Józef wykłada sny faraonow

Číslo 261/ ročník XXII.

září 2015

Proti dobrovolnému daru

Józef wykłada sny faraonow

Józef rzekł do faraona: Sen twój, o faraonie, jest jeden. To, co Bóg zamierza uczynić, zapowiedział tobie, faraonie. Rodz 41.25

2

MOST 261XXII

Pozdrav z Říma Řím, 22.8.2015 Pochválen buď Ježíš Kristus! Srdečný pozdrav z Říma vám všem, bratři a sestry! Po delší době se dostávám k tomu, abych o sobě dal vědět, i proto, že mám za sebou roční zkušenost v nové farnosti. Suma sumarum, od roku 2009 do roku 2013 jsem působil jako kněz ve farnosti sv. Ilaria na severovýchodě Říma, která čítala nějakých 7 tisíc obyvatel. V roce 20132014 jsem byl kaplanem ve farnosti sv. Judy Tadeáše, vzdálené necelé 2 km od baziliky sv. Jana v Lateránu. Farnost měla přibližně 15 tisíc obyvatel. Po roce působení v této farnosti jsem byl požádán, abych pomohl ve farnosti dvakrát tak velké, tedy s 30 tisíci obyvateli, a to faráři, který se nacházel v nelehké situaci, protože zůstal sám na celou pastoraci po odchodu dvou kněží. Od září minulého roku jsem tedy kaplanem ve Farnosti Naší Paní Orodovnice a sv. Augustina z Canterbury. Jména svatých jsou dvě, protože vznikla spojením dvou farností, a to v roce 1998, kdy byl postaven nový kostel. Polohově se farnost nachází na jihovýchodě Říma, spíše na jeho okrajové části. Můj nový farář pochází z Calabrie, letos bude slavit 50-ku, a hned od počátku jsme si, jak se lidově říká, „sedli“. Rozumíme si a pomáháme si navzájem jak jen můžeme, protože těch pastoračních radostí (či starostí) je tady skutečně mnoho: letos jsme měli 100 dětí v prvním roce přípravy na 1. svaté přijímání a dalších 100 dětí ve druhém roce přípravy, která vyvrcholila slavnostní liturgií 1. svaté přijímání. Hned po prázdninách pak tyto děti začnou tříletou cestu k biřmování. Přesto, že dostávají tuto svátost celkem brzy, tzn. už v nějakých 13 letech, toto tříleté období přípravy jim dá příležitost prohloubit osobní zkušenost s Bohem a zapojit se aktivně do života farnosti. V Itálii to funguje tímto způsobem a je to hodně efektivní. Je jasné, že ne úplně ve všech farnostech se podaří zachytit 100% dětí po 1. svaté přijímání, protože jsou to často právě rodičové, kteří se domnívají, že se nemá nic přehánět. A tak často desetileté děti opouštějí farnost a vstupují do období puberty bez kontaktu se svátostmi, jako do jednoho „vzduchoprázdna“, které se vyplní sice mnohými dobrými věcmi, jako např. sportem či zájmovými kroužky, ale bohužel často i různými negativními zkušenostmi, jako jsou drogy, alkohol, předčasné sexuální zkušenosti (často s totálně devastujícími důsledky!), hodiny a hodiny strávené před monitorem počítače, či zapojení se do aktivit různých výtržnických skupin. I v naší čtvrti máme spoustu mladých, kteří tráví čas tímto způsobem. Navíc, ve velkých městech, ke kterým patří i Řím, se skýtá těchto příležitostí nepřeberné množství. Aby-

chom zachytili alespoň malé procento mladých lidí z této římské čtvrti, spolupracujeme s farářem na pastoraci mládeže tím, že se snažíme organizovat pro ně pravidelná setkání a nabízet jim různé zajímavé věci, jak duchovní, tak ty, které se jim jednou budou hodit do života. Pořádáme pro ně i výlety do přírody či za kulturou. Pokud se nám podaří tento rok alespoň částečně připravit jednu skupinu mladých, možná se společně pokusíme oslovit i mládež na ulicích, která by do farnosti určitě sama od sebe nepřišla. Existují už různé evangelizační projekty, uvidíme, které z nich se nám podaří letos zrealizovat. Kromě jiného máme ve farnosti i poměrně velkou skupinu Scoutů, asi 200 registrací, od malých chlapců a holek, až po vysokoškoláky. Scouting je poměrně dobře zorganizovaná realita, má svoje vedoucí a svůj stanovený program, takže my kněží se omezujeme spíše na to, že jim občas jezdíme sloužit mše svaté do přírody. Tento rok už jsem několikrát sloužil mši svatou na nějaké zelené louce či na okraji lesa. Je to moc fajn, protože se jim dá dát jedno konkrétní duchovní slovo, které, v kontextu toho, co prožili během víkendu v přírodě, tito chlapci a děvčata vnímají daleko víc osobněji. Další mé oblíbené pole působnosti je práce s manželskými páry. Vzhledem k tomu, že jsem absolvoval studium morální teologie v oblasti rodiny a manželství na Institutu Jana Pavla II. tady v Římě, pokaždé, když se dostanu do nějaké nové farnosti, nabídnu zde manželským párům jedno „společné duchovní putování“. Nejinak tomu bylo i v tomto případě. Od září minulého roku jsme rozběhli pravidelná dvoutýdenní setkávání zainteresovaných manželských párů, a i když počet zájemců nebyl nějak vysoký (pravidelně chodilo mezi 10 a 12 páry), měl jsem z toho, co se během toho roku řeklo a z atmosféry, která se během té doby mezi manžely vytvořila, velmi dobrý pocit. Někdy i malá skutečnost ve farnosti

Pozvánka na pěší třineckou pouť MO KDU – ČSL a třinecké společenství modlících se matek vás srdečně zve na II. ročník pouti u příležitosti svátku Panny Marie Bolestné. Trasa pouti začíná u třineckého kostela sv. Alberta a má délku cca 8 km a vede přes Osůvky, Kojkovice a Líštnou. Sraz všech účastníků v sobotu dne 12. 9. ve 14.00 hod. u hlavního vchodu do kostela. Těšíme se na společnou pouť. Info na tel: 604 223 971, Pavla Golasowská

