MALÉ A STŘ EDNÍ PODNIKÁNÍ ING. ANDREA FOLVARČ NÁ

MALÉ A STŘEDNÍ PODNIKÁNÍ

ING. ANDREA FOLVARČNÁ

OSTRAVA 2005

Název: Autor: Vydání: Počet stran: Tisk:

Malé a střední podnikání Ing. Andrea Folvarčná první, 2005 101 tiskárna UNION, Ostrava

Vydala:

Vysoká škola podnikání, a.s. v Ostravě Michálkovická 1810/181 710 00 Ostrava – Slezská Ostrava

Za jazykovou a formální stránku díla odpovídá autor. © Ing. Andrea Folvarčná © Vysoká škola podnikání, a.s. v Ostravě ISBN 80-86764-40-0

OBSAH PŘEDMĚTU

Úvod ........................................................................................................................................... 3 1. Pojetí malého a středního podnikání. Postavení a právní rámec malého a středního podnikání v ekonomice ČR a EU............................................................................................... 7 2. Historický vývoj malého a středního podnikání ................................................................. 15 3. Proces rozhodování o zahájení či nezahájení podnikatelské činnosti, MSP v ČR a Evropské unii, podnikatelské prostředí MSP, stát a MSP........................................................................ 23 4. Strategie a filozofie podnikání ............................................................................................. 31 5. Předpoklady úspěchu v podnikání malých a středních firem. Start do podnikání, specifika podnikatelského záměru, založení firmy (právní a organizační aspekty) .............................. 41 6. Nezbytná dokumentace a účetnictví malé firmy, daně, poplatky a jiné povinné platby...... 49 7. Organizační struktura MSP, specifika personální práce v malé a střední firmě .................. 59 8. Finanční optimalizace, projekt produkce, tržeb a nákladů v malé a střední firmě............... 69 9. Financování a podpora malého a středního podnikání v ČR a Evropské unii ..................... 77 10. Komunikace firmy s bankou, vypracování žádosti o úvěr. Finanční možnosti v sektoru MSP.......................................................................................................................................... 87 Literatura .................................................................................................................................. 93

2

Malé a střední podnikání

ÚVOD

Vážené studentky, vážení studenti,

každý z nás již jistě mnohokrát slyšel tyto, nebo jim podobné věty: Malé a střední podnikání je nedílnou součástí každé vyspělé ekonomiky. Malé a střední podniky jsou ekonomickými a sociálními „plícemi“ společnosti. Malé a střední podniky se podílejí vysokou měrou na zaměstnanosti. Malé a střední podniky nemohou konkurovat velkým podnikům. apod. Jsou-li tyto a další výroky pravdivé či nikoliv, pomůže čtenáři objasnit prostudování následujících kapitol, které se problematice malého a středního podnikání věnují. Pozastavujete-li se hned v úvodu nad otázkami „Proč malé a střední podnikání? Nevím toho dost o podnikání už z předmětu Podnikání a podnik?“ Neodpovím vám! Odpověď na tyto otázky naleznete zcela jistě sami. Ne nyní, ale zcela určitě po prostudování následujícího textu. Problematika malého a středního podnikání byla řadu let posouvána na okraj vědeckého i praktického zájmu v oblasti podnikání. Přes nediskutovatelný přínos malého a středního podnikání pro celou ekonomiku a společnost se této podnikatelské skupině nedostávalo dostatečné a hlavně účinné pozornosti z hlediska jejího významu. Tato situace se nicméně mění. Malé a střední podniky se dostávají v současné době stále častěji do popředí zájmu podnikatelů, vědců, institucí, studentů a celé společnosti. „Malé a střední podnikání je neustálým koloběhem změn. Během na dlouhé trati, naplněné bezpočtem úskalí, nástrah a překážek.“ (Z. Mikoláš, [str.5 ]) O malém a středním podnikání, stejně jako o podnikání obecně můžeme hovořit dlouhé hodiny. Přijměte proto tohoto průvodce jako pomůcku k cestě seznámení se s malým a středním podnikáním či k nalezení odpovědí na vaše otázky. Víte již o malém či středním podnikání své? Jste vy sami v pozici malého a středního podnikatele? Zní-li vaše odpovědi ANO, čtete dál, snad naleznete i vy něco málo „nového“, co v budoucnu budete moci využít. Předložená opora je určena všem studentům Vysoké školy podnikání, a. s. zejména však oboru Podnikání v kombinované formě studia. Její struktura je koncipována na předpokladu, že student již zvládl jak teoretické, tak praktické studium předmětu „Podnikání a podnik“.

3

4


Předmět „Malé a střední podnikání“ je ukončen komisionální soubornou zkouškou na konci 4. semestru společně s třísemestrálním předmětem „Podnikání a podnik“. Účelem této studijní opory není (a ani nemůže být) snaha obsáhnout všechny dostupné poznatky o malém a středním podnikání. Jejím úkolem je být „pomocníkem a průvodcem“ na cestě za poznáním, které je jedním ze smyslů podnikání i celé naší existence. Věřím, že se alespoň pro některé z vás stane zdrojem nových poznatků i impulsem k objevování a snad i poznání.

Ing. Andrea Folvarčná


5

Po prostudování textu budete znát: •

obecné problémy spojené se založením a řízením malého a středního podniku v podmínkách tržní ekonomiky;

•

principy podnikatelského vedení malé firmy;

•

členění malého podnikání z různých hledisek;

•

význam malého a středního podnikání pro společnost;

•

výhody a nevýhody malého a středního podnikání;

•

zdroje a formy financování malých a středních podniků;

•

přístupy k tvorbě vizí a jejich realizaci;

•

možnosti podpory podnikání ze zdrojů států i Evropské unie.

Po prostudování textu budete schopni: •

vypracovat podnikatelský záměr pro založení a nastartování podnikání vlastní (simulované, virtuální) firmy;

•

zhodnotit reálnost a proveditelnost podnikatelského záměru;

•

rozhodovat o možnosti založení vlastního reálného podnikání po ukončení studia, případně během něho;

•

pracovat se získanými vědomostmi z předmětů vztahujícím se k malému a střednímu podnikání v praktických „reálných“ podmínkách;

•

simulovat několikaleté fungování a hospodaření malého podniku;

•

řídit malou firmu,

•

syntetického myšlení.

Prostudováním textu získáte: •

nový pohled na podnikání;

•

přístup k řadě podnikání,

•

možnost zahájení vlastního podnikání;

•

přehled o bariérách či překážkách v reálném podnikání;

•

přehled o právní a organizační problematice zakládání malého podniku;

•

širší pohled na vymezení a vnímání sektoru malého a středního podnikání;

•

přehled o specifikách malého a středního podnikání;

•

možnost týmové a projektové práce.

zdrojů

a

informacím

o

malém

a

středním

Čas potřebný k prostudování učiva předmětu: 26 + 36 hodin (teorie + řešení úloh)

6



1. POJETÍ MALÉHO A STŘEDNÍHO PODNIKÁNÍ V této kapitole se dozvíte: •

o různých vymezeních malého a středního podnikání;

•

o základních pojmech souvisejících s malým a středním podnikáním;

•

kvantitativních kritériích členění podnikání;

•

kvalitativních kritériích členění podnikání;

•

o motivech vedoucích k podnikání;

•

o podnikatelkách rolích a jejich specifikách v sektoru malých a středních podnikatelů.

Budete schopni: •

rozšířit definice základních pojmů podnikání;

•

definovat sektor malého a středního podnikání dle různých hledisek;

•

vyhledávat rozdíly v definování roli v malém, středním a velkém podnikání;

•

syntetizovat znalosti,

•

nacházet souvislosti mezi různými definicemi podnikání.

Klíčová slova této kapitoly: Podnikání, malé a střední podnikání (MSP), malé a střední firmy (MSF), kvalitativní kritéria, kvantitativní kritéria, role podnikatele, motivace k podnikání.

Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 2 + 2 hodiny (teorie + řešení úloh)

7

8


Jedna rada na úvod. Vzpomeňte si na předmět Podnikání a podnik. Setkali jste se v něm s celou řadou pojmů souvisejících s podnikáním. Proto než se začtete do následujících řádků, zopakujte si alespoň ty nejzákladnější pojmy. Že už to bylo dávno? Nevadí. Opakování je matka moudrosti!

Pokud jste si vzali úvodní radu k srdci a zopakovali jste si základní pojmy a definice podnikání, zcela jistě jste narazili také na termíny malé střední a velké firmy. Je tedy zcela zřejmé, že malé a střední podnikání je neoddělitelnou součástí podnikání v obecné rovině, byť je charakterizováno celou řadou specifik. Pro správné pochopení toho, co si vlastně pod pojmem malé a střední podnikání můžeme představit je nutné klasifikovat toto podnikání dle určitých hledisek. Úkol k zamyšlení. Znáte nějakou publikaci či internetovou adresu, která se zabývá problematikou malého a středního podnikání? Pokud Vaše odpověď zní ANO, je to jen dobře. Pokud zní NE, nevadí. Seznámíme se s nimi společně. Mezi nejzákladnější pohledy, na jejichž základě můžeme klasifikovat podnikání patří kvantitativní a kvalitativní hlediska. 1.1 Kvantitativní vymezení malých a středních firem V drtivé většině ekonomik je pojetí MSF chápáno odlišně s ohledem na národní kontext a doposud neexistuje žádná ucelená, všeobecně přijímaná definice malého a středního podnikání. Rozhodujícím hlediskem pro vymezení MSF je obvykle jen počet zaměstnanců (a přesto různé instituce i zde odlišně vymezují pojem MSP - jiné vymezení má např. statistický úřad, OSSZ, ČMZRB apod.). Z tohoto hlediska je proto na místě hlouběji rozebrat podstatu vlastního podnikání malého nebo středního podnikatele z ryze pragmatického pohledu. V rámci Národního programu přípravy ČR na členství v EU – 1999 se ČR zavázala ke sjednocení vymezení pojmu MSP nejpozději ke dni vstupu ČR do EU. Toto vymezení je charakterizováno 3 základními kritérii: • • •

počet zaměstnanců, ekonomická nezávislost, celkový obrat firmy, případně hodnota aktiv.

V tomto duchu byl v ČR v roce 2002 přijat zákon č. 47/2002 Sb. o podpoře malého a středního podnikání, který jasně vymezuje pojem malého a

Malé a střední podnikání středního podnikatele a sjednocuje tuto terminologii s normami platnými v Evropské unii (v novelizovaném znění platném od 15.1.2005). Dle tohoto zákona je vymezen: A) drobný, malý a střední podnikatel • zaměstnává méně než 250 zaměstnanců, • jeho aktiva nepřesahují ekvivalent částky 43 mil. EUR nebo má čistý obrat za poslední uzavřené účetní období nepřesahující korunový ekvivalent 50 mil EUR, • je nezávislý, B) malý podnikatel • zaměstnává méně než 50 zaměstnanců, • jeho aktiva nebo čistý obrat za poslední uzavřené účetní období nepřesahují korunový ekvivalent 10 mil. EUR, • je nezávislý, C) drobný podnikatel • zaměstnává méně než 10 zaměstnanců, • jeho aktiva nebo čistý obrat za poslední uzavřené účetní období nepřesahují korunový ekvivalent 2 mil. EUR, • je nezávislý.

Úkol k zamyšlení. Na internetu vyhledejte zákon 47/2002 Sbírky o podpoře malého a středního podnikání ve znění pozdějších předpisů a pokuste se definovat pojem NEZÁVISLOST! Kdy je podnikatel nezávislý (samostatný) a kdy hovoříme o partnerském vztahu podnikatele? S dalším kvantitativním členěním podnikání se můžeme setkat u různých institucí. Pro ilustraci si uvedeme některé z nich.

Příklad 1.1 Česká statistika (resp. Eurostat) Od 1. 1. 1997 česká statistika se harmonizovala s kvantitativní typologií podnikání Eurostatu a podniky dělí do tří skupin podle počtu zaměstnanců: • •

malé – do 20 zaměstnanců, střední – do 100 zaměstnanců,

9

10

Malé a střední podnikání •

velké – 100 a více zaměstnanců.

Příklad 1.2 OSSZ – Okresní správa sociálního zabezpečení Relativně nejstarší klasifikace organizací (firem), které člení organizace na: a) malé – do 25 zaměstnanců, b) ostatní – s 25 a více zaměstnanci.

Příklad 1.3 Rozdělení podniků dle přidané hodnoty (EU) Jak charta EU, tak výzkumy podnikání potvrzují, že smyslem podnikání je přidaná hodnota. Klasifikovat firmy v ČR podle přidané hodnoty(v mil. Kč): a) b) c) d) e) f)

velmi malá – do 0,4 malá – do 2 střední – do 10 větší střední – do 50 velká – do 200 velmi velká – nad 200 (mil. Kč).

K uvedenému třídění se dospělo jednak na základě analýz tzv. sociálního minima, minimálních mezd a mezd středních a top managerů, jednak ze statistik o odvodech daně z přidané hodnoty.

Část pro zájemce. Pokuste se nalézt v dostupné literatuře další možná kvantitativní členění firem.

Úkol k textu. Definujte malé a střední podnikání dle kvalitativních kritérií. Vyjmenujte alespoň tři hlediska tohoto členění.

Malé a střední podnikání 1.2 Kvalitativní vymezení malých a středních firem Kvalitativní vymezení MSP je rovnocenným a stejně důležitým předpokladem správného pochopení a definování sektoru malého a středního podnikání. I v tomto pojetí se můžeme setkat s celou řadou názorů, které zastávají jednotliví autoři, zabývající se touto problematikou [ Kupříkladu výzkum MSP na EkF VŠB-TU Ostrava zdůrazňuje význam kvalitativních kritérií vymezení MSF a vymezuje následující: • role vlastníka ve firmě (na rozdíl od velkých podniků se u malého a středního podnikatele sjednocují jednotlivé úlohy: správa vlastnických práv, profesionální vedení firmy, výkon profese – kupř. kováře), • substituce produktivních faktorů ve firmě (v MSF převládá pracovně sociální substituce, počet pracovníků se optimalizuje podle sociálně pracovních potřeb, substitučním faktorem je často podnikatel sám), • finanční optimalizace (převažuje optimalizace peněžního toku před kapitálovou optimalizací). Další autoři používají při kvalitativním vymezení MSP přístupy, které však pro rozsah hodnocených znaků a mnohdy i jejich neurčitost nejsou v praxi příliš využitelné. Jedná se o dva základní přístupy a to: a) znakové katalogy a b) typologii. V případě znakových katalogů můžeme o malém a středním podniku hovořit tehdy, jsou-li charakterizovány určitým počtem znaků. Všechny známé znakové katalogy sloužící k odlišení malých a středních podniků od velkých se liší jak svým rozsahem, tak i důrazem, který kladou na jednotlivé rozlišující znaky V případě typologie jde klasifikace malých a středních podniků ještě o krok dále než u prvního přístupu, protože s nahromaděných znaků se vytváří třídy malých a středních podniků, které se všechny významně odlišují od podniků velkých. Tato typologie je přitom založena zejména na znacích osobnosti podnikatele.

Část pro zájemce. V doporučené literatuře ke kapitole 1 se blíže seznamte s existujícími znakovými katalogy a typologií. Považujete toto členění za uplatnitelné v reálné praxi? V řadě publikací se můžeme setkat s dalším kvalitativním členěním, mnohdy však z hlediska všeobecné platnosti diskutabilním.

11

12

Malé a střední podnikání Příklad 1.4 Další členění firem dle kvalitativních hledisek Toto členění vychází z rozdělení podniků na živnostenské, průmyslové, poskytující služby a obchodu a dělí malé a střední podniky do následujících skupin: • malé živnostenské podniky – podnikatel bezprostředně spolupracuje, výjimečně najímá personál, při podnikání mu pomáhají členové rodiny, • střední živnostenské podniky – podnikatel pracuje v oblasti podnikání jen částečně, najímá personál, vyřizuje část administrativy, prodejní činnosti a styk se zákazníky, • velké živnostenské podniky – podnikatel nepracuje v oblasti podnikání firmy, zajišťuje řízení, plánování a organizování, najímá prodejní, technický, obchodní a další personál, • malé průmyslové podniky – jsou charakterizovány pokročilejší dělbou práce, kombinací výrobních faktorů, uniformitou produkce, menším důrazem na řemeslné zpracování a individualizaci potřeb, většinou se jedná o malosériovou výrobu , zaměstnává větší počet pracovníků, • podniky z oblasti průmyslu a obchodu.

Úkol k zamyšlení. Definujte vlastními slovy základní kvantitativními kritérii členění MSF.

rozdíl

mezi

kvalitativními

a

Shrnutí kapitoly. Na malé a střední podnikání nelze pohlížet odděleně, bez znalostí obecných principů a pravidel podnikání. MSP lze definovat a vymezit schopnost

dle a

kvalitativních

různých použití. i

hledisek,

která

MSF

můžeme

kvantitativních

mají

kritérií.

různou

definovat

vypovídací na

Neexistuje

všeobecně přijímaná definice malé a střední firmy.

základě jednotná,

Malé a střední podnikání Otázky: 1. 2. 3. 4. 5.

Dle jakých kritérií můžeme členit malé a střední podnikání? Je legislativně upravena definice malého a středního podnikání v ČR? Vysvětlete pojem „samostatný“ podnikatel. Jak členění dle velikosti podniky OSSZ? Definujte pojem znakové katalogy.

Další zdroje. HECZKOVÁ, M.: Marketing malých a středních firem. Slezská univerzita v Opavě, OPF Karviná 1999. ISBN 80-7248-039-1. KEESE, D. - BALLARINI, K.: Strukturmerkmale kleiner Familienunternehmenanhand regionalisierter Daten. Zeitschrift für KMU 45, str. 251-267. MIKOLÁŠ, Z. – FOLVARČNÁ, A.: Malá a střední firma – manuál podnikatelského vedení. MAJ, Jilešovice 2000. ISBN 80-86458-02-4. MIKOLÁŠ, Z. – FOLVARČNÁ, A.: Úvod do nauky o podnikání a podniku. Vysoká škola podnikání a. s. Ostrava 2003. ISBN 80-900745-02. MUGLER, J.: Podnikové hospodářství malých a středních podniků I. Západočeská univerzita v Plzni. 2001. ISBN 80-7082-729-7. (překlad originálu Betriebwirtschaftslehre de Klein-und Mittelbetriebe, Wien)

13

14



15

2. HISTORICKÝ VÝVOJ MALÉHO A STŘEDNÍHO PODNIKÁNÍ V této kapitole se dozvíte: •

o vývoji malého a středního podnikání v Evropě;

•

o historickém kontextu významu MSF.

Budete schopni: •

uvažovat v širších společnost;

•

začlenit malé společnosti;

•

syntetizovat znalosti,

•

nacházet širší souvislosti mezi různými pohledy a definicemi podnikání.

a

souvislostech střední

podniky

o

významu do

MSP

historického

pro

vývoje

Klíčová slova této kapitoly: Historie podnikání, vývoj malého a středního podnikání (MSP), středověk, vědecká revoluce, průmyslová revoluce, světové války.


16

Malé a střední podnikání Historie malých a středních podniků v Evropě Dnešní formy výskytu malých a středních podniků, stejně jako jejich význam pro společnost a ekonomiku můžeme správně hodnotit pouze v historickém kontextu. MSF jsou stejně jako jiné instituce výrazem kultury dané společnosti, a tím i výrazem kulturních rozdílů mezi jednotlivými zeměpisnými územími a časovými epochami. Vyhodnocením stavu postavení a funkcí, které byly malými a středními podniky v minulosti plněny, lze usnadnit pohled na šance i nebezpečí, před kterými MSP budou v budoucnu stát. Následující přehled dává ucelený hrubý přehled tohoto vývoje. 2.1 Středověk Ve středověké Evropě bylo převládající ekonomickou formou uzavřené domácí hospodářství na bázi feudálního řádu, v němž se zboží potřebné pro každodenní život většinou vyrábělo vlastními silami na jenom statku. Historickým základem malého podnikání se přitom stala řemesla. Impulsem pro vznik a rozvoj řemesel a živností byl nárůst počtu obyvatel v letech 1000 až 1500 n.l. spojený se vznikem a rozvojem měst. Domy řemeslníků ve městech byly organizovány jako malé podniky, kde mistr většinou pracoval sám a jen velmi málo lidí, kteří pracovali pro lokální trh si udržovalo stálý stav pracovníků převyšujících pět osob. Postupný rozvoj řemesel byl doprovázen organizováním řemesel a živností do cechů, které přejímaly řadu správních úkolů a tvořily sociální rámec řemeslníků (kupř. regulovaly výrobu, odbyt, pracovní podmínky, výuku učňů atd.). Postupné rozšiřování církevních zařízení (kláštery, kostely, chudobince, nemocnice apod.) a vytváření podmínek pro pobyt poutníků vedly k nutnosti vyrábět a poskytovat stále širší spektrum zboží, služeb a došlo k rozvoji pohostinství.

