A!
liU
l,in
3
"777002"440918
)
^
ÍDorauská knižnice
Fr.
8.
Kretz:
Slouácká Buatba.
Hákladem pruního Uh. Hradištsttého knihkupectuí a papfrnictui
H. Kiessujetter u Uh. Hračišti.
(
Sloudcfid suatba. Tak jako kroj mizí starodávné zvyky a obyčeje, které zvláště na Slováčku měly vlastní původní ráz a je třeba je zachovali, aby tyto zkazky minulosti neveš|y v zapomenutí. Slovácká svatba bý vala a je až dosud ze všech nejveselejší, nejrázovitější, nejohnivější, nejbujnější, promísená hudbou, písní, humorem, tancem a zvyko i
vými zvláštnostmi. Tyto svatební zvyklosti a lidové obřadnosti ne)sou všude stejné. Humor lidu je nevyčerpatelný a při svatbách je nom srší jako jiskry z ohniště. Svatba náleží mezi nejradostnější rodinné slavnosti. Zde se všecko, co z duše lidu v radosti vytryskuje, hromadí, soustředí v nespoutané směsi, v bezstarostném veselí a rozkoši. Slovácká svatba ze všech, co jich na Moravě u jiných kmenů, Hanáků, Valachů, Horáků, bývalo, zachovala nejryzejsí pů vodní podstatu, říkání svatební, zpěvy, tance, zvyky a obyčeje až na nepatrné změny setrvávají. Slovácká svatba je uzavřený, pestrý národopisný, zvykoslovný rázovitý obraz, ve kterém se zrcadlí li dová povaha, bodrá mysl, humor a srdečnost'. Přebohaté jsou zdroje hudební, melodické textové, což se jeví, když začnou pěvci o závod střídali svatební a pijácké písně, když se k nim připojí hudci a na konec rozvíří se bujarý tanec mladých starých. Přináší tedy svatba stále nové obrazy měnící se jako v kaleidoskopu, vidíte směs, ale přece je v tom pořádek. Živá povaha Slováků nestrpí ztrnulosti, všude je pohyb a rušno, což dává krojovým skupinám neobyčejně svěžího, rozkošného, jásajícího, radostného půvabu. Povaha svateb slováckých odpovídá životnosti, hodnosti a rázovitosti lidu. Svatbu samu předchází, jako všude jinde to bývá, na mlouvání. Při námluvách se obě strany sgdou a domluví se ro diče co dají ženichovi a co zase dostane nevěsta. Pak se udělala svatební smlouva a činily se přípravy ku svatbě. Zve družka, zve nevěsta ženich všecky příbuzné. Ženich zvolí si mládence, nevěsta družičky. Družba bývá vždy výborným řečníkem a vede průvod s i
i
i
opentlenou hůlčičkou. Matka pozve si kuchařky a před svaibou ve sele se peče po všech domech u příbuzných, neboť každý hojně obešle koláči, masem atd. hostinu, která více dní trvá a tedy se hodně sní vypije. Musí se nachystat pro muzikanty, kteří hodně i
i
spotřebují.
Svatební den
pro nevěstu vlastně utrpením, nikoliv oprav dovou radoslí. Co ona chudák zkusí! Nastává obřad pentlení, které je velice pracné, umělé a nevěsta zkusí mnoho, když má v pentlení několik dní setrvali, že se ani nemůže vyspali. Také družičky mají
obdobné pěkné
je
pentlení.
na svatbu chodí někde družba se ženichem ve svátečních šatech s hůlečkou v ruce, při čemž družba hosty takto oslovuje: »Milí přátelé! S důvěru a láskú, s milostí Boží, pokoj a zdraví Vám u našeho příchodu srdečně vinšujeme. Přicházíme k Vám od ctěného súseda v naší obci (jmenuje obec a jméno otce ženichova). Zkazujú Vás mockrát pozdravovat, že kdybyste k nim Vašu lásku nakloniti ráčili. Dá-li nám Pámbu předně ve zdraví dne úterního (na Slováčku jsou svatby zpravidla vždy v úterý) dočkali, kdybyste se u jejich svatebního stolu súčastnili a jim příchodem Vaším tím větší radost rozmnožili, což já na jejich místě Vám tuto žádost přednášám a s potěšitelnou důvěrou Vasej odpovědi očekávám.« Při zvaní
Suatební öen. (Okres Uh.
tiradiště).
tludci a hosté se strany ženichovy sejdou se u ženicha
pak za zvuků hudby v průvodu k domu nevěsty.
U
a jdou
neuesty.
Tak tichounko bylo v tom čisťounkém domečku, že se zdálo, že tam není ani živé duše. Dvéře byly zavřené (zatknuté) a nikde
nikoho, ttudba za chvilku dohrála a svatebčané u pili, očekávajíce, co se bude dále díh.
Tu přistoupí zaklepe
asi třikráte
která se táže:
domu
se seku-
mládenec (družba) ke dveřím od venku a na ně. Po třetí se uvnitř ozve hlas starší družky,
starší
»Kdo
je
tu?
Co
chcete?
Co
tu
hledáte?«
Po otázce družky hudba venku
utichne a nastane klid. Mlá denec (družba) počne mluvili a družce odpovídali: »Přálelé milí, nemějte nám za zlé, že jsme k vašemu příbytku přistoupili. My jsme sem nepřišli z vůle naší ani z vůle vaší, ale z vůle pana ženi cha. Náš pan ženich si zde v tomto domě oblíbil jeden olivový
stromek a ten sobě chce do své zahrádky přesadili. Doufáme, že nám ho beze všeho násilí vydáte. ]est-Ii nám ho nevydáte, tak my se základy zboříme. se se svým vojskem obrátíme a váš dům Vesele, muziko, vesele.« A hned hraje hudba. Když byla hudba dohrála, utiší se vše a družka uvnitř domu počne za dveřmi takto i
4
ženich s nevěstou,
koláčem.
