Malus sylvestris Mill. v Ústeckém kraji

Severočes. Přír., Ústí nad Labem, 41: 49 – 56, 2010

Malus sylvestris Mill. v Ústeckém kraji Malus sylvestris Mill. im Bezirk Ústí nad Labem (NW Böhmen) Karel K u b á t1, 1 2

Čestmír O n d r á č e k2

Přírodovědecká fakulta UJEP, Hoření 13, 400 96 Ústí nad Labem; [email protected] Oblastní muzeum, Palackého 86,430 01 Chomutov; [email protected]

Kurzfassung Typische Exemplare des Wild-Apfels (Malus sylvestris) sind von dem allgemein kultivierten und oft verwildert auftretenden Kultur-Apfel (M. domestica) ziemlich leicht zu unterscheiden. Zu den wichtigsten Unterscheidungsmerkmalen gehören Behaarung, Form und Grösse von Blättern sowie Grösse und Geschmack der Früchte (siehe Tab. 1). Nur relativ selten wurden Exemplare von M. sylvestris mit einigen Merkmalen von M. domestica (z. B. grössere oder mehr behaarte Blätter) festgestellt. Sie sind wahrscheinlich hybridogener Herkunft und im vorliegenden Beitrag als M. cf. sylvestris bezeichnet worden. Im Bezirk Ústí n. L. wurden bisher etwa 70 Vorkommen von M. sylvestris festgestellt. Die Populationen sind oft individuenarm, nicht selten handelt es sich nur um einen einzigen Baum oder Strauch. Die Fundorte konzentrieren sich nach aktuellen Kentnissen in drei Gebieten: Umgebung von Chomutov und Kadaň, mittlerer Teil des Böhmischen Mittelgebirges und Umgebung der Dörfer Krásný Les und Nakléřov im Osterzgebirge. M. sylvestris gehört in Böhmen zu den stark bedrohten Arten (Kategorie C2). In NWBöhmen kommt die Art aber zerstreut vor, vielleicht häufiger als in anderen Teilen der ČR.

Malus sylvestris je velký keř nebo až 8(-10) m vys. strom, lišící se od běžně pěstované M. domestica tvarem, velikostí a oděním listů, tvarem a velikostí malvic a dalšími znaky (viz tab. 1). Je považovaný za taxon v ČR vzácný, tomu odpovídá i zařazení mezi taxony silně ohrožené (kategorie C2). Jistě proto byly podniknuty některé kroky, směřující k případnému posílení jeho populací v přírodě. Mezi ně patří úspěšné zvládnutí mikropropagace (množení tkáňovými kulturami); podařilo se dopěstovat rostliny, které úspěšně pokračovaly v růstu na venkovním záhonu (Malá et al. 1999). Ze semen ze starých autochtonních exemplářů M. sylvestris, nalezených na stř. Moravě, se podařilo vypěstovat a do přírody reintrodukovat asi 2000 sazenic; byly využity k posílení populací na vybraných lokalitách v CHKO Litovelské Pomoraví (sdružení Sagittaria, M. Krátký in litt.). Poznámky k odlišení M. sylvestris a M. domestica Typické exempláře M. sylvestris je možné odlišit od M. domestica podle znaků, které jsou uvedené v následující tabulce.

Tab. 1. Nejdůležitější morfologické rozdíly mezi Malus sylvestris a M. domestica M. sylvestris

list - odění

list – tvar a velikost letorosty

pupeny napadení padlím korunní lístky semeník a kalich z vnějšku malvice stopky plodní kolce

