Mateřská škola ve Zlosyni,

Mateřská škola ve Zlosyni, příspěvková organizace

ZLOSÝNEK 3/2016

Obsah: Ohlédnutí za školním rokem 2016 / 2017 Adaptace nových dětí na školku Poruchy chování u dětí předškolního věku Legislativní změny v životě mateřské školy Školní stravování Zdravě a chutně

Mateřská škola Zlosyň, příspěvková organizace. Zlosyň 200, 277 44, pošta Vojkovice u Kralup nad Vltavou. Tel.: 607 016 616. E-mail: [email protected]. www.mszlosyn.cz

Ohlédnutí za školním rokem 2016 / 2017 Do nového života se probudila zahrada, neboť byla osázena stromy, které ve dnech horka, za nějaký čas dětem poskytnou pro jejich hry žádoucí stín. Oplocení školky bylo zastíněno zelenou rohoží a skýtá větší soukromí jak dětem, tak sousedům a je zábranou proti větru a prachu. Záhony okolo budovy na jaře i v létě jsou pastvou pro oči pestrobarevností květin a zdrojem poučení o rostlinné říši pro děti. Plánujeme rekultivaci trávníku, aby se z drnovité podoby proměnil v trávník takřka anglického typu. Změnu doznalo i prostředí před školkou. Trojice vaigelií zdobí svými oranžovými květy prostor pod okny a záhony před budovou byly osázeny řadou buxusů, jež mají za úkol vytvořit živý plot zachycující prach z ulice. Bohužel, mezi buxusy jsme museli umístit kameny, aby nám auta nevjížděla „až do školky“. Nezřídka v záhonech nalezneme neuklizený psí exkrement. Nic proti pejskům. Ovšem proti jejich pánům máme mnoho. Některé z buxusů se již z vydatných spršek moči nevzpamatují, žloutnou a budou muset být nahrazeny novými. Školka byla v roce 2016 vybavena novými hračkami a drobným materiálem. Došlo k několika opravám a vše prošlo řádnými revizemi. Do školky chodí dvacetpět dětí. Odešlo jedenáct dětí a přijato bylo rovněž jedenáct dětí. K 1. 9. 2016 máme sedm předškoláků, ve věku pěti a šesti let a převážnou většinu malých dětí. Čtyřleté děti jsou u nás tři, tříletých dětí máme deset, dvouletých je pět. Takovéto věkové složení dětí klade velké nároky na přípravy pedagogů, kdy musí při denní činnosti věnovat pozornost třem věkovým kategoriím. O to složitější práce je, že na dvacetpět dětí je každá z učitelek ve své směně na vše téměř sama. Vzhledem k výše prezentovanému věku dětí bylo pro všechny zúčastněné náročné adaptační období, kdy některé z dětí nesly velmi těžce odloučení od maminky a domácího prostředí. Avšak lze konstatovat, že věková různorodost není na škodu; naopak. Starší děti mladším pomáhají a mladší se od starších učí. Počátek školního roku 2016/2017 byl zahájen akcí Odemykání školky se zahradní slavností, kdy pro děti byly připraveny soutěže s odměnami, pro všechny sladký a ovocný raut a kdo měl chuť na pěkně opečený špekáček, dostalo se mu jej také. Poslední den v září vypuklo Veselé pískání na flétničky, které bude probíhat po celý školní rok. V říjnu začala angličtina a děti i rodiče se pobavili v maskách na Halloweenu. V listopadu do školky přijely velké modely aut na dálkové ovládání a spolu s nimi se děti učily dopravní a ekologickou výchovu. Na památku pro rodiče a prarodiče se děti slavnostně oblečení a učesaní vyfotografovaly. Setkaly se s maminkami, tatínky, babičkami a dědečky na vánoční dílničce, kde si společně ozdobily perníčky upečené paní kuchařkou a vyrobily vánoční dekorace. Děti pilně cvičily vánoční koledy a básničky, aby s nimi, za zvuku zvonečků v andělském oblečení se svatozáří vystoupily na slavnostním Rozsvícení vánočního stromu ve Zlosyni. V prosinci do školky přišel Mikuláš se svým věrným druhem čertem. Mikuláš měl s sebou velký koš s nadílkou a také knihu hříchů. Co v ní bylo napsáno? Že si někdo po sobě nechce uklízet hračky, někdo bije své kamarády, další bere hračky ostatním, jiný cáká vodu v umývárně na zem a na zrcadlo, jiný se nechce oblékat i když to umí, další se pořád vzteká a křičí na ostatní, atd., atd. Mikuláš se dětí ptal, zda již budou hodné a žádné neřeklo, že bude zlobit, a také zda umí nějakou básničku; uměly ji všechny děti. Čert se jen procházel mezi dětmi a podával jim balíčky se sladkostmi. Nutno říci, že se téměř nikdo z dětí nebál, vyjma nejhodnější holčičky, která v knize hříchů neměla zapsán ani jeden hřích. Dále v prosinci proběhla výroba vánočních dárků, na výstavní Jarmark zapichovátek, ozdob, svícnů ze soli a soutěž v lepení papírového řetězu. Děti byly,

stejně jako v loňském roce pozvány na vystoupení do AlzheimerCentra ve Zlosyni, kde sklidily se svými koledami a andělským převlekem velký potlesk a na mnoha tvářích babiček a dědečků bylo znát dojetí a chvíle radosti z přítomnosti dětí. Předposlední akcí byla Vánoční besídka, na které děti předvedly zpěv koled, recitací vánočních básniček, a ti co chodí na angličtinu zazpívaly Jingle bells jingle bells. Škoda jen, že vystoupení dětí bylo rušeno častými pozdními příchody rodičů. Poslední akcí roku 2016 byla Ježíškova nadílka. Po svačině se děti oblékly a šly se projít do lesa. Všichni se těšily, že až se vrátí bude pod stromečkem kopa dárků. A tak, což nebývá zvykem se po příchodu velmi rychle převlékly a čekaly na zvuk zvonečku. A on zazvonil. Jednou, dvakrát, třikrát a pak se otevřely dveře a v šeru svítil stromeček, kolem něj prskaly prskavky a pod stromečkem byly krásně zabalené dárky. Než je děti rozbalily zazpívaly Ježíškovi koledu „ Půjdem spolu do Betléma“, a potom začalo nedočkavé trhání papírů a sladké objevování velké zelené vojenské tatry, sanitky, policejního auta, panenky Elsy, roboryby, Olafa z Ledového království, mluvící panenky, růžových golfek, chodícího stříbrného robota, skákajícího pejska, poníků, kolečka na písek, stolních her, leporel a dalších a dalších hraček. Nepřehlédnutelný byl velký domek, do kterého se v jednu chvíli chtěla dostat celá školka i s dárky...Otevřenými zahradními dveřmi znělo do vsi: „Děkujeme Ježíšku.“ Na závěr se děti podívaly na film, který od Ježíška dostaly, a to na animovaný muzikál Ledové království.

