Materiály a technická dokumentace TECHNICKÁ DOKUMENTACE Počítačová a konstrukční cvičení

FAKULTA ELEKTROTECHNIKY A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ

Materiály a technická dokumentace Část

TECHNICKÁ DOKUMENTACE Počítačová a konstrukční cvičení

Garant předmětu: Doc. Ing. Josef Jirák, CSc. Autoři textu: Prof. Ing. Pavel Procházka, CSc. Ing. Zdenka Rozsívalová

2

Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně

Obsah 1

ÚVOD ................................................................................................................................ 6

2

POČÍTAČOVÁ CVIČENÍ .............................................................................................. 7 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6

3

KONSTRUKČNÍ CVIČENÍ ......................................................................................... 46 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5

4

PRAVOÚHLÉ PROMÍTÁNÍ - DOKRESLOVÁNÍ TŘETÍHO POHLEDU .................................. 59 ZOBRAZOVÁNÍ SOUČÁSTÍ S VYUŽITÍM METODY „E“ (VÝBĚR SPRÁVNÝCH ŘEŠENÍ).... 65 PRAVOÚHLÉ PROMÍTÁNÍ TŘÍROZMĚRNÝCH TĚLES...................................................... 66

ŘEŠENÉ ÚKOLY A VZORY ŘEŠENÍ PRO CVIČENÍ C (POČÍTAČOVÁ) A N (KONSTRUKČNÍ ČÁST)..................................................................................... 68 5.1 5.2

6

ÚVOD KE KONSTRUKČNÍM CVIČENÍM ........................................................................ 46 ÚPLNÝ VÝKRES SOUČÁSTI ROTAČNÍHO CHARAKTERU – ÚKOL Č. 1............................ 47 ÚPLNÝ VÝKRES PLOCHÉ NEBO HRANATÉ SOUČÁSTI – ÚKOL Č. 2 ............................... 50 ZNAČKY PRO ELEKTROTECHNICKÁ SCHÉMATA – ÚKOL Č 3 ....................................... 57 ELEKTROTECHNICKÉ SCHÉMA – ÚKOL Č. 4................................................................ 58

ÚLOHY K PROCVIČOVÁNÍ ...................................................................................... 59 4.1 4.2 4.3

5

ÚVOD K ČÁSTI POČÍTAČOVÝCH CVIČENÍ – CVIČENÍ TYPU C......................................... 7 ÚVOD DO POČÍTAČOVÝCH CVIČENÍ. PROSTŘEDÍ GRAFICKÉHO EDITORU AUTOCAD. KRESLICÍ PŘÍKAZY. CVIČENÍ C1.................................................................................. 9 EDITAČNÍ PŘÍKAZY. 2D MODELOVÁNÍ TECHNICKÝCH TĚLES. CVIČENÍ C2 .............. 17 PSANÍ TEXTU. KÓTOVÁNÍ. ŠRAFOVÁNÍ. HODNOCENÉ ÚLOHY. CVIČENÍ C3 .............. 29 VLASTNÍ UŽIVATELSKÉ PROSTŘEDÍ. RUTINNÍ OVLÁDÁNÍ AUTOCADU PRO 2D TVORBU. CVIČENÍ C4 ............................................................................................................... 35 PŘÍLOHA 1 – DOPLŇKY K ČÁSTEM „VÝKLAD“ .......................................................... 41

PŘÍKLADY ŘEŠENÍ ÚKOLŮ .......................................................................................... 68 VZOROVÁ ŘEŠENÍ - PŘÍKLADY ................................................................................... 69

LITERATURA ............................................................................................................... 75

Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace

3

Seznam obrázků OBR. 2-1 POPIS GRAFICKÉ OBRAZOVKY .................................................................................... 10 OBR. 2-2 REŽIMY ZOOM A PAN ............................................................................................. 12 OBR. 2-3 PŘEPÍNÁNÍ MEZI HLADINAMI ...................................................................................... 13 OBR. 2-6 PRAKTICKÉ POUŽITÍ KRESLICÍCH A UCHOPOVACÍCH REŽIMŮ ...................................... 15 OBR. 2-7 KRESLENÍ PRŮMĚTŮ ROTAČNÍ SOUČÁSTI ................................................................... 16 OBR. 2-8 KRESLENÍ PRŮMĚTŮ PLOCHÉ SOUČÁSTI ..................................................................... 16 OBR. 2-9 EFEKTIVNÍ ZOBRAZENÍ ROTAČNÍ SOUČÁSTI................................................................ 17 OBR. 2-10 EFEKTIVNÍ ZOBRAZENÍ PLOCHÉ SOUČÁSTI ............................................................... 18 OBR. 2-11 POUŽITÍ EDITAČNÍCH PŘÍKAZŮ KE KRESLENÍ TECHNICKÝCH OBJEKTŮ – ÚKOL 1 ...... 20 OBR. 2-12 POUŽITÍ EDITAČNÍCH PŘÍKAZŮ KE KRESLENÍ TECHNICKÝCH OBJEKTŮ – ÚKOL 2 ...... 20 OBR. 2-13 POUŽITÍ EDITAČNÍCH PŘÍKAZŮ KE KRESLENÍ TECHNICKÝCH OBJEKTŮ – ÚKOL 3 ...... 20 OBR. 2-14 POUŽITÍ EDITAČNÍCH PŘÍKAZŮ KE KRESLENÍ TECHNICKÝCH OBJEKTŮ – ÚKOL 4 ...... 21 OBR. 2-15 POUŽITÍ EDITAČNÍCH PŘÍKAZŮ KE KRESLENÍ TECHNICKÝCH OBJEKTŮ – ÚKOL 5 ...... 21 OBR. 2-16 POUŽITÍ EDITAČNÍCH PŘÍKAZŮ KE KRESLENÍ TECHNICKÝCH OBJEKTŮ – ÚKOL 6 ...... 21 OBR. 2-17 POUŽITÍ EDITAČNÍCH PŘÍKAZŮ KE KRESLENÍ TECHNICKÝCH OBJEKTŮ – ÚKOL 7 ...... 22 OBR. 2-18 POUŽITÍ EDITAČNÍCH PŘÍKAZŮ KE KRESLENÍ TECHNICKÝCH OBJEKTŮ – ÚKOL 8 ...... 22 OBR. 2-19 POUŽITÍ EDITAČNÍCH PŘÍKAZŮ KE KRESLENÍ TECHNICKÝCH OBJEKTŮ – ÚKOL 9 ...... 22 OBR. 2-20 POUŽITÍ EDITAČNÍCH PŘÍKAZŮ KE KRESLENÍ TECHNICKÝCH OBJEKTŮ – ÚKOL 10 .... 23 OBR. 2-21 POUŽITÍ EDITAČNÍCH PŘÍKAZŮ KE KRESLENÍ TECHNICKÝCH OBJEKTŮ – ÚKOL 11 .... 23 OBR. 2-22 ZOBRAZENÍ SOUČÁSTÍ METODOU „E“ – ÚKOL 1 - 4 ................................................. 24 OBR. 2-23 KRESLENÍ A DOKRESLOVÁNÍ PRŮMĚTŮ TECHNICKÝCH TĚLES .................................. 25 OBR. 2-24 ZOBRAZENÍ SOUČÁSTÍ METODOU „E“ – ÚKOL 5 - 10 ............................................... 26 OBR. 2-25 ZOBRAZENÍ SOUČÁSTÍ METODOU „E“ – ÚKOL 11 - 16 ............................................. 28 OBR. 2-26 PSANÍ TEXTU ............................................................................................................ 29 OBR. 2-27 KÓTOVACÍ STYLY .................................................................................................... 31 OBR. 2-28 ŠRAFOVÁNÍ .............................................................................................................. 32 OBR. 2-29 ÚPLNÝ VÝKRES SOUČÁSTI – ÚKOL 1 ........................................................................ 33 OBR. 2-30 ÚPLNÝ VÝKRES SOUČÁSTI – ÚKOL 2 ........................................................................ 34 OBR. 2-31 ÚPLNÝ VÝKRES SOUČÁSTI – ÚKOL 3 ........................................................................ 34 OBR. 2-32 ÚPLNÝ VÝKRES SOUČÁSTI – PŘEDLOHA 1 ................................................................ 39 OBR. 2-33 ÚPLNÝ VÝKRES SOUČÁSTI – PŘEDLOHA 2 ................................................................ 39 OBR. 2-34 ÚPLNÝ VÝKRES SOUČÁSTI – PŘEDLOHA 3 ................................................................ 40 OBR. 2-35 ÚPLNÝ VÝKRES SOUČÁSTI – PŘEDLOHA 4 ................................................................ 40

Seznam tabulek TABULKA 2-1 VÝZNAM A VOLBA REŽIMŮ ................................................................................. 12 TABULKA 2-2 EDITAČNÍ PŘÍKAZY ............................................................................................. 19 TABULKA 2-3 KÓTOVÁNÍ – ZÁKLADNÍ MOŽNOSTI..................................................................... 31

4


Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně Studijní program:

Elektrotechnika, elektronika, komunikační a řídicí technika

Studium:

Bakalářské

Studijní obor:

Mikroelektronika a technologie

Název předmětu: Materiály a technická dokumentace Garantující ústav:

Elektrotechnologie

Garant:

Doc. Ing. Josef Jirák, CSc.

Rozsah předmětu:

2/3 (65 hod), z toho:

přednášky

26 hod

Kredity:

6

cvičení

39 hod

P

N

L

C

O

hod

kredit garant

26

9

15

0

12

5

6

UETE

Anotace: Materiály a technická dokumentace

(BMTD)

1B1 – P – 5/6 – zk – UETE Materiály pro elektrotechniku a elektroniku, klasifikace. Elektricky vodivé a odporové materiály. Supravodivost. Feromagnetické a ferimagnetické materiály. Dielektrické a izolační materiály. Polovodičové materiály. Materiály pro optoelektroniku. Kompozitní materiály. Normalizace dokumentů (ISO, EN, IEC, ETS, ČSN). Výkresy součástí a sestavení. Schémata v elektrotechnice. Dokumentace pro desky plošných spojů (DPS). Diagramy. Textové dokumenty. Informační databáze. Počítačové podpory pro tvorbu dokumentace. Osnova přednášek: 1.

