LITTERA SCRIPTA. Odborný recenzovaný časopis

LITTERA SCRIPTA Odborný recenzovaný časopis Za přípravný výbor redakční rady: Ing. Marek Vochozka, MBA, Ph.D. prof. Ing. Radimír Novotný, DrSc. prof. Ing. Jan Váchal, CSc. Mgr. Lenka Bejlková – výkonná redaktorka Ing. Jarmila Straková – tajemnice

Adresa redakce: Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Okružní 10 370 01 České Budějovice Tel.: +420 387 842 137 Fax: +420 387 842 145 e-mail: [email protected] http://www.vstecb.cz/

Tisk: Vlastimil Johanus TISKÁRNA

Povoleno MK ČR pod ev. č. MK ČR E 18287. ISSN 1802-503X Datum vydání: červen 2009 Periodicita: 2x ročně c 2009 Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

OBSAH Ekonomika a management 5 Kristina Kabourková, Jiří Tuček, Dana Walterová: Zásoby 13 Miroslav Máče, Ludmila Opekarová, Marek Vochozka: DPH u veřejnoprávních subjektů, zejména obcí, 2. díl 27 Miroslav Máče: Pravdivé a poctivé odpisy 35 Martin Maršík, Petr Zeman: Efektivita využití dlouhodobého hmotného majetku v zemědělských podnicích 43 Petr Mulač, Marek Vochozka, Dana Walterová: Financování terciárního vzdělávání v ČR v kontextu evropského vývoje 53 Petr Mulač, Marek Vochozka, Ludmila Opekarová: Kvalita českých vysokých škol v systému financování 65 Věra Mulačová, Petr Mulač: Změny v marketingovém mixu současného maloobchodu 71 Ludmila Opekarová, Petr Mulač, Jiří Tuček: Vzdělání - statek soukromý nebo veřejný 79 Jiří Tuček, Marek Vochozka, Kristina Kabourková: Využití dotací ze strukturálních fondů EU jako zdroje financování a podpory rozvoje regionu. 87 Marek Vochozka: Elektronický obchod forma globalizace společnosti 95 Dana Walterová, Šárka Bendová: The Subprime Mortgage and Bank Crisis in the Financial Market 109 Dana Walterová, Jiří Tuček, Petr Mulač: Evropská měnová integrace 121 Petr Zeman, Marta Maršíková: Mikroekonomická analýza výrobních faktorů práce a kapitálu v zemědělských podnicích Humanitní vědy 129 Zdeněk Caha: Odborná praxe jako integrální součást studia v rakouském sektoru Fachhochschulen 141 Jaroslava Hrabětová: Psychologie oběti 151 Lenka Hrušková: Využití, administrace a vyhodnocení NEO pětifaktorového osobnostního inventáře 159 Jindřiška Šulistová: Key topics in multicultural contemporary literature based on Zadie Smiths The Autograph Man Přírodní vědy 163 Kamil Dedecius, Jana Kalová: Algebraic View on Linear Correlation 169 Jana Kalová, Radim Mareš: Hustota vody při atmosférickém tlaku 181 Jana Kalová, Kamil Dedecius, Věra Kurcová: Pojistná zásoba a náhodná procházka 189 Jana Štronerová, Tomáš Dolanský: Virtualizační metody při ochraně a propagaci památek část 1: Úvod 195 Jana Štronerová, Tomáš Dolanský: Virtualizační metody při ochraně a propagaci památek část 2: Tvorba prostorových fotografických kolekcí 203 Jana Vysoká: Symetrické polynomy ve vybraných úlohách

Stavebnictví 209 Petra Bednářová: Vlhkost dřevěných krokví v zateplené šikmé střešní konstrukci v závislosti na skladbě střešního pláště 215 Alena Hynková, Petra Bednářová: Vlhkost a biologické napadení krovů a dřevěných stropů 221 František Konečný: Optimalizace postupu při povolování staveb 231 Jana Krejsová: Vlhkost a plísně v bytových prostorách 239 Václav Kupilík, Jana Krejsová: Radon a produkty jeho rozpadu 243 Radimír Novotný, František Popp: Analýza statické působnosti některých závěsových a zdvihacích zařízení 255 František Popp: Radonová diagnostika optimální průzkum pro rekonstrukce 259 František Popp, Petra Bednářová, Jana Krejsová: Jemný anorganický odpadní materiál jako zdroj pro stavebnictví v Jihočeském kraji

Úvodní slovo Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych Vás jménem nově vznikající redakční rady informoval o připravovaných změnách v obsahu a formě vydávání odborného časopisu Littera Scripta. Počínaje dalším číslem bude časopis vydáván ve dvou tématických řadách zaměřených na oblast Ekonomiky a managementu a oblast Technických vědních oborů. Jsme přesvědčeni, že takto nově koncipovaný časopis vytvoří dostatečný prostor pro Vaše publikační aktivity a současně tím se otevře možnost vytvoření široké platformy pro výměnu názorů, zkušeností a získání nových poznatků. Obě tématické řady budou mít formu recenzovaných příspěvků, rovněž předpokládáme zapojit do připravovaných redakčních rad a oponentských sborů zástupce z řad vysokých škol, vědeckovýzkumných institucí i široké odborné veřejnosti z tuzemska a zahraničí. Věříme, že tak jako dosud bude i nadále probíhat vzájemná výměna názorů za účelem zkvalitnění našeho časopisu. Za Vaše případné připomínky a náměty děkujeme. prof. Ing. Jan Váchal, CSc. za přípravný výbor redakční rady

Zásoby Kristina Kabourková, Jiří Tuček, Dana Walterová Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt V první řadě je třeba si ujasnit, co se myslí pod pojmem zásoby. Je to oběžný majetek, který je jednorázově spotřebováván. Jsou získány buď nákupem, nebo vyrobeny v podniku. Při výuce velmi často zjišťujeme, že studenti si pletou pojmy materiál, výrobek, zboží. Toto všechno jsou sice zásoby, ale jsou mezi nimi rozdíly. Proto je cílem tohoto příspěvku naznačit rozdíly mezi těmito pojmy a i je objasnit. Klíčová slova: zásoby, materiál, nedokončená výroba, výrobky, zboží, pořizovací cena, FIFO, LIFO

Zásoby a jejich členění Materiálem rozumíme takové zásoby, které se při výrobě spotřebovávají a při výrobním procesu z nich vznikne něco jiného výrobek. Zboží je to, co podnikatel obchodník nakoupí a v nezměněné podobě prodá. Jako materiál účtujeme např. suroviny, pomocné a provozovací látky, náhradní díly, obaly a drobný hmotný majetek (movité věci s dobou použitelnosti delší jednoho roku, jejichž pořizovací cena je stanovena ve vnitřní směrnici podniku každopádně stanovená cena je nižší než Kč 40 000,– za kus). Suroviny jsou hmoty, které při výrobním procesu přecházejí zcela nebo částečně do výrobku a tvoří jeho podstatu. Jsou to látky, které vznikají v prvovýrobě, např. dřevo, len apod. Pomocné látky přecházejí přímo do výrobku, netvoří však jeho podstatu (např. barvy). Provozovací látky jsou hmoty, které jsou nezbytné pro provoz podniku jako celku (např. mazadla, oleje). Náhradní díly slouží k uvedení hmotného majetku do původního stavu (např. ložiska, ventily). Obaly slouží k ochraně a dopravě nakoupených výrobků a zboží. V současné době nelze opomenout význam obalů z hlediska marketingu. Nedokončené výrobky a polotovary vznikají ve výrobním procesu. Při jejich výrobě dochází ke zhodnocování materiálu, je vkládána lidská práce, spotřebovává se energie apod. Tyto produkty již nejsou materiálem, ale nejsou ještě výrobkem, neboť není ukončen výrobní proces a nemohou ještě splňovat ty funkce, kvůli kterým jsou vyráběny. Výrobky vznikají po ukončení celého výrobního procesu, jsou určeny k prodeji, případně mohou být spotřebovány uvnitř podniku. Zboží je nakupováno za účelem dalšího prodeje. Jako zboží účtujeme i umělecká díla, která jsou nakoupena obchodníkem s těmito uměleckými předměty s tím cílem, že budou 5

6

Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1

následně prodána. O zboží účtuje i realitní kancelář, která nakupuje a prodává nemovitosti, sama tyto nemovitosti nepoužívá ani nepronajímá a neprovádí na nich technické zhodnocení. Ekonomicky patří do zásob i zvířata - zde máme na mysli mladá zvířata, zvířata ve výkrmu, husy na výkrm, hejna slepic, kachen, krůt a perliček, ryby, včelstva, kožešinová zvířata, hlídací pes. Jsou to zvířata jak nakoupená, tak z vlastního chovu. Do zásob patří i vzrostlý les, který je určený k pokácení a dřevo k prodeji, dále sem řadíme zálohy na pořízení zásob.

Oceňování zásob a jednotlivé způsoby oceňování Pořizovací cena Je to cena pořízení a náklady s pořízením související. Cena pořízení je vlastně cena nakoupených zásob. Do nákladů, které s pořízením souvisejí, účtujeme dopravu vlastní i cizí, provizi, pojistné při přepravě, clo u dovážených zásob a daň z přidané hodnoty u neplátce DPH. Součástí pořizovací ceny nejsou úroky z úvěrů a půjček, které byly poskytnuty na pořízení zásob, smluvní pokuty a úroky z prodlení a podobné sankce. Dochází-li k úpravě skladovaných zásob, je třeba o vzniklé náklady navýšit pořizovací cenu zásob. Vlastní náklady Oceňování ve vlastních nákladech se používá u zásob, které byly vytvořeny vlastní činností. Zde je nutné mít v podniku kalkulaci, do které zahrneme přímý materiál, přímé mzdy, ostatní přímé náklady, případně režii výrobní a správní. Přímý materiál je takový, který tvoří podstatu výrobku a jeho spotřebu na výrobu výrobku můžeme stanovit přímo, přesně a hospodárně. Přímé mzdy jsou mzdy výrobních dělníků. Do ostatních přímých nákladů lze zahrnout např. zákonné sociální a zdravotní pojištění výrobních dělníků, které za ně platí podnik. Na přímé náklady je vhodné stanovit v podniku normy. Do výrobní režie se zahrnuje např. mzda a sociální a zdravotní pojištění techniků, spotřeba energie v provozu, do režie správní např. náklady na sekretariát ředitele, finanční účtárnu apod. Reprodukční pořizovací cena Tuto cenu použijeme tehdy, jestliže neznáme nebo nemůžeme cenu zásob stanovit jinak. Stanovuje se odborným odhadem. Používá se v případě inventarizačních přebytků zásob, u vedlejších produktů, které jsou vráceny do výroby apod. Tato cena vlastně říká, za kolik korun by se příslušné zásoby nakoupily v době, kdy se o nich účtuje.

Oceňování zásob při jejich vyskladňování Účetní jednotka může zásoby při jejich vyskladňování oceňovat váženým aritmetickým průměrem nebo metodou FIFO (první do skladu, první ze skladu). Zvolenou metodu je třeba v průběhu roku dodržovat a není vhodné ani mezi roky ji příliš měnit, neboť pak těžko můžeme nějakým způsobem porovnávat roky vzájemně mezi sebou.

Kabourková, K., Tuček, J., Walterová, D.: Zásoby

7

Vycházíme ze skutečnosti, že u jednoho druhu zásob často dochází ke změně nákupní ceny, do skladové ceny dále vstupuje cena dopravy, apod. Příklad váženého aritmetického průměru: 1. nákup: 10 ks à Kč 10,– celková cena zásob Kč 100,– 2. nákup: 10 ks à Kč 20,– celková cena zásob Kč 200,– Zásoby celkem: 20 kusů, přičemž celková cena zásob je Kč 300,– Průměrná cena l nakoupeného kusu tedy činí Kč 15,– a v této ceně tedy budeme tento druh zásob vyskladňovat. Při použití váženého aritmetického průměru lze cenu převažovat po každé změně stavu zásob, denně, týdně, nejdéle však jedenkrát za měsíc. Při metodě FIFO se účetně vyskladňují nejdříve zásoby, které jsou ve skladu nejdéle. Metoda LIFO - opačná, kdy se nejdříve účetně vyskladňují zásoby nejnovější, u nás není dovolena.

Evidence zásob Příjemka – dokladuje příjem zásob do skladu a je podkladem pro účtování v základním účetnictví. Obsahuje název, označení podniku, pořadové číslo, popis přijatých zásob, naturální jednotky, množství, cenu, odkud kam byly zásoby přijaty, datum a podpisy odpovědných osob. Výdejka – dokladuje výdej zásob ze skladu a je podkladem pro účtování v základním účetnictví. Obsahuje název, označení podniku, pořadové číslo, popis vydaných zásob, naturální jednotky, množství, cenu, odkud kam byly zásoby vydány, datum a podpisy odpovědných osob. Skladová karta – každý druh zásob by měl mít svoji skladovou kartu. Na ni se zaeviduje každý příjem a výdej příslušného druhu zásob a jeho konečný stav. Při správném a běžném vedení skladových karet tak máme kdykoliv k dispozici informaci o tom, kolik kterého druhu zásob máme v ten který den k dispozici. Řádná evidence zásob je povinností každého podnikatele.

Účtování o zásobách O zásobách je možno účtovat podle metody A nebo metody B. Podnikatel si může sám zvolit metodu, v jednom podniku mohou používat obě dvě tyto metody. V jednom skladu a u jedné hmotně odpovědné osoby lze používat pouze jednu metodu. Metoda A spočívá v tom, že o každém pohybu zásob se účtuje přes účty třídy 1. Dle mého názoru je tato metoda přehledná, neboť nám neustále poskytuje informace o stavu zásob v naší účetní jednotce.

8


Při metodě B se každé pořízení zásob účtuje rovnou do spotřeby ve třídě 5. U některých drobných obchodníků, kteří nemají elektronickou pokladnu (např. potraviny, trafiky apod.), ji vidím jako jedinou možnou metodu. Jako velký nedostatek této metody však vidím v průběhu účetního období velké zkreslování jak účetnictví, tak příštího hospodářského výsledku. Při této metodě se totiž účty zásob ve třídě 1 a nákladové účty opravují až při ročních závěrečných pracích na základě inventarizace. Podnikatel tak v průběhu roku může být ukolébán, neboť v důsledku účtování o zásobách v metodě B má velké náklady a nižší hospodářský výsledek a pak po opravě účtování na základě skutečnosti je finančně zcela nepřipraven na vyšší zisk a tím i vyšší daňovou povinnost. Při této metodě B musíme věnovat maximální pozornost vedení skladové evidence, abychom vůbec měli o zásobách přehled. Podnikatelé mají ze zákona povinnost inventarizovat zásoby k datu roční účetní závěrky. Pokud není možno tuto inventarizaci vykonat k datu roční účetní závěrky, může účetní jednotka vykonávat inventarizaci v průběhu posledních 4 měsíců účetního období a prvního měsíce dalšího účetního období s tím, že ještě započte příjemky a výdejky zásob ode dne skutečně vykonané fyzické inventury do dne roční účetní závěrky. U zásob je dále možno vykonávat průběžnou inventarizaci v průběhu celého účetního období. Účetní jednotka vykonává inventarizace zásob dle vnitřní směrnice. V případě mimořádných událostí, např. živelných pohrom, dále při změně hmotně odpovědné osoby, je též nutné vykonat inventarizaci mimořádnou. Inventarizační rozdíly u zásob 1. manko - stav, kdy ve skutečnosti jsou zásoby nižší než v účetnictví Do normy vzniká v důsledku fyzikálních, chemických a biologických procesů, které ani sebelepším skladováním nelze vyloučit (např. sesychání, zkažení ovoce apod.). Podmínkou je existence vnitřní podnikové směrnice. Nezaviněné manko do normy u zásob se účtuje jako jejich spotřeba. Nad normu – vzniká v případě, že se jedná o zásoby, které nepodléhají zkáze v důsledku fyzikálních, chemických a biologických procesů. Manko nad normu též vznikne v případě, že ve skutečnosti je stav zásob nižší, než dovoluje vnitřní podniková směrnice v případě manka do normy. Toto manko se účtuje jako manko a škoda a je daňově uznatelné pouze do výše náhrad. 2. přebytek – stav, kdy ve skutečnosti je zásob více než v účetnictví. Tato situace též není příznivá, neboť svědčí o nepořádku v evidenci nebo byl nějaký zákazník okraden. Přebytek účtujeme do výnosů podniku. Inventarizační rozdíly u zásob musí být zaúčtovány do toho účetního období, za které se inventarizace vykonávala. Účtujeme na základě protokolu o inventarizaci.


9

Používané účty při účtování o zásobách Účet 111 - pořízení materiálu Tento účet se používá pouze při účtování v metodě A. Účtuje se sem nákup materiálu v pořizovací ceně. Je to účet aktivní, na konci účetního období by měl mít zůstatek nulový. Účet 112 - materiál na skladě Na tento aktivní rozvahový účet se převádí pořízený materiál z účtu 111 na základě příjemky. Tento účet vyjadřuje hodnotu zásob na skladě. V metodě B se na něj účtuje v souvislosti s roční účetní závěrkou, kdy se jeho zůstatek opravuje v důsledku inventury skladu. Při této metodě se na účet 112 v průběhu účetního období neúčtuje. Účet 119 - materiál na cestě Tento účet se používá pouze při roční účetní závěrce v případě, jestliže jsme obdrželi fakturu za materiál, avšak materiál ještě fyzicky nemáme. Je to účet aktivní. Účet 124 - mladá zvířata a jejich skupiny Je to účet aktivní. Účtujeme na něj o zvířatech, která řadíme z ekonomického hlediska do zásob. Účet 121 - nedokončené výrobky Je to účet aktivní, účtujeme na něj na základě příjemky. Účet 122 - polotovary Je to účet aktivní, účtujeme na něj na základě příjemky. Účet 123 - výrobky Je to účet aktivní, účtujeme na něj na základě přímky. Účet 131 - pořízení zboží Je to aktivní účet, který se používá v metodě A při účtování o zboží. Je to obdoba účtu 111 pořízení materiálu. Účet 132 - zboží na skladě a v prodejnách Je to aktivní účet, na který se účtuje zboží převzaté na sklad na základě příjemky. Je to obdoba účtu 112 materiál na skladě. Účet 139 - zboží na cestě Tento aktivní účet se používá pouze při roční účetní závěrce v případě, jestliže podnik obdržel fakturu za zboží, to však fyzicky dosud nebylo převzato. Je to obdoba účtu 119 materiál na cestě. Účet 151- poskytnuté zálohy na zásoby Je to aktivní účet, na který se účtuje v případě, jestliže podnik platí předem zálohu na dodávku zásob. Po ukončení hospodářské operace by měl mít tento účet zůstatek nulu. Zde upozorňuji na velký a široce rozšířený nešvar vzájemných zápočtů. Může dojít k situaci, kdy předem placená záloha je nakonec vyšší než celková faktura. Zde bych na základě svých praktických zkušeností trvala na tom, aby dodavatel přeplatek vrátil svému odběrateli a nezapočítával jej s další fakturou. Zápočty vedou ke zmatkům v účetnictví, zcela je popřena zásada přehlednosti. Často dochází k chybám v evidenci zaplacených faktur a je to i pro účetní pracovníky stresující záležitost.

10


Skupina účtů 19 - opravné položky k zásobám Tyto účty se používají na konci účetního období, kdy je třeba též zkontrolovat, zda účetní hodnota zásob je v souladu s jejich reálnou hodnotou. Pokud zjistíme, že zásoby mají vyšší užitnou hodnotu, než je jejich hodnota účetní, pak se opravná položka nevytváří, neboť respektujeme zásadu opatrnosti. Pokud však zjistíme, že účetní hodnota zásob je vyšší, než jejich cena prodejní, pak zřídíme opravnou položku. Podmínkou pro zřízení opravné položky je předpoklad, že snížení hodnoty zásob je přechodného charakteru. Opravné položky jsou pasivní a tvoří se na vrub nákladových účtů. Podléhají inventarizaci. Pokud se při inventarizaci v dalším účetním období zjistí jejich neopodstatněnost, sníží se nebo zcela zruší a souvztažným zápisem se sníží náklady. V rozvaze se opravné položky uvádějí ve sloupci korekce. Pokud se na některý titul tvoří opravná položka, nesmí na něj být současně tvořena rezerva. Účet 501 - spotřeba materiálu Je to nákladový účet, na který se účtuje o spotřebě materiálu na základě výdejky. Na tento účet se též evidují nezaviněná manka do normy. Účet 504 - prodané zboží Na tento nákladový účet se účtuje vyskladnění zboží při jeho prodeji ve skladové ceně. Porovnáním tohoto účtu a účtu 604 tržby za zboží se zjistí rabat obchodníka. Na účet 504 lze též účtovat o manku do normy u zboží. Účet 542 - prodaný materiál Na tento nákladový účet se účtuje vyskladnění nepotřebného prodaného materiálu v pořizovací ceně. Podkladem pro účtování je výdejka. Účet 549 - manka a škody z provozní činnosti Na tento nákladový účet se účtují manka nad normu na základě zápisu o inventarizaci zásob. Účet 582 - škody Na tento nákladový účet se účtují škody na zásobách výjimečné, často vzniklé v důsledku přírodních jevů. Účet 601 - tržby za vlastní výrobky Na tento výnosový účet se účtuje na základě vydané faktury při prodeji svých výrobků. Účet 604 - tržby za zboží Na tento výnosový účet se účtuje vydaná faktura při prodeji zboží. Účet 642 - tržby z prodeje materiálu Tento výnosový účet se používá při prodeji nepotřebného materiálu a dokladem je vydaná faktura. Účet 648 - jiné provozní výnosy Na tento výnosový účet se účtuje na základě inventarizace zásob o jejich přebytku. Při účtování o zásobách je vhodné založit analytické účty, které poskytnout podrobnější informace o struktuře zásob i o charakteru jejich spotřeby. Analytické účty můžeme zřídit např. dle jednotlivých druhů zásob, dle jednotlivých skladů, odpovědných osob apod. Pokud jsou zásoby předány ke zpracování či skladování do jiné účetní jednotky, je nutné na analytických účtech uvést, kde se zásoby nacházejí. Pokud účetní jednotka obdrží od jiného podniku zásoby, které pro něho bude zpracovávat nebo skladovat, musí pro tyto cizí zásoby zřídit podrozvahové účty.


11

Reference [1] RYNEŠ, P. Podvojné účetnictví a účetní závěrka. Olomouc: ANAG, 1999-. ISBN 978-80-7263-503-0. [2] PASEKOVÁ, M. Finanční účetnictví - Studijní pomůcka pro distanční studium. Zlín: Universita Tomáše Bati, 2006. ISBN 80-7318-444-3.

Inventory Firstly we should define the concept inventory. We generally speak about shortterm assets that are consumed by a single application. They are got through purchase or company production. However we often find out that students are often mistaken speaking and writing about material, product and goods. These items represent inventory. However they are really different in their essence. So the target of this contribution is to describe differences among these concepts. Keywords: inventory, material, unfinished products, products, goods, purchase price, FIFO, LIFO Kontaktní adresa: Ing. Kristina Kabourková, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, České Budějovice, e-mail: [email protected] Ing. Jiří Tuček, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, České Budějovice, e-mail: [email protected] Ing. Dana Walterová , Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, České Budějovice, e-mail: [email protected]

KABOURKOVÁ, K., TUČEK, J., WALTEROVÁ, D.: Zásoby Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1, s. 5 – 11. ISSN 1802-503X.

DPH u veřejnoprávních subjektů, zejména obcí 2. díl Miroslav Máče, Ludmila Opekarová, Marek Vochozka Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

6

Nárok na odpočet

6.1

Obec má nárok na odpočet

§72 (vybrané odstavce) zákona o DPH 1. Nárok na odpočet daně má plátce, pokud přijatá zdanitelná plnění použije pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Nárok na uplatnění odpočtu daně vzniká dnem, ke kterému vznikla povinnost přiznat daň na výstupu. 2. Plátce má nárok na uplatnění odpočtu daně u přímých zdanitelných plnění, která použije pro účely uskutečňování a)

zdanitelných plnění, u kterých vzniká povinnost přiznat daň na výstupu,

b)

plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně,

c)

plnění v rámci své ekonomické činnosti s místem plnění mimo tuzemsko

d)

plnění uvedených v §54 odst.1 písm.a) až j) a až u) a v §55 pro zahraniční osobu, která neuskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku nebo pokud jsou taková plnění přímo spojena s vývozem zboží.

3. . . . . . . . . . 4. Plátce má nárok na odpočet daně v plné výši u přijatých zdanitelných plnění, která použije výhradně pro uskutečňování plnění uvedených v odstavci 2. Pokud plátce přijatá zdanitelná plnění použije jak k uskutečnění plnění uvedených v odstavci 2, tak i plnění uvedených v §75 odst.1 , je povinen krátit odpočet daně způsobem uvedeným v §76. 13

14


V principu jde o to, že plátce má plný nárok na odpočet u přijatých zdanitelných plnění pouze tehdy, použije-li je k uskutečnění plnění vyjmenovaných v §72 odst.2. Příklad (z lit.2) 1. Obec poskytuje na svém úřadě službu kopírování. Jedná se o zdanitelná plnění. Dle §72 odst.2 písm.a) má nárok na odpočet ze všech přijatých plnění, která se této služby týkají, např. nákup papíru, toneru do kopírky atd., pokud toto plnění používá pouze pro uvedenou zdaňovanou činnost. 2. Obec poskytla přepravní službu. Obecním autobusem byly odvezeny děti z místní školy na výlet do Rakouska a zpět. Služba je osvobozena dle §70, daň z nakoupených pohonných hmot je možné nárokovat v plné výši dle §72 odst.2 písm.b) 6.2

Obec nemá nárok na odpočet

§75 odst.1 zákona o DPH „(1) Nárok na uplatnění odpočtu daně nemá plátce u přijatých zdanitelných plnění, která použije k uskutečnění plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, a to včetně uskutečnění plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně v rámci své ekonomické činnosti s místem plnění mimo tuzemsko, pokud tento zákon nestanoví jinak (§72 odst.2 písm.d).ÿ Plátce nemá nárok na odpočet u přijatých plnění, která použije k plněním osvobozeným bez nároku na odpočet dle §51 (s výjimkou §72 odst.2 písm.d) ) Příklad (z lit.2) Obec provozuje knihovnu. Tato služba je osvobozena bez nároku ne odpočet dle §61 písm.e). Při nákupu knih do knihovny nemá plátce nárok ne odpočet. Plátce nemá nárok na odpočet z přijatých plnění, která použije k činnostem, jež nejsou předmětem daně (s výjimkou §72 odst.2 písm.c) a e) ). Příklad (z lit.2) Obec nechala opravit místní komunikaci. Z přijatého daňového dokladu za štěrk si nemůže uplatnit nárok na odpočet, neboť jí přijaté plnění nesloužilo k uskutečnění plnění vyjmenovanému v §72 odst.2

Máče, M. et al.: DPH u veřejnoprávních subjektů, zejména obcí

15

Nárok na odpočet nemá obec u těch přijatých plnění, která použije pro činnosti v oblasti veřejné správy nebo pro činnost, která není předmětem daně proto, že není poskytována za úplatu (§72 odst.5). Příklad (z lit.2) Na obecní úřad do oddělení stavebního odboru byl pořízen nový nábytek. Stavební odbor vykonává pouze činnost, jež je veřejnou správou. Proto obci nárok na odpočet z uvedeného přijatého plnění nevznikl. 6.3

Řešení odpočtu daně

Standardní způsob přístupu k odpočtu daně: a) uplatnění nároku na odpočet v plné výši, jestliže slouží ke zdaňované činnosti) viz.3 b) neuplatní nárok vůbec (jestliže přijatá plnění slouží pouze k osvobozené činnosti) viz.2 c) zahrnutí toto přijatého plnění do koeficientu pro krácení nároku na odpočet koeficientem dle §76 (jestliže slouží k činnosti zdaňované i osvobozené) viz.4 Chce-li veřejnoprávní subjekt uplatnit nárok na odpočet, musí třídit přijaté doklady následujícím způsobem: 1.

Přijaté daňové doklady, které plně souvisí s s veřejnou správou ( plněním, která nejsou předmětem daně a není u nich nárok na odpočet )

Příklad: Daňový doklad týkající se opravy mostní konstrukce, daňový doklad na nákup kopírky do kanceláře stavebního odboru. 2.

Přijaté daňové doklady, které plně souvisí s osvobozenými činnostmi bez nároku na odpočet.

Příklad: Daňový doklad na nákup knih do veřejné knihovny, daňový doklad za opravu omítky šatny na fotbalovém hřišti. 3.

Přijaté daňové doklady, které plně souvisí se zdaňovanými plněními.

Příklad: daňový doklad na opravu kanalizace v domě pronajímaném dlouhodobě, faktura přijatá obcí za stavební práce v souvislosti s výstavbou kanalizační přípojky, která bude provozována jako zdaňovaná činnost. 4.

Přijaté daňové doklady, které souvisí jak s plněním na výstupu zdaňovanými, tak s plněními osvobozenými.

16


Příklad: Faktura za opravu střechy v budově, jejíž prostory jsou pronajímány jak neplátcům (osvobozený nájem), tak plátcům (zdaňovaný nájem). 5.

Přijaté daňové doklady, které souvisí jak s veřejnou správou (resp. s plněními, která nejsou předmětem daně) tak s plněními, která předmětem daně jsou, ať už jsou zdaňována či osvobozena (nebo obojí).

Příklad: Daňový doklad na úklid budovy radnice, kde jsou kanceláře obecního úřadu i místnosti, které se pronajímají neplátcům i plátcům s daní na výstupu. V tomto posledním případu plátce viz.5: a)

z dokladu vyloučí poměrnou část základu daně a daně (§72 odst.5), která se týká veřejné správy (např. u faktury za úklid stanoví v % plochu místností kanceláří veřejné správy, např. 30%)

b)

s dokladem (zbylých 70%) z něhož je vyloučena poměrná část připadající na veřejnou správu, zachází dále standardním způsobem.

Do evidence DPH nebudou zahrnovány doklady týkající se výlučně veřejné správy (viz.1), případně poměrná část přijatého plnění (viz.5), která je vyloučena z nároku na odpočet v prvním kroku, protože se týká pouze veřejné správy (příklad 30%) 6.4

Krácená plnění

§76 odst.1 a další zákona o DPH (1)

U přijatých zdanitelných plnění, u kterých je plátce povinen krátit odpočet daně podle §72 odst.4 (dále ”krácená plnění”), se poměrná část nároku na odpočet daně vypočte jako součin daně na vstupu u krácených plnění za příslušné zdaňovací období a koeficientu.

Krácení koeficientem spočívá v následujícím postupu: stanoví se zlomek (koeficient), který je poměrem součtu plnění s nárokem na odpočet za celý kalendářní rok a celkového součtu všech plnění za celý rok. Koeficient plátce se sestavuje na konci každého kalendářního roku, aby jím pokrátila daň na vstupu ze všech přijatých zdanitelných plnění, která byla použita jak pro uskutečnění plnění s nárokem na odpočet na vstupu, tak pro uskutečněná osvobozená plnění bez nároku na odpočet. Do čitatele zlomku koeficientu se zahrne: -

zdaňovaná plnění v tuzemsku (např. kopírování) plnění osvobozená s nárokem na odpočet (např.doprava dětí na výlet) plnění mimo tuzemsko (např.reklama) některé pojišťovací a finanční operace spojené s vývozem zboží.


17

Do jmenovatele zlomku koeficientu se zahrne: -

veškerá plnění uvedená v čitateli plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně.

Do jmenovatele a čitatele se nezahrnují tyto položky (§76 odst.3): -

prodej dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku používaného pro ekonomickou činnost finanční činnost, převod nebo nájem pozemků uskutečňována příležitostně

V daňových přiznáních v průběhu roku se koeficient nepočítá, ale použije se ten, který byl vypočten za předchozí kalendářní rok. 6.5

Oprava odpočtu daně

Pokud plátce nakoupil hmotný či nehmotný majetek a nárok na odpočet uplatnil v plné výši nebo jej krátil koeficientem, je povinen sledovat účel použití tohoto majetku po dobu pěti let.Změní-li se v průběhu sledovaného období účel užívání v tom smyslu, že majetek, ač je původně používán např. pro zdaňovanou činnost, začne být používán i pro činnost osvobozenou (nebo dokonce výhradně pro činnost osvobozenou), je plátce povinen provést úpravu odpočtu za podmínek stanovených §78. Důsledkem této úpravy je vrácení části odpočtu, jenž byl původně nárokován. Povinnost provést úpravu odpočtu má plátce vždy. je-li úprava ve prospěch státu. V opačném případě dává zákon plátci právo úpravu provést. 6.6

Změna režimu

§74 vybrané odstavce zákona o DPH (1)

Plátce má nárok na odpočet daně u zboží pořízeného za posledních 12 měsíců před datem registrace, které je k datu registrace jeho obchodním majetkem...... .

(2)

Plátce má nárok na odpočet daně u služeb pořízených za posledních 12 měsíců před datem registrace, které jsou k datu registrace obchodním majetkem plátce.... ....

(6)

Při zrušení registrace je plátce povinen snížit uplatněný nárok na odpočet daně u majetku, který je k datu zrušení registrace jeho obchodním majetkem a u kterého uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho část.....

18


Pokud se veřejnoprávní subjekt stane plátcem, má možnost (stejně jako ostatní osoby při změně režimu) uplatnit nárok na odpočet u obchodního majetku, splní-li zákonné podmínky: -

musí jít o obchodní majetek ve smyslu §4 odst.3 písm.c), majetek musí být evidován ke dni účinnosti uvedeném na osvědčení o registraci, majetek byl nakoupený od plátce, doklad obsahuje alespoň minimální náležitosti (§74 odst.4).

I při uplatnění nároku na odpočet v důsledku změny režimu platí obecná pravidla: -

plný nárok má plátce pouze tehdy, použije-li majetek k činnosti zdaňované na výstupu (případně činnosti uvedené v §72 odst.2) nárok krácený koeficientem (dle §76), jestliže bude majetek používán k činnosti zdaňované i osvobozené nárok na odpočet nevzniká, byl-li majetek nakoupen pro osvobozenou činnost či pro veřejnou správu.

Příklad (z lit.2) (1)

(2)

(3)

7 7.1

Obec pořídila v uplynulých 12 měsících parkoviště-stavbu, kterou eviduje k datu registrace a kterou pronajímá plátci. Rozhodne-li se pronajímat s daní na výstupu dle §56 odst.4, může uplatnit nárok na odpočet z této investice. V posledních 12 měsících před registrací byla obci dodána nová budova, která je pronajímána jak neplátcům tak i plátcům s daní na výstupu. Je možné uplatnit nárok na odpočet, který bude krácen koeficientem. Obec v posledních 12 měsících pořídila nákladní auto na svoz komunálního odpadu. K datu uvedenému na osvědčení o registraci automobil eviduje. Svoz odpadu je prováděn na základě obecní vyhlášky, tedy je veřejnou službou. Nárok na odpočet nelze v uvedeném případě uplatnit.

DPH a účetnictví Základní principy účtováni o DPH

7.1.1 Přijatá plnění Princip. 1. 2.

Uplatnit odpočet DPH na vstupu mohu jen, pokud se vstup týká zdanitelných plnění (bude uplatněna DPH na výstupu). Zaplatíme DPH dodavateli, z této úhrady vzniká pohledávka za FÚ, FÚ nám úhradu DPH vrátí. V účetní větě označíme řádek přiznání DPH č.310 u základu daně a u DPH (hodnoty SW automaticky převede do přiznání k dani, neboť č.310 představuje řádek v přiznání).

Máče, M. et al.: DPH u veřejnoprávních subjektů, zejména obcí Pojmosloví:

vstup DPH základ daně

19

přijatá plnění pohledávky za FÚ náklad (třída 4xx, 5xx) nebo majetek (třída 0)

Obecní účetní zápis: účet 4xx, 5xx nebo 04x účet 343.xx účet 321 nebo 261

(cena bez daně je základem daně) (DPH je pohledávkou za FÚ) (je cenou bez daně + DPH)

na straně MD v kódu DPH 310 na straně MD v kódu DPH 310 na straně D

7.1.2 Uskutečněná zdanitelná plnění Princip: 1.

Neuplatním DPH na vstupu, nemusím uplatnit DPH na výstupu (např. prodej majetku). U ekonomických činností musím uplatnit DPH na výstupu.

2.

Odběratel uhradí na účet obce DPH, z této úhrady vzniká závazek vůči FÚ, tuto platbu musím FÚ převést. V účetní větě označíme v kódu DPH (v jiném SW v záznamové položce) řádek přiznání č.210 u základu daně i u DPH (SW automaticky převede částku do přiznání).

Pojmosloví:

výstup DPH základ daně

uskutečněná zdanitelná plnění (přijetí zálohy, vystavená faktura, příjem v hotovosti, tržba za zdanitelná plnění) závazek vůči FÚ výnos(třída 6xx) nebo účet 215, 216, někdy 217

Obecní účetní zápis: účet 3xx účet 343.xx

(základ daně + DPH) (DPH je závazkem vúči FÚ)

účet 215 nebo 6xx

(ve výši základu daně)

na straně MD na straně D v kódu DPH 210 na straně D v kódu DPH 210

7.1.3 Přiznání DPH Přiznání DPH je rozdílem pohledávky a závazku vůči FÚ Je-li pohledávka za FÚ vyšší než zápočet vůči FÚ jde o nadměrný odpočet. Je-li závazek vůči FÚ vyšší než pohledávka za FÚ jde o daňovou povinnost. Přiznání DPH zpracuje SW automaticky, pokud jsou zadány čísla řádek přiznání DPH (výkazu o DPH) v účetním zápisu pod položkou DPH (jinde pod záznamovou položkou).

20 7.2

Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1 Příklady účtování o DPH

Poznámka: příklady jsou převzaty z literatury 3. 7.2.1 Účtování DPH na hospodářské činnosti

7.2.2 Účtování DPH v rozpočtovém hospodaření s jedním bankovním účtem


21

7.2.3 Účtování DPH v rozpočtovém hospodaření města se třemi bankovními účty

22

7.3


Volba účetní metody

Poznámka: příklady jsou převzaty z literatury 4. 7.3.1 Obec jedním ZBÚ

7.3.2. Město se třemi účty 2321, 232, 235

8

Příprava a registrace obce k DPH

Registrace je povinná do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém osoba povinná překročila stanovený limit (1.mil.Kč tj. Sl.2+Sl3 zjišťovaný průběžně) §95 odst.1. Obec se stane plátcem od 1.dne třetího měsíce následujícího po měsíci v němž překročila stanovený obrat §94 odst.1

Máče, M. et al.: DPH u veřejnoprávních subjektů, zejména obcí 8.1

23

Organizační zajištění přechodu obce na plátce DPH

Postup: 1. Zhodnotit rozdělení činností na ekonomické, osvobozené, výkon působnosti veřejné zprávy a ostatní, nahodile opakované činnosti lze převést do ekonomických činností. 2. Zvolit účetní metodu evidence DPH. 3. Prověřit software a jeho úpravy pro zpracování DPH. 4. Proškolit zainteresované osoby ze zákona č.235/2004 Sb. o DPH. 5. Zajistit spolupráci daňového poradce. 6. Provést potřebné změny u nájemních smluv, u dalších významných smluv, u projektů EU a u dotačních titulů, provést úpravy ceníků, připravit podklady na jednání rady zastupitelstva, ve vztahu k těmto smlouvám dle pravomoci orgánů obcí. Připravit podklady pro změny žádostí smluv na dotace a v dohodách o poskytnutí příspěvků (EU). Zvážit, zda se nevyplatí přeměnit smlouvy o výpůjčce na smlouvy nájemní. Změnit smlouvy o zápočtu nebo jiného kompenzačního charakteru na smlouvy dvoustranné. 7. Podat žádost o registraci obce jako plátce DPH (nejčastěji čtvrtletního plátce). 8. Po registraci oznámit finančnímu úřadu, že podle §56 odst.5 se obce (město) rozhodlo uplatňovat DPH u nájemních smluv a uvést, kterých se dotčené týká (zatím nevyjasněno jak postupovat). 9. Po obdržení DIČ informovat o registraci obce dodavatele obce. 8.2

Organizační zajištění účetnictví při přechodu na DPH

Poznámka: dále uvedený text je převzat z literatury 4 v plném znění. 8.2.1 Obec vede hospodářskou činnost na účtu 241 (výjimečně s položkou 8901) Postup: 1. převést všechny ekonomické činnosti a co nejvíce nahodilých zdanitelných plnění do hospodářské činnosti (díle jen HČ) 2. na HČ oddělit střediskově nebo pomocí org. či kódu DPH zdanitelná plnění a plnění osvobozená bez nároku na odpočet, pokud jsou již na HČ vedena (nájmy, služby). 3. vytipovat všechny související výdaje a snažit se je přiřadit ke zdanitelným plněním převedeným do HČ.

24

Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1 4. u společných výdajů souvisejících se zdanitelným plněním a zároveň s osvobozeným plněním, pokud jsou vedena na HČ se pokusit rozdělit přijatou fakturu k jednotlivým plněním, vyhnout se koeficientu, alespoň kde je to možné 5. nechat schválit radou (kde není rada tak zastupitelstvem) okruh příjmů (výnosů) a výdajů (nákladů), které obec povede v HČ s tím, že na ekonomické činnosti dle DPH obec nahlíží jako na podnikatelskou činnost obce a budou vedeny mimo rozpočet. POZOR! Při převodu činností na HČ dát pozor, abyste neporušili podmínky dotačních titulů nebo projektů EU (např. vyjmuta podpora podnikatelské činnosti) 6. rozpočet na rok 2009 upravit (snížit) o příjmy a výdaje převedené do HČ, doplnit položku DPH (5362) a převody z HČ (položka 4131) a připravit pro zastupitelstvo mimo návrh na rozpočet i plán nákladů a výnosů HČ na rok 2009, případně ještě s dopadem tohoto plánu do toku hotovosti. 7. upravit vnitřní normy (směrnice) o oběhu účetních dokladů, harmonogram prací účetní závěrky, kontrolní řád - příkazce, správce, hlavní účetní, případně udělat organizační směrnici o DPH, směrnici „o majetkuÿ, vyřešení evidence DUZP a povinnosti měsíčních závěrek a další úpravy a pokyny 8. přerozdělit účetní práce mezi pracovníky finančních a ekonomických odborů (evidenci HČ personálně oddělit od hlavního rozpočtového okruhu, kde to bude možné) 9. k přechodu na plátcovství připravit v software číselníky, šablony, doplnit účtové rozvrhy

10. seznámit se s účetními principy účtování o DPH, ocenění majetku, účtování o majetku apod. 11. do přílohy v účetní závěrce za rok 2009 uvést změnu metody v souvislosti s plátcovstvím DPH (převod činností do HČ, jiný způsob vykazování v rozvaze a výkazu zisků a ztráty). 8.2.2 Obec povede DPH v rámci hlavního rozpočtového okruhu Postup: 1. identifikovat všechna zdanitelná plnění v příjmech a přiřadit k nim související výdaje, určit pro zdanitelná plnění „orgyÿ či kódy DPH nebo jinak analyticky oddělit 2. u společných výdajů souvisejících se zdanitelným plněním a zároveň s osvobozeným plněním se pokusit rozdělit přijatou fakturu k jednotlivým plněním, vyhnout se koeficientu, alespoň kde je to možné a vhodné 3. rozpočet na rok 2009 doplnit položku DPH (5362)


25

4. upravit vnitřní normy (směrnice) o oběhu účetních dokladů, harmonogram prací účetní závěrky, kontrolní řád příkazce, správce, hlavní účetní, případně udělat organizační směrnici o DPH, směrnici „o majetkuÿ a možná další směrnice pozor DUZP ve vztahu k měsíčním závěrkám 5. k přechodu na plátcovství připravit v software číselníky, šablony, doplnit účtové rozvrhy 6. seznámit se s účetními principy účtování o DPH, oceňování majetku, účtování o majetku apod.

Závěr Vše, co učiníte v roce 2009 bude platné jen od data plátcovství do 1.1. 2010, neboť s přechodem na účetnictví státu lze očekávat zásadní úpravy pravidel o DPH. Pokud budete mít zájem, budeme vás v příštím kalendářním roce průběžně seznamovat s dopady nového zákona o účetnictví ve vaší municipalitě.

Reference [1] Zákon o dani z přidané hodnoty, č.320/2008 Sb. s účinností od 1.1.2009. ÚZ, Sagit 2008 [2] Holubová, O.: DPH u veřejnoprávních subjektů, zejména obcí. ASPI 2006, 2.vydání, stran 108. ISBN 80-7357-171-4 [3] Přibylová, Z: Účetní souvztažnosti a výkazy obcí, měst, dobrovolných svazků obcí a krajů. Revos 2007. 2.vydání, 208 stran. ISBN 978-80-903160-0-3 [4] Schneiderová, J. a kol : Materiály ke školení o DPH. zdroj www.obecuctuje.cz

26


VAT in statutory subjects, especially in municipality Revision of accouting law determinates that majority of villages and cities will became added value tax payer. Their position in this tax is problematical because of their statutory corporation legal form. Keywords: delimitation of obligatory alowances, statutory subjekt, turnover, tax, acoouting, registration, municipality, VAT Kontaktní adresa: Ing. Miroslav Máče, CSc., Ph.D., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected] Ing. Ludmila Opekarová, Ph.D., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected] Ing. Marek Vochozka, MBA, Ph.D., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]

MÁČE, M., OPEKAROVÁ, L., VOCHOZKA, M. DPH u veřejnoprávních subjektů, zejména obcí-2. díl.Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1, s. 13 – 26. ISSN 1802-503X.

Pravdivé a poctivé odpisy Miroslav Máče Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt Oceňování aktiv a správné účetní zachycení odpisů představuje činnost, která ovlivňuje výši vykázaného majetku a průběh účetního výsledku hospodaření. Příspěvek se zabývá především otázkou odpisů hmotného dlouhodobého majetku. Příspěvek uvádí některé ze způsobů stanovení odpisů. Pozornost je věnována zejména novému přístupu ke stanovení odpisových sazeb na základě matematického modelu investičního procesu. Klíčová slova: odpisy dlouhodobého majetku, výnos, náklad, model investičního procesu

Úvod Účetní odpisy rozkládají náklady vyvolané opotřebením majetku do řady účetních období podle předpokládané doby používání aktiv. Odpisy zvyšují oprávky hmotného majetku, čímž snižují jeho pořizovací cenu. Protože není možné stanovit přesnou výši opotřebení dlouhodobého majetku, vznikla řada metod pro výpočet odpisů a to časové metody odpisů, výnosové metody odpisů a výkonové metody odpisů.

Hmotný majetek Standardy účetnictví člení aktiva na dlouhodobá aktiva a na krátkodobá (běžná, oběžná) aktiva. Předmětem našeho zájmu bude pouze část dlouhodobých aktiv, pro kterou používáme název dlouhodobý majetek. Tento majetek má podnik v držbě po dlouhé roky, obvykle více než jeden rok a jeho pořizovací cena je dána vnitropodnikovou směrnicí podniku, nicméně je zpravidla podstatně vyšší než je cena krátkodobého aktiva. Podstatným rysem dlouhodobého majetku je jeho dlouhodobé užívání pro zajištění existující podnikatelské činnosti za podmínky dosahování ekonomického přínosu. Jeho opotřebovávání způsobuje postupné snižování jeho hodnoty, které vyjadřujeme formou odpisů, a které rozpouštíme do provozních nákladů.

Podstata odpisů Odpisům se běžně málo rozumí. V účetnictví je odpis peněžním odhadem částky, o níž se dlouhodobé aktivum v daném účetním období opotřebovalo. Příčinou 27

28


opotřebení je fyzické zhoršení stavu a zastarávání majetku. Účetní odpisy rozkládají náklady vyvolané opotřebením majetku do řady účetních období podle předpokládané doby používání aktiv. Podstatná je však dle (1) skutečnost, že odpis lze chápat rovněž jako proces přiřazování nákladů k oněm výnosům, které dlouhodobé aktivum vyvolalo (k jejichž vzniku přispělo). Účetnictví nahlíží na odpisy jako na proces alokace pořizovacích výdajů dlouhodobého majetku do odpovídajících období či výrobků, k nimž mají používaná aktiva vztah. Protože není možné stanovit přesnou výši opotřebení dlouhodobého majetku, které má být formou odpisů přiřazeno, jako náklad, jednotlivému účetnímu období v průběhu doby životnosti, vznikla pro výpočet odpisů řada metod. Výběr vhodné odpisové metody, dle (1) musí být veden snahou vyřešit ústřední problém: alokovat původní pořizovací výdaje do jednotlivých období v závislosti na tom, jak velkého ekonomického prospěchu bylo v těchto obdobích z používaných aktiv dosaženo. Tento způsob alokace nákladů je v souladu s přiřazováním nákladů k výnosům, které byly dlouhodobým majetkem vyvolány. Tomu principu, akruárnímu účetnictví, však nevyhovují téměř všechny časové modely pro stanovení účetních odpisů.

Časové metody odpisů Abychom mohli odhadnout výši odpisů, potřebujeme znát obvykle tři veličiny: pořizovací výdaje odpisovaného majetku, odhad jeho zbytkové hodnoty, odhad doby jeho používání (užitečnosti). Pořizovací výdaje (pořizovací cena) jsou v účetnictví obecně definovány jako náklady na nákup majetku, ať už v hotovosti nebo na obchodní úvěr. Zbytková hodnota je odhadem toho, co se z aktiva získá (ve formě zbylého materiálu) na konci jeho užívání. Doba užitečnosti (používání, životnosti) je vyjádřena buď (a) dobou, po níž se, podle očekávání, bude aktivum v podniku používat nebo (2) předpokládaným množstvím produkce nebo obdobných jednotek, které se pomocí daného aktiva získají (vyrobí). Původní účetní hodnota odpisovaného majetku, ve výši pořizovacích výdajů, snížená o zbytkovou hodnotu představuje odpisovou základu. Právě tato částka je při odpisování majetku postupně alokována do nákladů několika účetních období. Abychom mohli vysvětlit, dle (2), a porovnat různé odpisové metody, uvažujeme následující zadání: pořizovací výdaje 1000 Kč, zbytková hodnota 200 Kč, odhad používání 8 let Rovnoměrný (lineární) účetní odpis O(i) = T1 ∗ Vc kde T je počet let životnosti a Vc je odpisová základna Při rovnoměrném odpisování se výše ročních odpisů nemění Ot = Ot + 1 = konst. Průběh kumulativních odpisů (oprávek či zůstatkové ceny) je pro názornost zakreslen do obr. (1), který je sestaven v souladu s naším zadáním. +1−t) Zrychlený (degresivní) účetní odpis O(t) = 2(T T (T +1) ∗ Vc kde t je rok odpisování Pro zrychlené odpisování platí pravidlo, že odpis v předchozím roce je vyšší než v roce následujícím Ot > Ot + 1. Průběh zrychleného odpisování je znázorněn na obr.2

Máče, M.: Pravdivé a poctivé odpisy

29

+1−t)] Zpomalené (progresivní) účetní odpis O(t) = 2[(T +1)−(T ∗ Vc ProT (T +1) gresivní způsob odpisování podnik volí, jestliže potřebuje v prvních letech snížit náklady a naopak později snížit dosahovaný výsledek hospodaření (zisk). Grafické zobrazení průběhu odpisování uvádí obr.3

Obr.1 Rovnoměrný (lineární) průběh odpisování

Obr.2 Zrychlený (degresivní) průběh odpisování

30


Obr.3 Zpomalený (progresivní) průběh odpisování

Model investičního procesu Investiční proces představuje realizaci investičního projektu, kdy investiční výdaje u(t) (pořizovací výdaje) následují příjmy z realizace investice y(t) a na konci její životnosti i její likvidační výnos (zbytková hodnota). Investiční proces lze dle (3) matematicky popsat následujícím lineárním modelem: y(t) = k + b0 (w0 u0 (t) + w1 u1 (t − 1) + w2 u2 (t − 2) + ... + wT uT (t − T )) + e(t) kde y(t) vysvětlovaná veličina (čistý příjem z realizace) v čase t = 1, 2, , T u(t) vysvětlující veličina (investiční výdaj) v čase t = 1, 2, , T e(t) stochastická složka modelu v v čase t = 1, 2, , T T maximální délka posuvu (počet let životnosti) k počáteční konstanta b0 parametr modelu P wp váhy časových posuvů přičemž Tp=0 wp = 1 Budeme-li uvažovat Koyckův model, který vyjadřuje rozložené P časové posuvy s geometricky klesajícími vahami wp = cp za podmínky wp = 1, pak po úpravě dojdeme k následujícímu lineárnímu modelu prvního řádu (kde yˆ představuje očekávanou hodnotou čistého příjmu): y(t)−cy(t−1) = k+b0 u(t)+e(t) v regresním tvaru yˆ(t) = −a1 y(t−1)b0 u(t)+k V mnoha praktických aplikacích (např. v případě použití dotací na realizaci investičního projektu apod.) je výhodné uvažovat lineární regresní model druhého řádu:


31

yˆ(t) = −a1 y(t − 1) − a2 y(t − 2) + b0 u(t) + b1 u(t − 1) + b2 u(t − 2) Investiční proces například charakterizují hodnoty investičních výdajů a peněžních příjmů po zdanění a úrocích uvedené v následující tabulce. Likvidační výnos uvažujme nulový.

Parametry lineárního regresního modelu 1.řádu a 2.řádu jsou dle (4) následující: yˆ(t) = 0, 21y(t − 1) + 0, 73u(t) − 0, 13u(t − 1) + 0, 38u(t − 2) yˆ(t) = 0, 13y(t − 1) + 0, 09y(t − 2) + 0, 72u(t) + 0, 10u(t − 1) + 0, 31u(t − 2) Predikované hodnoty peněžních toků na základě výše uvedených modelů jsou následující:

Výnosová metoda odpisů Predikované hodnoty čistých peněžních příjmů jsou, ve své nejjednodušší podobě, součtem čistého zisku a odpisů. Mají-li být odpisy úměrné výnosům, které byly vyvolány uvažovaným aktivem („penězotvornou jednotkouÿ), pak musí mít oprávky (kumulované odpisy) obdobný průběh jako kumulované čisté příjmy. Budeme-li uvažovat predikované čisté příjmy na základě modelu 2.řádu, pak jejich kumulativní součet činí 1214=432+289++13. „Statické zesíleníÿ penězotvorné jednotky je 1214/1000=1,214 (kumulativní součet pořizovacích výdajů je 1000 = 600+400).Vynásobíme-li predikované výnosy (peněžní příjmy) hodnotou 0,824 =1000/1214, pak získáme následující odpisy a možné čisté zisky v jednotlivých letech životnosti aktiva, což je patrné na obr.4:

Poznámka: Budeme-li uvažovat zbytkovou hodnotu ve výši 200, pak váhou jednotlivých příjmů není 0,824 ale 0,659 = 800/1214.

32


Obr.4 Odpisy odpovídající příjmům z realizace investičního projektu

Prvním předpokladem oprávněného použití výnosové metody je realizace takového investičního procesu jehož současná hodnota čistých příjmů z realizace je P u(t) P y(t) větší než diskontovaná hodnota investičních výdajů tj. t (1+i) t ≥ t (1+i)t . Tato podmínka je splněna již jeho výběrem. Druhým předpokladem použití regresního modelu je normální rozložení stochastické složky e(t). Pokud hypotéza o normálním rozložení je neoprávněná, počítáme odpisy přímo z očekávaných („nefiltrovanýchÿ) čistých příjmů tak, že je násobíme váhovým koeficientem 0,764 = 1000/1309 a to proto, abychom alokovali celé pořizovací náklady do jednotlivých období životnosti aktiva. V tomto případě neuvažujeme o žádném modelu a využíváme předpokládaných (rozpočtovaných) čistých příjmů. .

