Luděk Sobota: Tragédie mě nikdy nelákaly...říká v rozhovoru na straně 10

ČERVEN 2010

Milionové cyklostezky Třista dvacet metrů za 20 milionů. I tak se lze dívat na netradiční cyklostezku pod Vítkovem. ............. více na str. 4

Viktorka bez trenéra Petržely Měl to být velký comeback. Pro trenéraVlatsimila Petrželu i pro fotbalovou Viktorku, kterou měl vrátit do první ligy. V květnu byl však Petržela znenadání odvolán. ............. více na str. 13

C - jako Corso V rubrice Encyklopedie regionu se dostáváme k písmenu C. A s ním ke karlínskému Corsu. ............. více na str. 15



Luděk Sobota: „Tragédie mě nikdy nelákaly“



...říká v rozhovoru na straně 10

• střípky z regionu

inzerce

Bleší trhy získaly oblibu

Tradice bleších trhů na náměstí Míru, kterou vloni započali dva nadšenci Pavel Šik a David Košek za podpory městské části Praha 2, úspěšně pokračuje i v letošním roce. Radní Prahy 2 odsouhlasili další termíny pořádání trhů, vždy poslední sobotu v měsíci: 26. června, 31. července a 28. srpna. Trhy se konají od 9:00 do 16:00. Z takzvaného „Pravého blešího trhu“ se postupně stala společenská událost a návštěvnost dosahuje několika tisíců lidí. Organizátorům nejde jen o to uspořádat burzu uprostřed města. Pavel Šik vysvětluje: „Chtěli jsme lidem nabídnout cíl procházky městem, možnost popovídat si tu s jinými lidmi, koupit si nějakou maličkost nebo si dát kafe a pozorovat z kostelních schodů sv. Ludmily ostatní.“ Podle něj má v Čechách jakýkoliv trh stále ještě trochu charakter ušmudlaného koutu, kde lidé různých národností prodávají, co sami nakoupili nebo někde sehnali, za pokud možno co nejvyšší cenu. „Pro Čechy, jimž dohadování se o ceně není vlastní, je každý trh spíše místem podvodníků, než místem možného nákupu,“ míní Šik a dodává: „Snažíme se tyto předsudky vymýtit a nabízíme všem šanci si prodej vyzkoušet. Existuje tu transparentní možnost rezervovat si místo předem za pevně stanovené ceny třeba přes naši webovou stránku www.prazsketrhy.cz.“

Praha 2 chce po městu peníze na Havlíčkovy sady

Rada městské části Praha 2 doporučila zastupitelstvu městské části, aby souhlasilo s předložením projektu Revitalizace areálu památkově chráněného parku Havlíčkovy sady“ v rámci vyhlášené 7. výzvy k předkládání projektových žádostí v Operačním programu Praha – Konkurenceschopnost a aby souhlasilo se spolufinancováním tohoto projektu z rozpočtu Prahy 2. Jednou z hlavních podmínek výzvy je, aby rada a zastupitelstvo příslušné městské části schválili předložení projektové žádosti a závazek městské části na zajištění spolufinancování min. ve výši 7,5 % celkových způsobilých výdajů projektu. Městská část Praha 2 má v současné době hotovou kompletní projektovou dokumentaci k revitalizaci Havlíčkových sadů, kterou zpracovali projektanti společnosti DESIGN arcom. Projekt je rozdělen do čtyř etap: první je nyní ve fázi výběru zhotovitele. Výhodou je, že k tomuto projektu jsou již vydána příslušná rozhodnutí a městská část je tak schopna splnit přísné podmínky přidělení dotace. Praha 2 předloží svoji projektovou žádost do magistrátní 7. výzvy OPPK na poskytnutí finanční dotace pro další tři etapy revitalizace Havlíčkových sadů.

Region Revue. Vydavatel: Milan Janata, Katusická 13/700, Praha 9, IČ: 87078732. Evidenční číslo MK ČR E 18723. Kontakt redakce: tel./fax: 286 855 560, mobil: 776 115 107, [email protected], Katusická 13/700, Praha 9, 197 00. Vedoucí obchodního týmu: Daniel Květoň, mobil: 737 406 193, [email protected] Šéfredaktor: Roman Peterka, [email protected] Grafické zpracování a sazba: Bílý Tomáš (www.primadesign.cz) Číslo 6 / 2010 vyšlo v Praze v červnu 2010 v nákladu 50.000 kusů. Distribuce - všechny dostupné schránky domácností i firem - Česká pošta s.p., vlastní distribuční místa Region Revue. Názory autorů se nemusí shodovat s názory redakce. Vydavatel neodpovídá za informace, uvedené v komerčních přílohách. WWW.REGIONREVUE.CZ

2

www.regionrevue.cz

inzerce

www.regionrevue.cz

X 3

• kauza z regionu

Milionové cyklostezky

T

řista dvacet metrů za 20 milionů. I tak se lze dívat na netradiční cyklostezku vedoucí z velké části po někdejším opuštěném železničním tělese pod Vítkovem. Napojuje se na něj u Seifertovy ulice v těsné blízkosti hlavního nádraží, pomocí zrekonstruovaného železničního mostu překonává Husitskou ulici a těsně pod svahy Vítkova vede až pod Krejcárek, kde se napojuje na stávající cyklostezku. Při tom využívá i někdejší železniční tunel. Železniční trať na úpatí Vítkova osiřela poté, co byl do- že stezka dovede cyklisty až na Balabenku – a vyhne se stavěn koridor Nové spojení, který propojil Hlavní a Ma- stávající silniční síti. Aby to bylo možné, bude postaven sarykovo nádraží s Libní po nové, rychlejší trati a provr- šedesátimetrový most. Jen jeho samotná stavba si vyžátal vrch Vítkov tunelem. Původní trati, kde se vlaky po- dá třicet milionů korun, další peníze spolknou výkupy malu ploužily po dvou kolejích, se nový koridor zcela pozemků. „Méně nákladné úseky jsme už postavili, teď vyhnul a ta tak ztratila svůj původní účel. Úvahy o tom, jsou na řadě ty finančně náročnější,“ řekl novinářům šéf že by na jejím místě mohla vzniknout cyklostezka, pad- cyklistické pracovní skupiny magistrátu Pavel Polák. I ty ly ještě v době, kdy se Nové spojení teprve stavělo. Pů- „levné úseky“ však přišly na pět milionů korun za kilovodně to ale s převedení těchto úvah v realitu nevypada- metr. Peníze padly na úpravy terénu, vyasfaltování povrlo moc nadějně – úřednický šiml si s něčím takovým ne- chu a vyznačení stezky. věděl moc rady a tak to vypadalo, že nakonec vše zkra- Teď ale teprve nastává ta pravá „legrace“. Dvacet milionů chuje na byrokratických obstrukcích. Původní návrhy za cyklostezku kolem úpatí Vítkova je v porovnání s jinýtaké nepočítaly s  využitím někdejšího železničního tu- mi podobnými projekty pořád ještě celkem nízká. Alesnelu – cyklostezka měla starý tunel obejít a navázat na poň v porovnání s cyklostezkou zbudovanou mezi Libní stávající síť parkových cest a stezek na Vítkově. Nakonec a Vysočany, která vede kolem Rokytky. Měří tři kilomet- li by Ocelářskou přejít po přechodu pro chodce a dál si se ale magistrát, Praha 3 a Správa železniční a dopravní ry, stála 140 milionů a stala se tak držitelkou národního pak přišlápnout do svahu, do kterého by cyklostezka pocesty dohodli a začala se projektovat varianta s využitím – i když poměrně kontroverzního – primátu: Jde o zatím kračovala, ale žíly by se nikomu nezkrátily a vyšlo by to nejkratší cesty – skrze opuštěný tunel. nejdražší stavbu tohoto typu v republice. Součástí pro- celé výrazně levněji. Je vůbec otázkou, zda současné snaCyklostezka se stavěla už od začátku loňského roku. Le- jektu bylo totiž vybudování čtyř nových mostů (72 mili- hy o rozvoj cyklistické dopravy ve městě nejsou vedeny tos byla 24. května slavnostně otevřena – na kole přijel i onů) a úprav dvou stávajících mostů (8 milionů). Přitom poněkud podivným směrem. Skutečně je nutné budovat pražský primátor Pavel Bém. Celkový účet za 320 met- nutnost těchto obřích investic je přinejmenším sporná obří nákladné dopravní stavby, srovnávat terény a vytvárů nové trasy pro cyklisty – bezesporu pěkné, zajímavé a – třeba lanový most přes Ocelářskou ulici, který je jed- řet nové asfaltové plochy, abychom podpořili ekologičcoby příspěvek k příležitostem pro volnočasové aktivity nou z největších staveb pro cyklistickou dopravu v Pra- tější způsob dopravy – cyklistiku? Nešlo by to i bez toho? ve městě určitě užitečné - se vyšplhal do výše 20 milionů. ze, by dost možná ani být nemusel. Pravda – stavba je to Nebo skutečně je nutné ve jménu komfortu pro cyklisty Zdá se vám to moc? Ve skutečnosti mnohem více milio- pěkná a cyklistovi umožňuje pohodlně, bez setkání a au- utrácet desítky a stovky milionů a budovat nová ocelová nů na své utracení v souvislosti s cyklostezkou pod Vít- tomobilovým provozem a bez velkého stoupání pokra- či železobetonová monstra? kovem teprve čeká. čovat dál, ke starému mostu přes ulici Freyova. Bez mosNapište nám, co si o tom myslíte, na [email protected]. Výstavba cyklostezky pod Vítkovem od Bulhara ke Krej- tu za spoustu „mega“ by se ale cyklisté obešli – pravda, Diskuzi najdete na www.regionrevue.cz cárku je totiž jen první částí. V budoucnu se počítá s tím, kousek by musela cyklostezka vést po chodníku a muse-