M. domestica

i na rubu lysé nebo olysávající,najenrubu i na ploše mezi žilkami na silných žilkách na rubu u řapíku hustě trvale chlupaté někdy chlupaté eliptické až obvejčité, náhle ve špici eliptické, pozvolna se ve špici zúžené, 2,5 – 6,5×2 – 4 cm velkézužující, 6 – 12×3,5 – 6,5 cm velké lysé, tmavě hnědé chlupaté až plstnaté, pozd olysalé; barva červenohnědá až bronzová lysé, špičaté ± plstnaté, tupé nepozorováno časté 12 – 19×7-11 mm, ploché 16 – 25×12 – 20, nad bází zvlně lysý nebo řídce chlupatý hustě chlupatý 2,0 – 3,5 cm v průměru; trvale trpké alespoň 5 cm; trpké jen nezralé o 1/3 kratší až zdéli malvice mnohem kratší než průměr malvice alespoň na výmladcích a mladých zpravidla chybějí exemplářích časté

Tabulka byla sestavena na základě publikovaných údajů (především Büttner 1997, Dostálek 1992 a Wagner 1996) a podle vlastních pozorování. Jiné prameny se v některých charakteristikách liší, např. Terpó (1968) udává velikost listů M. sylvestris 3 – 11×2,5 – 5,5 cm a pro M. domestica 4 – 13×3 – 7 cm. Wagner (1996) zaznamenala z literatury ještě další znaky, které mohou sloužit k odlišení obou taxonů, většinou však mají jen omezené použití. Jedná se např. o následující: tvar malvice a hrboly v její apikální části, zakřivení plodní stopky, průměr a odění květní stopky a květního lůžka, délka prašníků, odění čnělky, velikost semen atd. Vedle Malus sylvestris a M. domestica je v literatuře pravidelně zmiňován i výskyt hybrida M. ×dasyphylla Borkh. Hybridizace je podle některých názorů (např. Dostálek 1992) jednou z hlavních příčin ústupu druhu. I v sz. Čechách byly pozorovány exempláře nesoucí převážně znaky M. sylvestris, ale některými charakteristikami připomínající M. domestica. Dřeviny morfologicky bližší M. domestica s některými znaky M. sylvestris zjištěny nebyly; vzhledem k obtížím s jejich rozlišením mohly být přehlédnuty, zvláštní pozornost jim nebyla věnována. V přehledu lokalit a na mapě rozšíření jsou za M. cf. sylvestris považovány exempláře podle morfologických znaků zřetelně bližší M. sylvestris, nesoucí některé znaky M. domestica: - odění: chlupy na hlavních žilkách zasahují přibližně až do 1/2 čepele, ale plocha čepele je mezi žilkami lysá; jindy jsou na rubu čepele mezi žilkami jednotlivé dlouhé chlupy velmi řídce, takže se někdy navzájem ani nedotýkají; - velikost listu: čepel na rubu ± lysá, ale delší než 8-9 cm (podle některých názorů jsou tyto rozměry ještě v rámci variability M. sylvestris, viz výše); - tvar čepele: čepel na rubu ± lysá, ale eliptická, pozvolna se zužující ve špici, někdy stejně zúžená i k řapíku. Jednoznačně rozhodnout, zda se jedná o projev introgrese nebo o variabilitu v rámci druhu M. sylvestris, by bylo možné pravděpodobně jen při použití molekulárních metod.

