Ludwig WITTGENSTEIN: FILOSOFIE

P R E K L A D Y  

Ludwig WITTGENSTEIN:  

FILOSOFIE 

Filosofie  §§ 8 6 ­ 9 3   tzv.  I 'elkého  strojopisu  86  O B T Í Ž N O S T  F I L O S O F I E ,  N I K O L I  I N T E L E K T U Á L N Í  O B T Í Ž N O S T  V Ě D ,   N Ý B R Ž  O B T Í Ž N O S T  Z M Ě N Y  POS ľ O J E .  JE T Ř E B A  P Ř E K O N Á  ľ  O D P O R  V Ů L E   Jak j s e m  často říkal, filosofie mne  nevede  k rádnému zřeknut i  se.  protone  j á   se  nevzpírám  něco  říkat,  nýbrž  se  vzdávám j i s t ý c h   slovních  spojeni  jako  postrádajících  smysl,  V j i n é m   smyslu  pak  ale  filosofie  jakousi  rezignaci  vyžaduje, ale rezignaci citu, n i k o l i  rozumu.  A  snad  právě to j i   Činí  pro mnohé  tak  obtížnou. Nepoužít  nějakého výrazu muže  být  těžké, jako  je  těžké  zadržet  slzy nebo výbuch hněvu  vzteku  .  Tolstoj: V ý z n a m  (významnost) nějakého předmětu spoCiva  \  jeho obecné  srozumitelnosti.  ­  To j e   i  není  pravda.  í o .  c o   činí  předmět  těžko  s r o / u m i ­ telným  ­­  když j e  významný. důležitv  ­  není  to,  že  bv  k  porozumění  mu bvlo  zapotřebí  nějaké  zvláštní  instrukce  o  skrytých  věcech.  nvbrž  rozpor  mezi  porozuměním danému předmětu  a tím. co většina l i d i  vidět chcc.  I ak  se  muže  právě  to  nejoč i v i dněj Š í  stat  nejobtížněji  srozumitelném.  Není  třeba  překonat  obtíž rozumu, nvbrž vůle.  Práce  na  f i l o s o f i i   je  ­  stejně j a k o   leckdv  práce  v '   architektuře  vlastně  spíše  //jakousi//  prací  na  sobě  samém. N a  svém  vlastním  pojímání.  Na  tom.  j a k  člověk věci vidí. ( A  co o d  nich žádá.)  Volně řečeno, ve //podle// starém pojetí ­  třeba pojetí (velkých) západních  filosofů  ­  existují  dva druhy p r o b l é m ů  / / d v o j í  druhy  problémů...//  ve  vědec­ kém smyslu: podstatné, velké, univerzální, a  nepodstatné, j a k o b y  akcidentální  1

  V  originále " i n " .   Wittgenstein  si  nad " i "  připsal o t a / n i k .  Xřejmč zvažoval,  /cla  nenapsat  "an"  ("na"), f ráze b\  pak  znela, stejnč jako na začátku včty. "práce na architektuře"  O R G A N O N  F 8 (2001). No. 2.  174­1 8 9  Copyright  C  Filozofický  ústav  S. I IBratislava 

FILOSOFII: 

175 

problémy.  A  p r o t i  t o m u   stojí  naše  pojetí,  že  žádný  velký,  ve  smyslu  vědy  podstatný p r o b l é m  neexistuje.  87  F I L O S O F I E  P O U K A Z U J E N   A  Z A V Á D Ě J Í C Í  A N A L O G I E  V  U Ž Í V Á N Í   N A Š E H O J  A Z Y K A   Je  gramatika, j a k  j á . t o  slovo užívám, j e n o m  popisem faktického zacházení  s j a z y k e m   / / j a z y k y / / ?   A  to  t a k o v ý m ,   že  by  j e j í   věty  b y l o   možno  pojímat  vlastně j a k o  věty nějaké přírodní vědy?  T o   by  b y l o   možno  nazývat  deskriptívni  vědou  o  j a z y k u ,   v  protikladu  k  vědě o myšlení.  V ž d y ť   i  pravidla  šachu  by  b y l o   možno  pojímat j a k o   věty  z přírodopisu  člověka. (Jako j s o u  v přírodopisných knihách popsány hry zvířat.)  K d y ž   o p r a v u j i   filosofickou  chybu  a  říkám,  takto  si  to  člověk  vždy  představoval,  ale  není  to  tak.  pak  vždy  poukazuji  na  analogii  //pak  vždy  musím  poukazovat...//,  podle  níž  se  člověk  ř í d i l ,   a  na  t o .   že  tato  analogie  nesedí  //'...pak  musím  v ž d y   poukazovat  na  analogii, podle  níž č l o v ě k   myslel,  kterou ale neuznával  za analogii.//  Důsledek d o  j a z y k a  přijaté pomýlené analogie: Znamená stálý b o j  a n e k l i d   ( j a k o b y   stálé  podráždění).  Je  t o .  j a k o   k d y ž   se  nějaká  věc  zdálky j e v í  j a k o   člověk, protože nevnímáme nic j istého, a zblízka vidíme, že j e  to pařez. Sotva  se  irochu  vzdálíme  a  ztratíme  vysvětlení  z  očí, j e v í   se  nám  jeden  útvar;  podíváme­li  se  z  větší  blízkosti,  v i d í m e  j i n ý ;  znovu  se  trochu  vzdálíme  atd.  atd.  (Zneklidňující charakter gramatické nejasnosti.)  Filosofovat znamená: odmítat pomýlené argumenty.  F i l o s o f   se  snaží  nalézt  spásné  slovo,  to jest  slovo,  které  nám  konečně  umožní pochopit to. c o  d o t e ď "  stále neuchopitelně zatěžovalo  naše vědomí.  (Je to. j a k o  k d y ž  má člověk na j a z y k u  vlas: cítí j e j ,  ale nemůže j e j  p o j m o u t   ) 

//uchopit//, a proto  se j e j  nemůže zbavit.)  F i l o s o f   nám  přináší  slovo,  které  člověku  //mně//  umožní  věc  v y j á d ř i t   a  zneškodnit.  ( V o l b a   slov j e   u  nás  tak  důležitá,  protože j d e   o  to  přesně  vystihnout  f y z i o g n o m i i   věci,  protože j e n   přesně  nasměrovaná  myšlenka  může  vést  na  správnou kolej. V a g ó n  musí být  na  vlas přesně  usazen  na  koleje, aby  se  m o h l   dál šinout správně.)  "  Marginální poznámka " d o s u d "  

Liklvvig W ľ ľ ľ C i ľ N S ' n ­ I N  

176 

Jedním  z  nejclůležitějších úkolu  je vyjádřit všechny pomýlené myšlenkové  pochody  tak  charakteristicky,  že  čtenář  řekne:  " a n o ,   přesné  to j s e m  m č l   na  m y s l i . "  Vyznačit fyziognomii každého omylu.  Druhého  také  můžeme  usvědčit  z  chyby j e n  tehdy, k d y ž   uzná,  že  toto j e   skutečné  vyjádření j e h o  pocitu, ((...když  uzná  toto vyjádření (skutečné) j a k o   správné vyjádření svého pocitu.//  Protože  jediné  tehdy,  k d y ž  j e   on  za  takové  uzná,  t í m   správným  vy­ jádřen ím je.  (Psychoanalýza.)  T o ,  co  ten druhý  uzná, j e  analogie, kterou m u  předkládám, coby z d r o j  j e h o   myšlenky.  J 

