Ručni čerpadlo D Kladívkový šrotovník D Plečka na pletie buriny D Betónové obrubníky Brzda na fúrik D Samočinné otevíraní skleníku D Opěradlo do postele D Sušák na pleny Prošívané periny D Polička na radiátor D Levné teleobjektivy
Časový spínač D Merač dĺžky telefonického hovoru D Skiboby Kolovrátek D Skládací podběrák na ryby D Nýtování patentů Sklápacie výkyvné koleso Stolová frézka D Přímočará pila — nástavec k vrtačce EV 513D Uložení hřídelů v ložiskách
MALOTRAKTOR
ze zrušeného automobilu Škoda 1202 postavil ING. VLADIMÍR KRUPKA z Ostrova. Použil prakticky všechny podstatné konstrukční celky, které pouze přizpůsobil a upravil. Na rozdíl od námi publikovaných typů vycházel z potřeby dosáhnout co nejmenší pracnosti a potřeby odborných prací v dobře vybavené dílně. Po třech letech provozu je přesvědčen, že výkon a jízdní vlastnosti traktoru uspokojí i velmi náročné uživatele. Traktor má klasické uspořádaní, vpředu malá, vzadu velká kola s šípovým dezénem pneumatik. Je vybaven závěsem pro připojení jakéhokoli vlečeného nářadí a koulí ISO 50 pro připojení přívěsu za osobní automobil. Motor z vozu Škoda 1202 je použit bez úprav. Jeho výkon je pro dané potřeby větší než je nutné. Pracuje i při velkém zatížení v režimu nízkých otáček a tudíž i spotřeba paliva je velmi malá. Tomu napomáhá i velký rozsah volitelných převodových typů.
MÍCHAČKA Svérázné řešení JANA JANOVSKÉHO z Mostu nás nejprve rozesmálo, potom zaujalo. Autor sa přiznává, že byl líný zbytečně převážet materiál od cesty k domku, ke kterému autem nemohl zajet. A tak spojil užitečné s nepříjemným, směsí naplnil míchačku u cesty a jestli je pravda, co
PRÁCE ČITATEĽOV Převody. Mezi převodovkou a rozvodovkou je přídavná převodovka (použita převodovka stejného typu), což umožňuje devět kombinací převodů pro jízdu vpřed a čtyři pro jízdu vzad. Nápravy. Zadní je zúžena zkrácením polonáprav na potřebný rozchod, pérovaní je vyřazeno. Přední je svařena z plechových profilů tloušťky 3 mm s čepem pro vyrovnávání nerovností terénu. Svislé čepy, náboje kol, spojovací tyče řízení a převodka řízení jsou po malých úpravách použity z vozidla Škoda 1202. Kola. Zadní — 16ti palcová z vozu Š 1202, pneumatiky z malotraktoru T4K14. Pro dosažení lepšího záběru v měkkém a kluzkém terénu jsou kola opatřena závažím. Přední — 12ti palcová kola jsou z vozu Fiat 850. Brzdy. Provozní — kapalinová na zadní kola (Škoda 1202). Nouzová — mechanická (Škoda 1202). Elektroinstalace odpovídá požadavkům vyhlášky č. 41 včetně zásuvky pro přípojná vozidla.
tvrdí, potom řidší betonovou směs v dobré kvalitě namíchá po ujetí 30 až 40 metrů. Základem konstrukce je 100 nebo 200 litrový sud. Z plechu 3 až 5 mm tlustého vystřihneme kruh 0 200— 300 mm, který přišroubujeme k jednomu dnu sudu. Druhé dno vysekáme a nahradíme jednak pevným dílem (větší část kruhu), jednak odklápěcím víkem. Pevný díl privaríme, okraje kruhové úseče vyztužíme. Víko
vyztužíme úhelníkem, který současně plní funkci těsnění, opatříme závěsy (panty) a závěrem (nesmí překážet při otáčení) z pásové oceli. Do středu každého dna (případně v ose sudu) privaríme 30 až 40 mm dlouhý šroub M16. Trubku o světlosti nejméně 1" asi 4 m dlouhou ohneme do potřebného tvaru držadla. Na oba konce trubky privaríme asi 50 mm dlouhý úhelník rozměru 70 X 70 mm. Do úhelníků vyvrtáme otvory 0 1 7 mm, těmi navlékneme tyč na šrouby a spoj pojistíme maticemi M16. Pro vlečení navijákem nebo malotraktorem navaříme na držadlo několik kolíků, které vymezují pohyb lana. Do sudu — dostatečně šikmo — přišroubujeme jednu nebo dvě míchací lopatky. Umístíme je tak, aby při otevření víka nebránily snadnému vybírání materiálu (tedy na straně pevně privarené úseče) a aby se neponořovaly do směsi současně (menší odpor při vlečení sudu). Před plněním míchačku postavíme na plné dno. Materiál dávkujeme přesně a střídavě.
Zostavila Ing. Milada Zoufalá
nástroje stroje byt
auto chata koníčky
OBSAH DO CHATY A ZÁHRADY Ruční čerpadlo 2 Plečka na pletie buriny 3 Kladivkový šrotovník k velké okružní pile 4 Betónové obrubníky 9 Větrání skleníku 10 Brzda na fúrik 12 K vysoušení rekreačních objektů 13 DO BYTU A DOMU Otočný vešiak so zrkadlom Opěradlo do postele Stojany na izbové rastliny Polička na radiátor Sušák na pleny do předsíně Měkké a teplé — prošívané peřiny Časový spínač Merač dĺžky telefonického hovoru Povrchová úprava parketovej dlážky. . . .
14 16 18 18 20 21 23 24 27
KONÍČKY Levné teleobjektivy Skiboby Skládací podběrák Kolovrátek Transpoziční kolečko Přípravek na nýtování patentů
30 33 36 37 42 43
STROJE A NÁSTROJE Sklápacie výkyvné koleso na dopravu strojov Stolová frézka Přímočará pila k vrtačce Uložení hřídelů v ložiskách Nůž na odizolování kabelů
44 45 54 60 63
alte
Vydavateľstvo technické) a ekonomickej literatúry Bratislava
Propagační tvorba Praha
do chaty a záhrady RUČNÍ ČERPADLO Při práci na zahradě nebo chatě často upotřebíme malé ruční čerpadlo, kterým lze přečerpat dešťovou vodu z nádrží, doplňovat postřikové roztoky nebo odčerpat odpadní vodu. Stejně tak se může z nejrůznějších příčin hodit i v domácnosti. Jednoduché čerpadlo pro nejrůznější účely si snadno vyrobíme z gumového zvonu na čištění výlevek. Sací výška čerpadla je asi 2 m, výtlačná rovněž 2 m. Čerpadlo je samonasávací a lze jím přečerpat 15 až 20 litrů tekutiny za pouhou minutu. Můžeme jím čerpat vodu, ale i kyselé a zásadité látky. Při čerpání olejů musíme počítat s rychlým opotřebením pryžových částí. Čerpadlu nevadí ani značně znečištěné kapaliny. Tvar základní desky 1 zvolíme podle toho, k jakému
2
účelu budeme čerpadlo používat. Deska la je určena pro odsávání kapaliny přímo z podlahy nebo ze dna nádoby, deska 1b pak pro přečerpání kapaliny, protože na ni lze napojit sací hadici. Lze vyrobit i desky obě a podle potřeby je pak vyměňovat. POSTUP PRÁCE Oby typy základní desky 1 vyrobíme z plechu (nejlépe pozinkovaného) 1 až 2 mm tlustého. U desky 1a ohneme po vystřižení základního čtverce rohy asi o 2 mm dolů. Do středu vyvrtáme otvor 0 17 mm a ve vzdálenosti 42 mm od středu otvor 0 3 mm pro nýt. Nákružek vyrobíme stočením pásku plechu do kruhu 0 100 mm. Hotový nákružek k desce buď připájíme nebo privaríme. Deska 1b je z pásu plechu, který ohneme do tvaru písmene U. Vyvrtáme otvory podle výkresu a připájíme nebo privaríme nákružek a zespodu 1/2" trubku pro vsazení sací hadice. Dva otvory 0 6 mm ve spodním lemu slouží k případnému přišroubování čerpadla k pevné podložce. Pokud jsme
Rozpiska materiálu
nepoužili pozinkovaný plech, musíme desky opatřit kvalitním nátěrem. Hliníkovým nýtem 9 přichytíme k desce 1 klapku 2
z pryže 2 mm tlusté tak, aby otvor 0 17 mm byl dobře zakryt. Z gumového zvonu na čištění výlevek odstraníme rukojeť a v přepážce prosekneme nebo ostrým nožíkem vyřízneme otvor 0 12 mm. Zvon nasadíme na nákružek desky a stáhneme jej páskou 8 nebo drátem. Do horního prostoru vložíme ocelovou nebo skleněnou kuličku 0 15 až 20 mm. Z libovolného materiálu vysoustružíme pouzdro 3 podle výkresu. Nemáme-li možnost soustružit, můžeme použít např. kousku vhodné hadice. Aby kulička netěsnila odvod kapaliny, vyvrtáme těsně při dolním okraji pouzdra otvor 0 3 mm, do ktorého vsadíme kolík 7, nejlépe z mosazného drátu. Do pouzdra zasuneme trubku 4, jejíž délku volíme podle potřeby asi 300 až 500 mm. Trubku zalepíme do pouzdra epoxidovou pryskyřicí. Je-li pouzdro ocelové, je lépe je přivařit. Pouzdro s trubkou přitáhneme ke zvonu stahovací páskou 8 nebo drátem. Nakonec navlékneme na horní konec trubky 4 výtlačnou hadici 10 do hloubky 100 mm. Tato část bude zároveň tvořit rukojeť. JIŘÍ KALÍK
PLEČKA NA PLETIE BURINY Pri návštevách výstav s poľnohospodárskou tematikou som si všimol, že medzi ručným náradím sa často vystavuje piecka na plečkovanie buriny. Konštrukcia tohto náradia je však vždy mohutná, komplikovaná, odlievaná z masívneho materiálu, vybavená malým ťažkým železným kolesom, čo veľmi sťažuje aj tak pomerne namáhavú prácu, navyše časovo náročnú. Zhotovil som si preto piecku, ktorej konštrukcia je jednoduchá a zvládne ju aj menej zručný domáci majster. Výhodou riešenia je malá hmotnosť, takže námaha pri presune piecky, aj práca s ňou je oveľa menšia. Tým, že som použil koleso z bicykla, možno
dôjsť do vzdialenej záhradky na bicykli, a tam po príchode demontovať predné koleso a pripevniť ho na plečku. Koleso má vhodný priemer na určenú prácu, je ľahké a dobre sa odvaľuje po obrábanom teréne, čo najviac znižuje námahu potrebnú na prekonanie nerovností. Konštrukcia umožňuje zložiť piecku aj nastaviť šírku záberu nožov (maximálne 500 mm, minimálne 170 mm) bez použitia akéhokoľvek náradia, holými rukami. PRACOVNÝ POSTUP Rozmery piecky neuvádzame, lebo si ich každý musí prispôsobiť svojím podmienkam. Rám 1 zhotovíme z dvoch tenkostenných rúrok 0 23 mm.
ktoré ohneme podľa nákresu. Spodné konce rúrok sploštíme a urobíme do nich výrezy; budú slúžiť na pripevnenie kolesa. Obidve rúrky 1 hore spojíme privarením rozpery 2, ktorú vyhotovíme z rúrky 0 8 mm. Na vrchné zahnuté konce rúrok 1 navlečieme držadlá 3; použijeme kormidlo z bicykla. V spodnej časti privaríme na rúrky rámu priečnik 4 z tenkostenného profilu Jäkl štvorcového prierezu 20 X 20 mm, po ktorom sa posúvajú pracovné nože. Nože 5 zhotovené z kvalitnej ocele privaríme šikmo (pre optimálny nábeh pri rezaní buriny) na držiaky 6, ktoré odrežeme z pásovej ocele 30 X 6 mm.
3
Na držiaky privaríme hore oká 7, ktoré zvaríme z dvoch uholníkov
25 X 25 mm dlhých 55 mm. Na oká privaríme hore maticu M8, do ktorej
KLADÍVKOVÝ ŠROTOVNÍK K VELKÉ OKRUŽNÍ PILE Malochovatelům, kteří zpracovávají poměrně malé dávky krmiva, se nevyplatí pořizovat si se značnými náklady
4
šrotovník, když jim stejnou službu vykoná přídavné zařízení k normální okružní pile, jež často patří k vybavení
zaskrutkujeme krídlové skrutky 8. Podľa potrebnej šírky záberu zabezpečíme týmito skrutkami držiaky s nožmi vo vyžadovanej polohe. Koleso — z bicykla — pripevníme vo výrezoch rámu krídlovými skrutkami. . „ v . ... S. N. dílny. Konstrukce tohoto kladívkového šrotovníku využívá všechny součásti okružní pily, takže ušetří pořizovací náklady i skladovací prostor, přičemž montáž a demontáž zařízení zabere pouhých pět minut. Při šrotování obilí není stabilita pily narušena a provoz je naprosto bezpečný. Celé přídavné zařízení je po sejmutí násypky dobře skladné. Výkon šrotovníku je vysoký — za čtvrt hodiny dokáže sešrotovat
OKRUŽNÍ PILA TYP: C 600 PODNIK MP STROPKOV
POHLED P
5
6
Rozpiska materiálu
50 kg ječmene, pšenice, kukuřice nebo ovsa. U ovsa je však nutno použít síto s většími otvory. Konstrukce šrotovníku (obr. 1) i jeho rozměry jsou přizpůsobeny okružní pile typu C 600 (výrobce Kovo-drevo Stropkov, podnik místního průmyslu, rok výroby 1967), lze ji však použít i pro jiné typy prodávaných okružních pil. Základním předpokladem však je, aby pila měla výkon motoru 4 kW a průměr hřídele 30 mm. Na amatérské konstrukce okružních pil je nutno konstrukci šrotovníku individuálně přizpůsobit, zejména podle vyložení hřídele za bok stojanu a umístění domečku ložiska hřídele na stojanu. Šrotovník se skládá z pěti samostatných částí: tělesa bubnu, víka, rotoru s kladívky, odnimatelné násypky a vyměnitelných sít.
VÝROBA ŠROTOVNÍKU Těleso bubnu svaříme ze čtyř dílů. Plášť bubnu 1 zhotovíme z tlustostěnné trubky 0 410 mm, do níž vyvrtáme nahoře otvor 0 60 mm a dole odvrtáme a vypilujeme dva otvory široké 60 mm a dlouhé asi 110 mm (středový úhel 36°). V horní části ještě vypilujeme zevnitř na obou stranách otvoru po 15ti zubech pod úhlem 45° (obr. 2). Po stranách pláště zhotovíme drážku pro upevnění víka a čela bubnu. K hornímu otvoru privaríme hrdlo 7, k němuž předem privaríme čtyři výztuhy 8. K dolním otvorům privaríme výsypku 14, kterou ohneme podle obr. 3 z plechu 1,5 mm tlustého. Na plášť bubnu ještě privaríme ve vodorovné ose dva šrouby 9, kterým předem odřízneme hlavy. Víko 3 vyřízneme z plechu 5 mm
tlustého a nasadíme ho do drážek pláště. Úchyty 10, vyrobené z pásové oceli 1 6 X 6 mm, nasuneme na šrouby 9 a privaríme k víku. Víko zajistíme křídlatými maticemi 24. Z ocelového plechu 1,5 mm tlustého zhotovíme několik sít 13. Síta se navzájem liší průměrem vyvrtaných otvorů. Osvědčují se tyto průměry: 1, 3, 5 a 10 mm. Síto prohneme do potřebného tvaru a položíme ho na obdélníkové otvory ve spodní části pláště. Na síto položíme zajišťovací drát 12 až k víku 3, ke kterému drát privaríme. Víko poté demontujeme, na plášť přiložíme zadní čelo 2, které vyřízneme stejně jako víko 3 z plechu 5 mm tlustého a čelo po celém obvodu privaríme k plášti.
7
Pak stejným způsobem privaríme druhý zajišťovací drát 12 k čelu 2. Proti obvodovému posunu zajistíme síto dvěma držáky 1 1 , které privaríme na plášť bubnu l a k zadnímu čelu 2. Rotor 4 vysoustružíme podle obr. 2. Kladívka 5 zhotovíme podle obr. 3 z kvalitní, dobře kalitelné oceli. Do drážek rotoru postupně nasuneme kladívka, otvory provlékneme osy 6, které proti bočnímu vysunutí z rotoru zajistíme červíky 23. Násypku 25 zhotovíme z plechového dvanáctilitrového vědra, které má rovné dno. Uprostřed dna vyřízneme otvor 0 58 mm, okraje plechu poněkud vyhneme směrem ven. Abychom
8
si v násypce mohli přinést krmivo, které budeme šrotovat, vyrobíme si z plechu jednoduchý uzávěr 16, k němuž privaríme držadlo 17 ukončené našroubovanou koulí 2 1 . Uzávěr se pohybuje ve vedení 15, které připájíme na dno vědra. Před montáží šrotovníku ještě podle obr. 3 zhotovíme držák 18, který při první montáži přivaříme na stojan pily a dále podle obr. 1 montážní nákružek, který slouží pro přesné ustavení rotoru na hřídel pily. MONTÁŽ ŠROTOVNÍKU NA PILU Z hřídele okružní pily sejmeme příruby listu pily a na hřídel nasadíme buben. Na osazení rotoru 0 41 mm
nasadíme montážní nákružek a rotor 1 s nákružkem nasadíme na hřídel pily a prostrčíme otvorem bubnu. Rotor dotáhneme maticí 22 pomocí nastrč ného klíče. K zadnímu čelu 2 přiložíme na vhodném místě hlavu upraveného šroubu 20, na kterém je přitažen upravenou maticí 19 držák bubnu 18. Hlavu šroubu 20 privaríme montážním svarem na zadní čelo 2 šrotovníku a držák bubnu 18 privaríme na rám pily. Pak buben opět demontujeme a pomocný montážní nákružek vyjmeme. Tím je šrotovník uchycen na rám pily a po opětné montáži připraven ke šrotování. P.S.
BETÓNOVÉ OBRUBNÍKY Aby cesty v našej záhrade nezarastali trávou a burinou, oddelil som ich od trávnika a záhonov obrubníkmi, ktoré som si sám zhotovil. Obrubníky som vyrábal v jednoduchej, rozoberateľnej forme, ktorej veľkosť som zvolil tak, aby manipulácia s formou aj samotnými obrubníkmi bola ľahká. Bočnice aj dno formy sú vylepené PVC linoieom z jedného kusa, takže obrubníky sú navrchu zaoblené; je to veľmi praktické, lebo hrany sa neodlamujú. Z 2,5 mm hrubého plechu vyreže-
me dno 1, bočnice 2 a čelá 3 formy. Z pásovej ocele zhotovíme výstuhy 4, opierky 5 a uzávery 6. Na obidve bočnice 2 privaríme výstuhy 4, do ktorých vopred vyvŕtame otvory 0 5,2 mm a potom bočnice privaríme na dno mierne šikmo tak, aby dole boli od seba vzdialené 60 mm, navrchu 80 mm. Stačia krátke zvary striedavo z obidvoch strán. Potom priložíme z obidvoch strán čelá 4 s opierkami 5. Opierky privaríme na dno a na čelá privaríme uzávery 6 tak, aby boli na spodnej strane výstuh. Podľa vyvŕtaných otvorov vo výstuhách vyvŕtame otvory 0 5,2 mm aj do uzáverov čiel. Čelá vyberieme a pri varíme na ne držadlá 7 ohnuté z pásovej ocele. Dovnútra formy prilepíme lepidlom Chemoprén PVC linoleum. Až po zaschnutí odrežeme nožom okraje PVC podľa formy. Z drôtu
0 5 mm vytvarujeme čapy 8, ktorými budeme formu uzatvárať. Nakoniec ešte vyhneme bočnice asi o 5 mm smerom von. To preto, aby sa po vybratí čiel bočnice rozovreli, a tým bolo možné formu sňať bez toho, aby sa obrubník poškodil. Vnútro formy (linoleum) napastujeme a formu uzavrieme. Uzavretú formu plníme zavlhnutou betónovou zmesou miešanou v pomere 1 diel cementu na 4 diely ostrého piesku. Ak sa betónová zmes na formu lepí, je príliš vhlká, ak nedrží spolu, je veľmi suchá. Betónovú zmes do formy dobre ubíjame, aby nikde nevznikli dutiny, nakoniec ju zarovnáme a uhladíme. Potom vyberieme čapy, formu chytíme za držadlá a obrátenú hore dnom ju položíme na rovnú plochu vyloženú igelitom alebo vrecom od cementu. Potom odstránime čelá (pritom sa bočnice mierne roztvoria), formu uchopíme zboku za dno a opatrne zdvihneme. Po každom vyklopení formu poutierame suchou handrou a občas PVC napastujeme. Hotové obrubníky položené vedľa seba prikryjeme igelitom — zabránime tak prílišnému vysychaniu betónu a chránime ich proti dažďu. Ak je horúco, obrubníky na druhý deň opatrne pokropíme.