Technická dokumentace (třídění, požadavky, zpracování, manipulace), struktura normalizace v ČR. Základní normalizace - přehled. Prostředky CAE. Filosofie obsluhy systému Autocad 2002. Pracovní prostředí systému Autocad pro práci ve 2D.

2.

Výkresy součástí a sestavení (požadavky, náležitosti). Metody pravoúhlého zobrazování (metoda E , A), názorné zobrazení. Prostředky efektivního zobrazení na výkresech (řezy, průřezy, pohledy,smluvní zobrazení.

3.

Udávání rozměrů na grafických dokumentech. Druhy přesnosti rozměrů, zápis přesnosti rozměrů. Předepisování drsnosti a úprav povrchů. Geometrické tolerance tvaru a polohy. Poznámky a texty na výkresech.

4.

Náležitosti výkresu sestavení, předpis konstrukčních materiálů, kusovník. Technologická dokumentace, ekonomické vazby konstrukce a technologie, technologické a funkční kótování. Textové dokumenty a grafy.

5.

Schémata. Elektrotechnická schémata I (značky elektrických komponent, kreslení spojů, označování předmětů v elektrotechnice).

6.

Elektrotechnická schémata II (způsoby kreslení a druhy schémat). Výkresová dokumentace pro plošné spoje Trendy technické přípravy výroby. Elektronická definice výrobku a systémy Product Data Management.

7.

Materiály pro elektrotechniku a elektroniku. Složení, struktura a řízení vlastností materiálů. Látky krystalické, amorfní a reálně nekrystalické. Pásový model vodivosti.

8.

Polovodičové materiály. Elementární a sloučeninové polovodiče. Polovodiče vlastní a příměsové. Organické polovodiče. Termodynamická rovnováha v polovodičích.

9.

Materiály pro optoelektroniku. Optická vlákna, tekuté krystaly. Displeje a zobrazovače.

10.

Vodivé materiály. Materiály elektrovodné a odporové. Pájky, materiály na doteky, termočlánky, pojistky. Materiály pro zátavy a soubory vývodů. Supravodiče.

11.

Materiály magneticky měkké a magneticky tvrdé. Fero- a ferimagnetické materiály, práškové magnetické materiály. Materiály pro záznamová média. Kovová skla.


5

12.

Izolační a dielektrické materiály. Anorganické izolanty – slídové výrobky, skla, keramické materiály. Organické izolanty – plastomery, elastomery.

13.

Dielektrika, piezoelektrika, elektrety. Kompozity a plátované materiály. Materiály pro výrobu plošných spojů. Laky, lepidla, tmely. Materiály a ekologie.

Osnova cvičení: Počítačová cvičení: 1) Úvod do počítačových cvičení. Prostředí grafického editoru Autocad. Kreslicí příkazy. 2) Editační příkazy. 2D modelování technických těles. 3) Psaní textu. Kótování. Šrafování. Hodnocené úlohy. 4) Vlastní uživatelské prostředí. Rutinní ovládání Autocadu pro 2D tvorbu. Konstrukční a numerická cvičení: 1) Technické výkresy. Způsoby zobrazování. Kótování a tolerování. Úplný výkres součásti. Úplný výkres hranaté nebo ploché součásti a součásti rotačního charakteru. Zadání úloh konstrukčních cvičení. 2) Značky elektrotechnických schémat. Elektrotechnické schéma. 3) Základní vztahy pro elektrotechnické výpočty. Příklady výpočtů. Laboratorní cvičení: 1) Úvod do laboratorní výuky. Zásady měření a vyhodnocování vlastností materiálů. 2) Měření vybraných laboratorních úloh (4x za semestr) dle seznamu laboratorních cvičení: 1. Měření teplotní závislosti rezistivity vodivých a odporových materiálů. 2. Měření V/A charakteristiky žárovky, variátoru a variátoru. 3. Měření relativní permitivity a ztrátového činitele izolantů rezonanční metodou na Q – metru. 4. Měření vnitřního a povrchového odporu izolantů a) metodou napěťového děliče (Megaohmmetrem IM5e) b) metodou voltampérovou. 5. Měření měrných ztrát feromagnetických materiálů osciloskopickou metodou. 6. Měření a vyhodnocení teplotní závislosti odporu termistorů. 7. Automatizované měření termoelektrického napětí termočlánků pomocí měřicí ústředny HP 34970A. 8. Měření relativní permitivity a ztrátového činitele izolantů na přesném RLCG-metru. 9. Měření relativní permitivity a ztrátového činitele izolantů na Scheringově mostě. 10. Měření teplotní závislosti počáteční permeability feritů. 11. Měření vnitřního a povrchového odporu izolantů pomocí megaohmmetru HP 4339B. 12. Měření šířky zakázaného pásma polovodičových materiálů. 13. a) Měření měrných ztrát feromagnetických materiálů kalorimetrickou metodou b) Práce s databázemi elektrotechnických materiálů.

6


1 Úvod Tento učební text byl zpracován pro cvičení předmětu „Materiály a technická dokumentace“. Předmět je zařazen jako povinný v 1. ročníku bakalářského studijního programu „Elektrotechnika, elektronika a komunikační a řídicí technika“ Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně. Text je určen pro počítačová (typ cvičení C) a konstrukční (typ cvičení N) cvičení tohoto předmětu. Kumulování podkladů pro tyto dva typy cvičení do jednoho textu bylo voleno proto, že koncepce předmětu je stavěna tak, aby se základy tvorby technické dokumentace opíraly vedle potřeby manuálního zpracování dokumentu i o potřebné znalosti počítačové podpory této činnosti. Text obsahuje: a) výkladové části, které mají posloužit především k tomu, aby po jejich nastudování mohli studenti přicházet na vlastní cvičení již s potřebnými znalostmi a cvičení tak mohlo být věnováno efektivní práci studentů na jednotlivých úlohách a úkolech cvičení b) zadání úkolů pro samostatnou práci studentů ve cvičení, které mají umožnit efektivní práci studentů na individuálních zadáních v průběhu vlastního cvičení c) zadání úkolů pro samostatnou práci studentů kontrolovanou pomocí odevzdání práce učiteli, včetně návodů k jejich zpracování d) sady zadání úkolů určených pro samostudium příslušné problematiky e) řešení některých typických úkolů a ukázky vzorových provedení řešení některých úkolů. Cílem textu je být studijní oporou pro studenty, a to jak ve vlastním cvičení předmětu „Materiály a technická dokumentace“, tak i pro samostudium tématiky tohoto předmětu. Přehlednou formou a za pomocí názorných příkladů (řešených i neřešených) text seznamuje studenty se základy zpracování technických dokumentů především s využitím prostředí počítačové podpory (grafický editor AUTOCAD 2002 cz). Text je stavěn jako navazující na učební text určený pro přednášky předmětu „Materiály a technická dokumentace“ (Procházka P., Rozsívalová Z.: Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace. ET Brno 2002 – viz: http://wes.feec.vutbr.cz/UETE/). Snahou autorů bylo, aby text byl k dispozici studentům co nejdříve, a proto se autoři omlouvají za případné jeho nedostatky a uvítají připomínky směřující k jeho zdokonalení.


7

2 Počítačová cvičení 2.1 Úvod k části počítačových cvičení – cvičení typu C. Skripta pro cvičení v prostředí grafického editoru Autocad zohledňují tyto skutečnosti: • Na seznámení se s funkcemi a obsluhou Autoacadu jsou vymezeny pouhá 4 cvičení, tj. 4 x 3 = 12 vyučovacích hodin. • Cvičení absolvují studenti s jistými znalostmi SW a obsluhy PC, ale také studenti, jejichž znalosti v této oblasti jsou chabé a s pojmem Autocad se setkávají poprvé. • Rozsah skript je definován a neměl být překročen. • Cvičení v prostředí grafického editoru Autocad probíhá již od prvního týdne semestru, kdy potřebná látka ke cvičením není ještě odpřednášena. Z výše uvedených důvodů bylo nutno volit řadu kompromisů, ze kterých vyplývá: Učební text je zvláště pro první cvičení doplněn výkladem Uvedený výklad obsahuje pouze základní informace a musí být v detailech doplněn učitelem Předpokládá se, že práce studentů budou probíhat na přednastaveném uživatelském prostředí SA3PP.dwt (šablona formátu A3 s popisovým polem), která by měla být instalována v příslušné laboratoři Vychází se z toho, že účelem cvičení je naučit studenty především zpracovávat technickou dokumentaci v prostředí počítačové podpory a problematika nastavení uživatelské prostředí je zařazena až do 4.cvičení, kdy by všichni studenti již měli mít základní znalosti v práci se systémem. Učební text v části Úkoly… (obsahující zadání pro práci studentů) obsahuje méně i více náročné úlohy a je věcí učitele, které úlohy zařadí do výuky a které pomine (podle předběžných znalostí studentů). Popis volby příkazů je orientován na využití roletových menu. Zadávání příkazů zápisem klíčových slov či volbou ikonek v nástrojových panelech je (vzhledem na rozsah skripta) ve výkladu potlačeno. Určení učebního textu: Text je určen pro použití ve cvičeních i k přípravě studentů na tato cvičení. Každému ze čtyř počítačových cvičení ( C1, C2, C3, C4) je věnována jedna kapitola. Jednotlivé kapitoly věnované cvičením C1 až C4 obsahují tyto části: - Úloha…. – představují tématické členění jednotlivých cvičení - Výklad - jsou určeny především pro přípravu studentů na cvičení a předpokládá se, že studenti se s jejich obsahem seznámí (netýká se prvního cvičení předmětu) před vlastním cvičením. - Úkoly k ….. - slouží jako podklady pro zadání individuální práce studentů ve cvičeních i k samostatné studijní přípravě studentů. V kapitole 2.6 označené jako Příloha 1 jsou uvedené některé doplňky k výkladové části skript, jejichž zařazení do textu skript by mohlo roztříštit výkladovou část textu V kapitole 5 Řešené úkoly a vzory řešení pro cvičení C (počítačová) a N (konstrukční část) je uvedeno správné řešení některých úkolů a ukázky vzorových řešení některých zadání kapitoly 4 Úkoly k procvičování.

