LVIN. Královské. Sny "^:: H

ADOLFA HEYDUKA LVIN.

Sny Královské "^::€

PG 5038 H48 1900

P lir chase d

for the

LIBRARY of the

UNIVERSITY OF TORONTO fro)ii

the

KATHLEEN MADILL BEQUEST

SPISY

Adolfa Heyduka LVIII.

SNY KRÁLOVSKÉ.

NAKLADATELSTVÍ

J.

OTTO, SPOLENOST V PRAZE,

S R. O.

ADOLF HEYDUK:

SNY KRÁLOVSKÉ, Z

CYKLUS VÝPRAVNÝCH BÁSNI DOB KRÁLE ZIKMUNDA LHÁE.

KNIHA DRUHA.

NAKLADATELSTVÍ

J.

OTTO, SPOLENOST V PRAZE.

S R. O.

Vešktrá práva vyhrazena. Copyrigth by

J.

Otto, Prague 1920.

•^

V

I i3G3

112B740

TISKEM »UNIH« V PRAZE.

XVIII.

NA VÝŠINÁCH VALHAUSENSKÝCH. Lká nad

bou

Kostnicí

erná

noc,

tepe v boky hor

a ídí hlasem divokými

vztek

vtr,

Vstal

s

spor a vzdor.

meluzinou severák,

a ze skal létly ven,

k nim sopt i

hnvem

pikvapil

vichor rozkácen.

Byl

vrchu dospl prosince,

a teskutý byl mráz, sníh pokryl cestu nchostnou i

strmých vrch

Jen na Jezee ztich'

to

dsný

pukléem

le nitrem

sráz.

Bodamském

vtr si

kvl;

skrylo

hru,

mu

chvl.

strach

Ztich'

kó

na mžik vichor,

zase kídla zdvih'

plá

a na údolnou

a

onml,

—

strá

hustý sypal sníh.

se

Vše v tsný skryla stíbrohlav ta vlok skvoucí bl, i

jí

kovin nejoutlejší prut vrchovat ml.

Mráz

pálí,

nebi tmí se tvá,

vtru smích hrot metá napoád

a supný víc z

vln vzduchu perejných.

Tu ve chrám vysoký, tam v chýš dech

vtr snhy

a do strže, jak

svál,

bysten hvzd

je se skal sesypal.

I

vzlyká vichor stále víc

a vyje rozzuen, že blízký chví se v základech hrad starý Gottlieben.

Mhla ruce má a ze skal jde

i

i

nohy má, mlak,

msíc okem ztrnulým zí jako vlkodlak.

a

—

Král v msto horských na knžský jede snm,

svah

níž

na pleci královský má pláš, le lotík skryt je v nm.

—

píd

S ti a i

pokryl cestu sníh

kom

v cestu leh', mrzli jezdci u vozv

a paní ve vozech.

Vše král

hnvá

se. ,,Pro nutí nás v také noci mít?

Zdaž o den-li se opozdí, na kdo zanevít?

smí

Smí pohnvat

i nkdo

se kardinál,

jiný as?

Což mní, že v troub zmrzne páv a v džbánech vyschne kvas?"

,,Ne," ,,Aj,

vece druh,

,,le slovo dal

to od dávných

let

jde slova svého ponejprv

lhá

lhám

dodržet!"

,,Pst! Ztiš se

pec a neml

nechvastej!"

,,Ej,

kdož by

v

chumelici celou noc

té

mám

toho

práv

zlost,

dost!

—

.

opt

Viz,

k

vázne

vz!

i

.

.

•"

A

vru, nelze vped. ím vozný namáhal se

snhem

tím více

víc,

bed'.

Skryt v kožišinách volá

,,Že konl" Komo trh' a do závje cesty blíž i

3

vz

králem

Král v

hnvu

vem

,,Eh,

ped

zde,

z

vozu

leze ven:

vás všecky ert, Kostnicí zlomit vaz

kon! mžeš, .

.

,,Kdo

."

žert!

Dali. Vsedl

se

a družinu

jí

na:

mnou je,

Talove, však

ty,

—

se zvrh'.

byl hanebný by

Chci

král:

paní bud

s

ve.

Já za pláš krzno zamním a zapiji svj strach

tím zlatem, jež mi darem dal

mj

vrný

Hej,

sluzi,

A

sluha

„A

Bacharach.

spravte cestu hned!"

bží zpt

.

.

Rudolfcelští, kde kdo jest,

jdou cestu proházet!"

A komo Zikmund s

ním pán

i

klusal dál,

zve,

chlap se

jen Kropidlo, ctný veleknz,

vždy vtipný hovor Král

v

dumá

snm

.

.

.

kroí

ve.

Zítra ponejprv

bu

—

bud

co

a vínem plane obliej,

a pýchou hoí hru.

A ader

plápolavý dech

zápach jižních vín mu vzrstá jíním na vousech

i

i

I

krajích kožišin.

—

kráí prvod za králem,

—

Již zniká strmost hor,

a mstských vží temný rys

ní

výše nad obzor.

Tu ješt jednou ze dvou svj skály šíí bok,

stran

a nutí dráby úžlabím

vped po dvou

Pl ety

vped,

jít

co krok.

pl

kráí vzad

v tom králv vzpial se o, i ehce, frká, nechce dál, všem na píko.

hnvm

,,Sem," volá Zikmund,

Kdož

slyší

pomoc!

,,na

povel ten?

Jak propad' by se jeho sám je, opuštn!

lid,

král

K

kles',

le chví

povelem

ni z

tch

Nech J3

o

však bodnut vzpial

S3 jako

list,

ni ostruhou

pí

nechce míst.

uzdou škube zlostný

král,

marný každý hnv;

výš ze sobolin hlavu vznes' a hle! ký divný zjev?

Zí

obrovitou postat

jež

ped ním

vzrostla

král,

v

ráz,

až po pás temný splývá vous,

až po ramena vlas.

eských král korunou v pl skrývá ela vráš, a zvolna rozestírá v ší Viz,

svj

zlatohlavý pláš.

To posta otce Karla jest! Tak zel ho v onen den, když oželen a oplakán byl v rakev uložen.

se

A

Karel k Zikmundovi dl:

jsem v tvém srdci et*, se, milý syiiu mj,

,,Lest

vra

vra,

pravdu ubíjet!"

jdeš

A

zase

v šíku šinul pláš

a zakryl ,,Vra,

bd

soutse:

vra

Vra, vra

tch než ti

z toho, co sít chceš,

se;

hrozných vzejde že!

se,

udus zárodek

nedozírných z

kvt in

v adra skane

Jdeš, abys

svtu

bd, krvavých jed.

zjednal mír,

le zjednáš svár a a bude v

vel podráždných Jdeš,

boj,

echách každá

ves

roj.

abys utkal ducha vzlet

a zniil myslí ruch a potel ty, jež k zídlu

pravd slunných

Jdeš

ve

vný Bh.

Husa vraždit ped svtem,

bys velikým byl jmín, le trpaslíkem budeš jtn, až padneš hrobu v klín.

Chceš žoldákovi prodat zem, by nkdy jeho rod jak had

svým zubem jedovým

íš eskou v srdce bod'. Jdeš plýtvat zemí bohatstvím, býti všem,

cht v obdiv

památkách

a budeš v lidstva

smšným

jen

Ó vra

kejklíem!

hrd k

se,

právu

než vzejde pomsty den je

vlno v

mít

Bu

i

Kostnici;

vlky jeden plen?

s

stoj,

—

chceš .

.

Na

spásy duše pamtliv! taký chvat a spch?

est

tvoje shoí

uprosted

Ó vra

.

plamenem

vlk tch!

se,

vra

a neváhej,

je blud, co

vírou máš;

vždy

božím vnuknutím,

neiií

co rayslil satanáš!"

I strne

Zikmund, chví

,,NaG ty zde, bys

zde

pro

pánem

m

já jsem

konal bych

ti

se hlas: lek',

sám a sám,

vdk?

Jsem statenjší dálná Uher íš

tebe,

vž;

i'

mým

chvje

pod žezlem,

se dnes

zda ty mi bránit smíš?

Ty's cárstvi v jiné ruce dal,

mn

podružnou jen zem, jsem se vznes', byl mi otimem!

já vlastní silou ty's

Ov

žití jsi

chy vle

mne

mojí

oloupil,

lev,

i

mám

tvj Václav jest! já snad tvou míchu a tvou krev?

Mn pro

papež požehnání dal; ty zde o mne dbáš?

Na

staeckých mi planých rad?

Svou hlavu

„Ty

mám

i

vzdoruješ mi?

.

.

.

páž!"

Bda, vz,

že vlastní sbíjíš kíž;

tím, na snmu co vykonáš, svou spásu utratíš!

—

,,Pry, nestarej se o

Tys pežil

má tys

mj

vjezd!

se, jdi spát,

budoucnost je plna hvzd, v noc už vnou pa!

Chci

a

žíti

Co

víc, to

pouhý

žert

hlupc planý klam;

ped úmrtím den posmrtných ti dám!

za jeden sto

A

knží? Nutno mi

jich,

vz,

tys také jimi stál,

svtlu ukryje se hích, když na dáš pluviál!

lip

m, z cesty meem svým

Tož, nech

a

ne-li,

se

mi kli.

tvou hrudí cestu nejkratší si k cíli proklestím.

mj

Pryl

než povalí

t kl"

kon

v ledví bod', však dvakrát výše vzrostl ,,Mám zniit vlastní rod?"

a

,,Zni, mžeš-lil"

Tvj

život

a posledním

v

—

zjev:

,,Nuž, proklet budí

zbo, pohledem

nic se

mým

v své duše hloubi hoi

Ho

srdcem, tlem* stydni v led,

tch

hor mi nesmíš ven, než v peklo jen. Stj!" Zikmund vzkik' z

a stál jak pimrazen.

A i

Karel rozvil šedý pláš

do výše ho zdvih',

záhybv

a rázem z jeho se

hustý sypal sníh.

A

rozvinul

zas a zas,

jej

až jako hrozný drak skal

nad vrchy

se kolébal

dsný

syt zhoubou

mrak.

A

horstva vrchol, horstva

je

snhu

dl

pln a pln,

a nebe jest jak oceán,

le olovných

vln.

Vše za váto; vždy hrznjším je

snžné boue

chvat,

snad chce ten pízrak v ší svt všechen zasypat.

Kol všude závj, sníh a a

Zikmund

me stál

nechtl v cest

nemž z

stál

sníh,

.

.

Karlv

.

a stál

,

.

Až po pás zavát jezdcv o, král

k

bokm

v snhu

kol slyšet šupot

a

ko

sluh teskný kik. 15

v dál

dál;

pochvy

—

i

znik',

jen

zjev

Vnit hoí Zikmund plamenem, le zevn na led ztuh', a na hrob jeho výš a výš sníh Karlv sype duch,

Sníh

z

plášt, z

hnvných oi však

žár synu do útrob,

obemk tsný hrob!

král cítí jen, že

zde navždy

Ven dobývá

se

a

loži,

—

tžce hlavu

vznes'

div zaúpl.

,,Ó

dsný

sen!

Sem plnou

Pl a

nelze ven,

snhu tkvl

jak balvan v vzdech' v

—

jej

íše

dímal

Vším, co

Ten mráz, ten

dejte íš!

pil,

pl

jako

již

.

." .

na zem

lil,

spíš.

dá\Tio

zapomnl,

be

po hrdlo až a jiný v hru se provalil jeho ved. snem zas

—

in

D D D

žár!

XIX.

v KOSTNICI. oen na novo v hru královskou sím erných muk;

vrh'

zvuk hlásný zvon kostnických zní v lidstva shon a hluk. Je plno vlajek i

znak na

na vžích

vratech

a hostí tolik odevšad,

tsno v msta zdech.

že

Kol oken dom zdobených s kyprou chvojí svit, a s pochodovým pomíšen svc vonných matný kmit.

ves

Z všech

dée

se

dveí veškerých

i dálku rozvlnn píboj lidských hlav.

a v ší je

ulic, z

pestrý dav,

Sny královské.

11.

Kam zamí

ten valný proud,

vše rázem bére v plen;

a smolnic

rudým plamenem

chce noc se

A

zmnit v

den.

tisícerým plápolem

vzmáhá

jisker déš, nebe kaboní se mrak na blázn hluk a teš.

se

le

s

Co v Kostnici dnes, tu vše

spchá

sto tisíc

a

tam

králi vstíc:

rab

úslužných,

sto tisíc záletnic.

V

mstský biic volá lid: jezdcm tem: prvním to dvma konšelm ten

,,Chci volnost

s

Hans Hagnem, rychtáem.

Tu vystrojených kupc dav, tam etný rolník tíh' a tlupy sndých kejklív i

A a i

žák

žebra vých.

hudebník,

kucha

taneník ad, zlodj a nevstek

sem pišlých odevšad.

—

v

hluk zvon, v trub a kotl jezdc ryný pych žert drsných vojín se dral a kupných paní smích.

vír

i

Za shlukem prostých jde šatem i

rzný

mšanv

cech,

šlechta s péry na

apkách

a zlatem na šatech.

mstský

I

na pyšné s

senát vyzdoben

oe se,

ním bcrlonoš

i

štítonoš

a konsul naposled.

—

Tak rozmazlený Zikmund do

msta

kol

nho

kr.il

vjíždí dnes,

pestrá ústrojnost

a lesklých kopí

les.

Hle, pavezníkíiv,

panošv

lukostelcv sbor, jak v msto by jej pojednou

i

sme bouný

sever s hor.

Všech v poslcd íšských volencv jel

císa strachem blcd,

le ve svém šat nádherném jak pyšný páv

si

ve.

v

žas zevlujících

zástupv

se všecek zlatem skvl,

a rudé vlasy, rudý vous

váním vtru chvl.

se

Byl v tsný

odn

kabátec

a vyšší jezdc všech,

ml

nohy v rudých stevících

a v zlatých stemenech.

Na hlav

ml

baret

s

korunkou

bílým pérem v ped,

s

a vlnícím se národem jak bouným moem

K

be.

v nádherných byl abrakách,

až k zemi byl jich schyl,

a zlatý povrch erným jen vped orlem zdoben byl.

Ped

hlavní

Zikmund

jede chrám,

kde etný lidstva dav

vždy vtším roste pívalem na vzduté

V

nm

moe

hlav.

jako ostrov kvtnatý

tlum skvostný knžstva vzrost, že neví,

má

kamo hledt dív

lidská

zvdavost.

Viz kardinálv,

opatv

íz dlouhých vlený

kraj

nach na pláštích a na kápích mdle žlutý hranostaj.

A prosted knží papež sám

.

.

.

Klid na tvái a mír

—

le vyUianý

—a

kolem stráž

a dvorský kavalír.

Pod baldachýnem íšský vstíc králi nesen

slcvost

jest,

a kdo ho nesou, vznešených je

íšských hrabat

Ursini z

šest,

vjí mohutný

per pštrosích shýbal níž,

Jan

z

Ulmu

klobouk nes'

bílý

a Monfort zlatý kíž.

A

všude, v

ped

i

po stranách

ambry dech, jako sivý obláek

se šíí

a

se snáší

k hlavám všech.

Zi Zikmund

ješitností zpit

ten pestrý oa

a

s

kon

ne král,

pvab

—

stoupá pekonán

le

íma

rab.

Svou hlavu nízko

uklonil,

a schýlil se a klek',

by líbal stevíc papežv i plášt okraj ck.

Hrd usmívá a

by žehnal a hluk a

A k

papež Jan

se

vážn ruku

zdvih',

panstvu, všem -

králi,

chomol

zemi klesá,

ztich".

davem

s

dav,

jak první klesl král, jen jeden papežovi blíž se nesklonil a stál.

Byl prostou ízou

piodn

a v krásné tvái bled

a na papeže upíral

svj jasn záný

Pes a

hled.

prsa štíhlé ruce dal

rst

se zdál

vždy výš,

a papež volá: ,,Pro ty hlavy neskloníš?

as,

Když

již

chci,

všickni klekli,

abys také

mluv,

zde jsou

klek',

jsem hlava církve, zemí všech, jsem Kristv námstek.

Kdos ty?..." ,,Syn lovka jsem, vz, uit lid,

jenž pišel

jak druh

má druha

milovat

a hledat duše klid.

