Marián Z o u h a r : Podoby referencie IRIS, Bratislava 2004, 255 s. K d o pozoroval posledních d e s e t let práci s l o v e n s k é h o analytického f i l o s o f a Ma riána Zouhara (FiF U K . S A V ) , nemohl netušit, ž e s e z ř e j m ě ch ys tá na něco vět šího, v ž d y ť většina studií ( a v š a k i řada recenzí) přímo s o u v i s e l a s onou rozsáh lou a důležitou tématikou teorie vlastních j m e n . Tímto počinem j e p r á v ě kniha ..Podoby r e f e r e n c i e " (Bratislava: Iris, 2 5 5 s.). Předně j e třeba říci. ž e n e j d e v ž á d n é m s m y s l u o n ě j a k é k o m p e n d i u m Zouharových textů. A č k o l i v z e s v ý c h dosav a dních studií Zouhar j i s t ě v y c h á z í , v š e c h n y s v é d o s a v a d n í texty z n o v u p r o m y s l e l a v y u ž i l j e tedy j e n j a k o podklad; k tomuto v š a k přidal mnohé ú v a h y 1 a texty n o v é ( z e j m . 5 . a 6 . kapitola a d o d a t k y A - C ) . C e l á k n í h a j e psána čti v ý m z p ů s o b e m , t a k ž e s e četby n e z a l e k n e ani čtenář, který není s analytickou f i l o s o f i í d ů v ě r n ě obeznámen. M i m o j i n é , p o k u d u v á d í nějakou formuli (jak j e v tomto žánru běžné), srozumitelně j i v y s v ě t l u j e i čtenáři, který si na k u r z ele mentární l o g i k y v z p o m í n á j e n matně (pokud ho v ů b e c měl). T e x t knihy j e rov něž přehledně traktován: j e rozložen d o 6 kapitol s příslušnými poznámkami p o d čarou a d o tří j i ž z m i ň o v a n ý c h dodatků (jejichž rozsah překročil p ů v o d n ě z a m ý š l e n o u p o d o b u p o z n á m e k p o d čarou); k o g n i t i v n ě zásadních j e pak 19 klí č o v ý c h d e f i n i c . B i b l i o f i l o c e n í g r a f i c k y zdařilý d e s i g n obalu a tvrdé d e s k y . C o j e podle Zouhara reference? O b e c n ě j e to j e d e n z e základních vztahů mezi j a z y k o v ý m i v ý r a z y a m i m o j a z y k o v ý m i předměty. J e třeba říci, ž e Zouhar s e v k n i z e zaobírá p ř e d e v š í m p r a g m a t i c k ý m i a s p e k t y reference a j a z y k a , tedy j a z y k e m z h l e d i s k a j e h o f u n g o v á n í v komunitě mluvčích. Důsledně o d l i š u j e in tencionálni referenci (referenci m l u v č í m z a m ý š l e n o u ) a výrazovou referenci (vlastní reference singulárních v ý r a z ů , přičemž u desk r i p cí j e to hodnota v m o ž n é m s v ě t ě a čase, u vlastních j m e n individuum, které j e nositelem toho j m é n a ) , což s e o d r á ž í i v definicích různých variant reference. V p r v n í kapitole (/. Deskriptívni reference) tak rozliší z h l e d i s k a u ž í v á n í tři varianty deskriptívni' r e f e r e n c e ( a t r i b u t i v n í intencionálni, sémantická intencionálni, čistá intencio nálni', přičemž j e n třetí j e „donnellanovská"). Samotné deskripce z a j í m a v ě kla s i f i k u j e : a) i n d e x i c k é deskripce, k d y s e v y b í r á j e n z č á s t i univerza: demonštra tívni („tento stůl"), temporální („současný prezident U S A " ) , přivlastňovací („můj deštník"); z d e si d o v o l í m rozšíření, ž e u v á d ě n é temporální deskripce mo hou b ý t u v a ž o v á n y i j a k o modálni, b ) neindexické deskripce: čisté („sudé prvo č í s l o " ) a přivlastňova cí („Smithův vrah") . Sémantikou deskripcí s e n e z a b ý v á , n e b o ť si u v ě d o m u j e , ž e toto téma b y v y ž a d o v a l o samostatné zpracování.
