Makroekonomický a mikroekonomický význam eura pro českou ekonomiku

Bankovní institut vysoká škola Praha Bankovnictví a pojišťovnictví

Makroekonomický a mikroekonomický význam eura pro českou ekonomiku Diplomová práce

Autor:

Bc. Martin Vích Finance

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Leopold Tanner, MSc., MBA

duben 2011

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Děčíně dne 28. 4. 2011

Bc. Martin Vích

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. Leopoldu Tannerovi, MSc., MBA za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. A dále mé rodině za podporu v době celého studia.

Anotace Předmětem diplomové práce je analýza makroekonomického a mikroekonomického významu eura pro českou ekonomiku. První část je úvodem do problematiky evropské integrace. Druhá část je zaměřena na problematiku vzniku eura, jako jednotné měny eurozóny. Ve třetí části provádím analýzu makroekonomického vlivu eura na českou ekonomiku především na základě maastrichtských kriterií a v komparaci s porovnatelnými výsledky Slovenské republiky. Poslední část je věnována mikroekonomickému vlivu eura především na domácnosti a podnikatelskou sféru.

Annotation The main topic of my thesis is an analysis of the macroeconomie and microeconomie importance of euro for the Czech economics. The first part is the introduction to the problems of European integration. The second part is specialized in the problems of the origin of euro as a single currency of the eurozone. In the third part I am engaged in an analysis of the macroeconomic effect of euro on the Czech economics especially on the basis of the Maastricht’s kriteria and in comparison with the comparable results in the Slovak Republic. In the last part I pay attention to the microeconomic effect of euro mostly on the households and business sphere.

Klíčová slova Česká republika, Slovenská republika, euro, hospodářská a měnová unie, eurozóna, konvergenční kritéria, makroekonomie, mikroekonomie

Keywords Czech republic, Slovak republic, euro, Economic and monetary union, euro area, convergence criteria, macroeconomics, microeconomics

Obsah Úvod .......................................................................................................................... 7 1

2

3

4

Evropská integrace ........................................................................................... 10 1.1

Evropa ....................................................................................................... 10

1.2

První pokusy o integraci ............................................................................. 11

1.3

Po 2. světové válce .................................................................................... 13

1.4

Od slov k činům ......................................................................................... 14

1.5

Sedmdesátá léta, léta krizí ......................................................................... 16

1.6

Osmdesátá léta .......................................................................................... 17

1.7

Devadesátá léta ......................................................................................... 18

1.8

V novém tisíciletí ........................................................................................ 22

Vznik společné měny – eura ............................................................................. 23 2.1

Evropský měnový systém .......................................................................... 25

2.2

ECU ........................................................................................................... 26

2.3

Hospodářská a měnová unie ..................................................................... 27

2.4

Evropská centrální banka........................................................................... 30

2.5

Organizační struktura ECB ........................................................................ 30

2.6

Euro ........................................................................................................... 33

2.7

Proces přijetí eura ...................................................................................... 38

Makroekonomický význam eura pro českou ekonomiku.................................... 39 3.1

Smlouva o přistoupení ............................................................................... 39

3.2

Maastrichtská kritéria ................................................................................. 41

3.3

Kritérium vládního deficitu .......................................................................... 42

3.4

Kritérium hodnocení inflace ........................................................................ 44

3.5

Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb .................................................. 45

3.6

Kritérium cenové stability ........................................................................... 48

3.7

Pakt stability a růstu a situace v eurozóně ................................................. 49

3.7.1

Pakt stability a růstu.............................................................................. 50

3.7.2

Současná situace v eurozóně ............................................................... 52

3.7.3

Česká republika a euro ......................................................................... 54

Mikroekonomický význam eura pro českou ekonomiku ..................................... 56 4.1

Domácnosti ................................................................................................ 56

4.1.1

Současný vliv eura na domácnosti ........................................................ 56

4.1.2

Budoucí vliv eura na domácnosti .......................................................... 59

4.2

Firmy.......................................................................................................... 62

4.2.1

Současný vliv eura na firmy .................................................................. 62 5

4.2.2

Budoucí vliv eura na firmy..................................................................... 64

Závěry a doporučení ................................................................................................ 67 Seznam použité literatury: ........................................................................................ 71

6

Úvod Historie evropského kontinentu je velmi dlouhá. Svoji velkou roli zde vţdy sehrávala a nadále sehrává hospodářská, politická a náboţenská roztříštěnost. Teprve aţ otřesné zkušenosti druhé světové války a nová politická situace vedly k integračním procesům, které vyústily ve vytvoření evropské hospodářské a měnové unie. Důleţitým mezníkem v dějinách moderní Evropy se stal „pád ţelezné opony“ a zapojení zemí bývalého „východního bloku“ do tohoto integračního procesu. Významným okamţikem se stal summit v Maastrichtu, na jehoţ základě vznikla smlouva o Evropské unii (v platnost vstoupila 1. listopadu 1993). Tato smlouva změnila původní název Evropského hospodářského společenství na Evropské společenství a zavedla nové formy spolupráce vlád členských zemí, čímţ poloţila základy k vytvoření Evropské unie na základě politických a hospodářských struktur. Po dosaţení integrace v oblasti jednotného vnitřního trhu se integrační snahy přesunuly do oblasti hospodářské a měnové unie. Měnová unie měla vzniknout ve třech základních fázích, z nichţ poslední fáze měla být završena zavedením jednotné měny – euro. O názvu společné měny bylo rozhodnuto v roce 1995 na zasedání Evropské rady v Madridu. Euro v bezhotovostní podobě vzniklo 1. ledna 1999 pro 11 států, které splnily tzv. Maastrichtská kriteria (Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko a Španělsko). 1. ledna 2001 se k těmto státům připojilo ještě Řecko, které mělo problém se splněním inflačního kritéria. Jak se později ukázalo, splnění tohoto kritéria bylo dosaţeno zmanipulováním statistik. Euro v hotovostní podobě se začalo uţívat od 1. ledna 2002. V tuto dobu se z oběhu začaly stahovat původní národní měny. Euro se tak stalo jediným zákonným platidlem eurozóny (země, které pouţívají euro) a druhým nejdůleţitějším platidlem na světě. Eurozóna se dále rozrůstala o další země. 1. ledna 2007 přistoupilo Slovinsko, 1. ledna 2009 Slovensko a 1. ledna 2011 Estonsko. Myšlenka zavedení jednotné měny byla postavena na reálných základech. Mělo dojít k omezení kurzových výkyvů, odstranění celních bariér a poplatků, k vytvoření stabilního prostředí s předvídatelnými reakcemi, které mělo být atraktivní pro investory i spotřebitele. Od vytvoření eurozóny si jednotlivé členské země slibovaly zrychlení ekonomického růstu a vytvoření celosvětově konkurenceschopného trhu. Jak se později ukázalo, ne všechny země byly však na tuto situaci připraveny. Faktem je, ţe jednotná měna – euro, přinesla Evropě jasnější pocit sdílení společné evropské identity. Lidé mohou v rámci eurozóny snadněji porovnávat ceny a nakupovat nebo cestovat, 7

ať jiţ za prací či odpočinkem. Euro se také stalo druhou nejvýznamnější měnou na světě a tento pocit je chápán velice kladně. Rozpadem tzv. východního bloku se Česká republika dostala do situace, kdy bylo nutné se z hospodářského a politického hlediska „někam zařadit“. Z tohoto důvodu se 1. května 2004 připojila k Evropské unii. Pro vstup do eurozóny je však nutné splnit určitá legislativní a ekonomická kritéria, provést řadu reforem, stejně jako technických a institucionálních příprav. Největší problém má v současné době Česká republika s plněním Maastrichtských kritérií, zejména s výší rozpočtového schodku vládního dluhu. Z tohoto důvodu má Česká republika vyjednánu přechodnou výjimku pro přijetí eura. To znamená, ţe v této fázi přistoupení není členem eurozóny, nicméně se jiţ v přístupové smlouvě zavázala, ţe se v budoucnu stane jedním z jejích členů. Datum přijetí eura je však zatím stále odsouváno. To ţe Česká republika nepřistoupila na jednotnou měnu, ale neznamená, ţe zde nelze platit eurem. Jedná se však pouze o jednotlivé transakce a často velmi omezené. Čeští obchodníci přijímají euro, ale zůstatek z platby vracejí zásadně v českých korunách. Nepřijímají velké eurobankovky nebo drobné mince. Platby v eurech je moţno uskutečnit ve velké většině obchodních řetězců, na benzínových stanicích i v restauracích. Za transakce si obchodníci nepřipočítávají poplatky, ale mohou se lišit v aktuálním nastavení kurzu pro konkrétní den. Ekonomika České republiky je přibliţně ze 70 % závislá na obchodu se zeměmi Evropského společenství. Z těchto důvodů je euro naší denní skutečností.

Cíl a metodika práce Tato diplomová práce se snaţí zhodnotit makroekonomický a mikroekonomický význam eura pro českou ekonomiku. Obsahem je nejen hodnocení aktuální situace v České republice, ale také porovnání se stavem na Slovensku, kde bylo euro jiţ přijato. Jsem si vědom, ţe volba Slovenska jako vzoru má svá omezení (jiný podíl zahraničního obchodu se zeměmi EU, jiný počet obyvatel, etc.), ale byli jsme jedním státem a máme mnoho společného. Lepší příklad tak nelze v Evropě nalézt. Hlavním cílem je tedy zjištění, zda by českým firmám prospělo přijetí eura. Pouţívanými metodami tak bude deskriptivní metoda – popis ekonomické situace v obou zemích. Tato situace pak bude komparována a analyzována, abych pak mohl v závěru provést syntézu získaných poznatků a vyvodit závěr. 8

Pomocí ekonomické analýzy je moţné zkoumat ekonomickou realitu a pochopit síly stojící v pozadí ekonomických jevů. Ekonomické procesy a jevy, které jsou z hlediska studovaného jevu významné, se snaţí zjednodušeně postihnout ekonomické modely. Pro kvalitu rozboru je rozhodující kvalita vstupních informací. Vzhledem k tomu, ţe se jedná o poměrně aktuální téma, předpokládám, ţe pouţiji hlavně internetové zdroje. Hlavní hypotézou, kterou budu chtít ve své práci ověřit je, ţe by českým firmám zavedení eura prospělo. K subhypotéze řadím, ţe by zavedení eura domácnostem nemělo uškodit. K verifikaci daných hypotéz pouţiji výše zmíněné ekonomické metody, především komparace, analýza, dedukce a syntéza. Práce je členěna do čtyř základních kapitol. První kapitola je zároveň úvodem do problematiky integrace v Evropě. Popisuje jednotlivé zásadní kroky v integračním procesu od konce druhé světové války aţ po současnost. Je členěna do podkapitol dle jednotlivých období. Druhá kapitola se zabývá vznikem a procesem zaváděním eura. V úvodu jsou nastíněny podmínky budování měnové unie. V dalších podkapitolách jsou řešeny otázky Evropského měnového systému, ECU jako bezhotovostní košové jednotky, hospodářské a měnové unie, Evropské centrální banky a eura samotného. V závěru je uveden přehled plnění Maastrichtských kritérií a proces přijetí eura. Ve třetí kapitole je řešen makroekonomický význam eura pro českou ekonomiku na základě Maastrichtských konvergenčních kritérií. Tato kapitola je členěna na podkapitoly dle jednotlivých kritérií, přičemţ u kaţdého z nich je provedeno porovnání na základě srovnatelných výsledků se Slovenskem a sedmadvacítkou Evropské unie. Poslední kapitola má podobnou strukturu a řeší mikroekonomický význam eura především na domácnosti a podnikatele.

9

1 Evropská integrace 1.1 Evropa Evropa je území leţící na jednom ze sedmi světadílů. Ze všech stran je obklopena mořem, pouze na východě je spojena s Asií. Hranice mezi Evropou a Asií není v přírodě zjevná a zeměpisci se odpradávna přou, kudy přesně vede. Na přesné poloze hranice závisí mnoho charakteristik, rozlohou a počtem obyvatel počínaje a například nejvyšší horou (Mont Blanc nebo Elbrus) konče. Evropa se za samostatný světadíl povaţuje spíše z historických, kulturních a politických důvodů neţ z důvodů fyzicko-geografických. To

kde

se

vzalo

označení

Evropa,

zatím

ţádná

vědecká

teorie

neobjasňuje.

Nejpravděpodobnější se zdá vysvětlení, ţe jde o označení ve starodávném jazyce (snad asyrském) pro západní oblasti (něco jako večerní země nebo západní slunce). Opakem byla Asie označovaná jako jitřní země. Odtud ereb či irib z čehoţ vznikl název Evropa a asu pro Asii. Evropa jako název území se poprvé objevuje u řeckého básníka Hésioda (ţil v 8. – 7. století před Kristem) v básni Apollon Pythijský z cyklu básní Zrození bohů. Toto označení bylo pouţíváno pro, do té doby známá území, řecko-thrácko-makedonského prostoru. Jako označení pro celý kontinent jej poprvé pouţil starořecký historik Thúkýdidés (asi 460 – 396 před Kristem). Evropa je povaţována za jednu z „kolébek“ lidstva. První civilizace vznikly na jihovýchodě Evropy v oblasti Egejského moře. Na Krétě se kolem roku 2700 př. n. l. zrodila, Egyptem ovlivněná, Minojská civilizace následovaná civilizací Mykénskou. Nejdůleţitější však byla civilizace antická, z níţ byla převzata především řecká filosofie, římské právo a křesťanství. Staří Řekové jako první vytvořili kolem roku 450 př. n. l. demokracii. Tento systém, ve kterém si vládu volí lid, je dnes všeobecně rozšířen. Evropa je povaţována za kolébku tzv. „západní civilizace“. Evropské národy hrály dominantní roli ve světovém dění aţ do počátku 20. století, kdy byly zatlačeny do pozadí Spojenými státy americkými. Důvodem byla zejména politická a národnostní roztříštěnost Evropy.1

1

VEBER Václav. Dějiny sjednocené Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s.r.o. 2009 VEBER Václav.

Dějiny sjednocené Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s.r.o. 2009

10

Obrázek č. 1: Evropa s vyznačenými zeměmi EU 27

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A1_unie

1.2 První pokusy o integraci Pojem integrace, dle slovníku cizích slov, znamená „sjednocení, ucelení, proces spojování ve vyšší celek, začlenění a zapojení“.2 Za dobu své historie prodělala Evropa mnoho pokusů o integraci. Z nejznámějších jmenujme Řeckou a Římskou říši, které nám daly filosofii, demokracii (Řecko) a právo (Řím). Na jejichţ odkaz se odvoláváme i v současnosti. Dále pak Svatou říši Karla Velikého z roku 800 n. l, která se snaţila opětovně vytvořit Římskou říši. Zde je třeba upozornit, ţe Karel Veliký, franský král a římský císař (2.4. 742 – 28.1. 814 Cáchy), na území své říše jiţ v této době zavedl jednotnou měnu a ţe toto území zahrnovalo dnešní Francii, Švýcarsko, západní Německo, Belgii, Lucembursko, Nizozemsko a severní Itálii. Tedy s výjimkou Švýcarska zakládající členy současného Evropského společenství. Tato říše po smrti Karla Velikého existovala ve zmenšené podobě aţ do 14. století. Ani České země a jejich zástupci nezůstávali v tomto dění stranou. Jmenujme především krále Jiřího z Poděbrad (23.4. 1420, Poděbrady – 22.3. 1471 Praha), který se v květnu roku 1462 2

Zdroj: http://www.slovnik-cizich-slov.net/integrace/

11

snaţil o vytvoření projektu „Všeobecné mírové organizace křesťanských panovníků“, jehoţ vrcholem měl být podpis „Smlouvy o nastolení míru v celém křesťanstvu“. Dle této smlouvy se měli všichni snaţit o upevnění trvalého míru na principu národní svrchovanosti států, zásady nevměšování se a řešení sporů před mezinárodním soudním tribunálem. Cílem bylo sjednotit Evropu v boji proti Turkům a vyhnat je z obsazených křesťanských zemí. V této aktivitě však Jiří z Poděbrad nepočítal s papeţskou mocí a z tohoto důvodu návrh neobstál. Nicméně myšlenka středověkého „společenství národů“ (obdoby dnešní Organizace spojených národů či Evropské unie) byla převratná a v mnohém předbíhající svou dobu.3 Myšlenky o moţnosti společné obrany a hospodářské spolupráce se začínají objevovat uţ po 1. světové válce. Ale teprve aţ otřesné zkušenosti 2. světové války, které se odehrála především na evropském území, přispěly k úvahám o hlubší integraci na rovnoprávném základě za účelem spolupráce, všeobecné prospěšnosti, lidskosti a humanity. V roce 1922 byla zaloţena Panevropská unie, coţ je nejstarší evropské hnutí za sjednocení Starého kontinentu. Zakladatelem byl Dr. Richard Mikuláš hrabě Coudenhove-Kalergi (16.11. 1894 Tokio - 27.7. 1972 Schruns, Rakousko), který byl rakouský šlechtic s československým občanstvím, spisovatel, politik, příslušník rodu Coudenhoveovů), který formuloval myšlenkový obsah tohoto hnutí. Panevropská unie zastává myšlenku politického a hospodářského sjednocení evropských národů na demokratických a přátelských základech, s plným vědomím křesťanských kořenů našeho kontinentu. Jejími členy byly významné osobnosti typu: Albert Einstein, Thomas Mann, Dr. Otto van Habsburk, Charles de Gaulle, Konrad Adenauer, Franz Josef Strauss, Bruno Kreisky či Georges Pompidou a další. Další důleţitou osobností tohoto hnutí byl francouzský ministr zahraničí a drţitel Nobelovy ceny za mír Aristide Briand (28.3. 1862 – 7.3. 1932), který navázal na myšlenky hraběte Coudenhove-Kalergiho a snaţil se prosazovat vytvoření Evropské konfederace, která by fungovala v rámci Spojených národů. Předloţil myšlenku Evropské unie zaloţené na společném trhu s podporou budování transevropských dopravních sítí a sniţování rozdílů ve vyspělosti regionů.4 Ale tato příleţitost na vytvoření společného prostoru byla promarněna a nástupem fašismu a vypuknutím 2. světové války byla pohřbena úplně. Teprve aţ výhledy na brzké ukončení války vzkřísily myšlenky na nové poválečné uspořádání v Evropě.