Úkol k textu. Ze znalosti české historie srovnejte vývoj v podnikání ve středověku u nás.

2.2 Epocha vědecké revoluce - 16. a 17. století Toto časové období bylo nadále charakterizováno formou uzavřeného domácího hospodářství. Nové technické vynálezy a vědecké poznatky sebou přinesly tendence ke změně společnosti. V 17. století dochází k výraznému upevnění postavení řemesel, zvýšení poptávky po řemeslných i obchodních zařízeních. Cechy se z počátku k novým technickým podmínkám stavěly odmítavě, z obavy rostoucí konkurence, postupně však i ony začaly nové poznatky a vynálezy využívat ve svůj prospěch.

Malé a střední podnikání Do této epochy spadá také vznik systému faktorů, kdy samostatné drobné podniky nebo jednotlivé pracovní síly pracovaly pro komerčního faktora, obchodníka, který prostřednictvím dalších faktorů, meziobchodníků a komisionálních agentů, rozděloval na bázi kusové práce suroviny a nástroje. Za poskytnutí těchto pomůcek si nechával část výdělku pracovní síly a následně shromažďoval a dále distribuoval polotovary či výrobky k dokončení nebo prodeji. Řada malých podniků v této době byla zadlužená, a tím i závislá na tomto obchodníkovi – faktorovi. To vedlo k situacím, že malý podnik pracoval za velmi nízký výdělek a výlučně pro určitého obchodníka. Tento systém faktorství je považován průkopníka industrializace a za předchůdce továren. Úkol k zamyšlení. Lze v dnešním podnikání nalézt určitou podobnost s touto érou vývoje malého a středního podnikání?

2.3 Pozdní 18. a rané 19. století – průmyslová revoluce V tomto období poprvé dochází k útlumu řemesel. Tradiční forma „uceleného domu“, stejně jako cechy, byly v důsledku do této doby neznámého rozdělení práce a bydlení postupně opouštěny. V důsledku konečného rozpuštění Svaté říše římské (1806) byly omezeny autonomní právní řády cechů a řemeslníkům bylo umožněno osamostatnit se mimo oblast působení cechů. Toto období přineslo vznik manufaktur, které přinesly zásadní přelom v organizování výroby. V polovině 18. století existoval ještě relativně malý počet rozptýlených manufaktur, na přelomu 18. a 19 století nastoupil nový, tovární způsob výroby, kde vedle individualizované a zakázkové produkce vznikla hromadná a velkosériová výroba. Industrializace nepředstavovala v této době pouze vznik továren, charakterizovaných dělbou práce a společným financováním. Ve svém důsledku podmiňovala vznik a expanzi sektoru služeb, které byly s výjimkou systému dopravy produkovány výhradně v malých podnicích. Ve stále větší míře vznikaly služby blízké ekonomice (např. obchod a finanční instituce) a služby obyvatelstvu (řemeslnické a domácí – např. holiči, hotely, právnické kanceláře apod.). Vedlejší podmínkou rozvoje industrializace byla existence infrastrukturních služeb (doprava, výchovná a vzdělávací zařízení, zásobování atd.). Tento sektor služeb dokázal s produkujícími řemesly udržet krok a někdy je dokonce předstihl. Tržní realita této doby samostatným drobným řemeslníkům příliš nepřála, přesto však bez nich bylo fungování ekonomiky nemyslitelné (kupř. řemeslo a živnost byly nejdůležitějším finančním zdrojem při akumulaci kapitálu).

17

18

Malé a střední podnikání Úkol k zamyšlení. Která konkrétní řemesla se mohla vzhledem k rozvoji infrastrukturních služeb rozvíjet i přes jejich všeobecný útlum? Svou odpověď si pokuste zdůvodnit.

2.4 Rozvoj průmyslové společnosti v 19. století Industrializace pokračovala v jednotlivých evropských státech s různou intenzitou. Vedoucí úlohu v průmyslové výrobě měla Anglie, svoboda živností byla postupně prosazována v jednotlivých zemích. V Prusku došlo ke zrušení povinnosti být členem cechu v roce 1810, v celé Německé říši po přechodných omezením následovalo prosazení svobody živností až v roce 1871. V Rakousku-Uhersku přinesl podstatnou změnu a uvolnění podnikání až rok 1859, kdy byl vydán živnostenský řád. Podle tohoto řádu byl živnostníkem každý, kdo provozoval určitou zamýšlenou, usměrňovanou, pravidelnou, k výdělku směřující, na vlastní vrub a nebezpečí provozovanou činnost. Živnosti se rozdělovaly na reálné (mohly se předvést) a osobní (nebylo možné je předvádět), dále na svobodné, řemeslné a koncesované. V roce 1883 došlo v RakouskuUhersku následně k novým omezením v novém živnostenském zákoně v souvislosti se zavedením řemeslnických živností a osvědčení způsobilosti.

Část pro zájemce. Vyhledejte v dostupných zdrojích definici živnostenského podnikání v její platné legislativní úpravě. Pokuste se o srovnání s definicí živnostníka dle Živnostenského řádu z roku 1859.

V období rozvoje průmyslové společnosti dochází v řemeslech také k nárůstu zaměstnanosti, i když s podstatně menší rychlostí než v průmyslu. V souvislosti s rozvojem měst prochází rychlým růstem živnosti v potravinářství a stavebnictví. Jiné živnosti procházejí fází restrukturalizace (kupř. zavedení obuvnických strojů kolem roku 1870 přesunulo výrobu především do továren, obuvnické řemeslo však nezaniklo, ale restrukturalizovalo se v živnost opravárenskou). Přes vcelku příznivý vývoj v oblasti řemesel a živností se především ve vztahu k 2. polovině 19. století hovoří o tzv. „krizi řemeslnického stavu“. Tato krize je charakterizována hlavně krizí domácí práce (kupř. jeden přádací stroj nahradil 200 ručních přadláků, což vedlo například v Německu, kde ještě roku 1850 existovalo 250 tisíc domácích dílen v textilním odvětví, ke snížení jejich počtu v roce 1880 už jen na 30 tisíc).


19

Je možné říci, že přelom 19. a 20. století byl ukončením procesu potlačování živnostenských oborů, kdy za pocitem úplného potlačení velkými podniky následovalo uvědomění si práva na existenci tržního segmentu malých živnostenských podniků a smysluplného vzájemného doplňování masové a individuální výroby.

Úkol k zamyšlení. V čem je možné najít podobnost s dnešní „krizí“ malého a středního podnikání? V čem lze vidět naopak odlišnosti?

Část pro zájemce. Z dostupné literatury nastudujte a následně stručně charakterizujte vývoj malého a středního podnikání v Evropě v období první a druhé světové války.

Pro ilustraci několik příkladů Příklad 2.1 Tabulka č. 2.1: Velikostní struktura průmyslových podniků a výrobních řemesel v českých zemích v roce 1930 (Pramen: Československá statistika. Svazek 117118, tabulky č. 4-5, Praha 1935) Podniky Velikostní skupiny podniků všechny podniky do 5 pracovníků 6-10 pracovníků 11-20 pracovníků 21-50 pracovníků 51-100 pracovníků nad 100 pracovníků

počet 319 078 282 817 16 886 7 616 6 452 2 681 2 626

Pracovníci % 100,00 88,64 5,29 2,39 2,02 0,84 0,82

počet 2 041 467 508 163 123 914 110 516 204 977 187 021 906 876

počet pracovníků % na 1 podnik 100,00 6,40 24,89 1,80 6,07 7,34 5,42 14,51 10,04 31,77 9,16 69,76 44,42 345,35

20


Příklad 2.2 Tabulka č. 2.2: Regionální rozdíly mezi podniky v průmyslu a výrobních řemeslech v roce 1930. Celkový počet podniků v průmyslu a výrobních řemeslech

Celkový počet pracovníků v průmyslu a výrobních řemeslech

Průměrný počet pracovníků

Pražská průmyslová oblast

29 383

271 206

9,23

Plzeňská průmyslová oblast

4 872

64 753

13,29

Brněnská průmyslová oblast

10 267

100 306

9,77

Ostravská průmyslová oblast

8 208

146 437

17,84

Západočeská průmyslová oblast

18 938

113 250

5,98

Severočeská hnědouhelná oblast

13 830

157 521

11,39

Liberecko-jablonecká průmysl. oblast

20 191

116 908

5,79

Textilní oblast severovýchodních Čech

10 560

92 822

8,79

Severočeské textilně sklářské oblasti

11 566

62 688

5,42

Průmyslová oblast

na 1 podnik

Úkol k zamyšlení. Pokuste se zanalyzovat uvedené příklady. Lze najít souvislosti vývoje podnikání v minulosti se stavem malého a středního podnikání dnes v těchto oblastech?

Shrnutí kapitoly. Vývoj malého a středního podnikání má své historické kořeny. Historie MSP nám ukazuje řadu cest, kterými malé a střední firmy ve svém vývoji prošly, ale také řadu podobností se současným stavem malého a středního podnikání nejen v Evropě, ale také u nás. Vznik, rozvoj, ale i útlum živností úzce souvisí s rozvojem různých forem podnikání.


Otázky: 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Ve které historické etapě vývoje společnosti můžeme hovořit o položení základů malého a středního podnikání? Ve kterém století dochází k největší expanzi řemesel? Definujte pojem faktor. Stručně charakterizujte pojem industrializace. Jak zasáhla průmyslová revoluce do rozvoje řemesel? Definujte živnost dle Živnostenského zákona.

Další zdroje. HECZKOVÁ, M.: Marketing malých a středních firem. Slezská univerzita v Opavě, obchodně podnikatelská fakulta. Karviná 1999. ISBN 80-7248-039-1. HISRICH, R., D. – PETERS, M., P.: Entrepreneurship: Starting, Developing and Managing a New Eterprise. The McGraw-Hill C., Boston 1995. ISBN 0-256-14147-9. CHODASOVÁ, A. – BUJNOVÁ, D.: Podnikanie v malých a stredných podnikoch. Ekonóm, Bratislava 1998. ISBN 80-225-0961-2. LACINA, V.: Velká hospodářská krize v Československu (1929-1934). Praha 1934 MUGLER, J: Podnikové hospodářství malých a středních podniků I. Západočeská univerzita v Plzni. 2001. ISBN 80-7082-729-7. (překlad originálu Betriebwirtschaftslehre de Klein-und Mittelbetriebe, Wien)

21

22



23

3. PROCES ROZHODOVÁNÍ O ZAHÁJENÍ ČI NEZAHÁJENÍ PODNIKÁNÍ V této kapitole se dozvíte: •

krocích, které by měl zájemce o podnikání uskutečnit, než vstoupí do podnikání;

•

o motivech vedoucích k zahájení podnikání;

•

nejčastějších bariérách před vstupem do podnikání;

•

nejčastější formě podnikání – živnosti;

•

o podnikatelských podnikatele.

rolích

z pozice

malého

a

středního

Budete schopni: •

definovat zájemce o podnikání;

•

rozšířit definice základních pojmů podnikání;

•

definovat živnost, podnikání a rozdíl mezi nimi;

•

syntetizovat znalosti;

•

definovat hlavní bariéry vstupu do podnikání;

•

pomoci rozhodovat sobě nebo jiným při rozhodování o zahájení podnikání.

Klíčová slova této kapitoly: Zájemce o podnikání, začínající podnikatel, motivace, dovednosti, znalosti, motivy, úspěch, podnikatelské role, bariéry při zahájení podnikání.


24

Malé a střední podnikání Zamysleli jste se někdy nad otázkou „Neměl bych začít samostatně podnikat?“ Většina z vás zcela určitě ano. K uskutečnění skutečného kroku k vlastnímu podnikání se však odhodlalo několik z vás. Zamysleme se společně nad hlavními důvody.

3.1 Charakteristika zájemce o podnikání V současné době, ale i v budoucnu se budou lidé stále častěji rozhodovat o svém uplatnění na trhu práce. K řešení této situace nedochází pouze při startu produktivního věku, ale i z důvodu ztráty zaměstnání, při snaze o využití nových příležitostí, téměř v průběhu celého života. V této situace se člověk rozhoduje pro jednu ze základních rolí: zaměstnanec, podnikatel nebo osoba žijící z podpory státu či jiných. Charakteristickými potřebami osob, uvažujících o zahájení podnikání, jsou specifické informace, znalosti a dále meze nejistého a nedůvěra. Tyto specifické potřeby si vyžadují vyvinout i specifické poradenství a volit specifické metody, které mu při tomto rozhodování pomohou. Úkol k textu. V okolí svého bydliště, školy, pracoviště vyhledejte alespoň tři instituce, které se zabývají poradenstvím pro začínající podnikatele. Proveďte stručnou analýzu jejich činnosti. Podnikatel nemůže žít bez úspěchu. Jeho dosažení je naštěstí v jeho moci, poněvadž úspěch je dosažení cíle, který si předem stanovil (naplánoval). Bez plánování nelze dosáhnout úspěchu v žádné z fází rozvoje podnikání. 3.2 Nultá fáze podnikání – „Být či nebýt“ Samotné rozhodování o tom, zda začít či nezačít podnikat je součástí tzv. nulté fáze podnikání (často nazývané také jeho prologem). Tento prolog začíná zájmem o podnikání a končí uvědoměním si motivu, zda vůbec nebo proč začít s podnikáním. Zájemce o podnikání se seznamuje s podnikáním, hodnotí jeho výhody a nevýhody a především jeho proveditelnost. Úspěch zájemce o podnikání ve standardní formě spočívá v dosažení těchto cílů: ♦ Vědomě jsem se rozhodl, že začnu (nezačnu) podnikat. ♦ Vím co od podnikání mohu očekávat a odpovídá to mým potřebám a představám. ♦ Ověřil jsem si svůj podnikatelský nápad a dovedu formulovat svůj podnikatelský záměr.

Malé a střední podnikání ♦ Vím co mám dělat teď, po svém strategickém rozhodnutí: začít či nezačít podnikat.

3.3 Bariéry začínajícího podnikatele Podnikání nelze nařídit ani naplánovat. Lze je však vyvolat nebo usnadnit. Vychází z vnitřní aktivity podnikavého člověka, která může být utlumena nebo úplně potlačena různými bariérami a negativním prostředím. Protože člověk se rodí jako podnikavý, je tento problém řešitelný s vysokou pravděpodobností úspěchu. Aby byl proces odstraňování bariér cíleně daný, je třeba jej poznat, systematizovat a najít cestu jak je odstranit nebo překonat. U zájemců o podnikání se setkáváme s následujícími nejčetnějšími bariérami: Psychologické bariéry: O podnikání vím málo a proto se ho obávám. Netroufám si s podnikáním začít. Nevím vlastně co chci a nemám jasnou představu o své budoucnosti. Nevím co podnikatel dělá, co se od něj očekává. Nevím jestli mám odpovídající osobní vlastnosti, vědomosti a dovednosti. Podnikání se nedá naučit. Mám negativní myšlení atd.

Část pro zájemce. Proveďte své vlastní hodnocení možných psychologických bariér při rozhodování o zahájení Vašeho vlastního podnikání.

Informační a administrativní bariéry: Nevím jaké informace budu při zahájení podnikání potřebovat a nevím, kde je zjistím. Mám obavu z úřadů a nedovedu řešit administrativní a právní záležitosti. Nevím kde hledat pomoc při rozhodování o podnikání atd. Marketingové a obchodní bariéry: Nevím jak zvolit předmět podnikání. Neumím prodávat. Mám sice podnikatelské nápady, ale nevím který si mám zvolit atd. Manažerské bariéry: Ještě jsem nikoho neřídil.

25

26

Malé a střední podnikání Nemám představu o tom, jak založit a řídit podnik. Kdo mi povede účetnictví atd. Zdrojové bariéry: Nemám dostatek kapitálu a jiných potřebných zdrojů. Jak se dostat ke zdrojům (dostupnost podnikatelských zdrojů) atd.

Část pro zájemce. Proveďte své vlastní hodnocení dalších možných bariér při rozhodování o zahájení Vašeho vlastního podnikání.

Výčet bariér není konečný a předpokládá se, že bude živý, tj. stále aktualizovaný s oceněním významnosti jednotlivých bariér. Zájemce o podnikání nedovede zpravidla formulovat své bariéry a i zde by měl pomoci poradce. Zájemce o podnikání obyčejně redukuje své bariéry na zdroje (nemám dost peněz) a na negativní podnikatelské prostředí.

Položme si společně otázku „V čem by poradce měl nebo mohl začínajícímu podnikateli pomoci?“. Vymezme si základní oblasti, kde se poradce může uplatnit. Obecněji řečeno „Na co by se měl začínající podnikatel zaměřit?“.

A) Práce s podnikatelskými příležitostmi Podnikatelská příležitost je časově a podmíněně ohraničená právní možnost nebo dokonce chvíle pro realizaci nějakého podnikatelského cíle. Je nejen možností, ale zároveň impulsem a stimulem, které skýtají výhradnost a prospěšnost. Příležitost se nejen zcela výjimečně vytvoří a vynoří sama. Většinou se musí vytvořit činností. Zájemce o podnikání by měl mít pozitivní postoj k příležitostem. Každá změna je příležitost. Kompasem při hledání a vytvoření příležitostí je porozumění podstaty businessu a přijetí koncepce: „má práce, mé podnikání je službou pro jiné lidi“. Jedná se zejména o: • Rozeznání příležitosti • Vyhodnocení příležitosti • Dovednost využít příležitosti


Úkol k zamyšlení. Pokuste se zamyslet nad následujícím tvrzením: „Nejvíce příležitostí je schovaných v nespokojenosti, problémech, zkouškách a výhrůžkách.“.

B) Seznámení se základními podmínkami podnikání a pojmem „životnost“ Základní podmínky živnostenského podnikání vymezuje zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Tento uvádí: „Živnost je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem.“ Za živnost se považuje samostatná ekonomicko-právně-organizační jednotka ve vlastnictví jednoho nebo více podnikatelů s omezeným počtem pracovníků a relativně malým výrobním kapitálem a ročním obratem. Živností lze provozovat řemesla, obchod, cestovní ruch a služby.

Příklad 3.1 Malé a střední řemeslné závody jsou hlavním polem působnosti živnostenského zákona. Řemeslné živnostenské podnikání tvoří zhruba 126 uznaných řemesel. Zatím nejvýznamnější oblastí drobného podnikání je průmysl a obchod, včetně pohostinství. Praxe ukazuje, že malé a střední podniky dokáží mnohem efektivněji zajišťovat některé funkce, které jsou nutné pro chod velkých podniků. Jde o činnosti zpracování dat, vývoj software, výzkum a vývoj některých komponentů, stravování zaměstnanců a podobně.

Část pro zájemce. V dostupné literatuře (zákony, učebnice, jiné publikace apod.) nastudujte základní podmínky, které musí konkrétní osoba splňovat, aby mohla začít samostatně podnikat.

3.4 Uvědomění si rolí a základních rysů malého a středního podnikatele Nejvýraznějším charakteristickým rysem drobných živnostenských podniků je vazba na vlastnictví jedné rodiny nebo osoby podnikatele. Majitel firmy přitom vede firmu na vlastní odpovědnost, riziko a jeho hospodářská existence a existence zaměstnanců závisí na osudu podniku, který vlastní.

27

28

Malé a střední podnikání Dalšími základními rysy malých podniků jsou : • • • • • • •

tržně orientované cíle, autoritativní a přímý management (bez liniových struktur), minimální plánování, nedochází k výzkumu trhu, zdroje vlastní nebo půjčené z banky, zaměstnanci mají jednodušší motivace, tvoří se osobní vazby k vedoucímu, dochází mnohdy k vysokému nasazení, neboť vlastník si hlídá činnost zaměstnanců, menší vliv odborů, rozmanitost předmětu podnikání.

U středních podniků jsou základními rysy: • • • • •

intuitivní ad-hoc strategie, osobní konzultace managementu s malými týmy specialistů, případně externistů, dochází ke krátkodobému a nepravidelnému plánování, výzkum trhu se provádí pouze někde a nepravidelně, zaměstnanci mají osobní vazby v rámci oddělení, ne však vůči managementu a jiným oddělením, existuje větší vliv odborů.