Russell a Wittgenstein o pravých vlastních jménech, Lockwood o dvou použitích slova „je", Lockwoodova interpretace teorie J. S. Milla. ORGANON F 12 (2005), No. 1, 112 - 118 Copyright © Filozofický ústav SAV, Bratislava
Recenzie Na s. 3 3 - 3 9 Zouhar diskutuje Fregeho teorii denotace a smyslu, přičemž j e patrné, ž e j e s výklady Fregeho teorie dobře obeznámen. Na s. 3 9 - 4 5 uvádí Russellovu teorii vlastních j m e n a deskripcí. Vyložit Russellovy postupně s e v y v í j e j í c í názory j a k o ž t o deskripčnť koncepci vlastních j m e n je sice obvyklé, nicméně s e mi j e v í , že obhájci millovské koncepce poněkud přehlížejí (s čímž začal j i ž Kripke, který leckdy neuváděl s v é předchůdce), že Russell opakovaně vysvětloval vlastní j m é n a j a k o přímá pojmenování individuí - což později mo difikoval na koncepci logicky vlastního j m é n a - , kdežto deskripční v ý k l a d vztahoval k j m é n ů m s historickou či fiktivní referencí. Druhá kapitola (2. Charakteristika vlastních jmen) zkoumá vlastní j m é n a z mnoha hledisek. Zouhar nejdříve diskutuje klasický příspěvek J. St. Milla a názory j e h o legendárního pokračovatele, S. Kripkeho. Zouhar poukazuje na to, ž e zatímco reference deskripcí j e zprostředkovaná, reference vlastních jmen j e bezprostřední. V této souvislosti rozebírá aspekty rigidní a nerigidní reference, přičemž odliší čtyři druhy rigidní reference a jeden druh nerigidní reference (s. 7 5 - 77). V zastánci tzv. fixní domény (konstantního universa diskurzu) vzbudí tyto definice rigidnosti rozpaky tím, ž e některá individua v některých možných světech nemusí existovat, či s e „nevyskytují v universu"' určitého možného světa, tedy koncepce měnících s e domén („varying d o m a i n s " ) ; překvapivé pak j e , ž e v šesté kapitole s e zdá Zouhar zastávat doménu f i x n í („v univerzu j e všechno", s. 202). Přejděme ke klasifikaci j m e n . Pro Zouhara j e to, co j e běžně chápáno j a k o vlastní jméno, zprvu pouze kombinatoricky daná sekvence písmen nad abece dou daného j a z y k a (od 5. kapitoly používá dříve nedefinovaný v ý r a z „ g - j m é n o patrně j í m mínil právě takovéto kombinatoricky dané jméno, řekněme grama tické jméno). Vlastním j m é n e m v š a k Zouhar nerozumí g-jméno, ale až jméno, které b y l o do j a z y k a zavedeno j a k o ž t o vlastní j m é n o určitého individua (akt po křtění). Těmto skutečným vlastním j m é n ů m říká pravá vlastní jména, p-jména (2.7 Pravá vlastní jména, s. 7 8 - 84). Definici vlastního j m é n a f o r m u l u j e proto následovně: „výraz p j e syntaktické vlastní jméno právě tehdy, když p j e sémantické vlastní jméno právě tehdy, když (i. j e referující vlastní jméno" ([Zouhar 2004], s. 79). (Všimněme si, ž e g-jméno, j a k j s m e ho charakterizovali, není vlastním j m é n e m ani po syntaktické stránce.) Později v páté kapitole (5. „ P r á z d n á " vlastní jména) d o kategorie vlastních j m e n zařadí i jména, která b y l a n ě j a k ý m mluvčím zaváděna podobným způso bem. leč akt reference při zavádění z nějakých důvodů selhal (např. pojmenuji-Ii osobu, která teď stojí z a dveřmi „Julián", reference nemusí být uskutečněna, pokud za dveřmi nikdo není). Tato vlastní j m é n a nazývá nepravá vlastní jména, np-jména. Obecně však u v a ž u j e np-jména j a k o vlastní j ména, která by měla mít referent, ale v daném možném s v ě t ě a čase ho nemají. T o mu umožňuje určitým
