Bohemia centralis, Praha, 29: 29–35, 2009
Malakostratigrafie holocénního pěnovce u Kalivod (přírodní park Džbán, severozápadní Čechy) Malacostratigraphy of the Holocene tufa deposit at Kalivody (Nature park Džbán Tableland, north-western Bohemia) Vojen Ložek Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Středisko Praha, U Šalamounky 41, CZ – 158 00 Praha 5 Geologický ústav AV ČR, Rozvojová 135, CZ – 165 02 Praha 6
▒ Abstract. The investigated tufa deposit is situated in the western vicinity of the Kalivody village at the bottom of an open valley. It has formed in a calcareous spring area, located in a quiet toeslope position. Its lithology is shown in the figure on p. 32. The lower part of the sequence (layers 6–4) consists of very fine-grained marly tufas that include a snail assemblage of a deciduous closed-canopy forest. The upper part (layers 3– 1) is dominated by coarser-grained tufas whose molluscan fauna shows a gradual retreat of woodland species associated with an impressive increase in heliophilous grassland and marshland elements, which reflects a clearing of woodland and expansion of moist meadows. The malacocoenoses of the lower complex are characteristic of the late Climatic Optimum (Epiatlantic Period), whereas their later retreat probably reflects the cultivation of the adjacent landscape during the final Bronze Age as well as the climatic change in the Subboreal Period. Of local importance is the fact that the woodland fauna of the lower strata does not include a number of otherwise widespread mid-European forest species. Such reduced snail communities occur in areas fringing the inner Bohemian chernozem belt that was cultivated by the first Neolithic farmers prior to the culmination of woodland biocoenoses during the late Climatic Optimum. ▒ Key words: Džbán Tableland, NW Bohemia, marshland tufa, molluscan succession, late Holocene
29
BOHEMIA CENTRALIS 29
Úvod Tabulová plošina Džbán na rozvodí mezi Ohří, Berounkou a Vltavou představuje v rámci českého termofytika osobitou lesnatou krajinu obklopenou bezlesými pláněmi Rakovnicka, dolního Poohří a Slánska, která jen na jihu volně navazuje na rozlehlé lesy Křivoklátska. V povědomí přírodovědecké veřejnosti je známá především výskytem řady pozoruhodných rostlin, zejména kýchavice černé, medvědice lékařské a lněnky zobánkaté, nehledě k pěchavinám na opukových stěnách a společenstvům vápnitých močálů. Podobně je tomu i v případě malakofauny. Lesní malakocenósy jsou sice ochuzené o řadu prvků žijících na sousedním Křivoklátsku i jinde v jižní polovině středních Čech (Petasina unidentata, Vitrea diaphana, Aegopinella nitens, Ruthenica filograna aj.), zato však opukové stěny hostí celé populace ve středočeské oblasti jinak vzácného nebo chybějícího druhu Laciniaria plicata a ve Smradovském údolí se nachází izolovaný výskyt karpatského prvku Plicuteria lubomirskii. Základní otázkou je, zda absence zmíněných lesních druhů vychází z přirozeného poledového vývoje nebo je důsledkem ochuzení podmíněného antropickými zásahy v pravěku. Odpověď mohou podat fosilní malakofauny pěnovců, které zatím byly zkoumány na dvou lokalitách. V Malém dolíku u Bílichova, přímo na lokalitě kýchavice černé, se podařilo zachytit bohatý sled faun parkové krajiny starého holocénu a fragment mladších lesních společenstev zachovaný jen v povrchové půdě ložiska, jehož tvorba byla ukončena erozí na rozhraní boreálu a atlantiku (Ložek 2006). Naproti tomu druhé naleziště nedaleko obce Kalivody poskytlo sled odpovídající holocénu střednímu až mladému, který plně zachycuje kulminaci poledového lesního období, jak ukazuje jeho podrobný rozbor předložený v této studii. Poloha a popis profilu Ložisko pěnovce, v němž byl výkopem 12/5 1966 odkryt zde analyzovaný profil, se nachází západně od obce Kalivody v poloze Marasty (Ložek 1968, Kovanda 1971, ložisko 13) v nadmořské výšce 375 m. Roční průměr srážek obnáší zhruba 530 mm, teploty 7,0–7,5 °C. Jde o velmi mírný svah přecházející do nivy malého potoka podmáčený bočními prameništi, tedy o typické bažinné pěnovce s velmi jemnozrnnými almovitými a humózními („slatinnými“) polohami, usazované v klidném trvale vlhkém prostředí neovlivňovaném svahovými ani nivními procesy, což výrazně omezuje přínos ulit z větší vzdálenosti. Podrobný popis vrstevního sledu je uveden u vyobrazení profilu (obr. 1). V podloží pěnovců vystupuje oglejená hlína s úlomky opuky snesenými s horních úseků přilehlých svahů. V profilu lze rozlišit dvě souvrství – spodní, pozůstávající z šedých slínitých almů, jehož svrchní polohu (4) tvoří výrazně 30
Vojen Ložek: Malakostratigrafie holocénního pěnovce u Kalivod (přírodní park Džbán, severozápadní Čechy)
tmavší almovitý pěnovec, svrchní pak představují sypké pěnovce, na bázi ještě se slatinnou příměsí (3), výše pak běložlutý hrubší pěnovec s většími inkrustacemi (2), na němž leží povrchová hnědošedá pěnovcová hlína – současná půda (1). Vzdor malé mocnosti ložiska odpovídá popsaný sled běžnému vývoji známému i z mnohem mocnějších uloženin obdobného typu. Měkkýší fauna Schránky měkkýšů byly vyplaveny a vybrány ze vzorků o objemu zhruba 8 dm3 odebraných z jednotlivých vrstev ložiska, určeny a zpracovány podle jednotné metodiky (Ložek 1964). Výsledky shrnuje tabulka nálezů (tab. 1), která krom abundance jednotlivých druhů obsahuje i základní údaje o jejich environmentální a klimatické výpovědi. Celý sled se na první pohled jeví jako značně homogenní, bez výraznějších změn, což platí i pro druhové bohatství jednotlivých vrstev. Nicméně podrobnější rozbor odhalí rozdíl mezi spodním (vrstvy 6–4) a svrchním úsekem profilu (3–1), který je v souladu s již zmíněným vývojem litologickým. Spodní souvrství charakterizuje mírná, nicméně zřetelná převaha lesních druhů (ekoskupiny 1–3) (sensu Ložek 1964) za poměrně vyrovnaného početního stavu (abundance) všech zastoupených skupin. Zvláštní pozornost zasluhují ekologicky citlivější lesní druhy jako Platyla polita, Sphyradium doliolum, Vertigo pusilla a Urticicola umbrosus, které v nadloží již nebyly zjištěny, a ovšem jednotlivé nálezy staroholocénních prvků Discus ruderatus a Vertigo substriata, které ve starším holocénu byly ve Džbánu zřejmě běžné (Ložek 2006). Druhy otevřené krajiny (ekoskupina 5) a zejména převážně heliofilní prvky mokřadní skupiny 9 vystupují v nižších počtech, popř. v některých polohách chybějí. Uvedené složení malakofauny nasvědčuje, že prostor prameniště pokrýval stinný svěží až zamokřený les, v němž však – třeba jen dočasně – přetrvávaly otevřené plošky (patches). Svrchní souvrství (3–1) se vyznačuje postupným mizením lesních prvků, zvláště skupin 1 a 3, a nápadným vzestupem početních stavů řady druhů otevřené krajiny, především Vallonia costata, V. pulchella a Vertigo pygmaea, jakož i heliofilních prvků mokřadních jako Vallonia enniensis, Vertigo angustior i V. antivertigo. Podobně je tomu i u euryekní Cochlicopa lubrica, jejíž populace dosahují nejvyšších stavů rovněž v otevřené krajině. V povrchové půdě (1) se téměř vytrácejí lesní druhy skupin 1 a 3 a jen zde byl zjištěn dnes v oblasti častý moderní přistěhovalec Oxychilus cellarius. Uvedené změny obrážejí prosvětlení lesa, který postupně přechází ve vlhkou louku.