ZDENEK VAVŘÍK
9
VĚTRÁNÍ SKLENÍKU Ve sbornících USS bylo sice uveřejněno několik návodů na samočinné větrání skleníku na principu roztažnosti oleje v závislosti na teplotě (např. USS č. 53/1985, č. 25/1978), avšak všechny konstrukce byly výrobně dost složité. Sestrojil jsem otvírač z vyřazeného starého olejového tlumiče pérování z vozů značky Škoda (Š 100, 1000, 1202). Jeho výroba je jednoduchá, není náročná na vybavení dílny a pořizovací cena je nízká. POSTUP PRÁCE Nejprve seženeme uvedený tlumič; vhodný je takový, který nemá poškozenu labyrintovou ucpávku. Pokud by ucpávka — byť nepatrně — propouštěla tlumičový olej, koupíme raději novou. Některé součásti je třeba upravit, proto tlumič nejprve rozebereme. Pracujeme nad plochou nádobou, do které vyteče olej z válce. Sejmeme kryt válce 12 a vyšroubujeme závěrnou zátku 1 a spolu s ní vyjmeme i labyrintovou ucpávku 2, talířek 11 s pružinou 10, těsnicí kroužek 3 a vodítko pístnice 9 (obr. 1). Vylejeme kapalinu a vyjmeme pístnici 7 s pístem 8 a s tlumícími ventily. Všechny součásti — mimo pryžová těsnění — omyjeme v benzínu nebo v ředidle. Po odšroubování závěrné matice na konci pístnice 7 sejmeme píst 8, demontujeme z něj tlumicí ventily a pružiny, a odřízneme části označené šrafovaním (obr. 2). K pístnici 7 privaríme prodlužovací tyč 13, která poněkud zlepší citlivost otevírače. Upravený píst 8, který bude po úpravě sloužit už jen jako vodítko pístnice, nasuneme zpět na pístnici 7 a zajistíme maticí. Z pracovního válce demontujeme po odstranění Segerovy pojistky vnitřní pohyblivou část přepouštěcího ventilu 6. Do stěny pracovního válce 5 vyvrtáme asi 6 mm od jeho konce (u vodítka pístnice 9) otvor 0 4 mm (obr. 1). Do vybrání ve vodítku pístnice 9 vyvrtáme dva otvory 0 3 mm rovnoběžně s podélnou osou vodítka (obr. 3).
Konec vnějšího válce 4 odřízneme přímo ve spoji s držákem tlumiče. Otvor ve dně válce zvětšíme na 0 14 mm. Těleso válce prodloužíme kusem ocelové trubky 14, kterou přivaříme nebo připájíme natvrdo. Čelo trubky uzavřeme plechem 1,5 mm
10
tlustým, který také privaríme. Touto úpravou se objem válce zvětší a dosáhneme tak, že otvírač bude reagovat již na změny okolní teploty o 1 °C. (Trubka s tlustší stěnou nebo většího průměru není vhodná, protože by se snížila citlivost otvírače.) Požadujeme-li, aby otvírač začínal pracovat od 20 °C, dáme před sestavením všechny součásti a potřebné množství oleje do místnosti, kde je teplota 20 °C a necháme tady všechno nejméně dvě hodiny, aby se teploty vyrovnaly. Potom nalejeme do otvírače olej a kompletujeme jej opačným postupem, než jsme jej rozebírali. Přitom odtéká do podložené plechovky přebytečný olej. Při montáži dbáme, aby ve válci nezůstala žádná vzduchová bublina, protože by nepříznivě ovlivnila činnost otvírače. Po uzavření vnějšího válce závěrnou zátkou s labyrintovou ucpávkou nasadíme na otvírač kryt 12. Na konec pístnice našroubujeme oko 18, které zhotovíme z oceli čtvercového průřezu 1 5 X 1 5 mm (obr. 4). Pro montáž otevírače do skleníku si připravíme objímku 15 (obr. 5), ke které privaríme rameno 16 a pružné pouzdro 17, z něhož před privarením vymáčkneme pryž. Úpravy na konstrukci skleníku budou ve většině případů individuální, podle velikosti Rozpiska materiálu
okna a vzdálenosti jeho zavěšení od vrcholu konstrukce. Proto je užitečné vyzkoušet si nejprve délku vysunutí pístnice L1 v rozsahu okolních teplot od 20 do 30 °C. Nakreslíme si v měřítku schéma konstrukce a otvírání větracího okna skleníku, a do tohoto nákresu si zakreslíme délky a místa upevnění otvírače se zasunutou a vysunutou pístnici (obr. 7). Na rám větracího okna privaríme několika stehovými svary výztuhu 20. Podle rozměrů skleníku zvolíme na konstrukci místo, kam privaríme konzoly 19 (obr. 7 a det. na obr. 6). Vzdálenost L2 + L1 by měla odpovídat poloze plně otevřeného okna. Přitom vzdálenost upevnění oka otvírače 18 od závěsu větracího okna by měla být L1. Délka ramena 16 (v našem případě 50 mm) bude — podle typu skleníku — proměnná (obr. 5). Jestliže bude závěs větracího okna níž od vrcholu konstrukce, musí být také poněkud delši rameno 16. Menších změn rozsahu otevíraní okna (hlavně otvírací teploty) dosáhneme posunutím tělesa otvírače v objímce 15. Na výztuhu 20 zavěsíme pomocí šroubu 24 a matice 26 závaží 27, které zajišťuje stejnou otvírací a zavírací teplotu. Délka okna je v našem případě 800 mm a hmotnost závaží 4 kg. Přemisťováním závaží se mění délka větracího cyklu. Přitom je důležitá hmotnost okna, protože čím je okno těžší a páka se závažím delší, tím by mělo být závaží lehčí. JOSEF NOCAR
obr. 1
obr. 7
11
BRZDA NA FÚRIK Kto niekedy schádzal s plne naloženým fúrikom zo svahu, vie, aké je to namáhavé a na klzkom teréne aj nebezpečné, lebo hrozí skĺznutie a pád, keďže sa musí nadnášať hmotnosť bremena a súčasne čeliť samovoľnému rozbehnutiu fúrika. Pritom stačí málo, jednoduchá mechanická brzda, ktorou fúrik ovládame. Páčka brzdy je pripevnená na pravom držadle tak, aby sa dala ovládať
iba ukazovákom pravej ruky, zvyšné tri prsty a palec zvierajú držadlo fúrika. Prax potvrdila, že hmotnosť fúrika možno štyrmi prstami dobre udržať, lebo nemusíme brzdiť fúrik protiťahom; ruka nesie iba hmotnosť bremena. Pojazdové koleso 13 sa brzdí kúskom tvrdej gumy 7 přitlačením na plášť kolesa. Guma 7 je pripevnená na ramene 9 priťahovanom lankom vedúcim od ovládacej páčky 1. Do východiskovej odbrzdenej polohy vracia rameno 9 pružina 3. Aby sa rameno osovo nevyvracalo, má tvar písmena V a vpredu privarenú opierku 6, ktorá sa trvalo opiera o rám fúrika. PRACOVNÝ POSTUP Rozmery na obrázku sú iba orientačné, alebo nie sú uvedené vôbec.
Brzda na fúrik: 1 — páčka brzdy; 2 — lanovod; 3 — tlačná pružina; 4 — zabezpečovací valček lanovodu; 5 — opierka pružiny; 6 — opierka ramena; 7 — guma; 8 — kotvová skrutka M6 X 15 s maticou; 9 — rameno brzdy; 10 — skrutka M6 X 30 s maticou (2 ks); 11 — držadlo; 12 — rám fúrika; 13 — pojazdové koleso
12
lebo ich treba prispôsobiť typu fúrika. Podmienkou správnej funkcie brzdy je dobrý rotačný tvar kolesa bez nadhadzovania na obvode, a preto prekontrolujeme hriadeľ a ložiská, či nie sú vydraté. Pri horšom stave presústružíme hriadeľ a zhotovíme nové tesné puzdra. Vyplatí sa zhotoviť puzdra zvonka uzatvorené a vystrojené mastenicou, zvnútra plstenými prachovkami. Pri jazde do kopca potom budeme mať minimálne straty trením. Takisto plášť kolesa radšej pri väčšom nadhadzovaní vyrovnáme. Páčku brzdy 1 aj s držiakom odrežeme z kormidla vyradeného motocykla a privaríme ju na držadlo 11 v takej vzdialenosti, aby bol koniec
páčky v dosahu ukazováka. Lanovod 2 použijeme z motocykla Jawa, dlhý, na spojku. Vedieme ho pozdĺž rúrky držadla ku kolesu. V mieste, kde sa končí rúrka lanovodu, privaríme na rám fúrika 12 opierku 5, ktorú odrežeme z profilu Jäkl 20 X 20 mm. Rameno 9 zhotovíme z uholníka 20 X 20 mm. Uholník uprostred vyrežeme a ohneme tak, aby obidve časti zvierali asi 1 20° uhol. Z tvrdej gumy, ktorú získame zo starých silentblokov alebo z vyradeného plášťa kolesa traktora a pod., vybrúsime vlastnú brzdu 7 a z 5 mm hrubého plechu vyrežeme opierku 6. Potom vložíme gumu 7 do ramena, rameno priložíme na rám fúrika tak, aby medzi gumou
a kolesom 13 bola asi 5 mm medzera. Vyskúšame, či vyhovuje dĺžka opierky, označíme si a vyvŕtame otvor 0 6,2 mm na pripevňovaciu skrutku 8 a otvor 0 3,5 mm na lanko. Rameno brzdy 9 s opierkou 6 zvaríme, privŕtame a priskrutkujeme dvoma skrutkami 10 gumu 7. Opäť priložíme na rám fúrika, privaríme kotvovú skrutku 8, ktorej maticu pri montáži mierne utiahneme. Na lanko navlečieme pružinu 3 (hrúbka drôtu asi 2 mm, 0 8 až 12 mm) a lanko zabezpečíme originálnym valčekom 4 lanovodu. Vyskúšame funkciu, a ak je všetko v poriadku, lanovod asi na dvoch miestach prichytíme na rám páskou. JOSEF MUSIL
K VYSOUŠENÍ REKREAČNÍCH OBJEKTŮ Mnozí chataři a chalupáři mají velké potíže s vlhkostí ve svých objektech. Za vlhkých, chladnějších podzimních dnů, kdy už musíme topit, se do vzduchu dostává mnoho vodních par, které později, po zazimování chaty nebo chalupy, vlivem poklesu teploty, kondenzují na chladných místech. Mnohdy jsou takovými místy okna nebo kachlů ky, kterým vlhkost příliš nevadí. Jiná situace nastane, je-li takovým místem část dřevěných nebo zděných stěn, které — zvláště u starších budov — nebývají dobře tepelně odizolovány. V tužších mrazech snadno promrzají, což se při zimních návštevách objektu projeví výskytem jinovatky nebo nánosem ledových zmrazků. Takovou vlhkostí velmi trpí především dřevo. Vlivem změny skupenství vody dochází k porušování stěn, rozmrzla voda následně vsakuje do dřevní hmoty, z niž za mrazů vymrzla. Vlhkost samozřejmě napomáhá k napadání dřeva různými drevokaznými houbami a k jejich rozmnožování. Protože jsem sám popsanými problémy postižen, řešil jsem je pomocí kuchyňské soli, kterou jsem nasypal do několika plastových fotografických misek. Na jaře, po příjezdu na chatu, jsem byl velmi mile překvapen. Všechny
misky byly téměř po okraj naplněny vodou a v chatě bylo téměř sucho. Solný roztok s povrchu jsem slil a sůl nechal venku vyschnout. Ztvrdla a vytvořil se z ní pevný škraloup, který však po hrubém rozlámání vykázal příští zimu stejně dobré služby jako původní jemně mletá sůl. Náklady na celé zařízení nejsou vysoké. Jedná se hlavně 0 nádoby, do kterých se sůl sype. Příliš se neosvědčily smaltované hrnce, protože v místech, kde je smalt byť 1 nepatrně porušen, dochází vlivem agresivních solných roztoků k silné korozi. Naopak, velmi se osvědčily fotografické misky a podnosy z plastických hmot, které mají jednak velkou absorpční plochu rozprostřené soli, jednak na ně nepůsobí agresivita roztoku. Množství soli, kterou nasypeme do jedné třetiny nádoby, závisí přímo úměrně na velikosti vysoušeného prostoru v m3 a na vlhkosti vzduchu. Nepřímo úměrně pak na vlhkosti pužité soli. V mém případě se nejlépe osvědčil poměr 1 kg vysušené soli na 10 až 1 2 m3 vysoušeného prostoru. Toto množství je však nutno považovat za orientační hodnotu. Každý si musí odzkoušet nejvýhodnější poměr pro dané podmínky. ING. JAN FRANK
13
do bytu a domu OTOČNÝ VEŠIAK SO ZRKADLOM Ako vhodný doplnok do menej priestorných predsiení poslúži otočný vešiak so zrkadlom, ktorý sa dá ľahko zhotoviť aj v domácich podmienkach. PRACOVNÝ POSTUP Základnou časťou vešiaka sú dve kruhové dosky 1 a 2. Po vyrezaní všetky plochy a hrany obrúsime a potom do obidvoch dosiek 2 a 1 vyvŕtame v strede kolmé otvory 0 10 mm. Na spodnú plochu kruhovej dosky 2 s priemerom 590 mm priskrutkujeme päť fotelových alebo iných vhodných koliesok 11 tak, aby boli od okraja dosky vzdialené asi 20 mm. Os koliesok musí smerovať do stredu dosky 2. Na spodnú stranu tejto kruhovej dosky priskrutkujeme ešte päť výplní 10, ktorých rozmery určíme podľa veľkosti použitých koliesok. Výplne rozmiestnime rovnomerne medzi kolieskami, čím zväčšíme po obvode kruhovej dosky 2 jej hrúbku, aby mala krycia lišta 9 po celom obvode lepšiu pevnosť. Po dôkladnom opracovaní obvodu kruhovej dosky 2 aj s výplňami 10 do presného kruhového tvaru natrieme obvod dosky vhodným lepidlom (Herkules, glej a pod.) a prilepíme naň lištu 9 z vhodnej dyhy či tenkej preglejky. Na spodnú plochu druhej kruhovej dosky 1 s priemerom 580 mm priskrutkujeme v rovnakých vzdialenostiach po obvode päť gumových pätiek (nárazníkov) 12, a to asi 15 mm od jej okraja. Pätky slúžia ako pružné nožičky stojanového vešiakového zrkadla. Aby sa zaručilo ľahké otáčanie vešiakového zrkadla, kruhové dosky musia byť plošne rovné — nepřehnuté. Preto aj výšku koliesok musíme nastaviť na rovnakú výšku a prípadné rozdiely vyrovnať vhodnou podložkou z plechu. Kostru vešiaka zostavíme z dielov 3, 4, 5, 6 a 7, ktoré pred zložením starostlivo obrúsime. Jednotlivé časti navzájom začapujeme. Musíme pracovať dôsledne, aby boli jednotlivé diely na seba kolmé, resp. rovnobežné, a vytvorili spolu pekný celok.
14
Do priečky 6 vyvŕtame tri otvory, do ktorých vlepíme z každej strany tri vysústružené vešiačiky 13. Ďalší vešiačik vsadíme zo zadnej strany stĺpika 4 v tej istej výške. Priečku 6 umiestnime od vrchnej hrany dosky 3 a stĺpika 4 asi o 80 mm nižšie. Na dosku 3 je priečka 6 kolmá a je začapovaná v strede jej šírky. Dva ostávajúce vešiačiky vsadíme do stĺpika 4 vo výške asi 1 200 mm z obidvoch strán. Držadlo na dáždniky zložíme z dvoch krajných latiek 5, vystužených priečkou 7. Latky 5 umiestnime vo výške asi 450 mm od základne 2 tak, aby jedna lícovala s jedným a druhá s druhým okrajom dosky 3. Priestor medzi latkami 5 a 7 a doskou 3 vyplníme platničkou sololitu 8 prilepenou na spodné plochy latiek 5 a 7. Do dosky 3 môžeme pre ňu urobiť vhodný žliabok. Takto získame miesto na odkladanie rozličných drobností. Dáždniky sa vkladajú do voľného otvoru v tvare trojuholníka, ktorý tvoria latky 5 a 7 a stĺpik 4. Spodnú časť konštrukcie, ktorá bude dosadať na kruhovú dosku 2, musíme zarovnat' a obrúsiť tak, aby celá zostava stála presne v zvislom Rozpis materiálu
smere. Potom diely 3 a 4 prilepíme na dosku 2 a zo spodnej strany ich priskrutkujeme dostatočne dlhými závrtkami minimálne 0 5 X 50 mm. Po zagitovaní a povrchovom opracovaní nerovností natrieme vešiak vhodnou farbou a nakoniec pripevníme na dosku 3 zrkadlo 14, ktoré si necháme na mieru odrezať v sklenárstve aj s obrúsením hrán. Keďže doska 3 so zrkadlom je najťažšou časťou zostavy, ktorá je umiestnená na okraji kruhového podstavca, je vhodné na zvýšenie stability celého vešiaka umiestniť zospodu kruhovej dosky 2 (v mieste pod stĺpikom 4) vhodné protizávažie 19 z oceľovej alebo olovenej platne. Nakoniec spojíme obidve časti zrkadlového vešiaka vratovou skrutkou M10 X 80, resp. inej vhodnej dĺžky, a to podľa použitých koliesok. Hlava skrutky so štvorhranom bude hore a podložka s maticou dole. Maticu dotiahneme len tak, aby sa obidve časti navzájom ľahko otáčali a potom maticu zabezpečíme proti odskrutkovaniu zásekom prebíjadlom. Dotykovú klznú plochu podložky s kruhovou doskou 1 môžeme pred zložením natrieť vazelínou. ING. MILAN VIDRA
REZ
A - A
15
OPĚRADLO DO POSTELE Při každém onemocnění, které nás na kratší či delší dobu upoutá na lůžko, pro nás bude pravým dobrodiním opěradlo do postele s nastavitelnou polohou. U zánětů plic je takové zařízení dokonce nutností. Opěradlo je celé z trubek 0 20 mm. K výrobě postačí běžné vybavení domácí dílny. Jediným problémem je ohýbání trubek, které musíme ohřát plamenem do červena. Pokud nemáme svářecí aparaturu, musíme se obrátit na své známe nebo na zámečnickou provozovnu místního hospodářství. POSTUP PRÁCE
Nejprve ohneme rám 2. Trubku uřízneme raději o 20 cm delší, vyplníme suchým pískem, a na obou koncích do ní zatlučeme zátky z měkkého dřeva. Jako trn, kolem kterého trubku ohneme, dobře poslouží například keramická trouba, ocelový sloupek atp. Na trubce si křídou označíme středy ohybů, abychom při ohýbání měli orientační body. Trubku potom v místě ohybu po celém obvodu ohřejeme do červena a pak postupně ohýbáme. Při vytváření druhého ohybu přeměříme vnitřní šířku 520 mm a zakřivení tvarujeme tak, abychom se co nejvíce přiblížili požadovanému rozměru. Jestliže tento rozměr překročíme, musíme s tím počítat při ohýbání rámu 1. Konce trubek odřízneme na požadované délky, písek vysypeme a u rámu 1 upravíme konce stisknutím ve svěráku na tloušťku 12 mm (det. B).