3

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_z_Pod%C4%9Bbrad

4

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Panevropsk%C3%A1_unie

12

U zrodu této myšlenky stál Paul-Henri Spaak (1899 – 1972) ministr zahraničí londýnské belgické exilové vlády, který navrhl zaloţení celní unie mezi Holandskem, Belgií a Lucemburskem. Oficiálně bylo zaloţení Beneluxu (Benelux je zkratka odvozená z počátečních písmen zmíněných zemí a je vyuţívána ve smyslu geografickém i hospodářském) z Londýna ohlášeno 5. září 1944. Po skončení 2. světové války se musely evropské státy vypořádat s řadou problémů. V prvé řadě bylo třeba zabezpečit základní ţivotní potřeby obyvatelstva a zdálo se, ţe myšlenka společného prostoru opět zapadne. Ale P. H. Spaak ji v roce 1946 opět prosadil. Smlouva však vstoupila v platnost aţ v roce 1948. Země Beneluxu jsou zakládajícími zeměmi Evropské unie a sehráli důleţitou roli v evropském integračním procesu.5

1.3 Po 2. světové válce Po ukončení této děsivé a ničivé války bylo prvořadým úkolem evropské integrace zabezpečit mír. Bylo víc neţ jasné, ţe mír a bezpečnost nedokáţí zajistit klasické národní státy, ale sjednocující se Evropa. Svoji roli zde hrál také rostoucí vliv Sovětského svazu a jeho hrozba pro západní demokracie. Nacionalismus, ať uţ politický nebo hospodářský, byl označen za hlavní příčinu války. Proto se jedním z hlavních cílů stává překonání nacionalisticky orientovaných státních struktur. Hlavní cíle, které se v rámci evropské integrace postupně vykrystalizovaly, byly:  ekonomika,  politika,  obrana a bezpečnost. Dne 3. dubna 1948 byl Kongresem Spojených států přijat Marshallův plán, jehoţ cílem byla pomoc válkou postiţené Evropě. V důsledku odmítnutí zemí „východního bloku“ byl plán omezen jen na západní Evropu. V letech 1948 - 1952 obdrţely tyto země pomoc ve výši cca 13 miliard amerických dolarů. Marshallův plán přispěl k rekonstrukci západoevropského a zejména německého hospodářství, obnovil průmysl, zemědělství a oţivil mezinárodní obchod, především americký.

5

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Paul-Henri_Spaak

13

V souvislosti s Marshallovým plánem vznikla v roce 1948 Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC - Organization for Europen Economic Co-operation), s cílem liberalizovat vzájemný obchod a podpořit růst ekonomik západní Evropy. Členy byly evropské státy, které přijaly americkou pomoc (Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, od roku 1949 SRN a od roku 1959 i Španělsko). V roce 1960 došlo k jejímu přetransformování v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD - Organisation for Economic Co-operation and Development) se sídlem v Paříţi. Transformace byla dokončena v roce 1961 a OECD navázala na zaniklou organizaci OEEC. Členy jsou 22 evropské státy, USA, Kanada, Japonsko, Mexiko, Jiţní Korea, Austrálie a Nový Zéland. V roce 1949 byla ve Štrasburku zaloţena Rada Evropy, jako mezivládní organizace, která má v současné době 47 členů. Její nejznámější institucí je Evropský soud pro lidská práva. Členem Rady Evropy se můţe stát kaţdý evropský stát za předpokladu, ţe přijme zásady právního státu a zaručí všem svým občanům základní lidská práva a svobody. Rada Evropy má poměrně široký rozsah působnosti od politiky, hospodářství, kultury a vzdělávání aţ po oblast sociálního ţivota. Ale jejím největším významem je aktivita v oblasti lidských práv. Rada Evropy není součástí oficiálních institucí Evropské unie, ale byla prvním parlamentním uskupením na evropské úrovni. Česká republika je členem Rady Evropy od 30. června 1993.

1.4 Od slov k činům Jean Monnet, jako člen Národního výboru pro osvobození, Svobodné francouzské vlády, prohlásil v roce 1943 v alţírském exilu: „Mír v Evropě nenastane, dokud její státy budou zakládány na základně národní suverenity … země Evropy jsou příliš malé, aby mohly svým národům zaručit prosperitu a sociální vývoj. Proto evropské státy musí společně založit federaci …“6

6

(Jean Omer Marie Gabriel Monnet (9. listopadu 1888, Cognac, Francie – 17. března 1979 poblíţ Paříţe) byl

francouzský politik, diplomat a ekonom, tvůrce Monnetova plánu z roku 1947. Byl hlavním inspirátorem Schumanova plánu z 9. května 1950 a v letech 1952 - 1955 předsedou Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO). Je povaţovaný za jednoho ze zakladatelů Evropských společenství.) Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jean_Monnet

14

Winston Churchill ve své „curyšské řeči“ pronesené „k mládeţi Evropy“ 19. září 1946 na curyšské univerzitě mluví o sjednocené Evropě, jako o Spojených státech evropských (United States of Europe), s regionální strukturou federace, Radou Evropy (Council of Europe), jejímţ prvním krokem je partnerství Francie a Německa. Řeč ukončil výzvou: „Therefore I say to you: 'Let Europe arise'.“7

[„Proto Vám říkám: Dejme vzniknout Evropě“]

Evropští politici v poválečných letech začali hledat způsob, jakým předejít rozpoutání dalšího válečného konfliktu. Řešení bylo nalezeno v kontrole uhelného a především ocelářského průmyslu, bez kterého je vedení války nemyslitelné. K hlavním iniciátorům patřila Francie, která se o podobné, tehdy vojenské řešení, neúspěšně pokusila jiţ ve 20. letech 20. století. Jean Monnet (v té době vrcholný představitel francouzského Komisariátu pro plán), přišel s nápadem, ţe by o těchto komoditách měla rozhodovat nová nadnárodní instituce. Tuto myšlenku dále rozpracoval Robert Schuman (29. června 1886 Clausen, Lucembursko – 4. září 1963 Chazelles u Metzu)8, tehdejší Francouzský ministr zahraničí, a symbolicky 9. května 1950 předloţil návrh na zavedení společné výroby uhlí a oceli, tzv. Schumanova deklarace. Oba pánové jsou povaţováni za zakladatele evropských společenství. Organizace měla být otevřena účasti jiných evropských zemí. Hlavní myšlenkou návrhu mělo být vytvoření společného evropského trhu. Den 9. květen se později začal slavit jako „Den Evropy“. Tato myšlenka byla realizována v tzv. Paříţské smlouvě, na jejímţ základě vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) mezi Francií, západním Německem, Belgií, Lucemburskem, Nizozemím a Itálií, která byla podepsána 18. dubna 1951. Bylo to poprvé kdy se sektor, který byl tradičně pod patronací národních států, dostal do kompetence nadnárodní instituce. Proto jsou právě tyto země povaţovány za průkopníky evropské integrace. Paříţskou smlouvou byla ustanovena organizační struktura ESUO, která se skládala ze tří nadnárodních orgánů:  Komise, 7

Sir Winston Leonard Spencer-Churchill (30. listopadu 1874 zámek Blenheim, Woodstock – 24. ledna 1965

Londýn) byl britský politik, premiér Spojeného království v letech 1940–1945 a 1951–1955. Také spisovatel (Nobelova cena za literaturu 1953), historik, ţurnalista, voják a zákonodárce. Je povaţován za jednoho z nejvýznamnějších státníků 20. století. Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Winston_Churchill 8

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Robert_Schuman

15

 Parlamentního shromáţdění,  Soudního dvora. a jednoho mezivládního orgánu:  Rady ministrů. Po uvolnění světové politické situace koncem 50. let se integrační zájmy začaly soustřeďovat na ekonomickou sféru a proto se zakládající země ESUO sešly v Římě, kde 25. března 1957 podepsaly dvě tzv. Římské smlouvy:  Zakládající smlouvu o Evropském hospodářském společenství (EHS),  Smlouvu o Evropském společenství pro atomovou energii (Euroatom). Tato společenství měla stejnou organizační strukturu jako ESUO. Hlavním cílem EHS bylo vytvoření společného trhu, zvyšování ţivotní úrovně a odstranění rozdílů hospodářských politik členských zemí. Euroatom měl za úkol mírové vyuţití atomové energie a podporu vědy a výzkumu v této oblasti. 1. ledna 1958 zahájila v Lucembursku svoji činnost Evropská investiční banka a v Bruselu vznikl Hospodářský a sociální výbor. V roce 1967 vstoupila v platnost tzv. Slučovací smlouva, která sloučila orgány EHS, Euroatomu a ESUO. Právní subjektivita těchto společenství však nebyla dotčena. Od tohoto data se tyto tři smlouvy začaly souhrnně nazývat Smlouva o evropském společenství (ES). V roce 1968 byla na základě dohody o EHS vytvořena celní unie, jejíţ podstatou bylo odstranění cel mezi členskými zeměmi a zavedení stejného celního sazebníku vůči nečlenským zemím. Tím vznikl mezistupeň ke zrodu společného trhu. Liberalizace obchodu se zemědělskými produkty však postupovala pomaleji.

1.5 Sedmdesátá léta, léta krizí V důsledku války na Středním východě došlo k drastickým omezením dodávek ropy ze států Perského zálivu a tím i k surovinové a energetické krizi, coţ vedlo k mnohonásobnému zvýšení cen energií a pohonných hmot. To se negativně promítlo v rostoucích nákladech podniků, které byly navíc oslabeny zvyšující se konkurencí východoasijských výrobců. Evropské ekonomiky ztrácely na dynamice a začala se projevovat chronická nezaměstnanost. 16

Ropná krize nepostihla jen Evropu, ale celý svět. V důsledku této surovinové krize vznikla také krize měnová, která se projevila rozpadem Brettonwoodského měnového systému. Pro evropské státy to znamenalo zrušení vazeb jejich národních měn na americký dolar a přechod na tzv. floating (reţim volných měnových kurzů). A dále v roce 1979 zavedením Evropského měnového systému (EMS). Tato problematika bude podrobně popsána v následující kapitole. Krizová léta znamenala pro evropskou integraci spíše období stagnace. Nicméně i v této době byly zaznamenány jisté úspěchy. V roce 1973 proběhla první rozšiřovací vlna ES o tyto země: Dánsko, Velká Británie a Irsko. 22. července 1975 byl na základě Smlouvy o finančním hospodaření Společenství zřízen v Lucenburku Účetní dvůr. V červnu 1979 proběhly první přímé volby do Parlamentního shromáţdění (dnešní Evropský parlament).

1.6 Osmdesátá léta Zlepšující se hospodářská a sociální situace v těchto letech začala podporovat reformní návrhy na zlepšení stagnující evropské integrace, coţ vedlo ke svolání zasedání Evropské rady v Miláně v roce 1985. Výsledkem jednání byl dokument tzv. Bílá kniha o opatřeních k dokončení vnitřního trhu. Na toto zasedání Evropské rady navázala jednání rady v Lucemburku v roce 1986, jejímţ výsledkem bylo podepsání Jednotného evropského aktu (JEA). JEA vstoupil v platnost 1. července 1987 a představoval do té doby nejvýznamnější zásah do Římských smluv. Jeho hlavním cílem bylo dokončení jednotného vnitřního trhu do roku 1992 a identifikaci překáţek, které bránily jeho dovršení. Jednalo se o:  odstranění kontrol na vnitřních hranicích ES pro osoby, sluţby, zboţí a kapitál,  odstranění rozdílů v předpisech a normách - omezení tzv. netarifních překáţek,  daňovou harmonizaci (tato oblast je dosud nedořešena a velice politicky citlivá). V tomto období proběhly také další vlny rozšíření ES, kdy v roce 1981 přistupuje Řecko a v roce 1986 Španělsko a Portugalsko. K nejpodstatnějším změnám v historii ES však dochází v roce 1989. V tomto roce se začíná rozpadat tzv. „východní blok“ a státy střední Evropy se dostávají z područí Sovětského svazu. V Německu došlo k „Pádu Berlínské zdi“ a sjednocení do této doby rozděleného Německa. Východní část Německa se stává v říjnu 1990 součástí ES. 17

1.7 Devadesátá léta Na počátku 90. let byl jiţ dokončen projekt vnitřního trhu a bylo rozhodnuto pokračovat v integraci směrem k hospodářské a měnové unii. Mezi nejvýznamnější dokumenty Evropské integrace patří tzv. Maastrichtská smlouva, která byla zásadním posunem zejména z pohledu ekonomické integrace. Byla podepsána 7. února 1992 a vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. Oficiálně došlo ke změně názvu z Evropského společenství (ES) na Evropskou unii (EU). Tato smlouva zastřešila všechny dosavadní spolupráce a rozšířila je o nové v těchto oblastech:  zahraniční a bezpečnostní politika,  spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí. Od této doby se integrační aktivity začaly dělit do tří hlavních kategorií, kterým se začalo říkat pilíře, a celá spolupráce byla zastřešena tzv. Maastrichtským chrámem.

Obrázek č. 2: Maastrichtský chrám

Zdroj: WEINDENFELD Werner, WESSELS Wolfgang. Evropská unie od A do Z. Praha: Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum

18

První „pilíř“ – Evropská společenství – implementuje primární právo Evropské unie, týká se mimo jiné ekonomických, sociálních a ekologických záleţitostí a řídí se dle subordinačního principu. Druhý „pilíř“ – Společná zahraniční a bezpečnostní politika – se, vedle zmíněných zahraničních a bezpečnostních politik, týká také obranných (vojenských) záleţitostí (Smlouva o Evropské unii, Hlava V.), řídí se koordinačním principem. Třetí „pilíř“ – Spolupráce v oblasti vnitřní bezpečnosti a justice - řídí se také koordinačním principem. Druhý a třetí pilíř vznikly rozšířením a rozdělením původní politiky Spravedlnosti a vnitřních věcí. (Smlouva o Evropské unii, Hlava VI.) Obrázek č. 3: Tři pilíře Evropské unie I.



Evropské

II.

Společná zahraniční

společenství

a bezpečnostní politika

Společná

Zahraniční politika:

zemědělská



politika 







Spolupráce v oblasti

vnitřní bezpečnosti a justice 

Pašování drog a

Spolupráce v

obchod se

zahraniční politice

zbraněmi

Hospodářská a



Dodrţování míru



Obchod s lidmi

měnová unie



Volební



Terorismus

pozorovatelé



Zločiny proti

Celní unie a Společný trh



Lidská práva

Společná obchodní



Demokracie

politika



Rozvojová pomoc

Regionální a strukturální

Bezpečnostní politika: 

Evropská

politika

bezpečnostní



Dopravní politika

politika



Sociální politika



Schengenský prostor



III.



Evropské síly rychlé reakce



Odzbrojování

Občanství EU

19

dětem 

Organizovaný zločin



Korupce



Vědeckovýzkumná politika



Politika hospodářské soutěţe



Ekologická politika



Politika ochrany spotřebitele



Vzdělání a Kultura



Společná rybolovná politika



Azylová a přistěhovalecká politika

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99i_pil%C3%AD%C5%99e_Evropsk%C3%A9_unie vlastní úprava

Mezi hlavní cíle Maastrichtské smlouvy patřilo vytvoření Evropské hospodářské měnové unie (HMU) s jednotnou měnou pro členské země, které splní konvergenční kritéria (tzv. Maastrichtská kriteria).

Symbolika EU: Motto: „Jednota v rozmanitosti“

Hymna: Óda na radost

Obrázek č. 4: Vlajka EU


20

Důsledkem politických změn ve střední Evropě bylo zasedání Evropské rady v Kodani, které se konalo v roce 1993 a mělo za cíl rozšíření EU o země střední a východní Evropy. Pro tyto země byla stanovena vstupní tzv. Kodaňská kritéria: 

politická kritéria:  stabilita institucí zajišťujících demokracii,  demokracie a právní stát,  ochrana lidských práv a respektování menšin.



hospodářská kritéria:  existence fungujícího trţního hospodářství,  schopnost vyrovnat se s konkurenčními tlaky a procesy uvnitř EU.



implementace acquis:  věrnost politickým, hospodářským a měnovým cílům Unie.