Výkonová metoda odpisů Tato metoda je výhodná, pokud chceme vyjádřit technické (fyzické) opotřebení dlouhodobého majetku. Výše odpisů závisí na předpokládaném výkonu a jeho rozložení během doby používání. Pro názorné vysvětlení této metody zvolíme pořizovací cenu 1000 Kč, 8 let životnosti, nulovou zbytkovou hodnotu a produkci 2 000 výrobků podle níže uvedeného rozpočtu prodeje.


33

Odpisová sazba na jednu jednotku výkonu činí 1000/2000 = 0,5 Kč/ks

Závěr Nalézt konkrétní metodu odpisování, která by respektovala jak fyzické tak i morální opotřebení je prakticky nemožné. Proto i nabízená výkonová metoda odpisování má své nedostatky. Její předností je, že důsledně alokuje původní celkové pořizovací výdaje do jednotlivých období podle očekávaného ekonomického prospěchu z aktiva.

Reference [1] KOVANICOVÁ, D.a kol.Finanční účetnictví v kontextu současného vývoje. Praha : Polygon, 1997, s. 93-99, ISBN 80-85967-51-0. [2] SEDLÁČEK, J. Účetnictví pro manažery,1.v.,Grada 2005, s. 99-101, ISBN 80-247-1195-8. [3] MÁČE, M. Finanční analýza investičních projektů-praktické příklady a použití. Praha : Grada, 2006, s. 43-50, ISBN 80-247-1557-0. [4] MÁČE, M. Makroekonomie v kostce. Praha : Grada, 2007, s. 309-319. ISBN 978-80-247-1841-5.

34


Fair and true depreciation The valuation of assets and correct capture depreciations is activity having an impact on the amount of the reported assets and economic result process. The report deals with the issue of depreciation of the tangible fixed assets. Some of methods determination of the depreciation is presented. Attention has also been devoted to the new access to determination rates depreciation on the base of the mathematical model of the investment process. Keywords: depreciation of the tangible fixed assets, revenue, cost, model of investment process Kontaktní adresa: Ing. Miroslav Máče, CSc., Ph.D., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]

MÁČE, M.: Pravdivé a poctivé odpisy Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1, s. 27 – 34. ISSN 1802-503X.

Efektivita využití dlouhodobého hmotného majetku v zemědělských podnicích Martin Maršík1 , Petr Zeman2 1 2

Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Ekonomická fakulta

Abstrakt Dlouhodobý hmotný majetek je jedním z hlavních faktorů ovlivňující fungování celého podniku. Ve své podstatě jde o majetek, který má v budoucnu přinášet peněžní příjmy a zvyšovat tak bohatství vlastníka. Alokace finančních zdrojů do dlouhodobého hmotného majetku (dále DHM), jeho výše a struktura patří tedy mezi faktory, jenž budou ovlivňovat výnosy podniku v několika příštích letech. Je proto nutné, hledat optimální výši DHM, která by na jedné straně zajistila plynulost výroby a přitom nesnižovala rentabilitu podnikových aktiv nadbytečnou vázaností kapitálu v této složce majetku. Optimalizace stavu a struktury dlouhodobého majetku by proto měla patřit mezi strategické cíle podniku. Klíčová slova: Dlouhodobý majetek, míra opotřebení, rentabilita aktiv, fondová účinnost, EBIT

Úvod Stav a výše dlouhodobého majetku ovlivňuje výsledek hospodaření v několika rovinách. Jedna složka majetku působí na rentabilitu celkových aktiv respektive na rentabilitu dlouhodobých aktiv, kdy jeho pořízení, za jinak stejných podmínek, snižuje hodnotu tohoto ukazatele a zároveň odčerpává peněžní prostředky podniku. Protože tento ukazatel je ve většině případů vyjadřován jako poměr tržeb a průměrného stavu aktiv netto, je třeba věnovat pozornost i míře opotřebení majetku. V důsledku poklesu zůstatkové ceny dochází ke snižování potencionálních interních zdrojů, plynoucích z odpisů a nárůstů nákladů, souvisejících s opravami a údržbou majetku. V neposlední řadě je třeba brát v úvahu i ubstituci výrobního faktoru práce kapitálem (v našem případě DHM), tudíž může docházet ke snižování mzdových nákladů v důsledku zvyšování stavu majetku. 35

36


Materiál a metodika Cílem příspěvku je rozbor hospodaření s dlouhodobým majetkem ve vybraných zemědělských podnicích. Zemědělské podniky byly tříděny do čtyř intervalů, kde rozhodujícím třídícím kritériem byla velikost aktiv v roce 2002 vyjádřených mil. Kč <0;50), <50;100), <100;200) a <200; ∞). Ekonomické ukazatele byly sledovány v letech 2002-2007 a o jak za jednotlivé intervaly, tak i za celý statistický soubor, který tvořil 69 zemědělských podniků. Na výběrovém souboru byla provedena následující šetření: Pyramidální rozklad EBIT - Při řešení tohoto dílčího cíle byl využit pyramidální rozklad celkového zisku, který byl zaměřen především na hodnocení vlivu ukazatelů aktivity na celkový zisk. Při rozkladu byla u multiplikovaných vazeb mezi ukazateli využita metoda logaritmická △ya = △y ·

log Ia log Iy

(1)

△yb = △y ·

log Ib log Iy

(2)

a

a metoda postupných změn. △ya = bi · (ai+1 − ai )

(3)

△yb = ai · (bi+1 − bi )

(4)

a

Tato metoda byla použita tehdy, pokud nebylo možno použít metodu logaritmickou. U vazeb aditivních byla použita metoda rozdělovacího počtu. △ya = △y ·

(ai+1 − ai ) (yi+1 − yi )

(5)

△yb = △y ·

(bi+1 − bi ) (yi+1 − yi )

(6)

a

Ve všech výše uvedených rovnicích představuje Dya a Dyb izolovaný vliv dílčích ukazatelů na absolutní změnu vrcholového ukazatele Dy a proměnné ai+1, ai, bi+1,bi jsou hodnoty dílčích ukazatelů v minulém a běžném období. Vliv dílčích ukazatelů na relativní změny vrcholového ukazatele byl analyzován u ultiplikativních vazeb za pomoci vztahu Iya =

(ai+1 ai )

(7)

Iyb =

(bi+1 bi )

(8)

a

Maršík M., Zeman P.: Efektivita využití hmotného majetku

37

a u vazeb aditivních byl využit vztah (ai+1 −ai )

Iya = Iy (yi+1 −yi )

(9)

a (bi+1 −bi )

Iyb = Iy (yi+1 −yi )

(10)

kde Iya a Iyb jsou vlivy působící na relativní změnu vrcholového ukazatele Iy , ai+1 , ai , bi+1 , bi , yi+1 , yi jsou hodnoty ukazatelů v minulém a běžném období. V případě hodnocení časového vývoje ukazatelů aktivity bylo využito meziročních indexů Ix =

xi+1 xi

(11)

Hodnocení bylo provedeno v časovém intervalu let 2002-2007 pro jednotlivé skupiny podniků, které byly roztříděny v závislosti na velikosti celkových aktiv.

Výsledky a závěr Pro rozsáhlost výsledného výstupu jsou zde uvedeny hodnoty pouze za období 2004-2007 pro celý statický soubor. Hodnoty jsou prezentovány takto: U vrcholového ukazatele Na prvním stupni rozkladu byl zkoumán vliv celkových aktiv a rentability aktiv na změnu zisku před zdaněním a úroky. V průběhu sledovaných let docházelo k nárůstu aktiv průměrným tempem 5,04 % ročně. Tento vývoj měl příznivý vliv na EBIT u všech intervalů. Aktiva za celý sledovaný soubor měla vždy pozitivní vliv na vrcholový ukazatel a to i v době kdy EBIT klesal. Mezi roky 2004-2005 se vlivem růstu aktiv zvýšil EBIT o 3,59 % (9 824 tis. Kč), mezi roky 2005-2006 o 3,18 % (7 123 tis. Kč) a v období 2006-2007 o 6,29 % (21 202 tis. Kč). Oproti druhému dílčímu ukazateli je ale účinek celkových aktiv pouze symbolický. Rentabilita celkového kapitálu způsobila v letech 2004-2005 pokles zisku u všech sledovaných podniků o 105 596 tis. Kč (rentabilita se snížila o 31,57 %) a v období 2005-2006 se snížila rentabilita o dalších 8,15 %. V posledním sledovaném období vzrostl ukazatel ROA o 118,67 %, což mělo za následek zvýšení EBIT o 271 807 tis. Kč. Zkratka ukazatele Období Index ukazatele Změna ukazatele v % Absolutní výše změny ukazatele Tabulka 1: Struktura výstupu vrcholového ukazatele

38

Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1 Způsob výpočtu ukazatele Období Izolovaný vliv Index ukazatele dílčího ukazatele na ukazatel vrcholový v % Absolutní vliv ukazatele Procentuální podíl vlivu na změnu EBIT ukazatele na absolutní změně EBIT Tabulka 2: Struktura výstupu vrcholového ukazatele

Při rozkladu ROA byla zaměřena pozornost na ukazatel výnosnosti aktiv a rentability výnosů. Výnosnost aktiv výrazně neovlivnila ani u jednoho ze sledovaných intervalů vývoj ukazatele ROA a při časovém srovnání nevykazuje větší změny. Ukazatel roste průměrným ročním tempem 1,6 % a působí v jednotlivých letech následující změny zisku v letech 2004 až 2005 - 3 771 tis. Kč, v letech 2005 a 2006 -1 499 tis. Kč a v období 2006 a 2007 12 083 tis. Kč. Na druhé straně rentabilita výnosů hraje dominantní roli ve vtahu k ROA a následně i zisku před zdaněním a úroky. V jednotlivých letech vykazuje vysokou volatilitu. V období 2004-2005 poklesla o 30,64 % (-101 927 tis Kč) a v letech 2005-2006 zaznamenala další pokles o 7,54 % (-17 817 tis. Kč). Mezi roky 2006-2007 vzrostla o 111,19 % na 259 724 tis Kč. Procentuální podíl absolutní změny zisku vlivem rentability výnosů na absolutní změně EBIT neklesl ve sledovaném období pod 85 %, což svědčí o majoritním vlivu tohoto ukazatele na celkový zisk v celém odvětví zemědělství. Aby bylo možno zkoumat vliv ukazatelů aktivity na EBIT musel být ukazatel výnosnosti aktiv transformován na ukazatel obratu celkových aktiv. Mezi těmito ukazateli platí inverzní vztah, avšak absolutní změny způsobené působením obou ukazatelů jsou stejné. Pro bližší analýzu hospodaření s majetkem zemědělských podniků byl obrat celkových aktiv rozložen na dílčí ukazatele obratovost stálých aktiv, oběžných aktiv a ostatních aktiv. Na obrat celkových aktiv působí zejména první dvě skupiny aktiv. Obrat stálých aktiv meziročně klesal o 1,42 %, kdežto obrat oběžných aktiv rostl meziročním tempem 1,57 %. V období 2004-2005 způsobil obrat stálých aktiv pokles obratu celkových aktiv o 0,24 % , čímž došlo k růstu zisku ve sledovaných podnicích o 667 tis. Kč. Mezi roky 2005-2006 vrostl obrat celkových aktiv vlivem obratu stálých aktiv o 2,41 % a zisk poklesl o 5 413 tis. Kč. V letech 2006-2007 vlivem jeho působení klesl obrat stálých aktiv o 3,09 % (10 907 tis. Kč). Obrat oběžných aktiv výrazněji působil na obrat stálých aktiv pouze v období 2004-2005, kdy vlivem tohoto ukazatele vzrost obrat stálých aktiv o 1,49 % (- 4 118 tis. Kč) a v letech 2005-2006, kdy se snížil obrat stálých aktiv vlivem obratu oběžných aktiv o 1,75 % (4 006 tis. Kč).


Obrázek 1: Pyramidový rozklad EBIT (Zdroj: vlastní šetření)

39

40


Obrázek 2: Pyramidový rozklad obratovosti DHM (Zdroj: vlastní šetření)


41

Obrázek 3: Vývoj rentability u stanovených intervalů Zdroj: vlastní šetření

Pro bližší analýzu využití jednotlivých složek dlouhodobého majetku byl obrat stálých aktiv dále rozložen na obrat dlouhodobého hmotného majetku (dále jen DHM), obrat dlouhodobého nehmotného majetku (dále DNM) a obrat finančních investic (dále FI). Při hodnocení jednotlivých vlivů jednotlivých ukazatelů na rozkládaný ukazatel hraje nejdůležitější roli ukazatel obratu DHM. Výraznější vliv měl tento poměrový ukazatel na obrat stálých aktiv v období 2005-2006, kdy způsobil zvýšení obratu stálých aktiv o 4,55 %, což mělo za následek celkovou změnu EBIT o -6 055 tis. Kč a v letech 2006-2007, kdy naopak jeho vlivem klesl obrat stálých aktiv o 4,79 % (EBIT vzrost o 10 275 tis. Kč). Poslední stupeň rozkladu ukazatelů aktivy tvoří rozklad obratu DHM na jednotlivé složky. Zde je třeba se zmínit především o obratu budov, který nejvyšší měrou ovlivňoval obrat DHM a to především v posledním sledovaném období, kdy zapříčinil změnu obratu DHM o - 4,79 % a způsobil tak změnu EBIT o 10 275 tis. Kč. Jak již bylo řečeno, majoritní podíl na změnách EBIT zemědělských podniků nese rentabilita výnosů a vliv výnosnosti aktiv, potažmo obratu aktiv, je druhotný. Relativní podíl vlivu těchto ukazatelů na změnách EBIT roste především v dobách, kdy dochází k jeho nepatrným změnám.

Reference [1] SOUKUPOVÁ, J., HOŘEJŠÍ, B., MACÁKOVÁ, L., SOUKUP, J., Mikroekonomie. Praha : Management Press, 2004. 548 s. ISBN 80-7261-061-9. [2] STŘELEČEK, F. Proporcionování nákladů na výrobu, provozní a finanční páka. České Budějovice : ZF JCU, 2006. 60 s. [3] GRÜNWALD, R.,HOLEČKOVÁ, J. Finanční analýza a plánování podniku. Praha: VŠE v Praze, 2001. 197 s. ISBN 80-7079-587-5.

42


[4] ABRHAM, Z., KOVÁŘOVÁ, M., Zemědělská technika Současnost a perspektiva. Sborník In Aktuální problémy využívání zemědělské podniky, 2006, str. 1-4. [5] Ministerstvo zemědělství České republiky, Výroční zpráva o operačním programu Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství v České republice za rok 2006, 2006, str. 6 -8.

Efficiency of tangible fixed asset in agricultural holdings Tangible fixed assets are one of the most important factors that influence the functioning of the whole company. Basically, it is an asset supposed to bring in monetary income and increase owners possessions in the future. The allocation of financial resources into fixed asset (TFA), its level and structure will therefore influence revenues of a company in future years. For that reason, it is necessary to search for optimal level of the TFA that would ensure smooth production and would not decrease the return on corporate assets by bounding capital in this item of assets. Optimizing the state and structure of fixed asset should be one of the strategic objectives of a company. Keywords: Tangible fixed assets, wear rate, return on assets, fund efficiency, EBIT Kontaktní adresa: Ing. Martin Maršík, Ph.D., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected] Ing. Petr Zeman, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Ekonomická fakulta / Katedra financí a účetnictví , Studentská 13, 370 05 České Budějovice, Česká republika, tel. +420 387 772 718, e-mail: [email protected]

MARŠÍK, M., ZEMAN, P.: Efektivita využití dlouhodobého hmotného majetku v zemědělských podnicích Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1, s. 35 – 42. ISSN 1802-503X.

Financování terciárního vzdělávání v ČR v kontextu evropského vývoje Petr Mulač, Marek Vochozka, Dana Walterová Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt Cílem tohoto příspěvku je popsat a analyzovat stávající model financování veřejných vysokých škol v ČR a definovat důležité principy, jež jsou zde uplatňovány. V příspěvku jsou rozebrány přednosti i slabiny současného modelu financování a v návaznosti na to jsou diskutovány možné směry úprav směrem k spravedlivější a účelnější alokaci veřejných prostředků. Klíčová slova: veřejné vysoké školy, financování, příspěvek, dotace

Úvod Financování vysokých škol je jedním z klíčových témat rozvoje terciárního vzdělávacího sektoru nejen v České republice. Je zde diskutováno hned několik zásadních otázek a problémů. Prvním a patrně tím vůbec nejvýznamnějším je kriticky nízká celková výše veřejných prostředků určených centrálními autoritami na kapitolu školství potažmo sektor vysokých škol. V tomto ohledu Česká republika výrazně zaostává za státy s nejvyspělejším hospodářstvím a lze se důvodně domnívat, že uvedená skutečnost je jedním z podstatných faktorů tohoto stavu. Řešení této otázky však není problémem pro akademiky či další analytiky vysokého školství, nýbrž pro politickou reprezentaci. Proto se zde nedostatečným objemem prostředků na terciární vzdělávání nebudeme dále zabývat. Další velice aktuální otázkou v oblasti vysokého školství je problematika zavedení školného. Zastánci argumentují především tím, že při současném stavu veřejných financí k významnému navýšení objemu veřejných prostředků nedojde a dojít ani nemůže, proto je zapotřebí hledat zdroje jinde. Nabízí se tudíž zpoplatnění služby přímo vůči jejím příjemcům, tedy studentům. Filosofie této úvahy je podepřena skutečností, že vzdělání rozhodně není ryze veřejný statek (nesplňuje fundamentální znaky nerivalita, nevylučitelnost ze spotřeby, nedělitelnost), proto je možno přistoupit k částečnému zařazení klasických tržních mechanismů. Problematikou školného se budeme v tomto článku zabývat jen okrajově. V neposlední řadě je potřeba zmínit okruh problémů spojených s mechanismy rozdělení veřejných prostředků mezi jednotlivé vysoké školy. Toto téma 43

44


je diskutováno především v souvislosti s reformou financování výzkumu a z ní vyplývající změnou pravidel alokace zdrojů pro tuto oblast. Poněkud stranou pozornosti ale stojí oblast rozdělování prostředků na vzdělávací činnost vysokých škol, kde se nad vhodností stávající distribuční formule polemizuje dle názoru autorů nedostatečně a náležitá akademická i praktická diskuse je spíše ve fázi nesmělého rozjezdu. Právě k uvedenému tématu proto autoři zacílili tento příspěvek.

Obecná východiska financování vysokých škol Teorie i praxe rozeznává celou řadu přístupů k financování vysokých škol. Konkrétní modely lze klasifikovat hned z několika pohledů. Odborné prameny nabízejí rozličná pojetí, my budeme vycházet z velmi systematického přístupu Šebkové (Šebková, 2004). Ta uplatňuje následující hlediska: a)

Podle způsobu, jakým se prostředky dostanou k jejich spotřebiteli rozlišujeme:

•

přímé přidělení prostředků poskytovateli vzdělávání (supply-driven),

•

nepřímé přidělení prostředků prostřednictvím studentů (demand-driven).

V prvním případě se jedná o model založený na přímé podpoře instituce, finanční toky tedy probíhají po linii stát → vysoká škola. U druhého modelu jsou prostředky vypláceny studentům a ti s jejich využitím platí vzdělávací instituci za odebíranou službu. Jedná se tedy o dvouúrovňový proces, finanční toky jdou po linii ministerstvo stát → studenti → vysoká škola. Přímé přidělování prostředků má tyto výhody: - menší administrativní náročnost, nižší náklady správy systému, - nižší riziko zneužití prostředků pro jiný účel, - likvidita pro vzdělávací instituce (stát vždy platí), - fikce studia zdarma láká do vysokých škol velký objem lidí, - nevytváří bariéry pro lidí z nižších sociálních skupin. Zprostředkované přidělování prostředků má následující přednosti: - spravedlnost nestudující nefinancují vzdělání studentům, - zavedení tržních principů podněcuje konkurenci a zvyšuje efektivnost i kvalitu, - větší objem prostředků do vysokého školství, - vědomí o skutečné platbě za vzdělání podněcuje u studentů motivaci a kázeň. b)

Podle míry autonomie finančního řízení institucí existují:

•

model financování založený na celkovém grantu,

•

model financování založený na detailním rozpisu rozpočtu.

Mulač, P. et al.: Financování terciárního vzdělávání

45

V prvním případě se jedná o decentralizovaný přístup, vysoké škole je zde ponechána značná autonomie v oblasti finančního plánování. Ze strany správce kapitoly je jí přiděleno určité množství prostředků, aniž by bylo dále určeno, na co je možné jeho jednotlivé části užít. Konkrétní skladba rozpočtu je pak v kompetenci managementu školy. Druhý přístup je založen na zcela opačné filosofii. Je zde uplatňován centralizovaný model finančního řízení vysokých škol, rozpočet jednotlivých institucí je rozepsán na detailní položky a jsou stanovena striktní pravidla pro možnosti využití příslušných skupin i pro přesuny prostředků mezi určenými položkami. Je zřejmé, že instituci není ponechána téměř žádná autonomie v oblasti finančního plánování. Přidělení celkového grantu má tyto klady: - menší administrativní náročnost pro ministerstvo i jednotlivé školy, - větší volnost a širší prostor pro autonomní finanční rozhodování institucí, - možnost efektivního dlouhodobého finančního plánování institucí, - ilustrace nezávislosti vysoké školy. Výhody podrobného rozpisu prostředků jsou: - snížení rizika chyb z neprofesionálních finančních rozhodnutí institucí, - snazší kontrola činnosti škol, - lepší vzájemná srovnatelnost jednotlivých organizací. c)

Podle charakteru úkonu přidělení prostředků rozlišujeme:

•

přidělování po dohodě,

•

přidělování na základě formule.

V případě dohadovacího procesu vzdělávací instituce sama vypracuje návrh rozpočtu, který v souladu s jejími cíli pokryje předpokládané finanční potřeby. O skutečné výši rozpočtu je příslušnou autoritou (stát, jiná instituce odpovědná za rozdělování veřejných prostředků) rozhodnuto na základě vzájemné dohody se vzdělávací institucí. Naopak formule je „tvrdýÿ mechanismus alokace zdrojů. Přidělení prostředků má mandatorní charakter, je tudíž z pozice vysoké školy nárokové. Formule umožňuje nastavit jednoznačný algoritmus distribuce státních prostředky mezi jednotlivé vysoké školy podle předem daných pravidel s využitím vybraných parametrů. Jak již bylo výše uvedeno, parametry mohou být vstupní i výstupní. Přidělení prostředků po dohodě má tyto výhody: - je flexibilní, umožňuje postihnout specifika jednotlivých institucí, - stimuluje kvalitu, nutí školy k předkládání podložených návrhů, - vytváří státu prostor pro posouzení plánovaných efektů z využití prostředků, - víceúčelové využití i pro aktivity mimo hlavní činnost školy. Podrobný rozpis prostředků má následující přednosti: - jednoduchost a transparentnost, - lepší kontrola a měřitelnost, - menší prostor pro lobby organizací či různých zájmových skupin,

46

Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1 - snadné plánování příjmové strany rozpočtu organizací.

d)

Podle charakteru rozhodných parametrů rozeznáváme:

•

modely založené na vstupních parametrech,

•

modely založené na výstupních parametrech.

První přístup odvozuje přidělenou suma finančních prostředků od vstupních veličin vzdělávacího a dalších probíhajících procesů (počty studentů, počty akademických pracovníků), druhý naopak za směrodatné faktory považuje výsledky (počet absolventů, počet publikací, patentů). Vstupní parametry mají tyto přednosti: - objektivita a transparentnost, - dobrá měřitelnost, nízké nároky na zjišťovaní hodnot kritérií, - lze využít pro srovnání organizací s různým zaměřením, - nevedou k účelovému chování institucí směrem k modifikaci výkonů (snižování nároků na studenty, preference objemu výzkumu před kvalitou. Výhody výstupních parametrů jsou: - hodnotí skutečné výkony institucí, ne jen zdroje a předpoklady, - představují prvek stimulace organizací k větší aktivitě, - lze jimi usměrňovat chování škol ze strany centrálních autorit. Ke všem výše uvedeným klasifikacím je na závěr zapotřebí podotknout, že v praxi se uvedené přístupy zpravidla nepoužívá v krajních polohách, naopak lze ve světě nalézt jejich nejrůznější kombinace. V Evropě je konkrétní podoba nastavení systémů většinou založena na poměrně velké autonomii škol, přímém financování institucí, kombinaci využívání formulí i dohadovacích řízení o rozpočtu a převaze vstupních parametrů nad výstupními.

Systém financování veřejných vysokých škol v České republice Veřejné vysoké školy tvoří v České republice specifickou kategorii v rámci systému institucí podléhajících veřejné správě. Nejedná se ani o organizační složky státu (dříve rozpočtové organizace) ani o příspěvkové organizace, nýbrž o svébytné organizace zřízené podle zvláštního zákona. Mají právní subjektivitu, samostatně disponují svým majetkem a těší se větší autonomii v oblasti finančního rozhodování než výše uvedené instituce. Nicméně i přes uvedenou nezávislost zde existuje jasné napojení na soustavu veřejných rozpočtů, dominantní příjmovou položkou rozpočtů veřejných vysokých škol jsou totiž příspěvky a dotace od státu. Studium na veřejných vysokých školách je podle legislativy v České republice bezplatné, tudíž není možno navyšovat příjmovou stranu vybíráním školného od studentů. Podíl soukromého sektoru na financování veřejných vysokých škol je však dán sponzoringem a platbami za odebírání odborných služeb v rámci společných výzkumných, vývojových či podnikatelských aktivit. Jedním z nezbytných kroků rozvoje terciárního vzdělávacího sektoru je prohlubování spolupráce s firemní praxí a z toho vyplývající navyšování příjmů ze soukromých zdrojů.


47

Právní rámec financování veřejných vysokých škol je dán zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. V 18, odst. 2 je uvedeno, že příjmy rozpočtu veřejné vysoké školy jsou zejména: a) příspěvek ze státního rozpočtu na vzdělávací a vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost,1 b) dotace ze státního rozpočtu, c) poplatky spojené se studiem, d) výnosy z majetku, e) jiné příjmy nebo jiné příspěvky než uvedené v písmenu a) ze státního rozpočtu, ze státních fondů, z Národního fondu a z rozpočtů obcí a krajů, f) výnosy z doplňkové činnosti, g) příjmy z darů a dědictví. Dominantní složkou rozpočtů vysoké školy však tvoří příspěvky a dotace ze státního rozpočtu. Základní pravidla pro jejich přidělování jednotlivým vysokým školám opět definuje zákon o vysokých školách, který v 18, odst. 3 stanoví že: „Veřejná vysoká škola má nárok na příspěvek podle odstavce 2 písm. a). Pro stanovení výše příspěvku podle odstavce 2 písm. a) je rozhodný typ a finanční náročnost akreditovaných studijních programů a programů celoživotního vzdělávání, počet studentů a dosažené výsledky ve vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké nebo další tvůrčí činnosti a její náročnost. Pro výši příspěvku je též rozhodný dlouhodobý záměr veřejné vysoké školy a dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol vypracovaný ministerstvem a jeho každoroční aktualizace (dále jen „dlouhodobý záměr ministerstvaÿ). Veřejné vysoké škole přísluší záloha na příspěvek stanovená na základě rozhodných údajů podle stavu k 31. říjnu předchozího kalendářního roku. Příspěvek je z rozpočtové kapitoly poskytován podle obecných předpisů pro poskytování prostředků státního rozpočtu pro dotace, pokud tento zákon nestanoví jinak.2 ÿ Následující odstavec §18 zákona o vysokých školách pak uvádí, že „Ministerstvo rozhodnutím stanoví, zda poskytovaný příspěvek nebo dotace je účastí státního rozpočtu na financování programu3 , přičemž příspěvek nebo dotace na stavbu4 je vždy, s výjimkou její údržby a oprav, účastí státního rozpočtu na financování programu, je-li vyšší než 10 000 000 Kč.ÿ Mezi příspěvkem a dotací je fundamentální rozdíl. Zatímco příspěvek je mandatorní příjmem vysoké školy, jehož výše je jednoznačně určena na základě propočtové formule (viz níže) a jehož nevyčerpaný zůstatek lze koncem roku převést do účelového fondu, dotace tvoří nestálou a účelově vázanou položku a je na konci roku zúčtovatelná, tj. pokud není vyčerpána, musí být vrácena 1 §7 odst. 1 písmeno t) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. 2 §10 odst. 2 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. 3 §12 a 13 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. 4 Sdělení Českého statistického úřadu č. 321/2003 Sb., o zavedení Klasifikace stavebních děl CZ-CC.

48


zpět správci kapitoly. V §18 odst. 4 zákona o vysokých školách je uvedeno, že veřejná vysoká škola má nárok na dotaci na rozvoj vysoké školy a že veřejné vysoké škole se může poskytnout dotace zejména na ubytování a stravování studentů. Podmínky dotací, jejich užití a zúčtování se řídí obecnými předpisy pro nakládání s prostředky státního rozpočtu5 a zvláštními předpisy upravujícími podporu výzkumu a vývoje6. Pro výši dotací je rozhodný dlouhodobý záměr veřejné vysoké školy a dlouhodobý záměr ministerstva. Klíčovou příjmovou položkou na běžný provoz veřejné vysoké školy jsou příspěvky ze státního rozpočtu. V zákoně o vysokých školách je jim věnován §18a. Zde je v odstavci 1 připomenuta vazba na §18 odst. 2 písm. a) a je zde uvedeno, že o poskytnutí příspěvku rozhoduje ministerstvo na základě žádosti veřejné vysoké školy. Druhý odstavec poté konkretizuje mechanismus poskytování příspěvků. Píše se zde, že „Ministerstvo v rozhodnutí uvede účel, na který je příspěvek určen, výši poskytované částky. Ministerstvo může rovněž stanovit další podmínky a povinnosti podle povahy účelu, na který je příspěvek poskytnut, nebo podle akreditovaného studijního programu, na jehož uskutečňování je příspěvek určen. Pro ostatní náležitosti rozhodnutí se použijí přiměřeně ustanovení zvláštního zákona pro vydání rozhodnutí o poskytování dotací ze státního rozpočtu7 a pro rozhodování o odnímání dotací.8 .ÿ Za velmi důležitý lze beze sporu považovat též odstavec 4, který uvádí toto: „Veřejná vysoká škola je povinna čerpat a používat příspěvek v souladu s účelem, jehož má být dosaženo, a podle zvláštních právních předpisů upravujících účetnictví. Zůstatky příspěvku na konci každého kalendářního roku veřejná vysoká škola převede pro další kalendářní rok do svých fondů podle 18 odst. 7. Ministerstvo příspěvek veřejné vysoké škole rozhodnutím odejme, pokud jej čerpá v rozporu se zákonem nebo v rozporu s rozhodnutím o poskytnutí příspěvku. Ministerstvo příspěvek veřejné vysoké škole rovněž rozhodnutím odejme, pokud zanikl akreditovaný studijní program, na jehož uskutečňování byl příspěvek poskytnut, nebo pokud se poskytnutý příspěvek dostal do rozporu s dlouhodobým záměrem veřejné vysoké školy (§12).ÿ Konkrétnější úprava pro poskytování příspěvků a dotací veřejným vysokým školám vychází z ustanovení §7 odst. 1 a §14 zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech a změně některých souvisejících zákonů. Zde se píše, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vydává Pravidla pro poskytování příspěvků a dotací veřejným vysokým školám. Tento dokument je klíčovým podkladem upravujícím mechanismus financování veřejného terciárního sektoru. 5 Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. 6 Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), ve znění pozdějších předpisů; Nařízení vlády č. 461/2002 Sb., o účelové podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o veřejné soutěži ve výzkumu a vývoji; Nařízení vlády č. 462/2002 Sb., o institucionální podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o hodnocení výzkumných záměrů, ve znění nařízení vlády č. 28/2003 Sb. 7 §14 odst. 3 písm. a), b), g) a i) zákona č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 8 §15 zákona č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.


49

V současné době je aktuální jeho znění ze dne 24. února 2006, jež bylo zveřejněno pod č.j. 4632/2006-30. V uvedených pravidlech je předepsán vlastní algoritmus propočtu výše příspěvků i podrobné informace k čerpání dotací. Dokument zahrnuje tyto oblasti: • Studijní programy a s nimi spojená tvůrčí činnost; • Stipendia pro studenty doktorských studijních programů; • Mezinárodní spolupráce; • Vzdělávací programy, projekty a záměry; • Mimořádné aktivity; • Stipendia. Z hlediska charakteru uvedených položek se jedná, stejně jako ve většině ostatních států, o kombinaci výše popsaných teoretických přístupů. Prostředky tvořící příspěvek na výuku akreditovaných studijních programů a s nimi související tvůrčí činnosti jsou přidělovány na základě formule. Základními parametry jsou zde počty studentů jednotlivých kategorií a ekonomická náročnost příslušného studijního programu. Obdobný charakter mají stipendia, jen kritéria jsou zde odlišná. Naopak vzdělávací programy, projekty a záměry, mezinárodní spolupráce a mimořádné aktivity jsou financovány v rámci dohadovacího řízení, tedy rozhodnutím centrálních autorit o přijetí či zamítnutí podaných návrhů jednotlivých organizací.

SWOT analýza českého systému financování veřejných vysokých škol V této kapitole provedeme souhrnné zhodnocení systému financování veřejných vysokých škol v České republice. Jak již bylo poukázáno v úvodu, nebudeme zde řešit problém nedostatečného objemu prostředků pro české vysoké školství, důraz bude kladen na vnitřní strukturu modelu a samotný mechanismus alokace zdrojů. Velice vhodným aparátem pro podobná komplexní hodnocení na strategické úrovni je SWOT analýza. Ta hodnotí nejprve vnitřní faktory úrovně systému a na základě tohoto šetření jsou definovány silné a slabé stránky. Poté je systém zasazen do širšího kontextu a je konfrontován i z vlivy okolí, čehož výstupem je identifikace příležitostí a hrozeb. Pro větší názornost zde zvolíme grafickou metodu SWOT analýzy, která nejenže velmi přehledně ilustruje pojmenované veličiny, ale též umožňuje komplexní zhodnocení úrovně uvedených faktorů a stanovení celkové strategické pozice hodnoceného systému. Z tabulky je patné, že převažují silné stránky nad slabými, což je zřejmé z počtu položek i jejich objektivnímu významu a dopadu. Dále lze vysledovat převahu ohrožení funkčnosti a stability českého systému financování veřejných vysokých škol nad budoucími příležitostmi. Výstupem analýzy je tedy strategický přístup ST, jenž doporučuje využití silných stránek systému k prevenci problémů, tj. aplikaci proaktivních kroků směrem k udržení mezinárodní konkurenceschopnosti českých veřejných vysokých škol.

50


Obrázek 1: SWOT analýza systému financování veřejných vysokých škol v ČR

Závěr V příspěvku byly shrnuty základní teoretické modely k financování veřejných vysokých škol a byla též nastíněna jejich praktická využitelnost a oblíbenost. V návaznosti na to byly rozebrány výhody jednotlivých přístupů i úskalí jejich aplikace. Bylo připomenuto, že málokdy bývají uvedené modely implementovány v krajních polohách, praktická podoba využívaných systémů ve většině zemí naopak představuje účelnou kombinaci naznačených teoretických přístupů tak, aby byly pro dané konkrétní prostředí maximálně využity přednosti vybraných modelů a eliminovány jejich klíčové slabiny. V další části byl popsán systém financování veřejných vysokých škol v České republice, zejména jeho právní zakotvení a klíčové principy, jež jsou zde uplatňovány. Nejdůležitější příjmovou položkou českých veřejných vysokých škol jsou příspěvky na realizované studijní programy a s nimi související, které jsou školám přiřazovány na základě formule, jejímiž klíčovými parametry jsou počty studentů různých kategorií a ekonomická náročnost příslušných studijních programů. Programy, projekty a granty sou naopak financovány pomocí dotací, které jsou rozdělovány na základě dohadovacího řízení. V závěrečné analytické části bylo provedeno souhrnné zhodnocení systému fi-


51

nancování českých veřejných vysokých škol. Byla využita SWOT analýza, která umožnila definovat silné a slabé stránky hodnoceného systému a identifikovat budoucí příležitosti a hrozby. Z výčtu zahrnutých položek vyplynulo, že v současné době lze hodnotit úroveň systému spíše pozitivně, neboť silné stránky převažují nad slabými. Avšak souvisejícím závěrem bylo to, že stávající podoba již tak dobře nemusí vyhovovat potřebám v blízké budoucnosti, kdy se dají očekávat podstatné změny podoby terciárního vzdělávání. Proto je důležité uplatnit proaktivní přístup a provést nezbytné dílčí úpravy tak, aby byly tuzemské vysoké školy v budoucnosti konkurenceschopné nejen v českém, ale též v evropském a globálním měřítku.

Reference [1] ŠEBKOVÁ, H. Kvalita vzdělávání v mechanismech financování. Hodnocení vysokých škol. Praha, 2004. [2] Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů [3] Zákon č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech a změně některých souvisejících zákonů [4] Pravidla pro poskytování příspěvků a dotací veřejným vysokým školám

52


Financing the Tertiary Education in the Czech Republic in European Context The goal of this contribution is to describe and analyse the existing model of financing the public tertiary educational sector in the Czech Republic and define important principles which are there applied. There are also mentioned strengths and weakness of current financing model after which possible ways of modification to more fair and efficient allocation of public recourses are discussed. Keywords: public higher schools, financing, contribution, grant Kontaktní adresa: Ing. Petr Mulač, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, České Budějovice, e-mail: [email protected]

MULAČ, P., VOCHOZKA, M., WALTEROVÁ, D.: Financování terciárního vzdělávání v ČR Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1, s. 43 – 52. ISSN 1802-503X.

Kvalita českých vysokých škol v systému financování Petr Mulač, Marek Vochozka, Ludmila Opekarová Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt Cílem tohoto příspěvku je zhodnotit uplatňované principy financování veřejných vysokých škol v ČR a posoudit vazby tohoto systému na výsledky hodnocení kvality. V příspěvku jsou detailně rozebrány přednosti i slabiny propojení výsledků kvality s mechanismem financování vysokých škol a je provedena analýza situace v České republice. Jsou zde analyzovány jednotlivé složky příjmové strany rozpočtu veřejné vysoké školy s akcentem na jejich vztah k faktoru kvality a v návaznosti na to jsou diskutovány možné směry úprav do budoucnosti. Klíčová slova: veřejné vysoké školy, financování, hodnocení kvality

Úvod Vzdělanost obyvatelstva je důležitou determinantou úrovně národního hospodářství a představuje jeden z klíčových předpokladů konkurenceschopnosti jednotlivých tuzemských subjektů i státu jako celku. S rostoucí mírou složitosti uspořádání světa, dynamickým vědecko-technickým rozvojem, zkracováním inovačních cyklů a přiostřením mezinárodní konkurence je čím dál těžší dosahovat v určitých aspektech dlouhodobějších komparativních výhod a z toho vyplývajících úspěchů na trhu výhradně z titulu dispozice lepšími vstupy materiální povahy. Naopak stále větší podíl na úspěchu či neúspěchu firem i jednotlivců mají jejich znalosti, praktické dovednosti, flexibilita a kreativita, dá se dokonce konstatovat, že klíčovou konkurenční výhodou především v oblastech s vysokou přidanou hodnotou je dnes především úroveň lidského kapitálu. Všechny uvedené skutečnosti zdůrazňují nezastupitelnou roli vzdělání v rozvoji každé společnosti a staví jej do role stěžejního faktoru dlouhodobého úspěchu a trvalé prosperity. Výše uvedené souvislosti jsou všeobecně uznávány a v teoretické rovině i konsensuálně respektovány, nicméně praktické kroky jednotlivých tržních subjektů tomu ne vždy zcela odpovídají. Na tomto místě se však nebudeme zabývat chováním individuálních účastníků národního hospodářství, nýbrž pohledem centrálních autorit, pod něž resort školství náleží. Jejich zájmem by mělo být především dbát na jedné straně o maximálně efektivní vynaložení omezeného 53

54


množství veřejných prostředků, na druhé pak o úroveň výstupů vzdělávacích procesů v kontextu širších celospolečenských zájmů. Pohled efektivnosti zde budeme řešit spíše jako subsystém druhého okruhu problému, a to kvality vzdělávání. Je totiž zřejmé, že nehospodárné nakládání s prostředky ve svém důsledku implikuje absenci těchto zdrojů pro alternativní použití, kde by s jejich využitím mohlo dojít k zlepšování úrovně jednotlivých činností potažmo k růstu kvality procesů a v návaznosti na to i navyšování úrovně vyprodukovaných výstupů. Kvalita vzdělání jak však celkově vzato podstatně širším pojmem než jen samotná efektivnost, neboť s trochou nadsázky řečeno, efektivně lze vyrábět i nepoužitelné výrobky. Kvalita vzdělávání je komplexní kapitolou fungování celého školského systému, ve svém úplném pojetí se zabývá zdroji, procesy i konečnými výstupy. I s ohledem na tendence vývoje této oblasti lze s vysokou pravděpodobností předpokládat, že v dohledné době bude kvalita vzdělání zcela zásadním prvkem mezinárodní konkurenceschopnosti českých vzdělávacích institucí, a to nejen na terciární úrovni. Proto je zapotřebí věnovat této otázce zvýšenou pozornost a to nejen na akademické úrovni, nýbrž především v praxi. Příspěvek je orientován na terciární úroveň vzdělávacího procesu, kde je problematika zajištění a hodnocení kvality patrně nejpalčivější a v kontextu rychle postupujícího boloňského procesu i nejaktuálnější. Nebudeme se však zabývat souhrnným pohledem na kvalitu vysokých škol a jejich ověřování, neboť k tomuto tématu již bylo publikováno mnoho a na evropské úrovni zde panuje na teoretické úrovni poměrně jasná shoda, což se v jednotlivých zemích začíná postupně přenášet i do roviny praktické. V tomto článku bychom chtěli zúžit náš pohled na souvislost mezi kvalitou terciárního vzdělání a financováním vysokých škol. Cílem tohoto příspěvku je tedy zhodnotit uplatňované principy financování veřejných vysokých škol v ČR a posoudit vazby tohoto systému na výsledky hodnocení kvality. Dále v textu budou detailně nejprve rozebrány přednosti i slabiny propojení výsledků kvality s mechanismem financování vysokých škol a stěžejní kapitolou je pak analýza situace v České republice. Zde jsou analyzovány jednotlivé složky příjmové strany rozpočtu veřejné vysoké školy s akcentem na jejich vztah k faktoru kvality a v návaznosti na to jsou diskutovány možné směry úprav do budoucnosti.

Financování vzdělávací činnosti vysokých škol Systém financování veřejných vysokých škol je dán zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. V 18, odst. 2 je uvedeno, že příjmy rozpočtu veřejné vysoké školy jsou zejména: a) příspěvek ze státního rozpočtu na vzdělávací a vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost, b) dotace ze státního rozpočtu, c) poplatky spojené se studiem, d) výnosy z majetku,

Mulač, P. et al.: Kvalita českých vysokých škol

55

e) jiné příjmy nebo jiné příspěvky než uvedené v písmenu a) ze státního rozpočtu, ze státních fondů, z Národního fondu a z rozpočtů obcí a krajů, f) výnosy z doplňkové činnosti, g) příjmy z darů a dědictví. Detailní úprava pro poskytování příspěvků a dotací veřejným vysokým školám vychází z ustanovení 7 odst. 1 a 14 zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech a změně některých souvisejících zákonů. Z uvedeného pramenu vyplývá, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vydává Pravidla pro poskytování příspěvků a dotací veřejným vysokým školám. Aktuální znění je ze dne 24. února 2006, č.j. 4632/2006-30. Tento dokument pojednává o přidělování základních prostředků na provoz a chod vysokých škol, nezabývá se však určitými specifickými kapitolami, jako je především financování specifického výzkumu, grantovými projekty a úpravou příjmů institucí z jejich doplňkové činnosti. Finanční prostředky na provoz vysokých škol a realizaci jejich studijních programů včetně souvisejících tvůrčích činností jsou vysokým školám ze soustavy veřejných rozpočtů přidělovány pro jednotlivé funkční oblasti jejich činnosti. Pro tento účel je legislativně stanovena soustava ukazatelů, jejichž hodnoty jsou směrodatné pro výši přídělu jednotlivým školám v příslušné kategorii. Algoritmus propočtu těchto indikátorů je definován v Pravidlech pro poskytování příspěvků a dotací veřejným vysokým školám. V následujícím textu podrobně rozebereme nejdůležitější ukazatele, jež tvoří základ pro rozdělování veřejných prostředků na financování vzdělávací činnosti vysokých škol. Vzhledem k tomu, že základním členem propočtu ukazatelů je tzv. normativ prostředků na jednoho studenta, bývá systém přidělování prostředků na běžné výdaje vysokých škol někdy pojmenován jako normativní financování. Ukazatel A - studijní programy Tento ukazatel je kritériem pro stanovení příspěvku na realizované studijní programy a s nimi související tvůrčí činnost. Rozvrhovou základnou pro rozdělování prostředků s využitím ukazatele A jsou počty rozpočtových studentů veřejných vysokých škol v akreditovaných studijních programech. Za rozpočtového studenta je považován student, který je zapsán do studia, kromě těch, jimž je studium hrazeno ze zdrojů jiné rozpočtové kapitoly či podle mezinárodních smluv a usnesení vlády (mezinárodní studenti). Důležitou kategorií pro další výpočty nejen ukazatele A je určení tzv. přepočteného počtu studentů. Algoritmus propočtu je tento:

PPS = Nov.S · 1,0 + Zvl.S 1,0 + Ost.S · 1,0 + Půlr.S · 0,5 kde P P S N ov.S Zvl.S Ost.S P lr.S

-

přepočtený počet studentů, nově přijatí studenti, zvláštní studenti, ostatní studenti, půlroční studenti.

56


Nově přijatí studenti jsou ti, kteří jsou k 31.10. příslušného akademického roku poprvé přijati ke studiu na první vysoké škole v ČR do prvního ročníku a jsou k tomuto datu řádně zapsáni. Za zvláštní studenty jsou považováni ti, kdo studují déle, než je standardní doba studia pro příslušný studijní program zvětšená o jeden rok. Půlroční studenti jsou tací, kdo v době kratší než půlrok překročí standardní dobu studia zvětšenou o jeden rok Ostatní studenti pak nespadají do žádné z uvedených kategorií, jedná se největší část studentů vysokých škol, kteří se nacházejí někde v průběžné fázi studijního programu. Vedle uvedené kvantitativní složky je samozřejmě zahrnuta i ta kvalitativní, která nesleduje rozsah studijních programů, nýbrž jejich obsah. Druhou fundamentální veličinou pro stanovení hodnoty ukazatele A je proto koeficient ekonomické náročnosti realizovaných studijních programů. Hodnota tohoto koeficientu je pro jednotlivá zaměření studijních programů direktivně stanovena na úrovni centrálních autorit a je z pohledu managementu školy exogenním faktorem, a to bez ohledu na skutečnou ekonomickou náročnost realizovaných programů. Uveďme příklady hodnot pro různé směry: • 1,00 pro programy ekonomické, politologické, právní, psychologické a další, • 1,20 pro programy pedagogické, mediální, filosofické a další, • 1,65 pro programy stavební, strojní, elektrotechnické a další, • 2,25 pro programy zemědělské, lesnické, zdravotnické, farmaceutické a další, • 2,80 pro programy chemické, lékařské, biologické a další, • 3,50 pro programy veterinární, • 5,90 pro programy umělecké. Pro samotný propočet ukazatele A je pak klíčová hodnota průměrné ekonomické náročnosti všech studijních programů realizovaných na příslušné vysoké škole. Ten se stanovuje jako vážený aritmetický průměr dílčích koeficientů ekonomické náročnosti všech studijních programů, přičemž významnostními vahami jsou zde podíly přepočtených počtů studentů jednotlivých programů na celkovém přepočteném počtu studentů školy. KENΦ =

n X t=1

kde KENΦ KENt P P St

KENt

P P St PPS

- průměrný koeficient ekonomické náročnosti studijního programu, - koeficient ekonomické náročnosti t-tého studijního programu, - přepočtený počet studentů t-tého studijního programu,


PPS n

57

- přepočtený počet studentů školy celkem, - počet realizovaných studijních programů.

Součinem tohoto průměrného koeficientu ekonomické náročnosti realizovaných studijních programů a celkového přepočteného počtu studentů se stanoví normativní počet studentů dané vysoké školy. N P S = P P S · KENΦ kde N P S PPS KENΦ

- normativní počet studentů školy, - přepočtený počet studentů školy, - průměrný koeficient ekonomické náročnosti studijního programu.

Celková výše ukazatele A pro určitou vysokou školu je pak dána součinem normativního počtu studentů a základního normativu. Ten činí pro rok 2009 částku 34 325 Kč na jednoho studenta, tedy stejně jako v roce 2008. U kazatelA = N P S · ZN kde N P S ZN

- normativní počet studentů školy, - základní normativ na studenta.

Ukazatel A je co se týče objemu alokovaných prostředků výrazně nejpodstatnějším kritériem. V roce 2009 je pro tuto oblast rozpočtově přiděleno 16 386 863 tis. Kč, tedy 74,8 % celkové částky na rozpočty vysokých škol. Hodnota pro rok 2009 je o 1 024 124 tis. Kč vyšší než v roce předchozím, byl tudíž uskutečněn meziroční nárůst o 6,67 %. V předchozím období byl však růst výraznější, činil 7,23 %. Ukazatel B1 - studijní programy, nárůst počtu studentů Tento ukazatel má též charakter příspěvku. Ilustruje v podstatě uchazečkou atraktivnost jednotlivých studijních programů veřejných vysokých škol. Je věcným zaměřením stejný jako ukazatel A, avšak narozdíl od něj nesleduje absolutní stav, nýbrž je orientován reziduálně. Tento ukazatel má za cíl zohlednit navýšení objemu výkonů škol v předmětném období oproti roku předchozímu, druhým úkolem tohoto indikátoru je sankcionovat nedodržení kontrahovaného počtu studentů ze strany veřejné vysoké školy. Prvním členem pro konstrukci ukazatele B1 je nárůst počtu studentů realizovaných studijních programů. Ten se stanovuje jako rozdíl normativního počtu studentů k 31.10. příslušného akademického roku (tj. loňského kalendářního roku) a normativního počtu studentů k 31.10. předchozího akademického roku (tj. předloňského kalendářního roku).

58


Na ´rust ˙ = N P Sn − N P Sn−1 kde N a ´rust ˙ N P Sn N P Sn−1

- meziroční nárůst počtu studentů realizovaných studijních programů, - normativní počet studentů běžného akademického roku, - normativní počet studentů minulého akademického roku.

Druhým členem vzorce pro stanovení ukazatele B1 je odpočet za nedodržení akceptované kvóty studentů, jež byla stanovena na základě dohody mezi vysokou školou a MŠMT. Tento člen je využit jen jednostranně, tedy jako sankce za překročení, nikoliv však jako bonus za nedosažení kontrahovaného počtu studentů. Překročení se počítají zvlášť za bakalářské programy, zvlášť za 1.-3. roky dlouhodobých magisterských programů a zvlášť za 4.-7. roky dlouhodobých magisterských programů a navazují magisterské studijní programy, neboť též limity jsou stanoveny pro tyto tři kategorie odděleně a je nutno zamezit možnostem vzájemné kompenzace (tj. jedno se překročí a druhé nedosáhne). Pro doktorské programy se toto neurčuje, neboť zde nejsou dána žádná omezení počtu studentů. Propočet překročení ilustrujme na bakalářských programech. Jeho hodnota je dána hodnotou většího z dvojice: • rozdílu skutečného přepočteného počtu studentů bakalářských programů a kontrahovaného počtu studentů bakalářských programů, • hodnoty nula. P rˇekr.B = max(P P SB − KP SB ; 0), kde P rˇekr.B P P SB KP SB

- překročení limitu přepočteného počtu studentů pro bakalářské programy, - přepočtený počet studentů bakalářských programů, - kontrahovaný počet studentů bakalářských programů.

Analogicky se určí i překročení pro další dvě kategorie. Celkový stav nadlimitních studentů se pak logicky stanoví součtem jednotlivých dílčích překročení za uvedené úrovně studia. Odpoˇ cet = P rˇekr.B + P rˇekr.M 13 + P rˇekr.(M 47 + N ), kde odpoˇ cet

- odpočet za celkové překročení limitu přepočteného počtu studentů, P rˇekr.B - překročení limitu pro bakalářské programy, P rˇekr.M 13 - překročení limitu pro 1.-3. rok souvislých magisterských programů,


59

P rˇekr.(M 47 + N ) - překročení limitu pro 4.-7. rok souvislých magisterských programů a pro navazující magisterské programy. Je zřejmé, že odpočet nemůže dosáhnout záporné hodnoty, neboť každý ze sčítanců v případě záporného rozdílu skutečných a kontrahovaných studentů nabývá hodnoty nula. V případě dodržení limitu má tedy veličina odpočet nulovou hodnotu a indikátor B1 tudíž nijak neovlivní. V opačném případě jeho hodnotu snižuje. Celková hodnota ukazatele B1 je pak determinována rozdílem ukazatelů nárůst a odpočet, přičemž tento rozdíl je následně násoben základním normativem. Vzhledem k tomu, že reziduální propočty jsou realizovány na úrovni přepočtených počtů studentů a nikoliv počtů normativních, otevírá se zde jistý prostor pro účelové chování ve smyslu úmyslného překračování limitů počtů studentů, a to zejména u těch škol, jejichž průměrná ekonomická náročnost studijních programů je dosti vysoká. U kazatel B1 = (N a ´rust ˙ − Odpoˇ cet) · ZN, kde N a ´rust ˙ Odpoˇ cet ZN

- meziroční nárůst počtu studentů realizovaných studijních programů, - odpočet za překročení dohodnutého limitu počtu studentů, - základní normativ.

Pomocí ukazatele B1 je přidělováno podstatně méně prostředků nežli s využitím ukazatele A. V roce 2009 je pro tuto oblast rozpočtově přiděleno 232 975 tis. Kč, tedy cca 1 % celkové částky na rozpočty vysokých škol. Hodnota pro rok 2009 je o 385 033 tis. Kč nižší než v roce předchozím, byl tudíž uskutečněn meziroční pokles o 62,30 %. Pokračuje tedy trend snižování objemu prostředků pro tuto oblast, neboť i v předchozím období došlo k poklesu, a to o 31,56 %. Ukazatel B2 – studijní programy, bonifikace za absolventy B, M, N, P I tento ukazatel má charakter příspěvku. Na rozdíl od dvou předešlých indikátorů však není orientován na vstupní parametry, nýbrž na výstupy vzdělávacího procesu. Jeho smyslem je tedy přidělit školám bonifikaci za vychované absolventy v rámci bakalářských, dlouhých magisterských, navazujících magisterských a doktorských studijních programů. Protože struktura absolventů není shodná se skladbou studentů, nelze k propočtům ukazatele B2 použít výše využívané veličina, a to ani průměrnou ekonomickou náročnost studijních programů. Přípravné propočty je tudíž potřeba provést znovu pro soubor absolventů. Nejprve se určí průměrná ekonomická náročnost výchovy jednoho absolventa bakalářských (B) a magisterských (M) studijních programů.

60


KENB,M =

n X

KENt

t=1

kde KENB,M KENt P At P AB,M n

P At P AB,M

- průměrný koeficient ekonomické náročnosti výchovy B a M absolventa, - koeficient ekonomické náročnosti t-tého B či M studijního programu, - počet absolventů t-tého studijního B či M programu, - počet absolventů B a M programů celkem, - počet realizovaných studijních B a M programů.