J 

88  O D K U D  T E N  P O C I T  F U N D   A M  E N T Á  Ľ N O S T I  N A Š I C H   G R A M A T I C K Ý C H I  Z K O U M Á N I ?   (Zaměstnávají  nás  otázky  různého  druhu,  třeba:  " j a k   velká j e  specifická  hmotnost tohoto  tělesa", "bude dnes pořád hezky", " k d o '  v y j d e  ze dveří j a k o   další"  atd.  A l e   mezi  našimi  otázkami j s o u   některé  zvláštního  druhu.  M á m e   zde j i n ý  zážitek.  T y t o  otázky  se j e v í  j a k o   fundamentálnější  než  t \   první.  A  zde říkám: k d y ž  máme tento zážitek, dospěli j s m e  k hranicím ja/.vka.) 1   O d k u d   bere  svou důležitost  tato  úvaha, k d y ž   se  přece  zdá,  že  jenom  ničí  vše  zajímavé,  t j .   velké  a  důležité?  (Takříkajíc  všechnv  s t a \ b \ :   a  nechá  / a   sebou j e n  úlomkv  kameni a suť.)'  O d k u d   bere  svou  důležitost  tato  úvaha,*'  jež  nás  upozorňuje  na  to.  A­ tabulku  lze  užívat  víc  než jedním  způsobem,  že  si  lze  v y r m s l e t   tabulku j a k o   vodítko pro užívání  tabulky,  že  šipku  lze pojímat  take j a k o  ukazatel směru od  špičky dozadu, že vzor m i  může  za vzor posloužit rozmanitým /působeni?  Převádíme slova od j e j i c h  metafyzického zpět  k j ej ic h  správnemu  použiti  v jazvce.  ( Č l o v ě k ,  který  by  řekl, že  nelze dvakrát vstoupit d o  téže řeky. b \   řekl něco  pomýleného; dvakrát do teže řeky vstoupit lze.) 

Původně " o n "  ("er"). Wittgenstein změnil na " K d o "  ( " w e r " ) .   4

  Marginální poznámka: "patří k  .muset', .moci"." 

5

  Srv. [ 2 ]  I,  1 18. 

6

  Ve  strojopise:  " W o he r   nimmt  die  Betraehtung  ihre  Wichtigkeit:.  die  uns  daran  auľmerksam  maeht..." N v m a n  si  ve  svém v vdáni vvbirá opačně: "ihre Wichtiakeit: die".  Ručně dopsaná alternativa "normálnímu". Slovo "správnému" j e  podtrženo vlnovkou 

FILOSOFIE 

177 

A  tak  vypadá  řešení  všech  filosofických  obtíží.  O d p o v ě d i   musejí  být,  j s o u ­ l i  správné, domácké  a  běžné.  A l e  člověk j e  musí  nahlížet  ve  správném  duchu, pak t o  nevadí. 9  O d k u d  berou //braly// staré f i l o s o f i c k é  problémy svůj význam?  Věta  o  identitě  se  napr.  zdála  mít  fundamentální  význam.  A l e   tento  význam převzala věta, že tato " v ě t a "  j e  nesmysl.  M o h l   bych  se  ptát:  Proč  zakouším  gramatický  v t i p  j a k o   v j i s t é m  smyslu  hluboký? ( A  přirozeně j d e  o  f i l o s o f i c k o u  h l o u b k u . ) 1 0   Proč zakoušíme zkoumání gramatiky j a k o  něco fundamentálního?  ( T a m ,   kde  má  s l o v o "  fundamentální"  vůbec  nějaký  význam, taky  nemůže  znamenat něco metalogického nebo filosofického.) 1 1   Zkoumání  gramatiky j e   fundamentální  ve  stejném  smyslu, j a k o   můžeme  fundamentálním nazývat j a z y k  ­ j a k o b y  j e h o  vlastní  fundament.  Naše gramatické zkoumání  se  přece  liší  od zkoumání  f i l o l o g o v a  atd.;  nás  zajímá  např.  překlad  z j e d n o h o  j a z y k a  d o  j i n ý c h ,  n á m i  vynalezených j a z y k ů .   Hlavně  nás  zajímají pravidla,  o  nichž f i l o l o g  vůbec neuvažuje. T u t o  odlišnost  tedv můžeme k l i d n ě  zdůraznit.  N a  druhé  straně  by  b y l o  zavádějící říci, že m y   se  zabýváme tím. co j e  na  gramatice podstatné (a on tím, c o  j e  nahodilé).  " A l e  t o  j e  přece pouze vnější rozlišení //jen vnější odlišnost//." M y s l í m  si,  že  žádné j i n é  není.  Spíše bychom m o h l i  říci, že m v  nazýváme gramatikou něco j i n é h o  než on.  Stejně  j a k o   rozlišujeme  slovní  druhy  tam.  kde  pro  něj  žádný  rozdíl  není  (přítomen).  « /  

Důležitost gramatiky j e  důležitost j a z y k a .   D ů l e ž i t ý m   by  b y l o  m o ž n o  nazývat  např.  i slovo  .červený", j e ž t o  má  časté  a  důležité  použití,  narozdíl  třeba  od  slova  , ť a p ť á t k o \   A  gramatika  slova,  červený* j e  pak důležitá, protože popisuje význam slova .červený*.  (Vše,  co  může  f i l o s o f i e   dělat, j e  bořit  m o d l y .   A  t o   znamená,  nevytvářet  žádnou novou ­  třeba v "nepřítomnosti m o d l y " . )  

s

  Rukopisná varianta: "bčžné a t r i v i á l n í " .  Srv. také [ 2 ]   I.  116.  Rukou dopsaná poznámka: " < [ " N a p r o s t \   nesmysl" 

10 1

  Srv. | 2 |  U  1 I .  

 '  Závorky j s o u  rukopisným dodatkem. 