může přinést časem velké plody. My se často jako kněží díváme na počty, ale Pána Ježíše množství lidí až tak nezajímalo. Jemu stačilo 12 apoštolů, aby se „Dobrá zpráva“ dostala až do nejzazších koutů tehdejšího římského Impéria. I já se učím nedívat se na množství lidí, kteří přijdou, a to i proto, že těch důvodů, proč mnozí na setkání nepřijdou, je spoustu. Mezi jinými i to, že tady v Římě se lidé skutečně honí od rána až do večera, v celém tom koloběhu stráví navíc 2-3 hodiny v autě v kolonách, které se tady tvoří už nejen v dopravních špičkách, ale kdykoliv během dne. A tudíž, když se manžel, a často i manželka, vracejí každý den z práce mezi 19-20 hodinou, je jasné, že už moc chutí, jít ještě v 9 hod. večer na nějaké setkání do farnosti, nemají. Ale někteří to riskli, zalíbilo se jim to, a chodí velmi rádi, protože zjistili, že jim to pomáhá v jejich manželském vztahu. Hovořil jsem před chvílí o počtech. To, co jsem pochopil za tu poměrně krátkou dobu, co jsem knězem, je toto: někdy stačí velmi málo, aby lidé, kteří se od Boha vzdálili, k němu opět našli cestu. Hlavní problém netkví v druhých, ale ve mně, tzn. v tom, abych se každý den byl schopen k Bohu obrátit já na prvním místě. Abych každý den mohl s tímto Novým Mojžíšem, kterým je Ježíš Kristus, vycházet z Egypta do Zaslíbené země, kterou je jeho láska, naučit se ji číst, objevovat její znaky, které se často ukrývají tam, kde bychom je vůbec nehledali, a v síle této lásky kráčet den za dnem v Boží vůli. O obrácení těch, které mi Pán svěřil na mojí cestě a ještě svěří, se už pak postará On sám. Jako vždy vás na závěr, bratři a sestry, chci požádat o modlitbu, abych v té Boží vůli dokázal skutečně kráčet každý den, a také já vám toto budu po celý rok u Boha vyprošovat, protože Pán Ježíš myslel právě na to, když řekl: „Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Mt 6,33) P. Zdeněk Gibiec

Kříž na Javorovém Projekt „Kříž na Javorovém“ se blíží ke svému cíli. Bude zhotoven z hutních materiálů, charakteristických pro město Třinec. V kříži bude otisk těla našeho Pána Ježíše Krista, který se za nás obětoval, ale na kříži nezůstal a vstal z mrtvých. Tento projekt je financován z darů lidí dobré vůle. Chcete-li se také podílet na tomto duchovním projektu, můžete zaslat Váš příspěvek na účet č. 2000839497/2010. Koordinátor projektu: Miloš Cienciala, telefon: 774 237 361, email: [email protected]

3

MOST 261/XXII

Bystrozrací ... ? Jedna lidová moudrost říká: Řekni mi, co čteš a já ti řeknu, kdo jsi. Možná nám ani nepřipadne, jak moudrým vodítkem pro orientaci ve společnosti je tato větička právě dnes. Nikdy jsem netajil, že jsem jako kluk rád čítával pohádky a ty pěkné klasické si rád přečtu i dnes. Kam mě po tomto vyznání zařadíte, ponechávám pouze na vás. Jistě že nečtu jen pohádky, ale mám je rád a rád se k nim vracím. Jednu klasickou pohádku asi mnoho z nás zná, jmenuje se Dlouhý, Široký a Bystro-zraký. Nebudu tady vyprávět její děj, protože si jej můžeme snadno opatřit a přečíst. Rád bych věnoval pozornost poslednímu chlapíkovi z tohoto trojlístku - Bystrozrakému. Byl to chlapík, který chodil se šátkem na očích, protože jeho zrak byl tak pronikavý, že když na něco upřel pohled, dokázal to zničit a když se podíval viděl do daleka, kam lidské oko nedohlédlo. Se šátkem na očích tedy viděl mnohem líp, než kdokoliv normálně a správně vidící. Tolik pohádka. Jenomže takoví bystrozrací se nám začínají objevovat ve společnosti. Představte si člověka, který stojí před domem na silnici. Dům je těch dvacet až padesát metrů vzdálen a onen pozorovatel vidí zcela jasně, jak to v domě vypadá, kdo tam co dělá, kde je co umístěno, o čem se tam mluví a co plánuje... Tento pozorovatel nemá žádné novodobé špionážní pomůcky či odposlouchávací zařízení a přesto ví dokonale všechno a aby nebyl sobec, rád se o to podělí v mediích. Kdyby jej pozvali do tohoto domu, tak tam nevkročí... Jak může vědět, co tam je? Usmějete se možná a zeptáte se, zda to není v mém podání novodobá pohádka a já vás musím ujistit, že ne. Máme dnes širokou paletu různých medií. Jsou media slušná a media různě neslušná. V těch neslušných mediích se tito bystrozrací lidé nejvíce zviditelňují. Téměř pravidelně, nebo alespoň hodně často tam vylévají své "zaručené informace" o církvi, z jejího života, přestože nevědí, o čem je řeč. Stojím na cestě a popisuji interiér domu, jeho zařízení,

aniž jsem tam vstoupil... A lidé hltají a hltají... hlavně že je to proti církvi, už nemusíme chodit do kostela, když je ta církev taková... Tito bystrozrací, aby byli ještě věrohodnější se budou i dušovat, jak nechtějí mít nic společného s církví, nic o ní vědět, pak ale z jakých zdrojů čerpají? Snad "agentura JPP" (jedna paní povídala)... A pokud se najde někdo, kdo jim dokáže nevědomost, lež a urážku věřících lidí, pak s drzým úsměškem reagují v tom smyslu, že máme demo-kracii a novinář může psát co chce. Tak možná v džungli ano, ale v kulturním a právním státě určitě ne. Do společnosti těchto bystrozrakých patří někteří publicisté a někteří politologové. A čtenáře ani nenapadne, že s bolavým zubem by asi nešel k soustružníkovi, ale musí k zubnímu lékaři. Zatímco pro informaci o Bohu a církvi půjde právě k těmto bystrozrakým... Ono to tak trochu svědčí o úrovni a IQ těchto lidí a pokud se pak sami od církve distancují, dávají najevo, že jsou ještě více bystrozrací, protože oni se nepotřebují postavit ani na cestu před onen dům, jím stačí podívat se z dálky skrz onoho publicistu či politologa. Nepochopím a nemyslím, že jsem zaostalý, jak může někdo chtít popisovat či hodnotit církev, Kristovo tajemné tělo, aniž věří a uznává Ježíše Krista. Na tom nikdo nic nezmění, že církev Kristovým tajemným tělem je, jím zůstane a když Kristus mluví o sobě, potažmo mluví o církvi, svém tajemném těle. Můžeme se tomu smát, skřípat na to zuby, nebrat to vážně, ale nemůžeme způsobit, aby tomu bylo jinak. Nedávný svátek sv. Bartoloměje, apoštola, nám dal v evangeliu jedno vzácné poučení: "Nalezli jsme Mesiáše z Nazareta. - Z Nazareta? Co odtamtud může vyjít dobrého? - POJĎ A PŘE-SVĚDČ SE." Toto je zlaté pravidlo. Dnes spíše u těchto bystrozrakých platí: Pojďme, vystrašme je, rozežeňme je, aby nešli, neviděli a nepřesvědčili se. A člověk jde jak beránek, ani neví kam, za čím a za kým. Vzpomeňme, jaký poplach dělali někteří

