Máme nového grafika a pronikáme do regionálních médií

1

Obsah Máme nového grafika a pronikáme do regionálních médií ............................................................................... 3 Od září budeme mít čtyři první třídy .................................................................................................................. 4 Ohlédnutí za velkým dnem našich nejmladších žáčků ....................................................................................... 5 Radka Krejdlová má prvňáčka doma i v práci ..................................................................................................... 6 Líbí se vám ve škole? Žákům prvních tříd jednoznačně ano! ............................................................................. 7 Lyže, kolo, airsoft, sauna, tak tráví volný čas Lukáš Istenčin .............................................................................. 8 Miluje koně a podporuje děti v dětských domovech ......................................................................................... 9 Postřehli jste, že jsme se přejmenovali? ..........................................................................................................10 Zvoní jindy a jinak!............................................................................................................................................11 Skutečná novinařina je hodně tvrdý chlebíček ................................................................................................12 Zpátky v čase aneb poznáte spolužáky a učitele? ............................................................................................13 „Můžeme dál?“ ptala se letos už dvakrát Česká televize .................................................................................14 Vysvědčení aneb naše očekávání a skutečnost ................................................................................................16 Odevzdávají se přihlášky do tanečních, někteří je už absolvovali ....................................................................20 Prezidentské volby očima Terezy Krumphanzlové ...........................................................................................21 Vzpomínky na Svatováclavské slavnosti ...........................................................................................................22 Čtu, čteš, čteme a besedujeme ........................................................................................................................23 Projektový den nabídl koláčky i diskotéku .......................................................................................................24 V květnu zase hurá do Egeru ............................................................................................................................26 V Maďarsku jsme byli dokonce i v létě .............................................................................................................27 Vzpomínky na Zbraslavice – hry a obalované uzené ........................................................................................28 Žižkováci oblékli perkytle a dělali reklamu památkám.....................................................................................29 Fotostrana: Na vysvědčení jsme se pěkně vybarvili .........................................................................................30 Zpátky v čase – řešení ze strany 13 ..................................................................................................................31

Vydává: Základní škola Kutná Hora, Kremnická 98. Redakční tým: Blanka Smítková vedoucí redaktorka, Jakub Skýva – návrh titulní strany, Miloslava Sklářová – editace textů. Kontakt: [email protected]

2

Máme nového grafika a pronikáme do regionálních médií Milí spolužáci, do rukou se vám právě dostalo první číslo Mišmaše v letošním školním roce. Letos jste si na něj museli trošku počkat, o to víc doufáme, že vás svými texty a novými rubrikami (jako třeba Zpátky v čase, v níž se dozvíte, jak vypadali vaši spolužáci a učitelé v dětství) překvapíme a pobavíme. A abychom vám dlouhé čekání vynahradili, připravili jsme rovnou rozšířené vydání – dvojčíslo. Pro lepší orientaci jsme nově přidali také obsah. Za těch několik měsíců, během kterých jsme číslo tvořili, se toho již mnoho událo. I v naší školní redakci. Jak už to každým rokem bývá, vyměnila se část redakčního týmu. Pomyslnou trhlinu po deváťácích vyplnily nové naděje ze sedmých ročníků, s nimiž jste se mohli seznámit na plakátu v prvním patře naší školy. Také se změnil autor titulní stránky našeho časopisu. Michala Peka, který s námi spolupracoval ještě rok poté, co vyšel z naší školy, za což mu ještě jednou děkujeme, vystřídal Jakub Skýva z 8.C. Ten vytvořil hned několik barevných variant pro Mišmaš letošního roku, a přestože začínáme s novinami až v druhém pololetí, věříme, že jeho velmi zdařilé návrhy využijeme. Máme za sebou i nespočet různých akcí, za kterými se v našem časopise ohlédneme. Prvňáčci už se zabydleli ve svých lavicích, absolvovali jsme Svatováclavské slavnosti, vánoční besídku, olympiády, přijali jsme již nové prvňáčky a také jsme bravurně obstáli na dvou významných akcích závěrečné vernisáži projektu Vzduchoplavec Kráčmera, která se uskutečnila v Praze, a výměnném pobytu žáků s dětmi z maďarského Egeru. Překvapil i školní parlament, jenž nachystal pro letošní rok mnoho zajímavých akcí – nedávno například barevné vysvědčení a po jarních prázdninách den naruby, kdy si kantoři vymění role s žáky. Už v loňském roce jsme začali spolupracovat s regionálním tiskem. Tato spolupráce i nadále trvá. Každý měsíc pravidelně přispíváme do měsíčníků Dobrý.info. Jakub Skýva píše do TEPu a já a Martina Veberová jsme si vyzkoušely, jaké je to pracovat v Kutnohorském deníku, o čemž se dočtete na následujících stránkách. A co říci na závěr? I přesto, že se každoročně potýkáme s odchodem již zkušených redaktorů a musíme si vychovávat nové a nové, snažíme se udržet si laťku, kterou jsme si před dvěma lety nasadili. Jestli se nám to daří, můžete zhodnotit jen vy, čtenáři. Proto bychom byli velice rádi za jakékoliv nápady či připomínky k tvorbě. Hodně studentských úspěchů vám za redakční tým přeje Blanka Smítková

3

Od září budeme mít čtyři první třídy Začátkem února proběhl na všech kutnohorských školách zápis dětí do prvních tříd. Nejinak tomu bylo i u nás a k zápisu se letos dostavilo rekordních 106 dětí! Velkým překvapením tedy je, že se v září, ve školním roce 2013/2014, otevřou čtyři první třídy. A to i přesto, že se přibližně dvacet rodičů rozhodlo s nástupem své ratolesti do první třídy počkat. Letošní zápis se nesl v duchu šmoulů a šmoulinek, kteří místo loňských berušek provázeli děti po škole. Snad proto, že děti spíše znají modrý fenomén dnešních pohádek, snad proto, že to chtělo změnu. Každopádně to na dětských tvářičkách vykouzlilo nejeden úsměv, když poznaly své oblíbené hrdiny z pohádek. A tak jste v pátek 8. a v sobotu 9.2. mohli ve škole potkat Koumáky, Sašetky, Šmoulinky, Šmoulíčky a taťky Šmouly. Zápis na kutnohorských školách přijela dokonce natočit i Česká televize, která se zastavila nejen u nás, ale i na Kamenné stezce. Rodiče byli povětšinou školou a jejími nabídkami pro děti nadšeni a vyptávali se na zájmové kroužky, šatny, družinu, ale i na cizí jazyk. To je téma letos velmi rozšířené mezi všemi rodiči i učiteli. Od příštího roku se totiž musí na všech českých školách povinně vyučovat druhý cizí jazyk, s jehož výukou se musí začít nejdéle v osmé třídě. Letošní rok přišlo k zápisu mnohem více dětí než minulý. Naše škola tedy otevře čtyři první třídy, základní škola T.G. Masaryka tři, základní škola Jana Palacha dvě a Kamenná stezka jednu. Doufáme, že takto úspěšní budeme i příští rok. Martina Veberová