Adaptace nových dětí na školku V září nastoupilo do školky jedenáct nových dětí. Z čehož k 1. září bylo pěti dětem jen lehce přes dva roky a šesti dětem roky tři. Všechny děti absolvovaly adaptační program, kdy zpočátku byly ve školce s rodiči do svačiny a potom samostatně do oběda. Pro mnohé děti bylo adaptační a zkušební období složité, plné pláče a stesku po mamince. Jiné děti si podivuhodně rychle zvykly na program a prostředí školky. Chce to čas a trpělivost, ale dítě si zvykne a začne do školky chodit rádo. Školka nesmí být dětem rodiči idealizována, ale také jí rodiče nesmí dítě strašit. V adaptačním období pomáhá klidný, pozitivní a vstřícný přístup všech. Dítě prožívá velkou změnu v životě – nové prostředí, změna vztahů, změna denního režimu, jiné zvyklosti. Narušil se jeho pocit jistoty a bezpečí, který potřebuje opět získat. Učitelky se snaží dítě uklidnit a odvést pozornost na nové podněty. Rodičům doporučujeme zbytečně neprodlužovat ranní loučení a „vydržet“ pláč svého dítěte. Každé ráno si povídejte s dítětem, jak bude den probíhat, kdo a kdy si pro něj do školky přijde (po obědě, po spaní…) . Tento dohodnutý čas je třeba dodržovat, aby dítě mělo jistotu, že jej rodiče v MŠ „nezapomenou“. Pravidelnost v průběhu dne a týdne dítěti přináší pocit větší jistoty a bezpečí, protože se ještě nedokáže dobře orientovat v čase. Není vhodné vytvářet dlouhé proluky v docházce, protože dítě při každém příchodu „začíná znovu“ a těžko si po přerušení docházky hledá „své místo“ mezi dětmi ve třídě, v organizaci činností apod. Už první den ve školce by měl probíhat standardně, aby i nejmenší děti od samého začátku věděly, na čem jsou a jak to bude ve školce vypadat – jistota a opakování je tím, co adaptační období usnadňuje. Počáteční tři měsíce jsou pro dítě víceméně seznamovací, dítě si zvyká na nový režim, na nové kamarády, prostředí, vstřebává pravidla… Není žádná ostuda, že třeba nekreslí žádné obrázky nebo se nezapojuje do činností. Důležité je, že si hraje, navazuje kontakty a nachází své

místo ve skupině dětí. To ostatní se dostaví samo, až přijde ten správný čas. Mohou přetrvávat potíže typu „já dneska nechci“. Většinou je to jen zkouška nervů rodiče, dítě dobře ví, jak rodiče obměkčit. Je důležité zatnout zuby a nepovolit. Jakmile jednou rodič ustoupí, bude to dítě zkoušet další a další dny. Rodiče a děti pak prožívají ranní stresy, hlasitý pláč a dohadování s dítětem, že nechce do školky a zda přijdete „po obědě“. Stejné problémy se můžou objevovat i po nemoci, dovolené, pobytu u babičky, kdy bude opět nějaký čas trvat, než se dítě aklimatizuje. Výjimečně se stane, že dítě není sociálně a emočně zralé zvládnout předškolní výchovu, potom není žádnou ostudou docházku přerušit a dítěti poskytnou ještě nějaký čas a začít v novém školním roce. Někteří rodiče nových dětí zvážili jejich možnosti a moudře si pro ně chodili např. po obědě. Většina dětí je však nyní ve školce devět a půl hodiny a to ke spokojenosti rodičů a hlavně ke spokojenosti své.

Poruchy chování u dětí předškolního věku Mgr. Gabriela Leskovjanská, Ph. D. Symptomy těchto poruch jsou klinicky významné a evidentní už i v předškolním věku, zejména pokud jde o poruchy pozornosti a hyperaktivity (ADHD, ADD) a opoziční vzdor. Obtíže s diagnostikováním poruch chování plynou z toho, že v současnosti neexistuje jednotné diferenciální vymezení poruch chování u předškoláků. Většina autorů se kloní k názoru, že „u předškolních dětí jde nejdříve o disociální projevy v chování. To jsou projevy, kterými se jedinec vymyká ze způsobu, jakým se chovají děti dané věkové a sociokulturní kategorie, odklání se od zvyků a norem dané společnosti, což vede k těžkostem pro ostatní i jeho samotného. Toto chování, které se zpočátku jeví ‚jen‘ jako nevychovanost, postupně přerůstá do poruchy chování. Tak označujeme trvalý nebo delší dobu (nejméně půl roku) se opakující obraz asociálního, agresivního a vzdorovitého chování závažného charakter u, které má nepříznivý vliv na vztahy a sociální procesy mezi lidmi a nějakým způsobem narušuje etické, právní a další společenské normy. Poruchy chování se v této podobě objevují až ve středním (9–12 let) a starším (12–15 let) školním věku.“ (Grác, 1991; Labáth, 2001) Příčiny poruch chování a emocionálního cítění nejsou jasné, stejně jako se nedá odhadnout, jak dlouho budou přetrvávat. Faktory, které jsou odpovědné za vznik a trvání potíží, jde rozdělit do několika skupin. Patří sem genetické vlivy a dispozice jedince: nezralost CNS, poškození mozku, případně dysfunkce CNS, temperament dítěte, emoční labilita, inklinování k problematické skupině vrstevníků a k nevhodným vzorům chování apod. Dalšími okolnostmi bývají rodinné faktory: nesprávné, resp. nejednotné výchovné vedení, konfliktní rodinné prostředí, absence jednoho z rodičů, špatný výchovný vzor, nezájem o dítě, příliš autoritativní nebo naopak liberální a volná rodičovská výchova apod.

