevil každému, kdo se uměl podívat na nebesa, jako oslnivý vodopád první příčiny, causa prima, se tak stal jímkou pozemských indicií, od kterých se postupuje k pojmenování abstraktních skutečností. Kdysi jsme vzhlíželi vzhůru k nebesům a bahnu hmoty jsme věnovali sotva pohrdlivý pohled, nyní se díváme dolů na zem a pouze na základě jejího svědectví myslíme na nebe. Každé slovo Filozofa, na něhož dnes už přísahají i světci a papežové, převrátilo obraz světa vzhůru nohama...“ Právě uvedený text je text nesofistikovaný. Jeho autor je fundamentalista (text splňuje všechny tři podmínky fundamentalistického textu), který nenávidí filozofii a zbožňuje víru, ale bojuje „s otevřeným hledím“, své – jakkoli nenávistné a umanuté – stanovisko prezentuje otevřeně. Sdělení „Filozofie může za všechno zlo, kdežto náboženství a víra nás jako jediné mohou zachránit – takže filozofii je třeba vymýtit“, říká přímo a bez obalu. Podívejme se nyní na druhý text: Védské poznání je vědecké a čisté, proto je přijímáme. Akceptujeme vše, co Kršna říká. To je vědomí Kršny. Ušetří nám to spoustu času. Jestliže přijmeme správnou autoritu 11
SPOT 1 Prezident Václav Havel odletěl dnes dopoledne na rekondiční pobyt na ostrov Lanzarote, kde již dvakrát pobýval v rezidenci španělského krále Juana Carlose. Jak sdělil prezidentův mluvčí Ladislav Špaček, s Václavem Havlem bude na místě lékař, zdravotní sestra a fyzioterapeut. Prezidenta bude na Lanzarote očekávat i jeho manželka, která tam odcestovala již před několika dny. Původně měl Havel na Lanzarote odletět již 4. ledna s chotí a lékaři, ale vzhledem k napjaté politické situaci způsobené krizí v České televizi svůj odlet odložil, řekl Špaček. Na Kanárské ostrovy v původním termínu odletěla jen prezidentova manželka. Václav Havel by měl na Lanzarote strávit přibližně deset dnů. (záběr na moderátorku zpráv) SPOT 2 Celkem dvacet dětí se narodilo na nový rok pražským maminkám, podle prosincového usnesení radních dostane každá z nich od magistrátu finanční dar 10 000 korun. Představitelé hlavního města se rozhodnutím, že obdarují matky všech dětí narozených 1. ledna, chtěli vyhnout závodům, které dítě bude v novém miléniu první. Slavnostní předání peněz se uskuteční v rezidenci primátora Jana Kasala patrně ve druhé polovině února. (záběr na moderátorku zpráv) SPOT 3 Česká republika zřejmě ukončí rok 2000 s nižším počtem nezaměstnaných než v roce 1999. Analytici odhadují míru nezaměstnanosti koncem loňského roku v průměru na 8,7 procenta, zatímco předloni v prosinci činila 9,4 procenta. Podle ekonomů nezaměstnanost mírně stoupne proti listopadu, kdy činila 8,5 procenta. Nárůst počtu lidí bez práce je v posledním měsíci roku tradiční a souvisí především s ukončením sezonních prací v zemědělství a stavebnictví.(záběr na moderátorku zpráv) SPOT 4 Policie, která včera večer zatkla na letišti v Ruzyni bývalého tenistu a podnikatele Milana Šrejbra, chystá jeho předání do soudní vazby. Nyní je Šrejbr, na kterého vydal městský soud 4. prosince zatykač, v policejní cele předběžného zadržení. Cizinecká policie zatkla Šrejbra při běžné kontrole, poté, co v 19 hodin přiletěl pravidelnou linkou z Londýna do Prahy. (záběr na moderátorku zpráv)
20
A jiný příklad. TV Nova vysílá hlavní zpravodajskou relaci dne. Úvodní část prvního spotu informuje o zasedání Ústavního soudu, který rozhodl ve věci „xyz“. Následuje komentář tří „nezávislých odborníků“. Všichni tři výrok Ústavního soudu označí za zmatený a nevyhovující. Bez ohledu na to, co Vám TV Nova říká, sděluje: Ústavní soud je ve svém stanovisku osamocen, ostatní odborníci jeho rozhodnutí odmítají. Ovšem jsou skutečně všichni odborníci s Ústavním soudem ve sporu, nebo TV Nova pouze vybrala ty „správné“? Vidíme, že pokud sledujeme televizní zprávy, čteme noviny, posloucháme rozhlas, nevidíme ani neslyšíme realitu, ale již interpretaci reality. A tato interpretace může být od reality samé významně odlišná. Jaké tedy existují typy televizní obsahové manipulace? Proveďme jednoduchý pokus a porovnejme dva zpravodajské pořady z období televizní krize, kdy proti sobě stáli tzv. „Vzbouřenci“ a „Bobovize“ (neoficiální a oficiální Česká televize). Jednalo se o kritickou dobu, ve které se kvalita novinářů a jejich morální profil projeví nejzřetelněji. Manipulovala svými diváky některá ze stran sporu? A jakým způsobem?