Tato vstupní kritéria byla potvrzena i na Madridském zasedání Evropské rady v roce 1995. V tomto roce proběhlo také další rozšíření EU o tři vyspělé země: Finsko, Švédsko a Rakousko. Na programu jednání v Turíně v roce 1996 byla revize Maastrichtské smlouvy, jejímţ výsledkem byla tzv. Amsterodamská smlouva. Tato smlouva byla podepsána 2. října 1997 a vstoupila v platnost 1. května 1999. Vycházela ze zkušeností, které byly získány od podpisu Maastrichtské smlouvy a definovala základní práva občanů EU, základní principy společné zahraniční politiky a stanovila plány na reformy orgánů EU. V roce 1997 se Evropská rada rozhodla zahájit přístupová jednání do EU s nejlépe hodnocenými zeměmi východního bloku: s Českou republikou, Polskem, Slovinskem, Maďarskem, Estonskem a Kyprem. O dva roky později byla v Helsinkách zahájena jednání se zbývajícími kandidáty: Slovenskem, Bulharskem, Rumunskem, Litvou, Lotyšskem a Maltou. Turecko dostalo na tomto zasedání statut kandidátské země. Dne 1. ledna 1999 byla v 11 členských zemí EU přijata jednotná měna euro (prozatím v bezhotovostním styku) a byla vytvořena tzv. eurozóna. Dne 1. ledna 2002 začalo v eurozóně platit euro i v hotovostní podobě. Mezi země, které přijaly euro patří: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko a Španělsko. K nim se v roce 2001 přidalo Řecko, v roce 2007 Slovinsko, v roce 2008 Kypr a Malta, v roce 21

2009 Slovensko a jako poslední přibylo od 1. ledna 2011 Estonsko. V současné době euro pouţívá 17 zemí.

1.8 V novém tisíciletí Dalším významným dokumentem v evropské integraci je tzv. Lisabonská strategie, přijatá na zasedání Rady Evropské unie v Lisabonu v březnu roku 2000. Podle tohoto dokumentu se měla do roku 2010 EU stát „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schopnou udržitelného hospodářského růstu s více a lepšími pracovními místy a s větší sociální soudržností“. Tento dokument se však nestal dokumentem závazným, ale jen dokumentem doporučujícím. Z Lisabonské strategie vyplynuly tři základní cíle: 1. připravit přechod k ekonomice a společnosti zaloţené na znalostech, 2. modernizoval evropský sociální model, 3. udrţet zdravou ekonomickou perspektivu a příznivý výhled růstu.9 V roce 2001 se uskutečnilo zasedání Evropské rady v Nice, jehoţ výsledkem byl podpis smlouvy upravující pravomoci institucí EU. Hlavním cílem smlouvy bylo, aby EU byla schopná přijímat rozhodnutí i po budoucím rozšíření o země východní a střední Evropy, které bylo plánováno po roce 2004. Smlouva vstoupila v platnost v roce 2003 a změnila dosavadní princip hlasování z jednomyslného na kvalifikovanou většinu. Navýšen byl také počet poslanců Evropského parlamentu. K největšímu rozšíření EU došlo právě ve zmiňovaném roce 2004, kdy vstoupilo celkem deset zemí: Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko. Návrh smlouvy o Ústavě pro Evropu byl zveřejněn Konventem 18. července 2003. Tento nový základní dokument EU měl za cíl nahradit sloţitou strukturu smluv EU jediným právním předpisem. V návrhu byla také zapracována nová ustanovení a několik zásadních změn ve fungování Unie oproti předchozímu stavu. Smlouva nakonec nebyla ratifikována z důvodů odmítnutí referendem ve Francii a Nizozemí. Myšlenky neratifikované smlouvy však nebyly zapomenuty a částečně se objevily v zásadách Lisabonské smlouvy, která měla změnit smlouvy stávající. Původní smlouvy tak zůstaly v platnosti, ale v pozměněné podobě 9

Zdroj: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/politiky-eu/lisabonska-strategie/1000521/9599/

22

kde bylo přejato mnoho změn obsaţených v neúspěšné Smlouvě o Ústavě pro Evropu. Podepsána byla 13. prosince 2007 v Lisabonu, ratifikována byla 3. listopadu 2009 a vstoupila v platnost 1. prosince 2009. Jejím cílem bylo reformovat instituce EU a jejich fungování. Posledním rozšířením na současných 27 členských zemí došlo v roce 2007, kdy přistoupilo Bulharsko a Rumunsko. Kandidátskými zeměmi, které se ucházejí o členství v EU jsou: Chorvatsko, Turecko a Makedonie.10,11 Obrázek č. 5: Mapa 27 zemí Evropské unie


2 Vznik společné měny – eura Vznik společné Evropské měny je neodmyslitelně spjat s historickým děním nejenom v Evropě, ale především ve světě. Rozhodující okamţiky se začaly psát jiţ v době 2. světové války, kdy se na popud Velké Británie a Spojených států amerických sešlo k jednání 45 zemí

10

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_Evropsk%C3%A9_unie

11

PAJAS Petr, ROSSITER Tony. O Evropské unii. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky,

strana 15 - 71

23

světa za účelem dohody o nové poválečné koncepci peněţního systému. Jednání se konalo v červenci 1944 v USA. Podle okresu kde se dohoda konala, byla nazvána Brettonwoodský (měnový) systém. Americký dolar získal status celosvětové rezervní měny, od které se měly odvozovat kurzy ostatních měn. Současně se USA musely zavázat k volné směnitelnosti dolaru za zlato v pevně stanoveném kurzu. Na základě Brettonwoodských dohod vznikl tzv. Stabilizační fond, který se později změnil v Mezinárodní měnový fond (International Monetary Fund, IMF). Úkolem této organizace byl dohled nad nově vzniklým měnovým systémem. Dále vznikla Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, později Světová banka (World Bank, WB). Poválečné úsilí v Evropě bylo zaměřeno na obnovu válkou zničených zemí. Integrační iniciativy popsané v předešlé kapitole vyvrcholily, jak jiţ bylo zmíněno v roce 1957 podepsáním tzv. Římských smluv, dle kterých bylo zaloţeno Evropské hospodářské společenství (EHS). Jedním z hlavních cílů tohoto integračního uskupení bylo mimo jiné i úsilí o dosaţení cenové a kurzové stability mezi členskými zeměmi. První praktické kroky byly zaměřeny na vytvoření celní unie a společné zemědělské politiky. Měnová integrace se dostala na pořad dne aţ později, koncem šedesátých let. V tomto období Evropa zaznamenávala trvalý hospodářský růst a udrţovala si vysoké tempo tohoto růstu. Nezaměstnanost byla minimální a inflace nepředstavovala váţnější problém. Zahraniční obchod vzkvétal a ţivotní úroveň obyvatel se rychle zvyšovala. Tyto pozitivní vyhlídky povzbudily EHS k úvahám o směřování k měnové unii. Na summitu v Haagu, v prosinci 1969, byl lucemburský předseda vlády Pierre Werner (29. 12. 1913 - 24.6. 2002)12, pověřen sestavením posudku o moţnosti vytvoření Hospodářské a měnové unie. Jeho zpráva vešla ve známost jako Wernerova zpráva (nebo také Wernerův plán). Byla prezentována v říjnu 1970 a dle tohoto dokumentu se do deseti let měla měnová unie stát realitou. Mezi hlavní cíle Wernerovy zprávy patřilo:  zavedení neomezené směnitelnosti měn členských zemí ES, coţ mělo vyústit ve volném pohybu kapitálu na sjednoceném kapitálovém trhu,  úplné zrušení oscilačního pásma měnových kurzů a neodvolatelné zmrazení měnových parit, čímţ mělo dojít k nahrazení jednotlivých národních měn členských zemí ES jednotnou měnou, neboť rozdíly mezi měnami by zůstaly čistě formální a z ekonomického hlediska bezpředmětné,

12

Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Pierre_Werner

24

 zavedení jednotné měny mělo být doprovázeno jejím centrálním řízením na úrovni ES, vytvořením centrálních bank s jedním rozhodovacím centrem s cílem regulovat úrokové míry a úvěry, spravovat devizové rezervy a intervenovat na devizových trzích. Do realizace Wernerovy zprávy však zasáhla celosvětová, tzv. ropná krize. Ta způsobila, ţe se v březnu roku 1973 zhroutil Brettonwoodský měnový systém pevných kurzů navázaných na Americký dolar. Jednotlivé měny přešly na tzv. floating (reţim volných měnových kurzů), coţ zvýšilo nestabilitu světových finančních trhů. Ropný šok udeřil také na evropské země a způsobil velké hospodářské problémy zejména růstem inflace v jednotlivých zemích. Pozornost politiků evropských zemí se tak soustředila na řešení vlastních hospodářských problémů, a tudíţ budování základů měnové unie muselo ustoupit jiným zájmům. Z tohoto důvodů byla Wernerova zpráva neúspěšná a po krátké době bylo od její realizace upuštěno. Zbytek sedmdesátých let byl poznamenán zvýšenou kurzovou nestabilitou. Některé členské země ES byly i nadále zapojeny do systému pevných kurzů, pro který se vţilo označení „had“ (snake) či také „had v tunelu“. Mimo tento systém stály Francie, Itálie a Velká Británie, jejichţ měny trvale oslabovaly. Had v tunelu byl systém měn členských zemí vůči americkému dolaru, s měnovým rozpětím ± 2,25 % od bilaterálního kurzu. Tento systém fungoval dalších sedm let. Všechny pokusy o nastolení vyšší kurzové stability naráţely na nedostatečnou politickou podporu. Aţ v roce 1979, jak bude popsáno v další kapitole, se evropské státy rozhodly s tímto neutěšeným stavem moţných velkých fluktuací v měnových kurzech skoncovat.13

2.1 Evropský měnový systém V roce 1979 byl po mnoha neúspěšných pokusech zaveden tzv. Evropský měnový systém (EMS), jehoţ úkolem bylo vytvořit v Evropě oblast měnové stability. EMS si vytkl tyto cíle:  stabilizovat měnové kurzy,  podpořit konvergenci členských států,  přispět k podpoře hlubší měnové integrace k hospodářské a měnové unii. 13

Zdroj: http://www.euroskop.cz/319/sekce/pocatky-jednotne-meny/

25

EMS se skládal ze tří vzájemně propojených prvků:  evropské měnové jednotky (European Currency Unit – ECU ),  směnného mechanismu či mechanismu devizových kurzů (Exchange Rate Mechanism – ERM ),  úvěrového mechanismu. Na schůzce Evropské rady, v prosinci 1978, bylo rozhodnuto, ţe mechanismus směnných kurzů (ERM) se stane hlavní součástí EMS. Stanovil kaţdé zúčastněné měně střední hodnotu kurzu vůči ECU a z těchto kurzů byla vytvořena jakási síť dvoustranných směnných kurzů. ERM se tak stal systémem stálých kurzů s přizpůsobitelnými směnnými kurzy. O pohybu směnných kurzů se rozhodovalo na jednáních ministrů financí členských zemí a guvernérů centrálních bank za účasti Komise ES. ERM zavazoval centrální banky zúčastněných států k tomu, aby regulovaly kolísání kurzu pouze v rámci určitého pásma. Toto pásmo bylo v letech 1979 aţ 1993 ± 2,25 % s výjimkou italské liry, která se mohla odchylovat o ± 6 % (z důvodu velkých turbulencí). Cílem mechanismu směnných kurzů EMS bylo dosáhnout stability v kurzových relacích mezi jednotlivými zeměmi EU.14

2.2 ECU ECU byla uměle vytvořená košová měnová jednotka členských zemí ES. Plnila funkci zúčtovací jednotky Společenství a slouţila jako rezervní měna, kterou pouţívaly centrální banky v případě intervencí na devizovém trhu. Jak bylo zmíněno v předchozí kapitole, hlavním cílem jeho vzniku byla stabilizace měnových kurzů. ECU vzniklo jako odezva na košovou jednotku Mezinárodního měnového fondu - SDR (Special Drawing Rights - Zvláštní práva čerpání). SDR vzniklo v roce 1969 k zajištění potřebné výše mezinárodních rezerv a mělo doplňovat úlohu tehdejších rezervních aktiv, tedy zlata a USD. Název byl odvozen od anglického „European Currency Unit“ a zároveň z francouzského výrazu pro štít nebo taktéţ jednu starofrancouzskou minci „écu“. ECU vzniklo 13. března 1979 (bankovní ISO kód XEU) a 1. ledna 1999 bylo nahrazeno eurem (ISO kód EUR). Bylo zaloţeno na váţeném průměru jednotlivých měn v koši. Váhy 14

Zdroj: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/zavedeni-eura-v-cr/euro-evropsky-menovy-

system/1001759/51166/

26

měn odráţely ekonomickou sílu členských států (viz následující tabulka) a upravovány byly v pětiletých intervalech. Tabulka č. 1: Složení ECU v době jeho vzniku 13. března 1979 Podíl národní měny v

Počet jednotek

1 ECU (%)

národní měny v 1 ECU

Belgický a lucemburský frank

9,5

0,828

Britská libra

13,6

1,15

Dánská koruna

3,0

0,286

Francouzský frank

19,8

3,80

Irská libra

1,1

109,0

Italská lira

9,5

0,217

Německá marka

33

0,00759

10,5

0,0885

Měna

Nizozemský gulden

Zdroj: http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_evrop_men_sys.html

poznámka: Belgické a Lucemburské franky byly v měnové unii od roku 1922 do 1999 (s výjimkou období 1935-1944), proto jsou tyto hodnoty v koši ECU sloučené a jsou vyjádřené pouze pro Belgii (BEF). 15,16

2.3 Hospodářská a měnová unie V únoru 1986 byl členskými zeměmi EHS podepsán Jednotný evropský akt (JEA), jehoţ hlavním úkolem bylo odstranění překáţek obchodu tak, aby byl splněn cíl vzniku společného trhu do roku 1992. JEA byl významným krokem k vytvoření Hospodářské a měnové unie. Tento záměr byl potvrzen na zasedání Evropské rady v Hannoveru v červnu 1988. Rada

15

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A1_m%C4%9Bnov%C3%A1_jednotka

16

Zdroj: http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_evrop_men_sys.html

27

pověřila Jacquese Delorse (20.7. 1925 Paříţ)17 k vytvoření výboru, který měl za úkol navrhnout konkrétní etapy k vytvoření HMU. Členy výboru byli guvernéři centrálních bank členských států ES. Zpráva byla zveřejněna v dubnu 1989. a cestu k dosaţení jednotné měny rozdělila na tři etapy s cílem vytvořit nezávislou Evropskou centrální banku. Na madridském zasedání Evropské rady v roce 1989 bylo na základě Delorsovy zprávy rozhodnuto, ţe první fáze zavádění HMU začne v červenci 1990. Na následujícím zasedání v prosinci 1991 v Maastrichtu byl stanoven termín přijetí společné měny do roku 2000. Zde byly také stanoveny podmínky (tzv. Maastrichtská kriteria) a harmonogram zavádění jednotné měny. První etapa HMU probíhala v letech 1990 – 1994 a jejím hlavním úkolem bylo dokončit vnitřní trh a odstranit veškerá omezení pro další integraci. Druhá etapa HMU byla zahájena 1. ledna 1994 zaloţením Evropského měnového institutu (European Monetary Institute - EMI). EMI byl předchůdcem dnešní Evropské centrální banky. EMI měl dva hlavní úkoly:  posílit spolupráci mezi centrálními bankami a koordinovat měnové politiky zemí,  provádět přípravy k vytvoření Evropského systému centrálních bank (ESCB), k provedení jednotné měnové politiky a ke vzniku jednotné měny ve třetí etapě. Na zasedání Evropské rady v Madridu v prosinci 1995 byl dohodnut název nové společné měny – EURO. Nová měna měla být zavedena na začátku třetí etapy HMU, tedy 1. ledna 1999. EMI byl pověřen prováděním přípravných prácí k vytvoření budoucích vztahů mezi měnami a kurzy členských zemí se společnou měnou a ostatními členskými státy EU. Na podobu nové společné měny byla vyhlášena soutěţ, jejíţ vítězný návrh bankovek byl představen v roce 1996. Vzhled mincí byl zveřejněn krátce po tomto datu. Eurobankovky a euromince mají společnou evropskou stranu, kterou zvolila široká veřejnost a jejich podoba byla potvrzena na zasedání Evropské rady v roce 1997 v Amsterdamu. Druhou stranu, tzv. „národní stranu“, si jednotlivé účastnické země vybrali sami. Na zasedání Evropské rady v roce 1997 byl podepsán Pakt stability a růstu, který měl zajistit rozpočtovou kázeň v rámci celé HMU.

17

francouzský ekonom a politik, který byl v letech 1985–1995 předsedou Evropské komise Zdroj:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Jacques_Delors

28

Důleţitým mezníkem unie byl rok 1998, kdy 11 zemí (Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko,

Německo,

Nizozemsko,

Portugalsko,

Rakousko,

Španělsko)

splnilo

Maastrichtská kritéria. Tím byla splněna podmínka pro vstup do třetí etapy HMU, přijetí jednotné měny k 1. lednu 1999. 30. března 1998 byla zaloţena Evropská centrální banka (The European Central Bank - ECB), která nahradila EMI. V této době byl také vytvořen tzv. Eurosystém, který se skládá z ECB a národních bank členských zemí, které zavedly euro. Dále byl zaveden nový mechanismus směnných kurzů (ERM II). Země zapojené do ERM II musely kurzy svých národních měn udrţovat v povoleném fluktuačním pásmu ± 15 % od stanoveného středního kurzu (centrální parity). Pro Dánsko bylo stanoveno uţší fluktuační pásmo, a to ± 2,25 %. Centrální parita nesměla být devalvována, ale revalvace byla přípustná. Konvergenčním kritériem pro přijetí do eurozóny bylo alespoň dvouleté setrvání v ERM II za výše uvedených podmínek.18 Euro v hotovostní podobě bylo zavedeno k 1. lednu 2002. Současně se začaly stahovat bankovky a mince národních měn. Období stahování skončilo 28. února 2002 a euro se tak stalo jediným platidlem v zemích eurozóny. Dalšími zeměmi, které přistoupily do eurozóny, po splnění konvergenčních kritérií, byly od 1. ledna 2001 Řecko, v roce 2007 Slovinsko, v roce 2008 Kypr a Malta, v roce 2009 Slovensko a jako poslední od 1. ledna 2011 Estonsko. Obrázek č. 6: Stádia budování Hospodářské a měnové unie

Zdroj: http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_maastricht.html 18

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/ERM_II

29

2.4 Evropská centrální banka Evropská centrální banka (ECB) byla zaloţena Amsterodamskou smlouvou 30. března 1998 a od 1. ledna 1999 zahájila oficiálně svoji činnost. Formálně nahradila EMI a je odpovědná za provádění měnové politiky v eurozóně, tedy mezi zeměmi, které zavedly euro. ECB je včleněna do struktury EU, ale je nezávislá jak na orgánech, tak institucích EU, ale i na vládách členských států nebo jiných subjektech. Základní kapitál ECB pocházel od národních centrálních bank všech členských států EU a při zahájení činnosti činil 5 miliard ECU. Upisování základního kapitálu se děje podle předem stanoveného klíče. Úpravy klíče se provádějí v pravidelném pětiletém období nebo při změnách v eurozóně. Společně s ECB byl zaloţen Evropský systém centrálních bank (ESCB), který se skládá z ECB a národních centrálních bank všech zemí EU (článek 107 odst. 1 Smlouvy), bez rozdílu zda jsou členy eurozóny či nikoliv. Hlavní cíle a úkoly ESCB jsou zakotveny ve Smlouvě o zaloţení Evropského společenství.