Jarov bez teplé vody

Každoroční letní „radost“ pro obyvatele Prahy – odstávka vody – se letos v Praze 3 dotkne jen některých. Černého Petra v podobě týdne bez teplé vody si vytáhli Jarovští. Teplá voda jim z kohotku nepoteče celý jeden týden - od pondělí 21. do neděle 27. července. Ve zbylých lokalitách Prahy 3 Pražská teplárenská žádné údržbářské práce, které by mohly zkomplikovat dodávky, neplánuje. Letní odstávky teplé vody každoročně zkompliku- kdy odstávky nejsou možné,“ dodává. jí každodenní život tisícům pražských domácnos- Týden bez teplé vody v létě je jistě nepříjemný, potí, tedy i obyvatelům Prahy 3. „Odstávky se snaží- kud člověk zrovna tento čas netráví na dovolené me zkrátit, jak to jen jde,“ říká mluvčí Pražské tep- mimo domov. Obyvatelé Jarova se však mohou utělárenské Martin Pavelka. Úplně to bez nich ale prý šovat aspoň tím, že by na tom mohli být i podstatně nejde. „Spolehlivé dodávky tepla a minimalizace poruch v průběhu zimních měsíců vyžadují, aby byla na tepelných zařízeních provedena potřebná údržba a opravy, neboť tato zařízení potřebují pravidelné kontroly a přípravu na nadcházející sezónu,“ říká Pavelka. Odstávky dodávek teplé vody se netýkají pouze sítí, ale celého složitého zařízení – zdrojů, rozvodů, předávacích stanic a také stavebních částí, elektrozařízení nebo měření a regulace. Provádějí se nejen opravy, ale i revize. „Převážnou část prací však tvoří především výměny starých potrubních tras za nové, zejména těch částí, které byly budovány v 70. letech z nekvalitních materiálů a jsou nyní nahrazovány materiály s životností 30 až 50 let,“ podotýká Pavelka. „Část odstávek je také způsobena potřebou přeložek našich sítí vyvolaných jinými investory, například výstavbou nové trasy metra či občanské vybavenosti. V době od- hůř. V Mostě a Litvínově už se psychicky připravustávek probíhá také připojování nových odběrate- jí na odstávku v délce dvou týdnů (slavné třítýdenlů tepla, nebo alespoň vysazování odboček pro ně ní odstávky, které byly ještě poměrně nedávno běžtak, aby bylo možné je připojit i v topném období, nou záležitostí, už nepovoluje legislativa).

4

Starožitnická poradna

Na Vaše dotazy odpovídají : • Mgr. Dominika Jakubcová – tel.: 608 73 19 23 (knihy, antikvariát) • Ing. Jaroslav Jakubec – telefon 608 86 64 13 (starožitné a sběratelské předměty, obrazy, nábytek) (Manželé Jakubcovi jsou majitelé ANTIKVY U VINOHRADSKÉ VODÁRNY v Korunní ulici č. 75, firmy, která má již 18tiletou tradici v oboru obchodu se starožitnostmi, obrazy a knihami. V ANTIKVĚ můžete prodat Vaše starožitnosti, obrazy a knihy a další zajímavosti každý všední den od 10 do 13 a od 14 do 18 hodin, popřípadě si můžete na výšeuvedených telefonních číslech domluvit návštěvu u Vás doma kdekoli v Praze.) Potřebuji větší částku peněz, proto musím prodat i po předcích zděděné cennosti - zlaté hodinky a šperky. Vykupujete i takovéto věci? E.Š., Vinohrady Vykupujeme jak hodinky, tak i šperky. Hodinky kupujeme i poškozené, náš hodinář si poradí s opravou skoro všech typů. U šperků zkoumám podle puncovních značek ryzost a stáří, kvalitu zpracování a kvalitu drahých kamenů, na tomto základě stanovuji prodejní cenu. Při úklidu jsem rozbila starou porcelánovou sošku. Zajímá mne, nakolik poškození sníží její cenu a jak se vlastně porcelán opravuje. Hana K., Praha 3 Každé poškození porcelánu snižuje cenu poměrně výrazně, i jen drobná vada, např. uražené prstíčky u figurky, sníží hodnotu nejméně o 50%, větší poškození(chybějící části) ještě o víc. Na druhou stranu platí, že existuje několik málo velmi zkušených restaurátorů, jejichž práce dokáže zázraky. V našem obchodě kupujeme proto nejen porcelán a sošky bezvadné, ale i ty s různým stupněm poškození. Na našich stránkách www.antikvakorunni75.cz najdete další informace o naší prodejně a hlavně velký výběr knih z našeho antikvariátu, knihy snadno vyhledáte podle žánrů, autorů i názvů.

www.regionrevue.cz

inzerce

www.regionrevue.cz

5

• aktuálně z regionu

Developeři vtisknou novou Rohanský ostrov - zelené centrum Prahy? tvář Libeňskému ostrovu. Až za dvacet let Konec poezie?

Na rozhraní Karlína, Libně a Holešovic v objektu bývalých loděnic má vyrůst během zhruba roku a půl nový developerský projekt s  názvem Dock. projekt v sobě spojuje business park o ploše 80 000 m2 s rezidenční čtvrtí - největší plochu ale zaberou kancelářské prostory. V první fázi mají vzniknout tři budovy, Každá z nich nabídne dvacet bytových jednotek.

Radnice Prahy 8 si od developerského projektu slibuje zkulturnění lokality. „Haly na Libeňském ostrově byly domovem mnoha bezdomovců a narkomanů. Proto je dobře, že zmizely, což by mělo pomoci zredukovat počet těchto osob například v okolí Palmovky,” míní starosta Prahy 8 Josef Nosek. Společnost Crestyl, která proměnu Libeňského ostrova realizuje, už zahájila demolice starých zchátralých objektů ležících na Libeňském ostrově. Součástí úprav před zahájhením samotné stavby, které budou probíhat během léta, bude i čištění vodních ploch a úpravy okolního terénu. Následovat bude samotná stavba projektu.

Celý projekt Dock počítá po svém dokončení (které nastane až po dokončení čtvrté etapy) s celkem 120 tisíci metrů čtverečních komerčních i rezidenčních ploch. Jeho součástí má být i hotel a kavárna. Naplánována je i restaurace s kapacitou až 400 osob. Luxusní bytové domy budou umístěny přímo podél břehů dvou slepých ramen Vltavy a obyvatelům nabídnou i soukromé přístaviště pro jachty a malé lodě do délky 20 metrů či přístavní molo k procházkám a relaxaci. Jistě pěkné. Jen nenapravitelného nostalgika, který si nemyslí, že nové je vždy lepší a že každou píď země je třeba „kultivovat“, napadne, že poezie svébytné zahrádkářské kolonie v  blízkosti libeňských doků, jak ji zachytil Hřebejkův film U mě dobrý, bude nenávratně pohřbena, když jí v sousedství vyroste zástavba tohoto druhu. Lze očekávat, že nová zástavba dodá této zatím sympaticky odlehlé lokalitě zcela nový rozměr. To koneckonců – i když v podstatně optimističtějším duchu – potvrzuje i jeden z autorů projektu. „Tato část města se dnes mění v rychle se rozvíjející místo s velkým potenciálem, a to nejen díky blízkosti centra Prahy. Nová čtvrť zásadním způsobem mění tvář Libně, dává jí nové možnosti a novou energii,” míní architekt Lubor Sladký z kanceláře S.H.S architekti. Celkové náklady projektu dosáhnou výše 7,5 miliardy korun.

6

M

ěl to být velkolepý developerský projekt – a zároveň poměrně unikátní z  hlediska přístupu developera k  lokalitě. Původní záměr sliboval, že tu nepůjde jen o to nasekat na plochu co nejvíce komerčních budov a co nejvíce bytů na metr čtvereční plochy, ale že tu vznikne skutečné zelené centrum Prahy. Místo, kde se bude především dobře žít. V příjemném prostředí, plném zeleně, v těsné blízkosti řeky. Jenže – realizační studie ukazuje, že budoucnost Rohanského ostrova bude mít dost možná podobu mnohem všednější.

