1/2007
KŘÍŽOVKA Zkratka trinitrotoluenu
Korýš
Iniciály básníka Heyduka
Starořecká řehtačka
Hnis (zastarale)
Vymřelý kočovník
Část vozu
Tohoto roku
Král a svršek v kartách
Dovednost
Držitel věci
Pramáti lidstva
Heyerdahlův 1. díl tajenky člun
Nekujné nerosty
Domácí pták
Křídlo budovy
Nástupiště Zdrhovadla
M Ě S Í Č N Í K K O N C E R N U P R A Ž S K É P LY N Á R E N S K É , a . s . w w w. p p a s . c z
Okázalá pocta 2. díl tajenky Italský prozaik Mužské jméno
Zkratka tlaku krve
Opojená Druhová číslovka
Palivo
Inic. režiséra Klose Památník vítězství Prkenný strop
Tvoření hlasu
4. díl tajenky
Byliny podobné bodláku
Foto Petr Hejna
Prostorové útvary Iniciály Palackého Výrobce tkaniny Pevnina obklopená vodou
Řecké písmeno
Amisův přítel
Pouta
Trup
Druh šňupavého tabáku
Zkratka obchodní akademie
M. Cunnigham v Galerii Smečky
Výtopna Nadšení Močan Zvrat
Planetka Žolíky
Oblek (slangově) Gáza
Žebříček nejlepších
Slovenská obec
Oslavná báseň
Roubík na vázání obilí (nářečně)
Domácky Kornélie
Jemný odstín SPZ Litoměřic
Sjet po lanu
Útvar druhohor Věchet
Podnos
Značka nanosekundy
Značka americia
Světlost
Formát papíru
Žal
Trouba
Import
3. díl tajenky
Dívka
Rodový svaz
Buddhistická hrobka
Kód letiště Ankara
Klobouk (nářečně) Španělská exkrálovna
Vycházka
Ostrov v atolu Pašované zboží Zámezí
Ošetřovatelé psů
Název značky draslíku
Tahle
Chlapecké jméno
Záchrana (zastarale)
Přebývání
Hezká (dětsky)
Jemný likér
Staroarménské město
Dceřiné společnosti
Kde nás najdete
Pražská plynárenská Distribuce, a. s., člen koncernu Pražská plynárenská, a. s.
Sídlo společnosti Pražská plynárenská, a. s. Praha 1-Nové Město, Národní 37, 110 00 Tel.: 267 171 111 • Fax: 267 171 030 • www.ppas.cz Služby pro domácnosti a maloodběratele: • Jungmannova 31, Palác Adria, 110 00 Praha 1 • U Plynárny 500, 145 08 Praha 4-Michle, budova č. 37 Pracovní doba: Pondělí až čtvrtek: 9.00–18.00 hodin Pátek od 9.00 do 12.00 hodin
Služby pro střední odběratele a velkoodběratele: Pražská plynárenská, a. s., oddělení velkoodběru U Plynárny 500, 145 08 Praha 4-Michle, budova č. 37 Tel.: 267 174 404–422 • Fax: 267 174 414
Zákaznická linka Pracovní doba: Pondělí až pátek: 7.00–19.00 hodin Tel.: 840 555 333 • Fax: 267 174 222 www.ppas.cz • www.spoluproprahu.cz
Spojení do Michle: Tramvaj č. 11 z Bělehradské ulice (u metra C – I. P. Pavlova), autobus číslo 188 z Pankráce (u metra C – Pankrác). Parkoviště přímo před vchodem do hlavní budovy nebo v areálu U Plynárny – vjezd motorovou vrátnicí (asi 200 m před hlavním vchodem směrem od centra města).
U Plynárny 500, 145 08 Praha 4 Tel.: 267 171 111 Fax: 267 171 030 www.ppdistribuce.cz
Pražská plynárenská Servis distribuce, a. s., člen koncernu Pražská plynárenská, a. s. U Plynárny 1450/2a, 140 00 Praha 4-Michle Tel.: 267 171 245, 267 172 451 Fax: 267 174 245 e-mail:
[email protected] www.ppsd.cz
Informační služby – energetika, a. s. U Plynárny 500/44,
Pomůcka: Aza, knutel, krotalon, Plaveč, topa, tropeum, Ulula 145 08 Praha 4-Michle Tel.: 267 172 903 Fax: 267 174 903 e-mail:
[email protected] www.ise.cz
Prometheus, energetické služby, spol. s r. o. U Plynárny 500, 145 08 Praha 4-Michle Tel.: 267 172 820 Tel./fax: 272 768 798 e-mail:
[email protected] www.prometheusgas.cz
Pražská plynárenská Správa majetku, s. r. o., člen koncernu Pražská plynárenská, a. s. U Plynárny 500, 145 08 Praha 4-Michle Tel.: 267 172 397 Fax: 267 173 438 www.ppsm.cz
Adresa redakce: U Plynárny 500, 145 08 Praha 4. Šéfredaktor: Ing. Jan Žákovec. Redakční rada: Ing. Dagmara Hartmanová (předseda), Miroslav Vránek (místopředseda), Ing. Jan Žákovec, Kateřina Nováková, Ing. Jana Frýdecká, Ing. Jiří Šach, Ing. Marek Sukup, František Erben, Rudolf Novák, Ing. Jana Hnízdilová, Ing. Marián Veverka, Ing. Oldřich Nechanický, Ing. Zuzana Brožová, Ing. Tomáš Svatoň, Ivo Kult, Zuzana Floriánová, Kateřina Hošková Křišťálová. Sekretariát: Kateřina Hošková-Křišťálová, tel.: 221 092 718, e-mail:
[email protected]. • www.ppas.cz. Vydavatel: Gallery, s. r. o., Legerova 70, 120 00 Praha 2.
© Zdenka Reisenauerová • Foto Petr Hejna
Dělnický spolek v 19. století
Kód Rumunska
NA NÁVŠTĚVĚ U ZÁKAZNÍKA
Tančící dům Aqua-therm Praha 2006
Trendem jsou kondenzační kotle a úspory energie
AKTUALITY
Pražská plynárenská nadělovala dětem z dětských domovů
Exotické ovoce rozdával Mikuláš
Výstavu exotického ovoce, jejíž sponzorem byla Pražská plynárenská, a. s., pořádala Pražská botanická zahrada v adventním čase. Dětem z dětských domovů pak samotný Mikuláš nadělil drobné dárky a také mohly ochutnat dobroty z téměř celého světa. Had
Michael Cunnigham v Galerii Smečky
V centru Prahy svítí další plynové lampy Stalo se již skoro pravidlem, že na konci roku se v historickém centru Prahy rozsvítí další plynové lampy. Po loňských 93 lampách v Celetné ulici se v prosinci rozsvítily další plynové lampy na levé straně Staroměstského náměstí, před orlojem, na Malém náměstí, v Karlově a Jilské ulici, na zbytku Uhelného trhu a v Rytířské ulici. Do konce dubna se plynové lampy vrátí i do Rytířské, Železné a Hlavsovy ulice. Na Starém Městě se tak vytvoří uzavřená oblast s téměř 270 plynovými lucernami. »V následujících letech budeme postupně pokračovat po Královské cestě do Karlovy ulice, přes Karlův most až výhledově na Pražský hrad. V roce 2007 by se měl rekonstruovat také další osmiramenný plynový kandelábr na Loretánském náměstí. Historické pražské uličky mají kouzlo samy o sobě, návrat plynových lamp vdechne jejich osobité atmosféře teplo a romantiku starých časů – tak časté náměty pouličních malířů,« uvedl náměstek primátora Pavel Klega při slavnostním rozsvěcení nových plynových lamp. Plynové světlo se začalo do Prahy vracet v roce 2002. Tehdy nechal magistrát přestavět na zemní plyn lampy v Michalské ulici. Následovala část Uhelného trhu, Vejvodova, Melantrichova a již zmíněná Celetná ulice. Pražským historickým uličkám dodává osvětlení z plynových lamp atmosféru tepla a romantiku starých časů. Obnova historického plynového osvětlení je i v souladu se zásadami památkové péče a Prahu jednoznačně obohacuje.