V návaznosti na to se provede analogický propočet pro postgraduální (P) studia. Výpočet se dělá zvlášť z toho důvodu, že bonifikace za absolventa doktorských programů jsou vyšší. KENP =

n X t=1

kde KENP KENt P At P AP n

KENt

P At P AP

- průměrný koeficient ekonomické náročnosti výchovy P absolventa - koeficient ekonomické náročnosti t-tého P studijního programu, - počet absolventů t-tého studijního P programu, - počet absolventů P programů celkem, - počet realizovaných studijních P programů.

Ukazatel B2 je pak stanoven součtem bonifikací za absolventy bakalářských a magisterských programů na straně jedné a bonifikací za absolventy doktorských programů na straně druhé. Dílčí bonifikace pro každou z uvedených kategorií se určí součinem počtu absolventů daného stupně, průměrné ekonomické náročnosti výchovy jednoho absolventa daného stupně, normativu na absolventa a koeficientu stupně studia. U kazatel B2 = P AB,M · KENB,M · N A · KSSB,M + P AP · KENP · N A · KSSP , kde P AB,M P AP KENB,M KENP NA KSSB,M

- počet absolventů B a M programů celkem, - počet absolventů P programů celkem, - průměrný koeficient ekonomické náročnosti výchovy B a M absolventa, - průměrný koeficient ekonomické náročnosti výchovy P absolventa„ - normativ absolventa, - koeficient stupně studia B a M,


KSSP

61

- koeficient stupně studia P.

Normativ absolventa činí pro rok 2009 dle rozhodnutí MŠMT částku 9 503 Kč. Tato hodnota je nižší než údaj z roku 2008, kdy byl normativ absolventa roven 10 415 Kč. Došlo tedy k poklesu o 912 Kč, což je poměrně znatelný posun negativním směrem a navzdory hlasům na větší zohledňování výstupních parametrů tato tendence vypovídá o právě opačným směrem orientovaných rozhodnutích ministerstva. Koeficienty stupňů studia jsou tyto: • pro bakalářské a magisterské programy mají hodnotu 1, • pro doktorské programy mají hodnotu 1,5. Pro rok 2009 bylo na ukazatel B2 schváleno 983 206 tis. Kč, tedy cca 4,5 % celkové částky na rozpočty vysokých škol. Hodnota pro rok 2009 je o 14 341 tis. Kč vyšší než v roce předchozím, byl tudíž uskutečněn meziroční nárůst o 1,48 %. Ukazatel C stipendia pro studenty doktorských studijních programů Příspěvek přidělený na základě hodnoty ukazatele C představuje finanční podporu pro studenty doktorských studijních programů. Jeho výše je určena součinem jednotkové částky na studium jednoho doktoranda a počtu studentů v prezenční formě doktorských studijních programů, kteří v nich nestudují déle, než je standardní doba studia. Pro výpočet příspěvku jsou rozhodné údaje SIMS k 31. 10. předchozího kalendářního roku, a k 31. 3., 30. 6. a 31. 10. příslušného kalendářního roku. ˇ · P P D, U kazatel C == J CD ˇ kde J CD PPD

- jednotková částka na doktoranda, - počet prezenčních doktorandů.

Jednotková částka na doktoranda činí v roce 2009 hodnotu 88 775 Kč, tedy stejně jako v roce předchozím. Pro rok 2009 je na ukazatel C určeno 849 628 tis. Kč, tedy necelá 4 % celkové částky na rozpočty vysokých škol. Hodnota pro rok 2009 je o 60 556 tis. Kč vyšší než v roce předchozím, byl tudíž uskutečněn meziroční nárůst o 7,67 %. V předešlém období činil nárůst 4,20 %.

Kvalita ve financování vzdělávací činnosti Úkolem tohoto kroku je posoudit míru zahrnutí úrovně kvality vzdělávacího procesu, jež realizují jednotlivé vysoké školy, v mechanismech jejich financování. Je zřejmé, že klíčové ukazatele pro přidělování příspěvku na uskutečňování akreditovaných studijních programů a programů celoživotního vzdělávání a s nimi spojenou vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost

62


jsou postaveny výrazně výkonově a jsou z větší části orientovány na vstupní parametry vzdělávacího procesu. Je zde jednoznačně preferována jednoduchost konstrukce a transparentnost výstupu. Každé ze zahrnutých hledisek je z podstaty kvantitativní a bez jakéhokoliv subjektivního prvku. Je tedy evidentní, že samotné ukazatele neobsahují žádné atributy kvality vzdělávací instituce. Druhou otázkou je však zhodnocení implicitních vazeb na kvalitu. Někteří autoři postulují, že za evidentní napojení formulového financování na hodnocení kvality lze spatřovat v regulační roli akreditační komise (např. Šebková, 2004). Počet studentů je podle takových názorů limitován množstvím akreditovaných studijních programů a lze tedy najít přímou úměru mezi kvalitou instituce a množstvím financovaných studentů, tudíž i celkovým příspěvkem ze soustavy veřejných rozpočtů. S takovým pohledem však lze dle našeho názoru souhlasit jen ve velmi omezené míře. Proces akreditace je totiž svým charakterem hodnocením binárním, jeho závěrem je vždy buď výrok ano nebo ne. Nejsou zde však nijak promítnuty rozdíly v kvalitě jednotlivých úspěšných programů, všechny akreditované programy stejné ekonomické náročnosti se do formule započítávají stejně. Akreditace tedy sice tvoří jakási filtr pro zamezení financování programů nekvalitních, ale rozhodně nelze hovořit ani o nepřímém napojení normativního financování na kvalitu vzdělávacího procesu. Zahrnutí výstupního parametru v podobě bonusu za absolventy je dle našeho názoru rozhodně krok správným směrem, neboť toto hledisko (při udržení předepsané úrovně požadavků na studenty dle akreditačních materiálů) sleduje jeden z důležitých atributů kvality, a to efektivnost. Toto kritérium motivuje školy, aby celý vzdělávací proces studenta v maximální možné míře dospěl až do úspěšného konce. Avšak ani toto hledisko neřeší problém „prahovéhoÿ chování vedoucího k maximalizaci ekonomického prospěchu, kdy pro školy je nejvýhodnější realizovat svou činnost tím nejlevnějším ještě přípustným způsobem. Ve stávajícím systému financování vzdělávací oblasti činnosti vysokých škol pak zcela schází spoluúčast studentů. Nebudeme se zde zabývat sociálními či politickými aspekty tohoto problému, uvedeme jen svůj názor na dopady na kvalitu. Určitě souhlasíme, že pozitivní efekt by školné přineslo z titulu vlastního navýšení objemu prostředků do škol, též věříme v kladný efekt na disciplínu a zodpovědnost platících studentů. Avšak onen vyzdvihovaný efekt tlaku neviditelné ruky trhu na zvyšování kvality činnosti škol je dle našeho názoru poměrně sporný, a to především z důvodů příliš dlouhé doby „produkčního cykluÿ škol, informační asymetrie na trhu a stále přetrvávající tendence určitých skupin studentů k hledání cest nejmenšího odporu. Proto rozhodně nepovažujeme cenotvorný mechanismus za ten nejlepší motor růstu kvality vzdělávacích činností, čehož nejlepším důkazem je situace v sektoru soukromých vysokých škol.

Závěr Závěrem lze shrnout, že v systému normativního financování vzdělávací činnosti vysokých škol je jednoznačně preferována kvantitativní stránka vzdělávací činnosti škol před stránkou kvalitativní. Tento stav je zdůvodňován především


63

tím, že kvalitu vzdělávání nelze spolehlivě měřit a hrozí zde tudíž nebezpečí netransparentních postupů. Přidělování prostředků výhradně podle množství studentů a ekonomické náročnosti studijních programů naopak minimalizuje prostor pro lobování či dokonce korupci. Nespornou výhodou je i jednoduchost a z pohledu škol i předvídatelnost příjmové stránky jejich rozpočtů. Avšak naznačené úvahy jsou dle našeho názoru pouze jednou stranou mince. Tím druhým pohledem je fakt, že při současném systému nejsou školy nijak finančně stimulovány k maximalizaci kvality. Výhodné je zde naopak udržování pouze prahové úrovně a aplikace jistých účelových přístupů. Důsledkem toho jsou celospolečenské újmy v podobě ztrát z titulu nižší úrovně vzdělanosti obyvatelstva a nižší konkurenceschopnosti v globálním měřítku. Je tedy otázkou, zda by určité zohlednění faktoru kvality do financování škol nepřineslo výrazný motivační prvek do rozhodování managementů vzdělávacích institucí o uplatňovaných vzdělávacích přístupech a strategiích a nevedlo tedy ve svém důsledku k akceleraci rozvoje vysokoškolského sektoru. Autoři článku jsou toho názoru, že při patřičném nastavení systému hodnocení, zajištění náležité kontroly činnosti hodnotitelů a správné volbě kritérií by mohl být takový krok velkým přínosem pro sektor jako celek, a to i za cenu dílčích nespravedlností vůči jednotlivým organizacím, jež by pramenily ze snížené objektivity klíče k alokaci veřejných prostředků. Jednalo by se samozřejmě jen o doplněk dnešního systému, přičemž podíl prostředků přiznaných za kvalitu by byl rozhodně menšinový. K samotnému propočtu by mohl být využit pro tento účel sestavený model vícekriteriálního hodnocení, jehož konkrétní podoba (kritéria a jejich váhy) by pro jednotlivé typy institucí vzešla z činnosti expertních skupin. I zde se autoři přimlouvají za jednoduchost a uživatelskou přívětivost takového modelu, aby byl jeho algoritmus pro školy čitelný a ty podle toho tudíž mohly modifikovat svou činnost. V opačném případě by byla motivační role této aktivity výrazně omezena.

Reference [1] ŠEBKOVÁ, H. Kvalita vzdělávání v mechanismech financování. Hodnocení vysokých škol. Praha, 2004. [2] Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů [3] Zákon č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech a změně některých souvisejících zákonů [4] Pravidla pro poskytování příspěvků a dotací veřejným vysokým školám

64


Quality of Higher Education in Financing System in the Czech Republic The goal of this contribution is to analyse principles of financing the public tertiary educational sector in the Czech Republic and evaluate a connection to quality results of institutions. There are also mentioned strengths and weakness of implementation a link between quality results and financing the schools whereon an analysis of situation in the Czech Republic is done. This analysis includes evaluation of income items of public higher schools’ budgets and their impact to factor of quality after which possible ways of modification are discussed. Keywords: public higher schools, financing, quality evaluation Kontaktní adresa: Ing. Petr Mulač, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, České Budějovice, e-mail: [email protected]

MULAČ, P., VOCHOZKA, M., OPEKAROVÁ, L.: Kvalita českých vysokých škol v systému financování Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1, s. 53 – 64. ISSN 1802-503X.

Změny v marketingovém mixu současného maloobchodu Věra Mulačová1 , Petr Mulač2 1 2

Vysoká škola polytechnická Jihlava


Abstrakt Tento příspěvek se zamýšlí nad vlivem současné ekonomické situace na obchodní podnikání a zdůrazňuje některé aspekty změn v marketingovém mixu prosazované výrobci a obchodníky. Nutnost modifikace marketingového mixu je zdůrazněna současnou finanční krizí a vede na jedné straně k nutnosti užší spolupráce obchodu a výroby při snižování nákladů a ovlivňování spotřebitelů, na straně druhé k tvrdšímu vyjednávání s cílem získat pro svou stranu podnikání výhodu. Klíčová slova: obchodní podnikání, marketingový mix, cenová politika

Úvod Podnikání v obchodě, a to zejména maloobchodní činnost, kdy obchodník přichází přímo do kontaktu se svými zákazníky, hraje specifickou roli v celé společnosti, neboť je nejen indikátorem trendů a změn v celé společnosti, ale také určitým sociální barometrem přenášejícím na kupující dopady makroekonomické, sociální a zejména vlivy vznikající u výrobců. Od obchodního sektoru se očekává poskytování služeb nad rámec obvyklého podnikání v oblasti boje proti padělkům, v identifikaci nebezpečných výrobků stejně jako v sociálních záležitostech a obsluze určitého území. Odpovědnost obchodu je tudíž vyšší než jeho možné cílené ovlivňování některých uvedených faktorů, protože nemůže ve svém důsledku nést odpovědnost za vlivy finanční krize jako je zvyšující se nezaměstnanost a snižující se koupěschopnost obyvatel, tlak na nákladovou složku cen u výrobců i spotřebitelů, legislativní důsledky evropských rozhodnutí a odsouvání či naopak zvyšování mezinárodně obchodních bariér dovozu a vývozu zboží. Současná zhoršující se ekonomická situace vede k růstu populismu a nabízí zvýšenou příležitost k poukazování na nedostatky v obchodním podnikání a odvádění pozornosti od prvotních problémů. Postavení obchodu je proto nutné vnímat v rámci komplexnosti celého dodavatelského řetězce a procesu tvorby 65

66


hodnot ve společnosti. Proto také změny v marketingovém mixu jsou důsledkem změn uvnitř celého dodavatelského řetězce, který začíná výrobou a končí o obchodníka.

Vztah obchodu a výroby Zatímco výroba obecně vytváří nový produkt, cílem obchodu jako podnikatelského subjektu je zprostředkování a realizace nákupu a prodeje zboží, které výrobce vytvořil. Ekonomickým projevem a cílem jeho podnikání je obchodní marže, kterou tvoří rozdíl mezi cenou, za jakou nakoupil a za jakou zboží prodává. Je zcela evidentní, že tato marže musí odpovídat přidané hodnotě obchodníka, a navíc musí vytvořit také zisk odpovídající míře rizika kapitálu vloženého do obchodní činnosti. Pohled na samotné obchodní podnikání lze vyjádřit slovy Ing. Zdeňka Juračky, prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR:„obchodník nebyl mnohdy brán za ozdobu horních příček společenského žebříčku (snad vyjma těch nejbohatších), byl spíše považován za „šizuňkaÿ, „keťaseÿ, „šíbraÿ atp., který ke svým výdělkům přišel bez velké námahy. Obchodník byl vždy brán trochu jako člověk, který svým umem a většinou i kouzlem osobnosti získal peníze tím, že ovlivnil kupujícího tak, že jeho efekt z prodeje byl možná adekvátnější, než si kupující myslíÿ Dobrý podnikatel v maloobchodě musí být ochoten nést riziko finanční a zbožové, musí znát trh domácí i mezinárodní, orientovat se v něm a předvídat jeho vývoj a perspektivy. Jeho marketingová filosofie je založena na předvídání a uspokojování potřeb zákazníků a uvědomění si, že téměř nasycený trh čeká vždy něco nového, co zákazníka osloví. Vztah mezi výrobcem - dodavatelem a obchodníkem je dlouhodobý, tvoří se roky a je založen na vzájemné efektivní komunikaci, kdy obě strany musí být schopny vzájemných ústupků při vyjednávání o cenových, platebních i dalších podmínkách obchodu. Výsledkem jednání je poměrně vysoká míra spokojenosti obou stran vedoucí k opakovaným kontraktům. Prodejce, tj. výrobce má představu, za jakou cenu chce prodat a má samozřejmě prostředky k ovlivnění výrobce - nejen nákladové faktory, ale také kvalitu, inovativnost, specifičnost či atraktivitu vlastního produktu, kterými může přesvědčit obchodníka k přijetí svých podmínek. Každý obchodník přichází naopak k jednání s vlastní představou, za kolik a zda vůbec je zboží schopen prodat. Protože rozhodujícím činitelem je zákazník, který o nákupu rozhoduje, předpokládá se u obchodníka znalost svých spotřebitelských segmentů a jejich preferencí. V současné době panuje na trhu ostrý až likvidační konkurenční boj, který vede k tomu, že někteří výrobci i obchodníci jednají na hraně korektnosti a vztahy mezi nimi se z těchto důvodů komplikují. Příkladem problematických vztahů mezi dodavateli a maloobchodem může být prodej potravinářského zboží. Podle údajů Podnikatelského svazu pekařů a cukrářů ČR je tlak obchodu, zejména velkých potravinářských řetězců na výrobce likvidační. Obchodníci přesouvají část podnikatelských rizik na výrobce např. formou zalistovacích poplatků, vynucováním si bonusů či slev na prodej výrobků v akcích včetně zpětného odběru neprodaného zboží.

Mulačová, V., Mulač. P.: Změny v marketingovém mixu maloobchodu

67

Současné trendy v marketingovém mixu obchodu V obchodním podnikání jsou patrné odlišnosti ve využívání jednotlivých složek marketingového mixu, které vyplývají ze speciálního postavení obchodu. Marketingové úvahy a tudíž zaměření marketingového mixu je koncentrováno na zákazníka. Tím je každý, kdo jakýmkoliv způsobem naváže kontakt s obchodníkem, tedy se například informuje o vlastnostech zboží aniž si ho koupí. Spotřebitel je naopak ten, kdo zboží užívá a nemusí být totožný s osobou kupujícího. V běžné praxi se však uvedené pojmy zaměňují a je zřejmé, že výstupy z marketingových aktivit (politik) jsou zaměřeny na všechny uvedené skupiny. Klasický marketingový mix čtyř hlavních nástrojů označovaných za 4P lze v obchodě změnit na odpovědi na čtyři základní otázky týkající se zákazníka: • Co nakupuje; • Za kolik nakupuje či je ochoten nakoupit; • Kde (a zda je ochoten nakoupit i jinde); • S jakou podporou zboží nakupuje. Pro obchod je nejdůležitějším nástrojem KDE, tj. lokalizace maloobchodní jednotky společně s celkovou cenovou úrovní nabídky zboží ve vztahu k šíři a hloubce sortimentu. Komunikační mix pak tvoří specifické nástroje jako nákupní atmosféra, merchandising, výkladní skříně různé formy podpory prodeje. Protože používání všech marketingových nástrojů se přizpůsobuje měnícím se podmínkám trhu, dochází v současné době pod vlivem ekonomických problémů celosvětového rozsahu k posunům v marketingovém mixu českého maloobchodu. K výraznému posunu dochází také při diferenciaci obchodníků. Změny marketingového mixu nastávají u všech nástrojů. Již výše byla označena jako nejdůležitější prvek marketingového mixu maloobchodní jednotka, tj. místo prodeje zboží. Zatímco rostoucí tendence organizační koncentrace obchodních firem a expanze zahraničních obchodních řetězců do ČR je projevem minulého desetiletí, dochází v posledních letech k přesunu nákupů do hypermarketů zejména v důsledku jejich lokalizace do menších územních celků. Od roku 2003 tvoří nejvyšší podíl nákupů právě tento typ prodejen s podílem mezi 32 - 39 % celkových tržeb. Stagnace růstu tržeb vedla management hypermarketů ke konkurenčnímu boji s diskontními prodejnami typu Lidl, Penny Market či Plus Diskont, jejichž tržby se za posledních pět let zvýšily z 18 % na více než 25 % z celkového objemu tržeb. Jednoznačný trend přesunu hypermarketů do sídel s počty nad deset tisíc obyvatel vychází z analýzy spádové oblasti, nabízí vyšší kvalitu a lepší komfort nákupu oproti diskontním prodejnám a především konkurenční ceny. Tento trend dokládá nárůst počtu provozovatelů jednotek Tesco, Billa, Kaufland nebo Hypernova. Dochází tím k celkovému růstu počtu hypermarketů, jak dokládá následující tabulka.

68


Tabulka č. 1 Počet hypermarketů v České republice v letech 1997-2009 Zdroj: Incoma Research

Trend náhrady klasických samoobsluh a jejich zavírání, zejména v centrech měst, se zastavil. V roce 1995 tvořily tyto samoobslužné prodejny 49,3 % objemu trhu. Přesun za nákupy na okraje měst poskytující výborné podmínky pro parkování a celotýdenní nákup je vystřídán otevíráním prodejen v centrech měst. Zde bojují o zákazníky hlavně supermarkety řetězce Billa a Albert, obchody Tesco Expres nebo česko-polský řetězec Žabka. Lepší se také postavení českého družstevního obchodu sjednoceného pod jednotnou obchodní značku COOP. Další změnou je přesun části nákupů zpět do specializovaných prodejen, zejména v oblasti drogerie a kosmetiky a růst prodeje uskutečňovaného v nákupních centrech. Další velice aktuální otázkou související se zhoršující se ekonomickou situací výrobců i spotřebitelů je cenová citlivost českého spotřebitele a s ní související cenová politika obchodu. Podle výzkumů společnosti Incoma Research, je cena rozhodujícím faktorem při výběru nákupního místa. Teprve po ní následuje čerstvost, kvalita zboží a šíře sortimentu. Pro chování většiny současných spotřebitelů je typické: • Při výběru alternativních produktů je pro rozhodování nejvýznamnější cena; • Kupující upřednostňuje cenu před kvalitou; • Roste počet nákupů na splátky; • Snižuje se důležitost značky; • Dochází ke stagnaci nákupu zboží „zdravého životního styluÿ. Cena prodávaného zboží se stává základním kritériem pro komunikaci se spotřebitelem. Obchod vytváří cenový tlak na své dodavatele, zejména u zboží každodenní spotřeby. U potravin se např. výrobci potýkají s rostoucími cenami vstupů. Podle údajů Českého statistického úřadu rostou spotřebitelské ceny rychleji než ceny placené obchodníky dodavatelům a výrobcům, přesto je však zvyšování maloobchodu nejen negativně vnímáno veřejností, ale především může časem vést ve snaze bojovat o zákazníky „nejnižší cenou na trhuÿ v prodeji pod výrobními náklady, které zakazuje zákon o ochraně hospodářské soutěže. V oblasti cenové výhodnosti hraje specifickou roli internetový obchod. Ostrá cenová konkurence mezi jednotlivými účastníky trhu snižuje ceny pro koncového spotřebitele, ale vede současně ke skutečné diferenciaci produktů, posilování značek včetně maloobchodních, inovaci výrobků a také budování dobrých vztahů se zákazníky.

Mulačová, V., Mulač. P.: Změny v marketingovém mixu maloobchodu

69

Komunikační mix obchodníka zdůrazňuje ostatní prvky marketingového mixu, v současné době zejména zvolenou cenovou strategii. Je úzce propojen s lokalitou prodeje a maloobchodní jednotkou. Vedle tištěných letáků je komunikace zaměřena na podpory prodejen, slevové akční kampaně a věrnostní programy. Stále se zvyšuje podíl společných aktivit výrobce a obchodníka nejen při reklamě a propagačních akcích, ale i zakomponováním stojanů, merchandaisingem a diferenciací umístěním zboží do značkových oddělení v rámci prodejny.

Diskuse a závěr Současné trendy marketingu v obchodě se vyvíjejí v souladu se změnami marketingové prostředí a reagují na změny v chování zákazníků. V obchodě se dlouhodobě projevují globalizační tendence, roste míra koncentrace obchodních činností a projevuje se silný nákladový tlak ze strany dodavatelů i ze strany obchodníků. Současný obchodní trh je z hlediska konkurence trhem nasyceným se silnou tržní dominancí. Výše charakterizované změny v jednotlivých prvcích marketingového mixu jsou důsledkem změny chování jednotlivých tržních segmentů. Při rostoucím významu cenové složky marketingového mixu lze očekávat celkové snížení objemu spotřeby, přesun od kvality zboží obsažené ve vyšší ceně ke kvantitě levnějšího zboží s ohledem na množství peněžních prostředků, které bude schopen nebo ochoten spotřebitel na nákup jednotlivých druhů zboží vynaložit. Důsledkem bude výrazná diferenciace zákazníků. S rostoucí konkurencí na trhu bude stále více nabývat značného významu hledání konkurenční výhody, lze však bohužel pro nejbližší období očekávat dominaci cenového atributu, který se bude promítat do všech ostatních složek marketingového mixu. Lze proto předpokládat přesun spotřebitelů za cenově výhodnějšími nákupy, kterým se musí sortimentní a distribuční politika obchodu přizpůsobit a přenést spotřebitelské požadavky na své dodavatele i výrobce. Uvedené tendence, zejména pokud jde o cenovou a nákladovou oblast, mohou být likvidační zejména pro malé a střední obchodníky, kteří s nižším kapitálovým zázemím nebudou dlouhodobě schopni čelit konkurenčním a cenovým tlakům.

Reference [1] BOUČKOVÁ, J. a kol. Marketing. 1. vyd. Praha : C.H.Beck, 2003. 432 s. ISBN 80-7179-577-1. [2] Obchod, pohostinství, ubytování - časové řady — ČSÚ [online]. [cit. 2009-04-09]. Dostupný z WWW: . [3] Incoma Research, GfK Praha - Projekt „Hypermarket 2002/Shopping Center 2002ÿ [online]. [cit. 2009-04-09]. Dostupný z WWW: . [4] PREMIUM - premium.prosperita.info [online]. [cit. 2009-04-09]. Dostupný z WWW: .

70


Changes of Marketing Mix in Current Detail The goal of this contribution is to discuss changes of current situation in retail business in the Czech Republic and analyse influence of financial crisis. Since store location and price have always played an important role in consumer decision making, the contribution will focus on the modifying the retail marketing mix from the point of view of overall impact on the retail business. Keywords: retail business, marketing mix, pricing Kontaktní adresa: Ing. Věra Mulačová, Ph.D., Vysoká škola polytechnická Jihlava, Tolstého 16, 586 01 Jihlava, e-mail: [email protected] Ing. Petr Mulač, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]

MULAČOVÁ, V., MULAČ, P.: Změny v marketingovém mixu současného maloobchodu Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1, s. 65 – 70. ISSN 1802-503X.

Vzdělání – statek soukromý nebo veřejný Ludmila Opekarová, Petr Mulač, Jiří Tuček Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt Model terciárního vzdělávání hledá konsensus z hlediska optimálního fungování tohoto sektoru, zejména nastavením objektivních kritérií hodnocení, efektivnějším rozložení veřejných zdrojů nebo dosažením vyšší kvality respektující tržní prostředí. Komplexnějšího pohledu lze dosáhnout analýzou prostředí veřejného a soukromého sektoru. Klíčová slova: terciární vzdělání, veřejný a soukromý sektor, statek vzdělání, objektivní hodnocení

Úvod Zařazením systému vzdělávání do kategorie veřejného či soukromého sektoru lze dosáhnout návodu na systémový přístup obou statků, včetně praktického naplnění a determinovat zásadní kritéria, která stimulují konečné cíle. Odpovědí na otázky – Jaké je kritérium hodnocení mimo tržní sektor, kde zájem jedince je převýšen veřejným zájmem? – Znamená skutečně veřejný zájem sociální status? – Jakými nástroji ovlivnit převis nabídky vysokoškolského vzdělání nad její poptávkou? – Jakým způsobem monitorovat výstupy této činnosti? – Pozná stát v jaké kvalitě či kvantitě poskytovat veřejný statek? lze za pomoci teoretického výkladu dojít k některým konkrétním závěrům, které by mohly nastavit určitý systémový a organizační princip terciárního vzdělávání v prostředí tržní ekonomiky.

Teoretický výklad V roce 1954 definoval pojem veřejný statek, Samuelson, v dnes již klasickém článku „Pure Theory of Public Expenditureÿ, uveřejněném v Review of Economics and Statistics. Jde o statky, „ze kterých mají všichni společný užitek 71

72


v tom smyslu, že spotřeba tohoto statku kterýmkoliv jednotlivcem nezpůsobuje omezení spotřeby ostatních.ÿ (citováno podle Cullis a Jones (1995). Samuelson zdůrazňuje, že právě tato vlastnost odlišuje veřejné statky od statků soukromých. Ve své učebnici ekonomie pak o mnoho let později definuje veřejný statek poněkud podrobněji (1989): „Jde o komoditu, jejíž užitky mohou být poskytovány všem lidem . . . . aniž by to přinášelo vyšší náklady, než jsou spojeny s jejím poskytováním jedné osobě. Užitky těchto statků jsou nedělitelné a lidé nemohou být vyloučeni z toho, aby jich využívali. . .ÿ Tuto definici přebírá i uznávaný Macmillanův slovník moderní ekonomie. Definiční vlastnost je zde charakterizována následovně: „. . . pokud je (komodita nebo služba) nabízena jedné osobě, stává se dostupnou všem ostatním jednotlivcům bez vynaložení dodatečných nákladů. O veřejném statku proto říkáme, že má nerivalitní spotřebu; spotřeba jednou osobou nesnižuje dostupnost statku nebo služby komukoliv jinému.ÿ (Pearce 1995) Téměř stejně definuje pojem veřejného statku i Hyman (1990). Relativně více se ovšem zabývá vztahem mezi nerivalitou a nevyloučitelností. Veřejné statky jako širší kategorii definuje nerivalitou spotřeby. Nerivalita je definována obdobně jako u předchozích autorů: „dané množství veřejného statku může užívat více než jeden spotřebitel, aniž by se tím snížila množství užívaná ostatními spotřebiteliÿ (Hyman 1990). Uplatnění ceny jako nástroje vyloučení ze spotřeby nemá žádný smysl. Nevyloučitelnost je Hymanem chápána tak, že nelze vybírat cenu za jednotku veřejného statku. Konstatuje, že se vyskytuje ve „většině případůÿ. Poukazuje však na to, že všechny statky, u nichž dochází k nerivalitě spotřeby, nemusí nutně vykazovat i nevyloučitelnost ze spotřeby. Příkladem může být televizní vysílání, kde s rozvojem technologií (kabelový přenos, kódování) vznikla možnost vyloučit ze spotřeby ty, kteří nejsou ochotni zaplatit cenu. Pro statky je typické, že míra, s jakou se u nich projevují výše zmíněné vlastnosti, je různá případ od případu. Čisté veřejné statky jsou pak statky, které jsou jednak nerivalitní ve spotřebě pro celou populaci spotřebitelů, jednak jejich užitky splňují charakteristiku nevyloučitelnosti.1 Prakticky shodně pojednávají o veřejných statcích Cullis a Jones (1992). Vycházejí prakticky ze Samuelsonovy definice a standardně definují jak nerivalitu, tak i nevyloučitelnost. Velmi zajímavě se vyjadřují k jistému akademismu pojmu čistý veřejný statek. Poukazují na to, že v reálném světě takových statků moc není. Otázkou je, jak tyto pozorovatelné statky utřídit. Jedním z mnoha možných přístupů je vzít v úvahu právě vlastnosti veřejných statků. Dělení má 1 Hyman ve své učebnici (1990) uvádí velice názorný příklad pro pochopení rozdílu mezi čistým veřejným a čistým soukromým statkem. Předpokládá společenství lidí, kteří jsou uzavřeni v jedné místnosti, jejich rozhodnutí ovlivňují pouze je samotné a nikoho dalšího. Každý den dostávají obyvatelé místnosti fixní množství chleba a určité množství paliva k vytápění místnosti. Chléb lze mezi jednotlivé osoby rozdělit a je možné přitom použít tržního mechanismu s cenou, která bude denně stanovována na základě interakce mezi poptávkou a nabídkou. Jednotlivci mohou přizpůsobovat svou spotřebu svým preferencím a ekonomickým možnostem. Na druhé straně, mezi obyvatele místnosti nelze rozdělit to, nakolik je místnost vytopena. Všichni v místnosti zažívají v daném okamžiku stejnou teplotu. Pokud by se ubytoval další obyvatel, teplota by zůstala stejná (předpokládá se, že místnost je dostatečně velká, aby teplo z dalšího těla „nepomáhaloÿ. . .) při stejném

Opekarová, L. et al.: Vzdělání - statek soukromý

73

pak podobu, která je uvedena v tabulce (Cullis, Jones 1992) (spotřeba): rivalitní nerivalitní

vyloučitelná A C

nevyloučitelná B D

Tabulka 1: Dělení statků Čisté veřejné statky jsou symbolizovány kategorií D. Kategorie A představuje čisté soukromé statky. Statky spadající do kategorie B vykazují rivalitu spotřeby, avšak je u nich obtížné nebo nemožné vyloučení. Dobrým příkladem zde mohou být volně přístupné zdroje. Opačné případy znázorňuje kategorie C. Tyto statky mají nerivalitní spotřebu, ale vyloučení ze spotřeby je možné. V těchto případech může být uplatněn tržní mechanismus, avšak ten může vést k neefektivnosti. To ovšem neznamená, že ve všech těchto případech musí být selhání trhu napravována výlučně státními zásahy. Efektivní poskytování statků může být řešeno i soukromou iniciativou. Nejlepším příkladem zde může být Buchananem (1965) vytvořená teorie klubů, která stanovuje podmínky pro optimální produkci statků řazených do kategorie C v případech, kdy k ní dochází uvnitř skupiny spotřebitelů. Prakticky stejnou tabulku i celkový přístup uvádějí ve své učebnici rovněž manželé Musgraveovi (1994). Je zajímavé, že v podstatě uvádějí dvě alternativní definice: „Pokud použijeme termín veřejný statek na všechny možnosti selhání trhu, v našem schématu budou pod tento termín spadat případy B, C a D. Obvykle se však pojem veřejný statek používá pouze pro případ C a D, tj. pro situace, kdy je spotřeba nerivalitní. Tyto situace se podobají případu B v tom, že se statek poskytuje bez vyloučení, tedy trh selhává a na řadu přichází rozpočtové financování. Zároveň se však oba případy liší od případu B v tom, že existence nerivalitní spotřeby mění podmínky efektivního použití zdrojů, takže se liší od podmínek, které platí pro spotřebu rivalitní.ÿ (Musgrave, 1994). Jak je patrné, v anglosaské literatuře panuje v podstatě velmi podobné chápání pojmu veřejný statek jako protikladu ke statku soukromému. Naproti tomu francouzská literatura používá spíše pojmy: statek „soukromé spotřebyÿ nebo „kolektivní spotřebyÿ. Pojem veřejný je spíše uplatňován k označení způsobů jejich financování a poskytování (Hamerníková, 1997). U nás bývají pojmy veřejný a kolektivní používány jako synonyma. Jen tak je možné, aby se v některých českých učebnicích vedle sebe objevuje definice veřejného statku nerivalitou a nevyloučitelností a po ní následuje teze typu: „Hlavním problémem alokační funkce je, kdo má rozhodnout o tom, co je (či není) veřejným statkem. . . .ÿ (Hamerníková, 1997). „Stát si tak může ponechat v rukou nesmírně důležitá rozhodnutí o tom, co je veřejným statkemÿ (Klaus, 1994).

Veřejný statek versus soukromý statek V rámci identifikace problematiky efektivnosti ve veřejném sektoru je nezbytné zabývat se následujícími okruhy otázek:

74


- jaká je společensky optimální kombinace veřejných a soukromých statků, - jaká je efektivní alokace vstupů mezi veřejný a soukromý sektor ekonomiky, - kolik veřejných statků by mělo být produkováno, - jaké jsou nezbytné a jaké dostatečné podmínky pro zavedení celkové rovnováhy v ekonomice. Pro veřejný sektor je charakteristické, že zisk nebývá obvykle podmínkou úspěšnosti. Potřeby veřejných statků (jaké veřejné statky, kolik, pro koho a kde je poskytovat) jsou obtížně definovatelné, zrovna tak, jako je obtížně měřitelná a vyjádřitelná i efektivnost vložených peněžních prostředků. Kritériem hodnocení v neziskovém sektoru je míra naplnění účelu, za kterým byly jednotlivé subjekty zde působící zřízeny. Obtížná měřitelnost výsledků vede v praxi k určitému zkreslení reality. Klíčovým kritériem hodnocení v ziskovém sektoru je podíl na dosaženém zisku. Zisk jako cílová funkce ziskového resp. tržního subjektu je natolik motivačním momentem, že ho vede i ke snaze dosáhnout zisk za jakýkoliv podmínek. Určitým způsobem mu v tom brání konkurence. Velmi významným je při tom individuální zájem. Zatímco v sektoru ziskovém jsou pevně nastavena kritéria hodnocení, v sektoru neziskovém situace není zcela zřejmá. Je velmi náročné stanovit, co vystupuje jako kriterium hodnocení mimo tržní sektor, kde je patrné že individuální zájem je převýšen veřejným zájmem. Základní předností trhu je jeho výrazná orientace na výkonnost a efektivnost. Nedostatkem trhu je však jeho selhávání, které ohrožuje samo o sobě efektivnost každé ekonomiky. Systém vzdělávání, konkrétně v terciární sféře, determinuje základní dilema o jeho postavení v rámci národního hospodářství. Samotné definování čistých veřejných statků není na základní úrovni abstrakce příliš složité. Problém však obvykle nastává ve chvíli, kdy se bez dalšího upřesnění zamění pojem veřejný statek za statek veřejně poskytovaný. Dochází k tomu dosti často a nejenom v obecné mluvě a chápání. I v ekonomické literatuře se pak setkáme s paušálním tvrzením, že např. zdravotní služby, vzdělání, bydlení jsou veřejné statky, neboť jsou v dané ekonomice produkovány veřejným sektorem, resp. financovány z veřejných financí a spotřebitelům poskytovány jinak, než za tržní cenu, většinou tedy bezplatně. Odtud však může být jen malý krok ke zcela pomýleným úvahám a závěrům, které vycházejí z falešných analogií s čistými veřejnými statky a které automaticky předpokládají vyšší efektivnost veřejného poskytování podobných statků. Důsledky se zaměňují za příčiny, subjektivní za objektivní, sporné se prezentuje jako nesporné a ideologie se tváří jako ekonomie. Veřejné statky jsou tedy, přes všechny námitky, základní podmínkou fungování privátního sektoru a kvality života. Do této oblasti patří i dostupnost vzdělání. Náš vzdělávací systém do roku 1989 trpěl řadou nedostatků jako je ideologická zátěž některých oborů, omezená možnost přecházet mezi školami a obory, nedostatečná vybavenost školství.


75

Systém vzdělávání O potřebě kvalitních lidských zdrojů snad není pochyb. Jejich kvalita závisí na jejich rozvoji. Jacob Mincer a Gary S. Becker, nositelé Nobelovy ceny z roku 1992, tvrdí, že „hnací silou ekonomického vývoje je lidský kapitálÿ. České vysoké školství má více než šestisetletou tradici. Roku 1348 byla v Praze založena císařem Karlem IV. dnešní Karlova univerzita, nejstarší akademická instituce ve střední Evropě. Nejmladší vývojová etapa českého vysokého školství byla nastoupena v souvislosti s jednáním o vstupu České republiky do Evropské unie a lze ji označit jako „etapu evropeizaceÿ nebo globalizace. Její součástí je nutnost ustavit sektor vysokého (terciárního) vzdělávání, v jehož struktuře by dosavadní vysoké školy byly sice hlavní, nikoli však jedinou součástí (velký potenciál vysokého vzdělávání spočívá i v nově vzniklých soukromých VŠ či ve vyšších odborných školách a konzervatořích). Na rozdíl od většiny zemí chybí v Česku dalšímu vzdělávání systematičnost. Nejasné jsou nejen kompetence centrálních úřadů, ale i institucionální rámce mezi vzdělavateli a sociálními partnery, mezi centrálními orgány a sociálními partnery, mezi centrem a kraji . Jak situaci napravit? Cílevědomě budovat systém vzdělávání s jasně vymezenými systémovými prvky. Mezi ně patří například kvalita. Kvalita je u nás zatím ponechána na vztahu nabízejícího a poptávajícího. Přitom víme, že systém kvality je závislý na kvalitě instituce, vzdělávacího programu a kvalitě lektorů atd. Obsahová proměna vysokých škol vykazuje trend k začleňování studijních oborů podle potřeb pracovního trhu. V posledních letech se obsah a formy studia rozrůzňují, což příznivě ovlivňuje přístup k vysokoškolskému vzdělávání. Hlas praxe jednoznačně směřuje k jednostrannému odpoutání se od neziskového sektoru a vytvoření mixu s nabídkou reflexe na potřeby praxe. Argumenty zastánců poskytování státních služeb se opírají o tzv. tržní selhání. Tvrdí se, že v některých případech trh nedokáže poskytovat určité produkty a služby. Je to zdůvodňováno jak vysokými náklady, neexistencí motivací, efektem černých pasažérů (free riders), či existencí pozitivních externalit. V praxi je černý pasažér propojen s dilematem o efektivnosti. Fenomén černého pasažéra je příčinou toho, proč veřejné statky musí poskytovat vláda, a nikoliv soukromý sektor. Privátní sektor neposkytuje veřejné statky jedincům proto, že jich mohou užívat, aniž by za ně zaplatili. Veřejné statky není možné financovat ani na bázi dobrovolných příspěvků, protože racionálně se chovající jedinec by očekával, že je budou financovat ti druzí. Zároveň s růstem množiny spotřebitelů, kteří mají z daného veřejného statku užitek, roste význam černého pasažéra, protože jednotlivci jsou ve velké skupině (touto spotřebitelskou skupinou může být i celá společnost, např. národní obrana) jako černí pasažéři neidentifikovatelní, proto je racionální, aby tyto statky financovala vláda.

76


Závěr Všeobecným cílem vysokoškolského vzdělávání je poskytnout studentům odpovídající profesní kvalifikaci, připravovat je na výzkumnou práci, podílet se na celoživotním vzdělávání, přispívat k rozvoji občanské společnosti a rozvíjet mezinárodní, zvláště evropskou spolupráci jako podstatnou dimenzi všech činností. Kdyby existoval statek, který by byl skutečně technologicky ,kolektivní’ v Samuelsonově smyslu, vůbec by se o statek nejednalo, ale šlo by o přirozenou podmínku lidského života jako třeba vzduch, jenž je k dispozici v nadbytečném množství pro všechny, a proto je také nikým nevlastněný. Veřejné statky jsou většinou charakterizovány dvěma vlastnostmi, a to nekonkurencí ve spotřebě a nemožností prodávajícího vyloučit ho z užívání neplatiče. Tyto dva předpoklady poté vedou k závěru, že všechny statky, které snad splňují zmíněná kritéria, musí poskytovat stát. Pokud ale stát nedokáže definovat explicitní cíle, není možné uvažovat o efektivnosti v jednotlivých sektorech. Konfliktnost daného tématu podpořená teoretickým výkladem o nezbytnosti veřejného či soukromého sektoru v oblasti vzdělání, konkrétně terciární sféry, je bezesporu kontroverzní. Existují následující vážné obavy vyplývající jak ze strany státu, tak i trhu. • Systém školství nelze na bázi nákladů vyjádřit, aniž by došlo k meziosobnímu srovnávání užitku. • Není možné vyloučit jedince z užívání. • Stát nemůže zjistit, jaké množství by měl doinvestovat do daného sektoru, aby dosáhl správného výsledku. • Nelze rozlišit, které činnosti by měly být subvencovány, či rovnou poskytovány vládou a které nikoliv. • V systému vzdělávání lze obtížně eliminovat efekt černého pasažéra skrze stát. • Stát velmi těžko odhaduje kvalitativní i kvantitativní rozměr poskytování veřejného statku. • Tržní mechanismus nezajišťuje dostatečné množství statků. • Tržní mechanismus vede bez dokonalé znalosti trhu k neefektivnímu využívání zdrojů. • Statek vzdělání nelze považovat za zboží.


77

• Tržní mechanismus je spjat s konkurencí, která může mít tendenci k polarizaci bohatství a chudoby. • Pokud by ziskovost byla jediným kriteriem efektivnosti, může nastat odklon od konečných cílů ve vzdělávání.

Reference [1] BÉNARD, J. Veřejná ekonomika I. EU ČSAV, Praha 2000. [2] BOAZ, D. Liberalismus v teorii a politice. Praha, Liberální institut, 2002. [3] BUCHANAN, J.M. „An Economic Theory of Clubsÿ, Economica, 32, 1965, s.1-14. [4] BUCHANAN, J.M. (1987) Public Finance in Democratic Process, Fiscal Institutions abd Individual Choice, The University of North Carolina Press, Chapel Hill. [5] CULLIS, J., JONES, P. Public Finance and Public Choice: analytical perspectives, McGraw-Hill Book Company, London, 1992. [6] HAMERNÍKOVÁ, B. a kol. Veřejné finance. Grada Publishing, Praha 2000. [7] HYMAN, D.N. Public Finance: a contemporary application of theory to policy, The Dryden Press, Chicago, 3rd ed, 1990. [8] JACKSON P.M., BROWN, C.V. Ekonomie veřejného sektoru. Eurolex, Praha, l.vydání, 2003. [9] KLAUS, V.: „Dva typy veřejných statků a svoboda soukromé volbyÿ, Lidové noviny, 22.8.1994 [10] MUSGRAVE, R.A., MUSGRAVEOVÁ, P.B. Veřejné finance v teorii a praxi, Management Press, Praha 2004. [11] OCHRANA, F. Veřejný sektor a efektivní rozhodování. Management Press, Praha, 2001. [12] PEKOVÁ, J. Veřejné finance. ASPI, Praha 2001. [13] PEARCE, D.W. a kol. Macmillanův slovník moderní ekonomie, Victoria Publishing, Praha 1995. [14] SANDLER, T. „Impurity of Defence: An Application to the Economics of Alliancesÿ, Kyklos, 1997. 30,3, s. 443-460. [15] STIGLITZ, J.E. Ekonomie veřejného sektoru. Grada Publishing. Praha, 1997 [16] STRECKOVÁ, Y. a kol. Veřejná ekonomie, Masarykova univerzita, Brno, 1997. [17] VOMÁČKOVÁ, H. Eidetické a praktické aspekty hodnocení VŠ. In: Rozvojové a stabilizační programy v regionu metody výběru a hodnocení. Ústí n. Labem. 2008, s.112-117.

78


Education - public goods or private goods The type of tertiary education have found consensus with the view of the optimal function this segment, especially adjusting objective criteria evaluation, more effective distribution of public sources or induction of higher quality which is respecting market world. From the total view , we may get with analysis public world or private segment. Keywords: tertiary education, public goods, private goods, object criteria evaluation Kontaktní adresa: Ing. Ludmila Opekarová, Ph.D., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, České Budějovice, e-mail:[email protected] Ing. Petr Mulač, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, České Budějovice, e-mail: [email protected] Ing. Jiří Tuček, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, České Budějovice, e-mail: [email protected]

OPEKAROVÁ, L., MULAČ, P, TUČEK, J.: Vzdělání – statek veřejný nebo soukromý Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1, s. 71 – 78. ISSN 1802-503X.

Využití dotací z fondu EAFRD Program rozvoje venkova jako zdroje financování a podpory rozvoje regionu Tuček Jiří, Marek Vochozka, Kabourková Kristina Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt Tento příspěvek ilustruje možnost doplňkového financování podnikatelských investičních záměrů podniků. V dnešní době, mohou dotace z Programu rozvoje venkova přispět k rozvoji podnikatelských subjektu a v neposlední řadě i rozvoji celých regionů. Jako příklad správného pochopení významu těchto dotací chci ukázat na jedné rodinné farmě na okrese České Budějovice, jejíž majitel využil dotace z Programu rozvoje venkova na rozvoj své rodinné farmy. Tento záměr byl úspěšný a pomohl k vytvoření nových pracovních míst a rozvoji konkurenčního prostředí. Klíčová slova: Program rozvoje venkova, region, zemědělství.

Cíl projektu: Specifickým cílem projektu je naplnění cílů vztahujících se k podopatření 2.1.5. Diverzifikace zemědělských aktivit a aktivit blízkých zemědělství. V rámci tohoto podopatření je projekt zaměřen na část 1. Podpora agroturistiky, které projekt splňuje, neboť řeší následující očekávané účinky: • vedlejší výdělek v rámci agroturistiky jako další alternativy ke zlepšení příjmů zemědělských podniků a rodin na venkově, • spoluvytváření odvětví cestovního ruchu, v oblasti trávení volného času na venkově v rodinném prostředí zemědělské farmy, • možnost poznání života na venkově a významu jeho hodnot pro společnost, • rozšíření nabídky pro skupiny zákazníků, kteří chtějí trávit svůj volný čas na venkově a doplnění celkového sortimentu služeb v oblasti turistiky v regionu, • služba poskytovaná penzionem zemědělské farmy, vyvolá následnou poptávku po dalších službách v regionu a příznivě ovlivní ekonomiku celého regionu, 79

80

Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1 • nabídne aktivní odpočinek ve spojení s pobytem v přírodě, • penzion vznikne na místě současné staré nevyhovující zástavby a nenaruší malebnou krajinu pod Kletí.

Cílem tohoto projektu je vytvoření dalších zdrojů příjmů rodinné zemědělské farmy prostřednictvím vybudování ubytovací kapacity pro agroturistiku. Realizací projektu se vytvoří nová pracovní příležitosti pro manželku majitele a umožní její spoluúčast na ekonomické činnosti celé farmy. Projekt dále obohatí nabídku služeb v regionu a pobyt návštěvníků v penzionu vyvolá další poptávku po souvisejících službách a dlouhodobě přispěje k rozvoji regionu i v těchto širších souvislostech

Popis podnikatelského subjektu Podnik zahájil svou činnost v červenci roku 1991. Přičemž se jedná o podnik jednotlivce, jehož smyslem je provoz a péče o rodinnou farmu se zaměřením na chov skotu. Farmu získala rodina v restituci a navazuje na dlouholetou rodinnou tradici. Firma obhospodařuje 76.9 ha půdního fondu, z toho: • výměra orné půdy - 14.65 ha, • výměra trvalých travních porostů - 62.25 ha. Firma je od svého založení provozována jediným majitelem a jeho rodinou. Vlastník firmy Kvalifikace, vzdělání Fyzická osoba Střední zemědělská škola v Jindřichově Hradci Držitel licence TRENÉR-JEZDECTVÍ Firma nemá zaměstnance, zabývá se zemědělským hospodařením a to chovem masného skotu Aberdeen Angus, pěstováním obilí, chovatelskými službami v oblasti ustájení koní a jezdeckého výcviku. Hlavními produkty jsou plemenný skot, skot pro jatečné účely, krmné obilí (blíže tabulka č. 1 a 2).

Popis projektu Lokalita Projekt je lokalizován v České republice, v NUTS II. Jihozápad, v Jihočeském kraji, v okrese České Budějovice. Místo je vzdáleno cca 15 km jižně od Českých Budějovic, v údolí řeky Vltavy, v těsné blízkosti chráněné krajinné oblasti Blanský les. Infrastruktura Stavba penzionu bude realizována v areálu rodinné farmy soukromého zemědělce. V současné době je součástí areálu: nově postavená (kolaudace 1996)

Tuček J. et al.: Využití dotací z fondu EAFRD

81

Tabulka č. 1: Struktura živočišné výroby (v roce 2003)

Tabulka č. 2: Struktura rostlinné výroby (v roce 2003)

obytná část, ve které bydlí rodina majitele, na ni navazuje kancelář a ubytování pro brigádníky, zchátralá stará část statku, dříve sloužila k bydlení, na jejím místě bude postavena budova penzionu, stodola, sloužící jako sklad píce, nově zrekonstruovaná stáj pro pět koní, další skladovací prostory a stáje v budoucnu budou tvořit technické zázemí penzionu, objekt statku je samostatně stojící uzavřený areál budov, klasického vzhledu, bez rušivých dostaveb. Část areálu je památkově chráněna a přispívá k celkové přitažlivosti statku. Doprava K dopravě hostů může využít majitel firemní vůz Octavia Combi. Komunikace Obec se nachází 2 km od mezinárodní silnice E 55 České Budějovice - Dolní Dvořiště. Z této komunikace je pohodlně přístupná. V areálu statku bude počítáno s parkovacími místy pro hosty. Energie V prostoru farmy se nachází podzemní sítě potřebné pro zásobování provozu elektrickou energií a vodou. Tato vedení jsou dostatečně kapacitní a svým technickým stavem a příslušnými parametry odpovídají příslušným normám. Elektrická energie je dodávána společností JČE, a. s. Pitná voda je získávána z vlastního vrtu, voda je pravidelně kontrolována zdravotním ústavem. Zemní plyn není zaveden. Byt majitele je vytápěn kotlem na pevná paliva (dřevo). Lidské zdroje Majitel rodinné farmy využívá k sezónním pracím brigádníky z nejbližšího okolí. Po zřízení penzionu bude zajišťovat jeho chod manželka majitele, v současné době na mateřské dovolené. Před mateřskou dovolenou pracovala na částečný úvazek na Obecním úřadu. Stavební, montážní kapacity Majitel farmy nevlastní stavební kapacity a projekt k realizaci zadá firmě, která zvítězí ve výběrovém řízení. Ukládání odpadů

82


Odvoz komunálního odpadu zajišťuje firma ASA. Odvoz odpadních vod je prováděn dle směrnice určené při stavebním řízení rodinného domu. Po roce 1989 byl majiteli rodinné farmy navrácen statek ve značně zchátralém stavu. Příjmy ze zemědělské výroby a transformační podíl mu umožnil areál statku částečně obnovit. Vzhledem k umístění statku v krásné přírodě Blanského lesa a nutnosti zajistit manželce odpovídající zaměstnání se rozhodl k výstavbě penzionu, které mu umožní dokončení rekonstrukce statku a jeho efektivní využití. Omezené možnosti dalšího nárůstu zemědělské produkce, zajištění stability podnikání prostřednictvím diverzifikace vedou majitele statku hledat vedlejší příjem v rámci agroturistiky jako další alternativy ke zlepšení svých příjmů. Umístění, přístupnost a nabídka služeb vytvářejí pro úspěšnost projektu ty nejlepší předpoklady. Projekt řeší nabídku dalších služeb v oblasti agroturistiky, dokončení a efektivní využití areálu statku a zaměstnání manželky majitele rodinné farmy. Služby penzionu vyvolají poptávku po produktech cestovního ruchu v regionu. Podle vývoje možností růstu zemědělské produkce v posledních letech byl zhodnocen současný stav a možnosti rodinné farmy diverzifikovat své podnikatelské činnosti. Bylo rozhodnuto o výstavbě penzionu. Předmětem projektu je výstavba a vybavení ubytovacího zařízení pro vytvoření nabídek trávení volného času a rekreačních pobytů vztahujících se k zemědělským činnostem a činnostem blízkým zemědělství. Výstavba navazuje na již dříve započatou rekonstrukci bývalé zemědělské usedlosti. Zemědělská usedlost je svou polohou a architektonickým řešením vhodná k ubytování hostů, kteří chtějí strávit volný čas na venkovské farmě. Předpoklady umožňující tuto činnost již byly na rodinné farmě realizovány. Jsou vybudovány stáje pro koně, jízdárna, výběhy, pastevních areály a byla dokončena oprava stávajících budov. V rámci projektu bude realizována stavba objektu pro ubytování. Jedná se o objekt, který je součástí zemědělské usedlosti. V objektu budou 2 čtyřlůžkové apartmány s možností přistýlek. Kapacita ubytování 8-10 hostů. K vybavení každého apartmánu bude patřit vlastní kuchyň, obývací místnost, WC, koupelnu a dvě ložnice. Majitel rodinné farmy připravuje nabídku rekreačních aktivit pro hosty, které mají vyjadřovat přednosti a významnou konkurenční výhodu trávení volného času na venkově. Mezi nejpřitažlivější službu spojenou s pobytem na farmě je jízda na koni, pomoc hospodáři při zemědělských pracích např. při sklizni sena, ošetřování koní, účast při krmení a ošetřování drobného hospodářského zvířectva. Pro většinu mladé populace je bezprostřední styk s hospodářskými zvířaty ojedinělou a přitažlivou nabídkou. Návštěvníkům bude nabídnuta možnost grilování v přírodě. Návštěvníci penzionu budou mít možnost se seznámit s organizací práce na rodinné farmě a se životem lidí na venkově. K dalším možnostem využití volného času hostů na farmě je jízda na kole. V bezprostřední blízkosti farmy je vybudována hustá síť cyklistických stezek. Cykloturista může využít ojedinělé nabídky Jihotransu České Budějovice formou „cyklobusuÿ. Tato služba umožňuje cestovat na kole po významné části Šumavy a Novohradských hor. Pěší turisté mohou navštívit řadu památek (klášter Zlatá Koruna, Český


83

Krumlov, Rožmberk, Hluboká nad Vltavou, Holašovice). Poloha rodinné farmy poskytuje možnost koupání v přírodě (rybníky, řeky Vltava a Malše, Lipno). Majitel farmy zprostředkuje kontakt s firmami, které zajistí možnost vodních sportů (půjčení lodí, dopravu při sjíždění Vltavy). K nabídce kulturního vyžití patří večerní program otáčivého hlediště Český Krumlov, koncerty Zlatá Koruna, Multikino České Budějovice a další kulturní akce v regionu, které se konají v rámci podpory cestovního ruchu. Ekonomický přínos projektu představuje skutečnost, že dojde vlivem tohoto projektu ke zvelebení celé farmy, bude vytvořeno jedno pracovní místo pro člena rodiny a projekt přinese možnost využití mimo sezónní činnosti na farmě, jako je výcvik jezdectví, ukázka chovu zvířat, možnost se podílet při práci na farmě. Realizovaný projekt přinese zisk, který bude využit na celkové zvelebení farmy.