- 113 -
Recenzie způsobem řešit referenci v těch možných světech, kde príslušné individuum není přítomno. Díky tvrzením z 5. kapitoly j e však nezbytné modifikovat defi nici vlastního j m é n a a formulaci ..když p j e referující vlastní jméno" nahradit formulací „když p m á být referující vlastní j m é n o " (nutnost zpětné modifikace s e žel v y s k y t u j e vícekrát). Dodejme, že Zouhar mezi takováto jména řadí i j m é n a fiktivních o s o b j a k o třeba „Sherlock Holmes", dr ží s e tedy v linii za stánců millovské teorie vlastních j m e n . Za sémanticky významuplná považuje np-jména proto, že věty z diskurzu o fikci (diskurz o fikci j e odlišný od fiktiv ního diskurzu; s. 176) mohou být pravdivé a proto m u s í být i sémantika np-jmen plnohodnotná. Z b ý v á j e š t ě j e d n a kategorie j m e n a to j s o u (g-)jména, která nemají, neměly a neměly nikoho j m e n o v a t (žádný uživatel j a z y k a j í m nechtěl nikoho vyčlenit), tedy nv-jména, nevlastní jména; příkladem j e j m é n o „Mhambhara". Zouhar nás opakovaně u v ě d o m u j e o tom, že nv-jména vlastně vůbec nejsou (ani syntak ticky, ani sémanticky) vlastní jména, a i proto j e nejde v j a z y c e použít (např. s. 87, s. 201). M j . tvrzení, že nv-jméno nejde v j a z y c e použít j e třeba chápat vý lučně v tom smyslu, ž e ho „nejde použít k referenci", tedy pragmaticky; v ž d y ť j a k j á , tak Zouhar j s m e v ý r a z „Mhambhara" opakovaně použili ( b y ť ne s úmyslem vyčlenit nějaké individuum). V druhé kapitole Zouhar obsáhleji diskutuje vztah mezi distinkcí type/token, resp. ideální/fyzický znak, a svou teorií j m e n . V protikladu proti j e h o pojetí j s e m v š a k přesvědčen, ž e ideální znak nelze chápat j a k o něco, co vzniklo ab strakcí z f y z i c k ý c h znaků (s. 82), tedy „post res". Pro důsledného platonika j e svět abstraktna nezávislý na empirickém světě konkrétna, abstraktní objekty j s o u - z definice - nezávislé na empirickém, proto nemůže tvrdit, ž e jsme s to empirickou činností j e nějak ovlivnit, natož způsobit jejich vznik (svět 1 nemá vliv na svět 3); nesouhlasil by tedy s tím. že „při zavedení vlastního j m é n a vzniká nový ideální znak" (s. 199). Není mu též příliš pochopitelné, j a k ý m způ sobem s e může lišit ideální znak (kombinatoricky daného) j m é n a od ideálního znaku téhož j ména, k e kterému byl j e n přiřazen referent-individuum. Třetí kapitola (3. Nominální teorie reference vlastních jmen) obsahuje vlastní Zouharovu teorii reference, která vznikla podstatnou modifikací a od straněním c h y b z Devittovy koncepce, kterou jakožto kauzální (historickou) teo rii vlastních j m e n p o v a ž u j e za nejdokonalejší (značným příspěvkem pro tuto modifikaci j e p r á v ě odlišení p-jmen a nv-jmen). Nejdříve zkoumá pojmenování, což považuje za zavedení vlastního j m é n a do j a z y k a , tedy „výraz p s e transformuje na vlastní j m é n o individua I a indivi duum I s e transformuje na nositele výrazu p " (s. 92). Pojmenování je kontin gentní záležitostí, neboť zavedení nějakého j m é n a nějakému individuu mohlo být uskutečněno různou přiřazovací konvencí (s. 200). P-jméno p je od této doby rigidním designátorem (tj. znakem, který referuje na určitý objekt kon stantně bez ohledu na stav světa).