s
průvod
Svatební
s
\
I
»Pane družbo milý, velice jste se omýlili. Dávno slýcháno bylo, že by se nám vyjevilo, že před dvěma lety tu nějaký zaliradník byl a ten sobě do naší zatirádky šípek nasadil a na to pravil: Až ten šípek bude růžičky míti, že si z nicli chce jednu utrhnouti. Zde to není, musíte jiti o jedno číslo dál. —« Po těch slovech je všecko ticho, družka pootevře dvéře a k panu družbovi začne dále takto řečniti: »Prosím vás, mládenci, za všecky družičky, abyste od nás z lásky přijali naše voničky, jak se na jiných svatbách stává, když mládenec družky po chuti nemá. On se na ni hněvá. Vy nás nemáte chtíti, nechceme vašimi ženami býti, není na rok ani na dva, jest to na den nebo na dva, aby byla veselejší svatba.« Vesele, muziko, vesele! Na to hraje hudba a starší družka dá zapentlenou sklenici družbovi a v ní je voda. Družba zdvihne ruku a na zad přes rameno ji vyleje. Na to jdou všichni do světnice, kdež jsou pohoštěni a zůsta nou tam tak dlouho, až je čas jiti do kostela. řečniti:
Loučení. Nežli se průvod svatební odebere do kostela, rozloučí se nevěsta s rodiči. Nevěsta se ženichem pokleknou a rodiče jim dá
požehnání. Venku hraje mezi tím hudba na rozloučenou píseň: »Má stará mamulko, děkuju vám, za vaše chování, ruce líbám, že jste se mnou moc vystáli, než jste mne tak velkou vychovali.« Ič. 12.)
vají
Na
hudba postaví se v čelo průvodu, zahraje pochod a svatebčané jdou do kostela, kdež již rozhoupaný zvonek celou to
ves sezval k sobě.
Po zöaukdrh. svatební selská hostina. Veselí zrovna překypuje. Mládež ovšem nemá dlouhého stání a krátce po obědě stěhuje se do hostince, kde je uchystaná taneční zábava pro
Bohatá, přebohatá
staré
i
je
mladé.
K večeru téhož dne vezou se šaty ženichovy k nevěstě, aneb naopak. Tu u domu jsou kupci na šaty; nesou též v měchu různé
střepy z hrnců a hospodyňky, co ty šaty prodávají, začnou kup cům zpívali: »Bože dobrý, to je kupec, mohl by ho v trúbě upéct; my chcem kupečka v čepici, co by sa zalíbil děvčici.« (č. 13.)
Po
ženich a od ženských ty šaty koupí a za str žené peníze hraje hudba v hostinci. Při bohatších svatbách dostane nevěsta od rodiny (příbuz ných) výslužek, koláč, který je uměle upečen a ratolestmi, cukro koláč večer se Na bohatě okrášlen. a ovocem jede pro jiným vím, té přijde
se zapentlenými koňmi a ženské naloží ho na vůz. Hudba jde s nimi a veze je domů k nevěstě. Cestou se zpívá s průvodem hudby: »Vím já tam jeden stromeček, jest krásná oliva, na kterém sedá
9
Dvanáct vršků ten stromek má, na kterém slavíček sedá, hlas libý vydává atd. (č. 14.) Na tom koláči je dvanáct svíček, které se večer rozžetinou, a večer se nad tím výslužkem řeční. Koláč jest umístněn na tilavním stole, hosté všickni se sejdou a družba se táže družky, co vše na tom koláči vyznamenává. Na to začnou zpívali: Mesiáš přišel na svět pravdivý, a prorok velký s velkými divy; víno, víno, slavné víno nikdy tak dobré nebylo, jak v Káni Galilejské na svatbě slavíček, velmi sladce zpívá.
andělské,
Na
(č.
15.)
zaklepe hůlkou a vše musí býti ticho. Tu se začne vyptávali o koláči. Při tom je nevěsta za družičkami uscho to řečník
vána.
Družba; Pověz nám, družičko, co znamenává ten koláč? — Družka: Církev katolickou. — Družba: Z čeho pozůstává spodek na koláči? — Družka: Z tučnosti zemské, z rosy nebeské, z jarního deštička, 2 polního větříčka, od poctivých matek přichystaný, od poctivých mládenců na tento slůl přinešený. — Družba: Družičko, na tom koláči jsou rozličné věci, pověz, co všecko vyznamenávají? Co vyznamenává ten ptáček? »2e jest jeden Bůh na nebi na zemi«. — Co vyznamenávají ty svíčky? »Sedm darů Ducha Sva tého«. — Co vyznamenávají ty zlaté ratolesti? »Dvanáct apo štolů po světě rozeslaných«. — Co vyznamenávají ty voničky na lěch svíčkách? »Ženichovu a nevěstinu poctivost«. — Co to cu kroví? »Pro novomanžele sladkost«. — Co ta jablka? »2e naši první rodičové v ráji skrze jablko zhřešili.« — Co to smažené? i
»Jak tito páni hosté okrašlují iuto svatbu, tak to smažené okrašluje koláč«. šáteček? »To znamená, že tito manželé Já tam vidím budou v potu tváří pracovali, aby se měli čím utřít«. Co ten kříž? »Aby novomanželé své kříže trpělivě snášeli.« Co rů ženec z trnek? »Až budú starší, aby se na něm modlili, až se jim Co ta skřidélka (poklička)? »Ze co se prsty otřapí (zederou)«. doma uvaří, to sa má aji doma zest (sníst).« Vidím též dvě malé lidské postavy? »To znamená naše první rodiče Adama a Evu.«
—
— —
i
—
—
—
Na
to řečník
ukončuje a praví: »Již jsem dal tobě, družko, dosti otázek a vše jsi nám dobře vyložila. Za odměnu zatřep sobě tím stromkem a co s něho sp'adne, tím se rozdělíme.« Na to ona třepe a cukrovinky padají. Pak si je žertovně chytají. Družba pak vezme rozmarýnem ověnčenou sklenku se slad-, kou kořalkou a připíjí družce, která mu také hned odpovídá: »Dru žičko starší, má nejmilejší, připíjím ti o tvůj zelený vínek po první!« — »Co bych já za ožralkyni byla, abych já při prvním připíjení svůj zelený vínek propila. Když jsem já můj zelený vínek chtěla — na sto koních, míti, musel mě proň můj tatínek do Prahy jeti na sto vraných, aksamitem širovaných. Kdyby byl ten koníček bez jedné podkovy, nebyl by vydaný od mojí mamičky z komory. Kdyby byla ta podkova bez jediného hřebička, nebyl by vydán od 10
mého píjím
tatíčka ze zástolička«. ii
—
»Družičko
o tvůj zelený vínek po druhé«.