L u d w i g  W I T T G E N S T E I N  

178  89 

M E T O D A  F I L O S O F I E :  P Ř E H L E D N É  Z N Á Z O R N Ě N Í  G R A M A T I C K Ý C H   / / J A Z Y K O V Ý C H / /  F A K T Ů .   C Í L :  P R Ů H L E D N O S T  A R G U M E N T U .  S P R A V E D L N O S T . " 2   N ě k d o  slyšel,  že  lodní kotva  se  zvedá parním strojem.  Myslí j e n   na  stroj,  j i m ž j  e  l o ď   poháněna  (a  podle  nějž  se j m e n u j e  parník)  a  nedokáže  si  to,  co  slyšel, vysvětlit. (Snad ho  ta obtíž napadne teprve později.)  Pak  mu řekneme:  Ne, nejde o  tento  parní stroj, kromě něj j e  na  palubě ještě řada j i n ý c h  a jeden  z nich  zvedá  kotvu.  ­  B y l   j e h o   problém  filosofický?  B y l   by  filosofický,  kdyby už slyšel  o  existenci j i n ý c h  parních strojů na  lodi a muselo  se  mu to j e n   připomenout?  ­  Podle  mne  má j e h o   nejasnost  dvě  části:  T o ,  co  mu  vysvět­ lující  sdělí j a k o  fakt,  si  už  tázající  m o h l   sám  vymyslet j a k o  možnost  a  mohl  položit  svou otázku  v  určitější  formě,  a n i k o l i  j e n   ve  formě připuštěni  nejas­ nosti.  T u t o  část  pochybnosti by b y l  m o h l  odstranit  sám,  avšak  přemýšlení  ho  nemohlo  poučit  o  faktech.  C i h :   N e k l i d u   pocházejícího  z toho,  že  neznal  pravdu, ho nemohlo zbavit žádné uspořádáni j e h o  pojmů.  Ten druhý neklid  a  nejasnost  se  vyznačuje s l o w  "tady  mi  něco  nesedí"  a  jeho  řešení  se  vyznačuje (slovy): " A c h  tak. T y  nemíníš  ten  parní  stroj." nebo  ­  v j i n é m  případě ­  "... ty parním strojem nemíníš j e n  pístový parní stroj."  Prací filosofa je shromažďování vzpomínek za určitým účelem.  Filosofická otázka  se  podobá otázce po  ústavě  nějaké společnosti.  B \ l o   by  to  asi  tak. j a k o   kdyby  se  nějaká  společnost  dala  dohromad\  bez  jasně  sepsaných  pravidel,  ale  s j e j i c h   potřebou;  ba  dokonce  s instinktem  sledovat  //dodržovat// při svých setkáních j i s t á  pravidla; j e n  b \   to bylo /tíženo tím.  že  by  se  o  tom  neřeklo  nic  jasného  a  nepřipravilo  b \   se  nic,  co  b\  pravidla  ozřejmilo, //nechalo j e  vy s toup it. "  Takže  někoho  taktick\  berou  jako  prezi­ denta,  ale  nesedáva  v čele  stolu,  není  nijak  rozpoznatelný  a  to  ztěžuje  vyjednávání. Proto přijdeme mv  a vytvoříme j a s n \   pořádek:  Prezidenta  p o s a ­ díme  na  snadno  rozpoznatelné místo, j e h o  tajemníka \ e d l e  k  vlastnímu stolku  a ostatní  plnoprávne členy  rozsadime d o  d v o u  řad  po obou stranách stolu atd.  atd..  K d y ž   se  člověk  ptá  filosofie:  "co  je  ­  např. ­  substance?", chce  pravidlo.  Obecné  pravidlo,  j e ž   pro  slovo  "substance"  plutí,  tj.:  podle  něhož  j s e m   odhodlán hrát. ­  C h c i  říci: otázka " c o  j e . . . "   se  nevztahuje  na nějaký zvláštní ­ v 

«/ 

12

cf 

%r 

# 

^ 

  Pod  nadpisem  rukopisná  poznámka: " V   S.  40/3?"  Wittgenstein  zřejmč  uvaZoval.  / d a   sem  nevložit nějakou poznámku  ze strany 4 0   \ 'elkého  strojopisu  n

  V i z  [ 2 ]  I.  127. 

FILOSOFIE 

179 

praktický  ­  případ,  n ý b r ž  j i  klademe  o d   psacího  stolu.  Jen  si  vzpomeň  na  případ  zákona  identity  a  uvidíš,  že  při  vyřizování  f i l o s o f i c k é  obtíže  nejde  o  pronášení nových pravd o  předmětu zkoumání ( o  identitě).  O b t í ž  j e  jen 1  1  v  t o m   rozumět,  v čem  nám  zachycení  pravidla  pomůže.  Proč  nás  uklidní, poté c o  j s m e  b y l i  těžce1.5  zneklidněni. Z j e v n ě   nás  u k l i d ň u j e   to,  že  vidíme systém,  který (systematicky) vylučuje  právě  ta  zobrazení,  která  nás  stále  zneklidňovala, 1 6   s n i m i ž  j s m e   si  nevěděli  rady,  a  o  nichž j s m e   si  přesto  mysleli, 1 7   že j e   musíme  respektovat.  Není  toto  zachycení  nějakého  takového gramatického  pravidla  v t o m t o  ohledu j a k o  objev  nějakého  vysvět­ lení  ve  fyzice?  např.  koperníkánského  systému?  Podobnost  tu j e .   ­  Zvlášt­ ností  filosofického  neklidu  a j e h o   řešení  by  se  m o h j o   zdát  to,  že  j e ,  j a k o   utrpení  askety,  který  stál  a  se  sténáním  vzpíral  těžkou  k o u l i ,   a j e h o ž  někdo  osvobodí,  řka: " N e c i ť  j i  spadnout". Č l o v ě k   si  klade otázku: K d y ž  tě  ty  věty  zneklidňují, k d y ž  nevíš, co  s n i m i ,  proč  jsi j e  už dávno  nenechal  padnout, co  ti  v tom  bránilo?  N u   m y s l í m ,   že  to  b y l   pomýlený  systém  o  němž j s m e   se  o  •  I  S  domnívali, že  se m u  musíme přizpůsobit, atd.  (Zvláštní  zklidnění, j e n ž   se  dostaví,  k d y ž   můžeme  vedle  případu,  který  j s m e  měli za j e d i n e č n ý ,  postavit  další  podobné případy,  se  v  našem zkoumání  dostavuje  pokaždé,  k d y ž   ukážeme,  že  nějaké  slovo  nemá j e n  jeden  význam  (nebo j e n  dva), n ý b r ž  se  užívá v  pěti nebo šest; různých (významech).)  Filosofické  problémy  lze  přirovnat  k zámkům  sejfů,  které  se  otevírají  nastavením  určitého  slova  nebo  čísla, takže  žádná  síla  nemůže dveře otevřít,  pokud  se  nepřijde právě na o n o  slovo, a přijde­li  se  na  ně.  dokáže s e j f  otevřít  každé  dítě.  II...  a  p ř i j d e ­ l i   se  na  ně.  není  k otevření  dveří  / / k  j e j i c h  otevření//  nutné žádné úsilí.//  Pojem  přehledného  znázornění  má  pro  nás  základní  význam.  Označuje  naši  f o r m u  znázornění,  způsob, j a k  věci  vidíme. (Svého druhu  .světonázor',  jak j e  pro naší d o b u  zjevně typické. Spengler.)  T o t o   přehledné  znázornění  zprostředkovává  rozumění  //porozumění//,  které  spočívá  právě  v t o m .   že  " v i d í m e   souvislosti".  Proto  důležitost  mezi­ článku.  //nalezení mezičlánku.!ŕ  9 

11 1

  Rukopisná / m ě n a  z " j e n "  ( " n u r " )  na "teď"" ( " n u n " ) .  

"   Ručně dopsaná varianta: "hluboce".  U  podtržení otazník. 

1

  Nad koncovkou čára s otazníkem.  's  Rukopisný  dodatek: "slepice a čára k ř í d o u " .  

1

 '  K  posledním čtyřem oddílům srv. [ 2 |  L  122. 