II. 3. Manipulace emocemi a kontextem – obsahové a kontextuální manipulace (pokračování) V minulém díle našeho seriálu jsme skončili otázkou, zda během televizní rebelie o Vánocích 2000 „vzbouřenci“ či „Bobovize“ manipulovali, a pokud ano jak. Pokusme se na položenou otázku odpovědět.
nebo správný zdroj poznání, ušetříme si mnoho času. V hmotném světě existují dvě cesty k poznání: induktivní a deduktivní. Deduktivní metodou se došlo k závěru, že člověk je smrtelný. Otec nám říká, že člověk je smrtelný, sestra nám říká, že člověk je smrtelný, každý říká, že člověk je smrtelný, ale výzkumy neprovádíme. To, že člověk je smrtelný, přijímáme jako fakt. Kdybychom chtěli výzkumy zjistit, zda je člověk ¬smrtelný, museli bychom studovat každého jednotlivce, a tu by nás mohlo napadnout, že snad někde existuje člověk, který neumírá, jenže my jsme se s ním nesetkali. Takto se naše výzkumy nikdy nedoberou konce. Tomuto přístupu se v sanskrtu říká ároha, vzestupný postup. Chceme-li dosáhnout poznání vlastním úsilím, prostřednictvím našich nedokonalých smyslů, nikdy nedojdeme ke správným závěrům. To není možné. V Brahma-sanhitě se říká: Představme si, že letíme letadlem rychlejším než myšlenka. Naše hmotná letadla dokážou letět rychlostí 2000 km za hodinu, ale co to je v porovnání s rychlostí myšlenky? Když sedíme doma a myslíme na Indii vzdálenou 10 000 km, octneme se tam v myšlenkách okamžitě. Tak rychlá je myšlenka. Přesto se říká, že kdyby člověk letěl po miliony let letadlem rychlým jako myšlenka, zjistil by, že duchovní svět je neomezený. Není možno se k němu ani přiblížit. Proto nám Védy přikazují, abychom se obrátili na duchovního mistra, pravého guru. V této souvislosti bylo také použito slova povinně. Jaké kvalifikace má mít duchovní mistr? Vyslechl a přijal védské (pravé) poselství z pravého zdroje, jinak není pravý. Kromě toho musí být skutečně pohroužen v Brahmanu... Kdyby se někdo pokusil poznat Kršnu pouze studiem védské literatury, byl by zmaten. Mohlo by se mu to podařit, ale je to velice těžké. Kršnu je však možné velice snadno poznat prostřednictvím Jeho oddaných – Jeho oddaní vám Ho mohou předat. To je v moci těch, kteří jsou mu oddáni... Hnutí pro vědomí Kršny je autorizováno védskými zásadami.
