Matematika ve středověké Evropě
Kružby gotických oken In: Jindřich Bečvář (editor): Matematika ve středověké Evropě. (Czech). Praha: Prometheus, 2001. pp. 431--445. Persistent URL: http://dml.cz/dmlcz/401793
Terms of use: © Jednota českých matematiků a fyziků Institute of Mathematics of the Academy of Sciences of the Czech Republic provides access to digitized documents strictly for personal use. Each copy of any part of this document must contain these Terms of use. This paper has been digitized, optimized for electronic delivery and stamped with digital signature within the project DML-CZ: The Czech Digital Mathematics Library http://project.dml.cz
431
KRUŽBY GOTICKÝCH OKEN ALKNA SAROIWOVÁ
Málokterý (evropsky architektonický styl se vyznačují* tolika charakteristic kými stavebními prvky jako gotika. A snad žádná gotická stavba nemůže být lepším reprezentantem všech gotických znaku než katedrála. Stavba m o h u t n á . reprezentativní, plná fantazií*, mystické symboliky a tvůrčí invence. Také však stavba, v níž je zabudován skrytý, ale přísný geometrický řád. Gotická architektura hýla plodem (jcometrie. dvanáctého století píše Peter Kidson ([Ki], str. 106) ve své monografii věnované románské a gotické archi tektuře. Za charakteristický znak výzdoby gotických chrámu považujeme kromé lomených oblouku a kleneb s umné vedenými žebry zdůrazňování svislic (sloupy, pilíře), výšku a kružbu v okenních otvorech. Tak tomu však nebylo od počátku. Starší stavby se od této naší představy značité lišily. Na rozdíl od našich představ o nepřerušených liniích sloupu a žeber stoupajících od podlahy až do vrcholu klenby mely často bohaté zdobené hlavice jasné oddělující sloupy a pilin* od žeber klenby, plasticky zvýrazněné vodorovné římsy a zejména chrámy „městské 1 1 také bohatou sochařskou výzdobu, V našich zemích m á tyto rysy obvykle architektura dosud zachovaných cisterciáckých klášteru. Pravé cistcrciáci, řád u nás úzce1 spojený s vládnoucí dynastií Přemyslovců, se o rozšíření gotického slohu clo střední Evropy zasloužili nejvíce. Na obr. 1 si povšimnete výzdoby kapitulní siné cisterciáckého khtštera ve Zlaté Koruně, na obr. 2 krásné hlavice sloupu s rostlinným motivem a sochařsky provedeného čtenářského pultu v kapitulní síni kláštera téhož řádu v Oseku. Starší katedrály oplývaly b o h a t o u plastickou výzdobou a barevnými okny s ornamentální nebo figurální výplní. Okna byla ve srovnání s pozdějšími chrámy menší a díky sytým barvám, jimiž bylo jejich sklo pomalováno, panovalo uvnitř příšeří. V nérn však o to více vynikaly plamínky svící, věcného světla nad oltářem a v odpoledních hodinách i sluneční paprsky pronikající do chrámové lodi velkým (zpravidla kruhovým) oknem nad západním vchodem. S rozvojem stavební techniky se p o s t u p n ě zvětšovala též okna v bočních stěnách a velké prosklené plochy bylo n u t n é vyztužit,. Takto popisuje? „zrod gotických kružeb" Peter Kidson ([Ki], str. 110), který poznamenává, že kružba byla „objevena 1 " pří stavbě chránili v Remeši po roce 1211: [Kružby] vznikly jako prostředek k rozčlenění zvětšujících se otvorů lancctomjch oken tak, že se do otvoru, které byly vlastně, příliš velké pro běžné olověné a železné rámy upevňující sklo, vkléidaly 'jemné ornamenty vytesané z kamene, Velice brzy však spojení mezí kružbou a okny přestalo být výhradní a kružba se stala abstraktní ornamentální dekorací, která mohla být použita téměř všude na stěnách, nad prázdnými prostory, nebo mohla stát samostatně.