P
ražská plynárenská, a. s., ve spolupráci s Festivalem spisovatelů Praha využila prosincové návštěvy jednoho z nejpozoruhodnějších současných amerických spisovatelů Michaela Cunninghama v Praze a pozvala ho před Vánoci do Galerie Smečky. V úvodu večera přivítal Michaela Cunninghama generální ředitel Pražské plynárenské, a. s., Milan Fafejta, který přítomné seznámil s historií vzniku Galerie Smečky i jejími záměry do budoucna. Po projevech zástupců Festivalu spisovatelů Praha – prezidenta Michaela Marche a viceprezidentky Vlasty Brtníkové – se slova ujal Michael Cunningham. Ve svém odlehčeném proslovu (foto 1) ocenil, že po několikadenním náročném programu v Praze, kdy absolvoval veřejné autorské čtení své poslední knihy, několik autogramiád a tiskových konferencí ho čeká příjemný odpočinkový večer. Vyzdvihl i krásy Prahy, která jej při procházkách okouzlila a která si podle jeho slov, na rozdíl od mnoha dalších míst, která při svém četném cestování navštěvuje, udržuje stále jistou jedinečnost a originalitu. Slavnostní úvod večera zakončily hudební ukázky ruského houslisty Alexandera Shonerta (foto 2). Přání M. Cunninghama se ne úplně splnilo, v průběhu večera, kterého se účastnila řada českých spisovatelů i dalších vzácných hostů, byl stále středem pozornosti, odpovídal na dotazy a podepisoval své knihy (foto 3).
1
Michael Cunningham Jeden z nejpozoruhodnějších současných amerických autorů, ceněný kritikou stejně vysoce jako svými čtenáři, se narodil roku 1952. První, co čtenáře v Cunninghamových románech zasáhne, je styl – umí setrvat u prchavých okamžiků, citů a nálad, stejně jako razantně pohánět příběh. Debutoval románem Zlaté státy, ale kritika autora přijala až poté, co se jeho krátká próza Bílý anděl dostala do antologie nejlepších amerických povídek 1989. Následoval úspěšný román Domov na konci světa a sága Maso a krev. Do širokého povědomí Cunningham vstoupil svým románem Hodiny (v roce 1999 získal za něj Pulitzerovu cenu), který se dočkal také slavné filmové adaptace (oceněné Oskarem) a který navazuje na kultovní dílo anglické spisovatelky Virginie Woolf, Paní Dallowayová. V Praze Cunningham v rámci veřejného čtení představil vybrané části své nejnovější knihy Specimen Days, kterým se autor zařadil po bok současným spisovatelům vyjadřujícím se k ožehavým problémům počátku 21. století. Český překlad vydalo nakladatelství Odeon pod názvem Vzorové dny.
Jan Žákovec • Foto Tomáš Rasl Náměstek pražského primátora Pavel Klega na Staroměstském náměstí rozsvěcuje nové plynové lampy
Jan Žákovec • Foto Petr Hejna
2
Generální ředitel PP, a. s., M. Fafejta v rozhovoru s M. Cunninghamem M. Cunningham s V. Brtníkovou a M. Marchem
3
1/2007
3
Nová Zákaznická karta Pražské plynárenské, a. s.
INFORMUJEME
…a co děvčata? Pro ně jsou takzvané »holčičárny«, jimž vévodí originální zpracování klasických pohádek – Karkulka a červený balonek a Sněhurka – nová generace (i pohádkové bytosti totiž mají potomky a je zajímavé sledovat, jak se právě nová generace popere se svým osudem… Na Malé scéně je to zase pohádka Hanse Christiana Andersena O Malence, ta je pro opravdové prcky. Ale hrajeme i »nezařaditelné« inscenace, jako Bruncvík a lev, Kabaret Tlukot a bubnování aneb Veliké putování, nebo Jak Mařenka a Boženka koukaly. Jak často hrajete? Často. Úterní a středeční ranní představení jsou věnována školám a školkám. Ale od čtvrtka už hrajeme pro veřejnost. Ve čtvrtek a v pátek v podvečer od 18 hodin, což je poněkud neobvyklé, ale diváci už se pomalu učí. Je to výhodné pro celou rodinu – po práci a po kroužcích se všichni mohou sejít u nás v divadle. No a o víkendu hrajeme klasicky odpoledne od tří. Ale ještě zpátky k premiérám. Jaké jsou ty letošní? Vezmu to chronologicky: Vícezrnný koláček štěstí. Tento »rytmizovaný zábavní pořad«, neboli kabaret, je ovšem určen výhradně dospělým divákům a je takovým doplňkem našeho repertoáru – pro rodiče, kteří seženou hlídání, Planeta opic aneb Sourozenci Kaplanovi mezi chlupatci. V listopadu jsme se také připojili k akci Rok s židovskou kulturou, kterou pořádá Židovské muzeum v Praze u příležitosti 100. výročí založení. V rámci spolupráce s katedrou alternativního a loutkového divadla
Divadlo Minor
Zemní plyn pro motoristy od ledna výrazně levnější
V prvním letošním vydání časopisu vám přinášíme rozhovor s divadlem Minor, který poskytoval slevy našim zákazníkům již celý loňský rok a i na rok 2007 má připraveno pro své návštěvníky plno zajímavého. Bývalé Ústřední loutkové divadlo, od roku 1991 Minor, najdete ve Vodičkově ulici, v těsné blízkosti Karlova náměstí. Minout ho nemůžete. Už z dálky se na vás slibně usmívá »panák Minorek« vymalovaný na zdi vedle vchodu do dětské pasáže. Právě v ní naleznete hlavní vchod divadla, schodiště lákající na Malou scénu v 1. patře i zbrusu novou pokladnu. A na co si koupit lístky? Na Vinnetoua, Ostrov pokladů, Sněhurku – novou generaci, Klapzubovu jedenáctku, Planetu opic… Nabídka je pestrá. A baví se celá rodina! O divadle nám ledacos prozradí dramaturgyně Petra Zámečníková.