Ty hnv záš a

a

vný

já

a pomstu pinášíš svár a spor,

mu

život jsem

ty neseš smrt a

nes*,

moi

Já mrtvé z hrobu kísil jsem prostil pout, a

vzn

ty hranici však picházíš

mým

um

Aj, Kristus

jsi-li,

pry, prchni,

vky

jsi

podžehnoutl"

zabloudils,

skryj se

zastínn,

te

v hrob; já

jsem spásou nových dob!

i

mám,

jak tys byl uinil,

snad usmrtit se dát? Ml's dív, než kižoval jej

Je

nový svta

jdi,

t

lid,

dát kižovat!

ty

bh

a ád,

proroku, jdi spát,

mj

tys tesa jen, nad krále však vyšší majestát.

23

Sklo aspo

lidu

píkladem

své hlavy, nedli, spš,

a

a po druhé

s

dtkou

již

mi v cestu nepijdeš!"

Le

Kristus

vážn ruku

vznes

vz, ten není ueníkem mým, le Hus, ten chudý knz!

a hlásal: ,,Lide,

Hle

pýchu papežskou, viz

ša.t,

zrak smilný, zlostný škleb!

Ten víno v mou a v tlo

mé tvj

že

mní

krev

chléb?

Pry, knžel satanem

spíš,

jsi

jímž lidské ctnosti mrou,

nech pluviálem zdoben

jsi

a trojí korunou!"

Pak na krále se obrátil: ním jsi stejný druh,

,,Ty s

však nkdy oba odsoudí duch pravdy vás a Bh!"

A

zase rukou pokynul

a zmizel

však se

zrakm

zem

všech;

náhle potikrát

chvla v základech.

Shluk koní plaše zavíil a jezdce na

zem

svrh',

a kde kdo mohl, skryl se vas, a kde kdo mohl, prch'.

Spad' papež z lektik, doznl zvon, lid na vše strany tíh", strach

pKerný ho

po temných

hnal a rval

ulicích.

Král Zikmund zdšen v pláš se skryl a na

útk

se dal,

až u hradních zdí klášterních

pi jezee

blíž

stál.

Tma vkol; z jedné cely jen mdle svitá lampy jas, tam jist svtec v modlitbách: ,,

Vpus, svtce,

A

klepe ...

,,Již,

m

a spas!"

Z koby volá kdos:

Zikmunde,

se ztiš,

dm jen

oteven ti dokoán, vejdi, odponiž!"

Král vešel; vstíc a vece: i

,,

Poklid

vze mž' t

mu

kráí Hus

mj, pohostit,

zde zla se nelekej!

—

A nelekej se tchto pout, v nichž hynu ukován, kámen tebe

ni

A

nepostraš,

mi dán.

jenž za lože

nelekej se

koby mé!

pes tu oken miíž, pes hroznou kletbu papežskou I

jest

Hospodin mi

blíž.

Pout tíhu v kvtný úvinek mi promnil tch dnv a tvrdý kámen pod hlavou v klín jemný andlv.

V

klid bolest zmírnil velikou,

mír v úzkost

ader

slal,

mnich, chléb už plesnivý, jím manou se mi stal. dar

On eky vodu

bahnitou

u vína zmnil zdroj, když dl: v poutech vítzem

Bu

a za

Je

mne

bojuj boj.

Jeho posel druhem

a lékaem ho on chodívá

mám,

m

posilnit

k zlým soudu hodinám.

mým

Vždy picházívá návštvou, když hru mi seve žal a v duši mdlé a sklíené stesk kídla rozepial.

Nuž odpoi!" I le zachvl se a

sedl král,

žas

.

.

.

Kdos velký náhle v kobe jímž pešlo šero v jas.

A náruí

stál,

když rozevel,

a k Husovi

šel blíž,

byl jako plamenitý

ke

a jako slunný kíž.

Tich mistra k srdci pivinul a v elo celoval,

le nezel zjevu toho Hus, zel pouze plachý

Zel vtším než i

ped

král.

Krista noci té

tím v

árný den

vznešenjším, jasnjším

—

a v žaíný dal se sten.

I

chvl

se,

na kolena pad'

a rukou zakryl tvá;

vždy

me

jako bitkých v prs vnikala mu zá. 27

proud

A

Kristus králi pohrozil

a jak se zjevil, znik';

jak osyka se Zikmund

plá

a dal se v

chvl

a vzlyk'.

pomoz, svtce, zažehnej bra mne, chrafi!"

,,Ó

žár prsou;

A

mistr

jsme

Jen

dí:

lidé;

,,Bh

zkouší nás,

vsta!

králi

ped Bohem kle Boha

,,Ty z

na nohou."

máš,

sílu

Jím lidstvu poslán jsi, o vím! na smrt dáš!" ,, A pec

m

,,T a

Bh

zradím-li,

m

štvi

tam

zni

mj

.

.

."

rod

a sem,

hrud mi udusej msty žhavým kopytem!

"í^bs pekel

Ne, pisahám!

.

,

."

Bdl,

schoulil se

jak vlk, když lapen v klec,

zrak vyteštil a zaúpl:

pec!"

,,A já

ho

Chy

strážce svého za vousy;

však ten

zradil

se

hrd

meem

vzpial

taseným do vyschlé ruky al. a krále

28

vzkikl Zikmund rozvzteklen sluha pišel v sál, u dveí, jež byl vj^áil, I

,

.

Když

jat

mdlobou

ležel král.

Skob tžkých tupým železem je

poranna

páž,

a do ložnice nesla jej

zpt

polekaná stráž.

Z pod neht vytryskla mu v rty zaal vetchý chrup — spal obvázán; smi tygr zas

zpt v

život nes'

svj

Dna

lup.

krev,

XX.

PLNONÍ. L)óm kostnický

je

vyzdoben,

jak nikdy nebyl snad, lid

na

pbioní nádhernou

se sbíhá odevšad.

Sta knží

spchá v chrámu knz,

lod,

jen jeden nesmí

by duší

vdkem

znienou

vzle zbožn do

nebes.

Jen k vratm smí; jest pouty spiat a po boku má stráž, zrak k hvzdám hledí, chví se hlas; ,,Ó pane,

Mn

ote

náš!

bránno v Tvou

nuž, zde

nech

s

m

slyšet

kacíi

m

zatratil

Tvé lásky prodava." 30

jíti

ra,

síií,

A na ze chladnou tiskne v níž hárá krve svod

—

leb,

v tom zaznl zvon, že zapoal té chvíle boží hod.

Sty vonných svtel rozjasnn

chrámu hrdý týn,

je

trn skvostný pi oltái

jest

a nad ním baldachýTi.

Pod ásným je perla

to

jeho

prohybem

krásných žen

—

císaova vnadná druž

jak v podzim skiiiný dea.

Kol trnu dvoan uhoštn i

panstva

etný

sbor

a lidstvu sotva staí lod

a

mnichm

sotva chór.

Na

stupních celský

Sas

s

meem

s

jablkem,

opodál

a norimberský purkrabí

mu

poblíž s žezlem stál.

Mši o phioní vánoní sám papež slouží Jan a proti trnu nádherný je

stan

mu

zbudován.

—

Vše bílý hedbáv ven a ven a zlato každý šev, jen

stup

jak žhavá

skvostný koberec

hoí

krev.

Zpv

slavný zvuí

jde s

Janem knží shon

a s nimi v

ad

.

.

.

Ped

oltá

poslední

král jako diákon.

Na hlav císaský má

skvost,

le jinak knžský šat, vždy stupn, na nž papež jde v úct zulíbat.

stoup'

Le

vždy, když obrací se Jan, v oích plá mu zá; vždy vidí, že se usmívá Jan v jeho paní tvá. zlá

—

Hrd Zikmund

rozhlíží se kol

do všechnch dómu stran, dnes bude zpívat, jako

kdys v

Sal jej

pl

ím Karloman.

—

missál první kanovník,

druhý v ruce

vzal,

a tetí listy obrátil a tvrtý ukázal.

pozel v knihu Zikmund král

I

a ruce

chtl i

vzhru zve, bdal vázne a zble.

lekl se

,,ti," káže papež, „jak

ti

A

vyšel od císae hlas

A

král se

jsi

—

chtl,

svatých míst:

z laiihy

le

hlas

zpívat,

chvl jak

znova papež

.

.

."

list.

rozlíázal:

,,Nuž ti!" Král vzdech' a pl: „I vyšel od císae klam! ..."

a v odvet smích

mu

znl.

,,Ne ne, ta slova jiná jsou!"

a znova

te

jak zhlí:

vyšla od císae lest

,,I

a v smích se dal zas

.'' .

.

lid.

Však nedbá smíchu Zikmund král a nedbá smíchu Jan, je

peteno

a doteno,

a stranou missál dán.

Dál

obad konán

jak

ádem

me

veškej^ea,

zjednán byl:

íšský kladen na oltá, by Jan ho posvtil.

Sny královské

II

I posvtil a vzhru vznes' však jaký strašný zjev,

—

hrot lesklý rudne pojednou

a

s

A

hrotu kane krevl

k císaovi Jan: íšský me, on svtské moci symbolem a svcen v každou sei" zas dí

,,Zde vezmi

,,Ne,ne!"

kik Zikmund,

,,Což na tom,

,,viztenhrct!

jenom be,

všem, kdo by stíhat chtli nás,

na zpupné lebky

A

mí"

Zikmund do ruky vzal

me

a nad hlavou jím máv': ,,

Zdráv papež Jan!" a papež ty bu, králi, zdrávi

zas:

,,I

—

Haj církve mne však pedevším kahanu smrtí pla, nech zhyne vše, jen ty a já když budem panovat!"

A

zase kolem smích a hluk

všem zbožným na výds: ,,To že je císa s papežem? Pry, pry; to s katem bsí

Což není, kdo by zbavil nás tch hrozných pátel dvou, již místo v nebe do pekel svt k hrze zavlekou?"

V tom i

ztichl

a jásal

vchází

knz,

jenž venku stál;

varhan tón lid:

,,Pán slyšel nás,

to mistr náš, to on!"

A

hlel

Hus kráí lidstvem vped,

kde kadidla

je

hlas bolestí je

le

mrak, rozechvn,

hnvem hoí

zrak.

,,Pry!" volá na papeže, ,,pry,

k modlitb kde Pry!" ke králi dí, lid

klek'!

,,i zde trh

a hampeis nevstek?

Snad vámi spoután jsem proto venku

etzem

stál,

bych nezel, co chce vykonat papež a bs král?

bs

,,Nepjdem!" dl Jan, le . ." v ob ruce vzal a vzteklým skokem dol sbh'

Pry!

.

me

a zlícen v mistra al. 33

král

Hus

le sotva dopadem

kles',

dlažby dotkla

se

muž mraný

leb,

pdjr vyskoil

z

a v rukou svíral cep.

na Zikmunda útoil, — v ráz ho rozpoltil; le z každé piile tu i tam

A

král

—

div!

nový cepa

—

byl.

Král znova see do obou jat strachem, zlostí zpit,

ím

le

víc poltí jich, tím víc

množí

se

ím

cepy

s

lid.

víc je králem poltných,

tím cepník víc v

ráz,

jak v rozboueném

moi

vln,

jimž Ixíkou skabiá hráz.

A

jest jich stále víc a víc

jak

pohnvaných vel,

oí

a z jejich

srší

a

mrana

I

chábne, slábne s

,,Ký ,,Ne jen

blesk

jdou z jich el.

ábel

vás-

neera

král:

sem snes'?"

ábel, vz, le vzdor a hnv; Husa mstíme, vzí 36

S tvým meem zdárn cep dovede se bít ..." ,,Já

srubám všecky!" kií

a znova v

,,Hej,

Kdo

lid

a

línz

.

.

."

vydšený diákon i

sluha z

kardinál.

i

chrámu

mnichm

lid

král

bít.

pomozte, vy vrní vzad!

Prch komorník i

chce

za králem však stál?

Prch.' i

napoád

konvod prch,

režné cingulum

kolem krku zdrh.

Tu pohozen je pluviál, tam ornát, kalich, kíž; kdo z laiží, z panstva v cepem ztepán již.

—

je

Vždy Husit v jich stedu však v jeho

je víc

chrám

a víc,

král jak kat, plece,

v jeho

cep buší odevšad.

Pad', svíjí se a vzpírá

se,

le vstát mu nedá hnát a proudem krve rudých kryt všechen majestát.

37

vln

hru

zbyl,

Skvost koruny

roztíštn,

je

ran množstvím kryta leb;

pl

diákona, cáre

sbil

okovaný

„Ó pomozte

pl

—

cep.

mi!" sténá král

tvá

a zohavená

u víru boje divokém zpt hledí na oltá

m

,,Zbav, Jene, zbav

lo chrámu i zaven v

plna ní

píšer tch,

jich,

mám

odplavat

na krve peejích?

Kde

jsi,

kde

di Jan, ,,jen

kde v

kr\'i

jsi?"

,,Aj,

pohle

dobe

sem,

tone plná lo,

jsem posud pirátem!"

Král hlavu

zvd

a

vydšen

zel trn svj a svj v

nm

ženu jeho

s

stan,

úsmvem

kol pasu bére Jan.

A pivíjí si k adrm blíž kvt bujných paní vnad a libá v ohnivou ji tvá, jak Evu líbal had. 38

skryt,

,,Ó smilníku,"

t

kik

král,

zde

,,i

podjal pekla žár?

což nejsi k

híchu

sešlý juž

a vysílen a stár?

Spš, nevdný, spš na pomoc, !" než zhynu utepán .

.

.

,,Kdo prchl, vyhrál, já jsem zdráv, chrání mocný pán."

m

Když Zikmund znova hlavu zve, hrzou jat; byl zel, jak nad trnem sám satanáš kik',

noc kídel rozestel.

A

volal satan: ,,Jan je skryt,

dnes pro tebe jsem

šel,

pak pijde

A áblv

on'

.

,

."

zrak

sty jisker zasršel.

,,Jcj

chráním ješt, tys už

kik,

rud

vzplál a zhas

trn

sesul se a s

král

Zikmund

.

.

mj!" .

—

trnem chrám

procit zas.

Vzdech', na lékae zavolal:

,Zde

—

.

uti mi tu krevl"

,,To není krev, jen

,,Tož

v neduhu mi 39

horký pot leví

.

.

.!"

Le

pod tou záclonou co

jest?"

„Nic, prázdno, viz a sud!" ,,Tak!

. . .

zas spár

Divno!

mu

.

.

," Ztich'

vryla v

D

hru.

a síinga

—

snv

XXI.

RŽE

CTNOSTI.

Laetare nedlní je den, lid zvdavosti pln se v tsných množí uLcích jak v

moi

píboj

vLi.

Byl ped svým domem

papež Jan

na lesklou brunu se, a knží sbor

prvodem

jej

v chrám svtce Jana

V i

šat obléká

biskup,

jej

klon

ve.

kardinál vaz,

a papež žehná nejdív šat,

pak kardinála

zas

Hle, nad císae papež Jan ve slavný církve den je

knžských šat nádherou

a pýchou vyzdoben.

Skvost kol

tiáry, jíž

amou

hlavu kryl,

vrhá zá,

a s berlou v ruce po stupních

Jan kráí

ped

oltá.

Zvon duní, zvuí hlahol trub, a víí kotl

hmot,

když svtí Kristv námstek dnes zlatou

rže

—

ctnost.

Chléb živý Krista v ruce vzal,

pak kalich vzhru vznes' s rží kouzelnou

a v posled je vzpínal

do nebes.

Je rže tlem

Kristovým,

a vonná u\'n!t tres, to jeho ducha líbeznost,

znak jeho božství

Aj,

—

jest.

komu darem podá

as

Jan vzácný klenot ten?.

.

.

Jen tomu, z knížat svtových kdo nejvíc šlecheten.

Hle!

V

se

král jak

a

keslo papežovi

blíž

stna bled

tup ped se upíral lstivý koky hled.

svj

42

Zda strádá žitim kostnický ?m i neduh, v hru mu pad' ?

i Husv vzdech a ech má na svdomí snad? Kdož se

ví!

.

stup

Hle, vyzdobený Jan

.

.

žal

kráí

má v pravé

níž,

ruce

rže

skvost

a v levé zlatý kiž.