Začněme přepisem TV zpráv tzv. „Bobovize“: Je 7. ledna 2001, probíhají velké demonstrace a schyluje se k závěrečnému boji o Českou televizi. Vysílání rozdělujeme na mluvené slovo, obrazové informace a zvukové informace: Příjemný nedělní podvečer s datem sedmého ledna, jsou tu další zprávy. 19
Na první pohled běží o významně odlišný text. Ale čím? Stejně jako text první je – až na některé pasáže – srozumitelný. Jeho aktoři jsou: védské poznání, poznání na základě vlastní zkušenosti, čtenář a Hnutí pro vědomí Kršny (Hare Kršna). Podívejme se nejprve na emocionálně laděná slova a jejich distribuci vzhledem k aktorům. K aktoru „védské poznání“ jsou navázána emocionálně laděná slova 12
„vědecké, čisté, ušetří nám spoustu času, správná autorita, správný zdroj, poselství z pravého zdroje“, k aktoru „poznání na základě vlastní zkušenosti“ slova „nedokonalé smysly, nikdy nedojdeme ke správným závěrům, zmaten, těžké“. Aktor „čtenář“ je mírně záporný až neutrální, aktor „Hnutí pro vědomí Kršny“ je jednoznačně pozitivní, přičemž je spojený s aktorem „Védské poznání“. Oba dva texty jsou fundamentalistické (tedy striktně distribující emoce mezi aktory, černobílé a lhostejné k realitě), ovšem zatímco první je otevřeně fundamentalistický, druhý je skrytě fundamentalistický. Skrývá, „obaluje“ sdělení tak, abychom jej při čtení nepostřehli. Neříká: „poslouchejte mě, protože já jsem vyvolený, zatímco vy jste pitomá hovada, co mají poslouchat“, ale „védy přikazují, abychom se obrátili na duchovního mistra, pravého guru... V této souvislosti bylo použito slova povinně.“ Ale význam obou vět je stejný, liší se pouze bezprostřední účinek – jen stěží bychom poslouchali člověka, který nám říká, že jsme tupci. Odlišnost prvního a druhého textu tedy není ve fundamentalističnosti, ale v míře sofistikovanosti – skrytosti obsahu sdělení, přičemž je jasné, že daleko nebezpečnější – a nemorálnější – je text druhý. A dostáváme se k nejobtížnější – a také nejdůležitější – části našeho rozboru textů, k určení východisek a logické konzistence textů. IV. Východiska textu Nejprve předběžná a informativní definice: „Východiska textu jsou jakési pilíře, na kterých text stojí a bez nichž by nikdy nevznikl.“ Jsou to základní předpoklady, přijaté hypotézy textu. Východiska textu nemusí být nutně v textu uvedena, a dokonce si je nemusí uvědomovat ani autor, ovšem přítomna jsou v každém textu. Připomeňme si text o filozofii a víře (viz výše). Jak si určíme jeho východiska? Za prvé – vycházíme z faktu, že v naprosté většině případů jsou východiska textu spojena s jeho aktory – zde filozofie a víra. Za druhé – víme, že východiska budou formulována spíše abstraktně – na vyšší míře obecnosti. A za třetí – víme, že východisek textu nebude obvykle více než pět. 13
interpretaci skutečnosti, nejčastěji v emocionálním hávu. Nyní, když jsme se seznámili s analýzou středního dosahu, která jednotlivé obsahové manipulativní techniky umožňuje odhalit, můžeme přejít k dokončení typologie manipulací. A protože si jednotlivé typy obsahových manipulací budeme ukazovat na televizním vysílání, je nutné nejprve upozornit na fakt, že televizní záběry nejsou pouhým výsekem reality. Proti chápání televize jako média přinášejícího nám realitu hovoří zejména následující argumenty: Za prvé existuje daleko více událostí, než kolik jich televizní zpravodajství vysílá, a „někdo“ z nich vybírá ty, které budou zastupovat realitu. Za druhé, vybrané události se zabírají z jistého úhlu, jejich řazením a slovním komentářem k nim „někdo“ přidává vysvětlení, informaci, jak si předloženou realitu vyložit. Jinými slovy jejich interpretaci. Uveďme jednoduchý příklad: Karel Schwarzenberg kandiduje do Senátu. Den před volbami se v televizi Prima objeví reportáž a následný rozhovor o jeho dobročinných aktivitách. Před obrazovkou vidíme Karla Schwarzenberga v zástupu dětí, při výlovu rybníka, při předávání jakéhosi domova pro dlouhodobě nemocné. První otázka reportéra ve studiu zní: „Ví se o vás, že jste velmi štědrý, pokud se jedná o pomoc potřebným, je to pravda?