4

Ohlédnutí za velkým dnem našich nejmladších žáčků Pamatujete ještě na to, když jste šli poprvé do školy? Zatímco děti, které navštívily zápis, na svůj první den teprve čekají, letošní prvňáčkové už ho mají za sebou a určitě v živé paměti. Jejich školní docházka začala loni 3. září. O tom, jak prvňáčci svůj „velký den“ prožívali, zda se na něj připravovali, jak byli přivítáni i jak se jim líbí ve škole po prvních měsících, si můžete přečíst níže. Mnozí nedočkaví rodiče s budoucími školáčky se před školou shromažďovali už před půl osmou. Dětem se dalo číst ve tvářích napětí, ale i vzrušení z toho, co je asi čeká, radost a očekávání. Poté, co se všichni usadili ve třídě v lavicích, přišla jejich nová paní učitelka. Téměř okamžitě ustalo štěbetání dětských hlásků a všechna očička se upírala dopředu před tabuli. Paní učitelka nejprve promluvila k prvňáčkům, na které na stole čekal malý uvítací balíček v podobě pastelek a mnoho dalšího, a přivítala je ve škole. A hned zadala první úkol. Pastelkami, které měly děti na lavici, dostaly za úkol vybarvit obrázek Ferdy Mravence s Beruškou. Všichni se s vervou pustili do práce a Jana Zvěřinová, učitelka 1.B, se obrátila na rodiče. Během prvního školního dne došlo i na přednášení básniček, zpívání písniček, a dokonce se děti i něco naučily. Jak se správně hlásit, jim ukázala právě jejich paní učitelka. „A jelikož jsme jedničky, budeme se tak i hlásit…,“ vysvětlovala Jana Zvěřinová s úsměvem a hned to i předvedla. Ještě následovala prohlídka šaten, přihlášení družiny i obědů. Potom děti se svými rodiči i prarodiči odešly zpět domů a všichni se určitě těšili na další školní den.

Martina Veberová

5

Radka Krejdlová má prvňáčka doma i v práci Není snad rok, kdy by se učitelský sbor alespoň z části neobměnil. Někteří vyučující si svá léta již odpracovali a odcházejí na zasloužený odpočinek do důchodu. Za ně nastupují do sborovny nové pedagogické posily. Mladší učitelky si ze školy často jen „odskočí“. Odcházejí na mateřskou dovolenou a pak se z ní zase po letech vracejí. To je i případ paní učitelky Radky Krejdlové, která letos učí prvňáčky. 1. Jaké to je vrátit se po mateřské dovolené do školy? Je to hodně náročné, někdy i zběsilé. 2. Pořád ráda pracujete s dětmi, i když už máte nějaké děti doma? Ano. Více mě to baví, protože mám i svého prvňáčka. 3. Kolik máte doma dětí? Dvě. Starší se jmenuje Patrik a je mu 6 roků a chodí do první třídy. Mladší se jmenuje Oliver, kterému jsou 4 roky, a chodí do školky. 4. Co vyučujete? Český jazyk, matematiku, člověk a jeho svět a všechny výchovy. A od února učím i angličtinu. 5. Jakou třídu vyučujete a proč zrovna tu? 1.C. První třídy mi vyhovují nejvíce, protože děti neumí číst a psát a já je to ráda učím. To budou potřebovat celý život. 6. Změnilo se něco od té doby, co jste odešla? Ano. Přidaly se interaktivní tabule, elektronické listy atd... 7. Co máte na této škole nejradši? Interaktivní tabule. Můžu prvňáčkům ukázat obrázky a písmenka, když je potřeba. 8. Co je pro vás nejlehčí a proč? Matematika, protože jim jde a baví je. 9. A co je nejtěžší? Psaní a práce ve skupině, děti se totiž při ní chtějí bavit a každý chce něco říct. 10. Co vás nejvíc baví na této práci? Když děti přijdou a neumí číst a po měsíci umí číst písmenka a věty. Kateřina Kreisingerová

6

Líbí se vám ve škole? Žákům prvních tříd jednoznačně ano! 1.A Počet dětí: 21 Jaký předmět máte radši?

Líbí se vám ve škole? NE ANO

Češtinu Matematiku

1.B Počet dětí: 26 Líbí se vám ve škole?

Jaký předmět máte radši?

NE ANO

Češtinu Matematiku

1.C Počet dětí: 22

Jaký předmět máte radši?

Líbí se vám ve škole? Češtinu NE ANO

Matematiku

Viktorie Kvasilová

7

Lyže, kolo, airsoft, sauna, tak tráví volný čas Lukáš Istenčin Novou posilou sborovny druhého stupně je od letošního roku další muž! Jmenuje se Lukáš Istenčin. I jeho jsme se zeptali na pár otázek.

Jak se vám ve škole líbí? Nějaký čas trvá, než se člověk na novém místě rozkouká, než pozná žáky, kolegy, prostory… Ale na základě dosavadních dojmů: Líbí. Jaké učíte předměty? Matematiku v pátém, šestém a osmém ročníku a rozumíme penězům v osmém a devátém ročníku. Kde jste učil předtím? Na Základní škole v Plaňanech, na Gymnáziu Jižní Město v Praze a teď tady, v Kutné Hoře. Rozumíte si se zdejšími žáky a učiteli? Snad ano. Zatím jsem se nedostal do žádné situace, abych si myslel opak. S některými žáky je domluva snadnější, s některými těžší, ale to se dá čekat. Bydlíte v Kutné Hoře? V Kutné Hoře ne, ale daleko to sem z Červených Peček nemám. Máte nějaké oblíbené sporty? Cyklistika, běh na lyžích, sjezdové lyžování. Máte nějaké záliby? Sauna, skaut, noviny, počítače, airsoft, deskové hry, kolínská čajovna.

Daniel Srp

8

Miluje koně a podporuje děti v dětských domovech Nejen pedagogický sbor, ale i naše škola přivítá každou chvíli nějakého nováčka. Do řad studentů naší školy se v letošním školním roce zařadila také slečna jménem Karolína Málková, která navštěvuje 8.B. Chcete se o ní dozvědět něco více? Pak máte nalistovanou správnou stránku…

Z jaké školy jsi přišla? Přišla jsem ze Základní školy T. G. Masaryka. Proč jsi přestoupila? Proč sis vybrala zrovna Žižkov? Přestoupila jsem z osobních důvodů. S rodiči jsme si vybrali Žižkov, protože nám připadal jako dobrá škola, v níž jsem přišla mezi lidi, které znám. Nemusela jsem se potýkat s větším seznamováním. Do které třídy chodíš? Jak tě přijali do třídního kolektivu? Chodím do 8.B, ve třídě mě přijali, řekla bych, celkem dobře, jelikož jsem několik lidí ze třídy už znala. Jak se ti líbí školní prostředí a okolí školy? Žižkov mi přijde jako hezká škola, s hezkým okolím, líbí se mi, že o přestávkách máme v teplejších měsících přístup na školní dvůr, kde si můžeme zaházet na koš nebo si jenom „pokecat“ a nadýchat čerstvého vzduchu. Jaké máš zájmy nebo koníčky? Ráda jezdím na koni, sportuji a mezi mé zájmy kromě jiného patří také pravidelné dojíždění do jednoho z dětských domovů v Praze. Pavla Zorničková