Zatím je Rohanský ostrov stále zanedbanou lokalitou, po stavebním ruchu ani památky – přestože už se stavět začít mělo. Podle původních plánů mělo být do roku 2018 zcela hotovo. Teď počítá společnost Sekyra Group, pod jejíž taktovkou se bude celá proměna Rohanského ostrova odehrávat, s rokem dokončení 2028. Původní, soutěžní urbanistická studie Zelený ostrov kladla důraz na zeleň a vybudování městských parků. Současná realizační studie s nimi počítá i nadále, ale podle harmonogramu prací se na ně dostane až v samém závěru výstavby. Stejně jako na avizovaná sportoviště (jako zelené lázně, vodní kaskády, cyklostezka a další rekreačně sportovní aktivity celoměstského významu) Je to celkem pochopitelné – realizace projektu si vyžádá 12 – 15 miliard, které nebohý developer rozhodně nemá volně k použití na účtě a musí je tedy postupně vydělávat z prodeje bytů a kancelářských ploch v jednotlivých dokončených etapách projektu. Otázkou je, nakolik se bude lidem chtít kupovat si byty na rušném staveništi bez zeleně a relaxačních ploch, s výhledem, že za dvě desítky let už to bude podstatně lepší. Stavět se začne nejdříve v příštm roce, jako vůbec první by tu měla začít růst ze země jedna kancelářská budova a blok bytových domů. Investice v první fázi má dosáhnout zhruba 1,5 miliardy korun. Celkem mají na Rohanském ostrově vzniknout na tři desítky budov za víc než deset miliard korun. Území projektu Rohanského ostrova je rozčleněno do tří částí, které jsou od sebe odděleny plochami městských parků. Východní a západní část lze chápat jako majoritně rezidenční celky. Administrativní funkce je zde navržena pouze podél ulice Rohanské nábřeží a Voctářova a svou koncepcí tvoří protihlukovou bariéru chránící rezidenční objekty, umístěné v území blíže směrem k Vltavě. Zástavba se směrem k řece postupně rozvolňuje, čímž dochází k přirozenému prolínání zelených ploch při nábřeží Vltavy s rezi-

denčními objekty, tedy ke zvyšování kvality celé lokality Centrální část území s vazbami na stanici metra Invalidovna, tramvaje a připravovaný objekt obchodního centra Rustonka, je díky množství obchodů, restaurací a služeb v parteru a nejdynamičtější částí území, jeho sociálně obchodním centrem a pro příchozí pomyslnou bránu do rekreační oblasti „Zeleného ostrova“. Plochy pro bydlení ve vyšších patrech multifunkčních objektů doplňují pak ráz této centrální části, jejíž součástí je i navržená pěší zóna, navazující na korzo po nábřeží, zelené lázně, vodní kaskády, cyklostezku a další rekreačně sportovní aktivity celoměstského významu. Součástí projektu, kterou si vynutilo město (a kterou měl sice původně v plánu i developer, ale pak se ji snažil v tichosti zamést pod koberec) je školka. Jistě užitečná věc – těžko očekávat, že příliv nových usedlíků, z nichž bude velké procento určitě mít malé ratolesti (nebo je bude brzy očekávat) zvládnou stávající škoky v okolí, které už teď (jako všude jinde) musí odmítat spousty žadatelů o umístění jejich dětí – protože poptávka je větší, než nabídka. Otázkou je, zda bude jediná školka pro tak rozsáhlou novou čtvrť na rozhraní Karlína a Libně dostatečným řešením. A také, jak si s přílivem nové krve poradí o něco později základní školy v okolí. Moc jich tu není. V Karlíně jsou poté, co byla před lety zrušena zákaldní škola v Pernerově, už jen dvě – ZŠ Lyčkovo náměstí a ZŠ Petra Strozziho (někdejší ZŠ Molákova). „Základní škola má kapacitu maximálně dvě třídy v ročníku. Jelikož chceme udržet velikost školy rodinného typu, naplňujeme třídy průměrně do 25 žáků,“ píše se na stránkách ZŠ Lyčkovo náměstí. Základní škola Petra Strozziho je sídlištní školou s čtyřicetiletou tradicí, která pokrývá především potřeby sídliště Invalidovna a také zčásti obyvatel staré karlínské činžovní zástavby.

Více linek pro starší a postižené

M

ěstská rada uvolnila z rozpočtové rezervy částku 19,8 milionu korun na financování provozu doplňkových linek Pražské integrované dopravy (PID), které zpřístupňují MHD i lidem s horší pohyblivostí. Do konce roku 2010 se mají zlepšit intervaly linek, které jezdí k nemocnicím, poliklinikám, nebo domovům důchodců. Zavádět se budou i nové linky a přibudou nízkopodlažní autobusy. Zlepšení by se mělo týkat i linek vedených v našem regionu. V současnosti jsou v provozu tři speciální linky pro tělesně postižené - H1 (z Černého mostu na Chodov), H2 (z Jiřího z Poděbrad na Zahradní Město) a H3 (ze Zličína přes Florenc do Ďáblic). V 1. etapě, která by měla být od září, jsou navrženy úpravy časových intervalů speciálních linek H1 a H3 (v únoru k nim přibyla i linka H2) na 60 minut. To přinese zlepšení pro frekventovanou zastávku Jedličkův ústav a pro obsluhu nemocnic Na Františku a v Motole, a také pro oblast se zvýšenou koncentrací bezbariérových bytů, například zastávky Petýrkova, Bryksova a Kodymova. Tyto linky budou i nadále vedeny přes centrum s centrálním přestupním bodem na Florenci. Další novinkou v regionu zájmu našeho časopisu bude nová linka Želivského - Rektorská – Plaňanská, která obslouží Dům seniorů v Rektorské a zajistí spojení k poliklinice Malešice. V druhé etapě, která by měla nastat od prosince letošního roku, by měla být mimo jiné zajištěna přímá obsluha oblasti Jiřího z Poděbrad a propojení Vršovic s Vinohrady s vazbou na linku H2 v zastávce Jiřího z Poděbrad.

www.regionrevue.cz

inzerce

V karlínském království zdravého spánku

V poklidném koutu Karlína v Šaldově ulici je ukryto království zasvěcené zdravému spánku – showroom společnosti Magniflex. Dvě řady postelí, každá k vyzkoušení. Je na nich příjemné poležení. Člověk jako by se octl ve stavu beztíže – nebo jako by zapadl do těsta. Ale jen tak akorát, a by se páteř dokonale uvolnila. Úplně cítím, jak se jednotlivé obratle uvolňují. „Tohle dokáže paměťová hmota – její objev znamenal doslova revoluci v  oblasti zdravého spánku,“ říká mi František Hlaváč ze společnosti CFH Group, jež je výhradním distributorem produktů společnosti Magniflex a jíž patří showroom v  Šaldově ulici v Karlíně. Jde o tzv. viskoelsastickou pěnu, která je původně výsledkem kosmického výzkumu – NASA hledala materiál, kterým by „vystlala“ vnitřky skafandrů, aby v beztížném stavu tlakem nedocházelo u kosmonautů ke vzniku proleženin. Zároveň ale tato hmota dokáže výborně uvolnit páteř a svaly a zajistit jedinečnou regeneraci během spánku. Ale není pěna jako pěna. „Viskoelastické pěny už se snaží vyrábět řada výrobců, ale kvalita je velmi odlišná. Naše paměťová pěna, kterou jsme vlastním vývojem zásadně vylepšili oproti konkurenci, je světovou špičkou,“ podotýká František Hlaváč.

Tajemství spánku Tady by se krásně spalo. Rozhodně líp, než na mojí posteli doma, kde se pravidelně budím s bolavými zády. „Tady vidíte, jak důležitý je výběr matrace pro kvalitu spánku. Bohužel lidé stále této oblasti nevěnují tolik pozornosti, kolik by si zasluhovala,“ reaguje na tyto mé myšlenky vyslovené nahlas František Hlaváč. Přitom prospíme celou třetinu života. Spánek tělo nezbytně nutně potřebuje – během něj sbírá a obnovuje síly. Regenruje i mozek. O kvalitě této regenrace z velké čás-

www.regionrevue.cz

ti rozhoduje právě to, na čem spíme. „Na spánek samozřejmě působí řada faktorů, matrace není samospasitelná, ale je určitě velice důležitá,“ podotýká František Hlaváč. Správná matrace totiž umožňuje páteři, aby se po celodenní zátěži konečně uvolnila. „Během dne stojím, sedím, chodím – celá váha těla mi přes páteř zatěžuje meziobratlové ploténky. Ve chvíli, kdy si lehnu, tento tlak ustane a tělo se může uvolnit a začít regenerovat, sbírat síly na další den. A vy musíte ležet na matraci, která vám uvolní jednotlivé obratle, vytvoří mezi nimi prostor a meziobratlové plotýnky mohou během spánku nasávat tekutinu, aby mohly poté, co vstanete, zase fungovat celý den jako „tlumiče“ mezi obratly. Pokud ležíte na příliš tvrdé matraci, tím pádem se vám páteř v určitých místech vahou těla zbortí a plotýnky se skřípnou mezi obratle, regenerují jen částečně – a ráno se probudíte s pocitem, že máte rozlámaná záda,“ vysvětluje František Hlaváč. Důležitý je i správný polštář. Na něm regenerují krk a hlava. „Krk nesmí zůstat během spánku bez správné opory. Krkem nám vedou do těla z mozku všechny nervy a příliš tuhý polštář krku škodí. Stejně tak mu škodí i příliš měkký polštář, protože krční páteř nemá správnou oporu,“ vysvětluje František Hlaváč.

