Masarykova univerzita Fakulta informatiky
Diplomová práce
Tvorba kaligrafického fontu a jeho uplatnění v genealogii
Bc. Josef Tárnok 2014
Prohlášení o autorství Prohlašuji, že tato práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval samostatně. Všechny zdroje, prameny a literaturu, které jsem při vypracování používal nebo z nich čerpal, v práci řádně cituji s uvedením úplného odkazu na příslušný zdroj.
................................................ Josef Tárnok
Vedoucí práce: Mgr. Lukáš Pevný
VII
Poděkování Zde bych chtěl poděkovat vedoucímu své diplomové práce Mgr. Lukáši Pevnému a Mgr. Matěji Málkovi za jejich ochotu a cenné rady při vypracování této práce. Především chci ale poděkovat svým rodičům za jejich nesmírnou podporu.
VIII
Shrnutí Úvodní kapitola se zabývá zběžným přehledem vývoje písma a jeho kaligrafických úprav. Dále obsahuje popis a vysvětlení pojmu font a stručný přehled kaligrafických počítačových fontů. Druhá kapitola obsahuje popis použitých postupů vzniku mnou konstruované abecedy. Následně je rozebrán popis tvorby počítačového fontu. Další kapitola popisuje proces grafického návrhu vzhledu webové aplikace. V závěru pak hodnotím své snažení při vypracovávání této práce.
IX
Klíčová slova kaligrafická abeceda, písmo, kaligrafie, font, počítačový font, minusky, verzálky, Adobe Photoshop, Adobe Illustrator, Fontlab Studio, klasifikace písma, grafický návrh, typografická mřížka, skicování
X
Obsah 1 Slovo úvodem ..................................................................................................3 2 O písmu ............................................................................................................4 2.1 Kaligrafie ..............................................................................................7 2.1.1 Čínská kaligrafie ......................................................................7 2.1.2 Japonská kaligrafie...................................................................8 2.1.3 Islámská kaligrafie ...................................................................8 2.1.4 Evropská kaligrafie ..................................................................9 2.2 Font ....................................................................................................11 2.2.1 Charakteristické vlastnosti fontu ..........................................11 2.2.1.1 Tloušťka fontu ............................................................12 2.2.1.2 Sklon ...........................................................................12 2.2.1.3 Šíře ..............................................................................13 2.2.1.4 Další vlastnosti ...........................................................13 ...........................................................................14 2.2.2 Podmnožiny ......................................................................14 2.2.3 Počítačový font ...............................................................................16 2.3 Klasifikace písma .................................................................17 2.3.1 Kaligrafické písmo 2.3.1.1 Dynamické .................................................................17 2.3.1.2 Přechodové .................................................................18
2.3.1.3 Statické ........................................................................18 2.3.1.4 Volně
kaligrafované ...................................................19 2.3.2 Volně psané písmo .................................................................19 2.3.2.1 Lienární statické .........................................................20 2.3.2.2 Lienární konstruované ...............................................20 2.3.2.3 Lineární dynamické ...................................................20 2.3.2.4 Volně psaná lineární antikva ....................................21 3 Tvorba kaligrafické abecedy .........................................................................22 3.1 Nácvik ................................................................................................23 3.2 Převod do počítače ............................................................................24 3.2.1 Nafocení předlohy .................................................................25 3.2.2 Úprava podkladů ...................................................................25 3.2.3 Separace znaků ......................................................................26 3.2.4 Písmová osnova .....................................................................26 3.2.5 Sklon osy znaků .....................................................................27 3.2.6 Vektorizace .............................................................................28 3.2.7 Prefabrikáty ............................................................................29 3.2.8 Ligatury a alternativní znaky ................................................30 3.2.9 Verzálky ..................................................................................31 3.3 Síla tahu .............................................................................................32 4 Tvorba počítačového fontu ...........................................................................33 4.1 Převod abecedy ..................................................................................33 4.2 Úprava křivek ....................................................................................35 4.3 Napojení tahů ....................................................................................37 4.3.1 Ligatury ..................................................................................37 4.3.2 Kerningové páry ....................................................................38 4.3.3 Alternativní znaky .................................................................41 5 Grafický návrh webové aplikace ...................................................................43 5.1 Zkoumání a omezení .........................................................................44 5.2 Realizace .............................................................................................45
5.2.1 Celkový pohled na projekt .........................................................45 5.2.2 Velikost zobrazení ......................................................................46 5.2.3 Skicování .....................................................................................47 5.2.4 Konstrukce mřížky .....................................................................48 5.2.5 Návrh vzhledu ............................................................................50 6 Závěr ...................................................................................................................51 7 Literatura ............................................................................................................52 8 Přílohy ................................................................................................................55 8.1 Příloha A .................................................................................................55 8.2 Příloha B .................................................................................................58 8.3 Příloha C .................................................................................................97 8.4 Příloha D ...............................................................................................105 8.5 Příloha E ...............................................................................................113
1 Slovo úvodem Tato práce je věnována mému snažení o vytvoření kaligrafické abecedy, vycházející z mého rukopisu. V jednotlivých kapitolách se zabývám pracovními postupy, použitými při vytváření abecedy, počítačového fontu i návrhu webové aplikace. Úvodní kapitola se zabývá zběžným přehledem vývoje písma a jeho kaligrafických úprav. Dále obsahuje popis a vysvětlení pojmu font a stručný přehled kaligrafických počítačových fontů. Druhá kapitola obsahuje popis použitých postupů vzniku mnou konstruované abecedy. Následně je rozebrán popis tvorby počítačového fontu. Další kapitola popisuje proces grafického návrhu vzhledu webové aplikace. V závěru pak hodnotím své snažení při vypracovávání této práce.
5
2 O písmu Již více než pět tisíc let je tu potřeba zaznamenávat myšlenku. Za první náznaky takovýchto snah můžeme považovat jednoduché šipky lovců ukazující směr k lovené zvěři. Tyto se postupně rozvíjely a byly doplňovány o jednoduché piktogramy, například šipka s vyobrazením zvěře. Nezapomínejme na značení majetku a dobytka, vlastnické značky. Písmo však nabývalo různých podob. Příkladem může být uzlové písmo, které bylo používáno především k zaznamenání počtů. Svazky mušlí, úprava jejich tvarů, a jiné. K evidenci majetku se často používaly takzvané vrubové hole, které se například v Anglii používaly jako doklad o zaplacení daně. Takzvané zpravodajské hole se pak používaly k identifikaci posla a prokázání autora zprávy. Avšak o písmu jako takovém můžeme mluvit až s příchodem znaků odkazujících na určité jevy, stavy, zvěř nebo osoby. Prvním takovým bylo obrázkové písmo používající piktogramy. Toto písmo nebylo vázáno na určitý jazyk, každý obrázek symbolizoval věc, ať už živou či neživou, celou větu, myšlenku, nebo dokonce zážitek. Výhodou takovéhoto způsobu záznamu je jednoduchost porozumění napříč různými kulturami, nevýhodou pak obsáhlost počtu znaků. Tyto znaky se pak malovaly na hroby s úctou k zesnulému, v jeskyních, často označovaly milostná sdělení, stejně tak i lovecká nebo sdělení politického či válečného charakteru.
6
Přes jednoduchost čtení bylo písmo piktogramů složité na zapamatování, obsahovalo až na 1500 znaků. Změna přišla s klínovým písmem používajícím ideogramy, kdy se více znaků mohlo složit do jednoho, například znak trojúhelníku, označující ženu, se ohraničil čárami, které symbolizovaly hory a vznikl tak znak pro cizí ženy nebo otrokyně. Jeden znak také mohl mít více významů, které dávaly smysl jen v širším kontextu. Toto vedlo ke složitějšímu čtení i psaní, počet všech znaků se však snížil přibližně na 600. Postupem času jednotlivé znaky začaly reprezentovat určité zvuky a docházelo tak k fonetizaci. Díky kulturnímu vývoji civilizace rostla potřeba vyjadřovat se přesněji a postupně se tak začalo vyvíjet písmo hláskové. Zažité znaky dříve reprezentující celá slova postupně začaly reprezentovat pouze jedno písmeno. Nejčastěji se jednalo o první fonetickou hlásku slova, jež znak reprezentoval. Mezi nejstarší nám známá písma řadíme písmo sumerské a egyptské. Sumerské písmo pocházející z oblasti Mezopotámie si prošlo právě výše popsaným vývojem od piktogramů až po písmo slabičné používající takzvané determinativy. Ty měly za cíl uvést význam znaku, který po nich následoval. Kolem roku 3 000 př. n. l. vzniklo písmo egyptské, jehož vývoj je často spojován se sumerským, zda se ale písmo egyptské skutečně vyvinulo z toho sumerského, není jisté. Egyptské hieroglyfické písmo používalo právě ideogramů, obrázků s více významy. První opravdu propracovanou souhláskovou abecedu přineslo písmo fénické, které se vyvinulo z písma protosinajského někdy mezi 14. a 11. století př. n. l. Toto písmo obsahuje 22 znaků, jež jsou vše souhlásky, psány zprava doleva. Samohlásky se doplňovaly během čtení, což mohlo být problematické a matoucí. O usnadnění se pokoušely přidáváním pomocných znaků, které měly usnadnit určení následné samohlásky. Stalo se také základem řecké abecedy. V 7. st. př. n. l. byla z fénické vytvořena řecká abeceda, převzala z ní 16 znaků, bylo však nutné doplnit samohlásky, bez kterých by toto písmo bylo pro řečtinu nepoužitelné. Pro
7
samohlásky byly použity přebytečné znaky z fénické abecedy, vytvořeno nové písmeno omega a tři nové souhláskové páry. Tímto vznikla abeceda o 26 znacích. Později však byly dva znaky odebrány a konečný počet znaků řecké abecedy tak byl 24 písmen a orientace psaní textu se změnila na směr zleva doprava. Tento poslední krok znamenal vznik písma Latinského. Během 3. století př. n. l. se začala objevovat takzvaná římská kapitála, písmo stejně velkých a silných písmen, nerozlišující je na velká a malá. Dalším používaným typem písma byla kvadráta, která dala v 1. století n. l. vznik své štíhlejší odnoži, rustikále. Základní konstrukce tvarů těchto písem zůstala dochována a používá se dodnes, byly pouze doplněny o potřebné znaky. Snahy o zjednodušení a zrychlení psaní vedly k vývoji kurzivních písem. Ta se postupně vlivem snah o zvýšení čitelnosti a plynulosti psaní zaoblovala a vyvinula se v latinskou unciálu. Písmo zůstávalo vlastnictvím národů a mělo tak v každé říši svůj osobitý charakter. Díky tomu však byla znesnadněna četba jednotlivých písem. To vedlo k několika pokusům písmo sjednotit. Uspěla až karolinská minuskula, která vznikla v 8. století ve Franské říši, která díky své čitelnosti a jednoduchosti postupně zatlačovala písma národní. Vlivem narůstajícího rozšíření písma rostla i snaha o jeho zkrášlení. Ve 12. století vznikla gotická minuskula, která jednotlivé znaky postavila kolmo k účaří a oblé tahy začala lámat. Novověk a jeho potřeba psát stále častěji a rychleji vedl k humanistickému směřování vývoje písma. Společně s humanistickou větví písma se stále používala písma navazující na gotická, novogotická. Obě směřování vývoje písma spolu soupeřily zejména v knihtisku. Humanistické písmo v podobě antikvy a italiky, novogotické písmo pak svou bastardou, texturou, švabachu a frakturou. Od první poloviny šestnáctého století docházelo k postupnému potlačování písem novogotických. Ta se používala až do roku 1941, kdy jejich používání na území Německa zakázala nacistická velmoc. [1][2][3][4]
8
2.1 Kaligrafie Pojem kaligrafie je odvozen ze spojení řeckého καλλος kallos „krása“ a γραφος grafos „psaní“, jedná se tedy o umění krásného psaní, písmomalířství. Díky způsobu vývoje písma a přístupu k němu se adekvátně vyvíjela i kaligrafie.