9

Postřehli jste, že jsme se přejmenovali? Ačkoli veřejnost naší škole neřekla jinak než Základní škola Žižkov, přesto jsme se tak do loňského roku nejmenovali. V názvu školy se dlouho odráželo jméno ulice, v níž se budova nachází. Žižkovem jsme opět až od loňska. Co taková změna obnáší a jaké byly důvody k tomuto kroku, nám objasnila paní zástupkyně Jana Nedvědová. Z jakého důvodu byl změněn název školy? Název školy jsme vlastně nezměnili, vrátili jsme se pouze oficiálně k původnímu názvu, který je v Kutné Hoře léta zažitý. Základní škola Kremnická byl pouze oficiální název, kutnohorská veřejnost nepřestala používat pojmenování Žižkov. Nikdo nikdy neřekl – chodím do Kremnické, všichni říkají – chodím na Žižkov. Paní ředitelka uvažovala původně o pojmenování po významném kutnohorském rodákovi, na doporučení pana Lukáše Provaze, kutnohorského kronikáře, to mělo být podle Gabriely Preissové. Měli jsme ale obavu, že by se toto příliš neujalo, a tak nakonec zvítězil Žižkov. Co tato změna obnáší? Změna obnáší především spoustu administrativy, je potřeba sepsat žádost a podat ji na příslušná místa. Po jejím schválení oznámit změnu názvu na mnoho míst, provést opravu v mnoha databázích a přepsat ho na všech dokumentech školy. Také jsme museli nechat vyrobit nová razítka. Proč se jmenovala Kremnická, když jí lidé říkali vždycky Žižkov? Jméno ulice se do názvu školy dostalo před pár lety, když se změnila legislativa a bylo to povinné. Předtím byl oficiální název školy 4. Základní škola Žižkov. S novým školským zákonem přišla opět změna - do názvu je možné přidat upřesňující přívlastek. A této možnosti jsme využili. Kdo schvaluje změnu názvu školy? Změnu názvu školy schvaluje Rada města Kutná Hora.

Nikola Pompová

10

Zvoní jindy a jinak! Že zvoní jindy, na to už jsme si od začátku roku docela zvykli. Že zvoní díky nové vysílací stanici jinak, na to si stále ještě zvykáme. Některým z nás to ale nejde, vytrvale se divíme a s příchodem vyučujího, který nás zahání do třídy, se opakovaně ptáme: „To už zvonilo?“ Zajímavé je, že gong na konci hodiny nepřeslechneme skoro nikdy . A proč vlastně zvoní v letošním školním roce jindy? V naší škole je docela hodně dojíždějících žáků. To je taky důvod, proč jsou v letošním školním roce zkrácené přestávky a odpolední vyučování na povinně volitelné předměty začíná už od dvou hodin. Prakticky to má své výhody a nevýhody. První výhodou pro všechny žáky a možná i učitelé je to, že vyučování končí dříve. Dojíždějící tak stíhají autobusy či vlaky, Kutnohoráci mají více času na zábavu a učitelé si konečně můžou odpočinout od nás, pubertálních dětí. Co však můžeme brát jako nevýhodu, je nedostatek času. Nestíháme. Děti chodící na obědy do školní jídelny musí vystát tu předlouhou frontu, aby se konečně mohly naobědvat, a když dojí, mají jen pár minutek na převlečení v šatnách, aby stihly vyučování. Není to ale jen chyba zkrácených přestávek. Kdyby byli všichni žáci disciplinovaní a nepředbíhali, bylo by vše o něco snadnější. Podobné to mají i děti, které do školní jídelny nechodí. Ty sice nemají jak a koho předbíhat, ale když přijdou domů s rozhodnutím v klidu se naobědvat, zjistí, že je nejvyšší čas jít zpátky ke škole. Bohužel, v našich silách není přeměnit autobusové řády, a proto musíme změnu školního zvonění respektovat. Pro dojíždějící je prostě praktické a vedení školy ho pečlivě zvážilo. Aneta Řezníčková

Loňský školní rok: Čas

7:00 7:45 0

Hodina

8:00 8:45 1

8:55 9:40 2

10:00 10:45 3

10:55 11:40 4

11:50 12:35 5

12:45 13:30 6

13:35 14:20 7

14:25 15:10 8

15:15 16:00 9

Letošní školní rok: Čas Povinně volitelné předměty

Hodina

7:00 7:45 -

8:00 8:45 -

8:55 9:40 -

10:00 10:45 -

10:55 11:40 -

11:50 12:35 -

12:45 13:30 -

13:35 14:20 -

0

1

2

3

4

5

6

7

14:25 15:10 14:00 14:45 8

15:15 16:00 14:50 15:35 9 11

Skutečná novinařina je hodně tvrdý chlebíček Do jisté doby jsem nesnášela, když jsem si přečetla rozhovor s nějakou celebritou a ta uváděla, že za dob, kdy byla ještě „nula“, potkala na té či oné akci úplně náhodou nějakého velikána, díky kterému je tam, kde je. Takové štěstí, náhoda! Ta jistá doba, kdy jsem to nesnášela, skončila loni na konci června. Splnil se mi sen týkající se mého největšího koníčku, psaní ... a byla to tak trochu náhoda ... Pokud jste chodili podporovat naši školu nebo za ni soutěžili na městských hrách kutnohorských škol, mohli jste mě a Martinu Veberovou spatřit, jak sháníme novinky, výsledky a rozhovory pro školní časopis (poslední týden školní docházky vyšel Olympijský speciál). A tam se to právě stalo! Regionální tisk si samozřejmě nenechal akci takových rozměrů ujít, a tak jsme se neustále potkávaly i s tehdejším novinářem Kutnohorského deníku Jirkou Kalátem. Prohodili jsme pár slov a domluvili se na letní výpomoci v Kutnohorském deníku. První prázdninové pondělí jsme byli dohodnuti na desátou. Představa o tom, že se ocitnu v ohromném „baráku“ plném kanceláří, kde bude lítat na dvacet novinářů a dívat se na mě jako na mimozemšťana, mě trochu děsila. Trefím tam? Nezapomněli na nás náhodou? Velká chyba - příliš mě ovlivnily „pohádkové“ filmy, takže moje představa o redakci byla značně zkreslená. Přišla jsem nejdříve do kancaláře v přízemí, kde seděly dvě milé paní - marketing. Pozdravila jsem a už trochu uvolněnější stoupala vzhůru po schodech a zaťukala na dveře. Když jsem vstoupila, spatřila jsem dvě propojené místnosti a to bylo vše. „Moje slavná“ redakce Kutnohorského deníku - dva počítače, židle, stoly, foťáky a pohádka končila. Doufala jsem, že jako na prvního narazím na Jirku. Mé přání se splnilo. Vše jsme probrali a vrhla jsem se na první anketu, prý složitá věc - sehnat pět lidí, jejich jméno a fotku. Tak jsem se plná elánu rozeběhla po náměstí. Přesto ve mně obavy z neúspěchu nebo něčeho nečekaného zůstaly. Vybírala jsem pečlivě, koho se zeptám, prohlédla jsem, že ten je bručoun a tahle paní asi taky nebude moc příjemná. Někteří se báli, kam jejich údaje uvedu, nechtěli mluvit do diktafonu a snad každý měl problém s fotografováním. Jirku překvapilo, že jdu tak brzy, on prý sháněl anketu i tři hodiny! Druhý den už jsme ale s Marťou takové štěstí neměly a anketa nám dala také zabrat, lítaly jsme od knihovny k divadlu a hledaly. To byste nevěřili, jaká je novinařina sport, zpotily jsme se u toho více jak při tělocviku. Během výpomoci jsme se většinou podílely na menších věcech, na anketách a „Dobrých zprávách“. Abychom ale přičichly také k větší novinařině, napsaly jsme reportáž. Byl to jiný šálek kávy, snažily jsme se čtenářům přiblížit, jak probíhá letní doučování - jednoho takového jsme se na zkoušku i zúčastnily. Jiří Kalát nás také zasvětil do novinářského programu, kde se vytvářejí noviny. Zamýšlela jsem se už vícekrát, jestli by žurnalistika mohla být i mým zaměstnáním. Protože jsme si s Jirkou kromě práce také povídali, povyprávěl nám, jak to chodí u nich, mezi novináři. Na jedné straně lístky na koncerty zdarma, cateringy a na té druhé práce od devíti od rána do sedmi do večera a někdy i víkendové služby. A za to na výplatní pásce „jen“ pár tisíc. Pro a proti, to je asi všude. Blanka Smítková