Zdravý spánek je věda Ten, kdo prodává matrace a chce být schopen klientům poskytnout skutečně kvalitní poradenství, se ocitá tak

trochu v roli lékaře. V Šaldově s lékaři i spolupracují – jsou v  tu v  úzkém kontaktu se spánkovou laboratoří. Nejprve si promluví se zákazníkem o jeho obtížích a z různých střípků, které mezi řečí ze zákazníka vypadnou, se snaží diagnostikovat možnou příčinu obtíží. A nalézt pro ni nejvhodnější řešení. Jednoduchý recept neexistuje. „Vybrat správnou matraci a polštář není jednoduché. Neplatí totiž, že jedna je lepší než druhá, ale je nutno ze široké nabídky vybrat tu správnou. V naší prodejně jsou všechny matrace k vyzkoušení a klientům jsme schopni skutečně poradit a najít řešení jejich problémů se spánkem,“ říká František Hlaváč a ukazuje mi široký výběr matrací všech tvrdostí. Neplatí totiž, že čím tvrdší matrace, tím lepší, nebo že bolavá záda srovná nejlépe ortopedická matrace. „Kolem spánku se stále tvrdošíjně traduje řada mýtů – přitom některé z nich, pokud se jich budete držet, vám mohou záda naopak dokonale zničit,“ varuje František Hlaváč. Proto je tak důležité najít někoho, kdo je schopen s  výběrem správné matrace poradit. To v  showroomu v  Šaldově ulici umí. A nechají vám dostatek času na výběr. „Lidé chodí obvykle třikrát, než dojdeme k výběru té pravé matrace,“ říká František Hlaváč s tím, že koupě matrace je investicí na zhruba osm let a není tedy při ní kam spěchat. „Pro nás je největší odměnou, když zákazník odtud odchází spokojen,“ dodává.

7

• střípky z regionu

Budoucnost žižkovských Zemřel jeden z otců boxerů stále nejasná Járy Cimrmana Kauza Box clubu Žižkov zůstává stále otevřená – a budoucnost boxerského klubu zůstává nejasná. Tělocvična Box clubu Žižkov na Havlíčkově náměstí se po rozsáhlé rekonstrukci proměnila v Centrum kontaktních sportů, s velkou slávou byla 30. března otevřena – pak ale opět osiřela. „Pořád ještě není otevřeno – udělali slavnostní otevření po kolaudaci a pak to zase zavřeli,“ potvrzuje šéf Box clubu Žižkov Stanislav Tišer. Stanislav Tišer je někdejší legendou československého amatérského boxu. Svůj boxerský klub na Žižkově, ve kterém svorně trénují romští kluci s bílými a odbourávají se tak bariéry rasových předsudků, a který zároveň nabízí atraktivní náplň volného času mladým klukům, co by se jinak potulovali celé dny po ulicích a vyváděli hlouposti, vydupal doslova ze země. Po dlouhých peripetiích nakonec získal podporu radnice Prahy 3 a díky ní do pronájmu prostory, kde mohl bez problémů činmost klubu rozvíjet. Pro radnici se Tišerův boxklub stal „vlajkovou lodí“ v oblasti soužití romské komunity a majority a práce s problémovou mládeží. Loni v létě se sice Stanislav Tišer musel se svým boxerským klubem stěhovat, to mělo ale být jen dočasné, než proběhne velká rekonstrukce. Ta proběhla - z z tělocvičny Box clubu Žižkov se ale po ní stalo Centrum kontaktních sportů. A najednou to začalo vypadat, že se Stanislav Tišer možná ani nebude mít kam vrátit. A pokud ano, bude se muset o místo dělit s mnoha dalšími. Mluvčí radnice Jan Sotona ujišťuje, že Box club Žižkov tu má stále své důležité místo. Jak moc prostoru bude mít v nové „továrně na boxery“, je ale otázka – bude se o něj dělit s dalšími subjekty. „V tuto chvíli není jasné, zda provozovatelem centra bude přímo městská část, či zda jej předá některé neziskové organizaci k provozování za jasně stanovených podmínek, o rozložení tréninkových hodin je tedy předčasné hovořit,“ říká mluvčí radnice Prahy 3. Stanislav Tišer už to ví – a radost z toho nemá. „Dali mi jednu a půl hodinu týdně,“ konstatuje smutně.

Nové kardiostimulátory ve vinohradské nemocnici

V neděli 6. června časně ráno po dlouhé nemoci zemřel Ladislav Smoljak, spoluzakladatel Divadla Járy Cimrmana, které má svou stálou scénu již dlouhá léta na Žižkově. Bylo mu 78 let. Svět opustil několik hodin poté, co jeho kolega, kamarád a druhá polovina tvůrčího tandemu Zdeněk Svěrák převzal ve Zlíně na končícím dětském filmovém festivalu cenu za celoživotní dílo. Pro Žižkovské divadlo Járy Cimrmana je to velká ztráta – v partě starých známých, kteří spolu většinou hrají dlouhá léta, je každá taková událost podobnou tragédií, jako úmrtí v blízké rodině. Thespidovu káru však je nutné táhnout dál. „Budeme hrát, dokud to půjde,“ vzkazuje divákům manažer Divadla Járy Cimrmana Václav Kotek. „Do konce června odehrajeme všechna představení, která byla naplánována. S tím, že pan Čepelka se naučí roli Komenského do Českého nebe, abychom mohli alternovat pana Svěráka, protože ten by to sám celé nezvládl,“ dodává. V další sezoně pak bude divadlo pokračovat v plném rozsahu, počet představení však bude omezen na 20 měsíčně, aby to bylo zvládnutelné. Ani Ladislav Smoljak by si určitě nepřál,a by s jeho smrtí divadlo přestalo fungovat – sám hrál téměř doslova do posleního dechu – poslední předPrádelní koš, který objevili strážníci městské policie stavení odehrál ještě krátce před svou smrtí. „Seminázačátkem června u zdi Olšanských hřbitovů, skrýval ře vynechával, ale v druhé části hry účinkoval. A vydržel velmi nečekaný obsah. Na dně ležel notně zuboželý to - hrál skutečně do posledního dechu,“ ocenil jeho výexemplář hroznýše královského. kon a lásku k divadlu Zdeněk Svěrák.

Týraný had nalezen u hřbitova

Famáři na náměstí Míru

Jeho majitel tam samici hada v koši pohodil poté, co jej nejméně půl roku týral přechováváním v naprosto nevyhovujících podmínkách uvnitř koše. Had byl dehydrovaný a pokrytý plísní. Hroznýše pak operoval veterinář, zbavil ho vrstev staré kůže a had dostal infuzi, stále je však v kritickém stavu.

8

chyběla, ačkoliv v ostatních evropských metropolích je zcela běžná. Dosavadní zkušenost ukazuje, že Pražané mají o takový druh prodeje velký zájem. Je to totiž jedinečná příležitost, jak zprostředkovat rychlou dodávku zemědělských plodin od výrobce ke koncovému zákazníkovi a zajistit tak čerstvé a kvalitní plodiny a produkty za přijatelné ceny.

Zboží, které voní, nikoliv prefabrikáty z hypermarketů... Taková je filozofie nově vznikajících farmářských trhů, které se začínají prosazovat na různých místech hlavního města. 18. června bude trhy hostit náměstí Míru od 9:00 do 18:00. Představí se na nich tuzemští farmáři, pěstitelé i výrobci potravin, mnozí z nich ověnčení regionálními cenami za kvalitu. Farmářské trhy se už letos na jaře konaly například v Dejvicích nebo ve Vršovicích a chystají se i na další místa Prahy – mimo jiné i do Karlína. Rozhodně je vítají ti, kteří preferují výhradně české zboží, ale také lidé unavení nekonečným putováním po obřích marketech. Na farmářských trzích si opravdu mohou vychutnat české zboží „jako ze zahrádky“, pocházející od soukromých zemědělců a výrobců. Záměrem trhů je obnovit tradici zemědělských tržnic, zrušených komunistickým režimem, a podpořit zemědělské malovýrobce a chovatele. Tato forma veřejné služby, umožňující nákup čerstvých a kvalitních plodin, produktů a delikates, v Praze dosud

Kardiologové Fakultní nemocnice Královské Vinohrady (FNKV) v pondělí 7. června jako první v republice implantovali pacientovi kardiostimulátor, se kterým může absolvovat vyšetření pomocí magnetické rezonance. S  klasickým kardiostimulátorem vyšetření magnetickou rezonancí provést nelze – hrozí zničení přístroje, poškození srdce pacienta v místě, kde jsou umístěny elektrody kardiostimulátoru, případně i smrt nemocného. Přitom vyšetření magnetickou rezonancí má pro stanovení správné diagnózy a správné léčby u některých onemocnění zcela zásadní význam. „Magnetická rezonance využívá stále častěji, nezastupitelná je například u diagnostiky a léčby roztroušené sklerózy, nádorů mozku a intenzivně se využívá při diagnostice všech onemocnění kloubů, kostí a páteře (např. postižení meziobratlových plotének) a řady dalších chorob. Navíc není oproti vyšetření na počítačovém tomografu zatíženo radioaktivním zářením, protože využívá magnetické pole,“ říká primář III. interní-kardiologické kliniky FNKV. Nový typ kardiostimulátoru byl na český trh uveden 1. června tohoto roku. Pojišťovny jeho použití proplácejí, jeho cena je však vyšší než u klasických kardiostimulátorů. Podle Martina Herolda jej budou implantovat těm pacientům, kteří již mají diagnostikovánu nemoc, u které je nutné nebo výhodné provádět vyšetření na magnetické rezonanci. Takových projde nemocnicí 5 až 10 procent ročně. Podle jeho názoru se ale jeho používání rychle rozšíří, protože význam a počet vyšetření pomocí magnetické rezonance bude nadále růst. Lékaři ve FNKV implantují kardiostimulátor zhruba 400 pacientům ročně.