politologové a publicisté na téma restitucí: Církev prý majetek odveze do Vatikánu... Už vidím, jak na Svatopetrském náměstí skládají vagony hlíny z církevních pozemků... A řada lidí tomu věřila!!! (S jakým asi IQ?) Dnes slyšíme, že pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka chce ve Staré Boleslavi zřídit duchovní centrum pro českou oblast. To je bezvadný nápad, protože budoucí generace nás asi nebudou hodnotit podle velikosti supermarketů či veřejných domů. Majetek tedy zůstává doma. No a opět výsměch: kardinál prý chce zřídit v Čechách stínový Vatikán, či nějaký Disneyland ... Nesvědčí to o primitivismu a nevědomosti a škodolibosti? A zase jsou lidé, kteří se budou smát, aniž vědí čemu! Máme jistotu, že jednou, třeba až ta další generace, odkojená nicotou, prázdnotou, nezájmem a apatií nezačne opravdu hledat hodnoty? Může politolog či publicista hodnotit práci lékařů, učitelů či třeba kuchařů nebo soustružníků? Co jsou to za lidé a jaké mají v dané oblasti vzdělání a praxi? Co z toho na závěr: Máme lidi bystrozraké (na ty raději ve vlastním zájmu pozor) a pak taky lidi krátkozraké. Krátkozraký nevidí do dálky a tak se mu může zdát, že reálné je jen to, co vidí na dva, pět deset kroků. Jenomže bude-li chtít jet autem, musí si nasadit brýle, protože musí vidět dál, než na pět kroků. No a chceme-li vědět, co a jak v církvi je, pak třeba vstoupit do domu. Ovšem ne jako ten, kdo tam musí vše převrátit naruby, protože on je genius. Pán Ježíš upozornil, že kdo vchází jako pastýř, vchází dveřmi. Kdo vchází jinde, než dveřmi, je lupič a zloděj. A co by asi Pán řekl o těch, kteří se drží v uctivé vzdálenosti, ale chtějí působit dojmem, že vše dokonale vědí, aniž Krista uznávají? Odkud to vědí? Kdo za jejich "znalostmi" stojí? P. František

Farní festyn Neděle 13. září 2015 Slavnost sv. Alberta Jeruzalémského, hlavního patrona farnosti mše svaté v 6:30, 8:00, 10:00 a 17:00 hod. adorace a svátostné požehnání v 16:30 hod. farní festyn od 14:00 hod.

Niedziela 27 września 2015 130 rocznica poświęcenia naszego kościoła parafialnego msze święte o godz. 6:30, 8:00, 10:00 i 17:00 adoracja i błogosławieństwo sakramentalne o godz. 16:30

Milí farníci, pomalu se blíží naše farní pouť (13.9.2015). Jako každý rok bychom chtěli pro nás všechny zorganizovat setkání na farní zahradě. Proto se na vás obracíme s tradiční prosbou – kdo můžete a chcete, něco dobrého upečte či navařte a věnujte svým spolufarníkům. Rádi budeme také za dary do tomboly popř. pomoc ve stáncích nebo při přípravných a úklidových pracích. Již teď vám ze srdce děkujeme. Organizátoři

4

MOST 261/XXII

Cyklopouť Třinec – Velehrad Nechali jsme se inspirovat článkem z minulého čísla a rozhodli jsme se, že i my přispějeme svými zážitky z naší velehradské cykloupoutě, na kterou jsme se vydali v pátek 10. července s požehnáním našeho Otce Františka. Cyklopoutě se zúčastnilo 5 odvážných poutníků – 4 kluci a 1 holka. Cílem prvního dne naší poutě byla obec Lichnov, kde působí námi dobře známý O. Roman Macura. Během cesty jsme udělali i několik přestávek, abychom si oddychli a načerpali nové síly. Projížděli jsme některá známá místa jako Gutský kostelík, pod horou Prašivá a projeli jsme i farností O. Radka Drobisze ve Skalici. Zdálo se, že stojíme na místě, přestože jsme jeli z kopce, v čem byl problém…? Nejspíš v tom, že nám celý den cestu velmi znepříjemňoval silný protivítr. Když jsme zahlédli nápis Lichnov, oddychli jsme si, vítr nás totiž docela unavil. Už zbývalo několik šlápnutí do pedálů a byli jsme na faře. Naplnila nás euforie a radost, že máme první den poutě (51 km) za sebou. O. Roman nás přivítal s otevřenou náručí a měli jsme možnost prožít mši svatou. Po mši svaté jsme si opekli párky a do setmění jsme si povídali u ohně, dalo by se vykládat déle, ale další den nás čekala nejdelší část poutě, a proto byl pravý čas jít spát. Druhý den jsme vyrazili ráno, protože jsme měli ujet necelých 80 km. Jeli jsme po nádherných cyklostezkách podél Bečvy a užívali si pohled na krásnou Moravu posetou poli, horami a ovocnými sady. Přibližně v polovině cesty jsme si zašli na oběd a udělali si delší pauzu, protože nás čekaly hostýnské vrchy. Po zdolaných kopcích jsme už sjížděli směrem do Lešné, kde jsme zastavili, abychom počkali na osoby doprovodného vozidla, kteří si zašli do místní ZOO. Dorazili jsme do velkolepého salesiánského střediska ve Zlíně, kde se nás ujal O. Pavel. Ubytovali jsme se, dali si

pořádnou sprchu a pak se vydali do kostela sv. Jakuba a Filipa na mši svatou. Následně jsme šli do restaurace, abychom povečeřeli. Žaludky si totiž přály pořádnou stravu na rozdíl od musli tyčinek, kterých jsme během poutě snědli více, než za celý náš život. O zábavu u jídla bylo postaráno, ujal se ji Guláš, Tomáš K. a Kivi. Pak už i humor přemohla únava, proto jsme zaplatili a odešli spát do střediska. Poslední den jsme vstávali brzy ráno, abychom stihli mši svatou na Velehradě v 10 hodin. Z tohoto důvodu jsme ze Zlína vyjížděli v 6:30. Zbývalo nám posledních 37 km. Cesta byla velmi příjemná, jeli jsme po krásných cyklostezkách podél řeky Dřevnice, Moravy a Baťova plavebního kanálu. Cyklostezky nás zavedly až do Starého Města, odkud už to bylo necelých 10 km na Velehrad. Tento úsek cesty jsme si opravdu užili a jelo se nám tak příjemně, že jsme na místě byli už hodinu před začátkem mše svaté a to i s několika zajížďkami, protože se někteří z nás někam zatoulali. Mši svatou celebroval O. arcibiskup Jan Graubner. I přesto, že bylo týden po velké pouti, v katedrále se sešlo velké množství křesťanů, aby zde oslavili mši svatou při příležitosti tzv. malé pouti. Po mši svaté jsme byli naplněni pocitem radosti, děkovali jsme Bohu za ochranu a přijmutí obdržených milostí. Tímto bychom chtěli poděkovat všem cyklopoutníkům, kteří se poutě zúčastnili, manželům Kyvalským, kteří nám cestou dělali doprovodné vozidlo, O. Romanovi a O. Pavlovi za vřelé přivítání a nocleh a všem, kteří na nás během naší cesty mysleli v modlitbách. Věříme, že to nebyla naše poslední pouť na kolech a těšíme se na další, kde by se mohlo přidat více odvážných aktivních cyklistů. DB&KK

