Starověk
Vznik kultury se odvíjí od vzniku písma. K tomu došlo již 3-4000 4000 let př.n.l. p v Sumeru,posléze v Egyptě,, a ve středním st Turecku (tehdejší říše íše Chetitů) Chetit - tedy v úrodných oblastech, kde volně rostly plodiny, které člověkk začal zemědělsky zem využívat. Pravidelné záplavy spolu se stálým teplým klimatem vedly k několika ěkolika úrodám za rok, čímž ímž vznikaly hospodářské hospodář přebytky. Otevřel el se tak prostor pro třídu tř kněžstva, která rozvíjela náboženství. Na náboženství se posléze navázal rozvoj celé kultury od o malířství po architekturu.
Egyptské hieroglyfy (slabičně-ideogramické (slabičně písmo)
Nejstarší civilizace pochází z Mezopotámie, záhy ji následovaly kultury v Egyptě, Egypt Turecku (Chetité), Indii (Harrapové) a v Číně. O něco později ji vznikla civilizace v Evropě, na Krétě (Minojská kultura), odkud se rozšířila do Řecka. Řeckou eckou kulturu rozšířil rozší po světě nejprve Alexandr Makedonský a později pozd Římané, kteří v Řecku viděli li vzor i přes p to, že si jej podmanili. logogramické písmo) Klínové písmo (slabičně-logogramické
12 000 let stará svatyně v tureckém Göbekli Tepe
Mezopotámie
Mezopotámie
Ninive
Ašur
Babylon
Uruk
Ur
Historie Mezopotámie První říší v Mezopotámii (území mezi řekami Eufrat a Tigris) byl Sumer (kolem roku 3200př.n.l.). Nebyl to jednotný stát, existovalo zde několik městských států (Ur, Uruk, Lagaš). Kolem r. 2400př.n.l si Sumer podrobili nájezdníci Akkadové. Převzali sumerský jazyk i písmo a vytvořili jednotný stát. Jejich vůdcem a vládcem byl Sargon Akkadský. Na
jihu
Mezopotámie
po
čase
vznikla
Starobabylónská říše (jejím centrem byl Babylon). Nejslavnějším
babylonským
panovníkem
Chammurapi,
který
první
vydal
byl
dochovaný
zákoník. Ten krutě prosazoval právo pomsty, takzvaně oko za oko, zub za zub. V severní Mezopotámii vznikla Asýrie, jejímiž centry byly města Ninive a Ašur. Asyřané byli krutí válečníci,
a
postupně
pronikli
i
na
jih.
V 16.stol.př.n.l. ovládla Asýrie celou Mezopotámii, rozkládala se od Středozemního moře a Egypta až po Perský záliv . Významným
asyrským
panovníkem
byl
Ašurbanipal, který v Ninive založil ohromnou knihovnu. Na konci 7.stol. byli Asyřané poraženi porobenými národy. Do popředí se znovu dostal Babylon, vznikla Novobabylonská
říše.
V ní
vládl
král
Nabukadnesar (podle Bible Nabuchodonosor). Dobyl Palestinu, mnozí Židé byli odvlečeni do zajetí do Babylonu, kde začali psát Bibli, poněvadž si chtěli udržet národní identitu. Nakonec v 6.století před naším letopočtem ovládli celou Mezopotámii Peršané. Chammurapiho zákoník
Architektura V Mezopotámii byl vždy nedostatek kamene i dřeva, dřeva pro stavbu velkých budov se proto užívaly nepálené cihly. V suchém klimatu Mezopotámie měl tento materiál více než dostatečnou výdrž, torza některých staveb se dochovaly dodnes.
Kromě paláců a běžných domů se stavěly mohutné moh
Zikkurat v Uru
monumentální chrámy, takzvané zikkuraty. Jde o ohromné stupňovité věžovité stavby se svatyní na vrcholu, k níž vede široké, mnohdy rozvětvené schodiště.