I dává králi ctnosti znak Lid žasne: „Jaká vc? Zda smí se pyšnit darem tím tak podlý zlenilec? .

.

.

Zda není rouháním ten dar? Zlá, zlá to

samopa^!

Což dábl není blížencem ten Jan

Vždy

i

Zikmund náš?

král ten nejvíc klamal lid

a nejkrutji vlád' a nejvíc žlue v srdci kdy nejvíc ústy sla.

A i

nejvíce nás zubožil hntl, dáblem štván;

vždy a

ml,

zradil

ctí jen

Boha v nebesích

Vatikán!"

43

—

Le

zlaté

rže

žádostiv

byl dávno Zikmund král; tož klek' a štolu políbil i

asný

pluviál.

Co míti žádal, dosah.' dnes; chtl est, ne zlatý kvt, a proto slavným obadem dá rži církvi zpt.

Tak pokoí

vdk

se lidu

a ctností skvost má pec, což na tom, o tikrát-li víc Icb skloní zlotilec.

A

sklonil, bil se

a tváí k zemi

v prázdnou

lirud

kles',

když papež svátost velebnou nad hlavy lidu vznes'.

Pak zkroušen kráel jak vzácný

obad

z

chrámu ven,

chtl;

sám papež, první svta knz, v sláv uvádl.

jej

A

kvtných košíkv kvtných ruek svých

dítky z

a z

jim v cestu metly

s

úsmvem

déš poupat ržových.

—

Tak kráí mstem Zikmund by všem to pišlo v jev;

král,

—

i

rozléhá se

zvon

a hlahol trub

Kou

i

hlas

zpv.

vonný dusí vped

i

vzad

svc vonných matnou zá, a vrolomný ješitník chrámu

jde

A Matky

ped

oltá.

Boži u nohou

—

jak citem rozechvn

—

kvt

povzdechem:

A

ctností klade s

pijmi klenot

,,Ó

ten!"

modlí se a bije v

lhá

hru

lestný skrz a skrz

—

—

však bda! svaté Panny zrak mu stely vrhá v prs.

Pry

odvrací a halí v šat

Pán tvá trnu svého oblákem

svou Matka a

s

se snáší

,,Rci,

dí

na oltá.

ím

jsem vinna

nhyplný

,,že

mn

ret

—

ped

dar, jejž lotr lotra dal,

spcháš

udílet?

43

tebou

Jsem rovna dívka

já

ti?

Pán

Ty's císa

—

král,

jsem,

co lotru papež uchystal, chceš

mn

dát

Je vrahem

údlem?

istoty tvj zrak,

a smilstvem plane

mn

ret,

pohanním nejvtším

tvj rukotržný

tret!

On pohanním toho jenž

jest,

pod srdcem mi zkvet

by v nebes ráje smrtí svou vznes* oklamaný svt. Jdi,

stánku mého nehanob,

bu

jiných síní host;

to zlato

mn

dvorným paním

živé

rže

Z tch ruek ji

dítka nevinných

sob vezmu,

to andlé

jsou

viz,

ped Bohem

pry, hrozný, ábel

A jež

dej,

dost!

tys!"

k dvátku se uklání, ervánkovou tvá

pl

z nevinnosti, z žasu

výš zvedlo na oltá. 46

pl

—

v

hladí dítko lidu

I

žas

v rtík žár, a le skvoucím nožky sandálem zpt králv metá dar, líbá

A

lirozíc

svj

odvrací

zrak.

—

Král hlavu ukryl v šat;

byl do ela mu odvrhem skvost zlaté rže pa. Jak kdyby žhavý kámen byl, kik Zikmund mrtev v pol, a Matka Boží vznáší se zpt zlatý na prestol.

Lid žene krále „Hle,

I sténá,

A

chrámu ven:

rouha

elo

tiskne

hrzou na

jat

z

—

rouha

jest!

..."

král

pelest.

—

„Kde se: hlav vztah': lékai, mé elo viz,

probudil

to jsem?"

a ruku k ,,Ó

jak by je

,,To od dí

ohe

zprah'!"

pelesti

skvrna jen,"

léka; Zikmund ztich'

—

V mozku zas a zemdlen usnul. sen áblí hlavu zdvih'. D D D 47

—

XXII.

v

ZÁTIŠÍ

RYCHNOVSKÉM.

Král Zikmund z hradeb kostnickj^ch Rychnov se dal, by v ladných sadech ostrovních

vést na

ml

klid a

odpoal.

Je veer; v oblak nachový mdlou hlavu chýlí den, král kyprým kráí pobežím v ruch Vesnin ponoen. Hle, trojjczera

modrý zrak

vábn stkví se dnes, vždy v dob lásky, v jara as jak

zí blažen do

nebes.

—

Kol do záliv nesetný-ch vhi drobných prchá sbor,

by v orobince ztich'

dtský

úkrj'^tech

jejich spor.

48

Kam oko hledí, plno vnad, vzduch vni hor je syt, a bílý oblak beránek jde pást se na blankyt.

Zpv pnkav a z plesa a z

slyšet z

kovin

kol

rack skek

beh

hovor chladících

se svižných vlaštovek.

Vod

zjasnna

leskle

jak smaragdový

je

plá

štít,

paprsek

jejž tisícerý

chce v zlatý zamnit.

V

nach skrytý Jaso naposled proud žhavých spustil stel, jimž leknín, posud nerozvit,

bl ader I

otevel.

skromný

a okolitý

poup

stulík

vznes",

sml

kvt ržový

pepychem

si s

kol hlavy uvíjel.

A i

vláskovitý pryskyník

sliná uple as,

vše pít chce touhy pohárem zdroj

Sny královské.

svtla zas a

II

zas.

Jat sluncem veškerý ten kvt, nizký ke

beh

i

pel sype z

ader

rozvitých

vod v potmšilou še. Kvést zdá

vždy

se všecka

voda

kol;

pelu jemný prach

z hor

vánek roznes' na kídlech

všech

vkol po

Tak arodjn

vlnách.

pizdobil,

hrud plesa žlutý pyl, že leskne, stkví se v dál

i

v

jak by je pozlatil.

ím

brunátní,

ím

rdí se víc

ta slunce jasná skrá,

tím více zdá se ohnm plát vod tesoucí se plá.

Le mní

tu purpurem,

se:

tam kmentem

svitne pruh,

až

kadeavým zvtoním

se

hloubka chystá v ruch.

Pel lesklý Vznáší se vždy výš jak zlatých mušek kmit, jak jiskry v

koue kotouích,

jak mladé zory svit.

šíí

A -tpytí

se a leskne se,

jak žár by

ýiicm

a v zlatohlav i

je

tek*

—

promnn

behu okehek,

A

rezavti zdá

až v poslcd

se pláií,

tam a sem

od prosted plesa k chobotm to šlehá náhle všem.

Déš jisker tryská do nebes snad žhav<í sím as Vše ticho, od Bodák jen .

zní

temný zvon

.

—

.

hlas.

Hle, plamen roste úchvatcm,

zá stoupá výš a výš, až jezero vln plápolem se

v požár zdouvá

I roste;

již.

plamen s plamenem v žlmyý tlum,

se snoubí

a tisícerým

ramenem

žár sáhá ku

behm.

Král v strachu patí na pízrak

.

Hle, hle! kde proudí Rýn,

v sloup zlatý ohe výš a trí v nebes tjm.

se vznes'

Vždy vyšším je ten nmu pipoután

zlatý sloup

a k

kol tikrát zlatým etzem Hus, mstiv na smrt štván.

Le

nebyl na hranici Hus,

stk\'ouci duze stál

na

a nad

temenem jeho

zel

svtc

Bliž

Husa

—

snad svatí Viz,

z

hvzd

vínek král.

z

Í3.ký že to zjev

—

obou stran?

svdek pravdy,

Poggio,

ten jasný Florenan.

A v

Pasovský zde velknz jest, zastance ml Hus,

nmž

a Benediktv dvrník Vincenc Ferrerius.

A s

z

Mladenovic Petr zde,

ním mistr Kardinál,

a vlídný Robert žaláník

jim

družn

A mnohý

poblíž stál.

pán

zde,

kdo Husovi jsou a s

mnoh}' knz,

blíž,

s jasnou tváe velebou ním vznášejí se výš.

všem zá stkví se nad hlavou a blahem svítí zrak, le pod nimi a pod duhou

Tm

dým

v erný mrak.

roste

pod tím mrakem v plamenech

A

sbor se chvl,

soudc

zlých

nich každý mitru papírnou a hábit s dábly ml. z

To

peklo!

Zub

skípot v

nm

memr' a kik: „Jak hrozn pedsedou pekla De Brogni a satan písaem.

Haupt

zde. rek žen,

Papenheimu

z

Ludvík, falcký býk.

i

Husa svými dráby

jenž

než kat

I

jej

k sloupu

Jindich Bavor

zde

z

s

HohenzoUem

Fridrichem stál,

jenž z Norimberských

a po

A

korun

jenž

k

ímské

kupc

tyl

plál.

Fridrich z

se družil

jal,

vlík'.

Rakous k lišákm

dvma tm, cirk\'e

nejvyšším

zván vojska hejtmanem. S3

A

prokurátor Piiio zde,

pych

tmá,

pyšných, vzor.

a Poisicr, ckvástavý

snmu

ten

A

promotor.

Petr Ailly, chytrý vlk,

jímž na smrt vyštván Hus, a šklebný opat Cisterský a shrblý Didakus.

A

Vilém Kordianský,

jenž po krk ve lžích

a Berchtold, zlob

Kossv

chrt,

bre, auditor,

nabubelý ved.

Byl Železný tu, rudý páv, erný kohout Náz,

a i

krtek Protiva tu byl

i

z

Brodu pismokaz.

A Štpán

z líartouz

Dolanských,

jenž soudce štval co den,

by Hus, jak pevor Markvart chtl, byl jist utracen,

A

Fuldský opat, z Mello Jan, nad svt bicho ml,

jenž

a Greith,

s

ostatky obchodník,

jenž svaté vyrábl.

A kramái v

zde Pác

i

Tiem,

za veškerý hích,

již

kdys

klid duše, prodávali

smír

s

Bohem po

groších.

A velknz

Ryžský s Hnzdenským Milánským zde byl, jenž kleštmi pleš Husi rval, i

s

jejž s

A i

biskup Dolský

A

s

Lubeckým

Brixenský, jenž znám,

kiel: ,,A

že

a

kletbou odsvtil.

te

se pekl

se

pee Hus!"

sám.

Zabarella s Orsinim,

lsti

ímské

a zakrsalý

dvojí slap,

Monstmberk

a dlouhý Warrentrapp.

A a

je tu Stokes, je tu s

Storch

nimi Múnster byl,

jim v lebkách syel záští had a z úst vlk pomsty vyl.

A

biskup z Cambray se tu pek s bsem bs, Hnzdna biskup Mikuláš,

i

Perron,

i

z

jenž pro tuk sotva

55

lez.

A

Ceislmeistr zde,

lží

a Homberk, przni

Adam,

a

jenž z

A

sms,

kiiih,

licenciát práv,

penz svdky

líh'.

nejernjší ert

Causis,

a popské zloby kvas, jenž vztekle i

luze

na

,,Zkrot,"

co do ej,

Husa

proklínal

úžas.

kiel

vzení

Causis:

zub mu

tináct

už vy tloukl

,,

kací Hus,

vlez',

kousavých bs!"

Jak Causis, stejn udava si

Štpán

z Pálce

ve,

jenž z vyhnanství se na

snm

vkrad

jak v stádo hlízný jed.

Byl v šat a

dravý

a na sto a

mnich

ml

toulavých

pláš

krok krmou

pach'

pižmem beky zvláš.

A

Karkasonský s Konstantským zel biskup z ohn chmur, dvé vyzlacených zevnjškem, le srdcem erných stvr. 56

Zde

z

Konkordie biskup

byl,

kmet všechen holohlav, a biskup lodenský.

dív mnich,

jenž jitil lidu dav.

I

Tridentský zde

s

Kast Iským:

v dvou tlech stejný lhá, jichž duch tím více kostnatl,

ím

víc jim tloustla

tvá.

A vysokých škol ze všech stran zde doktorové jsou, jim v ele Gerson s krvavým zlob

kruhem nad hlavou.

A mnoho

vysokých

inful

mnoho nízkých el a mnoho duší hubených a mnoho tuných tl. a

A samý

prelát,

pevor, mnich

a závistivý knz, jak k orgiím

je

ábel sám,

ne Kristus k pravd,

snes'.

Však v nejlítjších plamenech Jan ohavník se chvl, Petrv k nebi klí

jenž místo ze zlata

sprák ml. 57

Ten hlavu k

prsm

u klanl

a prsty k palci kla a jektal zuby; skandoval své smilné verše snad.

A každý zúpl, krvavý výš pozvedaje zrak: ,,Ó svtce náš, svým pohledem ten smoudný zaplaš mrak! Vy, bratí, mistra po stranách,

nás ujmete se

již,

než nad námi se zave svt; než padnem' v pekel íš!"

Ti odvrátili hlavy však a zakryli

si

tvá;

dív, plul oblak jen a nad nim zlatá zá.

kde

stáli

Le

z duli

a množil

kou až

zpova

plá

hrdla

kik v

a

lhá

ohe

šleh'

kvil, ovíjel,

nich udusil.

—

A blkotná oh sms je

a dravý plamen krt,

pec sterým žár jazykem stál mistr nedotknut.

58

Jen jasnjším byl a svaté písn pl, a k se

nohám

s

napoád

chvním pokorným

plamen uklánl.

Kraj lízy mistru zlíbal jen a zasyel a spad',

jak Kristem kdyby zašlápnut byl ráje IsUvý had.

Až k ostrovu

se

—

plamen dral

a hlodal jeho beh,

shlé se uprosted v tch dravých plamenech.

a Zikmund

Je katem objat katem jako

je s

a

lid se

slit,

smje kolem

a tleská katu Král v tvái a

druhem druh, kol

lid!

je

jak

mouenín

ern piodn,

kol

nho mdí

on ert

je

erti jsou,

erný

jen

,

ím

.

úžil se kruh ohn víc, tím víc se Zikmund chvl, ze výš, kde mistr nedotkxiut

pi zlatém sloupu pl.

Od

mistra

v dál

Hus

andl perutný pekel mrak,

plaíiil

stál

jak skála nepohnut,

k nebi hledl zrak.

jen

Jak skála stál, již upevnil v spoust moských vln,

Bh

kamo hledl, tamo

a

byl zbožné

hrzy

lid

pbi.

Kol rudé jiskry vrhal

le

blíže

zvon od jak

i

žár,

— smutn —

has',

Bosák

umíráku

Vždy již

Husa

lkal

hlas.

oh

víc se úží

kruh,

nel/e králi ven,

tká v

nich jak škorpio

,,

než hyne rozlícen.

A bhá až klesá žár

jako zbsilec,

hrzou

krvavým

jat;

ramenem

jej

za

ásný chjtá

Je

marný každý hoí tém v

už

šat.

spor a vzdor, pá^;

vou:, vlasy vzešly a žárem zrak

mu

—

plamenem zhas'

.

.

.

Bs

ohnivák

to ukrutný

hryže

—

skon

tomu výská

a k <^d

mu je

hru

—

stále víc

bosých ronich zvon.

hoí králv sval kost, mozek dosud il te tlem kles', le duch jak sup I

i

jen

ven

.

z

ohn

.

.

vyboil.

Výš pozvedá se bradák sup, výš k sloupu na obzor; a kídly v Husv pere zjev a bodá

ve

svj

zor.

Le Husv

též se promnil duch nebes povelem: a jako stela na podi\

vzle bílým Ne mitru

s

sokolem.

dábly potupnou,

skvost koruny

má skrá,

a jejím slunným odleskem

Rýn

zlacen je

A nad

korunou

se vznáší skrze

a závistiv

s

i

strá.

s

vínkem hvzd

mrak,

výkikem

sup hledí na zázrak.

Zí, jak

nad krajem

se zvolna

Poc jasným stává dnem; jak sokol svtlo rozeil

svých kídel rczmach.em.

Tím zjevem

rozlícený snp

odvážnj se vznes' a mraky s kídel sesypal též

a kroužil do koles.