- 114 -
Recenzie Poté Zouh a r u v á d í k a u z á l n í řetězec (kauzální sít) komunikace, pro k t e r ý v o l í optimální n á z e v , totiž komunikační síť (s. 118), c o ž j e způsob, j a k m l u v č í , který „křtil" a z a v e d l p-jméno, p ř e d á v á d a l š í m u mluvčímu schopnost toto v l a s t n í j m é n o používat. Zouhar rozebírá některé m e n š í problémy, které h o v e d o u k e x a k t n í m d e f i n i c í m j e v u p o j m e n o v a n í (s. 109; definice p o j m e n o v á n í h o v o ř í 0 podmínkách ú s p ě š n é realizace j m e n o v a c í procedury n ě j a k ý m m l u v č í m v z h l e d e m k p ř í p a d n é m u n a s t á v a j í c í m u nositeli j m é n a ) , definici v ý r a z o v é r e f e r e n c e (s. 112; v l a s t n í j m é n o (x r e f e r u j e na i n d i v i d u u m I p r á v ě tehdy, k d y ž e x i s t u j e mluvčí, k t e r ý p o m o c í (J. p o j m e n o v a l I) a r o z b o r situace prvního (referenčního) použití j m é n a . Poté d e f i n u j e tři varianty deskriptivní reference vlastních j m e n (.atributivní intencionálni, sémantická intencionálni, čistá intencionálni; s . 116). V z á v ě r u této kapitoly u v á d í v y s v ě t l e n í obtížných problémů v k o m u n i k a č n í síti p o m o c í s v é nominální teorie ( „ N a n c y " - matematik si takto p o j m e n o v a l něja k o u grupu, m a n ž e l k a v š a k žárlí, k d y ž si toto j m é n o zašeptal v e spánku; „Mada g a s k a r " - p ů v o d n ě j m é n o p e v n i n y , „Spot/Garf" - druhý m l u v č í s e rozhodl igno r o v a t p ů v o d n í j m é n o kocoura a nazval si h o j i n a k ) . V ý h o d y a p l a u s i b i l n ě j š í ř e š e n í p r o b l é m ů k o l e m reference prostředky nomi nální teorie v e s r o v n á n í s deskripčními teoriemi u k a z u j e Zouhar v e čtvrté kapi tole (4. Deskripční teorie reference vlastních jmen). ( O kapitole páté j s e m s e z m i ň o v a l v ý š e . ) V šesté kapitole (6. Deskripční teorie významu vlastních jmen.) Z o u h a r u v á d í teorii, kterou c h c e doplnit s v á z k o u m á n í teorie reference, a b y nezůstal 1 s é m a n t i c k é m u aspektu vlastních j m e n nic dlužen. Čtenáře možná trošku za skočí, ž e proponov aná teorie j e deskripční, k d y ž deskripční teorii - o v š e m j a k o kandidáta na v y s v ě t l e n í r e f e r e n c e vlastních j m e n - autor odmítl. Důvod, p r o č tuto teorii u v á d í , s p o č í v á p o d l e n ě j p ř e d e v š í m v tom, ž e v l a s tní ( a ť u ž p- či nv-) j m é n a m u s í d o s é m a n t i k y v ě t y n ě j a k s é m a n t i c k y přispívat (s. 191). Z o u h a r ů v n á v r h je m o d i f i k a c í K a t z o v a návrhu, p o d l e něhož t a k o v ý m t o v ý z n a m e m vlast ního j m é n a je v ý z n a m obratu „věc, která j e nositelem j m é n a , | l " \ Zou h a r v š a k n e p ř i j í m á K a t z ů v návrh, ž e tento obrat o z n a č u j e vlastnost individuí (takže no sitelů j m é n a ,u m ů ž e b ý t více), t r v á n a deskripci „jediný nositel j m é n a .p.'", k t e r á p o u k a z u j e p o u z e k j e d n o m u individuu (pokud s e zdá b ý t n ě j a k é j m é n o j m é n e m v í c e individuí, j d e o n u m e r i c k y odlišná různá j m é n a ) . J a k v l a s t n í j m é n o , tak i deskripce, která j e j e h o v ý z n a m e m , r e f e r u j e rigidně, n e b o ť d o o k a m ž i k u z a v e d e n í j m é n a n e m o h l a n i j a k f u n g o v a t : p o d v ý r a z ,jx' nemohl j m e n o v a t j m é n o ,u. D o m n í v á m s e , 3 ž e p o ž a d a v e k rigidnosti takovýchto d e s k r i p c í j e
2
Což j e obměna (jednoho) Russellova návrhu pro případ významu historických a fiktivních jmen. 3
Pro plné vyjádření námitek a argumentaci zde není dostatek místa; avizuji text na toto téma.