Malé a střední podnikání je možné odlišit především ve vztahu k vlastnictví a množství prostředků k činnosti, neboť firma, která je malým podnikem, obvykle vyrábí méně než střední firma. Obdobné srovnání můžeme provést u středních a velkých podniků. Z pohledu plánování a určení cílů jsou výše uvedené údaje, také logicky stanovené, neboť k jejich vyhotovení je třeba zhodnocovat zdroje a lze současně říci, že malé a střední podniky jsou mnohem flexibilnější, neboť v nich existují lepší organizační struktury.

Korespondenční úkol č. 1. Ze studia předmětu Podnikání a podnik si zopakujte následující pojmy: podnikatelský úspěch, účelnost, účinnost, 7 základních rolí podnikatele, motivace, push a pull motivy. Následně se pokuste stručně definovat jednotlivé podnikatelské role v případě malého podnikatele. Zpracujte písemně v rozsahu 1 až 2 strany formátu A4.


29

Shrnutí kapitoly. Každý, kdo se rozhoduje pro zahájení samostatného podnikání stojí před celou řadou otázek, na které musí najít odpověď. Měl by provést autodiagnózu motivů vedoucích k rozhodnutí o zahájení podnikání, pochopit základní role, které z pozice podnikatele bude muset přijímat a vykonávat, definovat bariéry, které mu v zahájení podnikání

brání.

Tento

proces

sebepoznání

je

nezbytným

předpokladem pro přijetí rozhodnutí, zda začít či nezačít podnikat.

Otázky: 1. Vyjmenujte 7 základních rolí podnikatele. 2. Definujte push a pull motivy v podnikání MSF. 3. Co je to autodiagnóza? 4. Jaké jsou základní rysy malého podnikatele? 5. Jaké jsou základní rysy středního podnikatele? 6. Definujte alespoň 10 konkrétních bariér začínajícího podnikatele.

Další zdroje. JÜNGER, J. – FIALOVÁ, V.: Podnikání a podnik I. Vysoká škola podnikání, a. s., Ostrava 2004. ISBN 80-86764-07-9. HISRICH, R., D. – PETERS, M., P.: Entrepreneurship: Starting, Developing and Managing a New Eterprise. The McGraw-Hill C., Boston 1995. ISBN 0-256-14147-9. HUMLOVÁ, V. – POCZATKOVÁ, B. - FIALOVÁ, V.: Podnikání a podnik II. Vysoká škola podnikání, a. s., Ostrava 2004. MIKOLÁŠ, Z. – FOLVARČNÁ, A.: Malá a střední firma – manuál podnikatelského vedení. MAJ, Jilešovice 2000. ISBN 80-86458-02-4. MIKOLÁŠ, Z. – FOLVARČNÁ, A.: Úvod do nauky o podnikání a podniku. Vysoká škola podnikání a. s. Ostrava 2003. ISBN 80-900745-02.

30



4. STRATEGIE A FILOZOFIE PODNIKÁNÍ

V této kapitole se dozvíte o: •

různých filozofiích podnikání;

•

tvorbě podnikatelských vizí;

•

permanentním aktualizaci podnikání;

•

postupech při zahájení podnikání.

Budete schopni: •

porozumět různým přístupům k vymezení filozofie podnikání v MSF;

•

vytvořit vlastní podnikatelskou vizi a pracovat s ní;

•

tvořit identitu firmy;

•


•

definovat podnikatelský záměr a podnikatelský plán.

Klíčová slova této kapitoly: Filozofie podnikání, podnikatelská vize, firma, podnikatelský záměr, podnikatelský plán, informace, založení firmy .


31

32

Malé a střední podnikání 4.1 Podnikatelská strategie

O strategiích i filozofiích, se kterými se můžeme v podnikání setkat jste se již dověděli v předmětu Podnikání a podnik. Zopakujte si základní pojmy, se kterými jste se v souvislosti s vymezením podnikatelské filozofie seznámili. Ptáte se proč stále opakujeme? Odpověď je jednoduchá. Pochopení obecných principů podnikání je nezbytným předpokladem získávání dalších vědomostí a syntetického myšlení. Než začnete číst další kapitolu, zalistujte v opoře Podnikání a podnik, otevřete své poznámky a „provětrejte“ své dosavadní znalosti.

Strategie firmy je definována z různých úhlů pohledu. Například „strategie podniku je otevřeným, aktivním systémem, který rychle reaguje na nové příležitosti vznikající v jeho okolí, čímž vytváří podmínky pro využívání příležitostí a dosahování stability podniku, jeho trvalé efektivnosti a prosperity“.1) Strategie má pro podnik velký význam, strategické řízení úzce souvisí s běžným řízením firmy a tudíž ovlivňuje její každodenní chod. Je žádoucí, aby si vedení firmy osvojilo principy strategického myšlení, protože jedině tehdy se může vyhnout rizikům nebo je alespoň omezit. „Strategii podniku můžeme tedy obecně chápat ve třech směrech: - stanovení základních rozvojových procesů podniku, - nástroj dlouhodobého vytváření potenciálu podniku, - základ běžného řízení všech operací. Strategie podniku musí plnit dva cíle: - určit způsob dlouhodobého získávání a využívání trhů, - směřovat podnik k vytváření zisku a zajišťování likvidity.“ Každý podnik (firma) se pohybuje v podmínkách neurčitosti prostředí. Strategie firmy by měla rovněž napomoci vyhnout se předvídatelným rizikům a eliminovat dopady rizik, jež předvídat nelze. Tyto obecné principy platí pro malého a středního podnikatele ještě intenzivněji, neboť podnikatelská rizika jsou v jeho případě velmi často současně i riziky osobními. Jiný náhled na podnikovou strategii nalezneme v knize M. Kubra. „Podniková strategie se definuje jako reakce organizace na příležitosti, výzvy a hrozby okolí, která je v souladu s jejími schopnostmi a zdroji. Strategie není cílem sama o sobě, ale souborem cest a alternativ k dosažení základního organizačního cíle v budoucnosti.“


33

Úkol k zamyšlení. Zamyslete se nad otázkou „Musí malý podnikatel vytvářet strategii?“. Svůj názor se pokuste racionálně zdůvodnit.

svou vlastní

Část pro zájemce. Ve Vám dostupné literatuře vyhledejte problematiku tvorby strategie. Podařilo se Vám nalézt další definice? V čem se liší?

4.3 Slaďování podnikatelské strategie, taktiky a běžné činnosti malé a střední firmy Každodenní podnikatelská činnost je zarámována do principiálních (zásadních, „osudových“) směrů vývoje firmy. Strategické potenciály a procesy jsou korigovány taktickými reakcemi, pravidly a technikami pro realizaci běžných podnikatelských aktivit v souladu se strategií firmy. Taktika působí jako určitý hybný moment, resp. katalyzátor, vyrovnávající rozdíly mezi strategickými cíli, úkoly a běžnou podnikatelskou realitou. Úkol k textu. Narazili jste v rámci „provětrávaní“ svých znalostí na pojmy strategie, taktika, procesy, činnosti? Pokud NE, zopakujte si je.

Slaďování strategie, taktiky a běžné činnosti malé a střední firmy se promítá do permanentní aktualizace podnikání. Jednu z metod použitelnou pro tuto aktualizaci, označovanou jako metoda permanentního slaďování strategie, taktiky a běžné činnosti malé a střední firmy se zaměřením na tvorbu podnikatelského projektu, vypracoval na základě svých praktických a výzkumných aktivit Z. Mikoláš. Tato metoda pokrývá všechny rozhodující oblasti firemní činnosti, kterým malý a střední podnik při zpracování strategie (resp. projektu) nutně musí věnovat pozornost. Zpracování podnikatelské strategie (resp. projektu) můžeme rozdělit do následujících třinácti kroků:

podle této metody pak

1. krok: Filozofie podnikání a identita firmy. 2. krok: Postavení, charakter a právní rámec malé a střední firmy. 3. krok: Firemní dokumentace a účetnictví malé a střední firmy.

34

Malé a střední podnikání 4. krok: Daně, poplatky a jiné zákonné platby v malém a středním podnikání. 5. krok: Marketingový projekt malé a střední firmy. 6. krok: Technologická projekce firmy. 7. krok: Finanční optimalizace malé a střední firmy. 8. krok: Kalkulace tržeb a nákladů v malé a střední firmě. 9. krok: Plánování a řízení v malé a střední firmě. 10. krok: Personální práce a odměňování v malé a střední firmě. 11. krok: Podpora malého a středního podnikání. 12. krok: Komunikace malé a střední firmy s bankou. 13. krok: Ostatní faktory strategie (projektu) malé a střední firmy.

Část pro zájemce. Seznamte se podrobněji s jednotlivými kroky této strategie. Ke studiu využijte publikaci MIKOLÁŠ, Z. - FOLVARČNÁ, A.: Malá a střední firma – manuál podnikatelského vedení.

4.4 Filozofie podnikání a identita firmy U malých a středních firem je filozofie podnikání úzce spjata s osobností podnikatele, s jeho pohledem na svět. Za základní vlastnosti podnikatele lze označit vytrvalost, tvořivost a v neposlední řadě touhu po nezávislosti. Chceme-li formulovat filozofii svého podnikání, musíme znát také motivy, jež nás k podnikání vedou. Jiné motivy vedou k podnikání člověka, který se chce zodpovídat jen sám sobě a má vůli ve svém oboru něco dokázat, jiné člověka, který přišel o zaměstnání a podniká jen „z nouze“. Do filozofie podnikání se odráží také hodnoty, které podnikatel uznává. Záleží na tom, zda podnikatel uznává pouze hodnoty ekonomické nebo také hodnoty lidské. V této souvislosti se můžeme setkat s pojmy identita, integrita a suverenita.

Pokusme se o objasnění těchto pojmů, dle mého názoru, stěžejních pojmů charakterizování MSF!

Základním pojmem je identita MSF. Představuje vlastní osobitost MSF, nalezení vlastního JÁ firmy v okolním světě. Identita je nalezení a pochopení poslání, role a vlastního obrazu. Kdo jiný identitu MSF může rozvíjet a formovat, než její vlastník – podnikatel? Jeho osobní identita „oplodňuje“ hodnotový svět MSF, formuje představy a přístupy k existenci MSF.


35

Identitu MSF lze vymezovat pěti následujícími stěžejním znaky. Jde o: 1) ideu – nosnou myšlenku, reprezentující podstatu existence firmy, která proniká jako vize firmou a koncentrovaně vyzrává do podnikatelských záměrů, 2) reprezentační místo (totem) – lokalitu, místo, objekt, který ztělesňuje ideu do prostorové podoby, 3) design – estetický, audiovizuální apod. obraz ideje rozvíjené totemem a dalšími znaky identity, 4) rituál – chování, komunikace, procesy apod. odvozené z ideje a realizující její obsah, 5) inovace – proces přeměn ideje totemu, designu a rituálu do nových vývojových forem.

Příklad 4.4.1 Možnost postupu při tvorbě podnikatelské vize.

Tabulka č. 4.4.1: TVORBA PODNIKATELSKÉ VIZE – situační analýza – část 1 To mohu – identifikace představy 1. CO

2. KDY

3. KDE

4. JAK

5.ZA KOLIK

To nemohu 6. S KÝM

7. JINÉ a)CO

1………………….. 2………………….. 3………………….. 4………………….. 5…………………..

b) PROČ

36

Malé a střední podnikání Tabulka č. 4.4.2: TVORBA PODNIKATELSKÉ VIZE – situační analýza – část 2 To nechci

To chci, o to usiluji

I. CO

II. JAKÉ NEZBYTNÉ PROSTŘEDKY

III. PRIORITA A. CO

B. PROČ

Úkol k textu. Vyberte jakoukoli Vám dobře známou firmu a pokuste se o výstižnou definici jednotlivých znaků její identity.

Budeme-li následně chtít pojem identita definovat, můžeme říci, že identita MSF je soubor vnitřních a vnějších znaků, které ji reálně (nikoli formálně jako IČ, identifikační číslo) identifikují v prostředí. Dalším důležitým termínem je pojem integrita. Integrita MSF je dána soudržností firmy. Integrita zahrnuje dva protiklady MSF. Na straně jedné její pružnost a dynamičnost je dána tím, že pracovníci či jednotlivé složky MSF mají svou vlastní identitu (osobitost). Na straně druhé ale tuto individualizovanou identitu spojují s celkem, tzn. s MSF. Poslední zmiňovaný pojem suverenita charakterizuje postavení firmy v podnikatelském prostředí. MSF je suverénní, jestliže má reálnou (nikoli formální) možnost rozhodovat účelně a účinně o svém vývoji a má současně reálnou možnost tato rozhodnutí efektivně realizovat. Jsou-li charakteristiky identity, integrity a suverenity MSF nevyzrálé nebo zamlžené, existuje značné riziko (nejistota) ohrožení zdravého rozvoje a přežití této firmy. Riziko není ve svých důsledcích zaměřeno pouze proti věřitelům, obchodním partnerům či zaměstnancům, ale zejména proti vlastníkovi (podnikateli) MSF! Ohrožuje jeho ekonomickou, sociální a někdy i osobní existenci. Proto riziko na straně jedné a zřetelná identita , integrita a suverenita MSF na straně druhé musí prolínat každou myšlenkou jejího podnikatelského záměru či projektu.


4.5 Nástin podnikatelského záměru O podnikatelském záměru a jeho struktuře jste slyšeli již několikrát v rámci výuky předmětu Podnikání a podnik. Následující příklad je praktickou pomůckou, co všechno lze (je třeba) definovat, hodnotit, zdůvodnit apod. Příklad 4.5.1 Tabulka č. 4.5.1: Podnikatelský záměr – pomůcka pro zpracování Průzkumné otázky Stav změny a důsledky - právní formy - základního kapitálu - společníků - organizační struktury Vývoj - výnosů podle výrobků - výrobků a jejich životního cyklu - trhu - výstavby podniku - technologického zařízení - pracovních sil a odměňování Obchodní politika - zaměření na špičkové výrobky - cenová politika ve srovnání s konkurencí - způsob distribuce - způsoby podpory prodeje Finanční situace Komentované finanční výkazy za poslední tři roky: - výsledovky - bilance - cash-flow stav krátkodobých a střednědobých pohledávek a závazků výše stavu zásob partnerské banky, leasingové společnosti a jejich podmínky platební kalendář splátek úvěrů a leasingu stav běžných účtů za poslední účetní období až k datu zpracování jiné finanční závazky (kauce, směnky, hypotéky, zástavy) Výrobek a trh Předvedení výrobku(ů)

Silné a slabé stránky výrobků v porovnání s konkurencí Podíl různých výrobků na celkové výrobě Které výrobky jsou nosné, které stagnují a které

Hodnotící kritéria Logika vývoje Identifikace obtížných období Důvody reorganizace Disponibilní výrobní potenciál a prognózy, potřeba Rozsah změn v sortimentu Rozsah změn velikosti trhu Rozsah změn v technologickém zařízení Rozsah změn v počtu, struktuře a odměňování pracovníků Předpokládané nové investice Marže u špičkových výrobků Důvody rozdílů Důvody volby distribučních cest a způsobů podpory prodeje

-

Poměrové ukazatele: dlouhodobá zadluženost (dlouhodobá pasíva/dlouhodobá aktiva + vlastní kapitál) solventnost (krátkodobá aktiva/krátkodobá pasíva) poměr peněž. Prostředků + pohledávek a krátkodobých pasiv poměr pasiv a vlastního kapitálu úrokové krytí (zisk před zdaněním + odpisy/úroky) poměr příjmů z provozu a pasív rentabilita úhrnných vložených prostředků (čistý zisk/úhrnné vložené prostředky) doba obratu zásob (prům. stav zásob/průměrné denní celkové náklady)

Představuje výrobek (ky) technickou a kvalitativní špičku? Má firma možnosti nabízet špičkové výrobky nebo se zaměřuje na uspokojení specifické poptávky? Nabízí firma trvale standardní sortiment, pokud jde o technickou úroveň a kvalitu? Jsou možnosti zlepšení výrobku (design, obal)? Jsou nutné zásahy do skladby sortimentu? Je vývoj výrobku soustavný nebo kampaňovitý

37

38

Malé a střední podnikání dožívají? Vyvíjejí se nové výrobky? Druhotné použití výrobků Podíl vlastní výroby na tvorbě výrobků Teritoriální rozsah trhu Hlavní konkurenti Konkurenční rivalita Na co se konkurenční rivalita zaměřuje? (Cena, služby, jakost, inovace, platební podmínky, distribuční cesty,reklama, platební podmínky) Jaké pořadí zaujímá podnik mezi konkurenty? Zákazníci Typ zákazníka (jedinec, domácnosti, průmysl, velkoobchod atd.) Který typ představuje největšího odběratele? Kteří zákazníci představují 80% odbytu? Co motivuje jejich potřebu? Platební zvyklosti zákazníků Nehmotný majetek Používá firmy patenty, licence, ochrannou známku? Má firma nějaké patenty, které nevyužívá? Provádí firma vlastní výzkum a vývoj? Zaměstnanci Celkový počet Mužů/žen

jako reakce na konkurenci? Je možné územní rozšíření trhu? Je konkurenční rivalita zvládnutelná? Na kterou složku konkurenční rivality je nejsnáze možné se zaměřit? Je možné zvládnout překážky trhu?

Jaké závislosti existují mezi zákazníky a podnikem? Jak zákazníci hodnotí podnik? Změny v typu zákazníků Jaké služby jsou zákazníkům poskytovány? Docházelo během vývoje podniku k odklonu zákazníků nebo některých jejich typů? Umožňuje struktura podniku využití nových patentů? Je potřeba odkoupit vlastnická práva k patentům, licencím a ochranným známkám? Jste schopni docílit, abyste byli týmem akceptováni?

Průměrný věk Průměrné vzdělání pracovníků Nejvyšší a nejnižší kvalifikace výrobních pracovníků v % Soudržnost vedoucích pracovníků Jde o sehraný nebo obměňovaný tým? Tým se drží zaběhané rutiny nebo je pružný? Stroje a zařízení Stav strojů a zařízení Specializovaná, běžná, zastaralá

Jsou technologické znalosti pro potencionálního podnikatele nezbytné? Jsou v individuálním případě tyto technologické znalosti dostatečné?

Jsou v podniku lidé, kteří technologii dokonale ovládají?

Jestliže ne, je možné je doplnit? Za jak dlouho?

Úroveň technologie:

Dodavatelé a subdodavatelé Seznam dodavatelů Hlavní dodavatelé a jejich charakteristiky: -

velikost podíl jednotlivých dodavatelů na celkovém objemu dodávek spolehlivost dodacích lhůt kvalita dodávek ceny dodávaných materiálů poskytované platební podmínky

Stupeň závislosti podniku na dodavatelích a subdodavatelích Možnost jejich obměn Jaké výhody by tato obměna mohla přinést?

Malé a střední podnikání - poskytované obchodně-technické služby - poskytované záruky subdodavatelé názvy firem předmět subdodávek charakteristika vztahů mezi podnikem, dodavateli a subdodavateli Umístění podniku Poloha podniku Dopravní infrastruktura Spojová komunikace

Možnosti rozšíření podniku (pozemek, budovy, stavby) Existující materiální překážky v případě rozvoje nebo útlumu činnosti

Likvidace a ukládání odpadů Možnosti rozšíření Politické a sociální faktory Využívání státních programů podpory podnikání Využívání soukromých podpor

Možnosti využití státních programů podpory a soukromých podpor Možnost využití členství v komorách a svazech

Kolektivní smlouvy Členství v komorách a odborných svazech Zdroj: Vejdělek, J.: Jak založit nebo převzít podnik, Grada, Praha 1997

Část pro zájemce. Zopakujte si doporučenou strukturu podnikatelského záměru. Ve kterých dosud studovaných předmětech jste se s ním již setkali?

Úkol k zamyšlení. Dokázali byste jasně definovat rozdíl mezi podnikatelským záměrem a plánem? Pokuste se o to vlastními slovy.

Podnikatelský záměr a podnikatelský plán jsou vzájemně úzce provázány. Nejedná se nicméně o totožné dokumenty. V další kapitole se k této problematice společně vrátíme.

39

40


Shrnutí kapitoly. U malých a středních podnikatelů je filozofie podnikání velmi úzce spjata

s osobností

podnikatele.