Krádež v bytě Skupina zlodějů vykradla brzy ráno 21. května byt v Legerově ulici. Před příjezdem strážníků z Prahy 2 stačili zatím neznámí pachatelé utéct. Prokopnuté dveře, nepořádek v místnostech. V takovém stavu našla hlídka městské policie z Prahy 2 včera před sedmou hodinou ráno byt v Legerově ulici. Strážníky zavolal soused majitele. Krádež to byla neobvyklá. Z bytu zmizely kromě jiného vybavení například radiátory topení. Případ si převzali policisté z Prahy 2.

Zraněný, opilý a agresivní

V pondělí 19. května večer našla hlídka strážníků z Prahy 2 na náměstí Míru v parku ležícího muže. Byl zraněn - a jak se vzápětí ukázalo, také opilý jak zákon káže. Když se strážníci snažili zjistit, co s ním je a co je zač, začal se s nimi třiatřicetiletý Severočech prát. Agresivní byl i po příjezdu posádky záchranné služby, která ořijela ošetřit jeho poranění. Zdravotníky proto do nemocnice na Karlově náměstí hlídka strážníků raději doprovodila. www.regionrevue.cz

inzerce

www.regionrevue.cz

9

• rozhovor měsíce

inzerce

Luděk Sobota:

„Tragédie mě nikdy nelákaly“ V

 soukromí působí známý komik Luděk Sobota úplně jinak, než jak ho zná člověk z televize nebo z představení jeho Směšného divadla. Ne, že by byl suchar – o sobě a svém životě vypráví s humorným nadhledem a vtipně. Nijak u toho ale nešaškuje – a světe div se, umí mluvit i docela vážně o vážných věcech. Čte knihy o józe, spisy C. G. Junga... „Beletrii, kterou jsem také kdysi četl, už skoro nečtu. Přece jen už mám za sebou šedesátku a podle filozofie jógy se toto údobí jmenuje cesta návratu – a já už jsem na ní,“ říká s úsměvem. „Podle Junga, kterého mám ze všech těch psychologů a filosofů nejraději, by si měl člověk po šedesátce všímat potůčků zurčících do údolí – tak si jich všímám,“ dodává. Jeden potůček má nedaleko od svého bydliště – v Prokopském údolí. Luděk Sobota totiž už čtvrt století bydlí na Malvazinkách v Praze 5. Dětství a mládí ale prožil jako pravověrný Žižkovák. „Narodil jsem se v hlavním městě naší vlasti – na Žižkově,“ potvrzuje s úsměvem.

schovaný pokud možno někde vzadu v  lavici, aby na mě nebylo moc vidět a učitelé mě moc nevyvolávali – protože jsem byl spíš průměrný žák a škola mě hlavně moc nebavila. J­ ak vypadalo vaše žižkovské dětství? Hodně o tom píšu ve své knize Dvě facky a pohřeb, kterou jsem vydal asi před dvěma lety. Narodil jsem se v  Koněvově ulici v  roce 1943, mou porodní bábu pak během pražského povstání zastřelili Němci. Dětství jsem ale prožíval na rozhraní Vinohrad a Žižkova. Do školy jsem zpočátku chodil na Vinohrady na náměstí Jiřího z Poděbrad, ale to jen do třetí třídy. Pak nás, co jsme byli žižkovští, přeřadili do školy v Lupáčově – a to už byl ten pravý drsný Žižkov. Pral jste se? Rodiče mě pořád nabádali, abych se nepral a já je v tom ze začátku poslouchal. Pak mi bylo jen divný, proč pořád dostávám takový bomby do břicha a do hlavy (smích). Až jsem nakonec na ty rady rodičů, abych se nepral, přestal dbát a začal jsem se bránit. Na Žižkově to zkrátka jinak nešlo. Co slavné rvačky s klukovskými partami z jiných čtvrtí? Účastnil jste se jich? Jo, s klukama z Vinohrad jsme se prali každou chvíli – házeli jsme po sobě kameny a bahno, bylo to strašný (smích). Vy jste ale asi nebyl úplně rozený rváč. Nebo ano? Ne, naopak. Já byl ve škole vždycky takový tichý,

A co vás bavilo? Například jsem si vyryl do lavice násadkou na pero celé nádraží a během hodiny jsem si hrál, že po něm jezdím s mašinkama (smích). Komik se ve vás tehdy ještě neprojevoval? Ten se začal projevovat až někdy v páté třídě. Jeli jsme na školu v přírodě do Rumburku, tam nás rozdělili podle zájmů do kroužků – byly tam tři, divadelní, botanický a ještě jeden, na ten si už nevzpomenu... A vy jste si vybral divadelní? Ne, to ne. Mě se ptali, do kterého chci jít a mě to bylo nějak jedno – mě bylo v té době vůbec všechno celkem jedno (smích). Tak mě dali do botanického kroužku a já tam pak hrabal listí a tak. Nicméně divadelní kroužek pak na závěr té školy v přírodě představení stínového divadla, které mě pobavilo a rozesmálo a dalo mi to nějaký impuls takže když jsme pak jeli vlakem zpátky do Prahy, tak jsem v tom kupé, kde zrovna seděla i třídní učitelka, začal vyprávět a bavit okolí. Postupně tam nalezla do toho kupé celá třída, všichni řvali smíchy – a ujalo se to natolik, že po mně pak učitelka chtěla, abych o každé velké přestávce něco vyprávěl a udržel tak spolužáky v  lavicích – aby neběhali po chodbě, ale

privilegium, že jsem jako jediný směl dojídat svačinu po přestávce. Takže tak vypadaly moje první improvizované výstupy. Pak jste ale šel na dopravní průmyslovku. To není zrovna škola pro budoucího komedianta. Já jsem tenkrát, když jsem bavil spolužáky na základce, taky vůbec netušil, že by to mělo mít něco společného s tím, co budu jednou v životě dělat. Ani mě to nenapadlo. Když přišel čas rozhodnout se, kam po škole dál, chtěli naši, abych si vybral nějakou průmyslovku a měl tak nějaké praktické vzdělání, tak jsem si vybral tu dopravní. Tam jsem ale už asi po dvou letech zjistil, že mě to nebaví a navíc že tomu ani moc nerozumím (smích). Navíc jsem dál byl za komika – když byla nějaká besídka na závěr roku na škole, vždycky jsem tam měl ty svoje výstupy. Když jsem se pak jednou bavil se zná­ m ý m mý c h

inzerce

spořá­ daně jedli svačinu. Já za to pak měl to

10

www.regionrevue.cz

• rozhovor měsíce rodičů, spisovatelem Janderou, o tom, co mě baví, poradil mi, že bych to měl zkusit na divadelní fakultu. Tak jsem se pak radil s Jirkou Krampolem, který bydlel na Žižkově asi tři ulice ode mě a na DAMU se dostal, e na to připravit a jak to tam chodí, nechal jsem se zapsat do jendoho mladého amatérského divadla, kde jsem hrál v  jedné pohádce a chodil jsem taky k  jedné staré paní herečce z Národního divadla, která mě připravovala na zkoušky. Jmenovala se Suchánková-Mlynářová a v době, kdy jsem k ní chodil, jí bylo už asi devadesát – myslím, že hrála Julii ještě s Vojanem, pamatovala toho opravdu hodně (smích). A připravila vás dobře? Ona mi neustále říkala, že ze mě bude vynikající dramatický herec a nechápala, co to mám pořád s  tou komikou – radila mi,a bych se do ní vůbec nepouštěl. Tak jsem na zkouškách předvedl dramatické herectví –a výsledkem bylo, že mě napoprvé nevzali (smích). Na DAMU jste se dostal, ale dramatický herec se z vás nestal. Nelákalo vás ale přece jen někdy to „vážné divadlo“ Ne, to jsem nikdy dělat nechtěl. Mě je spíš těch herců, když se na ně na jevišti dívám, líto – oni do toho musí dávat strašné množství energie, mluvit nahlas, naprosto přesně vyslovovat a přesně se držet textu a aranžmá. Mě tohle odpuzovalo – vždycky jsem v  divadle hledal spíš svobodu vyjádření. Takže jsem po absolvování DAMU dělal věci víceméně podle svého. Vlastně jsem to tak dělal už na fakultě – tam pro to ale neměli moc pochopení, s  výjimkou profesora Nedbala. Tehdy tam platilo, že každý herec má umět zahrát všechno. Já se s nimi dostával do konfliktu, protože jsem tvrdil, že kdo zahraje všechno, nezahraje nakonec nic pořádně. A uměl byste zahrát vážnou nebo civilní roli?