YYЛ
Ernst l Ilmaiin vidí p< >ěátek kru/oh >pí><* v dekorat ivm H »li. ale jinak popisuje jejich pozdější užíváni podohně jako Ktdson. Pi>o ( MT;. str. .12): Typickou ornamentikou kati draly je kmihu, Yycinuiu SM :; krutni, kterc jun rodné vyj/hondy mukly pod nikymi lomenými oblouky oken. Y hajduch rc.nn šskťho chóru byl do nich ccpsťin šesfíltst, a tuk byl vah o // klasicky tvar krnJuj. Y tomto ornamentu vyměhaicm kružítkem a tťsnť spjalťm s danou jdochou. se jmojeruje yoíiekd tendence k cactondlnímu. ycomclricky konstruovanému i nivu a k deduktivnímu ztvárnění členícímu ethk na podrnzmiť ědsii. Z o/o n st kru.ilm jircnesla na jnertrpety a jinť části sluchy jwoťh nťnť otcory a nakonec jako shjni kružba sloužila k dckorut.iení tyjfilni plode \'c druliť jmlorinť /V sioletí se vana,, klasicky prostá forma, všemožní/ obohacovala stah komjdtkocunťjšcm členěním. až ve ]Jf. století kružby tvořily eeiť jmhlcdovť síťny. Je zajímavé, že pravé v Remeši při stavhé katedrály mizí anonymita stavitelů. Jsou známa jména všech kamenirkýrh mistrů, kteří tu pracovali (stejné jako v Amiensu, Wostininsteru. Kolíne a t d ) . Kameníci, stavitele, nejsou už považováni za prosté řemeslníky, získali vážnost.. Návrh kru/oh totiž vyžadoval nejen uniélerký cit. ale í geometrickou zdatnost. Vypracovat takový návrh znamená aplikovat v praxi řadu geometrických znalostí: Na yoltcknm nákrese kružby byla. sjtecijická jclio často nesmírná, jirojrracov ano si, která vyžadovala džíi.ve zcela nevídanou dovednost. j>ři jiráci s jiravítky a kružítky, a jmk skutečnost, že 'inusel biji jrroveden v měřítku, aby mohl být vuhec použitelný. Myšlenka měřítka nuí ro zim dují'ní význam. Sonťasfiě naznačuje vztah mezi velkými a malými formami ... í |Ki]. str. 110) Dlí* sttVdovékýoh představ je kosmos stvořen dle jediného principu, který se tudíž cely musí odrážet v každé jeho část.i. Proto „male" jistým z p ů s o h r m opakuje 1 formy ,. velkého*'. Kružha se začala skutečně uplatňovat í na vnitřním vyhavrní chrámu (oltáře, lavice, drohné předměty jako relikviáře atp.) a časem pronikla jako výtvarný prvek i do měšťanských domácností. Speikovnice, truhlice i další náhytek. ale i okrasné drohnosti. jsou často pojaty jako zmenšeniny gotického chrámu éi aspoň jeho typických částí, zejména oken. Na. ohr. 3 vidíte dřevěný v y n d á v a n ý oltář pocházející z kostela I\ Mario v Oherweselu. Hyl vytvořen kol(Mn roku 1330. Pozadí za soškami svatých věrné napodohuje kostelní fasádu, jejíž okna jsou vyzdohíMia různými kružhami. jak to hylo tehdy zvykíMu, Kružháin hvl záhy připisován í symholický význam (podohné jako celému chrámu í jednotlivým jeho částem). Zejména rozety, kruhová okna umístěná zpravidla nad hlavním, západním portálem, symholizovaly podle církevních antoríl Slunce. Boha {Bulí je světlo píše Dionýsos Aeropagiía) cí Křísla a jeho svatozář. Kruh s á i n o s o h ě h y l chápán jako symhol vesmíru. ..věcného hyt r\ Symholika kruhu jo st ředovékou ozvěnou platoni.Mnu v uáhožen^ké filosofii. liuli do nás vložil krultovitc pohajby m smrtelně dus<\ . , Ynloti.ee dráhy rozumu na nebi (tedv: pohyhv hvězd), máme jteh užít jrro ohťhy mysícní v nVo nebol je. s nimi sourod/ ... í podlí* [Spi. st r. J>vV
435