Finanční krytí projektu a zdroje

Tabulka č. 3: Struktura zdrojů

Z tabulky č. 3 je patrné, že vlastní projekt bude financován z části z vlastních zdrojů, ve výši 500.000,- Kč na investici a 532.000,- Kč na DPH, zbylá část bude financována úvěrem střednědobým, se splatností 10 až 15 let ve výši 2.300.000,Kč. Příspěvek dotace z fondů EU v roce uvedení investice do provozu ve výši 1.288.000,- Kč povede ke zkrácení splatnosti úvěrů a ke zlepšení celé finanční situace jak je patrné v tabulce č. 4. Čistá současná hodnota NPV = 315.000 Finanční výnosnost FRR = 13,02% Ekonomická výnosnost ERR = 15,47%

Závěr Cílem bylo jednak posílení čistých příjmů ze zemědělské činnosti a dále snížení závislosti farmy na příjmech ze zemědělské činnosti a zvýšení schopnosti vyrovnat se ekonomicky případnému snížení těchto příjmů či vzniku mimořádných výdajů. snížení závislosti farmy na příjmech ze zemědělské činnosti a zvýšení schopnosti vyrovnat se ekonomicky případnému snížení těchto příjmů či vzniku mimořádných výdajů.

84


Tabulka č. 4: Výpočet ERR a FRR

Záměr diverzifikovat činnosti farmy i do nezemědělské oblasti formou vybudování penzionu se jeví vzhledem k výše uvedeným finančním ukazatelům jako projekt schopný naplnit vytyčený cíl a získání finančních zdrojů z fondů EU, pro farmu představuje zvýšení příjmů a zlepšení celkové situace farmy. Jak je patrné, správný podnikatelský záměr a důsledné využívání všech možností financování, přineslo majiteli farmy úspěch.


85

Use of EAFRD grants as a source for financing and supporting regional development This contribution solves possibility of additional financing of entrepreneurial investments projects. At the present time can help grants from EAFRD to develop of entrepreneurial bodies and develop of the whole regions. One family farm from České Budějovice region is presented as a significant example of the role of grants of EAFRD. The owner used the grant for the development of his farm. His project was successful and helped to create new working points and develop of competitive environment. Keywords: EAFRD, region, agriculture Kontaktní adresa: Ing. Jiří Tuček, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, České Budějovice, e-mail: [email protected] Ing. Marek Vochozka, MBA, Ph.D., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, České Budějovice, e-mail: [email protected] Ing. Kristina Kabourková, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, České Budějovice, e-mail: [email protected]

TUČEK, J., VOCHOZKA, M., KABOURKOVÁ, K.: Využití dotací z fondu EAFRD Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1, s. 79 – 85. ISSN 1802-503X.

Elektronický obchod - forma globalizace společnosti Marek Vochozka, Petr Mulač, Miroslav Máče Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt Příspěvek se věnuje elektronickému obchodu jako jednomu z nejdůležitějších faktorů postupující globalizace světa. Internet je komunikačním prostředkem, který nám umožňuje komunikovat s lidmi po celém světě. Obchod pak pomáhá uspokojovat lidem jejich potřeby. Proto lidé začali využívat internet k obchodování. Zjistili, že jim internet přináší mnoho výhod v porovnání s kamennými obchody. Mohou sedět doma, dostanou veškeré dostupné informace atd. Lidé nakupují zboží vyrobené kdykoliv ve světě (pouze podle v návaznosti na uspokojení jejich potřeb). Sortiment a dostupnost zboží se na internetu mnohonásobně zvyšuje. Lidé tak díky internetu nakupují stejné zboží a používají stejné věci. Rozdíly mezi regiony mizí. Kultury jednotlivých národů se začínají podobat jedna druhé a míra globalizace se každým zvyšuje. Klíčová slova: globalizace, internet, marketing, komunikace, rychlost.

Globalizace Tempo pokroku v ekonomické, vědeckotechnické a sociální sféře je ve dvacátém a jedenadvacátém století nepochybně daleko dynamičtější než v kterékoli etapě existence lidstva předtím. Tempo změn pokračuje nezmenšenou intenzitou, i když v turbulentním prostředí moderního světa stále překvapuje mnoho nepředvídaných situací. Tyto výkyvy vycházejí z globalizačního a internacionalizačního trendu dnešní společnosti. Jejich příčiny lze hledat v internacionalizaci hospodářských styků, ekologických problémech, ekonomických problémech, sociální situaci, jednodušším přístupem k informacím, demografických problémech a podobně. Internacionalizace hospodářských styků se v zásadě projevuje například zvýšeným pohybem kapitálu v rámci jednoho státu, mezi státy na jednom světadílu i mezi státy ležícími na různých světadílech. Pohyb dlouhodobého kapitálu se odvíjí hlavně ve formě investičních celků a to z hospodářsky vyspělých zemí do rozvojových zemí, které mohou poskytnout příhodné přírodní podmínky, levnou pracovní sílu i ekonomické výhody pro investující subjekty. Krátkodobý kapitál 87

88


se pohybuje hlavně z důvodů spekulativních - důvodem je snaha vytvořit rychle zisk. Jeho vliv však může vytvořit řadu pozitivních i negativních situací. Může posílit i oslabit stabilitu měny, posílit i oslabit aktivitu ekonomických subjektů země (vývoj úrokových sazeb národních bank) a tím i stabilizovat nebo naopak destabilizovat politickou situaci v té které zemi světa. Zajímavým trendem z hlediska globalizace vztahů současné společnosti je postupné vytváření globálního trhu, především globálního spotřebního trhu. Můžeme říci, že vzniká především (avšak nejen) díky dvěma nástrojům. Prvním z nich je rozvoj dopravy a tím i pomyslné zkracování geografických vzdáleností. Druhým, velice výrazným nástrojem, jsou média jako nosiče informací. Ve vztahu ke globalizačnímu trendu a díky svým možnostem je jedním z nejzajímavějších médií internet. Ten dovoluje aktivní roli při výměně informací i adresátovi informací (na rozdíl od televize, rozhlasu, novin a dalších, kde adresát informací zastává především pasivní roli) při maximálně rychlé odezvě.

Internet – nástroj přenosu informací Federální úřad pro počítačovou síť v USA (The Federal Networking council FNC) definoval internet jako „globální informační systém, který je logicky spojen dohromady do systému založeného na Internetovém protokolu (IP), který je schopný podporovat komunikace požíváním přenosového kontrolního protokolu (Transmission Control Protocol - TCP)/Internetového protokolu (Internet Protocol - IP) nebo jiného kompatibilního protokolu a který poskytuje, užívá a umožňuje používat, jak veřejně tak soukromě, služby na vysoké úrovni založené na komunikaci.ÿ Asi málokdo z těch, co kdysi na konci šedesátých let dvacátého století stvořili ARPANET - předchůdce dnešního internetu, si uvědomoval, jak bude fenomén, který právě vznikl, vypadat za třicet či čtyřicet let. Zatímco lidé dosud sledovali svět informací pasivně pomocí tisku, rozhlasu, televize a videa, dnes existuje celý tento nekonečný svět možností na konečcích prstů dotýkajících se klávesnice osobního počítače, jež má snad každý ve své pracovně, ať již doma či v práci. Technologie, která změnila a zrychlila běh událostí dvacátého století a začíná určovat běh dějin jedenadvacátého století, nabízí opravdu netušené možnosti - pomocí internetu můžete posílat poštu, sdílet informace, poslouchat hudbu, poslouchat rozhlas, sledovat televizi, účastnit se různých konferencí, telefonovat, faxovat a tak dále a to vše v pohodlí z křesla vaší pracovny či obývacího pokoje. Ale to hlavní, co internet nabízí je otázkou vývoje především poslední desítky let - na internetu lze nakupovat a prodávat zboží, služby, myšlenky, platit za ně a v ideálním případě je lze i pomocí Internetu obdržet (poradenské služby, software, informace).

Elektronický obchod V kontextu vývoje komunikačních technologií vzrostl nutně i význam obchodu, internetového či elektronického obchodu. Elektronický obchod má úspěch, pro-

Vochozka, M. et al.: Elektronický obchod

89

tože splňuje kritéria, jež jsou požadována od moderního obchodování - rychlost, forma, ”nekonečně” velký trh (tento trh nezná geografické hranice a je omezen pouze počtem osob připojených k internetu) a to jak do velikosti, tak i do počtu potenciálních zákazníků, možnost bezhotovostních plateb pomocí Internetových bankovních domů. Rychlost sama o sobě je limitována rychlostí přenosu dat a rychlostí rozhodnutí účastníka obchodu. Rychlost přenosu dat je dnes omezena hlavně možnostmi připojení. Už nyní se rozbíhá ve Spojených státech projekt nazvaný Internet II, kterému se pro jeho rychlost přenosu dat přezdívá informační dálnice. Jako potěšující informace pro nás, obyvatele Evropské unie, může být podpora vysokorychlostního internetu vyjádřená jako jeden z pilířů evropského akčního plánu e-Europe+. Rozhodování účastníka koupě může být delší. Kupující má možnost prověřit si veškeré nabízené informace, ať již na Internetu nebo i z jiných zdrojů, a vybrat nejlepší z nabízených alternativ. Forma obchodu je dána nejen komunikačními technologiemi ale samotným vývojem internetu a přístupem k němu. Nejvíce formu obchodu ovlivnil vznik netikety - nepsaných pravidel komunikace pomocí internetu. Pravidla jsou sice nepsaná o to více vyžadovaná. Další kladnou stránkou je příjemné uživatelské prostředí, které vyhovuje i začátečníkům. Dnes se téměř vše odehrává v prostředí Microsoft Windows, Linux či Mac OS. Programy pro obchodování na internetu jsou tvořeny se zvláštním zřetelem na jednoduchost, grafiku a intuitivní ovládání. Velikost trhu je prakticky neomezená. Každou sekundu přibývají stále noví a noví uživatelé. Odborníci tvrdí, že s každým novým počítačem velikost internetu neroste lineární řadou ale řadou geometrickou. V tom, že k síti může být připojeno daleko více počítačů nebo jakýchkoliv terminálů, lze spatřovat právě onu nekonečnost. Jelikož internet není limitován geografickými hranicemi, můžeme vidět potenciálního zákazníka v každém jednotlivci, jež má k internetu přístup. A přístup k internetu není dnes již jen výsadou počítačů, ale i mobilních telefonů, palmtopů a v neposlední se připojují i domácí spotřebiče pro jejich snadnější ovládání pomocí mobilního připojení. U mobilních telefonů je vývoj tak rychlý, že brzy může být díky nim uskutečněno více přístupů k síti než právě z počítačů (i když technologie WAP - Wireles Aplication Pratocol - je poněkud pozadu v otázce grafiky a velikosti souborů, které mohou být pomocí mobilních telefonů přijímány, nové, tzv. chytré telefony, pracují s webovými stránkami a internetem jako takovým standardně tzn. jako stolní počítače využívající internetové prohlížeče). V současné době deklarují mobilní operátoři, že se dnes používá více mobilních telefonů, než je počet obyvatel České republiky. A samotný podíl chytrých telefonů stále stoupá. Domácí spotřebiče se připojují k internetu jako média pro přenos dat hlavně kvůli zvýšení komfortu jejich uživatele - pro ovládání z mobilního telefonu nebo počítače (lednice, vytápění domu atd.). Možnost plateb na internetu přitahuje účastníky elektronického obchodu velkou měrou. Pro zjednodušení vznikly internetové banky, založeny buď pouze ve

90


virtuální podobě, nebo spojeny s klasickou kamennou bankou. Placení může proběhnout pomocí mezinárodních platebních karet nebo zadáním platebního příkazu v aplikaci ve vlastním počítači nebo v mobilním telefonu atd. Elektronický obchod jinak také nazýván e-commerce nebo také e-business můžeme v podstatě rozdělit na čtyři hlavní části - business to business (obchod mezi firmami se zbožím, které nebude kupujícím ihned spotřebováno), business to customer (obchod, kde kupující je konečným spotřebitelem - to znamená nehodlá s výrobkem dále obchodovat), customer to business (trh, kde firmy nakupují od zákazníků) a customer to customer (trh, kde mezi sebou obchodují jednotliví uživatelé internetu, nikoliv však firmy). Business to customer probíhá v několika formách - pomocí e-mailu, ve virtuálních obchodech, na aukcích. Pomocí e-mailu probíhaly obchody typu business to customer pouze v začátcích internetového obchodu. Tato forma je poněkud neohrabaná a zdlouhavá, protože k uskutečnění obchodu je zapotřebí mnoho e-mailů (samozřejmě záleží na druhu požadovaného zboží nebo služby, na historii spolupráce mezi prodávajícím a kupujícím - to znamená konflikty a jejich řešení, délka spolupráce a tak dále - a na rychlosti rozhodování zúčastněných subjektů). V současnosti největší obrat zaznamenávají společnosti provozující virtuální obchody (dotcomy). A to díky tomu, že se jedná o nejčastější formu obchodování na internetu, což způsobuje jeho grafická přitažlivost, možnost tvorby nabídky zákazníkovi na míru, možnost slev a bonusů a tak dále. Virtuálním obchodem je počítačová aplikace umístěný na serveru program přitažlivé grafické úpravy s možností využívat všech marketingových prostředků pro prodej a propagaci prodávaných výrobků. Aplikace je téměř vždy spojena s databázemi výrobků, zákazníků a dalšími (jedná se o dynamické stránky). Velké obchody jako Amazon.com vytváří své vlastní virtuální prodejny. Ale malé a střední projekty dávají přednost tak zvanému hostingu, což je pronájem hotového produktu, který má sice různé varianty, ale v podstatě základ je stejný. V současné době na internetu působí několik set tisíc podniků registrovaných ve veřejných seznamech, s ročním přírůstkem 100 000 nových aplikací. I přes značný růst, nebyla v posledních několika letech pozorována změna v podílu jednotlivých kategorií, jako jsou B2C, B2B, portály, služby a podobně. Aplikace zaměřené na konečné spotřebitele mají co do počtu stále mírnou převahu nad B2B. I když je nutné zdůraznit, že počet aplikací nekoreluje s obratem jednotlivých forem obchodování. Nové aplikace na poli e-komerce: • Business-To-Consumer (B2C): 44% • Business-To-Business (B2B): 38% • Media, portály, informační servery: 8% • Služby: 8% Většina aplikací v doméně .com má sloužit k vedení online byznisu (55%) a téměř všechny (95%) slouží k některému ze způsobů podpory prodeje.


91

Růst internetových firem je stále kolem 140%, což je nezvykle mnoho v porovnání s kamennými společnostmi, nemusí však samozřejmě nutně znamenat stejně optimistickou ziskovost. ActiveMedia uvádí, že 60% aplikací dosáhne ziskovosti během jednoho roku, zatímco 36% se již dostalo z červených čísel. Nejvíce ziskové jsou firmy, které prodávají dvěma až devíti procentům návštěvníkům svých stránek. Jako klíčové faktory k úspěchu v e-komerci se jeví důvěra zákazníků a schopnost vytvořit podmínky k opětovným nákupům. Český internet se podle Jiřího Donáta z Deloitte&Touche již podobá internetu celosvětovému. „Ukazuje se však, že o úspěchu kategorií velmi rozhoduje úspěch jednotlivých specializovaných obchodů,ÿ uvádí. Ale již nyní se navzdory euforii z elektronického obchodování začíná projevovat konkurenční boj a vše, co s ním souvisí. A to nejen v České republice, ale v celosvětovém měřítku. Krachy firem a propouštění zaměstnanců se týká všech oblastí internetového obchodování (a to i rychle rostoucího B2B). Nejvíce postiženou oblastí se stala „Mekkaÿ internetu, stát Kalifornie a to s podílem 35% z celkového počtu krachujících firem. Evropa se podílela na této ztrátě 8 %. A jaké jsou příčiny? Mnoho firem začínalo (a bohužel i nyní začíná) bez uspokojivého obchodního modelu a ani investoři nesledovali příliš přednosti a slabiny daných projektů nebo vznikajících firem, a pod vlivem e-euforie vesele investovali. Firmy zjišťovali až během svého podnikání, že o jejich služby je buď malý či žádný zájem, nebo že konkurence přišla s něčím lepším. Slabinou se stává i nejednotný tým. Zpočátku je stmelen díky prvotnímu cíli. Bohužel po uvedení projektu se odhalují jeho slabiny a členové týmu již při prvních náznacích neúspěchu odchází a projekt upadá. Další rozvoj firmy či jeho alternativy k prosazení na trhu jsou brány v potaz příliš pozdě. Další příčinou neúspěchu je přílišná specializace zaměřená buď na jeden produkt či malé portfolio služeb - širší záběr neznamená větší úspěch, ale rozložení rizika a tedy větší naději na přežití firmy v době krize. Mnoho firem se hned po svém startu ocitla v červených číslech díky chybějící strategii či podnikatelskému záměru. Možnou nevýhodou (snad jen dočasnou) e-businessu je jeho přílišná virtuálnost. Větší propojení s „reálným světemÿ by mohlo být prospěšné. Mnoho zákazníků přijde do obchodu, prohlédne si výrobek a nakoupí ho v internetovém obchodě (cenové výhoda). Příkladem firmy, jež spojila internetový a kamenný obchod, je Annonce, jež vydává své noviny v papírové i virtuální podobě. Zajímavostí jistě je i situace v ne-internetových firmách, tedy firmách, jejich hlavní činností není elektronický business. Ty pravidelně utrácí přibližně 9 % z celkových výdajů na podnikání na internetu, což z nich činí velice zajímavý segment zákazníků pro internetové obchody. Každým rokem zkrachuje tisíce firem podnikající ve službách či obchodu. Mluví se o nich méně jen proto, že se to stalo již jakousi rutinou. Oblast s předponou ’e’ je však mladá a nezkušená a naděje do ní vkládané bývají často přehnané.

92


I tak lze tvrdit, že deklarované výhody elektronického obchodu jsou již natolik závažné (hlavně celosvětový trh dosažitelný díky logistickému servisu prakticky z jakéhokoliv místa na zeměkouli), že můžeme předpokládat do budoucna prosazení se elektronického obchodu a zvýšení obratu v této formě obchodování.

Elektronický obchod a globalizace Internet jako komunikační médium dokáže zprostředkovat komunikaci mezi lidmi z celého světa při relativně přijatelných nákladech v reálném čase. Tyto vlastnosti a navíc třeba i diskrétnost a pohodlí jsou předpokladem jeho dalšího rozvoje. Jednou ze základních činností člověka při uspokojování svých potřeb, nezbytných i zbytných, je historicky obchodování. Proto muselo zákonitě dojít k tomu, že firmy a lidé začnou internet využívat jako prostředek ke sjednávání transakcí. Internet se stává každým dnem součástí života více a více lidí po celém světě (doma, v zaměstnání, v knihovnách atd.). Ti postupně objevují výhody elektronického obchodování. Obraty firem na internetovém trhu rostou o desítky procent ročně, i když již dnes cítí, co znamená konkurenční boj. Internetový obchod z pohledu prodávajícího zefektivňuje marketing, proces objednávání, řízení zásob i distribuce zboží. Pro zákazníka představuje možnost objednat si téměř cokoliv téměř kdekoliv na světě. To znamená, že se díky globálně používaným výrobkům, službám a myšlenkám začínají snižovat rozdíly mezi jednotlivými oblastmi světa a globalizace se stále více prosazuje jako trend nového uspořádání lidské společnosti.

Reference [1] DONÁT, J. E-Business pro manažery. Praha : Grada, 2000. 83 s. ISBN 80-247-9001-7. [2] GATES, B., HEMINGWAY, C. Byznys rychlostí myšlenky. Jak uspět v digitálním věku. Praha : Management Press, 1999. 353 s. ISBN 80-85943-97-2. [3] HESKOVÁ, M. Marketingová komunikace součást marketingového mixu. Praha : Oeconomica, 2001. 77 s. ISBN 80-245-0176-7. [4] VOCHOZKA, M. Obchod na internetu. 2002. 92 s. Diplomová práce.

E-commerce - form of society’s globalization This work describes electronic business as an important instrument of globalization of the world. Internet is a communication media that allows us communicate with people all over the world. Business is a medium that people use for filling their needs. Thanks to it people tried to use internet for making business. They found out that internet brings them numerous advantages in comparison with classic stores. They can buy things sitting at home, gaining all accessible information,


93

secretly and so on. People buy things that are made all over the world in relation to their needs. The range of goods they can get was thanks to internet multiplied. People all over the world use the same good, difference among regions of the world vanish. Culture of the nations is going to be similar. Ratio of globalization of the world is growing day by day. Keywords: globalization, internet, marketing, communication, rapidity. Kontaktní adresa: Ing. Marek Vochozka, MBA, Ph.D., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, České Budějovice, e-mail: [email protected] Ing. Petr Mulač, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, České Budějovice, e-mail: [email protected] Ing. Miroslav Máče, CSc., PhD., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, České Budějovice, e-mail: [email protected]

VOCHOZKA, M., MULAČ, P., MÁČE, M.: Elektronický obchod - forma globalizace společnosti. Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1, s. 87 – 93. ISSN 1802-503X.

The Subprime Mortgage and Bank Crisis in the Financial Market ˇ arka Bendová Dana Walterová, Marek Vochozka, S´ ˇ Institute of Technology and Business in Cesk´ e Budˇejovice

Abstract Report is dealing with a financial crisis development of capital markets developed by instability mortgage and stocking market in the USA at the time, transferred step by step to Europe and Asia. It illumines the task of financial derivations at diffusion crisis from Wall Street to the other financial world centers. It also describes the development of main American stock exchange in the connection with stable mortgage market development and analyses impact of global economic crisis on markets in the Czech Republic. Keywords: Share market, mortgage, financial derivatives, offer, demand, capital markets

Objectives The objective of this entry is to identify what is hidden behind the term of the global financial crisis. What is the essence of the financial supervision insufficiency from the point of view of the state, or independent institutions such as Moodys or S& P, of the capital market and simultaneously intercept the financial markets direction in relation to the global world economics.

Introduction Currently, so called financial crisis has been moving heaven and earth, which emerged and expanded from the USA originally as a mortgage crisis, and which moved to the rest of the world. This crisis started more than a year ago, and its solution as well as its early termination seems presently to be far away. It indicates that assumptions of the fact that the crisis shall not affect some countries including the Czech Republic were immensely misjudged. The crisis has already forced a certain number of large foreign companies with their turnovers amounted to several billion dollars to accept provisions avoiding bankruptcy. In most cases, this is the question or that was the question of massive financial assistance exploitation on the part of the state, both in the USA and the Eurozone countries. 95

96

Littera Scripta, 2009, roˇc. 2, ˇc. 1

Basic Terms Mortgage It shall be applied to the bank loan available for physical entities or corporate bodies covered by the property. Generally, such a bank loan is paid monthly in installments for the period the mortgage was negotiated for, which on average corresponds from ten to twenty years. However, in some sporadic cases, even to more. The amount paid in installments is calculated from the amount of interest rates and the client’s credit score. Interest Rate In case of the Czech Republic, the interest rate is determined by the central bank, i.e. the Czech National Bank, on the basis of its central monetary policy. Thereinafter, other commercial institutions follow this rate, whereas the elementary interest rate is raised for their margin. Derivative ”Financial derivatives” are such instruments with the validity derived from the value of some other assets. The subject matter of theirs is defined in the form of a forward business meaning that a certain time delay occurs between the transaction conclusion and its fulfillment. They usually are in the form of a contract concluded by two parties. Elementary derivatives types are forwards, futures, swap and option. They also have the following features: are derived from another so called ”basic instrument” (security, commodity, etc.). They exhibit the term character and to conclude such a derivative, no commission is paid, or merely a minimum amount in proportion to the value of the underlying instrument. It is related to a so called leverage (trading on equity) - for instance, if a trader buys futures at the exchange market (a similar derivative as forward, but stock-exchange standardized) per 30 USD, and his underlying instrument shall be the bond with the nominal value of 1,000,000 USD, the bond price variation shall display USD 20 (0.002 %) differentiation within the change of the futures price for approximately USD 20 - in this case, though, it is the question of 66 %. The difference between the bond and futures possession for the identical bond appears rather substantial, therefore trading on equity is achieved with futures - profits and losses are much higher. FED, CNB, ECB FED, CNB and ECB are the national banks. The FED operates in the USA, the ECB in the Eurozone, while the CNB operates in the Czech Republic. These central banks set up the interest rate in association with mortgages and thus, they intend to affect the market (positively as well as negatively). Their main goal is to avoid over-warming of the market and vigorous recession. Their intentions are to set up a gradual sustainable growth (Diagram 1).

Walterová, D. et al.: The Subprime Mortgage and Bank Crisis

97

Diagram 1 Economics development with and without the National Bank regulation

BRIC BRIC comprises of Brazil, Russia, India and China. These world’s economics are one of the fastest growing globally. It also attracts a great number of investors to invest their money into there. Credit Score Credit Score refers to the ability of to settle liabilities. Such ability should become the most important factor influencing whether the person shall be granted the mortgage. Factors affecting the credit score are the following: a monthly income, education, bank history, back-payment repayment history, and many others. Concerning companies, such a credit score is replaced by the rating granted by specialized rating companies, e.g. Moody’s or Standard & Poor’s.

The Subprime Mortgage and Bank Crisis in the Financial Market Principle of Crisis Origination The beginning of the crisis refers to 2001 and 2002. It was a period when the USA recovered from the breakdown of so called technological bubble (Diagram 2 - NASDAQ Development - index of technology sector) and the attack of September 11. These events led the FED to a dramatic decrease of the interest rate from the value of 6.5% to 1.25% in duration of mere two years (Diagram 3 Interest Rates Development in the USA). Thanks to the fact that interest rates were so underestimated, even people with a lower credit rating could achieve a relatively high mortgage. The whole system had operated relatively well till the time than the FED was forced to increase interest rates again. Payment problems were suddenly generated at less credit rated people. Under ordinary conditions, it would be a

98


Diagram 2 NASDAQ Index Development Source: www.euroekonom.cz

Diagram 3 Interest Rates Development in the USA Source: www.euroekonom.cz

no problem for the bank, as it would implement the given property, i.e. sold it out. This could be handled only with a small number of dodgers. The following rules are valid for mortgage banks: 1. The more dodgers of payments the bank has, the higher operation costs the bank has (reminders, provision of executions, real estates sale, additional provision of liquidity) 2. The more real estates the bank shall sell, the lower will be their value and their period of sale shall enhance, therefore the supply overlaps the demand on the market. Whereas a greater number of the population became insolvent and simultaneously, the real estate market grew extremely fast till that time (Diagram 4 - Cost of New Sold Family Houses, Diagram 5 - Number of New Sold Family Houses), so the growth of prices came to a standstill and costs of mortgage banks skyrocketed. Herewith, the period of real estates sales extended (Diagram 6 -


99

Sales Cycle of a New Family House). Thus, banks developed even problems with their liquidity.

Diagram 4 Cost of New Sold Family Houses Source: www.euroekonom.cz

Diagram 5 Number of New Sold Family Houses in the USA www.euroekonom.cz

Source:

Another problem appeared as a fact that such mortgages were wrapped up into so called ”packages” of several other mortgages lacking any obvious prior coherence. Afterwards, the packages were transferred to Wall Street, and concurrently they obtained a new identification as ”Structured Investment Vehicle”, SIV. Then, the tools ended up in the portfolio of other banks, pension funds, investment companies and other financial entities trading in the stock exchange market. This is the method how mortgages of a poor quality spread all over the world without the fact that anyone would even know accurately or manage to evaluate their quality risks. Derivatives were even after generated to these instruments, which managed to cause even more problems than the above mentioned mortgages thanks to their higher percentage of risk level. For example, the insurance company AIG paid the price for the derivatives (till that time the largest insurance house in the world rated AAA). A serious problem is also the fact that American banks hazarded at mortgage lending, it was no problem to borrow 100

100


Diagram 6 - Sales Cycle of a New Family House in the USA www.euroekonom.cz

Source:

Crises and the USA Dollar As a result of the fact that interest rates were set up extremely underestimated, households started to buy consumer goods thanks to cheap credit loans. Home suppliers failed to meet such a demand and households started to approach abroad. It caused the decrease of the USA trade balance and the long-term weakening of US dollar1 .

Diagram 7 The USA Trade Balance Source: www.euroekonom.cz

1 Indeed,

there were more causes, but their analysis would depart us from the given subject.


101

GDP

Diagram 8 Interim Real GDP Growth in the USA Source: www.euroekonom.cz

Nevertheless, households which are overloaded with debts and have problems to clear them off, restrict their consumer way of life. Such a situation established eventuates in the decrease of the demand for goods, thus in the decrease of the corporate production and lowering prices - indeed, logically in decreasing company profits. According to certain analysts, the share market falls to recession for approximately a year in advance prior to the economic collapse of the given economics. Stock Exchange Thanks to such a bad distemper in the financial markets and problems of large financial institutions (AIG), investors started to flexibly shift their investments from risky shares to less hazardous instruments (e.g. public bonds), or such commodities as gold. The price development is demonstrated in the Diagram 9.

Diagram 9 Development of Gold Prices - Source: http://imgs.idnes.cz/inv/A080701 FIB ZLATO 010708-LG2 N.JPG

102


S& P 500 INDEX

Diagram 10 S&P 500 Index Source: finance.google.com It is obvious that the S& P 500 index comprising 500 companies in the USA (percentage representation of individual companies see the Diagram 10) dropped down to a similar value as in time when the USA went through the crisis related to the Internet Bubble Breakdown (Diagram 11). The only difference apparent with the naked eye consists in the time, a number of months in particular, which this index declined. For the first time the decrease took 3 years, but in the second case, the index declined to an identical value in a year and a half, whereas the fiercest decline (more than 50%) is a matter of a few months. If we would apply instruments of the technical analysis (”parallels - trend channel and straight line - support in the diagram”) to this index, a moderately ascending tendency and opportunity to buy is seen. On the other hand, the technical analysis shall be exploited rather to short-time trading. Concerning the longer-range, fundaments of companies are predominantly determining. The technical analysis shall in this case only give us some prompts about the previous market behavior, and it is up to the investor to make a decision, whether the crisis is severe in so far as the ”intelligent market sector” (e.g. pension funds, hedge funds and other) shall behave more alternatively.

Diagram 11 S& P 500 Structured Index Representation Source: zpravy.penezovod.cz/ARDEUSNEWS/ARCHIV-CLANKU/Akciovy-index-S&P500.html


103

Diagram 12 - NASDAQ Composite Index - Source: finance.google.com

NASDAQ Composite Index An integral part of the Nasdaq Composite Index is more than 3,000 titles tradable in the Nasdaq Stock Market. Although, the whole NASDAQ is focused on technological shares, it also consists of shares of companies from financial, industrial, consumer and biotechnological sectors. As it is obvious from the diagram above (Diagram 12), this rather broad index has not experienced an identically deep sink till 2008 as it happened in case of the technological bubble deflation.

Dow Jones

Diagram 13 - Dow Jones Index - Source: finance.google.com

Diagram 14 - Dow Jones Index (a shorter period) - Source: finance.google.com The Dow Jones Index comprises 30 largest American industrial, medial, financial

104


and technological companies. The companies form at least one fifth of the market capitalization of overall American companies and a quarter capitalization of the New York Stock Exchange. Contrary previous indexes, an appalling fact of this index is that it is much more volatile. Though, this index demonstrates the highest losses in last years. Most likely, the decline is caused by problems of the company AIG, which shares dropped down from approx 60 to approx USD 2. Consequently, it was a forced takeover on the part of the state (now, it possesses 80% of the company), and simultaneously it was provided a bank credit from the FED. This company operates in the field of insurance and the major cause of its problems was derivatives trading, specifically. If we view the index development from the point of the technical analysis, we can see so called ”Bear Trend”, regarding the fact that the support breakthrough occurred in the end of the period. Three options could arise: 1) Pursuit along with the much steeper bear trend 2) Charge back to the original trend 3) Variation to the bull trend If we look at the longer-term development, we can see that these companies very seriously depressed in a relatively short period. On this account, a shorter-term consolidation shall occur, and afterwards the follow-up decline of the market. This can also be considered the opportunity for intra-daily traders.

Crisis and Europe

Diagram 15 Interim Real GDP Growth in Europe - Source: www.euroekonom.cz The crisis has entered Europe more gradually as there is no primary problem with mortgages, but the problem appears in the fact that banks or insurance houses trade more or less in the market within the USA territory. Hence, large financial houses must depreciate several billion dollars right as a consequence of the crisis. Iceland takes the worst position in Europe caused by banks and their aggressive expansion policy. Their trade balance exceeded the Iceland GDP, and owing to such a critical situation and protection of its citizens, the state was forced to take over such banks and nationalize them, in principle. Meanwhile, the European Union led the discussion over the method how to fight against the crisis. The problem is that every state represented another opinion. Finally, Europe had to draw together and proceeded in order to avoid a generation of the imbalance of the common market that would cause the reflux of investments from


105

some countries. Concerning depreciations of banks as a consequence of the crisis, the UBS dominates the chart; therefore it depreciated over USD 37 billion till 30.5.2008 (Diagram 16 Bank Amortization as a result of the Crisis). Though, the bank obtained the capital from large sovereign funds. The crisis has entered Europe more gradually as there is no primary problem with mortgages, but the problem appears in the fact that banks or insurance houses trade more or less in the market within the USA territory. Hence, large financial houses must depreciate several billion dollars right as a consequence of the crisis. Iceland takes the worst position in Europe caused by banks and their aggressive expansion policy. Their trade balance exceeded the Iceland GDP, and owing to such a critical situation and protection of its citizens, the state was forced to take over such banks and nationalize them, in principle. Meanwhile, the European Union led the discussion over the method how to fight against the crisis. The problem is that every state represented another opinion. Finally, Europe had to draw together and proceeded in order to avoid a generation of the imbalance of the common market that would cause the reflux of investments from some countries. Concerning depreciations of banks as a consequence of the crisis, the UBS dominates the chart; therefore it depreciated over USD 37 billion till 30.5.2008 (Diagram 16 - Bank Amortization as a result of the Crisis). Though, the bank obtained the capital from large sovereign funds.

Diagram 16 Banks Amortizations as a result of the Crisis Source: http://www.finance.cz/zpravy/finance/169532hypotecni-krize-a-otresy-na-bankovnim-sektoru/

Crisis and BRIC It is rather inconvenient to evaluate to what extent the crisis shall affect those countries. These countries have much larger growth potential than advanced markets in the west. Likely, these countries shall be affected at their own export for example on the part of the USA as the demand for foreign products may be lowered. The second fact is also the matter of a negative temper of the market when investments start to be drawn from risk areas, and BRIC definitely belong among them. If we see the OPF

106


investing into BRIC, we can see how much the crisis had an impact on their companies (Diagram 17).

Diagram 17 - OPF HGIF-Bric Freestyle M1 CAP - Source: www.ifodny.cz When seeing the diagram, it is obvious that BRIC lost over 50% in the period of the last six months. Recently, Russia has appeared to be the country touching the bottom, despite the fact that it held its relatively stable position compared to other markets for the whole year, though it lost over 50% as for example WIOF Russian Opportunities Fund (Diagram 18) lately. These were the following causes: the war in Georgia, extremely negative reports concerning the Lehman Brothers bank failure and enormous problems of the AIG insurance house.

Diagram 18 - WIOF Russian Opportunities Fond Source: www.ifondy.cz

Crisis and the Czech Republic Czech home banks invested a minimum of their capital in risk mortgages. However, they are owned by foreign banks, which are bad off; on the other hand the probability to shift foreign banks problems over our banks appears to be a minimum in a general opinion. Home companies have fallen upon hard times as our politics is predominantly pro-export oriented.


107

Prague Stock Exchange The PX index experiences major declines mainly thanks to a negative sentiment. Developing companies are in the worst possible positions, e.g. ORCO. Contrary, certain companies as for instance Zentiva, succeeded in defending from any declines, therefore their two core shareholders (PPF and Sanofi-Aventis) expressed a takeover bid shortly one after another, which was finally implemented, and currently negotiations are being run with the intention to withdraw the company from the PX share market. Thus, the majority owner, i.e. Sanofi-Aventis, will hold the company.

Diagram 19 PX Index Development - Source: www.pse.cz

Conclusion Nobody can express with a certainty the extension of this crisis, and or how long it will take. One of the opinions given says that a large-scale part of the crisis is caused by panic and people’s behavior rather than by mortgages and trading with them. Big investors who are able to well calculate fundamental values of companies also occupy the market, it is good to believe that we are approaching the bottom of the crisis, and a depression or a slow growth will follow next year. We shall also consider this crisis an opportunity for many subjects. Though, shares of many companies declined to a very low value without any special fundamental reasons for it such as the company ORCO. If economics would bounce back off from the bottom, it shall be considered a signal to the market revival and subjects holding a decent quality portfolio of shares of selected companies, they could take unusual profits enabling them just the existence of such economic crises.

References [1] Hypoteˇcn´ı krize v USA. Pˇr´ıˇciny, pr˚ ubˇeh, n´ asledky. Ekonom [online]. 2008 [cit. 2008-10-14]. Dostupn´ y z WWW: . [2] Stehel, V.: Semin´ arn´ı pr´ ace, 2008 [3] Wikipedia : BRIC [online]. 2008 [cit. 2008-10-14]. Angliˇctina. Dostupn´ y z WWW: . [4] Wikipedia : SIV [online]. 2008 [cit. 2008-10-14]. Angliˇctina. Dostupn´ y z WWW: . [5] Google : Finance [online]. 2008 [cit. 2008-10-14]. Angliˇctina. Dostupn´ y z WWW: .

108


[6] Ifondy : Grafy [online]. 2008 [cit. 2008-10-14]. Angliˇctina. Dostupn´ y z WWW: . ˇ stina. Dostupn´ [7] Penˇezovod : Indexy [online]. 2008 [cit. 2008-10-14]. Ceˇ y z WWW: . ˇ stina. Dostupn´ [8] Praˇzsk´ a burza : PX [online]. 2008 [cit. 2008-10-14]. Ceˇ y z WWW: . Contact Address: Ing. Dana Walterov´ a, Vysok´ a ˇskola technick´ a a ekonomick´ a, ˇ ˇ Okruˇzn´ı 10, 370 01 Cesk´ e Budˇejovice, Cesk´ a republika e-mail: [email protected] ˇ arka Bendov´ Bc. S´ a, MSc, Vysok´ a ˇskola technick´ a a ekonomick´ a, Okruˇzn´ı 10, 370 01 ˇ ˇ Cesk´ e Budˇejovice, Cesk´ a republika, e-mail: [email protected]

´ D., VOCHOZKA, M., BENDOVA, ´ S. ˇ The Subprime MortWALTEROVA, gage and Bank Crisis in the Financial Market. Littera Scripta, 2009, roˇc. 2, ˇc. 1 s. 95 – 108. ISSN 1802-503X.

Evropská měnová integrace Dana Walterová, Petr Mulač, Jiří Tuček Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt Příspěvek se zaměřuje na vývoj evropské měnové integrace a ostatní vzájemné souvislosti týkající se společné měny států Evropské unie. Dále se zabývá vztahem Evropské měnové unie vůči globální měnové politice a seznamuje s vlivem národní fiskální politiky. Připomíná i úlohu měnové politiky ČNB jako výrazného stabilizačního prvku makroekonomického prostředí. Klíčová slova: monetární politika, Evropský měnový systém, měnové riziko, makroekonomické prostředí

Cíl a metodika Cílem příspěvku je zjistit co se skrývá pod pojmem Evropská měnová integrace, jaká je podstata měnové politiky, včetně cílů měnové politiky vyhlašované centrální bankou Eurozóny. Současně se příspěvek snaží podchytit směr vývoje EMU ve vztahu ke globální ekonomice či případné dopady oddělenosti řízení monetární a fiskální politiky v rámci Evropské unie

Úvod Centrální banky ve většině demokratických zemí s tržní ekonomikou mají za úkol zajistit stabilitu cen v ekonomice, tj. přispět k tvorbě stabilního prostředí pro rozvoj podnikatelských aktivit, což je výrazem odpovědnosti centrálních bank za udržitelný ekonomický vývoj. Nezbytným předpokladem realizace měnové politiky vedoucí k cenové stabilitě je na druhé straně nezávislost centrální banky.

Vývoj evropské měnové integrace Vznik Evropské měnové unie představuje vyvrcholení dlouhodobých integračních snah evropských zemí po druhé světové válce. Jedinečnost evropské integrace spočívá v tom, že jejím cílem je sdružení států s vlastní dlouhodobou historií, kulturou a tradicemi, které mají řadu společných rysů, ale také se v mnohém odlišují. Prvním významnějším krokem v této snaze bylo až založení Evropské platební unie v roce 1950. Členy bylo celkem 17 členských zemí OECD. Cílem bylo 109

110


prosazení procesu zavedení volné směnitelnosti národních měn. Prohlubování integračních procesů v Evropě, směřujících k vytvoření jednotného trhu, vyvolalo již krátce po uzavření Smlouvy o EHS (Evropské hospodářské společenství), tedy na počátku 60. a zejména pak v 70. letech, potřebu koordinace měnových politik členských zemí a větší stabilizace kurzů jejich měn.

Wernerova zpráva Evropská rada na svém zasedání ve dnech 1. a 2. prosince 1969 v Haagu přijala návrh komise na prohloubení spolupráce členských zemí v měnové a hospodářské oblasti s cílem zavedení jednotné měny. Uložila rovněž prozkoumat možnosti vývoje Společenství směrem k Hospodářské a měnové unii - HMU (pověřen tým expertů, který pracoval pod vedením lucemburského ministerského předsedy Pierra Wernera). Tzv. Wernerova zpráva byla zveřejněna 8. října 1970 a schválena na zasedání Rady 22. března 1971 v Hamburku. Jednalo se o ucelenou koncepci a plán na vytvoření Hospodářské a měnové unie, které mělo být dosaženo v průběhu deseti let. Přestože Wernerův plán měnové unie nebyl realizován z důvodu zhroucení světového měnového systému postaveného na US dolaru, jeho základní principy a postupy byly využívány v pozdějším procesu sjednocování měny v Evropě.

Směnný had V reakci na devalvaci US dolaru a rozšíření oscilačního pásma jeho směnného kurzu, vznikl v rámci evropského společenství kurzový mechanizmus ”směnného hada” (duben 1972). Představuje koordinované řízení směnných kurzů, zaměřené na udržení stabilních kurzů měn členských států mezi sebou navzájem a flexibilních vzhledem k US dolaru. ”Směnný had”, původně zahrnutý již do Wernerova plánu, vychází z Evropské měnové dohody z r. 1958, která dovolovala provést redukci vzájemných odchylek mezi měnami zahrnutých zemí vůči kurzu třetí měny tj. US dolaru. Zvolenou strategii společného postupu členských zemí v kurzovní politice názorně vystihuje i obměna názvu daného mechanizmu tj. ”had v (dolarovém) tunelu”. V březnu 1973 dochází k uvolnění pevného kurzu US dolaru, čímž ”tunel”, tvořený maximálním rozpětím jeho směnného kurzu přestává existovat. Mechanismus ”směnného hada” však přetrvá dalších sedm let a to vytvořenou formou vnitřní evropské dohody směnných kurzů za účasti jak členských, tak i některých nečlenských zemí. Období ”směnného hada” se vyznačovalo: • všeobecným kolísáním měn zúčastněných států; • jejich dočasným nebo trvalým opouštěním daného mechanizmu.

Walterová, D. et al.: Evropská měnová integrace

111

Evropský měnový systém Evropský měnový systém (EMS) byl zřízen usnesením Evropské rady přijatém na jejím zasedání ve dnech 4. a 5. prosince 1978 v Bruselu a vstoupil v platnost 1. ledna 19791 . Cílem bylo vytvoření zóny měnové stability v Evropě stejně jako ochrana proti kolísání US dolaru. Představuje posun v koordinaci měnové politiky uvnitř ES: • zavedením přísnějších měnových pravidel; • zavedením intervenčních povinností; • vytvářením společných devizových rezerv a vzájemně výhodných úvěrových podmínek.

Základní prvky EMS: • European Currency Unit (ECU) jako zúčtovací jednotka (tzv. košová měna); • mechanismus směnných kurzů (Exchange Rate Mechanism, ERM), který udržuje kurzy národních měn v úzkém oscilačním pásmu; • úvěrový mechanismus, založený na možnosti získání úvěru z prostředků EMS ke krytí nákladů z devizových intervencí či překlenutí deficitů platební bilance. Váha národní měny členského státu v koši ECU závisela na jeho ekonomické situaci, určené následujícími kritérii: • podíl daného státu na HDP ES; • podíl na obchodu uvnitř evropského společenství; • podíl na finanční podpoře EMS. Každá měna zahrnutá do ERM měla stanoven centrální kurz (paritu) ve vztahu k ECU. Centrální kurzy k ECU jsou základem tabulky pro odvození centrálních kurzů národních měn (odchylky ± 2,25% výjimečně ± 6%). Vzestup vlivu ERM se projevil i tím, že v období roku 1991 a v 1. polovině roku 1992 se k němu postupně připojily všechny státy ES s výjimkou Řecka a na ECU napojily svoje měny i v té době nečlenské země Švédsko, Norsko, Finsko a Kypr. 1 Na

základě Nařízení Rady 3181/78 z 18. prosince 1978.

112


Delorsova zpráva Jednotný evropský akt, který vstoupil v platnost 1. července 1987. Odrazil vzestup vlivu ERM mj. tím, že právně podchytil EMS a zaměřil ES k postupnému vytváření Hospodářské a měnové unie. Delorsova zpráva2 konstatovala, že integrace směrem k Unii je podmíněna úplnou konvergencí makroekonomických výsledků jednotlivých zemí a vyžaduje úzkou koordinaci jejich měnové a rozpočtové politiky. Zpráva navrhovala dosažení HMU ve třech etapách. • první etapa - zaměřena na konvergenci; • druhá etapa - souběžně s pokračující konvergencí, měl vytvořen autonomní systém evropských centrálních bank, nezávislých na národních orgánech i na orgánech ES; • třetí etapa - završena zavedením společné měny. Delorsova zpráva o Hospodářské a měnové unii byla schválena na zasedání Evropské rady v Madridu ve dnech 26. a 27. června 1989. Zde bylo současně rozhodnuto o zahájení první etapy HMU k 1. 1. 1990. Hospodářská měnová unie (HMU) je oblast jednotné měny v rámci jednotného trhu EU, kde se lidé, služby a kapitál pohybují beze všech omezení. HMU tvoří rámec hospodářského růstu a stability, který má oporu v působení nezávislé centrální banky a v zákonné povinnosti zúčastněných členských států sledovat zdravou hospodářskou politiku a pečovat o její koordinované uplatňování.

Maastrichtská smlouva a Hospodářská měnová unie Zásadní posun v ekonomické integraci Evropy představuje Smlouva o Evropské unii - tzv. Maastrichtská smlouva, účinná od roku 1993, která poprvé zavedla pojem Evropská unie jako organizace zastřešující dosavadní tři společenství (ES, ESUO a Euratom). Smlouva o EU doplnila Smlouvu o založení Evropského společenství o nové úkoly integrace Evropy a určila za cíl vytvořit Hospodářskou a měnovou unii s jednotnou měnou pro členské státy, které splní nezbytné podmínky dané kritérií konvergence.

Kritéria konvergence V Maastrichtské smlouvě se uvádí pět kritérií, jednak fiskálních, jednak měnových, které musí zúčastněné země splnit, aby se kvalifikovaly pro přechod k měnové unií. Hlavním smyslem konvergenčních kritérií je zabránit tomu, aby rozdílný vývoj v různých částech EU ohrožoval měnovou stabilitu. Mají tedy podněcovat sbližování ekonomik členských zemí a jejích hospodářských politik, mají umožnit sledováni tohoto procesu a zajistit, že budou udrženy kursy jejich 2 Výboru

v Hannoveru 27. a 28.6.1988 předsedal Jacques Delorse.


113

měn v nejužším rozpětí. Pouze tak budou členské země připraveny na přechod k měnové unii a bude zajištěno, že se tento program po daří realizovat. Fiskální kritéria jsou dvě: • rozpočtový deficit nesmí překročit 3 % HDP; • celkový vnitřní dluh nesmí překročit 60% HDP. Hlavním smyslem fiskálních kritérii je udržet ve zdravém stavu veřejné finance (bez nadměrného schodku), jejichž nestabilita by ohrožovala cenovou stabilitu. Měnová kritéria jsou tři: • udržení cenové stability patrné z míry inflace, která nepřevyšuje míru inflace tří členských států, jež v této oblastí dosáhly nejlepších výsledků, o více než 1,5 %; • země musí udržovat také stabilitu dlouhodobých úrokových sazeb (sazby nesmí převyšovat dlouhodobé úrokové sazby tří členských států, jež v této oblasti dosáhly nejlepších výsledků, o více než 2 %); • je požadováno, aby členská země alespoň po dobu posledních dvou let udržovala stanovené rozpětí své měny v EMS bez devalvace. Konvergenční kritéria jsou snadno kontrolovatelná a nutí členské země k opatrné fiskální a měnové politice.

Etapy přechodu EU k HMU První etapa (od 1.7.1990 do 31.12.1993) Stanovila požadavek dokončení liberalizace pohybu kapitálu, zavázala členské státy k posilování nezávislosti centrálních bank a k uplatnění opatření potřebných pro harmonizaci právních předpisů v oblasti postavení budoucí Evropské centrální banky (ECB) a její měnové politiky (zákaz všech omezení pohybu kapitálu a zákaz omezení plateb mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi). Zároveň bylo úkolem této etapy zakázat získávání úvěrů pro veřejný sektor od centrálních bank. Hlavním cílem této etapy bylo dovršení jednotného trhu a podpora konvergence mezi státy, zejména v míře inflace, výše úrokových sazeb a kurzové stabilitě.

Druhá etapa (1.1.1994 - 31.12.1998) Měla především za úkol dosáhnout výrazného pokroku ve fiskální oblasti a na základě plnění konvergenčních kritérií jako nezbytného předpokladu pro vstup do III. etapy HMU. Smlouva o ES stanovuje, že státy, které vstoupí do třetího stadia HMU se musí vyvarovat nadměrných deficitů veřejných rozpočtů. Nestanovila však konkrétní sankce za nesplnění této podmínky. Proto byl v roce 1997 na summitu v Amsterdamu, na návrh Německa, přijat tzv. Pakt stability

114


a růstu, sloužící k podpoře vytvoření jednotné měnové politiky, včetně jejího institucionálního rámce. V roce 1994 byl založen Evropský měnový institut (EMI), který připravoval podmínky pro zavedení jednotné měny euro do ustavení Evropské centrální banky (ECB). Summit EU v prosinci 1995 v Madridu schválil název nové měnové jednotky - euro (zkratka EUR) a také rámcový plán pro zavedení jednotné měny. Bylo rozhodnuto, že euro bude zavedeno ve dvou etapách, nejdříve jako bezhotovostní peníze a následně pak i jako peníze hotovostní. Na základě vyhodnocení splnění nezbytných podmínek pro vstup do oblasti jednotné měny euro, tzv. maastrichtských kritérií, rozhodla Evropská rada dne 2.5.1998, že podmínky splnilo celkem 11 členských států: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, SRN a Španělsko. Současně bylo rozhodnuto, aby ECB zahájila činnost k 1. červnu 1998 a převzala tak úkoly EMI.

Třetí etapa (1.1.1999 - současnost) Byla rozdělena do dvou základních období, a to: 1) od 1. ledna 1999 Na základě jednomyslného rozhodnutí členských států EU, které splnily podmínky pro vstup do III. etapy HMU (tj. splnily maastrichtská kritéria), byly k tomuto datu fixovány kurzy jejich měn na euro dle pevně stanovených přepočítacích koeficientů. Jednotka ECU byla nahrazena eurem v poměru 1:1. Jednotná měna euro byla zavedena v 11-ti členských státech v bezhotovostní formě. Evropská centrální banka (ECB), která zahájila činnost od 1. června 1998, začala řídit jednotnou měnovou politiku Eurosystému (ECB a národní centrální banky států, které zavedly euro). Pro potřeby řízení společné měnové politiky byl vytvořen nový platební systém TARGET (Trans-European Automated Real-time Gross settlement Express Transfer). Prostřednictvím tohoto platebního systému se uskutečňuje vypořádávání transakcí měnové politiky v euro. 2) od 1. ledna 2002 do současnosti Fyzické zavedení bankovek a mincí v euro jako zákonného platidla bylo zahájeno od 1.1.2002. Staré národní měny byly bezplatně vyměňovány za euro prostřednictvím komerčních bank v národních centrálních bankách. Od tohoto data jsou všechny ekonomické transakce a nové kontrakty uzavírány a realizovány pouze v euro. Dne 1.1.2009 přijalo jako zatím poslední země společnou měnu euro Slovensko.

Instituce Evropské měnové unie Pro potřeby Evropské měnové unie byly založeny nové instituce. Jejich struktura a hlavní úkoly jsou upraveny v Maastrichtské smlouvě a v plném rozsahu jsou převzaty Amsterodamskou smlouvou. Evropský měnový institut byl přechodnou instituci, která v druhé etapě připravila přechod k závěrečné fázi, kdy zanikl.


115

Evropský systém centrálních bank (ESCB) a Evropská centrální banka (ECB) jsou trvalými institucemi, jež vznikly v závěrečné etapě Evropské měnové unie. Evropský systém centrálních bank ESCB zahrnuje ECB a národní centrální banky. Jeho hlavním cílem je udržovat cenovou stabilitu. Evropská centrální banka Evropská centrální banka (ECB) je právním subjektem zajišťujícím plnění úkolů ESCB buď vlastni činností anebo prostřednictvím národních ústředních bank. Je plně nezávislá, což znamená, že nežádá ani nedostává instrukce od institucí či orgánů Společenství. od žádné vlády členského státu či jiného orgánu. Rozhodovacími orgány ECB je Řídicí rada a Výkonný výbor. Řídící rada se skládá z členů Výkonného výboru ECB a z guvernérů národních ústředních bank. Vydává směrnice a rozhodnuti nezbytná pro plnění úkolů stanovených ESCB.

Integrace ČR do EMU Vstup České republiky do EU automaticky neznamenal zavedení eura v České republice. Česká republika se zavázala, že v budoucnu jednotnou měnu zavede po vytvoření potřebných podmínek (tj. maastrichtských kritérií). Splnění těchto podmínek je nezbytné proto, aby nebyla narušena stabilita jednotné měny a nebyl narušen ekonomický vývoj eurozóny nebo přistupující země. Stejně tak k podmínkám vstupu patří členství v Evropském systému směnných kursů (ERM II) nejméně dva roky, což naše republika zatím neučinila. Proces evropské měnové integrace lze z hlediska vlivu na Českou republiku rozdělit do 3 etap: • první etapa - období do vstupu ČR do EU (zahájením neúplné měnové unie a poté úplné měnové unie v podobě zrušení národních měn a zavedení eura); • druhá etapa - začala vstupem ČR do EU dne 1.5.2004; • třetí etapa - zavedení eura v ČR nejdříve kolem r. 2012 po splnění konvergenčních kritérií.