50

Malus sylvestris Ekologie: Křovinaté stráně a meze, agrární valy a jiné snosy kamení, okraje cest, lesní okraje, světlé dubohabrové a suťové lesy, na živinami bohatých bazických až mírně kyselých hlubokých i kamenitých půdách od pahorkatiny do submontánního pásma (max.: temeno vrchu Špičák u Petrovic, asi 710 m n. m.). V lužních lesích a v pobřežních porostech potoků byl zaznamenán jen velmi vzácně. Zdá se, že dává přednost stanovištím nezastíněným nebo zastíněným jen částečně; staré exempláře na valech v lesích jsou nezřídka starší než okolní lesní porosty. Nejedná se o typickou lesní dřevinu, i když v lesích občas roste. Obecně známý český překlad „jabloň lesní“, vycházející z latinského „M. sylvestris“, není vhodný, spíš by měl být j. planá, obecná apod.; obdobně nejsou lesními druhy např. Anemone sylvestris nebo Anthriscus sylvestris (pro „lesní“ bylo zpravidla používáno adjektivum „sylvaticus“). Malus sylvestris byla používána jako podnož pro kulturní odrůdy M. domestica. Přímým důkazem je jeden strom M. sylvestris v dubohabřině pod vrchem Ostrý nad Březnem u Velemína, na kterém je roubování patrné. Rozšíření v Ústeckém kraji: Dosavadní znalosti o rozšíření M. sylvestris v sz. Čechách jsou jen velmi kusé. Z Českého středohoří a přilehlých území dosud publikovali konkrétní lokality jen Čelakovský (1883, 1 lokalita), Lipser et al. (1967 – 1968, 5 lokalit) a Dostálek (1992); část Dostálkových údajů je založena na sběrech uložených v LIT. O tom, že jde alespoň v některých územích o taxon spíš přehlížený, nepřímo svědčí výsledky floristického kurzu v Kadani (Kubát 1978): ze 7 lokalit M. sylvestris jich 6 zjistili Skalický a Skalická a 1 Houfek, ostatní účastníci taxon pravděpodobně nerozlišovali. V území ho později na několika lokalitách potvrdil Ondráček. Druh se na území Ústeckého kraje vyskytuje nerovnoměrně (cf. mapa). Většina známých lokalit je soustředěna v údolí Ohře nad Nechranickou přehradou, v Krušnohorském podhůří v širším okolí Chomutova a Krásného Lesa u Petrovic, v Labském středohoří a mezi Těchlovicemi a Benešovem n. Pl. Chybí nebo je vzácný ve středním a dolním Poohří, v širším okolí Teplic, Mostu, Roudnice, Štětí a Úštěka, v Labských pískovcích a ve Šluknovském výběžku. Nelze vyloučit, že alespoň v některých z těchto území je jen přehlížený. Druh je známý i z několika lokalit nedaleko za hranicemi sledovaného území, např. Stráž n. O., Jakubov, Bílichov, Pochvalov, Třeboc, Veliká u Kravař, Blíževedly, Oelsen v Německu aj. (podle různých pramenů a vlastních pozorování). Je velmi pravděpodobné, že i v některých sousedních územích je častější, než se dosud předpokládá.

Diskuse a závěr Podle dosud publikovaných údajů z Ústeckého kraje (asi 15 lokalit) by bylo možné usuzovat, že je Malus sylvestris v této části Čech poměrně vzácným druhem. K jeho ohrožení údajně přispívá i spontánní křížení s běžně pěstovanou a zplaňující M. domestica. Z dosavadního extenzivního sledování je zřejmé, že alespoň v některých částech kraje jde spíš o taxon přehlížený. To lze podpořit faktem, že dosud byla publikována asi pětina z dosud zjištěných přibližně 70 lokalit, což je v této floristicky dobře známé části Čech překvapivé. Odlišení typických exemplářů Malus sylvestris od různých kultivarů M. domestica nečiní větší potíže (soubor znaků v tab. 1). Problematické mohou být rostliny blízké M. sylvestris, nesoucí některé znaky M. domestica. Jedná se bezpochyby o hybridy (M. ×dasyphylla); v příspěvku jsou jako M. cf. sylvestris uvedeny jen lokality těch z nich, které jsou výrazně bližší M. sylvestris.

51

Nejčastějšími stanovišti M. sylvestris jsou lesní okraje, kamenité i hlinité meze, agrární valy a jiné snosy kamení, okraje cest, nezřídka i lesy. Nejedná se však o typickou lesní dřevinu; staré stromy v lesích vyrůstají nezřídka na kamenitých valech, na kterých rostly dříve, než byly valy pohlceny lesem. Část lokalit byla zjištěna při studiu flóry agrárních valů a pronikání dřevin na neobhospodařované pozemky. Podle dostupných údajů roste M. sylvestris v některých částech Ústeckého kraje roztroušeně, jinde chybí. Populace jsou zpravidla málo početné, nezřídka byl zaznamenán jediný strom nebo keř. Alespoň některé starší stromy by měly být zaevidovány a učiněna opatření, aby nebyly z neznalosti pokáceny např. na palivové dřevo. Žádný exemplář tohoto druhu není zařazen do oficiálního seznamu památných stromů v Severočeském regionu (Ústecký kraj a větší část Libereckého kraje – viz Tábor et al. 2002) ani v Karlovarském kraji (Michálek 2008). Práce byla zčásti podpořena grantem Ministerstva zemědělství č. QH 82 126.