Ministrantský turnaj Jak už je dobrou tradicí, vždy v červnu náš bývalý třinecký kaplan Otec Radek, organizuje ministrantský turnaj pro celý děkanát. Z naší farnosti se ho účastnili vždy jen velcí ministranti a tak jsem si řekla, že vezmu letos i ty malé. Proto jsme poslední ministrantské schůzky trávili ,,tréninky" až do doby, kdy přišla očekávaná sobota. Od rána to byl trochu chaotický den, neboť jedni méně zodpovědní rodiče mi oznámili, že jejich dítě nepojede, protože si naplánovali výlet. Ještě v pondělí mi však tvrdili, že se chlapec turnaje zúčastní. Řekla jsem si, ať se stane vůle Boží, i když jet pouze s jedním náhradníkem je ošemetné, ale už nic nenaděláme. Po příjezdu do Jablunkova jsme si zahráli ještě před školou. Posléze přijel Otec Radek, kterému jsme pomohli s čím bylo potřeba a šli jsme zapsat své družstvo. Za chvíli se k nám přidali ministranti z Mostů u Jablunkova a naši kluci dostali trochu strach, jelikož všichni ostatní měli dresy a byli sehraní. Pak nás přišli přivítat a povzbudit naše dvě skupiny velkých ministrantů. Ti však také měli oblečené "co dům dál", což malé kluky uklidnilo. Turnaj byl zahájen v 9.30 hod. modlitbou s Otcem děkanem

a pak vypukl boj o pohár. Do skupiny malých ministrantů se přihlásili jen naši třinečtí kluci a chlapci z Mostů. O to víc to bylo náročnější. Zápas začal a hned tu bylo první zranění - podkopnutí. Kuba skončil s boulí na hlavě a zanedlouho se zranil i Benjamin, který měl málem rozbité oko. V duchu mě napadlo, zda jsem kluky na turnaj skutečně měla brát. Oba zranění chlapci byli moc stateční a vrátili se na hřiště. První zápas skončil remízou. Bylo nutné vysvětlit klukům z Mostů, ať začnou hrát florbal a ne ragby a aby si uvědomili, že tam hrají i malí kluci. Na řadu přišel druhý zápas a s ním velké povzbuzování. Po remíze se nám rozplakal náš malý Dominik, neboť si moc přál pohár. Zápas skončil nájezdy, které jsme vyhráli. Tentokrát nás zachvátil pláč radosti. Naši malí ministranti si vybojovali pohár, a ten jsem jim ze srdce přála. Co říct na závěr? Jsem ráda, že si kluci uvědomili, že oblečení nesvědčí o vítězi a hrát podle pravidel bez zbytečného pošťuchování se vyplatí. Mám z vás velkou radost. Moc gratuluji i našim velkým ministrantům, kteří si vybojovali první a druhé místo. Silva

Putování k P. Marii Frýdecké Je sobota 15. srpna, 6 hod. ráno a před třineckým kostelem čeká skupina 10 poutníků na požehnání na svou 30 km dlouhou pouť z Českého Těšína do Frýdku. Na cestu nám žehná Otec František a pak přejíždíme auty do těšínského chrámu, kde se nám dostává druhého požehnání. Jak zjistíme cestou, bylo to velmi potřebné, neboť rtuť teploměru ten den ukazuje kolem 35 stupňů ve stínu. Na cestu se vydáváme krátce před sedmou hodinou, je nás asi 25. Naše pouť má několik zastávek, první je v kapli v Mostech u Českého Těšína, další v Koňakově, pak v Domaslavicích. Všude se modlíme desátek růžence a neseme si své úmysly, které obětujeme za rodiny, naše farnosti, za mír, za uprchlíky apod. Trasa z Domaslavic do Sedliště je nejdelší a také nás sužovalo největší horko. Asfaltová cesta rozpálená, že bychom na ní upekli placky. Tak se snažíme vyhnout asfaltu a kráčíme po mezích, přes pole s hlávkami zelí. Horko je nesnesitelné a mraky, které se občas ukážou a které pro nás znamenají naději, že snad zaprší, se rychle rozplynou. Odpoledne to vypadá na pořádnou bouřku a v otevřeném poli máme docela obavy, že nás možná dostihne. Nakonec nás přece jen skrápí déšť, který je příjemně osvěžující. S velkou nadějí očekáváme, kdy se před námi konečně vynoří kostel v Sedlišti, pod jehož střechou odpočíváme a modlíme se další desátek růžence. Vítá nás O. Pavel Motyka, který se s námi podělí o zkušenost s vozíčkáři, které zrovna u sebe hostí. Ještě nabíráme do láhví vodu a pokračujeme směrem ke kapli v Hájku. Odtud je to k frýdecké bazilice co by kamenem dohodil a tak jdeme společně s poutníky z Havířova a z Bludovic, kteří se k nám přidali i se svým Otcem Marcelem. Cestou k bazilice zpíváme, jak říká O. Marcel, mariánské hity a s křížem v čele průvodu přece jen působíme malý rozruch. Lidé se zastavují, vyhlížejí z oken. Konečně jsme u cíle cesty, který je završen mší sv. ve frýdecké bazilice. Bolavá záda, puchýře na nohou a další fyzické obtíže jsou ničím proti tomu, že jsme došli, že nám Bůh dal sílu na naší pouti a že jsme vše přečkali bez vážné újmy. Děkuji všem, kdo šli, hlavně děkuji třinečákům, že se nezalekli horkého počasí a že jsme mohli reprezentovat naši farnost v tak hezkém počtu. Věřím, že v příštím roce nás bude více. Nebojte se, stojí to za to a vše, co Pánu Bohu dáme a co obětujeme, nám mnohonásobně vrátí, On nikdy nezůstává dlužníkem. Na putování s Vámi v příštím roce se těší Pavla Golasowská

Rodina Neposkvrněné Prosím všechny členy Rodiny Neposkvrněné o nahlášení obětovaných dnů pro Svatého otce za celý rok 2015 a to do 20. září 2015. Do „Duchovní kytice“ Svatému Otci Františkovi jsou zahrnuty vaše oběti, modlitba sv. růžence, mše svatá, radosti, bolesti a zaslány jako dárek k Vánocům. Počet obětovaných dnů s vaší adresou napište na lístek a odevzdejte přímo mně nebo do zákristie. Všem Pán Bůh zaplať. Anna Šišková