8


Technické poznámky: Aby se text skript vyjadřoval pokud možno stručně užívají se v něm některé fráze běžné pro obsluhu osobních počítačů. Jedná se o tyto fráze a jejich výklad: Kliknutí - krátký stisk levého tlačítka myš Najetí kurzorem na … - kurzor se přemístí (pohybem myši) na…… Ukázání kurzorem - kurzorem se najede na……a klikne se Vlečení - kurzorem se najede na ….stiskne se levé tlačítko myši a při jeho stisknutí se pohybuje kurzorem- po skončení vlečení se levé tlačítko uvolní


9

Úvod do počítačových cvičení. Prostředí grafického editoru Autocad. Kreslicí příkazy. Cvičení C1

2.2

Počítačové cvičení č. 1 - Cvičení C1

1. nebo 2. semestrový týden

A. Předpokládané vstupní znalosti: 1. základy obsluhy a práce s PC 2. základní pojmy deskriptivní geometrie a 2D promítání (modelování) B. Pokyny pro práci v laboratoři PC: 1. do laboratoře mají studenti přístup po přezutí, v laboratoři je zákaz požívání potravin 2. zaujměte místo u PC podle pokynů učitele, zapamatujte si číslo pracoviště, v dalších cvičeních budete pracovat vždy na stejném pracovišti (u stejného počítače), máte zodpovědnost za PC tohoto pracoviště. 3. počítač spouštějte na vyzvání učitele, přihlaste se vždy pouze svým loginem a heslem 4. ukončení práce na PC proveďte jedním z následujících způsobů (podle pokynu učitele): a) odhlášením uživatele a ponecháním PC v chodu b) vypnutím PC standardním způsobem + vypnutím monitoru 5. na závěr cvičení předejte PC učiteli. Pokud tak neučiníte vystavujete se riziku zodpovědnosti za případnou neúplnost či poškození počítače. C. Úloha C1-1: Popis systému a obrazovky v grafickém režimu:

Výklad : 1.1 POPIS SYSTÉMU: a) Autocad – otevřený návrhový systém ⇒ mnoho možností, ale jeho základní prostředí není uživatelsky přítulné b) grafické prostředí 2D je nekonečně velká plocha -obrazovka je pouze jeho výřez c) pro efektivní práci 2D je třeba si vytvořit vhodné uživatelské prostředí d) mezi základní parametry uživatelského prostředí patří zejména nastavení kreslicích mezí délkových jednotek přesnosti délkových jednotek úhlových jednotek směr úhlu 0 stupňů smysl kladných úhlů hladin (jméno, typ čáry, barva čáry, a další (viditelnost, zamčení, atd) kreslicích pomůcek (KROK, RASTR, Uchopovací režim, režim polárního trasování) nastavení textových stylů nastavení kótovacích stylů (popis výše uvedených pojmů – viz výklad učitele) e) uživatelské prostředí je možno vytvořit v zásadě: • v průběhu tvorby grafického dokumentu ⇒ prodlužení doby tvorby dokumentu • jako samostatný úkol: vytvoření uživatelské šablony (šablon). K vytvoření určitého konkrétního dokumentu se potom volá příslušná (vhodná) šablona ⇒ - zajištění efektivity práce na výkrese - jednotnost provedení dokumentů zpracovaných na dané šabloně

10

Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně f) po spuštění Autocadu (v laboratoři UETE) systém nabídne uživateli řadu pracovních prostředí či šablon které jsou různě vybavené- např.: název souboru a jeho extenze popis acad.dwt základní prostředí Autocadu (používané pro tvorbu uživatelských šablon) Asadiso.dwt SA3text.dwt výuková šablona s informačním textem o nastavených parametrech SA3PP.dwt výuková šablona pro tvorbu 2D dokumentů (všechny potřebné parametry jsou v ní nastaveny tak, aby bylo možno ihned pracovat na tvorbě dokumentu)

1.2 POPIS GRAFICKÉ OBRAZOVKY Panely nástrojů(možnost volby uživatelem)

Řádek nabídky roletových menu (po najetí myší a kliknutí se rozvine nabídka rolety)

seznam definovaných hladin

Panely nástrojů(možnost volby uživatelem)

kurzor

kreslicí plocha

ikona souřadnicového systému, -globální- G -(uživatelský USS viz tabulka 1).

Příkazový řádek Obr. 2-1 Popis grafické obrazovky

kurzorový kříž (velikost lze měnit) po stisku pravého tlačítka myši se zobrazí variabilní kurzorové menu s možností zadání příkazu

Stavový řádek.zobrazení souřadnic kurzoru, přepínače (tlačítka) režimů (KROK,RASTR,ORTO, atd)


11

Úkoly k úloze C 1 - 1: Úkol 1: spusťte Autocad (ikona na ploše W) a seznamte se s grafickou obrazovkou Úkol 2: spusťte prostředí SA3text.dwt a seznamte se s nastavenými parametry této šablony

D. Úloha C1 - 2: Zadávání příkazů , voleb a režimů Výklad: Poznámka: pro přehlednost dalšího výkladu jsou přijaty následující konvence: zkratka Výklad KŘ komunikační řádek RM roletové menu PN panel(y) nástrojů P Příkaz V Volba pV volba dalšího řádu (volba z množiny voleb – „podvolba“) LT (PT) levé (pravé) tlačítko myši 2.1 ZADÁVÁNÍ PŘÍKAZŮ A VOLEB (ZÁKLADY): 2.1.1 Obecně Příkaz se zadává na výzvu „ PŘÍKAZ “ v KŘ Transparentní příkazy lze volat i v průběhu výkonu probíhajícího příkazu Většina volaných příkazů má řadu voleb jimiž lze volit způsob vykonání příkazu Volby se po zadání příkazu zobrazují: - jako submenu je-li příkaz volán z roletového menu - v komunikačním řádku - rozvinutím tlačítek skrytých v panelu nástrojů 2.1.2 Možnosti zadávání příkazů a voleb: Klávesnice: zapsání klíčového slova (nebo klíčových písmen) a potvrzením ENTER (implicitní volby označené „ < > „ lze přijmout pouhým stiskem ENTER RM: najetím kurzoru na příslušný výraz v menu a kliknutím PN: najetím kurzoru (kurzorového kříže) na příslušnou ikonu a kliknutím (v případě rozvinutí seznamu ikon je třeba držet LT myši stisknuté a po výběru ze seznamu ikon uvolnit tlačítko) 2.2 ZADÁVÁNÍ SOUŘADNIC PŘI PRÁCI VE 2D (ZÁKLADY): Klávesnice: zápis souřadnic ve formátu: x,y ortogonální souřadnice vztažené k počátku USS @x , y ortogonální souřadnice vztažené k posledně zadanému bodu @x < y polární souřadnice (relativní souř. k posledně zadanému bodu LT myši: najetím kurzoru na volený bod a kliknutím

12


2.3 VÝZNAM A VOLBA REŽIMŮ – ZÁKLADY Při kreslení entit (objektů) lze využít řady různých režimů jejichž význam spočívá v tom, že usnadňují práci na obrazovce. Mezi základní režimy patří: Tabulka 2-1 Význam a volba režimů zapnutí/vypnutí funkční pozn. stavový řádek- klávesa tlačítko nebo(..) nebo(...) Orto lze kreslit pouze ve směru osy x a y ORTO F8 Rastr zobrazí viditelnou sít bodů bez vztahu ke RASR F7 Hodnoty poloze kurzoru režimů lze F9 Snap kurzor se nepohybuje plynule ale po síti SNAP nastavit: neviditelných bodů s uživatelem R: nastavenou roztečí Nástroje F3 uchopovací umožní přesně navazovat kreslené entity UCHOP P: na sebe. Při navazování nově kreslených Nastavení (volba entit na významné body již nakreslených kreslení z PN) entit se vysvítí symboly.Vysvícení (viz *) symbolu znamená, že je zajištěna Příloha1) návaznost. (popis režimů uchopování – viz výklad učitele) polární umožní kreslit s využitím trasování POLAR F10 trasování ***) uživatel může nastavit počátek (RM: Nástroje změna souřadného systému do libovolného V: Nový USS počátku (nejlépe významného) bodu vznikajícího pV:počátek systému zobrazení souřadnic F6 zobrazení volba modů zobrazení : souřadnic -aktuelní souřadnice kurzoru -souřadnic posledně zadaného bodu ZOOM přiblížení či oddálení zobrazeného (RM:Nástroje, (PN **)) objektu P: ZOOM) PAN posun zobrazeného objektu na obrazovce (RM:Nástroje, (PN **)) P:posun pohledu *) F3 zapíná / vypíná nastavené režimy. Volba z PN zapíná volené uchopení jen pro aktuální příkaz **) PN Standard (viz výřez) režim

význam při zapnutí

PAN

ZOOM

Obr. 2-2 Režimy ZOOM a PAN Po volbě ZOOM lze otáčením kolečka myši plynule měnit přiblížení/vzdálení objektu Po volbě PAN se lze při stisknutém LT „posunovat“ výřezem obrazovky na kreslicí ploše Režimy lze ukončit po stisku PT ***) Zpět do režimu Globální ⇒ RM: (RM: Nástroje V: Nový USS pV: Globální


13

2.3 VÝZNAM FUNKČNÍCH KLÁVES F1 F2 F3 F4 F5 F6 F7 F8 F9 F10 F11

volá HELP volá textové okno (historie komunikačního řádku) přepínač zapnutí –vypnutí definovaného (trvalého) uchopovacího režimu přepínač tabletu – v lab CAD se nepoužívá přepínač izopohledu – mimo rozsah předmětu přepínač zobrazování souřadnic ve stavovém řádku:dynamické – nedynamické přepínač zobrazení RASTR přepínač funkce režimu ORTO přepínač funkce režimu SNAP přepínač funkce režimu POLÁRNÍ TRASOVÁNÍ přepínač funkce režimu TRASOVÁNÍ UCHOPENÍ OBJEKTU