Jsou to:  vymezovat a provádět měnovou politiku Společenství,  udrţovat cenovou stabilitu,  provádět devizové operace,  drţet a spravovat oficiální devizové rezervy členských států,  podporovat plynulé fungování platebních systémů. ESCB nemá právní subjektivitu a její cíle a úkoly jsou prováděny prostřednictvím ECB. K plnění úkolů potřebuje ECB získávat statistická data, která dostává prostřednictvím národních centrálních bank členských států a to přímo od jednotlivých kompetentních národních orgánů, nebo od jednotlivých ekonomických subjektů.19,20

2.5 Organizační struktura ECB Jak jiţ bylo řečeno ECB je nástupcem Evropského měnového institutu (EMI). Je centrální bankou zemí eurozóny a má sídlo ve Frankfurtu nad Mohanem. ECB má právní subjektivitu

19

Zdroj: http://www.ecb.int/ecb/orga/escb/html/index.cs.html

20

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A1_centr%C3%A1ln%C3%AD_banka

30

podle mezinárodního veřejného práva. Současným prezidentem je francouz Jean-Claude Trichet (20.12. 1942, Lyon, Francie)21. Hlavní cíle a úkoly ECB jsou zakotveny v Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, který je připojen ke Smlouvě o zaloţení Evropského společenství. Při výkonu funkce ECB a centrálních národních bank je vyţadován princip nezávislosti, tzn., ţe nesmí přijímat pokyny od orgánů či institucí Společenství, od vlád členských států ani od jiných subjektů a tyto orgány se nesmí snaţit ovlivňovat členy rozhodovacích orgánů ECB ani národních centrálních bank při plnění jejích úkolů. ESCB je řízena orgány, které mají rozhodovací pravomoci v ECB, a jsou jimi Rada guvernérů a Výkonná rada. Generální rada ECB Generální rada ECB zajišťuje kontakt mezi Eurosystémem a centrálními bankami zemí, které nejsou členy eurozóny. Radě zasedá prezident a viceprezident ECB a guvernéři národních centrálních bank všech členských zemí EU. Hlavním úkolem Generální rady ECB je řízení činností, které vyplývají z existence států stojících mimo eurozónu. Jde zejména o řízení a monitoring systému směnných kurzů ERM II. Z této činnosti vyplývá, ţe v okamţiku přistoupení všech členských států k euru nebude Generální rada ECB potřebná a bude tedy rozpuštěna. Rada guvernérů Rada guvernérů je hlavním rozhodovacím orgánem ECB. V radě zasedá šest členů Výkonné rady ECB a guvernéři národních centrálních bank sedmnácti států eurozóny. Rada zasedá zpravidla dvakrát do měsíce. Na prvním zasedání je vyhodnocován vývoj měnové a hospodářské situace a jsou zde přijímána pravidelná měsíční měnově-politická rozhodnutí. Na druhém zasedání se rada zabývá otázkami spojenými s úkoly a činností ECB a Eurosystému. Úkoly Rady guvernérů jsou:  přijímání obecných zásad a rozhodnutí nezbytných pro provádění činnosti, kterou byl pověřen Eurosystém,  určování měnové politiky eurozóny.

21

francouzský finančník, od roku 1993 guvernér francouzské centrální banky (Banque de France) a od roku

2003 prezident Evropské centrální banky (ECB) Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jean-Claude_Trichet

31

Do těchto úkolů spadá také rozhodování o zaměření měnové politiky, o klíčových úrokových sazbách, o vytváření měnových rezerv Eurosystému a o vydávání bankovek a mincí. Dále je rada zodpovědná za vnitřní fungování ECB tzn. za vytváření rozpočtů, vnitřních předpisů a pravidel a za utváření pracovních podmínek zaměstnanců. Způsob hlasování rady je zaloţen na většinovém principu, kdy kaţdý člen má jeden hlas. Dojde-li k rovnosti hlasů, je rozhodujícím hlasem hlas prezidenta. Výkonná rada ECB Výkonná rada ECB je operativním řídícím orgánem eurozóny. V radě zasedá prezident ECB, viceprezident ECB a čtyři další členové rady, kteří byly jmenováni na základě hlasování Evropské rady. V současné Výkonné radě je zastoupena Francie, Portugalsko, Itálie, Španělsko, Německo a Rakousko. Úkoly Výkonné rady jsou:  příprava zasedání Rady guvernérů,  provádění měnové politiky v eurozóně na základě rozhodnutí a obecných zásad přijatých Radou guvernérů, při této činnosti dává Výkonná rada nezbytné pokyny národním centrálním bankám států eurozóny,  řízení běţné činnosti ECB,  vykonávání pravomocí, které Výkonné radě svěří Rada guvernérů, mezi tyto pravomoci částečně spadá regulatorní činnost. Z hlediska spolupráce uvnitř ESCB mají významnou roli výbory ESCB, které mají za úkol napomáhat k rozhodování orgánům ECB. V současné době pracuje třináct výborů, které pokrývají různé činnosti banky:  Výbor pro účetnictví a měnové příjmy,  Výbor pro bankovní dohled,  Výbor pro bankovky,  Výbor pro vnější komunikaci,  Výbor pro informační technologie,  Výbor vnitřních auditorů,  Výbor pro mezinárodní vztahy,  Výbor pro právní záleţitosti, 32

 Výbor pro operace na trhu,  Výbor pro měnovou politiku,  Výbor pro platební styk a zúčtování,  Výbor pro statistiku,  Konference ředitelů lidských zdrojů. V kaţdém výboru má po dvou zástupcích také Česká národní banka (ČNB). Tito zástupci byli jmenováni bankovní radou.22,23

2.6 Euro Obrázek č. 7: Cesta k zavedení eura

Cestu k zavedení eura je moţné rozdělit na čtyři období Zdroj: EVROPSKÁ KOMISE, Jedna měna pro jednu Evropu, Cesta k euru, Evropská společenství, 2007, strana 2

Euro je společnou měnou členských zemí eurozóny (tj. států, které pouţívají společnou měnu: Belgie, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko). Euro, jak jiţ bylo zmíněno, navázalo na košovou jednotku ECU v symbolickém kurzu 1 EUR = 1 ECU. Od svého zavedení se stalo po Americkém dolaru druhou nejdůleţitější měnovou jednotkou ve světovém měnovém systému. Výchozí hodnota eura vůči americkému dolaru činila 1 EUR = 1,1789 USD a vycházela z propočtu kurzu USD/ECU v poslední obchodní den před vznikem eura. Od ledna 1999 euro existovalo pouze v bezhotovostní podobě. Hotovostní podobu bankovky a mince získaly jiţ v roce 1996, ale do oběhu se dostaly aţ v lednu 2002.

22

Zdroj: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/politiky-eu/menova-unie-a-jednotna-mena/1000521/11015/

23

Zdroj: http://www.euroskop.cz/82/sekce/evropska-centralni-banka/

33

Euro jako název pro společnou měnu vzešel z návrhu jednání Evropské rady v Madridu v prosinci 1995. Peněţní znak eura „€“ vychází z řeckého písmena epsilon, které symbolizuje odkaz na antiku jako na kolébku evropské civilizace a první písmeno ve slově „Evropa“. Dvě rovnoběţné linie ve středu znaku mají vyjadřovat stabilitu eura. Pro měnu euro se pouţívá měnový kód EUR. Obrázek č. 8: Znak eura v grafické podobě

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Euro

V Maastrichtské smlouvě byl stanoven nejenom nejzazší termín přijetí společné měny, ale také podmínky tzv. konvergenční kriteria, která měla ukázat splnění vzájemného ekonomického přiblíţení pro přistupující státy. Jsou to tzv. Maastrichtská kritéria konvergence:  Kritérium cenové stability – průměrná roční inflace nesmí překročit o více neţ 1,5 p. b. průměrnou roční inflaci tří členských zemí s nejlepšími hodnotami inflace,  Kritérium stability devizového kurzu – měnový kurz musí být zafixován v rámci mezinárodních měnových kurzů alespoň 2 roky před vstupem do unie,  Kritérium konvergence dlouhodobých úrokových sazeb – dlouhodobá nominální úroková míra nesmí přesahovat o více neţ 2 p. b. průměr tří zemí s nejlepšími výsledky týkajících se cenové stability  Kritérium veřejných financí - výše hrubého veřejného dluhu (podíl veřejného dluhu na HDP) nesmí překročit 60 %, - deficit veřejného rozpočtu (podíl deficitu státního rozpočtu na HDP) musí být menší neţ 3 %. 34

V květnu roku 1998 bylo rozhodnuto o vzniku eurozóny k 1.1.1999 s 11 zakládajícími zeměmi. Z důvodu ohroţení tohoto data vzniku nebo počtu zakládajících členů, bylo zvoleno měkčí kriterium pro přijetí a to především z důvodu neplnění fiskálních kritérií většinou kandidátských zemí (jak ukazuje tabulka). V případě Belgie a Itálie přesahoval státní dluh k HDP 60 % o více neţ dvojnásobek. Tabulka č. 2: Plnění maastrichtských kritérií členskými zeměmi Evropské unie

Limitní hodnota Belgie Dánsko Finsko Francie Irsko Itálie Lucembursko Německo Nizozemsko Portugalsko Rakousko Řecko Španělsko Švédsko Velká Británie

Inflace 2,7 1,4 1,9 1,3 1,2 1,2 1,8 1,4 1,4 1,8 1,8 1,1 5,2 1,8 1,9 1,8

Sazby 7,8 5,7 6,2 5,9 5,5 6,2 6,7 5,6 5,6 5,5 6,2 5,6 9,8 6,3 6,5 7,0

Deficit -3,0 -2,1 0,7 -0,9 -3,0 0,9 -2,7 1,7 -2,7 -1,4 -2,5 -2,5 -4,0 -2,6 -0,8 -1,9

Dluh 60 122,2 65,1 55,8 58,0 66,3 121,6 6,7 61,3 72,1 62,0 66,1 108,7 68,8 76,6 53,4

ERM ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ne ano ne ne

Členství Ano Ne Ano Ano Ano Ano Ano Ano Ano Ano Ano Ne Ano Ne Ne

Zdroj: http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_vznik_eurozony.html

Rozhodnutí leţelo na Evropském měnovém institutu, který zkonstatoval, ţe kritéria dluhu uspokojivě klesala v porovnání období roku 1997 proti roku 1996, čímţ bylo naplněno ono „měkké“ kritérium Smlouvy o ES („poměr podstatně klesl, nebo se neustále snižuje, až dosáhne úrovně, která se blíží doporučované hodnotě“). Na základě tohoto rozhodnutí byla splněna všechna kriteria pro přijetí, a státy byly připraveny na přijetí společné měny. Jednalo se o tyto země: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko. Řecko bylo přijato k 1.1.2002 pravděpodobně také na základě dostatečného (neustálého) sniţování a uspokojivým tempem přibliţování se 35

k doporučovaným hodnotám, ač tyto hodnoty zdaleka neplnilo. Jak se později ukázalo, i tyto hodnoty byly splněny na základě zfalšovaných údajů.24 Velká Británie, Švédsko a Dánsko se nakonec rozhodly zůstat mimo eurozónu a ponechat si vlastní měnu. Postupně se k eurozóně připojily ještě další země. Jak jiţ bylo zmíněno, jednalo se o Slovinsko, Kypr, Maltu, Slovensko a Estonsko. Tabulka č. 3: Přepočítací koeficienty národních měn


24

Zdroj: http://neviditelnypes.lidovky.cz/ekonomika-puvod-nestability-eurozony-dhn-

/p_ekonomika.asp?c=A100619_233913_p_ekonomika_wag

36

Euro svého historicky nejsilnějšího kurzu, který představoval 1,5990 EUR/USD, dosáhlo na devizovém trhu 15. července 2008. Svůj největší propad pak zaznamenalo 26. října 2000 při kurzu 0,8252 EUR/USD. Průměrný kurz v období od zavedení eura 1. ledna 1999 do 31. prosince 2008 činil 1,11 EUR/USD. Průměrný kurz v roce 2007 byl 1,37 EUR/USD v roce 2008 pak 1,46 EUR/USD. Graf č. 1: Vývoj kurzu EUR/USD

Zdroj: http://www.ecb.int/stats/exchange/eurofxref/html/eurofxref-graph-usd.en.html

Mimo země eurozóny pouţívají euro i jiné země, a to buď na základě uzavření dohody s EU, anebo země, které jej zavedly jednostranně bez dohody. Mezi země s dohodou patří Monako, San Marino a Vatikán. Tyto země mohou na základě dohody vydávat omezené mnoţství euromincí se svou vlastní rubovou národní stranou. Na základě dohody s EU pouţívají euro dvě francouzská zámořská společenství – Mayotte a Saint-Pierre a Miquelon, která však nemohou vydávat vlastní euromince. Bez dohody zavedly euro Andorra, Černá hora a Kosovo, přičemţ Andorra vyvíjí aktivity, aby mohla obdobně jako Monako, San Marino a Vatikán vydávat své euromince.25,26 Podoba bankovek a mincí Eurobankovky jsou v nominální hodnotě 5 €, 10 €, 20 €, 50 €, 100 €, 200 € a 500 €, na přední straně jsou zobrazeny architektonické slohy (antika, románský sloh, gotika, renesance, baroko

25

PAJAS Petr, ROSSITER Tony. O Evropské unii. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky,

strana 119 - 142 26


37

a rokoko, architektura 19. století a moderní architektura 20. století) z různých období evropských dějin. Eurobankovky jsou oproti euromincím pro všechny země eurozóny stejné. (viz příloha č. 3) Euromince jsou v hodnotě 1, 2, 5, 10, 20, 50 centů a 1 € a 2 €. Kaţdá mince má „evropskou“ stranu a „národní“ stranu. Na společné evropské straně je zobrazen motiv EU nebo Evropy symbolizující jednotu EU. Na zadní straně jsou vyobrazeny symboly či motivy pocházející ze země, která danou minci vydává. (viz příloha č. 4)

2.7 Proces přijetí eura Pokud se členský stát EU rozhodne pro zavedení eura, musí poţádat evropské instituce o posouzení jeho připravenosti (Česká republika poţádala o posouzení v roce 2004). Evropská komise a Evropská centrální banka vydávají pravidelné konvergenční zprávy obsahující:  prozkoumání kompatibility národní legislativy, včetně statusu národní centrální banky  ověření dosaţení vysokého stupně udrţitelné konvergence (maastrichtská kritéria) Na základě jejich doporučení a po konzultaci Evropského parlamentu a Rady EU ve sloţení hlav států a vlád rozhodne Rada EU ve sloţení ministrů financí a hospodářství (ECOFIN) o zrušení výjimky na zavedení eura. Po konzultaci s Evropskou centrální bankou stanoví Rada EU oficiální přepočítací koeficient. Tento přepočítací koeficient udává poměr mezi jedním eurem a národní měnou, je šestimístný a v případě slovenské koruny měl následující tvar 1 EUR = 30, 1260 SKK. Jednotlivé země, včetně České republiky, vstupem do EU přijaly závazek přijmout euro jako společnou měnu. Podmínkou přijetí je ale splnění jiţ zmíněných Maastrichtských kritérií a také provedení legislativních změn v souvislosti se zavedením eura. Příprava jednotlivých kroků k nahrazení národní měny eurem, zejména technické, legislativní a institucionální si připraví jednotlivé země sami. Velmi důleţité je také zvolení scénáře zavedení eura. Tyto podmínky jsou definovány v tzv. Národním plánu zavedení eura. Tento scénář si země vybírají dobrovolně bez ohledu na ostatní členské země.

38

3 Makroekonomický význam eura pro českou ekonomiku Makroekonomie se zabývá ekonomikou jako celkem. Studuje příčiny vývoje a následné dopady agregovaných proměnných na národní hospodářství. Mezi základní agregované ukazatele lze zařadit hrubý domácí produkt (HDP), všeobecnou cenovou hladinu (inflaci), nezaměstnanost a také vztah k zahraničí vyjádřený rozdílem exportu a importu statků neboli tzv. obchodní bilancí. Jelikoţ se Česká republika nachází v globálním světě i naše ekonomika je součástí tohoto otevřeného prostoru a tak i náš mezinárodní obchod probíhá na všech světových trzích. Velice významné pro naši ekonomiku jsou obchody se surovinami, kterých má naše republika nedostatek. A to především obchody s ropou a ropnými produkty. Tyto obchody se uskutečňují převáţně na dolarových trzích. Z tohoto důvodu tedy nelze jednoznačně určit, jaký vliv má pouhé euro, byť se jedná o druhou nejvýznamnější měnu na světě, na českou ekonomiku. Pro zhodnocení vlivu významu eura na českou ekonomiku jsem zvolil tzv. Maastrichtská kritéria, která mají jednoznačný vztah k makroekonomické situaci, euru a eurozóně. Neţ se dostaneme ke konkrétním kritériím a důvodu jejich významu, podívejme se podrobněji na proces přijetí České republiky jako platného člena EU.

