Číslo: 24
Cena: 5 Kč
Hvězda čísla p. uč Švarc
str. 2
Bacha poezie !!
str.
Lyžák 7. C
str. 3
Učitelky na Zélandu
str. 10
Nové knihy
str. 5
Němčina
str. 11
Dívčí vybíjená
str. 6
Počítače
str. 13
Na hambáčě do bufáče str. 7
Vlčí doupě
str. 15
Laviny 2003
IQ nad 100 J. A. Gagarin
str. 15
str. 7
8
Dáno do tisku 9. 4. 2003
1
ČÍSLA Mgr. Zdeněk Švarc Dat. nar.: 17. dubna 1964 Vzdělání: Pedagogická fakulta v Hradci Králové Jazyky: pasivně německy, anglicky a rusky Záliby: psychologie, astronomie + astrologie, sport Funkce: zástupce ředitele Počet dětí: 1 Stav: ženatý 1. Jak jste oslavil Valentýna a kolik jste dostal přáníček? Svátek sv. Valentýna neslavím, ale manželce jsem i přesto kytičku koupil. Přáníčko se ke mně žádné nedostalo, asi mě nikdo nemá rád.
9. Máte nějaké šťastné číslo? A jaké? Šťastné číslo nemám. Ale věřím v numerologii – tzn., že čísla ovlivňují náš život. Moje osobní číslo je „5“.
2. Jak jste se seznámil se svou manželkou? S manželkou jsem se seznámil v tanečních, kde jsem se do ní bezmezně zamiloval.
10. Jakou značku kosmetiky používáte? Tu, kterou od někoho dostanu. 11. Jaký byl váš největší průšvih na světě? Žádný větší průšvih jsem ani neměl, ani žádné porušení zákonů atd. Těch malých bylo ale spoustu.
3. Jste dobrý pomocník v domácnosti? Vzhledem k tomu, že mě domácí práce nevadí (dokonce žehlím docela rád), myslím, že se uplatním.
4. Měřil jste si někdy IQ a jaké bylo? Sám si IQ změřit nemohu a do rukou nějakého psychologa jsem se raději nesvěřil.
12. Jaká panuje atmosféra mezi učiteli na naší škole? Myslím, že atmosféra mezi učiteli je přátelská.
5. Kdy jste byl naposled v kině a na jakém filmu? Tak to už si opravdu nepamatuji. Ale chystám se s mojí malou dcerkou na pohádku.
13. Máte někdy trému před žáky? Dnes již ne.
6. Ady jste byl naposled na diskotéce? Tak to už si také nepamatuji.
14. Jezdíte rád na kurzy? Na který vzpomínáte nejraději, a na který byste nejraději zapomenul? Kurzy jsou obohacením školního roku nejen pro žáky, ale i pro učitele, i když zde mají zodpovědnost daleko větší. Zažil jsem opravdu spoustu moc hezkých kurzů. A protože všechny kurzy, které jsem absolvoval jsme zatím všichni ve zdraví přežili, rád si vzpomenu i na ty méně zdařilé.
7. Jaký pijete nejraději alkohol? Jak často? Alkoholu příliš neholduji, ale dobré víno mám rád. A po náročném sportování bych za pivo platil zlatem. 8. Jaký druh hudby posloucháte? Hudbu neposlouchám, nemám si ji doma na čem pouštět. V autě si na přehrávači nejčastěji pouštíme vánoční koledy. Kromě hard rocku mám rád téměř každou kvalitní hudbu.
Katka a Aneta
2
Zrcadla = VELKÁ pochvala V první řadě bych chtěla pochválit vedení a všechny, kdo spolupracovali na projektu zrcadla na dívčí záchody. Samozřejmě děkuji i za všechny holky na naší škole. Moc mě těší, že právě na naší škole poslouchají zoufalé prosby tak těžce utlačovaných a pilných žáků. Když vidím, jak se holky upravujou a z těch zrcadel maj radost, tak mám radost i já. Někdy jsou před nimi i rvačky a strkanice, ale nebojte, nic se nerozbilo a doufám, že to tak bude i v budoucnu. A tak, když jsou holky spokojený a maj namalovaný hezký výkres na hubě, maj z toho radost určitě i kluci a zvláště pak učitelé, kteří se na ně musí koukat.