V řadě špatných zpráv na začátku roku, týkajících se zdražování elektřiny, vody, nejrůznějších věcí a služeb, přinášíme také jednu dobrou zprávu. Zemní plyn pro pohon automobilů (CNG) od 1. ledna 2007 výrazně zlevnil, konkrétně v Praze z dosavadních 21,70 Kč/kg na 18,00 Kč/kg. Tato cena odpovídá 12,50 Kč/m3 a je méně než poloviční v porovnání s benzinem (1 m3 CNG=1 litr benzinu). Kilometr jízdy na zemní plyn při spotřebě 7,5 m3/100 km vychází na 0,94 Kč. Důvodem snížení ceny CNG je jednak nulová spotřební daň, kterou schválila Poslanecká sněmovna v rámci novely zákona o spotřebních daních, jednak pokles cen potrubního zemního plynu. Nízká sazba spotřební daně na CNG a především její dlouhodobá stabilizace jsou rozhodující faktory pro budoucí rozvoj využívání zemního plynu jako motorového paliva, významně snižujícího zatížení životního prostředí z dopravy a jako prakticky okamžitě využitelné alternativy ke stávajícím klasickým pohonným hmotám – benzinu a naftě. Na zemní plyn v současnosti v České republice jezdí asi 550 vozidel, třetinu z nich tvoří autobusy městské a meziměstské dopravy. V současné době je v provozu 12 veřejných CNG plnicích stanic. Poslední byla zprovozněna v prosinci loňského roku v Ostravě. Další na sebe nenechají dlouho čekat. V prvním kvartále letošního roku budou do provozu uvedeny stanice v Táboře, Ústí nad Labem, Mladé Boleslavi, Brně a Karlových Varech. V České republice existují 3 výrobci autobusů na zemní plyn (Karosa, Tedom, Ekobus). Řada verzí sériově vyráběných zahraničních osobních a dodávkových automobilů je u nás již v prodeji (Fiat, Citroën, Opel, Renault, Volvo). Také Škoda Auto chystá prototyp automobilu na zemní plyn. Jan Žákovec
Rekordní počet návštěvníků v Plynárenském muzeu
Foto Petr Hejna
1266 zájemců o poznání historie i současnosti plynárenství navštívilo v loňském roce Plynárenské muzeum v Praze v areálu Pražské plynárenské, a. s. Jedná se o rekordní počet od roku 1999, kdy bylo muzeum otevřeno. Oproti předchozím rokům se počet návštěvníků zvýšil zhruba o 400. Plynárenské muzeum je častým objektem návštěv základních i středních škol, odborníků, cizinců i běžných občanů, kteří se zajímají o historii obecně nebo o vývoj techniky a energetiky. Plynárenské muzeum, jediné v České republice věnované plynárenství, seznamuje návštěvníky s historií a vývojem světového a českého plynárenství od samých jeho počátků až po současnost. Muzeum je rozčleněné do několika sekcí – od těžby a výroby plynu až po jeho užití k nejrůznějším účelům. Nachází se zde originály i modely různých plynárenských a plynových zařízení. Všichni zájemci jsou srdečně zváni. Těšíme se na vaši návštěvu
Plynárenské muzeum U Plynárny 500, 145 08 Praha 4-Michle (areál Pražské plynárenské, a. s.) Spojení: Tramvaj č. 11 nebo bus č. 188, zastávka Plynárna Michle Otevírací doba: celoročně, termín návštěvy muzea je třeba předem dohodnout na tel.: 267 172 482 nebo 267 172 616 nebo prostřednictvím e-mailu:
[email protected]. Pro návštěvníky se sníženou pohyblivostí je zajištěn bezbariérový přístup. Odborný výklad je zajištěn – česky, německy, anglicky. Vstup zdarma
Pro Plynárenské muzeum hledáme staré plynové spotřebiče, přístroje, fotografie, obecně vše, co souvisí s historií plynárenství. V případě, že chcete rozšířit naše sbírky, volejte na výše uvedená telefonní čísla. 4
Z inscenace Čtyřlístek!, »Pinďa a Bobík se bojí« Foto: Josef Ptáček
Dobrý den paní Zámečníková, co je u vás v Minoru nového? Tak u nás se pořád něco děje. Kromě toho, že máme zhruba pět premiér za rok, což bez prázdnin vychází jedna za dva měsíce, se stále něco mění a buduje, což způsobuje především nezměrná aktivita ředitele divadla Zdenka Pecháčka. On rád staví a buduje. Při rekonstrukci divadla před pěti lety si to mohl řádně užít… Co jste tedy naposled vybudovali? Nejvýznamnější novinkou je asi otevření dalšího sálu – tzv. Malé scény v 1. patře, kde byly dříve obchody. Ta funguje již druhou sezonou a docela se ujala. Nabízí zase trochu něco jiného než velký sál. Hraje se tam hodně pro malinké děti, protože těmto nejmenším divákům svědčí kontakt s hercem a vůbec komornější prostředí. Ale teď v říjnu tam měl premiéru dokonce i večerní kabaretní kus s živou kapelou. Takže záběr je skutečně široký. Váš repertoár je opravdu pestrý. Podle čeho vybíráte jednotlivé tituly? Těch hledisek je mnoho a jedno z nich je právě ta pestrost, která do divadla pro děti patří. Nemůžeme hrát jenom jeden žánr, nebo jednoho autora, vždyť by to děti hnedle omrzelo. Ty totiž na rozdíl od dospělých, kteří si mohou vybírat nevím z kolika desítek divadel, takovou možnost nemají. A tak se snažíme, aby na ně s každou premiérou čekalo nějaké překvapení a aby se k nám malí diváci těšili. A samozřejmě musíme také patřičně zlákat a naladit toho, kdo vstupenky platí, tj. rodiče, prarodiče, paní učitelky a jiný doprovod. A v neposlední řadě také myslíme na herce, aby si zahráli, a režiséry, aby je práce s nimi bavila. To je pak na jevišti totiž vždycky vidět. Co byste tedy doporučila… Mám-li to nějak lákavě roztřídit, tak momentálně máme převahu spíše dobrodružných titulů: Vinnetou, to je přiznaná vějička na tatínky, kteří na indiánkách vyrostli. Ostrov pokladů, v malebně starosvětském zpracování Arnošta Goldflama a s Oldou Navrátilem coby doktorem, to je spíš hold klasice, což se o naší nejčerstvější novince, Planetě opic, rozhodně říci
nedá. Toto představení bych směle označila za akční, nedoporučila ho divákům mladším 9 let, ale zato o to víc doporučila všem ostatním. Pro milovníky fotbalu nezbývá než doporučit Klapzubovu jedenáctku »pod píšťalkou bratří Formanů…«
Z inscenace Bruncvík a lev, »Bruncvík vyjíždí do boje« Foto: Petr Neubert Z inscenace Ostrov pokladů, »Kostelní lavice, Černý pes a dr. Livesey« Foto: Josef Ptáček
na DAMU vznikla inscenace na motivy povídek současného židovského autora Edgara Kereta Díra ve zdi. Velkou jarní premiérou bude komiks Františka Skály jr. Velké putování Vlase a Brady. Poslední premiérou sezony, květnovou, bude adaptace povídky RIKKI-TIKKI-TAVI z Knihy džunglí Rudyarda Kiplinga v režii Jiřího Adámka, tentokrát na Malé scéně. Oba jarní tituly budou určeny skutečně všem! A co říci na závěr? Snad jen – že se v divadle Minor ve Vodičkově ulici č. 6 na vás těší: Klapzubáci, Džango, Sněhurka a Sněhurka matka, Old Shatterhand, Princ, Bobík, Černý pes, Hraši, Vlas, Karkulka, Čert, Manda Kuku s manželem, Vlk, Jim Hawkins a Sam Hawkins, Fifinka, Mamutík, Vinnetou, bílí králíci, Kapitán Flint, Malenka, Broučci, Miluška, Červený balónek, Ježíšek, Boženka, DJ Pelikán, Baron, víla Ryběnka, Kopčem, Ryc, Pyc & spol. Jo, a koukněte se na www.minor.cz!