2.1.1 Čínská kaligrafie Kaligrafie je v čínské kultuře pokládána za nejvznešenější formu umění. Řadí se tak před malování, hru na strunné nástroje a strategické deskové hry. Tato čtveřice by také měla patřit mezi základní dovednosti Čínských vzdělanců. Technika tradiční Čínské kaligrafie spočívá v takzvaných Čtyřech pokladech studia, štětci, inkoustu, papíru a inkoustového kamene. Inkoustový kámen je formou kamenného moždíře, jež je odvozen z nástrojů na mělnění barviv používaných před 6000 až 7000 lety. Vyrábí se z kamene, jílu, bronzu, železa a keramiky. Slouží k mělnění a mísení tradičního inkoustu ve formě tuhých tyčinek s vodou. Osvojení si umění kaligrafie po dlouhou dobu sloužilo jako jedno z kritérií pro výběr nejen vysokých státních úředníků. Technika kaligrafie vyžaduje trpělivost, pečlivost, disciplinovanost a především jistou ruku. A právě tyto dovednosti jsou vyžadovány. Jde o duševní cvičení pomáhající s koordinací mysli a těla. Kaňky a sušší tahy štětce, jež by se mnohým mohly jevit jako nedostatky, jsou tu vnímány jako přirozené projevy umělcova cítění. V průběhu svého vývoje také přešla od psaní ve sloupcích zarovnaných doprava na psaní v řádcích zleva doprava. [5][6]
9
2.1.2 Japonská kaligrafie Šodó neboli cesta písma, jak se zde kaligrafie nazývá, je v Japonsku uměním, jež v sobě zahrnuje filozofii, víru a literární a historickou znalost. Kaligrafické texty tedy odráží umělcovo duševní cítění a jeho osobnost. Japonská kaligrafie byla z velké míry převzata právě z té čínské a odpovídají tomu i používané nástroje, inkoustový kámen, štětec, papír, inkoustové tyčinky. Největší důraz je opět kladen na psací nástroj, neboť právě ten je tím, co zhmotňuje umělcovu představu. Zajímavostí může být způsob přípravy inkoustu. Čínští písmomalíři preferují položení inkoustové tyčinky naplocho na brusnou část kamene a její tření v kruhu. Japonští tyčinku spíše nakloní na hranu a třou ji ve směru vpřed a zpět. Japonskou kaligrafii můžeme rozdělit do pěti základních skupin. Styly tenšo a reišo zůstávají věrné tradicím a snaží se držet v minulosti používaných způsobů psaní znaků. Modernějšími a proto i používanějšími styly jsou kaišo, gjoušo a soušo. Kaišo je styl přesného psaní, kdy jsou všechny tahy provedeny tak, aby se výsledné znaky co nejvíce podobaly jejich tištěné předloze. Gjoušo, v překladu cestovní psaní, je styl běžného ručního psaní. Jednotlivé znaky jsou mírně nakloněny a jejich tahy na sebe navazují, vytvářejí tak lépe čitelné celky. Soušo, přeloženo jako trávníkové psaní, je ozdobnou formou japonské kaligrafie, kde je čitelnost potlačena ve prospěch uměleckého dojmu. Texty psané touto formou jsou často čitelné jen pro zkušené kaligrafy. [7]
2.1.3 Islámská kaligrafie Islámská kaligrafie byla vytvářena po boku Islámu a Arabského jazyka, často tedy bývá označována jako arabská kaligrafie. V muslimském světě tato kaligrafie není brána jako projev psaného slova, spíše jako nejvyšší forma umění. Kaligrafie tu vytváří jakousi spoj-
10
nici mezi lidmi a jejich vírou v islám, který je šířen především prostřednictvím psané formy. Mezi potřebné nástroje patřila rákosová pera, štětce, kalamář, nůžky a nože na řezání per a různé nástroje na jejich ostření. Samotné arabské písmo je velice dekorativní a můžeme jej rozdělit do několika základních stylů. Naskh je jednou z nejstarších forem tohoto písma a jeho užití je spojováno zejména se zapisováním koránu. Tento styl se vyznačuje svislostí tahů a protaženými vodorovnými tahy. V dnešní době je považován za nejvznešenější styl. Thuluth na rozdíl od předešlého stylu působí velice uvolněně, tahy jednotlivých znaků na sebe navazují a často se i překrývají. K dekorativnímu projevu písma pomáhají i hlavičky znaků v podobě háčků. Kufi působí mnohem více konstruovaným a geometrickým dojmem. Farsi je v dnešní době rozšířené zejména mezi perskými, indickými a tureckými muslimy. Působí jakoby zavěšené v účaří, na rozdíl od ostatních, které sedí na základní dotažnici. Ruk’a je dnes nejvíce používaným stylem arabského světa. Původně byl vytvořen ze stylů Naskh a Thuluth, vyznačuje se minimálními vodorovnými tahy, výraznou zaobleností a zhuštěností jednotlivých tahů. [8]
2.1.4 Evropská kaligrafie Evropská kaligrafie, označovaná také jako západní kaligrafie, je často považována za čistý krasopis. Stejně jako u předešlých, tak i v případě západní kaligrafie se ale jedná o umění spojující estetiku, filozofii a poezii. Vyžaduje dokonalou přípravu, soustředění, prostředí a dodržování pravidel obsahu i formy. Základním nástrojem je štětec namáčený do tuše, který často bývá výtvorem samotného autora. Nejvíce ceněnými vlastnostmi této kaligrafie jsou právě uvolněnost tahů a osobitý styl provedení s důrazem kladeným na vlastní obsah. Větší důraz je také kladen na výsledné provedení díla, než na způsob a průběh jeho vytváření.
11
Západní kaligrafie se od předešlých liší použitím latinky, jejíž vznik se datuje kolem roku 600 př. n. l. v oblasti Říma. Písmo se časem rozdělilo na dva základní skripty, kurzivní a unciální. Kurzivní styl byl používán při běžném zapisování, při psaní dopisů. Unciální skript se pak využíval zejména v knihách a jiných literárních dílech. Od 9. do 14. století byly hlavními kaligrafickými styly skript Carolingiánský a jeho komplexnější odnož, skript Gotický. Čitelnost těchto stylů se díky humanistickým snahám v průběhu renesance výrazně zlepšila. S příchodem knihtisku v 15. století se změnil i přístup písařů opisujících texty do knih. Mohli se více věnovat formě jimi vytvářených rukopisů, než samotnému obsahu a začaly se rozvíjet kurzívní formy písma. [9]
12
2.2 Font Výraz font je původně odvozen z francouzského fonte což v překladu znamená něco roztaveného, odlitek. Tento pojem se odkazuje na způsob výroby jednotlivých písmových kuželek. Ty byly vyráběny v písmolijnách ze slitin olova, antimonu a cínu, takzvané liteřiny. [9] Význam samotného slova font se v průběhu času změnil. V době ručního tisku se pod pojmem font skrývala sada znaků nezbytných k vysázení celé stránky textu. S ohledem na techniku tisku, kdy se jednotlivé znaky odlévaly samostatně, byl fontem řez písma vyvedený v určité velikosti, tloušťce a stylu. Fyzický tvar již odlitých liter nebylo možné měnit podle aktuální potřeby. V dnešní době, díky rozvoji počítačové techniky, pojem font částečně splývá s pojmem řez písma. Díky vektorovým definicím fontu je možné měnit jeho velikost bez ztráty kvality. Jeden font také obsahuje definici všech potřebných znaků. Jednotlivé řezy i nadále zůstávají oddělenými celky, mohou však být součástí jedné písmové rodiny.
2.2.1 Charakteristické vlastnosti fontu V minulosti byla jednou ze základních charakteristik fontu jeho velikost, jelikož byla neměnnou vlastností daného fontu. Font je určen několika základními charakteristickými vlastnostmi, ty jsou nepřímo závislé na druhu písma, pro něž je font konstruován. U fontů určených pro latinková písma, cyrilici a řečtinu jsou to: tloušťka fontu, sklon a šíře.