5

MOST 261/XXII

Jak putujeme za svatým Jakubem Po několika letech putování za Matkou Boží do Częstochowy jsem najednou pocítila pozvání na cestu za svatým Jakubem. Opravdu to bylo zvláštní – otevřela jsem časopis v nemocnici a hle Santiago de Compostela. V knihovně jsem sáhla po knize a opět Santiago. Když se mi to stalo během týdne i potřetí u televize - zapnula jsem ji a vidím basiliku v Santiagu de Compostela - tak jsem si řekla, že to není jen tak. Začala jsem cíleně vyhledávat nějaké informace a samy mi přicházely vstříc. Potkávala jsem lidi, kteří tam už byli. Velmi mně také zasáhla myšlenka, že pravý poutník vychází od prahu svého domu. Když jsem tuto možnost nastínila svému manželovi, tak řekl, že jsem blázen. Pořád jsem přemýšlela, jak by to šlo udělat, když oba jsme pracující a máme jen klasickou dovolenou. A tu jsem potkala dívku a ta mi řekla, že její otec to jde na etapy. A bylo jasné, vyjdeme od prahu a postupně se budeme blížit k cíli. Bláhově jsem si představovala, že bychom mohli každý rok projít jeden stát. Začala jsem hledat trasy v ČR, ale ty byly teprve v plenkách a já cítila, že je třeba vyjít. Loni, v roce 2014 jsme sami naplánovali trasu z Vendryně přes Tyru, Bílý Křiž, Bílou, Vsetínské vrchy, Vsetín, Vizovice, Luhačovice, Velehrad, Velké Popovice až do Mikulova. Mile nás překvapila značka jakubské mušle kousek od Velehradu a mohli jsme jít chvíli po trase, kterou v té době značili ze Slovenska přes Brno na Znojmo. Celou trasu asi 270 km jsme prošli za 10 dnů. Sice jsme nešli po mušlích a bez razítek a credenciálu (knížka poutníka na razítka), ale byli jsme šťastní. Letos jsme chtěli jít tak, jak se patří. Koupili jsme credenciál a sbalili vše potřebné. Vyrazit jsme chtěli 27.6. a jít značenou trasou Jakobsweg, celých 14-15 dnů. Odhadovala jsem, že bychom mohli dojít až někam k Salzburgu. Jenže náš nejmladší syn promoval a slavnostní předání diplomu se mělo uskutečnit až 1.7. v Brně. Byla jsem z toho trochu rozladěná, že se budeme muset na 1 den vrátit , ale pak se ukázalo, že to bylo velmi potřebné. Když jsme vyrazili, tak teplota začala stoupat, jako by nám sv. Jakub chtěl ukázat už teď, jaké to bude ve Španělsku. Už po dvou dnech mi bylo jasné, že obsah batohu zredukuji minimálně o 1/3 a velice mi přišlo vhod, že se budeme vracet. První den jsme končili v Asparn an der Zaya. Věděla jsem, že tam je minoritský klášter a tajně jsem doufala, že tam bude nějaký polský řeholník, se kterým se domluvíme. To se mi potvrdilo a Otec Tomasz nás přijal a ubytoval. Rozdělil se s námi i o své zásoby jídla a přeložil do němčiny dvě stěžejní věty: jsme poutníci na jakubské cestě a hledáme ubytování. Musím přiznat, že ani já ani manžel neumíme německy. Hned další den jsme tyto věty použili při hledání noclehu v několika penzionech. Nikde nás nevzali, i když jsme viděli, že je penzion poloprázdný. Nevím, jestli to bylo proto, že chceme ubytovat jen jednu noc nebo jazykovou barierou? Nakonec po dvou hodinách

marného snažení, bylo už kolem 21. hod., nám pomohl jeden pán, který nám sám zastavil a zeptal se, jestli nemáme problém. Pak s námi objížděl různá ubytování – zimmer a až ve třetím na jeho přímluvu nás vzali. Vůbec bych se nedivila, kdyby ho poslal sám svatý Jakub. Byli jsme z toho trochu překvapeni, po zkušenostech putování v Polsku, kdy na poutníky čekají, berou si je domů a hostí je. Nejvíc nás zaskočilo i to , že není možnost nocovat třeba na faře – to se stalo jen ve Stockerau, kde nás přijali na madrace zdarma. Po 4 dnech jsme dorazili do Kirchberg am Wagram a tam na nás čekal syn a vzal autem do Brna na promoci. Měli jsme za sebou asi 120 km. Den po promoci ráno jsme autem přijeli do Kirchberg a zaparkovali poblíž nádraží. Měli jsme v úmyslu ho tam nechat a pokračovat dál, ale po zkušenostech s noclehem – jednu noc jsme spali i ve vinicích pod širákem - jsme se rozhodli, že tak co 2-3 dny se manžel vlakem vrátí pro auto a pro případ, že neseženeme nocleh přespíme v něm. To jsme sice nakonec nemuseli využit, ale i tak to s tím nocováním byla vždy loterie. Je vidět, že v Rakousku putování nemá takovou tradici a lidé na nás koukali nevěřícně až podezíravě – snad si mysleli, že jsme utečenci. O to víc jsme se učili důvěřovat, že Pán se o nás postará třeba někdy i za pět dvanáct. Co mně ale úplně dostalo byly otevřené kostely. Vcházeli jsme do nich z písní: Niech będzie chwała i cześć i uwielbienie… a lehali křížem před svatostánkem na kamennou dlažbu – bylo to v tom vedru jako najit oázu v poušti. Musím říct, že takové putování ve dvou je něco úplně jiného než poutě ve skupině 100-200 lidí. Myslím, že obojí je potřebné si zkusit. Skupina vás určitě povzbuzuje a nese, když máte krizi. Pohled na někoho, kdo jde kolem vás burcuje k následování. Když putujete sám musíte víc do hloubky, víc bojovat sám se sebou. Musím přiznat, že několikrát na konci dne jsem si říkala: a dost, končím. Ráno jsem se probudila s úplně jinými myšlenkami a šla dál. Myslím, že manžel to měl podobné. Viděli jsme nádhernou krajinu, poznali, že národ germánský má odlišnou mentalitu od Slovanů – lidé jsou sice uzavření, ale o to víc ohleduplní k sobě navzájem. Nakonec jsme prošli 330 km za 13 dnů a skončili asi 90 km před Salzburgem. Jak už manželka psala, když mi řekla, co se ji honí hlavou, tak jsem fakt myslel, ona se zbláznila. Vždyť z Vendryně ke hrobu sv. Jakuba je to více než 3500 km. Uvažoval jsem jestli opravdu musíme obětovat tolik volna a dovolenek, když bychom mohli být někde úplně jinde – zda to není ztráta času. Řeknu vám, že jsem se opět mýlil. Už na začátku naší pouti za sv. Jakubem jsem cítil, že Ježíš je nám blízko a proměňuje nás tak, jak chce On. Cítím, že sv. Jakub nám fandí a neustále vyprošuje potřebné milosti. Řeknu vám, častokrát mi to připadalo, že nás sám Ježíš chce vyzkoušet, jestli to, co slyšíme v kostele, nebo čteme v Bibli, myslíme

vážně a dokážeme podle toho žít. Když jsme unaveni a vyčerpaní hledali ubytování a byli odmítání, vzpomněl jsem si na sv. Josefa, jak hledal ubytování v Betlémě. Nebylo lehké žehnat těmto lidem a přát jim všechno dobré. Ale Ježíš je s námi. On nám dává sílu na cokoli. Je to nádherný čas dialogu s Bohem, čas zkoušek a jeho doteků. Jsme teprve na začátku této pouti a už zakoušíme mnoha požehnání pro nás oba a naše manželství. Buď za to Bohu dík a chvála. Už se těším, až se tam na podzim vrátíme, abychom došli těch 90 km a skončili tam, kde bylo plánováno, na úpatí Alp. Mariola a Jan Wawreczkowie