12

Zpátky v čase aneb poznáte spolužáky a učitele? Přemýšleli jste někdy nad tím, jak vypadali vaši spolužáci jako malé děti? A co teprve učitelé? Představovali jste si někdy svého kamaráda v dupačkách nebo vyučujícího s hračkami na písku nebo ve školní lavici? Je až neuvěřitelné, jak rychle čas utíká. Jak se někdo změní k nepoznání a někdo zůstává pořád stejný. I vy jste si určitě alespoň jednou vzali k ruce fotku ze svého dětství a porovnávali ji se svým dnešním obličejem. Co myslíte? Změnili jste se? Zkuste odhalit tajemství níže zveřejněných fotek. Čí dětské tváře se na vás usmívají? Odpověď najdete na poslední stránce tohoto vydání. Tak hodně štěstí a fantazie . 1.

2.

4.

3.

5.

Veronika Husáková

13

„Můžeme dál?“ ptala se letos už dvakrát Česká televize Již dvakrát zavítala do naší školy v letošním školním roce Česká televize. Nedávno se ohlásila v souvislosti se zápisy dětí do prvních tříd, poprvé se ale objevila už v prvním pololetí. Tehdy se v učebně hudební výchovy natáčel soutěžní pořad s názvem Můžeme dál? A jak natáčení probíhalo? Opírám se o zábradlí před školou a pilně vyhlížím auto České televize. Vše je již nachystáno, všichni vyčkávají a nevědí, co je čeká. Mezitím přijíždí auto s novým logem České televize. Dopadne to vše dobře? Podaří se to? Neztrapním se před celým národem? Pokládám si v duchu otázky. Než si vůbec uvědomím, že už přijeli, uvidím asi desetičlenný štáb, který rychle vyskakuje z malého auta a vyndává kamery, mikrofony, porty, scénáře. Všichni se mi představí a začíná se točit úvodní snímek před nápisem základní škola. Hned se začínají rychlostí světla sbíhat skupinky dětí a ptají se, co se děje. Je jich tam asi dvacet, třicet. Dostal jsem důležitou roli – provést štáb školou, seznámit je se základními informacemi o ní. Přicházíme společně do učebny hudební výchovy, kde už všichni netrpělivě čekají. Hlavní kameraman zvolal: „Ty se postav sem, ty lavice dáme k sobě. Vy se připravte, my si to sem naskládáme a dáme do kupy – produkce vysvětlí pravidla hry.” Představí se nám moderátor a začíná se točit. První otázka za pětistovku. Vše klapalo. Vše bylo OK do té doby, než nám moderátor Tomáš Měcháček položil otázku, kolik a jaké hlavy jsou vyobrazeny na průčelí naší školy. Říkám narovinu, že jsme si tipli, protože těch jmen nás napadalo tolik, že bylo těžké je vybrat. Věděli jsme, že tam bude určitě pět hlav. Tipli jsme si: Žižka, Komenský, Orten, Tyl, Masaryk. Na této otázce jsme bohužel pohořeli. Nic se ale nestalo, jelikož toto byla „pouze” záchytná otázka. Hra pokračovala dále. Další otázka za tisíc korun. Jaká je nejstarší chráněná krajinná oblast v České republice. Tipy jsme měli, ale měli jsme také možnost dojít se zeptat souseda. Proč ale za sousedem, když na škole máme učitele? „Sousedka” Jana Kořínková – naše první oběť před kamerou.

14

Dalšího učitele jsme potkali v šatnách – „sousedku” zástupkyni Zdeňku Málkovou. Takto jsme sbírali různé návrhy a nakonec jsme se shodli na CHKO Český ráj. To byla správná odpověď. Postoupili jsme dále. Konečná otázka byla samozřejmě nejtěžší. Mohli jsme ale použít mobilní telefon a internet. Otázka zněla: Kdo je autorem křtitelnice v kostelu Sv. Jakuba v Kutné Hoře? Měli jsme určený limit, a to 60 vteřin. Mohli jsme volat, já jsem běžel do počítačové učebny – strýček Google a tetička Wiki pomohla. Uviděl jsem spojení Ondřej Ptáček a Matouš Ptáček – na další vyhledávání nebyl čas. Když jsem běžel zpět do hudebny, promítal jsem si pořád ta jména dokola. Byl konec limitu. Nikdo se nedohledal odpovědi, pouze můj taťka a já. Moderátor řekl: „Chci slyšet definitivní odpověď.” Říkám: „Ondřej Ptáček.” Moderátor se smutně podíval. Už jsme ani nedoufali, byli jsme zklamaní. Všichni byli potichu. Najednou z jeho úst vypadlo: „Správně! Vyhráváte 13 500 korun.“ Nevěděli jsme, co na to říci. Ani jsme už nedoufali, že se na nás štěstí usměje. Zavládlo opět ticho. Potom jsme si konečně začali uvědomovat, že jsme vyhráli tu nejvyšší možnou výhru! Jakub Skýva

15

Vysvědčení aneb naše očekávání a skutečnost Vysvědčení. Pro někoho sázka na jistotu, pro jiného jeden obrovský strašák. Pro všechny ale moment očekávání. Před pololetím vždycky procitneme, i ti, kteří si dlouhodobě nepřipouštěli, že den zúčtování se blíží, mají najednou pocit, že by měli začít něco dělat. Všichni chceme pěkné vysvědčení. Ať už pro náš dobrý pocit nebo pro slíbenou odměnu. Jaká byla očekávání a následná skutečnost některých žáků naší školy, se dočtete v následujících řádcích.