Díky všem Aneta
Skoro každý byl na lyžařském výcviku. Pokud ne, máte velkou smůlu. My, co jsme byli, určitě rádi vzpomínáme. Teďka vám popíšu jeden den našeho lyžařského dne. Ale nejdřív na úvod: jeli s námi p. učitelky Šnajdrová, Schubertová a pan uč. Švarc. Místem našeho pobytu byla chata Výsluní v Malé Úpě. Takže náš nejhorší (pro někoho poslední), ale i nejlepší byl den, kdy jsme měli „jet” na Půldenní výlet na běžky. Den před tím vypadala trať ještě dobře. Ale v noci mrzlo a ráno foukal vítr. Dopoledne jsme byli na sjezdovce (jezdilo se hodně blbě). Nejlepší držkopády měli skoro ti nejlepší. Když jsme to přežili (někdo skoro ne), sjeli jsme k chatě. Vyzuli jsme se a shodili jsme ze sebe svoji výstroj a výzbroj. Potom jsme se najedli (myslím, že jsme měli rajskou???) a s plnými žaludky jsme se vyškrábali po strmých, dřevěných a nekonečně dlouhých schodech nahoru do pokojů. Po půl hodinovém válením se na posteli a trávení oběda (každý měl svou vlastní metodu, jak výhodně a správně ležet) jsme docela svižně seběhli ze schodů do lyžárny namazat si lyže (protože, jak se říká: kdo maže, ten jede). Plní elánu jsme se převlékli, namazali jsme se a posilněni čajem jsme vyrazili (každej dostal ještě s sebou svačinku, mňam). Nejdřív jsme se museli vyškrábat na cestu. Po drsném výstupu na cestu, nám nějak zmrznul úsměv a naše sebevědomí a radost z výletu a ze sportovního výkonu nám téměř zmizelo. Místo kvalitní vrstvy sněhu, ležela na cestě ploch kvalitního, uježděného ledu (v tu chvíli asi nemazal nikdo, protože to nikomu nejelo). Učitelé nás povzbudili slovy:” To zvládnem,” a tak jsme vyrazili. Ať se každej snažil sebevíc, táhli jsme se jako slimáci (ke všemu to bylo ještě do kopce). Občas (jenom když byli učitelé daleko) byly slyšet rány hůlek, lyží, těla a slova jako např:” do…, já se na to vy…” anebo v lepším případě: “ Mamíí!” Od naší chaty k chatě Jana to bylo asi 400m (mormálně nám to trvalo tak 10min.), ale v tomhle nenormálním případě to trvalo alespoň 35min (možná i víc). Dva lidi k Janě ani nedorazili, po 20m je poslal pan uč. radši zpátky do chaty. Na obzoru bylo další stoupání k Pěnkavčímu vrchu. Protože se čekalo na několik opozdilců, udělalo si několik lidí “sněhové” dýchánky. Výstup k „Pěnkaváku” docela šel, protože jsme jeli zasněženým lesem a ne po tom ledu. Ale asi polovina lidí si sundala běžky a šli radši pěšky. Kličkovat v lese mezi stromy, pařezy,… byla docela zábava. Ta druhá polovina nelyžařů (takovým lidím se říká blázni), co si sundala běžky se po cestě, klouzala ještě víc (ha, ha,… jo , jak se říká: za blbost se platí!). Potom jsme se vydali 3
směrem na Portášky. Na ty chodce se samozřejně nečekalo, protože se každej už viděl u čaje. Uvnitř z nás měl barman trochu menší šok ( no, kdy se mu poštěstí, aby vařil čaj skoro pro 20 lidí), ale nakonec to zvládnul. Po menších úletech jsme museli znovu vyrazit k domovu. Venku jsme si nasadili běžky a vyrazili jsme zpátky (no vyrazili, jenom prvních několik metrů, pak jsme zase šli. Teda kromě pana učitele, ten jako správný lyžař měl běžky na noháh pořád). Vraceli jsme se zase okolo „Pěnkaváku”. Paní učitelka se šla podívat na zdejší sjezdovku, bez rozmýšlení řekla, že zejtra půjdem sem. Pan učitel Švarc se na ní šel taky podívat. Návrat se mu jaksi nepodařil. Takovej držkopád snad nikdo nehodil. Všichni se dusili smíchy, ale nikdo se nesmál nahlas. Ani když vstával si svoje lyže nesundal (říkal, že správnej lyžař si lyže nesundá). Naštěstí mu šel okamžitě pomoct Kamil, takže p. uč. neutrpěl další zranění. Po návratu na chatu jsme každej skopl ze sebe běžky (po tomhle výletu je už nikdo nikdy nechtěl vidět). Když jsme se dobelhali do pokojů, všichni padli jako po bitvě. Následovala večeře, přednášky a osobní volno, bylo zajímavý jak každej hnedka ožil. Nejvíc zničený mi připadali učitelé. Pak už nás na žádnej výlet nedostali. Takže náš půldenní výlet na běžky trval sice půl dne, ale “ běžkovali” jsme asi jenom 1/3 tratě a zbytek jsme odchodili. Ale i přes tuhle děsnou cestu to byl vydařenej den…
Katka
Na naši výzvu z minulého čísla na doplnění přívlastků pro hrdiny druhého dílu Pána prstenů bohužel reagoval pouze jeden velice originální čtenář, jak jsou jeho slovní spojení vtipná máte možnost posoudit sami: ... chluponohý šperkař Frodo bok po boku s lehce přišpeklým gurmánem Samem krájí svými dětskými kroky smrduté močály jsa sledován neméně vonným, lubrikačně naslizlým Glumem, zatímco jejich přátelé: širokoplecý kamenofil Gimli, antigravitačně ladný Legolas a nedbale oholený, lehce přizaprášený, více mastnovlasý dvou šedojiskrných očí majitel - potomek slavných králů - Aragorn honí ...
Galadriel i Arwen jsou v mých představách příliš mimo mládeži přístupné... Yarouch
4
Nové zjevy ve Školní knihovně Už jste tam dneska byli? Ne? Protože se vám nechce? Myslíte, že už jste všechno viděli? A slyšeli? Nic vás nepřekvapí? Ani knížka? Ani sedět se vám nechce? Myslíte, že dobrodružství je jenom v televizi a na počítačovém monitoru? A poslední novinky v knihovně jste už četli? Všechny? Všichni?
TAK TO TEDA URČITĚ NE! 1.
2.
3.
4.
5.
6.
7. 8.