Předpokládané výhody, nevýhody a problémy přistoupení ČR k EMU Úloha měnové politiky ČNB je právně kodifikována v ustanoveních článku 98 Ústavy ČR a §2 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, které jí ukládají zabezpečovat především cenovou stabilitu a - pokud tím není dotčen tento hlavní cíl ČNB - podporovat obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu a makroekonomické stabilitě. Vysoká a nestabilní inflace má negativní důsledky pro dynamiku hospodářského růstu kdy v důsledku vyšší proměnlivosti inflace se investoři orientují více na krátkodobé fi-

116


nanční investice (spekulační aktivity) a naopak méně na investiční projekty v reálné ekonomice, které mají dlouhodobější horizont návratnosti. Litera zákona o ČNB je při praktickém výkonu měnové politiky této instituce naplněna několika následujícími způsoby. Zejména tzv. režimem inflačního cílování, který je založen na existenci explicitního cíle pro inflaci, ke kterému se centrální banka snaží přiblížit skutečnou inflací. Konkrétně ČNB se snaží přiblížit meziroční inflaci hodnotě tří procent. Dále pak určováním úrokových sazeb, které jsou odrazem toho, zda ekonomika prochází recesí, konjunkturou, či zda je blízko své potenciální úrovně. A v neposlední řadě se ČNB snaží o ”vyhlazování” úrokových sazeb: při výrazném vnějším šoku reaguje postupně a zbytečně nezvyšuje dopady šoku do reálné ekonomiky. Vyhlazování také přispívá k lepší predikovatelnosti měnové politiky. Výše uvedené úlohy ČNB nebudou po vstupu do EMU její prioritou ve smyslu samostatného rozhodování v rámci domácí ekonomiky. Stále přes úspěšnou realizaci jednotného vnitřního trhu a zavedení eura existuje priorita národních zájmů nad zájmy eurozóny jako celku. Je třeba neustále sledovat výhody i nevýhody či rizika, která pro ČR z přistoupení mohou plynout a vyvozovat z nich závěry. Dle vyjádření ČNB nebude přechod ČR na euro v budoucnu znamenat zdražování či znehodnocení úspor. Dojde pouze k přepočtu cen, úspor, platů, důchodů a dalších veličin z Kč na euro na základě pevně stanoveného kurzu (tzv. koeficientu). V okamžiku přechodu z koruny na euro bude jedním z úkolů státní správy monitorovat cenový vývoj a zabránit možným snahám některých výrobců, obchodníků či poskytovatelů služeb jeho případnému zneužití k jednostranným cenovým úpravám směrem vzhůru.

Přínosy a náklady jednotné měny EURO Zavedení jednotné měny je spojeno s mnoha pozitivními přínosy. Podnikatelům, obchodujícím v rámci Unie a stejně tak turistům, odpadly náklady spojené s konverzí měn. Podnikům zapojeným do vnitroevropského obchodu odpadly náklady spojené s vedením vnitropodnikového účetnictví v několika měnách. Současně podnikům odpadly i náklady na zajištění se vůči neočekávanému pohybu kursů. Značným přínosem je celková transparentnost cen a nákladů vyjadřovaná v jednotné měně, což umožňuje jejich srovnatelnost s pozitivními důsledky pro konkurenční prostředí v EU. Po zavedení měnové unie jsou všechny firmy při soutěžení na vnitřním trhu postaveny do rovných podmínek, které nejsou ovlivňovány odlišnými měnovými politikami. Zavedením EMU vznikly ovšem také určité „nákladyÿ pro zúčastněné země. K nejzávažnějším patří, že směnného kursu není možno používat jako nástroje domácí hospodářské politiky a že hrozí riziko prohloubení regionálních rozdílů v rámci EU. S přechodem k jednotné měně ztratily vlády, případně národní centrální banky, nástroj k ovlivňování domácí měnové politiky a možnost využívat devalvaci ke zvýšení konkurenceschopnosti země. Vzniklo také nebezpečí, že při neomezené mobilitě kapitálu se zdroje z oblastí s nižší produktivitou a nižšími výnosy budou přesouvat do oblasti a zemí s vyššími výnosy.


117

EMU a národní fiskální politika Základní rámec hospodářské politiky Hospodářské a měnové unie (HMU) tvoří nejen jednotná měnová politika ve výlučné kompetenci nezávislé Evropské centrální banky (ECB), ale přirozeně i další hospodářské politiky, především rozpočtová a strukturální. Ty jsou v kompetenci národních vlád. EMU je tedy unikátní v tom, že kombinuje jednotnou monetární politiku s národními ekonomickými a fiskálními politikami. Dochází zde ke koordinaci pouze prostřednictvím zásad, tlaků a procedur, které jsou zde zaváděny. Systém EMU je postaven na tom, že nechává monetární politiku dominovat nad rozpočtovými politikami, aby zaručila spolehlivost a udržitelnost cílů cenové stability. Odpovědná fiskální politika je tedy stabilním pilířem společné měny euro. Pakt stability a růstu představuje dohodu mezi všemi členskými státy, dodržovat specifickou fiskální a rozpočtovou kázeň. Pakt byl přijat na zasedání Evropské rady v Amsterodamu v červnu 1997. Má dva zásadní aspekty. • Jde o preventivní systém včasného varování s cílem zajistit a napravit nedostatky z hlediska rozpočtu dříve, než rozpočtový schodek přesáhne hodnoty 3 % hrubého domácího produktu (HDP), což je limit stanovený ve smlouvě o EU. • Jedná se o soubor varovných opatření s odrazujícím účinkem, s jejichž použitím se na členské státy vyvíjí tlak, který je má odradit od nadměrných schodků a v případě, že k nadměrnému schodku dojde, přimět je k rychlým opatřením směrujícím k nápravě. Členské státy v eurozóně se mimoto zavázaly, že budou usilovat o plnění střednědobých rozpočtových cílů blížících se vyrovnanému nebo přebytkovému stavu. Změkčování Paktu stability sice nemůže ohrozit fungování eura jako takového, ale může ohrozit jeho stabilitu vůči ostatním měnám

Závěr Ne všechny přínosy a náklady měnové unie lze přesně kvantifikovat. Převládá však názor, že v delším časovém období převažují přínosy v podobě snížené míry inflace, odpadnuvších spekulačních útoků na měny členských států a odstraněných negativních důsledků kolísání směnných kursů měn členských zemí, což bylo posledním rušivým prvkem na jinak homogenním jednotném vnitřním trhu Evropské unie. Je patrné, že evropská měnová integrace prošla složitým vývojem, jehož výsledkem bylo zavedení společné měny. Lze říci, že vývoj EMU ve vztahu ke globální ekonomice a též případné dopady oddělenosti řízení monetární a fiskální politiky v rámci Evropské unie, ukáže až budoucnost. Evropská měnová unie a její měna euro funguje poměrně krátkou dobu na to, aby bylo možno jednoznačně říci, zda z dlouhodobějšího hlediska převáží přínosy nad nevýhodami. Závěrem bych chtěla zdůraznit význam, který pro naši republiku účast v Evropské unii a případná účast v měnové unii má. Od 1. 5. 2004 jsme členy Evropské unie a veškerá opatření, která jsou na úrovni EU přijata, stejně tak jako

118


budoucí vývoj EU, se nás jako členského státu bezprostředně dotýkají. Existuje řada faktorů, jako volný trh práce, příjmy z fondů EU a další, které ukazují, že přes veškerá byrokratická opatření zavedená vstupem do EU by mohla účast v EMU pro naši republiku být spíše přínosem. Záleží však též na tom, co bude pro EU znamenat rozšíření směrem na východ. Zavedení eura jako národní měny je však třeba z časového hlediska a připravenosti ekonomiky pečlivě zvážit.

Reference [1] BRŮŽEK, A. Druhý rok realizace Evropské měnové unie a společné měny euro (vybrané otázky). 1. vyd. Praha : Vysoká škola ekonomická, 2001. 32 s. ISBN 80-245-0167-8. [2] BRŮŽEK, A. Evropská měnová integrace . 2. vyd. Praha : Vysoká škola ekonomická, 2001. 138 s. ISBN 80-245-0158-9. [3] BRŮŽEK, A. Evropská měnová unie a Česká republika . 1. vyd. Praha : Oeconomica, 2004. 29 s. ISBN 80-245-0820-6. [4] DURČÁKOVÁ, J., MENDEL, M. Mezinárodní finance. 2. dopl. vyd. Praha : Management Press, 2003. 394 s. ISBN 80-7261-090-2. [5] DVOŘÁK, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vyd. Praha : Linde, 2005. 681 s. ISBN 80-7201-515-x. [6] HAD, M., STACH , S., URBAN , L. Česká republika v Evropské unii : členství, přínosy, výzvy. Praha : Linde, 2006. 200 s., xxix. ISBN 80-7201611-3. [7] HAD, M., URBAN, L. Evropská společenství : první pilíř Evropské unie. 2. rozš. a upr. vyd. Praha : Ústav mezinárodních vztahů, 2000. 165 s. ISBN 80-85864-88-6. [8] JÍLEK, J. Peníze a měnová politika. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2004. 742 s. ISBN 80-247-0769-1. [9] MANDYSOVÁ, I. Evropská integrace : pro kombinovanou formu studia. 1. vyd. Pardubice : Univerzita Pardubice, 2006. 97 s. ISBN 80-7194-842-X. [10] REVENDA, Z., et al. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 3. vyd. Praha : Management Press, 2000. 634 s. ISBN 80-7261-031-7. [11] Elektronické zdroje Free internet encyclopedia [online]. 2008 [cit. 2009-03-31]. Dostupný z WWW: . European Commission [online]. 2008 [cit. 2009-03-31]. Dostupný z WWW: <ec.europa.eu>. Česká národní banka [online]. 2008 [cit. 2009-03-31]. Dostupný z WWW: <www.cnb.cz>. European central bank [online]. 2008 [cit. 2009-03-31]. Dostupný z WWW: <www.ecb.int.>. Europortal [online]. 2008 <www.europortal.cz>.

[cit.

2009-03-31].

Dostupný

z

WWW:

Walterová, D. et al.: Evropská měnová integrace Euroskop [online]. 2008 <www.euroskop.cz>.

[cit.

2009-03-31].

119 Dostupný

z

WWW:

Finanční portál pro odborníky i laiky [online]. 2008 [cit. 2009-03-31]. Dostupný z WWW: <www.kurzy.cz>. Online zprávy hospodářských novin [online]. 2008 [cit. 2009-03-31]. Dostupný z WWW: <www.ihned.cz>.

European currency integration Contribution is focusing on development European currency integration and other reciprocal context of concerning to common currency of European union states. Further is dealing with relation of European currency union compared with global currency policy and acquaint with influence of national fiscal policy and reminds also exercise of currency policy CNB-(Czech national bank) as a expressive stability element of macroeconomic environment. Keywords: monetary policy, European Monetary System, monetary risk, macroeconomic environment Kontaktní adresa: Ing. Dana Walterová, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected] Ing. Petr Mulač, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected] Ing. Jiří Tuček, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]

WALTEROVÁ, D., MULAČ, P., TUČEK, J.: Evropská měnová integrace. Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1, s. 109 – 119. ISSN 1802-503X.

Mikroekonomická analýza výrobních faktorů práce a kapitálu v zemědělských podnicích Petr Zeman, Marta Maršíková Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Ekonomická fakulta

Abstrakt Firma bývá často charakterizována jako subjekt, jenž transformuje vzácné výrobní faktory na finální produkci s cílem maximalizovat svojí tržní hodnotu popř. zisk. Při daném technologickém omezení alokuje firma své finanční prostředky co nejefektivněji tak, aby náklady na nakupované vstupy byly co nejnižší a množství z nich vyráběného statku bylo maximální. Ne jinak je tomu i v zemědělství. Proto i cílem tohoto článku je, za pomoci zjednodušeného mikroekonomického modelu produkční funkce, analyzovat vývoj a strukturu výrobních faktorů, především práce a kapitálu a jejich dopad na finální produkci podniku ve vybraných zemědělských podnicích v České republice. Klíčová slova: produkční funkce, výrobní faktor, finální výstup, substituce vstupů.

Úvod Opatření, přijímaná v rámci dotační politiky zemědělských podniků a jejich majetku, si kladou za cíl především zajistit větší konkurenceschopnost podniků v rámci Evropské unie. Cílem této politiky je tedy zlepšit adaptaci zemědělských podniků na podmínky evropského trhu, zvýšit produktivitu práce, přidanou hodnotu a kvalitu zemědělských produktů. Jednou z možností jak zachytit vztah mezi výší použitého dlouhodobého majetku a množstvím použité práce je analýza pomocí typů technického rozvoje. Tento článek se tedy zabývá nejen analýzou dopadů těchto opatření na dlouhodobý majetek zemědělských podniků, ale i jejich možným vlivem na míru zaměstnanosti v tomto odvětví. Jednou z dalších z možností jak zachytit vztah mezi výší použitého dlouhodobého majetku a množstvím použité práce je analýza pomocí typů technického rozvoje. 121

122


Materiál a metodika Cílem tohoto příspěvku je, za pomoci zjednodušeného modelu produkční funkce, analyzovat strukturu výrobních faktorů ve výrobním procesu zemědělských společností v letech 2002 až 2007. Pro vytvoření modelu byly přijaty tyto předpoklady: 1. Ve výrobním procesu jsou používány tři výrobní faktory půda, práce a kapitál. Půdou je myšlena výměra pozemků, na kterých daný podnik hospodaří, množství práce je dáno počtem zaměstnanců a množství použitého kapitálu je definováno částkou brutto dlouhodobého hmotného majetku (dále jen DHM). 2. Práce a kapitál jsou vstupy variabilní a lze je vzájemně substituovat, zatímco půda zůstává i v dlouhodobém časovém horizontu konstantní a nelze ji nahradit jiným výrobním faktorem. 3. Výrobní proces všech podniků je efektivní, tzn. alokují své vstupy tak, aby dosáhly maximálního výstupu. 4. Při nezměněné výměře pozemků, na kterých zemědělské společnosti hospodaří, se nezmění ani očekávaný výstup zemědělských podniků. Výkony jsou definovány jako suma tržeb za prodej vlastních výrobků a služeb, změna stavu zásob vlastní činnosti a aktivace. Pro vyjádření míry, ve které byl jeden výrobní faktor nahrazován druhým (za předpokladu neměnného výstupu) byla použita modifikovaná forma mezní míry technické substituce (MRTS), která vyjadřuje mezní míru nahrazování práce kapitálem. Vyjádřeno matematicky se tedy jedná o podíl záporné změny v počtu pracovníků a kladné změny stavu brutto DHM v běžných cenách. Dalším cílem příspěvku bylo zachycení vztahu mezi výší používaného dlouhodobého majetku a množstvím použité práce, kterým se zabývá analýza typů technického rozvoje. Základem této analýzy je vztah mezi fondovou účinností (je dána podílem výkonů a průměrného stavu dlouhodobého majetku), produktivitou práce (podíl výkonů a průměrným počtem pracovníků) a technickou vybaveností práce (poměr průměrného stavu dlouhodobého majetku a průměrného počtu zaměstnanců) viz vzorec č.1. V y´kon = DHM + DN M

V y´kon PPZ DHM+DN M PPZ

(1)

Na základě hodnocení dynamiky vývoje jednotlivých ukazatelů, lze určit typ technického rozvoje u daného podniku. V článku byla tato metoda aplikována na podniky, které byly roztříděny do 4 intervalů dle velikosti celkových aktiv. Dynamika výše uvedených ukazatelů je vyjádřena za pomoci meziročního indexů

Zeman, P., Maršíková, M.: Mikroekonomická analýza

Ix =

xi+1 xi

123

(2)

Výsledky Analýza výkonů a výrobních faktorů byla provedena u 70 vybraných zemědělských společností. Graf 1 – Vývoj výrobních faktorů v letech 2002 – 2007

(Zdroj: vlastní šetření) Graf 1 jednoznačně charakterizuje tendence ve vývoji výrobních faktorů ve sledovaných zemědělských podnicích. Faktor práce, determinován počtem zaměstnanců, vykazuje trvalý úbytek pracovních sil. Počet zaměstnanců klesl z 5857 v roce 2002 na 4724 v roce 2007, což znamená průměrný roční pokles o 226 zaměstnanců. Naproti tomu, opačný trend vykazuje vývoj kapitálu vyjádřený částkou brutto dlouhodobého hmotného majetku. Velikost DHM se od počátku sledovaného období stále zvyšuje a to jak v cenách běžného období, tak i ve stálých cenách roku 2002. Ve sledovaném období došlo k nárůstu DHM v běžných cenách o 1991 mil. Kč, ve stálých cenách pak o 1102 mil. Kč. To znamená průměrný roční růst přibližně 398 mil. Kč (tempo růstu je 4,9 %) v běžných cenách a průměrný roční růst 220 mil. Kč ve stálých cenách (tempo růstu je 2,8 %). Posledním analyzovaným výrobním faktorem je půda. Vybrané zemědělské podniky hospodařily ve sledovaném období na pozemcích o průměrné výměře 1197 km2. Velikost výměry nevykazovala v jednotlivých letech výraznější změny. Výměra půdního fondu sice meziročně mírně klesá, ale vykázané hodnoty se výrazným způsobem neodchylují od svého dlouhodobého průměru. Při testování závislosti mezi celkovým počtem zaměstnanců a stavem brutto dlouhodobého hmotného majetku v běžných cenách byl zjištěn vysoký stupeň

124


Graf 2 – Závislost počtu zaměstnanců na výši brutto DHM

(Zdroj: vlastní šetření)

negativní korelace (korelační koeficient -0,96837). Zjištěné hodnoty byly proloženy polynomickou regresní křivkou, která je vyjádřena rovnicí y = 0, 0002x2 + 4, 0172x + 24176. Na hladině významnosti p = 0,05 byla prokázána závislost mezi celkovým počtem zaměstnanců a výší brutto DHM v běžných cenách ve vybraných podnicích. V průběhu let byla sledována i mezní míra technické substituce. Nejvyšší hodnoty tohoto ukazatele byly vykázány v období mezi roky 2002 a 2003, kdy MRTS dosáhla hodnoty 0,965. To znamená, že nárůst kapitálu o 1 mil. Kč byl zároveň provázen úbytkem 0,965 zaměstnance. Mezi rokem 2004 a 2005 dosáhla MRTS druhé nejvyšší hodnoty 0,935. Naopak nejnižší hodnoty byly zaznamenány v posledních dvou sledovaných obdobích. . V časových intervalech mezi roky 2005 a 2006, byl nárůst kapitálu o 1 mil. Kč kompenzován úbytkem o 0,144 zaměstnance a mezi roky 2006 a 2007 pak o 0,521 zaměstnance. Při hodnocení typů technického rozvoje, byly podniky rozděleny do 4 skupin. Velikost kroku odstupňování bylo určeno na 50 milionů korun, kdy třídícím kritériem bylo množství aktiv v roce 2002. U třech ze čtyř analyzovaných intervalů byl identifikován fondově náročný typ technického rozvoje, který se vyznačuje pomalejším tempem růstu produktivity práce v porovnání s růstem technické vybavenosti práce. Index fondové účinnost byl nižší než 1, což má za následek snižování produkčního využití stálého nákladu a zvyšování nákladů na jednotku produkce. Stejný výsledek (tj. index fondové účinnosti nižší než 1) byl získán u celkového souboru všech 70 zemědělských podniků. Index fondové účinnosti zde vykázal hodnotu 0,971, index produktivity práce hodnotu 1,233 a index technické vybavenosti práce hodnotu 1,27.


125

Graf 3 Hodnocení typů technického rozvoje u jednotlivých skupin podniků

(Zdroj: vlastní šetření) Jedinou výjimku tvořil interval společnosti s výší celkových aktiv od 50 mil. Kč do 100 mil. Kč (viz. Graf č. 2). Hodnota indexu fondové účinnosti zde dosáhla hodnoty 1,055, index produktivity práce 1,23 a index technické vybavenosti práce vykázal hodnotu 1,166. V tomto případě je index fondové účinnosti vyšší než 1 a zároveň index produktivity práce je vyšší než index technické vybavenosti práce. Jedná se tedy o fondově úsporný typ technického rozvoje, kdy dochází k postupnému zvyšování využití dlouhodobého majetku a ke snižování stálého nákladu na jednotku produkce.

Diskuse Ačkoli na začátku byly přijaty velmi zjednodušující předpoklady, umožňuje nám tento model odhalit základní vztahy mezi variabilními výrobními faktory. Pokud je podnik omezen množstvím fixního výrobního faktoru a zároveň již tento vstup maximálně využívá, neexistuje pro něj žádná jiná možnost, jak zvýšit finální výstup, který tedy zůstává neměnný. V tomto modelu je také možno chápat množství obdělávané půdy i jako homogenní finální výstup (celkový fyzický produkt). Pokud takto definovaný produkt je v průběhu let neměnný, lze analyzovat zbývající dva variabilní vstupy. Neměnnost takto definovaného celkového produktu dokazuje graf č. 1, kde variační rozpětí výměry obdělávané půdy je 55,67 km2 . Průměrně se hodnoty výměry půdy v jednotlivých letech se odchylovaly o 2,71 % od dlouhodobého průměru. To lze hodnotit jako minimální variabilitu takto měřeného vstupu. Méně vhodnou metodou vyjádření celkového produktu je použití hodnoty výkonů podniků. Takto měřený výstup podniku totiž není homogenní a je třeba ho vyjádřit v peněžních jednotkách. Pro odstranění inflačních vlivů je tedy nutno takto zjištěný výstup uvádět ve stálých cenách. Výkony zemědělských podniků za sledované období, ve stálých

126


cenách roku 2002, se pohybovaly v intervalu od 4335 mil. Kč do 4880 mil. Kč. Směrodatná odchylka těchto naměřených hodnot byla 203 mil. Kč. Na základě těchto údajů lze říci, že předpoklad konstantního výstupu není příliš vzdálen od reality. Považujeme-li tedy výstup za konstantní, můžeme přistoupit k rozboru vzájemné závislosti dvou výrobních faktorů - práce a kapitálu. Korelační koeficient mezi prací a kapitálem vykazuje existenci silné záporné korelace (korel. koef. =– 0,9692). Za pomoci modifikované mezní míry technické substituce bylo zjištěno v jakém poměru byla pracovní síla nahrazována kapitálovými statky. Nejvyšších hodnot bylo dosaženo mezi roky 2002 a 2003, nejnižších pak v období 2005 2006. Z klesajícího trendu lze tedy usuzovat, že další růst kapitálové vybavenosti podniku nebude mít za následek tak masivní pokles zaměstnanosti, jak tomu bylo na začátku sledovaného období. Tuto skutečnost dokazuje i graf č. 2, kde byl vztah mezi těmito výrobními vstupy charakterizován polynomickou regresní přímkou, pomocí které je možno odhadnout budoucí vývoj počtu zaměstnanců v závislosti na změnách kapitálu. Jak je zřejmé z grafu č. 3 je zřejmé, že u podniků s velikostí aktiv od (0<0;50), <100;200) a <200; ∞) mil. Kč byla vykázána hodnota indexu fondové účinnosti nižší než 1, což má za následek snižování produkčního využití stálého nákladu a naopak zvyšování nákladu na jednotku produkce. Pouze podniky s výší celkových aktiv od 50 mil. Kč do 100 mil. Kč vykazovaly index fondové účinnosti vyšší než jedna a zároveň index produktivity práce vyšší než index technické vybavenosti. To má za následek postupné zvyšování využití dlouhodobého majetku, kdy je ale zároveň snižován stálý náklad na jednotku produkce.

Závěr Tento článek si nekladl za cíl, analyzovat odvětví zemědělství jako celek, ale pouze poukázat na tendence, které mohou být na první pohled skryty. Je celkem zřejmé, že díky nižší úrovni kapitálové vybavenosti zemědělských podniků na začátku sledovaného období a investičním dotacím a subvencím plynoucím jak z Evropské unie tak i ze státního rozpočtu, docházelo ke zvyšování dlouhodobého hmotného majetku. Jeho stav, měřený v brutto cenách běžného období, rostl průměrným tempem o 4,9 % ročně. Oproti tomu klesal počet zaměstnanců a to průměrným tempem 4,2 % ročně. Při neměnném výstupu, v našem případě výměře obhospodařované půdy, lze usuzovat, že jeden výrobní faktor je nahrazován jiným vstupem. Poměr, ve kterém se tak děje, byl vyjádřen mezní mírou technické substituce, jejíž hodnoty měly v průběhu sledovaných let převážně klesající tendenci. Mezi roky 2002 až 2003 mělo každé zvýšení kapitálových statků o 1 mil. Kč za následek úbytek pracovní síly o 0,96 pracovníka, ale již mezi roky 2005 až 2006 byl zaznamenán úbytek jen o 0,14 pracovníka. Klesající tendence hodnot tohoto ukazatele poukazuje tedy na zvyšující se produktivitu práce a další hmotné investice do zemědělské výroby by již nemusely vést k tak drastickému snižování stavu pracovníků v tomto odvětví, jak tomu bývalo k minulosti.


127

Reference [1] SOUKUPOVÁ, J., HOŘEJŠÍ, B., MACÁKOVÁ, L., SOUKUP, J., Mikroekonomie. Praha : Management Press, 2004. 548 s. ISBN 80-7261-061-9. [2] STŘELEČEK, F. Proporcionování nákladů na výrobu, provozní a finanční páka. České Budějovice : ZF JCU, 2006. 60 s. [3] GRÜNWALD, R., HOLEČKOVÁ, J. Finanční analýza a plánování podniku., Praha : VŠE v Praze, 2001. 197 s. ISBN 80-7079-587-5. [4] ABRHAM, Z., KOVÁŘOVÁ, M. Zemědělská technika - Současnost a perspektiva. Sborník In Aktuální problémy využívání zemědělské podniky, 2006, str. 1-4. [5] Ministerstvo zemědělství České republiky, Výroční zpráva o operačním programu Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství v České republice za rok 2006, 2006, str. 6 -8.

Microeconomic analysis of production factors labour and capital farming business A firm is often characterized as an entity that transforms unique factors of production to final production in order to maximize its market value and eventually the profit. Given the technological limitation, a firm allocates its financial resources in the most effective way for the purpose of the lowest costs of bought inputs possible within the maximum goods. The situation in the agriculture is the same. Therefore, the aim of this article is to analyse by the means of simplified microeconomic model the development and the structure of factors of production, namely labour and capital, and their influence on final production of a farm in selected agricultural holdings in the Czech Republic. Keywords: production function, factor of production, final output, input substitution Kontaktní adresa: Ing. Petr Zeman, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Ekonomická fakulta, Katedra financí a účetnictví, Studentská 13, 370 05 České Budějovice Česká republika, +420 387 772 718, e-mail: [email protected] Ing. Marta Maršíková, (kandidát Ph.D. studia), Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Ekonomická fakulta / Katedra financí a účetnictví, Studentská 13, 370 05 České Budějovice

ZEMAN, P., MARŠÍKOVÁ, M.: Mikroekonomická analýza výrobních faktorů práce a kapitálu v zemědělských podnicích. Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1, s. 121 – 127. ISSN 1802-503X.

Odborná praxe jako integrální součást studia v rakouském sektoru Fachhochschulen Zdeněk Caha Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt Odborná praxe je integrální součástí studia ve studijních programech Fachhochschule a představuje jeden z dominantních a zároveň specifických rysů tohoto typu vysokoškolského studia. Předkládaný příspěvek je proto věnován klíčovým aspektům odborné praxe - její přípravě a zajišťování praktikantských míst, dále potom zajištění odborné praxe z hlediska kvalitativního a kvantitativního, vedení praktikantů během praxe, způsobům hodnocení odborné praxe a v neposlední řadě také reflexi praxe prostřednictvím její evaluace. Klíčová slova: Fachhochschulen, odborná praxe, praktikant, praktikantské místo, studijní program, příprava praxe, evaluace praxe, reflexe praxe

Příprava praxe a zajišťování praktikantských míst Ve studijních programech rakouského sektoru Fachhochschulen činí délka odborné praxe minimálně 15 týdnů a může být realizována buď jako souvislá v rámci jednoho semestru nebo v dílčích časových úsecích během několika semestrů. Odborná praxe bývá realizována většinou v pozdějších fázích studia, kdy jsou studenti na praxi již optimálně připraveni. Jelikož odborná praxe probíhá v rámci studia, proto má student obvykle právní status ”praktikant”, avšak student vstupuje s firmou či organizací, kde absolvuje praxi, do pracovněprávního vztahu, který podléhá smluvní svobodě. Vznikem pracovněprávního vztahu je student zavázán k výkonu práce a má nárok na odměnu. Výše odměny si sjednává s firmou individuálně. Všeobecně platí zásada, že odměna za jeho práci by měla pokrývat minimálně náklady spojené s praxí. Při realizování odborná praxe musí zaměření firmy, popř. organizace, kde student absolvuje svoji praxi, odpovídat vzdělávacím cílům daného studijního programu a také tomu, aby mu bylo umožněno aplikovat doposud nabytou kvalifikační úroveň přímo v praxi. 129

130


V časovém horizontu zhruba jednoho roku před nástupem na praxi pořádají studijní programy pro své studenty v rámci tzv. ”informační fáze” informativní schůzky bez ohledu na to, zda si studenti budou obstarávat praktikantská místa sami či jim budou tato místa poskytnuta studijním programem. Při těchto prvotních setkáních jsou studenti seznamováni s rámcovými podmínkami praxe jako jsou: • Cíle praxe; • Požadavky na praktikantské místo ze strany studijního programu (délka praxe, druh pracovní činnosti, vhodné obory aj.); • Objasnění průběhu praxe včetně časového plánu; • Možnosti při hledání vhodného místa, popř. poskytnutí stávajících databází podniků; • Finanční záležitosti, možnosti finanční podpory a také specifika spojená s absolvováním praxe v zahraničí. Následující období po prvotním setkání je obdobím, kdy si studenti musí precizně a profesionálně připravit svá portfolia k žádosti o praktikantské místo, vědomi si skutečnosti, že perfektně připravené podklady jsou prvním důležitým krokem k získání praktikantského místa. Cca po dvou měsících od prvotní schůzky následuje další schůzka, při které jsou objasňovány případné nejasnosti související s hledáním praktikantského místa a dále je mapováno, jak si vedou jednotliví studenti při hledání místa. Ve všech fázích hledání jsou studentům ochotny pomoci studijní programy formou tzv. ”individuálního koučingu” a to počínaje přípravou podkladů, konče navázáním smluvního vztahu s podnikem. Každé praktikantské místo musí ovšem splňovat určité požadavky, na jejichž dodržování důsledně trvají odpovědní zástupci studijních programů. Praktikantská místa jsou zabezpečována zpravidla následujícími způsoby: • Jsou nabízena studijními programy; • Studenti si je hledají sami; • Studenti mají možnost volby: přijmou nabídku nebo doporučení studijního programu nebo si najdou místo sami. Studijní programy s víceletou tradicí, často s technicky úzce specializovanými obory mívají navázány s podniky dlouhodobé kontakty, v rámci kterých je jim každoročně nabízen dostatek míst pro praktikanty. V tomto případě se musí pouze rozhodnout, jakým způsobem tato místa rozdělí mezi jednotlivé studenty. Tabulka č. 1 ukazuje výhody a nevýhody, které vyplývají z toho, jsou-li praktikantská místa zajišťována studijními programy přímo. V některých, nutno však dodat spíše výjimečných případech, jsou studenti pověřováni studijními programy k samostatnému hledání praktikantských míst.

Caha, Z.: Odborná praxe v rakouském sektoru Fachhochschulen

Tabulka č. 1

131

Zdroj: Völk, 2008, s.147

Někdy je ponechána na studentech i realizace dalších kroků včetně uzavření smlouvy s tím, že jsou zástupci studijních programů k dispozici k zodpovězení eventuálních dotazů jak podniků, tak studentů. Při této formě hledání praktikantských míst vystupuje v neposlední řadě do popředí i marketingový efekt, jelikož studenti při svém hledání navštíví průběžně mnoho podniků, ve kterých reprezentují zároveň svůj studijní program. Některé firmy touto formou získávají mnohdy první informace o existujícím studijním programu. Z tohoto důvodu hraje klíčovou roli, do jaké míry jsou studenti připraveni ucházet se o praktikantské místo. Proto probíhá již předem důkladná příprava včetně přípravy patřičných podkladů. Výhody a nevýhody tohoto způsobu zajišťování praktikantských míst jsou uvedeny v tabulce č.2.

Tabulka č. 2

Zdroj: Völk, 2008, s.147

V praxi dochází ale nejčastěji při zajišťování praktikantských míst k využití kombinované formy, studujícím jsou jednak nabízena praktikantská místa studijním programem, jednak mají možnost si své praktikantské místo hledat sami. Studijní programy často poskytují svým poskytovatelům databáze firem, kde již dříve někteří studující absolvovali praxi a předkládají také nabídky firem nových. Tyto databáze často obsahují i hodnocení praxe studenty i hodnocení

132


studentů ze strany firem. Vítána je vždy také iniciativa samotných studentů při samostatném zajišťování praxe a to i vzhledem k již uvedené marketingové funkci, kterou toto hledání s sebou přináší.

Praxe v rámci studia při zaměstnání Studenti v rámci studia při zaměstnání nemusí absolvovat praxi v případě, že mohou prokázat dostatečné profesní zkušenosti v relevantním oboru, který studují. V opačném případě musí praxi absolvovat ve stejné délce jako studenti denní formy studia.

Praxe v zahraničí a její specifika Praxe v zahraničí bývá někdy povinností hlavně pro studenty mezinárodně orientovaných studijních programů. Pro studenty ostatních studijních programů se může stát případná možnost absolvovat praxi v zahraničí silným motivačním faktorem, vezmeme-li v úvahu, že student nejen stráví několik měsíců v zahraničí a získá cenné profesní zkušenosti, zlepší své jazykové a interkulturní kompetence, ale také si přitom může vydělat peníze. Pro praktikanty je administrativně méně náročná volba praxe v rámci zemí Evropské unie. Nezbytným předpokladem pro výkon praxe v zahraničí je dostatečná jazyková připravenost studujících. Možnosti a podmínky pro realizaci praxe v zahraničí jsou mezi jednotlivými v úvahu připadajícími zeměmi dosti odlišné stejně jako rámcové finanční podmínky. V některých případech je praktikantům poskytováno bezplatně ubytování a obdrží určité kapesné, jindy jsou jim hrazeny veškeré s praxí související výdaje a ještě dostanou kapesné. V zásadě ale platí, že praktikanti musí počítat s finanční spoluúčastí. Pokud studijní program vyžaduje absolvování praxe v zahraničí, je od něho očekáváno, že naváže kontakty se zahraničními podniky a praktikantská místa svým studentům zajistí. Není-li praxe v zahraničí studijním programem vyžadována, hledají si studenti zpravidla praktikantská místa sami. Poradenskými organizacemi pro zahraniční praxe jsou např. AISEC nebo CENTER INTERNATIONAL UNIVERSITAIRE sídlící ve Vídni. Ve Vídni se také každoročně koná veletrh zahraničních praxí. Zprostředkování praxe nabízí také řada agentur, přičemž studijní programy varují své studující, aby byli při využívaní služeb těchto agentur velmi obezřetní. Jako každá praxe musí být i zahraniční praxe zajištěna odpovídajícím vedením nejen ze strany podniku, ale i ze strany studijního programu. Proto jsou rovněž tito praktikanti v kontaktu se svým vedoucím nejčastěji formou e-mailu nebo e-learningových platforem.

Zajištění odborné úrovně praxe z hlediska kvalitativního a kvantitativního Prioritou každého studijního programu je zajistit odpovídající úroveň praxe z hlediska kvalitativního i kvantitativního a garantovat pro své studující:


133

• Přiměřené pracovní zařazení v rámci jejich kvalifikační úrovně a profesní specializace; • Kvalifikované vedení během praxe; • Zajistit jim možnost poznat komplexní chod podniku, kde budou absolvovat praxi. Instrumentem, kterým je požadovaná úroveň praxe zajišťována je rámcová písemná dohoda. Obsahem rámcové písemné dohody mezi studijním programem, podnikem a studentem (praktikantem) jsou následující ustanovení: • Kontaktní údaje studijního programu, podniku a studenta; • Jméno osoby z podniku, která bude vést praktikanta; • Cíl a obsah praxe; • Popis plánovaného pracovního uplatnění praktikanta (oddělení, pracovní činnost, projektová činnost aj.); • Délka praxe; • Povinnosti a prává podniku, studenta a studijního programu nebo jeho zástupce (vedoucího praktikanta z jeho VŠ). Ostatní pracovněprávní záležitosti jsou většinou ponechány na individuální dohodě mezi praktikantem s podnikem. Jde např. o pracovní dobu, výši odměny aj. Každé praktikantské místo podléhá schválení ze strany studijního programu, aby bylo garantováno, že splňuje všechny nároky daného studijního programu. Nejen studijní programy, ale i samotné firmy, které přijímají praktikanty, mají své specifické nároky a očekávání. N. Völk, autorka studie, kterou realizoval studijní program Management podniku (Unternehmensführung) FHWien v zimním semestru 2006/07 se zabývala různými aspekty praxe. Kromě jiného se snažila zodpovědět následující otázky: • Jsou firmy spokojeny s připraveností praktikantů? • Mají firmy zájem o praktikanty? • Získávají-li studenti praktikantská místa sami, jakým způsobem? • U kolika firem se museli studenti ucházet, aby získali praktikantské místo? Dotazováno bylo 100 studentů a 100 podniků. Studie ukázala, že firmy hodnotily praktikanty velmi pozitivně a oceňovaly jejich sociální kompetence jako je vlastní iniciativa, ochota pracovat, samostatnost, vnímavost a týmový duch, které umožnily rychlejší adaptabilitu praktikantů na pracovní místo. Firmy dále hodnotily přesnost, motivaci a vstřícnost praktikantů. V odborných disciplínách

134


naopak postrádaly hlubší znalosti, popřípadě připravenost studentů si tyto znalosti doplnit samostudiem. Celkově ale ukázala zmíněná studie velkou míru spokojenosti s kvalitou a připraveností praktikantů. 87 ze zmíněných 100 podniků se vyjádřilo, že studenti byli na praxi optimálně připraveni studijním programem. Z dotazovaných 100 firem vyjádřilo 92 další zájem přijmout praktikanty. Studentům, kteří si obstarali místo sami, byla položena otázka, jakým způsobem toto místo získali. Nejvíce z nich: 51% odpovědělo, že prostřednictvím osobních kontaktů, 17 % prostřednictvím internetu, 7 % prostřednictvím doporučení FH, 6 % na doporučení jiných studentů, 2% prostřednictvím inzerátů v novinách, 17 % jinak. Aby praktikant získal místo, musel podat průměrně čtrnáct žádostí a jeho hledání trvalo průměrně 2,3 měsíců (Völk 2007, 2-7).

Vedení praktikantů během praxe Během praxe vede praktikanta obvykle jeden pracovník firmy a zároveň jeden učitel FH. Vedoucím praktikanta ve firmě bývá zpravidla jeho nadřízený. Ve způsobech vedení svých praktikantů existují mezi studijními programy následující rozdíly: • Některé studijní programy nabízejí souběžně s praxí semináře, během kterých dochází k reflexi právě probíhající praxe či k prohlubování kompetencí, ve kterých praktikanti pociťují potřebu zlepšit se; • Jiné studijní programy nabízejí praktikantům individuální koučing; • V některých studijních programech dozírají na praktikanty bývalí absolventi stejného nebo podobného studijního programu. Hlavním úkolem vedoucích praktikantů (z řad vyučujících) je naučit praktikanty sebereflexi či jim pomoci a poradit, vyskytnou-li se během praxe problémy nebo nejasnosti. Vedení praktikanta probíhá během již zmíněných doprovodných seminářů, prostřednictvím zpráv praktikantů z praxe (např. jednou měsíčně) nebo prostřednictvím e-mailů. Většina studijních programů zastává filozofii, aby vedoucí praktikantů byli spíše v pozadí a nebyli během praxe v přímém kontaktu s firmou, kde student vykonává praxi. Jejich role spočívá spíše v tom, aby vedli své praktikanty k samostatnému výkonu v rámci firmou přidělených odborných činností, a tím jim pomohli získat patřičné sebevědomí ohledně svých schopností.

Způsoby hodnocení odborné praxe Odborná praxe se hodnotí známkou v rámci klasifikační stupnice 1-5. Všeobecně lze konstatovat, že způsoby, podle kterých se provádí hodnocení praxe se mezi studijními programy liší.


135

Studijní programy využívají vesměs jednu z následujících dvou možností: • Klasifikace je navrhována podnikem, kde praktikant působil a vedoucí vyučující praktikanta pouze přezkoumá splnění vytyčených cílů praxe; • Klasifikaci provádí výlučně vedoucí praktikanta daného studijního programu. Hodnocení praktikanta prostřednictvím jeho nadřízeného pracovníka (jeho vedoucího v rámci podniku) může zabezpečit objektivnost, protože pouze tento pracovník je schopen posoudit, do jaké míry opravdu zvládal a řešil zadané úkoly. Problematická by ale mohla být srovnatelnost hodnocení jednotlivých firem. Z tohoto důvodu studijní programy předávají podnikům kritéria, na základě kterých má hodnocení probíhat. Mezi tato kritéria patří: • Odborné znalosti, kvalita a kvantita práce; • Schopnost týmové práce, iniciativa, adaptabilita, vyrovnávání se s kritikou, začlenění se do podnikového života; • Všeobecná spokojenost s praktikantem. Hodnotí se jednak verbální formou, jednak formou v rámci klasifikační stupnice. Někdy je také využíváno hodnocení splněno/nesplněno. Verbální hodnocení slouží nejen studijnímu programu k sebereflexi a následné optimální přípravě praktikanta, ale i firmě, která může např. přehodnotit organizační průběh praxe. Hodnocení praktikanta prostřednictvím vedoucího vyučujícího probíhá např. tak, že praktikant podává na konci každého měsíce zprávu v rozsahu 1-2 stran, ve které sám zhodnotí, zda a do jaké míry přispěl k plnění určitých podnikových cílů. Tato zpráva je poté analyzována v individuálním pohovoru s vyučujícím praxe či v rámci doprovodného semináře. Tímto způsobem student získá zpětnou vazbu a mnohdy dokáže lépe reflektovat pokroky, kterých docílil během praxe. Po absolvování praxe předkládají praktikanti závěrečnou zprávu, cca v rozsahu 25 - 30 stran textu. Výsledky studenti následně prezentují v plénu či teoreticky obhajují. Často pojednávanými tématy závěrečných zpráv z odborných praxí jsou: • Kvalitativní a kvantitativní analýza podniku; • Představení pracovních činností, které student během praxe vykonával a jejich následná reflexe doprovázená samostatným nastudováním relevantní odborné literatury; • Osobní přínos praxe apod.

136


Závěrečná zpráva z praxe je často chápána jako nácvik psaní odborné práce, což poté usnadňuje studujícím lépe se vypořádat s bakalářskou, popř. diplomovou prací. Někdy je realizována prezentace a obhajoba závěrečné práce z praxe před zkušební komisí, která pokládá i související teoretické otázky na základě předem stanovené literatury (např. i v anglickém jazyce). Pro studenty je to ideální příležitost prověřit si své znalosti a prezentační schopnosti v rámci situace simulující budoucí bakalářskou či diplomovou zkoušku. Vyučující studijního programu mají přitom možnost monitorovat stupeň pokroku studentů nejen v oblasti rozvoje odborných, ale i ostatních klíčových kompetencí.

Reflexe praxe prostřednictvím její evaluace Reflexi průběhu praxí přikládají studijní programy obzvláště velký význam, proto provádějí jejich evaluace. Evaluace praxí probíhá hlavně prostřednictvím: • Studentů (praktikantů); • Firem, u kterých studenti absolvovali svoji praxi. Evaluace praxe studenty Studenti v rámci evaluace praxe nejčastěji hodnotí: a) Studijní program • Spokojenost s tím, jak byli připraveni na praxi studijním programem; • Do jaké míry jim přinesl prospěch kontakt s vedoucím praxe; • Vznášejí své připomínky a vyjadřují svá přání ohledně praxe. b) Proces ”hledání praktikantského místa” • U kolika podniků se ucházeli o praktikantská místa, kolikrát byli pozváni k následnému pohovoru a od kolika podniků dostali nakonec nabídku praxi absolvovat; • Jak dlouho jim trvalo hledání místa; • Jakým způsobem místo našli (internet, osobní kontakty, inzeráty aj.). c) Podnik, v němž praxi absolvovali • Míru a spokojenost s uvedením do podniku a jeho činností, vedení během praxe; • Jasné definování oblastí činnosti; • Adekvátnost úkolů vzhledem k znalostem a kvalifikaci praktikantů (možnost uplatnění nabytých teoretických poznatků, jejich prohloubení a osvojení poznatků a dovedností nových); • Spokojenost s klimatem a platem; • Doporučení podniku pro příští praktikanty.


137

Evaluace praxe prostřednictvím firem Reflexe praxe prostřednictvím firem přináší podněty k dalšímu zlepšování práce jak studijním programům, tak studentům, kteří jsou s nimi seznamováni. Hodnocení práce praktikanta podnikem se i promítá do jeho klasifikace z praxe. Podniky hodnotí: a) Praktikanty (studenty): • Odborné kompetence, kvalitu a kvantitu pracovního výkonu; • Další kompetence jako schopnost pracovat v týmu, iniciativu, adaptabilitu, schopnost přijímat oprávněnou kritiku, schopnost začlenit se do podnikového dění aj.; • Všeobecnou spokojenost s praktikantem (vyjádřena v rámci klasifikační stupnice a je doplňována i verbálním hodnocením). b) Studijní program: • Kvalitu přípravy praktikantů; • Hloubku a šíři znalostí ve vztahu k praktikantskému místu; • Slabé a silné odborné a osobní stránky praktikantů; • Organizaci praxe ze strany studijního programu; • Vyjadřují ochotu či neochotu přijmout opět praktikanty z daného studijního programu.

Možnost získání pracovního místa prostřednictvím praxe Především pro studenty denního studia skýtá praxe potenciální možnost získat budoucí pracovní místo. Sevcik ve své práci uvádí, že z 340 podniků, které zaměstnávají praktikanty, je 86% ochotno je v případě potřeby nových zaměstnanců po absolvování praxe zaměstnat (Sevcik, 2007, s. 110). Někdy zůstane praktikant u firmy následně po absolvování praxe s tím, že změní denní formu studia na formu studia při zaměstnání. Völk ve své studii k této problematice uvádí, že se takto rozhodne až 5% praktikantů a zhruba třetina praktikantů zůstává u podniku, kde absolvovali praxi, na bázi částečného pracovního poměru (Völk, 2007, s. 3).

Závěr Odborné praxi je věnována v rakouském sektoru FH velká pozornost a to i přesto, že systém organizování praxí není jednotný. Jednotlivé instituce využívají různé metody při hledání, klasifikaci a evaluaci odborných praxí. Ať už prostřednictvím studentů, či akademických pracovníků vyhledávajících vhodná

138


praktikantská místa nebo přímo prostřednictvím ve firmě působících praktikantů dochází nejen k zvyšování povědomí o existenci a kvalitách studijního programu, nýbrž také celé instituce. Praxe je také vnímána jako šance pro získání budoucího pracovního místa. V mnoha případech jsou během praxe vyhotovovány závěrečné práce studentů (např. bakalářské). Komunikace firem se studijními programy se stává pro studijní programy důležitou zpětnou vazbou, která reflektuje to, zda jsou jejich studenti na praxi dostatečně ve všech směrech připraveni a v jakých oblastech přípravy je případně nutno podniknout kroky k nápravě.

Reference [1] Bundesgesetz über Fachhochschul-Studiengänge BGBl. Nr. 340/1993, zuletzt geändert durch BGBl. I Nr. 43/2006. [2] Fachhochschulportal Österreich. Ausführliche Präsentationen von 286 FH-Studiengängen [online]. [cit.2008-08-15]. Dostupné z WWW:. [3] Fachhochschul-Studiengänge. 2. Auflage. Wien: Arbeitsmarktservice Österreich/BIQ, 2001. ISBN 3-85495-125-2. [4] FHS Prüfungsordnung [online]. [cit.2009-02-20]. Dostupné z WWW: [5] FH-Guide 2009. Östrreichische Fachhochschul-Konferenz. [6] KASPAROVSKY, H.; WADSACK, I. Das österreichische Hochschulsystem. Wien : Enic Naric Austria BMWF, 2007. ISBN 3-85456. [7] Praktium im EU-Ausland [online].[cit.2009-03-15]. Dostupné z WWW:. [8] Praktikum Mediengestaltung .[online].[cit.2009-03-19]. Dostupné z WWW:. [9] Richtlinien des Fachhochschulrates für die Akkreditierung von Bachelor-, Master- und Diplomstudiengängen (Akkreditierungsrichtlinien, AR 20006, Version 1.1 vom 1.12.2006). [10] SEVCIK, P. Berufspraktikum der FHWien-Studiengänge der WKW. Die neuen Billigarbeitskräfte oder Praktikum als Chance einer nachfolgenden Anstellung?. Diplomarbeit. Wien, 2007. [11] Studium und Praxis Das Berufspraktikum[online].[cit.200903-17]. Dostupné z WWW:. [12] VÖLK; N. Berufspraktikum im Rahmen des Fachhochschul-Studiums. In Management von Fachhochschul-Studiengängen : Ein Praxisleitfaden für den Fachhochschul-Sektor. Wala, Maier, Braunbauer (Hrsg.).Wien : Linde Verlag Wien, 2008, s. 145-166. ISBN 978-3-7073-1207-2.


139

The professional experience as an integral part of studies in educational Fachhochschule programmes The professional experience is an integral part of studies in educational Fachhochschule programmes and this experience represents both dominant and specific feature of this academic studies type. The submitted contribution draws attention to the key aspects of the professional experience, also it deals with its preparation and providing trainee students with vacancies. The next things this article focuses on are consolidating the professional experience in respect of quality and quantity, the interns guidance during their professional experience, assessment ways of professional experience and the experience reflection through its evaluation. Keywords: Fachhochschulen in Austria, professional experience, worker student, worker students placement, study programm, experience preparation, experience evaluation, experience reflection Kontaktní adresa: Mgr. Zdeněk Caha, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]

CAHA, Z. Odborná praxe v rakouském sektoru Fachhochschulen. Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1, s. 129 – 139. ISSN 1802-503X.