Na vznik poruchy chování mají vliv i faktory širšího sociálního prostředí: vliv vrstevníků, okolnosti ovlivňující začlenění do kolektivu, sociální klima ve skupině, resp. v předškolním zařízení, osobnost učitele a další. Nejčastější problémy U předškoláků se (podle odborné literatury) můžeme setkat s řadou poruch chování a emocionálního vývoje. Patří mezi ně hyperaktivita, která se projevuje motorickým neklidem. Děti při ní bývají neustále v pohybu, často mění činnosti, upoutávají na sebe pozornost a nemají zábrany. Hypoaktivita se projevuje výraznou pasivitou dítěte, které je utlumené, jsou mu lhostejné podněty z okolí, je nemluvné, celkově neobratné a v jeho chování je výrazně patrná pomalost. Další poruchou chování je dětský vzdor, neposlušnost a výbuchy zlosti. Dítě není schopno respektovat pravidla nastavená dospělými, nedokáže se přizpůsobovat a mívá záchvaty zlosti. V případě, že se setkáme s úmyslným a záměrným ubližováním, jedná se o agresivitu, která může mít podobu fyzickou nebo slovní. Poruchou chování je i úmyslné lhaní, které může vycházet z psychopatologie jedince či ze špatného výchovného vlivu. Mezi poruchy chování řadíme i výraznou uzavřenost dítěte. Příčinou nadměrné stydlivosti dítěte může být osobnostní nastavení dítěte, ale také nesprávný výchovný vliv a nedostatek kontaktů s vrstevníky. Můžeme se setkat i s úzkostností a strachem. Dítě se může bát konkrétních věcí, nebo se u něj úzkost projevuje „jen tak“, bez příčiny. Lze se také setkat s projevy dětské neurózy, která vychází ze zacyklené úzkosti a patologických strachů a projevuje se nechutenstvím, tiky, zadrháváním nebo pomočováním přetrvávajícím po 4.–5. roce života. S problémy s chováním se můžeme setkat i u dětí, jež jsou dlouhodobě nemocné nebo se z dlouhé nemoci zotavují; projevuje se u nich únava z dlouhodobé zátěže, oslabení, zvýšená dráždivost a někdy i pocity méněcennosti, náladovost či plačtivost. Problémy v citovém vývoji a v chování dětí z mateřských, základních a středních škol se na Slovensku zabývají centrá pedagogicko-psychologického poradenstva a prevencie – CPPPaP. V rámci odborného semináře pro učitelky MŠ, který se konal v říjnu 2009, jsme provedli výzkum týkající se potíží v chování u dětí předškolního věku. Výzkumu se zúčastnilo 69 vyučujících z vesnických i městských mateřských škol okresů Spišská Nová Ves a Gelnice. Zajímalo nás, s jakými problémy v oblasti chování se v zařízení, kde pracují, setkávají nejčastěji, a čím jsou podle nich zapříčiněny problémy v chování u předškoláků. Ptali jsme se i na to, zda v případě vážných problémů dítěte s chováním nebo ve specifických dovednostech (motorika, řeč, sebeobsluha…) o této skutečnosti informují rodiče a jak rodiče na tuto zpětnou vazbu reagují. Zjišťovali jsme též, zda si pedagogové myslí, že se problémy v chování předškolních dětí dají odstranit nebo částečně vyřešit, či zda se podle nich řešit nedají. Z výzkumu vzešlo 51 dotazníků, který vyplnily učitelky mateřských škol s praxí od 1 roku do 35 let; mezi respondenty nebyl žádný muž.

Patero pro rodiče a učitele hyperaktivních dětí 1. Dítě nezlobí schválně. 2. S trpělivostí a pochopením dojdeme dál než s hubováním. 3. Dítě potřebuje častěji odpočívat. 4. Tolerance neznamená netečnost k nevhodnému chování. 5. Za to, že dítě je neklidné, nemůžete. Výsledky průzkumu Učitelky MŠ považují za nejfrekventovanější problém hyperaktivitu (83 %), dále agresivitu (72 %) a jako třetí označily dětský vzdor (65 %). Dále zmiňovaly emocionální problémy – nadměrná stydlivost a uzavřenost dítěte v kontaktu se sociálním okolím (48 %), lhavost (45 %), dětský strach a úzkost (44 %), hypoaktivitu (43 %), dětskou neurózu (37 %) a potíže chronicky nemocných dětí (29 %). Když jsme respondentky rozdělili do skupin podle délky praxe (21 učitelek s praxí do 15 let a 23 učitelek s praxí nad 25 let), zaznamenali jsme, že učitelky s delší praxí hodnotily uzavřenost a nadměrnou stydlivost jako závažnější problém a uváděly ji v průměru jako třetí položku, zatímco jejich kolegyně s kratší praxí ji uváděly až jako pátou či šestou položku. Zkušení vyučující zřejmě s větší citlivostí zaznamenávají i méně rušivé a přitom závažnější symptomy v chování dětí. Jako nejčastější příčinu poruch chování předškoláků respondentky označovaly rodinné příčiny, zejména volnou rodičovskou disciplínu společně s konfliktním rodinným prostředím a nesprávným výchovným vzorem. Jako další zmiňovaly nezralost dětského organismu, snahu dítěte poutat na sebe pozornost a jeho nízkou schopnost sebeovládání. Jako méně významné, resp. nevýznamné označovaly učitelky faktory související se širším sociálním prostředím mateřské školy – příliš velká třída, nedostatečná nabídka činností pro dítě s problémovým chováním či nevhodný vztah učitele a dítěte. Podle učitelek nemá při rozvoji problémového chování význam intelektová úroveň dítěte, v čemž se shodují s poznatky současné vědy. Odborníci, kteří provádějí výzkumy z oblasti psychologie, se opakovaně zaměřují na rodinné prostředí dětí s problémovým chováním. Podle Oldřicha Matouška (1996) měl alespoň jeden z rodičů dítěte s poruchou chování v dětství podobné problémy a Matoušek poukazuje i na nebezpečí volné rodičovské disciplíny. Zdůrazňuje, že dnes i zdánlivě funkční rodiny trpí nedostatkem komunikace a nedostatečnou péčí o optimální vyplnění volného času dětí, což dává příležitost k tomu, že se děti nudí a nechají se zlákat nevhodnými vzory či aktivitami. Na otázku, zda učitelky informují rodiče o potížích s chováním nebo v oblasti emocí, odpovědělo více než 96 % učitelek kladně a 3,9 % záporně. Podle 14 % učitelek rodiče reagují na tuto informaci pozitivně, dokonce sami od učitelek žádají informace o chování dítěte a sami se snaží podniknout nějaká opatření ke zmírnění obtíží. Tři čtvrtiny respondentek uvedly, že reakce rodičů na takovéto upozornění bývají smíšené: rodiče je přijímají s rozpaky, nejsou schopni si připustit celou šíři problémů, ale s mateřskou školou

spolupracují, i když ne v plné míře. Poměrně velká část respondentek – téměř 8 % – uvedla, že rodiče reagují na informace o problémech dítěte s chováním převážně negativně, problém popírají, tvrdí, že vina je na straně mateřské školy, nebo hledají chybu v přístupu učitelky či v jejím nesprávném posouzení a zhodnocení problémů dítěte, případně ve špatném vlivu ze strany vrstevníků. Tato skupina rodičů nikdy nevidí problémy v rodinném prostředí nebo u dítěte samotného a odmítá problém jakkoli řešit. Z toho vyplývá, že pokud učitelky mateřských škol rodiče informují o nějakých problémech v chování a v dalších projevech dítěte, podstupují riziko konfrontace s rodiči. Rodiče neradi přijímají korektivní a negativní zpětnou vazbu a mají tendenci zapojit obranné mechanismy jako popírání, projekce, útok, vytěsnění nebo únik ze situace. Ve výzkumu jsme se zajímali i o to, zda učitelky rodičům doporučují návštěvu některého odborníka. Nejčastěji je doporučovaným odborníkem logoped (88 %), následuje psycholog (62 %) a pediatr (31 %). Dalším doporučovaným odborníkem je speciální pedagog (23,5 %), neurolog (11,7 %), lékař specialista (4 %) a dětský psychiatr (2 %). Na poslední otázku, která zjišťovala, jaký mají učitelky názor na to, zda a do jaké míry se dají problémy předškolních dětí s chováním řešit, jsme získali vcelku optimistické odpovědi. O tom, že se tyto potíže dají plně odstranit, je přesvědčeno 35,3 % respondentek, a 37,3 % si myslí, že se potíže dají alespoň částečně zmírnit. Pouze 2 % (čili jedna respondentka) si myslí, že i navzdory včasnému podchycení se problémy v chování u dětí nedají uspokojivě řešit. Podle odborných zdrojů, které se zabývají otázkou poruch chování u dětí, je třeba děti už od útlého věku trénovat v řešení složitých sociálních a mezilidských situací a podporovat jejich samostatnost a psychickou odolnost, a to i včasným podchycením těžkostí v oblasti chování (Hoskovcová, 2006). Je třeba zdůraznit, že pokud včas nepodchytíme, že na psychiku dítěte neblaze působí nějaké těžkosti a problémy, může to mít osudový dopad na celý život jedince. Právě včasné zachycení problémů a zapojení odborné intervence může výrazně pomoci v prevenci rozvinutí sociálně patologických jevů a emocionálních problémů přerůstajících až do psychopatologie dospělých lidí.