31
BOHEMIA CENTRALIS 29
◄ Profil pěnovcovým ložiskem u Kalivod 1 – hnědá pěnovcová hlína s roztroušenými CaCO3 inkrustacemi, 2 – běložlutě a rzivě mramorovaný sypký pěnovec s roztroušenými hrubšími inkrustacemi, 3 – šedý slatinný pěnovec, 4 – tmavošedý slatinný almovitý pěnovec, 5 – šedý slínitý alm, 6 – světlešedý slínitý alm, 7 – rezavohnědě a šedě mramorovaná jílovitá hlína s úlomky opuky. Section through the tufa deposit at Kalivody 1 – brownish grey tufaceous loam with scattered CaCO3-aggregations, 2 – whitish yellow medium-grained tufa with scattered CaCO3aggregations, iron staining throughout, 3 – grey peaty tufa, 4 – dark grey peaty alm-like tufa, 5 – grey marly alm, 6 – pale grey marly alm (paludal lime), 7 – grey clayey loam with marlstone fragments, iron staining throughout. Vysvětlivky k tab. 1 – Explanation to tab. 1► Sloupec l – Column l: Ekologické skupiny a biostratigrafické indexy – Ecologic groups and biostratigraphic indexes Ekologické skupiny – Ecologic groups: 1 – les/woodland, 2 – převážně les, podružně různá polootevřená až otevřená stanoviště / predominantly woodland, occasionally various semi-open to open habitats, 3 – vlhký les, luh / damp woodland, alluvial forest. 4 – stepi, xerotermní skály / steppe, xerothermic rocks, 5 – otevřená stanoviště všeobecně / open habitats in general. Les i bezlesí / woodland and open country: 6 – převážně suché / preminantly dry, 7 – středně nebo různě vlhké / mesic or indifferent, 8 – převážně vlhké / predominantly damp, 9 – mokřady, břehy / wetlands, riparian habitats, 10 – vody / aquatic habitats Biostratigrafické indexy – Biostratigraphic indexes: ! – druhy teplých období /warm-climate species, (!) – eurytermní druhy teplých období / eurythermal warm-climate species. + – sprašové druhy /loess species, (+) – místní nebo příležitostné druhy sprašové / local or occasional loess species, G – druhy přežívající glaciál mimo sprašové pásmo / species surviving the glacial out of the loess zone. (G) – jako relikty / as relics, M – novodobí přistěhovalci / modern immigrants.
32
Vojen Ložek: Malakostratigrafie holocénního pěnovce u Kalivod (přírodní park Džbán, severozápadní Čechy)
Tab. 1. Kalivody, Marasty – malakofauna pěnovcového ložiska. Tab. 1. Kalivody, Marasty – molluscan fauna of the tufa deposit. Ekologické a biostratigrafické indexy ! ! ! (G) ! ! 1 ! ! ! ! ! (!) ! ! ! 2 ! (!) ! (+) ! 3 ! G M 4 + (+) 5 G (G) (!) 6 ! (+) (+) M (+) (+) 7 + ! (G) (+) ! ! (G) 8 + (G) G G (G) (+) 9 (!) (G) (G) G 10
(+) (+)
Vrstva
Měkkýši Acanthinula aculeata Aegopinella pura Cochlodina laminata Discus ruderatus Ena montana Helicodonta obvoluta Isognomostoma isognomostomos Macrogastra plicatula Monachoides incarnatus Platyla polita Sphyradium doliolum Vertigo pusilla Alinda biplicata Cepaea hortensis Discus rotundatus Aegopinella minor Fruticicola fruticum Helix pomatia Vitrea crystallina Macrogastra ventricosa Urticicola umbrosus Perforatella bidentata Xerolenta obvia Pupilla muscorum Vallonia costata Vallonia pulchella Vertigo pygmaea Euomphalia strigella Tandonia rustica Cochlicopa lubrica Agriolimacidae/Limacidae Oxychilus cellarius Perpolita hammonis Punctum pygmaeum Trochulus hispidus Vitrea contracta Vitrina pellucida Cf. Clausilia parvula Helicigona lapicida Carychium tridentatum Perpolita petronella Succinella oblonga Vertigo substriata Carychium minimum Euconulus praticola Oxyloma elegans Succinea putris (et cf.putris) Vallonia enniensis Vertigo angustior Vertigo antivertigo Zonitoides nitidus Cf. Alzoniella sp. Galba truncatula Radix peregra Pisidium casertanum/personatum
6 5 11 10 – 1? 1 1 2 5 4 1 – 9 2 21 13? 2 – – 14 2 – – – 15 6 1? 1 – 10 – – 5 5 – – – – – 84 – 2 1 7 – – 1 – 13 1 – 1 4 2 3
5 11 22 21 2 3 1 2 1 14 2 1 1 28 2 129 11 2 – – 27 2 – – – 25 6 1 – – 11 – – 21 8 – 13 – – – 105 – 2 – 4 3? – – – 11 – – – 4 – 3
4 15 50 18 – 5 3 16 5 12 6 – – 42 32 124 47 3 1 – 26 1 5 – – 96 26 4 1 – 17 3 – 11 6 – 29 – – 1 113 – 9 – 7 4? – 3 11 59 6 – – 5 – –