Moje první Medžugorje Dlouhé roky jsem od svých známých a přátel slýchávala, jakým je Medžugorje nádherným místem, že určitě stojí zato tam jet a zažít tu nepopsatelnou atmosféru. Když jsem je slyšela, s jakou radostí a nadšením popisují své zážitky z tohoto poutního místa, mnohokrát jsem zatoužila přidat se k nim a jet také. Nepodařilo se mi to sice hned, ale nakonec jsem 30. července letošního roku spolu s dalšími 48 mladými na těle i na duchu seděla v autobuse, který směřoval na festival mladých do Medžugorje. Po 18-ti hodinové cestě jsme dorazili na místo - tak akorát na zahájení 26. Mladifestu, který trval do 5. srpna. Program byl opravdu nabitý a skvělý. Svědectví a přednášky věřících z různých koutů světa, proložené písněmi a tancem, modlitba růžence, mše svatá a adorace před Nejsvětější svátostí oltářní. Bylo nádherné vidět tolik tisíc mladých z různých zemí, kteří s námi sdíleli to, co je nám nejdražší – naše víra. „Tisíce a tisíce mladých lidí přijeli do Medžugorje, aby zde ve světle Svátosti oltářní opalovali svou duši “. Touto větou začalo jedno kázání při mši svaté. Duchovní otec tímto chtěl říct, že většina lidí právě teď leží někde na pláži, na slunci, aby byli navenek krásní a opálení. My ale můžeme před naším sluncem - Svátostí oltářní - v modlitbě a tichu zkrásnit a „opálit“ svou duši. Spolu s naší nebeskou maminkou Pannou Marií jsme prožili v Medžugorji opravdu krásné dny a mohli zažít sílu modlitby a pokoje. Vždyť i samotným tématem celého festivalu bylo „Pokoj vám!“ a v tomto duchu se nesly i všechny přednášky a svědectví. Kromě duchovního osvěžení jsme si dopřávali i osvěžení na těle. Dvě odpoledne jsme strávili u nedalekých Kravických vodopádů a po skončení Mladifestu jsme si mohli odpočinout a zaplavat na Makarské riviéře. Festival byl opravdu úžasný a ze zážitků a krásných slov svědectví budu čerpat ještě dlouhou dobu. Již teď ale pevně věřím, že to nebyla má poslední Medžugorje a na toto krásné poutní místo se ještě někdy podívám. Veronika Kozoková

6

MOST 261/XXII

Okénko pro biřmovance (a nejenom) „Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží Synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: „Abba, Otče!“ Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch svatý, že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi.“ Srov. Řím 8,14-17 Úvodem V tomto školním roce, který právě začíná, jsme se rozhodly zamyslet se nad otázkami víry, které by přinesly užitek naší farní mládeži, která v příštím roce přijme svátost biřmování. Tato svátost má hodně společného s dospíváním, sebevýchovou, zralým křesťanstvím. Dokud jste byli malí, vychovávali vás rodiče. Teď už na to rodiče nestačí a musíte také vy vychovávat sami sebe. V dnešních dobách zůstane křesťanem jenom ten, kdo ví, proč je křesťanem. Křest jsme přijali jako děti pasivně, naši křestní přípravu za nás dělali rodiče a kmotři. Ale přijetí svátosti biřmování musí být už výsledkem osobního rozhodnutí. Milí mladí přátelé, teď asi čekáte, jak na vás spustím vodopád mravoučných řečí, jak jste vy, dnešní mládež, špatní a nevychovaní, a jak jsme my za našich mladých časů bývali lepší, ctnostnější a hodnější. Nebojte se. Tohle vám hlásat nebudu, nebyla by to pravda. Myslím, že nejste horší ani lepší než ti před vámi. Že jste stejní, i když jinak stejní.

Dary Ducha svatého Dostat od někoho dárek, to vždycky potěší. Před biřmováním se za vás bude biřmovatel modlit, aby vás Duch svatý zahrnul plností svých darů. Plno darů máte dostat - to zní slibně. Pojďme si dnes říct, jak to s těmi dary je a jak je získáváme. O darech Ducha sv. mluvil už v dobách starozákonních prorok Izaiáš. V jednom proroctví o budoucím Mesiáši říká, že na něm spočine Duch Boží, duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly, duch umění a zbožnosti a duch bázně Boží. Vypočítává se tu sedm darů Ducha svatého. Co Izaiáš zdaleka vyhlížel a prorocky předpovídal, to se vrchovatě splnilo, když Ježíš Kristus přišel. O letnicích seslal svého Ducha na apoštoly. A nejen na ně. Všichni, kdo uvěřili a dali se pokřtít, přijali též dary Ducha sv. V takové míře, v takové hojnosti, že z toho byli zřejmě někteří zmateni. Kolik těch darů vlastně je? Sedm – nebo víc? A které jsou důležitější? Jeden považoval za nejdůležitější dar vysvětlování víry, umění výmluvnosti při kázání o Bohu Otci a Pánu Ježíši. Jiný pokládal za nejdůležitější dar a schopnost uzdravovat a pomáhat nemocným, jiný zase zdůrazňoval jiné dary. A tak jim to musel sv. Pavel důkladně vysvětlit. Poslal svůj dopis křesťanům do Korinta, ale ostatní obce ten dopis opsaly, a tak se nám zachoval jako jedna z knih Nového Zákona. Vy jste už jistě ten výklad sv. Pavla o darech Ducha svatého slyšeli, tak jenom přikládám odkaz na Bibli k přečtení, zamyšlení: 1 Kor 12, 1.4-11.

Co tedy říká svatý Pavel? Kolik je darů Ducha svatého? Sedm? Také těch Izaiášových sedm, dobře to ten prorok předpověděl. Ty jsou zvlášť důležité, především pro tvůj osobní život: moudrost, rozum, rada, síla, umění, zbožnost a bázeň Boží. Takto možná zní jména darů dost nesrozumitelně. Ale stačí trochu pouvažovat a porozumíš, že je to pomoc pro různé situace našeho života: Kdo se má rozhodovat v obtížné situaci, musí být moudrý. Kdo naslouchá slovu Božímu, musí mu pořádně rozumět. Kdo nevidí, které je pravé východisko, musí si vědět rady. Kdo zažije nepřízeň a nelásku, potřebuje sílu, aby to unesl. Kdo chce cokoli pěkně a správně udělat, potřebuje zručnost, vkus, šikovnost, umění. Kdo si chce zachovat víru, musí být zbožný. Kdo se chce ubránit pýchy a samolibosti, musí mít před očima velikost Boží, musí být bohabojný. Tohle sedmero darů, to je pomoc Boží člověku ve všech životních situacích. Aby si v nich věděl rady, aby je správně zvládl. Není to maličkost, o kterou budete při biřmování prosit. A pak jsou dary ještě další. Svatý Pavel říká, že je jich mnoho, bezpočet. Tolik, co lidí na světě. Každý má nějakou vlohu, nadání, zvláštní schopnosti. Každý je na něco šikovný. Všechny ty talenty a vlohy jsou dar Boží. Duch svatý nás vede, abychom jich užívali k prospěchu bližního, ke zlepšení světa kolem sebe. Abychom je nenechali zahálet.

Když Duch svatý sestoupil na učedníky, podobal se silnému větru, který otřásl celým domem. Najdi obrázky předmětů, které jsou poháněny větrem a vybarvi je.