Proto nabízíme zajímavé zjevy, které si můžete u nás vypůjčit. Třeba: J.R.R. Tolkien: Pán prstenů (Návrat krále) – pro všechny nedočkavce, kteří se nemohou dočkat, až se v lednu setmí v sálech a na plátně skončí dobrodružství Froda a jeho přátel. Nebo pro všechny, kterým se líbí více knížka než film. Nebo vůbec pro všechny milovníky Středozemě. K půjčení: 3 kusy. Colin Vogel: Velká kniha péče o koně – konečně je tu něco pro koňomily! Po příručkách pro chovatele psů, koček, ptáků a fretek máme v knihovně i něco pro obdivovatele nejušlechtilejších domácích zvířat, pro mohutné koně, koníčky a iáčky. K půjčení: 1 kus Dick Mills: Akvarijní ryby – aby seznam domácích miláčků byl co nejúplnější, sehnali jsme pro akvaristy i tento svazek. Jedná se o výpravnou příručku se spoustou zajímavých (barevných!) fotografií s praktickými radami i atlasem chovaných druhů rybiček domácích i mořských. K půjčení: 1 kus Průvodce přírodou – milovníci přírody jistě ocení kapesní průvodce, kteří jim pomohou v orientaci okolními lesy, loukami, skládkami a třeba i parky. Do knihovny jsme nakoupili celkem tři knížky z edice Průvodce přírodou – Co tu kvete? (Kvetoucí rostliny střední Evropy ve volné přírodě); Pole a louky (rostliny, prostředí, živočichové) a Žít a přežít v přírodě (především ekologické povídání o naší přírodě). K půjčení: 1 kus Bouchner Miroslav: Stopy zvěře – už název knížky prozrazuje, že ji budou využívat hlavně přírodní typy zájemců jako jsou skauti, skautky nebo jenom turisti. Zkusili jste si na toulkách přírodou odlít nějakou stopu a věděli jste vždy, kdo šel po bahnité cestě před vámi? Zahrajte si na indiánské stopování s touto knížkou… K půjčení: 1 kus Šimanovský Zdeněk – Tichá Alena: Lidové písničky a hry s nimi – paní učitelka Oždianová doporučuje! Jedná se o velmi zajímavou příručku, jak si ozvláštnit, zpříjemnit, přiblížit známé i neznámé lidové písničky. Součástí knížky jsou návrhy na dramatická předvádění, poučení nebo hry. K půjčení: 1 kus Společník cestovatele: Německo a Velká Británie (Ilustrovaný průvodce, s kterým nezabloudíte – rozhodně pěkné, barevné, zajímavé a šikovné příručky!) K zapůjčení: 2 kusy …a na závěr úplná BOMBA! Děsivé dějiny! Jedná se o edici vycházející ve vydavatelství Egmont, která hned po svém uvedení získala ohromný ohlas. Podtitul edice zní: „O čem se vám učitelé neodvažují říct.“ a rozhodně nelže. Chcete se dozvědět o dějinách víc, než na co 5
je čas při hodině? Zasmát se? Získat mnohem lepší představu? Neváhejte a přijďte se podívat na jednotlivé díly: Deary Terry: Temní rytíři a ošumělé hrady (Odporné skutečnosti o sveřepých válečnících…) Deary Terry: Zpropadené Skotsko (Naučíte se zacházet se spáleným holubím trusem na skotský způsob…) Malgorzata Fabianowská: Mazaní Slované (Proč kousali, píchali a škrábali své nemocné?) Deary Terry: Keltští hrdlořezové (Proč keltští válečníci bojovali úplně nazí?) Deary Terry: Divocí Anglosasové (Kdo dostával k vánocům kravská lejna?) Deary Terry: Drsná doba kamenná (Co používali místo toaletního papíru?) Deary Terry: Zuřiví Aztékové (Jak se hraje s míčem na život a na smrt?) Deary Terry: Neskuteční Inkové (Proč služebné jedly vládcovy vlasy?) Deary Terry: Strašliví Egypťané (Který král měl na tváři nejvíce beďarů?) Deary Terry: Darební Vikingové (Který bůh se převlékal do ženských šatů?) Deary Terry: Prohnilí Římané (Co nosili vojáci pod svými tunikami?) Deary Terry: Úžasní Řekové (Kdo měl první splachovací záchod na světě?) Ferstl Roman: Vzpurní husité (Co je to sudlice, řemdih a ručnice?) NOVINKA! Deary Terry: USA (Proč kovbojové vyhlásili válku ovcím?) V nejbližší době vyjdou další zajímavé svazky, podle názvů vybíráme: Olympijská horečka, Protivné breberky (přírodopis), Popletené počítače, Tajuplné lidské tělo, Děsní dinosauři, Chemický chaos, Vražedná matematika, Protivná příroda… Těště se, protože i my se těšíme…
Petr Horčička
Dne 29.1.2003 na naší škole proběhl mezitřídní turnaj ve vybíjené dívek. Družstva měla mít 6+1 (náhradnice) členů. Kategorie 5. - 6. třídy a 7. - 9. třídy. Hrálo se ve velké tělocvičně a v hale. Hrací doba byla 2x 7min. a mělo se začínat v 8:00 ve sportovní hale. Rozhodčí: Iva Juhászová, Martina Švarcová a Martin Macek. 5. - 6. třídy hrály ve velké tělocvičně a měly menší hrací pole. (To bylo nefér!). Hned po nástupu družstev následoval proslov p. uč. Juhászové, kde nám zopakovala pravidla, hrací dobu… Pak jsme dostaly skoro 20 min. na rozházení. Náš první soupeř byla 7.A. Samozřejmě nad námi vyhrály (To jsme čekaly!). Byla to hořká a nechutná prohra. Po téhle drtivé porážce jsme měly hrát s 8. třídou. I když to byly osmačky, docela hladce (až na nějaký ty zádrhely) jsme nad nimi vyhrály. ( Je to zvláštní, že nad osmačkama vyhrajem a nad sedmačkama ne?) To už je jedno. Potom jsme musely počkat, až se dohraje jeden zápas. Mezitím jsme si „ zahrály“ něco s míčem. Pak se šly holky podívat, jestli ještě hrajem. Po chvilce přišly s tím , že hrajem s 9.A o třetí místo (Mnohonásobně nám stoupla nervozita a strach z nějakého toho úrazu). Tak jsme šly okouknout v jakým složení holky hrajou. Po vzájemných „ Nechte nás vyhrát“ , „Nedávejte takový rány!“ jsme se šly rozehrát. Párkrát jsme si zaházely i s našima soupeřkama. Ale bylo nám to prd patný, prohrály jsme v obou „poločasech“. Po konci našeho utrpení jsme si všechny potřásly rukama a šly jsme se podívat na finále obou kategorií. Po finálových zápasech přišlo vyhlášení (už známých) výsledků. První dostaly sladké balíčky, 2. sušenky a lízátky a 3. bonbóny. I když jsme skončily na čtvrtém místě (pořád lepší než bejt poslední), byla to další vydařená akcička naší školy. Takže sláva vítězům (učitelům a 6
pořadatelům a nesmím také zapomenout na naše výborné fotografy: pány učitele Fišera a Horčičku), čest (ubrečeným a závistivým) poraženým.
Katka Fota na - http://zskomtu.cz/zaci_ucitele/zaci_akce/vybijena030129/index.htm
Jednoho krásného dne, zrovna jsme měli matiku, jsme si s jedním nejmenovaným panem učitelem povídali o školním časáku. Přišel na nápad, že bysme mohli napsat o školním bufáči. Ale my do něj jinak nechodíme (sváči si nosíme z domu) a tak se nám tam pochopitelně nechtělo. Nakonec jsme se obětovaly a šly jsme vyzkoušet služby bufetu. Dostali jsme 30 Kč z pokladny časáku na nákup a vzhůru do průzkumu! Nejdřív jsme se musely postavit do velikánský fronty. Čekáním jsme strávily skoro celou velkou přestávku. A když se na nás dostala řada, už skoro nic neměli. Dokonce i moje oblíbený vrtáky už byly vyprodaný. No a tak jsme si nakonec musely s Katkou koupit arašídový tatrošky. Zazvonilo a my, jak malý děcka, běžely rychle do třídy. Byly jsme pěkně na…, protože jsme byly udejchaný, ani ty tatranky jsme si dojíst nemohly. Pak jsme nějak zapomněly na ten článek, až nás k tomu zase učitel musel dokopat. Nakonec se na mě Katka vyprdla a já to teď musím smolit sama. Do bufáče mě už asi nikdo po týhle zkušenosti nedostane. Lituju ty, co si tam denně musej kupovat svačiny, i když na druhou stranu je to jejich věc. Všichni chytrý tam první pošlou svý kámoše, který jim drží místo a ke kterejm pod záminkou důležitý informace předběhnou. Času je málo, přestávka krátká, vím. Ale nešlo by prodávat už od první přestávky ? Víme, že připravit čerstvé zboží je časově náročné, ale v bufetu se přece, neprodávají jen čerstvé bagety a housky.
Učitelé, nepředbíhejte ! Aneta
7
Od 2. do 4. února 2003 se uskutečnil horovýcvikový pobyt na Děvíně. Jelo nás 9. Asi v 8.00 jsme se sešli u školy a jeli jsme do Pece, odtud pěšky na Děvín. Že bychom šli zrovna pohodlně, to se říct nedá, polovina cesty byla udusaná a urolbovaná, druhá část vedla po strmém kopci se sněhem po kolena. To vše s těžkými batohy na zádech. Když jsem dorazili a nadlábli se, vzali jsme si sedák, prsák, plošárny, nějaké prusíky, cepín, lano a vyrazili. Víťa s Mácou nás učili, jak vyprostit spolulezce ze sněhové trhliny. Je to pořádná dřina, držet na laně 45 kg živé váhy, a u toho zřizovat stanoviště. Po vystřídání jsme se pelášili ohřát a najíst, pak následovala přednáška o druzích lavin, nebezpečí lavin a druzích sněhu. Poučeni jsme šli spát. Druhý den jsme pipsem a dlouhou tyčí (= sondou) propíchávali sníh, když jsme narazili na měkké, lopatkou jsme začali hrabat, dokud pips nespatřil denní světlo. Odpoledne jsme dělali testy, jestli může lavina spadnout. Už vím, že jsou dva různé druhy testů, jak zjistit, jestli je sníh nebezpečný. Před večeří jsme se učili svazovat raněného. Po večeři jsme si všechno zkusili v terénu, cesta zpátky ale byla dost úmorná, protože jsme museli Janu táhnout hlubokým sněhem zpátky na chatu. Poslední den jsme se po snídali učili lézt na ledu a chytat pády. Když jsme si sbalili, pádili jsme na autobus, o kterém nám vtipný Máca řekl, že jede o 20 minut dřív, což nebyla pravda. Pecka Více fotografií na http://www.zskomtu.cz/obrazky_fota/skol_akce/laviny03/index.htm
Valentýn Valentýn je svátek všech zamilovaných a nejen jich. Proč se vlastně svátek všech zamilovaných jmenuje právě Valentýn? Není to sice přesné, ale budu se snažit, vám to alespoň trošičku přiblížit. Myslím, že tento příběh se odehrál za doby římského císaře.Valentýn byl farář a oddal proti vůli všech dva zamilované a šťastné milence. Od té doby tajně oddával i jiné páry, které za ním přišly s prosbou. Pak to na něj ale někdo prásknul a chudáka Valentýna zavraždili. Je prostě pravda, co se říká: „Pro dobrotu, na žebrotu.“ A k jeho velké smůle ho za patrona všech zamilovaných prohlásili až o několik století později. A jestli naděje neumřela žije patron všech zamilovaných a mírumilovných lidí dodnes. 8
Valentýn, který tento rok vyšel na pátek se dá oslavit všelijak. Díky tomu, že to byl zrovinka pátek, jste si mohli jít někam sednout nebo si zapařit. Ale někdo strávil tento svátek sám někde doma koukáním na bednu, nebo někde s přáteli. Já osobně jsem strávila páteční večer psaním tohoto příspěvku do našich skvělejch novinek.Všichni zamilovaní se připravovali určitě už den předem. Psali krásný a zamilovaný přáníčka, dopísky, mailíky a nebo smsky. Ale zase je tu i ta druhá skupina „nezamilovaných,“ ty se zase jen flákali (to není můj případ) a nebo pomáhali psát těm zamilovaným jejich dopísky. Takto zrovna jsem strávila den před Valentýnem já, psaním dopisů za někoho jiného.Věřte mi, není to žádná prča pořád poslouchat ty pitomý a trapný kecy, jak by to asi mělo vypadat.A když jsem dopis konečně pracně dopsala, kámoška mi řekla, že ho chce poslat někomu jinýmu. Samozřejmě jsem měla na začátku přáníčka jméno a tak jsem musela začít na novo. Ráno se pro mě Monika stavila a já jí musela jít pomoct hodit to přání do valentýnský bedny. Sama by to asi nezvládla.Teď můžu jen doufat, že příští rok se obejde bez mé pomoci
Cynická nezamilovaná Aneta
Kouzel plný den Opuštěný
Setkání blízké našeho druhu událo se včera v odstavném pruhu… Přineslas kafe, banán a křupky, já jsem vzal z domova od brambor šlupky…
Na ulici válí se zmrazky, kdo, ach, kdo vyléčí mé lásky? Miluji svět a miluji tebe, jen v nepraných ponožkách trochu to zebe…
Rvali jsme dobroty do našich hub, dezertem stalo se několik hub, problém se ukázal poněkud hloub, když jsem si v sanici vylomil kloub!