Legislativní změny v životě mateřské školy Pro mateřské školy vešla v platnost či účinnost řada zákonných ustanovení, jimiž se musí, nebo v budoucnu bude muset řídit. Přinášíme vám jejich ucelený přehled. Školský zákon č. 561/2004 Sb. - § 16 § 16 Vzdělávání dětí, žáků, a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami (1) Dítětem, žákem a studentem se speciálními vzdělávacími potřebami je osoba se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním.

(2) Zdravotním postižením je pro účely tohoto zákona mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení, vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení nebo chování. (3) Zdravotním znevýhodněním je pro účely tohoto zákona zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování, které vyžadují zohlednění při vzdělávání. (4) Sociálním znevýhodněním je pro účely tohoto zákona a) rodinné prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohrožení sociálně patologickými jevy, b) nařízená ústavní výchova nebo uložená ochranná výchova, nebo c) postavení azylanta, osoby požívající doplňkové ochrany a účastníka řízení o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky podle zvláštního právního předpisu. (5) Speciální vzdělávací potřeby dětí, žáků a studentů zjišťuje školské poradenské zařízení.

Novela školského zákona, zákon č. 178/2016 Sb. zavádí s účinností od září 2017 povinné předškolní vzdělávání a zavádí individuální vzdělávání dětí jako možnou alternativu plnění povinného předškolního vzdělávání v mateřské škole. Mění se pravidla přednostního přijímání dětí ke vzdělávání v mateřské škole (od září 2017 se bude týkat dětí starších čtyř let, od září 2018 dětí starších tří let, od září 2020 dětí od dvou let).

S účinností od září 2020 se rozšiřuje vzdělávání v mateřské škole na děti ve věku od dvou do tří let (mateřské školy budou muset mít pro dvouleté děti ze spádové oblasti vytvořené dostatečné kapacity).

Mění se termín zápisu k povinné školní docházce (PŠD) v základní škole a podání žádosti o odklad PŠD. Zavádí se povinné snižování maximálního počtu dětí ve třídě z důvodu přítomnosti dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí dvouletých. Povinné předškolní vzdělávání a přednostní přijímání k předškolnímu vzdělávání S účinností od 1. ledna 2017 je stanoveno dětem, které dosáhnou pěti let do měsíce září, nastoupit v následujícím školním roce k povinnému předškolnímu vzdělávání. Zavádí se zápis k povinnému předškolnímu vzdělávání, který bude mateřskou školou vypisován ve stanoveném časovém období (prvních 14 dní v květnu). V případě dětí, které neplní povinné předškolní vzdělávání, bude i nadále stanovena možnost zkušebního pobytu v maximální délce tří měsíců.

Od září 2017 je zaváděno přednostní přijímání čtyřletých dětí pocházejících ze spádového obvodu dané mateřské školy (týká se pouze obecních mateřských škol). Mateřská škola bude muset přijmout všechny děti starší čtyř let ze své spádové oblasti do naplnění kapacity (v případě nedostatečných kapacit budou mít přednost děti pětileté přijímané k povinnému předškolnímu vzdělávání). V souvislosti s tímto opatřením bude třeba zajistit, aby kapacity jednotlivých obecních mateřských škol byly od září 2017 nastaveny tak, aby byly schopné přijmout všechny čtyřleté a pětileté děti z jejich spádových oblastí. Od září 2018 bude zavedeno přednostní přijímání dětí starších tří let. Kapacity jednotlivých mateřských škol tedy bude třeba optimálně posílit tak, aby byly schopné přijmout ke vzdělávání všechny tří až pětileté děti z jejich spádové oblasti. Od září 2020 bude zavedeno přednostní přijímání dětí od dvou let. Od ledna 2017 má místně příslušný obecní úřad povinnost mateřské škole poskytnout před termínem zápisu seznam dětí, které mají být přednostně přijaté ke vzdělávání v dané mateřské škole. Mateřská škola musí do svého školního řádu zapracovat informace o podmínkách uvolňování dětí ze vzdělávání a omlouvání absencí včetně způsobu dokládání jejich důvodů. Pokud si ředitel školy vyžádá doložení důvodů nepřítomnosti dítěte, zákonný zástupce tak bude muset učinit do tří dnů od vyžádání. Povinné předškolní vzdělávání v mateřské škole je bezplatné. Vedle vzdělávání v mateřské škole školský zákon umožňuje tři další způsoby plnění povinného předškolního vzdělávání – individuální vzdělávání, vzdělávání v přípravné třídě (přípravném stupni základní školy speciální) a v zahraniční škole. Pokud se zákonný zástupce rozhodne pro některou z alternativních forem plnění povinného předškolního vzdělávání, musí to oznámit mateřské škole, do které je jeho dítě zapsáno, nejpozději tři měsíce před začátkem školního roku, ve kterém se má dítě začít povinně vzdělávat (tzn. do konce května). Individuální vzdělávání u dětí předškolního věku Individuální vzdělávání je jednou z možných forem plnění povinného předškolního vzdělávání. Individuální vzdělávání může probíhat po celý školní rok, nebo jen po jeho určitou část. Pokud zákonný zástupce plánuje své dítě individuálně vzdělávat po převažující část školního roku (nadpoloviční počet dnů školního roku), musí svůj záměr oznámit řediteli mateřské školy, do které je dítě zapsáno, nejpozději tři měsíce před začátkem školního roku, ve kterém se má dítě začít povinně vzdělávat. Pokud se zákonný zástupce rozhodne začít své dítě individuálně vzdělávat v průběhu školního roku, musí to písemně oznámit řediteli mateřské školy, ve které se jeho dítě vzdělává, a vyčkat do doručení oznámení řediteli. Oznámení o individuálním vzdělávání obsahuje identifikační údaje dítěte (jméno a příjmení, rodné číslo, místo trvalého pobytu), období, po které bude dítě individuálně vzděláváno a důvody pro individuální vzdělávání.