Literatura Bělohoubek J. et Švankmajer J. (2000): Floristický materiál z floristických kurzů Severočeské pobočky ČBS na Džbánu – Měcholupy 1995, Domoušice 1999. – Severočes. Přír., Litoměřice, 32: 45 – 58. Büttner R. (1997): Erkennungsmerkmale des Malus sylvestris (L.) Miller. – Inform. Flor. Kart. Thüringen, Jena, 13: 12-14. Čelakovský L. (1883): Prodromus květeny české. Vol. 4/3: 287. – Praha. Dostálek J. (1992): Malus Mill. – jabloň. – In: Hejný S. et Slavík B., Květena České republiky 3: 470-474. – Academia, Praha. Kubát K. [ed.] (1978): Floristické materiály ke květeně Kadaňska. – Severočes. Přír., Litoměřice, 89/1: 1-78. Lipser H., Wittenberger G. et Wittenberger W. (1967–1968): Pflanzenvorkommen im Böhmischen Mittelgebirge und im Ost-Erzgebirge aus den Jahren 1930-45. – Aussiger Bote, München, 19, 20, Beil., p. 1-48. Malá J., Cvrčková H., Máchová I. et Šíma P. (1999): Využití mikropropagace při záchraně cenných populací ušlechtilých listnatých dřevin. – Zpr. Lesn. Výzk., Zbraslav-Strnady, 44: 6-10. Michálek J. (2008): Památné stromy Karlovarského kraje. – Muzeum Sokolov. Tábor I., Reš B. et Součková M. (2002): Záchrana genofondu památných stromů v Severočeském regionu. – Acta Průhoniciana, Průhonice, 71: 1–60. Terpó A. (1968): Malus Miller. – In: Tutin T. G. et al., Flora Europaea 2: 66 – 67. – Cambridge. Wagner I. (1996): Zusammenstellung morphologischer Merkmale und ihrer Ausprägungen zur Unterscheidung von Wild- und Kulturformen des Apfel- (Malus) und Birnbaumes (Pyrus). – Mitt. Deutsch. Dendrol. Ges., Berlin, 82: 87-108.

Příloha 1: Lokality Malus sylvestris Mill. a M. cf. sylvestris v Ústeckém kraji Následující přehled lokalit je sestaven především na základě herbářových položek, uložených v LIT a CHOM. Takové lokality jsou označeny letopočtem sběru a zkratkou jména sběratele; až na uvede-

Rozšíření Malus sylvestris (kolečka) a M. cf. sylvestris (trojúhelníky) v Ústeckém kraji

52

53

54

výjimky jsou sběry Č. Ondráčka (On) uloženy v CHOM, sběry K. Kubáta (Kt) v LIT. Literární údaje jsou citovány obvyklým způsobem. S ohledem na měřítko mapy byly některé velmi blízko sebe ležící lokality zakresleny jedním bodem (v textu jsou uvedeny jako samostatné lokality). Lokality M. cf. sylvestris (plné trojúhelníky) nebyly do mapy zakresleny pokud na téže nebo bezprostředně sousedící lokalitě byl zjištěn i čistý, nezhybridovaný druh M sylvestris.

1. Doupovská pahorkatina Rašovice: lem listnatého lesa cca 0,75 km JV od obce (2006 On). – Kadaň: NPR Úhošť, doubrava na Z stráni (2000 On). – Kadaň: skalky nad Ohří V obce (Houfek in Kubát 1978). – Tušimice: Běšický chochol, doubrava na S stráni, 1 exemplář (2003 On). – Dobřenec: Dobřenecký rybník 1 km JJV od obce, křovinatý doprovod na levém břehu potoka Leska J od silnice na Konice(2001 On). 3. Podkrušnohorská pánev Domina: doubrava nad levým břehem Hačky, V od žel. trati; 0,4 km Z – ZJZ od žel. stanice Domina (2008 On). – Březenec: Telšské údolí, smíšený listnatý les cca 0,9 km SSV od obce (2003 On). – Březenec: pravý břeh Březeneckého potoka cca 0,5 km Z od západního okraje obce, 1 exemplář (2003 On). – Hrádečná: listnatý remízek 0,5 km JZ od obce (2000 On). – Hrob: val na kraji lesa S od vsi, velký strom (2008 Kt). 4a. Lounské středohoří Lužice: křoviny na okraji šipákového háje (2001 Kt). – Razice: vrch Holibka (1970, 1995 Kt; Dostálek 1992). – Měrunice: vrch Vraník (Lipser et al. 1967-1968). – Chrastná u Vlastislavi: SZ svah kóty Třešňovka, 1 strom (2010 Kt). M. cf. sylvestris: Sutom: pás křovin na J – JZ úpatí Holého vrchu, 1 ex. (2005 Kt). 4b. Labské středohoří Březno u Velemína: cesta dubohabřinou pod Ostrým (2009 Kt); na podnož M. sylvestris byl naroubován nějaký kultivar M. domestica, nedaleko v lese 1 strom M. sylvestris bez naroubování. – Kocourov: vrch Lhota (Lipser et al. 1967 – 1968). - Prackovice: křovinatý skalnatý vrchol nad železnicí JV od Kubačky (1997 Kt). – Knobloška: křovinatá opuková stráň 0,4 km S obce (2005 Kt). – Knobloška: opuková stráň pod silnicí nedaleko rozcestí na Kamýk, malý bohatě plodný ex. (2004 Kt). – Žitenice: doubrava na Z svahu Satanu, 1 stromek (2000, 2004 Kt). – Hlinná: mezi JV okrajem plató Holého vrchu a krajem lesa V od Velkého Hradiště, vzrostlý strom (2005 Kt). – Sebuzín (Dostálek 1992): sedlo nad Krkavčí skálou, malý stromek (1998 Kt). – Sebuzín: travnatý hřbítek pod skalkou asi 400m VJV od Havraní skály, malý stromek (2002 Kt). – Sebuzín: vrch Pahorek, křovinatý J svah pod vrcholem (2009 Kt). – Brná n. L.: kraj doubravy asi 100 m od kříže nad vsí, obvod pod rozvětvením 30 cm nad zemí asi 1 m (2003 Kt). – Brná n. L.: Sluneční stráň, dol. třetina svahu nad chatami, vz. (1997 Kt). – Ústí n. L., Střekov (Dostálek 1992): les při cestě od hradu na Novou Ves u odbočky na vyhlídku, 1 malý strom (1997 Kt). – Ústí n. L., Koštov: horní partie skal na pravém břehu Bíliny, nevelký strom (2001 Kt). – Milbohov: údolí k Bílině (Lipser et al. 1967-1968). – Mojžíř: les nedaleko jeho okraje 0,5 km J od Mašovic (1999 Kt). M. cf. sylvestris: Malíč: cesta k vodojemu, 1 vzrostlý strom (1998 Kt). – Sebuzín: kraj opuštěných sadů a lesa na sv. úpatí Krkavčí skály, větší strom (2002 Kt) – Církvice: Deblík, dubohabřina na Z svahu, 1 malý stromek (2000 Kt). – Ústí n. L. Střekov: trasa naučné stezky na S úpatí vrchu Vysoký Ostrý, kraj lesa (2002 Kt). 6. Džbán