Psychologie oběti (se zaměřením na oběti obchodování se ženami za účelem sexuálního vykořisťování) Jaroslava Hrabětová Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt Obchod se ženami za účelem sexuálního vykořisťování je chápán jako nábor, přechovávání, přeprava, poskytnutí nebo získání ženy za účelem jejího využití v sexuálním průmyslu a spadá pod trestný čin obchodování s lidmi, který je upraven trestním právem. Psychologie oběti se zabývá osobností oběti trestného činu, prožíváním, chováním a rovněž poukazuje na možné zdroje rizik, které jsou spojeny s individuálními znaky jednotlivce, a od toho se odvíjející tři skupiny viktimogenních faktorů: sociální, osobnostní a behaviorální. Klíčová slova: psychologie oběti, obchod se ženami, viktimologie, viktimizace, sexuální vykořisťování, psychologická podpora

Úvod Příspěvek se věnuje osobnosti oběti obchodování se ženami, jejímu prožívání a chování, ale i tomu, jak by se mělo s obětí jednat, aby u ní nedocházelo k sekundární viktimizaci a v neposlední řadě psychologické podpoře oběti. Obchod se ženami za účelem sexuálního vykořisťování je chápán jako nábor, přechovávání, přeprava, poskytnutí nebo získání ženy za účelem jejího využití v sexuálním průmyslu. Obětí je každá žena, která byla podvodem zlákána, svedena nebo zjednána k prostituci. Toto pojetí zahrnuje také skupiny žen, které zpočátku souhlasily s tím, že budou zapojeny do prostituce, avšak podmínky vzniklé později je postavily do pozice obětí obchodování, tj. nemají možnost tuto činnosti dobrovolně ukončit. Obchod se ženami za účelem sexuálního vykořisťování spadá pod trestný čin obchodování s lidmi, který je upraven trestním právem. Novela trestního zákona (z.č. 537/2004 Sb.) nahradila zrušený 246, které vymezoval obchod s lidmi pouze za účelem pohlavního styku. Právní úprava rozšířila definici obchodování s lidmi, o jiné formy sexuálního vykořisťování, otroctví, nevolnictví, nucené práce a jiné formy vykořisťování. K problematice obchodu s lidmi se často přidružují další trestné činy, které se odvíjí od konkrétního případu 141

142


například kuplířství, omezování osobní svobody, zbavení osobní svobody, zavlečení do ciziny, vydírání, ohrožování mravnosti, pohlavní zneužívání, znásilnění, vydírání, ublížení na zdraví, nedovolené ozbrojování atd.1

Psychologie oběti Osobnost oběti Osobností se člověk nerodí osobností se člověk stává. Základními aspekty fungování osobnosti je vznik já a jeho vývoj k sebepojetí (egu). Utváření osobnosti je funkcí interakce biologických a sociokulturních činitelů; uplatňuje se zejména proces sociálního učení a vývojově se zvýrazňují individuální rozdíly mezi lidmi. Struktura osobnosti vyjadřuje vnitřní uspořádání osobnosti tj. schopnosti, motivy, postoje, temperament atd. Pro účel této práce je třeba objasnit termín motivace (dynamika) chování. Motivace je základní hybná síla chování, která ho vzbuzuje, zaměřuje a udržuje. Je to širší pojem, který zahrnuje: motiv (vnitřní pohnutka jednání) a incentiva (vnější pobídka k činnosti). Jinými slovy skládá se z potřeb a pobídek. Každé lidské chování je motivováno a ne všechny motivy jsou vědomé. Specifickému motivu, potřebě, odpovídá hodnota, která označuje cíl motivovaného chování. Mezi hodnotou a motivem nemusí být vždy přímý vztah.2 Někteří psychologové spatřují v osobní morálce, tj. ve vztahu jedince k hodnotám a etickým normám, jádro charakteru. J. Piaget rozlišil dvě stadia morálního vývoje dítěte: heteronomní (jednání je určováno normami převzatými od druhých lidí) a autonomní (jednání je určováno již zvnitřněnými normami) stupeň morálního vývoje je tedy určován mírou zvnitřnění etických norem. Podstatou morálního charakteru je svědomí, které jedince nutí, aby se nedopouštěl nepřípustného chování a v opačném případě jej trestá výčitkami.3 Pokud se jedná o oběť násilí, respektive ženu, která je obětí například sexuálního vykořisťování, často se vyskytne otázka, zda a jakou měrou se na tom oběť podílela. Ve společnosti stále přetrvávají protichůdné mýty o obětech obchodu se ženami, které oscilují od názoru, že „inteligentní a slušné dívce se to stát nemůžeÿ až po názor, že „se to může stát každéÿ. Kde je pravda? Zjišťováním podílu oběti na činu se zabývá relativně mladé odvětví kriminologie - viktimologie. Tato věda se zabývá trestným činem z pohledu oběti, zkoumá původ, osobnost, charakter, pohlaví, stáří, polohu vědomí, duševní vlastnosti a tělesné znaky obětí, jakož i její rodinné pracovní a společenské vztahy. Jejím cílem je osvětlení role oběti během trestného činu. Studium psychologie oběti má rozhodující význam při prevenci zločinnosti. V oblasti sexuálních deliktů hraje viktimologie velkou roli při léčbě psychického poškození oběti.4 1 článek obsahuje dílčí část diplomové práce autorky: HRABĚTOVÁ, J. Obchod se ženami. Praha, 2005. 60 s. 2 NETÍK, K., NETÍKOVÁ, D. Vybrané kapitoly z forenzní psychologie pro právníky. Praha : Karolinum, 1991, s. 39 3 NAKONEČNÝ, M. Základy psychologie osobnosti. Praha : Management Press, 1993, s. 221-224 4 GÖDTEL, R. Sexualita a násilí. Praha : Český spisovatel, 1994, s. 94

Hrabětová, J.: Psychologie oběti

143

Psychologie oběti poukazuje na možné zdroje rizik, které jsou spojeny s individuálními znaky jednotlivce, a od toho se odvíjející tři skupiny viktimogenních faktorů: sociální, osobnostní a behaviorální.5 Proces poškozování a způsobování újmy se nazývá viktimizace, která se rozlišuje na primární, sekundární a terciární. Obecně představuje silně stresující událost, která je nenadálá, neočekávaná, svévolná a nepředvídatelná. Primární viktimizace je újma způsobená pachatelem, jedná se o bezprostřední důsledek trestného činu. Sekundární viktimizace vzniká v důsledku reakcí blízkého či neformálního okolí (např. přístup policie, soudu, médií atd.). Stav, kdy se jedinec, v našem případě obchodovaná žena, nedokáže vyrovnat s traumatickou zkušeností, se nazývá terciární viktimizace. V průběhu primární viktimizace vznikají primární rány v podobě fyzické, finanční nebo emocionální újmy. Oběti obchodu se ženami ve většině případů zažívají i sekundární rány, které mají čistě psychologickou podstatu a projevují se pocity nespravedlnosti, nedůstojnosti a izolace. Ve smyslu psychologického dopadu trestného činu na oběť někteří autoři uvádějí pojem „neviditelné rányÿ, např. pocit zneuctění, ztrátu pocitu důvěry, ztrátu pocitu autonomie.6 Prožívání má svůj vývoj, který obvykle začíná fází šoku, kde žena nedokáže pochopit, co se jí vlastně stalo, je ochromená, dezorientovaná. Nastává v okamžiku, kdy se poprvé setká tváří v tvář trestnému činu, například když ji „zaměstnavatelÿ po příjezdu uvězní a fyzicky či sexuálně zneužije. U ženy se objevují obranné mechanismy (popření, regrese), neschopnost racionálně uvažovat a vyjadřovat se. Trvání první fáze se odvíjí od individuální oběti, v rozmezí od několika hodin až po několik dnů. Poté si žena pomalu začne svou situaci uvědomovat a pomalu se s ní vyrovnává. Toto období se nazývá fází nastupující adaptace, pro které je dále příznačné, že oběť balancuje mezi dvěmi protiklady žena se buď k traumatické události prožitkově vrací, anebo o ní odmítá mluvit a snaží se popřít své pocity a stahuje se do sebe. Tato dynamika má za následek časté střídání nálad a chování oběti. Délka trvání je opět individuální, souvisí s okolnostmi trestného činu. U některých obětí může trvat až jeden rok. Fáze konečné adaptace nastupuje po konečném zpracování traumatu a její podstatou je psychická reorganizace oběti. Žena už může přijímat nové podněty a nové prožitky. Vyrovnání se s traumatem však neznamená, že by z mysli oběti zmizelo navždy. Sebepojetí, struktura životních jistot a hodnot jsou událostí pozměněny, proto zůstává trvalou, byť zpracovanou součástí její osobnosti.7

Typologie oběti obchodu se ženami V souvislosti s obchodem se ženami se v praxi vyskytují většinou tři typy obětí: 1. Oběti, které vědomě a dobrovolně vstoupily do světa sexuálních služeb, ale setkaly se zde s otrockými podmínkami. 2. Oběti, které byly oklamány a podvodem byly prodány za účelem provozování prostituce. 3. Oběti, které byly uneseny a poté prodány do sexuálního otroctví. 5 ČÍRTKOVÁ,

L. Policejní psychologie. Praha : Portál, 2000, s. 181 L. Policejní psychologie. Praha : Portál, 2000, s. 181-184 7 ČÍRTKOVÁ, L. Policejní psychologie. Praha : Portál, 2000, s. 184-185 6 ČÍRTKOVÁ,

144


Kolenčík8 uvádí tři základní kategorie obětí obchodu se ženami: 1. Ženy, které odešly do zahraničí s vědomím, že budou prostituovat, ale bez toho, že by věděly, za jakých podmínek budou pracovat ženy, které prováděly prostituci, nadále ji však odmítají, ale jsou k ní nuceny a nemohou se vrátit zpět do země původu, 2. Ženy, které přijaly práci velmi blízkou prostituci a tušily, že se jednou ocitnou v situaci, kdy budou muset nabízet sexuální služby (striptérky, tanečnice, barmanky a masérky v erotických klubech apod.), 3. Ženy, které vůbec netušily a ani neodjížděly do ciziny s cílem prostituovat, ale byly k tomu později donuceny (au-pair, únosy děvčat, dětí z ulic, modelky, brigády apod.). Podle Aronowitzové9 existují čtyři stupně viktimizace: 1. ženy, které byly naprosto donuceny v případě únosu 2. ženy, které byly podvedeny tak, že jim byla přislíbena práce v rámci legální ekonomiky, aby později zjistily, že jsou přinuceny k sexuálnímu otroctví 3. ženy, které byly podvedeny polopravdivými sliby o práci v „zábavním průmysluÿ jako tanečnice nebo striptérky 4. ženy, které před svým odjezdem ze země původu věděly, že budou pracovat jako prostitutky, ale netušily, v jakém rozsahu budou ponižovány, týrány, uvrhnuty do dluhů, kontrolovány a vykořisťovány Typická oběť je v době kontaktu s nevládní organizací ve věku mezi 15 a 24 lety (83 % ze vzorku 78 žen), téměř čtvrtina obětí je mladší než 18 let a dvě z nich dokonce mladší 15 let. Necelou polovinu tvoří svobodné ženy (43 %), sedm vdaných, rozvedených nebo vdov; u ostatních údaj neznámý. Co se týká vzdělání, tak se dá obecně říci, že oběti nemají většinou vysokou úroveň vzdělání. Pouze jedna z uvedeného vzorku má vysokoškolské vzdělání. Většina z obětí je před nástupem do sexuálního průmyslu alespoň krátkou dobu nezaměstnaná a 13 žen nikdy nepracovalo, což však může souviset s nízkým věkem obchodovaných žen. 24 žen (31 %) pracovalo už před svým prodejem v sexuálním průmyslu.10 Některé zdroje však uvádějí, že ženy, které se podle údajů policie, nevládních organizací a jiných pramenů nejčastěji stávají předmětem obchodování jsou ve věku 17 25 let, středoškolského nebo vysokoškolského vzdělání, inteligentní, cílevědomé. 11 Studie Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) z let 1995 1998 se zabývá popisem profilu „typickéÿ oběti obchodu se ženami pocházející z České republiky. Výsledky šetření ukazují, že více než polovina z obětí je do sexuálního průmyslu vlákána přáteli, rodinnými známými a jejich přáteli, nebo dokonce na ulici, na diskotéce nebo v baru. Obrovský rozsah organizovanosti a internacionalizace kriminálních sexuálních aktivit zvyšuje riziko viktimizace žen. Oběti tvoří mladé dívky, které přicházejí do velkých měst, aby získaly práci, za bohatým společenským životem či jen chtějí životní změnu. Tyto ženy nemají většinou fi8 MACHÁČKOVÁ, R., TRÁVNÍČKOVÁ, Kriminalistika, 2002, roč. 35, č. 4, 8 s. 9 MACHÁČKOVÁ, R., TRÁVNÍČKOVÁ, Kriminalistika, 2002, roč. 35, č. 4, 8 s. 10 MACHÁČKOVÁ, R., TRÁVNÍČKOVÁ, Kriminalistika, 2002, roč. 35, č. 4, s 8. 11 IOM. Kampaň proti obchodu se ženami.

I. Obchodování se ženami v českém kontextu. I. Obchodování se ženami v českém kontextu. I. Obchodování se ženami v českém kontextu. Stříbrná EFFIE, 2000.


145

nanční zázemí, což je činí zranitelnějšími pro případné zneužívání. Žena se může stát obětí obchodu se ženami také v případě, že ví, že bude pracovat jako prostitutka, ale netuší pracovní a sociální podmínky. Ženy, které pracují v sexuálním průmyslu, představují nejohroženější skupinu z pohledu problematiky obchodu se ženami.12

Prožívání a chování oběti Sexuálně vykořisťovaná žena se cítí ponížena, pošpiněna, zostuzena a zneužita. Prostituováním byla narušena její tělesná integrita a degradována osobnost na objekt cizí touhy. Oběť obchodu se ženami často pociťuje strach strach z toho, že ji obchodníci najdou, že okolí odhalí její minulost, z pohlavních chorob, z AIDS, z trestního řízení, ze spánku a ze samoty. Často se u ní objevují pocity viny, že byla tak hloupá a zlost na sebe za to, že to dopustila. Prohlubuje se v ní nenávist vůči těm, kteří ji dopomohli nebo neochránili před vstupem do sexuálního průmyslu, včetně své rodiny, Boha, sebe. V mnoha případech žena zažívá šok, který se projevuje pocitem ztráty jakéhokoliv citu a neschopnosti plakat či kladením otázky proč právě já? Běžně následují deprese a pocity bezmoci, ztráta kontroly, pronásledování vlastními prožitky, pocity diskriminace jako ženy a pasivní přístup k životu. Obchodované ženy byly v některých případech zrazeny blízkými lidmi. Proto většinou nikomu nevěří, a to ani těm, kteří jim nabízí pomoc a podporu. Bojí se mluvit pravdu, mohou mít strach z budoucnosti, ale také mohou být drogově závislé nebo závislé na svém zaměstnavateli, zákazníkovi, pasákovi, přestože je týral. Některé ženy mohou dokonce uvažovat i o sebevraždě, proto je nutná psychoterapeutická pomoc. Oběť cizinka může zažít kulturní šok, který je způsobený neznámými prvky v okolí například v podobě jídla, zvyků, náboženství, jazyka. Žena, která trpí kulturním šokem, bývá depresivní, zlostná, úzkostlivá, emocionální. Na druhou stranu mnoho žen se ze strachu před osamělostí a opuštěností vzdává své osobní autonomie a propadá vztahu plném závislosti. Oběti, jak již bylo zmíněno, jsou vystaveny nadměrnému psychickému tlaku. U žen se může objevit náhlá stresová reakce, která je reakcí organismu na prožité trauma a nastává krátce po něm. Mezi její symptomy patří pocity lhostejnosti, rozrušení, křik, intenzivní nářek aj. Zvládnutí náhlé stresové reakce vyžaduje krizovou intervenci a v krajních případech farmaceutickou cestu. Ženy trpí často depresí, mezi jejíž symptomy patří špatná nálada, nezájem o jakoukoliv činnost, nechutenství, nespavost, sebevražedné úmysly, pocity beznaděje a zmaru. K léčbě se používají antidepresiva a psychoterapie. V některých případech se může objevit dokonce posttraumatická stresová porucha (PTSD), která je definována jako soubor různých poruch chování a prožívání včetně fyzických reakcí, které vznikají jako důsledek extrémního prožitku, který přesahuje lidské možnosti. Traumatizující událost má dva znaky, a to moment ohrožení fyzické integrity života jedince a překročení rámce lidské zkušenosti (bortí životní iluze). 12 MACHÁČKOVÁ, R., TRÁVNÍČKOVÁ, I. Obchodování se ženami v českém kontextu. Kriminalistika, 2002, roč. 35, č. 4, s 8.

146


Příznaky zahrnují neodbytné znovuprožívání traumatické události (noční můry, živé vzpomínky), poruchy spánku, zvýšenou ostražitost, poruchy koncentrace, vyhýbání se okolnostem nebo situacím, které připomínají traumatický zážitek (vyhýbání se místům, lidem, činnostem apod.), rozladěnost, náhlé návaly zlosti, lekavost.13 Důležité je, že tyto symptomy trvají déle než jeden měsíc. Psychologická pomoc spočívá v umožnění, aby žena o té události hovořila v bezpečném prostředí. Důležitá je včasnost. Při skupinové psychoterapii se sejdou ženy oběti a probíhá psychologická rekonstrukce děje a ventilace emocí. Riziko sebevraždy je vyšší vzhledem k prožitému ponížení, pocitům hanby a nenávisti k sobě samému. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat ženám, které zmiňují myšlenky na sebevraždu nebo na smrt. Je třeba si uvědomit, že sebevražedné úmysly v tomto případě vyvolala obrovská zátěž, ztráta subjektivně důležité hodnoty. Pokud sebevražedným chováním reaguje člověk, který byl předtím duševně zdravý, lze mluvit o závažné posttraumatické stresové poruše. Stručně lze říct, že pokud je stresor dostatečně silný, může taková porucha vzniknout i u dosud vyrovnaného a odolného jedince. Sexuální vykořisťování přes všechny psychické, fyzické újmy s sebou nese i specifické zdravotní problémy. Riziko nákazy pohlavně přenosnou nemocí je zde velmi vysoké. Mezi časté pohlavně přenosné nemoci patří syfilis, kapavka, kandidóza, chlamydie, genitální opar, které ženě značně znepříjemňují život. Ženy trpí záněty močových cest, záněty v oblasti malé pánve. Pro značnou část těchto nemocí je typické, že je třeba co nejdříve vyhledat lékaře a zahájit efektivní léčbu. Obchodované ženy jsou také ohroženy nebezpečím nákazy virem HIV, posléze nemocí AIDS. Často jsou také donuceny k nelegálním, podomácku prováděným potratům, které mohou vést k infekcím v oblasti malé pánve, nebezpečnému krvácení, protržení dělohy nebo ke zjizvení vejcovodů. V průběhu sexuálního vykořisťování jsou ženy v mnoha případech nuceny k požívání návykových látek alkoholu, drog, což může způsobit drogovou závislost. Jelikož jsou oběti často fyzicky týrány, mají i tržné a řezné rány. Kvůli zákazům a kulturním normám nemusí být žena schopná mluvit o některých zdravotních problémech.

Jednání s obětí Kontakt s obchodovanými ženami je krokem k porozumění situace těchto žen a k vyvinutí strategií na jejich podporu. Při jednání s obětí obchodu se ženami je klíčové získat její důvěru. Je třeba si uvědomit individuální rozdíly každého člověka, a s tím diferencovat svůj přístup podle konkrétního případu. Nejdůležitější je první kontakt s obětí, proto je dobré se na setkání připravit, je-li potřeba, tak zajistit tlumočníka. Literatura (pro sociální pracovníky) nabízí hlavní zásady pro první hloubkový rozhovor se ženou - obětí, které lze shrnout do devíti bodů:14 1. Hlavním cílem prvního rozhovoru je získat důvěru oběti., 2. Ujistit ženu, že má odpovídat jen na ty otázky, na které bude chtít., 3. Rozhovor by se 13 Lidská 14 Lidská

práva v praxi. GAATW, 2002, s. 57. práva v praxi. . GAATW, 2002, s. 29.


147

měl konat v klidném soukromém prostředí., 4. Ujistit oběť, že celý rozhovor je přísně důvěrný., 5. Sledovat fyzický stav ženy; nemá-li nějaké zranění nebo nepotřebuje-li lékařské ošetření., 6. Má-li žena nějaké zranění, je třeba se zeptat na možnost fotodokumentace toho zranění pro případ možného trestního stíhání pachatelů., 7. Naslouchat jejím požadavkům a očekáváním., 8. Informovat o nevládní organizaci., kde jí mohou pomoci., 9. Neslibovat jí nic, co nejde splnit. K tomuto lze dodat, aby jedinec, který jedná s obětí obchodu se ženami, dodržoval základní pravidla slušného chování - představil se, byl přátelský, pozorný, empatický, sebejistý, upřímný a kladl otázky přátelsky a přiměřeným způsobem. Ženy pocházejí z různého sociálního prostředí, proto je potřeba přizpůsobit formu komunikace podle sociální, inteligenční a emoční úrovně oběti. Je třeba si všímat neverbálních projevů, tj. mimice, gestům, tělesnému postoji, očnímu kontaktu, haptice, proxemice a také je třeba se vhodně obléct. V žádném případě nedopustit i jen nepatrný náznak diskriminace, arogance, ale i přílišné zvědavosti, starostlivosti a entusiasmu. Také není dobré se vyptávat na zdravotní stav či osobní situaci oběti. Jednání s cizinkami je obtížnější kvůli jazykovým bariérám i kulturním rozdílům. Je třeba zjistit, z jaké země původu dotyčná pochází, jaké postavení se v její zemi ženám přiznává, jaká je politická a občanská situace v její zemi, hlavní náboženství, pracovní příležitosti žen, průměrný výdělek vzdělaných žen, průměrná úroveň vzdělání žen a kulturní tabu.

Psychologická podpora obětí Podpora oběti jde ruku v ruce s prevencí ve snaze předcházet sekundární viktimizaci. Prevence viktimnosti a pomoc obětem trestných činů je založena na konceptech bezpečného chování, diferencovaného s ohledem na různé kriminální situace a psychickou připravenost ohrožených osob. V praxi se jedná psychologické a právní poradenství, trénink v obranných strategiích a propagaci technických možností ochrany před trestnou činností. Užívá se metody sociální i situační prevence, a to podle míry ohrožení na primární, sekundární i terciární úrovni. Psychologická podpora by měla zahrnovat analýzu příčin sebevražedného smýšlení, duševní a citovou podporu, posilu, naslouchání, pozitivní hodnocení, nabízení alternativy apod. Celkově se při jednání s obětí obchodu se ženami musí budovat diskrétnost a posilovat její sebeúcta, respektovat její soukromí a především respektovat její rozhodnutí. Oběti mají potřebu vypovídat se někomu neutrálnímu a nemoralizujícímu. Žena by měla mít možnost hovořit i o pachateli, měla by se naučit pojmenovávat svůj hněv a strach. Důležitá je i role rodičů a ostatních rodinných příslušníků. Dívka či žena potřebuje podporující, milující prostředí, které ji neodsoudí. Prvním důležitým krokem při jednání s obětí je získat si její důvěru a proniknout k jejím citům. Při psychoterapii se žena vrací do nepříjemných okamžiků. Terapeutická sezení mohou být osobní nebo skupinová. Skupinová sezení bývají účinná zejména tehdy, pokud se ženy znají navzájem už delší dobu, nebo pokud byly obchodované společně. Ženy s čerstvými zážitky většinou preferují individuální přístup. Osobní konzultace by měla trvat maximálně 45 minut až hodinu;

148


skupinová maximálně dvě hodiny.15 Gödtel uvádí, že „ mnoho žen psychoterapii přeruší, protože se jejich celý osobní život otřásá v základech. Často snášejí lépe tělesnou nadvládu mužů než totální změnu vnitřního úhlu pohledu.ÿ16 Mnoho obětí obchodu se ženami si přeje návrat domů, ale také mnoho z nich musí čelit nedobrovolné deportaci. Je třeba vzít v úvahu, zda je pro ženu návrat bezpečný, zda nebude ve své zemi pronásledována za nelegální migraci nebo za to, jaký druh práce musela vykonávat. Ve většině případů jsou ženy bez finančních prostředků, často také postrádají cestovní doklady, což vede k tomu, že zůstávají i celé roky v různých azylových střediscích. Návrat je komplikovaný i z toho důvodu, že mohou být tyto ženy vyloučeny ze své rodiny a lokální komunity. Ženy mohou mít zdravotní problémy a nemoc představuje další finanční zátěž, a tak se může ocitnout naprosto sama. Při zařizování svého návratu domu se žena může obrátit na Mezinárodní organizaci pro migraci (IOM), která obětem obchodu se ženami pomáhá na základě dohod uzavřených s jednotlivými vládami. Psychologická příprava v souvislosti s repatriací je více než žádoucí, neboť se žena musí připravit na návrat jak po duševní, tak po citové stránce, zejména na shledání s rodinou. V důsledku její nepřítomnosti mohlo dojít k zásadním změnám ve vzájemných rodinných vztazích. Mnoho žen svým rodinám nikdy neřekne pravdu.

Závěr Psychologické dopady na osobnost oběti obchodování se ženami za účelem sexuálního vykořisťování jsou obrovské. Příspěvek nastínil psychologické aspekty sexuálního vykořisťování, prožívání a chování ženy - obětí a rovněž možnosti psychologické podpory, která může být oběti tohoto trestného činu poskytnuta.

Reference [1] BARTOL, C. R. Criminal Behavior. A Psychosocial Approach. New Jersey : Prentice-Hall, 1986. [2] ČÍRTKOVÁ, L. Policejní psychologie. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178475-3. [3] FLOWERS, R. B. Women and Criminality. Connecticut : Greenwood Press, 1987. ISBN 0-313-25365-X. [4] GÖDTEL, R. Sexualita a násilí. Praha : Český spisovatel, 1994. 184 s. ISBN 80-202-0512-8. [5] HRABĚTOVÁ, J. Obchod se ženami. Praha, 2005. 60 s. Diplomová práce na Policejní akademii ČR v Praze na Katedře společenských věd. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc. [6] IOM. Kampaň proti obchodu se ženami. Stříbrná EFFIE, 2000. [7] Lidská práva v praxi. GAATW, 2002. 15 Lidská

práva v praxi. GAATW, 2002, s. 48. R. Sexualita a násilí. Praha : Český spisovatel, 1994, s. 183.

16 GÖDTEL,


149

[8] MACHÁČKOVÁ, R., TRÁVNÍČKOVÁ, I. Obchodování se ženami v českém kontextu. Kriminalistika, 2002, roč. 35, č. 4, s. 8. [9] NAKONEČNÝ, M. Základy psychologie osobnosti. Praha : Management Press, 1993. ISBN 80-85603-34-9. [10] NETÍK, K., NETÍKOVÁ, D. Vybrané kapitoly z forenzní psychologie pro právníky. Praha : Karolinum, 1991. ISBN 80-7066-518-1. [11] Obchod se ženami v postkomunistických zemích střední a východní Evropy. Praha : La Strada ČR, 1998. [12] Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon [13] Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) [14] Wikipedia. [online]. [cit. 20090214]. Dostupné z WWW: <www.wikipedia.org>

Victim Psychology (Victims of Trafficking in Women for the Purpose of Sexual Exploitation) The article presents matter of victim psychology. Victimology is the scientific study of victimization including the relationships between victims and offenders, the interaction between victims and the criminal system and the connections between victims and other societal groups and institution. The report is focused on the victims of trafficking in women for the purpose of sexual exploitation and on the victim personality, victim’s behaviour and psychological support. Keywords: victim psychology, trafficking in women, victimology, victimization, sexual exploitation, psychological support Kontaktní adresa: Mgr. et Mgr. Jaroslava Hrabětová, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]

HRABĚTOVÁ, J. Psychologie oběti. Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1, s. 141 – 149. ISSN 1802-503X.

Využití, administrace a vyhodnocení NEO pětifaktorového osobnostního inventáře Lenka Hrušková Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt NEO dotazníky a zejména NEO pětifaktorový inventář lze využít v projektech zaměřených na zjišťování míry individuálních odlišností. Metoda je časově nenáročná a poskytuje údaje o úrovni pěti obecných dimenzí osobnosti. Co se týká školní úspěšnosti, lze využít údaje o míře Otevřenosti a Svědomitosti. Costa a McCrae (1987) prokázali jistou souvislost Otevřenosti s metodami zjišťujícími inteligenci, výraznější souvislost pak byla prokázána mezi Otevřeností a tvořivostí. Bylo rovněž prokázáno, že Otevřenost je prediktorem studijní úspěšnosti (McCrae, Costa, Piedmont, 1993), souvisí se schopností učit se a motivací k učení (Barrick, Mount, 1991). Cílevědomí, vytrvalí a pečliví studenti, kteří dosahují vysokého skóru Svědomitosti mají předpoklady dosáhnout vyššího vzdělání než studenti dosahující nižšího skóru Svědomitosti (Dignam, Takemoto-Chck, 1981). Digman (1989) zjistil, že školní úspěšnost koreluje se Svědomitostí obdobně jako s IQ. Svědomití lidé sami sebe hodnotí jako inteligentnější (McCrae, 1987). Klíčová slova: faktory „big fiveÿ: přívětivost, otevřenost, svědomitost, extraverze, neuroticismus, kooperace, kompetice

Úvod Ve své práci jsem se zabývala rozdíly v cizojazyčné kompetenci adolescentů, kteří v průběhu terciálního studia pracovali převážně kompetitivními metodami a těch, kteří pracovali na základě kooperace. K upřesnění obecných údajů o osobnosti studentů, kteří vstoupili jako součást experimentálních (kooperativních) i kontrolních (kompetitivních) skupin do výzkumu, bylo provedeno psychologické měření pětifaktorovým osobnostním inventářem NEO M. Hřebíčkové a T. Urbánka (manuál obsahuje český převod NEO pětifaktorového osobnostního inventáře NEO Five-Factor Inventory, NEO-FFI sestaveného Paulem Costou a Robertem McCraem). Jedná se o metodu vytvořenou pro měření pěti obecných dimenzí osobnosti Neuroticismu, Extraverze, Otevřenosti vůči zkuše151

152


nosti, Přívětivosti a Svědomitosti (tzv. Velké pětky; Big Five). Inventář obsahuje celkem 60 položek, 12 pro každou škálu.

Faktory „big fiveÿ a volba povolání Profesní zájmy mají vztah k vlastnostem osobnosti, především k Extraverzi a Otevřenosti. Škála Extraverze významně koreluje se zájmem o podnikání. Také v obchodování se dobře uplatní extravertovaní jedinci. Lidé s vysokým skóre Neuroticismu bývají nespokojeni s jakoukoliv profesí. Barrick a Mount zjistili, že Svědomitost je efektivním prediktorem pracovní úspěšnosti. Otevřenost vůči zkušenosti souvisí s výkony v tréninku nebo výcviku. Lidé s vyšším skóre Otevřenosti mají pozitivní vztah k získávání nových poznatků a učení se novým dovednostem. Na základě těchto zjištění lze předpokládat, že podle míry Otevřenosti vůči zkušenosti můžeme identifikovat jedince, kteří mají předpoklady uspět v tréninkovém programu a využít jej (Barrick, Mount, 1991). Úspěšnost v tréninku je ovlivňována podle výše zmíněných autorů také úrovní Extraverze, která zahrnuje obecnou úroveň aktivace a sociability. Učení je efektivnější, pokud je žák, student nebo účastník tréninku aktivní. Emocionální stabilita nemá významnou souvislost s pracovní výkonností jako Přívětivost.

Administrace NEO pětifaktorového osobnostního inventáře Položky NEO pětifaktorového osobnostního inventáře jsou formulované pro dospělé respondenty. V českých výzkumech však byl NEO pětifaktorový osobnostní inventář úspěšně použit u adolescentů. Proto jsem i já tento inventář použila u studentů v terciální sféře. Věkem jsou to adolescenti a ranní dospělí (příloha). NEO pětifaktorový osobnostní inventář může být vyplňován individuálně nebo hromadně. Já jsem zvolila hromadný přístup. Vyučující, kteří inventář předkládali respondentům skupinově, měli zajistit, aby se studenti mezi sebou nedomlouvali a aby nedocházelo k „opisováníÿ. Respondentům byly zajištěny odpovídající podmínky k vyplňování. Studenti dostali doporučení, aby se důkladně seznámili s úvodní instrukcí. Neznalost instrukce, jak postupovat při vyplňování inventáře, by mohla ovlivnit výsledky. Instrukce k vyplňování inventáře zněla následujícím způsobem: „Inventář obsahuje 60 výpovědí, kterými byste mohli popsat sami sebe. Přečtěte si pozorně každou výpověď a posuďte, do jaké míry Vás vystihuje. Svoji odpověď označte křížkem (x) na připojené škále čísel:ÿ • 0 (vůbec nevystihuje) • 1 (spíše nevystihuje) • 2 (neutrální)

Hrušková, L.: NEO pětifaktorový inventář

153

• 3 (spíše nevystihuje) • 4 (úplně vystihuje) K vyplnění inventáře bylo potřeba přibližně 10 - 15 minut.

Porovnání skupin A a B Při vyhodnocení a srovnání výsledků u skupin A a B, které v průběhu získávání dat pracovali převážně kooperativně, jsme vycházeli ze zjištění, že naměřená data z výzkumného šetření byla u skupin rozdílná. Zajímalo nás, jestli existují rozdíly v osobnosti studentů, které se později projevily ve skupinách a možná ovlivnily i zamítnutí některých hypotéz. Osobnostní dimenze, která nás převážně zajímala, byla Extraverze. Extraverze označuje buď jedince, kteří jsou společenští, vyhledávají kolektiv a rádi se v něm pohybují. Tato vlastnost není však jedinou vystihující tento pól dimenze. Jedinci, kteří dosahují vysokého skóru v této škále, se popisují navíc jako sebejistí, aktivní, hovorní, energičtí, veselí a optimističtí. Tito jedinci mají rádi druhé lidi (společnost), jsou rádi součástí skupin a různých společenských shromáždění, mají rádi vzrušení a udržují si veselou mysl. Protipólem těchto jedinců jsou lidé samotářští, uzavření, nesmělí a neprůbojní. Jsou vesměs bez energie a ve společnosti se chovají zdrženlivě. Ze skupiny B se z 9 respondentů umístilo 7 studentů výše než na 64. percentilu. To znamená, že nejméně 65 % mužů a žen se posuzuje jako méně nebo stejně extravertovaných jako tito respondenti. V přiložené tabulce je možné dohledat, že děvčata ve skupině B se pohybovala na 73., 91., 65., 88. a 73. percentilu; chlapci na 73. a 84. percentilu. Jenom dva chlapci se pohybovali na 45. a 34. percentilu, což znamená, že jenom tyto dva lze spíše přiřadit k introvertům, tedy k lidem, kteří jsou spíše zdrženliví, spíše nezávislí a samostatní než poslušní a povolní, spíše vyrovnaní než nejistí. Introverti nemusejí nutně trpět sociální fobií, jejich zdrženlivost je ale ovlivněna přáním zůstat o samotě. Ve skupině A se z 9 respondentů umístili jenom dva studenti výše než na 64. percentilu. 5 studentů se umístilo níž než na 50. percentilu, dva studenti na 58. a 53. percentilu. Ze třech chlapců se jenom jeden umístil nad 50.percentilem (na 58.). Z tohoto srovnání vyplývá, že ve skupině B bylo více jedinců, kteří chtěli být součástí skupiny, chtěli pracovat s druhými studenty a byli vysoce aktivní. Ve skupině A převažovali jedinci s introvertním zaměřením, jedinci, kteří raději zůstávají sami o samotě než ve skupině. Tomu rozdělení odpovídala i naměřená data ve dvou kooperujících skupinách byly značné rozdíly – ve všech měřeních dopadla jasně lépe skupina B. Průměrný percentil extraverze pro skupinu A činil 47, 55, pro skupinu B 69, 55. Důležitý poznatek byl získán v rozdílu mezi pohlavími. Ve skupině B se s převahou ukázalo, že všechna děvčata ráda spolupracují, jsou povídavá, optimistická, orientovaná na lidi. I ve skupině A se umístila tři děvčata na 88., 73. a 53. percentilu (zbylá tři ale jen na 11., 43. a 36. percentilu).

154


Ve srovnání skupin A a B v Otevřenosti vůči zkušenosti a neuroticizmu vychází srovnání velice podobně. Průměrný percentil pro skupinu A byl 37, 33; pro skupinu B- 46, 22. Škála v dimenzi Otevřenost vůči zkušenosti postihuje zájmy a míru zaujetí pro nové zkušenosti, prožitky a dojmy. Osoby dosahující vysokého skóre v této naší škále (A-jen dva studenti: 71. a 64.; B -jen tři studenti: 62., 97., 62.) udávají bohatou fantazii a jsou vnímavější k prožitkům pozitivních i negativních emocí více než uzavření jedinci. Berou v úvahu nové myšlenky a nekonvenční hodnoty. Popisují se jako vědychtiví, intelektuální, obdaření fantazií, ochotni experimentovat. Termín Neuroticismus nelze v tomto případě chápat jako psychiatrickou kategorii nebo diagnózu. Škála Neuroticismus zjišťuje, jak jsou prožívány negativní emoce (strach, sklíčenost, rozpaky). Lidé, kteří dosahují vysokého skóre Neuroticismu (A: z 9 studentů 6 – 68., 53.,99.,80.,77. a 87., B: z 9 studentů 5 99., 83.,69., 58. a 96.) jsou psychicky nestabilní a jejich psychická vyrovnanost je snadno narušitelná. Na rozdíl od emocionálně stabilních jedinců uvádějí častěji negativní prožitky a obtíže při jejich překonávání. Snadno je lze přivést do rozpaků, cítí se zahanbeni, nejistí, nervózní, úzkostní. Emocionální stabilní jedinci takové potíže nemají, jsou klidní, vyrovnaní, bezstarostní a ani stresující situace je nevyvedou snadno z míry. Stejně jako Extraverze i Přívětivost charakterizuje interpersonální chování. Ve vyhodnocení této dimenze jsou mezi skupinami A a B velké rozdíly. Nejvýraznější charakteristikou osob dosahujících vysokého skóre na této škále je altruismus. Takoví lidé mají pro druhé pochopení a porozumění, projevují jim přízeň, chovají se k nim laskavě a vlídně. Jsou vždy ochotni pomáhat a jsou přesvědčeni, že ostatní budou zase pomáhat jim. Mají sklon důvěřovat druhým lidem a dávají přednost spolupráci. Ze skupiny A měli vysoké skóre jen tři studenti: na 94., 79. a 63. percentilu. Ze skupiny B dosáhla vysokého skóre většina studentů -6 studentů: na 94., 70., 60., 85., 90. a 51. percentilu. Ze srovnání studentů ze skupiny A a B je vidět, že studenti ve skupině B jsou lidé přívětiví a oblíbenější než ti, kteří s druhými nespolupracují. Charakteristiky tvořící pozitivní pól dimenze Přívětivost jsou sociálně žádoucí (průměrný percentil pro skupinu A činil 48, pro skupinu B- 59, 66). Aktivní proces plánování, organizování a realizace úkolů je podstatou dimenze Svědomitosti. Naprosto všichni studenti za skupiny A dosáhli vysokého skóru v této škále. Tyto osoby se popisují jako cílevědomé, ctižádostivé, s pevnou vůlí, pilné, vytrvalé, systematické, disciplinované, spolehlivé, přesné a pořádkumilovné. Tyto sociálně žádoucí charakteristiky mají vztah ke studijním a pracovním výkonům. Ze skupiny B dosáhly vysokého skóre dvě třetiny studentů. Průměrný percentil skupiny A byl 73, 66; skupiny B- 66, 66.

Závěr Vyhodnocení skupin A a B Souhrn výsledků respondentů ze skupiny A a B objasnil některé rozdíly, které byly mimo experimentální kontrolu (viz tabulka na následující straně).


155

Byl potvrzen vzestupný trend v oblasti jazykových dovedností a vědomostí pouze u skupiny B. Výsledky NEO pětifaktorového osobnostního inventáře dokreslily osobnostní dimenze studentů, přičemž vyšlo najevo, že ve skupině B byli studenti svým zaměřením společenští, sebejistí, aktivní, hovorní, energičtí a optimističtí. Rádi pomáhají druhým lidem a rádi s ostatními spolupracují. Naopak ve skupině A byla většina studentů velice svědomitých, disciplinovaných, vytrvalých a přesných. Zaměřením se jednalo spíše o introverty, kteří se projevovali samostatně, nejraději pracovali sami nebo s lidmi, kteří jim byli velmi blízcí. Ve výuce CJ chtěli získat co nejlepší výsledky, ale svým zaměřením by raději soutěžili než spolupracovali.

(hodnoty jsou v percentilech)

Srovnání dimenzí u skupin C a D Z tabuky lze vyčíst následovné: • Srovnáváme- li dimenzi Extraverze ve skupině C a D, jsou zde vidět některé rozdílnosti. Ve skupině C z dvanácti studentů rovná polovina dosáhla vysokého skóre v této škále. Ve skupině D to byli jen tři respondenti z osmnácti (jedna šestina). Průměrný percentil pro skupinu C činil 51, 5; pro skupinu D- 44. • Lidí s vysokým skóre ve škále Přívětivost bylo ve skupinách C poskrovnu (nad 50. percentilu 3 respondenti). Naopak ve skupině D bylo 5 respondentů nad 50 %. Průměrný percentil pro skupinu D činil 70, 5. Pro skupinu C to bylo jen 50,16. Z výsledků Extraverze i Přívětivosti můžeme vyčíst rozdíly mezi skupinami. Je zajímavé, že v extraverzi dominovala skupina C přibližně o 7 percentil; naopak v hodnocení přívětivosti byla o téměř 20 percentil „lepšíÿ skupina D. • Srovnání ostatních dimenzí (Neuroticismus, Otevřenost vůči zkušenosti) nepřináší žádné velké rozdíly (viz tabulka a grafy str. 121). V obou skupinách jsou zastoupeni jedinci s vysokým i nízkým skóre přibližně stejně. Zajímavé zjištění přinesly výsledky ve škále Svědomitost. Ze skupiny C dosahuje vysokého skóre většina studentů (z 12 studentů 10) a průměrný percentil pro skupinu je 75,08. Ze skupiny D třináct studentů z 18 dosáhlo také vysokého skóre, ale průměrný percentil pro skupinu již byl

156

Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1 o něco nižší (64, 66). Průměrné percentily pro skupiny potvrzují, že studenti jsou pilní, ctižádostiví, připravují se na vyučování. Mají pevnou vůli, jsou pořádkumilovní a přesní, někdy až pedantičtí.

• Závěrem můžeme konstatovat, že mezi kontrolními skupinami C a D nebyly zásadní rozdíly v osobnostech respondentů, které by ovlivnily měření.

Obrázek 1:

Reference [1] BROCKMEYEROVÁ-FENCLOVÁ, J.; ČAPEK, V.; KOTÁSEK, J. Oborové didaktiky jako samostatné vědecké disciplíny. Pedagogika, 2000, roč. 50, č. 1 s. 23-36. [2] ČÁBALOVÁ, D. Kooperativní vyučování a příprava studentů učitelství. In Sborník z konference „Univerzita tradiční a netradiční ve výuceÿ., Plzeň : Aleš Čeněk, 2006, s. 73-91. ISBN 80-86898-60-1. [3] ČÁP, J. Psychologie výchovy a vyučování., Praha : Karolinum, 1993. ISBN 80-7066-534-3. [4] ČÁP, J.; MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2001. ISBN 80-7178-463X. [5] FONTANA, D. Psychologie ve školní praxi. Praha : Portál, 1997. ISBN 80-7178-063-4. [6] HILL, G. Moderní psychologie: Hlavní oblasti současného studia lidské psychiky. Praha : Portál, 2004. ISBN 80-7178-641-1. [7] HUG, J. Fragebogen zur Lern- und Arbeitssituation (FLA)., Zürich : Institut für angewandte Psychologie, 1976. [8] KOMENDA, S. Základy pravděpodobnostních a statistických metod v psychologickém a pedagogickém výzkumu. Praha : SPN, 1981.


157

[9] MACEK, P. Adolescence. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-7178-747-7. [10] MACEK, P. Adolescence. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178- 348- X [11] VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. Praha : Portál, 2000. ISBN 807178-308-0.

Utilization, administration and evaluation of a five factors personal inventory Neo questionnaires and especially a five factors inventory can be used in projects focused on declaratory measures of individual differneces. Dates about the measure of the openness and of the conscientiousness can be used in a school fruitfulness. The intelligence and a study fruitfulness are connected with the openness. Keywords: factors „big fiveÿ: kindness, openness, conscientiousness, extroversion, neuroticism, cooperation, competition Kontaktní adresa: Mgr. Lenka Hrušková, Ph.D, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Okružní 10, 370 01 České Budějovice. email: [email protected]

HRUŠKOVÁ, L. Využití, administrace a vyhodnocení NEO pětifaktorového osobnostního inventáře. Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1, s. 151 – 157. ISSN 1802-503X.

Key topics in multicultural contemporary literature based on Zadie Smith’s The Autograph Man ˇ Jindˇriˇska Sulistov´ a ˇ Vysok´ a ˇskola technick´ a a ekonomick´ a v Cesk´ ych Budˇejovic´ıch

Abstract The following contribution is a humble try to show the most common features of multicultural contemporary literature. It deals with topics which are central for young people, such as spiritual quest, relationships, interests, health, religion, and meeting people of various cultures and so on. The term multicultural is dealt with as it has become very important with the process of globalization and it affects everyone even without our being aware of it. Keywords: cultural awareness, multicultural, nationality, spiritual quest, insights, culture, death, goyish, health

Introduction The purpose of this brief article is to draw attention to the major themes in Zadie Smiths The Autograph Man and to show some of the features of multicultural literature on one of her works. Reading any books by this author can help to raise the cultural awareness because it gives the insights into various cultures which can be found knowledge enhancing.

Who is Zadie Smith? Zadie Smith (born in 1975) is an English novelist of non-pure English origin as her mother – Jamaican – emigrated to England where she got married to an Englishman, Harvey Smith. ”It was her father’s second marriage. She has a half-sister, a half-brother, and two younger brothers, one of whom is the rapper Doc Brown. Her parents divorced when she was a teenager.”1 She has written three novels so far. The White Teeth adapted into a BBC four-part mini-series. Askhari Hodari has written that Z. Smith is as important for literature as Tiger Woods for golf in his review on her first novel. The Autograph Man and On 1 http://en.wikipedia.org/wiki/Zadie

Smith

159

160


Beauty). The second novel titled The Autograph Man and the third one On Beauty where she was lauded for its maturity and sensibility. 2

Major topics and concerns in the book The Autograph Man First, the subject of multiculturalism can be found throughout the whole story. The characters are of different nationalities, religions and colours, e.g. Alex, Chinese-Jewish living in Great Britain, his girlfriend, Esther, is a black woman, Esthers bother is a black Jew, their common friend, Joseph, is half German, Alexs favourite American movie star, Kitty Alexander, is a half Russian half Italian American. ”Dove had on a certain kind of English face which is that islands mild substitute for the wordless disgust of the Spanish fist, or the excoriating Italian glare, or the French gasp, or the Russian wail.”3 Another topic present in Zadie Smiths work is the revealing of the inner life and approaches of the characters, e.g. when Alex writes messages to his girlfriend Esther he is connected with in an extraordinary way (he says he loves her but he prefers going to New York to fulfil his life dream, to meet Kitty Alexander, instead of accompanying her to the hospital where Esther underwent an operation). ”...hello. My name is Alex-Li. I am a total waste of space. Sorry.”4 , or when he is in New York staying at the Burns Baldwin Hotel Group hotel and filling up the hotel form where he is asked about his life philosophy: ”Regret everything and always live in the past.”5 or before Alex was persuaded to say Kaddish for his father: ”He wanted to be in the world and take what came with it, endings local and universal, full stops, periods, looks of injured disappointment and the everyday war. He liked the everyday war.”6 Alex is obsessed with obtaining an autograph of Kitty Alexander to whom he has written numerous letters. He even manages to meet her and take her to England where he sells her autographs in order to give her the financial freedom. Kitty used to be very famous, worshipped by her admirers but when she grew older and her looks changed she got forgotten. ”The Soul remains, as Socrates contends, invariable and constant, whereas the Body and the world man perceives through physical sensation keep changing. The former therefore is immortal and divine as the latter is mortal, transient and evil. The Soul deserves worship while the Body negation.”7 Spiritual quest is next of the themes being dealt with in the book. AlexLi, Chinese-Jewish divides people, things, cities, words into goyish and Jewish groups. He considers himself a Buddhist; he is looking for the life fulfilment through the Zen Buddhism. The book two of The Autograph Man consists of ten chapters regarding the bull search. ”The bull is the eternal principal of life, 2 Concise

Major 21st Century Writers, Thomson Gale, 2006 USA, p. 3331 -3 Z.: The Autograph Man, Penguin Books, 2003 London, p. 364 4 Smith, Z.: The Autograph Man, Penguin Books, 2003 London, p. 205 5 Smith, Z.: The Autograph Man, Penguin Books, 2003 London, p. 296 6 Smith, Z.: The Autograph Man, Penguin Books, 2003 London, p. 410 7 Sweney, M., Peprn´ ık, M.: [Mis] Understanding Postmodernism and The Fiction of Politics and The Politics of Fiction, Univerzita Palack´ eho v Olomouci, 2003 Olomouc, p. 69, 70 3 Smith,

ˇ Sulistov´ a, J.: Key topics in multicultural contemporary

161

truth in action. The ten bulls represent sequent steps in the realization of ones true nature.”8 On the other hand, this philosophy collides with the way of his living. Alexs life is a huge mess. He drinks a lot, seems to have no responsibility for his deeds, and cheats on his girlfriend he has been going out with for ten years (but feels disappointed when she is thinking of leaving him), lets his friends down.... . Next covered topic is the death. Alex is not able to accept his fathers death (Li-Jin, Alexs father suffered from a brain tumour, he did not admit to have it to his family), he misses him terribly, although he does not reveal his feelings very often. Since Li-Jins death, Alex finds his world incomplete. He carries everywhere a pound note which he was given by his father before his sudden death. Li-Jin influenced his sons life when he took him with his friends to a wrestling match to the Albert Hall, where Alex asked for his first autograph which launched his autograph collecting mania. However, Alex keeps refusing for years to say Kaddish for his father. ”Instead of cursing God for our loss, we rise and praise him. We accept his judgement. He gave he took away. We accept. But I dont. I dont accept it, mumbled Alex, feeling a familiar depression envelop him. It doesnt work for me. To me its obscene. All the suffering. I cant sign on that line, I cant.”9 Eventually, he agrees to say it mainly for his friends sake. Zadie Smith draws the readers attention to health and health services both in the East and in the West . Alex does not really seem to look after his health but when hurt he asks Boot (a girl who is in love with him) to help him see a Chinese doctor. This suggests the influence of his Chinese father who also went to a Chinese doctor but did not agree with the diagnosis, as he knew the real reason of his incessant headaches. On the contrary, Alex does not show any signs of trust to the western type of medicine. Although his behaviour is very west-orientated. So called territorial marking feature can be found in the book, e.g. although Alex is in his late twenties he is not able to keep his room tidy or even furnished it again. It has kept the look of his boyhood including the mess.10 On the one hand, he has an adult but on the other, Alex is not capable to accept the adulthood with all its pros and cons. He finds himself somewhere between and does not hesitate to take advantages from both.

Conclusion To summarise, I personally believe that books like The Autograph Man are very helpful and enriching, especially for the young people who are given a lot of opportunities to meet people of different cultures and to travel all over the world under the numerous students programmes and grants. 8 Smith,

Z.: The Autograph Man, Penguin Books, 2003 London, p. 223 Z.: The Autograph Man, Penguin Books, 2003 London, p. 407 10 Fox, K.:Watching the English, The Hidden Rules of English Behaviour, Hodder, 2004 London, p.114 9 Smith,

162


The book offers to get acquainted with the most typical features of multiculturalism, the necessity to realize the evasive pluralism, e.g. various cultures living together and therefore more identities of one person,11 different realities - objective and subjective one (Alexs world under the drugs and alcohol influence), a plot shifting from one country to another (from England to America in this case), the emigrants and non- native inhabitants influence upon language vocabulary, lifestyle and values depending on the place where one lives, religion, the death matter (views varies according to religion and a personal identity one accepts)...12

References [1] Zadie Smith [online]. [cit. 2009-05-22]. Dostupn´ y z WWW: [2] MATTHEWS, T. L. Concise Major 21st Century Writers. Detroit: Thomson Gale, 2006. [3- 6] SMITH, Z. The Autograph Man. London : Penguin Books, 2003. [3-6] SMITH, Z. The Autograph Man. London : Penguin Books, 2003. [7] SWENEY, M., PEPRNÍK, M. [Mis] Understanding Postmodernism and The Fiction of Politics and The Politics of Fiction. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2003. [8,9] MITH, Z. The Autograph Man. London : Penguin Books, 2003. [10] FOX, K. Watching the English, The Hidden Rules of English Behaviour. London : Hodder, 2004. ´ V. Postmodernismus v umˇen´ı a literatuˇre. Plzeˇ [11] NOVOTNY, n : Pro libris, 2003. ´ M., NAGY, L.,eds. Od slav´ıka k papouˇskovi. Brno : Host, 2002. [12] HILSKY, ˇ Kontaktn´ı adresa: Mgr. Jindˇriˇska Sulistov´ a, Vysoká ˇskola technická a ekoˇ ych Budˇejovic´ıch, Okruˇzn´ı 10, 370 01 Cesk´ ˇ e Budˇejovice, e-mail: nomická v Cesk´ [email protected]

11 Editor 12 Hilsk´ y,

Novotn´ y, V.: Postmodernismus v umˇ en´ı a literatuˇre., Pro libris, Plze 2003 M.,Nagy, L.,eds: Od slav´ıka k papouˇskovi, Host, Brno 2002

ˇ ´ J.: Key topics in multicultural contemporary literature based SULISTOV A, on Zadie Smith’s The Autograph Man. Littera Scripta, 2009, roˇc. 2, . 1, s. 159 – 162. ISSN 1802-503X.

Algebraic View on Linear Correlation Kamil Dedecius, Jana Kalová Institute of Technology and Business in České Budějovice

Abstrakt The paper deals with a linear correlation coefficient. First, it presents its derivation in terms of linear algebra and shows, that it has a quality of angle between two vectors of data samples. As the linear correlation coefficient is often used in many academical situations, the frequent mistake of considering it as a general measure of dependence of two data sets is discussed as well. An example of fully dependent yet uncorrelated data is included. Keywords: correlation, correlation coefficient, Pearson correlation coefficient, linear algebra

Introduction The linear correlation coefficient is a frequently used (and misused) measure of statistical dependence between two data sets. However, the linear correlation coefficient (also known as the Pearson product-moment correlation coefficient) indicates only the strength and direction of linear relation between two random variables. If the data are considered to form vectors, then the algebraic apparatus based on elementary vector operations can easily demonstrate the properties of the linear correlation coefficient. For the sake of the paper, the following notational conventions are used: x denotes (data) vector with entries x1 , x2 , . . . X is the random variable. xT denotes transposition of x, i.e. swapping columns and rows of a vector or a matrix. | · | is the absolute value, k · k ≡ k · k2 is the Euclidian 2-norm. All sums are finite.

Linear correlation Suppose, that we have two data vectors x = [x1 , x2 , . . . , xn ]T and y = [y1 , y2 , . . . , yn ]T obtained from experiment. The problem is to determine whether the two data sets (vectors) are linearly related, i.e. whether one of them, say y, can be described as a linear combination of β0 e + β1 x where e is a column vector of length n, which elements are 1’s. 163

164


The first problem we face is the possible heterogeneity of the data in x and y, caused by different metric systems, measurement units etc. Therefore, the statistician usually employs the normalization (or standardization) procedure, transforming the data into unitless quantities with normalized Gaussian distribution with zero mean and unit variance, N(0, 1) [1]. The original mean and variance of vector x are xT e n

(1)

eT (x − µx e) n

(2)

µx = σx2 =

and the respective mean µy and variance σy2 exist for data in y. Suppose, that the variances are greater than zero. Remark: notice, that in this section we do not distinguish between mean and sample (arithmetic) mean. In fact, the statistics given in (1) and (2) are the sample ones, but for convenience we consider them to be identical to the moments of distribution inherent to the data. The normalization procedure is defined by the relation zx =

x − µx e σx

(3)

for vector x and the analogous relation exists for the second one. The term σx is the standard deviation. Entries of the normalized (standardized) vectors zx and zy are also known as z-scores [1] and as it was already mentioned above, these vectors have √ a zero mean µz = 0, unit variance σz = 1 and their norms kzx k = kzy k = n. √ The fact, that kzx k and kzy k are both equal to n leads to the conclusion, that they differ only in orientation. Then, the natural measure of this difference (from linear algebra) is the cosine of the angle between them cos θ =

zTx zy zT zy = x = kzx k kzy k n

(4)

=

(x − µx e)T (y − µy e) kx − µx ek ky − µy ek

(5)

assuming that the denominator is not zero. The equation (4) defines the linear correlation coefficient cos θ = ρ ∈ [0, 1]. Depending on its value, the following two marginal cases may occur: (i) ρ = 0 iff x and y are completely orthogonal. Then, we talk about uncorrelated vectors. Note, that the uncorrelatedness doesn’t imply independence! (ii) |ρ| = 1 iff the vectors are linearly dependent and can be described by equation y = β0 e + β1 x (6) Then, we talk about fully correlated vectors.

Dedecius, K., Kalová, J.: Algebraic View on Linear Correlation

165

However, the full correlation or uncorrelation occur rather rarely, thus we have to distinguish yet another two cases: (iii) 0 < ρ < 1 means that the two vectors are positively correlated, (iv) −1 < ρ < 0 means that the two vectors are negatively correlated. The more the correlation coefficient tends to ±1, the more are the vectors correlated (positively or negatively). Then, indeed, the parameters β0 , β1 in (6) can be estimated to describe the trend of the data. However, this is the topic of the linear regression analysis and out of the scope of this paper.

The interpretation There are multiple interpretations and misinterpretations of the size of the correlation coefficient. While e.g. in physics some value of the coefficient can be very low, in another sciences, preferably the social ones, it can be reasonably high to make certain assumptions. This property of the correlation coefficient often leads to bad conclusions in many projects, both unintentional and intentional. It should be once more emphasized that the linear correlation coefficient expresses only the degree of linear correspondence between data and the same value does not have the same weight in all subjects! For illustration, in the Figure 1 various data sets are depicted and their correlation coefficients given [5]. The subfigure in the center – the horizontal data line – is worth a special attention. It has a slope 0, but its correlation is undefined, because the variance of Y is zero. Obrázek 1: Examples of correlation coefficients (Source: Wikipedia.org)

Correlation and independence The linear correlation coefficient is often considered to be a universal measure of the dependence between two data sets. However this approach is frequent, it is wrong. Let us take the following illustration: consider, that we have a random variable X with discrete uniform distribution on interval [−1, 1] with step 0.5, i.e. X ∼ U(−1.1). Let the variable Y be determined by the equation Y = X2

(7)

166


which means, that Y is fully dependent on X and it is not influenced by any random or non-random noise. The vectors then are X = [−1, −0.5, 0, 0.5, 1]T

(8)

Y = [1, 0.25, 0, 0.25, 1]T

(9)

From (1) and (2) we have µX = 0 . σX = 0.791

µY = 0.5 . σY = 0.467

(10) (11) (12)

and the z-scores (3) . zX = [−1.265, −0.632, 0, 0.632, 1.265]T

(13)

. zY = [1.069, −0.535, −1.069, −0.535, 1.069]T

(14)

The nominator of the linear correlation coefficient (4) equals to zero, which is the case when the two data sets are fully dependent yet uncorrelated!

A classic view From the statisticians’ aspect, the concept given above describes the sample linear correlation coefficient, because it employs the mean value obtained from data sample. Generally, the linear correlation coefficient is defined by the following equation E(X − EX)(Y − EY ) ρ= p = E(X − EX)2 E(Y − EY )2 =

σXY σX σY

(15) (16)

where X and Y are random variables and σXY denotes their covariance. Evidently, the correlation is defined if and only if the respective moments are not zero. As the means EX and EY are usually unknown, under the validity of the law of large numbers we can employ the arithmetic means. Then, the sample linear correlation coefficients reads [2] r=

SXY SX SY

(17)

Dedecius, K., Kalová, J.: Algebraic View on Linear Correlation

167

where the sample standard deviations and covariance are SX =

s

1 X (xi − x¯)2 , n−1 i SXY =

SY =

s

1 X (yi − y¯)2 n−1 i

1 X (xi − x¯)(yi − y¯) n−1 i

(18)

(19)

The sample correlation coefficient has the same properties as the coefficient ρ.

Software functions To calculate the correlation coefficient in various software, one can use the following functions: Software MATLAB GNU Octave GNU R S-Plus Wolfram Mathematica OpenOffice.org Calc MS Excel

Function (command) corr(), corr2(), corrcoef() cor(), corrcoef() cor() cor() correlation() correl(), pearson() pearson()

The software like SPSS, Statistica and many others have the correlation function placed in the menu.