E. Úloha C1 - 3: Kreslení entit Výklad: a) Autocad umožňuje vykreslování entit v různých hladinách. Hladiny si můžeme představit jako nekonečně tenké průsvitné folie (slide). Pro každou hladinu lze nadefinovat řadu parametrů – nejdůležitější z nich jsou: a)název hladiny, b)typ čáry, kterou se v hladině entity zobrazují (souvislá, čárkovaná čerchovaná) a c) barva, kterou se entity . b) V SA3PP.dot jsou potřebné hladiny nadefinovány. Přepínání mezi nadefinovanými hladinami se obvykle provádí v jejich seznamu (obr. 2-3) najetím kurzoru na vybranou hladinu a kliknutím. c) po zadání kreslicího příkazu a Autocadem požadovaných (viz komunikační řádek ) souřadnic (definičních bodů entity) se entita vykreslí. Její vykreslení proběhne v aktuální hladině

Možnost přepnutí do hladiny ve které je již nakreslený objekt

Vyvolání DB správce vlastností hladin

Obr. 2-3 Přepínání mezi hladinami

rozbalení seznamu nadefinovaných hladin:

volba aktuální hladiny: najetím kurzorem a kliknutím

14


d) pokud má být práce při zobrazování technických obrazců (těles) efektivní je nutné kreslit přesně. To v podstatě znamená, že je třeba využívat režimů ORTO, SNAP a kreslit tak, aby entity tvořící obrazec na sebe přesně navazovali. Toho se dá dosáhnout především využitím uchopovacích režimů se kterými lze pracovat dvěma způsoby. e) V šabloně SA3PP.dwt jsou nejběžněji užívané režimy přednastaveny a jejich aktivace a deaktivace se provádí klávesou F3 (první způsob). Začínajícím uživatelům se doporučuje aby volili druhý způsob aktivace uchopovacího režimu tj. volali příslušný uchopovací režim k aktuálnímu použití po zvolení příslušného kreslicího (editačního) příkazu z PN (obr. 2-4) (Editační příkazy budou probrány ve cvičení C2) Postup užití při zachycení bodu nově vytvářené entity na významný bod již existující entity: zavolejte kreslicí příkaz definující bod nově vytvářené entity zvolte příslušný režim uchopení (najetím kurzoru na příslušnou ikonku (obr.2-4) a kliknutím) kurzorem se přesuňte do blízkosti významného bodu na již existující entitě (bodu, který má být uchopen) po vysvícení symbolu je Autocad připraven k přesnému navázání entit – klikněte – operace se provede režim uchopení se automaticky deaktivuje uchopení za (významné body entit): koncový bod úsečky

střed úsečky

průsečík zdánlivý průsečík střed kružnice

kvadranty kružnice tečna kružnice kolmice umožní vytvořit rovnoběžku s existující úsečkou (přímkou). Postup: zvolte počáteční bod nově vytvářené úsečky, zavolejte uchop.režim, najeďte kurzorem na existující entitu (vysvítí se symbol režimu), najeďte kurzorem do místa koncového bodu nové úsečky,po vysvícení průvodiče klikněte uchopí za nejbližší bod existující entity Obr. 2-4 Základní uchopovací režimy


15

f) při umísťování a odvozování poloh entit (prvků) v jednotlivých pohledech (průmětech) lze s výhodou použít i dalších pomůcek: • správnou volbou režimu Snap ( zobrazení probíhá v uživatelem stanovené přesnosti „kreslení“). V SA3PP.dwt je SNAP nastaven na hodnotu 1, (t.j jako bychom kreslili s přesností 1 mm) • správnou velikostí kurzorového kříže – jeho ramena ( zvláště při zapnutém SNAP) dovolí orientaci nad kresbou • užitím pomocných čar kreslených příkazy (RM KRESLI) PŘÍMKA, POLOPŘÍMKA. Tyto entity se umísťují do pro ně definované hladiny ( v SA3PP.dwt hladina POMOCNÁ). V konečné fázi výkresu se pomocné čáry mohou vymazat nebo „zneviditelní“ vypnutím hladiny ve které leží (viz výklad učitele)

Úkoly k úlohám C1 - 2 a C1 - 3: Úkol 1: v prostředí šablony SA3PP.dwt nakreslete nejrůznější samostatné entity ( R: „Kresli“ ). Používejte různé volby pro tvorbu těchto entit.Entity kreslete v různých hladinách Úkol 2: S použitím kreslicích příkazů (RM: KRESLI) a uchopovacích režimů (obr. 2-4) v prostředí šablony SA3PP.dwt nakreslete objekty podle obrázků 2-5 a 2-6. Rozměry volte, zachovejte geometrii. Pro kreslení můžete volit různé hladiny.

Obr. 2-5 Obr. 2-5 Praktické použití kreslicích a uchopovacích režimů Obr. 2-6 Praktické použití kreslicích a uchopovacích režimů

Obr. 2-6

16


Úkol 3: Na výkresu formátu A3 (šablona SA3PP.dwt) zobrazte níže uvedeny průmět rotační součásti. Rozměry volte, pro kreslení obrysových čar a osy volte příslušné hladiny

Obr. 2-7 Kreslení průmětů rotační součásti Úkol 4: Na výkresu formátu A3 (šablona SA3PP.dwt) zobrazte níže uvedený průmět ploché součásti. Rozměry volte, pro kreslení obrysových čar a os volte příslušné hladiny.

Obr. 2-8 Kreslení průmětů ploché součásti


17

2.3 Editační příkazy. 2D modelování technických těles. Cvičení C2 Počítačové cvičení č. 2 - Cvičení C2

3. nebo 4. semestrový týden

A. Úloha C2 - 1 Editační příkazy Výklad: 1. Obecně Editační příkazy umožňují měnit (modifikovat) geometrii či vlastnosti již nakreslených entit. Jejich vhodnou kombinací s kreslicími příkazy se tvorba objektů výrazně urychlí a práce s Autocadem se stává uživatelsky komfortní. 2. Příklady 1. Má být zobrazen rotační čep tak, jak je uveden na obr. 2-9d. Efektivní postup jeho zobrazení je následující (Úkony 1) až n) v jednotlivých krocích představují volené příkazy či režimy. Kurzivou jsou uvedené editační příkazy – viz bod 3 výkladu): Krok a) 1) Hladina: OSY, Příkaz:ÚSEČKA 2) Hladina: OBRYSY 3) Příkaz: ORTHO 4) příkaz: ÚSEČKA

a

Krok b) 1) Příkaz : PRODLUŽ

b

Krok c) 1) Příkaz: ZKOS 2) Uchop: koncový bod

c

3) Příkaz .ÚSEČKA

d Krok d) 1) Příkaz : ZRCADLI

Obr. 2-9 Efektivní zobrazení rotační součásti

18


2. Má být zobrazena plochá součást uvedená na obr. 2-10 Na obr. 2-10a je uveden výchozí tvar, který je proveden příkazem ÚSEČKA a OBDÉLNÍK v hladině pro obrysy. Obr.2-10b ukazuje přehled příkazů pro provedení úpravy na požadovaný tvar editačními (E) a kreslicími (K) příkazy. Uchopovací režimy a přepínání hladin zde není již komentováno.

a

E: ZAOBLI

E: POLE

K: KRUŽNICE E: OŘEŽ

b E: ZKOS

E: PROTÁHNI Obr. 2-10 Efektivní zobrazení ploché součásti 3. Základní technika práce s editačními příkazy Pokud mají být některé (některá) s již existujících entit modifikovány je potřeba zavolat příslušný editační příkaz (viz bod 4). V komunikačním řádku se vypíše výzva „Vyberte objekty: „ a kurzorový kříž se změní na výběrové okénko . Nyní je třeba vybrat entity, kterých se modifikace zvoleným příkazem bude týkat. Existují 3 možnosti výběru, které je možno libovolně kombinovat: a) výběr výběrovým okénkem. Postupně se najíždí výběrovým okénkem nad entity , které mají být vybrány a kliknutím na ně se tyto vyberou (entity změní vysvícení a v komunikačním řádku je prováděn výpis vybraných entit) b) výběr oknem Oblast ve které leží entity se definuje do okna. Definice okna se provede najetím kurzoru do místa levého spodního rohu pomyslného okna a kliknutím a po té najetím kurzoru do pravého horního rohu pomyslného okna a kliknutím. Vybrány budou všechny entity, které celé leží uvnitř definovaného pomyslného okna ) c) výběr křížením (p-okno) Oblast ve které leží entity se definuje do okna. Definice okna se provede najetím kurzoru do místa pravého horního rohu pomyslného okna a kliknutím a po té najetím kurzoru do levého spodního pomyslného okna a kliknutím. Vybrány budou všechny entity ,které celé leží uvnitř definovaného pomyslného okna a i entity, které procházejí rámem pomyslného okna ) Výběr entit se ukončí stiskem klávesy ENTER.