Poskytovatelé výhod pro držitele Zákaznické karty Pražské plynárenské, a. s. Svatba snů Půjčovna a prodejna svatebních a společenských šatů, zakázková výroba šatů, snubní prsteny, svatební oznámení, květinový servis, služby profesionální vizážistky, svatební účesy, foto, video, doplňky, bižuterie, závoje, svatby na klíč – vše potřebné pro váš svatební den! Poskytovaná sleva pro držitele Zákaznické karty PP, a. s.: 15 % na zapůjčení svatebních šatů, do snubních prstenů briliant zdarma. Telefon: 281 910 716 e-mail:
[email protected] www.svatbasnu.cz
Divadlo v Dlouhé Pražské Divadlo v Dlouhé je repertoárové divadlo se stálým hereckým souborem, které působí v kompletně zrenovovaných prostorách domu č. 39 v Dlouhé třídě. Jeho budova je – stejně jako celá pasáž – postavena v architektonickém stylu art-deco a původně byla otevřena 4. prosince 1929 jako Velká opereta. Hlavní sál má kapacitu 450 míst, ve foyer divadla byl navíc vytvořen komorní prostor pro osmdesát diváků. Po zničení všech prostor během povodně v srpnu 2002 proběhla kompletní rekonstrukce, která kromě nového interiéru přinesla též některá funkční zlepšení v jevištní technice i v diváckém zázemí. V repertoáru divadla najdete dramatické příběhy, komedie nejrůznějšího druhu i představení pro celou rodinu. Pokladna otevřena: po–pá 9.00–19.00 hodin. Poskytovaná sleva pro držitele Zákaznické karty PP, a. s.: 30 Kč z uvedené ceny za každou zakoupenou vstupenku (sleva neplatí na dětská představení a pronájmy). Telefon: 221 778 629 www.divadlovdlouhe.cz
Děkuji vám za hezké povídání a přeji vám mnoho spokojených diváků. Zuzana Floriánová
Nezapomeňte se zúčastnit čtenářské soutěže s divadlem Minor na straně 11. Na vylosované výherce čekají zajímavé ceny. Naše čtenáře informujeme o tom, že se Zákaznickou kartou Pražské plynárenské, a. s., mají v divadle Minor slevu ve výši 10 % z ceny vstupenky. 1/2007
Aktuální informace o Zákaznické kartě a přehled poskytovatelů výhod naleznete na www.ppas.cz, nebo v letáku v našich obchodních kancelářích. Přejeme vám hodně zábavy a příjemných zážitků s vaší Zákaznickou kartou PP, a. s. Připravuje Zuzana Floriánová
5
N A N ÁV Š T Ě V Ě U Z Á K A Z N Í K A Tančící dům, nazývaný také »Ginger and Fred«, stojí v Praze na Jiráskově náměstí na pravém břehu Vltavy. Je první stavbou špičkových světových architektů, která byla ve městě po sametové revoluci realizována. Pojmenování dostal podle tvaru svých dvou nárožních věží, inspirovaných slavným meziválečným tanečním párem Ginger Rogers a Fred Astair.
Tančící dům aneb Jak Ginger a Fred tančí na pražském nábřeží
Jiráskův most, celkový pohled ze smíchovské strany v roce 1934. Rohový činžák na nábřeží o 11 let později zmizel, spadla na něj americká bomba. Dnes na tom místě stojí Tančící dům.
Tam, kde dopadla americká bomba Na místě Tančícího domu nebylo nic. Tedy původně tam stál běžný činžák, který byl ovšem za amerického bombardování Prahy dne 14. února 1945 těžce poškozen a poté zbořen. Od té doby až do počátku devadesátých let minulého století zůstávala atraktivní parcela na vltavském nábřeží prázdná. Prvním podnětem k výstavbě Tančícího domu byla už v osmdesátých letech myšlenka tehdejšího disidenta Václava Havla, který bydlel hned vedle vybombardovaného objektu, vybudovat zde polyfunkční dům zasvěcený kultuře – s knihovnou, divadlem a kavárnou. Projektu se ujal český
Stavba Tančícího domu, 1995
vými sloupy vstupuje do prostoru ulice. Ústřední motiv celého domu – dvě nárožní věže ze skla a betonu, formované do prvoplánovaného sousoší Ginger a Freda, razantně vystupují z uliční fronty a tančí na chodníku. Skleněný plášť Ginger je možné vidět i na pozdější Gehryho realizaci Guggenheimova muzea v Bilbau. Výrazným motivem šedého betonového pláště jsou okna v nestejných výškách s výraznými šambránami z pozinkovaného plechu. Interiéry kanceláří byly z části svěřeny britské architektce českého původu Evě Jiřičné. Tančící dům skvěle vyjadřuje ducha doby a svým výrazem zapadá do bloku domů na nábřeží. Podle Gehryho má stavba vyjadřovat pohyb, tanec a energii. Také proto dostala název podle inspirativní dvojice slavných tanečníků. Architekt Milunič zase chtěl, aby dům reflektoval dobu svého vzniku, čili sametovou revoluci, kdy se společnost z totalitní strnulosti dala někam na pochod. Tančící dům má proto dvě části, statickou a dynamickou. V budově, kterou financovala Nationale Niederlanden (dnes ING), jsou v současnosti kanceláře, luxusní kavárna a restaurace. Přízemí a suterén, původně určené jako prodejní plochy, jsou nyní využity jako víceúčelový pronajímatelný prostor. Přízemí je řešeno jako velkoprostor s přístupem od hlavní recepce a z venku od nábřeží.
Ne každému se rozkročený dům líbí
architekt jugoslávského původu Vlado Milunič. Protože se ovšem ukázalo, jak těžké je získat na takový záměr peníze, vstoupila do hry nizozemská pojišťovna Nationale Nederlanden, která na konci roku 1991 získala prázdnou parcelu. S architektonickým návrhem Miluniče souhlasila, chtěla však, aby nová stavba byla využita i komerčně. Další podmínkou zahraničního investora bylo, aby se na konečném řešení podílel přední světový architekt. Miluničova volba padla na Franka Owena Gehryho, kalifornského architekta, známého svými neorto6
doxními projekty např. amerického centra v Paříži, muzea v Bilbau, banky v Berlíně či auditoria v Los Angeles.