A

letl k sokolovi blíž

a

slídil

jak

okem

zpod,

úskon by

v jeho hrud

svj erný zobák vbo. Chce zlatý uloupit mu skvost už chy jej v dravci spár však z koruny, hle, pojednou

—

šleh'

I

blesku

zajektal,

rud}'' žár.

vzkik' srpodráp,

je zžehnut zob a

—

i

zor

zmaen pružných

kídel vzlet

a znien zpupný vzdor.

Jak kámen v ernou studn hloub v ráz stelmo dol kles', a bílý sokol lít

pímo

s

klenotem

do nebes. 62

Sup vlnám bouí mrskaným v rozlícený plen,

pa

a rván a tepán z

vod

hnvn

napoád

hnán

je ven.

O

skály zmítán skonával Král zúpl, dal se v ev, že všem, kdo v síních byli, .

vnik' do všech

mozku

,,Ach, dejte léku!"

.

.

ds

cév.

— Dali hned.

Le

dív, než vzešel den, vplul v moe královj^ch

in

zas

nový

pirát, sen!

D

D

63

—

XXIIl.

NA JEZEE KOSTNICKÉM. V

kraj u Kostnice

sen krále

v spárech

nazpt

v ráz

nes',

kde kyprou paží ovinul

t

plesa horský

les.

Skíp, orobinec, rokytník

vod siných zdobí

lem,

v nichž dvojostroví libí^znost se leskne smaragdem.

Mdle zírá msíc mrak zpod vln hravých na chomol, z jichž kolébky hned vstává hned vrch se mní v dol. Zlých

vtr

vanem probuzen

leb

chvojnou kloní pe,

již

zvedá jen, by zasténal

vždy

s

vodou zárove. 64

rov,

Kol zahalena rouškou mlh ela vážných hor, hvzd drobných skrovný jenom dav si vylít' na obzor. jsou

Tlum mraen k

— plach to

jihu tíhne

je ten jejich

Dan£.idky, k

moi

jdou vodu nabírat.

—

Vplul do jezera štíhlý

zpt,

zvrat

;

již

lun

a jako v úhor pluh

hloub pídním hrotem se vrý\'á

v siný

napoád

luh.

Hle, vhia

vln

šepce zvst,

ídkou

nese

tíž,

že

a stále bije lodku a žene

k Rýnu

v bok

blíž.

Ti mniši v kápích v lunu chd jesti jejich šat;

jsou,

snad k nemocnému naposled je

zbožný volá chvat.

Však

ne! Slyš

divný šepot ten

a pitlumený smích, to v zakuklení snad jen žert,

i

zahalený hích?

65

Sny královské. H.

Ne, nejsou eholnlci, hle,

v

šat

hndých mnich

císaem a rže kupných žení Jan papež

jen

se skryl

s

Na píd Zikmund uhostn, sted lodky pani dán, a vzadu zdatn vesloval sám hlava církve: Jan. Král papeži

lun papež

dív kon ve, králi

vhod,

však neídí jej mlinou, le hloubkou dsných vod.

Chvl

ženin hlas se:

,,

Loku pro

vln valných ídíš v rej?"

,,Hned uvidíš," dí temn Jan, ,,jen kápí s hlavy dej I

Té kukle není teba

již,

ten prospíval jen šat,

když vcházela

jsi

u veer

nás obou do komnat.

Ej, netušíš,

pro

dnešní noc

v tu avali jsme t lo? Dost lásky máme; králi, slyš, v hloub vod tu ženu ho! 66

Já jen

naped „absolvo" staten se tuž

jí

dám,

a hanbu naši spolenou, než zjevná bude, zruší

Je

snadná práce zbýti žen,

ba nejsnadnjší všech;

v

t

bodamskou co pochováš, nezí slunce žeh.

to

A

vjT)luje-li,

což je víc?

Kdo bude tušit as, že z vle prvních svta zde

její

Mž'

hlav

život zhas'?

nkdo

poznati-li

as,

kdo její híchy splách'? i pebírá se v jezerních snad konsul mrtvolách?

A pozná-li ji pec? Nuž al Dám hedbávný mu šat, oe,

ty, dáš-li

hned dá

ji

Je Hanuš a radních

uvidíš,

zahrabat.

z

Ulmu hodný

pán

ctnost,

nám k vli uzná

její

za náhlou zoufalostl

67

smrt

chlap,

Le

nestrachuj

vždy v loce on

•

mám,

dív, pochovám.

bílé hrdlo stíží

než v

t

ji

Kdož hrobu

na i

kliden buc,

se,

žernov

zná, když prste vrch

nenasype rý?_

vyzradí to epitaf?

Nuž, co

t

trápí,-

dív

Ty's Husa mi já

tob

zni!

družku

daroval,

vdk ...

vtších pátel nás kacíský as vk?

Rci, rná-li

ten

—

pomodli .se te rozlu s žitím už, ty, Zikmunde, dél neváhej a k inu ducha vzmuž!" Slyš, ženo,

a

kikla žena zdšením hrzou z takých slov: ,,Co, probih, chcete uinit?" I

a

,,Však uvidíš, jen shoví"

,,Ó smilujte se lká, prosí zas

,,m

—

nade mnou,"

a zas,

topit chcete?

Matkou jsem

a jeden otcem z vás!"

,,Tof

jádei

le tvou

veškerých zde vin,

bu

svtic íš,

—

za boží náríistky-li

—

nás

smrt klidn podstoupíš. Já odpustky ti udlím a sejmu duše trest,

vždy prost

tak kdo umírá, to

vných

pokut

víSj

jest.

by t ponisty tla slabý steh: hnv lidu by upálil za hradbou v píkopech. Stih' krutší

hnv

za

t

My

tajn vsak

to

las kávo je

na ml

by

—

odbudem'

to

pec

vdt

-^^

všcchei

sv

tak delikátní vc!"

,,Ó smilujte se!"

,,Marný plac,

jej

kvihiá dusí noc,

již

modli

se!

Ty, Žikrriunde*.

mi budiž na pomoc f" Král ústa sliné žcný Jan chytil cinguluhí a stah' £

ní

jí

dol

hrdlo

.

.

.

— tisk',' ' '

,,Tak a

Ve vod tlum!"

to

-

Lod z

sem

vikle sebou

a bublin vímá

vod

tam,

i

pý

jícnu chvátá na povrch

a krouží dál a ší.

Ve spánku císa zaúpl a z hloubi

ader

a

pna

A

vzdech",

mu

krev shlukla se

na

lících

na ústech.

zdšen

neproci;

sténal,

sen ukruten a drav, dál lodku jeho

houpavou

hnal u peejný splav.

Mrak

s

—

mrakem vzrstal do

píšer,

a dsný jejich sklad všech vrch hlavy obtoil jak obrovitý had.

Hrom

volal vichry:

,,Rue sem,

a skály

mít pukat výdsem

a vody

hrzou

dnes musí

A i

tv'orst\'o

vít.

lavina se musí tást

svážet

s

ader

skal

a lidské chaty zaléhat! a v hrzný ev se dal: lo

.

.

•"

,,Hej,

slétnte se odevšad,

než nový svitne den,

ozvnou

a meluzina s

vám

V

konej službu fen!

."

— šatkou svou — krm pobhlík

jak zpilý v

I

.

divým hvizdotcm

ráz vichor s

mlh spoustou si

.

•

toí nad hlavou. výská

si

a hvízdá

si

ten zbojník temných hor,

až strachem v hloubce siných vod

proud

s

proudem vchází v

Mrak množí

spor.

vše temno kol,

se;

vod zakalená plá

pohnvcm,

své prší zdou\á

až vlny rostou v strá.

Shluk vtru vzdorným áchvatena v jich opírá se sms, a již to vUí v dsný sbor jak tisícerý b..

—

Hic, z jícnu plesa vstává zjev

a jasní

mrak

tlum,

zrak podlit krví, se vino cingulum.

n

šíje

kol

Na adrech nahý zrozenec, smutn hledí na,

má

jak prs si

—

svou plnou malá listn dla.

Král k papeži se pivinul

had k hadovi

v tom

se snul

zalkal ženin

íš

žiti

—

—

—

temný

hlas

jak jinovec by dul.

ukrutníku, hle,

králi,

,,Ó,

m

vjmes' proudu zvrat;

]'du boue duchm sdruženým na hích tvj žalovat!

Slyš,

lote

s

v mých loktech

to dít, jež

tvj

On

král korunou,

plná vin,

slyš, hlízo

zíš,

jediný je šyn!

byl by žernov kletby sal,

jenž na tvou hlavu kles',

le o vše

jsi

Tvj

sjm

t

a po tisíce jak njmí

—

a každý

še oloupil,

m

že utopil's

proklel

let •

in

dnes!

—

nmýni

rtem,

bude každý krok t\'j klet.

^2

Mj

v hrzu zmní se ti se šineš, vz, vždy vtší se ti objevím,

a

zjev,

kam

až zcepeníš jak pes

Bled k Janovi

—

•"

!

se tiskne král:

pomoz, vysvobo, v sms vln tch vbodni vesla hrot a k behu obra lo!" ,,Ó

Než Cossa zachechtal se ,,Ó králi, schránko muk, ty's proti vdci pirátv

jen:

jen slabý nedouk!

Pro

bojíš,

chvíš

se,

král?

jsi-li

Spš, ruku la zjev vlož, je pouhá smrš a spadne v ráz tvé vli za podnož!" ,,Ne," volá král, viz, bije

a hrozí

ó

mn

bra m,

Viz,

žena

,,ne,

jest,

v lodky dra a chytá Jcne,

maliký

lo

.

.

nektnec!

ten

.

bra!

.

a

.

,,A ktn, n^, vše prach!" ,,On bude na mne žalovat!" ,,Ty*s král,

na

míti strach?"

7i

."

,,Ó

nebudu

já kralovat,

vný

kde králem

,,Na bát

se,

Bh!"

babo? Bohem

vný

jen tvorstva

jest

ruch!"

m obou stín tch!

,,Ach, zbav

.

.

."

,,Nuž, budiž! fohled sem,

jak ondy druh

tvj

robíval,

když býval korsárera.

Tak

A

hlel"

veslo

ostím

zve

a šúrem v ženu sek': „Nuž, zhyn si tedy znova, zhyn,

nás obou porobek!"

—

Jak plamen vodou zasáhnut

dol

zjev ženin jen

sjel,

chomol bublin krvavých

zpod

loky

zasyel.

V

sloup vymrštil se vlny vzdor

a

s

vlnou rudý proud,

a z jícnu dtský volá hlas: vás soud!" ,,Zvu na

vný

Jan smál spor

se,

vichr

Zikmund

dsn

skryl se

vyl

a lodkou vodstva uprosted jak

híkou

zatoil.

74

v pláš,

Vln píboj, mnohohlavý

oí,

noh na svahy temných skáe skal, rád prch' by, kdyby moh*. vší silou hbitých

Bou

rve

mu

hívu, tepe v bok,

le bílý chípí kvas vždy kypí víc a šumí

víc

a roste zas a zas.

Vír škube lodkou rozkacen a vikle o pekot,

v hrud

její

buší pstí vln

a v hloubku tiskne hrot.

hrzou

Král k papeži di ,,Svaž

bsný živl

—

•

jat:

vztek,

ty's

zem

ty's

Kristv námstek!

pán, ty's vodstva pán,

Své ruky spasným žehnáním prs

a

boue

meem

uhladiž víry zutínej

vln hrozné paže

již!

Zhas hrznou blesk pochode, stlum

hrom ryný kek

a zkrot než

hnv

v plesa ekl"

sletí

padesáti

75

t—

I zachechtal se Ján: ,,Aj, vím, ty nechceš k žen, vi,

že škeble

a

má te v

loži

svém

zi?

a hlen' a

jíl

Co v nebe unáší tob na úkor,

mj

cit,

je

m

blaží však, kdj^ž roste kol

vod spousta v pásma

Vždy a v lze

Ve

onch tygích

lsti

síle jejich

ádn

hor!

vln

tlap

teprv dokázat,

se statený

je chlap.

Mne živl ruch, když zmc tšen svj bsný slaví kvas, vždy

blaží. Ej,

zde volným jsem,

zde korsárem jsem zas!

Zde

námoním

jsem knížetem,

jenž zjaen sluncem

v boj

ad

Na

s

\*ín

kupci vedii zveselen

štíhlých brigantin.

lichotíš mi, žebroníš,

bych zmírnil vodstva vzchop, vz, pirátem jsem v nitru svém a teprv

zevn

pop! 76

Kád

v rukou svalnatých

v.cslem

moe zrýval jsem nechci, neho zde být

hrud a

co není

—

námstkem!

i. Alexandra pomáhal mi snad otrávit, když z legáta jsem pro radost sám papežern chtl být?

Bh

Mž Bh mé vli zabránit, i na pomoc ho mám,

—

kdy prebendy ó kéž svým židm prodávám?

Kdo boha ten vtší a i

ped

jich víc!

z chleba robí,

nežli

tím krotnc

víný vody

vz,

on

boue

vztek

ston.

Nech

roste, tj^je píšerou nad Gottliebenskou vž, já každou ženu udolal,

tož Jezernici též!

Ej, hled a slyš, jak ztichne

mstný její prs var, když obejmu ji rozhárán já,

Cossa Baltazar!"

77

—

hned

A

zaryl veslo

v rozruch vod

a opel v ramen sval,

mam

le silou netvomou vod spoust vzdoroval. chomol vyplivla

Slin

a v chechtu prchla jen plná

a vzdor

I

adra hnv jí

mu

v zrak

zas, jí

zdmul

zježil vlas.

skíplo veslo vzepením,

vír

loku v pli chy

a toil

s ní a rej doval

jak vztekem pekla

zpit.

er

mrak v temnou pešla noc, mhla v tžký ztuhla kov a byla plesu za loktuš a horám za píkrov.

Blesk sterý

jízlil

oblakem

ple a vrahy z loky rozkacen v tlum vodních píšer sme. a žhavé bie

V

hloub vržen král ...

a

tiskl levý

a ze z úst

rt

I

bok,

padal na echel

vykyplý mok. 7a

kik' a

bdl

,,Co žádáš?" ptal se

,,Zbav na rtech

komorník.

m tch pni

.

.

.

Spal dlouho jsem? Jest úsvit as? „ó daleko je den

." .

.

I

Te

plnoc

a nech

A

m;

1

." „Teprve? umdlen jsem !"

spal a zas

sen

.

.

jej

ovíjel

hrzy ramenem.

D DD

79

—

— Dej —

lik

XXIV.

POSELSTVÍ.

V

týchž král se vidí komnatách,

ml

kde svatební

na kol

V

nho pán

jich

hod,

královském,

stolci sedí

svod.

ele hrab Celský

jest

a Brunorius knz;

pro Zikmund pcnádhern v pláš íšský

Z

ech pány

odn jest

mu

kde skonal jeho brat; ne v Uhrách, v Polsce

má voln

uvítat,

—

také tam

kralovat.

Blah usmívá a v lesklé

tak

dnes?

se:

stny

,,

Šasten

jsem!'

zel,

by posta svou a vous a tvá jak druhdy prohlížel!

sob

,,Jscm statný," mluvil k ,,a

zlatý je

ej,

kolik

mj

král slinjších

a mccnjších

A

dnes

sám,

vlas,

—

je as?

dnes vzrostu ješt výš,

dnes prvním budu všech; za krátko, za

jsem

mocným

okamžik jen králem ech.

Jsou vyslancové v hrad

A

již!"

—

zas dí povelem:

,,Kdo pišli, vítáni

rám

jsou;

nuž, iivedte je sem!"

I

vešli;

uklonili

tvá,

by sdlili svíij vzkaz, v tom záný velmož ped a volal:

,,

n

vstoup'

Želím váá!

Jsem lidstva duch, jsem strážce všech, pry, híšný je váš sdl, pry, vrate se!" A král dvr stál, jak by zkamenl.

—

i

Krev v údech stydla dvoanm, když zazníval ten hlas, a znova dunl jako hrom, hrad se tas': až vrch i

Sliv krAloví

„Jak híšná

má

Králem vám

žádost!

tento býti bs,

jímž v

Novém Hrad

král Václav

bezduch

utýrán kles'?