180 

l.iidvvig Wľľ"ľCil­NSTI­JN 

V  úplnosti j e   l o g i c k y   analyzována  ta  věta, j e j í ž  gramatika j e   v úplnosti  ujasněna. A ť  už  se p ř i  psaní č i  mluvení vyjadřuje j a k k o l i . ' 1   Naší gramatice schází především přehlednostr  Filosofie  nesmi  nijak  zasahovat  do  skutečného  //faktického//  užívání  jazyka  //...  toho,  c o   se  skutečně  říká//,  nakonec  j e   //to//  tedy  muže  j e n   popisovat.  V ž d J  y ť  m u  ani nemůže dát žádnv základ.  +  Nechává vše, j a k  to j e .   Také matematiku  nechává, j a k  j e  (je teď),  a  žádný  matematický o b j e v   j i   nemůže posunout dál.  " H l a v n í   p r o b l é m   matematické  l o g i k y "   (Ramsey)  j e   problémem  matematiky jako  každý  jiný.  ~~  (Podobenství  j e   součásti  naší  výstavby;  ale  ani  /  něj  nemůžeme  nic  vyvozovat;  nevede  nás  dál  za  sebe  sama,  nýbrž  musí  zůstat  stát  coby  podo­ benství.  Nemůžeme  z něj  vyvozovat  žádné  závěry.  Jako  k d y ž   srovnáváme  větu  s obrazem ( c o  rozumíme  .obrazem*,  v  nás  p ř i t o m  ovšem  musel v ě / e t   už  dříve  //předem//)  nebo  k d y ž   srovnávám  použití  j a zy ka   třeba  s p o u ž i t í m   k a l k u l u  násobení.  Filosofie prostě vše j e n  předkládá, a nic nevysvětluje, ani nevyvozuje.)  Ježto j e  vše zjevné, není ani co vysvětlovat. Protože to, co případně zjevné  není, nás nezajímá. U... c o  j e  třeba skryto, nás totiž...//  O d p o v ě ď   na  otázku p o  vysvětlení  negace j e  ve  skutečnosti  tato:  copak  j i   nerozumíš?  A  rozumíš­!i  jí. co  je  tu ještě  k  vysvětlováni, co tu  má w s v ě t l e n i   ještě co dělat?  Musíme vědět, co t o  je  vysvětleni.  Je  zde  stálé nebezpečí,  že  budeme toto  slovo chtít  v  logice používat  ve smyslu převzatém z  fyziky.  K d y ž   mluv í  metodologie"  o  měřeni,  neříká,  z jakého  materiálu  by  b \ l o   nej užitečnější  v y r o b i t   měřítko, abychom dosáhli  toho  a  toho  výsledku; b \ ť   i  to  patří  k metodě  měření. T o t o  zkoumání  se  spiše  zajímá j e n   o  to. / a  j a k ý c h   okolností  říkáme,  že  se  měří  nějaká délka, síla  proudu (utd.).  Chce jen  n a m i   už  používané  a  běžné  metody  shrnout  do  tabulek,  aby  tak  zachytilo  vyznám  slov " d é l k a " ,  " s í l a  p r o u d u "  atd.)  20

 V i z  [ I ]  I. I , s .  51. 

21

 V i z  [2J I,  122; také [11 I. 2 ,  s.  52. 

22

  K  posledním třem o d d í l ů m  v i z  [2|z I.  124. 

2

'  K  této a předchozí poznámce v i z  [2J  I.  126. 

24

 N a  okraji rukopisná poznámka: " V i l  7".  Překlad následujících  slov  " o  měřeni" nereprodukujc  určitý člen  (tedy "der  Messung"). který  si  Wittgenstein potrhl  přerušovanou čárou a doplnil nad  nčj otazník. 

FILOSOFIE 

181 

K d y b y   chtěl  člověk  ve  f i l o s o f i i  předložit  nějaké  teze,  nemohlo by  o  nich  dojít na diskusi, protože by s n i m i  b y l i  všichni srozuměni."  Učení  se  f i l o s o f i i  j e  skutečně  rozpomínáním  se.  V z p o m í n á m e   si,  že j s m e   tato slova skutečně užívali t í m t o  způsobem." 6   Filosoficky  nejdůležitější  aspekty  věcí  //jazyka// j s o u   skryty  pro  svou  jednoduchost a každodennost.  ( Č l o v ě k   si  t o h o   nemůže  všimnout,  protože  to  má  stále  (zjevné)  před  očima.)  Vlastní základy j e h o  zkoumání č l o v ě k u  vůbec nepřijdou nápadné. Leda by  m u  přišlo najednou nápadné / / u v ě d o m i l  by si// právě toto.  (Frázer atd. atd.)  T o  jest, nepřijde m u  nápadné právě to nejnápadnější (nej si 1 nej š í). 2 7  (Jednou  z největších  překážek j e  pro  f i l o s o f i i   očekávání  nových  hlubo­ kých //neslýchaných// odhalení.)  Filosofií  by  b y l o  m o ž n o  nazvat  také to, c o j  e  možné //tady// přede  všemi  n o v ý m i  objevy a vynálezy.  T o  se  musí  vztahovat  i  na t o ,  že  nemohu podat žádná vysvětlení proměnné  " v ě t a " .   Je jasné,  že  tento  l o g i c k ý  p o j e m ,  tato proměnná, musí  být  téhož řádu  j a k o  pojem ''realita" nebo " s v ě ť ' .   Věří­li  někdo,  že  nalezl  řešení " p r o b l é m u  ž i v o t a " ,  a řekl  by  si. t e ď  j e  vše  snadné, pak  k t o m u ,  aby  si  to v y v r á t i l ,  stačí, k d y ž  si  vzpomene, že b yl a  doba.  k d y  toto  ,řešení*  nalezeno nebylo: ale  i  tehdy  se  muselo dát  žít  a s ohledem na  ni  se  nalezené  řešení  j e v í   c o b y   / / j a k o / /   náhoda.  A  právě  tak  j s m e   na  t o m   v  logice.  K d y b y   existovalo j a k é s i   ,řešení'  logických ( F i l o s o f i c k ý c h )   problé­ mu. pak by stačilo mít  na paměti, že  kdysi přece vyřešeny nebyly (a  i tehdy  se  muselo dát žít  a myslet).  Všechny  úvahy  lze  provést  daleko  více  podomácku,  než  j a k   j s e m  j e   prováděl  dříve.  Proto  také  ve  f i l o s o f i i   netřeba  používat  žádná  nová  slova,  naprosto postačí ta stará, obyčejná slova j a z y k a ,  //naprosto postačí ta stará.//  (Naším  úkolem j e  pouze  být  spravedliví. T j .  máme j e n  vykázat  a  vyřešit  nespravedlnosti filosofie, n i k o l i  vybudovat nové strany ­  nová vyznání víry.)  ( J e  tčžké  v e  filosofii 

nepřehánět.) 

( F i l o s o f  přehání, j a k o b y  k ř i č í   ve  své  bezmoci, p o k u d  ještě neobjevil j á d r o   konfúze.)  Filosofický  p r o b l é m  j e  vědomí nepořádku  v  našich p o j m e c h   a  odstraní  se  právě j e j i c h  uspořádáním. 

25

 V i z  [ 2 ]  I,  128. 