—
starší,
má
»Co bych
nejmilejší, při já
za ožralkyni
abych já při druhém připíjení svůj zelený vínek propila. Pane družbo milý, k jakému konci a cíli my naše věnečky máme darmo dáti. Čtěte sobě písmo svaté, že mnozí také nouzi, ztráty všeliké vystáli a přetrpéli, než věneček obdrželi. Chcete-li vy je dostali, musíte něco vystáli, jen se k lomu přichystejte«. Hudba začne nyní hráli. »Družičko starší, má nejmilejší, připíjím ti o zelený vínek po třetí!« — »Co bych já za ožralkyni byla, abych při třetím připíjení můj zelený vínek propila. Můj zelený vínek není ani za sto, ani za dvě, abych já ho propila na této svatbě. Pane řečník, dej nám byla,
Pánbůh
zdraví!«
má
o tvůj zelený vínek po čtvrté!« — Co bych já za ožralkyni byla, abych já můj zelený vínek propila. Když jsem já můj zelený vínek míti chtěla, musela jsem do skály vejíh. Panenku Mariji prošiti, aby mi ho ráčila' na »Družičko
hlavu vložih.
starší,
Pane
nejmilejší, připíjím
řečník, dej
nám Pánbůh
ti
zdraví!
»Družičko, atd. připíjím po páté«! — »Připíjím, abyste se z mého vínku nevysmíval. Kdo chce můj věneček míli, musí sobě pro takové kvítí do Prahy jiti. Tam v Celetné ulici jsou tam krásné tři panenky, nad kterými tři kohouti zpívají, že všeckým mládencům
srdéčka
plesají«.
»Družičko, atd. připíjím po šesté!« — »Když já jsem šla přes jeden kopeček a nad tím kopečkem byl stromeček a na tom síromečku byl slavíček. Ten slavíček zpívá, až se celé derfianské (jme nuje se místní obec) pole rozlíhá. ]á bych vám ještě krásněji zpí
-
kdybych vás za manžela dostala«. — atd. sedmé!« připíjím po »Když jsem já šla »Družičko, okolo Kvačic, viděla jsem lam tři mládence svačit; já jsem jirti povídala; rač Pánbůh žehnat, a oni se počali na mne hněvat. Potom vala,
se udobřili a té svačiny ptačí,
druhý
račí,
měla nejradši«.
třetí
mně
zaječí,
dávali: jeden
a já jsem
si
mně
dával stehénko vzala, kterého jsem
»Družičko, atd. po osmé!« — »Osmé připíjení od vás při jímám, můj zelený vínek s hlavy snímám, abyste se vy, pane družbo, mému vínku nevYsmíval. Můj víneček není za trojníček, ani za paláček, enom za- červený dukáteček. Ba mi ho moja malinka v Holomúci koupila v jedné široké ulici. Dala bych vám ho skovali. Skovali by ste ho do maštale, zedli (snědli) by vám ho vrané koně. Vy ho musíte nosili za kloboučkem a připjatý špendlíčkem, a musíte ho tak poctivě nosili, jak já jsem ho npsila.«
Nyní je tím říkání nad výslužkou skončeno. Družka s družbou společně si připíjí a koláč se odnese se stolu pryč a uschová na druhý den. Nyní se donese menší koláč pečený, ve kterém uprostřed je díra, do které se házejí dárky nevěstě, která pořád je schována 11
'
za družkami. Družba, když tento koláč nese na stůl, klepe napřed na dvéře a vstoupiv s křesťanským pozdravem, takto započne »Poctiví tiospodáři, poctivé matičky, s tolika mládenečky také děvečky, tato paní nevěsta vás prosí, abyste jí byli ná pomocni na peřinku, na povijáček a ostatní mužovi na tabáček«.
řečnili; i
Po
té
začnou družičky
a vy všichni tiažte
zpívali;
»Hrajte
jí,
liudci,
lirajte
jí
jí!«
Tu přistoupí ženicti ke stolu, všecko stictine a on dává tři král do koláče, při tom říkaje; 1. »Nevěsto, to ti dávám, aby mezi námi Bůh přebýval. 2. Nevěsto to ti dávám, abys na mne vzpomněla mne nikdy neopouštěla. 3. Nevěsto, to li dávám, abys se za
mne nestyděla«. Po ženichovi přistupují
rodiče ke koláči a po nich ostatní. Každý při tom hází do koláče a něco žertovného prosloví. (Na př.; Nevěsto, to ti dávám do koláča, abys měla do roka kudrnáča). Když byli všichni do koláče poházeli, vezme družka koláč, sdělá ho s mísy, mísu vezme do rukou, zaklepe, aby se vše utišilo a takto řečniti započne;
»Přestaň, muziko, hráti, ať možu za tento dárek děkovali. Tento Boží dárek není z kamene vykřesaný, ani z bláta udělaný, než je od poctivých matek přichystaný a od staršího družby na lento stůl přinešený. Kdyby vás taková potřeba nastala, kdyby sie své syny ženili a dcery vdávali, aneb slav manželský promě ňovali, ona se vám chce odsloužiti. Nebude-li ona moci, tedy sám Pánbůh všemohoucí! — Tato paní nevěsta sedí jako panenka, je
hlavěnka jako pávěnka. Ona svého panenství želí, ale — dá-li Pánbůh — že bude míli se svým mužem rozveselení. Na hlavěnce má věneček jako mladý hájíček, v tom hajíčku slavíčka, jenž má divný jazýček. Všechen svět se po pěm dívá, že tak přelíbezně zpívá. Dnešky píseň nejlišší roztomile zpívat zná, jenom že ho neslyší nevěsta a já. Vzácní páni rodičové, matičky a tatíčkové, nocí přihlížejte, aby vaše milé dítky pro pilně toho dbejte, dnem ráj věčný rostly kvítky, vyrůstaly v bázni Boží a v den svatby milené měly věnce zelené. Mládenci milí, tato paní nevěsta se vám diví, jak jste sem na tuto svatbu přijeli, přes ty hory, doly, močařiny; snad jste koňom všecky šíry potrhali, podkovičky potra tili a loukotě z kol polámali. Ona vám to chce vynahradili, koňom šíry nakoupili, podkověnky okovali a lúkotě do kol dáti. Kdybych já byla o této svatbě věděla, před rokem, před dvúma, byla bych sbírala po klásečku, po zrnéčku, až bych nasbírala žita měřičečku. 'Ale já jsem o ní nevěděla až v neděli odpoledne, až mně došli po vídat, že se budú vydávali. Na jarmark šli šaty kupovali; fěrtušky šila, věnečky vila; tyto věnečky nebyly ani z růží ani z konvalínu, jenom ze samého rozmarýnu, z rozmarýnu zeleného, od zahrad níka draze placeného. Když zahradníci ten rozmarýn štěpovali, všecky panenky od něj kupovaly. Proč tak, paní nevěsto, na ten talíř smutně hledíš, snad na něm málo peněz vidíš. My jsme se té
učesaná
její
i
.