19

Poznámky: • Po zadání některých editačních příkazů je vyvolán dialogový box. Výběr objektů a zadání dalších parametrů se děje v rámci dialogu v tomto boxu • Podle nastavení systému je možná i jiná funkce definice okna: okno se definuje tažením při stisku LT,okno se zviditelní a pod – viz výklad učitele • Některé editační příkazy vyžadují několika násobný výběr entit či použití výběru typu „křížení“ – požadavek je vypsán v komunikačním řádku • Existují i jiné postupy při výběru objektů (entit) a výkonu editačních příkazů – mimo rozsah předmětu 4. Volání editačních příkazů Editační příkazy jsou uživateli k dispozici v RM MODIFIKACE. Názvy základních editačních příkazů a popis jejich výkonu jsou uvedeny v následující tabulce: Tabulka 2-2 Editační příkazy Název příkazu VYMAZAT POSUN OTOČIT KOPÍROVAT MĚŘÍTKO

Popis výkonu příkazu po provedeném výběru (bod 3) *) Vymaže vybrané entity Posune vybrané entity ve směru definovaného Otočí vybrané objekty podle zadaných parametrů Zobrazí kopie vybraných objektů v definovaném místě Provede změnu měřítka vykreslení vybraných objektů. Doporučení: hodnotu změny zadávat z klávesnice, zadané číslo>1 – dojde ke zvětšení (např. číslo 2 zvětší zobrazení 2x), zadané číslo <1 – ke zmenšení ZRCADLI Zobrazí se zrcadlový obraz vybraných entit (kolem definované (i nezobrazené) osy) POLE Zobrazí obdélníkové nebo kruhové pole vytvořené z vybraných objektů. Po zavolání příkazu je vyvolán dialogový box s možností zadat volby a parametry pole OŘÍZNOUT Ořízne (i vymaže) tu část entit které přesahují přes jinou entitu ( i v jejím pomyslném prodloužení) přerušit Přeruší entitu v její definované části Prodloužit Prodlouží vybrané entity k hranici definované jinou entitou Protáhnout Změní geometrii vybraných entit (změna délky i směru) Délka Umožňuje změnit délku úsečky. Je třeba volit volbu změny: /rozdíl/dynamicky/ procent/celkem ekvidistanta V zadané vzdálenosti vykreslí ekvidistantu vybraného objektu Zaoblit Zaoblí dvě úsečky, které nejsou rovnoběžné definovaným poloměrem. Poznámka: po zavolání příkazu je třeba v prvním kroku tento poloměr definovat Zkosit Zkosí úsečkou dvě různoběžné úsečky. Poznámka: po zavolání příkazu je třeba v prvním kroku definovat parametry zkosení Vlastnosti Po výběru objektů Autoacad zobrazí tabulku společných vlastností vybraných entit. Do tabulky lze aktivně zasahovat a modifikovat vypsané vlastnosti. Nejvíce možností změn je v případě kdy je vybrána pouze jedna entita *) popsán je pouze výkon příkazu při jeho implicitní volbě. Řada příkazů má celou škálu voleb (komunikační řádek), jejichž volbou se provedení příkazu zpřesňuje či modifikuje.

20

B. Úloha C2 – 2


2D modelování technických těles

Výklad: Efektivně zobrazovat technické objekty v Autocadu lze pouze tehdy, když se využívá všech možností systému tj.: a) pracuje se na známém uživatelském prostředí – na vytvořených šablonách b) k tvorbě zobrazení se používá kombinace kreslicích a editačních příkazů c) používají se příkazy obsluhy obrazovky (ZOOM, PAN, Překresli, práce s USS) d) používají se kreslicí pomůcky (ORTHO, SNAP, Polární trasování, GRID) e) využívá se uchopovacích režimů

C. Úkoly k úloze C 2 – 1 a C 2 – 2 : Úkol 1. Editačními příkazy upravte levý obrázek podle vzoru na obrázku vpravo.

Obr. 2-11 Použití editačních příkazů ke kreslení technických objektů – úkol 1 Úkol 2. Editačními příkazy upravte levý obrázek podle vzoru na obrázku vpravo.

Obr. 2-12 Použití editačních příkazů ke kreslení technických objektů – úkol 2 Úkol 3. Nakreslete levý obrázek a editačními příkazy ho upravte tak, aby odpovídal vzoru na obrázku vpravo.

Obr. 2-13 Použití editačních příkazů ke kreslení technických objektů – úkol 3


21

Úkol 4. Nakreslete levý obrázek a editačními příkazy ho upravte tak aby odpovídal vzoru na obrázku vpravo.

Obr. 2-14 Použití editačních příkazů ke kreslení technických objektů – úkol 4 Úkol 5. Nakreslete levý obrázek a editačními příkazy ho upravte tak, aby odpovídal vzoru na obrázku vpravo



22


Úkol 7. Nakreslete levý obrázek a editačními příkazy ho upravte tak, aby odpovídal vzoru na obrázku vpravo.

Obr. 2-17 Použití editačních příkazů ke kreslení technických objektů – úkol 7 Úkol 8. Nakreslete levý obrázek a editačními příkazy ho upravte tak, aby odpovídal vzoru na obrázku vpravo. Řešení- viz Dodatek 1




23

Úkol 10. Nakreslete levý obrázek a editačními příkazy ho upravte tak aby odpovídal vzoru na obrázku vpravo.

Obr. 2-20 Použití editačních příkazů ke kreslení technických objektů – úkol 10 Úkol 11. Nakreslete levý obrázek a editačními příkazy ho upravte tak aby odpovídal vzoru na obrázku vpravo.


Poznámka k úkolům 1 až 11: - jeden z úkolů (zadá učitel v závěru cvičení) řeší student jako hodnocený úkol: řešení úspěšné : 1 bod řešení neúspěšné: 0 bodů - viz též soubory EDITEST1 . DWT až - řešení úkolů – viz kapitola 5.1

EDITEST7 .DWT (počítačová laboratoř)

24


Úkol 12. Na výkres formátu A3 (SA3PP.dwt) zobrazte metodou E níže uvedené součástky. Poznámka: Každá součástka se zobrazuje na samostatném výkresu.

Obr. 2-22 Zobrazení součástí metodou „E“ – úkol 1 - 4


25

Úkol 13. Na výkres formátu A3 (SA3PP.dwt) nakreslete průměty níže uvedené součásti (A, B, C, D) a na naznačené místo zobrazte chybějící pohled.

A

C Obr. 2-23 Kreslení a dokreslování průmětů technických těles

B

D

26


Úkol 14. Na výkres formátu A3 (SA3PP.dwt) zobrazte metodou E níže uvedené součástky. Poznámka: Každá součástka se zobrazuje na samostatný výkres. Zobrazené úsečky na obrysech umožňují rozměrovou orientaci (tyto nezobrazujte).



27

Úkol 15. Na výkres formátu A3 (SA3PP.dwt) zobrazte metodou E níže uvedené součástky (A, B, C, D, E, F). Poznámka: Každá součástka se zobrazuje na samostatný výkres. Dodržujte předepsané rozměry . Nekótujte, soubor výkresu uložte na disketu pro využití v příštím cvičení

A

C

B

D

28


E


F


29

2.4 Psaní textu. Kótování. Šrafování. Hodnocené úlohy. Cvičení C3 Počítačové cvičení č.3 – Cvičení C3

týden výuky: 9. nebo 10.

A. Úloha C3 – 1 Psaní textu. Výklad. 1. Autocad má dvě možnosti zobrazit ve výkresu textové řetězce a to: a) zobrazit tzv. „řádkový text“, kdy každá řádka textu představuje samostatnou entitu (RM: KRESLI, V: Text, pV Řádek b) zobrazit tzv. „odstavcový text“, kdy uživatel nadefinuje polohu a šířku budoucího odstavce a do něho je pak vypsán zadaný textový řetězec (RM: KRESLI, V: Text, pV:Odstavec 2. Font, velikost písma, i další efekty kterými bude textový textový řetězec na obrazovce proveden záleží na nastaveném textovém stylu. Textový styl lze nastavit kdykoliv při práci se systémem. Definovaná uživatelská prostředí mají obvykle potřebné styly nastaveny. 3. Technika práce při psaní textu (SA3PP.dwt): a) zvolte textový styl (RM: FORMAT, V: Písmo, otevře se DB (obr. 2-26)) vybráním v seznamu. (Styl lze v DB i modifikovat. Pokud je výška stylu nastavená na 0.00 bude se systém v KŘ ptát na konkrétní hodnotu výšky písma.)

Obr. 2-26 Psaní textu b) Zvolte příslušný příkaz (viz bod 2) a podle výzvy v komunikačním řádku nastavte (určete) referenční bod(y) pro umístění textu na ploše výkresu – viz výklad učitele

30

Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně c) Vypisujte text na klávesnici . U řádkového textu: řádek se ukončí stiskem ENTER celý text.řetězec se ukončí dvojnásobným stiskem ENTER U odstavcového textu se psaní text.řetězce ukončí stiskem klávesy ENTER a text se „nasype“ do definovaného odstavce Poznámky: 1. Nejednodušší je psaní řádkového textu, kdy se jako referenční bod pro umístění textu volí levý dolní okraj budoucí řádky textu. To znamená, že na výzvu KŘ Určete počáteční bod textu nebo [Upravit/Písmo]: zadá s klávesnice nebo ukázáním myší souřadnice levého účaří budoucího prvního řádku textu na obrazovce. 2. K editace do obrazovky již vsazeného textu slouží příkazy: RM: Modifikace, P: Vlastnosti nebo RM: Modifikace, V: Objekt, pV Text

Úkoly k úloze C3-1: Úkol 1. Na šabloně výkresu formátu A3 (SA3pp.dwt) vyplňte údaje: kreslil, kontroloval (příjmení, jméno), název výkresu, měřítko, číslo výkresu aj. (užijte i fiktivní údaje) v popisovém poli. Volte vhodné textové styly., používejte řádkového textu. Úkol 2. Na šabloně výkresu formátu A3 (SA3pp.dwt) vytvořte alespoň dvěma různými textovými styly a jako řádkový text o minimálně dvou řádcích 2 libovolné textové řetězce. Stejné řetězce vypište jako odstavcové texty.

B. Úloha C3-2 Kótování Výklad. 1. Pro efektivní kótování je třeba vhodně využívat: - přepínání v nadefinovaných kótovacích stylech (aktivování vhodného stylu) - aktivace vhodného kótovacího příkazu 2. Kótovací styly je třeba do uživatelského prostředí nadefinovat. V prostředí SA3PP.dwt je nadefinována celá řada stylů. Přepínání mezi nimi se děje v jejich seznamu DB (RM : Formát, P: Kótovací styl) - obr. 2-18. Při aktivování stylu se v demonstračním okénku zobrazí nastavení hlavních parametrů stylu 3. Technika práce při kótování: a) před zahájením kótování se jako aktivní nastaví hladina určená pro kóty.(je vhodné, aby kóty byly umístěny ve vlastní hladině) b) vhodný textový styl se nastaví jako aktuální a volí se příslušný kótovací příkaz (RM: Kóty) c) podle typu prováděné kóty a geometrie kótovaného prvku se ukázáním a kliknutím provede vlastní umístění kóty do výkresu.(Základní možnosti popisuje tabulka 2-3. Ukázky jsou uvedeny v Příloze 1 (kapitola 2.6) – část E) Autocad automaticky vyhodnotí rozměr kótovaného prvku a ten vypíše jako hodnotu kóty.