2<

'  N a  okraji rukopisná poznámka: " V I I   164".  K  tomuto a předchozímu oddílu v i z  ( 2 ]  I.  129. 

l . m l w i g  W ľ ľ ľ C i ľ N S T I  I N  

182 

F i l o s o f i c k ý  problem má vždy formu: "Já se  prosté nevyznám." 2 8   Jak j á  provádím  filosofii, j e  j e j í m  c e l ý m   ú k o l e m   dát  vyjádření  takovou  podobu, že j i s t á  znepokojení //problémy// zmizí. ( H e r / ) )   M á m ­ l i  pravdu, pak  se  filosofické problémy, narozdíl od  všech  ostatních,  musí dát skutečně beze zbytku vyřešit.  K d y ž  říkám: Zde j s m e  na  hranici j a z y k a ,  pak  se  vždy zdá //zní to//, j a k o b y   zde  byla  nutná jakási  resignace,  zatímco  se  naopak  dostaví  naprosté  uspo­ kojení. j e ž t o  nezbývá žádná  otázka.  Problémy  se  ve vlastním smyslu rozpustí 2 9  ­  j a k o  kostka cukru ve vodč.  / L i d é ,   kteří  nemají  potřebu  průhlednosti  své  argumentace,  j s o u   pro  • /

 

y 

f i l o s o f i i  ztraceni./  90 

FILOSOFIE.  V Y J A S Ň O V Á N Í  U Ž Í V Á N Í  J A Z Y K A .  P A S T I  J A Z Y K A .   Jak  to. že j e  filosofie tak složitou stavbou //výstavbou//. M ě l a  by přece být  úplně jednoduchoučká, j e ­ l i  tím posledním, nezávislým  na  vší  zkušenosti, / a   co  se  vydává. ­  Filosofie rozvazuje [auflost) uzly na  našem myšlení; proto j e j í   výsledek  musí  být jednoduchý, avšak j e j í  činnost  tak  složitá j a k o  uzly,  kieré  rozvazuje. 0  0  Lichtenberg:  "Celá  naše  filosofie j e   opravováním  užívání  j a z y k a .   tedy  opravováním určité filosofie a sice té nejobecnější."  ( S c h o p n o s ť   k  filosofii spočívá'"  ve  schopnosti  být  přístupný  silnému  a;  neochabujícímu d o j m u  z  faktu g r a m a t i k ) . )  

: s :

 Sr\  (21 I.  123. 

  Nčmecke "auťlOsen" znamená j a k o  " r o z p u s t i t .  tak  rozřešit 

Srv,  slarSi  verzi  tělo  poznámky,  | ) |   1 . 2<  s.  52  TroC  jc  ľik>M>lk  l.ik  s l o / i t a '   MCIa  h>.  koneckonců,  být  úplně  jednoduchá.  ­  Filosofie  rozvazuje  uzly  na  našem  mydleni,  které  jsme  nesmyslně  navyrábčli: proto  ale  musí  vykonat  pohyby, j e ž  j s o u  pravé  tak  složité j a k o  on\  u / l \   Přestože  j e   tedy  výsledek  filosofie  jednoduchý,  j ej í  metoda  taková  b \ t   nemůže,  má­li  j e j   dosáhnout.  Složitost  filosofie není  v j e j í  látce, nýbrž v  našem zauzlovaném rozumu."  Rukopisná alternativa: "způsobilost".  ^  i 

Původní, opuštčná formulace: "leží".  Původní alternativa:  v přístupnosti.  1

'  Nad " a "  si  Wittgenstein připsal otazník  Na okraji rukopisná poznámka: " k  .vtipu'  a .hloubce'". 

FILOSOFIE 

183 

Proč  j s o u   gramatické  p r o b l é m y   tak  tvrdé  a  zdánlivě  nevykořenitelné  ­ protože souvisejí  s nejstaršími m y š l e n k o v ý m i  návyky, t j .  s nejstaršími obrazy,  j e ž  j s o u  zarostlé v  našem j a z y c e  samotném. ((Lichtenberg))  /Učení  f i l o s o f i i   sebou  nese  tutéž  nesmírnou  obtíž, j a k o u   by  nesla  v ý u k a   zeměpisu, k d y b y  si  žák  přinesl spoustu pomýlených  a příliš j e d n o d u c h ý c h  //a  pomýleně  zjednodušených// představ  o  běhu  a souvislosti  říčních t o k ů  //řek//  a horských pásem //hor//./  / L i d é   tkvějí  h l u b o k o   ve  f i l o s o f i c k ý c h ,   t j .   gramatických,  konfúzích.  A  osvobodit j e  odtamtud  předpokládá,  že j e  člověk  vyrve  z nesmírně  rozma­ nitých  vazeb,  v nichž j s o u  zajati. Č l o v ě k   musí  takříkajíc  přeskupit  celý j e j i c h   jazyk. ­  A l e  tento j a z y k   se  přece takto v y v i n u l  / / v z n i k l / / ,  protože lidé m ě l i  ­  a  mají  ­  sklon  takto  myslet.  Proto j e  t o   vytržení  možné j e n   u  těch.  kteří  žijí  v  instinktivním  o d p o r u   p r o ti  //nespokojeností  s/l  j a z y k u .   N e   u  těch.  kteří  celým  svým  instinktem  ž i j í   v  tom  stádu, j e ž   tento j a z y k   v y t v o ř i l o  j a k o   své  vlastní  vyjádření./  Jazyk  p ř i p r a v i l   všem  stejné  pasti;  nesmírnou  síť  dobře  udržovaných  //schůdných//  scestí.  A  tak v i d í m e  j í t  j e d n o h o  za d r u h ý m  stejnou cestou,  a  už  víme, kde odbočí, kde půjde dál rovně, aniž by  si v š i m l  odbočky atd. atd. M ě l   bych tedy  na  všech místech, kde odbočují pomýlené cesty, postavit  tabule, j e ž   by pomáhaly  přes nebezpečné b o d y .   Stále  znovu  lze  slyšet  poznámku,  že  filosofie  vlastně  nedělá  žádný  pokrok,  že  nás  stále  zaměstnávají  stejné  filosofické  problémy,  j a k é   za­ městnávaly  už staré  Reky. T i ,  kteří to říkají, však nerozumějí d ů v o d u ,  proč  to  tak j e  //musí  být//. T e n  d ů v o d j  e  však  ten,  že  náš j a z y k  si  zůstal stejný  a  stále  znovu  nás  svádí  k t ý m ž  otázkám. D o k u d  tady  bude sloveso , b ý t \  j e ž  vypadá,  j a k o b y   fungovalo stejně j a k o  .jíst'  a  .pít", d o k u d  tady  budou přídavná j m é n a   ,identický', , p r a v d i v ý ' ,  , n e p r a v d i v ý ' ,  . m o ž n ý ' ,  dokud bude  řeč  o  t o k u  času  a  rozpínání  prostoru atd.  atd., budou  lidé  narážet  stále znovu  na  stejné záhadné  obtíže  a  zírat  na  něco.  co  vypadá,  j a k o b y   to  nemohlo  odstranit  žádné  vysvětlení.  A  to  mimochodem  uspokojuje  jakousi  touhu  po  nadpozemském  //trans­ cendentním//,  j e ž t o   t í m ,   že  věří,  že  v i d í   " h r a n i c i   lidského  r o z u m u " ,   také  přirozeně věří, že m o h o u  vidět za něj.  v 