Veronika Husáková, 9.A Před: Na vysvědčení se docela těším, protože to bude za mnou a další vysvědčení už nebude důležité pro přijetí na střední školu. Nějaké ty trojky budou a nejtěžší pro mě byla matematika a chemie. Slíbeného za něj nic nemám, ani mi doma nic nezakážou, když se nepovede. Rodiče na vysvědčení reagují docela dobře, pokud nejsou čtyřky. Po: Obávala jsem se, že na vysvědčení dostanu čtyřku, ale známku jsem si opravila, a tak jsem celkem spokojená. Nejvíc jsem se obávala známky z chemie. Přihlášky na střední školy jsem posílala do kutnohorské Teplotechny a na Zemědělskou školu v Praze.

Aneta Řezníčková, 8.B Před: Vysvědčení čekám spíše negativní. Vyznamenání to letos nebude. Za vysvědčení nemám nic slíbené ani od mamky ani od prarodičů. Rozhodně bych si chtěla známky, které mi vycházejí v pololetí, do konce roku zlepšit. Nejlépe všechno za 1 . Ale to se nejspíš nestane, protože jsem moc líná na to, abych si sedla k učení a pořádně se to naučila. Chci jít na grafiku nebo na ekonomku, ale pokud to půjde takhle dál, můžu se s tím rozloučit. Po: Vysvědčení nakonec dopadlo celkem dobře, protože jsem čekala horší známky, než jsem dostala. Mamka mi ale přesto vynadala. V druhém pololetí bych chtěla zapracovat hlavně na angličtině a dějepisu, z kterých jsem dostala trojky .

Daniel Srp, 9.A Před: Přesné známky nevím, ale budu mít vyznamenání. Rodiče mi vlastně nic neslíbili. Dobré známky bych chtěl proto, abych se dostal na střední školu, na kterou bych chtěl. Mám v plánu jít na manažerskou akademii v Jihlavě. Na tuto školu chci jít proto, že bych měl po jejím dokončení uplatnění. Ale studovat chci i dál, protože vysokoškoláci mají uplatnění ještě lepší a jistější. Po: Vysvědčení naplnilo, a dokonce trochu předčilo má očekávání. Nejspíš se dostanu na svou vybranou školu. Docela se na ni těším, ale zároveň je mi líto, že opustím základní školu.

16

Tomáš Plechata, 9.A Před: Budu mít známku za 3 - z češtiny, dějepisu, fyziky, matematiky, přírodopisu, zeměpisu, češtiny prakticky. Ještě nevím, co budu mít za známku z anglického jazyka, asi za 4. Nejvíce jsem se snažil na konci tohoto pololetí zlepšit si angličtinu, ale to mi moc nevyšlo. Rodiče mi řekli, že když si ji zlepším, dostanu nový mobil. Já ale nic neočekávám. Po 9. třídě chci jít na střední školu v Olomouci. Po: S vysvědčením jsem nebyl spokojen, ani mamka. Hlavně ta čtyřka z anglického jazyka se mámě nelíbila. Za vysvědčení jsem nakonec nic nedostal, ale to jsem očekával.

Lucie Kůrková, 9.C Pololetní vysvědčení pro mě je důležité, protože se chci dostat na střední školu. Hlavně si chci zlepšit český jazyk, abych měla trojku, protože čeština mi moc nejde. Mojí motivací byl nátlak rodičů, abych si zlepšila známky. Po: Mé vysvědčení mě nepřekvapilo, ale ani nezklamalo. Mám sice dost trojek, ale i tak mi známky stačí, abych se na střední školu dostala. Za vysvědčení jsem dostala nějaké peníze. Doufám, že na konci roku budu mít známky o něco lepší.

Aleš Kaizner, 9.C Před: Chodím do deváté třídy, proto je pro mě pololetní vysvědčení důležité, abych se dostal na nějakou mnou vybranou střední školu. Vzhledem k tomu, že teď už si známky neopravím, očekávám na vysvědčení dvě až tři trojky. Vyznamenání neočekávám. Mojí motivací je právě ta střední škola a dost často i nátlak rodičů či prarodičů. Po: Mé očekávání se tak úplně nevyplnilo, protože jedna trojka, a to z dějepisu, byla spíše mimo něj. Dále bylo vysvědčení plné dvojek, nejvíce mě dostala dvojka z výtvarky, ale také se sem tam objevila nějaká jednička. Za co jsem tedy úplně nejradši, je jednička z chování .

Dominika Paštěková, 8.C Před: Vcelku jsem se učila a snažila, ale i přesto tomu mé výsledky bohužel neodpovídají, jelikož mi přibyl nový předmět a na další dva mám nové učitele. Na svoje výsledky nejsem moc pyšná a to hlavně proto, že se už připisují na přihlášky na střední školu. Nejvíce mě mrzí mé výsledky z matematiky a fyziky. Po: Výsledky vysvědčení ve mně nevyvolaly žádné překvapení, jelikož jsem je čekala. Ze začátku jsem se bála reakce rodičů, ale nakonec jsem dostala i finanční odměnu. Přesto doufám, že moje výsledky v druhém pololetí a následně i v devátém ročníku budou lepší, a to i z důvodu ovlivnění mé budoucnosti.

17

Pavla Zorničková, 8.B Před: Na svoje vysvědčení se celkem těším, jelikož bych měla mít vyznamenání, které jsem díkybohu zachránila na poslední chvíli. Jeden z mých „zachráněných“ předmětů je např. pro mě letos nová chemie. Naopak nejmenší problémy jsem během pololetí měla s anglickým a českým jazykem. Další z důvodů, proč se na vysvědčení těším, je taky dárek, který bude odměnou za vyznamenání. Po: Z mého vysvědčení jsem nebyla moc nadšená, a to hlavě proto, že jsem očekávala větu „Prospěla s vyznamenáním“. Má známka z chemie mi to překazila.

David Hlaváč, 9.A Před: Známky očekávám vcelku průměrné, pár trojek, nějaké dvojky. Mojí motivací je výlet do Indie, který mi táta za mé vysvědčení slíbil, a sám musím přiznat, že jsem se letos opravdu snažil. Další část mé motivace bylo přijetí na školu, na kterou mám v plánu jít už od páté třídy. Jak už je mým zvykem, vždy musím o mé známky bojovat a letos, abych se přiznal, to bylo opravdu o fous. Ale nakonec se vše povedlo a žádnou čtyřku snad nedostanu. Konečně přicházíme asi k té nejlepší odměně pro mě. Další pololetí je už nedůležité, protože se známky nepíšou na přihlášky na střední školy! Po: Mé očekávání se vyplnilo, jsem za to opravdu rád. Co se týče mého dárku za vysvědčení, splní se. Skutečně odcestuju do Indie navštívit mého otce, který tam pracuje. Myslím si, že je to skvělá zkušenost do života. Mým prarodičům a mamce se mé výsledky moc nelíbily. Na stavební školu mě ale vezmou, takže jsem spokojen.