www.regionrevue.cz

L u d ě k S obota Narodil se 27. května 1943. Dětství prožil na Žižkově. Vystudoval dopravní průmyslovku, rok pracoval jako zeměměřič u Železničního stavitelství, pak absolvoval herectví na DAMU. Přestože vždycky zvládal dobře zahrát i charakterní role, jeho vlastní doménou se stala komika, především autorská, založená na vlastních textech a improvizaci. Po škole zamířil nejprve do Studia Ypsilon pod vedením Jana Schmida, kde hrál čtyři roky. „Myslím, že jsem byl dokonce první profesionální herec v Ypsilonce, která byla do té doby amatérská,“ vzpomíná. Ypsilonka tehdy působila v Liberci, Luděk Sobota zůstal bydlet v Praze a do Liberce dojížděl. Luděk Sobota tu mohl uplatnit svůj smysl pro improvizaci, na dobu strávenou v Ypsilonce vzpomíná dodnes láskou. „Měli jsme tam krásné uvaděčky a my jako mladí kluci jsme s nimi hodně kamarádili,“ směje se. Pak ho ale už přestávalo dojíždění do Liberce bavit, navíc ho „lanařil“ Miloslav Šimek, aby šel spolupracovat s  ním a od režiséra Smoljaka přišla nabídka na roli ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje, a tak Luděk Sobota své ypsilonkovské období ukončil. V letech 1973-1990 působil v pražském divadle Semafor, kde ve scénkách s Miloslavem Šimkem a Petrem Nárožným dovedl k dokonalosti typ svého přitroublého poplety. Svůj osobitý herecký typ bohatě zúročil i v řadě filmů: Jáchyme, hoď ho do stroje! Jen ho nechte, ať se bojí, Zítra to roztočíme, drahoušku, Ještě větší blbec, než jsme doufali, Nebát se nakrást, Tak já to teda beru, šéfe. Dnes si, jak říká, užívá důchodu, stále však tvoří, vede také vlastní Směšné divadlo, kde je hercem, režisérem i autorem a kde hraje i jeho manželka Adriana. Divadlo je ale toho času bez stálé scény. „Měli jsme stálou scénu na I. P. Pavlova, ale majitel tam z toho pak bohužel udělal hernu,“ říká Luděk Sobota. Určitě – už jsem takové i hrál, třeba ve filmu Chyťte doktora. Podobně jsem teď hrál v seriálu Okresní přebor, který se natáčel pro TV Nova – kdy se to bude vysílat, nevím, ale už jsou z toho kousky k vidění na internetu. Hrál jsem tam předsedu oddílu, další hlavní role tam se mnou hráli Ondřej Vetchý, Táňa Vilhelmová a tak – samí uznávaní herci – a já tam taky hrál „vážně“. To ale proto, že to po mně režisér chtěl a že to umím a nedělá mi to žádný problém. Já bych dokonce řekl, že je jednodušší hrát vážně než dělat komedii. Tam má člověk daleko větší zodpovědnost. Okamžitě víte, na čem jste – pokud lidi

nerozesmějete, je to pro vás, jako pro komika, prohra. Když hrajete tragédii, nikdo nepředpokládá, že se tomu budou lidi smát a když se lidi nesmějou, jen sedí a mlčky koukají – pokud neusnou (smích). A vy se můžete uklidňovat tím, že pozorně sledují, co se na jevišti odehrává. Až podle potlesku na konci poznáte, jestli se jim to líbilo, nebo ne. Zatímco komik musí lidi rozesmát za každou cenu – pokud se mu to nepodaří, neuspěl. Rozesmát lidi je jeho životní úkol. Roman Peterka více fotek najdete na www.regionrevue.cz

inzerce

11

• střípky z regionu

inzerce

do roku 1910 byl vůbec nejdelším mostem v Evropě. StaNegrelliho viadukt vělo ho tři tisíce dělníků a nyní je technickou památkou. oslavil 160 let Azylový dům pro HIV

pozitivní volá SOS

První vlak s cestujícími projel po Negrelliho viaduktu, který vytváří pomyslnou vstupní bránu do Karlína od Prahy 1, 1. června 1850, tedy před 160 lety. Své jméno má po svém projektantovi, slavném Aloisi Negrellim, který stavěl horské silnice a železniční trati v rakouských a švýcarských Alpách a později se proslavil proslavil projektem Suezského průplavu. Negrelliho viadukt si ale pozornost zaslouží nejen kvůli svému pokročilému věku a jménu slavného stavitele. Je prvním pražským železničním mostem přes Vltavu. Je také druhým nejstarším dosud stojícím vltavským mostem – hned po Karlově mostě. Přestože ho od něj dělí propast téměř půl tisíciletí. V Praze byly ve 40. letech 19. století totiž pouze dva mosty přes Vltavu - vedle starobylého Karlova mostu byl až v listopadu 1841 otevřen visutý řetězový most císaře Františka I. Ten byl ale roku 1888 stržen a roku 1901 nahrazen mostem novým, který se dnes nazývá most Legií. Negrelliho viadukt je také se svou délkou 1111 metrů nejdelším pražským mostem a

12

Dům světla, který sídlí v Malého ulici v Karlíně, již pomohl desítkám nemocných s AIDS, jejich rodinám i blízkým. Nyní sám potřebuje pomoc. Závěrečná dostavba Domu světla, která navýšila své kapacity, přesáhla plánovaný rozpočet a v současné chvíli vedení Domu světla řeší více než milionový dluh vůči stavební firmě a stotisícový dluh nábytkářské firmě. „Plánovaný rozpočet byl 7 mil. Kč, Ministerstvo zdravotnictví ČR nám v rámci investičních dotací pomohlo s částkou 5,25 mil. Kč a zbývající částku 1,75 mil. Kč jsme získali z našich aktivit, jako je veřejná sbírka Červená stužka a věcná a finanční pomoc od firem,“ říká ředitel Domu světla Miroslav Hlavatý. Při realizaci projektu se postupně objevovaly nedostatky vzniklé při stavbě domu před mnoha lety. „Tyto nedokonalosti však neobjevil architektonický průzkum, který se prováděl před zahájením rekonstrukce. Projekt se tak navýšil o 1,5 milionu Kč. Dostavět jsme museli, pokud bychom stavbu zastavili, již těžko bychom ji někdy v budoucnu dodělali,“ vysvětluje Hlavatý. „Hledat finanční prostředky pro problematiku AIDS je obecně velice obtížné a o to hůře se shání peněžní pomoc v době finanční krize,“ dodává. Dům světla je v provozu již 10 let a za tyto roky pomohl desítkám lidí, kteří se infikovali HIV, jejich rodinám a přátelům. V rámci preventivních aktivit navštívilo AIDS poradnu v Domě světla do 30. dubna 2010 celkem 25 264 zájemců o bezplatný anonymní test na HIV infekci, provedeno bylo 2 063 besed o problematice AIDS s HIV pozitivním lektorem, na bezplatnou telefonní AIDS poradnu bylo přijato 23 386 dotazů a v internetové AIDS poradně jich bylo zodpovězeno 4 140. Kdo by chtěl

podpořit Dům světla finančním příspěvkem, může kontaktovat přímo ředitele Miroslava Hlavatého: [email protected].

Karlínské farmářské trhy nově i v Karlíně Radnice Prahy 8 pořádá v červenci Karlínské farmářské trhy. V jiných částech Prahy se Farmářské trhy těší velké oblibě a proto se k jejich realizaci rozhodla i Praha 8.