Po tom, co ředitel školy obdrží oznámení o individuálním vzdělávání, doporučí zákonnému zástupci oblasti z rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání, ve kterých má být dítě rozvíjeno. Mateřská škola ověřuje, jak si dítě osvojuje očekávané výstupy (schopnosti a dovednosti) v doporučených oblastech. Pokud dítě zaostává v osvojování potřebných schopností a dovedností, pracovníci mateřské školy doporučí rodičům, jak dále postupovat při vzdělávání, aby jejich dítě bylo co nejlépe podpořeno. Mateřská škola musí ve svém školním řádu stanovit termíny a způsob ověřování, přičemž termín ověřování musí být stanoven v rozmezí měsíců listopad až prosinec. Zákonný zástupce se musí ve stanovený termín dostavit s dítětem k ověření získaných schopností a dovedností v určených oblastech. Pokud se zákonný zástupce s dítětem nedostaví k ověření v řádném ani náhradním termínu, ředitel mateřské školy ukončí individuální vzdělávání. Dítě tak musí neprodleně zahájit docházku do mateřské školy, ve které je zapsáno, a to i v případě, že se rodič proti ukončení individuálního vzdělávání odvolá. Pokud bylo individuální vzdělávání ze strany ředitele mateřské školy ukončeno, není již možné dítě opětovně individuálně vzdělávat. Výdaje, které vzniknou při individuálním vzdělávání (např. nákup didaktických her a pomůcek) hradí zákonný zástupce. Pokud se jedná o dítě se speciálními vzdělávacími potřebami, které ke svému vzdělávání potřebuje podpůrné opatření spočívající v kompenzačních pomůckách (tyto pomůcky na základě vyšetření doporučuje školské poradenské zařízení, jejich soupis je uveden v příloze vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků mimořádně nadaných), hradí pořízení těchto pomůcek stát. Stát také hradí výdaje spojené se zařazením dítěte do vzdělávání v příslušné mateřské škole. V případě nepovinného předškolního vzdělávání (tedy vzdělávání dětí do pěti let věku), ředitel školy může rozhodnout o ukončení předškolního vzdělávání dítěte, důvody jsou definovány ve školském zákoně. Od září 2017 nelze ukončit předškolní vzdělávání z výše uvedených důvodů v případě dětí plnících povinné předškolní vzdělávání. Změny týkající se zápisu k povinné školní docházce v základní škole Od 1. 9. 2016 se mění období, ve kterém je zákonný zástupce povinen přihlásit své dítě k zápisu k povinné školní docházce v základní škole. Původní termín 15. ledna až 15. února se mění na 1. dubna až 30. dubna. Dále se mění termín, do kterého může zákonný zástupce podat žádost o odklad povinné školní docházky. Do školního roku 2015/2016 bylo možné doručit žádost o odklad povinné školní řediteli základní školy, do které bylo dítě zapsáno, do 31. Května. Od školního roku 2016/2017 je to již v době zápisu (termín zápisu škola stanovuje v dubnu).

Povinné snižování nejvyššího počtu dětí ve třídě Od září 2016 se zavádí povinné snižování nejvyššího povoleného počtu dětí ve třídě.

Nejvyšší povolený počet dětí ve třídě (24) se snižuje o 2, pokud se ve třídě vzdělává dítě se speciálními vzdělávacími potřebami, kterému jsou poskytována podpůrná opatření 4. a 5. stupně (jedná se o děti s těžkým a kombinovaným zdravotním postižením) nebo dítě s mentálním postižením, kterému jsou poskytována podpůrná opatření třetího stupně (dítě s lehkým mentálním postižením). Pokud je ve třídě dítě, kterému jsou poskytována podpůrná opatření třetího stupně, a nemá mentální postižení, snižuje se nejvyšší povolený počet dětí o 1. Přítomností dětí s přiznanými podpůrnými opatřeními je možné snížit maximální počet dětí ve třídě na 19 dětí (24 – 5). Je důležité upozornit na skutečnost, že k tomuto snižování nebude docházet automaticky ve všech třídách, ale pouze tam, kde je vysoký počet dětí. Například ve třídě, kde se vzdělává 22 dětí a z toho jedno dítě s podpůrnými opatřeními čtvrtého stupně, k reálnému snižování počtu dětí nedojde (24 – 2 = 22). Pokud by se však v této třídě vzdělávaly dvě děti s podpůrnými opatřeními čtvrtého stupně, sníží se počet dětí v této třídě na 20 (24 – 4 = 20). Pravidlo povinného snižování počtu dětí ve třídě má určité výjimky, kdy se neuplatní. Mateřská škola nebude toto pravidlo uplatňovat, pokud by kvůli tomu musela odmítnout dítě, které má podle školského zákona právo na přednostní přijetí ke vzdělávání (ve školním roce 2016/2017 jsou to děti pětileté, ve školním roce 2017/2018 jsou to děti čtyřleté a pětileté, ve školním roce 2018/2019 jsou to děti tříleté až pětileté, od školního roku 2020/2021 jsou to děti dvouleté až pětileté). Pravidlo snižování nejvyššího povoleného počtu dětí ve třídě se neuplatní, pokud ke stanovení podpůrných opatření dojde v průběhu školního roku. V dalším školním roce již ředitel školy musí snížení zohlednit. Lesní mateřské školy Lesní mateřské školy se od 1. 9. 2016 stávají mateřskými školami podle školského zákona. Týká se jich nejen zapsání do rejstříku škol, ale také zahrnutí do normativního financování (na vzdělávání dětí v lesní mateřské škole bude přispívat stát). Lesní mateřská škola může fungovat v celodenním nebo polodenním provozu, maximální doba provozu je navrhována na 9 hodin. Návrh novely vyhlášky dále stanovuje např. nejnižší možný počet dětí ve třídě lesní mateřské školy či povinnost přítomnosti dalšího pedagogického nebo nepedagogického pracovníka ve třídě lesní mateřské školy. Vzdělávání dvouletých dětí Od školního roku 2017/2018 mateřské školy mohou přijímat dvouleté děti, pokud k tomu mají vhodné podmínky, od školního roku 2020/2021 budou již všechny obecní mateřské školy muset mít vytvořené podmínky pro vzdělávání dvouletých dětí a garantovat přednostní přijetí dvouletých dětí z jejich spádové oblasti. Navrhovaná maximální kapacita tříd zřízených výhradně pro děti ve věku dvou až tří let je 16 dětí. V případě tříd, které nebudou zřízeny výhradně pro děti ve věku od dvou do tří let, je od září 2020 navrhováno pravidlo povinného snižování nejvyššího povoleného počtu dětí ve třídě v případě přítomnosti dvouletého dítěte. Za každé dvouleté dítě do dovršení věku tří let se sníží nejvyšší

počet dětí ve třídě o 2. Obdobně jako v případě dětí s podpůrnými opatřeními třetího až pátého stupně, půjde tímto postupem snížit nejvyšší počet dětí na 19 (24 – 5). Pokud se bude jednat o dítě, které je dvouleté a má zároveň podpůrná opatření třetího až pátého stupně, sníží se za něj maximální počet dětí o 2. V případě povinného snižování maximální kapacity třídy z důvodu přítomnosti dvouletých dětí platí stejná výjimka jako u snižování z důvodu přítomnosti dětí, kterým jsou poskytována podpůrná opatření.

Školní stravování Zdroj: Ing. Pavel Ludvík, vedoucí redakce portálu Jídelny.cz Oběd, který dostane dítě ve školní jídelně, je výsledkem jednoho velkého kompromisu. Určitý názor na jídlo má vedoucí školní jídelny, která jídelníček a receptury připravuje. Jinak si jídlo představuje stát, který ho finančně dotuje, případně ředitel školy, který je nadřízeným jídelny. A své požadavky, často velmi zvláštní, ovlivněné filmy, televizí a časopisy, mají strávníci a jejich rodiče. Zatímco stát, škola a jídelna jsou o svých stanoviscích informováni a znají příslušné předpisy, u dětí a jejich rodičů tomu tak často není. Kolik sporů a nepříjemných situací za poslední léta v jídelnách vzniklo jen proto, že rodiče tvrdě uplatňovali své požadavky! Mnoho střetů by odpadlo, kdyby všechny strany znaly svá stanoviska a své možnosti. Trochu legislativy úvodem Školní stravování je služba organizovaná a dotovaná státem a stát proto pro něho stanovuje poměrně přesná pravidla. Obecné zmínky o školním stravování najdeme ve školském zákoně 561/2004, ovšem skutečnou alfou a omegou je vyhláška 107/2005 o školním stravování, která určuje, jak mají školní obědy vypadat v praxi. Nepředstavuje nijak těžké nebo odborné čtení a tak se s ní snadno může seznámit každý rodič.

Vyhláška stanovuje dvě základní požadavky: a) Finanční limit na nákup potravin, z nichž bude oběd připraven, respektive jeho rozmezí. b) Průměrnou měsíční spotřebu určitých druhů potravin na jeden oběd. (tzv. spotřební koš) Základní pravidlo zní: Dotované školní stravování je možno poskytovat pouze tehdy, jestliže splňuje požadavky stanovené touto vyhláškou.

Dalším předpisem, který výrazně koriguje provoz školních jídelen, je vyhláška 137/2004, obsahující hygienická pravidla, kterými se školní jídelna musí řídit. A ta jsou často tak přísná, že prakticky omezují přípravu určitých jídel, u některých ji dokonce vylučují. Obědy jsou moc drahé?! Cena oběda se skládá ze třech částí: potraviny, mzdy a režie. O tom, co stojí potraviny, jestli jejich

cena stoupá nebo klesá, se můžeme snadno přesvědčit. Mnoho jídelen nakupuje potraviny ve velkoobchodech za ceny nižší, ale je bohužel i mnoho takových, kam velkoobchod odmítá dodávat (obvykle těch, kde se stravuje málo žáků). Těm pak nezbývá, než aby nakupovaly v běžném obchodě za běžné ceny. Zatímco materiálovou část ceny mohou mít rodiče pod kontrolou, horší je to s náklady mzdovými a režijními. Pokud jde o mzdy, tak každý rodič, který se zajímá o dění kolem sebe, ví, že platy ve školních jídelnách jsou velmi nízké, řada kuchařek dnes pracuje za minimální mzdu. Režijní náklady (energie, údržba, opravy, stroje, zařízení, vybavení, školení personálu) pak závisí na konkrétních podmínkách každé jídelny a mohou být i ve srovnatelných jídelnách skutečně různé. Obědy platím a proto mám právo... Ta práva jsou bohužel velmi malá. Poskytování školních obědů je služba poskytovaná hromadně, kde bohužel není prostor pro uspokojení různých individuálních potřeb, a proto se rodiče bohužel musí smířit se stanovenými pravidly.

Druhým důvodem, proč rodiče na leccos právo nemají, je to, že náklady na oběd neplatí v plném rozsahu. Školní obědy jsou u nás výrazně dotovány, míra dotace může být kolem 60 %. Cena oběda (stravenky), kterou platí rodiče, představuje pouze náklady na potraviny, zatímco mzdové a režijní náklady hradí někdo jiný. Běžné materiálové náklady na 1 oběd se v současnosti pohybují kolem 20 Kč (v závislosti na věku dítěte). Rodič, který stravenku hradí, musí počítat s tím, že min. dalších 30 Kč (mzdy a režie) mu přidá někdo jiný. A ten někdo si pochopitelně osobuje právo stanovovat, jak má oběd vypadat. Rodič tedy platí jen menší část celkových nákladů a jejich právo určovat, jak má oběd vypadat, je značně omezeno. Mému synovi nevyhovuje, co dostává na oběd Protože stát školní stravování dotuje, poměrně přesně určuje, jak by mělo vypadat složení školních obědů. Není to ale tak, že by vyžadoval vařit jen podle schválených receptur, že by zakazoval např. párky nebo klobásy nebo že by ve školkách bylo povinné mléko ke snídani. Vyhláška 107/2005 obsahuje průměrnou měsíční spotřebu vybraných druhů potravin na strávníka, tzv. spotřební koš, a tu musí jídelny dodržovat. Vedoucí jídelny rozdělí potraviny do určitých skupin (např. maso, mléko, zelenina), jednou za měsíc sečte jejich spotřebu a dělí počtem obědů. Dostane tak spotřebu těchto skupin na 1 oběd a ta musí s určitou tolerancí odpovídat zmíněné tabulce. Např. u dětí 1. stupně ZŠ musí jídelna za měsíc vykázat spotřebu 10 g luštěnin na 1 oběd, 12 g tuků nebo 19 g mléčných výrobků.

Dodržování spotřebního koše bývá předmětem kontroly ČŠI, žádná jídelna si ho nedovolí ignorovat a nemůže přitom brát ohled na individuální požadavky jednotlivých strávníků. Požadavků, které rodiče i děti vznášejí, je mnoho: více zeleniny a méně zeleniny, více masa a méně masa, méně uzenin, ryb, luštěnin apod. Někdy je možné o těchto požadavcích se školou nebo jídelnou jednat. Je však třeba brát ohled na spotřební koš a finanční náklady s tím vzniklé. Jestliže jídelna dokáže i po splnění vašich požadavků dodržet spotřební koš, pak není problém. Obecně však lze říci, že snížení spotřeby ryb nebo luštěnin bude pro jídelny problematické, protože v těchto