“ Odpověď: „O tom se nemluví, o tom se mi nechce hovořit.“ Otázka: „My víme, že jste skromný, ale naše diváky vaše aktivity skutečně zajímají...“ To je čirý politický podvod. Je docela dobře možné, že Karel Schwarzenberg podporuje dobročinné akce a udělal hodně pro potřebné, ale jestliže jeho dobročinnost sledujete den před volbami, není pořad o jeho dobročinnosti, ale o tom, koho bude dobré volit. A podobně otázky reportérů jsou již vysvětlení, tedy odpovídají samy sobě. Nejde o to, dozvědět se, co je zač Karel Schwarzenberg, ale představit ho jako naprosto skvělého člověka. A znovu: je docela dobře možné, že Karel Schwarzenberg je dobrý člověk, ale účastnit se takto manipulujícího pořadu den před volbami o smyslu pro fair play prostě nevypovídá. Čím lépe a pozitivněji jej budou reportéři líčit, tím problematičtější by se nám měl zdát. 18
Samozřejmě, že tato východiska nejsou v textu bezprostředně uvedena, ale celý text na nich stojí. Nikdy nemůžete prokázat, že jsou fakticky chybná – nemůžete text vyvrátit. Ale pokud jako emocionálně dospělý člověk chápete, že druzí nejsou hračky na jedno použití, a nechcete, abyste se sami hračkou na jedno použití stali – musíte autorem takového textu z hloubi duše pohrdat. Řečeno vědečtěji: hodnotově jeho text odmítnout. A zbývá poslední, nejobtížnější charakteristika textu – analytičnost (na škále analytický × neanalytický). Analytický text splňuje všechny následující podmínky: 1. Podává informace (tzn. sděluje nějaká netriviální fakta); 2. Informace strukturuje (uspořádává) logicky správně tak, aby z nich mohl odvozovat další fakta nebo interpretace fakt; 3. Uvedené interpretace (vysvětlení) faktů jsou dokládány – logicky správně – na základě faktů a uvedených předpokladů; 4. Je logicky konzistentní s výslovně uvedenými předpoklady, východisky a omezeními těchto předpokladů; 5. Může být falzifikován, tzn. existují způsoby, jak prokázat jeho logickou nekonzistenci nebo nepravdivost jeho východisek. Což mimo jiné znamená, že žádný analytický text: • není a nemůže být fundamentalistický; • není a nemůže být sofistikovaný; • není a nemůže být logicky nekonzistentní (resp. logické nekonzistence mohou být pouze okrajové); • není a nemůže být o banalitách; • není a nemůže být o blo-bla-blo faktech. Neanalytický text je pak opakem textu analytického. V jistém, velmi nebezpečném zjednodušení můžeme říci, že analytický text podává množství logicky správně uspořádaných faktů a přibližuje jejich možné interpretace, zatímco neanalytický text podává jednu 17
Východiska textu jsou následující: Svět je rozdělen na dva naprosto odlišné prvky. Prvek dobra reprezentuje víra a církev. Prvek zla reprezentuje rozum a filozofie. Je dobré potlačovat zlo a podporovat dobro. Vaše vlastní formulace může být mírně odlišná, ovšem je jasné, že za východiska textu nebudeme považovat věty: Prezident Klaus je štramák. Každý, kdo hraje dobře fotbal, je letecký specialista. Formulace východisek textu tedy není striktní, ale rozptyl správně určených východisek je poměrně malý. Určeme si nyní východiska textu Védské poznání. Vypadají následovně: Existují dvě cesty poznání. Jedna z nich je dokonalá, druhá zavrženíhodná. K cestě dokonalé se dostaneme pouze pod kvalifikovaným vedením. Kvalifikované vedení nám poskytne jen autor textu a jeho hnutí. V. Logická konzistence textu Logická konzistence textu je vlastnost vážící se na bezrozpornost a správné odvozování textu. Text je logicky konzistentní, pokud je bezrozporný a z jeho premis (přijatých předpokladů, východisek) skutečně vyplývají závěry. Z toho ovšem v žádném případě nevyplývá, že s každým logicky konzistentním textem budeme souhlasit. Podívejme se na následující text: „Je jasné, že mezi nejnadanější národy patří Bengálci, každý, i ten nejhloupější Bengálec je daleko moudřejší než nejchytřejší člověk mimo Bengálsko. Dnes, kdy je potřeba intenzivně zvyšovat inteligenci lidstva, nezbývá než všechny národy mimo Bengálců vyhladit.“ 14