12
kota.
Honění
svadby nenadáli, tak jsmé sebú peněz nenabrali. Poslali isme dva VOZY napřed, naplnili jich stříbrem a zlatém, to bude tobě na če pičku, vsadíš ji sobě na tilavičku a bude-li něco více, bude ženictiovi a nevěstě na střevíce. Ty střevíce budu z jezové kože, ty jicti budú bodat v noze. Oni jich budú pospolu dráti, až jim bude kus po kuse odletovali; prosím vás páni hosti, poslyšte s ochot ností, jedou k nám hosti z daleké krajiny, budú nám povídat zlé a dobré noviny. Sejdete se, mládenci, všeci sem, bude tu sněm: Pra se pečené v luži močené, mechem nadívané, ječnými plevy posy pané, hnojnýma vidlama obracené. Až to všechno pojíte; na robotu půjdete: Na ptáky s bubnem, na ryby s lepem, na mlatevnu se sekyru, na nátoní s cepem. Pro panny družičky masné žemličky, vínečka tlaščičku, pro pány muzikanty borové šišky,, dubový křen, a vy, páni hosti můžete si všichni máčet v něm. Poseďte, porozprávějte, domů neponáhlejte, nebo jest tam velká tma a meteli ce, že tam neproletí pták ani křepelice nebo jest tam taková tma,
fouká, že na derflanském (řekne se místní jméno) kostele křídlí ce puká; nebo jest tam velká zima, že staršímu družbovi zmrzla peřina. Kdo se na této svatbě nenají, može jiti na moji. Moje bude vítr
bohatá, bude na ní kráva rohatá, hus, selata, kačena volatá, slépka drdolatá. Bude se klást na devět mis: na čtyři málo a na pět nic. To si dáte na mé svadbě jako nic, v kuchyni búde tma, okna zacpa
sama
můžete si vzíti do hrnka chleba, do míška vody, abyste na mé svadbě neumřeli hlady. Hrky, hrky patáky, obraťte se v dukáty«. A sype peníze nevěstě do klína. Po té prázdnou mísu družka obrátí na rub a podá ji družbovi, tento však prázdnou nechce. Musí mu na ni naházeti něco peněz na vůz a na koně, aby se mohl dostati domů. Ty peníze dá hudbě, co večer u večeře hraje. Mezi tím nevěsta ze zástolí s penězi odej de a pak se teprve nosí jídla. Když se přinese na míse polévka, tu začne družka takto hovořiti: »Vítám vás, páni hosti, na tuto svadbu přes pozvaní. Vítám vás, mládenci a panny, vítám vás, domácí polní. Snad to léto paní nevěstě za zlé míti nebudete, že vás na tu svadbu nepřivítala. Kdyby ona očí svých vzhůru pozdvihnouti mo — svadbu Ale co jsem na tuto vás z přivítala. lásky hla, byla by já této noci viděla, nebo se mně zdálo, že na prostřed ráje byly tři růže červené, ty mají být dnešního dne vytrhané. Panenka Marija když ty tři růže spatřila, velkú radost nad tím měla. Na tuto svadbu byli pozvaní svati andělé. Pán Ježíš jim veselosti zakazoval a oni mu pravili: »Pane, my jsme svati andělé, my na tu svadbu půjdem«. A on jim pravil: »Když na tu svadbu půjdete, jak za stoly sednete, dřív než lžičky do rukou vezmete, požehnejte se svátým křížem, aby tento stav manželský byl požehnán vždycky«. Na to se všichni pomodlí a započne se jisti. Když se večeří, chodí družba a mládenci se skrojkem chleba jako člunem. Do kaž dého kraje je píchnuta haluzka rozmarýnu, na každé straně jsou píchnuty zlatníky jako kola u vozu. S tím chodí od jedné panny ná, dvéře zatluču,
uteču,
ji
i
17
ke druhé, ke každé zvláště a říkají: »Haž, haž, havránku, usiup na stránku. Ustup dále a síře, ať možu k této panence bh'že. Panenko, děvečko, nechci tě rmútit, chci tě potěšiti. Zkazuje ti (zde se dotyčný jmenuje), že tě věrně miluje, jak své srdéčko roztomilé«. (Při tom jmenuje vždy toho, který za kterou chodí. Když je to družce po chuti, tak na ten skrojek chleba dá pár šestáků a při tom pošle tomu jistému vzkaz na př.: Zkazuju mu přes trní trníčko, že mně po něm bolí srdíčko. Anebo: Přes lešení, je moje potěšení a tak dále).
se děkuje za koláč těmito slovy: »Přestaň, hudbo, hrát, za koláč chci díky vzdát. Naše paní nevěstinka, přetichúnká holubinka, dobrý večer zkazuje, z upřím nosti děkuje; vážené své tetice, že se za ně nestyděli a jí takto zváh chtěli, svojí lásky důkaz skvělý. Byla by si chodila, ve dne v noci bloudila, po všem našem okolí, po strnisku po poli, by tam pro poctivů lásku hotovila kytky z klásků, až by její srdéčko kladlo zrnko k zrnéčku, mělo čtyři měřice na ten koláč pšenice«.