Jímž stíhán byl a zavírán a tupen? Žel ho,

Než

s

želí

takým padouchem by

žil,

radš navždy odešel!

as

sal mu

a skvostnou

vnou

králv pláš

plece

hlavy

ech!

byl dobrý

dát

s s

tíž;

Bh

ra mu tam

vína íš!

Zde on, jenž otrávit ho dal: král Zikmund, íšský Ihá^, vn, zevn všude posedlým!

To

že je boží

To

tvá?

schránka hlavních

hích

vy chcete králem jej, by Icupil, trýznil, hubil vás? To Pánbh uchovej!

i

chcete,

aby

vládl

v

as bezhlavc

jak

deva

z

z

vám,

\lá?

jak tady v Uhrách

vás nadlá

kmen

klád.

všech;

Zda víte, s Hedervárským jak kdys Kontem uinil, že nechtl pi královi stát, jenž na cdpor mu bj^l? Jak a

s

druhy jeho

s

naložil

hoškem panoem?

Kat vzdorujícím magnátm sal hrdé hlavy všem! Jak v bahn pusty šttiná v jich krvi králv duch

vám Chra Bh!

se blažen válel; ten že

má vládcem

být?

zem

Já, strážce váš, chci chránit

a vrhnu v národ spor,

by dív, než na shnil

By

stolec

lhá

Zikmund,

by se,

vzor!

zhynul smilný vášnivec,

msta vtlená a záš; jen vizte, co je pod hávem! A s ramen strh' mu pláš. Lid

žasl,

je nah a i

roste

hrzou vzkikl

ved

hnv

.

."

král,

pln,

a roste hluk

jak píboj vzdorných vln.

83 6*

Kdo

tsnali st v komnatách,

všem hlavy král

Uhrv? Jaký

zem

,,Ven ze

i

sklonil stud,

Karlv sliný

to že je

má kam

tíísnit

Ne, ne,

tož zabte

ho žete, ven,

na?

ji?

Zhjni tlo tvé

s

.

radš!

duše zhyii;

i

A

toporcm

s

pijde mistr kat

Ven

.

lat,

bud popraven! již

.

prchne, všude strach,

cháma

je obé plno

sj'n,

blud!

.

.

.

ohavnikem ryšavým,

i

chtí eši as, by msty své žernov uvázal

ven!

jim na otrocký vaz?

Ven s bsem volný na prostor, zhas'!" by zloby žár v a na dvr Zikmund vyveden,

nm

a velmož volá

,,Já

zais:

králem nechci tebe mít!"

mu zžehá zrak, ped zdiveným národem ros jasn do oblak!

A

blesk

a

84

Král na

tvá pa:

..IScch žít

se blý-kl

král

lože -koil,

s

m!"

,,Do:;t!

me — —

le už

•

zúpl; kik'

a divnou vedl (.".

Když léka za ruku ho vzal, mdlý vyteštil na zrak: „Ach, pomoz! jak

dsný

Dej léku!"

Na

hrdle, ó v'z,

je to tlak!

Léka

ulevH,

a z hloubky' vzdechl král; strach petrh'

pásmo sn,

je zlícen navázal.

—

D n n

85

k

bs

XXV,

NA ŠUMAV. Král Zikniund ve snu jest

pánem

ccl3'ch

zveselen,

ech,

však neví, hrdý jeho trn hnije v základech.

e

A a

samý

vesel je a

samý

kdož

vtip

žert a smích;

ví,

že

plnoc

sí

v

slétla

na temných perutích? Hle, zlatem protkán v

líc

i

králv skvostný šat; jak Maar odn, maarsky je

šel

do

ech

kralovat.

Pod penádhcrným etzem králv znak, a na etzu zavšen se skloní

rád drahý:

,,

Zlatý drak'

,

rub

Dvé

smaragdi'', hle,

oi

jsou,

a šupin zlatý lem

kryt rubínem je krvavým a luzným safírem.

A

arodjných

perlou

krás

každý tlamy zub, a z diamant kídla jsou je

i

chvostu

Po stran

etný

vrub.

králi

Orság

—

jest,

a Matik Tálovec,

tžký

jim

není žádný

in

Zikmundovu vc.

za

Z nich prvý

ádu

strážcem

jest,

a kancléem je druh,

i

pišli

drakem

snad vzdorný

zastrašit

eský

luh?

—

Král rozjaen a zveselen jak v Praze

ídko

jest,

vždy nové bern z

dostal zas

ech pokoených mst.

Tož

vesel pije s

pány

král,

až vína žárný pal jim na lících a pod brvou jak

ohe

zasálal.

87

—

Vstal Zikmu:.d z kruhu krásných žen í

lichotivých rad

a na pavlán se potácel,

by zpitou hlavou zchla.

A do sín

se vrátil zas

—

ó viz! tak hod je ctn!

vše prázdno, králi soudruhem je

siný

msíc

Stl opuštn

jen.

je tu

pust sín sted

i

i

tam,

kout;

v ráz sevel srdce plachý strach do netušených pout. Níž na krku, kj' ruch to as a divných hyb chest? což zlatý

etz

odvážnou

snad rukou stržen

Chest množí

se

jest?

vždy

víc a víc,

král strachem zchvácen kik'

Hle, na je

etzu

náhle živ

skvostný ještík!

A smaragdovým okem svým v ds sinou vrže zá na Zikmundovu vysmahlou a

híchem zvadlou tvá.

.

.

.

Tou adou

zub

vždy skípá a

z

perlových

víc a víc

rubínových nozder v

ds

žár s>'pe králi vstíc.

Pod diamant pancéem se svíjí

vzpupná

spár topasový

zlost,

uvolnn

a rozvinut je chvost.

Ší peru a každý

roste, str.le si, její

kyv

v ráz iní ohon, spár

i

dík

vždy vtší na podiv. Je pravda to, je skutenost, choré mysli blud?

i

Král Zikmund jako pikován

zí dsný na pelud. Hle, z jeho

dráka, ký

to div,

drak roste zas a zas, až na etzu pipoután je hrozný zemplaz.

Chvost na zem klade v kotouích a kídla na obzor, div královské že

šíje

ten neuškrtil tvor.

89

už

Král Zikmund jít

nemže

místa nikterak

z

ni krok

.

.

.

Tu náhle chvostem ovinut jest

tikrát jeho bok.

A drápem

ostrým pojednou

hru,

je spiata jeho

drak vstíc

mu

sálá

plamenem:

,,Jen tiše, králi, bud!

Tvé vášn vzruch ader žhavých kyp mé úd}' vlily výstelek

Já oživl!

a v

tvých

sil

mn

na pohyb.

Ty's každou íší již ret

zpnnou,

t\'j žízniv

pil,

v mou zktem plátovanou hrud zdroj živých

V ád

oh

zakletý jsem živý tvor,

tvém ve zlat jsem než francký z sk\'ost

lil.

skvost

nho

spal,

klenotník

utepal.

Že drahým jsi mi kamením lem kídel pizdobil a krásu krášlil všelikou, rád bych

ti

vden 90

byl.

M —— m

draka

t

tož ponesu

a v

mou

sluj

Svj

— —

draka

ádem

a roje

žije

v domov svj,

ti

sad,

samý hích

híšk

J pjí na

más,

také zráš!

stkvostný ukážu

nmž

symbol,

volil's za

rozmarných

keích.

s šedých hor prach, v se tíšti skála a v temných slujích napoád

Kde vodopádem

se líbá s

hrzou

strach.

Kde sedátka mi pizdobil vždy krásn erný blín a kropenatý náprstek jed dýše rozechvín.

Kde zpeestný bolehlav zkve,

jak neviátko

a hrdý rulík rozžárlen se vypial nad posed.

Kde durman

s

celou rodinou

v su, a stelovitým lupenem

se uvelebil

plod skrývá

potmchu. 91

z tch všech lze robit vzácný vždy tvoje ídlíá ctnost tch mír nesoucích lék všech

nemá

až posud

jod,

dost!"

A na krále zas vycenil drak dsných zub škleb: ,,Jen neboj se, ti

vždy kídel mých

neublíží tep!"

A rue vznes'

s s

králem ztrnulým

pavlánu

drak

se

a z Prahy k horám namíil jak rudžhoucí mrak.

A

chýší,

dom, chrám

výš

noní mhou; kam namíil, tam rudý pruh

se vznášel

vzplál

temnou oblohou.

A pes Brd pásma

polétal,

kde zavadil však chvost, tam v žhavou metlu promnil

hned líaždý

letorost.

A zasmýkal-li ohonem nad šíjí strmých hor, v ráz vichor ze spánku a jeho

druh

sbor.

92

se

zve

A nad ekou

kdj^ž

rozmachem

svých kídel létla sa, hned do žhavých se zvedla vbi

dív

tichá

vody plá.

—

I letl s králem zlatý drak až do šumavských skal a pod Tístolcem v pustinách

jak balvan zapadal.

V les

skal

stny kídlem

kolem 3cden žár

a v kobách

svj

o

temn

zabušil

—

—

žulových

krále snímá spár.

V sted skalní sín staví a v pínou vede sluj: ,,Zde cíl náš! Nuže,

jej

brate mj,

ty krásy pozoruj!

zalétám, když v spánku jsem tebou odložen, ty netušíš zde trávím noc a na tvém krku den.

Sem

—

Zde, na tvých S3

král

—

adrech vyhcjkán,

skrývám mnohý

rok,

le já, tvj kojenec, ještr jsem: zmok!

tys král,

as

Já k srdci se

ti

pivinul

a tres tvé pýchy ssál a krví tvou se ukájel a

zlosti

tvou se hál.

Zde pohled, v skalní skryto kout jsem leh', hnízdo, v denn, mraky utajen, v jsem chvátal na nocleh.

n

mé

n

Zde tvým jsem vztekem obtžkán v rudý kotou svil, zde vzácný plod jsem. v hnízdo snes' a perutí ho kryl. se

Zde posud pebývám co noc, v tch smutných spoustách hor, a snáším lidské lebky, viz, jichž zárodkem je vzdor!

Jsou hlavy muennik tch, po echách jsi zbil, já z dálných kraj tajn kdys jež

v tu

sluj

je uložil.

Z nich pomstu lihnu napoád, její vný kvap mrak zhoubou plni, hrom i blesk

a

i

strže divý slap.

pokrm pináším luh, sad, niv;

Jí bedliv

ech

z

tož plen a kácej,

a rub

hýká ve skalách,

Slyš, jak to

až zachvívá se

každým

za je

ni

bud mne pamtliv!

a

skryt

les,

listem kapradin

mj

služný bs!

A

v každém kmeni sosnovém ženy skrýš a kolem jezer v roklinách je divé

zlých

poledník

íš.

Ve sosnách tamo ztemnlých

mj

strážce, hýkal,

se,

rozhnván; že Zikmund mu ondy ženu sve.

je

Jak jí

vidíš,

krásná jest

má

krá!

íš,

vládne satanáš,

ty's

v

svt

jeho

námstkem

a zde své sluhy máš.

Sem, družino, sem, rue sem z

tch

skal a

vod a drv,

hích

král

Zikmund,

jest

u nás ponejprv!"

volenec,

—

Vše sletuje se ze všech stran, vždy píšer víc a víc: muž ohnivý a veerník a

mrano

polednic.

Jas svtélek jich zdobí ples, a k veseleni všem na pišalu a lesní roh

hrá vodník

hýkalem.

s

V

—

hru úpnlivý pojednou v sosnách žal ,,Slyš, milý králi, dív'ck plá,

—

se ozval

jež jsi kd3'S oklamal!

A

za nimi

—

vždy

uvidíš,

jak o pednost se prou

sbor

—

nemluvátek malikých

a každé

s

korunou.

Jim, králi, vzácným otcem tys ó pozi, jaký dav,

nuž druhu, brate, pozírej a

smj

se,

tš

Vi, krásný

a bav!

je ten úkrj^t

mj

a draí moje íš?

K ej,

tvé oslav

mj

divy uvidíš!

—

pišel

lid,

Kol dokola v ráz poskokem

sms,

ta pestrá plesá

a meluzinin služný sbor jim k tanci mýtí

Král chvje

les.

chce prchnout,

se,

Kol kolem samý bs, on sám pak živý drakv je pikut na etz.

—

Na

Na je

Na

ád —

—

zmok:

skalní stolec sedl

,,Viz,

kam?

družino, náš pán! za dne já, on na

mne

zas

v noci pipoután!"

hrdle draka chví se král.

,,Což

vn budeš rst?

Tvé oko jedový

je hrot,

žár šlehá z hrozných úst!"

A

škube sebou: ,,Pry

,,Ej,

až

s

ješt není a^, družinou svou

svj noní

A

zase v

zas u vír s rej

ukoním

hodola^as!"

nový dsný kvap,

píšerný chvat, meluzínon

s

poly kolovat 97

Sny královské.

chci,

II.

výskokem

pry!"

A

s

divou ženou veerník

a hýkal se slipkou a se svtlicí ohnivec d vodník s rus.Jkou.

I na moálech rudnoucích výš skáe drobná sb,

až zvolna vše zas prchá v

sluj

a zdroj a strom a ke.

Mhla

níží se

vždy

víc

a,

víc,

boue sten; mumle mrak: ,,Nuž, pjdem zpt,

a hyne i

než rozbeskne se den!"

A

zase krále ovinul

a v rudé spáry vzal,

výš horských pouští a strachem

chvl

peru

Vždy žhavým drakem sám v žhavou posta

unášen

vzplál,

a jeho vlasy, jeho vous

být kometou

A

létli

se zdál.

letem píšerným

pe3 eky proud a práh, pres pestré kvty na luzích a kámen na drahách. 98

vznes',

se král.

A

když

nad lesem,

se nesli

smrk starý by temene

sklonil týl,

mu

svým šatem

lživý král

neznectil.

A

když se nesli nad skalou, hned odla se v mech, by v divém letu žhavý drak

jí

ader

neožeh'.

A

když sa nesli nad plesem, v ráz Irysklo perou zlou, vždy pekla kal mu na hrud pad tou draí šupinou.

val tuím rykem Zikmund ,,Ó hrozao, kde to

král:

jsem?"

a škubnuv sebou zarinel

pout zlatým

etzem.

mní

Hle, v Satana se

ó hrozný,

dsný

oí

tryská

žár z

a z orlích

A

spár

jeho prsty

drak

—

zjev

napoád krev.

dla

jsou

a nehty osti dýk,

a jeho hlas zní jako

a

bsný

boje ryk.

hrom

—

A

Satan svár druhem mým, a

volá:

ty's

,,

jsenl,

král,

zda satan satana se kdys, zda

ábel ábla

bál?

Já saní dív, ty saní te a se mnou stejn drav,

le

já

mám

jednu hlavu jen,

máš

ty sedm však

hlav.

Hlav sedm, sedm korun! zda víc

v lom dálném je proti

Jat

Ej,

má nkdo zdob

tob

svt? Každý

rob!

král

—"

hrzou Zikmund sebou

škub',

kraj jediný byl žár,

a v zachechtání píšerném

svj

vobií satan spár.

Jak žhounek v

t

s

výšin závratných

plesa král se mih',

a za ním z kídel sa taních

áéH I

šupin žeavých.

—

zatjjil se králi dech,

—

když letmo dol tíh' hle, erná pod ním plesa se mní na kalich.

t

To kalich hnv v nmž vydouvá

husitských, se

zpod

a metá vlny samá krev

na místo šumnjxh vod.

A

vrchy kalichových stn mohutn se pnou,

tak

že desetkrát jsou

muže výš

nad rudou hladinou. Král dopad' Paží nctvornou vlny berou v plen, .

.

.

jej

vzruchem na dno až stelmo pohroužen.

a jejich je

Le

dole v ráz ho uchopil

vln rozkacený vztrh a zlícen z útrob jezerních

na povrch.

pliv' krále

Slab,

le

z

v pokraj pluje Zikmund kalichových stn

zí mrana a

A a

muž

hnvivých

mran hnvných i

všichni

žen.

cepem hrotnatým

bitkým ostím

kos

v tu hlavu draka sedmerou se tší na úhcz.

— sa,

A sedm a

korun padá

hlav

s

hlav se ine krev

s

a tlamou draka sedmerou

bou

jak

im

se valí

ev.

—

dsí postav

víc se

král,

tím vtší lidstva smích, a

vdcem

je

hrozných

dav tch

velký bílý mnich.