Je to spíše socha než klasický dům Dům vyrostl v letech 1992 až 1996. Oba architekti vytvořili dílo, o němž se mnohdy říká, že nejde ani tak o dům jako spíše o sochu. Na nároží Rašínova nábřeží vznikl ojedinělý výtvor. Jako jeden z mála objektů v Praze překračuje Tančící dům obvyklý půdorys a železobetono-
Od samého počátku vzbudil záměr výstavby netypické moderní budovy na místě proluky na pražském Rašínově nábřeží širokou diskuzi odborné i laické veřejnosti na téma vstupu novostavby do historického prostředí Prahy. Poruší novostavba historické panorama, či naopak vznikne nový moderní symbol města? Kritizována byla zejména skutečnost, že projekt nerespektoval uliční čáru parcely a směrem do Resslovy ulice ji překročil pilíři skleněné věže, i jeho výrazné převýšení vůči sousedům. Mnohé dodnes iritují především mohutné nohy Ginger, které zřetelně stěžují průchod kolem domu. S Tančícím domem se nikdy nesmířil například dnešní ředitel Národní Galerie Milan Knížák, podle něhož je »nesoučasný, předekorativnělý a zpupný až do kýče«. To vše je však zároveň nutno chápat i jako výraz architektonického individu1/2007
alismu a vypjaté gesto výtvarně skulpturálního zacházení s formou, které byly záměrem autorského tandemu. Celkový výraz stavby vyjadřuje její základní funkci administrativní centrály a jakéhosi vývěsního štítu nadnárodní firmy, která razantně vstoupila na český trh. V tomto smyslu je možné stavbu charakterizovat jako monumentální reklamní poutač v poloze architektonického designu. Jak si postěžoval historik architektury Zdeněk Lukeš, moderní atraktivní projekty veřejnost spíše odrazují: »Stačí si připomenout stavby, které vybočily, a následné křeče, které kolem toho byly. Mám na mysli Tančící dům, kde to naštěstí holandský investor ustál.« U Pražanů vyvolávala moderní stavba nejprve rozporuplné reakce. Nyní ji ale už berou jako nový symbol města.
Nejznámější česká současná stavba Budoucnost nakonec dala za pravdu spíše zastáncům projektu. S odstupem času se tato radikální stavba stala přirozenou součástí panoramatu novoměstského nábřeží, jehož historizující a secesní zástavbu dotváří expresivním a hravým výrazem. Nepřehlédnutelná budova je i určitým symbolem otevřenosti Prahy moderním uměleckým proudům a současným architektům. Je to nepochybně nejznámější moderní architektura v Praze. Tančící dům získal mnoho odborných ocenění. V roce 1997 získal v prestižní anketě amerického časopisu Time hlavní cenu v kategorii designu. Čeští architekti ho
Plynová kotelna
ocenili v anketě časopisu Architekt o nejlepší stavbu druhé poloviny 20. století v České republice, kde se Tančící dům dostal mezi pět nejvýznamnějších českých staveb devadesátých let. Tančící dům je vyhledávanou turistickou atrakcí a jeho fotografie nechybí v průvodcích ani publikacích o architektuře. U světové veřejnosti je možná Tančící dům nejznámější česká současná stavba, protože ji navrhl světově proslulý architekt. »Tančící dům je naprosto originálním tvůrčím činem, který mohl vzniknout právě počátkem devadesátých let, v nestabilizované porevoluční atmosféře, kdy neexistovala žádná pevně daná pravidla a zákony, kterými společnosti likvidují cokoli neznámého a výjimečného ve jménu osvědčených hodnot,« napsala Irena Fialová ve své knize o Tančícím domě. Budovu ocenil i Klub za starou Prahu, který je jinak znám svým kritickým postojem k současným stavbám. »Jeho dynamické zvlněné průčelí invenčně doplnilo řadu nábřežních činžovních domů a ukázalo, že klíčem k soužití historické a současné architektury není historizující nápodoba, ale respekt k urbanistickým zásadám a regulativům svého prostředí,« uvedl klub v publikaci, v níž hodnotil architektonický vývoj v letech 1991 až 2005.
Zemní plyn v Tančícím domě Od realizace Tančícího domu v roce 1995 je zde zemní plyn využíván pro vytápění celé budovy, přípravu teplé vody a v restauraci La Perle Prague ve varném centru pro přípravu pokrmů. Plynová kotelna je umístěna v druhém podzemním podlaží administrativní budovy Tančícího domu. Osazena je třemi litinovými. nízkotlakými teplovodními kotli, každý o výkonu 140 kW při maximální teplotě topné vody 115 °C a maximálním provozním tlaku 0,6 MPa. Instalované plynové kotle jsou osazeny dvoustupňovým atmosférickým hořákem. Použitý typ hořáku je speciální konstrukce s dokonalým předsměsováním paliva a spalovacího vzduchu, zajišťujícím extrémně nízké hodnoty emisí škodlivin. Celkový instalovaný výkon kotelny je 420 kW. Odvod spalin je proveden samostatnými kouřovody z kotlů do tří komínových průduchů objektu. Jan Žákovec • Foto Petr Hejna, archiv
7
TECHNIKA
HISTORIE
Trendem jsou kondenzační kotle a úspory energie
Společná expozice firem Buderus, Junkers a Dakon
V rámci soutěže o nejlepší exponát veletrhu Aqua-therm Praha 2006 jako obvykle nechyběly plynové spotřebiče. Zlaté medaile obdržely firmy Buderus a Thermona za nové typy plynových kotlů a firma Robert Bosch za společný přetlakový komín pro plynové kondenzační kotle. Ceny Aqua-thermu ukazují, jakým směrem jde vývoj v oblasti tepelné techniky. To, jaké výrobky jsou oceňovány, jasně naznačuje, že obor se stále více zaměřuje na úspory energie a moderní technologie vytápění. Firma Buderus obdržela zlatou medaili za nástěnný plynový kondenzační kotel Logamax plus GB162-100. Kotel pro vytápění a ohřev teplé vody o výkonu 100 kW je vhodný pro bytové domy, jakož i komerční a průmyslové podniky. Lze ho bezproblémově skládat do kaskád s až osmi kotli, rozsah modulace výkonu je 19–100 %. Kotel má keramický plošný předsměsovací hořák pro minimální emise škodlivin a vyznačuje se nízkými emisemi hluku. Druhou zlatou medaili získala firma Thermona za teplovodní kondenzační kotel na zemní plyn THERM 45 KD nové generace. Kotel představuje originální a pokrokové řešení s využitím nové termoplastové spalovací komory Isothermic. S plynule modulovaným výkonem 13–45 kW a vysokou účinností v celém rozsahu výkonu 98–106 % snižuje provozní náklady na minimum. Díky vylepšenému konstrukčnímu uspo-
Nová řada nástěnných plynových kotlů DAKON
8
Aqua-therm Praha je největším veletrhem na pražském Výstavišti a také největším a zároveň nejprestižnějším veletrhem v oboru technického zařízení budov v České republice. V posledních letech nabývá na významu a stává se místem, kde se setkávají všichni, kteří mají co společného s vytápěním, ventilací, klimatizační, měřicí, regulační, sanitární a ekologickou technikou. Ve dnech 21.–25. listopadu 2006 proběhl již jeho 13. ročník. Zúčastnilo se jej 415 vystavovatelů z 54 zemí Při veletrhu se tradičně konala řada doprovodných odborných akcí, zaměřených především na možnosti úspor energie při rekonstrukci a stavbě domů a bytů a na obnovitelné zdroje energií.