Největším městem starověké Mezopotámie byl Babylon. Podle Bible se zde lidé snažili postavit Babylonskou věž, stavbu, která by sahala až do nebes, za což byli potrestáni zmatením jazyků. Kromě zbytků této věže, ve skutečnosti zikkuratu, se zde dochovala překrásná Ištařina brána,, obložená modrými dlaždicemi s reliéfy
Mardukův zikkurat v Babylóně (Babylonská věž)
bájných i skutečných zvířat.
Samostatný mostatný oddíl si zaslouží také takzvané Visuté zahrady
královny
Semiramis Semiramis,
jeden
ze
sedmi
starověkých divů světa. Nechal je údajně vybudovat král Nabukadnesar II. pro svou choť ,královnu Semiramis kolem roku 600před naším letopočtem. Zprávy o nádheře této stavby máme jen z děl antických spisovatelů.
Ištařina brána v Babylóně
Visuté zahrady královny Semiramis
Socharství š Mezopotamské sochy jsou z kamene, zobrazují
obvykle
nejrůznější
bohy,
démony a vládce. Při jejich tvorbě bylo užívá užíváno základních znalostí lidského a zvířecího těla, mezopotamské sochy mají ale vzbuzovat spíše pocit ohromení a působit majestátně, než být anatomicky přesné.
Sochy
proto
bývají
strnulé
v postojích i ve výrazech. Kamenné reliéfy oproti tomu předvádějí obřadní scény a události ze života bohů a králů.
Postavy
jsou
na
reliéfech
zobrazovány obrazovány podle důležitosti, například na králové jsou vždy větší a stojí výše. Podobně jako v egyptském umění jsou postavy
zobrazovány
ze
složeného
pohledu – hlava z profilu, trup zepředu, Socha krále Urnammu
Socha krále Nebo
nohy ze strany. Reliéfy bývají pokryty také takzvané stély – sloupovité
bloky
kamene.
Stélou
je
kupříkladu již zmíněný Chammurapiho zákoník.
Drak, reliéf z Ištařiny brány
Královna noci (reliéf neznámé bohyně)
Keramika V Mezopotámii měla jinde obyčejná hlína mnohé využití, od podkladu na psaní (hliněné tabulky) až po vypalovanou keramiku. Keramika dosáhla již značného stupně dokonalosti, vytvářely se nejrůznější druhy nádoby a mnohé z nich se i různě malovaly.
Hliněná tabulka. Mnoho těchto tabulek se dochovalo díky vypálení během požáru knihovny v Ninive
Stará mezopotamská keramika
Malírství š Mnoho ukázek mezopotamského malířského umění se nedochovalo. Svědectví dávných časů podává
pouze několik málo nástěnných
maleb a několik kusů malované keramiky.
Nástěnná malba z paláce v Mari
Užité umení š Na vysoké úrovni bylo v Mezopotámii užití umění ve výrobě nejrůznějších šperků, zbraní, hudebních nástrojů i mnohých drobných předmětů denní potřeby.
Užívaly se nejrůznější materiály od drahého kamení,
Pečetní válečky
přes kovy (nejčastěji měď a bronz, vzácněji stříbro a zlato) až po terakotu, dřevo a perleť.
S rozvojem keramiky souvisí hojně nalézané pečetní válečky. Jsou to jakási malé válečky opatřené negativním reliéfem (tj. reliéf do hloubky), které se otiskovaly na hliněné tabulky jako potvrzení pravosti.
Otisk pečetního válečku
Standarta z Uru Kameninová deska v dřevěném rámu s asfaltem nalepenými střípky perleti, červeného vápence a lazuritu)
Písemnictví Se vznikem písma se pojí i vznik literatury, tedy psaných textů. Nejstarší literární památky jsou nejrůznější úřednické zápisy.
První skutečným literárním uměleckým dílem je Epos o Gilgamešovi. Jde o hrdinský příběh o králi města Ur, který hledá nesmrtelnost. Putuje po světě, zabíjí nebezpečné příšery, ery, snáší hněv bohů i smrt přítele a setká se s mužem, který přežil potopu světa. Nakonec zjišťuje že nesmrtelnosti lze dosáhnout jedině svými činy.