Tento text je logicky konzistentní, ovšem málokdo z nás s ním bude souhlasit. Nesouhlasíme totiž s východisky (přijatými předpoklady) takového textu: Bengálci jsou daleko inteligentnější než ostatní národy. Je potřeba urychleně zvyšovat inteligenci lidstva. Lidský život je daleko nižší hodnotou než celková inteligence lidí. Naopak – nutně – musíme odmítnout jakýkoliv logicky nekonzistentní text – i kdybychom souhlasili s jeho východisky. „Jsem přesvědčen o nutnosti pečovat o ohrožené a týrané děti, a proto je potřeba zvýšit dojivost a počet dojnic v České republice.“ Text je blábol, i kdybych s jeho předpoklady a cílem souhlasil. Dobrá vůle tam, kde chybí schopnost myslet, mnoho nezmůže. Obecně tedy existují texty: Logicky konzistentní, s jejichž východisky souhlasíme. Logicky konzistentní, s jejichž východisky nesouhlasíme. Logicky nekonzistentní, s jejichž východisky souhlasíme. Logicky nekonzistentní, s jejichž východisky nesouhlasíme. Zůstaňme ještě chvíli u textů logicky konzistentních, s jejichž východisky nesouhlasíme. S východisky textu nesouhlasíme v zásadě ze tří důvodů: I. Východiska jsou fakticky nesmyslná. Pokud je východiskem textu fakt, že nejlepším plavcem na Zemi je cihla obalená kovovým drátem, odmítáme východisko, protože je fakticky nepravdivé. II. S uvedenými východisky hodnotově, nikoliv fakticky, nesouhlasíme. Naše hodnoty nám je neumožňují přijmout. Pokud je východiskem textu předpoklad, že „všechny děti jsou na nic a měli bychom je vyvraždit“, není možné prokázat, že východisko je nepravdivé, ale je možné takové východisko z naší pozice hodnotově odmítnout. Aristoteles napsal: „Pokud někdo tvrdí, že je vždy dobré zabít svojí matku, neuváděj argumenty, ale vytáhni klacek.“ Některá východiska jsou nevyvratitelná, a přesto zrůdná. Ostatně, podívejme se na další text: 15
Jak se jmenuješ? Normální otázka. Pokud ovšem nezazní, když jste s ní podruhé v posteli a ona už se vám představovala. Panebože, támhle je! Žena, se kterou jste prožil jedinou nezávaznou noc plnou vášně. Jde k vám a vy si za boha nemůžete vzpomenout, jak že se to vlastně jmenuje. Kolikrát se vám to už stalo? Existuje ještě horší varianta – zapomenete její jméno ve chvíli, kdy jste s ní v posteli podruhé. Když vezmeme v úvahu, že každý den potkáváme nové tváře, není překvapující, že nám nějaké to jméno občas vypadne. Použijte svoji představivost Jména a důležitá slova se snáze pamatují, když si s nimi spojíme nějakou představu. Protože muži mají obvykle dobrou představivost, proč ji jednou nevyužít k něčemu prospěšnému? V této souvislosti se skvěle osvědčuje propojit její jméno pomocí jednoduchých asociací. Jméno nejlepší kamarádky své přítelkyně si zapamatujete snadno. Jmenuje se totiž Jaroslava Dlouhá, a shodou okolností měří přes 180 centimetrů. Asociace jsou klíčovým krokem ke zlepšování vaší paměti, a to v mnoha oblastech. Proto je používejte, abyste si spojili jména s tvářemi a tělesnými rysy dalších lidí. …(další technické rady) Když se seznámíte s někým novým, opakujte si v duchu jeho jméno co nejčastěji. Snažte se jej také nenásilně vpašovat do konverzace – nejenže zvýšíte naději na to, že si jméno zapamatujete, ale navíc si dotyčného získáte (například: Těší mě, Karolíno… A co vlastně děláš, Karolíno…? Měj se, Karolíno.) …(další technické rady) Text je srozumitelný, není „příliš“ emocionální, není fundamentalistický, není sofistikovaný a je logicky konzistentní. Přesto je to text, který nestojí za čtení, a abychom na to přišli, stačí si určit jeho východiska: Druzí lidé nemají jinou hodnotu než to, co od nich můžete získat (sex). Abyste to získali, je potřeba dodržovat určitá technická pravidla a být milý. Hodnoty, které stojí za to, jsou: sex, fyzická kondice a ovládání lidí pro svojí potřebu.
16