S výraznějším užíváním kružeb došlo k postupné proměno interiéru ka tedrál)'. Sochařská výzdoba ustupovala plastické výzdobo geometricko, skla velkých oken jíž nebyla tak sytě zbarvena, ale spise jemně kolorována,, pro stor katedrály se výrazově sjednocoval a světlo se v něm stávalo významným výtvarným prvkem, dotvářejícím celkový dojem ze sakrálního prostoru. Od jednoduchých kružeb (obr. T), které se u nás zachovaly v klášterních oknech 13. století (či u vesnických kostelíku ze staletí následujících), můžeme sledovat. neustále se obohacující ornamentiku kružeb u chrámu vrcholné gotiky (obr. 5). Katedrály byly budovami, které reprezentovaly nejen mor a slávu církve, ale také příslušnou zemí a město, v němž stály. P r o t o byly na rozdíl od chrámu některých řádu, (které byly dle řeholo „chudé" a tudíž jejich kostely zvenčí poměrně málo zdobené, často bez vozí a bez barevných oken), i zevně nákladně zdobené. Pokud stát prosperoval, velmi dbal í na. výstavnost svých katedrál. Tak obvykle po (kupodivu velmi častých) požárech docházelo při opravách chrámu k výrazným přestavbám. Při přestavbo chrámu Not,re Dámo v Paříži (kolem roku 1250) byla v katedrálo vytvořena okna s nádhernými kružbami v tzv. rayonnantním stylu (viz obr. G). Rozetové okno znázorňuje paprsky slunce, které symbolizují rostoucí mor francouzského království. Pozdější tzv. plaménkové kružby v divákovi vzbuzují dojem rotace a obecné pohybu. Plaménkovou kružbu n nás užil poprvé Petr Parléř. Jeho originální rysy n a pergamenu jsou uloženy ve Vídni. Jak náročný byl takový návrh kružby a vůbec vypracování rysu na přesnost a geometrické znalosti, vidíme na obr. 7. J d e o kopie obou stran jednoho listu pergamenu. Tento obrázek je převzat z KadeřAvkovy knihy [Ka] z roku 1935. Pro zajímavost je možno porovnat, plány Petra. Parléře (viz obr. 7 a obr. 8) otištěné v knížce [Ka] z roku 1935 a v publikaci [VI] z roku 1994, která vyšla o G0 lot později. Vyobrazený rys v knize [VI] je ,,mnohem zchátralejší" a n á p a d n é tu prosvítá kresba okna s kružbami na rubový obrázek. J o ž k o říci, zda je příčinou toho rozdílu čas, který jisté pergamenům neprospívá, či velká péče o vysoce kvalitní ilustrace, a. tedy jakési ,.oištení obrazu" bohem přípravy KadeřAvkovy knihy v nakladatelství J a n a Stonce před šedesáti lety. O k n a s kružbami mají jednu charakteristickou vlastnost, kterou si běžné neuvědomujeme*. Kamenný ornament, který pozorujeme, stojímo-li před chrá mem, působí zcela jinak než pohled na totéž okno z jeho vnitřku. Rozdíl by se mohl přirovnat rozdílu mezi negativem a, pozitivem téže fotografie, ale celkový dojeni růzností je výraznější (viz obr. 9). Věnujme na závěr aspoň trochu pozornosti geometrické s t r u k t u ř e gotických k r u ž e b ! (Skutečný rozbor jejich konsťrukrí, preferovaných prvku, dělení kruhu a poměru včetně užívání zlatého řezu i dalších zajímavých p o s t u p u by vydal spíše na knihu než na článek do našeho sborníku.) Už při pečlivější prohlídce kružeb na obr, 4 vidíte základní kompozice: pravidelný pětiúhelník (Anožský klášter), trojúhelník (Tišnov) a osmiúhelník (Vyšší Brod). Kružba Matyáše z Arrasu na obr. 5 vychází z ..křivočarýeh trojúholníkír a „křivočarého čtyřňholníku", které dále člení na trojlisty a čtyřlist. (Zkuste něco podobného vytvořit jen kružítkem a pravítkem! Budete potřebovat něco víc než jen středoškolskou geometrii.)