16
Pak v obou rámech 1 a 2 vyvrtáme otvory pro osu 5. Oba rámy položíme na rovnou plochu a různými vložkami vyplníme mezery po stranách i nahoře tak, aby mezery byly všude stejné. Musíme také počítat s tím, že mezi trubku rámu 1 a rámu 2 se musí vejít hřebeny 8. Takto srovnané rámy stáhneme svěrkami a vyvrtáme otvory 0 10,2 mm, které si můžeme najprve předvrtat vrtákem menšího průměru. Vrtáme nejlépe stojanovou vrtačkou a rámy upneme tak, aby otvory byly kolmé k rovinám bočních ramen a souběžné s osou horní části rámu. Podpěry 3 uřízneme na délku 340 mm a jeden konec na každé z nich zploštíme. Na opačných koncích vyvrtáme otvory 0 10,2 mm pro zasunutí spojovací trubky 4. Osa otvoru musí být kolmá k rovině zploštění druhého konce podpěry 3. Do otvorů 0 10,2 mm v podpěrách 3 zasuneme spojovací trubku 4 a z vnější strany ji privaríme k podpěrám (det. C). Oba hřebeny 8 budeme dělat spoločne. Nejprve si na jeden kus plechu narýsujeme tvar podle výkresu, uděláme středové důlčíky pro otvory 0 11 mm (R — 5,5 mm) a otvory předvrtáme vrtákem menšího průměru (3 až 4 mm). Pak plechy pro oba hřebeny stáhneme svěrkami a otvory vyvrtáme najednou do obou hřebenů. J Při této práci musíme mít z bezpečI nostních důvodů vrtaný materiál upnutý ve svěráku a je vhodné podložit jej špalíkem bukového dřeva. Zvlášť při závěrečné fázi vedeme vrták citlivě, aby se do plechu „nezakousl". Zbývající části vyřízneme najednou, otřepy začístíme jednotlivě. Hřebeny privaríme pěti stehovými svary na vnější strany opěrného rámu ve vzdálenosti 100 mm od horního okraje rámu.
Nyní můžeme dokončit svrtání celé konstrukce. Rámy 1 a 2 spojíme prozatím jen provizorně osou 5. Do libovolných ozubů hřebenů vložíme spojovací trubku 4 s podpěrami 3. Zploštělé konce podpěr přiložíme k hlavnímu rámu ve vzdálenosti 320 mm od dolního konce a upevníme svěrkami. V těchto místech vyvrtáme otvory 0 10,2 mm ke spojení hlavního rámu 1 s podpěrami 3. Takový postup zajišťuje přesnou geometrii konstrukce. Do otvorů 0 10,2 mm zasuneme čepy 9, které z vnitřní strany přivaříme k rámu 1 (det. A). Z trubky 0 13 mm zhotovíme čtyři distanční trubky 6, které použijeme v pohyblivých spojích konstrukce. Hlavní rám 1 s opěrným rámem 2 spojíme osou 5, mezi rám 1 a 2 vložíme distanční trubky 6 a z vnější strany rámu 1 podložky 7 (det. B). Konce osy 5 roznýtujeme pomocí kuželovitého přípravku (např. špička z koníku od soustruhu na dřevo. Zploštělé konce rámu 1 a podpěr 3 můžeme přiklepnout dovnitř a pilníkem začistit, aby hrany ok nebyly ostré. Celou konstrukci nastříkáme syntetickým lakem vhodného odstínu. Po zaschnutí laku nasuneme na čepy 9 oka podpěr 3 tak, že konce podpěr od sebe odtáhneme (pružnost spojovací trubky to dovolí) a podpěry už nemusíme jiným způsobem na čepech zajišťovat (det. A). Na překližku 11 tlustou 4 až 6 mm obkreslíme vnější obrys hlavního
17
rámu a nakreslený tvar vyřízneme a začistíme. Překližku uřízneme tak dlouhou, aby sahala asi 40 mm nad spodní okraj hlavního rámu. Překližku upevníme svěrkami k hlavníruu rámu, označíme si místa pro upevňovací šrouby (tři po stranách a tři nahoře) a společně do překližky i. do horní části rámu vyvrtáme otvory 0 2,4 mm.
Do otvorů vyřízneme závity M 3, otvory v překližke prevŕtame na 0 3,2 mm a zahloubíme je pro hlavy zapuštěných šroubu 10. Překližku opatříme povrchovou úpravou podle vlastního uvážení a upevníme ji šrouby k rámu. V posteli, která má čelo, opěradlo neujíždí. Dáváme-li opěradlo na válendu, která má čelo nižší, než je
výška matrací, vložíme mezi čelo a matraci vyšší prkénko, o které se rám opěradla zachytí. Nemá-li válenda čela vůbec, můžeme na osu 5 přišít pruh lehátkoviny dlouhý asi 1 m, který po zatížení ležící osobou dostatečné zajišťuje opěradlo proti posunutí. JOSEF ŠŤASTNÝ
STOJANY NA IZBOVÉ RASTLINY Veľké izbové rastliny skrášľujú každý interiér — od bytu až po spoločenské sály, ale ich nevýhodou je, že pre svoje rozmery a vysoko umiestnené ťažisko majú nedostatočnú stabilitu a tendenciu pade.t. Musia sa preto priväzovať — zvyčijjne k drevenej tyčke, a keď to nestačí, aj k stenám alebo nábytku, čo zasa sťažuje manipuláciu s nimi. Drevené tyčky však okrem toho, že časom z.inijú, vo vlhkej zemine pevne nedržia a rastlina sa vyvracia. Tieto nedostatky ľahko odstránime.
ak si zhotovíme jednoduchý stojan s privarenou tyčkou, na ktorý postavíme kvetináč s miskou. Kvetináč so zeminou tak vlastnou hmotnosťou zabezpečí potrebnú stabilitu a s rastlinou sa aj lepšie manipuluje. Rozmery stojana volíme podľa pohreby. Jeho základňu zhotovíme z 1 až 1,5 mm hrubého oceľového plechu pre malé stojany, pre veľké stojany z 2 až 3 mm hrubého oceľového plechu, tyčka je z tenkostennej oceľovej rúrky s priemerom 10 až 20 mm. Rozmery plechu závisia od priemeru misky pod kvetináč, zväčšené pozdĺžne o ohyb bokov a priestor na privarenie rúrky. Po odstřihnutí plechu rohy mierne zaguľatíme a hrany opilujeme, aby sme pri premiestňovaní stojana nepoškodzovali koberec alebo dlážku. Bočné steny ohneme do pravého uhla na výšku 20 až 30 mm. Do vyvŕtaného otvoru privaríme zospodu rúrku tak, aby bol jej spodný koniec iba niekoľko milimetrov nad dlážkou. Ak má veľká rastlina ťažisko privysoko, rúrka by sa mohla vyvrátiť. Zabránime tomu tak, že privaríme vystužo-
'""Y " .. vací pásik (stíačí kúsok odpadového plechu) na spodný koniec rúrky zospodu na stojan v pozdĺžnej osi. Hotový stojan natrieme vhodnou farbou. Pri rastlinách, ktoré rastú veľmi do šírky, môžemf! nahradiť rúrku esteticky pôsobiacej ozdobnou mriežkou (pozri obr.). L. M.
POUČKA NA RADIÁTOR V mrazivých zimných mesiacoch často potrebujeme niečo usušiť alebo mierne zohriať. V minulosti na tento účel výborne slúžil priestor nad rúrou na pečenie v kachľovej peci. V modernom byte však kachľová pec nie je, a elektrický alebo plynový sporák je príliš výkonný, takže skôr páli ako zohrieva alebo suší. Zohrievame preto riad na telesách ústredného kúrenia, ktoré sú zasa na tento účel veľmi úzke a predmety z nich ľahko spadnú. Zhotovil som si preto jednoduchú poličku, ktorú možno ľahko kedykoľvek demontovať. Polička je navrhnutá pre liatinové
18
Polička na radiátor ústredného kúrenia: 1 — rošt z kruhovej ocele 0 6 mm; 2 — vzpeira z kruhovej ocele 0 6 mm a 1,5 mm hrubého plechu; 3 — valček z kruhovej ocele 0 10 mm; 4 — ľavá príložka r. plochej ocele 4 0 X 5 mm; 5 — pmvá príložka z plochej ocele 4 0 X 5 nim; 6 — čap z kruhovej ocele 0 13 mm; 7 — matica M8; 8 — skrutka M5 X 30 so Sesíhrannou hlavou
REZ A-A
19
radiátory, ale možno "ju upraviť aj pre iné typy, ak majú v rebrách priechodné otvory. Rošt poličky 1 zvaríme z kruhovej ocele 0 6 mm. Možno použiť aj iný, ušľachtilejší materiál ako mosadz alebo hliník, ak máme možnosť ho zvárať. Vzperu 2 zhotovíme z toho istého materiálu a z kúska plechu ohnutého do tvaru U. Vzdialenosti priečok roštu upravíme podľa rozstupov rebier radiátora. Segmenty priečok musia priliehať k spojom re-
bier. Dĺžku a šírku poličky upravíme podľa individuálnej potreby. Ak zvolíme príliš veľkú dĺžku, použijeme viac vzpier. Spôsob montáže je zrejmý z obrázka. Poličku zakvačíme medzi rebrá radiátora segmentmi privarenými na rošte 1, ktoré bránia jej posunutiu v horizontálnej rovine. Podoprieme ju vzperou 2, ktorú prichytíme čapom 6 v príložkách 4 a 5. Vzperu 2 zovrieme v čape 6 valčekom 3. Príložky 4 a 5 upneme na rebrá radiátora
skrutkami 8 so šesťhrannými hlavami. Skrutky iného typu by sme medzi rebrami ťažko uťahovali. Čap 6 sa musí v príložkách 4 a 5 voľne otáčať, aby sa po nadvihnutí a vybratí roštu z rozvidleného konca vzpery vzpera sama vlastnou hmotnosťou otočila a skryla medzi rebrá radiátora. Príložky umiestnime tak, aby rošt poličky bol vodorovný, pričom opierka bude odchýlená od kolmice asi o 30 až 40°. FRANTIŠEK LOUDA
SUŠÁK NA PLENY DO PŘEDSÍNĚ Se sušením plen jsou v malých bytech panelových domú problémy. V létě se suší většinou na balkónech či v loggiích — ale co v zimě? Abychom nemuseli vyprané pleny nosit do sušárny, vyrobil jsem si sušák do předsíně, která je 5 m dlouhá. Protože se sušák po pověšení plen dá
20
zvednout až ke stropu, můžeme pod ním pohodlně chodit a navíc pleny u stropu rychleji schnou. Lze na něj samozřejmě věšet i jiné prádlo, pokud nám svými rozměry nebude překážet. Nejprve si z plechu asi 2 mm tlustého ohneme štyři
patky. Vyvrtáme do nich otvory pro vruty, kterými patky při montáži upevníme do hmoždinek ve zdi. Ke dvěma horním patkám privaríme trubku s vnějším průměrem 22 mm, jejíž délku musíme přizpůsobit daným podmínkám — spodní patky upevníme těsně nad dveřní zárubně, horní patky u stropu. Objímky zhotovíme z trubky, jejíž vnitřní průměr je 22,2 mm. Na objímky privaríme ramena z profilu Jäkl 30 X 15 mm, popř. z úhelníku apod. K ramenům privaríme v roztečích asi po 140 mm oka pro napnutí šňůry. Na konce ramen ještě privaríme plechy (viz detail), které vytvoří vidlici pro upevnění silonových koleček. Aby se kolečka opravdu odvalovala po zdi, doporučuje se nejprve upevnit horní patky s trubkami do zdi, na trubku navléci objímky s rameny a místa otvorů pro čepy koleček pečlivě
PROŠÍVANÉ PEŘINY Potřebovali jsme nové přikrývky a tak jsme zvažovali, zda pořídit peřiny nebo prošívané deky. Klasické peřiny jsou na spaní příjemnější a měkčí, ale potřebují mnohem větší množství péřové náplně, která sa při spaní přesouvá a mění tím dost podstatně tloušťku a tím i izolační vlastnosti. Prošívané přikrývky naopak obsahují mnohem méně peří a jeho vrstvu udržují stále stejnou, ale jsou relativně tenké a tuhé a jejich izolační vlastnosti nejsou nejlepší. Nakonec jsem zhotovil prikrývky zcela nového typu, jakési prošívané peřiny. Dosažený výsledek překonal očekávaní — nevýhody obou typů zmizely a výhody se naopak spojily. Nedostatkem je pouze o polovinu větší spotřeba sypkoviny a dost komplikované šití vlastního sýpku. U tohoto typu peřiny je totiž normální peřinový sýpek rozdělen střední přepážkou, která je napříč přišívána střídavě k vrchnímu a spodnímu sýpku, takže jsou vytvořeny dvě vrstvy navzájem se střídavě překrývajících příčných komor (obr. 1). Díky překrývání mohou být komory objemnější a méně nacpané, takže peřina je měkká a přilnavá. Komory mají relativně malý objem, takže péřová náplň se nemůže přesouvat. Na jednu prošívanou peřinu potřebujeme 6,50 m sypkoviny 140 cm široké (38,— Kčs/m) a 3 kg poloprachového peří (90,— Kčs za 1 kg), takže můžeme počítat s cenou 520,— Kčs v případě, že používáme výhradně nový materiál. Peří můžeme samozřejmě použít starší, přečištěné. Pokud by bylo méně kvalitní, použijeme množství 3,5 až 4 kg na jednu peřinu. Na střední přepážku můžeme také použít starší, již ne zcela hustou sypkovinu, čímž ušetříme 2,10 m sypkoviny nové. Šití sýpku je sice komplikované, ale případné nepřesnosti nemají na dokonalou funkci žádný vliv.
odměřit. Po nasunuti koleček konce čepu roznýtujeme. Na dolní části objímek ještě privaríme držáky tyče ze dvou plechů, do nichž vyvrtáme otvory pro čepy. Stejný otvor vyvrtáme i na horním konci tyče, popř. trubky 0 10 mm, na spodní konec pak privaríme vidlici, kterou ohneme do průměru odpovídajícímu trubce. Tyč vsuneme do držáku a upevníme ji čepem. Hotové objímky s rameny i tyčemi nasuneme na trubky, spodní patky upevníme do zdi a nakonec trubku k patkám privaríme. Pleny věšíme přeložené podélně na polovinu. Protože je šňůr dostatek, vejde se nám jich hodně. Pomocí tyček pak ramena vytáhneme a ve zvednuté poloze je zajistíme zaklesnutím vidlic o spodní patky. P. F. a poslední opět 21,5 cm. Pokud vše souhlasí, sýpek asi 1 cm za posledním švem odstřihneme. Na odstřihnutý zbytek nakreslíme první šev ( obr. 3 ) a od něj po 29 cm sedm dalších, u některého z prostředních zkontrolujeme kolmost přeložením a změřením od něj i kolmost posledního a potom zbylý proužek odstřihneme. Na druhé straně nakreslíme první šev, od něj 20 cm další, potom ve vzdálenosti 23,5 cm, pak čtyřikrát po 29 cm, potom 23,5 cm a zase 20 cm. Tento kus sypkoviny si položíme na rovnou plochu, podélné okraje asi tři centimetry přehneme a tužkou přeneseme konce švů na opačné strany ( obr. 3 ). Podle přenesených značek tužkou překreslíme švy na druhé strany sypkoviny. Toto složité kreslení zabrání omylům a usnadní i následné šití. Dlouhý sýpek položíme tak, aby vpravo byla polovina se sedmi stejnými roztečemi, přiložíme střední sýpek na levou polovinu okrajem na prostřední označený šev tak, aby nahoře bylo osm bíle označených švů se stejnými roztečemi a devět švů (včetně krajních) kreslených tužkou. Pravou polovinu vnějšího sýpku srolujeme (aby lépe prošla pod ramenem šicího stroje) a prošijeme první šev podle : schématu na obr. 4A. Švy začínáme i končíme asi 2 cm od . okraje, aby se daly okraje při šití podélných švů zahnout dovnitř. Po posunutí sypků doprava ve směru šipky šijeme uzavírací šev první komory ( obr. 4B ). Při šití pokládáme na bílou čáru spodního sýpku bílou čáru (krejčovskou křídou) na spodní straně horního (celkově středního) sýpku a prošíváme podle tužkou vyznačené čáry na horní straně horního sýpku. Pokládání bílých čar na sebe není sice příliš
POSTUP PRÁCE Sypkovinu rozložíme na plnou šířku, necelý metr od konce přeložíme, abychom si ověřili kolmý směr a s ním rovnoběžně nakreslíme krejčovskou křídou první, krajový šev a od něj ještě 7X po 31 cm sedm dalších švů (pravá polovina). Ten sedmý ( obr. 2 ) si označíme. Od označeného, který bude druhým koncem peřiny, kreslíme další švy (levá polovina) ve vzdálenosti 21,5 cm, pak 25 cm, potom čtyři švy po 31 cm, jeden 25 cm a poslední 21,5 cm. Zkontrolujeme kolmost posledního švu přeložením, spočítáme švy, zda je jich nakresleno skutečně šestnáct, zda je mezi nimi opravdu patnáct mezer, z toho sedm po 31 cm, pak 21,5 cm, další 25 cm, čtyři po 31 cm, jedna 25 cm
21
obr. 2
pohodlné, ale zato nutné, protože každá komora je na vnějším sypkú širší (a tedy vyboulená dolů podle obr. 4B ), takže není možné prostě položit oba sypký na sebe a šít rovnou pouze podle horní čáry. Po prvním prošití podle čar prošijeme šev ještě jednou ve vzdálenosti několika milimetrů podle patky. Pak dáme dospodu tu čásť sýpku, která zatím srolovaná procházela pod ramenem stroje ( P ), na ni přiložíme střední sýpek a dříve spodní část, tedy levou polovinu, srolujeme. Tato srolovaná část sýpku přijde opět pod rameno stroje, takže tento šev šijeme z druhé strany a navíc od druhého kraje (celou sestavu otočíme o 180°). Stejně postupujeme i při šití dalších švů. Ke srolované části sýpku (prochází pod ramenem stroje), začneme postupně přirolovávat i již ušitou část peřiny. Švy připravujeme pečlivě a soustředěně, protože předchozí švy již nemůžeme opravit. Poslední šev, kterým se mají spojit oba vnější sypký s vnitřním, řešíme tak, že střední sýpek přišijeme napřed k jednomu vnějšímu asi 2 cm od okraje a potom teprve sešíváme dohromady oba vnější sypký
22
obr. 3
obr. 4
( obr. 4C ). Dosáhneme tak měkčího švu, než kdybychom sešili všechny tři kraje najednou. U jednoho podélného okraje poskládáme spodní sýpek uprostřed hrany komor do záševků, potom zahneme dovnitř zároveň střední i spodní sýpek a proti nim přehýbáme dovnitř i s poskládanými záševky uprostřed komor horní sýpek a ušijeme podélný uzavírací šev ( obr. 4D ). Na druhé straně zahneme i prošijeme každou vrstvu sýpku zvlášť, čímž máme tento okraj připraven k ručnímu sešití po naplnění ( obr. 4E ). Sýpek plníme v koupelně — je to malá místnost bez průvanu, kterou snadno uklidíme. Pytel s peřím zavěsíme nad vanu. Do vany položíme plněný sýpek zašitým podélným okrajem dolů. Pytel s peřím v dolním rohu napářeme a peří rozdělujeme po hrstích rovnoměrně do všech komor. Správná výška plnění je mezi třemi pětinami a dvěma třetinami volne nasypaného a lehce setřeseného peří. Po naplnění komor sešijeme ručně uzavírací podélný šev, záševky děláme opět uprostřed komor proti švům. PETR VINAŘ
ČASOVÝ SPÍNAČ Časový spínač udržiava pripojený elektrospotrebič v prevádzke nastavený čas. Skonštruovaný bol ako elektronická obdoba mechanického schodiskového automatu; spotrebič sa zapína tlačidlom, ktoré môže mať orientačnú tlejivku. Čas prevádzky elektrospotrebiča je nastaviteľný v rozmedzí asi 7 sekúnd až 1 5 minút. Spínač je vhodný na ovládanie spotrebičov do príkonu 200 W, napríklad ventilátora odsávača pár v kuchyni, ventilátora na WC, osvetlenia schodiska v rodinnom dome a pod. Aby bolo možné spínať väčšiu záťaž, spínač treba doplniť stýkačom (relé). OPIS FUNKCIE V pokojovom stave sa orientačná tlejivka napája (obr. 1) cez záťaž odpormi R2, R1 a diódou D4; ak sa tlejivka nepoužije, môžeme ušetriť diódu D7 a v zapojení ju nahradíme vodičom. Pri zapnutí tlačidla TI sa cez odpor R2 a diódy D6 a D7 nabíja kondenzátor C1 a súčasne cez odpor R5 kondenzátor C3. Len čo napätie na kondenzátore C3 dosiahne určitú hodnotu, Schmittov obvod tvorený tranzistormi T1 a T2 sa preklopí a pôvodne otvorený tranzistor T2 sa uzavrie. Prúd tečúci cez diódy D5 a D8 a odpory R7 a R8 zapne tyristor Ty. Na spotrebiči (záťaži) Použité súčiastky T1,T2 —KC 148 (KC 149) Dl, D2, D3, D4 — KY 132/600 D5, D6 — KY 130/600 D7 — KZ 260/10 D8 - KZ 140 Ty - KT 506 C1 — 200 nF/70 V C2 - 50 nF/15 V C3 - 1 nF/60 V (zvitok) V C4 — 100 n F/630 V (zvitok) ' " " '"' F1 — U5/6W R2 — 2k7/15 W R3 — 10k miniatúrny • - i R 4 - 4 M 7 (2M2) trimer , R5 — 1M8 miniatúrny R6 — 33k miniatúrny R7 — M12 miniatúrny R8 — 10k miniatúrny R9 — 2k2 miniatúrny R10 — 100 miniatúrny Po — 1A max (najlepšie podľa skutočnej záťaže)
sa objaví plné sieťové napätie, a tým je nabíjanie kondenzátora C1 skončené. Tyristor je zapnutý dovtedy, pokým sa nevybije kondenzátor C1 cez odpory R5, R4 a R3. Čas zapnutia možno meniť premenným odporom R4. ZHOTOVENIE ZARIADENIA Všetky súčiastky um iestnime na platňu plošných spojov s rozmermi 128X75 mm (obr. 2). Platňu zhotovíme niektorým bežne používaným postupom; osvedčilo sa např. preniesť otvory n a súčiastky z nákresu jamkovačom, nakresliť spájacie čiary acetonovou farbou jemným štetčekom (podľa obr. 3) a obrazec vyleptať v zmesi kyseliny chlorovodíkovej HCI (36 %) a vody H 2 O 2 (ÍO %) v pomere asi 1:2 (pozor na oči!). Platničku pred použitím dobre odmastíme, např. pastou na riad TORO, jemným brúsiacim papierom a pod. Po leptaní natrieme medené plochy roztokom kolofónie v čikuli alebo liehu. Poistku prichytíme dvojicou pružných plieškov. Ak budeme ovládať záťaž v ro;imedzí 100 až 200 W, tyristor musí mať chladič (na odvod asi 1 W tepelného výkonu), ktorý buď kúpime hotový, alebo zhotovíme ako tesný prstenec z medeného plechu s prispájkovanými krídelkami. Styčné plochy tyristora a chladiča je vhodné pred montážou natrie'/^silikonovou vazelínou. Malé súčiastky spájkujeme nast.ojato. Osadenú platňu zabudujeme do vhodnej škatulřj z nehorľavého materiálu. Ak použijeme kovovú škatuľu, musí byť spoľahlivo spojená s ochranným vodičom. 7. bezpečnostných dôvodov musí byť v škatuli dostatočné množstvo vetracích otvorov. Pri súhre havarijných stavov — aj keď málo pravdepodobnej — (např. porucha spínacej funkcie zariadenia, prebitie diódy D4, trvalé zapnutie tlačidla T I ) môže na odporoch R1 a R2 vznikať až 12 W tepelného výkonu. S tým musíme rátať aj pri umiestnení spínača. OŽIVENIE i Pri použití bezchybných súčiastok a dokonalej montáži pracuje spínač na prvé ZEipojenie. Oživenie potom spočíva iba v nastavení vyžadovaného času spínania premenným odporom R4. Poznámka: Po opakovanom zapnutí bez dostatočného časového oneskorenia môže byť interval trocha kratší; je to zapríčinené zvyškovým nábojom na kondenzátore C3", a tým kratším časom ne.bíjania C1. Maximálne dosiahnuteľný spínací čas sa môže v jednotlivých prípadoch odlišovať vplyvom tolerancií súčiastok, najmä zosilňovacieho činiteľa tranzistora T I . Ak pri tlačidle používame indikačnú tlejivku, nahradíme ochranné odpory tlejiviek odpormi 10 kíl.