Historicky nejvýznamnější literární památkou vzniklou v Mezopotámii je ale bezpochyby Bible. Paradoxně ji nestvořil žádný ze zde vládnoucích národů, nýbrž Židé, dovlečení do Babylonů jako otroci. Protože si chtěli zachovat svou národní identitu a kulturu, začali sepisovat své legendy a mýty. Tak vznikla kniha knih, nejdůležitější písemná emná památka křesťanského křesťanskéh světa, respektive její větší část – Starý zákon.
Gilgameš, čtvrtý král města Ur.
Bible Kniha knih
Egypt
Egypt Gíza a Sakkára
Údolí králů král
Karnak
Abú Simbel
Historie Egypta Historie Egypta,, země kolem veletoku řeky Nil, se dělí do 30 dynastií. Obecněji se rozlišuje několik období: Stará říše – 2800-2180 př.n.l. Byl sjednocen Horní a Dolní Egypt, v čele říše stál faraon, syn boží, kterému patřil celý Egypt. Důležití byli kněží. Centrem náboženství bylo město Véset (řecky Théby). Vzniklo obrázkové písmo – hieroglyfy, začaly se stavět pyramidy. Střední říše – 2000 – 1700 př.n.l. Centrem říše byl stále Véset, ale faraoni se pohřbívali v údolí králů. Byl vytvořen rozsáhlý zavlažovací systém. Začaly aly výboje do Palestiny. Palestiny
Pšent, koruna sjednoceného Egypta
Nová říše – 1550 – 525 př.n.l. Vrchol Egypta, říše se rozkládala od Súdánu až k Turecku. Nejvýznamnější faraoni araoni byli z dynastie Ramessů. Amenhotep IV. provedl reformu náboženství, zavedl jediného boha Atona, Aton přejmenoval se na Achnatonaa a odstěhoval se do nově postaveného města Amarny. Po jeho smrti se vše vrátilo zpět. Jeho synem byl Tutanchamon, Tutanchamon, jehož hrobka byla nalezena nevyloupená. Období úpadku – 1000 – 30 př.n.l. Po roce 1000 př.n.l.začal Egypt slábnout, čehož využili nájezdníci.. Na určitou dobu se tam dostali Asyřané,, nakonec se objevili Peršané,, od té doby nebyl Egypt nikdy samostatný. Roku 330 př.n.l. jej dobyl Alexander Veliký. Po Alexandrově smrti se Egypta chopil generál Ptolemaios a založil dynastii Ptolemaiovců. Z ní pocházela i poslední egyptská královna Kleopatra. Roku 30 př.n.l. obsadil Egypt římský vojevůdce Octavianus a připojil jej k Římské říši.
Faraon Ramess II. při obléhání Dapuru, Véset
Architektura Podobně jako v Mezopotámii jsou i egyptské stavby velké a monumentální. Kromě Krom tradičních staveb paláců a chrámů se v Egyptě Egypt nachází ohromné množství různých zných hrobek, starověcí starov Egypťané totiž velmi dbali na posmrtný život.. V Egyptě se postupem času odlišných druhů staveb:
objevilo
Mastaba
n několik
MASTABA Zděná hrobka ve tvaru komolého čtyřbokého jehlanu. Nejstarší typ hrobky, do místností tností v nadzemní části se ukládaly pohřební dary, tělo mrtvého bylo uloženo do prostory pod zemí. Džosérova pyramida
PYRAMIDA Jehlanovitá stavba z kamenných kvádrů. První pyramidu postavil v Sakkáře architekt Imhotep pro faraona Džoséra. a. Šlo vlastně o několik mastaveb nad sebou. První pyramidy byly stupňovité, až později začaly mít hladký povrch, nejvýstavnější stavby byly obloženy leštěným vápencem a měly na vrcholu pyramidion, malý jehlan z blyštivého materiálu (zlato nebo křišťál). Největší
pyramida
se
nazývá
Chufuova
(řecky
Cheopsova). Spolu s Rachefovou a Menkaureho (před ní stojí Sfinga) pyramidou a několika dalšímmi menšími se
Pyramidy v Gíze
nachází v Gíze na okraji Káhiry.