Když se večeře ukončí,
tu
večeři: »Milí přátelé a vzácní hosti, má k mluvit o radosti, kterou cítí milý domu pán, jímž ten
Pak se děkuje za
vám věčně
dnešní ples byl uchystaný. Potěšen jest z toho celý, že jste se zaň nestyděli, a že ste milou návštěvou nás oblažili. Nyní všickni povstanouce Pánu Bohu díky vzdejme, modlitbu svou vykonejme«. ]e po hostině — avšak ne po všech svatebních radovánkách, které několik dní ještě trvají a vždy něco nového, půvabného, rá zovitého přinášejí. Teprve druhého dne započne prává, bujará ve selost. Byl-li prvý den svatební pln obřadností, je druhý den rejdištěm nevázanosti a zdravého vtipu humoru. Ve všech obcích slováckých se po svatbě provádí všelijaké masopustní maškarní rejdy, všude jsou jinaké, ale vždy zvláštní a pozoruhodné. i
Všude
jsou kosové a čiperní mládenci, kteří Si v oboru vy nalézavosti vtipů a žertů s měšťáky v ničem nezadají. Korunou nevázané veselosti bylo zde, když »honili kota«. Nejvíce ochmeleného svatebčana »obra« vozí na kolečkách po vesnici a při nejbližší louži vyvalí ho do ní. Druhým číslem byla »mužská robota«. Mládenci musí družkám leštili boty a ženské holí mužské. V jiných osadách zase jiné mají zábavy a hry.
Tyto veselosti končí v pálek. Mají toho všichni chvála Bohu dosti. V neděli pak ještě sejdou se u nevěsty »na popravky« a tím zas všecko vrací se ku klidnému obvyklému životu.
Za starodávna se »čepila« nevěsta do »čepce«, do pře vzácného starobylého kroje, který je nejcennější součástkou kroje na Slováčku.
18
—
Homácká
suatba.
Rázovitostí hudební vyniká svatba ve Velké, Javorníku, Lou
na Súchově, kde dosud svatbu doprovází tiudci, kterým dnes ctiybí cyrnbalista a není už gajdoše. Také tiudci již vymírají a brzo tento poslední zbytek původnítio doprovodu písní, tanců a svateb zanikne, jenom v zápisech pak se dočteme o za jímavých zápasech hudců, které byly konány, když se potkaly na cestě dva svatební průvody. jinak hudci svým karakteristickým způsobem doprovodů písní svatebních, tanečních a pijáckých vyni kali. První hudec houslista musel míti dobrou paměí a na první po slechnutí zahráh nejtěžší nápěv, který mu zpěvák zanotí. A tuto prostou melodii musel »vycifrovati«, hudebně vyzdobili. Někteří zpěváci dovedli hudce dokonale honiti a do rozpaků uváděti. A když byly zápasy hudců, vyhrál ten, kdo zanotil svým hudcům no hudci vou, ohnivou, dosud neznámou píseň. Hudci prohráli, když praskla struna. Poražení hudci se rozutekli, aby jim vítězi nerozbili nástroje. Hudební zápasy konávaly se též při obžinkách před pan ce, Kuželově, Vrbce, i
1
i
i
stvem.
vedou hudci ženicha a svatebčany s jeho strany k domu, ve kterém bydlí nevěsta. Zde družba začne: »Pochválen buď P. Ježíš Kristus! Však milí přátelé, uctivě Vás žádám, abyste toto vstúpení s tímto poctivým muádencem do Vašeho příbytku v dobré obrátili, pri kerém my Vám vinšujeme od Pána Boha všemohúcího předně zdraví, hojné požehnání, prospěch duše aj těla a pri všem ,Jeho svatů pomoc. A tak Vás prosím, abyste byli téj uásky a temuto počestnému panu ženichovi do rukou vuožili Vašu šlechetná pannu nevěstu«. Na to se mu předvede kulhavá baba s lahví kořalky a s přeslicí. Po krátkém vtipném rozhovoru s družbou Při svatbě
Na
musí ztratit. Konečně přivedou nevěstu. Družba vykládá dle »písma« stvoření Evy a ustanovení manželství asi těmito slovy: Pri stvoji
ženich odežene.