13
2.2.1.1
Tloušťka fontu
Tloušťka fontu udává sílu tahu jednotlivých znaků obsažených ve fontu. Jedno písmo může používat několik různých šířek tahu, od té nejtenčí hairline až po opravdu silné, označované jako ultra-black. Nejčastěji se však u fontů určených pro kancelářské balíky setkáváme pouze se standartní šíří tahu, regular nebo roman a silným provedením bold. Jiné naopak obsahují více než deset různých provedení šíře tahu. V základním řezu mají různá písma odlišnou šíři tahu, což je způsobeno jejich určením při návrhu samotného písma. Písma určená pro velkoformátový tisk, například na plakátech, mohou při použití stejné velikosti i šíři tahu vypadat tučnější. Písma určená k tisku knih, novin mohou ve srovnání naopak působit mnohem jemnějším dojmem. Tato vlastnost dopomáhá usnadnit čitelnost vysázeného textu. [9] Obrázek 1: Helvetica Neue LT Std 25 Ultra Light Ukázka řezů písma Helvetica z pohledu síly tahu Helvetica Neue LT Std 35 Thin
Helvetica Neue LT Std 45 Light Helvetica Neue LT Std 55 Roman Helvetica Neue LT Std 65 Medium Helvetica Neue LT Std 75 Bold Helvetica Neue LT Std 85 Heavy Helvetica Neue LT Std 95 Black
2.2.1.2
Sklon
Další charakteristickou vlastností fontu je jeho sklon neboli odklon osy písmových znaků od účaří. Styl v dnešní době používaných fontů je spojen s jejich sklonem. Zkosené varianty některých fontů obsahují minuskové znaky, jejichž kresba je rozdílná od jejich takzvaných regulárních variant. Ve zkosených řezech písma je mnohem častější, že koncové tahy jednotlivých znaků na sebe navazují, což může vyžadovat i větší množství ligatur. Toto chování je odkazem kurzivy, jež je příznačnější ručnímu psaní, kde jednoduchost kresby přímo souvisí s rychlostí a náročností psaní. Zkosené varianty mnoho typů písma,
14
zejména těch vyvedených pevnou sílou tahu znaků, jsou pouze algoritmicky nakloněné tahy. Takto nakloněná písma nejsou opravdovými kurzívami, neboť postrádají změnu tvaru písmen, která je tak charakteristická pro kurzivní písma. [9]
2.2.1.3
Šíře
Některé druhy písma obsahují varianty, jež mají různou šíři znaků, nejedná se ale o pouhou změnu šířky mezer mezi jednotlivými znaky. Celá konstrukce znaků je protáhnuta nebo naopak zúžena. Označují se jako narrow, condensed nebo compressed, pokud jsou užší než normální varianta. Rozšířenější alternativy jsou pak wide, extended nebo expanded. Je možné najít písma, která mají více užších nebo širších provedení, ta pak před označení své šíře přidávají ještě extra, ultra a podobné. Šíře znaků může být proporcionální, jež se liší v závislosti na šíři znaku nebo neproporcionální, kdy mají všechny znaky stejnou šířku. [9]
2.2.1.4
Další vlastnosti
Jako další charakteristické vlastnosti je možné uvést optickou velikost, metriky a serify. Optická velikost je spojená s určením písma. Například písmo pro tvorbu poutavých nápisů na plakátech může ve stejné velikosti a řezu působit jako větší než písmo určené k sazbě knih nebo jako písmo rukopisné. Metriky zase souvisí s konstrukcí písmových znaků. Odkazují na jejich velikost a umístění. Serify, označovány též jako patky, jsou konstrukční prvky tvořící na koncových tazích písmen příčné ukončení. [9]
15
2.2.2 Podmnožiny Různé oblasti používají různé znakové sady, tedy font může obsahovat stovky znaků potřebných napříč těmito oblastmi. Tyto znaky se dají rozdělit do patřičných skupin a z fontu vypustit. Toto je aplikovatelné například pro oblast střední Evropy, kde není potřeba pro znaky z asijských zemí. Takto upravený font je označen dle oblasti, pro kterou byl upraven, například CE (Central Europe). Oblast použití se však nevztahuje pouze na geografické celky, jde také o účel použití. Pokud jde například o font určený výhradně k sázení jmen v určitém jazyce, je možné do něj zahrnout pouze znaky potřebné k sazbě takových textových řetězců.
2.2.3 Počítačový font Počítačový font je soubor obsahující množinu znaků potřebných k vysázení textu. Původní označení se vztahovalo na sadu litografických kuželek konkrétní velikosti a řezu. Konstrukce počítačového fontu však umožňuje jeho použití v takřka neomezeném množství velikostí. V dnešní době rozlišujeme tři základní typy fontů, bitmapové, obrysové, a fonty definované pomocí tahu (stroke-based fonty). Bitmapové fonty jsou, jak již název napovídá, tvořené sadou obrázků. Do jisté míry jsou podobné původním literám. Bitmapové fonty jsou kolekcemi rastrových obrázků jednotlivých znaků. Každá varianta řezu písma obsahuje vlastní kolekci obrázků, obdobně jako u liter. Pokud je například písmo vyvedeno jen ve velikostech 10pt, 12pt a 14pt, není
16
možné z něj vysázet text v jiných velikostech. Výhody bitmapových fontů jsou rychlost vykreslování v koncových zařízeních a neměnná kresba znaků. Obrysové fonty, označované také jako vektorové, jsou dnes asi nejrozšířenějším typem počítačových fontů. Jsou tvořeny vektorovými křivkami, jež vykreslují obrysy znaků. Oproti bitmapovým fontům poskytují neomezené množství velikostí. Nevýhodu může skýtat větší zátěž systému, jež souvisí s jejich vykreslováním. Hlavní nevýhoda obrysových fontů je problém vykreslování bézierových křivek do rastrového pole. Toto způsobuje drobné nekonzistence v jejich vzhledu v závislosti na požadované velikosti a umístění. Tyto nedostatky jsou však vyváženy takřka neomezeným zvětšováním fontu bez nutnosti přidávání jeho dalších variant. Takzvané stroke-based fonty jsou vektorové fonty definovány za pomoci vrcholů jednotlivých tahů a tvaru nástroje. Výhodou oproti obrysovým fontům je menší počet bodů potřebný k definici tvaru znaků a možnost jejich použití s různými tloušťkami tahu, šíří znaků nebo například přidání serifů. Definování písma pomocí jeho středních tahů umožňuje úpravu jeho šíře bez deformace šíře tahu. [10][11][12]
17
2.3 Klasifikace písma K utřídění latinkových tiskových písem se dnes na území České republiky používá Československá klasifikace profesora Jana Solpery ze 70. let 20. století. Tato klasifikace zohledňuje jak chronologický vývoj písma, tak jeho konstrukční a kresebné prvky. Tento způsob klasifikace umožňuje třídění již vzniklých písem, stejně tak i písem, která teprve jen vzniknou. Solperova klasifikace sestává z 11 klasifikačních skupin. Klasifikace je tvořena čtyřmístným číselným kódem. První číslo udává klasifikační skupinu z Tabulky 1, druhé základní kresebnou variantu písma. Třetí číslo klasifikuje naklonění řezu písma, jsou možné tři varianty: dynamická, přechodová a statická.
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.
Dynamická antikva Přechodová antikva Statická antikva Lineární písmo serifové Lineární bezserifové statické písmo Lineární bezserifové konstruované písmo Lineární bezserifové dynamické písmo Lineární antikva Kaligrafická písma Volně psaná písma Písma lomená
Tabulka 1: Klasifikační skupiny Československé klasifikace tiskových písem
18
2.3.1 Kaligrafické písmo V této kapitole se zabývám devátou skupinou Československé klasifikace tiskových písem. Kaligrafické písmo často vychází z kultivovaných kaligrafických skriptů, charakteristickou vlastností jsou rozdílné tloušťky tahů nástroje a používá se zejména jako písmo titulkové a akcidenční. Kaligrafická písma se dělí do čtyř skupin: dynamická, přechodová, statická a volně kaligrafovaná. [13]
Kunstler Script
Obrázek 2: Ukázka kaligrafického písma Kunstler script
2.3.1.1 Dynamické
Dynamické kaligrafické písmo svou kresbou navazuje na renesanční kaligrafii 16. a 17. století. Běžně používaným nástrojem ke zhotovení těchto písem bylo ploché pero postavené šikmo k účaří. [13]
Zapf Chancery El Greco Obrázek 3: Ukázky písem Zapf Chancery a El Greco ze skupiny 9.1 Dynamických kaligrafických písem
19
2.3.1.2 Přechodové
Přechodová písma navazují na písma z přelomu 17. a 18. století. Psala se plochým perem postaveným rovnoběžně s účařím. [13]
Obrázek 4: Ukázky písem Ariston a Arabella ze skupiny 9.2 Přechodových kaligrafických písem
2.3.1.3
Ariston Arabella
Statické
Odkazuje se na psané skripty z období 18. a 19. století. Jako nástroj zde sloužilo ostře seříznuté pero, které díky jednoduché změně přítlaku zanechávalo na podkladu rozdílnou šíři tahu. [13]
Englishe Schreibschrift Bank Script Typo Script Diane Obrázek 5: Ukázky písem Englishe Schreibschrift, Bank Script, Typo Script a Diane ze skupiny 9.3 Statických kaligrafických písem
20
2.3.1.4
Volně kaligrafované
Tato kategorie písem je odvozena z reklamních písem používaných ve 20. století. K jejich zhotovení se používal plochý nebo zaoblený štětec, jehož nakloněním a změnou přítlaku se vytvářely různě silné tahy. [13]
Impuls
Obrázek 6: Ukázky písma Impuls ze skupiny 9.4 Volně kaligrafovaných kaligrafických písem
2.3.2 Volně psané písmo Desátou skupinou Československé klasifikace tiskových písem je skupina volně psaných písem. Ta vycházejí z autorských rukopisů současných umělců, psaných zejména zaobleným a tupým nástrojem. Obsahují pouze nepatrné rozdíly v šířce tahů. Uplatňují se v závislosti na svém charakteru a výtvarné hodnoty v reklamní typografii a při sazbě titulků a jmen v osobních tiskovinách. Jejich použití není vhodné pro delší texty.
Brody Mistral Tekton Obrázek 7: Ukázky volně psaných písem Brody, Mistral a Tekton
21
2.3.2.1
Lienární statické
Pro lineární statické písmo je charakteristická nediferencovaná šířková proporce. [13]
Balzac
Fiesta
Obrázek 8: Ukázky písem Balzac a Fiesta ze skupiny 10.1 Lineárních statických volně psaných písem
2.3.2.2
Lienární konstruované
Jeho konstrukce vychází z konstrukcí geometrických tvarů. [13] Obrázek 9: Ukázky písma Chubby ze skupiny 10.2 Lineárních konstruovaných volně psaných písem
2.3.2.3
Chubby
Lineární dynamické
Lineární dynamická písma jsou charakteristická odlišnými šířkovými proporcemi. [13]
Mandate
Obrázek 10: Ukázky písma Mandate ze skupiny 10.3 Lineárních dynamických volně psaných písem
22
2.3.2.4
Volně psaná lineární antikva
Tato písma jsou psaná nástrojem s kónickým zakončením a jsou u nich patrné výrazné rozdíly v tloušťce tahů. [13]
Time Script
Obrázek 11: Ukázka písma Time Script ze skupiny 10.4 Volně psané lineární antikvy volně psaných písem
23
3 Tvorba kaligrafické abecedy Písmo je nedílnou součástí našeho každodenního života. Používáme jej každý den a často bez toho, abychom vnímali jeho přítomnost. Písmo je nositelem informace, pro kterou často přehlížíme písmo samotné. Kaligrafické písmo slouží právě k připomenutí toho, že ne vždy jde jen o předávanou informaci. Je důležité vnímat i formu, jakou nám je tato informace přednášena. Tvorba kaligrafického písma je disciplína vyžadující trpělivost, jistou dávku přesnosti, umu a především je důležitá znalost potřebných nástrojů. Myšlenkou mého návrhu bylo s použitím prefabrikátů z běžného ručně psaného písma vytvořit kaligrafickou abecedu. Tato měla být dostatečně čitelná, ale její grafické ztvárnění mělo pomoci k uvědomění si jí samé při čtení textů v ní vysázených. Cílové určení takto vytvořené abecedy bylo pro sazbu jmen v genealogických stromech.