Tereza Krumphanzlová, 9.C Před: Chodím do devátého ročníku, a proto je pro mě pololetní vysvědčení důležité, možná by se dalo říci, že nejdůležitější ze všech. A to zejména kvůli tomu, že toto vysvědčení se zapisuje na přihlášky na střední školy. I na hodiny jsem se proto více učila než v ostatních ročnících. Jako motivace mi sloužilo to, že když se nebudu dostatečně učit, nedostanu se na dobrou střední školu a zkazím si tím budoucnost. Po: Abych se přiznala, vysvědčení mě překvapilo spíše mile, a to zejména proto, že jsem očekávala dvojku z anglického jazyka a dostala jedničku. A trošku nemile kvůli tomu, že jsem sice očekávala trojku z fyziky, ale i tak jsem stále doufala ve dvojku, kterou jsem nakonec nedostala. I přesto jsem byla s vysvědčením spokojená. Odměnu jsem neočekávala, ale dostala jsem nová sluchátka, která mě velmi potěšila.

Tomáš Tvrdík ,9.A Před: Očekávám kromě jedniček asi pět dvojek a jednu trojku. Můj cíl je se dostat na Gymnázium Jiřího Ortena, protože to je jediná škola v okolí, která mě dokáže připravit na VŠCHT - Vysokou školu chemicko-technologickou. Rodiče mě za známky moc nedusí. Snažím se dobře se učit, protože chci být v budoucnu úspěšný a bohatý.

18

Po: Svým vysvědčením jsem byl příjemně překvapen, protože jsem místo jedné trojky dostal jedenáct dvojek. Rodiče byli víceméně spokojeni. Bohužel jsem si vysvědčení zkazil známkou z chování.

Teodor Táborský, 9.A Před: Těším se na pololetní vysvědčení, protože tímto pololetím jsem skončil s učením. Za vysvědčení mám slíbenou PaySefCard. Nebojím se, ale ani se netěším, spíš je důležité, jestli se dostanu na střední školu. Do osmé třídy jsem známky vůbec neřešil, ale od osmé do prvního pololetí devátého ročníku jsem je musel začít řešit. Po: Dopadlo to podle mých představ, dostal jsem slíbenou PaySafeCard. Mé vysvědčení bylo v porovnání s ostatními vysvědčeními průměrné.

Tomáš Švec, 9.A Před: Těším se na pololetní vysvědčení, protože bude dle známek nejlepší ze všech. Většina z mých známek budou chvalitebné. Doufám, že se dostanu na mnou vybranou střední školu. Vysvědčení se vůbec nebojím, jelikož veškeré známky, které dostanu, již znám. Po pololetí se těším, že už budu moci zvolnit v učení. Po: Dopadlo to nad mé očekávání, dovoluji si říct, že to bylo moje nejlepší vysvědčení od 6. třídy. Na rozdíl od mých spolužáků jsem nic nedostal, nebo spíš jsem nic nechtěl.

Natálie Havránková, 9.C Před: Jsem už půl roku žákyní deváté třídy a jak jistě všichni víme, pololetní vysvědčení z tohoto ročníku je asi to nejdůležitější, jaké na základní škole vůbec dostaneme. Učila jsem se proto více než předchozí roky a snažila jsem se, aby můj prospěch k něčemu vypadal. Jako motivace mi už nějaký čas slouží slíbený mobilní telefon, kterého se dočkám v případě, že se dostanu na střední školu. Po: Nakonec vše dopadlo podle mých představ. Nebyla jsem ani překvapená, ani zklamaná. Pravdou ovšem je, že jsem většinu známek znala už předem, takže pro rodiče to ani nebyl takový šok jako jindy. Slíbený mobil jsem sice zatím nedostala, ale rodiče už se po nějakém poohlížejí.

Nikola Pompová, 9.B Před: S vysvědčením jsem jakž takž spokojená, ale mohla jsem mít lepší známky. Dělala jsem, co jsem mohla, snad to stačilo, abych se dostala tam, kam chci. Za vysvědčení nic slíbeného nemám. Rodiče z něj nejsou nadšení. Po: Z vysvědčení jsem překvapená nebyla, sice se mi nelíbilo, ale očekávala jsem to. Kolektiv redaktorů

19

Odevzdávají se přihlášky do tanečních, někteří je už absolvovali Zatímco někteří žáci devátých ročníků vyplňovali teprve v uplynulých dnech přihlášku do tanečních, jiní už mohou s jistotou vyrazit plesat. Základní tance je v třinácti lekcích tanečních kurzů 2012 naučili manželé Antonín a Jana Novákovi. Taneční absolvovala i některá děvčata z letošní 9.A. „Šlo jim to výborně. Musím uznat, že to není lehké, a jsem zvědavá na naši třídu za dva roky, až nastoupíme do tanečních,” zhodnotila výkony Claudie Macháčková z 8.B. Antonín a Jana Novákovi patří mezi nejúspěšnější páry v České republice. Letos měli již pošesté „pod křídly“ několik desítek bývalých, ale i současných žáků nejen z naší školy.

Jakub Skýva, Foto: René Svoboda

20

Prezidentské volby očima Terezy Krumphanzlové Prezidentské volby 2013 byly a stále jsou velmi aktuálním tématem, které zásadně změnilo mé vnímání politiky a prezidenta samotného. S politickou situací našeho státu jsem byla víceméně obeznámena, ovšem hlouběji a intenzivněji jsem ji nezkoumala – možná proto, že jsem, stejně jako drtivá většina mých vrstevníků, byla hluboce znechucena z celého našeho politického života, který už – přiznejme si – nějaký ten pátek nefungoval tak, jak by měl. Že byl Rath zatčen pro korupci nebo že Klausova amnestie vedla k propuštění téměř sedmi tisíc vězňů, mě neminulo stejně tak jako každého alespoň trochu vzdělaného člověka sledujícího televizní nebo rozhlasové zprávy. Ale proč se tím zabývat hlouběji, když pouhým čtením novinových článků a sledováním – už dávno otřelých - otázek Václava Moravce stejně nic nezměním? Politika mi nebyla cizí, ovšem z mé strany byla vnímána jako naprosto nudná a stereotypní záležitost, která sice byla jednou z těch pro život důležitých věcí, ale v mém žebříčku hodnot rozhodně neobsazovala první příčky. Stejná situace by pravděpodobně nastala i v případě letošních prezidentských voleb, ovšem to bych měsíc nesměla zapínat ani to rádio, natož televizi. Člověk pomalu nenašel žádný internetový zpravodajský portál, kde by nebyly volby 2013 tématem číslo 1 – dokonce i známé bulvární servery, jako je blesk.cz nebo Aha, si vzaly na mušku třeba poněkud netradičně vypadajícího Vladimíra Franze. A tak jsem tedy i já – ač ještě nejsem plnoletá a volební právo mě tedy minulo velkým obloukem – proseděla několik dlouhých, ale zábavných a troufám si říct i příjemně strávených večerů u televize, napjatě sledující většinu z prezidentských debat. Mým favoritem číslo 1 byla nejprve Jana Bobošíková, ovšem po přečtení jejích úvah, názorů a především zhlédnutí veřejného vystupování, jímž se prezentovala, jsem změnila názor. Dlouhou dobu jsem fandila herečce Táně Fischerové i přesto, že bylo od začátku naprosto zřejmé, že ona naší novou prezidentkou na 99 % nebude. Mým druhým oblíbencem, který nakonec postoupil i do druhého kola, byl Karel Schwarzenberg, který na mě jako jediný z kandidátů působil rozumným dojmem – pravdou také je, že právě díky svému inteligentnímu smyslu pro humor si získal nejen mladé voliče. Já byla jedna z těch, která bohužel nemohla přispět svým hlasem, ovšem jsem přesvědčená, že pokud by to bylo v mých silách, neváhala bych jít k volbám. Tereza Krumphanzlová