to přijde starší družica, která též se
19
rení svěia učinil Bůii člověka
sám
podobného svému obrazu. Člověk
ten
všecky živočichy, které byly na zemi od Pána stvořeny, byly po dvou, pár a pár, a on byl samojediný, velice se zarmoutil. viděl jej Bůh zarmouceného a poradil se svátou Trojicí a řekl: »Učiňme tomu člověku pomocnici, jemu po dobnou«. uvrhl na něho tvrdý spánek, vyňal mu žebro a učinil mu pomocnici. Když ten člověk procitnul a viděl ženu u sebe, pravil: Toto je kost kostí mých, ta bude jmenovaná manželka má. Nyní ženich a nevěsta vezmou se za ruce a volně se otáčejí kolem sebe, při čemž družba zpívá píseň. (1.) Mezi iím si sednou rodiče na lavici a nevěsta klečíc je odprošuje a odříkává třikráte po sobě jak jí družba předříkává: »Milí rodičové, tatíčku a mamičko! Prosím Vás pro Boha, milosrdenství Boží, co sem Vám ublížiua a Vás nečem rozhněvaua ale gdy v čem neposlechua, žádám Vás srdečně, odpusťte mně«. Rodičové dají požehnání. Nyni se všecko chystá k odchodu do kostela. Když se z domu vyctiází začne družba a ostatní svatebníci zpívati (2.). Na to hudci přihlásí se vážným rhytmem zdavkové skladby (8.) Také se cestou zpívá (3.), výská, střílí z pistolí a mládež píská. Svatební průvod seřadí družba a celý průvod ubírá se klidným, vážným kro kem. V kostele bývá obyčejně mše, při níž se zpívají zvláštní písně. Průvod z kostela je již hybnější, svatebčané výskají a poskakují, jdou pro výslužbu ke kmotřence. Hudci spustí vážný »verbunk«. (4.) Potkají-li druhou svatbu, utkají se v zápas hudců. Hudci postaví se proti sobě hodně blízko a hrají současně, každá hudba něco jiného. Zvítězí ten, který zpěvák zazpívá temperamentnejší píseň s prů vodem hudců. Často se k nim přidruží zpěváci a tanečníci z pora žené strany a jde se s výslužkou k nevěstě. Odtud pak ženy »duchňačky« odváží na voze, do kterého jsou čtyři zapentlení koně zapřažení, duchny. Zpívají za průvodu hudců. (4.) Když vjíždí do domu ženichova zanotí jinou. (5.) Na to několikráte opakují popěvek. (6.) Pojednou se tu objeví v přestrojení kůžkař — žid, který chce peřiny kupovat. Tomu zpívají. (7.1 Pak se dostaví ženich s družbou a vyplácí za ujednané peníze (dříve du káty) peřiny a odnáší je do domu. Za průvodu »verbuňku« odchází mládenci, v zadu děvčata do domu ženichova k večeři. Děvčata zpívají cestou táhlou píseň (9.) Mládenci výskají, pískají a střílejí z pistolí. U ženicha zasednou svatebčané za stůl. Do kouta za stůl posadí se nevěsta, před ni postaví se nádherně upravený zapentlený koláč na velké míse, při čemž družba mluví: »Šířej, šířej, af já možu blížej, že jako každé stromoví z maúého seménka sa rodí, z manžeúského stavu ceúý svět prinášá súávu; tak tito manželé, dyž sa budou miúovat, budou istě za rok neco kolébat. Tedy já súžebník jejich, žádám vzácných pánů hostů o nějaký dáreček na kolébečku; po grejcari, po tolari, aby esče aj na povijáček neco měli. Náš pan ženich sa též ohlašuje, byl však
jediný.
vida, že
1
1
1,
20
že
on nevěstě dar daruje, ale že už on by měu kolébat, že by vúáčiu, oral, a že si umíniu dať nevěstě pro chůvu toral«. Pak každý dává nějaký dárek nevěstě do koláče, třeba: »To ti dávám nevěsto pro Boží požehnání.« »To ti dávám, abys držaúa jazyk za zubama«. »To ti dávám na kolébku«. »To ti dávám na poviják«.
aj
rači
.
»Toto
ti,
nedávám, ale
to
ti
posčávám, abys
mě
to
někdy
splatila« atd.
pak zvedne koláč a řekne: »Muziko miúá! postoj chvílečku; nech si Starší družica
provedu kratochvílečku. Milí páni hosti, horní, dolní, domácí, přespolní, dybych sa v nečem prerekúa, lebo neco nedorekúa, prosím Vás za odpuši
já
čení:
Tento Boží dáreček není z dřeva utesaný, lež je od poctivých rodičů těžce v\'stavený, od poctivých kuchárek upečený, od pocti vého družby na stůú přinesený. Tato múadá nevěsta dúhé roky súžiúa, maúý koúáč si vysúžiúa, kdyby ona byúa věděúa pred ro kem, pred dvoma, byúa by skúádaua zrnečko k zrnečku, kúasek ke kúásečku, až by nasbíraúa žitečka měřičku. Byúa by kúpiúa slépku chocholatii, krávu rohatú, byúa by uděúaúa svaďbu bohatú. Ale ona nevěděúa až v sobotu odpoúedna, až ji přišli povídati, že sa bude vydávali.
Tato múadá nevěsta se ženichem Vám dobrý a ščasný večer skazují, že Vám za tento dárek pěkně děkují; ne oni, ale já na jejich místě.' Dyby Vám taková potřeba nastaúa, že byste své syny ženili, lebo své dcéry vydávali, že se Vám scú odměnili; nebudú-ii oni moci, nech je Vám Pámbu na svaté pomoci. Nech sa tyto grajcárky a štvrtáky promění v širuké dukáty«. i
Před večeří se zpívá (10.) Po odbytém říkání nad koláčem obchází mládenci^ družičky se skrojkem chleba, při čemž se velmi vtipné průpovídky říkají, k nimž děvčata rovněž šikovně a hbitě odpovídají. Při tom dostávají od děvčat peníze pro hudce. Po večeři zpívá se dle téže melodie druhý verš.
večeři se hosté rozcházejí. Na to ženy obstoupí nevěstu a nastává »čepení«. Svatební pentlení se odejme a na hlavě se upletou vlasy, nasadí čepec a váže se šatka, při čemž zpívají. (11.) Též píseň 6. Po tom zavolají ženicha, který za ujednanou cenu svou ženu od žen odkoupí a odvede.
Po
21 /
{Kdyí
S6'
damo''íj; i/. louči/ á nex^tw E^Eřjd:
iT^am
rnosúi j (X sasmiü:n(iohr0lxtTna7n^:D^ibiivydir-oäiäXn^mcü7i-^
a
£~ab ÍBo-že,
%tóhbodomuii^-lo-va£^aj neiruLrrL^pmv, g,
tcLtičhhy TózJjórnvL^, adpu^a^ piJiB 7-noje rxxduzAvukL Cas&rtv
~nvů,j !
J^'tcL nvxníénho I'otzbonvXcu,
adpiLjií^ Tnn& moje-
^ ßem/Mj Mu rol^ßm&valxv
Mj hí^
rmu^ bo pf'o Xohxv. odpUstte.
mnáto p}K) odpusĚe
4. Jtíay radixicu vs&ihcu ^poLerru'i ostaníe- Lvu s Pcxi^ern-^oherru!
bóhto donuiui
<Ja^ uiz rrvosirw !z
tLcdavat
j
Jiemarrv 'komxu.
Bo^,Bo2&- rrulj
'
/
.
T=f=f^ 2—fcr o (T
-
a-
o-ncinvv-naia^, *=ff
tv)vrc3j3cL-rvlchíUi -fJ
P
3&L'
■ve-ze.-i7v& ti/
dadfmy,
2b-
sa,-m&~ ho
=3
^iLcu-baJ.
v&zolv <£K^ijí
i.