24
3.1 Nácvik Před přípravou ručně psaných krasopisných textů je nutné procvičení a naučení různých tvarů, jako například obloučků, smyček a podobných. Nejdříve je třeba najít správné tempo pohybu ruky při psaní a psát uvolněně. Tím spíše když je člověk zvyklý psát primárně na klávesnici. Svou psací průpravu jsem začal právě rozepisováním smyček podobných psacímu e a obloučků připomínajících nekonečné psací m. Za nástroje jsem si zvolil fix a novinový papír. Noviny jsem volil jako tréninkový materiál, kterého nebude škoda, stejně by nakonec skončily v kamnech. Ze začátku bylo velice obtížné zachovat konstantní velikost všech tahů. Původní velikost tvarů v průběhu řádku rostla. V tomto případě může jako pomůcka dobře posloužit nalinkování jemných dotažnic, které spíše přinutí ruku dodržet stejnou velikost napříč celým řádkem. Jako jednoduchá vodítka je možné použít i jednotlivé řádky novin. S přibývajícím citem v ruce je možné od linkování upustit a zaměřit se na udržení konstantního tvaru obloučků a smyček. Vytvářené tahy nemusejí vypadat jako přes kopírák, stále jde o ruční psaní a právě drobné nuance jsou tím atraktivním. Při rozepisování je velice vhodné nešetřit místem. Jde především o uvolnění celého těla a mysli, nejen ruky, čehož se mnohem lépe dosáhne pomocí delších tahů. V Příloze B je možné vidět ukázky rozepisování fixem na noviny. Od obloučků a smyček jsem postupně přešel k psaní textu. Jako cvičný text mi sloužil citát, se kterým se ztotožňuji i v běžném životě: „Est sermo tanto melior, quanto brevior. Řeč je tím lepší, čím je kratší.“. Zpočátku bylo velice obtížné dodržet jakýkoliv rytmus, určitý sklon velikost a tvar písmen. Díky rozepisování jsem získal pocit jistoty a uvolněnosti. Od novin jsem přešel k psaní na čistý papír. Používal jsem stále větší formát, jako A3 a A2. Při psaní na větší formáty papíru jsem zkoušel psaní nejen sedě za stolem, ale i ve stoje s použitím malířského
25
stojanu. Psaní ve stoje nebylo od psaní vsedě příliš odlišné. Stejně jako vestoje i vsedě záleží na držení celého těla. Jde jen o zvyk na odlišný postoj před nebo nad papírem. I přesto je ale třeba si na něj zvyknout. V této fázi tvorby abecedy bylo mým úmyslem dosáhnout čistých reprezentativních tahů, ze kterých by byly patrné střední tahy písmen. Ukázky jsou v Příloze B.
3.2 Převod do počítače S rozepsanou rukou a připraveným ukázkovým textem bylo třeba převést tyto nabyté dovednosti do elektronické podoby. Mým úmyslem ale nebylo vytvářet celou abecedu tak, jak jsem ji byl schopen napsat. Naopak, od začátku jsem směřoval k využití co možná nejvíce prefabrikátů vytvořených z generických tahů mého písma a k použití základních geometrických tahů. Nyní se může má snaha o rozepsání zdát zbytečná, ale jak jinak bych byl schopen zjistit, jak umím psát. Východiskem celé abecedy měl být můj rukopis, i když bude sloužit jen jako předloha pro tvorbu jednotlivých znaků. Díky plánu nalézt a co možná nejvíce použít prefabrikátů nebylo potřeba mít ručně psané podklady pro všechny konstruované znaky. Mnou vybraný citát obsahoval všechny tahy potřebné k vytvoření dostatečného množství prefabrikátů, jež posloužily k vytvoření celé abecedy.
26
3.2.1 Nafocení předlohy Při samotném převodu do elektronické podoby bylo nejdříve nutné ručně vytvořený text nafotit. Možností je několik, první je použití stolního skeneru, který však neobsáhne celý nápis. Předlohu je možné naskenovat po částech a v post procesu ji pak složit dohromady jako puzzle. Touto metodou je snazší docílit věrného převodu do počítače, nedochází zde totiž k takovému zkreslení. Mnou zvolená metoda však byla mnohem intuitivnější, nafocení digitálním fotoaparátem. V tomto případě stačí předlohu pevně přichytit k rovnému podkladu a vyfotit. Drobné deformace okrajů, ke kterým může dojít při použití objektivu s kratší ohniskovou vzdáleností, se dají snadno opravit v post procesu nebo se jim dá předejít větším odstupem od foceného podkladu. Mnou použitý objektiv měl pevnou ohniskovou vzdálenost 50 mm.
3.2.2 Úprava podkladů Takto pořízenou předlohu jsem dále zpracoval v programu Adobe Photoshop. Není podmínkou použít právě program Photoshop od společnosti Adobe. Na trhu je dost jiných variant, i volně dostupných, jako například Gimp. Program jsem volil s ohledem na mé znalosti a zkušenosti s ním. Kvalita nafocených předloh byla natolik dobrá, že provedené úpravy měly za úkol pouze zjednodušit následující práci. Srovnání horizontu a oříznutí obrázku byly tím prvním, co jsem provedl. Následně jsem odebral pozadí a vyvážil sytost takto upraveného textu. S ohledem na další směřování práce nebyly žádné další úpravy nutné.
27
3.2.3 Separace znaků Dalším krokem v rekonstrukci ručně psaného písma bývá separace jednotlivých znaků. Kdy se všechny výskyty znaků z předlohy vyříznou a zarovnají do písmové osnovy. Po té se analyzuje konstrukce každého znaku a hledá jeho středový tah. V mém případě se do jisté míry také jednalo o rekonstrukci ručně psaného písma. A díky faktu, že já jsem byl autorem písma, nebylo třeba analyzovat konstrukce tahů jednotlivých znaků. Také jsem se rozhodl úplně vypustit počáteční separaci znaků. Chtěl jsem zachovat způsob jejich napojování a pokusit se ho zachovat k dalšímu zpracování.
3.2.4 Písmová osnova Nezbytným krokem při tvorbě či rekonstrukci jakéhokoliv písma je vytvoření či nalezení jeho osnovy. Písmová osnova určuje jeho základní rysy, přispívá k čitelnosti a sjednocuje celé písmo, i proto je u každého písma jiná. Je tvořena linií horizontálních čar, dotažnic, které ohraničují tahy jednotlivých znaků. Základní linka, na kterou jsou usazovány všechny znaky písma a řazeny tak do řádků, je základní dotažnice, někdy také označována jako účaří písma. Výška malých písmen, minusek, udává střední výšku písma a také vzdálenost střední dotažnice od té základní. Horní dotahy písmen b, d, f, h, k, l, t určují polohu horní dotažnice. Ta zároveň může udávat výšku verzálek. V případě, že se výška verzálek liší od výšky dané horní dotažnicí, používá se verzálková dotažnice. Dolní dotahy písmen jsou pak ohraničeny dolní dotažnicí. Nejvýše položenou linií v písmové osnově je pak akcentová dotažnice, určující horní hranici akcentových znamének. Dále je možné použít indexová účaří, na něž se posazují horní a dolní indexy.
28
Obrázek 12: Písmová osnova
3.2.5 Sklon osy znaků Charakteristickou vlastností každého písma je odklon jeho znaků od základní dotažnice. Bylo proto nezbytně nutné tento najít. Ne všechna písmena s účařím svírají právě ten ideální úhel. Některá mohou padat více, některá mohou být zase více kolmá. V některých případech je možné najít více různých sklonů tahů písem. Oblé tahy mohou být pod větším úhlem, než tahy rovné. Stejně tak verzálky mohou, zejména v kurzivních písmech, padat více k účaří než minusky. Je čistě na uvážení a úmyslu autora, pro jaký sklon a jeho variaci se rozhodne. V případě mnou vytvářené abecedy jsem chtěl zachovat stejný sklon napříč minuskami i verzálkami. Vzhledem k použití minusek jako základu pro tvorbu abecedy jsem se rozhodl použít i jejich sklon. Ke změření úhlů použitých ve vzorovém textu jsem extrémy oblých tahů prokládal linky. Ke svislým tahům jsem pak linky přikládal. Mnou naměřené hodnoty se pohybovaly v rozmezí od 69,19 ° do 76,08 °. Po zprůměrování naměřených hodnot jsem získal úhel rovný 73,42 °. Mnou použitý výsledný úhel sklonu os písmových znaků jsem zaokrouhlil na rovných 75 °. Následovala tedy vektorizace celého textu.
Obrázek 13: Sklon znaků
29
3.2.6 Vektorizace Po upravení nafocené předlohy a jejím zpracování v programu Adobe Photoshop jsem začal text z bitmapového formátu převádět do vektorů. K tomuto účelu jsem zvolil další program z rodiny Adobe a to Illustrator. Opět je na trhu mnoho variant softwarových nástrojů určených pro práci s vektorovou grafikou, například Corel Draw nebo i volně dostupný Inkscape. Před samotnou vektorizací předlohy je nutné vybrat vhodnou metodu postupu. Zde je opět možné se inspirovat postupy používanými při rekonstrukci starých ručně psaných písem. Mezi nejpoužívanější patří metoda hledání středního tahu, kdy se pomocí aplikace různých nástrojů hledají střední tahy znaků, jejich sklon a tvar nástroje použitého ke zhotovení textu. Druhá metoda pak využívá zejména prefabrikátů nalezených při analýze textu, ty pak slouží k poskládání jednotlivých znaků. Třetí metoda využívá k rekonstrukci obrysy znaků. Dalším způsobem je tyto tři metody vhodně kombinovat. Pro převod předlohy do vektorových křivek jsem zvolil kombinaci metody hledající střední tahy znaků a využití prefabrikátů. Mnou vytvořené předlohy byly psány nástrojem s poměrně ostrým hrotem, díky čemuž byly patrné střední tahy znaků. Nemusel jsem tak používat metody sloužící k nalezení středních tahů. Kroužkování, je příklad takové metody. Jednotlivým tahům se vepisují kružnice, spojením jejichž středů se zformuje střední tah znaku. Alternativně je možné celou tuto operaci automatizovat pomocí například funkce Live trace v programu Adobe Illustrator a jiných. Střední tahy napsaných textů jsem tedy vytvářel přímo při aplikaci bézierových křivek, kdy mi stačilo nastavení jejich širšího tahu. Takto vytvořené stopy jsem pak dále upravil a zarovnal do již dříve zkonstruované osnovy.
30
3.2.7 Prefabrikáty Po dokončení vektorizace jsem začal s hledáním vhodných tvarů, jež by posloužily k vytvoření prefabrikátů. Výsledná abeceda měla působit jednotným dojmem a v oblasti minusek neměla obsahovat výrazné znakové variace. Proto jsem se rozhodl pro použití jediného prefabrikátu odvozeného ze zrekonstruovaných tahů, elipsy vepsané písmenu o. Jako další konstrukční prvky mi posloužily, rozšířená odvozená elipsa, kružnice a linka ukazující odklon původních znaků od účaří. Díky minimálnímu počtu prefabrikátů jsem byl schopen zkonstruovat písmena stejného rázu napříč celou abecedou a zachovat celistvost a jednotnost celé skupiny malých písmen.