31

Tabulka 2-3 Kótování – základní možnosti Příkaz Přímá

Šikmá Průměr Poloměr Úhel

Typ prováděné kóty lineární kót.čára horizontální nebo vertikální lineární kót.čára šikmá kružnice kruhový prvek rádius kóta úhlu

Od základny

Kurzorem se ukáže na body (bod) určující - počátek první vynášecí čáry, - počátek druhé vynášecí čáry - umístění kótovací čáry vzhledem ke kótovanému tělesu (vzdálenost od obrysu) - umístění hodnoty kóty nad kótovací čárou

- Pozn.: kurzor se změní na ukazovací okénko - obrys prvku - první rameno kótovaného prvku - druhé rameno kótovaného prvku - umístění kótovací čáry vzhledem k průsečíku ramen - umístění hodnoty kóty nad kótovací čáru - počátek vynášecí čáry následující kótovací čáry *) - akci ukončit stiskem kláves ESC

provedení sestavy kót kótovaných od základny - počátek vynášecí čáry následující kótovací čáry Řetězcová provedení - akci ukončit stiskem kláves ESC sestavy řetězcových kót *) před voláním příkazu musí být první kóta sestavy budoucích kót již provedena Přepínání v existujících stylech

Demonstrační okénko

Obr. 2-27 Kótovací styly

Pozn.

*)

32


C. Uloha C3—3 Šrafování Výklad: 1. K nastavení parametrů šrafování slouží DB (RM: KRESLI, P: ŠRAFY) -obr. 2-19 1

2

3

4

Obr. 2-28 Šrafování 2. Zásady pro šrafování: a) šrafovat je vhodné až když je zobrazení technického tělesa hotové b) šrafy se umísťují do hladiny určené právě pro šrafování c) před zahájením šrafování je vodné vypnout všechny hladiny obsahující entity procházející šrafovanou oblastí d) šrafovaná oblast musí být uzavřená – (počáteční a koncové body navazujících entit (které oblast tvoří) musí mít stejné souřadnice) 3. Technika provedení šrafování: a) hladinu pro šrafy nastavit jako aktuální b) zadat příkaz pro šrafování (RM: KRESLI, P: ŠRAFY) c) v DB (obr. 2-19) zvolit typ a vzor šraf (potřebám výkresu odpovídají vzory ANSI), zvolit měřítko šraf a jejich sklon d) definovat šrafovanou oblast bud pomocí tlačítka 1 (určí se ukázáním do plochy šrafování) nebo 2 (vybere se skupina entit tvořících hranici šrafované oblasti, výběr ukončit stiskem ENTER). e) provede se náhled šraf (tlačítko 3), návrat do DB (klávesa ESC) případná editace parametrů šraf či definitivní umístění šraf do kresby (tlačítko 4)


33

D. Úkoly k úlohám C 3-1, C3-2 a C3-3 Úkol 1. – HODNOCENÝ ÚKOL (max. 4 body) Na SA3PP.dwt zpracujte úplný výkres součásti (rámeček výkresu, vyplněné popisové pole, efektivní zobrazení součásti, kótování součásti, údaje drsnosti, případně údaje geometrických tolerancí, slovní poznámky, atd.) podle náčrtu součástí, které jste si přinesli z numericko konstrukčního cvičení – konkrétní náčrt určí učitel. Seznamte se s možností vkládání bloků – výklad učitele. Úkol 2. Na SA3PP.dwt zpracujte úplný výkres (rámeček výkresu, vyplněné popisové pole, efektivní zobrazení součásti, kótování součásti, údaje drsnosti, případně údaje geometrických tolerancí, slovní poznámky, atd.) součásti podle níže uvedeného zobrazení:

Obr. 2-29 Úplný výkres součásti – úkol 1

34

Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně Úkol 3. Na SA3PP.dwt zpracujte úplný výkres (rámeček výkresu, vyplněné popisové pole, efektivní zobrazení součásti, kótování součásti, údaje drsnosti, případně údaje geometrických tolerancí, slovní poznámky, atd.) součásti podle níže uvedeného zobrazení:

Obr. 2-30 Úplný výkres součásti – úkol 2 Úkol 4. Na SA3PP.dwt zpracujte úplný výkres (rámeček výkresu, vyplněné popisové pole, efektivní zobrazení součásti, kótování součásti, údaje drsnosti, případně údaje geometrických tolerancí, slovní poznámky, atd.) součásti podle níže uvedeného zobrazení:

Neokótované rádiy R = 5 Obr. 2-31 Úplný výkres součásti – úkol 3


35

2.5 Vlastní uživatelské prostředí. Rutinní ovládání Autocadu pro 2D tvorbu. Cvičení C4 Počítačové cvičení č. 4 – Cvičení C4

týden výuky: 11. nebo 12.

A. Úloha C4-1 Vlastní uživatelské prostředí Výklad: 1. Pro práci v Autocadu je možné, aby uživatel začínal svojí práci na „prázdné“ obrazovce a postupně si při práci nastavoval různé hodnoty a parametry (hladiny,textové a kótovací styly apod.) 2. Jiná možnost, která zaručuje efektivitu práce, je že si uživatel připraví celou škálu uživatelských prostředí - šablon. V jednotlivých šablonách si nastaví hodnoty a parametry tak, aby to vyhovovalo potřebám jeho práce i jeho stylu práce. Potom, při zpracování konkrétního úkolu, si uživatel zavolá prostředí vhodné pro zpracovávaný úkol. To mu umožní, aby se při práci na úkolu pohyboval ve známém prostředí – na své vlastní „parketě“.

B. Úkoly k úloze C4-1 Úkol 1. Vytvořte si vlastní uživatelské prostředí podle návodu níže.Prostředí uložte jako soubor: Název.dwt na disketu pro vaší případnou další potřebu. Vlastní uživatelské prostředí – nastavení: Přijatá R: …………..roleta V: volba, pV: podvolba konvence: DB:………….dialog.box KR… ..komunik. řádek

T:….tlačítko, zatržítko K…………….karta

Postup: 1. DB: AcadDnes – K: Vytvořit výkresy – V: Procházet – V: acadiso.dwt 2. Nastavení jednotek –

R: Formát V:Jednotky DB: nastavit:- typ a přesnost délkových jednotek úhlových jednotek jednotek pro bloky -T: nastavit smysl kladných úhlů - T: Směr - nastavit směr úhlu 0

3. Nastavení mezí výkresu - R: Formát V: Meze zadat s klávesnice souřadnice levého dolního rohu a pravého horního rohu budoucího formátu 4. Prozatímní zviditelnění mezí výkresu - R: Kresli V: Obdélník

36


zadat s klávesnice souřadnice levého dolního rohu a pravého horního rohu budoucího formátu 5. Nastavení kreslicích pomůcek a nástrojů - R: Nástroje V: Nastavení kreslení V kartách nastavit režimy, které má mít vytvářené prostředí: K:Krok a rastr: KROK -by měl být stanoven podle přesností s jakou chceme na formátu tvořeného prostředí kreslit RASTR -rozteč má být celočíselným násobkem zvoleného KROKu K:Uchopení objektu: Počet a druh aktivovaných režimů by měl být úměrný základním potřebám prostředí (pro výkresovou šablonu doporučeno: Koncový,Polovina,Střed,Průsečík,Tečna,Nejblíže) K:Polární trasování Hodnota nastavených úhlů by měla odpovídat potřebám prostředí (pro výkresovou šablonu:doporučeno 450, 300 6. Nastavení hladin R: Formát V : Typ čáry - DB: T: Načíst vybrat typy čar, které chceme v prostředí používat, potvrdit OK R: Formát V: Hladina – DB: Správce vlastností hladiny T: Nová -přepsat název (názvy hladin by měly odpovídat užití typu čar při práci na prostředí) -kliknutím na čtverec barvy – DB: volit barvu čáry v hladině -kliknutím na název typu čáry - DB: volit typ čáry pro hladinu T: Nová – postup opakovat a nadefinovat tak další (pro prostředí potřebné) hladiny Poznámka: Vykreslování přerušovaných typů čar je potřeba vyzkoušet jejich vykreslením na definovaném prostředí– v případě,že se na obrazovce přerušované čáry jeví jako souvislé nebo mezery mezi jejich úsečkami jsou příliš velké je třeba změnit typ čáry nebo přestavit měřítko čar : R:Formát V:Typ čáry -upravit hodnoty měřítka (globální:pro všechny čáry, aktuelní :pro nově vytvářené čáry) 7. Nastavení textových stylů R: Formát V: Písmo DB: T: Nový DB: zvolit (přepsat) název stylu ,OK -v DB lze nyní nastavit vlastnosti nově definovaného (názvem) textového stylu: volba: fontu (názvu)písma, výšky písma, efekty -T:Použít - vytvoří definovaný textový styl Poznámky:


37

-pro vytvářené prostředí se nadefinují potřebné styly písma (např.:pro popis, pro vyplnění popisového pole, pro, kótování atd.) -nově vytvářený styl přebírá vlastnosti stylu se kterého je odvozován ale jednotlivé jeho vlastnosti lze modifikovat v DB -je vhodné názvy text stylů volit tak, aby avizovali vlastnosti či určení (použití) jednotlivých stylů 8. Nastavení kótovacích stylů -R: Formát V: Kótovací styl DB: Správce kótovacího stylu T: Nový -DB: Vytvořit nový kót.styl -zadat název vytvářeného stylu, T: Pokračovat, -DB Nový kótovací styl se 6 kartami -na jednotlivých kartách nastavit vlastností vytvářeného stylu, - po nastavení ve všech kartách uzavřít OK – tím je styl vytvořen, Poznámky: - postup se opakuje a nastaví se různé styly podle potřeby prostředí - základní prostředí obsahuje pouze jeden standardní styl - nově vytvářený styl přebírá vlastnosti stylu se kterého je odvozován (lze zvolit kterýkoliv již definovaný styl), vlastnosti lze modifikovat - je vhodné názvy stylů volit tak, aby avizovali vlastnosti jednotlivých stylů - je vhodné vyzkoušet chování nově definovaných stylů na právě definovaném prostředí 9. Vytvoření databáze bloků podle toho k čemu má vytvářené prostředí sloužit je vhodné ho doplnit o databázi objektů (bloků), které bude možno do prostředí opětovně a jednoduše vkládat. Např. prostředí určené pro: - pro tvorbu výkresu součástí: značky metody promítání, značky drsnosti, označení řezů a pohledů apod. - pro schémata: značky komponent podle oborů - atd. Vytvoření bloku: -nakreslit podobu budoucího bloku -R:Kresli, V:Blok, pV:Vytvořit, DB Definovat blok: nadefinovat název bloku,vybrat (ukázat) objekty bloku, definovat vkládací bod atd. -definici dokončit T:OK Poznámka: o tom,že blok je definován a stal se součástí prostředí je možno se přesvědčit jeho zkušebním vsazením do formátu prostředí: R:Vložit, V:Blok, DB Vložit: vybrat ze seznamu bloků, zadat parametry, T: OK, blok se zobrazí na definovaném prostředí 10. Dokončení vzhledu dokreslit rámeček formátu, vytvořit popisové pole, atd. 11. Uložení prostředí: R: Soubor, V: Ulož jako, DB: volit název, uložit s extensí .DWT

38


Poznámky: A) V uživatelském prostředí lze definovat i další jeho vlastnosti (styl vykreslování bodu, uživatelem definované (pojmenované ) souřadnicové systémy atd. B) Pro efektivní vytváření nového uživatelského prostředí (šablony) lze použít s výhodou možností poskytovaných nástrojem Autocad DesignCentrum. Tento nástroj dovoluje přenášet jednotlivé vlastnosti a parametry mezi výkresy i prostředími (šablonami). Stručný postup práce s nástrojem pro práci se šablonami: Otevřít postupně nově vytvářené prostředí (šablonu) a soubor (prostředí, výkres, šablona) ze kterého se budou kopírovat vlastnosti. - R:Nástroje, V: Autocad DesignCentrum, DB Autocad DesignCentrum: v jeho záhlaví T: ikona výkresů - Jako aktivní výkres nastavit na obrazovku nově vytvářenou šablonu: R: Okno, V: Výkres …….., - V levé části DB Autocad DesignCentrum otevřít (ukázáním a stiskem Ltmyši ) prostředí ze kterého má být kopírováno - Z pravé část DB Autocad DesignCentrum přenášet ikony vybraných vlastnosti (hladiny, kótovací a textové styly, bloky, atd.) do formátu (obrazovky) nově vytvářeného prostředí postupem: - uchopením (Lt myši) - vlečením (Lt myši stisknuté) do obrazovky - uvolněním Lt myši

B. Úloha C4-2 Rutinní práce v Atocadu. Výklad: Autocad je ze středních grafických editoru v ČR nejrozšířenější. Cvičení předmětu MTD probíhá na versi MDT6 – Autocad 2002, která je v době psaní těchto skript nejnovější. Další versí má být verse Autocad 2004. Je pravděpodobné, že se s některou versí studenti setkají v praxi po absolvování fakulty. Zkušenosti ukazují, že vzhledem k filozofii obsluhy systému je adaptace uživatelů mezi jednotlivými versemi nenáročná. Podstatné je zvládnout rutinně kteroukoli verzi Autocadu.

Úkoly k úloze C4- 2. Úkol 1. Zpracujte úplný výkres součásti podle předloh (obr. 2-32, 2-33, 2-34 a 2-35) uvedených níže:


Obr. 2-32 Úplný výkres součásti – předloha 1


39

40





41

2.6 Příloha 1 – Doplňky k částem „Výklad“ A) Modifikace kreslicích pomůcek: R: Nástroje, V: Nastavení kreslení, DB (3 karty): Karta Krok a Rastr

nastavení parametrů režimu KROK nastavení parametrů režimu GRID

Doporučení: hodnotu Rastru nastavit tak, aby byla celočíselným násobkem hodnoty kroku.

další parametry – mimo rozsah předmětu

Karta Uchopení objektu

-kliknutím na příslušné zatržítko lze příslušný režim zapnout/ vypnout -grafické symboly vlevo od zatržítek jsou symboly,které se vysvítí na obrazovce vyhodnotí-li systém , že možnost zachycení je aktivní -příliš mnoho aktivních režimů může být u složitější kresby na obtíž (kurzor se zachytává i tam kde uživatel nechce)

42

Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně Karta Polární trasování

seznam nadefinovaných úhlů trasování možnost definice dalších úhlů další nastavitelné parametry Příklad využití: kreslení úsečky- po zadání počátečního bodu a zapnutém polárním trasování se při pohybu kursoru do směru aktivního úhlu vysvítí průvodič (možnost kreslení úseček pod zvoleným úhlem)

B) Hladiny (vytváření ,modifikace): R:FORMAT , V: HLADINY, DB:

stisk: vytvoří se nová hladina – v seznamu hladin jí lze nastavit stisk: vysvícená hladina se stane aktuální kliknutí se zavolá DB z možností nastavit typ

seznam definovaných hladin

kliknutí se zavolá DB z možností nastavit barvu čáry


C) Práce s textovými styly: R: FORMAT, V: PISMO, DB

43

seznam uživatelem nadefinovaných stiskem se vysvícený styl stane aktuálním pokud je a) Výška:0.00 jde o tzv.pružný styl – po jeho zavolání se systém bude vždy plát na výšku písma

D) Práce s kótovacími styly: R: FORMAT, V: Kótovací styl, DB:

b)výška uvedena konkrétním číslem >0 bude systém vypisovat text bez dotazu definovanou výškou písma

seznam uživatelem definovaných stylů

stiskem se vysvícený styl stane aktuální

možnost úpravy existujícího stylu – otevře se DB se 6kartami – viz dále demonstrační okénko vytvoření nového stylu – otevře DB s možností zadat název stylu a dále DB se 6 kartami pro definování parametrů – viz dále

44


DB se 6 kartami DB se 6 kartami pro úpravu existujícího stylu nebo definici nového

v uživatelském prostředí (šabloně) by mělo být nastaveno tolik stylů, aby potřeba dalších úprav existujících stylů ( při konkrétní práci na prostředí) bylo co nejméně

DB pro vytvoření nového kótovacího stylu Zapsat název nového stylu - nový styl je vždy odvozován od

Po potvrzení se otevře DB s kartami pro definici parametrů – viz výše

E) Vlastní kótování (Roleta :KÓTY) Vlastní kótování se provádí volbou vhodných příkazů R: KÓTY nebo PN: KÓTY. V následujícím obrázku jsou ukázky různých typů kót a způsobu kótování včetně potřebných základních vysvětlivek :


45

Vysvìtlivky k obr.: Provedení kót při volbě příkazů (roleta KÓTY): 1, 2 ....Přímá 3 ...... Přímá, volba Otočená 4 ...... Šikmá 5 ...... Sklopit (editace dříve provedené kóty např. volbou Přímá 6 ...... Průměr 7 ...... Poloměr 8 ...... Úhel 9 ...... Staniční (na výkresech v elektrotechnice se používá výjimečně) 10 ...... Odkaz; ( A, B – postupně zadané body), text se zapíše na výzvu systému, Nastavení parametrů provedení odkazové čáry a textu lze provést volbou po zavolání příkazu 11 .... Srovnat text (editace provedené kóty) v podmenu vybrat volbu (např: a-vlevo, b- vpravo, c-na střed) 12 ......Od základny ( první kóta musí být již provedena před voláním příkazu – obrázek vlevo -A) , postupně ukazovat výchozí body vynášecích čar (B1, B2, B3,….) –obrázek vpravo. Pozn.:v použitém kót.stylu musí být nastavena hodnota „odsazení od základny“ na vhodnou hodnotu – zde hodnota 10 – viz obrázek vpravo) 13 ...... Řetězcová (první kóta musí být již provedena před voláním příkazu – obrázek vlevo A), postupně ukazovat výchozí body vynášecích čar (C1, C2, C3,….) –obrázek vpravo.

46


3 Konstrukční cvičení 3.1 Úvod ke konstrukčním cvičením Cvičení typu N, zabírá 3 týdny semestru (cvičení odborného základu) zahrnují v předmětu „Materiály a výrobní procesy“ konstrukční cvičení (zpracování grafických úloh z oblasti technické dokumentace) a cvičení numerická (řešení příkladů z oblasti materiálů). Konstrukční cvičení je zařazeno 2-krát za semestr; studenti je absolvují v průběhu 5. až 8. semestrového týdne. Numerické cvičení (1-krát za semestr) je zařazeno v 11., resp. 12. týdnu semestru. Cílem konstrukčního cvičení je seznámit se a na praktických příkladech si vyzkoušet vytváření technických dokumentů, především v oblastech zpracování úplných výkresů součástí zahrnujících efektivní zobrazení součástí, údaje o rozměrech (kótování), údaje o přesnosti rozměrů, údaje předepisující drsnosti a úpravy povrchu součástí, údaje geometrických tolerancí; studenti se seznámí i s vyplňováním úplného popisového pole, použitím textových poznámek a tabulek. Náplň konstrukčního cvičení je dále zaměřena na seznámení se značkami součástí používaných v elektrotechnických schématech, se zásadami a možnostmi kreslení elektrotechnických schémat. Každý student vytvoří v rámci úkolů konstrukčního cvičení jednoduché elektrotechnické schéma. Požadované znalosti: základní pojmy deskriptivní geometrie a 2D promítání (modelování). Organizace konstrukčních a numerických cvičení: 1. cvičení (5. a 6. semestrový týden) a) prezentace oboru „Mikroelektronika a technologie“ (MET) – seznámení studentů s možnostmi studia oboru MET, prohlídka vybraných laboratoří ústavů elektrotechnologie a mikroelektroniky b) základní informace o zpracování úkolů konstrukčního cvičení c) zadání všech čtyř úkolů pro konstrukční cvičení, přidělení konkrétních variant zadání jednotlivým studentům 2. cvičení (7. a 8. semestrový týden) a) dokončení náčrtu rotační součásti (úkol 1), kontrola učitelem, bodování b) konzultace a zpracování úkolů 2 – 4 konstrukčního cvičení 3. cvičení (11. a 12. semestrový týden) a) odevzdání zpracovaných úkolů 2 – 4 konstrukčního cvičení b) řešení příkladů z části „Materiály v elektrotechnice“ (výpočty základních mechanických a elektrických vlastností materiálů používaných v technické praxi)