3.1 Smlouva o přistoupení Jak jiţ bylo zmíněno v předchozí kapitole, Maastrichtská kriteria byla přijata 7. února 1992 a vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. Ve své podstatě slouţila k zharmonizování vstupních kritérií zakládajících států při vzniku měnové unie. Na rozpad „východního bloku“ po roce 1989 reagovala Evropská unie zasedáním v roce 1993 zasedáním v Kodani, kde bylo rozhodnuto o dalším rozšíření EU směrem na východ. Tento proces byl zahájen 30. března 1998 v Bruselu za účasti ministrů zahraničí 15 členských zemí a 11 kandidátských států včetně České republiky. Kandidátské země zde byly rozděleny do skupin. Česká republika spolu s dalšími 5 státy se dostala do tzv. lucemburské skupiny. Proběhlo šest mezivládních konferencí za účasti 15 členů EU na úrovni ministrů zahraničí a zástupce Evropské komise na straně jedné

39

a představitelem jednotlivé kandidátské země na straně druhé. Českou republiku zastupoval tehdejší místopředseda vlády a ministr zahraničí Jaroslav Šedivý. Hlavní část přístupových jednání představoval tzv. screening, coţ bylo analytické srovnávání legislativy kandidátských zemí s evropským právem. Tento proces byl zahájen 3. dubna 1998. Po předběţných technických jednáních začala v listopadu tohoto roku jednání na ministerské úrovni. Pro potřeby screeningu bylo implementace aquis rozděleno dle oblastí do 31 kapitol. V čele českého vyjednávacího týmu stál náměstek ministra zahraničních věcí Pavel Telička. Hlavním vyjednavačem Evropské komise byl Klaus van der Pas a v čele vyjednávacího týmu pro ČR stál Michael Leigh, kterého od roku 2000 vystřídal Rutger Wissels. Proces přípravy na členství v EU byl ze strany Evropské komise průběţně monitorován. Počínaje rokem 1998 byla kaţdoročně vydávána Pravidelná zpráva o pokroku České republiky v přípravách na členství v EU. V této zprávě byly popisovány vztahy ČR a EU, analyzováno plnění přístupových kritérií, dále bylo sledováno jaký pokrok byl učiněn od poslední zprávy a byla sledována celková cesta ČR do EU. První hodnotící zprávu po zahájení vyjednávání Komise zveřejnila 4. listopadu 1998 a poslední byla publikována 5. listopadu 2003. Tato poslední zpráva byla označena jako Souhrnná monitorovací zpráva o přípravách České republiky na členství v EU. Proces předvstupních vyjednávání byl ze strany České republiky (spolu s dalšími 9 státy) úspěšně ukončen na zasedání Evropské rady, které se konalo ve dnech 12. - 13. prosince 2002 v Kodani. Kaţdá z kandidátských zemí měla uzavřeny všechny vyjednávací kapitoly včetně přechodných období zajišťujících přistupujícím státům nutné přechodné uspořádání všech záleţitostí tak, aby byly schopny se úspěšně vyrovnat se všemi svými závazky vyplývajícími z členství v EU. Na základě stanoviska Komise z října 2002 Evropská rada rozhodla o přijetí 10 nových členských států k 1. květnu 2004. Ukončení

předvstupních

jednání

umoţnilo

vypracování

konečné

verze

Smlouvy

o přistoupení, která byla počátkem roku 2003 předloţena k připomínkám a následně postoupena ke schválení Evropskému parlamentu. Hlasování o smlouvě proběhlo 9. dubna 2003 a následně byla 14. dubna schválena Radou pro všeobecné záleţitosti. Dne 16. dubna 2003 byla Smlouva o přistoupení za účasti prezidenta Václava Klause a ministerského předsedy Vladimíra Špidly slavnostně podepsána v Aténách. K úspěšnému zakončení rozšíření Evropské patnáctky na pětadvacítku členských států byla ještě nutná ratifikace přístupové smlouvy všemi 25 členskými státy EU. V patnáctce se tak stalo

40

schválením národními parlamenty, ale v nových členských státech (s výjimkou Kypru) se konala referenda. Občané České republiky rozhodli o přistoupení do EU v referendu, které se konalo ve dnech 13. - 14. června 2003. Poměrem 77,33 % kladných hlasů proti 22,67 % hlasů odpůrců členství, byl návrh přijat. Volební účast byla jen 55,21 %, coţ ale k přijetí stačilo. Dne 1. května 2004 Smlouva o přistoupení vstoupila v platnost a Česká republika se tak stala plnoprávným členem Evropské unie. Česká republika, vstupem do EU, přijala také závazek přijmout euro, jako jednotnou měnu, v nejbliţším moţném termínu. Podmínkou přijetí eura je však splnění Maastrichtských kritérií.27

3.2 Maastrichtská kritéria Jak jiţ bylo zmíněno, Maastrichtská konvergenční kritéria vznikla v 90 letech dvacátého století pro zakládající země tehdejší EU k harmonizaci ekonomik před přijetím společné měny. Později byla tato kritéria implementována i na další přistupující země, které plánovaly zavedení eura. Kritéria jsou nastavena tak, aby na nich účastnické země prokázaly slučitelnost politiky a ekonomického vývoje, který by vytvořil předpoklad stability eura. Tato kritéria by tedy měla napomoci k rozhodnutí o tom, zda nové země nebudou svým vstupem znamenat ohroţení stability společné měny. Plnění kritérií by mělo být provedeno udrţitelným, nikoliv jednorázovým způsobem. Kritéria jsou:  Mnoţství peněz vypůjčené vládou (tzv. rozpočtový schodek) nesmí v daném roce překročit 3 % celkové produkce ekonomiky (HDP);  Veřejný dluh (celkové mnoţství peněz, které vláda dluţí) musí být niţší neţ 60 % HDP;  Inflace nesmí překročit o více neţ 1,5 % průměr tří členských států EU s nejniţším růstem cenové hladiny;  Dlouhodobé úrokové sazby se musejí vejít do 2% pásma směrem nahoru od 3 zemí s nejniţšími sazbami (stejný princip jako u inflace);

27

Zdroj: http://ec.europa.eu/ceskarepublika/cr_eu/index_cs.htm

41

 Zajištění měnové stability pomocí účasti v mechanizmu směnných kurzů ERM II (Exchange Rate Mechanism 2) po dobu nejméně dvou let. To obnáší pevné svázání kurzu domácí měny s eurem v úzkém fluktuačním pásmu (± 15 %) od centrální parity a zákaz devalvace měny.

3.3 Kritérium vládního deficitu Kritérium vládního deficitu je jedním ze dvou kritérií, týkajících se udrţitelnosti veřejných financí. V článku 104c Maastrichtské smlouvy je toto kritérium vymezeno poněkud benevolentně a jak si později ukáţeme na Paktu stability i takto je hodnoceno. Kritérium je definováno takto: „Členské státy se vyvarují nadměrných schodků veřejných financí.“ Dle Protokolu o postupu při nadměrném schodku referenční hodnoty uvedené v čl. 104c odst. 2 Smlouvy to jsou:  3 % pro poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu v trţních cenách,  60 % pro poměr veřejného dluhu k hrubému domácímu produktu v trţních cenách. Tato kritéria se člení dle časového horizontu fiskálního vývoje na:  krátkodobé aţ střednědobé kritérium vládního deficitu,  dlouhodobé kritérium vládního dluhu. Z důvodu sledování dlouhodobého vývoje a vlivu eura na českou ekonomiku jsem pro své hodnocení zvolil dlouhodobé kritérium vládního dluhu. Na následující tabulce a grafu si ukáţeme vývoj vládního dluhu České republiky v porovnání se Slovenskem a Evropskou sedmadvacítkou. Tabulka č. 4: Vývoj vládního dluhu ČR SR EU 27

2004 30,1 41,5 62,2

2005 29,7 34,2 62,8

2006 29,4 30,5 61,5

2007 29 29,6 58,8

42

2008 30 27,8 61,8

2009 35,3 35,4 74

2010 39,3

2011 42,1

Graf č. 2: Vývoj vládního dluhu

Zdroj Eurostat, vlastní úprava

Graf nám dokumentuje vývoj procentuálního podílu hrubého konsolidovaného vládního dluhu na HDP za léta 2004 – 2009 (údaje Eurostatu za rok 2010 nebyly zveřejněny). Červená linka značí hranici povoleného veřejného dluhu. Z uvedeného grafu vyplývá, ţe Česká i Slovenská republika mají daleko větší rozpočtovou kázeň neţ ostatní země sedmadvacítky, které jsou výší svého dluhu jiţ za hranicí tohoto Maastrichtského kritéria (tedy 60 % HDP). Podstatný vliv eura na českou ekonomiku v tomto kritériu zjištěn nebyl a i vývoj na Slovensku po přijetí jednotné měny je v podstatě totoţný s vývojem dluhu v České republice. Jistý problém v hodnocení tohoto parametru můţe nastat v podobě zkreslení údajů při přepočtu pomocí devizového kurzu. Kurz je totiţ ovlivnitelný centrální bankou konkrétní země prováděním její monetární politiky. K tomuto by mohlo docházet zejména v období před hodnocením tohoto kritéria. V historii EU k podobným „úpravám“ také docházelo. O vývoji dluhu v zemích sedmadvacítky se ještě podrobněji zmíním v kapitole o Paktu stability. Metodou komparace se Slovenskem a zeměmi EU jsem zjistil, ţe porovnání za rozhodující rok 2010 nelze pro chybějící údaje provést a v ostatních letech podstatný vliv eura nebyl zjištěn.

43

3.4 Kritérium hodnocení inflace Podle ustanovení patřičného článku Maastrichtské smlouvy nesmí inflace překročit o více neţ 1,5 % průměr tří členských států EU s nejniţším růstem cenové hladiny. Stupeň

cenové

stability

se

posuzuje

na

základě

vývoje

inflace

hodnoceného

z harmonizovaných indexů spotřebitelských cen (HICP), které jsou vytvořeny pro mezinárodní srovnání inflace spotřebitelských cen v Hospodářské a měnové unii a k odhadu sbliţování inflace, jak je vyţadováno Článkem 121 Amsterodamské smlouvy. Tabulka č. 5: Vývoj inflace ČR SR EU

2004 2,6 7,5 2

2005 1,6 2,8 2,2

2006 2,1 4,3 2,2

2007 3 1,9 2,3

2008 6,3 3,9 3,7

2009 0,6 0,9 1

2010 1,2 0,7 2,1

Graf č. 3: Vývoj inflace


Z uvedeného grafu je patrné, ţe inflace v České a Slovenské republice se vyvíjela na rozdílných základech. Česká republika zaznamenala v letech 2002 – 2005 pokles inflace především z důvodů zpomalení růstu mzdových nákladů, poklesu dovozních cen a posilování směnného kurzu. V období let 2005 - 2007 došlo k růstu mezd a tím i k růstu inflace. 44

Slovenská republika v tomto období zaznamenala velkou volatilitu spojenou se strukturálními reformami a situací na trhu práce. V posledním období došlo k útlumu inflace z důvodu posilování Slovenské koruny, růstu produktivity práce a mírného vývoje cen energií, coţ se projevilo poklesem inflace v roce 2007. Nastupující krizový rok 2008 způsobil růst cen potravin, energií a sluţeb. V České republice navíc nepříznivě zapůsobilo zvýšení nepřímých daní a regulovaných cen. Na Slovensku v tomto období kladně zapůsobila harmonizace s EU, před jejím vstupem do eurozóny a struktura zahraničního obchodu, kdy Slovensko není tolik závislé na obchodu se zeměmi EU. V roce 2009 Česká republika zaznamenala pokles inflace z důvodů sniţování světových cen energií, zavedením „šrotovného“ na osobní auta (výkup starého auta při zakoupení nového) se zvýšil jejich prodej a růst mezd dosáhl záporných hodnot. Koncem roku začaly světové ceny komodit růst, coţ znamenalo mírné zvýšení inflace. Metodou komparace se Slovenskem jsem zjistil, ţe porovnání v této oblasti je více neţ problematické. Obě země ve sledovaném období prováděly strukturální reformy, kaţdá však v jiné době. Krizový rok 2008 způsobil růst cen u všech sledovaných zemí, v České republice byl tento růst podstatně vyšší. Naopak v roce 2009, po odeznění krize, se projevilo větší navázání České republiky na trhy v EU, především Německa, v podobě oţivení obchodu a niţší inflace.

3.5 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Maastrichtská smlouva vymezuje toto kritérium takto: Článek 121 odst. 1: „stálost konvergence dosažené členským státem a jeho účasti v mechanismu směnných kurzů Evropského měnového systému, která se odráží v úrovních dlouhodobých úrokových sazeb“. Článek 4 Protokolu o kritériích konvergence, na který se článek 121 odst. 1 Smlouvy odkazuje, stanoví, ţe: „průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu nepřekračovala o více než 2 % kritérium konvergence úrokových sazeb“, jak je uvedeno v čl. 121 odst. 1 čtvrté odráţky této Smlouvy. To znamená, ţe v průběhu jednoho roku před šetřením nesmí přesáhnout o 2 procentní body úrokovou sazbu nejvýše tří členských států, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků. Úrokové sazby se zjišťují na

45

základě dlouhodobých státních dluhopisů nebo srovnatelných cenných papírů, s přihlédnutím k rozdílnému vymezení pojmů v jednotlivých členských státech. Tabulka č. 6: Vývoj dlouhodobých úrokových sazeb ČR SR EU 27

2004 4,82 5,03 4,38

2005 3,54 3,52 3,71

2006 3,8 4,41 4,03

2007 4,3 4,49 4,56

2008 4,63 4,72 4,55

2009 4,84 4,71 4,13

2010 3,88 3,87 3,83

Graf č. 4: Vývoj dlouhodobých úrokových sazeb


Ke konstrukci tohoto grafu byly dle metodiky EU pouţity hrubé výnosy z vládních dluhopisů na sekundárním trhu s průměrnou zbytkovou splatností kolem 10let. Z grafu je zřejmé, ţe Česká a Slovenská republika v době vstupu do EU měly podstatně vyšší úrokové sazby dluhopisů, neţ tomu bylo v zemích EU. V následném období došlo ke sníţení výnosů státních dluhopisů na úroveň převládající v eurozóně. Během turbulencí na finančních trzích v roce 2007 došlo k mírnému zvýšení sazeb. Tento růst pokračoval i v době celosvětové hospodářské a finanční krize, kdy úrokové sazby zemí EU začaly klesat v důsledku nastupujících finančních problémů některých zemí eurozóny (Řecko, Irsko, Španělko a Portugalsko).

46

Metodou komparace se Slovenskem jsem zjistil, ţe obě země mají podobný průběh vývoje úrokových sazeb. Z vývoje je patrné, ţe obě země nebyly touto krizí tolik zasaţeny. Dalším monetárním Maastrichtským kritériem je zajištění měnové stability pomocí účasti v systému směnných kurzů ERM II (Exchange Rate Mechanism 2). Toto kritérium obnáší pevné svázání kurzu domácí měny s eurem v úzkém fluktuačním pásmu (± 15 %) od centrální parity po dobu nejméně dvou let. Vzhledem k tomu, ţe Česká republika v současné době nemá stanoveno datum přijetí eura, tohoto mechanizmu se neúčastní. Z makroekonomického pohledu je jistě zajímavé se podívat, jak se Česká koruna chovala v porovnání s eurem v daném fluktuačním pásmu kolem hypotetického kurzu. Z uvedeného grafu je vidět, ţe kurz k euru dlouhodobě vykazuje apreciační trend. V době celosvětové krize (2008 – 2009) došlo k rozkolísání kurzu v důsledku nejistoty na trhu. Na počátku roku 2009 poklesl kurz aţ na spodní hranici hypotetické centrální parity v důsledku krize a nepříznivého pohledu zahraničních investorů na naši zemi, coţ dokazuje, ţe souhra nepříznivých okolností dokáţe srazit kurz aţ k této hypotetické hranici fluktuačního pásma. Po krizovém období se pozornost a důvěra investorů soustředila opět na Českou korunu a s odcházející krizí se apreciační kurz vrátil ke svým hodnotám, coţ napomohlo ke stabilizaci dovozních cen a tím i ke stabilizaci inflace. Graf č. 5: Nominální měnový kurz CZK/EUR

Data ČNB, údaje do 30.9.2010

47

3.6 Kritérium cenové stability Kritérium cenové stability, je uvedeno v čl. 109j odst. 1 první odráţky Maastrichtské smlouvy a znamená, ţe: „Členský stát vykazuje dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace měřenou v průběhu jednoho roku před provedeným šetřením, jež nepřekračuje o více než 1,5 procentního bodu míru inflace nejvýše tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků“. Inflace se měří pomocí indexu spotřebitelských cen na srovnatelném základě s přihlédnutím k rozdílnému vymezení pojmů v jednotlivých státech.28 Takto je kritérium cenové stability popsáno v Maastrichtské smlouvě. V mém hodnocení však nejde o plnění tohoto kritéria Českou republikou, ale o porovnání vývoje cenové stability v rozmezí let 2004 aţ 2010 v porovnání se Slovenskou republikou a zeměmi Evropské sedmadvacítky. Pro tyto účely jsem sestrojil tabulku a graf vývoje. Tabulka č. 7: Vývoj cenové stability ČR SR EU 27

2004 98,4 97,28 97,77

2005 100 100 100

2006 102,1 104,26 102,31

2007 105,1 106,23 104,73

2008 111,7 110,41 108,56

2009 112,4 111,43 109,63

2010 113,7 112,21 111,87

Graf č. 6: Vývoj cenové stability

Zdroj Eurostat, vlastní úprava 28

Zdroj: http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xbcr/euro/Vyhodnoceni_Maastricht_2010_pdf.pdf

48

Graf byl vytvořen z harmonizovaných indexů spotřebitelských cen (HICP) k základu prosinec 2005 = 100. Index spotřebitelských cen je sestavován na základě tzv. koše spotřebitelských cen zboţí a sluţeb. Harmonizace se provádí za účelem porovnávání cenového vývoje ve všech zemích eurozóny na srovnatelném základě. Z uvedeného grafu je patrné, ţe Slovenské „ladění“ ekonomiky s ekonomikou zemí eurozóny přineslo „své ovoce“ v podobě totoţných křivek HICP. Ekonomická a finanční krize znamenala růst cen u všech sledovaných zemí, pro Českou republiku byl však výraznější. A naopak pevně zafixované ceny na Slovensku po přijetí eura způsobily mírný pokles indexu. Česká republika do poloviny roku 2007 kopírovala růst cen v eurozóně. Po tomto datu došlo ke změně v podobě zvýšení cen potravin, energií a sluţeb (následkem deregulace cen) a v důsledkem působení krizových efektů bylo sníţení platů a růst nezaměstnanosti, coţ způsobilo vzestup indexu HICP. Metodou komparace se Slovenskem jsem zjistil, ţe vývoj cen na Slovensku byl výrazně ovlivněn plánovaným vstupem do eurozóny (tzv. laděním ekonomiky) a to minimálně 2 roky před jeho uskutečněním. A po přijetí eura pevným zafixováním cen. Z tohoto důvodu nelze obě země efektivně srovnávat.