Ten mohutný má dvouruák, jímž s to jest, kam by máv, ne jednu draku hlavu jen,

le

tisíc srazit hlav.

Když mluví, plamen šlehá kam zí, tam sjíždí blesk; když na blízku

jej

z úst,

zhlédne drak,

dá v zbsilý se vesk.

Jak ven, jak behu dosáhnout?

vždy sedm

hlav jak

zve,

vždy bílý s dvouruákem mnich sal rázem jednu hned.

A

v rozvzteklení nezdolném když z vod se vynést chtl, vždy poznal s hrozným výdsem, že plazem bez kídel.

šest bílý

mnich už

me

a na sedmou

al

.

.

.

srazil

hlav

zve,

Zarval drak

—

a bezhlavá

prch plesa do prosted.

Z hlav valem tee erná krev mstným odrazem

a vln

sebou trup

jest škubající

dál zmítán

A

tam

a sem.

nad ním peru pííšemou

v dál šinul pekla zmok a stely metal jeho zrak

v hrud královu

Pl

i

v bok.

svýrr.i kídly skryl když jimi chvl, déš žhavých šupin z nich se d v krvi zasyel.

nebe

a vždy,

—

Vzplál,

hoel v

loži

leb do

podušek

ryl

bsný

lil

král,

zakuel

a jako šelma

a jako šelma vyl.

,,

Kde léka?" vzkik'

—

,,Zde, pane, vel!"

vrahy

se

všech stran!

Jak odvážil

se

na

,,Viz,

ien ze Želiva

Jan?

mj

hrad

Pro

V mou

není jat?

všude krev!

viz,

.

.

sekal leb;

." ,,To znoj!"

„Tož lé mou hlavu zjitenou v boku hoj!"

a rány

Lé lé

hlavu, mám-li jakou, viz,

lé hru,

plece mi,

co choro, všecko na co mrtvo, k

žití

Když léka v

dl s

král:

lé,

kalich léky

,,Tam nemls

lil,

ht,

tím pry! dej benátskou mi íš,

pro

A

mn

vzbu!

z kalicha

mám

pít?"

dáno do íše, jak chtl;

král vypil, kles'

—

a spal

le nový snní vlkodlak krev i

ader

ssát se jal.

D D D

—

—

XXVI.

VE VRATISLAVI. Král ve snu stkvostn ozdoben,

ped

králem lidstva dav;

na eká má

lid? Aj,

ídký

zjev

spatit Vratislav!

Z Vlach ímský

legát Ferdinand

na rychlo pibyl sem,

by tžké nudy zbaven byl král slavnýí-m divadlem.

Je popravami

unaven,

tož legát pišel

vhod

a všemi zvony druhý den zval lidstvo na

Šel

prvod.

Zikmund v ele dvorských stvr

a za ním lidstva shon,

a v hlahol knží se všech stran

znl zvoneek

i

zvon.

Pan legát, odn šarlatem, v chrám hlavní vést se dal a na kacíe kletbu zlou až hrozno pedítal.

A

na vše vrata pibíjet

dal od papeže

jímž navždy z

ech

list,

ml

zpupný

být zaplašen

Antikrist.

Však aby ukonejšil lid nepobouil zem, hojn poslal kejklív í

ím

a

herc

Z Vlach ti

s

legátem.

kejklíi, zda zná je lid?

umjí svou vc,

jich kouzly v orla

a v

oe

Plž

promní

a ve

pejde

o

krkavec.

lovka

se

v štiku hned

strom,

jenž chodí, mluví, stromem zas

by

stal se

napotom.

Lid divadla král

s

je žádostiv;

trnu dol

kyv':

,,Nech vejde kejklí, hotov jsem,

bych

shlédl jeho div!"

A

kejklí peste ošacen

již

podál krále stál

a proutku svého dotkiautím

vc rznou

K

z

vykonal.

krka\C3

\e

pe kouzlen;

jaký bujný tvor! frká, nohou tepe zem.

hle, i

a jiskry srší zor.

Žár v žilách, upružen zda silnjší

A

je

sval;

je lev?

hlasatelem ptá se král:

,,Kdo zkrotí

oe hnv?...

Aj žádný?"

—

.Vykat, pane, ra,

však jezdce najdu sám, tam z javoru zdí hradebních slovem vyvolám!'

jej

A

kejklí proutkem kmeni kýv',

strom zašuml a již jak živý lidu na podiv jde

hbit bUž

a blíž.

,,Stj." velí kouzelník.

..již

stj,

2

vtve stres, mé vle sta se lovl'em

a

pyšn

list,

mech,

i

hlavu nes'!"

A

vykonáno. Strne

lid,

a kejklír znova: ,,Slyš,

tam nesedlaný divý

a

jej

Muž

Je

vsedl, kejklír velel: ,,Jed!

oem

s

skoný rej eský pán a

tikrát v

a tam, kde i

k,

mi ukrotíš!"

Muž v

král,

poctu vzdej!"

trysk se dal,

lid

zajásal

—

objel po tikrát,

k

zafrkal a zaehtal,

muž

stanul

již

hrd

vzpiat.

Le

nehýbe se; pohrdeni zí v krále sivý hled,

dl

ten

však: ,,Pro se neskloníš,

ty zpupný?

Ui

hned!"

uklánt se, ponížit?.,. Hned ti bude zít, jak tob a všem na podiv ,,Já

Ne! se

hodlám pokoit!"

odmnit tvj in,

,,Co chceš?" ,,Chci

za hanebnV'

me

bsný bys zkusil, jak když káže Hospodin!" ío8

se jen

král,

,,Ty mstít se chceš? Jsi kejklí jel,

strom pouhý,

stín jen, duch,

t

pan legát zažehná bys opt v kmeni

hned,

tuh'!

Hned, legáte, ho zažehnej a zadýmej a skrop!"

Le

co vyvolá Hospodin,

to nezažehná pop.

Je marná vody svcenost i kadidlový dým,

pan legát chvi a se

mnou

,,Kdo

se: ,,Zde

celý

jsi?",,

Jsem Krása, znej mpeci'

Král Zikmund hlavu a plaše a jako

,,Ty

oi

jsem slab,

Rím!"

zve

vyvalil

stna

kupík

zbled'.

z

Prahy, Krása Jan,

ten pikartský snad druh, jenž

ondy

zde svíjel

konm se,

Ó zaplašit ho, vkl do pekla ,,Vše

usmýkán

až ztuh'?

knzi, ra, ho, slyš!

.

.

."

marno! Z pekla nepišel,

on patí v jinou íši" Ju9

,,Nuž, kejklíi, ty vykonej:

bu

zase v javor vsut!

Le

bda, kejklí katem

—

jest

a široinou prut!

„Ó hrza, hrza,

kde to jsem?" ,,Ped soudem Pán, vz,

mn

ondy na

cos

sta na tob

A i

stojí král

vykonal,

se dnes!"

—

jak pimrazen

všechen lidstva sbor:

pan legát

s

open

kat

rukcu zdviženou,

o topori

—

A Krása s kon seskoil, a? z hloubky vzdechla zem, a vzdorným ti

hnvem

svírá

K a z

sype

oí

z

nozder jisker mrak

sterý blesk;

když nohou dupá, zní jak dálných

A

pst

tese temenem.

Krása

mj c

hrom

velí: ,,Nuže,

má

to kol

tesk.

poj,

velký chvat;

pravdou, se snem skutenost

sen

s

te

jdou se vystídat.

Jáem posavade Husitou, a Husity

pec

znáš,

setou každý vrub a ez,

ti

na své duši máš.

jež

Ten komo, pohled, pomsta jest, v mých útrapách se zlíU', kam pomyslí, tam letí v ráz, a vždycky cíle stih'!

m

ondy smýkat Jak tys bud smýkán nyní sám, i

klešt, jimiž

a týral,

s

jsi

sebou

mne mám!

Hle, ony etzy jež zvonily

a

t

v

dal,

rval

jsou týž,

mj

skon,

tmi rovnž upoutám koni na ohonl"

Háv

králi div s tla strh* hnáty pevn spial a koni dlouhý na ohon

a

jej

pevn

uvázal.

u mne, rabe," dl, svých otc mrav že chlapem také král,

,,VŠ3 jako

,,ech

ctí

a ví, když ztratí zlatohlav!"

v tom komo hnviv zadusal kol zlá se mrana stou —

—

kat na popravu uchystán blýsk'

pádnou sekerou.

Král vzkikl.

dl

.

.

,

.Neki, smj

rozkacený host

mou

A te

haló!

.

Icgátera,

s

pro radost!

je

v skok divý

se pec!"

.

.

,,Kdys pro tvou bylo dneá

—

K

."

.

pád

záie!

ráz;

v

kámen,

král tloukl lebkou c

zrak podlil se a has'.

ím

vtší

kon

klopotnost,

tím vtší králv k\il, i

val jako iur, až

a

oi

—

vyteštil.

,,Kda jsem?"

,,Jsi

Král zvolna v 3er zlou

dali.

m

—

le sobva

Z že

ve svých komnatách!'

se

loži

,,Nuž, dejt3 léku,

A

proci, vzdech'

hoí

ce3tcu

hloubi

týl,

ve!" Zikmund

si leh',

hned jiný snní vzteklý vlekl v tem snech.

jej

DD D

k

vzdech';

XXVI r.

v LEŽENÍ KIŽÁCKÉM.

Až

k Praze pileh' Zikmund král ký neslýchaný ruch

—

a ze všech táh"

s

ním

laný dobrodruh.

Sb lid

úhl s\ta

z

rzných kraj nrických,

Francie

z

i

Vlach;

jich

vdcem

jich

praporníkem strach.

žlutolící hlad,

Jak kobylky a žravý hmyz vše shluklo se tu v spch, cd pcbhhk uherských, ^ až k

zpupným

pánm

Cech.

Jsou kižáci; jich vzdor a k eikým luhm, vlek',

hnv

se

by národ utkán zaúpl hnízd skivánek.

jak v

Sny královské.

II.

—

Jde Zikmund ve snu táborem, by válenou zel moc, a

pi

družinou

tokajskéra

jak druhdy prožil noc.

Rad k míru nechce

slyšet král,

chce válce, vášní hnán;

kíže bezpoetný

shléd'

lid

a v královský jde stin.

Však

nelzs; žebrák kostlivec

ped

st
vchod

si

se

a nad ohníkem ruce hál,

li oí

nepozvec''.

Viz, plece houní kryto jest,

hrud režným echelem, vous rozcuchán, leb nekryla a ruka drolí zem.

as obas

sukovatý kyj

ve svalnou zaal pst a vážn hlavou zakývxl k zdem obklíených mst.

I

sojí Zikmund udiven:

,,Ký podivín? Hej,

kdo jsi, co chceš? a dl: ,,Vše záhy

.

slyš, .

."

Muž

zvíš!'"

"4

hlavu zvd*

vyzvda, vsta!

..Jsi

.'" .

.

—

,Ne!

.

,,Že

.

.'

ne?

Nuž pknou doznáš vc, dív nežli zhyneš oprátkou, dám si t na skipec!"

—

.Pak budu vtším!'

Tak

králi v

tváe

díš?

,Ty králem? Jakým?' korunován již?'

,,Aj, .

—

.

,,

."

ký chlap!

—

eským!"

,Aj,

jsi

,,Dost.

nám by

smle, dosi! Ten práv as,

ohník tvj

staí

hranici

ti

rozdmychal

a sklonil vzdorný vaz." ,To utuží

oí

a z i

tasí

též

A

m!

.

.

.'

—

Žasne král

srší zlost,

me, le

kyják svj

v 3míchu zvedá host.

zvolna vstává.

dí král, ,,tak

—

,,Co zde

•

chceš?"

bídný tvor,

mj

pro

tábor, mluv? ..." pišel jji v ,Bych kižácký zel mor!'

,,Aj,

vyzvdaem

jak potírá

m

jsi?

Nuž pat,

strach

ped hnízdem lotr

husitsk^xh!

Vše smetu v troud a prach!

-

Mých

vojsk

je

sbor do tí sta

sbor padesát — vz,

—

tisíc

voz mám,

a kopí hustý

sta houíuic

mám

les!

Vše hrdinou, kam okem zíš, to dáhiých íší kvt, jímž vínek zpupné Prahy kol jal

jsem se uvíjet!

Tu Bedich

leží, Durinan, tam Sasík rozbil stan a s ním po trojný Bavoran:

rek Vilém, Jindich, Jan!

Dál z

Míšn

Vilém

s

i

z Aquileje

jen chtít a

Svt ten

veleknz

—

zboím svt!

veškere/i, ne

echy

jen,

erný pekla ved,

jenž na pln jedu

Jdi,

Bedichem

pt

a slezských knížat

Evropy slinou

hru

scb se!

pospš, zvstuj, co

jsi

zel!"

a již ho nohou tep', rys, když postelen, v ráz žebrák hlavu zvd'.

le jako

(i6

A hromem

buráci

mu

hlas,

a bleskem plane zrak: .Aj,

vetelce, co

to splatím

mn

rovnž

jsi dal,

tak.

A pravím ti: Mj svty pec povalím t, vz,

mým

kol,

dechem bude porážen

tvých kupných

sbor

Jen poznej iny led vystydne

ti

V

les!

vdc

svých

až zahledíš se v ohník

nmž

A

nad ohníkem po tikrát

svým kyjem a rud vzal a výš

Zí dlí s

v

si

tob v

zatoil, se

plamen, plál

poskoil.

ohe

král;

tyi

v

nm

v

modlitbách

dítky jsou a kmet,

an od ran k zemi

skles'.

Hle, kalich zlatý nad hlavou, se leskne

.

jeví'

spoután mladý knz,

ním

.

mj,

v

vyjdou

.

kfev,

zbožných tch,

jím všechen tábor osv-tlen, jak stál by v plamenech.

"7

I

strne král a žasne král;

—

,,Kdo kališník je ten?"

,Kuz

Václav

z

Arnošlovic, kdys

tvou luzou upáleni'

,,Již víra!

Ty

spálil

u Votic

ze mj, rek! On ví, že horši otc jest vždy eský parobek! pan Albrecht,

Mým

tužbám pouze vyšel vstíc, stejn konal bych! ..." V tom hnviv žebrák nad ohnm zas tikrát kyjem mih'.

já

Znik' první pízrak, druhý vstal, král zírá v

kou zas u

ohn

rozdlil

pízrak

sted,

se; jisker

tlum

zvd*.

se

,Nuž, viz!' dí muž... Žár vyskoil

a zlatem v m^aky šleh*:

kmet chlapy vláen, biován, se zjevil v

Skrz

plamenech.

dlan etz

protažen,

—

na šíji provaz dán tak za úšklebk divokých je katy spalován. ii8

,,To Nákvasa, až kat

mu

Racek chy,

jejž

hru!

proklál

.

.

."

Bavorák je statný chlap, tož vždy mi vítán budí" ,,Ej,

A na tjr

to

muž:

skvrno ech,

,,Ó,

králem chceš se zvát?

Mj sám

loupežník plný svt, proti nim chci stát!

Sám, bez druhv a jist pec v zdar rozeším náš spor: k svým nohám tebe poVi^lím jak vichor

sme!

.

,

.

Jpcm vzdor!

Ten vzdor, jenž zbran odporem a tlaksm vzrstá výš, hnv vojsk tvých dechem zaplaším, to záhy uvidíš!

V tch

polích tebe rcztepou:

tas a bs, bude tábor neschdea,

strach, pomsta, že

jak po boui je

les.

Tvou sHvu od vanu i rest, pcv&l dn tvých všech

a

jen kalem

na

ábl

bude páchnoucím kopytech!

"9

t

A

rvát

já

ech

budu napoád,

vrný brat, kyjem hrzy zpt t

buát a od naíru zlatých vrat! ..."

I roste zjev

a roste zas,

nad Krkonoš svah:

hru kim

A

z.

žuly,

mrak

brvy i

jsou,

pohlédne, tam strach!

hrom

zase hlasem jako

dí králi: ,,Nuže, viz,

mou

jak rozpráší se vlí

tvj v chomá shluklý

A

tikrát kyjeín zatcil,

kde a

hmj'z!'*

\

chmurách Sever sál,

—

hnvný Buran rozkacu

vojsk dálný tábor. svál.