- 115 -
Recenzie pro sémantiku příliš silný: být nositelem nějakého j m é n a j e kontingentní věc, proto i reference takovéto deskripce j e podmíněna empiricky: chápat tyto deskripce j a k o rigidní designátory může způsobit upadnutí v paradox analýzy. V šesté kapitole (avšak i j i n d e v knize) s e také Zouhar dopustil nesprávné formulace, podle níž zcela nestrukturovaný objekt, j a k ý m j e propozice (funkce z možných světů do pravdivostních hodnot), tj. pravdivostní podmínky, obsa h u j e j inou entitu, která j e v š a k prvkem zadání (konstrukce) této propozice (na s. 2 1 0 vsunuje „pojem, který vyčleňuje daného člověka"). Závěrem. Navzdory některým uváděným připomínkám (které mám j a k o teoretik, který s e dosti z a b ý v á sémantikou singulárních termínů, a které vlastně svědčí o inspirativnosti Zouharovy knihy), mohu tuto knihu čtenářům j e n dopo ručit - je zajímavá, podnětná, informačně bohatá a do teorie reference přináší originální myšlenky i koncepci. Způsobem zpracování j e plně srovnatelná s e zahraničními publikacemi na daná témata, a proto b y bylo žádoucí j i přeložit, aby mohla zapůsobit na teoretické bádání i 11a mezinárodním poli. Jiří Raclavský
Bertrand Russell: Filozofia logického atomizmu Kalligram, Bratislava 2004, 164 s. Slovenský preklad ďalšieho diela britského logika, filozofa, esejistu, sociálneho kritika Bertranda Arthura Williama Russella Filozofia logického atomizmu po núka slovenskému čitatelovi kvalitný náhľad do j e h o fílozoficko-logickej náuky logického atomizmu. Ide o osem prednášok, ktoré boli prezentované na Gordon Square v Londýne roku 1918. Po prvýkrát boli publikované v časopise The Monist v rokoch 1918 a 1919 pod názvom The Philosophy of Logical Atomism. Dalším vydaním bolo ich publikovanie v Logic and Knowledge (ed. R. C. Marsh, George Allen and Unwin. Londýn 1956), ktoré si prekladateľ Marián Zouhar vybral ako originálny text na preklad. Fakt. že j e text formulovaný formou prednášok, prispieva k j e h o zrozumiteľ nosti, a tým a j k j e h o prístupnosti širšiemu okruhu čitateľov. Pedagogický spô s o b výkladu problematík túto knihu z a r a ď u j e k užitočným a kvalitným texto v ý m pomôckam pre študentov filozofie. Preto pokladám v ý b e r práve tohto textu na preklad do slovenčiny za správny a hodnotný krok, za príspevok do stále sa doplňujúcej mozaiky diel z analytickej filozofie v slovenskom j a z y k u . Koncepciu logického atomizmu rozvíja Russell spoločne s o svojím talentovaným žiakom L u d w i g o m Wittgensteinom. I k e ď sa v o svojich úvahách istý čas navzájom o v p l y v ň u j ú , ich cesty sa počas p r v e j svetovej vojny rozchá dzajú a každý z nich pracuje samostatne. Medzi ich názormi nachádzame vý razné rozdiely, preto by sme skôr mali hovoriť o dvoch, a nie iba o j e d n e j kon cepcii logického atomizmu. Russellova koncepcia - j e h o teória sveta, j a z y k a
- 116 -