Blouznivému zraku mému neuniká, když ruce od mlíka mě označují za viníka…! jdu ulicí sám a prostovlasý --prohrál jsem lásku --- po stý --- asi ---
Trávím teď siestu v nemocnici, potravní trubicí táhnou mi krabici…! Jídlo prý ven nevyndal jsem…? Patřím do blázince, nikoli sem….
Však přesto odhodlání mi vůbec nechybí, další krasavice z ulice si mě oblíbí!!! Jsem hrdina, jichž jsou na tisíce --byla jsi jen jednou z osmiveslice
UMŇÉNi!
Petr Tomato
Škola tak, jak ji neznáme
9
O jarkách jsem měl možnost navštívit školu, do které jsem chodil jako prvňák. Tak jo, řek jsem si, proč ne a šel jsem tam. Byl jsem tam jen dva dny v 8. třídě (oni totiž jinou osmičku nemají). S většinou lidí jsem se znám už dřív (hlavně s holkama), ale s některýma jsem se setkal po sedmi letech Mají úplně jinej systém než my. Například školní řád. Zajímavé je, že nesmí chodit do kina od osmi, nebo holky nesmějí chodit do školy nalíčený. No je to přece jenom venkovská škola a jiný kraj, jiný mrav. Čekal jsem od ní jenom samý řev a nekázeň, ale až na pár výjimek jsem našel pravý opak. Hodiny byly občas pěkně nudné, ale zase občas dost bezva. V některých předmětech jsou výrazně pozadu, jenom asi ve dvou jsou napřed. Většina kantorů je oblíbená. Přestávky taky nejsou špatný. Nejvíc mě asi nadchlo to, že mají to, co my ještě ne. Mají školní rádio! Vždycky o přestávce dva žáci z osmičky jdou do místnosti, odkaď pouštěj nejnovější pecky do beden ve třídě. Kdyby tak mohlo být i u nás?! Bylo by to super! No škoda, možná v budoucnu. Pravda ještě mám jednu poznámku: představte si, že od 1230 hod. mají podstatně kratší přestávky (jen 5 min.). No a to je už opravdu vše. Takže děkuji všemu personálu ZŠ Libina a hlavně paní ředitelce Anně Göblové.
Jakub Hajný
Milí anglicky se učící čtenáři, Váš zájem o překlad Pravidel pro učitelky z minulého čísla by se dal shrnout následovně: Kterak Káťa Erbenová ze 4.A k první jedničce na druhé pololetí už v lednu přišla. Je to tak, Vy ostudy, strčila Vás do kapsy spolužačka, které nelenila (to znamená, že nebyla líná jako stádo vší), nenechala se zastrašit slovíčky a gramatikou, které zdaleka ještě nezná, vzala slovník a celou věc přeložila. Po pravdě řečeno, očekávala jsem, že se této možnosti chopí zejména škemralové o lepší známku na vysvědčení a budou se tak snažit zviditelnit a demonstrovat svůj neutuchající zájem o anglický jazyk. Opak byl pravdou! Pravidla přeložila pouze jedničkářka Káťa, která rozhodně nic demonstrovat nemusí! Vy ostatní - styďte se! A teď už zmíněná Pravidla v mém a jediném správném překladu.
10
Rules for teachers - New Zealand - 1915 AC Pravidla pro učitelky - Nový Zéland - LP 1915 1.You will not marry during the term of your contract - Neprovdáte se během trvání vaší smlouvy 2.You are not to keep company with men - Nesmíte se přátelit s muži 3.You must be home between the hours of 8 p.m. and 6 a.m. unless attending a school function - Musíte být doma mezi 8 hodinou večerní a 6 hodinou ranní, pakliže se neúčastníte školní akce 4.You may not loiter downtown in icecream stores - Nesmíte se zdržovat v cukrárně ve městě 5.You may not travel beyond the city limits without the permission of the chairman of the board - Nesmíte vycestovat mimo město bez souhlasu ředitele školy 6.You may not ride in a carriage or automobile with any man unless he´s your father or brother - Nesmíte jet v kočáru nebo automobilu se žádným mužem, pokud to není váš otec nebo bratr 7.You may not smoke cigarettes - Nesmíte kouřit cigarety 8.You may not dress in bright colours - Nesmíte se oblékat do zářivých barev 9.You may under no circumstances dye your hair - Za žádných okolností si nesmíte barvit vlasy 10.You must wear at least two petticoats - Musíte nosit nejméně dvoje spodničky 11.You dress must not be any shorter than 2 inches above you ankle Vaše šaty nesmí být kratší než dva inče nad kotníky 12.To keep the school room clean you must: - Aby byla třída čistá, musíte: - sweep the floor once daily - zamést podlahu jednou za den - scrub the floor with soapy water at least once a week - vydrhnout podlahu mydlinkovou vodou mejméně jednou týdně - clean the blackboard at least once a day - umýt tabuli nejméně jednou za den - start the fire at 7 a.m. so that the room will be warm by 8 a.m. - začít topit v sedm ráno, aby se třída do osmi hodin vyhřála Neměly to ty naše „předkyně“ jednoduché, že? A to mluvíme o divokém Zélandu. Jak to asi bylo na začátku minulého století u nás v sešněrované Evropě? Co nesměly a naopak musely učitelky dělat? Investigativní reportéři, zkuste to vypátrat!