Trhy se poprvé uskuteční v sobotu 10. července 2010 od 8:00 hod. do 14:00 hod. na Karlínském náměstí v okolí kostela sv. Cyrila a Metoděje. „Pokud bude ze strany občanů o takové trhy zájem, pak bychom rádi z akce udělali tradici a opakovali ji v pravidelné periodě. Podobné akce v jiných částech Prahy ukázaly velkou poptávku po kvalitě,“ říká starosta Prahy 8 Josef Nosek. Na trzích by lidé měli mít možnost nejen nakoupit kvalitní potraviny od tuzemských výrobců, ale také probrat život nad skleničkou dobrého vína či šálkem kávy. Fotografie k článkům najdete také na:

www.regionrevue.cz

www.regionrevue.cz

• sport z regionu

Petržela na Viktorce skončil

V

  polovině května odvolalo vedení klubu trenéra Vlastimila Petrželu. „Bohužel se nám nepodařilo naplnit sportovní cíle, se kterými jsme šli do sezóny a tak jsme se vzájemně dohodli na ukončení spolupráce,“ okomentoval rozhodnutí sportovní ředitel Viktorie Jiří Rýva. Společně s Petrželou skončil i jeho asistent František Šturma. Vedením A týmu byl dočasně pověřen trenér viktoriánské rezervy Roman Veselý. Charismatický kouč Vlastimil Petržela, který měl za cíl přivést klub potácející se v existenčních i sportovních problémech zpět do první ligy, nevydržel na Žižkově ani celou sezonu. Viktorku do první ligy zpět nepřivedl, fotbalovou sezonu zakončila na pátém místě bez šance na postup. Podle něj však jen těžko mohlo být jeho odvolání motivováno výkonností mužstva. „Když jsem se dozvěděl, že končím, měli jsme za sebou pět zápasů bez porážky, navíc do konce ligy zbývala čtyři kola. Myslím si, že tohle se nedělá,“ řekl pro MF Dnes. Jak také prozradil, klub se nadále potácí ve finančních problémech – klub neplatí hráčům, respektive platí s  několikaměsíčním zpožděním, dluží i Petrželovi a nemá na posily. Pro Vlastimila Petrželu měla být spolupráce s Viktorkou také velkým comebackem – šancí vrátit se na trenérskou špičku, kam patřil. K fotbalu se vrátil po rok a půl dlouhé odmlce, kdy se potýkal s problémy, do kterých ho zavedla stále silnější vášeň pro hazard. Byl na nejlepší cestě k sebezničení – nakonec ale dokázal svůj boj sám se sebou vyhrát. Ve svém žižkovském angažmá chtěl ukázat nejen že není žádná odepsaná troska, ale že ani ve fotbale ještě zdaleka neřekl poslední slovo. „Jsem šíleně ambiciózní člověk, takže všude, kde jsem působil, jsem se snažil, aby to mužstvo hrálo co nejvýš. Nehodlám se zahrabat ně-

Viktorka se rozloučila prohrou Závěr druholigové sezóny žižkovským fotbalistům moc nevyšel. Na domácím stadionu se Viktorka 5. června rozloučila prohrou 1:3 s Třincem. Viktorka se přitom ujala vedení, kdy se po výborném úniku trefil Zdeněk Koukal, kterému se v posledních kolech střelecky dařilo. Ještě do konce prvního dějství však Třinec dokázal vyrovnat. Ve druhém poločase se dlouho oba týmy hledaly. V 65. minutě však zařídil vedoucí branku Onuchukwu a ten samý hráč upravil o čtyři minuty později na konečných 3:1 pro hostující tým.

Karlínští šermíři vítají nové členy kde v druhý lize, kdybych viděl, že to vážně nejde, sbalím se a jdu pryč. Přišel jsem, abychom postoupili – jak klub, což je samozřejmé, tak já osobně. Po tom všem, co proběhlo, o čem jsme teď spolu mluvili, mám obrovskou motivaci dostat sám sebe dál – a dostat dál i tento klub,“ řekl loni v létě pro Region revue. Ani po podivném konci svého angažmá v žižkovské Viktorce se ale rozhodně nehroutí. Na otázku, co bude dál, odpověděl deníku Aha!: „Zatím nevím. Především chci jít do normálního klubu, kde mi bude normálně chodit plat. Slovan by byl ideální, i proto, že v Liberci bydlím.“

Šermířský oddíl FC Karlín, který trénuje v tělocvičně ZŠ Lyčkovo náměstí v  Karlíně, neustále přijímá nové zájemce o šerm. „Máme zájem o mladé ctižádostivé děti ve věku 9 - 12 let a to jak o chlapce tak samozřejmě o děvčata, které se chtějí stát následovníky slavných mušketýrů,“ zve vedení oddílu všechny zájemce. Kdo by chtěl začít se šermem, stačí mu pouze vlastní sportovní oblečení do tělocvičny. Šermířskou výzbroj, včetně cvičných zbraní zapůjčí po dobu základního výcviku šermířský klub. Současné šermírské vybavení je velmi bezpečné a šerm patři k nejbezpečnějším sportům vůbec .

inzerce

www.regionrevue.cz

13

• z historie regionu • kulturní památky v regionu • kulturní památky v regionu • kulturní památky v regionu •

Karlínský kostel ohromuje velikostí

T

rojlodní novorománská bazilika uprostřed Karlínského náměstí, která nese jména světců Cyrila a Metoděje, patří díky své mohutnosti mezi nejpřednější církevní stavby v Čechách. Její věže jsou také jednou z nejvýraznějších karlínských dominant. Ve své době byl kostel největší stavbou v Praze a jejích předměstích. Postaven byl z tesanéhokamene po vzoru starých románských kostelů. Po jejich vzoru je uvnitř chladno i v parném létě. Kostel sv. Cyrila a Metoděje je dlouhý 75 metrů, široký 31 m a vysoký 27,5 m. Výška věží se rovná jeho délce. Přestože kostel leží na samém dně pražské kotliny a z jihu krytý vrchem Vítkova je právě díky svým vysokým věžím viditelný z mnoha pražských pohledů. Věže jsou navzájem identické. Zvnějšku jsou věže rozdělené římsami do tří částí. Střechu věží tvoří osmiboký jehlan, na vrcholu s hrotem, makovicí a křížem. Do roku 1851 spadal Karlín pod olšanskou farnost. Karlínští ale toužili po vlastním, důstojném chrámu. Nakonec se ho dočkali. Plány zhotovil profesor stavitelství ve Vídni, architekt Karl Rösner, mnohé podrobnosti v nich ale změnil pražský architekt Vojtěch Ignác Ullmann, pod jehož vedením stavbu prováděli stavitel Jan Bělský a kamenický mistr Karel Svo-

boda. Samotná stavba chrámu probíhala v letech 1854- 1863. Staveniště vysvětil pražský arcibiskup kardinál Bedřich Josef kníže Schwarzenberg 9. března 1854. Stejný církevní hodnostář vykonal 10. června téhož roku i obřad položení základního kamene. V neděli 18. října 1863 byl dokončený kostel sv. Cyrila a Metoděje slavnostně vysvěcen. Vnitřek chrámu rozděluje deset ozdobných pilířů na tři lodi, z nichž nejvyšší hlavní loď je osvětlena čtrnácti polokruhovými okny, opatřenými románskou kružbou. Podlaha je dlážděna havelskou žulou a byla pořízena sbírkou, učiněnou hrabětem Janem Harrachem. Jeho nákladem byly zhotoveny též čtyři dobové zpovědnice s bohatou románskou architekturou, umístěné po dvou v bočních lodích. Více foto najdete na www.regionrevue.cz inzerce

14

www.regionrevue.cz

• encyklopedie redionu

V

Encyklopedie regionu

 naší rubrice Encyklopedie regionu se dostáváme k písmenu C. A s ním ke karlínskému Corsu. Na místě někdejší průmyslové haly ČKD v  Křižíkově ulici, obyvateli Karlína přezdívané jako „plechárna“, dnes stojí moderní administrativní budova jménem Corso Karlín. Proměna někdejší „plechárny“ si získala velký respekt v architektonické obci a je dodnes dávána za příklad dobrého přístupu k revitalizaci industriálních prostor, které už ztratily svůj původní účel a proměnily se v nevyužité a chátrající „brownfields“.

C

jako CORSO Jednolodní hala s monumentálním štítem postavená po roce 1890 sloužila k výrobě plechových kotlů. Původně měla sledovat střechu, patrně v období mezi válkami byla nově zastřešena ocelovými vazníky do tvaru mansardy se světlíkem ve vrcholu a byla v ní instalována jeřábová dráha. Proměna „plechárny“ v Corso Karlín neměla zcela vymazat paměť minulosti. V rámci projektu tak byla zachována a zrekonstruvána původní část, ke které přibyla moderní novostavba. Právě z kontrastu mezi původní a dostavovanou částí architektonický návrh vycházel. Zatímco původní část haly je mohutná, zděná se zdůrazněnými klenbami s římsou, nově doplněná část je ze skla a oceli, průhledná a co nejvíce odlehčená. Tato nová část byla do původní zákaldny tvořené štítem a podélnými zdmi vestavěna v  podobě čtyřpodlažní novostavby. Štít do Křižíkovy ulice zůstal zachován a byl upraven v duchu původního členění včetně obnovené štukové výzdoby. V podélných stěnách

se otevřely všechny klenuté otvory v přízemí a okna. Za zděnou částí bývalé haly byla umístěna dvě podlaží nově navržené vestavby. Další dvě podlaží vystupují nad zděnou část a jsou opláštěna dvojitou skleněnou fasádou, přičemž ve vnitřním plášti fasády jsou navrženy „portály“ vysokého řádu přes dvě podlaží s výrazně barevnou omítkou charakteru umělého mramoru. Stavba dokončená v  roce 2001 získala coby šťastný příklad citlivé revitalizace někdejších industriálních prosto prestižní ocenění jako "Best of Realty 2001" a "Stavba Roku 2001. O sedm let později vyrostlo v jejím těsném sousedství pokračování – administrativní budova Corso IIa. Pod oběma projekty je podepsán uznávaný katalánský architekt Ricardo Bofill. Je zakladatelem mezinárodního týmu architektů, inženýrů, sociologů, spisovatelů, režisérů a filosofů The Taller de Arqitectura, který přes 40 let shromažďuje zkušenosti v ob-

lasti urbanistického plánování, architektury, tvorby krajiny, interiéru, nábytku a produktového designu. Spolu s  tímto týmem má za sebou už řadu realizací - například pařížské zastoupení značky Christian Dior, Cartier, Decaux, Axa, sídlo společnosti Shiseido v Tokiu, budovu firmy Donnelley v Chicagu, letiště v Barceloně a další stavby. (Příště Č jako ČKD aneb Jak vypadá současnost dalších objektů průmyslových závodů ČKD, které tvořily významnou součást karlínské zástavby.)