3.7 Pakt stability a růstu a situace v eurozóně Při hodnocení makroekonomického vlivu eura nelze vycházet pouze z Maastrichtských kritérií, ale je třeba se podívat na Evropskou unii jako celek. Celosvětová hospodářská a finanční krize odhalila problémy, které byly mnoho let přehlíţeny a opomíjeny. Jde především o narůstající zadluţování zemí v oblasti veřejného dluhu. Tím, ţe země při vstupu do eurozóny „předaly“ svojí monetární politiku do společných rukou Evropské centrální banky, zůstala jim pouze fiskální politika jako nástroj, kterým mohou čelit různým ekonomickým šokům. Vlády většiny členských zemí tak necítí dostatečnou přímou odpovědnost za stabilitu měny a mají větší tendence k tomu, aby problémy svých ekonomik řešily rozpočtovými schodky spoléhajíce se na to, ţe se negativní dopady schodků „rozředí“ v rozpočtech celé unie.

49

3.7.1 Pakt stability a růstu Maastrichtská kriteria stanovila pravidla pro vstup zemí do eurozóny, ale po samotném vstupu se tři Maastrichtská kritéria stávají nerelevantní. Jsou to: kritérium cenové stability, kritérium úrokových měr a stabilita směnného kurzu. Jediným kritériem, kde můţe dojít k rozdílům mezi jednotlivými členskými státy, je kritérium týkající se veřejných financí. Toto kritérium je navíc důleţité pro zachování stability měny a z tohoto důvodu by toto pravidlo mělo platit i nadále. Maastrichtská smlouva neřeší vztah k rozpočtové politice po zavedení společné měny. Z tohoto důvodu byl, Evropskou radou na Dublinském summitu v prosinci 1996, přijat Pakt stability a růstu. Jde o dohodu mezi členskými státy eurozóny, která je zavazuje ke koordinaci jejich rozpočtových politik tak, aby případnými vysokými schodky státních rozpočtů nebo vysokými veřejnými dluhy neohroţovaly stabilitu eura a nezvyšovaly inflaci v eurozóně. Zavazuje členské státy:  udrţet deficit veřejných financí pod hranicí 3% HDP,  udrţet dluhy pod úrovní 60% HDP. S tímto návrhem přišel německý ministr financí Theo Weigel a v původním návrhu byla také poměrně tvrdá pravidla a sankce. Jak se později ukázalo, samotné Německo bylo jedním z „hříšníků“, ale ţádné sankce na něho uplatněny nebyly. Proces přijetí Paktu vyvolal poměrně bouřlivou diskusi. Návrh byl nakonec přijat s poměrně „měkkými“ pravidly. Současné zásady:  schodek veřejných financí nesmí překročit 3 % HDP,  veřejný dluh musí být menší neţ 60 % HDP nebo se musí sniţovat. Pokud hrozí, ţe některá země eurozóny nedodrţí tyto podmínky, můţe být tento stát Evropskou komisí napomenut. Pokud tyto podmínky ani poté nedodrţí, musí vypracovat plán, jakým způsobem chce v budoucnu dosáhnout poţadovaného kritéria. Pokud ani poté nepostupuje podle tohoto plánu, mohou nastoupit sankce:  peněţní sankce ve výši 0,2–0,5 % HDP země v závislosti na závaţnosti porušení dohody,  Rada můţe poţadovat sloţení určité peněţní částky, která se zemi vrátí, aţ bude zase splňovat kritéria Paktu stability, 50

 země můţe být vyzvána, aby před vydáním dluhopisů zveřejnila veškeré údaje o této emisi,  Evropská investiční banka můţe být vyzvána, aby změnila svojí výpůjční politiku vůči této zemi. Tyto sankce se neuplatňují v případě mimořádných událostí (např. přírodní katastrofa) nebo dlouhotrvající hospodářské krize. O sankcích rozhoduje dvoutřetinovou většinou hlasů Rada, přičemţ dotyčná země nemá při tomto hlasování ţádný hlas.29 Ve výčtu těchto výjimek můţeme najít onu „měkkost“ Paktu. Je tedy jen v rukou Rady, zda na doporučení Komise bude procedura spuštěna či nikoliv. Tak např. v listopadu roku 2003 Rada rozhodovala o sankcích vůči Německu a Francii za dlouhodobé porušování 3 % deficitu HDP. Při uvalení nejtvrdší sankce hrozila pokuta 10,8 miliardy € pro Německo a pro Francii 7, 97 miliardy €. Sankce nakonec uvalena nebyla s odůvodněním, ţe bylo „přihlédnuto k mimořádným okolnostem“, kterými měla být válka v Iráku. Paradoxní je, ţe Německo a Francie byly největšími odpůrci této války. Základem mechanizmu na sledování rozpočtového vývoje hospodářských politik jsou programy stability, které členské státy předkládají radě ECOFIN30 a Evropské komisi. Na návrh Komise můţe Rada členským státům, u nichţ bylo zjištěno riziko vzniku, či samotný vznik deficitu, adresovat doporučení. Pakt stability a růstu byl kontroverzní jiţ při svém předloţení a je i nadále čím dál tím víc kritizován. Jedna z prvních námitek byla, ţe nerespektuje přirozené hospodářské cykly. Dále je povaţován za v podstatě nepouţitelný proti schodkům veřejných financí velkých zemí, jako je Francie nebo Německo. Coţ je „trnem v oku“ malým zemím a zemím, které se snaţí pravidla dodrţovat. V poslední době vratkou pozici Paktu podkopala také krize a velké problémy v Řecku, Irsku, Španělsku, Portugalsku a Itálii. Současné dvojciferné podíly deficitů na HDP některých členů eurozóny (oproti Paktem stanoveným 3%), tak dokazují, ţe původně stanovená kritéria jsou dnes v podstatě nereálná a v nejbliţší době se zřejmě dočkáme reformy Paktu. Zde by bylo jistě vhodné podotknout, ţe ve většině hodnocení plnění kritérií se pouţívá pouze vztah deficitu k HDP, ačkoliv původní

29

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pakt_stability_a_r%C5%AFstu

30

Rada ministrů hospodářství a financí (The Economic and Financial Affairs Council – ECOFIN) je jednou

z deseti formací Rady ministrů zemí EU

51

dohoda má kritéria dvě. Ale právě v kumulovaném dluhu dochází k daleko větším a neřešeným problémům jak ukazuje následující tabulka. Graf č. 7: Vývoj stavu veřejného dluhu v EU 140 120 100 80 2006 60

2007 2008

40

2009

20

Belgie Bulharsko Česko Dánsko Německo Estonsko Irsko Řecko Španělsko Francie Itálie Kypr Lotyšsko Litva Lucemburko Maďarko Malta Holansko Rakousko Polsko Portugalsko Rumunsko Slovinsko Slovensko Finsko Švédsko GB

0


3.7.2 Současná situace v eurozóně Celosvětová hospodářská a finanční krize zasáhla řadu evropských zemí a způsobila zde nemalé problémy. Island se stal obětí neadekvátního, špatně regulovaného a po zisku baţícího finančního sektoru. Maďarsko a Rumunsko se do potíţí dostaly nepochopitelně špatnou fiskální politikou. V Irsku došlo ke krachu realitního trhu, na jehoţ růstu byl postaven chod ekonomiky a bank. Naproti tomu Řecko, Portugalsko, Španělko, Itálie či Belgie mají velké problémy s vysokými dluhy veřejných rozpočtů. Obecně tedy lze říci, ţe do problémů se země mohou dostat jak z důvodu vysokých dluhů, tak také z důvodu pomalého růstu. Dvanáct let po vzniku eurozóny se výrazně projevila její velká slabina. Proti centralizované měnové politice stojí decentralizovaná rozpočtová politika. Kaţdému členskému státu EU je

52

vţdy bliţší jeho národní rozpočtový zájem neţ zájem celku. A sankční mechanismus, jak jiţ bylo zmíněno v kapitole o Paktu stability a růstu nefunguje a selhává. Krize jasně ukázala nedostatky v politice zemí EU, neboť Maastrichtská smlouva, na jejímţ základě euro vzniklo, zakazuje, aby země EU finančně sanovaly zadluţené členské země.31 Také Lisabonská smlouva, na které ještě nestačil zaschnout inkoust (vstoupila v platnost 1. prosince 2009), nedovoluje finanční pomoc mezi zeměmi eurozóny (povolena je pouze pomoc státům mimo měnovou unii). V důsledku rozpočtové krize a hrozícího krachu poţádalo o mezinárodní pomoc v dubnu 2010 Řecko a v listopadu Irsko. Další země jako Portugalsko a Španělsko, kterým hrozí podobné problémy, zatím o pomoc nepoţádaly. V důsledku této nepříznivé situace byl 7. června 2010 v Lucemburku, ministry financí zemí eurozóny, schválen Stabilizační fond. Tento fond má k dispozici 750 miliard euro. (250 miliard představují půjčky Mezinárodního měnového fondu (MMF), 60 miliard půjčky Evropské komise a 440 miliard garance zemí eurozóny).32 Na zasedání Evropské rady, které se konalo v březnu 2011, byla schválena novela Smlouvy o fungování EU (Lisabonské smlouvy). Do ustanovení článku 136 byla vloţena moţnost zavést od roku 2013 Evropský mechanismus stability (ESM). Tento mechanismus by byl aktivován v případech, jako byla pomoc Řecku nebo Irsku, kdy bylo nutné zajistit stabilitu eurozóny jako celku. ESM má poskytovat vnější finanční pomoc členským státům eurozóny, které se dostanou do finančních potíţí. Řada analytiků a politiků je však přesvědčena, ţe je nezodpovědné, aby ostatní země přebíraly dluhy zadluţených států a samy se tak dostávaly do problémů. Neboť problém s dluhy se tak nevyřeší, ale pouze odsune. Do problémů se nyní dostanou i země, které svoji rozpočtovou politiku „drţely na uzdě“ a to především z důvodu zhoršeného ratingu, kdy si budou peníze potřebné na svůj „provoz“ půjčovat dráţe neţ země zadluţené. Dále panují také obavy z toho, ţe pokud by se do problémů dostaly i další země jako Portugalsko a Španělsko, fond nebude stačit a případná pomoc těmto zemím bude finančně velmi nákladná. A to nemluvíme o dalších zemích jako je Itálie nebo Belgie. Dříve nebo později se bude muset eurozóna rozhodnout kterým směrem dále vykročit. V úvahu přicházejí dvě varianty. Zavedení tzv. „vícerychlostní“ Evropy. Coţ by znamenalo rozdělení na vyspělé a zaostávající země, jejímţ důsledkem by s největší pravděpodobností bylo, ţe méně vyspělé země by více zaostávaly za unijní integrací a prohloubil se tak rozdíl

31

Tuto podmínku přitom prosadilo Německo, které nyní nejvíce bojuje za pomoc krizí ohroţeným zemím.

32

tzv. euroval neboli Fond finanční stability Evropské unie (EFSF)

53

mezi bohatými a chudými. Druhou moţností je dokončení integračního procesu o fiskální oblast a tím centralizaci rozpočtové politiky. Tím by byla Evropa schopna drţet krok s velkými měnovými oblastmi jako je Čína, Rusko nebo USA. Z důvodu, ţe měnová unie nepovoluje devalvaci jen na určitém území, hrozí postiţené zemi řízený bankrot či vystoupení z unie. V případě Řecka, pokud nedokáţe zvládnout situaci a nastoupit k potřebným změnám, tato varianta reálně hrozí. Do vyřešení současných problémů měnové unie by neměla probíhat ţádná další kola rozšiřování. Do EU by dále měly vstupovat státy, jejichţ HDP na hlavu je vyšší neţ 75 % průměru EU. Proto také Evropská rada v nové koncepci ESM pro státy s HDP na hlavu niţším neţ 75 % připouští odlišný reţim. Za takovýchto pravidel by se nyní Řecko nikdy nestalo členem EU.

3.7.3 Česká republika a euro Česká republika můţe na euro nahlíţet ze dvou pohledů. Na současný stav a na budoucnost po zavedení eura. Současný stav vlivu eura na makroekonomickou oblast byl popsán v předešlé kapitole. Proto se nyní budu věnovat pouze budoucnosti. Jak jiţ bylo napsáno Česká republika se při svém vstupu do EU, zavázala k přijetí eura. Přijetí eura je, jak jiţ bylo také řečeno, podmíněno splněním Maastrichtských kritérií. Většinu z těchto kritérií plníme. Největší problém však máme s plněním rozpočtového schodku k HDP. Fiskální strategie současné vlády směřuje ke sníţení tohoto deficitu v roce 2011 na úroveň 4,6 % HDP, v roce 2012 na úroveň 3,5 % HDP a v roce 2013 na 2,9 % HDP, tedy pod hranici tohoto kritéria a moţného uvaţování o budoucím přijetí eura. V následujících letech plánuje vláda další konsolidaci veřejných financí tak, aby do roku 2016 dosáhla vyrovnaného hospodaření. Z pohledu politického cyklu to je však aţ za horizontem jedněch aţ dvou voleb. Tedy v nedohlednu. Do té doby si snad i eurozóna dá „dohromady“ své finance a „nové“ euro bude stabilnější neţ Česká koruna. S čím se však budou muset budoucí vlády vypořádat, je klesající podpora zavedení eura. Z lednového průzkumu agentury STEM vyplynulo, ţe nahradit korunu eurem si přeje jiţ jen 22 % lidí. Dle společnosti Médea Research souhlasí dokonce jen 15 % a podobně je tomu i s „podporou“ u podnikatelů. Zde by si zavedení eura přálo dle Asociace malých a středních podniků a ţivnostníků (AMSP ČR) pouze 20 % malých a středních podnikatelů. Zda-li je takováto malá podpora zavedení eura způsobena pouze současnými problémy eurozóny je otázkou. 54

V současné situaci, kdy je Česká republika právoplatným členem, EU je povinna plnit všechna její nařízení. Z nichţ nejcitlivějším z poslední doby je účast v Evropském stabilizačním mechanismu (ESM) pro zadluţené země. Příspěvek do tohoto fondu se týká pouze zemí eurozóny, ale Česká republika bude povinna ručit za úvěry jiné země. Na naši politické scéně padl také návrh na výjimku ze zavedení eura, tak jak ji má vyjednánu Velká Británie, Dánsko nebo Švédsko. Tato procedura však není jednoduchá, neboť by znamenala změnu přístupové smlouvy schválenou všemi 27 členskými zeměmi. Paradoxem je, ţe tento návrh podal Václav Klaus, který se účastnil podání přihlášky do EU právě se závazkem přijetí eura.

Dílčí závěr za makroekonomickou oblast. Makroekonomický vývoj České republiky ve sledovaném období byl charakterizován trvalým vzestupem ekonomické aktivity. Ekonomika zaznamenala růst v rozmezí let 2003 aţ 2007, ale v roce 2008 začala výrazně zpomalovat. Trvalá vysoká úroveň růstu byla způsobena zvýšením přímých zahraničních investic do na export orientovaných odvětví, coţ přispělo ke zlepšení na trhu práce a zvýšení růstu úvěrů soukromému sektoru. V důsledku kolapsu světového obchodu a globální finanční a ekonomické krize v roce 2008 se Česká republika dostala do hluboké recese, která se projevila poklesem vývozu i domácí poptávky. Důvodem této situace byla těsná integrace České republiky na mezinárodní dodavatelské řetězce a specializace české ekonomiky na vývoz. Vývoz se začal zvedat znovu aţ v druhé polovině roku 2009, částečně kvůli zavedení „šrotovného“ na auta. Komparace vlivu eura s vývojem na Slovenku je velice obtíţná aţ nemoţná, protoţe zde došlo ke vzájemnému prolínání několika procesů. A to především k akceleraci krize a zavedení nové měny na Slovensku. Tyto vlivy se navzájem ovlivňovaly a vytvářely efekty, v důsledku kterých není moţné v řadě souvislostí vliv eura vyseparovat. Z pohledu zavedení eura v České republice je třeba přihlédnout ke dvěma závaţným faktorům. A to, neplněním Maastrichtského kritéria schodku veřejných financí, pro který nemůţe být euro přijato, a problémy, které současná eurozóna má s některými zadluţenými státy. Česká republika se zavázala k přijetí eura v přístupové smlouvě a dle programového prohlášení současné vlády by schodek veřejných financí měl poklesnout pod poţadovanou hranici pro přijetí eura v roce 2013. Do té doby si snad eurozóna vyřeší i „své problémy“.

55

Zavedení eura by mělo České republice přinést větší prestiţ, vyšší výkonnost ekonomiky, niţší úrokovou míru, ale také vyšší inflaci a nezaměstnanost.

4 Mikroekonomický význam eura pro českou ekonomiku Mikroekonomie věnuje svou pozornost studiu chování individuálních subjektů, jako jsou spotřebitelé nebo firmy, v ekonomice. Ve své práci se budu dále věnovat mikroekonomickému vlivu eura na domácnosti a firmy.

4.1 Domácnosti Vliv eura na domácnosti lze hodnotit ze dvou pohledů. A to z pohledu současného vlivu, kdy vedle sebe stojí domácí měna a euro, na domácnosti a z pohledu budoucího vlivu po zavedení eura jako jednotné měny.

4.1.1 Současný vliv eura na domácnosti Současný vliv eura na domácnosti lze rozdělit na dvě skupiny podle oblastí:  cenová hladina,  transakční náklady. Cenová hladina Pro hodnocení vlivu eura na cenovou hladinu v porovnání se Slovenskem a Evropskou sedmadvacítkou jsem pro své hodnocení pouţil Harmonizované indexy spotřebitelských cen (HICP) publikované Eurostatem. Na následující tabulce a grafu si ukáţeme vývoj inflace spotřebitelských cen v uvedených zemích za léta 2009 a 2010 v jednotlivých měsících.