Pro

správné

pochopení

pojmu

filozofie podnikání je třeba porozumět pojmům identita, integrita, suverenita v podnikání a naučit se s nimi prakticky pracovat. Identita je souborem vnitřních i vnějších znaků, které firmu reálně identifikují v prostředí. Integrita představuje soudržnost firmy. Suverenita charakterizuje reálné postavení firmy v podnikatelském prostředí. Mezi identitou, integritou a suverenitou existuje úzká souvislost.

Otázky: 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Definujte pojem strategie firmy. Znáte některé konkrétní strategie malé a střední firmy? Vymezte 13 kroků permanentního slaďování strategie MSF. Kterými stěžejními znaky je definována identita MSF? Jednotlivé znaky popište. Definujte pojmy integrita a suverenita firmy. Popište doporučenou strukturu podnikatelského záměru.

Další zdroje. ČVANČAROVÁ, Z.: Podniková ekonomika. VŠB TU-Ostrava. Repronis, Ostrava 2001. Kap. 11, str. 166. ISBN 8-86122-75-1. HISRICH, R., D. – PETERS, M., P.: Založení a řízení nového podniku. Victoria Publishing, Praha 1996. ISBN 80-85865-07-6. (Entrepreneurship. Starting, developing, and managing a new enterprise. MC Graw Hill, Boston 1995) HINGSTON, P.: Začněte podnikat. Euromedia Group–KK, Praha 2002. ISBN 80-242-0838-5. HINGSTON, P.: Efektivní marketing.Euromedia Group–KK, Praha 2002.ISBN 80-242-0893-8. KUBR, M.: Poradenství pro podnikatele a manažery, kap. 12, str. 233 MIKOLÁŠ, Z.: Synergické podnikání – nový svět podnikání. MAJ, Háj ve Sl. 2000. ISBN 80-86458-01-6. MIKOLÁŠ, Z. – FOLVARČNÁ, A.: Malá a střední firma, vydavatelství MAJ, Háj ve Sl. 2000. ISBN 80-86458-02-4. MIKOLÁŠ, Z. - FOLVARČNÁ, A.: Úvod do nauky o podnikání a podniku. VŠP a.s Ostrava 2003. ISBN 80-900745-0-2. VEJDĚLEK, J.: Jak založit nebo převzít podnik, Grada, Praha 1997


5. PŘEDPOKLADY ÚSPĚCHU V PODNIKÁNÍ MSF, ZALOŽENÍ FIRMY (PRÁVNÍ A ORGANIZAČNÍ ASPEKTY) V této kapitole se dozvíte o: •

principech tvorby podnikatelského záměru;

•

rozsahu a hodnotách podnikatelského záměru;

•

krocích při založení podnikání;

•

právních a organizačních aspektech zahájení podnikání v MSF;

•

kritériích hodnocení vhodné právní formy podnikání;

•

postupech při zahájení podnikání.

Budete schopni: •

porozumět základním principům při tvorbě podnikatelského záměru MSF;

•

vytvořit vlastní podnikatelský záměr malé firmy a pracovat s ním;

•

definovat a hodnotit kritéria volby právní formy podnikání;

•

syntetizovat znalosti v rámci dosavadního studia;

•

definovat rizika selhání podnikatelského záměru;

•

zahájit své vlastní malé podnikání.

Klíčová slova této kapitoly: Podnikatelský záměr, rizika,právní aspekty zahájení podnikání, organizační aspekty zahájení podnikání, založení firmy, kritéria hodnocení právní formy podnikání.

Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 4 + 5 hodin (teorie + řešení úloh)

Zopakovali jste si z předmětu Podnikání a podnik teorii podnikatelského záměru a podnikatelského plánu? Zaměřme se nyní společně na praktické problémy, které je nutno při tvorbě podnikatelského záměru řešit!

41

42

Malé a střední podnikání 5.1 Podnikatelský záměr a příprava startu Podnikatelský záměr je písemný materiál zpracovaný podnikatelem, popisující všechny podstatné vnější i vnitřní faktory, související se založením nového podniku. Často se o něm mluví též jako o herním plánu nebo jako o autoatlasu, obsahujícím odpovědi na otázky typu kde jsem, kam jedu a jak se tam dostanu. Potenciální investoři, dodavatelé,ale též i zákazníci budou podnikatelský záměr nejen vyžadovat, ale budou na jeho předložení i trvat. Tak jako cestovní plán odpovídá na 3 otázky: Kde jsem, kam jedu a jak se tam dostanu, musí i podnikatel být schopen stanovit, kolik peněz, bez nichž se realizace podnikatelského záměru neobejde, musí použít z vlastních či cizích zdrojů. Kdo má zpracovat podnikatelský záměr? Podnikatelský záměr by měl zpracovat sám podnikatel, i když se při jeho přípravě může radit s mnoha dalšími osobami. Právníci, účetní, marketingoví poradci i technici mohou sehrát v této souvislosti podstatnou roli. Při rozhodování o potřebě najmout si poradenskou firmu či využití jiných možností spolupráce by měl podnikatel objektivně zvážit své možnosti. Následují tabulka je ukázkou hodnocení toho, kterými schopnostmi podnikatel disponuje, a které postrádá. Tabulka č. 5.1 Schopnosti Účetnictví/daně Plánování Prognostika Průzkum trhu Prodej Řízení lidí Design výrobku Právní otázky Organizace

Vynikající

Dobrý

Průměrný

Špatný

Rozsah a hodnota podnikatelského záměr – kdo ho bude číst? O podnikatelský záměr se mohou zajímat zaměstnanci, investoři, bankéři, zákazníci a konzultanti. Vzhledem k tomu, že jej budou číst z různých důvodů, musí být zpracován natolik komplexně, aby obsáhl důvody zainteresovanosti každého z nich.

Malé a střední podnikání Hloubka a propracovanost podnikatelského záměru závisí na velikosti a záběru navrhovaného nového podniku. Podnikatel, který chce přijít na trh s novým typem notebooku, bude potřebovat dosti obsáhlý podnikatelský záměr především vzhledem k charakteru nabízeného výrobku a cílového trhu. Z druhé strany však podnikatel, který hodlá otevřít prodejnu s videokazetami, vystačí s podstatně jednodušším záměrem. Rozdíly mezi rozsahem podnikatelského záměru tedy budou záviset na tom, zda se nový podnik bude zabývat poskytováním služeb nebo výrobou, nebo zda půjde o zboží osobní či průmyslové spotřeby. Podnikatelský záměr: ¾ Napomáhá při stanovení životaschopnosti podniku na cílovém trhu. ¾ Poskytuje podnikateli vodítko pro plánovací činnost. ¾ Slouží jako důležitý nástroj při získávání finančních zdrojů. Potenciální investoři se o obsah podnikatelského záměru velmi zajímají. I když část informací v něm obsažených spočívá na předpokladech, sám myšlenkový proces nutný pro dotvoření záměru je pro podnikatele cennou zkušeností, neboť jej nutí, aby věnoval pozornost faktorům typu hotovostních toků či finanční náročnosti.

Úkol k zamyšlení. Zamyslete se nad konkrétním použitím podnikatelského záměru. Které informace budou zejména zajímat následující uživatele podnikatelského záměru: věřitelé, dodavatelé, investoři, zaměstnanci?

Část pro zájemce. V praktických dostupných zdrojích (www stránky bank atd.) nalezněte vzory požadované struktury podnikatelského záměru různými institucemi.

5.2 Proč některé podnikatelské záměry selhávají? Ne každý vypracovaný podnikatelský záměr je v praxi úspěšný. Důvody tohoto neúspěchu mohou být různé. Jedním ze stěžejních důvodů přitom může být jeho špatné zpracování. K důvodům, jež vedou ke zpracování špatného podnikatelského plánu, patří obvykle jedna nebo více následujících skutečností: ¾ podnikatel si vytýčil nepřiměřené cíle, ¾ vytýčené cíle nejsou měřitelné,

43

44

Malé a střední podnikání ¾ podnikatel se nerozhodl, zda se plně věnuje podnikání nebo rodině, ¾ podnikatel nemá zkušenosti v oblasti plánovaného podnikání, ¾ podnikatel nemá smysl pro potencionální ohrožení nebo slabé stránky svého podniku, ¾ nebyl zjišťován zájem zákazníků o nabízený výrobek nebo službu.

Úkol k zamyšlení. Zamyslete se nad dalšími důvodu selhávání podnikatelských záměrů v praxi.

5.3 Právní a organizační aspekty zahájení podnikání Průvodce podnikáním - nezbytná byrokracie Uvažujete o tom že začnete podnikat nebo se již k tomuto kroku chystáte? Zamyslete se nad otázkou: „Co všechno bych měl znát a co všechno mě při zahájení podnikání čeká:“ Následující text se Vám toto „přemýšlení „ pokusí ulehčit.

Rozhodneme-li se učit krok k samostatnému podnikání, ve většině případů se bude jednat o živnostenského podnikání fyzickou osobou. Toto podnikání definuje zákon číslo 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání, který nabyl účinnosti k 1. lednu 1992. Jeho vzorem byly prvorepubliková úprava podnikání v tehdejší ČSR a také živnostenské řády Rakouska. Od této doby zákon prošel řadami úprav a doplnění, které měly větší či menší dopad na řadu podnikatelů, podnikajících na základě živnostenského oprávnění. Konkrétní formou živnostenského oprávnění může být živnostenský list nebo koncesní listina. Než však vstoupíme do podnikání a živnostenské oprávnění skutečně získáme, musíme učinit několik základních kroků, které samotnému zahájení podnikání předcházejí. Začíná čas "papírování".

Část pro zájemce. Pokuste se z dostupných zdrojů zjistit, kolikrát byl již od roku 1992 zákon o živnostenském podnikání v ČR novelizován.

Malé a střední podnikání Vydání živnostenského oprávnění je podmíněno splněním všeobecných, případně zvláštních podmínek provozování živnosti (§ 6 a 7 živnostenského zákona) a doložením ohlášení živnosti (případně žádosti o vydání koncesní listiny) s několika závaznými přílohami (doklady), které jsou uvedeny v § 46 živnostenského zákona. Veškeré tyto doklady přitom nesmí být starší tří měsíců. Mezi všeobecné podmínky provozování živnosti patří dosažení věku 18 let, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost a předložení dokladu o tom, že fyzická osoba, pokud na území České republiky podniká nebo podnikala, nemá daňové nedoplatky a nedoplatky na platbách pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Mezi zvláštní podmínky pak patří zejména odborná nebo jiná způsobilost, vyžaduje-li to u konkrétní živnosti živnostenský zákona nebo jiný právní předpis. Jak bylo již uvedeno, živnosti jsou: a) ohlašovací, které při splnění stanovených podmínek smějí být provozovány na základě ohlášení (dále se dělí na řemeslné, vázané, volné) a b) koncesované, které smějí být provozovány na základě koncese. Abychom zachovali pravidlo "od jednoduššího ke složitějšímu", zaměříme se nejprve na "nejjednodušší" variantu zahájení podnikání a tou je ohlášení živnosti fyzickou osobou.

Část pro zájemce. Proveďte hodnocení sami sebe v pozici potencionálního začínajícího podnikatele. K sebehodnocení použijte tabulku č. 1.

Fyzická osoba, která chce začít provozovat živnost, je povinna ohlásit své rozhodnutí příslušnému živnostenskému úřadu na předepsaném formuláři "Ohlášení živnosti". Příslušnost ke konkrétnímu živnostenskému úřadu je přitom dána místem bydliště této osoby. Organizaci živnostenských úřadech upravuje zákon číslo 570/1991 Sb. o živnostenských úřadech. V případě formálních nedostatků ohlášení živnostenský úřad vyzve podnikatele, aby do 15 dnů odstranil chyby. Oprávnění provozovat živnost přitom vzniká již dnem podání ohlášení, není-li v ohlášení uvedeno pozdější datum. Náležitosti ohlášení živnosti jsou uvedeny v § 45 živnostenského zákona. Než však toto ohlášení podáme, musíme si zajistit všechny doklady, které je třeba k ohlášení doložit a jejichž získání nám zabere určitý čas. Nedílnou součástí ohlášení živnosti fyzickou osobou jsou jeho závazné přílohy. Patří mezi ně: výpis z rejstříku trestů podnikatele, výpis z rejstříku trestů

45

46

Malé a střední podnikání odpovědného zástupce (podnikatel jej musí ustanovit v případě, že nesplňuje odbornou nebo jinou způsobilost k výkonu konkrétní živnosti), doklad o zaplacení správního poplatku, doklady o odborné způsobilosti požadované u řemeslných a vázaných živností, čestné prohlášení odpovědného zástupce a doklady, které prokazují případné provozování živnosti průmyslovým způsobem (§ 7a živnostenského zákona).

Část pro zájemce. Prostudujte si Zákon o správě daní a poplatků. Zdroje můžete nalézt v knihovně i na internetu.

Podaří-li se podnikateli shromáždit všechny požadované doklady, může se vydat na příslušný živnostenský úřad. Současně je povinen se při podání ohlášení živnosti prokázat platným průkazem totožnosti. Po předložení ohlášení a všech závazných příloh (případně po odstranění formálních nedostatků) je živnostenský úřad povinen vystavit živnostenský list do 15 dnů po ohlášení. S prvním živnostenským listem je Vám také přiděleno IČO (identifikační číslo organizace). Poněkud složitější a také časově náročnější je zahájení podnikání na základě koncesní listiny. Fyzická osoba, která chce začít provozovat živnost koncesovanou, je povinna požádat místně příslušný živnostenský úřad o vydání koncesní listiny.

Úkol k textu. Na internetu vyhledejte formulář „Žádosti o vydání koncese“. V čem se liší od „Ohlášení živnosti“. Stejně jako v případě ohlášení živnosti, v případě formálních nedostatků živnostenský úřad vyzve podnikatele, aby do 15 dnů chyby odstranil. Na rozdíl od živnosti ohlašovací nerozhoduje o vydání koncesní listiny sám živnostenský úřad, ale žádost předává k posouzení příslušnému státnímu orgánu (dle druhu živnosti). Vydání koncesní listiny zpravidla trvá dva měsíce, přičemž 30 dnů z této doby má k dispozici příslušný schvalovací orgán státní správy. Velice důležitý je v případě koncese fakt, že koncesovanou živnost, na rozdíl od živnosti ohlašovací, je možno začít provozovat až dnem vydání koncesní listiny. Ne dříve!


47

Část pro zájemce. Jak se bude lišit finanční a časová náročnost získání koncesní listiny oproti získání živnostenského oprávnění? S čím tedy musí začínající podnikatel počítat? Podnikat nelze začít ze dne na den. V případě ohlašovací i koncesované živnosti je třeba předpokládat určité výlohy, které zahájení podnikání doprovázejí a také nutný čas, který je třeba si na něj vyčlenit. Jakmile podnikatel zvládne tento "rozjezd", může se pustit do podnikání. Neznamená to však, že období papírování a komunikace s úřady skončilo. Před začínajícím podnikatelem stojí řada dalších povinností: registrace na finančním úřadu, okresní správě sociálního zabezpečení, příslušné zdravotní pojišťovně, případně dalších institucích. Okruh těchto povinností se přitom dále značně rozšíří, rozhodne-li se podnikatel využít ke svému podnikání zaměstnance.

Korespondenční úkol č. 2. Na internetu vyhledejte všechny potřebné vzory formulářů pro ohlášení živnosti. V rámci semestrální práce vyplňte a založte do příloh práce. Použijte například internetové stránky www.business.center.cz.

Shrnutí kapitoly. Podnikatelský podnikatele.

záměr

je

Spektrum

důležitým

jeho

dokumentem

uživatelů

je

však

pro

každého

mnohem

širší.

Zahrnuje investory, věřitele, dodavatele, zaměstnance, zákazníky apod. Zvolit správný rozsah i obsah podnikatelského záměru je důležitým

předpokladem

jeho

srozumitelnosti.

Nedisponuje-li

podnikatel všemi potřebnými schopnostmi pro jeho zpracování, měl by využít služeb poradenských firem. Každý podnikatelský záměr může

selhat.

předpokladem

Důvody pro

tohoto

start

selhání

podnikání

jsou je

organizačních aspektů zahájení podnikání.

různé.

znalost

Nezbytným právních

a

48


Otázky: 1. Čím je podnikatelský plán důležitý pro podnikatele a pro investory? 2. Jaký druh informací má být obsažen v pasážích podnikatelského záměru věnovaných analýze odvětví? Kde podnikatel může tyto informace získat? 3. Uveďte příklady potenciálních rizik, jež by měla být zhodnocena v příslušné pasáži podnikatelského záměru. 4. Jaký je smysl podnikatelského plánu z hlediska potencionálních investorů?Jaké finanční informace je zajímají? Proč? 5. Proč je nutné aktualizovat podnikatelský plán? Jaké speciální faktory mohou uspíšit potřebu jeho aktualizace? 6. Proč některé podnikatelské plány selhávají? 7. Které kroky musíte učinit pro získání živnostenského oprávnění pro fyzickou osobu: a) u živnostenského listu, b) u koncesní listiny?

Další zdroje. HISRICH, R., D. – PETERS, M., P.: Založení a řízení nového podniku. Victoria Publishing, Praha 1996. ISBN 80-85865-07-6. (Entrepreneurship. Starting, developing, and managing a new enterprise. MC Graw Hill, Boston 1995) HINGSTON, P.: Začněte podnikat. Euromedia Group–KK, Praha 2002. ISBN 80-242-0838-5. HINGSTON, P.: Efektivní marketing.Euromedia Group–KK, Praha 2002.ISBN 80-242-0893-8. MIKOLÁŠ, Z.: Synergické podnikání – nový svět podnikání. MAJ, Háj ve Sl. 2000. ISBN 80-86458-01-6. MIKOLÁŠ, Z. – FOLVARČNÁ, A.: Malá a střední firma, vydavatelství MAJ, Háj ve Sl. 2000. ISBN 80-86458-02-4. MIKOLÁŠ, Z. - FOLVARČNÁ, A.: Úvod do nauky o podnikání a podniku. VŠP a.s Ostrava 2003. ISBN 80-900745-0-2. Obchodní zákoník Zákon 570/1991 Sb. O živnostenských úřadech Živnostenský zákoník


49

6. NEZBYTNÁ DOKUMENTACE A ÚČETNICTVÍ MALÉ FIRMY, DANĚ, POPLATKY A JINÉ POVINNÉ PLATBY V této kapitole se dozvíte o: •

nezbytné dokumentaci, kterou by malá firma měla vést;

•

účetnictví a daňové evidenci malé firmy;

•

daňové problematice v malé firmě – tzv. daňovém minimu;

•

dalších poplatcích s podnikáním souvisí.

jiných

povinných

platbách,

které

Budete schopni: •

definovat a prakticky vést nezbytnou dokumentaci malé firmy;

•

založit a vést daňovou evidenci malé firmy;

•


•

zhodnotit potřebu externích spolupracovníků;

•

orientovat se v daňovém systému ČR;

•

hodnotit možné varianty daňových povinností;

•

optimalizovat daňové zatížení své firmy.

Klíčová slova této kapitoly: Nezbytná dokumentace, účetnictví, daně, daňová evidence, plátce, poplatník, sazba daně, odvody, poplatky, kritéria hodnocení.


Téměř každý z nás se v praxi setkal s názory nejen malých podnikatelů, že „…podnikání v České republice je zatíženo přílišnou byrokracií a papírováním…“. Pokusme se společně na tento názor pohlednout nestranně. Jedná se skutečně vždy o zbytečné papírování? Není určitá úroveň dokumentace pro každou, tzn. i malou firmu skutečně nezbytná?

50

Malé a střední podnikání 6.1 Nezbytná dokumentace malé firmy Úkol k zamyšlení. Zopakujte si ze znalostí již absolvovaných předmětů, zejména předmětu Podnikání a podnik, hlavní činnosti podniku. Kterou dokumentaci k těmto činnostem dle Vašeho názoru musí podnikatel vést?

6.2 Účetnictví a daňová evidence Domníváte se, že by malý podnikatel měl dobře zvládat účetnictví, problematiku daní a podobně? Nebo jste zastánci názoru, že „na všechno si můžu najmout odborníka“! S oběma názory lze souhlasit. Nicméně každý podnikatel (a zejména ten malý), musí mít alespoň minimální přehled v účetní a daňové problematice. Zaměřme se proto společně na toto „minimum“!

Část pro zájemce. Ve kterých dvou základních právních předpisech byste problematiku účetnictví a daňové evidence hledali? Na které další právní předpisy můžeme u této problematiky najít vazbu? Vymezte alespoň 5 norem.