skupinách dodržují normu jen tak tak. Pozor ale na to, že některé změny se mohou promítnout v ceně jídla. Jídelna musí dodržet finanční limit. Syn dostává malé porce masa Vyhláška 107/2005 předepisuje, že ve věkové kategorii 11-14 let má dítě za měsíc v průměru dostat 70 g masa na jeden oběd, dítě do 6 let 55 g masa (počítáno v syrovém stavu, takže po technologické přípravě bude masa samozřejmě méně). Kuchařky jistě mohou při mimořádných příležitostech připravit porce např. 100 gramové, ale příště zase musí ušetřit. Např. do rizota dají masa jen 50 g. V případě nespokojenosti si můžete nechat porci převážit. Pokud by jídelna dlouhodobě podávala např. žákům druhého stupně větší porce masa, překročí spotřebu masa danou vyhláškou a velmi pravděpodobně také nedodrží finanční limit. A to si žádná jídelna nedovolí, protože na nákup potravin má jen ty peníze, které vybere od rodičů. Vaří se podle norem?! V České republice neexistují předepsané normy (receptury) pro školní stravování. Jsou jen některé, které se obecně doporučují, ale ani ty jídelna nemusí používat. Nelze však zjednodušeně říci, že jídelna si může vařit, co chce. Musí se vejít do stanovených finančních limitů a současně musí splnit spotřební koš. Splnit současně oba požadavky není jednoduché. Natolik jídelnu omezují, že si nemůže v jídelním lístku dovolit žádné extravagance. V mnoha jídelnách však hledají a vymýšlejí nové a nové receptury, kterými by strávníky upoutali. Složení jídelníčku Pro kombinace receptur a jejich výskyt v měsíčním jídelníčku neexistují přesná pravidla. Vedoucí jídelny musí sestavit jídelní lístek především tak, aby dodržela výživové normy (spotřební koš). Existuje ale řada neoficiálních doporučení: např. maximálně 2 sladká jídla měsíčně, 2 krát měsíčně ryby, 4 krát měsíčně zeleninové bezmasé jídlo, dva dny po sobě by neměla být stejná příloha, polévka by měla být odlišného typu než hlavní jídlo apod. Zkušenosti ukazují, že když jídelna tato doporučení respektuje, obvykle také dodrží spotřební koš. I dodržování těchto zásad bývá předmětem kontrol jídelen, ale závěry jsou spíše formou doporučení, upozornění. Při nedodržování těchto zásad nelze uplatnit sankce, rodiče si je nemohou vynutit, někdy to z provozních důvodů ani nelze. Nemůžeme označit jídelníček jednoduše za hrozný, musíme konkrétně uvést porušení obvyklých zásad a úpravu skladby jídelníčku vyjednat s vedením školy. Úzkostlivé maminky se ptají, jak je možné, že se v jejich mateřské školce podává uzené maso a uzeniny vůbec, proč se nepoužívají ve větší míře umělé margariny (typu Rama) apod. Obavy také panují o vliv vnitřností, máku apod. na zdravotní stav dítěte. Všechny potraviny, které jsou dostupné na českém trhu, jsou zdravotně nezávadné a vyhovují zákonu o potravinách 110/97. Z tohoto důvodu nelze jejich používání jednoduše zakázat. Jde spíše o to, jak často se dětem podávají a jak vhodné jsou pro danou věkovou kategorii. Oběd po dobu nemoci a o prázdninách Starší rodiče si ještě pamatují, že oběd mohlo dítě odebírat v době nemoci a také o prázdninách. Dnes to již neplatí a někteří rodiče to považuji za zlovůli kuchařek či jejich lenost vařit v době

prázdnin. Není tomu ale tak. Školský zákon umožňuje odebírat dotované školní obědy pouze v době školního vyučování a jen tehdy, je-li dítě vyučování přítomno. Za vyučování se považují také školní výlety, soutěže a další podobné akce. Jestliže dítě onemocní, může za dotovanou cenu zakoupit pouze oběd v první den nemoci, pak již ne. Příloha č. 1 k vyhlášce č. 107/2005 Sb.

Výživové normy pro školní stravovaní Průměrná měsíční spotřeba vybraných druhů potravin na strávníka a den v gramech, uvedeno v hodnotách "jak nakoupeno". Druh a množství vybraných potravin v g na strávníka a den hlavní a Mléko Mléčné Tuky Cukr Zelenina Ovoce doplňková Maso Ryby Brambory Luštěniny tekuté výr. volné volný celkem celkem jídla 3-6 r. přesnídávka, 55 10 300 31 17 20 110 110 90 10 oběd, svačina 7-10 r. oběd 64 10 55 19 12 13 85 65 140 10 11-14 r. 70 10 70 17 15 16 90 80 160 10 oběd 15-18 r. 75 10 100 9 17 16 100 90 170 10 oběd celodenní stravování 3-6 r. 114 20 450 60 25 40 190 180 150 15 7-10 r. 149 30 250 70 35 55 215 170 300 30 11-14 r. 159 30 300 85 36 65 215 210 350 30 15-18 r. 163 20 300 85 35 50 250 240 300 20 Druh a množství vybraných druhů potravin v g na strávníka a den pro laktoovovegetariánskou výživu Mléko Mléčné Tuky Zelenina Ovoce Vejce Cukr volný Brambory Luštěniny tekuté výr. volné celkem celkem 3-6 r. přesnídávka, 15 350 75 12 20 130 115 90 20 oběd, svačina 7-10 r. oběd 15 250 45 12 12 92 70 140 15 11-14 r. 15 250 45 12 15 104 80 160 15 oběd 15-18 r. 15 250 45 12 13 114 90 160 15 oběd 15-18 r. celodenní 25 400 210 35 40 370 290 250 30 stravování

1. Průměrná spotřeba potravin je vypočtena ze základního sortimentu potravin tak, aby bylo zajištěno dosažení příslušných výživových norem. Je uvedena v hodnotách "jak nakoupeno" a je do ní proto zahrnut i přirozený odpad čištěním a dalším zpracováním. Z celkové denní výživové dávky se počítá v průměru 18% na snídani, 15% na přesnídávku, 35% na oběd, 10% na odpolední svačinu a 22% na večeři. 2. Spotřeba potravin odpovídá měsíčnímu průměru s přípustnou tolerancí + - 25 % s výjimkou tuků a cukru, kde množství volných tuků a volného cukru představuje horní hranici, kterou lze snížit. Poměr spotřeby rostlinných a živočišných tuků činí přibližně 1 : 1 s důrazem na zvyšování podílu tuků rostlinného původu. 3. Množství zeleniny, ovoce a luštěnin lze zvýšit nad horní hranici tolerance. Při propočtu průměrné spotřeby se hmotnost sterilované a mražené zeleniny násobí koeficientem 1,42. U sušené zeleniny se hmotnost násobí koeficientem 10 (10 dkg = 1 kg). 4. Součástí jídel je vždy nápoj a k dosažení žádoucích hodnot vitamínu C je nutno zařazovat do jídelníčku nápoje, kompoty a zeleninové saláty s přídavkem vitamínu C. 5. Laktoovovegetariánskou výživu lze uplatnit v případě, že s tím souhlasí všichni zákonní zástupci nezletilých strávníků nebo zletilí strávníci, nebo u provozovatelů stravovacích služeb, kde lze uplatnit podávání jídel na výběr. Průměrnou spotřebu potravin lze doplnit drůbežím a rybím masem. 7. Souhlasí-li zákonný zástupce strávníka nebo zletilý strávník, lze strávníkům ze tříd se sportovním zaměřením, strávníkům vykonávajícím sportovní přípravu a strávníkům v konzervatoři připravujícím se v oboru tanec zvýšit celkovou denní výživovou dávku s přihlédnutím k charakteru tělesné činnosti až o 30 %. Další zvýšení je možné pouze na doporučení lékaře. Příloha č. 2 k vyhlášce č. 107/2005 Sb.