Fishka
11
Před třemi roky se naší škole podařilo uskutečnit výměnné pobyty našich a německých žáků. Výměna proběhla úspěšně – v zimě naše škola hostila žáky z německého města Satau, naopak v létě jsme vyrazili my do Německa. Děti, ale i učitelé, si vyzkoušeli své jazykové dovednosti v praxi, užili si spoustu zábavy a zúčastnili se několika zajímavých akcí. Tři roky se nedařilo navázat další kontakty (finanční potíže z německé strany), ale v letošním roce vypadá spolupráce nadějně! 11. dubna přijede na naši školu skupinka 12 dětí v doprovodu svých učitelů a zůstanou zde do středy 16. dubna. Ubytováni budou v rodinách dětí, které projevily zájem, využily příležitosti a to nejenom z řad žáků studujících němčinu, ale i angličtináři budou mít příležitost „otestovat“ své komunikační schopnosti (a ruce a nohy…). Po dobu pobytu mají Němci spolu s našimi dětmi naplánovaný program (výlet do Adršpachu, návštěva Lidic, sportovní akce…). Jedná se o výměnnou akci, tzn. že naši žáci, účastnící se letošní akce, nepřijdou zkrátka. Další pobyt tentokrát našich žáků v Německu se chystá na leden příštího roku. Jsem přesvědčená, že akce bude ku prospěchu i našim dětem, že se nebudou nudit a navážou s německými dětmi dobré vztahy. Kamila Šnajdrová
AMÍCI Krátké oznámení! Když už plýtváme vlajkami, musím s politováním oznámit, že „díky“ válce v Iráku, zakázal tamní Školský úřad veškeré zahraniční výjezdy chovanců a zaměstnanců školských zařízení za hranice U.S.A. Z toho plyne jedno – Amíci nepřijedou ! Všem nám je to líto a nejvíce paní učitelce Fišerové, komu to bude líto víc, dostane cenu. A nám nezbývá než zvolat „VÁLKA JE VŮL !“ Fybek
12
Recitace Pro ty, kteří to nepostřehli, tak ve středu před dvěma týdny bylo okresní kolo soutěže v recitaci. Tato soutěž probíhala na škole Rudolfa Frimla. Tam se to rozdělilo do 4 skupin. 1. skupina byla pro druhé a třetí třídy, 2. skupina byla pro čtvrté a páté třídy, 3 skupina byla pro šesté a sedmé třídy a 4. skupina byla pro osmé a deváté třídy. Nevím, kdo nás zastupoval za první a druhou skupinu, ale za čtvrtou skupinu jsem to byl JÁ (Jakub Hajný) a Ondřej Kalaš. V malé místnosti s klavírem a s porotou se těsnalo na židlích asi 30 lidí. Polovina byla pro třetí skupinu a polovina pro nás. Napřed byla logicky třetí skupina a až pak my. Po přednesení celé třetí skupiny a poloviny naší skupiny byla řada na mě. Řeknu vám, že je to pěkně blbej pocit, když na vás čumí celá místnost a porota a čekají, co z vás vypadne. Měl jsem strašnou trému. No, to asi všichni. Potom, co jsem to přednesl, byl na řadě Kalaš. Trochu se zakoktal, ale bylo to dobrý. Na konci bylo vyhlášení (co byste jinak na konci čekali?). Velmi mě překvapilo, že se neumístili dva lidi. Jeden kluk, který říkal povídku o slovenských drbnách a jedna holka, která recitovala nádhernou báseň Růže. Velmi překvapivě se na prvním místě umístila mentálně postižená holka s básní Dromedár. Na druhém místě se také velmi překvapivě umístil kluk, kterému se zaplet jazyk a zapomněl text. Tra-la-la-la-la-la-la . Prosím fanfáry. No a na třetím NEJKRÁSNĚJŠÍM místě jsem se umístil JÁ. A jak dopad Kalaš? Bohužel, dopadl stejně jako já. Pro méně chápavé skončil taky třetí. No, ale protože on už nechce jít dál do okrsku, tak jdu jenom já. Z toho se ostatní poučte, že se vůbec nemusíte snažit, když jsem tam já, protože se stejně umístím líp. váš jedinečný
Lord James (Poznámka redakce: Necítíte, drazí čtenáři, že by tu něco smrdělo? Jakoby to byla sebechvála dobře promíchaná s přehnaným sebeobdivováním. Nezkusí někdo z Vás sesadit tomuto hrdopýškovi korunku? Určitě by si to zasloužil…)
13
Motto 1: Počítače jsou elektronické stroje určené k vykonávání práce, která by bez jejich existence ani nevznikla Motto 2: Počítač, není blbej, jen obsluha ! Motto 3: Počítač je jen rychlej blbec ! „Program provedl neplatnou operaci, bude ukončen!“ výsměšně na mne bliká z monitoru. Šmarjá, co teď ? Rozepsanej dopis na 4 stránky a teď se ta zatracená mašina kousne a já kráva si to neukládala, co mám dělat? Jít za správcem sítě? To zrovna, zase budu za blbce a stejně mi nepomůže, když se ptám na věci co mi nejdou, tváří se jako by polykal medůzu a udělá fik- mik a jestli je to jasný. No jasný to je, ale asi jen jemu, já jsem ani nestíhala sledovat pohyb tý šipečka po monitoru. Takže mi to rači jasný bejt musí, odkejvu to, jako že jo, abych nevypadala, jako totál tupec a jdu se rači zeptat kolegyň které jsou na tom stejně jako já, hrdá absolventka školení Z1, to znamená, že mám certifikát na to, že umím zapnout počítač. Ať chcem či nechcem, computery či PC neboli česky počítače se nám vpasovaly do života s takovou brutalitou a neurvalostí, že, kdo chvíli otálel se vzděláváním, se v oblasti obsluhy těchto strojů, je pomalu odsouzen do role nájemného potulného popeláře či vykradače hrobek. V ostatních profesích je bohužel (pokud nechcete celý život kopat za reprezentaci SPT Telecom) znalost práce na PC absolutní nezbytnost. Jen se podívejte na nabídky pracovních míst, pokud se nejedná o úzkoprofilové zedníky, tak skoro v každém inzerátu chtějí řidičský průkaz a znalost práce na PC. Nedá mi to nepozastavit se nad tím že věc, která by měla patřit mezi samozřejmé požadavky základní gramotnosti je stále takřka (mezi střední generací) výjimkou. Kdo za to může? Ani moc dlouho přemýšlet nemusím a už ukazuji viníka - komunisti, ti můžou za všechno. Ostatně tchán je na kandelábry věší už hezkých pár desetiletí, nojo jenže komančové pustili pádla a opustili parlamentní raft už před dobrejma 13 rokama a stále nic moc. Přesto počátek našich vzdělávacích trablů je tady. Dík trvalému přehlížení existence výpočetní techniky (a potřeb výuky její obsluhy) se první počítače dostávaly do škol až v polovině 80tých let, určitě si mladší z nás vzpomenou, jak „pracovali“ na střední škole s nezapomenutelným českým výrobkem IQ 151 mezi informatiky přezdívaným jako Odporový ohřívač vody. Toto první setkání nás mladší poznamenalo na dlouhou dobu, mnozí se za pomoci psychoanalitiků léčí dodnes. Ti starší dostudovali bez kalkulačky i vysokou. A jsou na to právem hrdí, ale dnes ? Po převratu v 89- tém se začaly první počítače trousit i do základních škol. Bohužel moc pomalu, jejich hlavním nepřítelem je okřídlené - „nejsou prachy!“ Mnozí ředitelé vybavovali své školy tak, že školu zadlužili na několik let dopředu a nebýt benevolentních (laxních) úřadů, šla by řada z nich, za snahu zlepšit stav počítačové gramotnosti, bručet. Takže na pokrokových školách se zařadilo pár počítačů do výuky, ale většinou to vypadalo tak, že žáci toho uměli víc než učitel, čímž vůbec netvrdím, že dnes je tomu jinak. A co učitelé? Starší nad tím mávli tlapou, nás se to netýká, do důchodu to máme za pár, to je spíš pro vás mladé. Je to pravda? Ano i ne. Co neznám, toho se bojím, čeho se bojím, to nepoužívám a zavrhuju a jako učitel svým postojem mnohdy i nevědomky odrazuju i žáky od seznamování se s výpočetní technikou. 14
Takže za přispění spousty osvícených vědátorů vznikla spousta školení a vzdělávacích kurzů, na které jsme byli všemožně přihlašováni a které jsme se 110% úspěšností absolvovali. Poslední z tohoto procesu bylo školení Z1, pohrobek to nechvalně známého projektu INDOŠ neboli Základní vzdělání pro učitele. Na základě zkušeností z několika těchto akcí, mohu prohlásit, že ten , kdo jde na školení a očekává univerzální návod typu – „zmáčkni tohle a ono to udělá tohle,“ ten asi umře v nevědomosti. Ten, kdo chce s počítačem pracovat na minimální úrovni, musí opravdu obětovat mnoho času, aby zvládl vše, co se od něj požadováno a co taková plnohodnotná komunikace s tím rychlým blbcem vyžaduje. Školení vám může pouze pomoci v nastartování procesu sebevzdělání z větší části (92,3%) si musíme pomoci sami. Bádat a zkoumat, to je náš hlavní úkol a nebát se, že něco zničím, ono to asi jinak nejde. Pravda, pro nás je spíš typický tento přístup. „Sakra, co to dělá, že to nic nedělá?, Já jsem to rozbila! Sakra, kolik, že ta mašina stála? 40 000! No potěš! Viděl mne někdo? Ne, rychle pryč na chodbu a předstírat dozor, ať si správce zavolá někdo jinej! Ježíšmarjá, už se toho ani nedotknu! Vona mi mamka říkala, že když něco neumím ať se do toho ne.. A sakra támhle jde ten šílenec rozcuchanej, v ruce kleště, dráty, čučí do papírku a něco si mumlá. Nasadit úsměv, zvesela promluvit, nedej na krhavej pohled štvanýho zvířete a kruhy pod očima a řekni: „Hele, nějak nám nejde počítač !“ A jak dlouho bude chtít vědět, co mám říct? No asi tejden….. Jak to smysluplně ukončit, drazí uživatelé komunikačních technologií? Jednoduše – počítačů se nezbavíme, je jich na nás moc (na týhle škole víc než 50). Vyházet je z oken stojí spoustu práce, navíc spousta z nich je v suterénu. Je lepší si na ně zvyknout a zkusit si s nima porozumět a když se to povede i výuka bude veselejší a zábavnější, jen správce sítě bude mít kudrnatější vlasy.