436
Obr. 7. Plán Petra Parléře Katedrála sv. Víta, jižní strana věže s okny do kapitulní síně (kresba tuší, pergamen, 1060 x 930 mm)
437
Obr. 8. Plán Petra Parléře Katedrála sv. Víta, východní strana věže uvnitř příčné lodě (kresba tuší, pergamen, 1060 x 930 mm)
439
Obr. 10. Rozetová okna francouzských katedrál (a) Chartres (asi 1150), (b) Remeš (1250-1280), (c) Chartres (1220-1260)
440
Obr. 11. Dvojice překrývajících se rozet z obr. 10 (a)(c), (a)(b), (b)(c)
4-13
Povšimněme si ještě společných rysu rozet na obr. 10! Jde o dvě kruhová okna. z (Tmrtres a jedno z Remeše, Jsou zcela rozdílná a presto vycházejí z jedné kompoziční sítě. Základem kompozice je vždy pravidelný dvanáctiúholník vepsaný obrysu rozety. Díky této výchozí kompoziční shodě mír/eme provést malý experiment: Na obr. 11 vidíme „na sebe přiložené"* kresby dvojic rozet z předchozího obrázku. Velikost kreseb byla upravena tak. aby se shodoval)' vnitřní kružnice jejich obrysu. Ve všech třech případech takovýmto sjednocením vzoru dosta neme kompozičně velmi přehledný, ale tež velice bohatý ornament. Kdybychom 1 doplnili i pomocné knižnice soustředné* s obrysem rozet, na kletých leží si rody menších kružnic určujících kompozici, byl by jednotný základ &ooinctriokého podkladu ještě pat rnéjší. Když 19. století oživilo zájem o středověké katedrály, pokoušela se mnohá města o jejich opravy ci dokonce dostavby. Tak vznikaly v podstato novodobé ..stavební hutě" napj\ í v Kolíně nad Rýnem. Také* v (''echách se podařilo kanovníku pražské kapituly Václavu Posinovi na. sjezdu architektu v roce 1H-Ii přesvědčit veřejnost o nutnosti dostavět k a t o d . á l u s v . Víta. V roce 1859 vznikla Jednota, pro dostavbu svatovítského chrániti a po dalších dvou k l e c h se jeho již dříve vybodovaná část dočkala nutných oprav. Bylo třeba znovuobjevit mnohé stavební techniky, odhalit různé skryté J r í k y " středověkých mistru a vytvořit vyhovující pracovní postupy využívající moderní teelmikm ale nepoškozující středověké „řemeslo". Během stavby došlo samozřejmé k mnoha sporům o pojetí dostavby, o poěet, tvar a. výšku věží, o užívání netradičních materiálu (krov chrámu je kovový) i o drobné detaily. Vystřídala se zde řada ..vedoucích architektu" (Krarmor, Moeker. Hilbert...) a spolupracovali významní malíři a sochaři. J a k se jim podařilo proniknout do umění stavby k a t e d r á l y ? O tom hovoří už pouze jejich dílo. Ukažme si na závěr dvě .,nová íl okna svatovítského cli r á m u ! Na obr. Pia a obr. 121) jsou fotografie okna s rozetou nad západním vchodem do katedrály. Při pohledu z nádvoří vyniká plastická kamenná krajka, navržená. Kamilem flilbertom. Podíváme-li se na okno z hlavní lodi, vidíme; mozaiku „Stvoření světa" navrženou Františkem Kyselou a vytvořenou z přibližné 25 000 barevných sklíček v hitech 1926 až 1928. Plastičnost kružby zaniká. Největším oknem svatovítské katedrály je okno jižní věže nad Zlatou bránou. Se svými 165 m čtverečními plochy jo největším oknem široko daleko. Na m n o h a starších rytinách P r a h y je nozasklený okenní otvor jediné tehdy zbudované věže* velmi dobře vidět. Kamennou kružbu sem navrhl jíž v roce 1907 Kamil Hilbert. N a m e t e n : jeho skleněné výplně je Poslední soud dle návrhu Maxe Svabinskeho. Okno bylo dokončeno až v roce 1938 (tedy v době velmi p o h n u t é nejen pro naši zemi), devět let po slavnostním vysvěcení a „otevření" u příležitostí „Václavského milénia". Pohledem n a Zlatou bránu z nádvoří (obr. 13) a mozaiku Maxe Svabinskeho z příčné lodi katedrály (obr. 14) se s gotickými kružbami rozloučíme.