7

MOST 261/XXII Proto přijmete svátost vylití svatého ducha, abyste s pomocí a v síle jeho darů mohli žít bohatší život. Prosme o to společně třeba slovy krásného hymnu: „Přijď, ó Duchu přesvatý“. V kancionálu ho najdeme mezi svatodušními písněmi. A už příště si krátce přiblížíme první dar Ducha sv., a tím bude MOUDROST. /Zdroj: L. Simajchl-Dospívání, www.paulinky.cz/ Stránku připravily Lucka a Eva

Milé děti, milá mládeži Nebojte se přijít k nám a rozšířit řady scholy DROPS! Nebojte se říci rodičům, že chcete zpívat na chválu Pána a být ve společenství dětí a mládeže naši farnosti. Nejbližší zkouška bude 10.9.2015 a pak každý čtvrtek v 15:45 v salce na faře. Pevně doufáme, že nás přibude!!! Vedení scholy

Farní společenství mládeže Jsme skupina mladých lidí, kteří mají společný zájem a cíl. Parta, která má smysl pro humor a radost z obyčejných věcí. Na setkáních najdeme odpočinek, přátele, povídaní o čemkoli, hry a spousta zajímavých přednášek a to nejdůležitější - setkání s naším Pánem na společné adoraci, kterou začínáme po mši svaté. Neváhej a přijď. Společenství mladých

PORADNA PRO VZTAHY A RODINU a CHARITA TŘINEC pořádá BAZÁREK dětského oblečení od 0-10 let (podzim – zima) 30 ks na osobu Co: Kočárky, postýlky, kola, autosedačky, vaničky, hračky, chodítka a dětské boty, lyže, zimní potřeby... Kde: Křesťanské středisko HUTNÍK, ul. Revoluční, Třinec příjem věcí: 21. 9. 2015 9:00 - 17:30 prodej věcí: 22. 9. – 23.9. 2015 9:00 - 17:30 výdej věcí: 24. 9. 2015 12:00 - 16:00 Tabulku pro sepsání svých věcí, najdete na webových stránkách Charity Třinec www.charitatrinec.cz Za každý kus oblečení vybíráme 1 Kč a za kočárek, sedačku, kola, trojkolky… 10 Kč. Přineste pouze vyprané, čisté, nepoškozené věci. Komplety sepnout spínacím špendlíkem.

Tam v lesích zelených, je království elfů zrakům ukryté, kde dobro vítězí… Tam v lesích zelených, je království elfů zrakům ukryté, kde dobro vítězí… A tam začal v pátek ráno 7. srpna náš farní tábor. Všichni vedoucí jsme, až na Silvinu natrženou sukni, dorazili v pořádku do Gutů a začali jsme s přípravou na večerní příjezd táborníků – kosení, hrabání, stěhování a mimo jiné foukání děravého bazénu. Pak ještě průzkum okolí a už jsme se těšili na táborníky. Ty po příjezdu čekalo uvítání elfskou královnou a námi elfy na Slavnostech světla, seznámili jsme se spolu a královna každého táborníka slavnostně přijala mezi nás elfy. Druhý den se táborníci začali s námi elfy více sbližovat tak, že se o nás dověděli nějaké informace od knihovníka a večer všechny čekal ohňostroj. Co se ale nestalo! Když šla královna zapálit ohňostroj, přiběhli dva skřeti a nechali královnu zmizet. Navíc rozbili jediný klíč k jejímu vysvobození, přesýpací hodiny. Ten večer zahalil smutek. Hned další den proto začali táborníci po mši svaté s pomocí elfů hledat ztracená zrnka z hodin, aby je pak hodinář mohl znovu vyrobit. Vyhledali pomoc astrologa a pak se vydali směrem, kterým vítr zrnka odvál a nevyhli se přitom třenicím se skřety. Ty ale vždy úspěšně zahnali. Mezitím se hrála spousta her a chladili jsme se všichni v bazénu (sice díky díře poloprázdném, ale i tak v něm bylo fajn). Další den se podařilo táborníkům díky šifrám objevit další zrnka a pak si mohli vyzkoušet sádrování, tanec, sport a naučit se táborovou hymnu, kterou pak skvěle zužitkovali v úterý cestou za hodinářem (a na bazén v Řece), kterého zajali skřeti a táborníci je zpěvem hymny opět zahnali. Od pondělka za námi jezdil otec Adrian, který nejen sloužil vždy mši svatou, ale byl i pomocníkem v kuchyni. Jak jsem již řekla, v úterý jsme šli za hodinářem a pak do Řeky na bazén, pak na pizzu a ještě na zmrzlinu a večer nás čekal guláš. No řekněte, že si nás Silva ale hýčkala! Pak přišla středa, den před odjezdem, hodinář donesl hodiny a táborníky čekala závěrečná bitva se skřety, aby osvobodili elfskou královnu. Cestou na území zla je prozkoušel moudrý stařec z fyzické zdatnosti a odvahy, pak je napálil skřet vtipálek, když jim chtěl ukrást věci. Těsně před bitvou se ještě posilnili svačinou a naučili se sebeobraně. Pak se strhla bitva, ve které museli skřety (nás ubohé vedoucí) porazit tak že je třikrát strhli a udrželi na zemi na 10 vteřin. Táborníci velkou bitvu vyhráli a pak už jen pomocí přesýpacích hodin vysvobodili královnu. Ta si nic nepamatovala a tak jí vše od jejího únosu až po bitvu táborníci cestou zpět do tábora vyprávěli. My vedoucí (ubití skřeti) jsme se ztrhaně vraceli chvíli za nimi. Královna táborníkům za osvobození slíbila na večer velkou oslavu. Byla opravdu velká, stoly pokryté bílým ubrusem a perličkami, bramborová kaše s řízkem! a pak samozřejmě také zábava do pozdních hodin. Poslední den ráno se začalo hned balit a uklízet, pak už jen pár her, výtečný oběd, poslední mše svatá (skoro pod širým nebem),

loučení a odjezd domů. Nám vedoucím se vůbec nechtělo a i někteří táborníci by rádi zůstali déle, ale co naplat, vše jednou končí. Na závěr bych chtěla moc poděkovat hlavní vedoucí farní tetě Silvě, bez které by se tábor nikdy nekonal, naší zdravotnici tetě Monče, za péči, kterou věnovala hlavně všem bodancům od včel ale i sršňů, pak taky Lukimu za vymyšlení programu a příběhu celého tábora, taky všem ostatním vedoucím za skvělou spolupráci, zábavu a nesmím opomenout taky Otce Kiwaka a Otce Adriana za duchovní rozměr tábora a pak taky všechny lidi, kteří náš tábor podpořili finančně (bez nich bychom měli s penězi velký problém), nebo modlitbou a naposled chci taky poděkovat všem táborníkům, kteří přijeli a prožili s námi kus prázdnin a jejich rodičům, že se nebáli nám své děti svěřit. Všem Pán Bůh zaplať. V.K.

Farní letní kino Společenství mládeže srdečně zve všechny farníky na promítání filmu ZIEMIA MARYI, které proběhne v sobotu 19. září po večerní mši svaté na farní zahradě. V případě špatného počasí se přesuneme do salky na faře. Těšíme se vás!