Fybek
Hitlerovo "Vlčí doupě" (Wolfsschanze) Je 20. července roku 1944, nad celou Evropou bouří válka. Válčí se na několika frontách. Ve východním Prusku je do Hitlerova hlavního stanu zvaného - Vlčí doupě svolána porada velení OKW ( Oberkomando der Werhrmacht). Výjimečně je na ni přizván taky mladý důstojník šlechtického původu, plukovník Claus Schenk von Stauffenberg. Má referovat o stavu záložních jednotek. Jeho úkolem je, ale zahájení utajované operace Valkýra. Tato operace má ukončit 2.světovou válku - má usmrtit Vůdce Adolfa Hitlera. Hrabě von Stauffenberk ukládá kolem 15. hod. aktovku se spisy a s trhavinou pod dubový stůl v poradní místnosti a pod záminkou telefonního hovoru odchází z místnosti. Najednou zazní velký výbuch. Je již na cestě k letišti a daří se mu i odletět do Berlína. Atentát 15
se nepovedl (on o tom neví) a zahajuje spolu s ostatními spiklenci další kroky operace Valkýra. Věrní nacisté převratu zabrání. Ještě téhož dne je von Stauffenberk popraven desetičlennou popravčí četou je na dvoře bývalého ministerstva války v Berlíně. Za půl roku zde opět duněly výbuchy, Rudá armáda stála za dveřmi. Velitel ketřinské oblasti dostal od Hitlera rozkaz - bránit oblast do posledního muže. Zvolil jinou variantu - vše zničit. Všechny budovy byly zavezeny trhavinami a hromadně odpáleny. Dodnes se zde dochovaly mohutné trosky - což svědčí o tom, jak důmyslně byl bunkr postaven. Co to vlastně Vlčí doupě bylo? Byl to rozsáhlý komplex, který dnes leží na území Polské republiky. V době svého vzniku na území Německa v lesnaté oblasti Mazurských jezer. V jeden okamžik zde pracovalo naráz údajně 50 000 lidí (nuceně nasazených polských civilistů, zajatců i vězňů). Stavba probíhala od r. 1940 nepřetržitě až do ústupu Němců v lednu 1945. Hitler se svým štábem opustil doupě v r. 1944 (20. listopadu) a už se do něj nikdy nevrátil.
Jan Šimůnek
Jurij Alexejevič Gagarin Ruský kosmonaut, který jako první člověk obletěl v kosmické lodi Vostok 12.dubna 1961 za 1 hod., 48 min zemi. Narodil se 9.3.1934 v rodině kolchozníka ve vsi Krušino (Smolenská oblast). Po absolvování námi tak oblíbené základní školy nastoupil Jurij na metalurgickou průmku. Chtěl však létat, a tak byl po dokončení průmyslovky přijat do orenburgkého leteckého učiliště, které roku 1957 absolvoval jako vojenský stíhač, určený ke službě v ozbrojených silách SSSR. Při konkurzu kosmonautů byl vybrán i on – vždyť pocházel z elitního letiště, které kdysi vychovalo průkopníka reaktivní pilotáže Grigorije Bachčivandžiho. To už byl Gagarin ženat – v Orenburgu se seznámil se svou manželkou Valentinou Ivanovnou (tak bych se určitě chtěla jmenovat). Na podzim roku 1959 byl vybrán pro velice náročný výcvik kosmonauta. Sovětští kandidáti zahájili výcvik 15.března 1960. Při své práci kupodivu nikdy neztrácel klid a humor, poslední noc před startem mohutné rakety klidně spal.Poslední den se ještě rozhodovalo, jaký z možných kandidátů odstartuje. Nakonec jako první kosmonaut vstoupil do kosmické lodi právě Gagarin. V 9:07 hodin moskevského času raketa odstartovala, aby silou šesti motorů o výkonu milionů koní (14,7 kW) vynesla kabinu vážící 4725 kg na oběžnou dráhu. Během svého letu se kabina pohybovala ve vzdálenosti 175 km až do 302 km od zemského povrchu. První Gagarinova slova z paluby Vostoku, vznášejícího se nad Zemí, byla: „Jaká krása…!“ V 10:55 hodin přistála loď po obletu naší planety u vesnice Smelovky po letu dlouhém 48 000 km. Gagarin byl mimořádně povýšen na majora a jmenován velitelem výcviku kosmonautů. Moskvané připravili čerstvě jmenovanému majorovi triumfální ovace na Rudém náměstí. Při líčení dojmů z letu prohlásil: „Chci věnovat svůj život, svou práci, své myšlenky a city nové vědě, která se zabývá pronikáním do vesmíru. Chtěl bych letět na Venuši, spatřit, co se skrývá pod jejími oblaky, chtěl bych vidět Mars a přesvědčit se, jsou-li na něm kanály. Měsíc už není vzdáleným sousedem naší Země.Myslím si, že nebudeme tak dlouho čekat na let k Měsíci. Osud byl ale nelítostný. Havárie a smrt v troskách nadzvukového tryskového letadla, přervala Gagarinův život a zmařila jeho plány. Dnes víme, že by se letu k Marsu 16
pravděpodobně stejně nedožil, ale na Měsíc by se teoreticky dostat mohl. Po pádu železné opony se často probíralo, jestli Gagarinův let do vesmíru nebyl jen nahraná fraška a či brzký skon kosmonauta nesouvisí s utajováním této „pravdy.“ Ale to, že Jurij Alexejevič Gagarin byl a je jednou nejznámějších osobností lidských dějin, mu už nikdo neodpáře. Zajímavost: Gagarin vykonal nejkratší let vesmírem dlouhý 108 minut.Takto krátký let už nezopakoval žádný kosmonaut.
Aneta Výsledky soutěže „Uhodni
pranostiku !“
Nikdo neuhodl, a to jsme dali jednu z nelehčích pranostik k lednu. Pranostika, vyobrazená na obálce minulého čísla, tedy zněla: „Tři králové nosí vodu na pole!“ Jelikož nejste tak zběhlí ve znalosti pranostik, dáváme vám ještě lehčí úkol, a tak uhodněte, kterou pranostiku vyobrazila naše ilustrátorka na obálku tohoto čísla. Vítěz bude mít příští číslo zdarma.
Fybek Toto číslo připravili: Autoři článků: Obrázek na obálce: Grafická úprava: Jazyková korekce: Obrázky:
Aneta Jelínková, Kateřina Bratršovská, Jana Fišerová, Petr Horčička, Kamila Šnajdrová, Jan Šimůnek, Zuzana Pecenová, Jakub Hajný Lenka Bachtíková Fybek s.r.o. Petr Horčička Clipart, Fybek, O.P. Zdeňka Švarce
Mrkněte se i na internet: http://www.zskomtu.cz/krouzky/casak/casky.html
17