55

Hříškov: NPR Velký Štít: plošina na horním okraji skalní hrany (1999 On; Bělohoubek et Švankmajer 2000). – Konětopy: kraj polní značené cesty 2 km JZ obce (2010 Kt). 7a. Libochovická tabule Levousy: křovinatý okraj lesa při cestě nad obcí (1994 Kt). 25a. Krušnohorské podhůří vlastní Louchov: křovinatý lem lesa cca 1,1 km SV od obce (2000 On). – Volyně: PP Bříza ojcovská, dřevinami zarůstající pastvina 1 km JV – JJV od kostela v obci (2008 On); při cestě z obce k PP Bříza ojcovská (2008 Kt). – Bečov u Blatna: mez v loukách 0,55 km SZ od obce (2000 On). – Bečov u Blatna: mez v loukách 0,7 km SSZ od obce (2000 On). – Blatno: křovinatá stráň 0,55 km JJZ od středu obce (2000 On). – Jindřišská: Červenohrádecká obora, v lese naproti lovecké chatě 1,1 km SV od obce, velmi vzácně (2002 On). – Vysoká Pec: NPR Jezerka, skalky cca ve 2/3 výšky jižní stráně (2000 On). – Vysoká Pec: NPR Jezerka, Skalky na vrcholu (2000 On). - Krásný Les: mez, křovinatý lem cesty 1,5 km Z – ZJZ od vrchu Špičák (k. 723,3) (1999 On). – Krásný Les: mez, úvoz nad levým břehem Rybného potoka 1,1 km Z od vrchu Špičák (2000 On). – Krásný Les: vrch Špičák, pod vrcholovou, skalou velký plodný strom (1999 On LIT). – Zadní Telnice: turistická cesta nedaleko točny autobusu, 1 stromek (1997 Kt). – Nakléřov: křovinatý lem louky na levém břehu Jílovského potoka 1,25 km SSV od vrchu Nakléřovská výšina (k. 703,6) (1998 On). – Nakléřov: lesní okraj z. od rozcestí na Knínice (2000 Kt). – Knínice: mez v křovinami zarůstajících loukách cca 1,2 km Z – ZSZ od obce (2000 On). M. cf. sylvestris: Volyně: lem lesa 1,1 km JV od kostela (2000 On). – Vysoká Pec: NPR Jezerka, skalky na vrcholu (2004 On). – Adolfov: mezi horním krajem Cvičné louky a cestou na Liboňov, malý keřík (2003 Kt). – Telnice: vlhký les asi 1 km JZ od nádraží, dvojkmen (2004 Kt). 29. Doupovské vrchy Okounov: vrch Javor a pod silnicí 1 km JZ obce (Skalický in Kubát 1978). M. cf. sylvestris: Kotvina, cesta na kraji obce (1995 Kt). 44. Milešovské středohoří Štěpánov: suťové lesy nad z. úpatím Štěpánovské hory, zřídka (1999 Kt). – Milešov: u cesty na Hradišťany, 1 stromek (Čelakovský 1883); úpatí Milešovky (Dostálek 1992). – Dřevce: křovinatý val J od louky na plató Hradišťan, 2 stromy, obvod asi 80 cm (2004 Kt). – Děkovka: kraj stepní lysiny na nejvyšším vrcholu Solanské hory, 1 stromek (2005 Kt) M. cf. sylvestris: Velemín: cesta lesem na úpatí Milešovky (2003 Kt). 45a. Lovečkovické středohoří Rýdeč (Dostálek 1992). – Těchlovice: Vrabinec: křovinatý lem lesa na JZ úpatí vrchu s hradní zříceninou (2001 On). – Rytířov u Těchlovic: křovinatý kraj polní cesty asi 1 km S obce, 1 strom (1998 Kt). – Těchlovice: vrch Stříbrný roh (Dostálek 1992). – Velká Veleň: okraj louky při SV kraji vsi (2002 Kt). – Malá Veleň: okraj pastvin asi 1,3 km JV od zastávky ČD, mohutný strom (2002 Kt). M. cf. sylvestris: Kundratice: Varhošť, u lesní cesty pod vrcholem (1996 Kt). 46a. Děčínský Sněžník M. cf. sylvestris: Děčínský Sněžník: u silnice asi 1,1 km Z od rozhledny, kraj silnice (2007 Kt).

56