Vše: vozy, praky, htubá

jak

sme

hndý' kus, tam erný z íše v rab.

zde a

A

zbra,/

jsou jen a prach:

zacva vzducher tžký mrak,

bílý

k

sviští kyj,

a jako

v

nmž

místo sutek skryta

v dál pádí Bavorák.

sb,

A le

prchá všecko v ráz, za ním obrv hled

blesk v

hru mu

král kik' a v

„Co žádá

si

i

král,

vrhá za bleskem,

loži

se.

tvj Majestát?"

bych pil; k íši jsem, le bránil bd, rád bych okusili"

,,Dei tokajské,

sen,

šel

I nalil

íšník v zlatou íš,

horkým vypil rtem nový sen mu v lebku a král

hrz

bušil palcátem.

DDP

kit.

—

— zij

XXVIII.

NA VÍTKOV. Na

dálném

pcli Špitálském

král s voj vody se zel,

hnv íma

z

more kižáckých

ader

a vlích

vel.

Nmec, Ital, Anglian rzný z Uher druh!

Hle, a

Zle,

koho

ten polapí

lid

u pádných

me

I

biskupové

a

knží

s

kruh.

vojsky jscu

celý roj,

jakby kvtnatým luhem zlatým zdroj.

jich šat jest tek'

Den

ze dne v polích královských množí voz ad, a plát £ nach a zlatohlav se

se blýská

odevšad.

Vojsk v prapor každý vetkán jet kýs netvor, v líc i rub: s rchem v eh, s kídly had

k

a s

dvm.i hrdly

sup.

To

more zduté v samý

a z

nho

zní

v

—

hrot,

—

hrozco jeit

širé dálky: ,,V

zhyn, Praho, skvrno

plamenech

mscl"

—

Z vuit msta však zní zbožný zpv: ,,Ó, Pane, v hrze vsta a zahla šípem krvavým msty srdmihl3,vou sa!" Král

smje

,,Hle, kališník

se:

má

jak úzkostný

že dá bel odnese

strach,

ho dív,

než rozpadne se v prach!

Nuž, zkuste a

ptky

tu

i

tam

šrtky na pezvd,

chci poznat, hodna-li ta

sb,

by

král s ní bitvu sved'1"

Šli

Uhi hned

,,Sta

námi

a pišli zpt:

zbita jsou

tch erných ped branou

s

rudým kalichem

Újezdskou.

123

I šestnáct

živých lap' náš sbor,

kde kartouzský

je brod,

tož pišli

vždy svátek práv vhod!"

A Nmci

pišli po

ty zítra spal,

,,Vz,

králi,

jest,

Uhích: zpupný ech

u Poíských vrat do vlastní krve leh'.

špit vášní

Jak stádo ovcí

z

brány

tíh*,

než radní zaznl zvon, zbit

my

do polviu, prch' od polou, v ped šli, zpt šel on!"

,,Aj, ,,aj,

prchá kací," volá

král,

prchá stádo báb,

kdo na rameni nosíš kíž, vše, co je s nimi, zábl

Ni starc nešeti, ni žen a rub a

bij

a dus!

Slyš,

písn veští

nuž,

ki:

A

za

za

ekou

.

,

.

Hus, kací, Hus!"

Zikmundem divý kik,

jak ert by v tábor ,,Ha, ha! Hus,

le kací

vjel:

kaer! kaer Hiisl"

dále pl..

134

' ;

eka mám?

Vzkik' pyšn král: „Na Než skoní slunce bh, bud Praha vzata útokem a povraždn, kdo ech. Nuž, statný 'lide, nemeškej.,

v

boj s Husity se dej,

ty Malé Msto, Nové

oii,

.

ten Staré oblehej!

Míšanm

Vám Durynkm

a

bud nejvzácnjší

lov:

výš

dly sbor uprosted

s

žete na Vítkov!

se

Tam

.

.

Žižka zbudoval

si

srub,

le neplaten mu pec, stecte mi,

jej

v

nm

Však z

nuž,

mu I

ne!

tch

a

upravíme

šelm

té

klec.

Radš ekan vysoký

zbuduj em mu, dev,

ernou

s

rudým kalichem

srazte korouhev!'.'

konali, jak pikázal,

a konali jak chtl,

znl bubn vír a hlahol trub temný hukot dl.

a

125

,,HiT,

kaer!" kehce

Nmec,

„hr!"

jak mrak se táhna výš,

v

nmž

me

rudým bleskem znien kíž. dvouruák

Výš k srubm kvapí Míšn ba k píkopm již leh'! .

Je lest

i

.

sbor,

.

slabost? Vše, co v nich,

sítat na prstech.

lze

Voj nepatrný chce

s

Táborv

vojsky

jichž jako se

jest

a,

Nmc

vos

v stet,

tisíckrát

hemží ptkrát pt?

Tím hloukem kmet ranných a hloukem útlých žen

má

býti Vítkov, Praha,

ech

a kalich ustrážen?

Kde

houfnice? kde platví vzdor?

Jen kosa zde a cep; jen ostrahou se brání

a tím,

ím

Vrah

slézá valy;

však

zbit, z

byl díve

ech

tží chléb.

kamením

nich

dol

kles';

v hanbu povalen,

než podezdívku

slez',

126

A

znova dral

se

le znova padal

po valech, zas;

vše kácel topor, cep a kýr,

až v oích vztek jim zhas',

V

dál husitských žen odvahou hnán vrah je z pevných míst, le opt kídlem kižáckým v srub tepe Antikrist.

Jak díve však se dje zas: neraž' stihnout dev, vždy v srubech velí tajemný kýs andl: díví zjeví

Hnv

Po

šíji

rozpuštný

vlas

jak slunná skví se zá, a

její

Míšákm

oi

mrak šíp metnou v tvá.

A na

volá hlasem jako zvon

Nmc

vosí roj:

„Vám papež s králem nám Kristus ídí boji

vetelcem,

Aj, myslíte, že ten, kdo ech, hned v adrech bude tlít, když Zikmund toulem zachrestí

a Martin

pone

klít?

127

Vy

chcete robstvim stížit nás ?

To

ne, jen ten je rob,

kdo epely chce zaplašitúsvit nových dobl''

nám

A

zase velí díví zjev

snad

je to

.

.

-

—

andl pec!

a z tlumu vojsk se ozval hlas: ,,Kdos

Jí jí

kesan,

s

hory

nezasáhá žádný

tecI

šíp,

nezasáhá prak,

vždy mrtev padne jeden muž,

kam

svitne

její

zrakl"

Jat strachem prchá

však

vdce

Nmc

ped

ženou

dív, než král bitvu

sve?

Chce rek utéci

Má šklebná

sbor,

ped!

volá: ,,V

snad k Míšni zvst

nést onu hanbu zlou, že tisíc vás prchlo šest

ped

jednou kací kou?

To

že jest andl? Jeden šíp v ráz zahanbí váš plukl"

A

Jindich

-z

Isenburka sám,

vojsk hejtman, spouští luk.

v i

hrud outlé dívky vryl zavznl polnic tón

se šíp,

tak vítzn, že Zikmund výsk': padla;

,,Aj,

pone

hon!"

A Míšan, Sasík, Durinan, hned v ruí má se skok v tom Žižka s houfem Táborv jim náhle vráží v bok. Aj tepe,

pec,

Zle je

bije.

je Nmci obklopen ,,Ó milý Žižko, ote náš, to poslední tvj den!" .

mé

s

mé

vrným

V tom

nám

sb

dti, rychle sem, dal.

sílu

Nmcm

s

." .

Uhry na pomoc

král rychle pichvátal.

A

bojováno tu

tam; rudne strá, hned Žižka v bitce vítzem, i

lid sténá,

hned Zikmund rudá sa.

Sny královské.

chra,

pádným emdichem!

Jen sem,

Bh

Bh

dti, sem,

tu cizí vytepej

cep

.

To Pán

,,Že poslední?

jen sem,

.

II,

Me

schýlen, pozvednut je cep,

cep padá,

me

se vznes',

druh druhu stupnm položen, sotva na zem kles'.

a

Jak v klubko svitý s hrud celé hory kryl;

muže muž

jsou mrtvi, ale

pec

ech

z

kížku

couvá!

a

žena

nepustil.

,,

Bijte,"

bda

,,jen bijte,

jest,

Nmcem ech

a

kehce

král,

všem,

dít

jest,

je všecko kacíem!

A

není-li, tož bijte

pec,

a chut, k emu strach? pozná, kdo je katolík

Bh

v tch druhých mrtvolách!

—

Bh

pomáhej, Pán Jen bijte ." jsme vítzi, jen sem! sbor Pražan nový Le vizte, •

.

sem spchá Sbor

za

luníkv

.

knzem!

i

cepníkv

a sudlinik dav, žen hejna za nimi a

dv

a rusých dtských hlav. 130

To

pani

s

Janem Želivským

a dti eských žen; jich

oi samé hvzdy

jich

ela slunný den.

jsou,

Jich líce jako ervánek, jenž vští Vesnin zjev,

a sboru heslem bojovným jest Žižkv zbožný zpv.

Knz

s

tlem božím v ele všem,

jdou v boj: sbor

ím

víc jim

Nmc

tím

V

padá

3

šíp

a

lvic,

spchá

vstíc,

víc.

hluk zbran zpívá

a hvízdá a

lv

Nmc

zvonk

hlas,

svist,

hory vrchu rozkacen

zpt

cválá Antikrist.

sudlice mu sekou v bok, v záda buší cep, a v pedu emdich s palcátem na vlí buší leb.

Tam tu

Praha jedno s Táborem Zda tob, králi, vdk? ZiiS

.

.

Hle, tisíc tvých padesát

bs

žene na útk!

131

9*

Po

srázecli.

hory tu

i

tam

tlaí boje vstrk:

k

je

nohy láme, stržen dráb,

a jezdec láme krk.

Vše v úprku, zbit králv a druha sráží druh, zas

ech

vdcem

a jejich králem

V tom lid

svornost jest

Bh!

na Špitálském

poli též

královský se zdvih',

hnv eských jej

lid,

houínic po

adách

mýtí širokých.

Tch

po mýtinách bží vzdor

a hrozí:

,,

Králi, hled!

init dív?

Víš, co jsi hodlal

Ej, co

uiníš ted?

Jsou zbity tvoje záš a

hnv,

v tvých polích zlíh' se strach, chtl's Prahu na prach rozmetat, a nyní sám

jsi

prach!

Hluk rab tvých jak

svj

ped

prch' ustrašen

lvem prchá brav,

spasit-li

chceš živtek,

spš, svrhni zlatohlav!"

Král zlícený se do a soptí

rt

vkous'

a vztek;

jeho zbit, kdo posud živ,

lid

zbra

A

hnv

odhodil a klek'.

vedle krále volá

pry

,,Pry,

z

knz:

tch eských mst,

zda nezel's boje uprosted, co já zel? Zázrak jest!

Ty kacíe sám

chránil

Bh,

z jich svatosti se vznes'

—

tam je

pohled!

—

zlatým oblakem

nesen do nebes!

v díví adra vlil, muže ve! ..." Král Zikmund zuby zaskípal

On On

sílu

jejich

a rudou hlavu

,,Jsi

zas

zve.

oslnn, vi, kryješ tvá?" dí, ,,není klam,

knz

výš nad zástupem husitským se vznáší Kristus sám.

Zda nezíš?

V

rukou blostných

má jejich korouhev, kam sklání ji, náš padá jak v

lid

boui polom dev!" 133

Král vyje; znova roste

jas,

pláe vztekem král, a vlny eských chorálv se peí zvun dál! i

Týn nebes jako v plamenech, vzduch

sálá jako jih;

Nmc

podpálen je tábor od dtí husitských.

Kou

s

se honí

ohnm

v ruchu zápolném

vped

vzad,

i

hned smoudný balvan vítzem, hned plamenitý had. Zbit prchá

erný vrah mrak

jak zmetešený prach,

v

nm

šišáky se lesknou jen

a kíže na mitrách.

Vše v zmatku

k

.

.

.

Nohou

zapleten

panských do zástav,

a sotva že je roztrhal, prch' splašen v

V by

ráz,

knzi dav.

kdo co mohl, zahodil,

lehký'

m

byl jak -pý:

svj rudý klobouk mnich háv

i

kardinál,

škapulí.

Ze Zikmundv svj

me

íšský vzteklý

burdykán,

král,

dráb pavezu, kat dvouruák a biskup pluviál.

Pro tžký pancé

tžký

pro

nemž'

knz; do píkopu

pán,

život

ten bázliv

leh',

ten v žírná pole vlez'.

Le

posud zjevem Kristovým horský íp,

se leskne

a posud každý paprsek

mní

se

v zlatý

Je

poten zpupných vrah

šíp.

voj

a voje dravý vrtek, král

Zikmund hrotem zasažen

jak had se z pole vlek'.

A soptil: Kouzla páše ech, bud proklet jeho svod! ..." Však nedomluvil, z oblak zas šíp v adra se mu vbo. ,,

,,Mn

šípy? Proklínám ten zjev;

vše mátožný je klam!"

Le

v okamihu jiný

mu

vnik až k útrobám.

šíp

Král kik' a do

„Kde,

Ped sen

pl

v

loži vstal:

kde to jsem?"

jeho duší doposud

chvl

Nech pec

sluzi,

se obrazem.

jak chtl hlavu odvracel,

osikou se tas'

a zvolal:

,,Na tch svtel jas?"

a sluha svíce shas*.

Král obrátil a zvadlé a v srdci zas

bs

se,

tváe

—

•

zasténal skryl,

v hnízd rjných

se uhostil.

D

OQ

136

snv

XXIX.

NMECKÉHO

U

BRODU.

Král Zikmund vesel; proradou hradby Kuten Hor, a vraždno v nich celou noc, co vojsku na odpor. ztek*

Kdo

s

králem, všecko nájezdník

a dobrodruh a kat,

jim za Husity každou smrt

Zikmund dává

král

Pt

bílých

plat.

—

groš

pi sám

v tch strastech tžkých

pt

Pkný

bílých groš!

plat,

a k tomu slib pt!

Tož lapeno

jich

mnoho

set

a uvrhnuto v dol; i

chechtá se král vetelec:

,,Ted!

bude isto kol!" '37

Bh

let,

A smje

vždy po

se,

zí mnohý vojska a

staten

zná plenit

On matku a matkám

stráních

šik,

napoád Kumánlk.

a

kojencm

dáví

útlou dce;

král Zikmund nemá vojska le pobsilou sb.

zákonem, studem stane krev; vždy do tábora v noc sta nahých vlee dv.

již,

Jí násilí jest

že

den

i

voj vodou

Té luzy prvním

je Pípa, loupežník,

dív

s

Král

s

Uhích

králem v

a nyní do

ech

pány

lotroval

vnik*.

pije

v komnatách

a blažen hledí ven na vojska nedohledný

ad

a mluví zveselen:

„Jak mravenc

jich tu

ech pánem budu kol nich

a

erný

mám Uhr

Nmcv les.

138

i

tam!

dnes,

plavou zed

Té eské luzy záhubou hned celý splatím dluh, v snhu musí rud zkvést i ten kutnohorský luh!

Než hle! Co se to leskne as tam stranou Nebovid? i blesk to prosted zimy jest,

i ohn

klade lid?

Slyš, dálné

hmní,

zase blesk!

Ne, ne, to houfnic palt

Ó bda, ten

zrakem hrozí nám

eský Hannibal!

Znám jeho kvap a jeho voj, znám smlý jeho zjev, znám jeho voz tžký sten a jeho lidí zpv.

To

Žižka! Hrozno, jako

bou

v ty zdi a lesy vtrh', již v levo prch' mi Kumáník a v právo Nmec prch'.

Ó

Pípo,

vdce, záhynem',

spš, rychle radu dej, náš tábor všechen podšen! Vlach dí však; „Utíkej!"

.

.

.'

A

rázem prchá, za ním

a všechen vojska

vdce

král

za

král

rej,

pláš

chji;'

a dl:

,,Ó Pípo, neprchej!

Temešvárským županem více, vr,

Jsi

a budeš

mužn

jen jednou. Pípo,

stj

a porubej tu sbr!"

Le

mee

Pípa

vydobyl

a králi v ruku al:

,,Na

bráníš mi?