Finanční limity na nákup potravin Věkové skupiny strávníků, hlavní a doplňková jídla 1. Strávníci do 6 let snídaně přesnídávka oběd svačina večeře Celkem (celodenní) na nápoje 2. Strávníci 7-10 let snídaně přesnídávka oběd

Finanční limity Kč/den/strávník 7,00 až 13,00 6,00 až 9,00 14,00 až 25,00 6,00 až 9,00 12,00 až 19,00 45,00 až 75,00 3,00 až 5,00

9,00 až 15,00 7,00 až 12,00 16,00 až 32,00

svačina večeře Celkem (celodenní)

6,00 až 10,00 14,00 až 25,00 52,00 až 94,00

Zdravě a chutně Brokolicová polévka se špenátem Ingredience pro 4 osoby: 1 hlávka brokolice, 1 menší pórek, 100 g čerstvého špenátu, ½ cibule, 1-2 stroužky česneku, 1 lžíce řepkového oleje, čerstvá petrželka, sůl, 150 ml a 1 lžíce másla na zahuštění Postup: Najemno nasekáme cibulku a česnek a orestujeme je na oleji. Přidáme na menší hlavičky rozdělenou brokolici, podlijeme troškou vody a dusíme asi tak 5 minut. Pórek nakrájíme na kolečka a špenátové listy zbavíme řapíku a přidáme k brokolici. Zalijeme asi 1,5 litrem vody nebo domácím zeleninovým vývarem a vaříme dalších 10 minut. Rozmixujeme v krém, dochutíme solí, čerstvou petrželkou a zahustíme mlékem s máslem. Polévka s drožďovými knedlíčky Ingredience: 300 g hovězího masa na polévku, 300 g kořenové zeleniny (mrkev, celer, petržel), 2 bobkové listy, 2 kuličky nového koření, 2 kuličky pepře, sůl a bylinky do polévky Ingredience na drožďové knedlíčky: 1 kostka droždí (cca. 40 g), 1 lžíce másla, 1 jarní cibulka, cca. 80 g (celozrnné) strouhanky, 1 vejce, asi 2 lžíce mléka, pepř (nemusí být), špetka soli a kadeřavá petrželka Postup: Připravte si vývar z hovězího masa tak, že jej budete společně s kořením pozvolna vařit při nízké teplotě a přiklopené 2-3 hodiny, dokud nebude měkké. Poté očistěte a nakrájejte kořenovou zeleninu na kostičky, zalijte hotovým vývarem a vařte přibližně 10 minut. Mezitím nasekejte jarní cibulku na drobno a zlehka ji orestujte na másle tak, aby se nepřipálila, přidejte droždí a míchejte, dokud se neutvoří malé hrudky. Poté odstavte a po vychladnutí vmíchejte strouhanku, vejce, petrželku, sůl, případně pepř a mléko tak, aby vzniklo středně tuhé těsto. Chvilku nechte odstát a pak tvarujte lžičkou malé knedlíčky. Vařte je s polévkou přibližně 3 minuty. Nakonec vývar dochutíte bylinkami do polévky. Petrželku v knedlíčkách můžete nahradit i jinými bylinkami jako třeba majoránkou nebo pažitkou.

Kuskus s kuřecím masem a zeleninou Ingredience: 70 g kuskusu, 1 kuřecí prso, 50 g hrášku, 1 mrkev, šalotku, 1 lžíci olivového oleje a bylinková sůl Postup: Na teflonové pánvi rozehřejte olivový olej a orestujte najemno nakrájenou šalotku. Přidejte nakrájené kuřecí prso, ochuťte bylinkovou solí a podlijte troškou vody. Až se maso zatáhne, zasypte jej hráškem a mrkví. Přikryjte pokličkou a nechte po dobu cca. 10 minut dusit. Mezitím si připravte kuskus podle návodu na obalu. Nakonec vše smíchejte a přidejte ještě jednu lžičku olivového oleje. Kuskus je spařená a do kuliček tvarovaná krupice z pšenice. Jeho příprava je snadná, stačí jej zalít vroucí vodou a za 7 minut už jej můžete podávat buď na sladký, nebo na slaný způsob. Kromě sacharidů je kuskus dobrým zdrojem rostlinných bílkovin a vlákniny. Obsahuje vitamíny skupiny B, vitamin E, vápník, železo a fosfor. Mrkev a hrášek dodá jídlu sladkou, a tedy pro děti přirozenou chuť obohacenou o karoteny a kuřecí maso důležité živočišné bílkoviny. Pečený amur s tymiánem Ingredience: 400 g čerstvého filetu amura bílého, 1 lžíce olivového oleje, šťáva z citrónu, pepř , mořská sůl a čerstvý tymián Postup: Rybu omyjte, osušte, osolte, případně opepřete a pokapejte šťávou z citrónu. Vložte amura do pečící nádoby, pokapejte olivovým olejem a vložte celé snítky tymiánu. Pečte rybu v předehřáté troubě na 180°C přibližně 20 minut. Podle potřeby podlijte troškou vody. Podávejte s bramborami, rýží nebo zeleninovým salátem či salátem z červené čočky. Amur bílý je původem kaprovitou rybou. Jeho maso je však bílé a téměř bez kostí. Připravit jej můžete i v páře nebo na grilu nejlépe jako celou rybu o hmotnosti okolo dvou kilogramů. Amur bílý patří mezi nízkokalorické ryby. Obsahuje lehce stravitelné bílkoviny, nenasycené mastné kyseliny, vitamíny A, D, B6 a B12. Z minerálních látek pak vápník, jód, fosfor a draslík.

Jáhlová kaše s jablkem a hruškou Ingredience: 60 g jáhel, 250 ml kojeneckého mléka (pro děti od 2 let bez alergie na mléčnou bílkovinu můžete použít polotučné kravské mléko), 1 lžička třtinového cukru (nemusí být), jablko, hruška

Postup: Jáhly důkladně propláchněte studenou vodou a pak je spařte vroucí kojeneckou vodou. Přendejte je do menšího hrnce, zalijte mlékem. Bude-li to kojenec odmítat, pro sladší chuť můžete přidat lžičku třtinového cukru. Vařte do kašovité hustoty přibližně po dobu 10 minut. V případě potřeby dolijte mlékem. Mezitím omyjte a oloupejte jablko a hrušku. Najemno je nastrouhejte, zasypte jimi ještě teplé jáhly a důkladně vše promíchejte. Budete-li chtít obměnit chuť jáhlové kaše, vyzkoušejte např. rozmačkaný banán. Pro větší děti můžete navrch přidat trošku margarínu a dosladit lžičkou medu. Domácí jáhlová kaše je ideálním a zároveň zdravým jídlem pro kojence a batolata. Oblíbit si ji mohou i větší děti, a to buď na sladký způsob, nebo se zeleninou a masem. Jáhly neobsahují lepek, proto jsou vhodnou potravinou pro celiaky a lidi s alergií na bílkoviny pšenice. Jsou zdrojem hodnotných bílkovin, tuku a řady prospěšných látek, především vlákniny, vitamínů skupiny B, draslíku, hořčíku, železa, zinku, fosforu, mědi a křemíku. Jablko a hruška posílí dětský organismus vitamínem C a antioxidanty. Zdroj: www.receptypro deti.cz

Šťastný a úspěšný rok 2017 Vám a Vašim dětem přejí Bc. Pavlína Linhartová ředitelka

Jana Fialková učitelka

Jarmila Jansová vedoucí školního stravování

Jitka Kuchařová kuchařka

Jana Bušková školnice