Úkol k zamyšlení. V rámci Vaší konkrétní „virtuální firmy“ se pokuste zamyslet a rozhodnout, zda povedete účetnictví nebo pouze daňovou evidenci. Své rozhodnutí objektivně zdůvodněte.

6.3 Daňová problematika v MSF 6.3.1 Základní pojmy Daně prošly od svého vzniku dlouhým vývojem a souvisejí se vznikem organizovaného státu. Daní se v současné době rozumí povinná, zákonem stanovená platba do veřejného rozpočtu, kdy splněním daňové povinnosti nevzniká ze strany státu povinnost poskytovat určité množství veřejných rozpočtů.

Malé a střední podnikání Daňová soustava jako ucelený systém představuje ekonomický nástroj, na který jsou kladeny určité požadavky (daňové zásady, principy). Rozhodujícími prvky daňové soustavy jsou daňový subjekt, objekt a sazba. Daňovým subjektem se rozumí osoba (fyzická, právnická), která podléhá podle zákona daňové povinnosti. Daňový subjekt, který hradí daň na svůj účet a ze svého předmětu zdanění je daňovým poplatníkem. Plátcem daně subjekt, který shromažďuje daň od poplatníků a odvádí ji do veřejných rozpočtů. Daňovým objektem je veličina, ze které se daň vyměřuje (příjem, majetek, spotřeba). V jednotlivých daňových zákonech je pak objekt daně přesně vymezena je definován daňový základ. Prostřednictvím daňové sazby se pak ze základu daně stanovuje výše daně. Sazba může být buď pevná, nebo relativní. Za pevnou sazbu se považuje taková, která je stanovena v nominální výši na fyzickou jednotku základu daně. Relativní sazba je stanovena k hodnotovému základu daně. Má obvykle formu neměnného procenta ze základu daně (proporcionální) nebo roste rychleji, než daňový základ (progresivní).

Úkol k textu. Daň je určitá platba státu. Pokuste se definovat základní funkce daní, které stát jejich prostřednictvím plní.

Úkol k zamyšlení. Ve kterých předmětech jste se již s problematikou daní zabývali? Zopakujte si daňovou problematiku v pohledu těchto vědních disciplín.

Daně lze rozdělit na přímé a nepřímé. Přímé daně jsou stanovovány na základě majetku poplatníka (např. příjem, nemovitosti, dopravní prostředky a finanční majetek) a poplatník je také zpravidla odvádí. Nepřímé daně jsou uvaleny na spotřebu, vybírají se zpravidla v ceně a odvádí je plátce daně. Současnou daňovou soustavu představují daně přímé: ¾ daň z příjmů (fyzických a právnických osob), ¾ daň z nemovitostí ( pozemků a staveb), ¾ daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí, ¾ daň silniční,

51

52

Malé a střední podnikání a daně nepřímé: ¾ daň z přidané hodnoty, ¾ daň spotřební (z lihu, piva, vína, tabákových výrobků, uhlovodíkových paliv a maziv). Daně k ochraně životního prostředí zatím nebyly schváleny.

Část pro zájemce. Vyhledejte všechny platné právní předpisy, které se vymezením daní věnují. Najděte alespoň 5 internetových odkazů, které mohou být malému podnikateli užitečným zdrojem informací v daňové problematice.

Úkol k textu. Čím se od sebe odlišují daně přímé a nepřímé? Uveďte konkrétní příklady základů těchto daní.

V následujících podkapitolách se zaměříme na některé z daní, se kterými se malý podnikatel může nejčastěji setkat. 6.3.2 Daň z nemovitostí Daň z pozemků Předmětem daně jsou prakticky všechny pozemky na území České republiky s několika výjimkami ( pozemky pro obranu státu, pozemky ochranných lesů, vodní plochy atp.). Poplatníkem je vlastník pozemku. U pozemku ve vlastnictví státu je poplatníkem právnická osoba, která k nim má právo hospodaření nebo trvalého užívání. Uživatel je poplatníkem tehdy, kdy vlastník není znám. Od daně jsou osvobozeny pozemky ve vlastnictví státu a obcí, pozemky tvořící jeden funkční celek se stavbou sloužící školám, zdravotnickým zařízením, církvím, pozemky hřbitovů, veřejných parků a sportovišť, pozemky určené pro veřejnou dopravu a další.

Malé a střední podnikání Úkol k textu. Které pozemky jsou osvobozeny od daně z pozemků. Uveďte příklady z okolí Vaší školy (bydliště, pracoviště).

Daň ze staveb Předmětem daně jsou všechny stavby, na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí. Poplatníkem je podobně jako u daně z pozemků vlastník, právnická osoba, či nájemce. Od daně jsou osvobozeny stavby ve vlastnictví státu a obcí, stavby církví určené k náboženským obřadům, stavby sloužící k zajištění veřejné dopravy, novostavby obytných domů ve vlastnictví fyzických osob na dobu 15 let a další.

6.3.3 Daň silniční Silniční daní se zdaňuje užívání pozemních komunikací v České republice. Výnosy z této daně mají především zabezpečovat zdroje na výstavbu a modernizaci silniční sítě. Předmětem daní jsou silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla, která jsou používána k podnikání nebo jiné samostatně výdělečné činnosti. Poplatníkem daně jsou fyzické a právnické osoby, které jsou zapsány jako držitelé v technickém průkazu vozidla, vydaném v České republice nebo uživatelé vozidel evidovaných v zahraničí na území České republiky. Od daně jsou mimo jiné osvobozena jednostopá vozidla, vozidla pro veřejnou dopravu osob v městské hromadné dopravě, vozidla požární ochrany, zdravotnické a důlní záchranné služby, spojů i další vozidla uvedená v zákoně o silniční dani. Základem daně je u osobních automobilů zdvihový objem motoru v cm3, u nákladních automobilů, tahačů, návěsů, autobusů a traktorů celková hmotnost a počet náprav. Sazba daně je pro tuzemské uživatele stanovena pevnou částkou ze základu daně v rozmezí od 1.200 Kč/ rok (osob. automobil do 800 cm3) do 50.400 Kč/ rok ( 3 nápravové vozidlo při hmotnosti nad 36 tun). Pro uživatele vozidel evidovaných v zahraničí platí sazby stejné jako pro vozidla evidovaná v tuzemsku, korigované o délku pobytu vozidla na území České republiky ( např. na jeden den pobytu platí 1/50 roční sazby, nejméně však 500 Kč, na sedm dní 1/20 sazby atd.).

53

54


Úkol k textu. Kdo je poplatníkem daně silniční v případě osobního automobilu, které používáte pouze pro osobní účely a které je Vašim osobním majetkem?

Část pro zájemce. Ve kterých termínech musí platit poplatník zálohu na silniční daň, používá-li silniční motorové vozidlo celý rok v podnikání?

6.3.4 Daň z přidané hodnoty Daň z přidané hodnoty je nepřímou daní vybíranou prostřednictvím dodávek zboží, služeb, stavebních objektů, při převodu či využití práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví. Daňová povinnost se tak vztahuje na veškerou podnikatelskou činnost ( s výjimkou osvobození od daně), včetně dovozu zboží ze zahraničí. Představuje státem stanovenou přirážku k ceně. Plátcem daně jsou osoby, které jsou zaregistrovány u finančního úřadu. Povinnost registrace mají osoby, jejichž obrat za nejbližších 12 po sobě následujících měsíců přesáhne částku 1.000.000 Kč a dále osoby, jejichž obrat nedosahuje uvedené částky, ale podnikají na základě smlouvy o sdružení (přičemž za celé sdružení bylo částky dosaženo). Pokud obrat nedosáhne stanované částky může se osoba přihlásit k registraci dobrovolně. Plátce daně má nárok na odpočet již zaplacené daně. Princip výpočtu daně z přidané hodnoty je následující: základem pro výpočet je na každém stupni výroby či obchodu vždy celá dosud vytvořená hodnota ( bez zaplacené daně dodavatelům), vynásobená příslušnou sazbou. Svým odběratelům fakturuje plátce odděleně vytvořenou hodnotu a daň z přidané hodnoty. Finančnímu úřadu pak odvede pouze rozdíl mezi zaplacenou ( dodavatelům) a vyfakturovanou ( odběratelům) daní. Nárok na odpočet zaplacení daně má pouze registrovaný plátce daně. Možnost zrušení registrace vzniká nejdříve po uplynutí roku od data účinností registrace, pokud obrat plátce za 12 měsíců nepřesáhne 1 000.000 Kč. Součástí základu pro výpočet daně je i clo a spotřební daň. Od daně jsou osvobozeny mimo jiné tyto činnosti: poštovní služby, pojišťovnictví, finanční činnosti, výchova a vzdělávání, zdravotnické služby a zboží, rozhlasové a televizní vysílání atd. Sazby daně jsou stanoveny ve výši 19 % a 5 %. U zboží je sazba 19 % s výjimkami uvedenými v zákoně, kdy je daň 5 %. Pro služby byla stanovena daň ve výši 19 % s výjimkami, kdy podléhají sazbě daně ve výši 5 %.


Zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc. Při obratu nižším než 10 mil. Kč pak čtvrtletí. Splatnost daně je stanovena do 25 dnů po skončení zdaňovacího období. Úkol k zamyšlení. Je dán řetězec tří podnikatelů, kteří jsou: a) všichni pláci daně z přidané hodnoty v základní sazbě, b) všichni neplátci daně z přidané hodnoty. Který řetězec vytvoří výhodnější cenu pro konečného spotřebitele při jinak stejných podmínkách (stejné zisky pro jednotlivé podnikatele?

Část pro zájemce. Je dán řetězec tří podnikatelů. Jaké případy z pohledu plátcovství daně z přidané hodnoty mohou vytvořit?

6.3.5 Spotřební daně Spotřebními daněmi je zatěžován prodej a spotřeba taxativně vyjmenovaných výrobků, u kterých se jednak předpokládá rovnoměrný daňový výnos a jejichž spotřeba působí negativně na zdraví obyvatelstva a životní prostředí. Předmětem daně jsou uhlovodíková paliva a maziva, líh a lihoviny, pivo, víno a tabákové výrobky v tuzemsku vyrobené nebo dovezené. Plátcem daně jsou fyzické a právnické osoby, které vyjmenované výrobky vyrábějí nebo kterým mají být dovážené výrobky propuštěny. Daňová povinnost vzniká dnem vyskladnění od výrobců, při dovozu dnem vzniku celního dluhu. Zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc. Základem daně je množství výrobků vyjádřené ve fyzických jednotkách (tuny, hl, ks). Daňové sazby jsou stanoveny v absolutní částce na uvedenou jednotku. Část pro zájemce. Jak dalece je spotřební daň v České republice harmonizována s její legislativní úpravou v Evropské unii?

55

56

Malé a střední podnikání 6.4 Firemní dokumentace malé a střední firmy

Nenávidíte papírování? Jste na tom stejně jako většina z nás. V případě podnikání se mu však nevyhnete. Ani když budete tím nejdrobnějším podnikatelem. Smiřte se s tím, že bez „papírů“ to prostě nejde.

Pro každou firmu, a to platí i pro malou a střední firmu, je nezbytné vést kvalitně svou dokumentaci. Platí to zejména pro oblasti managementu, technologie a výroby, ekonomických informací, marketingu, bezpečnosti a ochrany firmy a práce s lidmi, případně v dalších oblastech, které bezprostředně s podnikáním souvisejí. Každý podnikatel by se měl zaměřit zejména na následující firemní dokumentaci. Oblast managementu – je třeba vést dokumentaci týkající se administrativy (např. smlouvy, stanovy firmy), obchodních partnerů a institucí, s nimiž jsme v kontaktu, řízení firmy jako celku (např. plány apod.). Podnikatel by neměl opomíjet ani takovou „maličkost“, jakou je evidence došlé a odeslané pošty. Oblast technologie a výroby – jedná se o dokumentaci norem, použitých technologií, konstrukcí, definice výrobků, pracovních postupů atd. Dále se může jednat o dokumentaci k ochraně proti úniku informací a ztrátám konkurenční technologické výhody. Oblast ekonomických informací – nutno dokumentovat a vést: • údaje týkající se vnějších ekonomických vztahů (daňové doklady, podklady z banky apod.), • daňovou evidenci případně účetnictví, • pomocnou ekonomickou evidenci (kalkulace, rozpočty apod.). Oblast marketingu a obchodu zahrnuje: • marketingovou dokumentaci (např. průzkum trhu), • obchodní smlouvy, nabídky, • dokumentaci řízení obchodu (ceníky, katalogy apod.), • skladovou evidenci. Oblast bezpečnosti a ochrany firmy bývá podnikateli velmi často podceňována. V této oblasti je třeba dokumentárně postihnout: • obecný ochranný systém firmy (pravidla zachování bezpečného fungování firmy), • požární ochranu, • bezpečnost práce, • speciální ochranné prostředky (např. pojištění, ochrana práv), • fyzické bezpečnostní zajištění firmy (alarmy, trezory apod.).


57

Oblast práce s lidmi, která zahrnuje: • dokumenty o organizaci práce (včetně norem, pracovních postupů apod.), • systém odměňování, • systém stimulace pracovníků, • personální administrativu (pracovní a jiné smlouvy, mzdové listy apod.).

Korespondenční úkol č. 3. V týmech zpracujte přehled nezbytné dokumentace Vaší „virtuální firmy“ v rámci semestrální práce v rozsahu 2 až 3 strany formátu A4. Zpracovanou problematiku zařaďte do příloh semestrální práce.

Shrnutí kapitoly. Každá firma je povinna vést určitou dokumentaci. Rozsah této dokumentace závisí na činnosti firmy, oboru podnikání, velikosti firmy apod. Nezbytným předpokladem správného fungování malé firmy je znalost tzv. daňového minima, které předpokládá základní orientaci

každého

podnikatele

v daňové

oblasti.

Pro

správné

fungování firmy je nutná jistá úroveň „papírování“. Malá a střední firma by se měla zaměřit na správné a úplné vedení firemní dokumentace, technologie

které a

se

výroby,

týká

zejména

marketingu

a

oblastí

managementu,

obchodu,

ekonomických

informací, bezpečnosti a ochrany firmy a v neposlední řadě oblasti práce s lidmi.

Otázky: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Které daně patří mezi daně nepřímé? Co je základem daně silniční? Kdo je poplatníkem daně z přidané hodnoty? Kdy se podnikatel stane povinně plátcem z přidané hodnoty? Definujte skupinu přímých daní. Vymezte pojmy: daňový objekt, daňový subjekt, sazba daně. Které tři základní funkce plní daně? Definujte hlavní oblasti firemní dokumentace.

58


Další zdroje. BARROW, C.: Základy drobného podnikání, Grada, 1996 DUŠEK, J.: DPH 2005 po novele. Zákon s přehledy. Grada Publishing Praha 2005. ISBN 80-247-1234-2. MIKOLÁŠ, Z. – FOLVARČNÁ, A.: Malá a střední firma, vydavatelství MAJ, Háj ve Sl. 2000. ISBN 80-86458-02-4. MIKOLÁŠ, Z. - FOLVARČNÁ, A.: Úvod do nauky o podnikání a podniku. VŠP a.s Ostrava 2003. ISBN 80-900745-0-2. GRUBLOVÁ, E. a kol.: Podniková ekonomika. Repronis, Ostrava 2001. ISBN 80-86122-75-1. Zákon o dani silniční Zákon o daních z příjmů Zákon o spotřebních daních Zákon o dani z nemovitostí Zákon o účetnictví Zákon o správě daní a poplatků


7. ORGANIZAČNÍ STRUKTURA MSP, SPECIFIKA PERSONÁLNÍ PRÁCE V MALÉ A STŘEDNÍ FIRMĚ V této kapitole se dozvíte o: •

organizačních strukturách malých a středních firem a jejich specificích;

•

personální administrativě v malé firmě;

•

daňové problematice ve vazbě na personalistiku;

•

povinných odvodech za zaměstnance;

•

dalších poplatcích jiných povinných platbách;

•

řízení lidských zdrojů v malé firmě.

Budete schopni: •

definovat a prakticky vést nezbytnou personální dokumentaci malé firmy;

•

založit a vést daňovou evidenci za zaměstnance malé firmy;

•


•

zhodnotit potřebu externích spolupracovníků;

•

orientovat se v povinnostech zaměstnavatele (malá organizace);

•

hodnotit možné varianty pracovně-právních vztahů;

•

optimalizovat daňové zatížení své firmy.

Klíčová slova této kapitoly: Personalistika, řízení lidských zdrojů, personální administrativa, daně, personální evidence, plátce, poplatník, sazba daně, odvody, poplatky, kritéria hodnocení, pracovně-právní vztahy, malá organizace, organizační struktura.


59

60


7.1 Organizační struktura malé a střední firmy Úkol k zamyšlení Zopakujte si z absolvovaného předmětu Podnikání a podnik své znalosti o různých organizačních formách podniku. O kterých z nich se domníváte, že se nejčastěji vyskytují v malých a středních firmách. Které organizační struktury podniku se naopak vyskytují ojediněle (případně se nevyskytují vůbec) v sektoru malých a středních firem? Své odpovědi se pokuste zdůvodnit.

7.2 Personální práce a odměňování v malé a střední firmě Každé podnikání lze definovat jako dialog mezi vlastníkem, podnikem a podnikatelským prostředím. Každá podnikatelská strategie malé a střední firmy je přitom postavena na čtyřech prvcích podnikatelského umění podnikatele (vlastníka): • umění vlastnit, • umění uspokojovat potřeby, • umění vést lidi, • umění vést dialog s podnikatelským prostředím. Právě umění vést lidi úzce souvisí s personální prací v malé, případně střední firmě. Personální práce v těchto firmách má svá specifika. Veškeré personální práce v malé firmě jsou povětšině v rukou jediného člověka, a to vlastníka. Ve středních firmách bývá tato práce nejčastěji rozdělena mezi vlastníka a mzdovou účetní. Podnikatel tak musí řešit problematiku získávání zaměstnanců, jejich motivování i odměňování. Do oblasti této činnosti dále patří veškerá evidence a kontakty s úřady. Přijetím prvního zaměstnance se každý podnikatel stává současně zaměstnavatelem. V této pozici má současně celou řadu povinností. U každého nového zaměstnance je třeba založit povinnou personální evidenci (jméno, příjmení, datum a místo narození, rodinný stav, místo trvalého pobytu, národnost, rodné číslo, datum vzniku a ukončení pracovního poměru, mzdový list, evidenční list důchodového zabezpečení atd.). Do osmi dnů od vzniku pracovního vztahu musí podat přihlášku u institucí zdravotního pojištění a sociálního zabezpečení atd. Je to administrativně náročná práce, často ubíjející potenciál a čas podnikatele. Nutností zejména u malých firem je důvěra mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, spolehlivost a sdílení informací. Mělo by platit, že „v malé firmě nemáme pracovníky, ale jen dobré spolupracovníky!“


Část pro zájemce. Pokuste se v dostupné literatuře, která se věnuje personalistice, vyhledat alespoň 20 právních předpisů, které se vztahují k pracovněprávní problematice. Zdá se Vám tento počet přemrštěný? Nedejte se zmást, je zcela nedostačující! Základní právní normou, která vymezuje pracovněprávní vztahy, je Zákoník práce. Jeho současná právní úprava upřednostňuje právo občana na zaměstnání jeho pracovní uplatnění v zaměstnání umožňujícím mu výkon práce v pracovním vztahu. Zákon přímo ukládá: „Právnická nebo fyzická osoba je povinna plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovních vztazích podle zákoníku práce…“.

Úkol k zamyšlení. Často diskutovanou otázkou v oblasti pracovněprávních vztahů je „Zaměstnanec či dodavatel?“. Setkali jste se již někdy s pojmem „Švarc systém“? Domníváte se, že současná právní úprava Zákoníku práce tuto problematiku v praxi jednoznačně postihuje?

Současná právní úprava rozlišuje dva základní druhy pracovněprávních vztahů: • pracovní poměr (dále rozlišuje pracovní poměr hlavní, vedlejší, souběžné pracovní poměry, pracovní poměr na dobu určitou a pracovní poměr na dobu neurčitou); • dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce, dohoda o pracovní činnosti). Pracovní poměr se zakládá smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. V případech stanovených zvláštními předpisy se pracovní poměr zakládá také volbou nebo jmenováním.

Pracovní smlouva Zaměstnavatel je povinen uzavřít pracovní smlouvu písemně. Jde-li však o sjednání pracovního poměru na dobu kratší než jeden měsíc, je povinen tak učinit jen tehdy, požádá-li o to zaměstnanec. Jedno vyhotovení písemné pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci. Pro právní jistotu

61

62

Malé a střední podnikání zaměstnance i zaměstnavatele je lepší, je-li pracovní smlouva vyhotovena písemně. Pracovní smlouva musí být uzavřena nejpozději v den nástupu do práce.

Úkol k textu. Kdy je zaměstnavatel povinen uzavřít pracovní smlouvu písemně?

Více pracovních poměrů a vedlejší činnost Zákoník práce připouští, aby zaměstnanec sjednal dva nebo více pracovních poměrů, které trvají vedle sebe. Práva a povinnosti vyplývající z těchto pracovních poměrů se posuzují samostatně. Hovoříme pak o : a) vedlejším pracovním poměru, koná-li zaměstnanec za trvání pracovního poměru, v němž je zaměstnán po stanovenou týdenní pracovní dobu výjimečně práce také v dalším pracovním poměru, jde o hlavní a vedlejší pracovní poměr. Vedlejší pracovní poměr lze sjednat pouze na kratší než stanovenou týdenní pracovní dobu. Jako vedlejší pracovní poměr se neposuzuje pracovní poměr sjednaný se zaměstnancem na dobu, kdy čerpá dovolenou na zotavenou. b) vedlejší činnosti, vykonává-li zaměstnanec u zaměstnavatele, u kterého je v pracovním poměru, mimo pracovní dobu stanovenou pro tento pracovní poměr, činnost jiného druhu než byla sjednána v pracovní smlouvě, a to na základě dalšího pracovního poměru nebo dohody o práci konané mimo pracovní poměr.

Zákoník práce upravuje podmínky, za kterých může zaměstnanec konat činnosti ve vedlejším pracovním poměru, na základě dohod o pracích, konaných mimo pracovní poměr a podnikat.

Úkol k textu. Jaké pracovní poměry mohou být dle platné legislativní úpravy v rámci pracovněprávních vztahů uzavírány?


63

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr Zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru. Jen výjimečně mohou k plnění svých úkolů nebo k zabezpečení svých potřeb uzavírat s fyzickými osobami také dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohodu o provedení práce, dohodu o pracovní činnosti) , jestliže jde o práci: a) jejíž nepravidelný výkon nemůže zaměstnavatel zabezpečit v práci předem stanoveného rozvržení pracovní doby a rozvrhu pracovních směn tak, aby její řízení, sledování jejího provádění a kontrola dodržování pracovní doby byly účelné a hospodárné, b) jejíž výkon v pracovním poměru by byl z hlediska zájmů společnosti pro zaměstnavatele neúčelný nebo nehospodárný z jiných důvodů.

Dohoda o provedení práce Dohodu o provedení práce může zaměstnavatel s fyzickou osobou uzavřít, jestliže předpokládaný rozsah práce (pracovního úkolu), na který se dohoda uzavírá, není vyšší jak sto hodin. Do tohoto rozsahu se přitom započítává také doba práce konané zaměstnancem pro téhož zaměstnavatele v témž kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce. Dohoda o provedení práce se uzavírá písemně nebo ústně, přičemž se vyhotoví písemný záznam o ústně uzavřené dohodě. V dohodě musí být vymezen pracovní úkol, sjednaná odměna, a též doba, v níž má být úkol proveden.

Úkol k textu. Uveďte alespoň 4 praktické příklady, kdy pracovněprávních vztahů dohodu o provedení práce.

lze

využít

v rámci

Dohoda o pracovní činnosti Dohodu o pracovní činnosti může zaměstnavatel s fyzickou osobou uzavřít i když předpokládaný rozsah práce nepřesáhne sto hodin. Práce však nelze vykonávat v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby.

64

Malé a střední podnikání Dohoda o pracovní činnosti musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná a musí v ní být uvedeny sjednané práce, sjednaná odměna, sjednaný rozsah pracovní doby a doba, na kterou se dohoda uzavírá. Jedno vyhotovení dohody je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci. Dohoda o pracovní činnosti se uzavírá na dobu určitou nebo na dobu neurčitou. Nevyplývá-li způsob zrušení přímo z uzavřené dohody, lze ji zrušit dohodou účastníků a výpovědí z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Výpovědní lhůta činí 15 dnů a začíná dnem, v němž byla písemná výpověď doručena.

Úkol k textu. Uveďte alespoň 4 praktické příklady, kdy lze pracovněprávních vztahů dohodu o pracovní činnosti.

využít

v rámci

Úkol k textu. Definujte základní rozdíly mezi dohodou o provedení práce a dohodou o pracovní činnosti.

Sociální zabezpečení Pojistné na důchodové pojištění a pojistné na nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti Osoby samostatně výdělečně činné a spolupracující jsou účastni sociálního zabezpečení na základě placení pojistného, které zahrnuje pojistné na důchodové zabezpečení, pojistné na nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Osoba samostatně výdělečně činná je povinna podat do osmi dnů od zahájení činnosti přihlášku k sociálnímu zabezpečení a zdravotnímu pojištění, a to zvlášť jak za sebe, tak i za osoby spolupracující. Zaměstnanci jsou povinni platit pojistné na sociální zabezpečení. Povinnost odvádět pojistné, které zaměstnanec platí, má jeho zaměstnavatel. Zaměstnavatel je povinen u každého zaměstnance vypočítat výši pojistného, kterou má zaměstnanec zaplatit, a toto pojistné srazit zaměstnanci z jeho příjmů, které mu zúčtoval.


65

Fyzické osoby, které zaměstnávají jiné osoby, se pro účely zabezpečení považují za organizace stejně jako právnické osoby. Pojem organizace pro účely zabezpečení je vymezen tak, že se právnická či jiná osoba považuje za organizaci tehdy, jestliže zaměstnává více než 25 zaměstnanců anebo sice méně, avšak evidenci mezd pro ni vede jiná právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává více než 25 zaměstnanců. Zaměstnává-li právnická nebo fyzická osoba nižší počet než 25 zaměstnanců, nejméně však jednoho, posuzuje se jako malá organizace.

Část pro zájemce. V jakém případě a ve kterých termínech se musí podnikatel registrovat na příslušné Správě sociálního zabezpečení jako malá organizace?

Úkol k textu. Na základě jakého kritéria definujeme firmu zabezpečení jako malou organizaci?

z hlediska sociálního

Organizace si na vlastní náklady obstarává administrativní práce spojené s prováděním nemocenského pojištění a s hospodařením s jeho prostředky, včetně výplaty dávek nemocenského pojištění. Organizace je povinna přihlásit se na předepsaném tiskopisu k zápisu do rejstříku organizací u okresní správy sociálního zabezpečení, a to nejpozději do osmi dnů ode dne, kdy vznikla nebo kdy se stala organizací. Malá organizace je povinna přihlásit (resp. odhlásit) u okresní správy sociálního zabezpečení příslušné podle místa svého sídla na předepsaném tiskopisu svého zaměstnance do osmi dnů k pojištění ode dne jeho vstupu do zaměstnání (výstupu ze zaměstnání), podávat okresní správě k poskytování dávek jejím zaměstnancům veškerá k tomu potřebná hlášení a podklady. Současně má povinnost předložit kopii pracovní smlouvy.

66

Malé a střední podnikání Úkol k zamyšlení. Proč členíme z hlediska sociálního zabezpečení firmy na organizace a malé organizace? Zamyslete se nad hlavními důvody tohoto členění.

Část pro zájemce. Jaké jsou sazby pojistného na nemocenské, důchodové a nemocenské pojištění u: • organizací a malých organizací, • zaměstnanců, • osob samostatně výdělečně činných?

Pojistné na zdravotní pojištění Za zaměstnance odvádí pojistné na zdravotní pojištění zaměstnavatel. Není proto možné, aby si pojistné na zdravotní pojištění z příjmů ze zaměstnání platil zaměstnanec sám, a to ani v tom případě, kdyby to bylo uvedeno v jeho pracovní smlouvě. Takovéto ujednání by bylo protiprávní. Zaměstnavatel odvádí příslušné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, pojistné ve výši 13,5 % z vyměřovacího základu. Zaměstnanci srazí, i bez jeho souhlasu, z jeho příjmů, které mu zúčtoval, jednu třetinu částky a zbývající dvě třetiny uhradí zaměstnavatel ze svých prostředků. Zaměstnavatel je povinen ze zákona oznámit příslušné zdravotní pojišťovně do osmi dnů nástup zaměstnance do zaměstnání a skončení tohoto zaměstnání, skutečnosti rozhodné pro povinnost státu platit pojistné (odchod do důchodu, nástup na mateřskou dovolenou, nástup na základní vojenskou službu, atd.), změnu pojišťovny zaměstnancem atd. Velmi častým problémem, se kterým se u malých a středních podnikatelů v praxi setkáváme, je neznalost jejich povinností v oblasti zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání! Zaměstnavatelé zaměstnávající alespoň jednoho zaměstnance jsou pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání pojištěni u České pojišťovny, a.s., pokud s ní měli sjednáno toto pojištění k 31.12.1992. Ostatní zaměstnavatelé jsou pojištěni u Kooperativy, československé družstevní pojišťovny,a.s., případně jejího právního nástupce v České republice. Zákonné pojištění vzniká dnem vzniku prvního pracovněprávního vztahu u zaměstnavatele a trvá po dobu existence zaměstnavatele. Tuto skutečnost je zaměstnavatel


67

povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit organizační jednotce pojišťovny, v jejímž obvodu má zaměstnavatel sídlo ( trvalé bydliště) a uvést své identifikační číslo zaměstnavatele.

Úkol k textu. U kterých institucí se musí podnikatel registrovat, příjme-li prvního zaměstnance?

Korespondenční úkol č. 4. V rámci Vaší semestrální práce definujte vhodnou organizační strukturu firmy. Zvolenou variantu zdůvodněte. Jednotlivé prvky a vazby organizační struktury vymezte a popište. Současně vypracujte kompletní personální dokumentaci alespoň pro tři pracovníky, s nimiž jste uzavřeli pracovněprávní vztah: • pracovní smlouvou, • dohodou o provedení práce, • dohodou o pracovní činnosti.

Shrnutí kapitoly. Jedním

ze

základních

„umění“,

které

musí

zvládnout

každý

podnikatel, je umění vést lidi.Toto umění úzce souvisí s personální prací v malé a střední firmě, která se vyznačuje svými specifiky. Základní právní normou, která vymezuje pracovněprávní vztahy, je Zákoník práce. Mezi základní druhy pracovněprávních vztahy patří pracovní poměr, dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti.

Přijetím

prvního

zaměstnance

se

podnikatel

stává

zaměstnavatelem s řadou úkolů a povinností. Zaměstnanec v malé firmě je především spolupracovníkem podnikatele a jejich vzájemné vztahy mají mnohdy neformální charakter, založený na spolupráci a důvěře.

68

Malé a střední podnikání Otázky: 1.

Kterými základními právními předpisy jsou definovány pracovněprávní vztahy? 2. Definujte čtyři základní umění podnikatele. 3. Které dva základní druhy pracovněprávních vztahů znáte? 4. Co je to „Švarc systém“? 5. Stručně definujte dohodu o provedení práce. 6. Kdy lze pracovní smlouvu uzavřít pouze ústní formou? 7. U kterých institucí se musí zaměstnavatel při přijetí prvního zaměstnance registrovat? 8. Kdy lze zaměstnavatele definovat jako malou organizaci? 9. Z čeho odvádí zaměstnavatel zdravotní a sociální pojištění za zaměstnance? 10. Definujte rozdíl mezi životním minimem a minimální mzdou.

Další zdroje. BARROW, C.: Základy drobného podnikání, Grada Publishing, Praha 1996. ISBN 80-7169-232-8. HINGSTON, P.: Začněte podnikat. Euromedia Group–KK, Praha 2002. ISBN 80-242-0838-5. MIKOLÁŠ, Z. – FOLVARČNÁ, A.: Malá a střední firma, vydavatelství MAJ, Háj ve Sl. 2000. ISBN 80-86458-02-4. MIKOLÁŠ, Z. - FOLVARČNÁ, A.: Úvod do nauky o podnikání a podniku. VŠP a.s Ostrava 2003. ISBN 80-900745-0-2. VEBER, J. – SRPOVÁ, J. a kol.: Podnikání malé a střední firmy. Grada Publishing, Praha 2005. ISBN 80-247-1069-2. Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášky MF č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů


69

8. FINANČNÍ OPTIMALIZACE, PROJEKT PRODUKCE, TRŽEB A NÁKLADŮ V MALÉ A STŘEDNÍ FIRMĚ V této kapitole se dozvíte o: •

hodnocení finančního zdraví firmy;

•

použití rozvahy, výsledovky a cash flow při hodnocení malé firmy;

•

finanční analýze v MSF;

•

hodnocení indexů;

•

finanční optimalizaci MSF;

•

projekci produkce, tržeb a nákladů v MSF;

•

využití kalkulacích v MSF.

finančního

a

ekonomického

stavu

MSF

pomocí

Budete schopni: •

aktivně využívat základní rozhodování v MSF;

•

hodnotit finanční zdraví firmy;

•

optimalizovat hospodaření malé a střední firmy;

•

prakticky využívat znalosti bodu zvratu;

•


•

optimalizovat náklady a tržby v MSF z různých hledisek.

účetní

výkazy

při

plánování

a

Klíčová slova této kapitoly: Finanční zdraví, výkaz zisku a ztráty, finanční optimalizace, plánování, kalkulace, cash flow, náklady, produkce, tržby, indexy, bod zvratu.


70


Řada podnikatelů tvrdí, že celé jejich podnikání „stojí a padá“ na penězích. V jistém smyslu nelze než souhlasit. Finanční zdraví každé firmy však ovlivňuje celá řada faktorů, mezi něž peníze a peněžní toky bezesporu patří. Než se zaměříme na tyto faktory, zopakujte si z předmětu Podnikání a podnik základní informace o majetkové a kapitálové výstavby podniku.

8.1 Finanční optimalizace malé a střední firmy Každý podnik musí efektivně zacházet se svým finančním zdravím. To je nezbytným předpokladem pro tvorbu volných peněžních prostředků a zisku, které pokryjí investice, osobní spotřebu, daně i úroky, případně další neodkladné výdaje. Pro správné pochopení finančního zdraví firmy je třeba osvojit si základní znalosti a dovednosti práce s účetními výkazy. Těmito znalostmi by měl disponovat každý podnikatel, tedy i malí a střední podnikatelé. Malý podnikatel vedoucí pouze daňovou evidenci by měl být schopen sestavovat: • přehled o majetku a závazcích, • přehled o příjmech, výdajích a hospodářském výsledku a • výkaz peněžního toku (cash flow). Malý a střední podnik vedoucí podvojné účetnictví musí vytvářet tři klíčové výkazy: • rozvahu (bilanci), • výkaz zisku a ztráty (výsledovku) a • cash flow (výkaz peněžního toku). Výkaz cash flow je zejména pro malé firmy velmi důležitý, protože na peněžním toku je financování malé firmy zcela postaveno. Odráží se v něm veškeré důležité „účetní“ informace (hotovost, nabytí a prodej majetku, změny dlouhodobých finančních zdrojů, stav odpisů hmotného a nehmotného dlouhodobého apod.). Úkol k textu. Z dostupné literatury a dosavadního studia si zopakujte strukturu a obsah rozvahy, výkazu zisku a ztráty, výkazu peněžních toků. Pro zjištění finančního zdraví firmy je nutné sestavené výkazy testovat propočtem finančních a ekonomických ukazatelů, jakými jsou například rentabilita, aktivita, zadluženost, produktivita apod.


Část pro zájemce. Finanční analýza je jedním z nástrojů hodnocení ekonomického a finančního stavu firmy. Jaké ukazatele v rámci finanční analýzy využíváme? Seznamte se s konkrétními ukazateli finanční analýzy. Pokuste se zamyslet nad vypovídací schopností těchto ukazatelů.

Úkol k textu. Proč je znalost tvorby výkazu peněžního toku důležitá zejména pro malého podnikatele?

Propočty finančních a ekonomických ukazatelů však samy o sobě ještě o finančním stavu firmy jednoznačné informace nepodávají, je proto vhodné provést i další propočty. Reálnější a komplexnější indikaci finančního stavu podniku lze provést využitím srovnání pomocí indexů a mezipodnikového porovnání. Jedná se například o následující srovnání (Z. Mikoláš – Folvarčná, A.: Malá a střední firma – manuál podnikatelského vedení): Poznámka: I = index I = (hodnota rokun) / (hodnota roku n-1) a) Srovnání indexu tržeb s indexem mezd – udává nám, zda roste produktivita práce, zda rostou tržby rychleji než mzdy (doporučujeme, aby se mzdové náklady rovnaly osobním nákladům, tzn. hrubým mzdám a platbám sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění): I(T) > I(M), kde T představují mzdy, M mzdové náklady a symbol I představuje index daného ukazatele. b) Srovnání indexu tržeb s indexem přímých daní – říká, jak „pracuje“ ten, kdo tvoří podmínky pro podnikání (resp. zda přímé daně nerostou rychleji než tržby): I(T) > I(d), kde d představuje přímé daně. c) Srovnání podílů placených úroků k cizím zdrojům se ziskem po zdanění k celkovému kapitálu – definuje podmínku, že firma musí vydělat více než věřitelé, tedy výnosnost cizích zdrojů musí být nižší než výnosnost celkového kapitálu (pasiv): (placený úrok / cizí zdroje) < (zisk po zdanění / celkový kapitál).

71

72


d) Srovnání indexu placených úroků a penále s indexem zisku po zdanění úroky by neměly růst rychleji než zisk: I (placené úroky + penále) < I (zisk po zdanění). Podnikatel by se měl věnovat pravidelně (minimálně čtvrtletně) zpracování výkazů zisků a ztrát, rozvahy a peněžního toku, zpracovávat ukazatele financování firmy, sledovat vývoj indexů, provádět mezipodnikové porovnávání. V případě, že se této činnosti podnikatel nemůže nebo nechce věnovat sám, měl by jí pověřit účetní, respektive ekonoma firmy.

Úkol k zamyšlení Součástí podnikatelského záměru by měly být plánované výkazy (plánovaná rozvaha, výsledovka a cash flow). Dokázali byste v konkrétní situaci (Vašem vlastním podnikatelském záměru) simulovat reálné hodnoty v těchto výkazech?

Úkol k textu. Ze kterých účetních výkazů získáte informace o: • tržbách, • mzdách, • celkovém kapitálů, • placených úrocích?