47

3.2 Úplný výkres součásti rotačního charakteru – úkol č. 1 Zadání: Zpracujte úplný výkres součásti podle zadání učitelem. V konstrukčním cvičení vytvořte náčrt a předložte jej učiteli ke kontrole; úplný výkres vytvoříte pomocí Autocadu v rámci počítačových cvičení (3. cvičení typu C). Pokyny pro vypracování: 1. Rozměry součásti volte tak, aby byla zachována tvarová podobnost s obrázkem zadání 2. Výkres musí obsahovat: • • • • • • •

efektivní zobrazení součásti metodou pravoúhlého zobrazování (metoda E) (viz kapitolu 3.2 elektronických textů Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace) údaje o rozměrech (viz kapitolu 3.3) údaje přesnosti rozměrů (volte příklad) (viz kapitolu 3.4) údaje drsnosti a úprav povrchů (viz kapitolu 3.5) údaje geometrických tolerancí (volte příklad) (viz kapitolu 3.6) vyplněné popisové pole (popisové pole pro součásti), údaje volte libovolné (viz kapitolu 3.8) textové poznámky a tabulky (jen v případě nutnosti) (viz kapitolu 3.7)

Provedení: • • •

Náčrt vytvořte tužkou od ruky na bílý kancelářský papír formátu A4. Výkres zpracujte s využitím Autocadu 2002. Při zpracování respektujte požadavky kladené na výkresovou dokumentaci.

Doporučená literatura: • •

Příslušné ČSN pro tvorbu výkresů Procházka P.- Mazlová T.: Technická dokumentace v elektrotechnice. Část 1: Základy tvorby. tištěná podoba : skripta -VUTIUM Brno, 2000. elektronická podoba: http://wes.feec.vutbr.cz/UETE - Výuka/BMTD - Materiály a technická dokumentace

48


ÚKOL 1 – SADA ZADÁNÍ

1

2

4

3

5

6


49

7

9

11

8

10

12

50


3.3 Úplný výkres ploché nebo hranaté součásti – úkol č. 2 Zadání:

Zpracujte úplný výkres součásti podle zadání učitelem.

3. Rozměry součásti volte tak, aby byla zachována tvarová podobnost s obrázkem zadání 4. Výkres musí obsahovat: • • • • • • •

efektivní zobrazení součásti metodou pravoúhlého zobrazování (metoda E) (viz kapitolu 3.2 elektronických textů Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace) údaje o rozměrech (viz kapitolu 3.3) údaje přesnosti rozměrů (volte příklad) (viz kapitolu 3.4) údaje drsnosti a úprav povrchů (viz kapitolu 3.5) údaje geometrických tolerancí (volte příklad) (viz kapitolu 3.6) vyplněné popisové pole (popisové pole pro součásti), údaje volte libovolné (viz kapitolu 3.8) textové poznámky a tabulky (jen v případě nutnosti) (viz kapitolu 3.7)


Kreslete na výkresový list nebo bílý kancelářský papír formátu A4 tužkou, odevzdejte oříznutý originál. Popis proveďte od ruky, příp. využijte použijte šablonu. Při zpracování respektujte požadavky kladené na výkresovou dokumentaci.




51

ÚKOL 2 – SADA ZADÁNÍ A

1

2

3

4

5

6

52


7

8

9

10

11

12


53

ÚKOL 1, 2 – SADA ZADÁNÍ „B“

1

2

3

4

5

6

54


7

8

9

10

11

12


55

ÚKOL 2 – SADA ZADÁNÍ C

1

2

3

4

5

6

56


7 8

9

10

11

12


57

3.4 Značky pro elektrotechnická schémata – úkol č 3 Zadání: Do pracovního listu podle vzoru zakreslete značky pro elektrotechnická schémata podle vlastního výběru (přehled značek je na str. 78 a dalších elektronických textů Procházka P., Rozsívalová Z.: Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace). Provedení: • • •

Kreslete na výkresový list nebo bílý kancelářský papír formátu A4 tužkou, odevzdejte oříznutý originál. Popis proveďte od ruky, příp. využijte použijte šablonu. Při zpracování respektujte požadavky kladené na výkresovou dokumentaci.



58


3.5 Elektrotechnické schéma – úkol č. 4 Zadání: Nakreslete libovolné elektrotechnické schéma nejlépe z oboru, který chcete studovat. Jako podklad použijte libovolný studijní materiál nebo publikaci či časopis. Dbejte na to, aby použitá grafická symbolika (značky, kreslení spojů atd.) odpovídala požadavkům platných ČSN. Složitost schématu podle vzoru (minimální počet součástek volte mezi 15 až 20):

1)

číslo studijní skupiny


Kreslete na výkresový list nebo bílý kancelářský papír formátu A4 tužkou, odevzdejte oříznutý originál; elektrotechnické schéma můžete nakreslit také s využitím výpočetní techniky. Popis proveďte od ruky, příp. využijte použijte šablonu. Při zpracování respektujte požadavky kladené na výkresovou dokumentaci.




59

4 Úlohy k procvičování 4.1 Pravoúhlé promítání - dokreslování třetího pohledu

SADA ZADÁNÍ A

1 2

3

5

4

6

60


7

9

11

8

10

12


61

SADA ZADÁNÍ B

2

1

3

5

4

6

62


7

8

9

10

11

12


63

SADA ZADÁNÍ C

1

2

3

4

64


6

5

7

9

8

10


65

4.2 Zobrazování součástí s využitím metody „E“ (výběr správných řešení) ÚKOL 1 Ke zobrazeným pohledům zepředu (A, B, C) přiřaďte správné pohledy zleva (1, 2, 3) – metoda E

ÚKOL 2 U součástek 1, 2, 3, 4 určete, která z alternativ A, B, C představuje správné zobrazení (metoda E ) součástky

66


4.3 Pravoúhlé promítání třírozměrných těles ÚKOL 1 Přiřaďte průměty A až F jednotlivým (6 základním) pohledům, je-li hlavní pohled (pohled zepředu) ve směru šipky. Metoda promítání E. 1)

2)

3)

4)


67

ÚKOL 2 Formou technického náčrtu zobrazte v pravoúhlém promítání metodou „E“ všech 6 základních pohledů na součástku, která je na obrázku zobrazena v názorném promítání. Měřítko neuvažujte, rozměry součástky odhadněte. Směr pohledu na „Pohled zepředu“ udává šipka. 1)

2)

ÚKOL 3 Zobrazte (metoda E) a zakótujte danou součástku formou náčrtu (rozměry volte podle odhadu z názorného zobrazení, díry u součástek 5 a 6 jsou průchozí).

68


5 Řešené úkoly a vzory řešení pro cvičení C (počítačová) a N (konstrukční část) 5.1 Příklady řešení úkolů Cvičení

kapitola

Úkol

C2

C

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11

cvičení N

kapitola 4.2

úkol 1

Název editačního příkazu (příkazů) RM: Modifikace: Pole (V: obdélníkové) Ořež Protáhnout Zaoblit Zrcadlit Otočit, Měřítko Protáhnout Ořež, Vymaž Protáhnout Pole (V: kruhové) Prodluž správné řešení A 3 B 1 C 2


5.2 Vzorová řešení - příklady VZOR ŘEŠENÍ 1 k úkolu 1 konstrukčního cvičení (kap. 3.1)

1) 2)

číslo studijní skupiny varianta zadání

69

70


VZOR 2 k úkolu 1 konstrukčního cvičení (kap. 3.1)


71

ČÁSTEČNÝ VZOR k úkolu č. 3 konstrukčního cvičení (kap. 3.4)

…

POTENCIOMETR

KONDENZÁTOR

…

TRANZISTOR NPN S POUZDREM

…

ZNAČKY PRO ELEKTROTECHNICKÁ SCHÉMATA U3 – XX1)

1)

číslo studijní skupiny

MARTIN ZDRÁHAL 2003/2004

72


VZOR 1 k úkolu č. 4 konstrukčního cvičení (kap. 3.5)

KOMUNIKÁTOR IR 1)

U4– XX

MARTIN ZDRÁHAL 2003/2004


73

VZOR 2 k úkolu č. 4 konstrukčního cvičení (kap. 3.5)

SIMULÁTOR KYTAROVÉHO ZESILOVAČE U4– XX1)

MARTIN ZDRÁHAL

2003/2004

74 Cvičení C3

Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně kapitola 2.4, část D

úkol 1

Vzorové řešení – viz Vzor řešení 1 k úkolu 1 konstrukčního řešení (str. 69) Cvičení N

kapitola 4.1

úkol 1 (sada zadání A)

Shrnutí Absolvováním počítačových a konstrukčních cvičení se student seznámí a na praktických příkladech si procvičí základy tvorby technické dokumentace, jak formou manuálního zpracování dokumentu, tak především s využitím počítačové podpory této činnosti. Text předkládá studentům dostatečné množství zadání a příkladů k samostatnému procvičování (grafický editor AUTOCAD 2002 cz).


75

6 Literatura [1] [2] [3]

Procházka P. – Rozsívalová Z.: Materiály a technická dokumentace, část Technická dokumentace. Elektronické texty ET, Brno 2002 (viz http://wes.feec.vutbr.cz/UETE) Procházka P.- Mazlová T.: Technická dokumentace v elektrotechnice. Část 1: Základy tvorby. Skripta -VUTIUM Brno, 2000. Příslušné ČSN pro tvorbu výkresů.

Materiály a technická dokumentace TECHNICKÁ DOKUMENTACE Počítačová a konstrukční cvičení

Recommend Documents