21

Vzpomínky na Svatováclavské slavnosti Vzpomínáte si ještě na akce na začátku školního roku? 29. září proběhly na Palackého náměstí tradiční Svatováclavské slavnosti, doprovázené také vystoupením žáků naší školy. Do celého programu jsme byli zařazeni ve 13:05 a těšili jsme diváky až do 14 hodin. Určitě vám neuniklo, že se hrály pohádky nejen z obvyklé akce Pohádková Barbora (na niž mimochodem v současné době už opět nacvičujeme) – a to O veliké řepě, Jak se princ naučil mňoukat, ale také z naší loňské akademie – Handicap není žádný problém. Dále nezapomeňme na vystoupení, které už nebylo jen pro děti. Claudie Macháčková a – jak zaznělo v průvodním slovu – malá postavou, obrovská hlasem, Adélka Loudová (obě z 8.B) zazpívaly známé písně z českého repertoáru i z tvorby Beatles. Když už jsme nakousli průvodní slovo, nesmíme zapomenout zmínit také Jendu Nováka a Aleše Kaiznera (oba z 9.C), kteří se jej ochotně ujali. A ještě něco málo k Jendovi – kromě své funkce moderátora si připravil pro diváky také báseň. Jeho recitace byla dlouhá, ale výborná. Pro velký úspěch se proto letos v únoru opět zúčastnil recitační soutěže. Pokud jste na náměstí vydrželi až do večera, nebo jste se tam na večer vrátili, mohli jste vidět a slyšet známého zpěváka Kamila Střihavku, který účinkoval jako VIP host. Aleš Kaizner

22

Čtu, čteš, čteme a besedujeme Informací o drogách a prevence v této oblasti není nikdy dost. A tak v uplynulém pololetí navštívila 9.A po boku paní učitelky Slávky Sklářové Městskou knihovnu v Kutné Hoře, kde byla pro žáky připravena přednáška na výše uvedené téma. Besedu vedla Zdena Rytinová. Ta ukazovala studentům deníky, které psaly hvězdy užívající tvrdé drogy, žáci mohli zhlédnout i videa a obrázky. Rovněž vyplňovali dotazník týkající se drogové problematiky. Mimo jiné také hovořili například o anorexii a bulimii. Mně osobně se přednáška moc líbila a mým spolužákům také. „Oceňuji, že v knihovně pro přednášku použili interaktivní tabuli a ukázky z knih, které napsali sami narkomané,“ zhodnotil besedu Teodor Táborský. Veronika Husáková

.

23

Projektový den nabídl koláčky i diskotéku Projektové dny jsou na naší škole už tradicí. Ty letošní se nesou v duchu motta „Cesta kolem světa za 298 dní”. Jeden máme ještě před sebou. Připomeňme si ale ten minulý, na kterém měli žáci k dispozici celkem 32 dílen. „Divadelníci se zaměřili na výrobu kulis na školní vánoční besídku, mezi děti se zájmem o moderní hudbu zavítal DJ Vláďa a zasvětil je do tajů mixování hudby, výtvarníci tvořili z keramické hlíny, zájemci mohli zavítat do pořadu Koření, vznikaly "světové hry" vlastnoručně vyrobené, nabídky cestovních kanceláří, plakáty a prezentace o různých zemích. Určitě nejvyhledávanější byla dílna Do světa s plným ranečkem, kde se pekly dobroty,” sdělila zástupkyně Jana Nedvědová. Více než dvě stě dětí vycestovalo. „Do Planetária Praha, do ZOO, do Království železnic v Praze na Smíchově, na zámek Loučeň. Projektové dny jsou u dětí velmi oblíbené - vše je ten den jinak, nesedí v lavicích, nepotřebují učebnice ani sešity, nedostávají známky, přesto se dozvědí mnoho nových informací, odnášejí si spoustu poznatků a zážitků a poznají i nové kamarády,” uzavřela Jana Nedvědová. A jak se projektový den líbil dětem? Ema Pajerová, 1.A Projektový den se mi líbil. Nejvíce to, jak jsme vyráběli létající balony. Karolína Vilímová, 2.B Na projektovém dni jsme vyráběli africká zvířata. Moc se mi to líbilo. Paní učitelka nám pustila pohádku Maxipsa Fíka a říkala nám, jaké barvy máme do výkresů dosadit. Anna Karešová, 6.C Bylo to bezvadné. Byl to zatím můj nejlépe strávený projektový den. Vytvářeli jsme prezentace na kontinenty.

24

Barbora Jelínková, 6.C „Projekťák” byl suprový, hezký. Dělala jsem prezentaci na ZOO z pole – měli jsme vyrábět mapu polní zoologické zahrady. Michal Edr, 8.B Dělali jsme nějaké lodičky z keramiky. Bavilo mě to. Tomáš Tvrdík, 9.A Bylo to moc zajímavé, akorát mě docela nudilo vyřezávání vločky z kartonů, což bylo velice namáhavé. Nejvíce se mi líbilo, když nám děti z vedlejší dílny přinesly upečené koláčky. Tomáš Flachs, 5.C Projektový den se mi líbil, protože paní učitelka Dáňová měla celý program dobře promyšlený. První hodinu jsme dělali výkresy – bavilo nás to. Paní učitelka poté řekla, že pro nás má překvapení v podobě DJ, který nám přišel ukázat, co umí. Ukazoval nám všechny vymoženosti. Pak jsme si náčiní mohli vyzkoušet, a dokonce si i zatančit. Já jsem si půjčil paruku a prsa a dělal jsem ze sebe holku a všichni jsme společně tančili. Eva Matoušů, 9.A Jsem ráda, že jsem si mohla vyzkoušet, jaké to je stát se na jeden den kantorem. Projektový den jsem si užila – byl to totiž můj předposlední.