8.2 Projekt produkce, tržeb a nákladů v malé a střední firmě Charakteristickými znaky malých a středních firem je omezená kapitálová „výbava“ zejména malé firmy jsou obvykle kapitálově slabé, o to více tedy musí sledovat vývoj nákladů a tržeb a jejich vazba na cash flow firmy. Jedná se zejména o permanentní sledování těchto nákladů: 1. náklady na zařízení firmy, 2. náklady na software, 3. mzdy – hrubé mzdy a další odměny (např. z dohod o provedení práce), odvody za zaměstnance (zdravotní, sociální pojištění, apod.), 4. spoje – telefony, faxy, internet, 5. náklady na nájmy a nakupované služby a jiné režie, 6. náklady na elektrickou energii a teplo, 7. pohonné hmoty,


73

8. reklama a propagace, 9. atd. Z pohledu vývoje výnosů a příjmů je třeba sledovat zejména: 1. příjmy z prodeje zboží, 2. příjmy z prodeje vlastních produktů, 3. příjmy z ostatních aktivit. Náklady a výnosy, případně příjmy a výdaje ovlivňují hospodářský výsledek firmy. Musíme je pečlivě sledovat a plánovat. Pro firmu je nutností pověřit konkrétního zaměstnance, který sleduje vývoj tržeb a nákladů (příjmů a výdajů), sestavuje kalkulace a rozpočty. Pokud podnikatel nemá pracovníky, musí si tuto činnost zajistit podnikatel sám. Základním výkazem, který zachycuje náklady a výnosy je výkaz zisku a ztráty (v případě, že podnikatel vede účetnictví). Pokud malý podnikatel vede pouze daňovou evidenci, měl by pro účely sledování příjmů a výdajů použít přehled o příjmech, výdajích a hospodářském výsledku. Příkladem může být následující tabulka. Příklad 8.2.1 Tabulka č. 8.2.1: TVORBA A ROZDĚLENÍ ZISKU (v tis. Kč) V tisících Kč Rok n 1. Tržby za prodej zboží (+) 2. Náklady vynaložené na prodej zboží (-) 3. Tržby za prodej vlastních výrobků (+) 4. Změna stavu vnitropod. zásob vlast. výroby (+,-) 5. Aktivace (+) 6. Spotřeba materiálu, energie a služeb (-) z toho: 6.1. materiál 6.2. energie 6.3. nájemné 6.4. opravy a udržování 7. Osobní náklady (-) z toho: 7.1. mzdové náklady 7.2. sociální zabezpečení 8. Daně a poplatky (-) z toho: 8.1. 8.2. 9. Účetní odpisy hmot. a nehmot. inv. majetku (-) 10. Jiné provozní výnosy (+) 11. Jiné provozní náklady (-) 12. Ostatní provozní výnosy a zúčtování (+) 13. Ostatní provozní náklady a zúčtování (-) I. Provozní výnosy celkem (součet účet. třídy 6)

2/

Rok n+1

74

Malé a střední podnikání II. Provozní náklady celkem (součet účet. třídy 5) a) Provozní hospodářský výsledek (I minus II) 14. Finanční výnosy (+) 15. Finanční náklady (-) z toho: 15.1. placené úroky 16. Zúčtování přísl. pol. do výnosů (+) 17. Zúčtování přísl. pol. do nákladů (-) b) Hosp. výsledek z finančních operací (14 až 17) 18. Součet řádků a + b 19. Položky upravující základ daně z příjmů 20. Základ daně z příjmů (18 minus 19) 21. Splatná daň z příjmů za běžnou činnost (-) A. HOSP. VÝSL. ZA BĚŽ. ČINNOST PO ZDANĚNÍ (18-21) 22. Mimořádné výnosy (+) 23. Mimořádné náklady (-) 24. Daň z příjmů z mimořádné činnosti splatná (-) B. MIMOŘÁDNÝ HOSPODÁŘSKÝ VÝSLEDEK C. HOSP. VÝSLEDEK ZA ÚČETNÍ OBDOBÍ (A+B)

ROZDĚLENÍ HOSPODÁŘSKÉHO VÝSLEDKU

25. Zákonný příděl do rezervního fondu 26. Příděly do ostatních fondů 3/ 27. Dividendy nebo podíly vlastníků nebo osobní spotřeba včetně ostatního užití zisku po zdanění 28. Nerozdělený zisk Zdroj: Z. Mikoláš – Folvarčná, A.: Malá a střední firma – manuál podnikatelského vedení

Podnikatel by měl mapovat faktory, jež ovlivňují vývoj nákladů, zkoumat strukturu a vývoj tržeb, pravidelně sestavovat kalkulace a rozpočty a provádět jejich kontrolu. Optimalizovat náklady a výnosy (tržby) však nestačí. Každý podnikatel a zejména malý podnikatel musí svou existenci a finanční zdraví stavět především na optimalizaci cash flow. Opomíjení plánování, permanentního řízení a kontroly cash flow je jednou z nejčastějších chyb malých podnikatelů. Příkladem výkazu peněžních toků může být následující tabulka.


75

Příklad 8.2.2. Tabulka č. 8.2.2.: TOK PENĚŽNÍ HOTOVOSTI (CASH FLOW) v tis. Kč. Rok n

Rok n+1

P. Stav peněžních prostředků na začátku účetního období 1. Hospod. výsledek za účetní období (+) 2. Účetní odpisy hmotného a nehmot. majetku (+,-) 1/ 3. Změna stavu rezerv z nákladů (+,-) 4. Změna stavu časového rozlišení a dohadných účtů (+,-) 5. Změna stavu zásob (+,-) 6. Změna stavu pohledávek (+,-) 7. Změna stavu krátkodobých závazků (bez krátkodobých úvěrů a finančních výpomocí) (+,-) 8. Zvýšení krátkodobých úvěrů a fin. výpomocí (+) 9. Snížení krátkodobých úvěrů a fin. výpomocí (-) 10. Změna stavu krátkodobého fin. majetku (+,-)

2/

A. Čistý peněžní tok z běžné a mimořádné činnosti (1 až 10) 11. Nabytí hmot. a nehmot. Investičního majetku (-) 12. Nabytí finančních investic (-) 13. Výnosy z prodeje hmot. a nehmot. inv. majetku (+) 14. Výnosy z prodeje finančních investic (+) B. Čistý peněžní tok investiční činnosti (11 až 14) 15. Změna stavu dlouhodobých závazků (bez středně a dlouhodobých úvěrů) (+,-) 16. Zvýšení středně a dlouhodobých úvěrů (+) 17. Snížení středně a dlouhodobých úvěrů (-) 18. Změna stavu vlast. jmění z vybraných operací (+,-) C. Čistý peněžní tok z finanční činnosti (15 až 18) D. Čistý peněžní tok (A+B+C) E. Hotovost na konci roku (P+D) Zdroj: Z. Mikoláš – Folvarčná, A.: Malá a střední firma – manuál podnikatelského vedení

Korespondenční úkol č. 5 Z předmětu Podnikání a podnik si zopakujte problematiku „bodu zvratu“. V rámci semestrální práce graficky znázorněte vývoj tržeb a nákladů v konkrétním případě Vašeho simulovaného podnikání. Na základě konkrétních dat vypracujte v rámci podnikatelského záměru v části finančního plánu následující výkazy: • rozvahu (přehled o majetku a závazcích) firmy, • výkaz zisku a ztráty (přehled o příjmech, výdajích a hospodářském výsledku) a • výkaz peněžních toků. Výkazy zpracujte na období dvou let.

76


Shrnutí kapitoly. Finanční zdraví firmy je v případě malého a středního podnikatele nezbytným předpokladem jeho dlouhodobé existence. Každý malý a střední si musí osvojit základní znalosti a dovednosti práce s „účetními“ výkazy. Zejména malé firmy bývají kapitálově slabé a jsou závislé na pozitivním cash flow. MSF musí permanentně sledovat vývoj a strukturu nákladů (výdajů), výnosů (tržeb, příjmů), cash flow, pravidelně je plánovat, řídit a kontrolovat.

Otázky: 1. 2.

Stručně charakterizujte rozvahu. Které základní výkazy pro zjištění finančního a ekonomického zdraví firmy by měl vést podnikatel vedoucí účetnictví? 3. Které základní výkazy pro zjištění finančního a ekonomického zdraví firmy by měl vést podnikatel vedoucí daňovou evidenci? 4. Definujte výkaz cash flow? 5. Jaký je rozdíl mezi příjmy a výnosy? 6. Charakterizujte základní rozdíl mezi náklady a výdaji. 7. Vymezte alespoň pět podílových ukazatelů finanční analýzy. 8. Které konkrétní absolutní a rozdílové ukazatele finanční analýzy znáte? 9. Co definuje bod zvratu? 10. Vymezte doporučenou strukturu kalkulačního vzorce.

Další zdroje. BARROW, C.: Základy drobného podnikání, Grada, 1996 HINGSTON, P.: Začněte podnikat. Euromedia Group–KK, Praha 2002. ISBN 80-242-0838-5. MIKOLÁŠ, Z. – FOLVARČNÁ, A.: Malá a střední firma, vydavatelství MAJ, Háj ve Sl. 2000. ISBN 80-86458-02-4. MIKOLÁŠ, Z. - FOLVARČNÁ, A.: Úvod do nauky o podnikání a podniku. VŠP a.s Ostrava 2003. ISBN 80-900745-0-2. VEBER, J. – SRPOVÁ, J. a kol.: Podnikání malé a střední firmy. Grada Publishing, Praha 2005. ISBN 80-247-1069-2.


77

9. FINANCOVÁNÍ A PODPORA MALÉHO A STŘEDNÍHO PODNIKÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE A EVROPSKÉ UNII V této kapitole se dozvíte o: •

možnostech financování malé a střední firmy;

•

formách podpory malého a středního podnikání;

•

komerční a nekomerční podpoře MSF;

•

státní podpoře MSF;

•

zdrojích podpory z Evropské unie;

•

vývoji podpory malého a středního podnikání v ČR.

Budete schopni: •

zvolit vhodné financování podnikání;

•

analyzovat podporu MSF;

•

volit vhodné programy podpory podnikání;

•


•

zhodnotit reálnost možnosti čerpání programů malého a středního podnikání.

zdrojů

z podpůrných

Klíčová slova této kapitoly: Financování MSF, finanční leasing, bankovní úvěry, podpora MSP, komerční podpora, nekomerční podpora, státní programy podpory, strukturální fondy, kohezní fond.


78

Malé a střední podnikání 9.1 Financování malých a středních firem Založení a financování MSP je mnohdy zcela závislé na úsporách podnikatele a půjčkách od jeho rodinných příslušníků nebo přátel. Konkolská Pavlína ve svém článku „Přístup bankovního sektoru k financování malého a středního podnikání“ uvádí, že 49,44% prostředků na zahájení podnikání získají od příbuzných a známých, 30,73% prostřednictvím leasingu a 30,29% potřebného kapitálu představují osobní vklady, vklady společníků, dotace, směnky a nesplacené závazky. Pro tyto podniky je značně obtížné získat bankovní úvěr bez pomoci programů na podporu MSP. Ve finančním plánování se MSP, na rozdíl od velkých podniků, nezabývá optimalizaci kapitálové struktury, ale plánováním peněžních toků a řízením hotovosti. ¾ ¾ ¾ ¾ ¾ ¾

K nejčastějším zdrojům financování v MSF patří: Osobní úspory Osobní půjčky (nepodnikatelské) Finanční leasing Dotace z úřadu práce Bankovní úvěry Omezeně také vstup rizikového kapitálu do firmy (u středních firem)

Úkol k textu. Popište jednotlivé zdroje financování a stručně je charakterizujte. Rozdíl mezi bankovní půjčkou a rizikovým kapitálem. 1. Banka nevstupuje do našeho podnikání, nemění se vlastnická struktura podniku. 2. Rizikový kapitál svým vstupem do firmy ve většině případů mění vlastnickou strukturu firmy, může dojít ke změně v rozhodovacích a řídících pravomocech. 3. Odměnou za bankovní půjčku je úrok, který platíme bance. 4. V případě rizikového kapitálu představuje odměnu podíl na zisku, případně také podíl ve firmě. Část pro zájemce. Pokuste se zjistit rozdíl mezi finančním a operativním leasingem. Použijte například publikaci Leasing od A do Z.


Úkol k textu. Dochází při vstupu rizikového kapitálu do firmy ke změně kapitálové struktury?

9.2 Podpora malého a středního podnikání Podporu podnikání můžeme z hlediska jejího zdroje (poskytovatele) rozdělit do dvou základních skupin na: •

komerční (placené služby – daňové, účetní, právní poradenství aj.) a

•

nekomerční (státní zdroje, soukromé zdroje, ze zdrojů EU).

9.2.1 Státní podpora malého a středního podnikání Podporu malého a středního podnikání můžeme sledovat jak v oblasti komerční, tak nekomerční. V této části se budeme zabývat především státní nekomerční podporou tohoto sektoru podnikání. Oblasti malého a středního podnikání se v ČR dostalo první významnější pozornosti v roce 1992, kdy byl přijat zákon ČNR č. 299/1992 Sb., o státní podpoře malého a středního podnikání. Jeho hlavním účelem bylo usnadňovat zakládání a zlepšovat postavení MSP prostřednictví podpůrných institucí, které k tomuto účelu byly zřizovány. Podpora se vztahovala na podniky, které musely splňovat následující podmínky: • • •

mají sídlo na území České republiky, zaměstnávají méně než 500 zaměstnanců, nejsou z oblasti zemědělské a lesnické prvovýroby.

Mezi hlavní okruhy podpory patřilo kapitálové posílení podniků, zvyšování odbornosti, vytváření nových pracovních míst, spolupráce se zahraničím, hospodářský rozvoj jednotlivých oblastí, spolupráce mezi podniky a poskytování poradenství. Tuto podporu malé a střední podniky mohly a v současné době nadále mohou využívat ve dvou formách, a to: • •

přímé finanční pomoci (adresné finanční příspěvky na konkrétní projekty), nepřímé podpoře ve finančním hospodaření firem, oblasti informací a poradenství (bezplatné nebo cenově zvýhodněné poskytování služeb prostřednictvím zákonem určených institucí).

79

80

Malé a střední podnikání Pravidla pro podporu malých a středních podniků z prostředků státního rozpočtu v současné době vymezují tyto právní předpisy: • • • •

zákon č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání, zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, zákon č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře, zákon 1/2004 Sb., kterým se mění zákon 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání.

Úkol k textu. Z jakých zdrojů je podporováno malé a střední podnikání v ČR. Česká legislativní úprava je současně od přijetí zákona č. 47/2002 Sb. plně harmonizována s legislativní úpravou vztahující se k podpoře malého a středního podnikání tj. Doporučením Komise Evropských společenství 96/280/EC ze dne 3. 4. 1996, týkající se definice tohoto sektoru, a Směrnicemi Evropských společenství 96/C 213/04 ze dne 23. 7. 1996, o státní podpoře malých a středních podniků. V podmínkách programů podpory MSP schvalovaných vládou jsou nicméně pravidla Evropské unie týkající se tohoto sektoru uplatňována v plném rozsahu již od roku 2000. Finanční prostředky určené na podporu MSP jsou ze státního rozpočtu uvolňovány do rozpočtů různých ministerstev, přičemž hlavním správcem a poskytovatelem podpor je Ministerstvo průmyslu a obchodu. Další ministerstva jako Ministerstvo financí, Ministerstvo pro místní rozvoj či Ministerstvo zemědělství v rámci svých programů také poskytují sektoru MSP podporu. Tato však nepodléhá žádnému ucelenému systému podpory MSP a je převážně určena jak malým a středním, tak velkým podnikům. Systematizovanou podporu malým a středním podnikům poskytuje od roku 1992 Ministerstvo průmyslu a obchodu, kdy každoročně v rámci „Podpory podnikání v České republice“ vyhlašuje několik programů státní podpory pro malé a střední podniky. Část pro zájemce. Ucelený přehled aktuálních státních programů podpory MSP naleznete například na www.mpo.cz. Seznamte se s nimi! Programy se v jednotlivých letech liší ve snaze ministerstev reagovat na aktuální společenské a ekonomické potřeby. Logická struktura poskytování i všeobecné podmínky této podpory však zůstávají stejné. Některé z programů byly vyřazovány z důvodu jejich neaktuálnosti (například program Rekonstrukce), jiné pro malý ohlas u podnikatelských subjektů (program Pojízdná prodejna).


Některé z dnes již neexistujících programů však ve skutečnosti zrušeny nebyly. Došlo pouze k jejich začlenění pod jiné programy, což dokumentuje v některých případech shodná náplň těchto podpor. Jedná se například o program Malé půjčky, který jako samostatný program existoval do roku 2002, poté byl počínaje rokem 2003 začleněn do programu Kredit, program Podpora exportu byl začleněn do programu Marketing apod. Podporou malého a středního podnikání se zabývá řada institucí, která byla pro tyto účely založena. Jedná se zejména o Českomoravskou záruční a rozvojovou banku (ČMRB), Agenturu pro podporu podnikání a investic- CzechInvest, která vznikla 1. 1. 2004 sloučením Agentury rozvoje podnikání (ARP) a České agentury pro zahraniční investice - CzechInvest, Regionální poradenská a informační střediska (RPIC), Inovační podnikatelská centra (BIC), Vědeckotechnické parky (VTP), Fond rizikového kapitálu, Agentura pro regionální rozvoj (ARR) a další. Jejich činnost je financována ze státních, soukromých zdrojů a zdrojů Evropské unie.

Úkol k textu. Vyjmenujte alespoň 5 institucí, které se zabývají podporou malého a středního podnikání. Vyhledejte alespoň 5 internetových adres institucí věnujících se podpoře malého a středního podnikání.

9.2.2 Nekomerční podpora MSP ze zdrojů Evropské unie Podporu malého a středního podnikání ze strany Evropské unie lze datovat již do roku 1989. V tomto roce Evropská unie rozhodla o podpoře transformačního procesu východoevropských zemí do tržní ekonomiky. Byl založen fond PHARE (Poland and Hungary Action for Restructuring of the Economy), do jehož čerpání se kromě Polska a Maďarska postupně zapojovaly i další zeměstřední a východní Evropy. Prostředky tohoto fondu jsou schvalovány na základě ročního rozpočtu EU a jeho prvořadým cílem byla: • • •

podpora při realizaci reforem, pomoc při překonávání ekonomických a sociálních důsledků strukturálních změn, pomoc při posilování politické a ekonomické stability zemí střední a východní Evropy.

Česká republika se do tohoto programu aktivně zapojila od roku 1994. První víceletý program pro Českou republiku byl schválen na období 1994 až 1997

81

82

Malé a střední podnikání s rozpočtem 3,3 mld. ECU. Hlavní náplní a cílem programu PHARE pro malé a střední podniky přitom bylo: •

rozvoj infrastruktury a služeb za účelem stimulace zakládání nových podniků,

•

prohlubování povědomí o podnikání,

•

vytvoření mechanismů pro zpřístupnění půjček MSP.

Při realizaci těchto cílů byli hlavními partnery zejména instituce: BIC, RPIC, ČMZRB, Hospodářská komora, Sdružení podnikatelů, komerční banky aj.

Úkol k textu. Kdy a jakou formou začala Evropská unie podporovat transformační procesy ve východoevropských zemích?

Úkol k textu. Co znamená zkratka PHARE?

Od roku 1998 byl program PHARE postupně přesměrován na podporu institucí a harmonizace českého práva s legislativou ES. Pro Českou republiku byly schváleny finanční zdroje tohoto programu pro roky 1995 až 1999 ve výši 345 miliónů EUR, pro období 2000 až 2002 237 miliónů EUR. S využitím prostředků programu PHARE byl například zaveden program „Malé půjčky“ (viz podkapitola 5.3.1), jehož realizací byla pověřena Agentura pro rozvoj podnikání ve spolupráci s podnikatelskými inovačními centry a regionálními poradenskými a informačními centry. Dalším programem EU přístupným od roku 1998 pro malé a střední podniky v České republice patřil „Třetí víceletý program pro malé a střední podniky“, který se skládal z následujících 5 programů:

EURO INFO CENTRES, EUROPARTENARIAT, INTERPRISE, DISTRIBUTIVE TRADE, CRAFT AND SMALL ENTERPRISES.

V období po roce 2000 pokračoval program PHARE s novou filosofií pod označením PHARE 2000, který se zaměřoval na podporu přípravy ČR na vstup do EU především prostřednictví Sociálního fondu a Fondu regionálního rozvoje. Fond regionálního rozvoje byl nejvýznamnějším zdrojem financování podpory malého a středního podnikání, kde základ spolupráce tvořila účast v programech

Malé a střední podnikání příhraniční spolupráce (CBC) a realizace opatření TRANSFER a JAKOST z programu PHARE 2000. Sociální fond se zaměřoval na politiku zaměstnanosti. Od roku 2003 je realizován projekt PHARE 2002 – Standard rozvoje a řízení lidských zdrojů v podnicích (ukončen bude v roce 2005), jehož cílem je zvyšování konkurenceschopnosti a výkonnosti malých a středních podniků, prostřednictvím zavádění efektivních systémů řízení a rozvoje lidských zdrojů. V rámci tohoto programu mohou české malé a střední podniky požádat o dotaci nákladů vzniklých v přímé souvislosti se zavedením standardu řízení a rozvoje lidských zdrojů v podnicích až do výše 75 % celkového objemu nákladů. Celkový rozpočet tohoto projektu je 263 000 EUR z programu PHARE. [97] V roce 2004 došlo k vyhlášení Programu PHARE 2003 – Rozvoj malého a středního podnikání, jehož cílem je zvyšování konkurenceschopnosti malých a středních podniků v ČR, prostřednictvím podpory zavádění nových technologií modernizace výrobních zařízení a zvyšování kvality výrobních a řídících procesů v malých a středních podnicích. Ukončení programu PHARE je vymezeno rokem 2006.

Úkol k textu. Ze kterých konkrétních programů se skládal „Třetí víceletý program pro malé a střední podniky“?

Kromě předvstupní pomoci prostřednictvím fondu PHARE je přístupný i českým podnikatelům od roku 2001 další „Víceletý program pro podniky a podnikání“ pro období 2001 - 2005, který se nadále soustředí zejména na malé a střední podniky a navazuje na „Třetí víceletý program pro malé a střední podniky“. Tento program se soustředí na tři klíčové oblasti:

finanční nástroje zaměřené na překonávání nedostatků kapitálového trhu ve vztahu k začínajícím podnikům a vůči malým a středním podnikům, podpůrné služby poskytované podnikům prostřednictvím EIC, předávání zkušeností z nejlepších postupů a projektů uplatňovaných v zemích Evropské unie.