Ctu: "...philosophers  are  no  nearer  to the  meaning o f  .Reality*  than  Plato  got,..." C o  za  zvláštní  situaci. Jak  p o d i vn é j e ,  že  Platón  pak  vůbec  m o h l  dojít  tak  daleko! Nebo že j s m e  m y  nemohli d o j í t  dálí  B y l o  to tím, že b y l  Platón tak  šikovný?  K o n f l i k t ,  do něhož  se  v  logických úvahách stále znovu dostáváme, j e  j a k o   k o n f l i k t   d v o u   lidí,  kteří  spolu  uzavřeli  dohodu, j e j í ž   konečná  formulace j e  

i 

jg4 

L u d w i g  W I T T G E N S T E I N  

zakotvena  slovy, j e ž   lze  snadno  vyložit  chybně,  zatímco  v ý k l a d y   k  těmto  formulacím  vše  vysvětlují  způsobem,  kterému  nelze  neporozumět.  Jeden  z těch  lidí  má  krátkou  paměť,  výklad  stále  z n o v u   zapomíná,  podmínky  smlouvy vykládá chybně a upadá opětovně //dostává se  proto// d o  obtíží. Ten  druhý musí stále znovu připomínat výklad d o h o d y  a obtíž odstraňovat.  Vzpomeň si,  jak  těžké  připadne dětem  uvěřit  t o m u  (nebo  nahlédnout  to),  že  nějaké slovo skutečně má //může mít// d v a  úplně různé významy.  Cílem filosofie j e  vztyčit z e ď  tam, kde j a z y k  beztak končí.  Výsledky  filosofie j s o u   objevem j a k é h o s i   naprostého  nesmyslu  a  boulí,  které  rozum  utržil  p ř i   narážení  na  hranici  //mez//  j a z y k a .   Právě  ony,  t y t o   boule, nám umožňují porozumět hodnotě toho o b j e v u  //rozpoznat j i / / .   Jakého  druhu j e   naše  zkoumání?  Z k o u m á m   případy,  které  uvádím j a k o   příklady,  co  do j e j i c h   pravděpodobnosti?  nebo  c o   d o  j e j i c h   fakticity?  Ne,  uvádím j e n .  c o  j e  možné, dávám tedy gramatické p ř í k l a d y . 3 '   >  () 

F i l o s o f i e  n e n í  z a k o t v e n a v  e v  ě t á c h  n ý b r ž  v j a z y c e .  

Jako  se  zákony  stávají  zajímavými, j e n   k d y ž  j e   sklon  překračovat  j e ,   //když  j s o u   překračovány//,  tak  se  také  j i s t á   gramatická  pravidla  stávají  zajímavými teprve tehdy, k d y ž  j e  filosofové chtějí překročit.  Divoši mají  hry  (nebo m y  to  tak  nazýváme), p r o   něž  nemají  žádná  psaná  pravidla,  žádný  seznam  pravidel.  Pomysleme  na  činnost  badatele,  který  cestuje  zeměmi  těchto  lidí  a  sestavuje  seznam  pravidel p r o  j e j i c h  hry.  ľ o  je  úplné  analogon  toho, co  dělá  filosof. ((Proč  ale  neříkám:  D i v o š i   m a j i  j a / \ k   (nebo m y . . n e m a j í   napsanou gramatiku...")).  91  N A  F I L O S O F I C K É  P R O B L É M Y  V Ú B F C  N E N A R Á Ž Í M E   V P R A K T I C K É M  Ž I V O T Ě  ( J A K O  TŘE­BA N A  P R O B L É M Y   PŘÍRODOVĚDY),N   ÝBRŽA   ŽT   EHDY,K   D Y /  S I  PŘI  I V O Ř Í  N I   N A Š I C H  V Ě T  N E N E C H Á V Á M E  V É S T  P R A K T I C K Ý M (  T L Í M . N   YBR/  J I S T Ý M I  J A Z Y K O V Y M I  A N A L O G I E M I .   C o   patří  k  podstatě  světa,  nemůže  jazyk  v y j á d ř i t .   Proto  nemůže   říci.  že  vše plyne. Jazyk může ř í c i  j e n  to, co bychom si m o h l i  představit  i j i n a k .   T o ,   že  vše  plyne,  musí  spočívat  v  podstatě  stýkání  se  j a z y k a   se  sku­ tečností.  Nebo  lépe:  to,  že  vše  plyne,  musí  spočívat  v  podstatě  j a z y k a .   A  vzpomeňme  si:  v  běžném  životě  nám  to  nepřijde  nápadné  ­  stejně  j a k o   Srv.  (2]  I.  1 19.  Srv.  [21 1.90 

FILOSOFIE 

185 

rozmazané okraje našeho zorného pole ( " p r o t o ž e  j s m e  na to tak z v y k l í " ,  řekne  leckdo). Jak, při j a k é  příležitosti, tedy  věříme, že  si  toho všimneme? Není t o   tehdy, k d y ž  chceme tvořit věty p r o t i gramatice času? 18  K d y ž  se  řekne, že " v š e  p l y n e " ,  cítíme, že  se  nám  brání zachytit to vlastní,  tu  vlastní  realitu.  Pochod  na  plátně  se  nám  vysmekává  právě  proto,  že j d e  o  pochod. N ě c o  ale  přece popisujeme; a j d e  tehdy  o  nějaký j i n ý  pochod? Popis  se  přece  váže  právě  k  obrazu  na  plátně.  V  základu  našeho  p o c i t u   bezmoci  musí  ležet  nějaký p o m ý l e n ý  obraz. Jelikož, c o  můžeme chtít popsat, to popsat  můžeme.  Není  tento  pomýlený  obraz obrazem  f i l m o v é h o   pásu  obrazů,  který  ubíhá  tak rychle, že nemáme čas obraz uchopit.  V  t o m   případě  b y c h o m   t o t i ž   měli  sklon  se  za  t í m   obrazem  hnát.  A l e   v  uplývání pochodu  se  nic t o m u  analogického nenabízí.  Je  pozoruhodné,  že  ten  pocit,  že  se  nám  fenomény  vysmekávají,  stálé  plynutí j e v u ,  nepociťujeme  v  běžném životě, nýbrž  až  k d y ž  filosofujeme. T o   naznačuje,  že  se  zde j e d n á   o  myšlenku, j i ž  nám  sugeruje  pomýlené  použití  našeho j a z y k a .   Jde  t o t i ž   o  pocit,  že  přítomnost  m i z í   d o   minulosti,  aniž  b y c h o m   t o m u   mohli  zabránit.  A  zde  si  zjevně  posloužíme  obrazem  pásu.  který  k o l e m   nás  neustále  ubíhá  a m y  j e j  nemůžeme zastavit.  Právě  tak j e  ale  přirozeně jasné.  že  ten  obraz j e  p o u ž i t  p o m ý l e n ý m  způsobem. Z e  nelze  říci: " C a s  teče." míní­ li  se  " č a s e m "  možnost změny.'  T o ,   že  nám  nic  nepřijde  nápadné,  k d y ž   se  rozhlížíme,  poohlížíme  v prostoru, cítíme  vlastní  tělo  atd.  atd.,  ukazuje, j a k   přirozené  pro  nás  právě  tyto  věci  j s o u .   N e v n í m á m e ,   že  prostor  v i d í m e   perspektivně  nebo  že  j e   zrakový  obraz  na  kraji  v j a k é m s i   smyslu  rozmazaný.  N e p ř i j d e   nám  t o   nápadné  a  nemůže  nám  to  být  nápadné,  protože j e   to  právě  tento  druh  vnímání.  Nepřemýšlíme  o  t o m ,   a j e  to  nemožné, protože  f o r m a  našeho  světa  nemá žádný protiklad.  w 

^  V 

v 

"  Srv.  starší  verzi  této poznámky.  [  1)  V .  54.  s.  84n.:  "  C o  patří  k  podstate svčta. nemůže jazyk  vyjádřit.  Proto nemůže říci.  že vše  plyne. Jazyk muže říci  jen to. co bychom si mohli představit  i jinak.  To.  že  vše  plyne,  musí  být  vyjádřeno  v  použití  jazyka,  a  to  n i k o l i   v  nějakém  způsobů  použití  v protikladu k j i n é m u ,  nýbrž v  tomto  požití.  V  tom, co vůbec nazýváme použitím jazy ka.  Použitím  rozumím  to.  co  činí  spojení  zvuků  č i   značky  vůbec  jazykem.  V  t o m   smyslu,  že j e   použitím to. co činí tyč  se  značkami měřidlem  Přiložení  j a z y k a  ke skutečnosti."  K  posledním dvěma o d d í l ů m  srv.  [ 1  ] V .  52.  s.  83. 