Jakub Skýva

25

V květnu zase hurá do Egeru Výměnný pobyt se studenty z maďarského města Eger se tradičně pořádá už několik let. Ani tento rok není výjimkou. Naše děti se do Maďarska chystají 15.- 18. května, maďarští studenti přijeli už 3. října a atmosféru Kutné Hory si mohli užít až do soboty 6. října. Škola si pro studenty připravila pestrý program. Maďarské hosty přivítala ředitelka školy Alena Kotrbová, poté si hosté prohlédli školu a odjeli na prohlídku zámku ve Žlebech, na Kačinu a nebo také do kutnohorské kostnice. V programu nechyběla ani zábavná část. Maďarští studenti navštívili společně se svými českými protějšky například bowling v Kutné Hoře. Dětem z Egeru se u nás, dle jejich slov, líbilo. Doufáme, že stejně tak se bude líbit našim dětem při jejich jarní cestě do zahraničí. David Hlaváč

26

V Maďarsku jsme byli dokonce i v létě Do Maďarska se vracíme pravidelně. Loni jsme tam zajeli dokonce i o prázdninách. Hned na jejich začátku se vydalo 5 děvčat pod vedením paní učitelek Petry Němcové a Jany Kořínkové na letní tábor, který se konal nedaleko Egeru. Kromě žáků naší školy se akce zúčastnili i vybraní jedinci ze Slovenska, Polska a samozřejmě z Maďarska. Program byl zaměřen na historii - setkání tří králů, ale i na sport, zábavu a legraci. Jednou z účastnic výjezdu byla i Nikola Nevolová z 9.C.

Jak se ti líbilo na letním táboře v Maďarsku? Na táboře se mi líbilo. Cesta vlakem byla trochu úmorná, ale s výbornou partou se dala přežít . Poznala jsi tam někoho, s kým by ses chtěla ještě někdy setkat? Potkala jsem spoustu nových lidí. Ať už Maďarky, Slovenky nebo Polky, ale nemyslím si, že bych se s nimi ještě někdy viděla. Kde jste přespávali? V takových chatách. Naše holky byly v chatce s Polkami a Slovenky byly s Maďarkami. Učitelé měli svojí chatu zvlášť. V areálu uprostřed lesů. Co se ti nejvíce líbilo na programu? Na programu si mi líbila činnost s focením. Fotili jsme animovaný fotopříběh. Naopak se mi nelíbilo příliš volného času. Program byl sice plný, ale chvílemi trochu nudný. O co se soutěžilo? Konala se táborová olympiáda, kde česká výprava vyhrála první místo!

Tomáš Plechata

27

Vzpomínky na Zbraslavice – hry a obalované uzené Seznamovací pobyty. Jedna z prvních akcí každého nového školního roku. Dnes už jsou žáci pátých ročníků se svými novými učiteli seznámeni až až, začátek roku byl ale pro obě strany jednou velkou neznámou. Jak na seznamovací pobyt vzpomínají? Všem jsme položili stejné otázky. Filip Kadeřábek, V.A 1. Kde jste byli ubytováni? Nějaký areál, ale jméno nevím. 2. Co jste měli za program a za hry? Byla to zábava. Nakonec nás vzali do indiánských kmenů V.A a V.B. Hráli jsme fotbal a tak. 3. Co jste tam měli k jídlu? Měli jsme třeba krokety s masem. 4. Jak se vám tam líbilo? Dobrý. Dominik Luňák, V.B 1. Kde jste byli ubytováni? V chatkách. 2. Co jste měli za program a za hry? Museli jsme dělat šamanovi nějakou sekeru. Hráli jsme fotbal, ale další hry si nepamatuju. 3. Co jste tam měli k jídlu? Krokety s masem a další jídla. 4. Jak se vám tam líbilo? Bylo to hezký. Jana Kořínková, třídní učitelka V.A 1. Kde jste byli ubytováni? V kempu U Starého rybníka. 2. Co jste měli za program a za hry? Vymýšleli jsme program na stmelení třídního kolektivu a seznámení s třídním učitelem. Nejdříve jsme napsali přání do budoucnosti na jablka a pověsili jsme je na strom a hráli jsme i nějaké další hry. Byly to hry na seznámení kolektivu. 3. Co jste tam měli k jídlu? Jedno jídlo, co mě překvapilo, bylo obalované uzené s kroketami, pak byla rýže a biftek. 4. Jak se vám tam líbilo? Jo, bylo to dobrý. Monika Krejčová, třídní učitelka V.B 1. Kde jste byli ubytováni? Byli jsme U Starého rybníka ve Zbraslavicích. 2. Co jste měli za program a za hry? Program zajišťovala paní učitelka Klečková. Jednalo se o sociální hry na komunikaci a adaptaci dětí. 3. Co jste tam měli k jídlu? Měli jsme takovou zvláštnost, a to obalované uzené a k tomu nějakou přílohu. 4. Jak se vám tam líbilo? Líbilo se mi tam. Seznamovala jsem se i já se svou třídou.

Tomáš Pros

28

Žižkováci oblékli perkytle a dělali reklamu památkám Ohlédneme-li se za akcemi, do nichž se žižkovští žáci zapojili v uplynulém pololetí, nemůžeme zapomenout na EHD (Evropské dny kulturního dědictví). V rámci tohoto projektu byl na mnoha místech České republiky snížen vstup do historických památek. U nás v Kutné Hoře bylo možné navštívit za snížený vstup například populární výstavu Europa Jagellonica. Dále také chrám svaté Barbory nebo důl Osel. Aby se dostálo heslu „Mladí památkám“, které loňský ročník provázelo, byly kutnohorské základní školy městem Kutná Hora požádány o pomoc. Celou sobotu byli u významných památek, jako je chrám svaté Barbory, Jezuitská kolej či kaple Božího těla, k vidění žižkovští žáci v bílých perkytlích. Perkytle byl dobový oblek horníků. Děti kolemjdoucím a návštěvníkům rozdávaly letáčky a prospekty s informacemi o památce. Počasí se vydařilo a dvě skupiny mladých průvodců si pochvalovaly vysokou návštěvnost. Celé dopoledne i odpoledne proběhlo v příjemném dobovém duchu. Jakub Skýva, průvodce „Já mám na starost barokní památku Jezuitskou kolej. Nejvíce mě zaujala právě probíhající výstava Europa Jagellonica a také její vysoká návštěvnost.“ Pavla Zorničková, průvodkyně „Mám přidělenou památku kaple Božího těla. Vstup je dnes zcela zdarma a lidé toho využívají. Mě nejvíce zaujala nevšední historie, kdy kaple sloužila jako pohřebiště, později jako varhanářská dílna, až do dnes, kdy je kaple přístupná veřejnosti. S návštěvností jsem spokojená, i počasí se vydařilo.“ Martina Veberová

29

Fotostrana: Na vysvědčení jsme se pěkně vybarvili

30

Zpátky v čase – řešení ze strany 13: 1. Denisa Tichá (9.A), 2. Tomáš Tvrdík (9.A), 3. Michal Pek (bývalý žák školy), 4. Monika Klečková (třídní učitelka 9.B), 5. Veronika Husáková (9.A)

31

Chystáme pro vás další číslo Mišmaše!

32