Obrázek 14: Prefabrikát z písmene o
Koncové a počáteční tahy jednotlivých znaků jsem vytvářel tak, aby na sebe navazovaly. Celá abeceda na sebe měla při sazbě textu navazovat. Počáteční tah písmene m, a jemu podobných b, e, f, h, k, l, n, r, s, v, w, x, y, z, jsem konstruoval tak, aby mohl hladce překrývat koncový tah předešlého znaku ve slově. I přes snahu o vytvoření jednotného systému plynulého napojování písmen ve slovech jsem se nevyhnul použití několika různých zakončení. Například zakončení písmen o, b, v, w formou smyčky. Písmena q a s sice nekončí smyčkou, směr napojení navazujícího znaku však odpovídá skupině písmen o, b, v, w. Tímto způsobem jsem vytvořil základ pro novou abecedu založenou na mém autorském rukopisu složenou zatím jen z minusek.
31
3.2.8 Ligatury a alternativní znaky Ligatury, z latinského ligare „svázat“, česky slitek, označují pevné spojení dvou znaků v textu. Původ mají opět v době počátku knihtisku, kdy se běžně používaly písmové litery, a obě písmena byla umístěna na jediném odlitku. Ligatury se nejvíce uplatňují v kursivním písmu, tedy písmu psaném rychlou rukou. Asi nejznámější ligaturou je překvapivě takzvaný ampersand „&“ vycházející ze spojení písmen e a t. Mezi další ligatury pak patří například ff a ft. Ve mnou vytvořené abecedě jsem se s ohledem na jednoduchost rozhodl použít minimální množství ligatur, jež jsou podrobněji rozebrány v kapitole 4.3.1 této práce.
Obrázek 15: Ukázka ligatur
Alternativní znaky mohou sloužit k podobnému účelu jako ligatury, netradičně spojovat dva znaky v jeden celek. Díky jazykové rozmanitosti není možné vytvářet nekonečné množství ligatur. I když by si autor při ručním psaní s navazováním jednotlivých ligatur poradil, v počítačových písmech hrozí kolize a nefunkčnost takových spojení. Alternativní znaky mohou fungovat i samostatně, například jako dekorativní počáteční nebo koncový znak slova s výrazným zakončením. Užití alternativních znaků v mém písmu je popsáno v kapitole 4.3.3.
32
3.2.9 Verzálky Konceptem při tvorbě abecedy byla jednoduchost a hravost. Při konstrukci minusek jsem se snažil docílit co možná nejlepší čitelnosti a jednoduchosti konstrukce jednotlivých znaků. Proto jsem také při jejich konstrukci vynechal použití různých okrasných prvků a široce uplatnil prefabrikátů. Dekorativnost měla do písma přinést zejména velká písmena, což mělo výrazně přispět k usnadnění čitelnost. Při tvorbě velkých písmen jsem použil mírně odlišný postup než v případě minusek. Celý proces rozepisování jsem přesunul do počítače s pomocí programu Adobe Illustrator a grafického tabletu. Pro každé velké písmeno jsem si vytvořil samostatné plátno a s nástrojem Pencil Tool začal experimentovat s tvorbou různých kreativních tvarů. Nespornou výhodou tohoto postupu byl vektorový výstup přímo z fáze rozepisování. Po dostatečném množství vytvořených vzorků jsem vybral reprezentativní zástupce a zarovnal je do dříve vytvořené písmové osnovy. Do takto připravených šablon jsem začal vkládat pro minusky vytvořené prefabrikáty a vytvářet jejich variace. Stále jsem se držel konstruktivního postupu tvorby velkých písmen, snažil jsem se však o vnesení ladnosti a hravosti do vytvářených tahů. Celou skupinu verzálek jsem pojal stejným naivním přístupem jako minusky, obohatil jsem ji však o neinvazivní dekorativní prvky. Velká písmena byla také konstruována jako samostatně stojící, malá písmena na ně neměla násilně navazovat. Vytvořené znaky, na něž je možné plynule navázat minusky, jsou A, M, U a částečně X. Celá vytvořená abeceda je ukázána v Příloue A. V Příloze B je pak zdokumentován celý postup tvorby minusek a verzálek od nácviku až po výslednou podobu jednotlivých znaků.
33
3.3 Síla tahu Síla kaligrafie však nespočívá pouze v dokonalosti konstrukce použitých znaků. Ty ožívají jen díky kreativnímu použití nástroje. V této části práce jsem měl vytvořenou konstrukci základních tahů potřebných znaků latinské abecedy, chybělo jim vdechnout život. Mezi základní nástroje kaligrafie patří štětec. Při návrhu tvaru a chování nástroje jsem vycházel právě z kreativních tvarů, již je možné dosáhnout použitím štětce. V Příloze B je vidět ukázka nástrojů a jejich stop, jež jsem použil při návrhu tvaru stopy aplikované na tahy písmen. Díky záměru použít různě silné tahy nástroje jsem se rozhodl použít nástroje Width Tool. Ten umožňuje dynamicky měnit sílu tahu linky a simulovat tak různé síly přítlaků a sklonů ručních nástrojů.
Obrázek 16: Ukázka použití Widht Tool na znaku X
34
4 Tvorba počítačového fontu Pro tvorbu počítačového fontu jsem zvolil program Fontlab Studio verze 5.2.1 pro Windows. Tento mi byl doporučen jako intuitivní a na ovládání jednoduchý a šikovný nástroj pro tvorbu obrysových počítačových fontů.
4.1 Převod abecedy Pro převod vytvořené abecedy z programu Adobe Illustrator do Fontlab Studia jsem nejdříve musel přizpůsobit její formát a velikost. Pro zjednodušení převodu mezi oběma aplikacemi je vhodné upravit velikost plátna v programu Adobe Illustrator taky, aby odpovídala velikosti kuželky znaku. Nastavit metriky programu na jednotky pt a pomocí vodítek nadefinovat písmovou osnovu, do které se vloží jednotlivé znaky. Je nutné nastavit pravítka programu tak, aby začínala na základní dotažnici a na levé hraně kuželky. Hodnoty písmové osnovy je pak nutno definovat v programu Fontlab Studio. V menu File, Font Info je záložka Metrics and Dimensions a v ní pak položka Key dimensions. Zde jsou přednastavené generické hodnoty. Je vhodné hodnoty umístění dotažnic pro nově konstruované písmo volit v blízkosti těchto předdefinovaných. Zabrání se tak nekonzistentní velikosti písma oproti jiným písmům. Při tvorbě nového fontu je také nutné zvolit lokalitu, pro kterou je font určen.
35
Obrázek 17: Ukázka definice účaří ve Fontlab Studiu
Jednotlivé znaky jsem pak postupně umisťoval do osnovy vytvořené v Illustratoru a odtud je přes schránku kopíroval do programu Fontlab Studio. Převod probíhal v poměru 1:1 a zachovával relativní umístění znaku. Bohužel ale Fontlab Studio pracuje s vektorovými křivkami odlišně, než Adobe Illustrator, díky čemuž došlo k distorzi obrysů písmen a byla nutná jejich ruční oprava.
36
4.2 Úprava křivek Můj postup spočíval v konstrukci celé abecedy v programu Adobe Illustrator a následném převodu vytvořených křivek do programu Fontlab Studio. Oba dva programy jsou vektorovými editory, oba s nimi však pracují trochu rozdílně. Fontlab Studio pro umístění vektorových vrcholů a táhel bézierových křivek ve dvoudimenzionálním prostoru používá mřížku o velikosti 1 UPM jednotky. Tyto korespondují s 1 pt jednotkou používanou programem Adobe Illustrator. Díky tomu, že Illustrator od Adobe je jedním z nejpoužívanějších a nejuznávanějších programů zaměřených na vytváření vektorové grafiky je schopen tyto vrcholy rozmísťovat s přesností na tisíciny bodu. Při vytváření křivek v něm je tedy vhodné ho přinutit, aby se choval trochu méně dokonale a mohl tak lépe spolupracovat s Fontlab Studiem. Toto se dá nastavit pomocí nastavení Guides & Grid dokumentu, kde do pole Grid line every: se zadá hodnota 1 pt a Subdivisions: hodnota 1. V menu View se pak ještě musí zapnout funkce Snap to Grid. Tímto se zapne přichytávání všech bodů k mřížce, jež má velikost právě 1 pt, odpovídající mřížce ve Fontlab Studiu. V mém případě bohužel tato možnost nebyla nápomocná. Díky použití nástroje Width Tool pro vytvoření různých šířek tahu znaků se mi povedlo dobře imitovat použití ručního nástroje, ale také jsem tím vytvořil tahy, jejichž obrysy nezapadaly do hrubé mřížky. I použití nástroje Outline Stroke v Illustratoru ignorovalo vytvořenou mřížku a body definující obrysy tahu umístilo mimo ni. Díky jemným nepřesnostem vytvořených při vytváření šíře tahu pro definici obrysů také použil velké množství bodů. Tyto se po přenesení do Fontlab Studia zarovnaly na hrubší mřížku a došlo tak k deformaci obrysů, jež byla patrná zejména u jemnějších tahů. Řešením bylo ručně upravit definované obrysy, odebrat nepotřebné vrcholy a umístit je do definované mřížky. Všechny automatizační nástroje jak Illustratoru, tak i Fontlab Studia totiž příliš měnily celou kresbu znaků. Tato úprava byla možná jak v Illustratoru, tak ve Fontlab Studiu. Jelikož se ale jednalo o úpravu vyžadovanou ze strany Fontlab Studia, rozhodl jsem se ji provést v něm.
37
Křivky již převedené do Fontlab Studia jsem převedl na masky, které sloužily jako reference při úpravě křivek. Ve vložených křivkách jsem pak začal odebírat nepotřebné vrcholy a upravovat křivky do původních tvarů. Snažil jsem se ponechávat pouze vrcholy umístěné v extrémech křivek. Menší celkový počet vrcholů velice ovlivňuje celkové vzezření křivky. Díky jejich menšímu množství je snazší vytvářet ladnější linie, které jsou půvabnější pro oko. Během tohoto procesu bylo také nutné všechny ponechané vrcholy projít a nastavit jim správné chování v rámci křivky. Takový vrchol může mít v uzavřené křivce dvě rozdílná napojení, Smooth a Sharp. Ostré, Sharp, vrcholy se používají v místech zlomu křivky. Hladké, Smooth, pak v místech hladkých průběhů křivky. Po převodu z programu Illustrator došlo zarovnáním bodů do mřížky k tomu, že u většiny z nich způsob napojení neodpovídal nastaveným hodnotám.
Obrázek 18: Smooth vs. Sharp vrchol křivky
Tahy jednotlivých znaků mé abecedy se v různých místech překrývaly. Toto bylo i po převodu do Fontlab Studia zachováno. Jedná se o konstrukční rys znaků, který však není žádoucí zachovávat ve výsledném fontu. Mohlo by totiž dojít k nekorektnímu vykreslení v místech prolnutí. Tyto překryvy je možné odstranit pomocí nástroje Merge Contours v menu Contour, Transform. Akci lze provést před i po vymazání nepotřebných vrcholů. Její použití před nebo po vymazání nemá na výsledný tvar křivek vliv. Posledním úkonem tohoto procesu bylo nastavení levých a pravých hranic čtverčíku písmen. Písmena již po exportu byla zarovnána k levému okraji, stačilo tedy nastavit ten pravý. Pravý okraj jsem u většiny znaků nastavil tak, aby těsně ohraničoval tvar písmene zprava.
38
4.3 Napojení tahů Písmena v textu vysázeném mnou konstruovaným fontem na sebe měla navazovat a napojovat se jedno na druhé. Chtěl jsem docílit dojmu ručně psaného písma. Tohoto lze dosáhnout několika způsoby. Jedním z nich je použití alternativních znaků, jež mají jiné koncové tahy u znaků na začátku, uprostřed nebo na konci slova. Použití tohoto způsobu ale vede ke stovkám alternativních znaků. Mým řešením bylo použít překryvu počátečních a koncových tahů sousedících písmen. Překryvu je možné dosáhnout tak, že se kresba znaků nechá jakoby utéct z čtverčíku písmene. Toto ale může vést k nerovnoměrnému zarovnání textu, kdy si sázecí nástroj myslí, že písmena například na levém okraji tvoří pevnou linii, ve skutečnosti tomu však není a písmena utíkají mimo ni. Pro aplikaci svého řešení jsem se rozhodl použít Open-Type funkcí fontu, ligatur, kerningových párů a omezeného množství alternativních znaků.
4.3.1 Ligatury Ligatury byly nejjednodušší možností při řešení nestandartních napojení různých tahů písmen. Jejich použití jsem omezil pouze na ff, ft, tf, tt a na dvojice znaků, kde na prvním místě bylo písmeno zakončené smyčkou a na druhém písmeno e, a na jejich akcentové varianty. Pro použití ligatur na dvojice písmen s e jsem se rozhodl z důvodu problematického napojení na něj. Standartní kresba tahu písmene e začínala stejně jako kresba jiných písmen, například m. Písmeno e ale má od písmene m naprosto odlišné pokračování tahu, který by se tak dostal příliš blízko předešlému a nebyl by čitelný. Proto jsem vytvořil jeho alternativní variantu, jež začíná v oblasti smyčky a nenásilně se tak na ni napojuje.
39
Ligatury by se mohly jevit jako univerzální řešení problematického napojování znaků. Ligatury se v programu Fontlab Studio definují v okně OpenType jako funkce, v programu nazvané features. Veškeré zde definované funkce musejí také obsahovat definici jazykového systému. Zápis takové funkce obsahuje pouze název funkce, definici jejího začátku a konce a její substituční pravidla. Použití ligatur je však omezené, není totiž možné vytvářet donekonečna dlouhé kombinace písmen a snažit se obsáhnout vše. Při definování ligatur například jako dvojic dojde při sázení slov delších než dva znaky k rozbití způsobu napojování. První dva znaky na sebe budou navazovat správně, třetí a čtvrtý znak také, ale napojení první a druhé dvojice bude nekorektní. Proto jsem se rozhodl pro použití kerningových párů.
Obrázek 19: Ukázka definování funkce liga v programu Fontlab Studio a definice jazykového systému
4.3.2 Kerningové páry Kerningové páry definují upravené proklady mezi písmeny definovanými v páru. Díky této jednoduché funkci jsem byl schopen ponechat celou kresbu písmene na jeho kuželce a zároveň docílit překryvu jednotlivých písmen. Definování kerningových párů pro všechny kombinace písmen by však bylo značně neefektivní a zmatečné. Program Fontalb Studio pro tyto případy nabízí možnost definování kerningových tříd. Jednotlivé třídy
40
obsahují tvarově podobné znaky a kerning se pak upravuje přímo mezi třídami. Nejdříve jsem tedy musel všechny znaky na základě jejich kresby rozdělit do jednotlivých tříd. Zde se nejedná pouze o malá písmena, patří sem také verzálky, ligatury, alternativní znaky i tečky a čárky. Celkem jsem vytvořil sedm tříd podle tvaru počátečních a koncových tahů znaků. V Tabulce 2 je vidět rozdělení znaků do kerningových tříd. Kerningové třídy se definují v okně Classes, a přidáním nové kerningové třídy, možnost New Kerning Class skrytá pod tlačítkem plus v levém dolním okraji okna. Je také nutné definovat, k jaké straně písmen se kerning definuje. V tabulce s názvy tříd jsou vpravo od seznamu zaškrtávací políčka s tečkou uprostřed. Ta udávají, na jaké straně se kerning definuje, tečka mezi zaškrtávacími boxy ukazuje druhé z písmen kerningové dvojice. Při vytváření jednotlivých kerningových tříd je vhodné používat samo vysvětlující výrazy. Jako například v mém případě _kern_a, kde _kern označuje kerningovou třídu a _a znaky skupiny písmene a. _kern_a:
a' aacute adieresis aogonek c cacute ccaron ccedilla d dcaron d.fina g i iacute p t tcaron uni0163 u uring uacute uhungarumlaut udieresis d.fina ce.liga cacutee.liga ccarone.liga ceacute.liga qe.liga oe.liga tf.liga tt.liga
Tabulka 2: Ukázka definice kerningové třídy
Obrázek 20: Zástupci definovaných kerningových tříd
V definici kerningových tříd je možné si povšimnout rozdílného zápisu prvních znaků, například a‘. Takto definované znaky se mohou vyskytovat na jakémkoliv pořadí v definici a označují vzorového zástupce třídy. Samotná úprava prokladů pak probíhá v okně
41
Preview/Metrics se zapnutou volbou Kerning Mode. Volbou Open Kerning Table v liště horního menu okna je možné otevřít tabulku ukazující konkrétní hodnoty kerningu. Samotná úprava prokladů pak probíhá následovně. Do pole pro vepisování textu se zapíší trojice, kde na prvním místě je zástupce kerningové třídy, na druhém zástupce další třídy a na třetím pak opět zástupce třídy první. Například pro definici kerningu mezi třídou _kern_a a třídou _kern_b se do pole vepíše aba. Úpravu kerningu je pak možné provést kliknutím na patřičný znak v náhledu a jeho přesunutím do požadované polohy nebo zadáním konkrétních hodnot do tabulky. Obrázek 21: Okno Classes ukazující definici kerningových tříd
Obrázek 22: Okno Preview/Metrics ukazující úpravu kerningu
42
4.3.3 Alternativní znaky Použitím alternativních znaků jsem řešil napojení písmen, jejichž tah začíná na účaří na písmena zakončená smyčkou v oblasti střední výšky písma. Písmena končící smyčkou jsou b, o, v, w a dále pak písmena s a q, jež mají stejný směr zakončení. Tahy písmen b, f, h, k, l, m, n, r, s, v, w, x, y a jsem upravil tak, aby se díky minimálnímu překryvu plynule napojovaly na smyčku písmene před nimi. Toto obnášelo také úpravu tahů akcentových variant těchto znaků a několika ligatur.
Obrázek 23: Ukázka úpravy tahu písmene m
Samotné použití alternativních znaků se v programu Fontlab Studio definuje podobně jako ligatury v okně OpenType. Zde se definuje nová funkce používající zpětnou kontrolu znaků, lookup, která při výskytu dané dvojice znaků nahradí druhý v pořadí. Je však nutné funkci sdělit, který znak se má nahradit.
Obrázek 24: Ukázka definice funkce pro nahrazování znaků
43
Při konstrukci abecedy jsem vytvořil také alternativní znak pro velké písmeno B a koncovou alternativu písmena d. Použití těchto jsem však nechal na uvážení uživatele. Tyto znaky je možné vyvolat ručně pomocí tabulky znaků fontu.
Po definování alternativních znaků zbývalo pouze vybrat formát pro export vytvořeného fontu a ten uložit. Mé rozhodnutí padlo na formát TrueType, jedná se o v dnešní době běžně používaný formát obrysového písma. Druhým nejběžnějším formátem je OpenType. Jedná se opět o obrysově definovaná písma, která však obsahují bohatší znakovou sadu, jako například malé kapitálky, starobylé číslice a jiné detailnější tvary. Tímto krokem byl završen výrobní proces celého fontu, který je součástí této práce jako příloha na CD/DVD.
44
5 Grafický návrh webové aplikace Typografické mřížky se používají napříč celým spektrem oblasti grafického designu. Jejich hlavními výhodami jsou: • Do prezentace informací vnášejí pořádek, souvislost a harmonii. • Pomáhají uživateli předvídat, kde najít požadovanou informaci, což usnadňuje předání informací. • Usnadňují přidávání obsahu při zachování konzistence původní prezentace. Typografické mřížky se běžně používají při tradičním návrhu. Jejich uplatnění při tvorbě digitálních médií a uživatelských rozhraní však není až tak běžné. Když se jejich použití již v minulosti osvědčilo při sazbě nejrůznějších tiskopisů, není důvod jejich absence při tvorbě digitální. V dnešní době používané digitální obrazovky jsou tvořeny jemnou mřížkou pixelů. Je tedy více než logické, že je třeba tuto dále rozdělit a usnadnit tak předání informací. Snazší je i samotný návrh rozmístění informací v dané ploše. Někomu by se mohlo použití mřížky zdát příliš svazující, nedostatečně kreativní. Je tomu právě naopak. Mřížka slouží pouze jako pomocná vodítka, usnadňující práci při návrhu a implementaci. Jejich použití stejně tak usnadňují orientaci ve výsledku tvorby a vstřebání předávané informace.
45
Všichni lidé se dívají na uspořádání jinak. Návrháři vidí věci více kriticky a zaměřují se na ně více podrobně. Ve všem se snaží najít nějaký vzorec, jestli jsou věci zarovnané, vycházejí ze stejného tvaru, velikosti nebo vzoru. Jestli jsou seřazené podle nějakého schématu a podobně. Většina lidí však nahlíží na vizuální uspořádání méně kriticky. Dalo by se říci, že spíše hledají absenci chaosu, nežli přímo přítomnost řádu. Uživateli jakéhokoliv interaktivního systému nebude okamžitě zřejmá přítomnost použitého uspořádání. Na druhou stranu je tento uživatel schopen vyčíst, že prvky, ať už ovládací, texty nebo obrázky, jsou vytvořeny a umístěny na základě nějakého smyslu. Pokud narazí na jakýkoliv i nepatrný důkaz přítomnosti nějakého řádu, jeho sebejistota ve smyslu porozumění systému vzroste. [14]
5.1 Zkoumání a omezení Dobrý návrh je možné hodnotit ne jen podle vzhledu, novátorství nebo efektivnosti. Je ho však možné hodnotit také z pohledu jeho reakce na původní problém. Úspěšná řešení vyžadují autorovo pochopení problému, jež je mu předložen, a omezení, kterým je vystaven. Je potřeba pochopit cílovou skupinu, pro kterou je projekt navrhován, co je jeho obsahem a jak bude výsledek používán. Čím lépe je problematika projektu pochopena, tím lépe se konstruuje celá mřížka. Dobře navržená mřížka maximalizuje možnosti pro autorovo kreativní ztvárnění. Před návrhem typografické mřížky je nutné zohlednit určitá technická omezení, jež určují způsob prezentace výsledného projektu. Patří sem rozlišení a verze prohlížeče uživatelského zařízení. V případě komerčních projektů je také nutné zohlednit požadavky na projekt. Jestli je požadavkem navýšení počtu návštěvníků, čas strávený na stránce, možnosti zobrazování reklam nebo přeměna návštěvníků v zákazníky.