inzerce

www.regionrevue.cz

15

• kam na výlet a za kulturou Lahůdky z festivalu Tanec Praha

S koncem června skončí i XXII. ročník tradiční přehlídky toho nejslepšího ze světa současného tance - Tanec Praha. Ten běží na Žižkově (v divadle Ponec) a v Karlíně (v Hudebním divadle Karlín) už od 7. června. Závěrečné tři večery v Hudebním divadle Karlín se stanou pro milovníky současného tance skutečným zážitkem a vrcholem sezony. Britský soubor Jasmin Vardimon Company zde uvede 22. a 23. června představení Yesterday. Původem izraelská choreografka Jasmin Vardimon tu kombinuje tanec a fyzické divadlo s projekcemi a animací. „Yesterday s osmi virtuózními tanečníky dýchá vášní, jemností i fyzičností – od zběsilého, provokativního tance až po okamžiky křehké krásy a něžnosti,“ přibližuje ředitelka festivalu Tanec Praha Yvona Kreuzmannová. 29. června se pak v Karlíně představí belgický soubor les ballets C de la B s choreografií Out of Context věnované Pině Bausch. Je to historicky první české hostování tohoto světově proslulého souboru založeného režisérem a choreografem Alainem Platelem v roce 1984. Během let se z něj stalo těleso úspěšné doslova po celém světě.

Závěr hermetického divadelního kabinetu v Akropoli

V neděli 27. června uvádí Teatr Novogo Fronta v předpremiéře závěrečný díl trilogie hermetického divadelního kabinetu s názvem ER (v němčině „on“). O obsahu předtsavení se lze jen domýšlet z náznaků uvedených v programu: „Doktrína o věčném návratu. Scénické simulakrum. (Simulakrum – virtuální kopie neexistujícího originálu, která je reálnější než skutečnost sama) Co se stalo s Lazarem, kterého vzkříšil Ježíš z mrtvých? Proč už o něm není nikde zmínka? Řekl snad někomu, co viděl po tři dny za tajemnou závorou smrti odkud se vrátil?“ Teatr Novogo Fronta pochází ze St. Petersburgu v Rusku, později se soubor usadil v Praze.

Jistě, pane ministře

V pátek 18. června je možné zajít do Divadla na Vinohradech na už 144. reprízu inscenaceš Jistě, pane ministře, která je mnoha divákům známa předevšíjm v podobě geniálního britského sitcomu. Děj se skládá z řady epizod, které spojuje prostředí vysoké britské politiky se všemi jeho zákulisními intrikami a manévry. Situace, charaktery a vztahy jsou však natolik typické, že českému divákovi nemohou nepřipomenout komické aspekty "tolik blízké reality" české politické scény. Komedie Jistě pane ministře byla režijním debutem Martina Stropnického, který využil příležitosti skloubit své zkušenosti divadelní se zkušenostmi z desetileté diplomatické praxe.

Vrch husitům zaslíbený

P

rotáhlý vrch, který odděluje Karlín a Žižkov, má za sebou slavnou minulost. Právě na něm se 14. července 1420 odehrála jedna z hlavních bitev husitských válek – bitva na Vítkově. Ta byla první velkým střetnutím husitů s křižáckými vojsky a skončila vítězstvím husitů. Na jeho památku se pak Vítkov začal nazývat také Žižkův vrch. Na tuto slavnou minulost upomíná monumentální jezdecká socha Jana Žižky umístěná na vrchu před Národním památníkem – toho času je však v rekonstrukci, skrytá pod lešením. Kdysi dávno byl vrch Vítkov zcela zarostlý hustým lesním porostem. Při jeho osídlování byly lesy mýceny a Karel IV. tu nechal založit vinice. Hodně vinic patřilo duchovenstvu a měšťanstvu, jedním z majitelů byl také pražský konšel Vítek z  Hory, po kterém vrch Vítkov dostal své jméno. Vinice jsou však už dávno minulostí – většina jich byla zničena za třicetileté války. Po vpádu pruských vojsk roku 1757pak zůstala až do 30. let 19. století zůstala celá severní strana vrchu úplkov pochlubit i jinými atrakcemi - vyhlídkovou restauně holá. Pak dostal někdo nápad osázet tento svah ovocnými stromy, těm ale podnebí sever- rací při Národním památníku, tenisovým i fotbalovým ního svahu moc nesvědčilo. Nakonec byl i severní svah hřištěm a připravuje se zřízení kavárny s galerií. Při úpatí byla v trase zrušené železniční trati nedávno otevřena zalesněn. Dnes je vítkovský park ojedinělou plochou zeleně – je cyklostezka spojující oblast Bulhara s  Krejcárkem (viz doslova ostrovem přírody v  srdci velkoměsta. Na sva- rubrika kauza v tomto čísle). zích zarostlých stromy a křovisky se daří králíkům, soj- Podle radnice Prahy 3 však je unikátní pražský park stákám, veverkám. V dnes již vypuštěné vodní nádrži, kte- le veřejností opomíjený – prý za to může špatná dostuprá je na žižkovské straně, kousek nad vojenským muze- nost. Ve hře je nyní myšlenka monstrózní stavby – obří em, se v dobách dětství autora tohoto článku proháně- visuté lávky, která by propojila vzdušnou čarou Vítkov a ly čolci, žáby a užovky. Dnes už bohužel přišli tito tvoro- park Parukářka. Při pohledu od Vítkova směrem k Pavé o své útočiště. Kromě „divoké přírody“ se může Vít- rukářce si lze dost těžko takovou stavbu představit ve skutečnosti – přece jen oba vrchy dělí pár desítek metrů. Ze žižkovské strany je přitom dostupnost vcelku bezproblémová – od Vojenského historického ústavu od křižovatky Husitské a Trocnovské ulice, od Bulhara se dá dokonce krásně přejít rušná Husitská po přemostění pro kola a pěší. Další přístup je od Tachovského náměstí a od Ohrady. Mnohem větší problém s přístupností Vítkova mají Karlínští. Ti musí buď obejít vrch Trocnovskou na Žižkov a vydat se na něj od vojenského muzea nebo projít z Pernerovy ulice tunelem pro pěší na žižkovskou stranu a začít na Vítkov šplhat od Tachovského náměstí. V minulosti vedlo také od úpatí až na vršek Vítkova sice zchátralé, ale funkční schodiště, které se nacházelo zhruba na úrovni Lyčkova náměstí – z něj už však jsou dnes jen pobořené zbytky, kousek dole u úpatí a kousek nahoře u vrcholku, mezi tím je jen strmý svah zarostlý divočinou. V hlavách architektů se proto objevily už i úvahy zlepšit přístup na Vítkov z karlínské strany - lanovkou, věžemi s mosty, tunely či výtahem. inzerce

16

www.regionrevue.cz

inzerce

www.regionrevue.cz

17

inzerce

18

www.regionrevue.cz

inzerce

Křížovka o ceny! Myslete na sebe! (tajenka) otevírá osobní i pracovní možnosti. Jeden vylosovaný úspěšný luštitel obdrží poukaz na podzimní jazykový kurz dle svého výběru v ceně 4.800,- Kč! Cenu poskytla LEXIS – jazyková škola. Správné znění tajenky, společně se svými kontaktními údaji, zasílejte na adresu: Milan Janata, Katusická 13/700, 197 00 Praha 9 nebo na [email protected] do 6. 7. 2010. Výherci poukazů na dvě vstupenky na představení Divadla Kalich dle svého výběru v hodnotě 1.500,- Kč.z minulého čísla jsou: Jan Závorka – P2, Ing. Jan Havel – P3, Jiří Vrubel – P10.. Blahopřejeme!

www.regionrevue.cz

19

inzerce

• www.regionrevue.cz • www.regionrevue.cz • www.regionrevue.cz • www.regionrevue.cz • www.regionrevue.cz • www.regionrevue.cz •