řádání má kotel malé rozměry, díky kterým je snadno osaditelný do jakéhokoliv prostoru. Díky svým ekologickým a ekonomickým výhodám je vhodný k efektivnímu zapojení do kaskádových kotelen. Robert Bosch odbytová, s. r. o., divize JUNKERS obdržela zlatou medaili za společný přetlakový komín LAS pro plynové kondenzační kotle s možností napojení až 5 kondenzačních kotlů do společného, až 21 metrů dlouhého, odtahu. Nový systém vícenásobného přetlakového odtahu spalin pro kondenzační kotle umožňuje např. výměnu stávajících konvenčních kotlů ve vícepodlažních bytových domech za moderní ekologické a vysoce účinné kondenzační kotle. Junkers na veletrhu představil i novou generaci konvenčních plynových závěsných kotlů s označením Ceraclass, jejímž společným znakem je nový unikátní »Skin Design«. Jednotlivé kotle budou uváděny na trh postupně v průběhu celého roku 2007. Společnost Viessmann předvedla na Aquathermu 2006 jako novinku plynový kondenzační kotel Vitocrossal s výkonem 285 kW se sálavým hořákem MatriX, kompletně nerezovým výměníkem a spalovací komorou. Díky svým kompaktním rozměrům je kotel vhodný pro bytové jednotky nebo menší objekty jako např. panelové domy apod. Kotel se vyznačuje mimořádně tichým provozem a extrémně nízkými emisemi spalin. Obecně lze konstatovat, že zvýšení ceny zemního plynu v posledních letech se projevilo dvěma způsoby. Movitější si pořizují úspornější kondenzační kotle, chudší se vracejí k topení uhlím. Na kondenzační techniku se zaměřili všichni výrobci a to, co platilo před 5 lety, to že kondenzační kotel rovná se špičkový kotel, již neplatí. I veletrh Aquatherm 2006 jednoznačně potvrdil, že kondenzační technika patří v současnosti k výrazně rostoucí části trhu vytápění. Text a foto Jan Žákovec
Výročí pražského plynárenství v r. 2007 V letošním roce si připomínáme hned několik výročí, která mají velký význam pro pražské plynárenství. Sedmička na konci letošního letopočtu stála totiž také na konci letopočtů zrodu prakticky všech pražských karbonizačních plynáren. • V roce 1847 byla v Karlíně postavena první plynárna pro veřejné osvětlení v českých zemích. • V roce 1857 postavili bratři Ringhofferové plynárnu na Smíchově. • V roce 1867 byla na Žižkově (tehdy to ještě byly Královské Vinohrady, Žižkov se z nich vyčlenil později) uvedena do provozu první obecní plynárna v Čechách. • V roce 1887 začala v Holešovicích výstavba tehdy největší plynárny u nás. • V roce 1927 byla slavnostně uvedena v Praze-Michli do provozu největší a nejmodernější karbonizační plynárna v Československu. • V roce 1937 se uskutečnila v Praze významná výstava »Plyn, voda a zdravotní technika« Pozn.: Pro upřesnění je třeba poznamenat, že Karlín, Smíchov, Žižkov (resp. Královské Vinohrady) a Holešovice byly v době vzniku plynáren samostatnými obcemi u Prahy, avšak plynárny zde postavené jsou považovány za pražské, protože sloužily veřejnému osvětlení pražských ulic a náměstí a byly později, s výjimkou plynárny karlínské, převzaty do majetku města Prahy. V průběhu roku 2007 si uvedená výročí v našem časopise blíže připomeneme. Rudolf Novák • Foto Petr Hejna Buderus – Logamax plus GB162-100 – zlatá medaile
Před 200 lety se zrodil automobil s výbušným motorem D
Junkers – zlatá medaile za společný přetlakový komín LAS
Viessman – vnitřek kondenzačního kotle Vitodens 300
ne 30. ledna tohoto roku tomu bude právě 200 let, co švýcarský vysloužilec Napoleonovy armády, major Isaac de Rivaz, obdržel od francouzské vlády patent na první výbušný motor na světě. Motor nebyl poháněn benzinem, naftou ani jiným kapalným palivem, ale plynem. Jestli tímto plynem byl svítiplyn nebo vodík, to není zcela dobře známo a historické materiály se v tomto směru rozcházejí. Oba plyny si však vynálezce, podle tehdejšího stupně poznání, mohl poměrně snadno vyrobit vlastními silami, takže to mohl být kterýkoliv z nich. Svítiplyn se vyráběl suchou destilací (tzv. karbonizací) dřeva nebo uhlí v žárové retortě za nepřístupu vzduchu (tak si např. vyráběl plyn pro osvětlování v té době Francouz Filip Lebon nebo Skot William Murdoch), vodík zase působením kyseliny sírové na železné piliny (H2SO4+Fe=H2+FeSO4). Tak se vyráběl vodík na konci 18. a na začátku 19. století pro plnění leteckých balonů. Motor měl válec s pístem. Směs plynu a vzduchu pod pístem se zapalovala elektrickou jiskrou. Píst, který byl výbuchem vytlačen vzhůru, byl pak svojí vahou a atmosférickým tlakem vzduchu tlačen dolů, přičemž ozubeným hřebenem poháněl soukolí, od nějž se pohyb přenášel na kola vozu. Isaac de Rivaz se narodil v r. 1752 v Paříži jako syn profesora matematiky a žil v Sitten. Sloužil ve francouzské armádě. Od r. 1785 do roku 1791 byl majorem v Monthey, poté vlastnil po nějakou dobu papírnu a v r. 1798 se stal státním úředníkem. Měl dobré technické vědomosti a touhu vynalézat. Již v r. 1775 se zabýval parním automobilem; jeho tehdejší model byl však poničen při požáru, který zachvátil Sitten v r. 1788. Současně uvažoval o možnosti použití k pohonu motoru expanze spálených plynů. Velmi mu pomohlo, když si vzpomněl, jak jim ve slavné Napoleonově dělostřelecké akademii předváděl Alessandro Volta svoji plynovou, elektricky odpalovanou pistoli v přesvědčení, že 1/2007