L u d w i g  W I T T G E N S T E I N  

186 

Chtěl j s e m  říci, j e  pozoruhodné, že ti, kteří připisují realitu j e n  včcem,  ne  našim  představám,  se  ve  svete představ  pohybují  tak  samozřejmě  a  nikdy  z něj netouží vykouknout.  T j . ,  j a k   samozřejmá j e   danost.  B y l   by  v t o m   čert,  kdyby  šlo  j e n   o  obrážeček pod v e l k ý m  úhlem.  Tato samozřejmost, život,  m á  být  něčím nahodilým, vedlejším; a  na  druhé  straně něco, s Čím  si normálně nelámu vůbec hlavu, t o  vlastní!  T j .  to, zač  Člověk j í t  nemůže, ani nechce, by nebyl svčt.  Stále znovu j e  to pokus  v j a z y c e  svčt  ohraničit  a vyznačit ­  což ale  nejde.  Samozřejmost  světa  se  v y j a d ř u j e   právě  v t o m ,   že  j a z y k   znamená j e n  j e j   a  může znamenat j e n  j e j .   Ježto  způsob  svého  znamenání  získává j a z y k   teprve  od  svého  významu,  od světa, není myslitelný j a z y k ,  který by nepředstavoval tento svět. 4 0   V  teoriích  a  sporech  filosofie  nacházíme  slova, j e j i c h ž   význam  dobře  známe z každodenního života, použita v j a k é m s i  ultrafyzickém smyslu.  K d y ž  filosofové  užívají  nějaké  slovo  a  pátrají  po j e h o  významu,  musí  se  člověk  pokaždé  ptát:  používá  se  někdy  to  slovo  v jazyce,  který j e  v y t v o ř i l   //pro který b y l o  vytvořeno//, skutečně takto?  Většinou pak zjistí, že n i k o l i ,  a  že t o  s l o v o  j e  použito proti //v rozporu  se  své normální gramatice, ( " v ě d ě n í " ,  " b y t í " ,  " v ě c " . )   ((Filosofové j s o u  často j a k o  malé  děti. 4 1   které  nejprve  tužkou  načmárají  na  papír  l i b o v o l n é 4 ­   čáry  a teď / / p a k "  se  dospělých ptají: " c o  j e  t o ? "   Došlo  k t o m u  takto:  Dospělí  dítěti  občas  něco nakreslili  a  řekli: " t o j  e  m u ž " ,  " t o   je  d ů m " ,  atd.  A  teď take dítě udělá nějaké čár\  a zeptá se:  a co j e  tohle"!)  92  M E T O D A  V E  F I L O S O F I I .   M O Ž N O S T  K L I D N É H O  P O K R O K U .   Ten vlastní objev j e  o bjev, který m i  umožni nechat  filosofováni, k d \  chci  Ten,  který  přivede  filosofii  k l i d ,  takže  není //nebude//  bičovana otazkami,  které kladou otázku po  ní  samé.  Místo  toho  se  teď  na  příkladech  ukáže  určitá  metoda  a  řadu  těchto  příkladů může člověk přerušit //lze přerušit//. 

411

  K  posledním třem oddílům srv. [ I   | V .  47. s.  80. 

41

  Rukopisná varianta: "'Vede  se j i m   často j a k o  m a l ý m  d č t e m —  

42

  Rukopisná varianta: "jakési". 

FILOSOFIE 

187 

Správnější  by  ale  b y l o :   Vyřeší  se  problémy  (odstraní  se  / n e k l i d n ě n í   //obtíže//), n i k o l i  jeden  p r o b l é m .   N e k l i d   pochází  ve  f i l o s o f i i   z toho,  že  filosofové  f i l o s o f i i   nahlížejí  pomýleným  způsobem,  pomýleně  v i d í ,   vidí j i  t o t i ž  j a k o b y   rozloženou  na  (nekonečné)  podélné  pruhy,  místo  na  (konečné)  příčné  pruhy.  T a t o   změna  postoje  v  pojímání  činí  tu  nejvétší  obtíž.  Chtějí  tedy  j a k o b y   pojmout  nekonečný pruh  a stěžují  si, že  to //tohle// není  možné  kus  po  kusu. Ovšemže  ne,  k d y ž   se  kusem  rozumí  nekonečný  podélný  pruh.  Jde  to  ale,  k d y ž  člověk  jako  pruh  vidí  příčný  pruh  //celý,  určitý  kus//.  ­  Pak  ale  svou  práci  n i k d y   nedovedeme  d o   konce!  Ovšemže  //Jistě//  ne,  poněvadž  přece  žádný  konec  nemá.  ( M í s t o   b o u ř l i v ý c h   domněnek  a  vysvětlení  chceme  podat  k l i d n á   předvedení 4 ,  //konstatování// j a z y k o v ý c h   faktů,  / / o  j a z y k o v ý c h   f a k t e c h / / 4 4 )   //chceme podat k l i d n é  zachycení 4 ?  j a z y k o v ý c h  faktů//  Musíme přeorat celý j a z y k .   (Většina lidí, k d y ž  m á 4 6   provést f i l o s o f i c k é  zkoumání, dělá to j a k o  někdo,  kdo  krajně  nervózně  hledá  nějaký  předmět  v zásuvce.  Vyhazuje  papíry  ze  zásuvky  ­  mezi  m i m i   muže  b ý t   to,  co  hledá  ­  ostatními  kvapně  a  zběžně  listuje.  Pak  zas  některé  nahází  zpět  do zásuvky, pomíchá j e  s j i n ý m i  atd.  Pak  mu  lze j e n   říci:  Přestaň,  p o k u d   hledáš  takhle,  nemohu  t i   pomoci.  N e j p r v e   musíš  začít  úplně  v k l i d u   m e to d i ck y  zkoumat j e d n o   po  druhém;  pak j s e m   připraven hledat  s tebou a řídit  se  tebou  i co do metody.)  93  MYTOLOGIEV   E  F O R M Á C H  N A Š E H O  J A Z K A .  ( ( P A U L  E R N S T ) )   V e   starých  obřadech  máme  užívání  krajně  rozvinutého  posunkového  jazyka.  A  k d v ž  si č t u  ve  Frazerovi, chce  se  m i   na každém k r o k u  říci: Všechnv t v t o   procesy,  t y t o   změny  významu,  máme  pořád  před  sebou  v  našem  slovním  jazyce.  K d y ž   se  , K o m  w o l f 1   nazývá  to,  co  se  skrývá  v posledním  snopu,  i  tento  snop  samotný,  a  také  člověk,  který j e j   váže,  pak  v t o m   rozpoznáváme  nám dobře známý j a z y k o v ý  pochod.  * 

4

* 

'  Rukopisná varianta: "uvážení". 

44

  Nahoře dopsány otazníky. 