Obr. 1. Schéma zapojenia 1
DSIVI
23
Obr. 2. Plošný spoj: vľavo zo strany súčiastok, vpravo zo strany medi
Nakoniec dôležité puláciách s nekrytým že všetky súčiastky sú hrozí nebezpečenstvo
upozornenie: Pri akýchkoľvek manizariadením musíme mať na pamäti, vodivo spojené so sieťou. Pri dotyku úrazu elektrickým prúdom. ZDENĚK JANKOVSKÝ
MERAČ DĹŽKY TELEFONICKÉHO HOVORU Dlhšie telefonické hovory, najmä na väčšiu vzdialenosť, nie sú IE,cné. V zápale konverzácie veľa ráz neodhadneme „pretelefonovaný" čas a môžeme zaťažiť svoj telefónny účet prekvapujúco vysokou sumou. Opísaný prístroj síce tieto poplatky nezníži, ale priebežne poskytuje volajúcemu informáciu o dĺžke hovoru a okamžitú výšku poplatku. Čas je indikovaný skokovo po pol minútach postupným rozsvěcováním diód so zeleným svetlom, na konci hovorovej jednotky sa rozsvieti dióda s červeným svetlom a súčasne zaznie slabý zvukový signál. Ak do troch minút hovor neukončíme, začne sa celý cyklus merania automaticky opakova'í. Na vrchnom paneli je takisto tabuľka, udávajúca orientačnú cenu prebiehajúceho hovoru. Naša telefónna sieť je územne rozdelená na miestne, uzlové a tranzitné telefónne obvody (MTO, UTO, TTO) a spojenie medzi nimi sa môže uskutočniť buď prostredníctvom ohlasovne medzimestských hovorov, alebo automaticky.
24
Pri spojení prostredníctvom ohlasovne sa dĺžka hovoru určí v hovorových jednotkách (3 minúty), ktoré sú nedeliteľné. Napríklad 12,5 a 14,5 minúty predstavuje zhodne 5 hovorových jednotiek. Poplatok za hovorovú jednotku závisí od tarifného pásma volanej stanice (ktoré nájdeme na začiatku telefónneho zoznamu) podľa tab. 1. Za súrny hovor platíme dvojnásobok a za bleskový hovor päťnásobok obyčajného hovoru. Pri automatickom styku závisí od počtu impulzov, ktoré vyšle ústredňa do účastníckeho počítadla počas hovoru. Za každý impulz zaplatíme 1 Kčs, frekvencia vysielania impulzov závisí opäť od tarifného pásma volanej stanice. Napríklad v II. pásme sú za minútu vysielané dva impulzy, kým v IV. pásme štyri impulzy. Závislosť dĺžky intervalu medzi impulzmi v tarifnom pásme je uvedená v tab. 2. OPIS ČINNOSTI Merač dĺžky hovorov sa skladá zo štyroch častí: z generátora impulzov, dvojkového počítača, dekodéra a obvodov signalizácie, ktoré sú zložené z bežných integrovaných obvodov B 555, MH 7493, MH 7442 a MH7400 (obr. 1). Schéma zapojenia je na obr. 2. Generátor impulzov 10 1 kmitá s frekvenciou 1/30 Hz, na zlepšenie stability frekvencie slúži kvapkový tantalový kondenzátor C1, potenciometrom PI sa nastavuje frekvencia. Počítač tvorený obvodom 10 2 počíta tieto impulzy len do šesť, a preto sú využité len výstupy B, C a D. K týmto výstupom je pripojený dekodér IO 3, ktorý rozsvecuje diódy: k jeho prvým piatim výstupom sú pripojené diódy so zeleným svetlom D1 až D5 a k šiestemu dióda s červeným svetlom D6. Pri indikácii svieti vždy len jedna z nich, a preto sú ku kladnému pólu zdroja pripojené cez spoločný odpor R3. S príchodom siedmeho impulzu sa
počítač cez hradlo H1 vynuluje a celý cyklus sa začne opakovať. Kombináciou kondenzátora C2 s odporom R2 možno počítač pri zapnutí prístroja automaticky vynulovat'. K šiestemu výstupu dekodéra 10 3 je pripojený okrem diódy s červeným svetlom aj zvukový generátor zložený z hradiel H3 a H4. Výška tónu sa dá upraviť zmenou kapacity kondenzátora C3, hodnota odporu R4 je so zreteľom na parametre hradiel optimálna. K výstupu generátora je cez kondenzátor C4 pripojená bežná telefónna slúchadlová vložka T. Prístroj je napájaný zo štyroch sériovo spojených ceruzkových článkov s celkovým napätím asi 6 V. Do obvodu napájania je okrem blokovacieho kondenzátora C5 zapojená v priepustnom smere kremíková dióda D7, ktorá jednak znižuje napájacie napätie asi na 5,3 V a jednak chráni obvody pri prípadnom prepólovaní. KONŠTRUKCIA ZARIADENIA Najprv zhotovíme platničku plošných spojov (obr. 3). Vyleptáme ju a vyvŕtame otvory priemeru 0,8 až 1 mm. Použité súčiastky podľa možnosti vopred skontrolujeme a prispájkujeme na platničku. Potenciometer PI nastavíme na najväčší odpor, pripojíme slúchadlovú vložku T a zdroj napätia. Potom by sa mala rozsvietiť dióda so zeleným svetlom D1 a s periódou vyše 30 s by sa mali postupne rozsvecovať ďalšie. Súčasne s rozsvietením diódy s červeným svetlom D6 by mal prístroj aj pískať. Nastavenie správnej frekvencie generátora vyžaduje stopky a dostatok trpezlivosti, z praktických dôvodov je vhodnejšie nastaviť potenciometrom P1 periódu o niečo kratšiu ako 30 s, např. 28 alebo 29 s. Ak by sa počítač po zapnutí prístroja spoľahlivo nevynuloval, zvýšime mierne kapacitu kondenzátora C2.
25
Obr. 4
26
Po definitívnom nastavení elektronickej časti zhotovíme vhodnú škatuľku z preglejky alebo polystyrénu, prípadne použijeme vhodný hotový výrobok, např. polystyrénové puzdro dynamického mikrofónu, ktoré sa použilo pri prototype. Vnútorným rozmerom a tvaru tohto puzdra je prispôsobené aj rozloženie súčiastok a rozmery platničky s plošnými spojmi (obr. 4). Do vrchného panelu vyvŕtame šesť otvorov na svietiace diódy a niekoľko otvorov v mieste, kde bude pripevnená slúchadlová vložka, a pripravíme si otvory na pripevnenie hlavného spínača. Potom na lepšiu zreteľnosť svetelnej indikácie nastriekame škatuľku matným čiernym emailom. Platňu s plošnými spojmi pripevníme dovnútra škatuľky tak, aby diódy boli tesne zasunuté do vyvŕtaných otvorov. Z odrezkov polystyrénu zlepíme ohrádku, ktorá bude tvoriť držiak štyroch ceruzkových článkov. Polystyrénovými pásikmi pripevníme aj slúchadlovú vložku oproti vyvŕtaným otvorom. Na lepenie použijeme modelárske lepidlo LEPÍ. Do krytu oproti priestoru na napájači zdroj nalepíme lepidlom Herkules
1 cm hrubý obdĺžnik z molitanu — zamedzíme tak pohybu zdroja. Nakoniec nalepíme na vrchný panel štítok z kladivkového papiera s orientačnými údajmi o cenách telefonických hovorov v závislosti od dĺžky hovoru a tarifného pásma (obr. 5). Pre väčšiu prehľadnosť sú ceny farebne odlíšené a odstupňované po 3,— Kčs; odstupňovanie platí, pochopiteľne, len pre automatické spojenie, pri manuálnom spojení je rozhodujúca cena za celé tri minúty. Suchými odtlačkami bielej farby ešte označíme polohy spínača ZAPNUTÉ—VYPNUTÉ a celý vrchný panel jemne prestriekame bezfarebným lakom. POUŽITIE PRÍSTROJA Pri telefonovaní zopneme spínač v okamihu, keď sa nám volaný účastník prihlási a letmým pohľadom môžeme kedykoľvek počas hovoru zistiť, koľko sme dosiaľ „pretelefonovali", prípadne koľko času nám ešte zostáva do skončenia trojminútovej hovorovej jednotky pri manuálnom spojení. JAROSLAV KUSALA
POVRCHOVÁ ÚPRAVA PARKETOVEJ DLÁŽKY Udržiavanie parkiet patrí medzi najnamáhavejšie práce v domácnosti a je aj pomerne nákladné. Okrem toho sa značná časť parketových dlážok kladie z nedostatočne vysušených parkiet, ktoré ešte dlho potom „pracujú", škáry medzi nimi sa zväčšujú, usadzuje sa v nich nečistota a parkety sa najmä pri okrajoch niekedy uvoľňujú a vŕzgajú. Navrhovaná úprava vráti parketovej dlážke dokonalý vzhľad a navyše podstatne uľahčí námahu s jej udržiavaním. Možno ju však použiť len na parketách, ktoré sú položené aspoň päť rokov. : . PRACOVNÝ POSTUP Z parketovej dlážky odstránime jednotlivé okrajové lišty, ktorých pôvodné polohy si vyznačíme na pomocnom náčrtku miestnosti (obr. 1). Každú odstránenú lištu označíme na spodnej strane písmenom podľa náčrtku. Tým si zjednodušíme prácu pri ukladaní líšt na pôvodné miesto. Po odstránení líšt škáru medzi murivom a koncami parkiet vyčistíme, najprv vysajeme vysávačom a vyutierame handrou. Všetky voľné parkety po okraji miestnosti (znázornené na obr. 2 číslami 1 až 3) vyberieme postupne v súvislom slede jednu za druhou v číslovanom poradí. Každú vybranú parketu na aktívnych stranách očistíme (na obr. 3 vyznačené šípkami). Hrubé nečistoty odstránime ostrou oceľovou kefou, vyutierame suchou handrou a zbavíme mastnoty poutieraním handrou namočenou do odmastňovača (liehu, benzínu, acetónu, riedidlá C 6000 a pod.). Vyčistené kusy parkiet odkladáme v poradí na voľné miesto vybrania tak, že prvú parketu dáme najd'alej, druhú bližšie a tretiu najbližšie od vybraného miesta (obr. 4), prípadne ich zdola označíme. Rovnako očistíme aj aktívne plochy parkiet vo vzniknutom otvore parketovej dlážky (obr. 5). Na vodiaci výstupok každej takto pripravenej parkety nanesieme lepidlo EPOXY 1200 po obidvoch stranách (na obr. 6 vyznačené šrafovaním a smerovkami). Lepidlo nanesieme v primeranej vrstve najprv na prvý kus, ktorý potom vsunieme do drážok parkiet v otvore parketovej dlážky a poklepáním ho zabezpečíme. Potom natrieme lepidlom druhý kus a vložíme do otvoru parketovej dlážky. Celý postup opakujeme aj pri poslednom kuse, ktorý zabezpečujeme pákou vytvarovanou z oceľovej tyčoviny hrubej 0 8 mm (obr. 7). Zahnutú časť páky vložíme do
medzery medzi stenu a konce parkiet. Pod jej časť dosadajúcu na stenu podložíme drevenú doštičku (obr. 8 a 9) a ťahom voľného konca páky smerom nahor zabezpečíme posledný kus. Takto postupne uložíme všetky voľné okrajové parkety. Voľné parkety vo vnútornom priestore dlážky zabezpečíme pri malých škárach lepidlom EPOXY 1 200, pri veľkých škárach výplňou olejovým lakovým tmelom 0 5001. Zo škár vysajeme vysávačom prach a kovovými háčikmi vyberieme iné nečistoty a odmastíme. Do malých škár (puklín) natlačíme lepidlo drevenou (plastovou) stierkou. Veľmi dobre sa lepidlo nanáša do škár injekčnou striekačkou z plastu. Lepidlo na povrchu plochy zatlačíme stierkou do škár a prebytok stiahneme, aby neprečnievalo na povrchu plochy. Voľné parkety s veľkými škárami (obr. 10) po ich vyčistení a odmaštění vystredíme a v tejto polohe ich zabezpečíme drevenými kolíkmi (obr. 11 pohľad zhora), ktoré musia byť nižšie ako plocha parketovej dlážky (obr. 12). Škáru pomocou stierky vyplníme tmelom, ktorý zatlačíme do škár a stierkou vyrovnáme celý povrch. Vystredené kusy parkiet môžeme zabezpečiť aj papierom, ktorý skrútime do tesného valčeka a vložíme súvislé do protiľahlých škár po celom obvode a stierkou ho zatlačíme do vnútra škár tak, aby zostal pod úrovňou dlážkovej plochy (obr. 13). Pevné kusy parkiet so škárami nestredíme, ich škáry vypĺňame po vyčistení a odmaštění priamo tmelom v nachádzajúcej sa polohe. Správny odtieň tmelu namiešame pridaním práškovej béžovej či svetlohnedej farby, prípadne kakaového prášku. Po vyplnení celej parketovej plochy necháme dlážku aspoň dva dni v pokoji, aby výplň riadne stvrdla a potom ju vysajeme a poutierame navlhčenou handrou. Nasleduje dokonalé prebrúsenie strojovou brúskou na parkety. Aby prach veľmi nevíril brúsenú plochu vlhčíme a prach, ktorý vzniká pri brúsení, súčasne vysávame vysávačom. Vybrúsenú parketovú plochu drážky vytrieme handrou navlhčenou v epoxidovom riedidle S 6300 a necháme riadne vyschnúť. Takto pripravenú dlážku natrieme bezfarebným dvojzložkovým epoxidovým lakom S 1300, do ktorého pridávame stužovadlo S 7300 a riedidlo 6300 a zmes riadne premiešame. Na dlážku nanášame tri nátery za sebou vždy po
27
28
dobrom stvrdnutí predchádzajúceho náteru (asi po 24 h). Prvý náter, ktorý má vniknúť do všetkých pórov a trhliniek, musí sa riedif. Mieša sa v pomere: 10 dielov laku S 1300, 4 diely stužovadla S 7300, 10 dielov riedidlá S 6300. Druhý náter je hustejší, vytvára skutočnú ochrannú vrstvu a mieša sa v pomere: 10 dielov laku S 1 300, 4 diely stužovadla S 7300, 4 diely riedidlá S 6300. Tretí náter je taký istý ako prvý a má vyplniť všetky nerovnosti, a tak vytvoriť zrkadlovo hladkú plochu konečného náteru. Z vybraných kusov líšt okrajového obloženia povyberáme klince, lišty oškrabeme a ošmirglujeme ich aktívnu plochu (obr. 14). Na škrabanie aktívnej plochy je vhodná tvrdá (kalená) kovová platnička, např. hobľovací nôž 200 č. 22 5818 z Domácich potrieb za 35 Kčs (obr. 15). Ostrú hranu platničky postavíme na plochu a jej ťahom pri súčasnom tlaku na čistenú plochu škrabeme (obr. 16). Po oškrabaní lištu ošmirglujeme jemným brúsiacim papierom, vyutierame suchou handrou navlhčenou v riedidle S 6300. Potom aktívne plochy líšt okrajového obloženia natrieme troma náterovými vrstvami pri zachovaní rovnakého postupu ako pri nátere parketovej dlážky. Po dôkladnom stvrdnutí (asj, po 2 dňoch) jednotlivé kusy líšt okrajového obloženia pripevňujeme postupne na pôvodné miesta dlážky. Na pripevňovanie sú výhodné mosadzné klince, ktoré nehrdzavejú, možno však použiť aj oceľové. Predné plochy klincov pred zatĺkaním ošmirglujeme jemným brúsiacim papierom. Po pripevnení všetkých líšt pokryjeme hlavičky klincov zmesou bezfarebného laku používaného na natieranie dlážky. Najlepšie je doraziť klince kovovou tyčkou rovnakého priemeru, ako je hlavička, pod úroveň plochy lišty (obr. 17) a vzniknutú jamku vyplniť tmelom a natrieť lakom (obr. 18). Ak pri styku jednotlivých líšt v rohových častiach vznikli škáry, vyplníme ich tmelom a natrieme rovnakým náterom. Pri uvedenej úprave parketovej dlážky môžeme súčasne zlepšiť aj vzhľad dlážky z parkiet nižšej kvality s rozličnými kazovými miestami na povrchu (obr. 19). Kazovú plochu parkety (rozumieme menšiu časť plochy parkety farebne odlišnú od väčšej časti) do hĺbky aspoň 5 mm vyberieme (vydlabeme) a vzniknutú priehlbinu upravíme takým istým spôsobom ako škáry v ostatnej dlážke. Ak sa na takto upravenej parketovej dlážke používaním
vyskytnú ryhy, šmuhy, jamky a iné menšie poškodenia, poškodené miesto utrieme handrou napustenou riedidlom S 6300 a vyplníme riedkym lakom rovnakým spôsobom ako pri nátere dlážky. Na úpravu povrchu parketovej dlážky je vhodný iba epoxidový dvojzložkový lak S 1300, iné druhy epoxidových lakov sa neodporúčajú. Je to momentálne najlepší lak na parkety. Vyznačuje sa vysokou odolnosťou proti mechanickému namáhaniu, vode aj čistiacim prostriedkom. Dosiahneme ním kompaktnú hladkú plochu s vysokýiji leskom zrkadlového charakteru. Plochu možno pravidelne vysávať vysávačom, utierať vlhkou handrou a neškodí jej voda ani chemikálie. Lak S 1300 obsahuje dve samostatné zložky kupované v osobitných obaloch; pred použitím treba podľa uvádzaného návodu zmiešať a riediť riedidlom iba také množstvo, ktoré na jeden raz spracujeme. Asi po 8 hodinách je táto zmes hustá (stvrdnutá) a nespôsobilá na natieranie. Epoxidový dvojzložkový lak S 1300 sa predáva v balení s hmotnosťou 4 kg za 104 Kčs, stužovadlo S 7300 v balení s hmotnosťou 0,40 kg za 1 7,50 Kčs. Táto dávka stužovadla je na 1 kg laku, a preto na 4 kg laku treba kúpiť 4 dávky stužovadla. Natierame širokým plochým štetcom, ktorý po použití čistíme tak, že ho umyjeme v riedidle S 6300 a potom v nitroriedidle C 6000. Iné náčinie znečistené náterovou zmesou umývame v riedidle S 6300. Používané chemikálie sú horľaviny a zdraviu škodlivé látky, preto pri práci zabezpečíme riadne vetranie, pri miešaní používame ochranné rukavice a okuliare, prípadne polyetylénové vrecká natiahnuté na ruky a cez hlavu na obličaj. Dodržiavame všetky zásady odporúčané výrobcom na obaloch. Najlepšie je pustiť sa do úpravy dlážky v lete za slnečného počasia, keď môžeme dobre vetrať a nátery rýchlo schnú. Upozornenie na záver: Ak aplikujeme navrhovaný spôsob úpravy povrchu na parketových dlážkach, ktoré boli dosiaľ ošetrované klasicky, t. j. voskované, pastované, natierané šelakom, parketolitom a pod., musíme dlážku najprv dôkladne očistiť od pôvodnej nečistoty, lebo na mastný povrch navrhovaný náter nechytá. Okrem toho staré zvyšky nečistôt cez náterovú vrstvu presvitajú a kazia jej vzhľad. Platí to aj pre škáry a lišty okrajového obloženia. DUŠAN LOŠÁK
29
koníčky LEVNÉ TELEOBJEKTIVY Mám fotografický přístroj Praktica MTL 5, což je jednoobjektivová zrcadlovka s vnitřním měřením osvitu TTL. Tento přístroj se dodává jen se základním objektivem s ohniskovou vzdáleností 50 mm. Je však konstruován (stejně jako obdobné přístroje jiných značek stejných systémů) pro použití dalších výměnných objektivů, jak širokoúhlých, tak i teleobjektivů (tj. objektivů s delší ohniskovou vzdáleností). Protože bez těchto výměnných objektivů je poměrně drahý fotografický přístroj vlastně nevyužitý a protože prodávané teleobjektivy jsou drahé, snažil jsem se zkonstruovat lehkou, levnou a funkčně spolehlivou náhradu teleobjektivu. V různých odborných časopisech byla sice již několikrát publikována konstrukce, která řešila náhradu teleobjektivu zabudováním objektivů s delší ohniskovou vzdáleností od různých měchových nástavců. Toto řešení mi však nevyhovovalo, jednak proto, že měch se může při manipulaci a dopravě snadno protrhnout, jednak proto, že takový teleobjektiv je nepohotový a ani vzhledově příliš neláká. Pro své konstrukční řešení jsem tedy zvolil zabudování objektivu nebo jiného optického členu do tubusu
zhotoveného z novodurových trubek. Trubky jsou opatřené řadou objímek a jsou do sebe vzájemně zasunuty. V přední části je upevněna objímka pro uchycení objektivu, v zadní části pak kroužek pro připojení k fotografickému přístroji. Plynulé ostření se dosahuje posuvem vnějšího těla tubusu po šroubovici vnitřního těla tubusu. Podrobný postup práce nepopisuji, protože každou konstrukci je třeba přizpůsobit jednak objektivu nebo optickému členu, který se podaří získat a jednak fotografickému přístroji, k němuž se bude teleobjektiv připojovat. Uvádím jen základní konstrukční zásady a několik poznámek k výrobě tubusů. Pro bližší osvětlení popisuji tři příklady vyrobených teleobjektivů s různou ohniskovou vzdáleností, které mohou dát zručnému kutilovi inspiraci jak si levně zhotovit náhradu teleobjektivu. POZNÁMKY K VÝROBĚ K výrobě náhrady teleobjektivu je potřeba objektiv nebo optický člen s větší ohniskovou vzdáleností, novodurová trubka 0 60, 50 a 40 mm, novodurové desky 4 až 8 mm tlusté, lepidlo L 20, stavěči šroubky, černý lak „mat rallye" (č. 0199 — ve spreji)
Fotografický přístroj Praktica s pažbou, ramenní opěrkou a spouští; A — štandartní objektiv f = 50 mm; teleobjektivy s ohniskovou vzdáleností B — f = 105 mm; C — f — 140 mm; D — f — 300 mm
30
a upevňovací kroužky, které jsou běžně v prodeji v prodejnách Foto-kino. Objektivů vhodných k tomuto účelu je řada. Použít lze např. objektivů Belar, Anaret ze zvětšovacích přístrojů, u kterých bývá ohnisková vzdálenost zpravidla v rozmezí od 80 do 105 mm, dále objektivů ze starších deskových přístrojů s ohniskovou vzdáleností od 120 do 150 mm i výše. Tyto objektivy jsou vesměs opatřeny vestavěnou clonou, což je v daném případě výhodné pro volbu osvitu a expozici. Tyto objektivy je možno kdykoli vrátit do původních přístrojů. Zcela dostačující jsou pro tento účel také výměnné objektivy z promítacích přístrojů pro diapozitivy, z nichž jmenujeme např. Aspektomat, Pentacon AV, Praktica, jejichž hodnoty světelnosti a ohnisková vzdálenost jsou následující: 2,8—100; 3,5—140 a 4—200. Tyto objektivy jsou běžně v prodeji, mnohé i ve výprodeji za sníženou cenu. Nejsou však vybaveny vestavěnou clonou, takže odpadá možnost volby času v závislosti na změně clonového čísla. U fotografických přístrojů systém TTL je možno exponovat danou světelností objektivu a změnou expozičních časů, což pro běžné fotografování plně vyhovuje. Toto řešení bývá i u některých teleobjektivů profesionálních s delší ohniskovou vzdáleností nebo objektivů zrcadlových, kde se případná potřeba snížení světelnosti objektivu řeší zařazením šedých neutrálních filtrů před objektiv. V mém případě řešení je dána tato možnost osazením filtru do redukčního kroužku v čele objektivu. Další možností je použít vhodné objektivy (tmelené optické členy) z vyřazených dalekohledů nebo jiných optických přístrojů, čímž poměrně snadno získáme objektiv s dosti značnou ohniskovou vzdáleností. Kresba pak závisí na kvalitě optického členu. Ješté před výrobou tubusu teleobjektivu zjistíme rozsah ostření od nekonečna po nejbližší vzdálenost zaostření, které bude vyhovovat pro použitý objektiv. Objektiv proto nasadíme do soustavy dvou do sebe zasouvacích lepenkových trubek zevnitř načerněných a tuto soustavu předsadíme před fotografický přístroj bez zá-
Obr. 1. Podélný řez teleobjektivem f = cca 300 mm Obr. 2. Podélný řez teleobjektivem f = 140 mm 1 — sluneční clona a filtr; 2 — objímka objektívu z novoduru; 3 — optický člen; 4 — hrdlo z novoduru; 5 — vnější tělo tubusu z novodurové trubky 0 63 mm; 6 — pevný tubus z novodurové trubky 0 40 mm s clonkami z novoduru; 7 — duralová trubka se šroubovicí 100 mm dlouhá; 8 — duralová převlečná objímka (rýhovaná); 9 — stavěči šroub pro posuv šroubovice; 10 — stavěči šroubky spojovací; 11 — duralová koncová vnitřní objímka; 12 — převracející kroužek č. 208 580; 13 — vnitřní tělo tubusu z novodurové trubky 0 50 mm; 14 — objímka redukčního kroužku z novoduru; 15 redukční kroužek č. 50 893; 16 — upevňovací kroužek objektivu z novoduru; 17 — přední část těla tubusu z novodurové trubky 0 63 mm; 18 — stavěči šroub (otáčení vnější části po šroubovici); 19 — vnější část těla objektivu — součást objektivu; 20 — zadní část těla tubusu z novodurové trubky 0 63 mm; 21 — objektiv Pentacon AV 3,5/140; 22 — krycí kroužek z novoduru; 23 — šroubovice — součást těla objektivu; 24 — pojistný stavěči šroub
kladního objektivu. Vzájemným posunem trubek a změnou vzdáleností objektivu od přístroje, zjistíme potřebný rozsah, z čehož si odvodíme veškeré délkové rozměry tubusu objektivu. Tubusy vyrobíme převážně z novodurových trubek a desek. Většinu prací lze provést elektrickou ruční vrtačkou s nástavci a jednoduchými přípravky pro uchycení trubek. Místo soustružnického nože použijeme pro opracování novoduru zbroušený šroubovák. Objímky a mezikroužký upíchneme na vrtačce z novodurových desek. Potřebujeme-li delší objímky
větších průměrů, natáhneme za tepla část trubky na trubku základní a po vychladnutí ji stáhneme a upíchneme. Tak můžeme získat řadu mezikroužků a objímek různých průměrů. Suvné spoje jednotlivých dílů tubusů musí mít určité tolerance, abý se tubusý nezadrhovalý a nekřížily. Kluzná místa můžeme po nástřiku matným černým lakem nastříkat silikonovým olejem. Při vlastní montáži je nutno dbát na co nejpřesnější souosou montáž všech součástí. Odlesky, jakož i jakékoli vnikání světla do vnitřního tubusu objektivu odstraníme tak, že do vnitřního pevného tubusu vlepíme mezi-
kroužký (clonky) v různých roztečích a vše nastříkáme matným černým lakem, který je odolný proti otěru a má dobrou přilnavost k novoduru. Teleobjektivy připevníme do tělesa fotografického přístroje pomocí převracejícího kroužku, který — stejně jako redukční kroužek — zakoupíme v prodejnách Foto-kino. Z čelní strany vložíme před objektiv do tubusu redukční kroužek pro nasazení sluneční clony, filtru a krytky objektivu. Redukční kroužek osadíme čelně do čela tubusu a zajistíme ho třemi stavěcími šroubky M3, aby bylo možné objektiv demontovat. Pro přístroj Praktica má
31
Fotografováno ze vzdálenosti 35 mm; nahoře vlevo objektivem f = 50 mm, vpravo teleobjektivem f = 105 mm, dole vlevo teleobjektivem f = 140 mm, vpravo teleobjektivem f = 300 mm převracející kroužek (obch. č. 208580) z jedné strany závit M42 X 1, z druhé strany, s níž je spojen s objímkou tubusu, závit M49X0.75. Redukční kroužek (obch. č. 508993) má vnitřní závit M49 X 0,75. PŘÍKLADY Teleobjektiv s ohniskovou vzdáleností f = cca 300 mm (obr. 1), byl zhotoven z dvoučlenného tmeleného členu (achromatické čočky), pocházejícího zřejmě z nějakého dalekohledu nebo zaměřovacího přístroje z období II. světové války. Zaostřuje se pomocí vložky z lehkého kovu se Obr. 3. Podélný řez teleobjektivem f = 105 mm 25 — objektiv Belar 4,5/105; 26 — duralový kroužek k uchycení objektivu; 27 — část vnitřního tubusu (z novodurového šroubem' k nádržce WC); 28 — vnější tubus — novodurová převlečná matice k nádržce WC, stočit vnější 0 na 59 mm; 29 — prodloužení vnějšího tubusu z novodurové trubky; 30 — objímka pro ovládaní clony objektivu z novodurové trubky 0 50 mm; 31 — prodlouženi šroubem' o 5 mm (slepené na tupo); 32 — vnitřní tubus z novodurové trubky 0 40 mm s clonkami z novoduru
32
šroubovicí a převlečné matice (objímky) se stavěcím šroubkem. Vložku a matici je třeba dát vysoustružit. V přední části je tubus opatřen redukčním kroužkem
pro nasazení sluneční clony a filtrů. K fotografickému přístroji se teleobjektiv upevňuje převracejícím mezikroužkem se závitem M42 X 1.
Srovnáním tohoto teleobjektivu se základním objektivem vychází základní clonové číslo, neboli konstantní světelnost otvoru tohoto objektivu 6,8 pro stanovený čas 1/250 s, pro citlivost filmu 20 DIN. Ohnisková vzdálenost byla zjištěna měřením výsledných snímků modelu v porovnání se základním objektivem. Možnost ostření tohoto objektivu je od 1,5 m po nekonečno. Celková délka objektivu asi 265 mm, hmotnost 860 g. Délku objektivu je možno zkrátit asi o 50 mm a pak o tuto délku nastavit teleobjektiv sadou mezikroužků Praktica. Teleobjektiv s ohniskovou vzdáleností f = 140 (obr. 2) byl zhotoven z objektivu Pentacon AV 3,5/140 mm, určeného pro promítací přístroj diapozitivů. Horní objímku z duralu soustružením srazíme, aby bylo možné objektiv těsně nasadit do trubky z PVC. Tento objektiv se zaostřuje pomocí šroubovice na tělese objektivu a stavěcího šroubku v převlečné duralové trubce. Na čelní stranu tubusu z PVC je předsazen redukční kroužek s vnitř-
ním závitem M49X0,75 pro nasazení filtrů a sluneční clony, k fotografickému přístroji se objektiv upevňuje pomocí převracejícího kroužku se závitem M42X1. Srovnáním tohoto objektivu se základním objektivem f = 5 0 mm, měřením časů a clon pro citlivost filmu 20 DIN vychází základní clonové číslo 3,5 pro stanovený čas 1/1 000 s, čili původní stav objektivu se po stránce konstantní světelnosti otvoru při zabudování do tubusů z PVC nenarušil. Možnost ostření je od 0,80 m po nekonečno. Celková délka objektivu je asi 140 mm, hmotnost 500 g. Teleobjektiv s ohniskovou vzdálenosti f = 1 0 5 m m (obr. 3) využívá objektivu ze zvětšovacího přístroje Belar 4,5/105. Vše je opět zabudováno do tubusů z PVC. Zaostřuje se pomocí šroubového spojení tubusů. K výrobě bylo použito spojovacích elementů pro nádržku WC, mírně upravených na vrtačce. Z jedné strany je osazen objektiv, z druhé strany převracející kroužek pro možnost připevnění k fotografickému přístroji. Tento objektiv má vestavěnou slu-
neční clonu, při ostření se přední část objektivu, t. j. vlastní objektiv a nutné krytí z novoduru otáčí po šroubovici závitu. Celková délka objektivu je 75 mm, hmotnost 150 g. Všechny tři příklady jsou určeny k připevnění na fotografický přístroj Praktica MTL 5. Odzkoušel jsem také zařazení telekonvertoru (2X) mezi fotografický přístroj a zhotovené teleobjektivy. Světelnost těchto objektivů, snížená použitím optického mezičlenu, zůstala ještě únosná a vhodná pro omezený druh snímků, pochopitelně za cenu delších expozičních časů (to se týká hlavně teleobjektivu f = 300 mm). Použitím filmů s vyšší citlivostí, než bylo uvedeno (20 DIN), se hodnoty expozice pochopitelně zlepší. Aby při fotografování s delšími ohniskovými vzdálenostmi objektivů nebyly snímky roztřeseny, používáme pažbu se spouští. Pažbu lze upravit z rukojeti kamery Quarz 8 a doplnit ji ramenní opěrkou a dálkovým ovládáním spouště. JAROMÍR RATAJ
SKIBOBY
žeme na potrebnú dĺžku, na prednom konci vypilujeme polomer podľa rúrky 1 a zadný koniec čiastočne sploštíme a vypilujeme na ňom vybranie na zadné oko 5. Z plochej ocele zhotovíme strmeň 6, držiak 7 a z rúrky 0 3/8" vyhotovíme priečku 4. Pri celkovom zváraní rámu sa musí dbať najmä na to, aby os oka bola kolmá na rovinu celého rámu (obr. 1, zostava rámu). Os kormidla 10 odrežeme z 1/2" rúrky (obr. 2). Na vrchný koniec privaríme držadlo 11, potom vrchné oko 12, konzolu 13 a na spodný koniec oko 5, ktoré je také isté ako zadné oko rámu. Aj tu je potrebné dodržiavať kolmé postavenie priváraných súčiastok, aby geometria skibobov bola bez chýb. Z tohto dôvodu sa vyplatí pres-
nosť pri vyhotovení oka 12 a konzoly 13. Na hotové držadlo nasunieme rukoväti 14, ktoré kúpime hotové. Zo silonu vysústružíme (alebo si dáme vysústružiť) dve vložky 16 a zaobstaráme si silnú tlačnú pružinu, ktorá by mala mať rozmery podľa obr. 2, det. C. Najľahšie ju nájdeme v železnom šrote niektorej autodielne. Vyhotoviť túto pružinu v domácej dielni nie je možné. Základným dielom sedadla je doštička 2 1 , ktorú odrežeme do tvaru podľa obr. 2. Na širšom konci doštičky vyvŕtame otvor 0 10,5 mm a skrutkou 17 s podložkou 19 a maticou 18 naň zospodu pripevníme podložku 16. Na vrchnú stranu doštičky položíme molitan 22 hrubý asi 30 mm. Aby
Chcel som defom kúpiť skiboby, ale profesionálny výrobok je drahý a ťažký. Preto som skiboby radšej zhotovil sám. Ich konštrukcia je tak materiálovo (potrebujeme len pár starých lyží a oceľové bezšvové závitové rúrky), ako aj výrobne nenáročná. Výhodou skibobov je ich malá hmotnosť, len asi 5 kg, a preto si s nimi poradia aj menšie deti, ktorým sú určené predovšetkým. Konštrukcia je taká pevná, že unesie aj dospelých. Pre nich by však bolo vhodné zvýšiť sedadlo asi na 450 mm a výšku kormidla asi na 670 mm (pozri zostava na obr. 1). Ďalšou prednosťou konštrukcie je aj to, že vyskrutkovaním troch skrutiek možno celé skiboby rozložiť na štyri diely, ktoré sa dajú pohodlne zložiť do plecniaka, takže so skibobami ľahko dôjdeme pešo alebo lanovkou na štart zjazdu. PRACOVNÝ POSTUP Do rúrky 1 zavaríme čelo 8, do ktorého zhotovíme otvor so závitom M10 (obr. 1, det. A). Do spodného konca rúrky zavaríme čap 9 (det. B). Rúrku rámu 2 ohrejeme plameňom a ohneme okolo vhodného tŕňa (betónová rúra a pod.). Ohnutú rúrku odře-
33
34
35
sa molitan neposúval, môžeme ho asi na troch miestach prilepiť lepidlom Chemopren. Natrieme tri plochy (veľkosti koruny) na doštičke a v protiľahlých miestach na molitane. Na molitan nanesieme lepidlo len vo veľmi tenkej vrstve, lebo Chemopren molitan trocha rozleptáva. Keby sme naniesli hrubšiu vrstvu lepidla, molitan by sa po pritlačení na doštičku v tomto mieste o 2 až 3 mm „ p r e p a dol". Molitan potiahneme kožienkou 2 3 , ktorú zahneme cez okraj doštičky a zo spodnej-strany ju pribijeme čalúnnickými klinčekmi. Až potom priskrutkujeme štyrmi závrtkami 30 zo spodnej strany doštičky držiaky 2 0 , ktoré zhotovíme z uholníkov. Na držiak 7 rámu pripevníme skrutkou 17 s maticou 18 a podložkou 19 vložku 16. Ak skrutka 17 presahuje cez maticu 18, nadbytočnú dĺžku odrežeme. Na vložku 16 nasunieme pružinu 15 a na jej vrchný koniec nasunieme vložku 16 sedadla. Držiaky sedadla 20 vložíme na strmeň rámu 6 a obidve časti spojíme skrutkou 31 s maticou 29 a podložkou 2 8 . Proti vyskrutkovaniu zaistíme maticu jamkovačom do závitu skrutky 3 1 . Zo starých lyží odrežeme nadbytočné časti a získame tak prednú a zadnú lyžu 27 (pozri zostava na obr. 1). Z 2 mm hrubého plechu zhotovíme dva závesy 25 a každý priskrutkujeme šiestimi závrtkami na lyže. Aby sa špičky obidvoch lyží zdvíhali pri odľahčení smerom hore, musíme ešte navinúť z oceľovej struny 0 2 mm dve ľavé a dve pravé perá 26. Závity navijame tesne vedľa seba a necháme na obidvoch koncoch dlhšie zvyšky, ktorých tvar a dĺžku upravíme pri montáži. Dve pružiny budeme navíjať doľava a dve doprava (obr. 2).
Zadnú lyžu 27 zložíme s rámom tak, že na oko najprv nasunieme z pravej a ľavej strany príslušné pero 26 a ich vrchné zahnuté konce zakvačíme za rúrky rámu 2 (obr. 1, celková zostava — det. D). Koniec rámu s okom 5 zasunieme do závesu 25, zosúhlasíme stredy otvorov 0 8,2 mm a lyžu s rámom spojíme skrutkou 24 s podložkami 28 a maticou 29. Potom rúrku rámu 1 osadíme čapom 9 do otvoru 0 10,2 mm v konzole 13 na osi 10 kormidla. Medzi vrchné oko kormidla 12 a vrchnú časť rúrky rámu 1 vsunieme maticu 18
SKLADACÍ PODBĚRÁK Při putování za rybami k tisinám řek a rybníků musí rybář často jít pořádný kus cesty. Proto jistě uvítá „nádobíčko", které je co nejlehčí a nejskladnější. Jednou z nutných pomůcek je podběrák, jehož praxí ověřenou skládací verzi předkládáme k realizaci. POSTUP PRÁCE Rám podběráku se skládá ze dvou polokruhů 1 a 2, které zhotovíme stejně jako kroužky 3 z kruhové oceli 0 6 mm. Celkem jí budeme potřebovat 160 cm. Nejprve z ní navineme na kulatinu 0 9 mm (v nouzi postačí i 8 mm) tři závity, které pak příčně rozřízneme. Dva vzniklé kroužky 3 do sebe zasuneme a teprve pak vyrovnáme ve svěráku. Třetí samostatný kroužek 3 rovněž vyrovnáme. Zbytek kruhové oceli ohneme kolem vhodného kulatého předmě-
36
a zhora prestrčíme skrutku 32, ktorú preskrutkujeme tak maticou 18, ako aj čelom 8 vo vrchnej časti rúrky 1 (obr. 1, det. A — celková zostava). Ak by bola matica príliš hrubá, opilujeme ju pilníkom. Na priečku 4 navlečieme z obidvoch strán rukoväti 14. Slúžia ako opora nôh. Prednú lyžu pripevníme na kormidlo podobne ako zadnú lyžu na rám. Hotové skiboby ešte natrieme farbou na kovové konštrukcie a nastriekame syntetickým lakom. Z. S.
tu 0 30 až 32 cm. Po odpružení získáme kruh s přesahujícími konci, který rozřízneme na dvě části — získáme tak obě poloviny rámu 1 a 2. Z polokruhu 1 odřízneme díl 25 mm dlouhý a do vzniklé mezery privaríme samostatný kroužek 3. Na polokruh 2 privaríme ve vzdálenosti 31 mm od konce šroub 4, z něhož předem odřízneme hlavu (det. B). Pak oba polokruhy 1 a 2 sesadíme dohromady tak, že šroub 4 prostrčíme kroužkem 3 a spojení provizorně zajistíme maticí M8. Na konce polokruhů přiložíme podložky 5 vystřižené z plechu 2 mm tlustého a privaríme je (řez A—A) — dva k polokruhu 1 a dva k polokruhu 2. Poté oba díly rámu zkrátíme tak, aby po vložení závěsu, tj. dvou spojených kroužků 3 vznikl kruh 0 400 mm. Než závěs k rámu privaríme, musíme na každou polovinu zavěsit asi 25 malých kroužků na klíče 6. Počet kroužků odpovídá počtu ok, za která se upevňuje síťka podběráku. Z elektrikárske pancéřové trubky 0 25 mm zhotovíme koncovku 7 násady. Na jeden konec privaríme dvě matice 8, protože jsou na trubce volné, použijeme k privarení
Skládací podběrák: 1.2 — rám podběráku z hlazené oceli 0 6 mm (2 ks); 3 — kroužky závěsu z hlazené oceli 0 6 mm (3 ks); 4 — šroub M8 X 25 mm (1 ks); 5 — podložky z plechu 2 mm tlustého (4 ks); 6 — kroužek na klíče 0 15 až 25 mm (asi 50 ks); 7 — koncovka na násadu z elektrikárske pancéřové trubky 0 25 mm (1 ks); 8 — matice M8 (2 ks); 9 — dřevená násada 0 22 — 1000 mm
zbytek kruhové oceli 0 6 mm, který stočíme do kroužku na trubce 0 9 až 10 mm. Do koncovky nasadíme dřevěnou násadu 9 z koštěte a upevníme ji malým hřebíčkem nebo šroubkem. Nakonec upevníme síťku ke kroužkům a pod-
běrák je hotov. Chceme-li podběrák složit, stačí jen vyšroubovat koncovku s násadou, šroub 4 vyvléci z oka 3 a pak již snadno obě půlky složíme na sebe. VLASTIMIL SOBEK
KOLOVRÁTEK Strohá funkčnost moderní doby a záplava umělých hmot nás naučily znovu objevovat prostou krásu výrobků starých řemeslníků. A tak si přikrášlujeme interiéry chalup i městských příbytků různými starožitnými předměty z ušlechtilých materiálů. Jenže poptávka po nich mnohonásobně převyšuje nabídku, ne každému jsou cenově dostupné, a různé průmyslové napodobeniny zdaleka neodpovídají našim představám. Jedním z takových předmětů je i kolovrátek, a ten, který vám nabízíme, si můžete vyrobit sami a dokonce na něm i vyzkoušet, jak se s ním za dávných časů pracovalo. Celou konstrukci (obr. 1) zhotovíme ze dřeva, vyjma dvou dílů — osy
37
a průvlaku. Všechny spoje lepíme lepidly na dřevo (např. Herkules, Kasein, Umacol, dispersní lepidlo na dřevo Dispercoll RTZ a pod.), takže nepotřebujeme šrouby ani hřebíky. Některé díly kolovrátku je třeba soustružit; to je při troše šikovnosti možné i elektrickou ruční vrtačkou se zařízením pro soustružení dřeva. Na ostatní práce postačí běžné nářadí k opracování dřeva. Jako výchozí materiál je nejvhodnější měkké ohoblované dřevo. Po zhotovení základních tvarů jednotlivých dílů zdobíme dřevo vyřezáváním různých drážek, zářezů a pod. POSTUP PRÁCE Začneme s výrobou řemenice 7, protože je to nejpracnější součást kolovrátku (obr. 2). Na ohoblované
38
prkno tlusté 22 mm narýsujeme postupně čtyři segmenty kola 7.3 v délce 1/4 kruhu, zvětšené o 35 mm pro sčepování. V případě nouze můžeme kolo zhotovit i z šesti, popřípadě osmi segmentů. Dbáme na to, aby léta dřeva byla v podélném směru segmentu. Na jednom konci segmentu vyřízneme drážku a na druhém čep. Z dřevěné kulatiny 0 8 mm nařežeme čtyři kolíky dlouhé 22 mm. Na desce sestavíme segmenty do celku — svrtáme a provizorně zakolíkujeme — zatím bez lepení. Rozměříme a vyvrtáme šest otvorů 0 1 2 mm pro loukotě, tužkou si označíme pořadí segmentů a kolo rozebereme na díly. Nyní vysoustružíme náboj 7.1 a loukotě 7.2. Rozměříme a do nábo-
je 7.1 vyvrtáme celkem šest otvorů 0 16 mm do hloubky 12 mm pro loukotě. Řemenici postupně sestavíme a jednotlivé spoje slepíme. Po zatvrdnutí lepidla otáčením řemenice na ose zhotovíme dlátem na obvodě drážku pro kulatý řemínek 19 (používá se k šicímu stroji). Z ocelového drátu 0 6 mm vyrobíme osu 6 a zatlučeme ji do náboje řemenice tak, aby rovný konec vyčníval 23 mm z širšího konce náboje. Tento spoj musí být pevný. Další, rovněž pracnější částí je rovnač 14. Skládá se z náboje 14.1, ramen 14.2 a průvlaku sestaveného z ložiska 14.3, unašeče 14.4 a osy 14.5. Náboj 14.1 vysoustružíme a pak do něj vyřízneme dvě drážky
Obr. 2
39
40
Obr. 4
41
9 mm široké do hloubky 1 6 mm pro ramena 14.2, která vyřízneme z prkénka 10 mm tlustého. Do ramen vyvrtáme po devíti otvorech 0 2 mm. Průvlak zhotovíme z oceli. Ložisko 14.3 vysoustružíme a v otvoru 0 6 mm vypilujeme dvě drážky 5 mm široké pro ramena unašeče 14.4. Z plechu 5 mm tlustého vyřízneme pilkou na kov základní tvar unašeče 14.4, a pak dopilujeme tvar podle obr. 2. Osu 14.5 uřízneme z drátu 0 5 mm, jeden konec opilovaním zašpičatíme a pak všechny tři části průvlaku spájíme mosazí. Válcovou část ložiska 14.3 (0 12X18) a otvor 0 6 mm pečlivě začistíme pilováním a smirkováním; otvorem bude totiž procházet spřádaná nit. Hotový průvlak narazíme a zalepíme do náboje tak, aby volná část průvlaku vyčnívala 24 mm z náboje, a aby ramena unašeče byla kolmá k ramenům rovnače. Nit pak prochází otvorem v ložisku, mezi rameny unašeče a vzhůru do jednoho z otvorů v ramenu rovnače. Výroba ostatních dílů je zřejmá z obr. 3 a 4.. Závit u napínáku 17 a matice 18 zhotovíme podle svých možností, a to buď jako oblý závit nebo jako metrický M 20. Rybinovou část u napínáku 3 dobře namažeme mýdlem, aby se v drážce stojiny napínák lépe pohyboval. Po zhotovení jednotlivých dílů sestavíme kolovrátek podle sestavy na obr. 1. Jednotlivé spoje klížíme a zajišťujeme klínováním a kolíková-
TRANSPOZIČNÍ KOLEČKO Vítanou pomůckou především pro začínající kytaristy — samouky, jimž obvykle působí potíže odvozování tonálních struktur, může být transpoziční kolečko, které slouží k lepší orientaci ve vztazích mezi hlavními funkcemi tóniny. Je vlastně zjednodušenou a mnohem praktičtější formou transpozičního pravítka. Principem transpozičního kolečka je využití základního uspořádání harmonického pohybu, kadence, což je sled akordů tří hlavních funkcí: IV., V. a I. Trojzvuk na I. stupni má funkci toniky, na IV. funkci subdominanty a na V. funkci dominanty (zde může eventuálně přejít do dominantního septakordu). Jména základních tónů jsou na kolečku uvedena včetně en-
42
ním. Po sestavení kostry ustavíme do otvorů v stojinách 4 a 5 řemenici 7, kterou zajistíme proti vypadnutí kolíkem 20. Naměříme délku řemínku 19 a po navlečení přes obě řemenice řemínek zkrátíme a zasponkujeme
sponkou, která se prodává zároveň s řemínkem. Napínákem pak zajistíme správné napětí řemínku. Roztočením rukou a šlapáním pak vyzkoušíme správnou funkci kolovrátku. IVAR MENTZL
harmonických záměn (pokud se vyskytují v názvech jednotlivých stupňů), a je samozřejmé, že je nutno vyhledat správný enharmonický tvar podle příslušné tóniny: např. H dur ma dominantu na Fis, zatímco stejně znějící Ces má dominantu na Ges. Pokud
jsou uvedeny oba možné názvy tónů v enharmonické záměně, patří horní pojmenování tóninám s křížky, spodní pak tóninám s bé. Výroba kolečka je velmi jednoduchá: na tuhý bílý papír si buď překreslíme nebo přefotografujeme obě ko-
léčka, která pak vystřihneme, případně ještě podlepíme kartonem a uprostřed spojíme nýtem. Stejně jednoduchá je i práce s kolečkem: hráč si v hledané tónině na-
staví k odpovídajícímu tónu toniku, k níž mu kolečko ukáže příslušnou subdominantu a dominantu. Kolečko zachycuje správně i poměr durových a mollových tónin se stejným před-
znamenáním: jedno nastavení kolečka popisuje současně hlavní funkce v C dur i v souběžné a moll. Durové tóniny jsou značeny barevně, mollové tečkované. ING. JIŘÍ KREJČÍ
PŘÍPRAVEK NA NÝTOVÁNÍ PATENTŮ V poslední době se místo knoflíků hodně používají oděvní patenty, které se k látce nepřišívají, ale nýtují. Patenty se u nás sice prodávají v soupravách spolu s přípravkem na jejich snýtování, bohužel kvalita materiálu přípravků je tak špatná, že s nimi dobře snýtujeme tak dva patenty a pak se pracovní hrana důležitá k „zabalení" kraje patentu otřepí, takže přinýtované patenty jsou nevzhledné. Vyplatí se proto vyrobit si přípravek pro nýtování z kvalitního materiálu. Máme pak výhodu, že můžeme kupovat i patenty samostatně, bez nýtovacích přípravků, které se prodávají např. v Maďarsku, NDR a jinde. ... ... Přípravek se skládá ze tří dílů: podložky 1 a dvou nýtovačů 2 a 3. Podložku 1 zhotovíme z mosazi průměru 35 mm podle výkresu. Její tvar je uzpůsoben tak, že ji lze
používat pro patenty s průměrem hlavy 15 až 17 mm. Nýtovače 2, 3 vyrobíme z kvalitní kruhové oceli 0 12 mm. Jejich spodní konce opracujeme do tvaru uvedeného na výkresu. Než se pustíme do nýtování, musíme zjistit, jaký průměr D pružiny mají použité nýty. Podložku 1 položíme tak, aby vybrání bylo nahoře, do něj položíme hlavu patentu a nýtovačem 2 oba vrchní díly stlačíme (viz obr. A). Pro nýtování spodních dílů otočíme podložku 1 o 180° (takže vybrání je dole) a je-li průměr D = 9,5 mm, použijeme nýtovače 2 ( obr. B), pro průměr D = 7,5 mm pak použijeme nýtovače 3 (obr. C). Pokud bychom používali jen patenty s průměrem pružiny D = 9,5 mm, je nýtovač 3 zbytečný a stačí vyrobit jen nýtovač 2. .,, ..., ..< •;, ING. PETR KULDA
43
stroje a nástroje SKLÁPACIE VÝKYVNÉ KOLESO NA DOPRAVU STROJOV V lepšie zariadených dielňach sú aj ťažšie stroje (např. kotúčová píla a pod.), ktoré občas treba dopraviť na vhodnejšie miesto, pri peknom počasí hoci aj mimo dielne, a tam ich pevne osadiť. Ak má stroj štyri kolesá, musíme ho nadhadzovat' do vyžadovaného smeru pákou a na určenom mieste zabezpečiť kolesá klinmi. Je to pomerne prácne a zdĺhavé, a preto je lepšie, keď má stroj vpredu výkyvné koleso. Po tejto úprave bude mať len tri kolesá, vzadu dve na pevnom hria-
44
deli, vpredu jedno otočné sklápacie koleso s ťažným ojom. Skonštruované je tak, že pri sklopení kolesa a zabezpečení čapom sa predná časť stroja nadvihne asi o 3 cm, takže ťažným ojom stroj ľahko dopravíme aj po nie veľmi rovnom teréne. Na mieste potom čap iba vyberieme, stroj zostane stáť prednou časťou pevne na zemi, a je tak dostatočne zabezpečený proti pohybu. Ak sa vyberú obidva čapy, možno výkyvné koleso úplne odpojiť a pripevniť ho na iný stroj. „,„.„
Zhotovenie kolesa je veľmi jednoduché; presné rozmery však neuvádzame, lebo závisia od použitých kolies, od veľkosti a hmotnosti stroja a od materiálu, ktorý máme k dispozícii. Koleso pripevníme do vidlice ohnutej z pásovej ocele. Zboku otočné na vidlicu pripevníme ťažné oje vytvarované z kruhovej ocele. Pripravíme záves kolesa z troch kusov pásovej ocele, ktoré stiahneme zvierkou a vyvŕtame do nich dva otvory na čapy. Strednú platňu závesu privaríme na rám stroja, obidve krajné na rúrku, ktorú privaríme na vidlicu. Aby oje neprekážalo, pripevníme ho retiazkou na hornú časť rúrky. Horný čap zabezpečíme v závese závlačkami. Dolný čap pripevníme na platňu závesu retiazkou, aby sa pri doprave nestratil. SVATOPLUK SLAVÍK
STOLOVÁ FRÉZKA Vhodným doplnením vybavenia dielne domáceho majstra môže byť malá stolová frézka na drevo, ktorá je pomerne ľahká, a dá sa podľa potreby premiestňovať. Skladá sa zo stojana, pracovného stola, závitového náboja, vretena a elektromotora (obr. 1 a obr. 2). Stojan v tvare škatule je zvarený zo 4 mm oceľového plechu a jeho spodná platňa zo 6 mm plechu má na zvýšenie stability tri opierky s gumovým obložením. V čelnej stene má otvor na drevenú zásuvku na náradie a príslušenstvo, nad ktorou je umiestnený spínač a v náprotivnej stene
potom vývody na prívodný kábel a na vývod k motoru. Elektromotor je pripevnený na bočnú stenu štyrmi skrutkami M8 s možnosťou napínania klinového remeňa. Vo vrchnej časti stojana je uložený v puzdre, pevne spojenom s pracovným stolom, otočný závitový náboj, ktorým sa dá pomocou šiestich rukovätí pracovný stôl zdvíhať a spúšťať. Pri sériovej výrobe je stabilná poloha stola zabezpečená krídlovou skrutkou na teleskopickom puzdre. Vreteno je uložené v závitovom náboji na valivých ložiskách, v spodnej časti má remenicu na klinový remeň, vo vrchnej je prispôsobené na inštaláciu pílového kotúča 0 120 mm cez redukčné puzdro alebo kolísavé puzdro na výrobu drážok do šírky maximálne 10 mm a do hĺbky až 40 mm, prípadne dvojnožovej hobľovacej hlavy vysokej 55 mm. Okrem toho je na pracovnom stole zabudovaná prestaviteľná opierka na nastavovanie do hĺbky s bezpečnostným krytom a bezpečnostná poistka na sériové frézovanie. ZHOTOVENIE DIELOV
Stojan 1 zhotovíme podľa obr. 3. Steny stojana 1.1 až 1.4 vyrežeme zo 4 mm hrubého plechu, vyvŕtame otvory a na bočnú stenu 1.3 privaríme rúrku 1.10. Steny stojana zvaríme a privaríme úchytky 1.5. Základňu 1.6 až 1.9 zvaríme z pásovej ocele 5 0 X 6 mm. Na lepšiu stabilitu a čiastočné odpruženie pripevníme na spodnú stranu základné gumové nožičky. Osvedčili sa skrutky 1.11 s gumovou čiapočkou, používané pri zostavovaní senážnych veží (výrobca VŽKG). Pri zváraní skrutiek je nevyhnutné gumovú čiapočku intenzívne ochladzovať vo vodnom kúpeli. Po privarení stien stojana na základňu obrúsime všetky vonkajšie ostré hrany a očistený stojan natrieme základnou farbou a potom vrchným syntetickým emailom. Opierku s krytom 2 vystrihneme a zvaríme z 2 mm hrubého plechu podľa obr. 4. Stôl 3 vyrežeme zo 6 mm hrubého plechu, obidve strany aj hrany obrúsime strojom, vyvŕtame otvory a vyrežeme závity (obr. 5). Kryt remenice 4 ohneme a zvaríme z 1,5 mm hrubého plechu. Zásuvku 5 zlepíme z dreva podľa obr. 6, vonkajšie rozmery musíme dodržať, aby sa zásuvka dala dobre vyťahovať. Na zhotovenie príruby 6 si musíme za-
45
Obr. 1
46
Obr. 2
obstarať výpalok zo 16 mm hrubého plechu s hranou 220 mm (najlepšie na šrotovisku). Po vypálení hrany príruby obrúsime (obr. 5). Ložiskové puzdro 7, závitové puzdro 8, hriadeľ 9, remenice 10 a 11, veká 12, 13, vodiaci čap 14 a vodiace puzdro 15 vysústružíme podľa obr. 5, 6 a 7. : Otvory so závitom M4 vo vekách 12 a 13 uľahčujú demontáž. Vodidlo 16 zhotovíme z tvrdého dreva a naopak, poistku 17 z mäkkého dreva. Podložky 18, 20 a 23 až 29, príložky 19, 33, 34, maticu 21 s dvoma drážkami na segmentový kľúč, závitové puzdro 22, nožovú hlavu 30 a puzdro 32 zhotovíme podľa obr. 4 až 8. Nôž 31 upravíme zo staršieho hobľovacieho noža zbrúsením.
47
Obr. 3
48
Obr. 4
49
Obr. 5
50
Obr. 6
51
Obr. 7
52
v určitej výške. Do stola takisto zaskrutkujeme dve skrutky 40 s pružnou podložkou 52. Na takto zložený stôl osadíme hore nastaviteľnú opierku s krytom 2, ktorú zabezpečíme v určitej polohe na skrutkách 40 príložkou 33 a dvoma krídlovými maticami 47 (obr. 2). Na zvislú časť opierky priložíme dve drevené prestaviteľné vodidla 16; v potrebnej polohe ich pripevníme dvoma zápustnými skrutkami 36 s príložkami 34 a krídlovými maticami 47. Na vrchnú stranu stola musíme ešte priskrutkovať prestaviteľnú bezpečnostnú poistku 17, a to skrutkou 4 1 , príložkou 34 a krídlovou maticou 47. Potom už môžeme zložiť stôl s poháňacou jednotkou, prírubou a stojanom. Do príruby 6 natretej primérom a vo vrchnej časti vrchným syntetickým emailom vsadíme poháňaciu jednotku, ktorú smerom od remenice zabezpečíme v prírube krúžkom 58. Prírubu aj s poháňacou jednotkou potom priskrutkujeme na stojan troma zápustnými skrutkami 36 s podložkami 52 a maticami 49. Do štvrtého otvoru v prírube, ktorý nemá zapustenie, vložíme zospodu skrutku 38 s pružnou podložkou 52 a zhora naskrutkujeme vodiaci čap 14. Na poháňaciu jednotku potom naskrutkujeme závitové puzdro so zdvíhacím stolom tak, aby sa vodiaci čap 14 vsunul do vodiaceho puzdra 15. Pri tejto montáži vyskrutkujeme krídlovú skrutku 45 natoľko, aby nezasahovala do komory vodiaceho puzdra,. Na zavarené skrutky 1.12 v stojane naskrutkujeme štyri matice 50 a nasunieme štyri príložky 19. Do spodnej časti stojana vsunieme drevenú zásuvku 5, ktorá slúži na uloženie nástrojov. Obr. 8
MONTÁŽ Najprv zložíme poháňanú jednotku: na hriadeľ 9 nalisujeme ložisko 61 a hriadeľ aj s ložiskom vsadíme do ložiskového puzdra 7. Komoru medzi ložiskami vyplníme tukom T-U2 a potom nalisujeme aj spodné ložisko 60. Do komory nad ložiskom 61 vsadíme veko 13 s plstenou podložkou 63, vložíme poistný krúžok 56 a proti otáčaniu zabezpečíme veko skrutkou 43. Spodné ložisko 60 zabezpečíme na hriadeli poistným krúžkom 57, vložíme veko 12 so vsadeným Gufero-krúžkom 62, ktoré zabezpečíme ďalším krúžkom 59. Proti otáčaniu zabezpečíme veko skrutkou 43. Potom na spodný hriadeľ osadíme hnanú remenicu 10, vložíme pero 55 a všet-
ko stiahneme príložkou 34 a skrutkou 39. Do takto zloženej jednotky zaskrutkujeme šesť rukovätí 65. Nakoniec ešte zaskrutkujeme skrutku 42; uzatvára kanálik slúžiaci na mastenie dosadacej plochy medzi ložiskovým puzdrom a prírubou 6. Pokračujeme montážou zdvíhacieho stola. Na stôl 3 priskrutkujeme zospodu závitové puzdro 8 štyrmi skrutkami 36 s príslušnými maticami 49 a pružnými podložkami 52. Vopred musíme skontrolovať, či otvor v závitovom puzdre 0 32 mm súhlasí s otvorom stola. Na stôl priskrutkujeme vodiace puzdro 15 zapustenou skrutkou 37. Do vodiaceho puzdra zaskrutkujeme krídlovú skrutku 45, ktorou budeme zabezpečovať stôl
Na hriadeľ motora 66 nalisujeme remenicu 11 pomocou pera, ktoré je súčasťou motora a zabezpečíme ju podložkou 20 a skrutkou 36. Potom motor osadíme na skrutky 1.12 stojana a predbežne ho zabezpečíme štyrmi podložkami 53 a maticami 50. Ďalej osadíme klinový remeň 64, motor na skrutkách posunieme tak, aby remeň bol napätý a polohu motora zabezpečíme dotiahnutím maticou 50. Potom motor elektricky pripojíme. Na miestach, kade stenou stojana prechádza elektrický kábel, sú vývodky 68. V čelnej stene pripevníme ovládaciu hlavicu 67 (elektrický spínač). Na pripojenie motora na sieť 220 V slúži kábel 69. Nesmieme zabudnúť motor pripojiť na kostru; uzemňovací drôt vedieme od uzemňovacej skrutky na kostre motora až k otvoru 0 5 mm v bočnej stene
53
stojana 1.3 (pozri rez K-K na obr. 3), kde drôt pripevníme mosadznou skrutkou 44 s podložkou 54 a maticou 5 1 . Elektrické zapojenie vrátane uzemňovacieho prepojenia radšej zveríme odborníkovi. Kryt remenice 4 natrieme a potom ho pripevníme na prírubu 6 dvoma skrutkami 36 s pružnými podložkami 52 a maticami 49. Nakoniec ešte osadíme na vyčnievajúce konce rúrok 1.10 rukoväti 7 1 , ktoré sa používajú na kormidla detských bicyklov. ZHOTOVENIE A PRIPEVNENIE NÁSTROJOV Na bežné rezanie lát a výrezov používame kotúčovú pílu. Aby sa mohla použiť hobľovacia hlava a kolísavé puzdro, má hriadeľ 0 13 mm; na upnutie pílového kotúča 0 120 mm so stredovým otvorom 0 1 6 mm musíme teda zhotoviť redukčné puzdro 32 s príslušnou podložkou 18 (obr. 8). Zložené redukčné puzdro aj s pílovým kotúčom osadíme na hriadeľ 9 poháňanej jednotky a utiahneme podložkami 28 a maticou 48. Redukčné puzdro vrátane podložky možno osadiť aj v obrátenej polohe. Namiesto pílového kotúča 0 120 mm môžeme použiť aj kotúč 0 140 mm, ktorý má rovnaký stredový otvor 0 16 mm. V tom prípade by sa však museli zväčšiť rozmery opierky s krytom 2 a v stole 3 by sa museli otvory so závitom M6 zhotoviť s väčším rozstupom. Ostatné súčasti by zostali rovnaké. Na sériové vyhotovenie drážok zhotovíme kolísavé puzdro, ktorého zostava je na obr. 1. Na závitové puzdro 22 nasunieme guľovú podložku 23, šikmú podložku 24, pílový kotúč 72, ďalšiu šikmú podložku 25 a podložky 26, 27. Celok zabezpečíme utiahnutím matice 2 1 . Na utiahnutie použijeme segmentový kľúč. Šírku drážok (maximálne 10 mm) nastavíme vhod-
ným vzájomným otočením šikmých podložiek 24, 25. Kolísavé puzdro zabezpečíme na hriadeli podložkou 28 a maticou 48. Na hriadeľ poháňacej jednotky možno osadiť hobľovaciu hlavu, ktorej zostava je na obr. 1. Skladá sa z nožovej hlavy 30 a dvoch hobľovacích nožov 3 1 , ktoré pripevníme šiestimi skrutkami 46. Hobľovaciu hlavu pripevníme na hriadeľ podložkou 29 a maticou 48. Pri otáčaní sa nemá hobľovacia hlava dotýkať stola, lebo potom hoblované drevo nemá na
PŘÍMOČARÁ PILA K VRTAČCE K elektrické vrtačce lze sice zakoupit přídavný nástavec — kmitavou pilu PP 50, ale ta je vhodná jen pro řezání tenčích desek ze dřeva a umělých hmot. Ani s přídavnou okružní pilou nelze řezat materiály tlustší než 35 mm. Abych mohl využít vrtačku i k řezání tlustších materiálů ze dřeva, ale i kovu, zhotovil jsem si přídavný nástavec — výkonnou přímočarou pilu „ocásku".
54
Při použití vhodně upraveného pilového listu lze s pilou řezat dřevěnou kulatinu do 0 150 mm, dřevěné hranoly do tloušťky 150 mm, trubky z umělých hmot do 0 150 mm, ocelové trubky do 0 60 mm při tloušťce stěny do 5 mm, trubky z lehkých kovů do 0 70 mm a kruhovou ocel do 0 12 mm. Nástavec lze použít i při prořezávání stromů (větve do tloušťky 100 až 150 mm) a vyřezávání ve
spodnej časti ostrú hranu. Pri hoblovaní preto musíme pripevniť na stôl tenkú (asi 3 mm) preglejku rozmerov 4 0 0 X 1 3 5 mm. Preglejku pripevníme buď ručnými zvierkami, alebo skrutkou M6 X 20 so zapustenou hlavou, ktorú zaskrutkujeme do otvoru na bezpečnostnú poistku 17. Na záver ešte upozornenie: Pri uťahovaní matice 48 je vždy nevyhnutné na štvorhran hriadeľa osadiť uzavretý kľúč s otvorom 8 X 8 mm, ktorý upravíme z kľúča na bicykle. ALOIS PEŘÍK dřevěných deskách do tloušťky 100 mm. Při řezání je vhodné použít regulátor otáček. Principem návrhu je převod otáčivého pohybu vrtačky klikovým převodem na pohyb přímočarý nerovnoměrně zrychlený. Celkový zdvih smykadla nástavce je 26 mm. Aby se nástavec při řezání nechvěl, je klika opatřena výstředníkem a šmýkadlo odlehčeno. Po otočení listu o 180° je možno řezat i zdola nahoru. Přídavný nástavec (obr. 1) je určen pro elektrickou vrtačku řady EV 513. Lze ho použít i pro jiné typy vrtaček s příkonem alespoň 500 W. V tom případe je třeba upravit rozměry.
POSTUP PRÁCE Klikovou skříň 1 vyrobíme z kruhové oceli 0 80 mm (obr. 2). Skříň nejprve osoustružíme na 0 75 mm v celkové délce a v ose vyvrtáme otvor 0 28 mm. Z jedné strany otvor zvětšíme do hloubky 44 mm na 0 68 mm a 0 70 mm (po zarovnaní čelní plochy). Pak upravíme trubku 0 42 mm, abychom ji mohli zalisovat z boku do skříně. Obrobek klikové skříně upevníme na upínací desku excentricky, kolmo na podélnou osu skříně vyvrtáme otvor, který zvětšíme asi na 0 42 mm tak, aby bylo možné trubku 0 42 mm nalisovat, sejmeme obrobek z upínací desky a trubku koutovým svarem privaríme a svar obrousíme. Pak obrobek upevníme znovu na upínací desku, pečlivě vystředíme a obrobíme boční otvor na 0 36,1 mm. Zhotovíme víko klikové skříně 12 s nepatrným přesahem na 0 68 mm a nalisujeme je do klikové skříně (v bokorysu na obr. 1 není víko 12 kresleno). Vzájemnou polohu víka a skříně označíme důlčíkem a vyvrtáme po obvodu čtyři otvory 0 3,2 mm. Pak upneme obrobek za spodní část do sklíčidla a zvětšíme otvor 0 28 mm pro pouzdro ložiska na 0 40 H7 a zhotovíme drážku pro pojistný kroužek 5. Do hloubky 29 mm zvětšíme otvor 0 40 mm na 0 43 mm pro upínací válec vrtačky a opracujeme pouzdro ložiska z vnější strany podle obr. 2. Křížem provedeme pilkou čtyři prořezy 2 mm široké a 29 mm dlouhé a začistíme jehlovým pilníkem. Je možné také sestavit těleso klikové skříně z trubek a mezikruží jako svařenec a pak obdobně opracovat na soustruhu. V obou případech je bezpodmínečně nutné dbát na to, aby podélná osa klikové skříně byla přesně kolmá na osu boční trubky 0 42 mm. Stahovací objímku 2 zhotovíme z duralu, popřípadě je možné použít stahovací objímku od úhlové brusky BU 125 nebo od nůžek na plech NP 2. Na víku 12 nyní zmenšíme 0 68 na 0 67,8 mm.
Hřídel 4 zhotovíme z oceli podle obr. 3. Závit vyřízneme na soustruhu a zářez šíře 17,2 mm pro rotační nástavec vrtačky buď vyfrézujeme, nebo přesně vypilujeme. Na hřídel 4 nalisujeme ložisko 7 a celek nalisujeme do klikové skříně 1, vložíme podložku 6 vybráním 0 34 mm směrem k ložisku a vše zajistíme pojistným kroužkem 5. Kliku s výstřednikem 9 zhotovíme z ocelového plechu, závit M 1 4 X 1,5 mm vyřežeme na soustruhu při jednom upnutí, vyvrtáme díru 0 10 mm pro čep ložiska ojnice 33, odvrtáme přebytečný materiál a dopilujeme na rozměry podle obr. 2. Z hlazené oceli vysoustružíme čep ložiska ojnice 33 — závit M10 X 1 řežeme na soustruhu, čep odlehčíme vyvrtáním otvoru 0 5 mm v ose čepu. Čep ložiska ojnice nalisujeme do kliky s výstřednikem 9 a zajistíme důlčíkem. Na hřídel 4 nasuneme rozperný kroužek 8. Jeho výška 8 mm je pouze informativní, při konečné montáži je nutné výšku upravit tak, aby se klikový mechanismus se smykadlem pohyboval lehce. Pak kliku 9 našroubujeme na hřídel 4. Ojnice 14 se skládá ze tři dílů — kotouče 0 32 mm, kotouče 0 19 mm a pásové oceli 1 5 X 5 mm, které svaříme elektrodou 4211. Ojnici upneme za větší kotouč do tříčelisťové hlavy soustruhu, vyvrtáme otvor 0 19 mm, vysoustružíme otvor pro ložisko 13 a provedeme zápich pro pojistný kroužek 3 1 . Zároveň obroubíme i dřík ojnice. Pak ojnici upneme na menší kotouč (dbáme, aby osa ojnice byla kolmo na podélnou osu soustruhu), opracujeme menší kotouč, vystružíme otvor 0 9 mm pro pouzdro 21 a dokončíme opracování dříku. Pak ojnici obrátíme a obdobně opracujeme druhé plochy ojnice, nakonec dřík dopilujeme na šířku 14 mm. Pouzdro 21 zhotovíme z bronzu. Nalisujeme ho do ojnice a díru zaskrabeme podle čepu šmýkadla 16.