by plynová děla a pušky mohly pomoci vyhrá- úřadu. Díky prostřednictví svého bratra Pierrevat války. Volta, vynálezce elektrického článku Emanuela, který to ve francouzských službách (obr. 1) sestrojil totiž ze skla a mosazi pistoli, dotáhl až na hodnost generála, obdržel od franu které expanze zapálené směsi plynu se vzdu- couzské vlády 30. ledna 1807 požadovaný dokuchem vystřelila kulku z hlavně. Rivaz pochopil, ment – patent na první výbušný motor světa. že expanze zapálené směsi plynu se vzduchem Patent zněl na »použití explozivního spalování by se dalo využít jako hnací síly i k jinému úče- hořlavých plynů jako pohonné síly pro různé lu a že k zapálení směsi je vhodné použít elek- stroje místo vodní páry«. Vedle popisu pístového trické jiskry, jako to udělal Volta u své pistole. motoru obsahuje patent dále zobrazení vozidV r. 1791 Rivaz prováděl v tomto směru poku- la délky 3,90 m na čtyřech kolech. V patentovém sy a testoval vhodné pohonné plyny. Avšak úřadu sice bylo známo, že výbušná energie praktické experimenty se uskutečnily až v roce uhlovodíkových sloučenin byla dávno objeve1802. Ve sklepě svého bratra Anne-Josepha, na, tento ale uznal, že nikdo před Rivazem nerekněze v Conthey, se de Rivazovi podařilo přivést alizoval myšlenku použít tuto energii v motoru. Zdařilé pokusy povzbuzovaly Rivaze pokrado pohybu 85 knihami naložený automobil s výbušným motorem poháněným plynem. Ten- čovat v nastoupené cestě. Proto pověřil svého to úspěch jej povzbudil natolik, že odložil prá- spolupracovníka Jeana Zobela konstrukcí novéce na požárem poškozeném parním automobi- ho automobilu s větším motorem. První jízda lu. Od r. 1804 věnoval svoji pozornost výhradně tohoto vozidla se uskutečnila 15. 1. 1807. Dochávýbušnému motoru. Nejdříve si postavil malou zelo však k problémům se zpětným nárazem dílnu. Pak pořídil starou dělovou hlaveň a pus- (šlehnutím plamene), jednou se motor zapálil til se do práce. Do hlavně vložil píst spojený s ozubenou tyčí. Do zubů tyče zapadalo ozubené kolo. Takto připravený motor upevnil na podvozek vozu, který původně sloužil ke svážení vína z vynálezcových vinic. Pak připojil k hlavni měch s plynem pomocí přívodního potrubí s uzavíracím kohoutem a zapojil elektrické zapalování. Automobil byl hotov (obr. 2). Když pak elektrickou jiskrou přivedl směs plynu a vzduchu v hlavni k výbuchu, byl výsledek ohromující. Vůz vyrazil rychleji a dál, než de Rivaz předpokládal. Bohužel však hned při této první jízdě mu pobořil celou dílnu, protože vrazil do jedné její stěObr. 1 – Alesandro Volta předvádí v Národním institutu v Paříži ny. Přesto Rivaz ještě téhož veče7. 11. 1801 svůj elektrický sloup (Voltův článek) ra sepsal popis svého stroje prvnímu konzulovi Napoleonovi Bonaparte a následně poslal patentovému 9
ČTENÁŘSKÉ SOUTĚŽE 1/2007 1804 životopisec vynálezcův kanovsám od sebe, podruhé se zapalovací ník Henry Michelet: »Tento motor již jiskry neobjevily vůbec, což Rivaz zahrnoval všechny podstatné soupřipisoval selhání použitých Leyčásti dnešního výbušného motoru, denových lahví. Vůz proto po čase především válec, ve kterém se sem odstavil na dešti v Evian. Až v květa tam pohybuje píst. Tento díl byl nu 1810 sebral odvahu a za cenu převzat z parního stroje. ...Na moto»15 batz par jour« objednal u svéru lze vidět značné nedostatky. ho spolupracovníka Josepha GirouNavržené způsoby zapalování nebyda jeho opravu. Přátelům nabídl ly z hlediska provozu spolehlivé, možnost spolujízdy a 12. 2. 1812 přenos hnací síly formou řetězů oznámil, že motor je funkční, a to a ozubených kol byl primitivní, běh jak jako stacionární, tak i jako motoru by býval měl být vyrovnán pojízdný. Dne 25. 2. 1812 řídil vůz setrvačníkem. Na druhé straně by naložený čtyřmi osobami. Každý bylo nespravedlivé chtít srovnávat »pracovní takt« pohnul vozidlem tento první model s dnešními motoo 19 stop (5,7 m). Celá »jízda« sestáry, které představují vývojové právala ze 14 nebo 15 taktů za minutu ce jednoho a půl století.« a bez vysazení se uskutečnilo asi Max Rauch, další životopisec de 100 zážehů. Jízda byla ukončena asi Rivaze napsal o vynálezci: »Byl prvpo 7 minutách, uražená vzdálenost ní, kdo vybavil vůz spalovacím byla kolem 570 m, což odpovídá motorem a tím odstartoval pokuprůměrné rychlosti 4,89 km/h. sy. On sám ale prohlásil, že nechce Později si Rivaz nechal sestavit ješvytvořit žádné motorové vozidlo tě větší vůz s rozvorem kol 5,20 metObr. 2 – Rivazův první automobil na světě, patentovaný r. 1807 pro obecné použití, ale že se sporu, na němž byla umístěna kola kojí s tím, že svým pokusem dokáo průměru 2,10 m. Tento vůz překonal své předchůdce i svým pracovním válcem riment rychlý konec. Především díky nepřeko- že, že pouliční vozidla jsou schopna pohybu o průměru 35,2 cm a délce 1,4 m. První před- natelným rozporům mezi zúčastněnými byla pomocí tlaku spalovaných plynů. Nelze jej tedy vedení tohoto vozu se konalo 28. 2. 1813. Dva další spolupráce nemožná. Rivaz už dále na dost dobře označit jako vynálezce automobilu, učitelé fyziky ze Sitten, Jean Baptiste Amstaad vývoji automobilu nepokračoval, pravděpo- neboť u něj hraje značnou roli nepoměr mezi a Alphonse Pignat, »zkolaudovali«, resp. prověřili dobně zatrpkl a ztratil elán. Zemřel v roce 1828 jeho přáním a skutečnými technickými možnostmi. Nesporná zůstává ale skutečnost a zásluvozidlo úředně, Rivaz je odzkoušel osobně se v Sitten. zátěží 16 liber a dvěma cestujícími dne 7. 5. 1813. Životem a dílem Isaaca de Rivaze se oprávněně ha, že tento neohrožený konstruktér provedl Od července do října 1813 byl vůz ve zkušebním zabývají historici a publicisté, přestože vynález- pokus s vozidlem se spalovacím motorem jako provozu ve Vevey. Když se dne 22. 10. 1813 vozu ce nedokázal dovést své započaté dílo k lepší- první.« se zátěží 128 liber kamení a čtyřmi osobami při mu výsledku a tím k praktickému využití. Podíjízdě do kopce roztrhl hnací řetěz, vzal celý expe- vejme se, co napsal o Rivazově motoru z roku Rudolf Novák
V letošním ročníku našeho časopisu budeme od příštího čísla uveřejňovat na pokračování seriál z historie plynárenství. Tentokrát se podíváme, jakými objevy, vynálezy nebo významnými skutky přispěli příslušníci jednotlivých evropských národů k rozvoji plynárenského oboru. Dodnes využíváme některé plody jejich práce a většinou nevíme, jak se tyto plody zrodily. Seznámíme se všemi nejvýznamnějšími. Největší počet významnějších vynálezů z této oblasti pochází z Německa, Velké Británie a Francie. Podíleli se však vynálezci i jiných evropských národů. Vznik a vývoj plynárenství ovlivnili nejen ti, co vynalezli výrobu plynu, plynojem, regulátor či nějaký plynový spotřebič, ale dávno před nimi i ti, kteří jako první definovali plyny, a ti, kteří objevili jeho fyzikální a chemické vlastnosti. Vynálezci, objevitelé a průkopníci to neměli vždy jednoduché. Naráželi často, jak už to bývá, na nepochopení svých současníků, závist a nepřejícnost. Přesto díky jim je dnes plynárenství jedním z nejvyspělejších a nejrozšířenějších oborů lidské činnosti.