Jdi,

váli sám!"

a cvalem pádí dál.

Chci do \nach! Stíbra Kuten

Hor

mám

na stu soumarech, co jest mi dneškem život tvj? co

me?

co

,,Ó Pípo,

mám

trn?

spch!"

brate, pomoz,

slyš,

Moravu ti dát!" ,,Nuž tedy pomohu, le vz, že jenom utíkat!"

chci

Vše od Hor Kuten žene strach, král zajíká se bled:

,,Kde král

k mj?" chy

hívu

,,Zde!" zas Pípa

a

vše.

140

na,

K i

bujný, hle, dva uhly zrak, ehce, hryže ret

a frká, dusá podkovou

nohy v

a zvedá

A vzduchem zda Tatoš ej,

let.

unášen

komo

milý, úslužný to

ped

a švarný v

je král,

snad?

i

druh

v zad.

Snad Blo je to Tatraník? Kdes zázraný se vzal? i hodný Matik Tálovec t králi darem dal?

Ten hodný Matik Tálovec zná Uhry kižem v kíž a Slunci

mu

kon

vyloudit

není na potíž.

Snad Matik Popelvara zbil, zázraná to vc ten vrný Matik služebník ten hodný Tálovec!

—

a

Ba

ne,

vznes'

vždy kídlem ohyzdným se v bouný vír, —

k

to Psohlavec zlý,

dsný

o

Tater k nám,

sle

z

nm

chýr.

141

On Ježibab

úslužen;

jak ten as pišel sem,

plnoci všemu v strach nad Strenem?

jenž o

se toulá

Ne, ne! a

reav

Ten

o tech nohách jen

jeho chvost,

—

divný le tento o dvou ni hívy nemá dost.

A

neehtá, jen

letí dál,

tš se, králi, vždy upíra

ó

si

tš,

—

držiš za

k—

jsi

ošálen

—

otži

Hled, uší hnusnou veUkost a ježovitý hrb,

chrup

ohyzdn

a nad

ním

je

vycenn

blánosrp.

Jak divn koUsá se. hle, mdlá peru: vetchý cár a krví podUtý je zrak,

—

a

s

kídlem

Viz, kterak

srostl spár.

suchý

jest až strach

a nemotorný pec,

a nozdry sypou sirnatých kol jisker UjavecI

To

píšerný

pekla zjev,

je

jenž králi slouží dnes;

to

bezuzdného vojska pán,

sket voj vdce to: bs!

králem, v bok Žižkv lidu kik, ním a za že Kutné Hory v plamenech

Bs ped mu

Pípa nechal v dík.

voj

—

Tak v zái ohn nad krajem jak strašidlo se vznes'

a dole pod ním úprkem vojsk jeho divá sms.

Nmc

Hle, hle.

Uhr

že Žižka

zpupná nadutost,

vztek a

na

n

hnv,

padne v zad,

jak na hroznejše

leví

—

Král Zikmund v mraku nade vším dál s

nestvrou

se hnal,

kam vdce Pípa uhánl, tam zdšen

A

též se bral.

jede, pluje

nad vojem

a za ním erný strach; zí vojska hynout v závjích a znikat v bainách, 143

Hned nad vrcholem

skal se nes',

hned nad propasti vod, až tam, kde chladnou Sázavou jat

Nmecký

stíbra

vz

Brod.

je

Pípa

se

a vzkik': ,,Už

lek'

Žižkv

voj

nás dohonil, tož naposled s

ním svedu ostrý

boj!"

k sboru adí sbor: žete Žižku zpt;

1 stane,

,,Ztad

co u

Habr nám

bud zde mu na Zde kdo

2xobil on,

odvet.

Nmc,

msto

hradby

kol,

bojí se, je rab,

zde

zdmi open, nanejmí

sto

ech

každý

zab'.

slyš, zda My zde, vy tam! i boue v tlumu dev, i Žižka? Vru, nadbh nám, .

.

.

to

hrom?

to Táboritv zpv! Vnit msta, rychle! pro tžkých voz ad .

,,Hrr, hrr!"

A Žižka pa!

na šeré vlky

."

.

.

.

Nelze vjít .

u zdi bran

A

pohánl Zikmundovu sms

tepal, bil a

psí

pes eku a pes

až

Zle Žižka

pa:

na IMadary

n

jak vichor na co krok je i

pole

zahnal tas a bs.

ji

vjel,

hrzy

víc a víc

porubaných tl.

Sms Uhr to

eský

bije

lid,

hrozná zimní že!

Pes eky tíš

se Ala dar hnal,

le padl v prohlube! I i

h5me Kumán, Tataín s

konm

^a

ud,

srostlý

lid vlastní bije

ten

i

ten

množí plá a trud.

Vojsk množstvím je bílý aj,

vrah sveepých

poset luh,

vru, poctiv vždy

a

ádn

A

král?

Ten

s

konm

výš nad vojskem se

dráb

hustý

les.

145

Sny

královské.

II.

píšerným

nes',

by vidl padat jezdc a

ech

splácí dluh!

ad

A

stojí

le

.

.

škube uzdou

.

král,

upír nechce dál,

bd

v mranech k vrcholení sem tam se kolébj. jen

Pln zdšeni 2xel

Je

znien.

dol

— Dal

král

se

.

.

v kik:

,,Ó Pípo, dej mi vojska zpt, bych hrozné hanby znik'l

bu,

Ej, Žižko, lote, proklet

tvá pobila nás lest!"

A

Žižka k lidu:

lhá

hlas?

že jest?"

A vzhru hledí: ,,Hle, i ábelská je spež? Král

í

,,Slyš,

to Zikmund! Kde

zda

mrak

nesen upírem!

Aj, tak ty bojuješ?

Má vdce

voje zanechat?

Hned, rychle a

ne-li, s

v blat kal

A

dol

mrak

spj, šípem

mým

se potácej!"

stehl plitkou kalenou

a stelil v šíp doletl,

král kles',

ader kam

k

sted, Žižka chtl,

v mranech 146

be.

Lid smál

k nohám Žižkovým

se;

jak ostíž Zikmund i

škube

z

pa

hrudi ostrý hrot

a svíjí se jak had.

zmnn

Zrak králv divý na vzteklé koky

to

jest

zor,

tygra hled, jenž vystrašen

byl náhlou

boui

Zbit, proklát,

hor.

na prosbu

se dal:

mám: zbra, oe, voz pes pt vše za svj život dám!" Jene, vše co

,,Ó,

dáš?

,,Že

To

tvj hojný

set,

naším plenem, hled,

zlata

mch

na Morav s kradených ti vozy vzácných Imh! i

msta zteeny

Zdi

jsou, viz,

nm

v zrádný lid i pán na eských vleen sudlicích a cepy utepán.

Tak rozhnvaný konal víš-li, pro a za?

lid,

a

Že

z

tvj

Nmce Causis

ert zde narozen, udava!"

,,Ach, smiluj se," lkal

,,vším vyjdu

tob

a z Treiiína

ti

Viléma

A

Zikmund

vstíc

propustím

z Postupic!

Kamenice Hlavsu dám všem chci volnost dát, kdo umlouvat i

z

Jenštejna! Všem,

se jali s

Vitoldem!"

vezmu sám,

,,Co dáváš, to si

a první bude in,

Brodu hned

že pro zajatce z si

zjedu na Trenín!

Tvé vozy pro

n

upravím,

a jako náš je mrav,

dám podestít jim kobercem tvj trnu zlatohlav. Hle, dvanáct

tisíc zbito

vás,

vše vetelec a vrah;

on naším

le

meem

porubán,

tebe zabil strach!

Shnil

tlem

tu však^xh

jsi,

le

hích

v žár pekel vezmi

bs komo:

duši tvou, klec,

odmnou

Prohlavec!"

14S

zas:

A

Žižka krále nohou kop',

král

zdšen v lžku se:

„M píchá v srdci! Zda to i had v nm hlavu zve Zhoj, lé! ..."

I

dali zlatou

a v íši zdaný lék Spal zas,

v

sluj

šíp? ?

le snní

.

.

.

šerý vlk

pekel duši vlek".

D D

íš

XXX. MOR. Vrch v echách Táborský má

lid

a roste jako mrak, co muž, to lev,

jak vychrtlý

Tem jimž

drakm

menším

zem

le Zikmund

král

je drak.

sdruženým,

rozdal dív,

vojsk bahnem hbit rozkázal

s

do eských

téci niv.

Štl Hohenzoller z Branibor, šel Albrecht, i

Bedich

ros

Kam to

z

králv ze,

Míšn

a jich

lid

jako v boui sme. vloupil se však,

Zikmund

s

tam byl

hanbou zel;

prch' do Prešpurka rozlícen

a v hrad se uzavel.

bit,

Dal klaretu si pinést džbán a hnviv brvy stah* i ztichl hovor trabantv ve dvorských komnatách.

Však sotva den zlý ruch

dje

co

mu

že

se,

odpoal,

že

ruší klid,'

v nádvoích

se hradní kupí lid?

Že zvony zvuí z vží všech a se všech Slyš, spíš

,,Co

dl

msta

stran?

hodový to není hlas, temný hlahol hran. znamená ten divný ruch?"

Zikmund,.,, sluho, zjeví"

v noci nad hradem

,,Ach, pane,

mrak

zjevil se

jak krev.

Kdož vdl, co by znamenal? však ranních na to chvil vrah hrozný eskou královou nám v loži zardousil!

K

nám

dnes na s

týmž

vzals

ji

z

vnosti skácela se

jak Václav,

její

Prahy do Uher, už,

výdsem

muž!" 151

„Jak? Žofie kde

,,a

mrtva jest?"

že

vydšený

král

je

žas',

.

.

.

vrah? snad ncuprch'

a bude v hradu as!

Hned chyte

a

jej,

bda

sic

v^šcm,

v okamih ho mám,

sic

padne

vše!

.

." Slyš,

.

ve dveích

kdos promluvil: ,,Jdu sám!

Mne

beztoho by nelapil

tvj

sluha, ni

sí v

a v

tvj hnv..."

ornáte císaském

kýs mlžný vchází zjev.

Na

holé lebce

le v

elný

skvost,

ruce katí plec,

zrak

— dlky

ped

králem kostlivec!

Na

jen,

-

hryz

místo žezla levá

vycenn

pst

výš lidský drží hnát, a na královský

svj vlee

Král rozkikl

kdo

jsi?

sín trn

majestát.

se:

,,Co tu chceš?

ty hrozný, mluv!

svj pináším mne vtším joi tch dnv. ,.Jsem Mor,

:\i2

.

.

ti

."

hold,

A

na sta ubohých

a

na

sem

srub',

tisíce snad,

kdyby dív

nic nebj^l bych, ty

k nim nebyl poslal hlad. kdybys chátru kižáckou

Nic,

jim v statky nebjd štval, nic,

kdybys živný skot a brav

jim nebyl odehnal!

Co proti tvému in

vdn jdu

já

nech ty's

tisíce

muž

víc

dtí a

jen

jsem

mj

j

povalil,

po

svt

jsi

Jsi

mocnjší, já vru jsem bídný uenník,

co v zubech ješt síly

tvých

Tu s

zbil,

víc žen,

poslušným tvým nohsledem, zbytky beru v plen.

jen

z

?

vstíc,

zahubil jich víc!

Víc

já

ti

s

me

Žofií,

jest

tam

tou ješt lože

no, všecko

jen

i

Barborou

s

—

•

huj!

bude jinak

pevu pi

mn

mám,

pik.

t.d,

stj.

—

Na míst bab dvou dvat kvt mít budeš pro radost; tíj, nepišel-U pak ti vhod snad tenkrát morný host?

Zda nešel jsem tvým páním vstíc a nekonal, cos chtl?. I s Barborou to odbudem a hned,

kdy rád bys ml.

A

pvabnjší na toulkách jsem paní neuzel,

pec joi

vím, že v jejím objetí

asto strachy mel.

To perný bude práce kus k úmoru si hrát! A pak, co s rží na podzim?

s ní

Jen z jara

Vím, že

ti

ta, jíž jsi

mám

byla na potíž

svakem

tož ubil jsem

bych

Na

se ti

je rád.

ji

byl,

proto jen,

odvil.

tolik krásných

dukátv

na zvláštní její dvr? Nuž, proto jsem zbavit chtl tch vných ela chmur.

t

154

Za její zlatý výmnekmít mžeš zde co den na míst staré králové pár mladých z pusty žen.

bujn

Pár

Kumánek,

rostlých

druhdy v mysli máš,

jež

ty zjaí

t

a potší;

jen pokej, uhlídáš!

Hned

jednu k srdci pivineš, hned druhou lapneš v pl .... to lip než s dvojí babou, vi, den ze dne sdílet stl.

Le

uiním, jen

chvíli shov,

jsem znaven tíhou ty,

let,

mne

brate, zatím za

straš

a týrej všechen svt.

Mé

vezmi

me

žezlo,

nic nejsem než

tvj

kdo cestu zastoupí

bud tak neb tak

A

do ruky

mu

i

ti

jej

dává

pláš,

rab,

však,

zab!"

me,

necht musí brát, a na plece mu vší pláš: ,,Jen ber, já dávám rád! král

155

i

za mne, nech

i

za

jsem proti

tob

klne svt,

ti

mne navždy,

již;

nedouk,

ty lépe uiníš!

mistr

Jsi mistr

mor

všech,

znáš na sta smrtných cest, a nepomáhá-li

pomáhá

tož

Jen plen a

ti

bij

ti

vztek,

lest.

a

bij

a plen,

ech, než mj že vydatnj

a nejvíc v nivách

vždy

víš,

tvj hubí hled a

dech.

V

dál rozprosti se jako

já

na

ty

mnohem

n

a jezdec

Na

jsem už

lépe uiníš

tvj

šetit

dým,

slab,

a dráb.

Husv

pronárod?

Jen na oko ho dbej, a mžeš-li, z

Trav eky, i

i

mých jed

v kalich jim nasýpej.

zdroje,

studn, chléb

hostie jim trav,

jen tak se vrátí v

ád ímský

eský

zas a mrav...

156

lid

A

hub a

vytrvej a

vždy

plen,

víc a neustán,

až zbude v zemích husitských

sa.

jen sedmihlavá

Jen dravá, rudohrívá sa,

však

no,

vždy ji

dobe

ji

znáš,

jako rodný ryšavec

ve svém srdci máš.

Ba

jsi

sám,

jí

vru

ej

sám,

tož shltni, co kde zíš,

vše vytepej, vše vysekej, co

pekážkou

Tak kam

si

mníš.

šíit budeš víc než já,

pijdeš, strach a ds;

tož užívej, co podarera

v tvé ruce dávám Na, ber!" a z šleh'

matn

a znovu

dnes.

dlk

zrakových

siný svit,

Mor svj

cení hryz:

,,Nuž dej se poUbit!"

A

líbá jej

.

.

.

Král

dsn

vzkik'

.

.

.

a vstal a poulil zrak: ,,Kdo, kdo tu byl?

.

.

." ,,Jen

,,Pro chodí asto tak?" 157

léka tvj.

,,Má starost o tebe,

jsi slab,

tvj dech hedbávem

tož poslouchal

pnu

a bílou ti

utel na ústech.

Má

starost o tebe,

le doufá v brzký ,,Pít!

.

.

Kolik na

.

jsi

klid

cho, .

.

orloji

."

ted?"

,,Zvon k jitní volá lid."

,,Tak dlouho? Dost už,

A

spal,

zas

jdi,

až Satan sen

opra

hnv

divokých

vrh' králi na jícen.

ona

158

chci spát!

OBSAH: XVIII.

XIX.

Na

V

výšinách valhausenských

XX. Plnoní

30

XXI. Rže ctnosti XXII. V zátiší rychnovském XXIII. Na jezee Kostnickém

XXIV.

41

... ...

48 64 80

Poselství

XXV. Na Šumav

86

XXVI. Ve Vratislavi XXVII. V ležení kižáckém XXVIII. Na Vítkov XXIX. U Nmeckého Brodu XXX. Mor

.

D D D

5

17

Kostnici

105 .

.

.113 122

...

137

150

PLEASE

CARDS OR

SLIPS

UNIVERSITY

PG 5038 H^8

DO NOT REMOVE FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY