MARTIN ČÍŽEK
DĚJINY RUSKÉHO A SOVĚTSKÉHO LETECTVA DO 2. SVĚTOVÉ VÁLKY
Napsal Martin Čížek © 2013 B.M.S., Bohemian Music Service s.r.o.
ISBN 978-80-87793-00-8
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
POČÁTKY RUSKÉHO LETECTVA Úspěchy prvních aviatiků v USA a v západní Evropě na počátku 20. století vyvolaly zájem o letectví také v Rusku. Začaly vznikat kluby nadšenců do aviatiky, do nichž se zapojovaly i významné osobnosti průmyslu, např. S. Ščetinin a M. Šidlovskij. K prvním podporovatelům z nejvyšších kruhů patřil člen carské rodiny velkokníže Alexandr Michajlovič Romanov. První ruští piloti se na podzim 1910 vrátili z leteckých škol ve Francii a 21. listopadu došlo k založení vojenské letecké školy u řeky Kača u Sevastopolu. Již na jaře 1910 se v Petrohradu uskutečnil první letecký týden a v září pořádal carský aeroklub na Komandantském letišti první všeruský letecký den. Během vystoupení zde zahynul jeden z prvních ruských pilotů, Lev Makarovič Macejevič. Díky spojeneckým vztahům a výcviku prvních ruských pilotů se především se svými letadly v Rusku prosadili Francouzi. Pro vojenské letectvo byly zakoupeny letouny Blériot, Deperdussin, Farman a Morane-Saulnier. Tuto dominanci si francouzské typy udržely i během 1. světové války, kdy je doplnily i britské, Velkokníže Alexandr Michajlovič Lev Makarovič Macejevič Romanov (1866–1933) příp. ukořistěné Německu a Rakousku-Uhersku. Avšak ani ruští letečtí konstruktéři se nechtěli nechat zahanbit. K prvním úspěšným patřil Jakov Modestovič Gakkel. Narodil se roku 1874 v Jakutsku v rodině ženijního důstojníka,
Farman IV
3
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
Gakkel G-VII
4
v roce 1908 se stal členem petrohradského kroužku aviatických nadšenců a krátce nato došel k rozhodnutí postavit letadlo vlastní konstrukce – a získal podporu podnikatele S. Ščetinina. Po dvou neúspěšných typech jeho G-III 6. června 1910 poprvé úspěšně vzlétla. Následovaly další typy; nejvíce se proslavily dva stroje G-VII. S prvním 3. října 1911 pilot Alechnovič přelétl jako s prvním ruským letadlem z Gatčiny do Petrohradu, kde přistál na vojenském letišti za přítomnosti členů Hlavní vojenské technické správy. Po krátké přestávce se vrátil zpět; uletěl celkem 200 km. Stejný pilot s druhou G-VII v květnu 1912 ustavil ruský národní výškový rekord (1350 m) dvouplošníků a moskevský vytrvalostní rekord (56 min. 56 s). Nejvýznamnějším a nejslavnějším ruským leteckým konstruktérem počátků aviatiky se bezesporu stal Igor Ivanovič Sikorskij, který byl v necelých 23 letech v dubnu 1912 přijat do Rusko-baltického vagonového závodu (RBVZ) jako hlavní konstruktér leIgor Ivanovič Sikorskij (1889–1972) teckého oddělení. Po před přídí Muromce několika menších ty-
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
pech, z nichž se S-12 dostaly do sériové výroby a G. V. Jankovskij na jedné vytvořil ruský výškový rekord (3680 m), byl vedením RBVZ pověřen navržením velkého letadla pro strategický průzkum. Se stavbou letadla začal v zimě 1912–1913 a v březnu 1913 byl připraven dvoumotorový Grand. Při prvním letu, 15. března, jej pilotoval sám Sikorskij. Pro nízký výkon motorů byl upraven na čtyřmotorový letoun, nazvaný Russkij viťaz, a v této podobě byl zalétán 10. května. V srpnu s ním Sikorskij vytvořil světový rekord, když se sedmi lidmi na palubě vydržel ve vzduchu 1 hod. 54 min. Letoun byl na zemi těžce poškozen 11. září, ale protože se již pracovalo na lepším letadle, nebyl již opraven. Tímto novým typem byl čtyřmotorový Ilja Muromec, jehož první prototyp vzlétl 10. prosince 1913. Byl prvním sériově vyráběným vícemotorovým letadlem na světě a zároveň prvním těžkým bombardérem v historii. Úspěšně se zapojily do bojů 1. světové i občanské války v Rusku a v závěru své kariéry stály na počátku vzniku sovětského civilního letectví. Na druhém, o něco menším Muromci vytvořil I. I. Sikorskij dva světové vytrvalostní rekordy a uskutečnil dálkový přelet z Petrohradu do Kyjeva a zpět. Se šesti cestujícími 5. června 1914 vydržel ve vzduchu 6 hod. 33 min. 10 s, při dalším letu téhož dne s 10 cestujícími pak 1 hod. 26 min. 11 s ve výši 2000 m. Dálkový přelet do Kyjeva s mezipřistáním v Orše uskutečnil 16.–17. června se čtyřčlennou osádkou. Více než 1000 km překonal Ilja Muromec za 14 hod. 38 min. letového času. O několik dnů později mu zpáteční cesta opět s jedním mezipřistáním trvala 14 hod. 5 min. letového času, což byl nový světový rekord v doletu a vytrvalosti.
Prototyp Ilji Muromce, 1914
5
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS179506