Čeští malí a střední podnikatelé se mohou zapojit v rámci tohoto programu projekty směřujícími do pěti základních okruhů:

Podpora podnikání. Zvýšení růstu a konkurenceschopnosti podniků v mezinárodní ekonomice založené na znalostech. Snazší přístup podniků k podpůrným službám a programům EU. Zjednodušování a zlepšování administrativního rámce podnikání s cílem podpory výzkumu, inovací a zakládání nových podniků.

83

84


Zlepšení prostředí pro financování MSP.

Současně jsou od 1. května 2004 přístupné českým malým a středním podnikatelům prostředky Strukturálních fondů a Kohezního fondu, v podrobném členění: ¾ ¾ ¾ ¾ ¾

Evropský fond sociálního rozvoje – ERDF Evropský sociální fond – ESF Evropský zemědělský záruční a orientační fond – EAGGF Finanční nástroj na podporu rybolovu – FIFG Fond soudržnosti (Kohezní fond).

Přestože jsou tyto fondy zejména hlavními nástroji regionální politiky EU, část zdrojů z těchto fondů je alokována přímo do projektů konkrétní nekomerční podpory MSP v jednotlivých zemích EU.

Úkol k zamyšlení Domníváte se, že malý podnikatel je schopen reálně dosáhnout na konkrétní zdroje z Evropské unie? Svůj názor zdůvodněte.

Úkol k textu. Které konkrétní fondy patří do skupiny Strukturálních fondů?

Programy Evropského společenství určené pro MSP v EU jsou od roku 2001 přístupné i českým podnikatelům. V současné době se jedná o „Víceletý program pro podniky a podnikání“ pro období 2001 – 2005. Tento program bude ukončen v roce 2005. Evropská komise v roce 2004 předložila Evropskému parlamentu a Radě Evropy návrh jeho nové podoby na další období. Jedná se Program společenství k podpoře podnikatelských iniciativ a konkurenceschopnosti podnikatelů jako pokračování Víceletého programu pro podniky a podnikání a zejména malého a středního podnikání v letech 2006 až 2010.

Část pro zájemce. Na internetových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu, případně Evropské komise se seznamte s návrhy koncepce podpory malého a středního podnikání na období 2006 až 2013.


85

Korespondenční úkol č. 6. Z předmětu Podnikání a podnik si zopakujte problematiku „bodu zvratu“. Graficky znázorněte vývoj tržeb a nákladů v konkrétním případě Vašeho simulovaného podnikání. V rámci semestrálního úkolu vyberte konkrétní program podpory , vhodný pro konkrétní podnikání Vaší virtuální firmy. Program podrobně popište a zdůvodněte možnost jeho využití.

Shrnutí kapitoly. Financování malých a středních podnikatelů je zejména v počátcích podnikání

odkázáno

na

osobní

zdroje.

Rozšířeným

zdrojem

financování malých a středních firem je finanční leasing. I přes osobní ručení má malý podnikatel omezený přístup ke zdrojům financování svého podnikání. Podporu MSP můžeme rozdělit na komerční a nekomerční. Nekomerční podpora MSP je poskytována ze zdrojů státních, soukromých a ze zdrojů Evropské unie. MSP mají řadu let přístup k řadě fondů a programů určených pro členské státy EU. Podpora podnikání nesměřuje pouze do finanční oblasti, představuje

také

odstraňování

bariér

podnikání

a

zlepšování

prostředí a podmínek pro podnikání.

Otázky: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Jaké zdroje financování MSF znáte? Definujte pojem finanční leasing? Jaký je rozdíl mezi rizikovým kapitálem a bankovním úvěrem? Vyjmenujte alespoň 5 programů podpory MSF ze zdrojů EU přístupných českým MSF. Vyjmenujte 10 vnějších bariér malého a středního podnikání. Vyjmenujte 10 vnitřních bariér malého a středního podnikání. Od kterého roku byl českým podnikatelům program PHARE? Které fondy jsou hlavním nástrojem regionální politiky EU?

86


Další zdroje. Amt für amtliche Veröffentlichungen der Europäischen Gemeinschaften: Unternehmensdemografie in Europa. Beobachtungsnetz der Europäischen KMU 2002, Nr. 5. Luxembourg 2002. ISBN 92-894-34597. Amt für amtliche Veröffentlichungen der Europäischen Gemeinschaften: Europäische KMU und sociale und umweltbezogene Verantwortung. Beobachtungsnetz der Europäischen KMU 2002, Nr. 4. Luxembourg 2002. ISBN 92-894-31615-7. Eurostat – www.europa.eu.int/comm/eusrostat European Commission: Highlights from the 2002 Survey. The European Observatory for SMEs. Luxembourg 2003. HINGSTON, P.: Začněte podnikat. Euromedia Group–KK, Praha 2002. ISBN 80-242-0838-5. KONKOLSKÁ, P.: Přístup bankovního sektoru k financování malého a středního podnikání. Sborník výzkumných prací Ústavu MSP. Díl č. 6. MIKOLÁŠ, Z. – FOLVARČNÁ, A.: Malá a střední firma, vydavatelství MAJ, Háj ve Sl. 2000. ISBN 80-86458-02-4. MIKOLÁŠ, Z. - FOLVARČNÁ, A.: Úvod do nauky o podnikání a podniku. VŠP a.s Ostrava 2003. ISBN 80-900745-0-2. Programy podpory malého a středního podnikání v ČR. ČMZRB, Praha 1996 - 2004. SNIJDERS, J. – HORST, R.: KMU im Brennpunkt – Hauptergebnisse des Beobachtungsnetz der europäischen KMU 2002. Amt für Veröffentlichungen der Europäischen Gemeinschaften. Luxembourg 2002. ISBN 92-894-4876-8. VODÁČEK, L. – VODÁČKOVÁ, O.: Malé a střední podniky: konkurence a aliance v Evropské unii. Management Presas, Praha 2005. ISBN 80-7261-099-6. VEBER, J. – SRPOVÁ, J. a kol.: Podnikání malé a střední firmy. Grada Publishing, Praha 2005. ISBN 80-247-1069-2. www.mpo.cz


10. KOMUNIKACE FIRMY S BANKOU, VYPRACOVÁNÍ ŽÁDOSTÍ O ÚVĚR

V této kapitole se dozvíte o: •

faktorech rozhodujících o výběru bankovního ústavu;

•

hodnocení bonity klienta bankou;

•

vypracování žádosti o úvěr;

•

různých metodikách hodnocení klienta bankami;

•

etických principech při komunikaci banka-klient.

Budete schopni: •

definovat hlavní faktory výběru banky;

•

hodnotit faktory rozhodující při výběru bankovního ústavu;

•

aktivně využívat základní účetní výkazy při hodnocení bonity malé a střední firmy;

•

prakticky zpracovat žádost o úvěr;

•


•

zpracovat potřebnou dokumentaci k žádosti o úvěr.

Klíčová slova této kapitoly: Bankovní instituce, faktory výběru, žádost úvěr, bonita klienta, ukazatele bonity, účetní výkazy, etické principy.


87

88


Dostáváme se společně k poslednímu tématu. S touto problematikou jste se zcela jistě již každý z Vás setkali. Ne-li přímo jako podnikatel, tak v pozici člověka, který musí rozhodnout, komu své naspořené peníze svěří, případně u koho by si chybějící zdroje mohl půjčit. Vaše rozhodování zcela jistě ovlivnila celá řada faktorů. Ne jinak je tomu při rozhodování podnikatele.

10.1 Výběr a komunikace malé a střední firmy s bankou Malé a střední firmy, stejně jako velké firmy hospodaří při své činnosti s penězi. V oblasti výběru a komunikace s bankami a jinými peněžními ústavy mají mnohdy nelehkou situaci. Nebývají obvykle kapitálově silné a většinou vystupují jako drobný klient. Z tohoto pohledu se dá říci, že nebývají pro banky zajímavými zákazníky. Navíc potřebuje-li podnikatel zdroje půjčit, nikoliv vložit, v naší zemi je spíš pravděpodobné získat úvěr milionový než úvěr na menší částku. Rozhodování malé a střední firmy při výběru konkrétního bankovního ústavu ovlivňuje celá řada faktorů, které by si měl každý podnikatel předem definovat a analyzovat. Chce-li malá či střední firma zvolit optimální banku, musí zvážit následující faktory: •

velikost částky, kterou chce vložit na účet,

•

velikost o úvěru, který potřebuje a jeho účel,

•

dostupnost bankovního ústavu a četnost poboček,

•

dobu trvání služby (měsíce, roky),

•

ceny jednotlivých služeb – poplatky, úroky za úvěr apod.,

•

rizika a záruky – většina bank vyžaduje při úvěru ručení třetí osobou nebo směnkami či jinými bonitními cennými papíry, o nemovitosti je zájem značně menší (oproti dřívějšku),

•

rozsah nabízených a využitelných služeb,

•

dostupnost kapitálu – záleží na způsobu čerpání úvěru (povětšině jde o složitý a náročný proces),

•

styl komunikace – v dnešní době se veškeré operace realizují pomocí výpočetní techniky (internetové bankovnictví). Neměl by však zůstat opomenut ani lidský kontakt. Nejefektivnější styl komunikace kombinuje službu osobní s dobrým technickým vybavením,

•

otevírací doby poboček bankovního ústavu,

Malé a střední podnikání •

vyvolané náklady – poplatky na získání úvěru, poplatky za posudky, náklady na doručení, časové ztráty apod.,

•

dobré jméno banky,

•

vlastnická struktura banky,

•

ostatní – například, zda jde o banku zaměřenou spíše na menší či velké firmy atd.

Při volbě malého a středního podnikatele o konkrétním bankovním ústavu mnohdy převažují kritéria, která definují možnost získání úvěru.

Úkol k zamyšlení. Podle jakých konkrétních kritérií byste ve Vašem konkrétním případě volili banku? Výběr těchto kritérií se pokuste stručně zdůvodnit.

Pokud podnikatel neuvažuje pouze o svěření svých finančních zdrojů konkrétní bance, ale uvažuje o získání úvěru, nemůže očekávat, že to půjde ze dne na den! Nezbytné je začít jednat s bankou včas, nejlépe tehdy, když se ještě firma bez úvěru může obejít. Bance je nutné poskytnou dostatek podkladů, aby se na jejich základě mohla o úvěru rozhodnout. Pro žádost o úvěr je nejlépe si zvolit okamžik, k němuž má firma k dispozici aktuální podklady, nejčastěji se jedná o výkaz zisku a ztrát, rozvahu a výkaz peněžního toku za poslední 2 až 3 roky. Ani tehdy však není jednoznačné, že firma skutečně úvěr obdrží.

Úkol k zamyšlení. Jaké jsou dle Vašeho názoru dnes šance začínající malé či střední firmy získat pro rozjezd podnikání podnikatelský úvěr?

10.2 Žádost o úvěr Před podáním žádosti o úvěr by si firma si měla předem zpracovat finanční analýzu a propočíst si vybrané ukazatele, neboť jsou bankou po podání žádosti o úvěr hodnoceny. Kupříkladu řada peněžních ústavů dle průzkumu používala tyto ukazatele a kriteriální podmínky pro vyhodnocení bonity klienta (Z. Mikoláš – Folvarčná, A.: Malá a střední firma – manuál podnikatelského vedení):

89

90

Malé a střední podnikání 1) Krátkodobá likvidita = (oběžná aktiva / krátkodobé závazky) > 1,5 hodnocení ukazatele

1 bod

2) Podíl vlastního kapitálu = (vlastní jmění / celkový kapitál) > 0,5 hodnocení ukazatele

2 body

3) Výnosnost celkového kapitálu = (zisk před zdan. / celkový kapitál) > 0,12 hodnocení ukazatele

1 bod

4) Rentabilita vlastního kapitálu = (zisk po zdanění / vlastní kapitál) > 0,08 hodnocení ukazatele

1 bod

5) Platební schopnost = pohledávky - závazky > 0 hodnocení ukazatele

2 body

Celkové hodnocení bonity firmy následně banky prováděly následujícím způsobem: •

firma, která dosáhla 5 – 7 bodů, hodnotily banky jako dobrou,

•

podnikatel s výslednými 2 – 4 body měl bonitu únosnou,

•

0 – 1 bod činí firmu nevyhovující.

Je zřejmé, že jednotlivé peněžní ústavy mají své vlastní metodiky a formy komunikace s klienty. Výše uvedený text byl jen určitým příkladem a zobecněným modelem reality.

Část pro zájemce. Z dostupné literatury nastudujte další metodiky hodnocení bonity klienta bankami. Porovnejte s uvedeným příkladem.

Malé a střední podnikání Korespondenční úkol č. 7. Na základě zhodnocení kritérií pro výběr banky si zvolte v rámci semestrální práce konkrétní banku. Osobně nebo prostřednictvím internetu získejte potřebné formuláře k žádosti o konkrétní úvěr. Vyplňte a zařaďte do Vaší semestrální práce.

Shrnutí kapitoly. Každý malý a střední podnikatel stojí před rozhodnutím o volbě konkrétního bankovního ústavu. Často vystupuje v pozici drobného klienta a bývá kapitálově slabý. Výběr konkrétní banky ovlivňuje celá řada faktorů, které musí podnikatel předem identifikovat a hodnotit. Získání úvěru od banky je limitováno nejen historií klienta, ale také jeho bonitou. Před podáním žádosti o úvěr by měl každý podnikatel provést vlastní finanční analýzu a přepočty hlavních ukazatelů, definujících jeho bonitu. Důležitým faktorem ovlivňující získání úvěru je také jeho výše a konkrétní účel použití. K žádosti o úvěr je

podnikatel povinen předkládat celou řadu

dokladů, které po něm banka bude vyžadovat.

Otázky: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Proč podnikatelé komunikují s bankovními ústavy? Jaká kritéria mohou rozhodovat o výběru konkrétní banky? Vyjmenujte a stručně charakterizujte. Co je to bonita? Které ukazatele při hodnocení bonity klienta banky používají? Definujte Altmanův vzorec – tzv. „Z-skóre“. Jak členíme úvěry z časového hlediska? Jaký může být účel použití úvěru? Která banka se zaměřuje na bankovní půjčky začínajícím podnikatelům?

91

92


Další zdroje. BARROW, C.: Základy drobného podnikání, Grada Publishing, Praha 1996. ISBN 80-7169-232-8. HINGSTON, P.: Začněte podnikat. Euromedia Group–KK, Praha 2002. ISBN 80-242-0838-5. KONKOLSKÁ, P.: Přístup bankovního sektoru k financování malého a středního podnikání. Sborník výzkumných prací Ústavu MSP. Díl č. 6. MIKOLÁŠ, Z. – FOLVARČNÁ, A.: Malá a střední firma, vydavatelství MAJ, Háj ve Sl. 2000. ISBN 80-86458-02-4. MIKOLÁŠ, Z. - FOLVARČNÁ, A.: Úvod do nauky o podnikání a podniku. VŠP a.s Ostrava 2003. ISBN 80-900745-0-2. Programy podpory malého a středního podnikání v ČR. ČMZRB, Praha 1996 - 2004. VODÁČEK, L. – VODÁČKOVÁ, O.: Malé a střední podniky: konkurence a aliance v Evropské unii. Management Presas, Praha 2005. ISBN 80-7261-099-6. VEBER, J. – SRPOVÁ, J. a kol.: Podnikání malé a střední firmy. Grada Publishing, Praha 2005. ISBN 80-247-1069-2. www.cmzrb.cz


LITERATURA 1. BARROW,C.: Základy drobného podnikání, Grada Publishing, Praha 1996. ISBN 80-7169-232-8. 2. BUREŠ, I.:10 zlatých pravidel prodeje. Management Press, Praha 1994. ISBN 80-85603-53-5. 3. ČUBA, F. – HURTA, J.: Fungování podniku v současném světě. Mondon, Zlín 2002. ISBN 80-903108-1-8. 4. DUŠEK, J.: DPH 2005 po novele. Zákon s přehledy. Grada Publishing, Praha 2005. ISBN 80-247-1234-2. 5. GRUBLOVÁ, E. A KOL.: Podniková ekonomika. Repronis, Ostrava 2001. ISBN 80-86122-75-1. 6. GROSJEAN, R. K.: Jednáme v bance. Management Press, Praha 1994. ISBN 80-85603-66-7. 7. HISRICH, R., D. – PETERS, M., P.: Založení a řízení nového podniku. Victoria Publishing, Praha 1996. ISBN 80-85865-07-6. (Entrepreneurship. Starting, developing, and managing a new enterprise. MC Graw Hill, Boston 1995). 8. JÜNGER, J.: Digitální studijní pomůcka pro studenty VŠP Ostrava v předmětu Podnikání a podnik. www.eco.cz, VŠP, presenční studium, Podnikání a podnik. Ostrava 2001/1. 9. JÜNGER, J.: Bariéry rozvoje podnikání. In.: sborník konference „Bariéry rozvoje podnikání v Moravskoslezském kraji a hledání cest k jejich odstranění. VŠP, Ostrava 2001/2. 10. HINGSTON, P.: Začněte podnikat. Euromedia Group–KK, Praha 2002. ISBN 80-242-0838-5. 11. HINGSTON, P.: Efektivní marketing. Euromedia Group–KK, Praha 2002. ISBN 80-242-0893-8. 12. KAŠÍK, J. - MICHALKO, M. A KOL.: Podniková diagnostika. Tandem, Ostrava 1998. ISBN 80-902167-4-9. 13. KELLEZ, T.: Nenavlékejte hrochovi ponožky a další pravidla byznysu. Management Press, Praha 2002. ISBN 80-7261-070-8. 14. KOTLER, P.: Marketing management. Victoria Publishing, Praha 1997. ISBN 80-85605-08-2. 15. KOUBEK, J.: Řízení lidských zdrojů – základy moderní personalistiky. Management Press, Praha 2001. ISBN 80-7261-033-3. 16. MIKOLÁŠ, Z.: Synergické podnikání – nový svět podnikání. MAJ, Háj ve Slezsku 2000. ISBN 80-86458-01-6. 17. MIKOLÁŠ, Z. a kol.: Podnikání a synergie. Repronis Ostrava 2002. ISBN 807329-025-1. 18. MIKOLÁŠ, Z.: Jak zvýšit konkurenceschopnost podniku. Konkurenční potenciál a dynamika podnikání. Grada Publishing, Praha 2005. ISBN 80-2471277-6 . 19. MIKOLÁŠ, Z. - FOLVARČNÁ A.: Malá a střední firma – manuál podnikatelského vedení. Vydavatelství MAJ, Háj ve Slezsku 2000. ISBN 8086458-02-4. 20. MIKOLÁŠ, Z. A KOL.: Podnikání a synergie. Repronis, Ostrava 2002. ISBN 80-7329-025-1.

93

94

Malé a střední podnikání 21. MIKOLÁŠ, Z. - FOLVARČNÁ, A.: Úvod do nauky o podnikání a podniku. VŠP, a. s. Ostrava 2003. ISBN 80-900745-0-2. 22. PTÁČKOVÁ, V.: Velký průvodce podnikatele. Academia, Praha 1998. ISBN 80-200-0667-2. 23. SVĚTLÍK, J.: Marketing – Cesta k trhu. EKKA, Zlín 1994. ISBN 80-9000158-0. 24. SYNEK, M. a KOL.: Podniková ekonomika. C. H. Beck, Praha 1999. ISBN 80-7169-211-5. 25. SYNEK, M.: Manažerská ekonomika. Grada Publishing, Praha 1996. ISBN 80-247-9069-6. 26. SYNEK, M.: Ekonomika a řízení podniku. VŠE, Praha 1995. ISBN 80-7079496-8. 27. VODÁČEK L. – VODÁČKOVÁ, O.: Malé a střední podniky: konkurence a aliance v Evropské unii. Management Press, Praha 2005. ISBN 80-7261-099-6. 28. VEBER, J. A KOL.: Management. Management Press, Praha 2000. ISBN 807261-029-5. 29. VEBER, J. – SRPOVÁ, J. a kol.: Podnikání malé a střední firmy. Grada Publishing, Praha 2005. ISBN 80-247-1069-2.


95

97

POZNÁMKY

MALÉ A STŘ EDNÍ PODNIKÁNÍ ING. ANDREA FOLVARČ NÁ

Recommend Documents