4

"   •'Feststellung".  Puvodnč:  "Festsetzung" ("stanovení").  Wittgenstein  škrtl  "setzung"  a  dopsal  "stellung".  Nejasné místo. Ve strojopise snad původní "ehee" ( " w o l l e n " )  přepsáno na " m á "  ("sollen"). 

L t i d w i g  W I T T G E N S T E I N  

188 

Obetní  kozel,  na  nějž člověk  složí  svůj  hřích  a  který  s ním  pak  uteče  na  poušť, ­  pomýlený obraz, podobný těm, které způsobují filosofické o m y l y .   Chtěl bych říci: nic  neukazuje naši spřízněnost  s těmi d i v o c h y   lépe  než to,  že  Frazer m á  pro popis názorů těchto lidí  po ruce j e m u  i  nám tak  běžné slovo  j a k o  " g h o s t "  nebo "shade".  (Je  t o   přece  něco  j i n é h o ,   než  k d y b y   třeba  popisoval,  že  si  divoši  představovali //představují//, že j i m  upadne  hlava,  zabij í­1i  nepřítele, / d e  by  na našem  popisu  nebylo nic  pověrečného č i  magického.)  A n o ,  tato podivnost  se  nevztahuje j e n  na výrazy " g h o s t "  a " s h a d e "   a dělá  se  příliš  m á l o   kolem  toho,  že  d o   našeho  slovníku vzdělanců  počítáme  slovo  "duše", " d u c h "  ( " s p i r i t " ) .  T o ,  že nevěříme, že  naše duše j í  a pije, j e  p r ot i  tomu  maličkost.  V  našem jazyce j e  zakotvena celá mytologie.  Vynášení  Smrti  nebo  zabíjení Smrti; na druhé  straně j e  ale znázorňována  j a k o   kostra,  a  tudíž  sama  v j i s t é m  smyslu  mrtvá.  " A s   dead  as  death."  , N i c   není tak m r t v é  j a k o  S m r t ;  a nic tak  krásné j a k o  krása sama!" Obraz, p o d  nímž  si  zde  člověk  myslí  realitu, j e   ten,  že  Krása,  Smrt  atd.  j s o u   čistá  (kon­ 4 7  l s  centrovaná)  substance,  zatímco  v krásném  předmětu j e   1  přítomna  j a k o   přísada.  ­  A  nerozpoznávám  zde  své  vlastní  úvahy  o  ,předmětu'  a  .komplexu*? (Platón)  Primitivní  f o r m y   našeho  j a z y k a :   podstatné  j m é n o ,   přídavné  j m é n o   a    7 sloveso ukazují  o r m y ^    se • snaží  všechno směstnat.  J  Jjednoduchv obraz, do jehož f  • • • • J  D o k u d   si  člověk  představuje duši j a k o  nějakou  věc\  nějaké  tělo,  které j e   v  naší  hlavě,  potud  ta  hypotéza  nebezpečná  není.  Nebezpečí  nespočívá  v  nedokonalosti  a  hrubosti  našich  modelů,  nýbrž  v j e j i c h   nejasnosti  (nezřetelnosti).  Nebezpečí  vzniká,  k d y ž   si  všimneme,  že  star\  model  nestačí,  ale  nezměníme j e j ,  nýbrž j a k o b y   sublimujeme.  Pokud  říkám,  myšlenka  je  v  me  hlavě, j e  vše  v  pořádku;  nebezpečným  se  to  stává,  když  řekneme,  myšlenka  není  v  mé hlavě, n ý b r ž  v mém duchu.  Z  německého  originálu 

4

přeložili 

  Dopsáno: "čisté (koncentrované) substance" 

4 X

  Dopsáno: " j s o u "  

Marina  Barabášová  a  Petr  Glombiček 

FILOSOFIE 

189 

LITERATURA  j l   | WITTGENSTEIN. L. (1989): ľhilosophische Bemerkungen. Suhrkamp.  ľ rank í iirt  am  Main.  [2J WITTGENSTEIN. L. (1993): Filosofická /koumání  FILOSOFIA. Praha. 

* P O Z N Á M K A  K P Ř E K L A D U   Text  nazvaný  "Philosophic"  původně  tvořil  čtvrtou  kapitolu druhé  části  Wittgensteinova  spisu  známého  pod  názvem  l elký  strojopis  (The  Big  Typescript).  vytvořeného  v  roce  1933.  Celv  strojopis mčl  768  stran  a  lze  jej pokládat  za  ucelené dílo. Wittgenstein  s ním ovšem záhy  přestal  být spokojen a nejprve  se  pustil do oprav  a posléze j e j  odložil.  Po  Wittgensteinově smrti provedl edici textu jeden  ze správců j e h o  pozůstalosti. Rush  Rhees.  První  část  (dvě  třetiny  textu) j e j i c h  autor  v  letech  1933  a  1934  důkladné  revidoval.  Editor  se  nakonec  rozhodl  publikovat  "vydání  poslední  ruky"'  podle  Wittgensteinových  rukopisu  K l o n   /  Velkého  strojopisu  vyšel  pod  názvem  Filosofická  gramatika  v  roce  1969  německy  a  o  pět  let  později  v anglickém  překladu  Anthonv  Kennvho.  Editor  m i m o   jiné  v \ p u s t i l   čtvři  kapitol).  z nichž jednou  je  právě  zde  přeložená "Filosofie". C t v ř i  vynechané kapitol)  bv  měl)  následovat  po  druhé  kapitole  druhé  části  f  ilosofické  gramatiky  ("Obecnost")  a  nesly  názvy:  "Očekáváni,  přání  atd " .  "Filosofie", "Fenomenologie"  a "Idealismus". "Filosofie 'byla zveřejněna j a k o  první.  Vyšla  v  Revue  Internationale  de  Philosophic.  43/169 (1989).  s.  175­203  (ed.  Fleikki  Nvman).  Letos  také konečně vyšel, j a k o  šestý  svazek  tzv  Wiener Ausgabe. cel)  spis z n á n u  j a k o   The  Big  Typescript  (ed. Michael Nedo. Springer Verlag. Wien 2001).  Mv jsem " F i l o s o f i i "  překládali z vydání v souboru Philosophical  Occasions  1912  195/  (eds.  James  Klagge,  Alfred  Nordman.  Hackett.  Indianapolis  1993).  kde  vyšel  originál  souběžně  s anglickým  překladem, j e n ž   pořídili  C .   G.  Luckhardt  a  M .   A.  E.  Aue.  původně  vydaným  v dubnovém čísle Synthese  vol. 87 (1991). s. 3 ­ 2 2 .   V  autorském  strojopise  i  ve  vydáni,  z něhož  j s m e   překládali,  byla  slova,  j e ž   chtěl  Wittgenstein  zdůraznit,  napsána  proložené,  což  j s m e   v překladu  nahradili  kurzívou.  Přerušovanou  čarou  si  Wittgenstein  podtrhával  výrazy,  s n i m i ž   nebyl  spokojen.  Kromě  toho  si  občas  přímo  do  textu  připisoval  poznámky,  které  uvádíme  pod  čarou.  Navíc j s m e   doplnili  alespoň  několik  odkazu jednak  na  Filosofická  zkoumání,  jednak  na  starší  strojopis z roku  1930  známý j a k o   Filosofické  poznámky  (ľhilosophische  Bemerkungen),  jež  snad  mohou  posloužit  coby návěstí  tomu. koho by zajímal v ý v o j  a kontinuita Wittgensteinova myšlení  o filosofii.  v 

Petr  G lorn b íček