Poděkování Milí farníci, chtěla bych vám poděkovat za finanční pomoc a modlitby za zdárný průběh farního tábora. Díky vám tábor proběhnul bez problému a vše potřebné se zaplatilo. Vybralo se 15.700,- Kč, z toho se pokrylo zaplacení 3 dětí a částečně i nájem, který celkem stál 22.000,- Kč. Chtěla bych taky poděkovat mládežníkům Lukimu Grygovi, Hedi, Verči Kawulokové, Bogdanovi, Evě Kajzarové a Rosťovi za věnování se dětem, přípravu kostýmů a programu. Velký dík také Monice Lenczowské, která je vždy mou pravou rukou a zastane na táboře roli kuchařky, uklízečky, zdravotnice a také hlídá děti. Děkujeme manželům Kupczakovým za pomoc při nákupu, odvozu a přívozu věcí. Děkuji taky svému manželovi, který nám dovážel pečivo, vodu a vše, co nám chybělo. Velké poděkování Romanovi Vondráčkovi a hasičům z Gutů, kteří nám zajistili napuštění bazénu a odstraňování hmyzu a opravdu se o nás hezky starali.Velké poděkování Otci Františkovi za modlitby a podporu a Otci Adrianovi za to, že za námi každý den dojížděl a pomohl nám opravdu vše, co bylo třeba. Co říci na závěr. Když se spojí tolik lidí dobré vůle, tak se dílo podaří. Všem, kdo nám jakkoliv pomohl, patří velké Pán Bůh zaplať. Silva

8

MOST 261/XXII

Nedělní liturgie v září 23. neděle v mezidobí (6.9.) 1. čtení: Iz 35,4-7a; 2. čtení: Jak 2,1-5; Evangelium: Mk 7,31-37 Žalm: odp. Duše má, chval Hospodina. Ref. Chwal duszo moja Pana, Stwórcę swego. Slavnost sv. Alberta Jeruzalémského (13.9.) 25. neděle v mezidobí (20.9.) 1. čtení: Mdr 2,12a.17-20; 2. čtení: Jak 3,16-4.3; Evangelium: Mk 9,30-37 Žalm: odp. Pán mě udržuje naživu. Ref. Pan podtrzymuje całe moje życie. Slavnost Výročí posvěcení farního kostela (27.9.) 1. čtení: Iz 56,1,6-7; 2. čtení: Ef 2,19-22; Evangelium: Lk 19,1-10 Žalm: odp. Proudy bystřin jsou k radosti Božímu městu, přesvatému stánku Nejvyššího. Ref. Jak miła, Panie, jest świątynia Twoja. 27. neděle v mezidobí (4.10.) 1. čtení: Gn 2,18-24; 2. čtení: Žid 2,9-11; Evangelium: Mk 10,2-16 Žalm: odp. Ať nám Hospodin žehná po všechny dny našeho života. Ref. Niechaj nas zawsze Pan Bóg błogosławi.

Svátost manželství přijali David a Lucie Sniegoňovi Jan a Šárka Popiolkovi 92 87 87 50 48 89 86 86 80 R.I.P.

Internetové stránky naší farnosti najdete na adrese www.trinec.farnost.cz

most

+ Neděle 6.9.2015 – 23. neděle v mezidobí; 6.30 a

10.00 polsky; 8:00 a 17.00 česky. + Úterý 8.9.2015 – svátek Narození Panny Marie. + Neděle 13.9.2015 – Poutní slavnost sv. Alberta;

6.30 a 10.00 česky, 8.00 a 17.00 polsky. + Pondělí 14.9.2015 – svátek Povýšení svatého

kříže. + Úterý 15.9.2015 – Slavnost Panny Marie

Bolestné, spolupatronky kostela. + Neděle 20.9.2015 – 25. neděle v mezidobí;

6.30 a 10.00 polsky, 8:00 a 17.00 česky; poděkování za letošní úrodu. + Pondělí 21.9.2015 – svátek sv. Matouše, apoštola a evangelisty. + Neděle 27.9.2015 – Slavnost Výročí posvěcení třineckého farního kostela; 6.30 a 10.00 česky, 8.00 a 17.00 polsky. + Pondělí 28.9.2015 – Slavnost sv. Václava, mučedníka, hlavního patrona českého národa. + Úterý 29.9.2015 – svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela, archandělů. + Pátek 2.10.2015 – první pátek v měsíci. + Neděle 4.10.2015 – 27. neděle v mezidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 8:00 a 17.00 česky. + Každou neděli půl hodiny před večerní mší svatou je adorace Nejsvětější Svátosti Oltářní a svátostné požehnání. + Poslední neděle v měsíci - Mariánské večeřadlo. + Každý 28. den v měsíci se modlíme spolu s dalšími farnostmi v naší zemi za český národ.

Apoštolát modlitby září 2015

Z vody a Ducha svatého se narodila Michal Böhm Denis Krzemien Lilly Szebestová

Do věčnosti nás předešli Marie Palicová Vanda Friedlová Walter Kiedroň Eduard Kaleta Petr Mitręga Josef Polášek Pavel Dytko Otýlie Heczková Anna Worek

Pořad bohoslužeb v září

Denní modlitba Apoštolátu Nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den a ve spojení se tvým Synem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje svou oběť za záchranu světa, ti v něm nabízím své modlitby, práce, utrpení i radosti. Duch Svatý, který vedl Ježíše, ať je i mým průvodcem a dává mi sílu svědčit o tvé lásce. Spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve to všechno přináším jako svou nepatrnou oběť zvláště na úmysly Svatého otce a našich biskupů. Svatý Františku Xaverský, oroduj za nás! Svatá Terezie od Dítěte Ježíše, oroduj za nás! 1. Všeobecný úmysl: Aby rostly příležitosti pro vzdělávání a práci pro všechny mladé lidi. 2. Misijní úmysl: Za katechety, aby jejich život byl v souladu s vírou, kterou hlásají, a tak o ní věrohodně svědčili druhým. 3. Národní úmysl: Aby všichni lidé poznali Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání.

+ Každou sobotu od 18.00 probíhá modlitba

ihposvátného růžence, ke které jsou zváni všichni farníci. + V průběhu týdne mše svaté začínají v 6.35 a 17.00 hodin. V pondělí, středu, pátek - ranní česky, večerní polsky. V úterý, čtvrtek, sobotu ranní polsky, večerní česky. + Každý čtvrtek po večerní mši svaté je adorace Nejsvětější Svátosti Oltářní do 19.00 hodin. + Každý první pátek je po ranní mši svaté výstav Nejsvětější Svátosti Oltářní. + Každý pátek vyjma prvního pátku a pátků v postní době je výstav Nejsvětější Svátosti Oltářní s modlitbou Korunky k Božímu Milosrdenství. + První pátek v měsíci - litanie a zasvěcení Božskému Srdci Ježíšovu. + Mše svatá v Domově pro seniory na Sosně je každý pátek v 15.30 hodin. Půl hodiny před začátkem mše svaté je možno přistoupit ke svátosti smíření. + Mše svatá v Nemocnici Sosna je každou sobotu od 15.30 hodin. Půl hodiny před začátkem mše svaté je možno přistoupit ke svátosti smíření. + Mše svatá v domě POHODA je vždy 1. pondělí v měsíci v 10.00 hodin. Redakce neručí za jazykový sled jednotlivých mší svatých. Sledujte vývěsku v kostele!

Farní společenství dětí opět v akci!! Nevíš jak správně začít víkend a jsi žákem 5.-9. třídy? Připoj se k nám a putuj společně se super partou lidí za svatým Pavlem. V našem společenství najdeš opravdové přátelé, setkání s Bohem, chvíle ticha, okamžiky zábavy a legrace, výlety, super vedoucí a správně využitý čas. První setkání proběhne 11. 9. 2015 a začneme mší svatou v 17:00. Tak neseď doma jako pecka a přijď. Těší se na Tebe animátorky R+D+J a Otec Adrian. Kontakty: 604 989 299, [email protected]

Příští číslo MOSTu vyjde 4. října 2015. Příspěvky můžete zasílat do 23. září 2015.