SKALNÍ HROBKA Nejpozdější způsob pohřbívání, v podstatě několik navazujících místností
vytesaných ve skále. Většina
skalních hrobek se nachází v Údolí králů. králů Zde byl nalezen i hrob faraona Tutanchamona, dosud jediný objevený objeven nevykradený hrob. Údolí králů
OBELISK
CHRÁM Na stavby chrámů si Egypťané velice potrpěli, snad každý bůh rozsáhlého egyptského panteonu se mohl těšit sobě zasvěcenému
chrámovému
komplexu.
Největší chrámový komplex je Karnak u města Vésetu (jinak také Théby či Luxor). Luxor)
Sloup ve tvaru štíhlého komolého jehlanu, na jehož vrcholu je celý nízký jehlan. Jde o jakýsi pozdější vývojový stupeň kamenné stély, obelisky totiž bývají zdobeny hieroglyfickými nápisy.
Má rozlohu přes 5000 m2 a je zasvěcený bohu Amonovi.
Sloupořádí v Karnaku Obelisk z Karnaku
Chrám bohyně Hathor v Dendeře
Zádušní chrám Ramesse II., Abú Simbel
EKTURY PRVKY EGYPTSKÉ ARCHITEKTURY
Megalomanské masivní stavby Velké kamenné bloky Sloupořadí s rovným překlenutím řeklenutím Zdi a sloupy pokryté hieroglyfickým písmem Hlavice sloupů ve tvaru lotosového poupěte Sochy před ed stavbami i ve zdech
Socharství š Egyptské sochy bývají monumentální, mnohdy velkých rozměrů, leč strnulé, přísně p se tvářící a dopředu edu hledící, obvykle sedící či stojící, upřeně vpřed ed hledící, což ovšem vyvolává dojem vznešenosti, monumentality a oproštění od pozemského světa (takzvané kolosy). kol Memnonovy kolosy, největší sochy Egypta
Sochy zobrazují postavy jen obecně, obecn nedbají na individuální rysy.
Díla egyptské sochařiny iny nacházíme buď bu volně vztyčená ená jako samostatné sochy, či ve formě reliéfů na zdech chrámů a hrobek.
Faraon Ramses II, Abú Simbel
Busta královny Nefertiti
Písař, unikátní dřevěná socha
Velká Sfinga, Gíza
Malírství š Egypťané nevytvářeli obrazy věrně podle skutečnosti, nýbrž podle daných pravidel, jak to nařizovalo náboženství a odvěká tradice.
Detail z hrobky, Théby
Podobně jako umělci Mezopotámie používali kombinovaný úhel pohledu, tedy zobrazovali věci tak, aby byly co nejlépe a co nejvíce vidět. Neznali perspektivu, důležitější postavy zobrazovali větší.
Výjimku tvoří doba vlády faraona Achnatona. Ten provedl reformu náboženství i celé společnosti, zavedl nového (jediného) boha a nechal postavit nové hlavní město. Odvrhl také tradiční způsob malby a hlásal zobrazování podle skutečnosti, nikoli přikrášlování.
Hathor a Ra, Údolí králů
Drtivá většina egyptských maleb a kreseb byla nalezena v hrobkách. A to jak na jejich zdech, tak v jejich výbavě, bohatě ilustrované jsou takzvané knihy mrtvých, papyrové svitky s návodem k průchodu podsvětím.
Obřad otevírání úst, Tutanchamonova hrobka, Údolí králů
Uzité š š umení Ačkoli nejstarší egyptské dynastie neznaly železo,
dosáhli
Egypťané
dokonalosti
ve
zpracování kovů drahých. Jako všechny ostatní civilizace tvořili šperky a ozdobné předměty denní potřeby, egyptskou zvláštností je ale výroba drahocenně zdobených sarkofágů – rakví, do nichž se ukládala nabalzamovaná těla – mumie. Amulet boha Hora
Kartuše – hieroglyfické zobrazení faraonova jména
Pohřební maska faraona Tutanchamona
Trůn
Lehátko