3 9 25 16 – 8 9 7 4 12 – – – 25 1? 107 25 3 – – 6 – 1 – – 606 131 27 3 – 82 1 – 22 39 – 29 – – 1 122 1 47 – 15 2? 10? – 35 266 26 2 – 4 – –
2 2 9 1 – 1 1 2 – 3 – – – 3 1 10 10 1 1 1 – – – – 1 212 388 108 1 – 469 1 – 100 85 – 4 – 1 – 8 2 93 – 36 9? 2 65 92 204 27 – – 4 – 1
1 – 1 – – – – 1 – 1 – – – 1 1? 1 4? 1 3 – 1? – – 1 1 192 190 56 1 1 211 – 3 33 56 2 1 15 – – 10 1 26 – 11 4? 2 4 18 60 11 2 – 1 – –
Počet druhů
35
33
37
36
36
37
33
BOHEMIA CENTRALIS 29
Vývoj přírodního prostředí Uvedené poznatky doplňují obraz postglaciálního vývoje džbánské přírody, jehož starší úsek je podrobně zachycen v pěnovcovém ložisku v Malém dolíku (Ložek 2006). Spodní souvrství v Kalivodech rámcově odpovídá vrcholnému vývoji zapojených lesů v mladší fázi klimatického optima – epiatlantiku, svrchní úsek pak mladšímu holocénu – subboreálu až subrecentu, kdy došlo nejen ke zhoršení podnebí, ale nepochybně i k antropickým zásahům souvisejícím s pravěkým i pozdějším osídlením Džbánu a jeho okolí. Nicméně pravěké osídlení se vždy přidržovalo spíše okrajů džbánské tabule, takže jádro Džbánu včetně jeho jižního okraje v sousedství Křivoklátska si zřejmě dlouho uchovávalo svůj přírodní charakter. Tato okolnost má značný význam pro posouzení vývoje lesních biocenóz, které se aspoň z malakologického hlediska jeví jako mírně ochuzené, přičemž zjištěné okolnosti nasvědčují, že toto ochuzení má ryze přírodní ráz, neovlivněný lidskými zásahy. Ostatně naprostá většina druhů zjištěných ve fosilním záznamu se na různých místech Džbánu udržela dodnes. V tomto směru připomíná Džbán západní křídlo Českého středohoří, severovýchodní polovinu Českého krasu i jiné okrsky na periférii starosídelní oblasti, třeba v mladoboleslavském Pojizeří, kam nepronikla během poledové doby řada jinak běžně rozšířených lesních prvků, ač se nabízela dostatečně vlhká lesní stanoviště, kde by jejich existence jistě byla možná. Do jaké míry se při tom uplatnily bariéry vzniklé v důsledku kultivace okolní krajiny zůstává zatím otázkou odkrytí dalších vhodně umístěných nalezišť fosilní fauny, popřípadě flóry. Otevřenou otázkou zůstává i nález ojedinělé ulitky trpasličího podzemního předožábrého plže, zde provizorně uvedeného jako Alzoniella sp. Jde o zcela nečekaný výskyt druhu podzemních puklinových vod, jehož případnou přítomnost v okolních pramenech se zatím nepodařilo potvrdit. Závěr Fosilní malakofauna od Kalivod dokládá, že v údolích Džbánu se v mladší polovině klimatického optima holocénu se vytvořily svěží zapojené lesy, v jejichž malakofauně však od počátku chyběly některé jinak v Čechách rozšířené lesní druhy, což je význačné pro lesní okrsky suchého termofytika. I v těchto uzavřených porostech se však místy udržovaly omezené plošky bezlesí na vápnitých prameništních mokřadech, kde přežívaly různé heliofilní druhy jako Vertigo angustior, ale i Vallonia costata a V. pulchella, jejichž populace po rozvolnění lesního krytu v mladším holocénu, počínaje pravděpodobně subboreálem, prudce zvýšily svou početnost a opět poklesly v důsledku odvodňovacích zásahů v historické době. Společenstva pozdního 34
Vojen Ložek: Malakostratigrafie holocénního pěnovce u Kalivod (přírodní park Džbán, severozápadní Čechy)
klimatického optima se ve Džbánu zachovala v plném druhém bohatství, ovšem jen v místech, která nebyla postižena výsadbou jehličnatých monokultur nebo melioračními zásahy. Literatura Kovanda J. (1971): Kvartérní vápence Československa. – SGV, ř. A – Antropozoikum, 7, 236 stran, 20 tab. Praha. Ložek V. (1964): Quartärmollusken der Tschechoslowakei. – Rozpravy Ústřed. ústavu geologického, 31, 374 stran. Praha. Ložek V. (1968): Paleogeografický výzkum československého holocénu. – Zprávy o geologických výzkumech v roce 1966 : 355–357. Praha Ložek V. (2006): Staroholocenní pěnovec v Malém dolíku u Bílichova (Džbán, severozápadní Čechy). – Zprávy o geologických výzkumech v roce 2005 : 79–81. Praha.
Recenzovala RNDr. Lucie Juřičková, Ph.D.
35
