MALÝ PRŮVODCE TVORBOU POUŽITELNÝCH HRÁČSKÝCH FOTOGRAFIÍ

MALÝ PRŮVODCE TVORBOU POUŽITELNÝCH HRÁČSKÝCH FOTOGRAFIÍ

Úvodem Z hlediska grafických prací představují začátky sezón poměrně hektické období. Předělávají se layouty webů (v lepším případě), občas se narychlo vyrábí a spouštějí weby nové (např. www. klhvajgar.cz). Upravují se soupisky a fotí se týmy od mužů až k žákům. Následující text se bude věnovat především tomuto tématu a měl by sloužit jako malý průvodce jak pro eSports fotografy, kterým osvětlí, jakým způsobem jsou jejich snímky dále zpracovávány a čeho by se měli v zájmu zachování zdraví grafiků vyvarovat, tak začínajícím grafikům, kteří si s možným úskalím úpravy fotek nevědí rady. Protože ačkoliv by se zdálo, že výroba „pasovek“ hráčů je záležitostí velmi triviální, opak je při pohledu na současný stav pravdou. Kvalitativní rozstřel fotografií na eSports webech je obrovský, což se týká především prvoligových webů, kde při zběžném pohledu vládne u hráčských fotografií totální anarchie. Na mnoha webech se chystá focení prakticky všech hráčských kategorií, v neposlední řadě pak přibývá žádostí na zhotovení fotografií s jednotným grafickým pozadím, což sebou nese další nároky na jejich zpracování. A zde dvojnásob platí aplikace přísloví dvakrát měř (=připrav perfektní zdroják), jednou řež (=grafik nemusí kolabovat při pohledu na 200 špatně připravených fotek, které musí složitě upravovat). Při tvorbě tohoto dokumentu jsem vycházel ze svých nabytých zkušeností s prací pro eSports.cz, které obnášely úpravy mnoha set fotografií, tvorby MMS, pozadí na plochu atd. Pokud však budete mít dojem, že máte k danému tématu co říct a s některými postupy zde uvedenými polemizovat či doplnit o vlastní zkušenosti, určitě se ozvěte. Ostatně, bude to jen ku prospěchu věci a určitě to přispěje ke zkvalitnění našich webů. Děkuji tímto Radkovi a Michalovi za užitečné připomínky, postřehy a doplnění textu o spoustu praktických informací.

Aleš Koňařík [email protected] tel. 737 246893 icq: 19933434

Základní otázka: K čemu bude fotka hráče? Před samotným focením je třeba si položit otázku, co chci s fotkami podnikat dále. Budou určeny pouze pro hráčskou kartu na webu? Chci u všech fotek od áčka po žáky stejný podklad? Budu z fotek vyrábět mms, nebo jsou určeny pro koláže do grafiky stránek? Čím jsou nároky na další použití větší, tím samozřejmě rostou požadavky na kvalitu vstupu.

I. Chci jen jednoduchou hráčskou kartu aneb základní pravidla pro dobrý snímek V tomto případě je postup nejjednodušší, stačí postavit hráče k libovolné zdi, zaostřit a stisknout spoušť. Pro potřeby webu bohatě postačí fotka o velikosti cca. 800*600 pixelů, což umí i nejlacinější digitální foťák. Kvalita fotky ovšem příliš nezáleží na tom, zda máme hypermoderní digitální zrcadlovku, nebo prostý 3Mbpix kompakt. Důležité je hlavně zvládnutí a pochopení fotografického řemesla. Ke cti i lehce pokročilého fotografa by mělo patři vyvarování se efektu červených očí a vrženého stínu za fotografovaným objektem. Pokud postavíme foťák na stativ, jen na tom vyděláme a eliminujeme možnosti rozmazání fotky. Mámeli možnost použít světla, použijme je místo blesku! Taktéž je třeba se vyhnout kompozičním nešvarům jako vyrůstající zábradlí z uší hráče nebo špatná volba barvy pozadí (řvavě oranžová, růžová, fialová s kytičkami a jiné gay-barvy ;-) případě děsivé pozadí samotné. Ostatně, dokonalý příklad všech chyb nabízí tento snímek – tudy opravdu ne, přátelé. (Více o technikách fotografování hráčů naleznete níže)

II. Chci grafický podklad pro všechny fotky Zde už se situace komplikuje a nabízí se tu i více řešení. Nejjednodušší cesta je mít pro tyto účely vytvořené pozadí ala Slavia a celý snímek tak vzniká jedním cvaknutím spouště. Takový komfort ale nabízí jen minimum klubů a většinou je třeba si pomoci jinak – následnou úpravou fotky v příslušném grafickém editoru. Aby se však z práce s podklady nestalo pro grafika stereotypní peklo a časožrout, je především nutné:

SNAŽIT SE PŘI FOCENÍ DŮSLEDNĚ DODRŽOVAT JEDNOTU POZADÍ ZA HRÁČEM ! Trocha teorie: V grafickém programu se s obrázky pracuje ve vrstvách. Aby pochopil i naprostý laik, jde v principu o stejný postup, jako když tvoříte koláž, kdy nůžkami vystřihnete hlavičku hráče a pak ji nasadíte na vámi vybraný podklad. Grafický program funguje v podstatě stejně, ovšem přes všechny vychytávky je vlastně hloupý. Zatímco s nůžkami vystřihnete obrys hlavy snadno bez ohledu na pozadí, grafický program musíte pro dosažení stejné jednoduchosti nakrmit vhodnými daty. Zatímco pro nás představuje obrázek zachycení nějakého děje nebo tváře, pro software je to jen shluk čísel o barevnosti jednotlivých pixelů. Což znamená, že pokud chci místo vyfoceného pozadí jednoduše (!) dosadit pozadí jiné, musím při pořízení snímku vytvořit takové podmínky, abych za fotografovaným objektem dosáhl co nejsouvislejší jednotné plochy. S takto vytvořenou fotkou lze pak dle druhu pozadí dále pracovat a hlavu hráče oddělit buď standardní separací nebo klíčováním. Oběmi metodami lze dosáhnout obdobného výsledku, každá má však své pro i proti. Podívejme se tedy na techniky, kterými grafik zpracovává fotky.

IIa. Techniky zpracování fotografií - Klíčování Začnu nejprve touto metodou, neboť z mého pohledu a zkušeností představuje nejlepší a časově nejméně náročné řešení při úpravě fotografie. Bohužel je však vykoupeno relativně složitou přípravou při jejím zhotovování. Samotný pojem klíčování se užívá především při televizní a filmové tvorbě a setkáváme se s ním prakticky denně - např. předpověď počasí, různá virtuální studia, filmové triky. Z důvodů, jejichž popis by vydal na mnohostránkový elaborát, jsou při klíčování nejběžněji používány dvě barvy: zelená a modrá (tzv. bluescreen nebo greenscreen). Proces klíčovaní funguje na jednoduchém principu odstranění onoho modrého nebo zeleného plátna na pozadí (místo klíčovací barvy tak v obrázku vznikne informace o průhlednosti, tzv. alfa kanálu) fotografovaného objektu, místo kterého se dosadí pozadí jiné.

A – zdrojová fotka B – fotka po vyklíčování, místo pozadí vznikla průhlednost, tzv. alfa kanál C – nové pozadí, D – výsledná kompozice

IIa. Techniky zpracování fotografií - Klíčování Výhody klíčování • časová nenáročnost zpracování fotky, dá se říct, že během minuty a pěti kliknutí máte v ruce hotovou kompozici. • zachování detailů na okrajích fotky (především vlasy). • vyklíčovaná fotka je dobře použitelná v jakémkoliv rozlišení Nevýhody klíčování • složitější příprava při fotografování, především pak nutnost použití vhodné klíčovací barvy a dobrého nasvícení. • slušný plug-in v grafickém programu, který automatizuje klíčovací proces. Ručně to jde docela špatně. • barva dresů na nevhodném pozadí může nadělat paseku

IIb. Informace pro fotografa – jak na klíčování Vytvořit podmínky pro fotografování hráčů na klíčovacím pozadí obnáší především následující: a) Mít na co klíčovat Profesionálové používají barevně přesně kalibrovaná plátna, což znamená, že kromě zelené či modré v sobě nemají přimíchané žádné další odstíny barvy a mají určité speciální vlastnosti při pohlcování světla atd. V ideálních podmínkách by plátna měla mít v R(red)G(green)B(blue) barevném prostoru hodnotu R:0 G:255 B:0 resp. R:0 G:0 B:255. Tyto hodnoty jsou však teoretické, vsetínské fotky jsme klíčovali při hodnotách R:57 G:160 B:40 a program si s nimi bez problémů poradil. Otázkou zůstává, zda při použití nekalibrovaných pláten nedojde při focení k barevnému posunu, který místo zjednodušení způsobí problémy. Bohužel zde můžu být nápomocen jen teoretickou radou, protože jsem si raději opatřil profesionální plátno ;-). Nicméně se domnívám, že i při použití obyčejných modrých nebo zelených„prostěradel“ za pár korun lze dosáhnout dobrých výsledků. Snažil jsem na webu najít snímek zeleného a modrého pozadí (alespoň pro představu o barevnosti). Pro informaci, profi-plátna se dají sehnat například u pražské firmy Arte Plus (http://www.arteplus.cz) a m² vyjde na 550 Kč.

IIb. Informace pro fotografa – jak na klíčování b) Mít k dispozici alespoň dvě, ideálně však tři světla K našim účelům postačí obyčejné 500W nebo 250W halogenové vany, které se dají i se stativem pořídit v řádu stovek korun a není nutné mít k dispozici drahé ateliérové vybavení. Bílé prostěradlo nebo i zeď stejné barvy dobře poslouží při tvorbě měkkého odráženého světla. Při focení na klíčovacím pozadí jsme lepších výsledků dosáhli bez použití blesku. Světla se pak dají postavit například dle následujícího schématu, variant je ovšem více. Obecně je nejdůležitější postavit vše tak, aby fotografovaný objekt nevrhal stín na klíčovací plátno a plátno samotné aby bylo minimálně na ploše kolem hlavy hráče konzistentně nasvícené.

IIb. Informace pro fotografa – jak na klíčování c) Znát alchymii barev Například při focení hráčů ve žlutých dresech se nevyplatí klíčovat na zelenou, protože tyto dvě barvy jsou si v RGB prosotru velice blízko – viz příklad, kdy dojde k výraznému posunu. Ještě větším nesmyslem by bylo chtít klíčovat modré dresy na modrém pozadí. Lahůdkou je pak například žlutý dres s výrazně modrým logem sponzora. Avšak i zde lze různými metodami při následné úpravě fotek (maskováním, náhradou barev atd.) dosáhnout byť s komplikacemi perfektního výsledku. Což už je ovšem práce ne fotografa, ale grafika, což je lépe s ním předem zkonzultovat. Nabízí se otázka, zda lze použít metodu klíčování i pro snímky, které nejsou nafoceny na zeleném či modrém pozadí. Odpověď zní ano, ale výsledek není příliš použitelný. I v tomto případě by však šlo klíčovaní uplatnit, cesta k výsledku by však byla trnitá a popřela by základní fakt, proč používat klíčování: rychlost zpracování zdrojového materiálu.

Šedý podklad se ke klíčování opravdu nehodí

Detail rozdílu při automatické separaci a při klíčování

IIc. Techniky zpracování fotografií - Separace Dosud zřejmě nejčastější metoda při tvorbě komponovaných fotografií, kde však čas strávený nad jedním snímkem osciluje od několika po desítky minut dle kvality zdrojové fotky (anebo rozcuchanosti hráče – Dopitu či Vlasáka je radost separovat, Moravec, Uram a hejna extravagantních juniorů jsou obvyklým postrachem grafika). I při separování platí pravidlo o jednotném pozadí, které ovšem nemusí být nutně modré či zelené. Lze konstatovat, že i při focení bez klíčovacího pozadí dosáhneme bezvadného výsledku za použití světel a výrazně tak ulehčíme práci grafikovi, který bude fotku zpracovávat.

A - zdrojová fotka B – provedení automatického výběru C – výsledek po separaci D – dosazení na pozadí: okraje jsou zřetelně zubaté. E – pro odpovídající kvalitu je nutné obrázek zmenšit, případně dodat hráči „auru.“ Separace, ať už ruční nebo automatické, je proto vždy lepší dělat při větší velikosti snímku!

Výhody • příprava na focení není tak náročná • separace se dá provést prakticky v jakémkoliv slušnějším grafickém editoru, a to buď ručně, nebo oblíbeným „magic-hand“ výběrem – záleží na kvalitě jednolitosti pozadí. Nevýhody • časová náročnost zpracování při špatných zdrojácích – při velkém počtu hráčů jde o desítky hodin práce navíc, která by se dala při dodržení dobrých postupů při focení eliminovat. • při automatickém výběru zhoršení kvality detailů na okrajích.

III.) Chci grafický podklad pro všechny fotky a chci je používat i k jiným účelům Zde platí prakticky vše, co bylo řečeno v předchozím bodě. Lepší kvality za kratší dobu dosáhneme klíčováním. Takto vzniklé vrstvy lze snadno použít při tvorbě MMS či výrobě pozadí na plochu, neboť máme k dispozici výborný zdroj, který odstraněním pozadí neztratil na detailech. Ruční či automatickou separací se také dopracujeme ke slušným zdrojákům, ovšem pro lepší výsledek, který se blíží výstupu z klíčování, musíme obětovat mnohem více času.

27 rad, které z vás udělají Saudka ;-) Popsali jsme si podrobně dva způsoby, které vedou ke vzniku dobrého snímku a nahlédli „za kulisy“ tomu, jak se s fotkou pracuje dále a čím může dobrý fotograf usnadnit grafikovi práci. Vraťme se však k zásadám fotografování, které jsme v těch důležitých věcech nakousli na začátku tohoto pojednání. Na paměti je však mít daleko více věcí: - Pokud možno, fotit za velmi dobrého světla, aby se nemusel použít blesk. Nevěříte-li si však v odhadu světelných podmínek, raději neexperimentujte. Když už se však rozhodnete fotit, snažte se k tomu vytvořit co nejlepší podmínky a ne to odbýt tak, že hráče nafotíte někde na chodbě. - Pokud používám blesk, zkusím zapnout na foťáku režim proti červeným očím, pokud to foťák umožňuje. - Z kompozičně-technického hlediska pomůže, pokud je hlava oproti objektivu malinko natočena, světlo pak nedopadá přímo na sítnici a nedělá tak oči červené. Nastaveni hlavy viz. fotky na http://www.hokejkv.cz - zde je ale bezpodmínečně, aby hráči seděli na židli a byli všichni natočeni stejným úhlem.

Typický příklad „useknuté hlavy“ při focení na špatném pozadí a navíc se stínem. Kšiltovka tomu jen nasazuje korunu.

- Pokud fotím u stěny, VŽDY hráče posadit/postavit nejméně dva metry od teto steny! Čím dál je hráč od stěny, tím spíš eliminuji možnost stínu (pokud fotím s bleskem) - A opět si musím zopakovat: snažit se fotit u jednobarevného pozadí. Nejlepší jsou v tomto pořadí: modrá nebo zelená (dá se klíčovat), dále je dobra neagresivní pastelová barva (béžová, šedá, bílá – ne však pokud je bílý i dres), ostatní možnosti jsou špatné a takové fotky vám hodíme na hlavu. Nepoužívat především sytě červené nebo žluté pozadí. - Zásadně nesmí být na pozadí žádné části log sponzorů (i kdyby si vedení stavělo hlavu, je nutné vysvětlit, že pokud na tom trvají, je snadnější dodat ho tam při úpravě fotky), dveře, okna, potrubí, mantinely apod. aby hráčům nerostly z hlavy žádné tyče a z uší sedačky.

- Za hráčem nesmí být lesklá plocha nebo nedej bože sklo, blesk nebo fotograf se v něm odrazí. - Pokud chceme pozadí se znakem, tak ať je v tom případě všude stejné. - Pokud fotím na ledové ploše, bezpodmínečně si nechám rozsvítit světla na zápasovou intenzitu. Na tu chvíli to klub nezruinuje. - Při focení hráčů na hřišti se vyvarovat také toho, aby měli za hlavou např. tribunu, pokud není nasvícená. Vyjde pak dost tmavě. A jelikož většina Čechů má tmavé vlasy, je pak na fotce vidět okraj mezi obličejem a vlasy, ale není patrný okraj mezi vlasy a pozadím.

Nezvládnutá kompozice, špatné pozadí a stín za hráčem.

- Použít na foťáku co možná nejdelší ohnisko (zoom), nastavit v manuálním režimu foťáku co nejnižší clonové číslo a postavit se od hráče třeba 5-6 metrů, aby pozadí bylo co nejvíc neostré. Naopak hráč musí být ostrý vždy. Zde výrazně pomůže stativ, nebo si alespoň ruku s foťákem opřeme o mantinel. Při hrátkách s hloubkou obrazu však mějme na vědomí, že s malým kašpárkem (=objektivem s malým ohniskovým rozsahem) velké divadlo neuděláme. - Pokud fotíme HLAVY, fotit jen hlavy a ne hráče do půl pasu. Podívejte se na svou občanku a srovnejte foto s vašimi výtvory. Spodní hrana fotky musí být maximálně někde na úrovni prsou. Hráče lze vyfotit i v celkovém postoji, ovšem samostatné fotky hlavy jsou podmínkou. - Z fotek hráčů na ledě v hokejovém postoji s hokejkou na lede, tj. v mírném předklonu, NELZE udělat / vyřezat dobré fotky hlav.

Zde je vše O.K., soustřeďte se však na oči hráče...velmi...pozorně...se...soustřeďte....

- Před samotným focením udělat několik fotek nanečisto, ať si foťák zvykne na prostředí, hlavně na specifickou barevnost světla – tzn. automaticky si vyváží bílou. Pokud se to však automatice nepovede, musíme pomoci my a buďto bílou nastavit sami, nebo vybrat některý z předpřipravených programů barevné teploty, a to tak, aby se výsledek alespoň co nejvíce blížil skutečnosti. - Každého hráče vyfotit nejméně dvakrát, aby se eliminovala chyba např. s neostrostí nebo špatnou kompozicí. - Pokud fotíme na ledě, je třeba aby za hráčem byla nejméně celá jedna třetina ledové plochy na délku nebo téměř cela ledová plocha na šířku. Více o pravidlech kompozice je k přečtení třeba na http://www.typomil.com/kompozice/zlaty-rez.htm - Pohlídejte si, aby vám za fotografovaným hráčem nikdo nejezdil, např. rolba. - Všichni se fotí zásadně BEZ helmy. Mladým týpkům lze tolerovat kšiltovku, chlapům v A-týmu nikoli.

Hráče fotíme bez helmy i proto, aby nevypadali jako postavičky ze Star Wars.

- Hráče fotíme v jednotném oblečení. Může to být dres, tričko, košile, nicméně zelené nebo žluté tréninkové dresy vypadají hnusně. Na tu chvíli si mohou na sebe vzít zápasový dres. Hráče nefotit neupravené po tréninku či zápase, kdy z nich leje pot a mají mastné rozcuchané vlasy .

- Pokud se hráč usmívá, vypadá lépe, pokud se směje jako kůň, vypadá trapně. K obveselování hráčů používáme redakčního šaška. Abychom dosáhli přirozeně se smějících hráčů, je třeba volit vhodný termín pro focení, např. to není vhodné po sérii 10 porážek v řadě. Počkejte si raději na první remízu. Platí především pro týmy od 10 místa níže. - Zvlášť si pohlídejte fotky trenéru a vedení, ti musí vypadat skvěle :-) - Nezapomeňte vyfotit i trenéry, asistenty a vedoucí mužstva, nikdy nevíte kam to dotáhnou a kdy jejich fotku budete potřebovat.

Širokoúhlé fotky vypadají dobře na šířku, ne však na výšku.

- Fotograf by měl své výtvory rovnou pojmenovat ve tvaru prijmeni_jmeno.jpg, bez diakritiky. Už několikrát se stalo, že byly na web nahrány patvary ve formě „23 Tomáš Žižka.jpg.“ Podle nynějšího standardu pak fotografie hráčů nahrávat do adresáře foto/hraci/2006 resp. foto/hraci/mladez/2006 (nerozdělovat do kategorií!) a foto/vedeni/2006. - na každém webu by měl být minimálně fotky ve tvaru prijmeni_jmeno.jpg (fotka k topstory, rozměrově kolem 90 – 100px na šířku) a prijmeni_jmeno_velky.jpg (dle webu se liší, např. 250x350px, 300x400px), případně pak prijmeni_jmeno_nejvetsi.jpg (na šířku textového sloupce, maximálně však 500px na výšku, aby se fotka vlezla celá i na malý monitor.) Nedělat však fotky k topstory ve tvaru prijmeni_jmeno_male.jpg - Zálohovat! Pro jistotu je třeba všechny originály fotek vypálit na CD. - Pokud budete řezat fotky, opět dodržujte určité kompoziční prvky: neřežte hráče hned pod bradou a metr místa nad hlavou také nevypadá dobře. Pro inspiraci mrkněte na weby, kde je to správně (např. Znojmo, K. Vary, Vsetín, Č. Budějovice).

Jako celek je snímek k ničemu - špatné proporce i kompozice. Pokud by bylo pozadí rozmazané, bylo by možné z této fotky vyříznout alespoň hlavu.

-Prosím autory, jejichž snímky jsem použil jako odstrašující příklady, aby nebyli naštvaní. Chybami se člověk učí.

Srovnání: Fotka „Hráč s trubkou skrz hlavu“ s fotkou Monty Python‘s „Muž s kolčavou skrz hlavu“

Shrnutí

Jak jsem již uvedl, vše se odvíjí od potřeb, které na fotografie klademe. Ke spolupráci fotografa s grafikem by proto mělo dojít ještě před výrobou fotek, tak, aby si oba vyjasnili účel zhotovovaných snímků a dohodli se na tvůrčích postupech. Bohužel, zatím to vše probíhá stylem, kdy je grafik postaven před hotovou věc - v klubu XYZ nafotili 300 fotek všech hráčských kategorií, tak to uprav a dej tam nějaké krásné pozadí – přičemž dodané podklady jsou přehlídkou snad všech chyb, které mohly při focení nastat a jejich zpracování tak zabere zbytečně velké množství času – a jak jsme si výše popsali, lze tomu předejít. Neříkám že snadno, ale jde. eSports.cz provozuje 18 hokejových webů, které se průběhem času zdokonalují technicky i graficky, což by však nebylo možné, kdyby se nedodržovaly určité standardy. Ty by bylo fajn zavést také při tvorbě oněch „triviálních“ fotek hráčů. Přeji hodně úspěchů a co nejmíň pokažených fotek.

Děkuji za pozornost :-)

Alec