-é—-~é~ č/'
počCJa-
.jxx£>
¥ ,-pTo-dcL--me
'■
-
huy
-
ku E3řr:
pe<í
ri/pe-^^
-
,
Tzij/.
-7^. oft
su ty
nwsü hi-ipeii/j tij
u. -ied^j
do Su-Áh^'
do Su. ho-^^ kupcnsa£ ch^'IziJUpovaL-
kri-u:e-.
■,
ß&blUzO Izoptebjy-
f3.
shü^ ^‘ZntjcL je-ájUL skáía/j vlrnja^ jednxo
fh^'iiŤř§ J& skále-
2. IJ l/~tej FáJ^,
ZSZj.
TKL^^ -vtei'
3 jhl^^je
háJzen^ JIpehraX’
3.
fcL-
Izi^'
J&
fa-
,
vay
.
Elótěz&,rrulýhneze-3 stolvu, rux,^ n&^Vaxuj
4.)
T^!zb-]I
Tvehixdjeni^ Spoluy,
[■
Tfejedraju' ■jDaivsnJex:i^lI^
Cß
rnlcids,Tieókei7tjSjy'cUzS'jI
^
USvďz ncí-^ p?^s sLoHíkuu]/ U ncL maliíj dhAnZe^huj3
P Ď.
7or- mcL<-
^
~
n&
je-
■
i
djjL-,
stífihaj
3e^
^
#d
louäy ájjnriJCtYiemj. ^ ne^y^bcL^ *^
/.
._
/
.
^
.
V'
.
fJ7.
zHam sasrraitná.ohpáh£ mAm.Wyilu‘ii}ychiväL0l,n^mmTLijá mosúru *~W~
r
f
f
ÍM44Immá.m
zUMx)doTrvuUi7a,-lo-va£scv
tcLtickLU
S.
..
odpKýtí:& nuzB mojerozkn^vaki čoserrvla.j odptLjbbe nvn^ to pi'oBoTw/. *
\
koTmi->,
f
m ^ ,—!-J M
můj /
£oíe, ^o-‘I&,
.,JM^ maxn-erhkxD T^tztorrvuLcL/,
T^zlomií^,
4:.
é>
^
mne' mcje- vtru^/ ßem/i^ Tsdu rozhněvala/ rrmÁ to pro Boiuy.
adpii^tí:e,
očpus&e
jYtay' r<3(ÍLnja/ všed.ha/ spálenu^ ostxznle-tuy s P(íne,m-£oh&rrv! qJoj utt
mo^-UTv !z
lx)h.bo clorrLVL/, 'zalava.b s>aj Tie;rrbam. hairuu.
^
Soie/Bo^ rravj
!
)--ř
o
-
o-bm^-7H2j Tvkm-'VT'oicUi
É ■ve-2e.-m& ti/ diuih-n^,
,*■
!re'
3a.-Tn&-ho
>2l
v^toiv períruj. <áJ0di]í #
-é Č/'
í
fe ej
poďJa- TW
m
^
-pr<3-day- -nve
-
cka^,
'počC Jsa/
0-
bů
- T^' pe-
-
-
peö
-
mm neÁ-
hií/.
TzuJ.
8.
sv ty hojxCj
mastš
vl
do Su. - cít^' ,£ocie'
I kitpooal:
do
hjxpoixxt
%o-ä:e-.
blvzO 'koptehjy. <£f(!d;^!L'ße
Ě>.
/T-
m ^
Vi^já je-druv skAlu^j ÄL.L
É
V>t^ 2.. '
skalß'-
J& fa^~
■e=
TKUf
jh
4.) ■!llóiěz&, inLlý
hoJzeru pehnii'
^
TxtJf
Ě
ska^-?& je>
n&^vaxiý
-
7*cz^
.
kneze^ §
rut^ stoluy'.
TLeBudeni^ spohu^,
ß JfejedTaiy -p^rhenJsxayl^ C- ß riúcídene/íkeiT^^ lí^vaJz, ruíy pres stoh^ku^]} ,
3-
shíL-
^
3 fa^, L'V'^aj FaJJu^je ,v
-vunjaj ječinio
/T TuoL
iž=£fc
maliL čhMUe^JzLL'3
m •
lor--ma.^-
čLuJ.sbUilu <íuj! stůihoJ
7ié'j&-
:feÉ^ /
SU J'-—^
ZLU:
TJ>e
predß
-d. -jíea.'
noj .Jia Jíí-
~ -j?'
“—! >,
ej
ne
-
P— 'kjO-n&
3T i
-
{
~ú 'hr--
rm/
-
-
i-
-pí
w. J
í
stohu:
<&ednju
i
dCo-dyiTiody,
7/^'
-
T? iCa.TLU íruL(^cx-Ii/
Jio-dij, Jvočbj^
l&i-^k&
u^-äy-nilVcxn.vt7io'zuod^^
h& aruí&i-
VL<2y-^vaJý-
-
ská.
£ 'yiivo, VÜZO, vino) -ülrw, TLvkda^ tah' <íobT^ Tzébyloi v ICcuů/Qaiíiej^ké, rioj pvdtbe andelsl^.
<^ed(yhe-
äxu stoS. li ^aJz,
do
dmte-
jápů^diu
lijj
hj^
c2ú>
sedcyte di-uÄh^
T^mo-
r^.
vki'
IzomoTKf
hivecb svůj
ixx/ sto-
-x^'&rie^^ekyslazu-ciy'j3- li
<^iaJvm:ú^ veimíak:- zelenyJI Zcb iStxj'tólcnyl/ tzieclncLTz-^.
(£K!dy£jdou^!z kojteLco^
'?•
FodJaiOO-PV--notvhoph^^(^ncL;vcíLlju-lud'úyčcv,Lí^je 0ä-na^.