46
5.2 Realizace Následující odstavce popisují můj postup realizace návrhu vizuálního vzhledu webové aplikace. Různé projekty vyžadují různé metody přístupu a různí autoři používají různých řešení. Mé řešení grafického návrhu je založeno na použití typografické mřížky.
5.2.1 Celkový pohled na projekt Cílem projektu je vytvoření přehledného, intuitivního a jednoduchého nástroje pro vytváření rodinných stromů, jež využívají dříve vytvořený kaligrafický font. Projekt je zaměřen na rychlé zhotovení požadovaného stromu a možnost jeho uložení pro další zpracování. Cílovými skupinami by měli být nejen profesionální genealogové hledající jednoduché řešení pro vytvoření efektivních genealogických stromů, ale i amatéři snažící se zhodnotit poznatky z hledání svých předků. Projekt by měl nabízet jednoduchý a snadno ovladatelný nástroj pro zhotovení rodinných stromů. Projekt je vytvářen v českém jazyku a bez možností dalších jazykových mutací. Konverzními akcemi aplikace jsou vytvoření nového rodokmenu, import rodokmenu ze souboru, tisk vytvořeného rodokmenu a export rodokmenu.
47
Uživatelské scénáře: • Návštěvník chce na základě svých nashromážděných informací vytvořit nový rodokmen. • Návštěvník chce svůj rodokmen vytvořený v jiném programu a uložený v souboru formátu GEDCOM vytisknout pomocí naší aplikace. • Návštěvník chce vytisknout dříve vytvořený rodokmen uložený v kompatibilním formátu xml. • Návštěvník chce upravit dříve vytvořený rodokmen. Web by měl sestávat z jediné stránky tvořené třemi horizontálními sekcemi. První sekcí je uživatelské rozhraní aplikace, jež se přizpůsobuje velikosti okna prohlížeče a vyplňuje ho. Ve druhé sekci jsou obsaženy informace o projektu. A třetí sekce obsahuje informace techničtějšího rázu, jako video návod a ukázky práce s aplikací.
5.2.2 Velikost zobrazení Je dost nepravděpodobné, že by web někdy poskytoval něco jako standartní rozměry zobrazovaného obsahu, kterému by se všechny webové prohlížeče přizpůsobily. Díky volně dostupným statistikám je však možné zjistit, v jakém poměru jsou v dnešní době používaná rozlišení obrazovek. Ještě na začátku roku 2012 bylo podle statistik serveru statcounter.com nejpoužívanější rozlišení na webu 1024 pixelů na šířku a 768 pixelů na výšku. Koncem roku 2012 to už ale bylo rozlišení 1366 x 768. Tento trend je možné přisuzovat většímu rozšíření nových zařízení s obrazovkami s HD poměrem stran 16:9. Naším prvním požadavkem je tedy velikost návrhu pasující do rozlišení 1366 x 768 obrazových bodů. [14]
48
Rozlišení obrazovky 1366 x 768 ale neznamená, že všechny obrazové body v tomto poli jsou nám k dispozici. Díky menu lištám, různým doplňkům a samotnému oknu prohlížeče dostaneme přibližně o 20% menší rozměry, než je skutečné rozlišení obrazovky. Po odečtení našich 20% z rozlišení obrazovky dostaneme hodnoty 1092 pixelů na šířku a 600 pixelů na výšku. Takto jsme se dostali k alespoň nějakým hodnotám plochy, se kterou můžeme pracovat. [15]
Obrázek 25: Obrazovka o rozlišení 1366 x 768 s prohlížečem, konečný dostupný prostor
5.2.3 Skicování Skicování na papír je nepostradatelným nástrojem při důkladném řešení problému a je neméně užitečné v případě návrhu mřížek. Během pár okamžiků je možné nakreslit několik různých variant potenciálních rozložení a vzhledů. Jednoduchým skicováním na papír je nejen možné ušetřit spoustu času, ale také docílit mnohem kreativnějších řešení, než v případě přímé tvorby mřížky. Síla skicování není v zaznamenávání představ na
49
papír, ale v usnadnění a zrychlení procházení většího množství nápadů. Skicování může probíhat v různých fázích projektu, v různých stupních kompletace. Nejužitečnější je však vždy skicovat co nejdříve. [14]
Obrázek 26: Ukázková skica webové aplikace
5.2.4 Konstrukce mřížky V tisku je běžné zakládat rozměry mřížky na formátu papíru, se kterým se pracuje. Při návrhu webové prezentace je však tato hodnota relativní. V předchozí kapitole jsem se pokusil o výpočet prostoru, který bude mít k dispozici většina dnešních uživatelů internetu. S tímto rozlišením dále pracuji jako s minimálním potřebným pro korektní zobrazení obsahu navrhované webové aplikace. Mnou navrhovaná mřížka by se v případě většího rozlišení měla takovému přizpůsobit. V případě menšího rozlišení by však po zmenšení pracovního prostoru nebylo možné s aplikací pohodlně pracovat. [14]
50
Z úvodního skicování jsem měl ucelenější představu o vzhledu a rozmístění všech prvků na stránce. Hlavní první sekce stránky jsem navrhl tak, aby se přizpůsobovala velikosti okna prohlížeče a plně je vyplňovala. V případě menšího okna, než požadovaného by zůstala široká 900 pixelů a vysoká 500 pixelů. Toto mělo zaručit pohodlnou interakci s uživatelem. Po levém okraji měla obsahovat navigační menu. Většinu její plochy pak mělo zabírat samotné prostředí tvorby genealogických stromů. Druhá sekce stránky měla sestávat ze tří bloků textu a nadpisu. Tyto bloky měly být zarovnány ve dvou sloupcích a poměr jejich šířek měl být 1,5:1 ve prospěch pravého sloupce. Ten měl také obsahovat dva menší bloky textu. Tyto dva sloupce měly být zarovnány k levé části sekce. Pravá část pak obsahuje jemnou grafiku v pozadí. Třetí sekce je tvořena třemi tlačítky zarovnanými v jedné horizontální lince na střed. Ve spodní části této sekce pak jsou informace o autorství písma, grafického návrhu a dalších. Při tvorbě mřížky jsem se zaměřil zejména na druhou sekci stránky, která měla obsahovat nejvíce textu. Celou stránku jsem rozdělil na čtyři sloupce a ty následně na pětiny. Nejkrajnější sloupce jsem nechal jako okraje stránky a v první sekci do levého umístil navigaci. Dalších šest sloupců jsem vyhradil prvnímu bloku textu. Sedmý sloupec zůstal volný a jeden a půl násobek prvního sloupce, tedy 9, zabral druhý a třetí blok textu. Okraje celé stránky mají šířku jednoho sloupce mřížky. Ve třetí sekci jsou pak zarovnána tři tlačítka. Největší z nich, umístěné na střed stránky a šíři přibližně dvou sloupců, je odkaz na video ukázku používání aplikace. Po stranách jsou pak umístěna tlačítka kontakt, nalevo, a odkaz, napravo, ke stažení pozadí použitého v první sekci stránky. Veškerá aktivita se měla odehrávat právě v rámci této jediné stránky. Pro možnosti exportu a importu, tisku a přehrání videa jsem navrhl zobrazení oken překrývajících obsah stránky.
51
5.2.5 Návrh vzhledu Po dokončení tvorby mřížky jsem začal s tvorbou návrhu vzhledu stránky. K tomuto účelu jsem použil program Adobe Photoshop. Celá koncepce této webové stránky a aplikace spočívala v její jednoduchosti. S touto koncepcí jsem postupoval i při návrhu vzhledu. Pro výrazné grafické kreace nebylo místo, ale ani jednoduchost se nemůže přehánět. Vzhled je totiž právě ta první věc, kterou člověk vnímá. Jednotlivé konstrukční prvky měly být jednoduché a dostatečně výrazné k odlišení od ostatních. Myšlenka vzhledu byla v papíru položeném na dřevěném stole, což mělo navazovat atmosféru ručního psaní a podkreslovat tak použitý kaligrafický font. Celá stránka neměla působit příliš umělecky. Snažil jsem se stručně a jednoduše vykreslit všechny prvky stránky. Hlavním obsahem měl zůstat konstruovaný rodokmen, celá stránka však měla působit esteticky. V Příloze D je pak možné vidět všechny obrazovky navrhované aplikace a návrh grafického uživatelského rozhraní celé webové stránky.
Obrázek 27: Ukázka hlavní sekce stránky
52
6 Závěr Celý postup tvorby fontu a návrhu webu jak je popsán v této práci se může zdát jako velice přímočará a jednoduchá záležitost. Pravdou však je, že na cestě se vždy najdou překážky, které je třeba nějakým způsobem překonat. Není vždy nejlepší vrhnout se za prvním řešením, které vyvstane na mysli. Je dost dobře možné, že existují mnohem efektivnější a mnohdy i jednodušší řešení, jež je mnohem vhodnější použít. Během tvorby abecedy, fontu i grafického návrhu se mi několikrát podařilo vydat se špatným směrem. Díky poznatkům, jež jsem nabyl za doby svého studia, jsem se však dokázal vrátit zpět na cestu, jež mě mnohem jistěji dovedla za požadovaným cílem. Neříkám však, že to byla vždy cesta ideální. Tato práce nezahrnuje mé četné přehmaty, ty by samy o sobě vydaly na samotnou práci. Uváděl jsem zde pouze výsledné postupy, které jsem použil a zhodnotil jako pro mě ideální. Součástí této práce jsou rozsáhlé přílohy, jež dokumentují můj postup návrhu a tvorby abecedy, Příloha B. Tvorba fontu je obsažena v Příloze C a koncept a návrh grafického vzhledu genealogické aplikace pak ukazuje Příloha D. Na přiloženém disku DVD jsou pak uloženy zdrojové soubory použité při zpracování této práce a plný text práce ve formátu PDF.