Holanďan Johannes Baptista van Helmont, objevitel plynu
10
Francouz Filip Lebon, vynálezce výroby svítiplynu
Francouz Antoine Laurent Lavoisier, vynálezce plynojemu
Na samém začátku 19. století bylo velmi oblíbenou atrakcí slavnostní osvětlení na náměstích velkých evropských měst při různých příležitostech. K tomu bylo používáno trubkových hořáků se svítivým ... (tajenka doplňovačky). Tenké trubky, do kterých bylo vyvrtáno tisíce otvorů, byly zformovány do různých obrazců (hvězdy, písmena, květy, erby) a plamínky na nich pak ... (tajenka písmenkového labyrintu). Při bourání staré plynárny ve Vrchlabí byl nalezen rakouský znak – orlice, zhotovený z měděných trubek. Také v Praze byly plynové obrazce v řadě případů používány. Např. nad vchodem první pražské plynárny v Karlíně svítilo plynové »Boží oko«.
Doplňovačka
Divadlo Minor Divadlo Minor sídlí v nové budově ve Vodičkově ulici, kde kapacita sálu je 224 míst. Hraje pro celou vaši rodinu, a to ve čtvrtek a v pátek od 18 hodin, v sobotu a v neděli od 15 hodin. Nabízí nevšední a jedinečný zážitek pro všechny. Nejnovějšími tituly jsou Planeta opic v režii Davida Drábka, Vinnetou, Ostrov pokladů a Klapzubova jedenáctka pod píšťalkou bratří Formanů.
Postupuj po hvězdičkách s lichými čísly.
Dnešní otázka Jak se jmenuje maskot divadla Minor?
Foto Josef Ptáček
Odpovědi prosíme zasílejte do 10. 2. 2007 na adresu: Redakce časopisu U Plynárny Kateřina Hošková-Křišťálová Národní 37, 110 00 Praha 1-Nové Město nebo e-mail:
[email protected] Nezapomeňte uvést výrazné označení »Makovice 1/2007« a svoji zpáteční adresu i telefon. Na výherce čekají pěkné dárky od Pražské plynárenské, a. s.
A štveme ho a dorážíme a pak po dlouhém utrpení... nu ovšem, pomník postavíme – pro slávu svého pokolení! Béranger
Správná odpověď z č. 11/2006: jediné na světě, svého druhu. Výherci soutěže pro děti z č. 11/2006: Michal Budík, Čelákovice, Helena Andělová, Praha 2, Lucie Hronová, Nové Kounice
Když prvně přišel na nápad, uslyšel, že se zbláznil snad. Když konečně všichni pochopili, za samozřejmost to prohlásili. Wilhelm Jensen (1837–1911)
Němec Robert Wilhelm Bunsen, vynálezce plynového hořáku
Sleva pro držitele Zákaznické karty Pražské plynárenské, a. s., je 10 % z ceny vstupenky. Adresa: Vodičkova 6, Praha 1, tel.: 222 231 351 www.minor.cz
Písmenkový labyrint
Jsme papíroví vojáci a z olova a podle šňůry v řad se stavíme; Vpřed někdo vykročí, již doslova »Smrt tomu bláznu« křičíme.
Angličan Samuel Clegg, vynálezce plynoměru a regulátoru tlaku plynu
Posláním soutěží se Zákaznickou kartou je představovat vám zajímavé partnery, kteří jsou zapojeni do programu Pražské plynárenské, a. s. Úkolem čtenáře je správně odpovědět na otázku, která souvisí s jednotlivými partnery. Soutěž je otevřena pro všechny čtenáře našeho časopisu bez rozdílu, tedy i pro ty, kteří dosud Zákaznickou kartu nevlastní. Na vylosované čtenáře čekají zajímavé dárky od představeného poskytovatele. Přejeme vám v soutěži hodně úspěchů!
Na 3 vylosované výherce čeká poukaz na odběr 2 vstupenek do divadla Minor. Odpovědi prosíme zasílejte do 10. února 2007 na adresu: Redakce časopisu U Plynárny Kateřina Hošková-Křišťálová, Národní 37, 110 00 Praha 1-Nové Město nebo e-mail:
[email protected] Nezapomeňte uvést výrazné označení ››Divadlo Minor 1/2007‹‹ a svoji zpáteční adresu i telefon.
Čtenářská soutěž s časopisem Odpovědi prosíme zasílejte do 10. 2. 2007 na adresu: Redakce časopisu U Plynárny Kateřina Hošková-Křišťálová Národní 37, 110 00 Praha 1-Nové Město nebo e-mail:
[email protected] Nezapomeňte uvést výrazné označení »Čtenářská soutěž 1/2007« a svoji zpáteční adresu i telefon. Na výherce čekají pěkné dárky od Pražské plynárenské, a. s. 1. Nejslavnější román amerického spisovatele Michaela Cunninghama je: a) Vzorové dny b) Domov na konci světa c) Hodiny 2. Tančící dům vytvořili architekti: a) Ginger Rogers a Fred Astair b) Vlado Milunič a Frank O. Gehry c) Vlado Milunič a Jan Línek
1/2007
3. Cena zemní plynu pro pohon vozidel v Praze je v porovnání s benzinem: a) Méně než poloviční b) Přibližně stejná c) Dvojnásobná
Správná odpověď z č. 11/2006: Restaurant Petřínské terasy se nachází uprostřed Seminářské zahrady pod Petřínskou rozhlednou. Výherce z č. 11/2006: Monika Seinerová
Správné odpovědi z č. 11/2006: 1b) Pražská plynárenská ve 4. čtvrtletí nakupuje zemní plyn od společností RWE Transgas a Vemex 2c) V Pražské plynárenské, a. s., pracuje bratr režisérky Jitky Němcové Alexandr 3b) První použití stlačeného svítiplynu v městské kolejové dopravě bylo v roce 1893 v Německu Výherci z č. 11/2006: František Klimeš, Praha 3 Čestmír Vach, Praha 10, Ing. Blanka Frantová, Praha 4
Připravila Zuzana Floriánová Foto Petr Hejna
Co je dnes běžně užíváno, existovalo kdysi pouze ve fantazii některých lidí William Blake
Čtenářská soutěž s poskytovateli výhod Zákaznické karty PP, a. s.
na téma »Plynárenské kuriozity« – Plynové slavnostní osvětlení
Řešení křížovky na str. 12: Ocelové plynovody nahrazujeme moderními umělohmotnými.
V příštím čísle vychází nový historický seriál Co přinesli Evropané světovému plynárenství
Soutěž pro děti s časopisem
Co najdete v příštím čísle 2/2007 > Rozhovor s výtvarníkem Pavlem Matuškou > Nová výstava v Galerii Smečky > Historický seriál »Co přinesli Evropané světovému plynárenství« – 1. část 11