56

Tabulka č. 8: Vývoj inflace spotřebitelských cen

ČR SR EU27

1 2 3 4 5 112,6 112,7 112,9 112,8 112,9 111,19 111,87 112,77 113,02 113,74 108,24 108,81 109,19 109,56 109,76

ČR SR EU27

1 2 3 4 5 113 113,1 113,3 113,8 114 111,6 111,6 111,8 112,2 112,3 110,1 110,4 111,3 111,8 112

2009 6 7 112,9 112,5 114,34 113,42 109,99 109,48 2010 6 7 114 114,3 112,3 112,4 112 111,8

8 9 10 11 12 112,3 111,8 111,5 111,6 111,7 113,48 113,37 113,51 114,37 113,88 109,79 109,83 110,05 110,23 110,58 8 9 10 11 12 114 113,8 113,5 113,7 114,3 112,3 112,3 112,3 112,6 112,9 112 112,2 112,6 112,8 113,4

Graf č. 8: Vývoj inflace spotřebitelských cen


Harmonizované indexy spotřebitelských cen (HICP) jsou vytvořeny pro mezinárodní srovnávání inflace spotřebitelských cen. Pouţívají se k hodnocení kriteria inflační konvergence dle poţadavku Článku 121 Amsterdamské smlouvy a Evropské centrální banky ke stanovení cenové stability pro účely měnové politiky. ECB definuje cenovou stabilitu na základě roční míry změny HICP v eurozóně. Harmonizované indexy spotřebitelských cen (HICP) jsou sledovány na základě harmonizovaných standardů závazných pro všechny členské státy EU. HICP odpovídají cenovým indexům Laspeyresova typu a jsou počítány, jako roční řetězové indexy zohledňující kaţdoroční změny vah COICOP (Klasifikace individuální spotřeby podle účelu). Verze této klasifikace (COICOP/HICP) byla upravena 57

přímo pro HICP. Dílčí indexy publikované Eurostatem jsou zaloţeny na této klasifikaci. HICP jsou počítány a publikovány s pouţitím základního referenčního období roku 2005 (rok 2005 = 100). Přírůstky se počítají z jiţ zveřejněných indexů. Indexy, stejně jako přírůstky vztaţené k předcházejícímu měsíci (M/M-1) nebo ke stejnému měsíci předchozího roku (M/M-12), nejsou očištěny ani sezónně ani o počet pracovních dnů. Z uvedeného grafu je zřejmé, ţe Slovenská republika po zavedení eura prošla poměrně turbulentním obdobím vývoje spotřebitelských cen, které se však počátkem ledna roku 2010 stabilizovalo a od té doby je s minimálními výkyvy v souladu s EU 27. Česká republika zaznamenala v roce 2009 druhou nejniţší průměrnou roční míru inflace od roku 1989 (niţší míra inflace byla pouze v roce 2003 ve výši 0,1 %). Od poloviny roku 2009 začal index spotřebitelských cen klesat v důsledku poklesu cen zemního plynu, pohonných hmot, potravin a nealkoholických nápojů, cen mobilních telefonů a sluţeb mobilních operátorů. V roce 2010 začal index naopak pomalu růst v důsledku růstu spotřebitelských cen, ale především také zvýšením sazby daně. Nicméně Česká republika v tomto roce zaznamenala třetí nejniţší inflaci od roku 1989. V porovnání s křivkou EU 27 se křivka ČR chová téměř totoţně, pouze na vyšší hladině. Metodou komparace se Slovenskem jsem zjistil, ţe zatímco Česká republika zaznamenala v roce 2009 druhou nejniţší míru inflace, Slovensko prodělalo poměrně turbulentní období vývoje cen. V roce 2010 se Slovensko dostalo na úroveň zemí EU, zatímco Česká republika jejich křivku vývoje téměř věrně kopírovala, ale s vyšší úrovní cen. Transakční náklady Hodnocení transakčních nákladů domácností je hodnocením pouze subjektivním. Pro toto hodnocení neexistuje ţádná souhrnná statistika. Transakční náklady domácností jsou různorodé a odvíjejí se převáţně od aktivit spojených s rekreací, případně v malém procentu obyvatelstva s příjmem důchodu ze zahraničí. Uveďme si malý přiklad. Pokud bychom dříve chtěli procestovat všech patnáct členských zemí Evropské unie a v peněţence měli 1000 DEM a při přechodu do kaţdé další země bychom si vyměnili peníze do místní měny, a za nic více bychom neutráceli. Tak by nám při příjezdu do patnácté země zbylo pouhých 400 DEM. Zbývajících 600 DEM bychom utratili za směnárenské poplatky či kurzové rozdíly při výměnách peněz. 33 33

zdroj: http://hartman.hyperlink.cz/bakalarka/dopady.htm

58

Na uvedeném příkladu jsem chtěl dokumentovat, ţe transakční náklady v minulosti hrály významnou roli. V současnosti však jejich vliv je minimální, neboť na cestování po světě nám stačí dvě hlavní měny (USD a EUR) a v současné době odeznívající ekonomické a hospodářské krize je rekreace v zahraničí z ekonomického důvodu v útlumu.

4.1.2 Budoucí vliv eura na domácnosti V této kapitole se chci věnovat vlivu eura na Českou republiku po jeho zavedení jako jednotné měny. Pro porovnání budu pouţívat zkušenosti Slovenska se zavedením eura. Vliv eura je moţné rozdělit do těchto oblastí:  příjmy,  výdaje,  finanční nástroje,  ostatní.

4.1.2.1 Příjmy Příjmy ze zaměstnání a z podnikatelské činnosti V této oblasti budou působit dva vlivy zavedení eura: Euro by mělo přinést zvýšený růst České ekonomiky, který by se měl promítnout do růstu ţivotní úrovně obyvatelstva. České podniky však budou vystaveny větší konkurenci především z důvodu vyšší cenové transparentnosti. A tyto konkurenční tlaky by mohly vést ke sniţování všech nákladů, včetně mzdových. Na druhé straně přijetí eura bude mít pozitivní vliv na získání výhod v podobě benefitů, které získají zaměstnanci těchto firem. Důchody Důchodová politika je upravena zákonem a při zachování současného valorizačního schématu musí vláda zohlednit nejméně 100 % růstu cen a nejméně 1/3 růstu reálné mzdy. Lze tedy předpokládat, ţe dojde ke zvýšení důchodů prostřednictvím růstu reálných mezd.

59

Sociální příjmy Tyto příjmy jsou dané opět zákonem a jsou většinou fixovány k výši inflace nebo je svým rozhodnutím mění vláda. Lze očekávat sníţení výdajů do této oblasti a vyšší adresnost. Vliv eura zde bude nepřímý. Příjmy z kapitálu Vklady v bankách Sníţením úrokových sazeb by mělo dojít k poklesu vkladů z důvodu jejich malé atraktivnosti.

Dluhopisy Ceny ani hodnotu dluhopisů by zavedení eura nemělo výrazněji ovlivnit.

Akcie V důsledku posílení výkonnosti ekonomiky a důsledkem poklesu úrokových měr lze předpokládat, ţe dojde ke zvýšení hodnoty domácích podniků, a tím i cen jejich akcií. Lze také předpokládat, ţe dojde ke zvýšení inflace, čímţ se sníţí atraktivita investování v bankách a zvýší se investování do akcií a podílových fondů. Penzijní fondy Zde bude záleţet na sloţení portfolia penzijního fondu. Vliv eura bude nepřímý. Ţivotní pojištění a ostatní produkty V důsledku očekávání vyšší inflace dojde k poklesu úrokové míry. A jelikoţ je u těchto produktů úroková míra stanovena fixně dojde k jejich poklesu. Úvěrové produkty Niţší úrokové míry a vyšší inflace sníţí reálnou hodnotu závazků dluţníka. Niţší úroková sazba zvýhodní úvěry a zvýší počet ţadatelů o ně.

Leasing Podobně jako u úvěrů i zde bude působit niţší úroková sazba z důvodu vyšší očekávané inflace. Reálná hodnota závazků poklesne, i kdyţ nominální splátky zůstanou zachovány.

60

4.1.2.2 Výdaje Zboží Spotřeba zboţí můţe dočasně poklesnout a to z psychologického efektu, který je způsoben opatrností obyvatelstva z přecenění, zaokrouhlení cen a zdraţování. Ale z pohledu růstu reálných příjmů a poklesu reálných úrokových sazeb a v důsledku zavedení eura by obyvatelstvo mělo mít větší sklon ke spotřebě. Domácí služby Vyšší reálný příjem způsobí větší poptávku po sluţbách, čímţ dojde k růstu cen sluţeb. Na druhou stranu začne působit větší konkurence a vyrovnávání cenové hladiny s eurozónou. Daně a povinné pojištění V důsledku ekonomického růstu a tím i růstu příjmů, bude zdaňován větší objem prostředků, a tedy dojde k růstu hodnoty zaplacených daní a povinných pojištění.

4.1.2.3 Finanční nástroje Úspory, úroky a splátky Sníţením úrokové sazby dojde k poklesu atraktivity úspor v bankách. Obyvatelstvo bude z tohoto důvodu vyhledávat alternativní moţnosti investic. Niţší úroková míra a vyšší inflace bude výhodnější pro dluţníky a z tohoto důvodu lze očekávat vyšší zadluţování. Podílové fondy (akcie a dluhopisy) Z důvodu poklesu atraktivity úspor v bankách lze očekávat zvýšený zájem o investování do podílových fondů. Životní a důchodové spoření Souvislosti ţivotního a důchodového spoření jsou spojeny spíše s daňovou politikou a politikou vlády neţ s přijetím eura.

61

4.1.2.4 Ostatní Snížení transakčních nákladů Tento efekt byl popsán v předcházející kapitole. Jde o odstranění nákladů při výměně jednotlivých měn. Z hlediska obyvatelstva je velmi malý. Odstranění kurzového rizika I tento vliv na obyvatelstvo bude velmi malý. Týká se pouze pracovních příjmů ze zahraničí. Zvýšení cen v důsledku zaokrouhlování Zvýšení cen v důsledku zaokrouhlování patří mezi nejvýraznější obavy mezi obyvatelstvem. Zkušenosti ze Slovenska však ukazují, ţe ke zvýšení cen došlo maximálně o 0,2 procentního bodu. Ceny nemovitostí V důsledku posílení ekonomiky by mělo dojít k vyšší poptávce po nemovitostech a tím i k růstu jejich hodnot. Naopak niţší úroková míra spojená s vyšší inflací způsobí dostupnost úvěrů a tedy větší zájem o hypotéky.

4.2 Firmy Tak jako u domácností, i zde můţeme hodnocení rozdělit na současný stav a budoucí stav po zavedení eura.

4.2.1 Současný vliv eura na firmy Současný vliv eura na firmy lze opět rozdělit na dvě skupiny podle oblastí:  cenová hladina,  transakční náklady.

62

Cenová hladina Pro hodnocení vlivu eura na cenovou hladinu v porovnání se Slovenskem a Evropskou sedmadvacítkou jsem pro své hodnocení pouţil Index tuzemských výrobních cen publikovaný Eurostatem. Na následující tabulce a grafu si ukáţeme vývoj indexu výrobních cen v uvedených zemích za léta 2009 a 2010 v jednotlivých měsících. Tabulka č. 9: Vývoj indexu tuzemských výrobních cen

ČR SR EU27

1 2 3 4 5 -0,82 -0,64 -2,00 -2,55 -3,78 3,73 1,82 0,55 -0,82 -2,61 0,01 -0,96 -2,23 -4,19 -5,57

ČR SR EU27

1 2 3 4 5 -1,47 -2,02 -0,84 0,37 1,50 -5,49 -7,60 -6,15 -4,48 -3,06 0,00 0,45 1,76 3,55 3,76

2009 6 7 -4,39 -4,92 -3,24 -4,30 -6,44 -8,08 2010 6 7 1,97 2,35 -1,86 -0,75 3,53 4,43

8 9 10 11 12 -5,16 -5,43 -4,59 -2,39 -0,84 -4,74 -5,16 -5,82 -5,65 -5,06 -6,88 -6,95 -5,51 -3,28 -1,60 8 9 10 11 12 1,78 2,45 2,64 2,73 3,66 -0,38 -0,84 -1,12 -1,12 3,92 4,54 4,56 4,80

Graf č. 9: Vývoj indexu tuzemských výrobních cen


Index tuzemských výrobních cen měří průměrný cenový vývoj všech výrobků a souvisejících sluţeb vyplývající z této činnosti v průmyslovém sektoru a prodaných na tuzemském trhu. Tuzemský index výstupních cen ukazuje měsíční vývoj transakčních cen ekonomických 63

činností. Tuzemský trh je určen tak, ţe odběratel sídlí na stejném národním území jako zpravodajská jednotka. Data jsou sestavována podle Statistické klasifikace ekonomických činností Evropského společenství (NACE Rev. 2, Eurostat). Indexy cen průmyslových výrobců jsou počítány podle cenového indexu Laspeyresova typu s pevným ročním základem. Běţným základem je rok 2005 (průměr 2005 = 100). Indexy, stejně tak růstové míry ve vztahu k předchozímu měsíci (M/M-1) a ve vztahu ke stejnému měsíci předchozího roku (M/M-12) jsou uváděny v původním stavu. Z uvedeného grafu vyplývá, ţe celý rok 2009 byl pro Českou a Slovenskou republiku spolu s EU 27 v hlubokém propadu. Z vývoje křivek je zřejmé, ţe Česká republika zaznamenala nejmenší propad v cenách. Z čehoţ lze odvodit, ţe byla nejméně zasaţena krizí. V druhé polovině roku dochází v oţivení ekonomiky převáţně v Německu a celé EU, který je provázen růstem také v České republice. Coţ dokazuje úzké provázání Českého hospodářství na Evropskou unii. Růst pokračoval dále i celý rok 2010 a křivky růstu ČR a EU 27 jsou téměř totoţné. Metodou komparace se Slovenskem jsem zjistil, ţe Česká republika je podstatně více provázána na hospodářství EU, čemuţ nasvědčuje vývoj křivek ekonomických činností. Růst produkce v EU podpořil růst produkce v České republice, zatímco na Slovenku byl stále ještě v útlumu. Transakční náklady Transakční náklady tvoří nemalou poloţku v nákladech firem. Ale v podnikatelské sféře se budou různit na základě stupně zapojení subjektů do mezinárodního obchodu, velikosti podniku, či odvětví, ve kterém působí. Tyto náklady vznikají v důsledku volatility kurzu a tím vznikajících kurzových rizik a snahy o jejich odstranění. Dále pak v zafixování cen dodávek surovin a polotovarů a naopak v zajištění odbytových cen konečných výrobků.

4.2.2 Budoucí vliv eura na firmy Zavedení eura bude mít pro podnikatelskou sféru dva efekty. V krátkodobém horizontu přinese euro firmám úsporu v podobě odstranění transakčních nákladů a ze zafixování kurzu. Díky fixnímu kurzu budou mít firmy jednoznačně dáno, kolik utrţí za svou produkci, coţ jim

64

umoţní lépe plánovat svoji výrobu a rozvoj. Ve střednědobém horizontu lze počítat s růstem zahraničního obchodu a s přílivem zahraničních investic. Nicméně zavedení eura v podnikatelském prostředí nepřinese jen pozitiva. Tento sektor ponese také většinu nákladů a rizik, které vstup do eurozóny přinese. Náklady budou spojené především s úpravou informačních systémů, v počátečním období vedením účetnictví ve dvou měnách, povinností duálního oceňování, zaškolování pracovníků, vytištěním nových propagačních materiálů, informací pro klienty, nových formulářů apod. Vstup do eurozóny díky lepší transparentnosti cen přinese, ale také zvýšení konkurence. V neposlední řadě na podnikatele dopadne ztráta suverenity národní centrální banky v oblasti měnové politiky.34

Dílčí závěr za mikroekonomickou oblast. Tak jako v makroekonomické oblasti i zde sehrál svojí neblahou roli souběh okolností, díky nimţ lze poměrně těţko komparovat vliv eura v České a Slovenské republice z důvodů odeznívající krize a zavedení eura na Slovensku. Z uvedených grafů vyplývá, ţe efekty byly na straně podniků a domácností rozdílné. Zatímco vývoj spotřebitelských cen u domácností byl za rok 2010 u všech sledovaných zemí, sice na rozdílných úrovních, ale téměř totoţný. U cen výrobců byl zaznamenán mezi Českou a Slovenskou republikou podstatný rozdíl, který byl způsoben menším propadem České republiky v důsledku vlastní měny a větším a rychlejším růstem cen zapříčiněným větším napojením České ekonomiky na země EU, především na Německo. Ekonomický růst táhla zejména rostoucí výkonnost průmyslových odvětví, zvláště výroby dopravních prostředků, elektrických strojů a strojírenství obecně. Dařilo se zejména odvětvím orientovaným na export, kterým pomohlo právě ekonomické oţivení Německa. To ukazuje enormní závislost naší ekonomiky na vývoji v EU, kam míří asi 70 % všech vývozů. Zavedení eura by domácnostem nepřineslo výraznější profit. Odstranění transakčních nákladů pro domácnosti nepředstavuje aţ tak velkou úsporu, naopak by je s největší pravděpodobností postihlo zvýšení cenové hladiny v důsledku inflace spojené s růstem nezaměstnanosti. Hlavním dopadem na obyvatelstvo by byla nutnost zvyknout si na novou úroveň cen danou

34

Zdroj: http://www.euroskop.cz/gallery/2/850-studie_vlivu_zavedeni_eura_v_cr_na_ekonomiku.pdf

65

konverzním poměrem, a jak ukazuje příklad Slovenska i na hodnotu a počet mincí (malé, jeden a dvou centové mince, jsou neoblíbené a jsou odmítány). Zatímco pro domácnosti je posilování kurzu domácí měny výhodné, v případě podniků můţe mít aţ likvidační charakter. Nahrazení koruny eurem by mělo pro firmy významný vliv. Odstranění kurzového rizika by byl pro podnikatelskou sféru jednoznačný přínos. Dlouhodobé výkyvy měny lze totiţ jen stěţí odhadnout, ale lze se proti nim zajistit. Náklady na toto zajištění jsou však nezanedbatelnou poloţkou v hospodaření firem. A odstranění tohoto rizika by firmám přineslo nemalé úspory. Navíc by firmy měly jednoznačně dáno, kolik utrţí za svou produkci, neboť kurz by byl fixní, coţ by jim přineslo také transparentnější plánování jejich činností do budoucna. Zavedení eura pro podniky by v počáteční fázi znamenalo také nemalé náklady. Který efekt přechodu na novou měnu by převáţil, lze jen těţko určit. V dlouhodobém horizontu by ale měl znamenat jednoznačný přínos. Česká republika je malá otevřená ekonomika, to znamená, ţe velká část českých podniků je výrazně provázaná se zahraničními subjekty a značná část jejich produkce nachází svá odbytiště na zahraničních trzích. Zejména na trzích zemí Evropské unie a eurozóny, kam jsou vyváţeny hotové výrobky, polotovary a součástky. Je však velkým problémem, ţe domácí firmy EU tyto výrobky dále reexportují, především na asijské trhy. Přijetím eura by se nám měl otevřít prostor, abychom tyto trhy mohli obsadit sami.