Other correlation coefficients Among other important correlation coefficients belong: • Spearman rank correlation coefficient rs – a non-parametric correlation coefficient. It is calculated on base of ranks of random variables. It is used if one needs to find the correlation without making any assumptions about the distribution of the variables. The Spearman correlation coefficient is less sensitive to outliers.[3] • Kendall τ coefficient – another measure of correspondence between two rankings. • Point-biserial correlation coefficient – a correlation coefficient used when one variable is dichotomous. [4]

168


Reference [1] Meyer, C.D. Matrix Analysis and Applied Linear Algebra. Society for Industrial Mathematics, Philadelphia: 2000. ISBN 0898714540 [2] Anděl, J. Statistické metody. Praha: Matfyzpress, 2007. ISBN 80-7378-0038 [3] Meloun, M., Militký, J. Kompendium statistického zpracování dat. Praha: Academia, 2002, 766 stran, ISBN 80-200-1008-4 [4] Glass, G.V., Hopkins, K.D. Statistical Methods in Education and Psychology (3rd edition ed.). Allyn & Bacon, 1995. ISBN 0205142125. [5] Wikipedia [online] [cit. 20090220]. Available on http://en.wikipedia. org/wiki/Correlation [6] Kendall, M.G. Advanced Theory of Statistics (2nd edition rev.). Charles Griffin, London: 1945 Contact Address: Ing. Kamil Dedecius, Dept. of Applied Sciences, Institute of Business and Technology in České Budějovice, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, Czech Republic. e-mail: [email protected] RNDr. Ing. Jana Kalová, Dept. of Applied Sciences, Institute of Business and Technology in České Budějovice, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, Czech Republic. e-mail: [email protected]

DEDECIUS, K., KALOVÁ, J. Algebraic View on Linear Correlation. Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1, s. 163 – 168. ISSN 1802-503X.

Hustota vody při atmosférickém tlaku Jana Kalová1 , Radim Mareš2 1

Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích 2

Západočeská univerzita v Plzni

Abstrakt V předkládané práci je uvedena historie měření hustoty obyčejné vody a přehled všech vlivů, které je třeba vzít v úvahu při jejím určování. V článku je dokázáno, že relativní hustota nezávisí na izotopickém složení vody. Jsou uvedeny v praxi nejčastěji používané vztahy. Výsledky posledních měření mj. vedly ke zpřesnění definice základní jednotky teploty. Klíčová slova: hustota vody, kelvin, IAPWS 95, SMOW

Úvod Voda je velmi důležitá kapalina pro živé organizmy. Je nejčastěji používanou kapalinou v technických zařízeních, její vlastnosti určují klima na Zemi. Hustota čisté vody při atmosférickém tlaku, vyjádřená jako funkce teploty, je důležitá pro mnoho aplikací, např. v metrologii, fyzice, fyzikální chemii. Pro některé účely je důležité znát hustotu čisté vody s vysokou přesností, řádově 1 ppm například pro potřeby metrologie nebo v oceánologii pro modelování mořských proudů [1]. Ještě na začátku devadesátých let minulého století byla základem experimentálních dat měření hustoty v Německu [2] a Francii [3], ta se používala více jak 100 let. Data z těchto měření vykazují vzájemně drobné rozdíly, větší za vyšších teplot. Tato odchylka činí 10 ppm při teplotě 40 ◦C [4]. Popíšeme nyní některé zdroje možných chyb těchto měření.

Teplotní stupnice Především se několikrát měnila teplotní stupnice. Měření Thiesena [2] a Chappiuse [3] využívala rtuťové teploměry, kalibrované na teplotní stupnici Échelle Normale (EN) (normální vodíkový teploměr stálého objemu). V roce 1927 byla zavedena teplotní stupnice ITS 27, založená na odporovém platinovém teploměru. Teplotní škála byla znovu revidována v roce 1948, neměnily se ale hodnoty teploty v rozsahu od 0 ◦C do 630 ◦C. Tato revize byla textově upravena v roce 1960 a označena jako Mezinárodní praktická teplotní škála 1948 International Practical Temperature Scale of 1948 (IPTS-48). Hlavní rozdíl mezi ITS-27 a IPTS-48 je v tom, že jako referenční bod se místo teploty tání ledu bere teplota 169

170


v trojném bodě. Nová verze, nazývaná IPTS-68, se měla přiblížit opět k termodynamické teplotě základem zůstal (v teplotním rozsahu, který nás zajímá) platinový odporový teploměr, ale změnil se interpolační vztah mezi jednotlivými referenčními body [5]. V současné době je platná teplotní stupnice ITS-90, která v rozsahu teplot od trojného bodu vodíku (13,8033 K) do bodu tuhnutí stříbra (961,78 ◦C) opět využívá platinový odporový teploměr, kalibrovaný ve specifické množině fixních bodů, mj. i v trojném bodě vody, a využívající specifické interpolační procedury. Dnes se těžko odhaduje chyba zanesená do původních experimentálních dat postupnými revizemi teplotních stupnic [4, 5].

SMOW Dalším problémem měření absolutní hustoty vody Thiesena a Chappiuse je neznámé izotopické složení vody, používané v experimentech. Vzorky vody z těchto experimentů byly ztraceny a jejich izotopické složení již dnes nejde určit, i když známe předpokládaný zdroj vzorků vody. Mění se totiž roční průměrné izotopické složení srážkové vody v různých lokalitách na zeměkouli a různé průměrné izotopické složení dostaneme i na jedné lokalitě, pokud použijeme měsíční průměry místo ročních a vzájemně je porovnáme. Izotopické složení vody se mění i během procesu destilace. Např. poměr 18 O/16 O pro vodu a led na zeměkouli se mění pro různé zdroje v řádu 7 %. Je ale zřejmé, že izotopické složení vody má vliv na hodnotu hustoty. Pokud je ve vzorku vody více těžších izotopů, bude i hustota vody větší. Chyba v měřeních [2] a [3] vlivem rozdílného izotopického složení vody může činit 5 ppm [6]. Craig [7] zavedl koncept SMOW (Standard Mean Ocean Water) smícháním vzorků destilované mořské vody z různých míst na zeměkouli, a určil izotopické složení tohoto vzorku. Existují 4 hlavní typy molekul vody: H216 O, H217 O, H218 O a HD16 O. Jejich složení se popisuje pomocí poměrů 18 n(D) O) n(17 O) RD = n(H) , R18 = n( n(16 O) , R17 = n(16 O) , kde n(A) představuje počet izotopů A v daném vzorku. Pro standard SMOW, který používá obecně vědecká komunita, jsou definovány následující poměry izotopů [6] : RD = 0, 00015576(5), R18 = 0, 00199240(25),

(1)

R17 = 0, 0003710. V praktickém měření se používá mírně odlišná definice izotopického složení vody (tzv. VSMOW, Vienna SMOW), jejíž vzorek je uložen ve Vídni v sídle IAEA Mezinárodní agentury pro atomovou energii : RD = 0, 00015576(5), R18 = 0, 0020052(5), R17 = 0, 0003799(9).

(2)

Kalová, J., Mareš, R.: Hustota vody při atmosférickém tlaku

171

Pro měření hustoty jsou odchylky mezi oběma definicemi (SMOW, VSMOW) zanedbatelné. Spíše než absolutní poměr izotopů se v praxi používají relativní odchylky izotopického poměru od nějakého standardu, v našem případě budeme používat VSMOW. Definují se odchylky: RD (vzorku) δD = − 1 · 103 , RD (V SM OW ) R18 (vzorku) 18 − 1 · 103 , (3) δ O= R18 (V SM OW ) R17 (vzorku) δ 17 O = − 1 · 103 R17 (V SM OW ) Hodnoty odchylek jsou uváděny v tisícinách (promilích). Někdy se měří jen komponenty δ 18 O, δD. Pro δ 17 O lze použít empirický vztah δ 18 O = 0, 4989·δ 18O, takže zadáním δ 18 O, δD, je izotopické složení vody známo s dostatečnou přesností. Pro měření hustoty je doporučeno používat SMOW nebo VSMOW. Proto se při měření hustoty provádí korekce na izotopické složení podle vztahu, který odvodili experimentálně Girard a Menaché [8]: ρ − ρSMOW = 0, 233 · 10−3 · δ 18 O + 0, 0166 · 10−3 · δD,

(4)

kde ρ je hustota (kg · m−3 ) vzorku vody s izotopickým složením δD a δ 18 O a ρSMOW je hustota SMOW.

Vliv rozpuštěného vzduchu na hustotu vody Vliv rozpuštěného vzduchu na hustotu vody je znám po dlouhou dobu. Výsledky měření a odvozené vztahy pro změnu hustoty (hustota vody s rozpuštěným vzduchem minus hustota bez rozpuštěného vzduchu) lze nalézt v pracích Watanabeho a Iizuki [9] a Bignella [10, 11]. V [11] je uveden vztah: ∆ρ(t) = −4, 873 · 10−3 + 1, 708 · 10−4 t − 3, 108 · 10−6 t2 ,

(5)

kde hustota ∆ρ(t) je v kg · m−3 a teplota t je v rozsahu 0 ◦C až 20 ◦C. Odhadovaná celková nepřesnost vztahu (5) je 2 · 10−4 kg · m−3 .

Absolutní hustota vody Měření hustoty můžeme rozdělit na dva základní typy. Absolutní hustota (anglicky „densityÿ, francouzsky „masse volumiqueÿ) se určuje jako hmotnost jednotky objemu. Druhý typ měření určuje hustotu poměrem k nějaké referenční látce, mluvíme o referenční hustotě (anglicky „specific gravityÿ, francouzsky „densitéÿ). Relativní hustotu definujeme jako d=

ρ , ρmax

(6)

172


kde ρmax je maximální hustota, kterou voda dosahuje při cca 4 ◦C [12]. Relativní hustota daná vztahem (6) je méně náchylná chybám měření, např. rozdílnému izotopickému složení vody. Relativní hustota byla měřena i v základních měřeních hustoty [2, 3]. K určení absolutní hodnoty hustoty by bylo pro starší měření vhodné používat stejného vzorku vody, aby se eliminovalo izotopické složení vody (ne vždy se to podařilo). Dlouho se pro určení maximální hustoty používala hodnota [13] : ρmax = 999, 972 kg · m−3 ,

(7)

Menaché a Girard provedli analýzu současného izotopického složení vody v BIPM, a za předpokladu, že se příliš neliší od složení této vody ze začátku dvacátého století, provedli korekci (7) na izotopické složení SMOW : ρmax (SM OW ) = 999, 975 kg · m−3 ,

(8)

Kell [5] používá hodnotu (7), s tím, že s použitím (8) by musel být obecný souhlas. Takenaka a Masui 1990 [4] při svém měření relativní hustoty používají hodnotu (8). Patterson a Morris v roce 1994 měřili absolutní hustotu v rozsahu teplot od 1 ◦C do 40 ◦C a pro maximální hodnotu hustoty získali hodnotu: ρmax (V SM OW ) = (999, 97358 ± 0, 00089) kg · m−3 ,

(9)

Této hustoty se dosahuje při 3,982 ◦C. Massui, Fujii a Takenaka (1995) provedli měření hustoty při 16 ◦C a dostali hodnotu: ρ16 (SM OW ) = (999, 9468 ± 0, 0006) kg · m−3 .

(10)

Tuto hodnotu aplikovali na své měření relativní hustoty v [4]. Maximální hustota při cca 4 ◦C je potom: ρmax (SM OW ) = (999, 9756 ± 0, 0008) kg · m−3 .

(11)

Wolf, Bettin a Gluschko (2006) [15] provedli sérii 28 měření absolutní hustoty při 20 ◦C a určili hustotu průměrem z naměřených hodnot: ρ20 (SM OW ) = (998, 20648 ± 0, 00022) kg · m−3 ,

(12)

přičemž průměrná teplota během měření je (20, 001431 ± 0, 000006) ◦C. CCM (Consultative Committee for Mass and Related Quantities) CIPM (Comité International des Poids et Mesures) přijala následující hodnotu maximální hustoty pro izotopické složení VSMOW, viz např. [16]: ρmax (V SM OW ) = (999, 97495 ± 0, 00084) kg · m−3 .

(13)


173

Nezávislost měření relativní hustoty na izotopickém složení V literatuře se uvádí tvrzení (viz např. [12]): Relativní hustota vody (definovaná vztahem (6)) nezávisí na izotopickém složení vody. Obvykle se předpokládá: • ρ i ρmax ve vztahu pro relativní hustotu (6) pocházejí se stejného vzorku čisté vody (získaného obvykle dvojnásobnou destilací, která musí u ρ i ρmax probíhat stejným postupem) • jedná se o vzorek přírodního původu, kdy izotopické složení vzorků přírodního původu se navzájem jen málo liší. Tvrzení o nezávislosti relativní hustoty vody na izotopickém složení se pokusíme dokázat. Vyjdeme ze vztahu (4): ρ = ρSMOW + 0, 233 · 10−3 · δ 18 O + 0, 0166 · 10−3 · δD.

(14)

Potom: d=

ρ ρmax

=

ρSMOW + 0, 233 · 10−3 · δ 18 O + 0, 0166 · 10−3 · δD . (15) ρSMOW,max + 0, 233 · 10−3 · δ 18 O + 0, 0166 · 10−3 · δD

Označíme veličinu odrážející vliv izotopického složení vody na hustotu jako x = 0, 233 · 10−3 · δ 18 O + 0, 0166 · 10−3 · δD.

(16)

Vztah pro hustotu můžeme vždy psát ve tvaru: ρ = ρmax + f (t)

(17)

kde ρmax je maximální hustota a f (t) definuje závislost hustoty na teplotě (stačí, když zvolíme f (t) = ρ − ρmax ). Pak můžeme výraz (15) psát ve tvaru: d=

ρSMOW + f (t) + x . ρSMOW + x

(18)

Chceme dokázat, že závislost d na x je zanedbatelná. Pro přírodní vody je x obvykle malé, např. pro hodnoty δ 18 O = −10‰, δD = −60‰ dostaneme x = −0, 0033. Rozvineme tedy (18) do Taylorovy řady podle x. Na intervalu teplot od 0 ◦C do 40 ◦C pak dostaneme: max

ρ ρmax

−

ρSW OM ρSW OM,max

≈−

maxf (t) 8, 7 x ≈ 6 · 0, 0033 ≈ 3 · 10−8 . (ρSW OM,max )2 10 (19)

Maximální chyba relativní hustoty je v tomto případě zanedbatelná.

174


Měření hustoty – základní měření Musíme tedy rozlišovat měření relativní hustoty a absolutní hustoty. Na začátku 20. století byly zveřejněny tzv. základní tabulky [2, 3], které jsou založeny na přímém měření prováděném autory. Po dlouhou dobu byly nejrůznější tabulky hustoty odvozeny z těchto základních tabulek, a různí autoři se na tato data dívali z různých úhlů pohledu. Tyto dvoje tabulky se ale liší Thiesenovy hodnoty [2] jsou systematicky nižší než Chappuisovy [3], nad 16 ◦C rozdíl přesahuje 1 · 10−6 a relativně rychle narůstá. Při 25 ◦C dosahuje hodnoty 6 · 10−6 a při 40 ◦C již 9 · 10−6 [12]. Z hlediska metrologického jsou tyto rozdíly veliké (pro většinu praktických výpočtů je přesnost dostatečná). V obou případech tabulky obsahují hodnoty relativní hustoty po desetinách Kelvina od 0 ◦C do 42 ◦C pro Thiesenovy hodnoty a od 0 ◦C do 41 ◦C pro Chappiusovo měření. Hodnoty jsou uvedeny na 7 desetinných míst s tím, že jen prvních 6 má fyzikální význam. Izotopické složení vody použité v těchto měřeních není známé. Standardní teplotní stupnice je založena na standardu „Echelle Normaleÿ. Steckel a Szapiro [17] v roce 1963 měřili relativní hustotu vody pro teploty od 1,4 ◦C do 77,8 ◦C , v teplotní stupnici IPTS-48. Jejich měření převedli Menaché a Girard v [12] do IPTS-68. Hodnoty měření jsou bližší měřením Thiesena, ale odchylka dosahuje často 2 · 10−6 až 3 · 10−6 . Maximální odchylka je 3, 7 · 10−6 při 40 ◦C. Gildseth, Habenshuss a Spending provedli nová měření v roce 1972 [18] v intervalu teplot od 5 ◦C do 80 ◦C. V těchto dvou měřeních však roztažnost dilatometru nebyla měřena přímo, ale byla vyhodnocena na základě teplotní závislosti hustoty rtuti. Vzhledem k nejasnostem předchozích měření doporučil IUPAC (International Union of Pure and Applied Chemistry) [19] přeformulovat teplotní závislost hustoty vody (viz také [20]). V Japonsku a Austrálii začala série unikátních měření, jejímž cílem bylo zjištění závislosti hustoty čisté vody o izotopickém složení daném SMOW, za atmosférického tlaku. Watanabe [20] měřil teplotní roztažnost vody v rozsahu teplot od 0 ◦C do 44 ◦C, Patterson a Morris [14] měřili absolutní hustotu vody v rozsahu teplot 1 ◦C až 40 ◦C, Masui, Fujii a Takenaka [6] měřili absolutní hustotu vody při 16 ◦C, a Takenaka a Masui [4] měřili teplotní roztažnost vody v rozsahu od 0 ◦C do 85 ◦C. Ačkoliv byla deklarovaná chyba měření ve všech těchto pracích menší než 10−6 , navzájem se tato data v některých případech liší i o více než 10−6 . Výsledky těchto měření byly kriticky zhodnoceny a zpracovány pracovní skupinou BIPM (Bureau International des Poids et Mesures) v [21] pro rozsah teplot od 0 ◦C do 40 ◦C. Odchylka zpracovaných tabulek od měření [4, 6, 14, 20] nepřesahuje 10−6 . Rovněž odchylka od IAPWS 95 [22] je menší než 10−6 . Nová měření se realizují v PTB (Physikalich Technische Bundesanstalt) v Německu. Zatím byla publikována měření absolutní hustoty [15] při 20 ◦C. Relativní odchylka od hodnot doporučených v [21] je 3 · 10−8 . Protože data v [21] platí jen pro interval teplot od 0 ◦C do 40 ◦C, Wolf, Benin a Gluschko provedli dále měření hustoty v intervalu od 0 ◦C do 90 ◦C. Data zatím nejsou publikována, výsledky jsou zveřejněny v grafické podobě v [1] a ukazuje se,


175

že odchylka těchto měření od vědecké formulace vlastností vody a vodní páry IAPWS 95 [22] je pro teploty nad 30 ◦C až 1, 6 · 10−6 . Pokud se tato měření potvrdí, mohla by vést i k revizi mezinárodního standardu IAPWS 95.

Vztahy pro hustotu vody za atmosférického tlaku Přehled vztahů pro hustotu vody za atmosférického tlaku uvádí Batista a Paton v [23]. Hustoty jsou uvedeny v jednotkách kg · m−3 . Bigg Formulace byla publikována v roce 1967. Stále se ještě používá, hlavně v oceánografii. Je zahrnuta do výpočtů UNESCO pro hustotu mořské (slané) vody [23]. Pravděpodobně používá teplotu v IPTS-48. ρBigg = c0 + c1 t + c2 t2 + c3 t3 + c4 t4 + c5 t5 ,

(20)

t je teplota v ◦C. Hodnoty konstant jsou následující: c0 = 999, 842594, c1 = 6, 793952 · 10−2 , c2 = −9, 095290 · 10−3 , c3 = 1, 001685 · 10−4 , c4 = −1, 120083 · 10−6 , c5 = 6, 536332 · 10−9 . Rovnice poskytuje výsledky s přesností 0,01 kg · m−3 do 45 ◦C, chyba ale rychle roste pro vyšší teploty a je větší než -3 kg · m−3 při 95 ◦C Kell, Bettin a Spieweck V roce 1975 publikoval Kell svou rovnici pro hustotu vody [5] v teplotním intervalu od 0 ◦C do 150 ◦C. Ve své době to byla velmi používaná a nejpřesnější rovnice. Byla založena na teplotní stupnici IPTS-68, do hodnot ITS-90 ji transformovali Bettin a Spieweck [24]. ρKell =

a 0 + a 1 t + a 2 t2 + a 3 t3 + a 4 t4 + a 5 t5 , 1 + bt

(21)

a0 = 999, 83952, a1 = 16, 952577, a2 = −7, 9905127·10−3, a3 = −4, 6241757·10−5, a4 = 1, 0584601 · 10−7 , a5 = −2, 8103006 · 10−10 , b = 1, 6887236 · 10−2 . Wagenbreth a Blanke Bettin a Spieweck Často je užívaná formulace z roku 1971, založená na teplotní stupnici IPTS68 [25]. Formulace byla Bettinem a Spieweckem převedena do ITS-90. Pokrývá rozsah od 0 ◦C do 40 ◦C a je ve stejném tvaru jako rovnice Bigga: ρW +B = c0 + c1 t + c2 t2 + c3 t3 + c4 t4 + c5 t5 ,

(22)

c0 = 999, 839564, c1 = 6, 7998613 · 10−2 , c2 = −9, 1101468 · 10−3 , c3 = 1, 0058299 · 10−4 , c4 = −1, 1275659 · 10−6 , c5 = 6, 5985371 · 10−9 .

176


Patterson a Morris V roce 1994 Patterson a Morris [14] publikovali nová experimentální data a zároveň uvedli regresní vztah pro teploty od 0 ◦C do 40 ◦C v teplotní stupnici ITS-90. Tento vztah byl zahrnut do mnoha standardů. ρP +M = ρ0 {1−[A(t−t0 )+B(t−t0 )2 +C(t−t0 )3 +D(t−t0 )4 +E(t−t0 )5 ]}, (23)

ρ0 = 999, 97358, A = 7, 0134·10−8, B = 7, 926504·10−6, C = −7, 575677·10−8, D = 7, 314894 · 10−10 , E = −3, 596458 · 10−12 , t0 = 3, 9818 ◦ C. V Thiesenově tvaru uvádí Patterson a Morris rovnici: ρ 1, 858 · 10−6 (t − 3, 9818)2(t − 316, 33808) =1− ρ0 (t − 70, 69973)

(24)

Watson Watson (NEL – National Engineering Laboratory, GB), vytvořil (ale nepublikoval) rovnici založenou na vygenerovaných datech z IAPWS 95, platnou v intervalu od 0 ◦C do 95 ◦C (v teplotní stupnici ITS-90), která souhlasí s IAPWS 95 s přesností do 10−6 (1 ppm). 1 + c1 tn + c2 t2n + c3 t3n ρW ats = c0 , (25) 1 + c4 tn + c5 t2n t , c0 = 999, 84382, c1 = 1, 4639386, c2 = −0, 015505, c3 = −0, 030977, 100 c4 = 1, 4572099, c5 = 0, 0648931.

tn =

Tanaka V [21] je zhodnocení měření prováděných v 90. letech. Vyhodnocení provedl kolektiv autorů. Vzorec je pokládán za nejpřesnější vztah pro hustotu vody pro metrologii v rozsahu teplot od 0 ◦C do 40 ◦C. Teplota je v ITS-90. Je odhadováno, že tato rovnice stanovuje hustotu vody s přesností 0,0009 kg · m−3 . (t + a1 )2 (t + a2 ) ρT an = a5 1 − , (26) a3 (t + a4 ) a1 = −3, 983035, a2 = 301, 797, a3 = 522528, 9, a4 = 69, 34881, a5 = 999, 974950. Watanabe Pro relativní hustotu čisté vody v teplotním rozsahu od 0 ◦C do 44 ◦C Watanabe v článku [20] uvedl vztah: ρ = a0 + a1 t + a2 t2 + a3 t3 + a4 t4 + a5t + a6 t6 , ρ0 a0 = 999, 86775a1 = 6, 78668754 · 10−2 , a2 = −9, 09099173 · 10−3 ,

(27)


177

a3 = 1, 02598151 · 10−4 , a4 = −1, 35029042 · 10−6 , a5 = 1, 32674392 · 10−8 , a6 = −6, 461418 · 10−11 . Teplotu maxima určil Watanabe pro teplotu t = 3, 9834 ◦C. Nepřesnost vztahu (27) je menší než 1 ppm. Watanabe rovněž uvádí analogický vztah k (27) tzv. Thiesenova typu: ρ (t − 3, 9834)2(t + 310, 6903) =1− . ρ0 532557, 2(t + 70, 08319)

(28)

Rozdíly mezi (27) a (28) jsou menší než 0,15 ppm. Takenaka, Masui V roce 1990 publikovali Takenaka a Masui výsledky měření a aproximační vztah [4], který platí pro interval teplot od 0 ◦C do 85 ◦C s odhadovanou nepřesností cca 1 ppm: ρ (t − 3, 98152)2(t + 396, 18534)(t + 32, 28853) =1− . ρ0 609628, 6(t + 83, 12333)(t + 30, 24455)

(29)

Upřesnění definice 1 K Měření hustoty vody v rozsahu od 0 ◦C do 40 ◦C je velice přesné z toho důvodu, že voda se používá pro kalibraci přístrojů pro měření hustoty ostatních kapalin. Velice pečlivě jsou v těchto měřeních odstraňovány vlivy rozpuštěného vzduchu a vlivy izotopického složení použité vody. Je třeba dbát i na teplotní stupnici, která byla k měření i prezentování výsledků použita. Všechny získané zkušenosti z měření hustoty vody vedly nakonec ke zpřesnění definice 1 K, podle doporučení 2 (CI-2005) BIPM (Bureau International des Poids et Mesures): vzhledem k tomu, že • kelvin je jednotkou termodynamické teploty definovaný jako 1/273, 16 termodynamické teploty trojného bodu • teplota trojného bodu závisí na relativním podílu izotopů vodíku a kyslíku přítomných ve vzorku použité vody • tento efekt je jedním z hlavních zdrojů pozorované variabilnosti mezi různými trojnými body je rozhodnuto, že • definice kelvinu se vztahuje k vodě se specifickým izotopickým složením • toto složení je : 0,000 155 76 molu 2 H na mol 1 H 0,000 379 9 molu

17

0,002 005 2 molu

18

O na mol

16

O,a

O na mol

16

O,

toto je složení referenčního vzorku Vienna Standard Mean Ocean Water (VSMOW), doporučené IUPACem v roce 2000.

178


• k definici kelvinu bude do publikací SI doplněna poznámka: „Tato definice se vztahuje k vodě mající přesné izotopické složení s následujícími poměry jednotlivých substancí: 0,000 155 76 molu 2 H na mol 1 H, 0,000 379 9 molu 17 O na mol 16 O a 0,002 005 2 molu 18 O na mol 16 O .ÿ

Závěr V článku je uvedena stručná více jak stoletá historie měření hustoty obyčejné vody při atmosférickém tlaku. Je referováno o pokroku dosaženém v posledních 20 letech. Velmi dlouho byla standardem měření hustoty z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Měřící technika i znalosti o „obyčejnéÿ vodě musely hodně pokročit, aby došlo k podstatnému zpřesnění tabulek pro hustotu. Voda slouží jako etalon pro kalibrační účely, je ideální pro měření objemu dutých těles. Vysoká přesnost dosažená při měření hustoty vody vede k přesnějším hodnotám dalších experimentů a měření. V práci je přehled v praxi používaných vztahů s jejich stručným hodnocením, přehled a kvantifikace vlivu rozpuštěného vzduchu ve vodě a vlivu izotopického složení vody. Je vyčíslen vliv izotopického složení na relativní hustotu vody. Ukazuje se, že pro dosahované přesnosti měření lze vliv izotopického složení vody zanedbat.

Poděkování Autoři děkují GA AV ČR za poskytnutí grantu IAA200760905 a MŠMT ČR za poskytnutí grantu LA09011.

Reference [1] WOLF, H., BETTIN, H., GLUSCHKO, A., Density of pure liquid water at normal pressure measured at the ppm/level, ICPWS XV, Berlin, September 8 - 11, 2008 [2] THIESEN, M., SCHEEL, K., DIESSELHOLST, H., Wiss. Abhandl. Physik. Tech. Reichs.,, 3, 1 - 70, (1900) [3] CHAPPUIS, P., BIPM Trav. Mem.,, 13, D1 - D40 (1907) [4] TAKENAKA, M., MASUI, R., Measurement of the Thermal Expansion of Pure Water in the Temperature Range 0 ◦C - 85 ◦C, Metrologia, 27, 165 171 (1990) [5] KELL, S.G., Density, Thermal Expansivity, and Compressibility of Liquid Water from 0 ◦C to 150 ◦C: Correlations and Tables for Atmospheric Pressure and Saturation Reviewed and Expressed on 1968 Temperature Scale. J. Chem. Eng. Data, 20, 97–105 (1975) [6] MASUI, R., FUJII, K., TAKENAKA, M., Determination of the absolute density of water at 16 ◦C and 0,101325 MPa. Metrologia, 32, 333 - 362 (1995/96)


179

[7] CRAIG, H., Standard for reporting concentrations of Deuterium and Oxygen-18 in natural waters. Science, 133, 1833 - 1834 (1961) [8] GIRARD, G., MENACHÉ, M., Variation of the Water Density as a Function of its Isotopic Composition, Metrologia, 7, 83 - 87 (1971) [9] WATANABE, H., IIZUKA, K., The Influence of Dissolved Gates on the Density of Water, Metrologia, 21, 19 - 26 (1985) [10] BIGNELL, N., The Effect of Dissolved Air on the Density of Water, Metrologia, 19, 57 - 59 (1983) [11] BIGNELL, N., The change in water density due to aeration in the range 0 8 ◦C, Metrologia, 23, 207 – 211 (1986/87) [12] MENACHÉ, M., GIRARD, G., Concerning the Different Tables of the Thermal Expansion of Water between 0 and 40 ◦C, Metrologia, 9, 62 - 68 (1973) [13] GUILLAUME, CH.E., La création du Bureau International des Poids et Mesures et son ceuvre, 240, Paris: Gauthier-Villars (1927) [14] PATTERSON, J.B., MORRIS, E.C., Measurement of Absolute Water Density, 1 ◦C to 40 ◦C, Metrologia, 31, 277 - 288 (1994) [15] WOLF, H., BETTIN, H., GLUSCHKO, A., Water density measurement by a magnetic flotation apparatus, Meas. Sci. Technol., 17, 2581 - 2587 (2006) [16] Guideline on the Use of Fundamental Physical Constants and Basic Constants of Water, IAPWS, Gaithersburg, Maryland, USA, September 2001, revision September 2008. [17] STECKEL, F., SZAPIRO, S., Physical properties of heavy oxygen water. Part 1.Density and thermal expansion, Trans. Faraday Soc., 59, 331 - 343 (1963) [18] GILDSETH, W., HABENSHHUSS, A., SPENDING, F. H., J.Chem.Eng.Data, 17, 402 - 409 (1972) [19] IUPAC, Comission I.4, Recommended Reference Materials for the Realization of Physicochemical Properties - Density, Pure Appl. Chem., Vol. 45, No. 1, 1 - 9 (1976) [20] WATANABE, H., Thermal Dilatation of Water between 0 ◦C and 44 ◦C, Metrologia, 28, 33 43 (1991) [21] TANAKA, M., GIRARD, G., DAVIS, R., PEUTO, A., BIGNELL, N., Recommended table for the density of water between 0 ◦C and 40 ◦C based on recent experimental reports, Metrologia, 38, 301 - 309 (2001) [22] WAGNER, W., PRUSS, A., The IAPWS Formulation 1995 for the thermodynamic properties of ordinary water substance for general and scientific use, J.Phys.Chem.Ref.Data, 31, 387–535 (2002) [23] BATISTA, E., PATON, R., The selection of water property formulae for volume and flow calibration, Metrologia, 44, 453 - 463 (2007) [24] BETTIN, H., SPIEWECK, F., Die Dichte des Wassers als Funktion der Temperatur nach Einführung der Internationalen Temperaturskala von 1990, PTB Mitteilungen, 100, 195-196 (1990) [25] WAGENBRETH, H., BLANKE, W., Die Dichte des Wassers im Internationalen Einheitensystem und im der Internationalen Praktischen Temperaturkala von 1968, PTB Mitteilungen, 81, 412 - 415 (1971)

180


Density of Water at Atmospheric Pressure The history of water density measurement and overview of possible influences on density values are given in the article. It is proved that specific gravity is independent on the isotopic composition of natural water. The most used relation for density of water are named and also results of the last measurements. The new definition of kelvin (BIPM) which is based on new results is given. Keywords: density of water, kelvin, IAPWS 95, SMOW Kontaktní adresa: RNDr. Ing. Jana Kalová, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]

KALOVÁ, J., MAREŠ, R. Hustota vody při atmosférickém tlaku. Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1, s. 169 – 180. ISSN 1802-503X.

Pojistná zásoba a náhodná procházka Jana Kalová, Kamil Dedecius,Věra Kurcová Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt V článku je vysvětlován pojem náhodné procházky a pojem pojistné zásoby. Stručně jsou rekapitulovány některé postupy používané v ERP systémech odhad pojistné zásoby na základě historických dat a na základě zadané servisní úrovně. Nově je aplikována náhodná procházka pro odhad pojistné zásoby. Použití lze nalézt především v případě tzv. statistického řízení zásob, kdy chybí nástroje nebo data na provádění prognózy, ale je potřeba nějakým způsobem odhadnout, zda existující zásoba dostatečně pokryje náhodné změny ve spotřebě. Výsledný vzorec závisí na velikosti kroku náhodné procházky a na délce průběžné doby objednání. Klíčová slova: pojistná zásoba, náhodná procházka, řízení zásob, statistické řízení skladů, množství pro objednání

Úvod Pojistná zásoba je důležitý pojem v teorii řízení zásob. Na jedné straně stojí náklady na udržování této zásoby, na straně druhé náklady zmařené příležitosti, kdy vlivem nějaké fluktuace v zásobování nebo poptávce nejsme schopni dodat zboží ve správném čase. Pojem pojistné zásoby je důležitým parametrem v ERP systémech (Enterprise Resource Planning). Pro její nastavení je třeba používat co nejjednodušší vztahy. Mnoho systémů je založeno na využití historických dat, kdy se za určité období sleduje průměrná spotřeba, případně rozptyl této spotřeby a jiné parametry. Z těchto historických dat se predikuje, jak se spotřeba bude dále vyvíjet a s jakou pravděpodobností. Problémem je, že poptávka se často velmi rychle mění a promítá se do ní tolik nejrůznějších faktorů, že používat nějaké delší časové intervaly pro predikci spotřeby v následujícím období může být značně nepřesné. Proto jsme navrhli metodu a postup, jak získat hodnotu pojistné zásoby pomocí momentální spotřeby a náhodné procházky.

Náhodná procházka K vysvětlení pojmu „náhodná procházkaÿ použijeme postup uvedený v [1]. Pro jednoduchost si představme procházku na přímce, kde před každým krokem s jednotkovou délkou si chodec hodí mincí, jestli vykročí po přímce vlevo nebo 181

182


vpravo. Místo začátku pohybu označíme jako pozici nula počátek souřadnicové soustavy. Směrem vpravo budeme mít kladné souřadnice a směrem vlevo záporné. Při hodu mincí provedeme přiřazení pohybu výsledkům házení mincí například hlava znamená krok vpravo, orel krok vlevo. Zjistíme, jak daleko od počátku se průměrně dostane chodec po N hodech. Dá se očekávat, že průměrná poloha chodce bude v počátku, protože se chodec se stejnou pravděpodobností pohybuje vlevo nebo vpravo. Čím více kroků chodec udělá, tím je pravděpodobnější, že postoupí dále od počátku. Může být v nějaké vzdálenosti D od počátku vlevo a se stejnou pravděpodobností i ve vzdálenosti D vpravo, takže jeho průměrná poloha od počátku je nulová. Je proto výhodné v tomto případě 2 pracovat se čtvercem vzdálenosti D2 . Označíme DN hodnotu čtverce vzdálenosti 2 2 po N krocích, hDN i střední hodnotu z DN v mnoha opakovaných posloupnos2 tech. Očekávanou hodnotu hDN i pro N > 1 můžeme získat z DN −1 . Jestliže po N −1 krocích máme vzdálenost DN −1 , pak po N krocích je buď DN = DN −1 +1 nebo DN = DN −1 − 1. Pro druhé mocniny pak platí 2 2 DN = DN −1 + 2DN + 1

nebo 2 2 DN = DN −1 − 2DN + 1

. Máme-li řadu nezávislých posloupností, pak očekáváme, že první z těchto hodnot se objeví v polovině případů, a druhá v další polovině. Tedy očekávaná 2 2 2 hodnota DN je DN −1 + 1. Obecně můžeme nahradit očekávanou hodnotu DN −1 2 hodnotou hDN −1 i. Potom je 2 2 hDN i = hDN i + 1.

Protože ale

D12

(1)

= 1, dostaneme snadno 2 hDN i = N.

Střední vzdálenost od počátku po N krocích je pak √ Dstˇr = N.

(2)

(3)

Pokud chodec nebude dělat kroky o velikosti 1, ale o velikosti x, dostaneme podobným odvozením vzorec √ Dstˇr = x · N . (4) Pokusme se danou procházku zobecnit: chodec před každým krokem bude losovat, zda udělá krok o vzdálenost p vlevo nebo udělá krok o vzdálenost p vpravo nebo nebude dělat žádný krok (zůstane stát na místě). Získáme podobný výsledek jako v předchozím případě. Pokusy, kdy chodec neudělá žádný krok, budeme ignorovat a započítáme pouze (průměrně) 2/3 pokusů. Po N krocích pak platí: r 2 Dstˇr = p · N. (5) 3

Kalová J. at al.: Pojistná zásoba

183

Statistické řízení zásob - SIC modely Zásoba na skladě se řídí nejrůznějšími způsoby - např. se jednorázově objedná potřebná zásoba pro určitou zakázku a ta se postupně nebo najednou vydá do rozpracované výroby. U tohoto druhu zásob není příliš možností k řízení - pokud se jedná o zásobu větší a finančně významnou, může např. optimalizace spočívat v rozložení nákupu do několika dodávek podle nákladů na realizaci objednávky a dodávky a podle skladovacích nákladů [2]. Podobná situace je u zásoby, která se objednává na základě principů MRP (Material Requirements Planning) nebo JIT (Just in Time) podle skutečných požadavků přímo k určitému datu [3,4]. Tyto modely dále nebudeme uvažovat (používají se pro ně jiné algoritmy a postupy). Předmětem našeho zájmu budou modely založené na úrovni skladové zásoby a její historii - hladinách zásob, příjmech a výdejích. (Pro tento účel můžeme např. uvažovat zásobu na skladě rozdělenou do dvou kontejnerů - po vyčerpání jednoho kontejneru se prázdný kontejner odešle na doplnění k dodavateli a materiál se začne čerpat z plného.) Někdy se modely tohoto typu označují jako „Statistické modely řízení zásobÿ - Statistical Inventory Control „SICÿ modely. Představme si, že určité typy položek nejsou objednávány na základě okamžité potřeby určité zakázky, ale že se jedná o výrobu, která vyžaduje pravidelné výdeje položek. Předpokládejme, že spotřeba je více či méně rovnoměrná - každý den se spotřebuje přibližně m jednotek položky. V tomto případě je důležitá metoda objednávání. Nemusí se objednávat každý den (ani to není žádoucí), objednací metoda se dá optimalizovat. Můžeme například stanovit optimální množství objednání (objedná se ekonomicky nejvýhodnější množství Qopt ). [2] Jinou variantou je metoda objednávání do stanovené maximální zásoby – je-li pro položku stanovena maximální zásoba Zmax a aktuální zásoba v okamžiku objednávání je Z, je objednací množství Q = Zmax − Z. Metoda se používá např. pro levnější položky s nízkými skladovacími náklady. Podobnou metodou je fixní množství objednání Qf ix , kdy se objednává předem stanovené množství položky. Tato metoda je vhodná např. v případě, kdy je optimální z hlediska přepravních nákladů plně vytížit auto, nebo v případě, kdy je z hlediska technologie pevně daná velikost výrobní dávky. Fixní metoda objednání je použita rovněž u dříve zmíněné metody řízení zásob pomocí dvou kontejnerů. Nyní budeme zkoumat model schematicky znázorněný na obrázku 1. Schéma zobrazuje závislost velikosti zásoby Z na čase. Podle tohoto stochastického modelu zásoba neustále klesá. V okamžiku, kdy její velikost dosáhne jisté úrovně (bod objednání), začíná se objednávat. Protože dodávka má určitou průběžnou dobu L (skládá se z doby, kterou nákupní oddělení potřebuje k vyhotovení objednávky, doby na realizaci dodávky dodavatelem, doby uskladnění a případně vyskladnění objednávky), je třeba začít objednávat s předstihem, dříve než se zásoba dostane na nulovou hodnotu.

Pojistná zásoba Pro určité typy výroby je riziko nulové hodnoty zásoby během průběžné doby, kdy se čeká na dodávku od dodavatele, velmi nevýhodné - nedostatek materiálu

184


Obrázek 1: Stochastický model skladové zásoby v závislosti na čase může např. znamenat opoždění dodávky finálních výrobků a tím ohrožení obchodního případu. Proto se k pokrytí případných výkyvů jak v termínech dodání (odchylky na ose x), tak v rychlosti úbytku zásoby Z (spotřeby), definuje pojistná doba s. Vyšší pojistná zásoba znamená menší ohrožení výroby nebo menší riziko nedodržení termínů dodávek. Způsobuje ale také vyšší skladovací náklady (zvláště v případě víceúrovňové struktury výrobku, kdy může docházet k postupné kumulaci pojistných zásob). Proto je důležité u některých významných položek (s vysokou cenou, vysokým obratem nebo velkými nároky na skladovací prostory) tuto pojistnou zásobu pokud možno odhadnout co nejreálněji. V ERP systémech se často používají následující systémy pro stanovení pojistné zásoby: Využití historických dat Jako pojistnou zásobu můžeme určit veličinu s = mmax (Lmax − L),

(6)

kde mmax je maximální denní spotřeba položky za určité období, Lmax je maximální průběžná doba dodávky dodavatele. Maximální hodnoty se najdou z historických dat. Zadání servisní úrovně Pojistnou zásobu můžeme určit i na základě tzv. servisní úrovně (obr.2). Definice tohoto pojmu vychází z předpokladu, že celková spotřeba během průběžné doby kolísá podle normálního rozdělení kolem střední hodnoty M . Podle tohoto modelu by s největší pravděpodobností po období od okamžiku objednání do okamžiku dodání L stačila zásoba M a pokud by poptávka po položce nekolísala, byla by zásoba v okamžiku dodání nulová. V 50% případů by stačila zásoba nižší a v 50% případů by byla třeba vyšší zásoba, aby pokryla vyšší poptávku. (x−M )2

Normální rozdělení je dáno hustotou pravděpodobnosti σ√12π e 2σ2 . K zadání hustoty pravděpodobnosti velikosti poptávky za období L stačí tedy znát


185

Obrázek 2: Servisní úroveň a normální rozdělení poptávky v průběžné době L střední hodnotu poptávky M , na niž usuzujeme z průměru za dané období a směrodatnou odchylku σ pro N pozorování danou vztahem v u N u 1 X σ=t (Mi − M )2 , N − 1 i=1 PN (Mj ) kde Mi je poptávka v i − t´ em pozorování a M = i=1 . Plocha pod kři vkou N normálního rozdělení je normována k 1, takže plocha od −∞ do nějaké hodnoty x udává pravděpodobnost, že bude stačit zásoba (pokrývající právě poptávku) o velikosti x. Veličiny M , σ můžeme zjistit z historických dat . (Zde je třeba v jednotlivých případech postupovat obezřetně, protože poptávka se s časem obvykle mění. U měsíčních hodnot se mohou projevovat sezónní vlivy, pro delší časová období již obvykle historická data nejde příliš využít.) Pokud zadáme servisní úroveň - např. chceme mít pojistnou zásobou pokryto 95% možných požadavků, hledáme bod R na ose x takový, že Z

R

−∞

(x−M )2 1 √ e 2σ2 dx = 0, 95, σ 2π

(7)

Bod R je bod objednání a s pravděpodobností 95% bude tato zásoba stačit, i kdyby spotřeba za období L (mezi objednáním a dodáním) kolísala kolem své rovnovážné hodnoty M . Rozdíl mezi R a M určí pojistnou zásobu, tj. s = R − M.

(8)

Podle definice můžeme upřesnit vztah mezi L, M , a m - můžeme psát M = L·m. Dá se ukázat, že pro servisní úroveň 95% je pojistná zásoba rovna přibližně 1, 64 · σ, pro úroveň 98% ji můžeme odhadnout jako 2 · σ, pro úroveň 99,9% jako 3 · σ.

186


Náhodná procházka Uvažujme model, kdy se na zásobu díváme z pohledu skladu. Neznáme prognózu odbytu, známe jen okamžitou spotřebu m. Předpokládáme, že průběžná doba od objednání po dodání L je známá a neměnná (to vyžaduje navázání úzkých vztahů s dodavateli a zafixování termínů dodávek). Pro odhad bodu objednání R použijeme následující strategii: - zjistíme velikost zásoby M - zjistíme okamžitou spotřebu m - zjistíme průběžnou dobu L - zjistíme naposledy použitou pojistnou zásobu s0 . Budeme testovat, zda alespoň přibližně platí : M = L · m + s0 . Pokud ano, pak se nacházíme v bodu objednání a začínáme objednávat. Spotřebu můžeme odhadnout výrazem M = L · m, tato spotřeba je ale jen hrubý odhad. Pro kontrolu, zda máme dostatečnou pojistnou zásobu, lze použít mechanismu náhodné procházky. Vývoj zásoby mezi maximální hladinou a bodem objednání není příliš podstatný - v okamžiku, kdy zásoba dosáhne úrovně pro objednání, generuje se objednávka na množství specifikované metodou objednání (fixní, optimální, do maximální zásoby . . .). Budeme předpokládat, že v daný časový okamžik se spotřeba buď nemění nebo vzroste o množství p nebo se o množství p zmenší. Všechny tyto možnosti jsou rovnocenné. Po j krocích bude tedy qnejpravděpodobnější odchylka od okamžité (výchozí) hodnoty m rovna p · 23 j (viz (5)). Odchylka může být v kladném nebo záporném smyslu. Nás zajímá hlavně kladná odchylka, která znamená, že spotřeba se bude zvyšovat a zásoba tedy bude klesat v dalším kroku rychleji. Grafické znázornění průběhu nejpravděpodobnější odchylky podle uvedeného modelu je na obrázku 3.

Obrázek 3: Závislost nejpravděpodobnější hodnoty odchylky na čase


187

Zásoba spotřebovaná nad rámec předpovídaných výdejů (v našem pojetí tuto odhadnutou spotřebu nad rámec prognózy prohlásíme za pojistnou zásobu) se rovná ploše pod lomenou křivkou, jejíž obsah lze aproximovat integrálem r Z L r 2 8 1 3 2 s=p· x dx = p · · L2 . (9) 3 0 27 Grafické znázornění pro množství p=1 je na obrázku 4.

Obrázek 4: Pojistná zásoba pro p = 1. Pojistnou zásobu s získanou ze vztahu (9) porovnáme s naposledy použitou zásobou s0 . Pokud je potřeba pojistné zásoby větší, je nutné přijmout opatření ke snížení rizika, že se objeví nedostatečná zásoba.

Závěr Pojem pojistná zásoba se používá jen v určitých modelech řízení zásob. Bylo by optimální, kdyby se pojistná zásoba nemusela používat vůbec. Vždy se vyplatí věnovat pozornost dodacím lhůtám, spolehlivosti dodávek, kvalitě zboží na straně dodavatelů a dalším faktorům, které dokáží pojistnou zásobu snížit. Stejně ale zůstane určitá míra nejistoty, především v oblasti odbytu, která může vést k nutnosti nějakou pojistnou zásobu udržovat. V tomto článku jsme se zaměřili na případ, kdy sledujeme pouze skladovou zásobu, její historii, příjmy a výdeje a kdy nemáme informace z dalších oblastí výroby a odbytu. Systém náhodné procházky dá určitou představu v situaci, kdy nám chybí dostatek relevantních dat pro predikci poptávky.

Reference [1] FEYNMAN, R.P., LEIGHTON, R.B., SANDS, M., Přednášky z fyziky s řešenými příklady, 1.vydání, s. 82 - 85, 2000, ISBN 80-7200-405-0.

188


[2] KALOVÁ, J., DEDECIUS, K., Přednosti a slabiny Wilsonova modelu v řízení zásob, Littera Scripta, ročník 1, číslo 2, s. 11 - 18, 2008, ISSN 1802-503X. [3] Wikipedia [online] [cit. 20080229]. Dostupné z WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/Material requirements planning [4] Wikipedia [online] [cit. 20090118]. Dostupné z WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/Just-in-time (business)

Safety Stock and Random Walk Abstract Concept of the safety stock and random walk is discussed in the article. The brief recapitulation of some procedures used in ERP systems for safety stock is presented - the estimation of safety stock based on historical data and the service level concept.A new way is developed for the safety stock estimation using random walk. The concept is useful in statistical inventory control in case when historical data are missing. The result is dependent upon random walk step size and order lead time. Keywords: random walks, inventory management, safety stock, statistical inventory control, order quantity Kontaktní adresa: RNDr. Ing. Jana Kalová, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected] Ing. Kamil Dedecius, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected] Ing. Věra Kurcová, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]

Jana Kalová, Kamil Dedecius,Věra Kurcová Pojistná zásoba a náhodná procházka Littera Scripta, 2009, roč. 1, č. 3 s. 181 – 188. ISSN 1802-503X.

Virtualizační metody při ochraně a propagaci památek část 1: Úvod Jana Štronerová, Tomáš Dolanský Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Krajinak, o.s.

Abstrakt V článku je představen projekt „Virtualizační metody při ochraně a propagaci památekÿ, jeho realizace a základní výstupy, jimiž jsou převážně fotorealistické 3D modely budov a fotokolekce jednotlivých oblastí v historickém jádru města Český Krumlov. V závěrečné části příspěvku jsou uvedeny možnosti aplikací 3D modelů a virtuální reality. Na příspěvek navazuje článek Virtualizační metody při ochraně a propagaci památek část 2 Tvorba prostorových fotografických kolekcí. Klíčová slova: 3D model, vizualizace, virtuální realita, internet, fotogrammetrie, geodézie, GIS, urbanismus, architektura

Úvod Autoři v rámci své činnosti v občanském sdružení KRAJINAK, o.s. řeší dlouhodobý záměr sdružení a to využití nejmodernějších metod pro zpracování interaktivního 3D modelu města. V rámci tohoto dlouhodobého záměru jsou zpracovávány dílčí projekty, z nichž prvním byl v roce 2008 projekt „Virtualizační metody při ochraně a propagaci památekÿ. Tento projekt je zaměřen na nastínění možností moderních informačních a digitálních technologií a jejich využití pří propagaci a presentaci kulturních a historických objektů v městě Český Krumlov. Základním cílem realizace projektu byla tvorba podrobných virtuálních fotorealistických 3D modelů vybraných objektů umístěných v historickém jádru města a studie různých metod a způsobů tvorby a presentace na internetu.

Realizace projektu Realizace projektu Virtualizační metody při ochraně a propagaci památek byla započata obdržením rozhodnutí o udělení dotace z Ministerstva kultury České republiky přípravnými pracemi, kdy byly zajišťovány podklady pro výběr zpracovávaných objektů (studie proveditelnost), technické podklady a fotografie objektů pro vyhotovení 3D modelů a dalších výstupů. Dále byly navazovány kontakty a spolupráce s dalšími subjekty (MÚ Český Krumlov, VŠTE v Č. Budějovicích, majitelé vybraných objektů apod.). Po pořízení vybavení a byly zapo189

190


čaty práce na vyhotovení jednotlivých 3D modelů vybraných objektů. 3D modely, které byly zpracovány ve dvou variantách (detailní a zjednodušená), byly po dokončení umístěny do internetové aplikace Google Earth a jejich snímky na webové stránky občanského sdružení Krajinak s odkazy na doplňkové informace na dalších zdrojích. Vedle zpracování 3D modelů byly vyhotoveny fotografické kolekce v internetové aplikaci Photosynth. Projekt byl realizován v sedmi etapách: 0. etapa: Zajištění podkladů a vybavení pro realizaci projektu, presentace a navázání spolupráce s dalšími subjekty 1. etapa: Průzkum památkových objektů 2. etapa: Digitalizace dokumentace 3. etapa: Fotogrammetrické snímkování 4. etapa: Vyhodnocení virtuálních modelů 5. etapa: Vazba na informační systémy 6. etapa: Presentace výsledků projektu

Výstupy projektu Základními třemi typy výstupů projektu jsou fotorealistické 3D virtuální modely jako takové (ukázka na Obr. 1), jejich internetové aplikace (umístění zjednodušených 3D modelů na Google Earth s odkazy na stránky s dalšími informacemi, umístění snímků detailních 3D modelů na web Krajinak, o.s. [2]; umístění modelů, snímků a fotokolekcí na oficiálních stránkách města Český Krumlov s vazbou na informační systémy) a fotografické presentační kolekce ve Photosynthu [3] (nyní je zpracováno 9 fotokolekcí - celkově bylo pro jejich zpracování pořízeno více jak 1300 fotografií - podrobnosti viz navazující článek Virtualizační metody při ochraně a propagaci památek - část 2 Tvorba prostorových fotografických kolekcí.).

Aplikace 3D modelů 3D interaktivní modely lze obecně využít v různých odvětvích. Pro představu zde uvedeme některé možnosti využití, jedná se aplikace v oblastech převážně turistického ruchu, stavebnictví a architektury: Presentace a propagace - oblast turistický ruch 3D modely lze umístit na webové stránky jako další doplňkový propagační materiál. Pokud se k modelu interaktivně připojí informace, je daný model rozšířen o možnost jeho aktivního používání v internetovém prostředí. (Např. historické informace o objektu, rezervace pokojů, . . .) 3D model lze umístit do internetové aplikace Google Earth, kde s doplňkovými informacemi slouží jako informační materiál o dané oblasti, městě apod.

Štronerová J., Dolanský T.: Virtualizační metody - 1

191

Architektonické a stavebně historické průzkumy a studie 3D modely objektů lze využít k architektonickým a stavebně historickým průzkumům, stejně jako podklady pro projekty rekonstrukcí objektů či pro přehled historického vývoje jednotlivých objektů, v případě když jsou provedeny modely objektu v různých historických obdobích. Projektování interiérů - representační účely + památkářské účely V případě vytvoření 3D modelu interiéru s připojením vzorových interaktivních prvků (např. modely židlí) může 3D model fungovat jako vizuální pomůcka při přípravách různých promoakcí apod. viz obr 2. Uvedený snímek VR modelu představuje model sálu, jenž reálně umožňuje interaktivní (okamžitou) změnu sestavy nábytku a osvětlení dle účelu a množství návštěvníků plánované společenské akce (galavečeře, ples, koncert, konference, apod.) - to vše během zvoleného pohybu (let, chůze, otáčení apod.) v reálném čase. Virtuální galerie V případě vyhotovení modelu interiéru a pořízení snímků jednotlivých obrazů nebo 3D modelů plastických skulptur či soch lze vytvořit virtuální galerii, v níž lze libovolně procházet a prohlížet vystavené exponáty.