2. .Na-DíX-w-iny-ně-
y1. ž'.
e
-šíš vě-čáú,
i Jta.Jci.c'o-vi'-n&
kopců “ '
JaÁUwpcuiení^.peAné
,5e7ia/, trie.ys-ht^'iii
böi
äue-di/.
la-ria^
JteseM-
iÄ m P
í^yuCenL' nevj^t^ tS
Éi3
ijSZ
M U
Iv
rnxjMi^rikcrLL^:
■ni/mnci.Tic^-TjLL- hej, jako
Wsis.
sl&mjo/i vyiíhovcL-
nýcu
marrvenJejol^j vychcnpa,-
auvčil 7no-šinv ocL
ručhav-alu iste^ mjcu, '' ■' .0/ v
l^óhovali'Jäp& T^Cíy
,
i
icvz TTor&se^icuxro, -1 L JI 7' daJLu ßbe rnßcu 'vciil^
jak. y'Zi3hrajiíd& kuítL,
■
■
<x
vdilej iruxrnšrhkoi -mojirrv od/ J’’^-
darmo. äyriedkoüiy
‘
oJŮÁjáx^my izplvojV mLcudencu
!Zol-
hrcynam,
i-ití-verstou
“B.
K^uh^s E véru/
rmilzv~ho
nAfnpZcíů&,
ízjahroj nam
ah
se
ve- se.-
le i
ruí/ru 2cb-snue-je^
nám/ rmvzvko
by
vej'eZe rt&hniLcx/Jj ne,{fš$ba/ zcdo^brue- pLaJzalcL'.H
ß- If'y'cerw/snej ho-niuJx/v berihi^ hoš^uLenč-e-JI 0balo ße po -vůlí/ stalo <se pcme/zd&..
U
H
do ů^Eon/ koytelc^: fi^ři
c
J'i J'.^
ř
~yiom hrozeT^hém ho^te v kom. Tmaz/sn^I^ni fee-sLe Ze^ llcíka/^ 3e-á£n. si já. dmri mi-rw-Tncu ^-&e rue-choana
drvh^
f|.i|li iza^udyjam tam/ Za. hedz-pqjdie-ms/
od
^ I
N -tvjw
I
r^ii
óL-
ta.
ol-
řá-dcL-rne.jesLen.
dixLsiijehmé'
I'' - nX^' pi^tß djyuhÁ-nraaJ.
he^ stohu:
Sedxyb Jih dy, fiody,. -
Tí>
J^Thu
Üa.-U/.
-
Tto-dy, ^hjoäy^
ncv
l^'-^kd
2. n^ino, -olno) vúio,
vl- č£ -nil- JUri vínoí
vúio,
m
h& and&L-
<)Vab-
n.vJe.cLá^
u>o3^^.
sh&.
bxh' oLobr^ n&bylo,
v líj^TLvQabíly^kÁ, 72x2/ j5va£be and.élishÁ. EE
<^ejd
O '^Tp
*==«:
dvuh.'
Izcu sto-
hy
Äa. sLo-
jčv pu^dtL/
~
Tzorrw-
J
S. Ě^ok, (do IzomoTKj vk.r'odl^
P
sedejte ďiviA.íh:^
liji
i3x}
±zt.
ry,
hriecSy pvvý -v&TÍe^-e3sysloz.iJxťf3-
II
věnB^h/ Zfil^riýšf 'i^čhym:l^ Za^ sta
oJtd^£Jdjora.
:te '
í.
'1
■
!z
bdanM i^edj^iz^.
'Jec^čeloy
■
-J£
eÍSeí
PodJcvva pv -71CJÍ-' ho-pkcL serTUZ{ včiL dxJca,', u£<je zk- n^. &-šíš vé-tší/, jai.timpartsnÁ£>,p^né SisS-ůV. iNa'3(x-vo-Tny-ně-
—
tJXp-JaAso-THy-Tié ~r'
— —
JíjOVo/ "
^enayDaíLbdoy'(ž^hz-ulZj& tneyihvcä^bd^7ni0JeiLeav^]&
‘ze.-ncu'.
héseJky
-+—•-
zM-
-q
=*=?: (pJch
=íí:
ii<}
j&
to
tza
ve.se-
hs-,
cd^^í-síí-k.arnrhayi
=fs^ e
-
Cc.-Le.i
difí scu h.a,mrux-'
j&st&
c&-Lé^,
V;
■
V'
oAe-/u/7n?tí7-TiíjT-Zii- hej, jako
li/sie,
'H'-iie.
rrijo/i'vychcftycLr
Trýoj
7
"Y/^-
n/dhovali^ iste- mjcUi / k*^
^
j<:ih-y'ZOihrcLxíč^. h>üi, CL vciU.&i irLcarVarbho, •
mamenkxDya^, vychcnpa.-
olvčíL rrLO-äinv očL
l^iihxyvalujäbe. nýcv /
.<*y ^
yoT^e joxxT^i 7
.
Ti:::^
'
;ďZé m-yo/ ífoZí 'P'-öiZ^'
•
ntojuTiyoay kcž^ jitu.
<^j{Mjdčjlni/
^
-,
-
syriedkovo’
dcurtno.
rnladjericu tzpuAxjV
Sü3=E ÍZ^.-hi'ajriarTvmuUv-'kj
ffř-ď'
J- r-l-''ť"FFFf~^~77l
ix&-veslxu'nAjrLjíLcui&, 'B.
ß.
rumi vese-‘zaJxraj
ah
se
r
la'j
T1^
'nánrLi 2iCL-^rne-jey.
Tvcuiv-mWííko rushjtxLa/JJ 'aej&Ce E3)ijh^s 3 zalojt7i& Tiev&jtay plahalay. by
ß
U
hoSulervCe-J H 0talo se po vůlí/ stalo «öe- pcuzen^óe, .H ka-rí^xújyx! 'V~cery>£nej te:i}zBj
do hoytelQy': Č^Eou/ -V‘
1'Ěomlm&et^kem ho^te- uAkxuvtamh.rozan.jkBin 'ko'iLe-l&i <Je-deru si já. chs'^ynci d^nhu da;rí. TriL--né--’nu, .'is
.,
*
-¥== ?Rí.:.f’/7-
s'
i'yjHih(ť-
J
'mí
V-’.'.'.
'
:
i