66

Závěry a doporučení Proces evropské integrace byl odstartován na konci druhé světové války. Prošel poměrně dlouhým a sloţitým vývojem, který stále ještě není ukončen, aţ dospěl k vytvoření hospodářské a měnové unie. V současné době tvoří Evropskou unii 27 členských států. Další 4 státy jsou vedeny jako kandidátské země a o dalších 5 je uvaţováno jako o potencionálních kandidátech. Pro současné problémy v unii však není další rozšiřování na pořadu dne. 1. ledna 1999 vznikla tzv. eurozóna, tedy prostor kde je pouţívána jednotná evropská měna – euro. Euro bylo zavedeno nejprve v bezhotovostní podobě a po třech letech, od 1. ledna 2002, i v podobě bankovek a mincí. V současné době tvoří eurozónu 17 zemí. Další země o přijetí eura uvaţují nebo o přijetí usilují. Česká republika se stala právoplatným členem EU 1. května 2004 s podmínkou přijetí eura, k nejbliţšímu moţnému termínu. Neţ však Česká republika dospěla do stádia připravenosti na přijetí společné měny, dostala se do rozpočtových potíţí v podobě vyššího schodku veřejných financí, který je jednou z podmínek jeho přijetí (tzv. Maastrichtské kritérium). Z důvodu neplnění tohoto kritéria nemůţe být stanoveno datum přijetí eura a toto datum je tak zatím stále odsouváno. Zavedení eura v České republice se dotkne všech institucí, občanů, firem a organizací. Přinese svá pozitiva a negativa. A je jen otázkou načasování, který z efektů převáţí. Mezi často zmiňovaná pozitiva patří: Přímé výhody:  posílení prestiţe země,  další prohloubení vnitřního trhu,  hospodářský růst,  omezení kurzových rizik a volatility kurzu,  sníţení transakčních nákladů,  lepší podmínky pro zvýšení mobility osob, zboţí, sluţeb, kapitálu,  vyšší transparentnost cen. Nepřímé výhody:  růst mezinárodního obchodu,  příliv přímých zahraničních investic.

67

Mezi negativa přijetí eura patří:  ztráta samostatné měnové politiky (sníţení úlohy centrální banky, ztráta měnového kurzu jako vyrovnávacího nástroje hospodářské politiky, ztráta moţnosti vyuţít vnitřní suverénní monetární politiku ke stimulaci ekonomiky),  omezování suverenity členských států v oblasti fiskální politiky,  přebujelá byrokracie EU,  úprava legislativy a informačních systémů,  investice při přechodu na jednotnou měnu,  administrativní bariéry. Tématem mé diplomové práce je snaha o zhodnocení makroekonomického a mikroekonomického významu eura pro českou ekonomiku. Pro zhodnocení tohoto vlivu jsem pouţil deskriptivně analytické metody a metodu komparace se Slovenskem a zeměmi EU. Makroekonomický vliv eura jsem zkoumal na základě tzv. Maastrichtských kritérií, která v zemích EU slouţí k posouzení konvergence před vstupem do eurozóny. Jsou to tato kritéria: vývoj vládního dluhu, vývoj inflace, vývoj dlouhodobých úrokových sazeb a vývoj cenové stability. Metodou komparace se Slovenskou republikou jsem zjistil, ţe v těchto sledovaných oblastech ve sledovaném období došlo k vzájemnému prolínání několika procesů. A to především zavedení eura na Slovensku, akcelerace krize a později její dozvuky. Tyto vlivy se navzájem ovlivňovaly a vytvářely efekty, v důsledku kterých není moţné v řadě souvislostí vliv eura vyseparovat. Nicméně v makroekonomické oblasti lze sledovat velké propojení české ekonomiky a obchodu na země EU a především pak na Německo. Růst ekonomiky v těchto zemích je následován růstem ekonomiky v České republice. Mikroekonomický vliv eura jsem zkoumal na domácnostech a firmách, při základním rozdělení na současný vliv eura a moţný dopad po jeho zavedení. Současný vliv byl hodnocen na základě vývoje indexu spotřebitelských respektive výrobních cen. Metodou komparace se Slovenskou republikou jsem zjistil, ţe i zde zapůsobily jiţ zmíněné okolnosti, díky nimţ lze obtíţně separovat vliv eura. Zvláště markantní je to u vývoje spotřebitelských cen, kde v roce 2009 Slovensko prodělalo poměrně turbulentní období, aby se v roce 2010 věrně připojila ke křivce zemí EU. Zatímco Česká republika tuto křivku také kopírovala, ale na vyšší úrovni hladiny cen. U cen výrobců byl zaznamenán menší propad České republiky vlivem menšího dopadu krize a vlastní měny a naopak větší růst v důsledku výraznějšího napojení na země EU. 68

Při závěrečné syntéze EU, Česká a Slovenská republika vyšlo najevo, ţe Česká republika je malá otevřená ekonomika velice výrazně orientovaná na země EU. V úvodu mé práce jsem si stanovil zhodnotit, jak se dopady zavedení eura promítají především do mikroekonomické oblasti, zejména na podnikatele. A zda by firmám prospělo přijetí eura. Pracovní hypotézou, stanovenou v úvodu mé práce bylo, ţe euro bude pro podnikatelské subjekty jednoznačným přínosem. Tuto hypotézu jsem se pokusil verifikovat pomocí deskriptivně analytické metody, kterou se mi myslím podařilo úspěšně aplikovat. Jsem si však vědom, ţe analýza na základě dat, která jsou stále „v pohybu“ má svá omezení a nemůţe být konečná. Pouţitá metoda je adekvátní pro kvantifikaci dané problematiky, zejména pokud jde o incidenci do mikroekonomické oblasti. Jsem přesvědčen, ţe cíle mé práce bylo dosaţeno. Uvědomuji si však, ţe euro a jeho kurz je globální cenou s dopadem přímo na ostatní ceny a jeho vývoj je přímo závislý na ostatních makroekonomických agregátech. Dále si uvědomuji nesystémové riziko dopadu makroekonomických agregátů na firmy, které podnikatelé nemohou ovlivnit. Celkově lze tedy tuto pracovní hypotézu potvrdit. Tudíţ mým závěrem je, ţe by přijetí eura podnikům prospělo. Ohledně subhypotézy, ţe zavedení eura neuškodí domácnostem, musím konstatovat, ţe zavedení eura domácnostem nepřinese výraznější prospěch, můţe jim však uškodit rostoucí inflace a nezaměstnanost. Z tohoto pohledu byla má subhypotéza mylná a zavedení eura by domácnosti mohlo poškodit. Z výše uvedeného vyplývá, ţe zavedení eura v České republice bude mít dva efekty. Náklady se projeví na straně makroekonomické, kdeţto přínosy budou na straně mikroekonomických subjektů. Zatímco firmám přijetí eura prospěje, pro domácnosti přínosem nebude, neboť jim nepřinese výrazný prospěch, naopak by je mohlo postihnout zvýšení cenové hladiny a inflace spojené s růstem nezaměstnanosti.

69

Návrhy a doporučení Česká republika se v současné době nachází ve velmi sloţité situaci. Na celém světě odeznívá hospodářsko – ekonomická krize, jejíţ všechny důsledky se ještě naplno neprojevily. Co však jiţ ukázala, jsou velké finanční problémy eurozóny, především v oblasti zadluţení některých zemí. Řešení tohoto problému si vyţádá čas a nemalé finanční náklady. Česká republika se sice zavázala k přijetí eura v nejbliţším termínu, ale jelikoţ v současné době neplní Maastrichtská kritéria potřebná pro jeho přijetí, nemůţe stanovit datum jeho přijetí. Současná vláda sice přijala plán sníţení rozpočtového schodku, tak aby mohlo být stanoveno datum přijetí jednotné měny, ale otázkou je zda současná politická scéna dokáţe tento plán naplnit. Jako doporučení bych proto uvedl nespěchat se zavedením eura. Provést potřebné reformy a počkat aţ se vyřeší problémy eurozóny se zadluţenými zeměmi. Bude-li i nadále zachován stoupající trend posilování naší ekonomiky, budeme v budoucnu vstupovat do jiţ „nové a opravené“ eurozóny, za podstatně výhodnějších podmínek, kdy by přijetí eura nemělo způsobit růst nezaměstnanosti a inflace.

70

Seznam použité literatury: Prameny v tištěné podobě: 1. EVROPSKÁ KOMISE, Jedna měna pro jednu Evropu, Cesta k euru, Evropská společenství, 2007, ISBN 92-79-04472-9 2. PAJAS Petr, ROSSITER Tony. O Evropské unii. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. 2000. ISBN 80-86345-04-1 3. VEBER Václav. Dějiny sjednocené Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s.r.o. 2009. ISBN 978-80-7106-570-8 4. WEINDENFELD Werner, WESSELS Wolfgang. Evropská unie od A do Z. Praha: Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-413-6

Prameny v elektronické podobě: 1. BusinessInfo.cz: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. Evropský měnový systém. [cit. 2011-01-20]. Dostupný z WWW:< http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/zavedeni-eura-v-cr/euro-evropsky-menovysystem/1001759/51166/> 2. BusinessInfo.cz: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. Lisabonská strategie [cit. 2011-01-20]. Dostupný z WWW: 3. BusinessInfo.cz: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. Měnová unie a jednotná měna [cit. 2011-01-20]. Dostupný z WWW:< http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/politiky-eu/menova-unie-a-jednotnamena/1000521/11015/> 4. Český statistický úřad [online]. Ekonomika [cit. 2011-02-15]. Dostupný z WWW: < http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/ekonomika> 5. Dopady zavedení eura [online]. [cit. 2011-02-22]. Dostupný z WWW: < http://hartman.hyperlink.cz/bakalarka/dopady.htm/> 6. European central bank [online].EUR/USD [cit. 2011-03-22]. Dostupný z WWW: < http://www.ecb.int/stats/exchange/eurofxref/html/eurofxref-graph-usd.en.html> 7. Euroskop.cz: Věcně o Evropě [online]. Evropská centrální banka [cit. 2011-01-22]. Dostupný z WWW: 8. Euroskop.cz: Věcně o Evropě [online]. Počátky jednotné měny [cit. 2011-01-22]. Dostupný z WWW: < http://www.euroskop.cz/319/sekce/pocatky-jednotne-meny/>

71

9. Euroskop.cz: Věcně o Evropě [online]. Euro v ČR [cit. 2011-01-25]. Dostupný z WWW: 10. Eurostat, European Commission [online]. Statistics [cit. 2011-02-22]. Dostupný z WWW: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/statistics/themes

11. Evropská komise Evropská unie v České republice [online]. Česká republika v EU [cit. 2011-01-27]. Dostupný z WWW:< http://ec.europa.eu/ceskarepublika/cr_eu/index_cs.htm> 12. EVROPSKÁ CENTRÁLNÍ BANKA: EUROSYSTÉM [online]. ECB, ESCB a Eurosystém. [cit. 2011-01-20]. Dostupný z WWW: 13. Neviditelný pes [online]. EKONOMIKA: Původ nestability eurozóny [cit. 2011-03-15]. Dostupný z WWW: < http://neviditelnypes.lidovky.cz/ekonomika-puvod-nestabilityeurozony-dhn-/p_ekonomika.asp?c=A100619_233913_p_ekonomika_wag> 14. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. ERM II [cit. 2011-01-15]. Dostupný z WWW:< http://cs.wikipedia.org/wiki/ERM_II> 15. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Euro [cit. 2011-01-15]. Dostupný z WWW: 16. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Evropská centrální banka. [cit. 2011-01-20]. Dostupný z WWW:< http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A1_centr%C3%A1ln%C3%AD_banka> 17. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Evropská měnová jednotka. [cit. 2011-01-20]. Dostupný z WWW:< http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A1_m%C4%9Bnov%C3%A1_jednotka> 18. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Evropská unie. [cit. 2011-01-15]. Dostupný z WWW: 19. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Jacques Delors. [cit. 2011-01-17]. Dostupný z WWW: 20. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Jean-Claude Trichet. [cit. 2011-01-21]. Dostupný z WWW: 21. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Jean Monnet. [cit. 2011-01-17]. Dostupný z WWW: 22. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. JIŘÍ Z PODĚBRAD. [cit. 2011-01-17]. Dostupný z WWW:< http://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_z_Pod%C4%9Bbrad> 23. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Panevropská unie. [cit. 2011-01-15]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Panevropsk%C3%A1_unie

72

24. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Pakt stability a růstu. [cit. 2011-01-25]. Dostupný z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Pakt_stability_a_r%C5%AFstu> 25. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Paul-Henri Spaak. [cit. 2011-01-15]. Dostupný z WWW: 26. Wikipedia: The Free Encyclopedia [online]. Pierre Werner. [cit. 2011-01-19]. Dostupný z WWW: 27. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Robert Schuman. [cit. 2011-01-18]. Dostupný z WWW: 28. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Winston Churchill. [cit. 2011-01-18]. Dostupný z WWW: 29. Slovník cizích slov .net; [online]. integrace - význam slova. [cit. 2011-02-17]. Dostupný z WWW: 30. Štatistický úrad Slovenskej republiky ; [online]. Ukazovatele ekonomického vývoja SR [cit. 2011-01-30]. Dostupný z WWW: < http://portal.statistics.sk/showdoc.do?docid=19> 31. Zavedení eura v České republice [online]. Evropský měnový systém. [cit. 2011-01-20]. Dostupný z WWW:< http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_evrop_men_sys.html> 32. Zavedení eura v České republice [online]. Maastrichtská smlouva. [cit. 2011-01-20]. Dostupný z WWW:< http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_maastricht.html> 33. Zavedení eura v České republice [online]. Maastrichtská smlouva. [cit. 2011-01-27]. Dostupný z WWW:< http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xbcr/euro/Vyhodnoceni_Maastricht_2010_pdf.pdf > 34. Zavedení eura v České republice [online]. Vznik eurozóny. [cit. 2011-01-20]. Dostupný z WWW:

73

Seznam zkratek: AMSP ČR

Asociace malých a středních podniků a ţivnostníků

BEF

označení měny Belgie dle mezinárodního standardu

COICOP

klasifikace individuální spotřeby podle účelu

CZK

označení měny České republiky dle mezinárodního standardu

ČNB

Česká národní banky

ČR

Česká republika

DEM

označení měny Německa dle mezinárodního standardu

ECB

Evropská centrální banka

ECOFIN

Rada ministrů hospodářství a financí

ECU

evropská měnová košová jednotky

EHS

Evropském hospodářském společenství

EMI

Evropský měnový institut

EMS

Evropský měnový systém

ERM

mechanismus směnných kurzů

ES

Evropské společenství

ESCB

Evropský systém centrálních bank

ESM

Evropský mechanismus stability

ESUO

Evropské společenství uhlí a oceli

EU

Evropská unie

EUR

označení měny eura dle ISO

HDP

hrubý domácí produkt

HICP

harmonizovaný index spotřebitelských cen

HMU

hospodářská a měnová unie

IMF

Mezinárodní měnový fond

ISO

označení mezinárodního standardu

JEA

Jednotný evropský akt

OECD

Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

OEEC

Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci

SDR

měnová košová jednotka Mezinárodního měnového fondu

USA

označení měny Spojených států amerických dle ISO

WB

Světová banka

XEU

označení měny ECU dle ISO 74

Seznam příloh: Příloha č. 1

Základní mezníky historie evropské integrace

Příloha č. 2

Vývoj EMU

Příloha č. 3

Podoba euro bankovek

Příloha č. 4

Podoba euro mincí

Seznam obrázků: Obrázek č.1

Evropa s vyznačenými zeměmi EU 27

11

Obrázek č.2

Maastrichtský chrám

18

Obrázek č.3

Tři pilíře Evropské unie

19

Obrázek č.4

Vlajka EU

20

Obrázek č.5

Mapa 27 zemí Evropské unie

23

Obrázek č.6

Stádia budování Hospodářské a měnové unie

29

Obrázek č.7

Cesta k zavedení eura

33

Obrázek č.8

Znak eura v grafické podobě

34

Seznam tabulek: Tabulka č.1

Sloţení ECU v době jeho vzniku 13. března 1979

27

Tabulka č.2

Plnění maastrichtských kritérií členskými zeměmi Evropské unie

35

Tabulka č.3

Přepočítací koeficienty národních měn

36

Tabulka č.4

Vývoj vládního dluhu

42

Tabulka č.5

Vývoj inflace

44

Tabulka č.6

Vývoj dlouhodobých úrokových sazeb

46

Tabulka č.7

Vývoj cenové stability

48

Tabulka č.8

Vývoj inflace spotřebitelských cen

57

Tabulka č.9

Vývoj indexu tuzemských výrobních cen

63

Seznam grafů: Graf č. 1

Vývoj kurzu EUR/USD

37

Graf č. 2

Vývoj vládního dluhu

43

Graf č. 3

Vývoj inflace

44

Graf č. 4

Vývoj dlouhodobých úrokových sazeb

46

75

Graf č. 5

Nominální měnový kurz CZK/EUR

47

Graf č. 6

Vývoj cenové stability

48

Graf č. 7

Vývoj stavu veřejného dluhu v EU

52

Graf č. 8

Vývoj inflace spotřebitelských cen

57

Graf č. 9

Vývoj indexu tuzemských výrobních cen

63

76

Makroekonomický a mikroekonomický význam eura pro českou ekonomiku

Recommend Documents