Aby šmýkadlo 18 nebylo příliš těžké, zhotovíme ho z přesné trubky vnějšího průměru 16 mm a vnitřního 12 mm, do níž nalisujeme nástavec pro upevnění pilového listu a nástavec pro čep šmýkadla 16. Čela trubky zarovnáme a pak na obou koncích trubku provrtáme kolmo na podélnou osu vrtákem 0 5 mm. Oba nástavce z jedné strany osadíme na 0 12 mm (nástavec pro upevnění pilového listu v délce 8 mm a nástavec pro čep šmýkadla v délce 7 mm) tak, aby šly do trubky nalisovat ztuha. Po nalisování obou nástavců do trubky zakápneme otvory 0 5 mm elektrodou a svary začistime. Nástavec pro čep osoustružíme podle obr. 3. Máme-li možnost, zářez pro ojnici vyfrézujeme. Postačí však jej po odvrtání vyříznout a na míru 6,2 mm dopilovat do hloubky 19 mm. Přesně kolmo na podélnou osu šmýkadla vyvrtáme otvor 0 6,5 mm, vsuneme do něho kulatinu 0 6,5 mm a šmýkadlo upneme do svěráku (chráníme ho přitom hliníkovým plechem). Pak pokud možno kolmo na osu vložené kulatiny vyřežeme pilkou v nástavci pro pilový list zářez do hloubky 18 mm, který dopilujeme jehlovým pilníkem na šířku 2 mm. Kolmo na tento zářez vyvrtáme ve vzdálenosti 11,8 mm otvor 0 3,5 mm a od něj ve vzdálenosti 5,5 mm vyvrtáme průchozí otvor 0 4,2 mm pro závit M5. Kolík 29 zhotovíme ze stopky zlomeného vrtáku 0 3,5 mm. Objímku 26 vyrobíme z hlazené kruhové oceli. Držadlo 19 vysoustružíme z kruhové oceli nebo svaříme ze dvou trubek 0 42 mm a 0 34 mm a kulatiny 0 40 mm. Důležité je vrtat a stružit otvor 0 20,5 mm a osazení 0 36 mm při jednom upnutí v soustruhu. Pouzdro 20 je z bronzu a po nalisování do držadla jej výstružníkem vystružíme tak, aby se v něm šmýkadlo posouvalo lehce, ale bez vůle. Kolmo na osu držadla vyvrtáme otvor se závi-
55
Obr. 1
56
Rozpiska materiálu
tem M5, který slouží k mazání smykadla. Těleso držáků stolku 22 zhotovíme z duralu nebo odlitku ze silumínu (vyřazené písty nebo skříně z motorových vozidel). Z jedné boční strany je na soustruhu zarovnáme (odlitek stočíme na 0 80 mm) a upneme je obráceně do upínací hlavy, osoustružíme 0 0,50 mm, vyvrtáme otvor 0 28 mm a do hloubky 10 mm ho zvětšíme na 0 33,1 mm. Po sejmutí Tab. 1. Pilové listy firmy BOSCH
z upínací hlavy odřízneme přebytečný materiál a těleso upneme tak, aby osa držáku stolku byla na osu soustružení kolmo a boky tělesa 22 ze čtyř stran obrobíme. Otvory pro závity M3 vrtáme dodatečně podle otvorů v držácích stolku 23. Ve válcové části vyvrtáme dva otvory 0 5 mm. Těleso držáků stolku 22 nasadíme na držadlo 19 a vyvrtáme důlky v držadle. Vzájemnou polohu obou součástí označíme důlčíkem. Teprve pak vyře-
zeme v tělese držáků závity M6. Držáky stolku 23 vystřihneme z plechu (může být i mosazný), opracujeme a otvory vyvrtáme v obou držácích současně na jedno upnutí. Zahloubení pro šrouby 34 vyvrtáme z obou stran při témže upnutí. Držáky 23 připevníme svěrkou na těleso držáku stolku 22 a vyvrtáme otvory pro závity M3. Pak přišroubujeme držáky stolku čtyřmi šrouby 34. Kyvný stolek 25 vystřihneme z plechu 1,5 mm a na šabloně z pásové oceli 5 0 X 6 X 7 7 mm (na které předem obrousíme hrany dokulata) ohneme ve svěráku kladivem okraje plechu podle obr.3 dokulata. Pak odvrtáme materiál uvnitř stolku — vynecháme části, které se budou ohýbat — a pilníkem výřez dokončíme. Vynechané části ohneme směrem dovnitř a pokud možno přesně vyvrtáme otvory 0 4 mm. Na nýtech 27 zhotovíme zápichy pro pojistné třmenové kroužky a kyvný stolek přinýtujeme na držáky stolku. Proti vypadnutí zajistíme nýty 27 natažením pojistných kroužků 28. Držadlo 19 zasuneme do bočního otvoru klikové skříně 1, ustavíme ve správné poloze a vyvrtáme křížem proti sobě po obvodu čtyři otvory 0 2,5 mm pro šrouby 34. Vzájemnou polohu držadla a klikové skříně označíme důlčíkem, v držadle vyřízneme závity M3, teprve pak zvětšíme otvory v klikové skříni na 0 3,2 mm a zhotovíme zahloubení. Do ojnice 14 zalisujeme ložisko 13 a zajistíme je pojistným kroužkem 3 1 . Na opačný konec ojnice nasadíme šmýkadlo 18, vsuneme čep šmýkadla 16 a zajistíme z obou stran pojistnými třmenovými kroužky 17. Kliku s výstředníkem 9 pootočíme do zadní polohy a ojnici s ložiskem nasadíme na čep ložiska ojnice 33, nasuneme podložku 10 a zajistíme maticí 11. Šmýkadlo namažeme olejem PP80 a navlékneme na ně držadlo 19, které zajistíme čtyřmi šrouby 34. Do vyčnívajícího konce šmýkadla nalisujeme kolík 29, navlékneme objímku 26 a našroubujeme šroub s vnitřním šestihranem 30. Šroub 30 musíme zkrátit a konec na závitové části zpilovat do kužele s vrcholovým úhlem 90°, popřípadě musíme snížit i hlavu, aby nezachycovala o vnitřní stěnu držadla nebo tělesa držáků stolku. Těleso držáků stolku nasadíme na držadlo až po vložení pilového listu. Zajistíme je dvěma šrouby 24. Pilové listy 32 vybrousíme buď z běžných pilových listů na dřevo nebo na kov 1,2 až 1,8 mm tlustých
57
Obr. 2
58
Obr. 3
59
a 200 až 220 mm dlouhých (pro řezání kovu postačí i délka 100 až 120 mm). Pokud použijeme list tlustší, je nutné konec na straně upínání obrousit naplocho na tloušťku 1,8 mm. Upínací rozměry jsou voleny tak, aby bylo možno použít i pilové listy zahraniční výroby. Různé typy pilových listů firmy BOSCH jsou uvedeny v tab. 1. Úprava pilového listu 32 pro uchycení ve šmýkadle je v detailu zobrazena na obr. 1. Nejprve konec listu upravíme na šířku 12,5 mm, pak ve vzdálenosti 11,8 mm od konce naznačíme otvor 0 3,6 mm a s roztečí 5,5 mm (tu je nutné přesně dodržovat) naznačíme otvor 0 3,5 mm. Oba
otvory vyvrtáme a horní roh podle čárkování na detailu odbrousíme. Zuby vybrušujeme tak, aby ostří směřovalo proti kyvnému stolku. Pro řezání tlustších profilů nebo větví stromů zhotovíme zuby hrubší — 4 až 5 mm. Pro tenčí materiály a jemnější řez vybrousíme zuby úměrně jemnější. Pro řezání kovových profilů zhotovíme listy z jednostranně ozubených listů na kov (např. v ceně 6,— Kčs). Před vrtáním je však nutné konec listu odkalit vyhřátím. Vždy dodržujeme směr ostří zubů proti kyvnému stolku. Pro vrtání otvorů do pilových listů je výhodné zhotovit si přesnou šablonu. Pilové listy upevňujeme do smy-
kadla při sejmutém tělese držáků kyvného stolku. List po nasazení zajistíme proti vytažení citlivým utažením šroubu 30. Potom nasadíme a upevníme těleso držáku stolku, nástavec namontujeme na vrtačku, utáhneme šroub 3 na stahovací objímce 2 a nastavíme nižší obrátky vrtačky, čímž je nástroj připraven k provozu. Šmýkadlo občas přimažeme olejem po vyšroubování uzavíracího šroubu 35. Řežeme tak, že jednou rukou nástroj držíme za držadlo 19 a druhou rukou rukojeť vrtačky. Při řezání se doporučuje použít regulátor otáček, zvláště při řezání kovových materiálů. ING. VLADIMÍR VONÁSEK
ULOŽENÍ HŘÍDELŮ V LOŽISKÁCH I U většiny strojů či zařízení, které si kutilové vyrábějí, se vyskytuje nějaká součást (většinou hřídel) uložená v ložiskách. Protože však málokterý kutil ovládá statiku a zásady správného konstrukčního návrhu, dopouští se často v této oblasti hrubých chyb, které mohou vést až k havárii celého stroje. Uveřejňujeme proto hlavní zásady správného uložení strojních součástek v ložiskách, dále jaké typy valivých ložisek jsou pro která uložení vhodná a nakonec i základy lícování jednotlivých součástí. VALIVÁ LOŽISKA Začneme trochou teorie. Hřídel je vlastně nosník, uložený na dvou nebo více podporách. Řešením působení sil na nosník se zabývá část mechaniky zvaná statika. Podíváme-li se na nějaký most — zjistíme, že na jednom z pilířů je uložen na tzv. břitu (pevná podpora), na ostatních pilířích je na válečkách (posuvná podpora). To proto, aby se přizpůsobil změnám délky, závislé na tepelné roztažnosti a na průhybu (obr. 1). Působí-li na nosník síly kolmé, vznikají v obou podporách kolmé vazbové síly, tzv. reakce FA, FB (obr. 2). Je-li síla šikmá (obr. 3), rozloží se na složku kolmou (radiální) Fr a na složku působící v ose nosníku (osovou, axiální) Fa, která se snaží nosník z podpor vysunout — tomu ale zabrání právě pevná podpora (u mostu „břit"), která tuto složku síly zachytí — Fax. U hřídele říkáme pevné podpoře hlavní ložisko. S těmito poznatky se musíme vyrovnat při konstrukčním návrhu uložení hřídele na ložiskách. Hřídel se točí vždy na dvou či více radiálních ložiskách. Ložisko axiální je jen ložisko přídavné, které zachycuje osovou (axiální) sílu na hřídeli, je-li tak velká, že by ji radiální ložisko neuneslo a zadřelo by se. Naše ložiska co do přesnosti nejsou špatná, jejich menší životnost je z velké části způsobena chybným řešením uložení. Valivá ložiska tedy dělíme na ložiska radiální a ložiska axiální. Radiálních ložisek (na těch hřídel „běží") je mnoho typů, od základních až po speciální. Zde se zaměříme jen na ta ložiska, která používáme v domácí dílně — a která by měla být běžně ke koupi. Hlavní typy radiálních ložisek jsou uvedeny na obr. 4. Nejběžnější je jednořadé kuličkové ložisko (a), kuličkové
60
ložisko dvouřadé naklápěcí (b), dále kuličkové jednořadé ložisko s kosoúhlým stykem (c), dvouřadé s kosoúhlým stykem (d), ložisko kuželíkové (e) a konečně ložiska válečková, hlavní typy (f,g). Spadne-li jednořadé kuličkové ložisko a na zem, zůstává vcelku. Stejně i ložiska b, d. Ale jednořadé kuličkové ložisko s kosoúhlým stykem c stejně jako kuželíkové e se rozpadne. U válečkových ložisek se jeden či druhý kroužek vysune. Tyto změny vyznačují v obrázku šipky. Tyto skutečnosti musíme brát v úvahu při konstrukci uložení. Každý typ ložiska má své zásady uložení. Proto také nelze jeden typ ložiska nahradit druhým typem bez současného zásahu do konstrukce uložení. Pozn.: Kroužky válečkových ložisek se proti sobě zcela volně posouvají — jsou to ideální ložiska pro posuvnou podporu. Každý uvedený typ ložiska se vyrábí v několika řadách (velikostech). Záleží na tom, jak velkou sílu (reakci) bude ložisko přenášet (obr. 5). Čím „těžší" je řada, tím je vnějs8tiq průměr ložiska větší, stejně tak i šířka ložiska a velikost valivých tělísek. Při tom hřídelový průměr je stejný. Každé ložisko má hřídelový (vnitřní) kroužek, velký (vnější) kroužek a klícku s valivými tělísky. Pro nás je důležitý hřídelový průměr d, dále vnější průměr D a šířka ložiska B. Z axiálních ložisek přicházejí v úvahu pro použití v domácí dílně jen dva typy těchto „opěrných" ložisek (obr. 6), sloužících k zachycení velké osové síly. Je to jednosměrné axiální kuličkové ložisko a a obousměrné axiální kuličkové ložisko b. Opět platí, že čím vyšší řada, tím jsou rozměry D a H větší, zatímco hřídelový průměr d zůstává stejný. Rozměru H říkáme „výška". PŘÍKLADY ULOŽENI U krátkých hřídelů (1 š 5 d) nehrají deformace žádnou úlohu, takže je můžeme uložit bez ohledu na dva druhy podpor jen na podpory pevné. Použijeme jednořadá kuličková ložiska (obr. 7). Hřídelové kroužky ložiska se opírají na osazení hřídele, vnější kroužky ložiska drží víčka. Vždy však musíme mít na paměti ( a to se týka všech radiálních ložisek), že jeden , kroužek je v klidu, druhý se točí. Točí-li se hřídel, točí se s ním hřídelový kroužek — zatímco vnější kroužek je v klidu. Točí-li se naopak skříň, točí se s ní vnější kroužek — zatímco hřídelový kroužek (a hřídel) stojí. Znamená to.
61
62
že kroužky nesmějí být žádnou součástkou spojeny nakrátko, například špatně navrženým víčkem (obr. 8). Jedno víčko musí být dotaženo na doraz, pod druhým musí být maličká vůle (víčko musí dosedat na kroužek, nikoli na skříň). Proto druhé víčko dotáhneme s citem, zkoušíme volný chod hřídele. Nesmíme křížit kroužky, ložisko by dřelo, hřálo. To postatně snižuje jeho životnost. Víčko může být i ploché a ložisko dotlačí drátěný kroužek — vše záleží na našich výrobních možnostech. Jiné řešení znázorňují obr. 9 a 10. Jsou tu použita jednořadá kuličková ložiska s kosoúhlým stykem, nebo ložiska kuželíková. Oba typy jsou tzv. ložiska párová — lze je použít vždy jen ve dvojici, a vždy musí být k sobě postavená zrcadlově, tedy opačně. Tato ložiska jsou velmi citlivá na správné seřízení, což známe z uložení osky predného kola bicyklu. Dotáhneme-li kónusy moc, kolo se netočí a jsou-li nedotaženy, kolo hrká. Seřízení těchto ložisek je možné jen závitovým řešením, a proto se raději těmto ložiskům v domácí dílně vyhneme. Naopak, výborná jsou tato ložiska u delších hřídelů. Středně dlouhé hřídele (1 = 5 až 15 d) už musí být uloženy na pevné a posuvné podpoře. Začneme opět najbežnejšími ložisky (obr. 11), která se dají použít, je-1 i zatěžující síla k hřídeli kolmá, nebo je-li osová složka šikmé síly malá. Ložisko na levé straně vytváří pevnou podporu, protože hřídelový kroužek je sevřen z obou stran, vnější kroužek také. A totéž ložisko na pravé straně vytváří posuvnou podporu, protože hřídelový kroužek je sevřen z obou stran, ale vnější kroužek je ve skříni posuvný, viz šipky. Potřebnou možnost posuvu zaručují výrobní tolerance, lícování. Na obr. 11 i dalších obrázcích jsou zároveň uvedeny různé způsoby upnutí kroužků ložisek (např. osazením Segerovými pojistkami, kolíky, závlačkami
apod.), které volíme podle svých výrobních možností. Je-li axiální síla větší, použijeme s výhodou ložiska s kosoúhlým stykem (víme, že ve dvojici), která vytvoří pevnou podporu (obr. 12). Mezi krgužky dvojice jednořadých ložisek vložíme drátěný kroužek — dává možnost pozdějšího seřízení už poněkud vybehaných ložisek. Pozor: hřídelové kroužky musí být na hřídeli sevřeny oboustranně, vnější kroužky ve skříni také. Pravá strana je uložena shodně jako u předchozího příkladu — na posuvné podpoře. Místo dvojice ložisek s kosoúhlým stykem lze pro pevnou podporu použít jedno kuličkové dvouřadé ložisko s kosoúhlým stykem (obr. 13). Potřebná citlivost seřízení pak odpadá. Podporu posuvnou na pravé straně tvoří válečkové ložisko, které je ideální pro funkci posuvné podpory. Hřídelový kroužek tohoto ložiska musí být na hřídeli sevřen z obou stran — vnější kroužek ve skříni ale také. Posuv se totiž děje odvalem přímo v oběžné dráze, beze ztrát, a bez nároků na lícovaní. Pozn.: Kdyby kroužek nebyl stranově zajištěn, vysunul by se mimo ložisko, což může zapříčinit havárii. Dlouhé hřídele (1 > 15 d) ukládáme na více podpor, jde-li o přesné vedení. Ale jen jedna podpora může být pevná (hlavní ložisko), ostatní jsou posuvné (obr. 14). Pokud není na závadu možný průhyb hřídele, vystačí i podpory dvě, ale je třeba použít naklápěcí ložiska (obr. 15). Pro naklápěcí ložiska platí stejné zásady uložení jako pro jednořadá kuličková ložiska — tedy vlevo podpora pevná, vpravo posuvná. Nesmíme však zapomenout, že naklápěcí ložiska nesnášejí axiální sílu. V příštím sborníku uveřejníme další příklady charakteristických uložení hřídelů v ložiscích a základy lícování strojních součástí. ING. ZDENĚK OPPL
NŮŽ NA ODIZOLOVÁNÍ KABELŮ Při všech elektrikárskych pracích je třeba odizolovat konce kabelů. V zahraničí jsou speciální nože na odizolování kabelů běžně ke koupi, u nás se však dosud nevyrábějí. Čeká-li nás větší objem elektrikárskych prací, vyplatí se vyrobit si nůž, který práci značně usnadní. Jeho konstrukce je velmi jednoduchá, takže ho lze vyrobit i v méně vybavené dílně. Vlastní nůž vyrobíme nejlépe z kvalitní oceli (např. 19191, 19312). Po vyřezání tvaru podle výkresu nůž zakalíme na 58 až 60 H Re. Neseženeme-li tuto ocel, můžeme použít i materiál 12060, 15241 apod., popřípadě lze použít i vyřazený plátek pilky na železo. Nemáme-li možnost kalit, můžeme nechat nůž v surovém stavu, musíme však počítat s tím, že bude mít kratší životnost. Pro dobrou funkci je důležité správné nabroušení, zvláště špičky — to je nutné vyzkoušet. Rukojeť buď vyřežeme ze dřeva, nebo odlijeme z dentakrylu. FRANTIŠEK CIBULKA
63
NABÍZÍME VAM • Předplatné sborníku Udělej-Urob si sám Sborníky zasíláme poštou až do bytu za nezvýšenou cenu. Vycházejí 4X ročně; výtisk stojí 14,— Kčs, roční předplatné činí 56,— Kčs. Zájemci o předplatné si mohou o složenku napsatina níže uvedenou adresu. • Plánky Kovoobráběcí stroj Malý bazén s filtrací, ohřevem vody a hladinovým osvětlením
29,— Kčs 40,— Kčs
Objednávky přijímá
PROPAGAČNÍ TVORBA Expedice USS Hájkova 1 130 00 Praha 3, tel. 27 93 63
Knižnica Urob si sám — vedúca redaktorka Ing. Gréta Izakovičová UROB—UDĚLEJ SI SÁM
-
,
zväzok 68 s
'
,
Zostavila Ing. Milada Zoufalá
:
MDT 379.826:645
*+
Vydala Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, n. p., 815 89 Bratislava, Hurbanovo nám. 3, v spolupráci s družstvom umeleckej činnosti a výroby Propagační tvorba, Praha 1, Celetná 25, v januári 1989, ako svoju 10 833. publikáciu. Adresa redakcie: Vltavská 16, 150 00 Praha 5; tel. 541 457 řř ;
, *
Zodpovedná redaktorka Veronika Šátorová Technická redaktorka Zora Šinková Graficky upravila Ing. Gabriela Karasová Obálku navrhol Ing. arch. Milan Vlk
<"
v! ,
Vytlačili Polygrafické závody, n. p., Bratislava, Pekná cesta 6 64 strán, 83 obrázkov; 11,72 AH, 11,87 VH © Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1988 1. vydanie. Náklad 170 000 výtlačkov 302 05 063 — 124 — 88 USS Kčs 14,— 510/21; 818
'
w * <, •>