53
7 Literatura [1] František, Muzika. Krásné písmo ve vývoji latinky I. Praha a Litomyšl, 2005. [2] Čapka, František - SANTLEROVÁ, Květoslava. Vývoj písma v kostce. Brno, 1994. [3] Loukotka, Čestmír. Vývoj písma. Praha, 1946. [4] Marečková, Marie. Přehled vývoje písma. Brno, 2005. [5] Kaligrafie [online]. Dostupné z URL:
[11. 01. 2014]. [6] Wikipedia [online]. Dostupné z URL: [10. 01. 2014]. [7] Takenami, J.: Japonská kaligrafie. Brno, 2006. [8] Bahbouh, Ch.: Půvab arabské kaligrafie. Praha, 2002. [9] Wikipedia [online]. Dostupné z URL: [08. 03. 2014].
54
[10] HARRIS, David, Mary NOBLE a Janet MEHIGAN. Kaligrafie: 100 úplných abeced : podrobný a přehledný průvodce pro každého, kdo by se rád naučil umění krásného psaní. Praha, 2004. [11] Wikipedia [online]. Dostupné z URL: [13. 03. 2014]. [12] Svět Tisku [online]. Dostupné z URL: [13. 03. 2014]. [13] Polygrafie [online]. Dostupné z URL: [18. 02. 2014]. [14] Vinh, Khoi. Ordering Disorder: Grid Principles for Web Design (Voices That Matter). Canada, 2010. [15] W3School [online]. Dostupné z URL: [10. 05. 2014]. [16] Basic Letterpress Tools [online]. Dostupné z URL: [23. 10. 2013]. [17] Beran, Vladimír. Aktualizovaný typografický manuál. Vyd. 4. Praha, 2005. [18] Noordzij, Gerrit. The stroke: theory of writing. Reprinted with minor corrections. London, 2009. [19] Menhart, Oldřich. Nauka o písmu. Vyd. 5. Praha, 1981.
55
[20] Hurlburt, Allen. The Grid: A Modular System for the Design and Production of Newpapers, Magazines, and Books. Hoboken, 1982. [21] Typomil [online]. Dostupné z URL: [19. 11. 2013]. [22] Švalbach, Vítězslav. Přednášky předmětu PV085 Písmo II. Masarykova univerzita, Fakulta in-formatiky, jaro 2009. [23] Švalbach, Vítězslav. Přednášky předmětu PV101 Písmo III. Masarykova univerzita, Fakulta in-formatiky, podzim 2011. [24] Válka, Ondřej. Přednášky předmětu PV219 Seminář webdesignu. Masarykova univerzita, Fakulta informatiky, jaro 2012.
56
8 Přílohy
8.1 Příloha A Příloha A ukazuje výslednou vytvořenou abecedu.
57
Příloha A
Obrázek 28: Vytvořená abeceda, minusky 58
Příloha A
Obrázek 28: Vytvořená abeceda, minusky 59
8.2 Příloha B Příloha B obsahuje zdokumentovaný postup tvorby abecedy.
60
Příloha B
Obrázky 30, 31: Ukázky rozepisování fixem na noviny 61
Příloha B
Obrázky 32, 33: Ukázky rozepisování fixem na noviny 62
Příloha B
Obrázky 30, 31: Ukázky rozepisování fixem na noviny 63
Příloha B
Obrázek 36: Ukázka rozepisování fixem na papír 64
Příloha B
Obrázek 37: Ukázka rozepisování fixem na papír 65
Příloha B
Obrázek 38: Ukázka rozepisování fixem na papír 66
Příloha B
100 %
175 %
190 %
200 %
Obrázky 39, 40: Vektorizovaný citát, písmová osnova 67
Příloha B
73’ 42”
75’
Obrázek 41: Sklon osy písmových znaků 68
Příloha B
Obrázky: 42, 43, 44: Ukázky nástrojů a jejich stop 69
Příloha B
Následující část přílohy B obsahuje tvorbu jednotlivých znaků abecedy.
70
Příloha B
71
Příloha B
72
Příloha B
73
Příloha B
74
Příloha B
75
Příloha B
76
Příloha B
77
Příloha B
78
Příloha B
79
Příloha B
80
Příloha B
81
Příloha B
82
Příloha B
83
Příloha B
84
Příloha B
85
Příloha B
86
Příloha B
87
Příloha B
88
Příloha B
89
Příloha B
90
Příloha B
91
Příloha B
92
Příloha B
93
Příloha B
94
Příloha B
95
Příloha B
96
8.3 Příloha C Příloha C obsahuje odkazy k tvorbě počítačového fontu v programu Fontlab Studio.
97
Příloha C
Obrázek 45: Obrys tvaru znaku A v masce 98
Příloha C .notdef
NULL
uni0002
***
***
***
***
***
***
uni0009
uni000A
***
***
CR
***
***
***
***
***
***
***
***
***
***
***
***
***
***
***
***
***
***
e
in do
e
ee
fou
e
e
uoted
e o
one
t
A
nu
t o
t
***
***
uote eft
uote i
t uoted
on
e e
u
L
ute
A
ute
A i
u f A e
e e
o t
N
ute
N
on
ute
u f e
e e
ft
t
.
ute
d.fin
on. i t
to
f.
ute.
to.
t
u
f e uoted
inu o one
ute
n
e
u
R
ute
d
uoted
ee
.
e en
ei
t
en i
t te i
nine
o on
u
o
i
n
o
ff. i
onf. i
to
to
ute
ft. i
utee. i
.
dot
to
en
i
e te
on.
i
i u
.
et
d
e
d
end
L
***
e tion
t
die e i
ute
C
ute
ute
.
ute. i e
ute. i e
ute.
toe i
.
to
toe
ef ute
on
ui
in
i
it
edi
ui
e otf eo i
o one
edi
ui
e ot Li
on
u ti
R
on
U in
U
edi
on
e
eo one
edie e i
di ide
on
u in
u
ute
u un
e.
t
e. i
to
.
to
on. o t .
to
t
in
on. i
on.
in t
C
ute
u odie e i
ui
de
o
to .
on i e i
ute
e. i
one. i e
to
n.
.
ute
e. i
ute. i e
to
n
o one
on. i .
ute.
to n
e i
on
C edi
u die e i
ii i
n
e t ou n
e iod ent e edi
tt. i
to ute.
e d ***
e d
o en
u f eo un
to
et i
i
Ao one
die e i
o i
i
ute
ute
t
t
un
u
i
u Udie e i
ute
uni0
i
ute
u udie e i
oe. i
ute
e. i
on.
ute.
on
ute
on.
dot
2
i i
ent
on
e
nd
u f ed
uni0
on
dot
to edi
to .
en t
u f e
e. i
to ute.
to
ute
on
ute
on
on
e i te ed dot
on
e
e o
iiti de ***
on
notuni00A
uunde
o
on
on
die e i
U un
ue tion
N
e eft
u f e un
tf. i
to
f
u
Adie e i
one. i e
.
ent
e iod
e u
et eft
e
ute
on
en
e i o on e
U
de
o t
i
en eft
L
uote in
uni00A0
d
d n uote in e
C
e
***
e
fi e
R
u o
ent
to
ent
e. i
o. . t to
.
to
to
Obrázek 46: Tabulka všech znaků fontu 99
Příloha C
Obrázek 47: Definice ligatur 100
Příloha C
Obrázek 48: Ukázka použití ligatur 101
Příloha C
Obrázek 49: Definice kerningové třídy odvozené od a 102
Příloha C
Obrázky 50, 51: Úprava kerningovýh prokladů 103
Příloha C
Obrázek 52: Definice alternativních znaků 104
8.4 Příloha D Tato část přílohy obsahuje podklady použité při tvorbě grafického návrhu webové aplikace.
105
Příloha D
Obrázek 53: Skica rozvržení projektu 106
Příloha D
Obrázek 54: Skici obrazovek pro tisk a export 107
Příloha D
Obrázek 55: Skici informační části a obrazovky s video ukázkou 108
Příloha D
STROM
INFO
NAST.
TISK
EXPORT/ IMPORT
- +
O projektu
Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. In a sodales erat. Duis ullamcorper tellus et enim cursus semper. Mauris imperdiet lacus auctor turpis dignissim, et commodo velit tempor. Proin luctus metus eget diam malesuada auctor. Morbi mattis egestas velit id vestibulum. Nullam quis libero eu risus dapibus lacinia. Aliquam vel dui orci. Donec condimentum lorem ut nulla imperdiet, a tempor lorem pharetra. Etiam faucibus lobortis nisi, id fermentum justo iaculis id. Proin vitae justo luctus justo aliquam euismod eget vitae est. Cras velit ipsum, cursus sed felis sit amet, interdum sagittis arcu. Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Praesent porta diam sodales lorem convallis, vitae posuere ante hendrerit. Proin rhoncus nec magna sed condimentum. Ut eget nunc nisl. Suspendisse sed orci nisl. Suspendisse interdum semper lacus ut aliquam. Cras faucibus tellus enim, at commodo urna aliquam id. Morbi rutrum ante pharetra consequat luctus. Aliquam erat volutpat. Suspendisse nibh elit, molestie at molestie sit amet, ultrices vitae diam. Suspendisse sed urna odio. Donec sagittis nunc vitae lectus facilisis, id fermentum mauris lacinia. Aliquam erat volutpat. Suspendisse potenti.
Web Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. In a sodales erat. Duis ullamcorper tellus et enim cursus semper. Mauris imperdiet lacus auctor turpis dignissim, et commodo velit tempor. Proin luctus metus eget diam malesuada auctor. Morbi mattis egestas velit id vestibulum. Nullam quis libero eu risus dapibus lacinia. Aliquam vel dui orci. Donec condimentum lorem ut nulla imperdiet, a tempor lorem pharetra. Etiam faucibus lobortis nisi, id fermentum justo iaculis id. Proin vitae justo luctus justo aliquam euismod eget vitae est. Cras velit ipsum, cursus sed felis sit amet, interdum sagittis arcu.
Písmo Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. In a sodales erat. Duis ullamcorper tellus et enim cursus semper. Mauris imperdiet lacus auctor turpis dignissim, et commodo velit tempor. Proin luctus metus eget diam malesuada auctor. Morbi mattis egestas velit id vestibulum. Nullam quis libero eu risus dapibus lacinia. Aliquam vel dui orci. Donec condimentum lorem ut nulla imperdiet, a tempor lorem pharetra. Etiam faucibus lobortis nisi, id fermentum justo iaculis id. Proin vitae justo luctus justo aliquam euismod eget vitae est. Cras velit ipsum, cursus sed felis sit amet, interdum sagittis arcu.
^
Kontakt
Video ukázka
DL pozadí
Informace o autorovi.
Obrázek 56: Mřížka celé stránky 109
Příloha D
Obrázek 57: Vzhled navrženého grafického rozhraní 110
Příloha D
Obrázek 58: Vzhled okna pro export rodokmenu 111
Příloha D
Obrázek 61: Navržený vzhled s aktivními tlačítky 112
8.5 Příloha E Disk DVD obsahující: - diplomovou práci ve formátu PDF - zdrojové soubory dokumentující průběh této práce - výsledný font ve formátu TTF - grafický návrh webové aplikace ve formátu PSD
113