Obrázek 1: Černobílý snímek 3D modelu Kostela svatého Jošta v Č.Krumlově [2]

192


Obrázek 2: Snímek 3D interaktivního modelu Španělského sálu Pražského hradu (snímek poskytl autor modelu Ing. Jiří Skácilík, Ph.D., FSv ČVUT)

Závěr Projekt „Virtualizační metody při ochraně a propagaci památekÿ je velmi důležitou součástí dlouhodobého záměru vytvořit kompletní prostorový model historického centra Českého Krumlova. Tento model má ve svém výsledku umožnit celou řadu aplikací, jimiž bude podporovat cestovní ruch, odborné potřeby v ochraně památek i čistě estetické funkce. Klade si za cíl vytvořit zcela odlišný pohled na krajinu kolem nás a umožnit městu Český Krumlov plně využívat prostorové digitální technologie, ke kterým současná společnost zcela jednoznačně míří. Projekt se zabýval vybranými technologiemi a technikami, které budou členům občanského sdružení umožňovat splnit vytčený cíl. Realizace celého záměru, vytvořit prostorový model historického centra města, bude probíhat minimálně dalších pět let. Díky řešenému projektu byly navázány spolupráce s předními odborníky, kteří výborně doplňují realizační tým z členů sdružení a dovolují ve větší míře do realizace záměru vtáhnout studenty, kteří mohou zajistit celou řadu jednodušších činností. Hlavním výsledkem ukončeného projektu je existence 3D modelů všech zvolených objektů. Jelikož řešený projekt byl prvním projektem zaměřeným na vytčený cíl dlouhodobého záměru, působí jednotlivé objekty v modelu města osamoceným dojmem, jedná se však o centra pro zpracování dalších modelů v jejich sousedství. Již dnes jsou ale rozpracovány další objekty na náměstí a v jeho okolí, které budou kontinuálně rozšiřovat rozsah momentálně zpracovaných 3D modelů.


193

Po realizaci projektu je nyní k dispozici několik kvalitních 3D modelů budov a dalších výstupů (fotokolekce), které otvírají další možnosti pro následující období. Projekt „Virtualizační metody při ochraně a propagaci památekÿ byl prvním počátečním projektem občanského sdružení Krajinak, který odstartoval, doufejme že, dlouhodobé a tvořivé období občanského sdružení. Další informace o projektu a snímky výstupů je možné si prohlédnout na www.krajinak.cz.

Reference [1] ŠTRONEROVÁ, J. Virtuální 3D modely měst - přehled. Zeměměřič. 2008, roč. 15, č. 5+6, s. 17-18. [2] Krajinak [online]. [cit. 20090304]. Dostupné z WWW: . [3] Photosynth [online]. [cit. 20090304]. Dostupné z WWW: http://photosynth.net/Search.aspx?query=krajinak

Virtual methods for preservation and advertising of monuments Part 1: Introduction The article presents the project Virtual methods for preservation and advertising of monuments. The article acquaints with realization of project and basic products: fotoreal 3D models of buildings and fotocollection of areas in historical centre core of Český Krumlov town. There are the possibilities of the application of the virtual 3D models and the virtual reality in the end of article. Keywords: 3D model, virtual reality, photogrammetry, land surveying, GIS, architecture Kontaktní adresa: Ing. Jana Štronerová, Ph.D., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích (VŠTE), Katedra aplikovaných věd, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected] Ing. Tomáš Dolanský, Ph.D., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Katedra aplikovaných věd, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]

ŠTRONEROVÁ, J., DOLANSKÝ, T.: Virtualizační metody při ochraně a propagaci památek část 1: Úvod. Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1, s. 189 – 193. ISSN 1802-503X.

Virtualizační metody při ochraně a propagaci památek část 2: Tvorba prostorových fotografických kolekcí Jana Štronerová, Tomáš Dolanský Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Krajinak, o.s.

Abstrakt Článek představuje základní myšlenky a principy vzniku a použití prostorových fotografických kolekcí. Způsoby snímkování, tvorba fotokolekcí v MS Photosynth. Aplikace fotokolekcí v projektu Virtualizační metody při ochraně a propagaci památek. Příspěvek volně navazuje na článek Virtualizační metody při ochraně a propagaci památek část 1 Úvod. Klíčová slova: 3D model, fotokolekce, Photosynth, fotografie, fotodokumentace, internet, fotogrammetrie.

Úvod Při řešení projektu Virtualizační metody při ochraně a propagaci památek jsme se zabývali řadou metod a způsobů vizualizace a virtualizace historických objektů a jednou z nich bylo využití fotografických snímků objektů k vytvoření tzv. fotokolekcí daných oblastí. Prostorovou fotografickou kolekcí lze rozumět sadu fotografií, které jsou trojrozměrně propojeny = jejich poloha a orientace je vzájemně provázána a známa. Je tudíž možné se dívat na fotografovaný objekt z různých úhlů, tak jak byly jednotlivé fotografické snímky pořizovány. Lze rovněž do kolekce zařazovat fotografie z různých vzdáleností, a tak se postupně zaměřovat od celkového pohledu na objekt po jednotlivé vyfotografované detaily (Obr. 1). Průkopníkem v této vizualizační metodě zobrazování objektů je firma Microsoft se svým produktem Photosynth. Existují samozřejmě i jiné nástroje k dosažení podobného efektu, ale MS Photosynth je řekněme nejdále v přiblížení k masovému využití.

195

196


MS Photosynth a jeho využití MS Photosynth provádí automatickou detekci spojovacích bodů (na jednotlivých snímcích) a na základě jejich identifikace vypočítá vyrovnání paprskových svazků a zjišťuje tak základní prvky potřebné k provázání jednotlivých snímků (souřadnice stanoviska fotografování, orientace snímků apod.). Přitom je tento postup z pohledu uživatele zcela prost jakýchkoli technických detailů, které na jedné straně přinášejí pozitivní zjednodušení a výrazné urychlení celého zpracování, ale na straně druhé zcela eliminují možnost manuálního zásahu do procesu. Ten je zcela automatizován a ponechán na algoritmech softwaru. Výsledkem nicméně je pseudo-mračno spojovacích bodů ve 3D. Body jsou prostorově určené (ve vlastním souřadnicovém systému a měřítku vygenerovaném softwarem při zpracování). Z rozložení jednotlivých bodů je patrné, že prostorové vyrovnání paprskových svazků neprobíhá zcela korektně a v jednotlivých projektech se vyskytují značné prostorové chyby v poloze bodů (sbíhavost rovnoběžných stěn apod.). Je to daň za jednoduchost, kterou Microsoft v tomto nástroji prosazuje není nutné zadávat ani přibližné hodnoty prvků vnitřní nebo vnější orientace.

Obrázek 1: Snímek obrazovky Photosynthu při zobrazení fotokolekce Kláštera v Č.Krumlově [1] Co je tedy výsledkem a jaký přínos lze v této metodě virtualizace spatřovat? Výsledkem je kolekce fotografií jednoho objektu z různých úhlů, kterou lze prohlížet postupným výběrem sousedících nebo překrývajících se fotografií, přičemž celé prohlížení se děje ve 3D scéně. Užitečná tato metoda může být hned v několika oblastech:


197

• rychlá fotodokumentace aktuálního stavu objektu s prostorovou orientací fotografií daleko předčívající fotografování pouze s použitím GPS propojení, při kterém chybí směr osy záběru, • tvorba panoramat měst i krajiny, • uspořádání vlastních fotografií do prostorově logických celků.

Jak na to Pravidla v podstatě vycházejí ze známých konceptů fotogrammetrického snímkování pro průsekovou (close-range) fotogrammetrii, které byly zpracovány v dokumentu 3x3 pravidla [2]. Rozdílem zde je pouze nutnost podřídit se vlastnostem programu, který nedovoluje uživatelův zásah do tvorby kolekce.

Obrázek 2: Zobrazení postupu snímkování trojrozměrných objektů [3]. Základní pravidla uvedená v [3]: • začít je potřeba s malým projektem, na kterém si každý vyzkouší základní možnosti a postupy s aplikací. Sice je možné předložit aplikaci balík desítek až stovek snímků, ale výsledek je často nepředvídatelný, pokud se člověk s aplikací nesžije (nepodřídí se jí), • jedno z nejzákladnějších je pravidlo tří snímků. Znamená to, že každá část objektu by měla být zobrazena alespoň na třech snímcích. To sebou přináší potřebu poměrně velkého množství snímků v případě, že objekt má složitější tvar nebo je rozsáhlejší, • nejlepší je nasnímkovat nejdříve celkový pohled na objekt (vytvořit panorama) a teprve potom snímkovat jednotlivé detailní snímky okolo celého objektu, a to vždy z několika úhlů,

198


• při snímkování panoramatických snímků je nutné mít dostatečný překryt sousedních snímků, aby bylo možné snímky precizně spojit; jako minimum lze stanovit 50%, čímž se počet snímků samozřejmě zvýší, ale v tomto případě nemá smysl šetřit, • úhel protnutí os záběru sousedních snímků by měl být poměrně malý, aby se scéna příliš nezměnila - doporučuje se proto snímkovat zhruba po 25◦ pootočení, • na rozích je dobré pořídit více snímků, aby proces spojování přes roh dokázal „přeléztÿ, • vhodný objekt pro snímkování by měl mít zcela jasnou kresbu nebo texturu. Na objektech bez textury se velice těžko identifikují spojovací body, a proto spojení většinou neproběhne zdárně; obtížně probíhá korelace i na opakujících se vzorech, • pro fotografování je nutné použít širokoúhlý objektiv; v projektu je možné spojovat i snímky z různých fotoaparátů nebo pořízené s různou ohniskovou vzdáleností (zvláště vhodné pro doplnění kolekce o detaily pořízené delší ohniskovou vzdáleností); zatím není odpozorováno, jaký vliv má použití různých ohnisek na přesnost polohy spojovacích bodů; lze předpokládat, že bude poměrně velká, ale pro využití kolekce pro jiné než měřické aplikace je tato vada zanedbatelná, • snímky není dobré ořezávat, měnit jejich geometrii (kromě rotace); zřejmě Photosynth si ze snímku určuje základní geometrii snímku pro rekontrukci prvků vnitřní orientace, • snímky je nutné před spojování správně orientovat (na výšku či na šířku).

Snímkování trojrozměrných objektů Jedná se o základní koncept snímkování. Lze využít pro snímkování budov pro dokumentaci památkových objektů, pro snímkování nábytku, váz a jiných předmětů nebo pro snímkování lidí květin nebo libovolného jiného trojrozměrného objektu, který lze obejít (Obr. 2).

Snímkování vnitřních prostor MS Photosynth lze využít jak v exteriérech tak i v interiérech, postup se samozřejmě drobně liší, ale základní principy vyjmenované výše musí být splněny v obou případech. Nejprve je dobré začít s fotografováním panoramata nejlépe ze středu postupným otáčením kolem svislé osy - jsou pořizovány snímky s cca 50% překrytem (Obr. 3). Následně jsou pořízeny snímky z rohů místnosti (Obr. 4) a případně u větších místností i ze středů stran (případně i dalších stanovisek).


199

Obrázek 3: Snímkování interiérů panorama ze středu místnosti [3]. Nakonec je vhodné pořídit pár snímků zachycující zajímavé detaily v místnosti (nábytek, obrazy atd.). Pokud chceme mít jistotu, že program tyto detailní snímky správně spojí s globálními snímky, je vhodné mít několik mezi-snímků postupně se k detailu přibližujících vždy o polovinu vzdálenosti (nebo nezoomovat více než na dvojnásobek předchozí ohniskové vzdálenosti).

Snímkování rovinných objektů Zvláštní možností je pořídit snímky s rovnoběžnou osou záběru a zhruba kolmou k rovině objektu. Využít této varianty lze u detailního snímkování fasád nebo u snímkování tištěných materiálů.

Jak z toho dostat více MS Photosynth je výborný nástroj pro laickou fotogrammetrii, nicméně dokud nebude mít možnost komunikovat s okolními aplikacemi, jedná se pouze o hračku bez možnosti profesionální práce. Dle vyjádření vývojového týmu je mezi plánovanými funkcemi export generovaného mračna bodů do některého běžně používaného formátu, zatím se tak ale nestalo až na pár výjimek mimo tým Live Labs. Na internetu [4] lze nalézt postup, jak získat souřadnice jednotlivých bodů vygenerovaného mračna z MS Photosynthu. Jak je zde uvedeno: bylo zjištěno, že Photosynthem při http požadavku je vytvářen soubor points m n.bin, kde m je číslo skupiny (pokud jsou snímky spojeny na 100% (tzn. jsou spojeny všechny snímky do jednoho bloku), pak je vytvořena pouze jedna skupina s číslem 0). Mračno bodů je rozděleno na menší části do jednotlivých souborů, které se liší

200


Obrázek 4: Snímkování interiérů snímkování z rohů místnosti [3].

hodnotou n. Uvnitř každého souboru jsou data uložena v binární formě, kdy na začátku je různě dlouhá hlavička za níž jsou záznamy o délce 14ti bytů s údaji o poloze a barvě každého bodu. Souřadnice XYZ jsou uloženy v 4 byte číslech s plovoucí desetinnou čárkou, barva je uložena v 2 byte číslu, kde jednotlivé kanály jsou vzorkovány na 5:6:5 bity (RGB). Autor webu pro získání mračna bodů napsal skript v jazyce Python - kód i vysvětlení jeho použití je uvedena na zmíněném webu [4].

Obrázek 5: Snímkování rovinných objektů [3]

Po vyexportování mračna bodů ve standardním CSV souboru lze tato data použít k libovolnému 3D modelování a je už v podstatě jedno, zda se jedná o budovu, vázu nebo terén. Otázkou samozřejmě zůstává nedokumentovaná přesnost polohy jednotlivých bodů.


Klávesové zkratky pro prohlížeč kolekce [3]

201

202


Reference [1] Photosynth [online]. [cit. 20090304]. Dostupné z WWW: http://photosynth.net/Search.aspx?query=krajinak [2] WALDHÄUSL, P.: 3x3 Rules for Simple Photogrammetric Documentation of Architecture. At the Symposium of the ISPRS Commission V ”Close Range Techniques and Machine Vision” in Melbourne, Australia, 1-4 March 1994: [3] The Photosynth Photography Guid. [cit. 20090109] On-line zdroj: http://mslabs-777.vo.llnwd.net/e1/documentation/Photosynth [4] Binarymillenium. Exporting Point Clouds From Photosynth. [cit.20090109] On-line zdroj: http://binarymillenium.com/2008/08/exporting-pointclouds-from-photosynth.html

Virtual methods for preservation and advertising of monuments Part 2 The article presents the project Virtual methods for preservation and advertising of monuments. The article acquaints with realization of project and basic products: fotoreal 3D models of buildings and fotocollection of areas in historical centre core of Český Krumlov town. There are the possibilities of the application of the virtual 3D models and the virtual reality in the end of article. Keywords: 3D model, virtual reality, photogrammetry, Photosynth, photodocumentation Kontaktní adresa: Ing. Jana Štronerová, Ph.D., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích (VŠTE), Katedra aplikovaných věd, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected] Ing. Tomáš Dolanský, Ph.D., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Katedra aplikovaných věd, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]

ŠTRONEROVÁ, J., DOLANSKÝ, T.: Virtualizační metody při ochraně a propagaci památek část 2: Tvorba prostorových fotografických kolekcí. Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1, s. 195 – 202. ISSN 1802-503X.

Symetrické polynomy ve vybraných úlohách Jana Vysoká Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt Formulace některých jednoduchých matematických problémů velmi často dovede k řešení úloh, které se mohou jevit jako obtížně řešitelné. Využitím vlastností symetrických polynomů se lze v některých speciálních případech elegantně vyhnout zbytečně složitému postupu. Klíčová slova: symetrické polynomy, Viètovy vztahy, Newtonovy vzorce

Úvod Představme na začátku jednoduchou motivační úlohu. Jsou dána tři reálná čísla. Určete jejich hodnoty, platí–li • součet jejich třetích mocnin a trojnásobku jejich součinu je roven –19 • součet jejich druhých mocnin a dvojnásobku jejich součtu je 11 • součet všech možných součinů dvojic těchto čísel je roven –6 Matematicky zformulováno: Určete tři reálná čísla x, y a z, pro která platí x3 + y 3 + z 3 + 3xyz = −19 x2 + y 2 + z 2 + 2(x + y + z) = 11 xy + yz + xz = −6

(1)

Pokud si prohlédneme vztahy uvedené v rovnicích, všimneme si jisté „symetrieÿ, kterou jsou hledaná neznámá čísla vázána. Jedná se přesně o typ úlohy, kterému bude v tomto článku věnována pozornost. V tomto případě se jedná o soustavu nelineárních rovnic, k jejímuž řešení se nabízí použití Newtonových vzorců a Viètových vztahů. Shrňme si základní pojmy [1].

203

204


Symetrické polynomy Symetrické polynomy jsou takové polynomy o n neurčitých (neznámých), kde n ∈ N, které mají tu vlastnost, že po provedení libovolné permutace množiny {1, 2, . . . , n} na pořadí neurčitých se polynom nezmění. Definujme elementární symetrické polynomy následovně: σ1 (x1 , x2 , . . . , xn ) =

x1 + x2 + · · · + xn

σ2 (x1 , x2 , . . . , xn ) = .. . σn (x1 , x2 , . . . , xn ) =

x1 x2 + · · · + xn−1 xn (2) x1 . . . xn

Newtonovy vzorce jsou dány rekurentními vztahy mezi elementárními symetrickými polynomy a symetrickými polynomy ve tvaru Pi (x1 , x2 , . . . , xn ) = xi1 + · · · + xin , kde i je přirozené číslo a P0 (x1 , x2 , . . . , xn ) = n. Pak vztahy Pk − σ1 Pk−1 + σ2 Pk−2 − · · · + (−1)k kσk = 0,

(3)

pro k = 1, . . . , n, kde položíme σn+1 = σn+2 = · · · = 0, budeme nazývat Newtonovými vzorci. Tedy například P1 = σ1 P2 = σ12 − 2σ2 P3 = σ1 P2 − σ2 P1 + 3σ3

Vi` etovy vztahy Jedná se vztahy mezi koeficienty polynomu a jeho kořeny [1]. Předpokládejme, že polynom f (x) je dán ve tvaru f (x) = xn + a1 xn−1 + · · · + an ,

(4)

kde n ∈ N, koeficienty polynomu f (x) jsou reálná čísla a všechny jeho kořeny α1 , . . . , αn jsou rovněž reálná čísla. Pak platí f (x) = xn − (α1 + · · · + αn ) xn−1 + (α1 α2 + · · · + αn−1 αn ) xn−2 − . . . n · · · + (−1) α1 α2 . . . αn .

(5)

Vysoká, J.: Symetrické polynomy ve vybraných úlohách

205

Porovnáme-li koeficienty v (4) a v (5) u stejných mocnin, obdržíme následující soustavu rovnic: − (α1 + α2 + · · · + αn ) = a1 α1 α2 + · · · + αn−1 αn = a2 .. . n (−1) α1 α2 . . . αn = an

(6)

Tyto vztahy bývají nazývány Viètovými vztahy a mají pro řešení některých úloh stěžejní význam. Je třeba si povšimnout, že se nejedná o soustavu lineárních rovnic, proto nalezení řešení nemusí být vždy možné.

Řešení příkladů Obraťme nyní pozornost na řešení příkladu uvedeného v úvodu. Přepíšeme-li podmínky v (1) s použitím uvedené symboliky, obdržíme soustavu rovnic: P3 + 3σ3

= −19

P2 + 2σ1 σ2

= 11 = −6

Po úpravě dostaneme σ13 + 18σ1 + 6σ3 σ12 + 2σ1 + 1

= −19 = 0

(7) (8)

Z rovnice (8) plyne σ1 = −1 a tedy z (7) dostáváme rovnost σ3 = 0. Celkem tedy platí: x+y+z

=

−1

xy + yz + xy xyz

= =

−6 0

Položíme-li například x = 0, pak yz = −6 a tudíž z 2 + z − 6 = 0. Odtud již není složité zbývající řešení určit. Úloha má celkem šest řešení, která tvoří všechny možné kombinace čísel 0, 2 a −3.

206


Uveďme další úlohy, které lze pomocí uvedených vztahů řešit [2] : Úloha 1. Řešte v R x3 + y 3 = 35 x+y =5 Úloha 2. Řešte v R x2 + y = 5 x6 + y 3 = 65 Úloha 3. Řešte v R sin3 x + cos3 x = 1 Úloha 4. Řešte v R

√ 4

97 − x +

√ 4 x=5

Úloha 5. Určete bez přímého výpočtu kořenů polynomu f (x) = x3 + 7x − 2 součet třetích mocnin těchto kořenů. Úloha 6. Nechť kořeny polynomu g (x) = x3 − 5x + 1 jsou α1 , α2 , α3 . Učete hodnotu 1 1 1 + + . výrazu α1 α2 α3

Popišme stručně řešení úlohy 4. Položme

√ 4 97 − x √ 4 z = x,

y=

pak platí y+z =5 4

y + z 4 = 97,

Vysoká, J.: Symetrické polynomy ve vybraných úlohách

207

odtud plyne σ1 (y, z) = 5 P4 (y, z) = 97 = σ14 − σ12 σ2 + 2σ22 , tedy po dosazení dostáváme σ22 − 50σ2 + 264 = 0. Rovnice je splněna pro dvě hodnoty σ2 a to buď σ2 = 6 nebo σ2 = 44. Úloha má tudíž dvě řešení, stačí vyřešit následující soustavy rovnic: y+z =5 yz = 6

y+z =5 yz = 44.

Nakonec zpětně vyjádříme x. Úloha má dvě řešení x1 = 16 a x2 = 81.

Závěr Hlavní cílem tohoto článku bylo připomenout jednoduché aplikace symetrických polynomů v situacích, kdy hledané neznámé hodnoty jsou vázány symetrickými vztahy ve smyslu uvedeném v článku. V některých případech nemusí být symetrické vztahy mezi neznámými hodnotami v úvodu řešení problému patrné, ale úlohu lze po vhodných úpravách převést do „symetrickéÿ podoby. K úlohám uvedených v kapitole Řešení příkladů a jim podobným lze dospět v hodinách matematiky na některých středních školách a v úvodních kurzech matematiky na vysokých školách například při určování definičního oboru funkce, při řešení slovních a geometrických úloh. Symetrické polynomy jsou většinou tématicky zahrnuty v předmětu vztahujícímu se k algebře na školách, které se věnují matematice podrobněji. Tento článek tedy může zájemcům přiblížit jednoduché prostředky k řešení problémů uvedeného typu.

208


Reference [1] BLAŽEK, J. a kol. Algebra a teoretická aritmetika. 2. díl, SPN Praha, 1985 [2] VOPRAVIL, J. Sbírka úloh z algebry a teoretické aritmetiky V, PF UJEP v Ústí nad Labem, 1992

Symmetric polynoms in specific examples The formulation of some simple mathematical problems leads very often to tasks that may seem to be difficult to solve. Let’s look at various examples where we can elegantly use the properties of symmetric polynoms to avoid unnecessarily complicated procedure. Keywords: symmetric polynoms, Viète’s realitions, Newton’s realitions Kontaktní adresa: RNDr. Jana Vysoká, Katedra aplikovaných věd, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]

VYSOKÁ, J.: Symetrické polynomy ve vybraných úlohách Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1, s. 203 – 208. ISSN 1802-503X.

Vlhkost dřevěných krokví v zateplené šikmé střešní konstrukci v závislosti na skladbě střešního pláště Petra Bednářová Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt Střešní pláště u šikmých střech zaznamenaly v posledních letech značných konstrukčních změn, které vznikly na základě nových tepelně technických požadavků, zvýšenou kapacitou výstavby podkrovních místností k bytovým účelů a rozšíření sortimentu stavebních materiálů na trhu. Hlavní nosný prvek šikmé střechy krokev slouží jako rošt pro zateplovaní systém střechy a tím je vystavován tepelně vlhkostnímu namáhání, které u půdních prostor, kde krokev sloužila pouze jako nosná konstrukce střechy bylo naprosto odlišné.K zajištění bezporuchovosti střechy se střešní plášť skládá z mnoha vrstev s různou propustností vodní páry. Pojistná hydroizolace je vrstvou, která nejvíce ovlivňuje vlhkostní stav krokví zabudovaných v zateplené šikmé střešní konstrukci. Klíčová slova: pojistná hydroizolace, střešní plášť, vlhkost

Úvod Výskyt plísní u dřevěných krokví zabudovaných ve dvouplášťových střešních konstrukcích nastartoval experiment zabývající se vlhkostí zabudovaných krokví v závislosti na skladbě střešního pláště. Pro experimentální ověření funkčních vlhkosti dřevěných krokví u šikmé střešní konstrukce bylo provedeno měření na několika místech střechy. Tato místa se odlišovala skladbou konstrukce, způsobem odvětrání apod. Dále bylo provedeno měření teplot a relativních vlhkostí v interiéru a exteriéru

Popis objektu • nástavba na stávající kamenný objekt je vyzděna z cihelných bloků Porotherm 400 (štíty + nadezdívky do výše 750 mm) • zastřešení - sedlová střecha - sklon 40◦ - větraná dvouplášťová a tříplášťová konstrukce 209

210


• nosná část střešní konstrukce je tvořena dřevěnými prvky - vaznice, hambalky • 2/3 plochy nástavby objektu tvoří zateplené podkrovní místnosti a 1/3 nezateplený půdní prostor • podhledová konstrukce - heraklitové desky + stěrková omítka s výztužnou sítí • konstrukční řešení vstupního otvoru - síťka • konstrukční řešení výstupního otvoru - hřebenový pás

Konstrukční řešení střechy • zastřešení - sedlová střecha - sklon 40◦ - větraná dvouplášťová a tříplášťová konstrukce • nosná část střešní konstrukce je tvořena dřevěnými prvky - vaznice, hambalky • 2/3 plochy nástavby objektu tvoří zateplené podkrovní místnosti a 1/3 nezateplený půdní prostor • podhledová konstrukce - heraklitové desky + stěrková omítka s výztužnou sítí

Přístrojové vybavení ⇒ vlhkoměr 44 CRO - Test 6500 se sondou pro měření vlhkosti dřevěných prvků

Rozmístění měření Experiment E2 - 1 - dětský pokoj - jižní část objektu - tříplášťová střešní konstrukce Experiment E2 - 3 E2 - 3a : střešní konstrukce - nezateplená - půdní prostor - západní část objektu - dvouplášťová střešní konstrukce E2 - 3b : střešní konstrukce - zateplená - ložnice - severní část objektu - dvouplášťová střešní konstrukce

Bednářová, P.: Vlhkost dřevěných krokví

211

Skladby a tepelně technické posouzení sledovaných konstrukcí Experiment E2 – 1 tepelně technické posouzení – výpočtové hodnoty dle ČSN 73 0540-4 ⇒ tepelný odpor konstrukce R = 4, 132m2K/W ⇒ výpočet kondenzace vodní páry v dutinách tříplášťové konstrukce není v ČSN 73 0540-4 definován skladba střešní konstrukce ⇒ stěrková omítka ⇒ heraklit tl. 50 mm ⇒ tepelná izolace Rockwool tl. 140 mm ⇒ otevřená vzduchová dutina tl. 20 mm (výška vstupního otvoru = výška vzduchové mezery) ⇒ pojistná izolace JUTAFOL ⇒ kontralatě 30 x 50 mm + otevřená vzduchová dutina tl. 30 mm (výška vstupního otvoru = výška vzduchové mezery) ⇒ laťování 30 x 50 mm ⇒ betonové střešní tašky KM BETA E2 – 3a – střešní konstrukce – nezateplená tepelně technické posouzení - výpočtové hodnoty dle ČSN 73 0540-4 ⇒ nedochází ke kondenzaci vodní páry v dutině ani ke kondenzaci na vnitřním povrchu vnějšího pláště skladba střešní konstrukce ⇒ otevřená vzduchová dutina = půdní prostor ⇒ laťování 30 x 50 mm ⇒ betonové střešní tašky KM BETA E2 - 3b - zateplená část tepelně technické posouzení - výpočtové hodnoty dle ČSN 73 0540-4 ⇒ tepelný odpor konstrukce R = 4, 132m2K/W ⇒ nedochází ke kondenzaci vodní páry v dutině ani ke kondenzaci na vnitřním povrchu vnějšího pláště

212


skladba střešní konstrukce ⇒ stěrková omítka ⇒ heraklit tl. 50 mm ⇒ tepelná izolace Rockwool tl. 140 mm ⇒ otevřená vzduchová dutina tl. 50 mm (výška vstupního otvoru = výška vzduchové mezery) ⇒ betonové střešní tašky KM BETA

Výsledky měření Vliv skladby konstrukce a způsobu odvětrání na změny vlhkosti dřevěných krokví je znázorněn na obr. č. 1. Hmotnostní vlhkost dřevěných krokví byla měřena v místě otevřené vzduchové dutiny.

Obrázek 1: Vlhkost dřevěných krokví v závislosti na čase

Závěr Posuzované skladby střešních konstrukcí demonstrují chování dřevěných prvků zabudovaných do střešních konstrukcí, které jsou vystaveny odlišným fyzikálním procesům. V případě experimentu E2 - 3a jsou krokve vystaveny po celé své výšce stejným teplotám na rozdíl od měření E2 - 1 a E2 - 3b, kde se teplota spodního líce krokve blíží teplotě v interiéru a na horním líci teplotě exteriéru. Výsledky měření potvrdily teoretické závěry, které na základě faktu, že difúzní tok vodní páry vrstvou se uskutečňuje ve směru teplotního spádu a naopak tok kapalné vlhkosti jde proti směru teplotního spádu, konstatovaly, že dřevěné konstrukce uzavřené v zateplené šikmé střešní konstrukci jsou vystaveny mnohem delšímu vysychání, než dřevěné konstrukce střech s půdním prostorem.

Bednářová, P.: Vlhkost dřevěných krokví

213

Poměrná hmotnostní vlhkost příslušející bodu nasycení vláken je 20%, tzn., že pro hodnoty nižší než 20% je dřevo ve vlhkostní rovnováze s okolním vzduchem, v opačném případě dřevo vždy obsahuje nadměrnou vlhkost vnesenou intenzivní kondenzací, poruchami střešní krytiny apod. Zvýšení hmotnostní vlhkosti dřevěných krokví v experimentu E2 - 1 nad 20% je pravděpodobně způsobeno kondenzací vodní páry na spodním líci difuzní fólie.

Reference [1] ČSN 73 0540-4 Tepelná ochrana budov. Část 4: Výpočtové metody pro navrhování a ověřování [2] BEDNÁŘOVÁ, P. Tepelně vlhkostní režim dvouplášťových konstrukcí, disertační práce, ČVUT Praha, 2002 [3] ŠILAROVÁ,Š.: Střešní pláště navrhované podle závazných kriterií. STAVEBNÍ INFOZPRAVODAJ č. 1/ 2007, str.8-11. Ročník 7, MK ČR E 11138. Za podpory MSM 6840770001.

Dampness wooden spar in heat cladding oblique roof structure depends on composition of a roof cladding Oblique rooftops of the roof cladding noted considerable design change in last years; it rises on the basis of new heat technical needs, increased capacity of the build - up garret rooms to housing purposes and enlargement of the construction material assortment on market. A main supporting member of the oblique rooftop - spar - is engaged as the gridiron for heat cladding system of rooftop thereby the main supporting member is exposed to heat hygric straining, next roof void, the spar was performed only as carrier roof section was absolutely different. To provide a failproof of the rooftop the roof cladding is composed of many measures with different water vapour permeability. Insured water - proofing is layer, that mostly impact hygric state of spars inbuilt in heat cladding oblique roof structure. Keywords: Insured water - proofing, roof cladding, dampness Kontaktní adresa: Ing. Petra Bednářová, Ph.D., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Katedra stavebnictví, e-mail: [email protected]

BEDNAŘOVÁ, P.: Vlhkost dřevěných krokví v zateplené šikmé střešní konstrukci Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1, s. 209 – 213. ISSN 1802-503X.

Vlhkost a biologické napadení krovů a dřevěných stropů Alena Hynková, Petra Bednářová Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt Po období hromadného zateplování fasád a střech panelových domů se stavební činnosti související s energetickou situací přesouvají k investorům a vlastníkům domů zděných, stavěných klasickou technologií s dřevěnými trámovými nebo povalovými stropy a dřevěnými krovy klasických soustav. Jedná se o domy historické s památkovou ochranou, stavěné před rokem cca 1890 a domy bez památkové ochrany stavěné po roce 1890 do období začátku 2. světové války. Klíčová slova: vlhkost dřeva, teplota prostředí, dřevokazné houby, dřevokazný hmyz

Úvod Zateplování fasádních plášťů historických domů a vestavby do krovů s ponecháním původních dřevěných konstrukcí přináší konstrukční specifika vyplývající ze stavění a změny vlhkosti v dřevěných konstrukcích a s jejich napadením biologovými činiteli.

Stav stropních konstrukcí Dřevěné stropní konstrukce jsou převážně provedeny ve dvou konstrukčních systémech a) stropy trámové s podbíjením a záklopem viz. obr. č. 1 jsou převážně aplikovány v objektech městské zástavby, ve stropech běžného podlaží kromě stropů nad suterénem. Prostor mezi záklopem a podbíjením je volný bez výplně. Na záklopech v původních stropech byla zjištěna u téměř všech stropů hliněná mazanina s řezankou. Při odběru vzorků bylo použito jílovitohlinité zeminy s větším obsahem jílu. b) Stropy povalové viz obr. č. 2 jsou provedeny bez podbíjení, omítané, bez záklopu s výmazem hlinitojílovitou mazaninou nebo zásypem převážně cihelnou drtí se zbytky vápenné omítky nebo záklopem na polštářích uložených ve slámové řezance. Tyto typy stropů jsou převážně v obytných budovách městské 215

216


zástavby nad posledním podlažím a tvoří konstrukci půdy. Stejná konstrukce stropů je u budov vesnické zástavby. Schéma stropů - obr. č. 1 a obr. č. 2

Obrázek 1: Trámový strop

Obrázek 2: Povalový strop Stropy obou typů jsou uloženy do kapes zdiva. Kapsy vzájemně propojeny volnou mezerou styčnou spárou a jsou odvětrány. Konstrukce stropů odpovídají konstrukčním zásadám stavebního řádu, platného v době výstavby objektů [3]. V době provádění průzkumu, vzhledem k užívání prostor pod a nad stropy, nebylo vždy možno otevřít vrtané nebo vyřezávané sondy, odebrat vzorky dřeva a provést podrobný průzkum dřeva. Z posuzovaných stropů bylo možno otevřít sondy u 24 domů z celkového počtu 42 domů. Proto bylo přistoupeno u zbývajících stropů k průzkumu metodikou měření vlhkosti a to zejména v místech uložení trámů a povalů na zeď. K měření vlhkosti bylo přistoupeno po úvaze o pravděpodobné změně teploty a vlhkosti zdiva v místě biologického napadení zabudovaného dřevěného prvku trámu. Podstatou úvahy byl fakt, že aktivita dřevokazných hub je vázána na tři faktory vlhkost, teplotu a pH prostředí. Podle R. Wasserbauera Biologické znehodnocení staveb tab. 3.13 [1], jsou likvidní houby - dřevomorka domácí a koniofora sklepní - vázány na uvedené faktory v tomto rozmezí : Houba Dřevomorka Koniofora

teplota 18 - 22 ◦C 23 ◦C

vlhkost 30 - 40 % 46 - 90 %

pH 5-7 5,7 - 6,3

Pro schopnost odhadu a lokalizace místa s porušenou a napadenou dřevní hmotou byla měřena vlhkost digitálním vlhkoměrem Bes Bohlman H.D.I. 3.3. v místech potencionálního uložení trámů. Teplota měřena nebyla - teplota obytného prostoru se pohybovala mezi 17 – 22 ◦C a odpovídala vždy teplotě pro

Hynková, A., Bednářová, P.: Vlhkost a biologické napadení krovů

217

aktivitu houby. Část domů, které byly posuzovány byla rekonstruována včetně stropů. Rekonstrukce u těchto stropů byla provedena v této technologii: byla ponechána původní nosná část stropní konstrukce, vyjmuta hliněná mazanina a nahrazena novou skladbou (na záklop položení asfaltové lepenky na sucho a provedení betonové mazaniny, u čtyř případů opravovaných v létech 1974 místo asfaltové lepenky nalezena PVC folie).

Obrázek 3: Vadné provedení úpravy

Výsledky měření tab. 1 [4].

Po otevření všech stropů v místech měřených vlhkostí u stropů e) až h) viz. tab. č. 1 z celkového počtu 15 ti stropů s anomálií vlhkosti bylo u 14 ti stropů nalezeno napadení dřevokaznou houbou s úplným uhnitím zhlaví trámů a zhlaví povalů. U jednoho stropu napadení zjištěno nebylo. U tohoto jediného stropu bez napadení a zvýšení vlhkosti lze tento stav přisuzovat uzavření větrací kapsy, které bylo zjištěno po otevření zhlaví. Při rekonstrukcích stropů, pokud z hlediska památkového zájmu nebo jiného zájmu, bude nutno dřevěné stropy zachovat jako konstrukční části stavby, je bezpodmínečně nutné provést průzkum dřeva ve stropní konstrukci včetně měření vlhkosti okolí uložení trámů v maximálně možném rozsahu.

218


Všechny původní dřevěné konstrukce jsou řešeny jako odvětrané a ve skladbě jsou aplikovány vrstvy, které snižují vlhkost dřeva a současně zachovávají ekvivalentní difuzní odpor, který umožňuje odvlhčování konstrukce (hliněné mazaniny s krájenou slámou nebo zásypy z cihelné drtě s vápnem a zbytky vápenných omítek - konstrukce vysušující a současně s vysokým pH, které vylučuje napadení konstrukce dřevokaznou houbou). Opravy prováděné v létech 1965 až 1985 a někdy prováděné dodnes, uzavřením záklopu difúzně nepropustnou asfaltovou lepenkou nebo folií a s nebetonováním betonové mazaniny. Jedná se o úpravou zcela nevhodnou, vedoucí k zvýšení vlhkosti až do hodnoty úplného zamokření záklopu kondenzační vodou, která se sráží na spodním líci asfaltové lepenky. U takto opravovaných konstrukcí se zjišťuje téměř 100 % napadení záklopu hnědou hnilobou v relativně krátké době a to již do 10 ti - 13ti letech po opravě. Původní úprava zhlaví trámů ve zdivu byla prováděna nátěrem zhlaví vápennou kaší s nátěrem i na plochách zhlaví a uložením trámu na keramickou podložku (obvykle nalezena taška) uloženou do vápenné, velmi „tučnéÿ malty. Odvětrané zhlaví a vápenná složka s vysokým pH stupněm je s odvoláním na tab. č. 1- měření vlhkosti - výraznou ochranou proti napadení dřevokaznou houbou vysokým stupněm pH a snížením vlhkosti - tedy vyloučením dvou faktorů. Při současných rekonstrukcích - při výměně trámů - stavební firmy obvykle vyrovnávají plochu kapsy vápenocementovou nebo cementovou maltou s výrazným zadržováním vody pod trámem, trám obalují lepenkou na sucho nebo folií (neprodyšné uzavření neumožňující difuzi) a následně neprodyšně uzavřou kapsu např. zazděním. Výsledkem je zvýšení vlhkosti okolního zdiva a pochopitelně i dřevěné konstrukce viz tab. č. 1.

Obrázek 4: Poloha měření vlhkosti

Stav dřevěných trámových krovů Problematickými místy původních dřevěných konstrukcí krovů, je poloha uložení pozednice a uložení krokví na pozednice. Tento konstrukční detail byl u všech posuzovaných krovů nefunkční. Tato krovová pozice souvisí s okapní částí střechy, kde dochází k zatékání nejen dešťovými srážkami, ale i odtávajícím sněhem. Tento detail je současně obtížně nebo vůbec vizuálně nekontrolovatelný a pro případné opravy i nepřístupný. Vyhnití těchto profilů pozednice a konce zhlaví krokví se ztrátou pevnostních charakteristik dřeva vyvolává ztrátu stability konstrukce stropu.

Hynková, A., Bednářová, P.: Vlhkost a biologické napadení krovů

219

Obrázek 5: Schéma poruchy

Tesařské spoje se uvolňují a stávají nefunkčními. Změna sil v jednotlivých prvcích krovu a jejich deformace znamená a vyvolává porušení profilů až do jejich roztržení v případě změny účinné plochy průřezu. Při opravách krovů, stejně jako u oprav stropních konstrukcí a při vestavbách do krovů, je nezbytně nutné: a) v rámci přípravy stavby provést podrobný průzkum dřeva konstrukcí krovu včetně stavu všech tesařských spojů b) při řešení vestavby volit zásadně konstrukce, které zabezpečí přirozený přístup vzduchu k dřevu konstrukcí a umožní jeho provětrávání, nikoliv uzavření vzduchových vrstev bez odvětrání

Závěr Při práci s dřevěnými konstrukcemi stropů, krovů, stěn při rekonstrukcích a opravách je nutno zachovávat a dodržovat tato zásadní pravidla: a) Provést podrobný průzkum v maximálním možném rozsahu a podrobnostech. Pokud není možné otevírat sondy, lze doporučit metodu výše popsanou měření vlhkosti a teploty zdiva v okolí uložení trámů a odhadnout potencionální lokality napadení dřeva. b) Zachovat aktivní odvětrávání dřevěných konstrukcí. c) Za optimální návrh opravy lze považovat skladbu, která zachovává vlastnosti jednotlivých vrstev podlahy původní.

Reference [1] Wasserbauer R.: Biologické znehodnocení staveb, ABF 2000 [2] ČSN 730038 Navrhování a posuzování stavebních konstrukcí při přestavbách [3] Stavební řád pro Království České z 8.1.1889 [4] Znalecké a stavebně technické posudky autora z období 1983 - 2009

220


Dampness a biological attack of roofs and wooden ceilings After the period of collective heat cladding facade and rooftops of the panel building, the building activities related with energetic situation are moving to investors and owner of brick buildings, construct by the classical technology with wooden trabeated or by the concoction ceilings and wooden roofs of the classical systems. This is concerned about the historical listed buildings built since 1890 and buildings without historical care. Heat cladding stone paint cloaks of these homes and the placing in the roofs with leaved an original wooden construction bearing a constructional specifics which are resulting from dampness change state of the wooden constructions and with possibility of the attack by their biological factors. Keywords: wooden roof, biological attack, dampness Kontaktní adresa: Ing. Alena Hynková, CSc., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected] Ing. Petra Bednářová, Ph.D, katedra stavebnictví, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, email: [email protected]

HYNKOVÁ, A., BEDNÁŘOVÁ, P. Vlhkost a biologické napadení krovů a dřevěných stropů. Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1, s. 215 – 220. ISSN 1802503X.

Optimalizace postupu při povolování staveb František Konečný Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt Důležitým faktorem v procesu investice je pro investora včasné získání povolení k zahájení stavby. Někdy jsou příčinou zdržení nepřející sousedi, někdy neschopní úředníci. V mnoha případech je však chyba na straně investora. Těmto chybám se lze vyhnout optimalizací postupu v průběhu povolovacího procesu. Investor musí mít k dispozici osoby, které jsou takového postupu schopni. Takové osoby musí mít výborné znalosti stavebního zákona a manažerské schopnosti. Musí umět aplikovat zjištěné informace, své schopnosti a znalosti na konkrétní případ. Cílem je získat potřebná povolení v co nejkratším čase s přihlédnutím k ekonomickým dopadům na investici. Klíčová slova: optimalizace, stavební zákon, stavební povolení, územní rozhodnutí, investor, projektant, manažer projektu, stavební úřad, dotčený orgán státní správy, účastník řízení

Úvod do problematiky Je nepochybné, že pro většinu investorů je jedním z důležitých faktorů úspěšnosti investice, co nejrychlejší a bezproblémový proces povolování staveb. Často se lze setkat s postupem, kdy i u bezproblémových staveb trvá zajištění všech povolení mnoho měsíců. V mnoha případech se nejedná o problém způsobený špatnými zákony nebo nekompetentními úředníky, ale zpoždění si často zapříčiňuje investor sám, resp. osoby, které zmocnil k zajišťování těchto povolení. Proč tomu tak bývá a jak lze postupovat optimálním způsobem při získávání těchto povolení, je nastíněno v této práci. Pod pojmem povolení stavby je myšleno získání všech povolení potřebných k zahájení stavby, zejména územního rozhodnutí a stavebního povolení (1). Pokud bude dále v textu používán pojem investor nebo příslušné osoby, jsou tím míněny i jím zmocněné osoby, které pro něj vykonávají činnosti vedoucí k vydání všech potřebných povolení k zahájení stavby. Pro srozumitelnost jsou některé postupy dle stavebního zákona popsány zjednodušeným způsobem. 221

222


Varianty možných postupů a) Jednou formou je tzv. „pasivníÿ způsob vyřizování příslušných povolení. V tomto případě pošlou příslušné osoby projekt na dotčené orgány státní správy, správce sítí apod. a pak čekají na jejich vyjádření. Zpravidla jich obešlou mnohonásobně více než by dle zákona bylo nutné. Když je vyjádření dotčených orgánů negativní, nebo jsou v něm stanoveny další podmínky, tak nechají upravit projekt, případně doplní další podklady a pošlou vše znovu k vyjádření. Tak se může za několik měsíců podařit získat všechna potřebná vyjádření. S těmito vyjádřeními pošlou projekt na příslušný stavební úřad a opět čekají, jak bude stavební úřad reagovat. Pokud stavební úřad řízení přeruší (1),(6) a bude požadovat další doplnění, tak je zajistí a opět budou čekat na reakci stavebního úřadu. V mnoha případech vede i tento způsob k cíli, tj. k získání povolení na základě kterého lze začít stavět. Z hlediska času je však tato forma vyřizování pro investora zpravidla časově neúnosná. b) Opačným pólem je tzv. „aktivníÿ způsob vyřizování příslušných povolení. Příslušné osoby aktivně kontrolují projekt již ve fázi jeho přípravy a realizace, již v průběhu projektování navštíví osobně dotčené orgány státní správy, majitele a správce sítí a získají, zpravidla pouze ústně, jejich předběžná stanoviska. Konzultují se stavebním úřadem možné postupy při povolování staveb a zjišťují názor příslušného pracovníka stavebního úřadu a vedoucího stavebního úřadu na proces povolování. Po dohodě se stavebním úřadem zvolí nejvhodnější variantu řešení všech povolení. Kontaktují všechny majitele sousedních nemovitostí a další osoby, které by mohli být účastníky řízení. Osobně projednají záměr s ekologickými a jinými aktivitami, které mohou být účastníky řízení. Operativním způsobem doplňují případné chybějící podklady pro příslušné orgány. Všechny připomínky se snaží řešit dohodou tak, aby i případnou úpravou projektu, nebo určitou kompenzací (nejsou myšleny úplatky) dosáhly dohody mezi účastníky řízení. Vše je podřízeno co nejrychlejšímu získání všech povolení, neboť každý den urychlení může investorovi ušetřit mnoho finančních prostředků. c) Ostatní varianty jsou kombinací postupů dle bodu a) a bodu b).

Varianty územního povolení stavby („územních rozhodnutíÿ) Platný stavební zákon připouští několik variant „povoleníÿ na základě kterých může být stavba umístěna. Uvedeny jsou jen možnosti umisťování nových staveb. a)

stavby nepodléhající tomuto režimu (1)

b)

územní souhlas (1)

c)

zjednodušené územní řízení(1)

d)

územní řízení (1)

e)

veřejnoprávní smlouva (1),(4),(6)

Konečný, F.: Optimalizace postupu při povolování staveb

223

Varianty „stavebních povoleníÿ Platný stavební zákon připouští několik variant „povoleníÿ a)

stavby nevyžadující stavební povolení ani ohlášení (1)

b)

stavby vyžadující ohlášení (1)

c)

stavby vyžadující stavební povolení (1) u těchto staveb lze zvolit ze tří způsobů získání „stavebního povoleníÿ - stavební řízení (1) - zkrácené stavební řízení - prostřednictvím autorizovaného inspektora (1),(5) - veřejnoprávní smlouva (1),(4),(6)

V čem spočívá optimalizace postupu Optimálním postupem by mohlo být řešení uvedené v bodě 2. b), tj. maximálně aktivní způsob jednání. Nemusí tomu však vždy být. Je nutno si uvědomit, že i tento velmi aktivní způsob může mít pro výsledný efekt, tj. získání všech povolení v co nejkratším čase, svá úskalí. V některých případech může mít i maximální informovanost všech potenciálních účastníků řízení negativní dopady na termín vydání povolení. V případech, kdy budu vědět o konfliktním sousedovi a investor není v časovém tlaku na získání povolení, může se „hoditÿ, že v „klasickémÿ územním řízení se všechny písemnosti doručují pouze veřejnou vyhláškou (6). Pokud tedy tento soused nechodí pravidelně sledovat úřední desku na obecní úřad nebo na internet, případně si nevšimne vyvěšení záměru investora na jeho pozemku, nemusí se v územním řízení o stavbě vůbec dozvědět. I když osobně s tímto ustanovením stavebního zákona nesouhlasím, v některých případech může tato skutečnost investorovi zkrátit dobu povolování stavby. Nelze tedy zobecnit, že to či ono řešení je správné. Optimální řešení je nutno aplikovat vždy na konkrétní případ v konkrétním místě, za konkrétních podmínek a v konkrétním čase. Zejména z hlediska času je nutné zkoumat, zda v průběhu povolovacího procesu nedošlo ke změnám, které by mohly stávající optimální řešení narušit. Je nepochybné, že k těmto změnám bude v průběhu času docházet. Proto je nutné, aby byl proces povolování průběžně sledován, aktualizován a případně i měněn.

V čem spočívá optimalizace postupu V této části je nastíněn možný optimální postup při získávání povolení staveb. Vzhledem k tomu, že vstupy nemohou být zcela konkrétní, je nutné na tento postup pohlížet v tomto kontextu. 1. Nejprve je nutno poznat systém jako celek. Je nezbytné znát všechny důležité informace o stavbě a technologii. Je nutno specifikovat požadovaný

224

Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1 termín zahájení stavby, příp. max. přípustný termín zahájení stavby. Je vhodné znát alespoň přibližně denní ztráty, které by mohli vzniknout nedodržením požadovaného termínu, případně zisky v případě urychlení termínu vydání všech povolení.

2. Na základě získaných informací bude stanoven rozsah dotčených orgánů státní správy (tj. např. hasiči, hygiena, bezpečnost práce, životní prostředí atd.), které se budou ke stavbě vyjadřovat. Dále bude stanoveno, kteří správci nebo majitelé sítí se budou ke stavbě vyjadřovat. Je nutno předběžně určit rozsah účastníků řízení a možné dopady stavby na jejich nemovitosti. Je potřeba zjistit místní ekologické a jiné aktivity, které se u podobných staveb přihlašují za účastníky řízení. Pokud se stavba nerealizuje v místě, které investor výborně zná, je vhodné vytipovat osoby, které znají místní poměry a v ideálním případě mají osobní kontakty na místní orgány a organizace. 3. Na základě předchozích zjištění a získaných informací je nutno stanovit možné způsoby územního rozhodování (1). Pro rozsáhlejší stavbu jsou prakticky zcela vyloučeny možnosti umístění stavby bez jakéhokoliv povolení nebo jen s územním souhlasem. V případě, že záměr vyžaduje posouzení vlivu na životní prostředí, je vyloučena i možnost zjednodušeného územního řízení dle 95 stavebního zákona. V této fázi nastává důležité rozhodnutí, který způsob řízení zvolit a následně svou volbu konzultovat a většinou i ústně odsouhlasit s kompetentním úředníkem stavebního úřadu a v ideálním případě i s vedoucím stavebního úřadu. Pro územní rozhodování rozsáhlejších staveb zbývají tři možnosti. a) zjednodušené územní řízení (1) Oproti „klasickémuÿ územnímu řízení jsou při této variantě nutné souhlasy osob, které by byly jinak účastníky řízení a záměr nesmí vyžadovat posouzení vlivu na životní prostředí. Závazná stanoviska dotčených orgánů a souhlasy účastníků řízení musí obsahovat výslovný souhlas se zjednodušeným řízením a samozřejmě musí být splněny další náležitosti, stejně jako u „klasickéhoÿ územního řízení. Tento způsob zvolíme v případě, že máme ověřeno, že nám účastnící řízení dají písemné souhlasy se stavbou a nebudou mít žádné připomínky. To samozřejmě obnáší jejich kontaktování a jednání vedoucí k jejich souhlasu. Také jednání s dotčenými orgány a organizacemi je složitější, než u „klasickéhoÿ územního řízení. Výhodou tohoto způsobu je jeho kratší doba k povolení a jasnost právního postupu všech orgánů. V rámci zjednodušeného řízení lze získat pravomocné územní rozhodnutí zpravidla do 40 dnů od podání úplné žádosti. b) územní řízení (1) V případě předpokládaných komplikací ze strany účastníků řízení je nejvhodnější tento „klasickýÿ způsob územního řízení. Stejný způsob je vhodné zvolit v případě, když máme dostatek času k vyřízení všech


225

povolení a i případným zdržením není ohrožena investice. Tento způsob územního rozhodnutí je nejdelší, ale finančně nejméně nákladný a není tak náročný na znalosti stavebního zákona. U tohoto způsobu povolení je třeba uvažovat se lhůtou pro vydání pravomocného územního rozhodnutí v délce 80 až 94 dnů v případech, kdy v průběhu celého řízení nejsou podány žádné podstatné námitky či nevznikly další komplikace, např. odvolání. V opačném případě se může tato doba zdvoj i ztrojnásobit. c) veřejnoprávní smlouva(1), (6) Veřejnoprávní smlouva je právní akt uzavřený mezi investorem a stavebním úřadem. Svůj souhlas musí připojit i dotčené orgány státní správy a osoby, které by byly účastníky územního řízení. Smlouva má kromě základních právních ustanovení (účastnící smluvního vztahu atd.) v sobě zabudovanou podstatnou část územního rozhodnutí tak, jak by bylo vydáno, kdyby probíhalo klasické územní řízení. Pro uzavření takové smlouvy nejsou stanoveny žádné lhůty. Vzhledem k složitosti získání souhlasu všech dotčených osob a organizací, však není reálné takovou smlouvu uzavřít v kratším termínu než 14 dní. Za obvyklou dobu však považuji cca 30 dnů. Tento „nejelegantějšíÿ způsob „územního rozhodnutíÿ má však i svá úskalí. „Někdoÿ musí takovou smlouvu zpracovat. Zákon neřeší, zda ji zpracovává investor nebo stavební úřad. Vzhledem k současnému stavu na stavebních úřadech vylučuji, že by takovou smlouvu pro investora zpracovával stavební úřad. Při zpracování takové smlouvy je nutný odborník (právník) na všeobecné právo, specialista na stavební právo a také kvalitní stavař-technik, který je schopen posoudit stavbu po technické stránce. Problémem jsou také vstupy dotčených orgánů státní správy, které musí se smlouvou souhlasit a „připodepsatÿ ji. Mnohé dotčené orgány z neznalosti problematiky nechtějí smlouvu podepisovat a objevují se i názory, že by měli vydávat v tomto případě svá závazná stanoviska formou správního rozhodnutí. Tento způsob by však celý proces zpomalil a eliminoval by největší výhodu smlouvy, tj. rychlost. Získání územního rozhodnutí prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy je však i přes své současné nedostatky skvělým nástrojem při povolování staveb. Vzhledem k tomu, že zákon umožňuje vydat jak územní rozhodnutí, tak i stavební povolení formou veřejnoprávní smlouvy a dokonce může být územní rozhodnutí a stavební povolení v jedné smlouvě, lze v optimálním případě získat všechna potřebná povolení do 14 dnů! 4. Po určení typu územního rozhodnutí je nutno stanovit i možné způsoby stavebního povolení. Pro rozsáhlejší stavby jsou vyloučeny možnosti povolení stavby bez jakéhokoliv povolení nebo jen na ohlášení. V této fázi nastává další důležité

226

Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1 rozhodnutí, který způsob povolení zvolit a následně svou volbu konzultovat a většinou i ústně odsouhlasit s kompetentním úředníkem stavebního úřadu, většinou současně s řešením územního rozhodování. Pro stavební povolení u rozsáhlejších staveb zbývají tři možnosti. a) stavební řízení(1) Klasické stavební řízení, jak ho známe z předchozí právní úpravy. Celková doba od podání úplné žádosti až do vydání pravomocného stavebního povolení činí 48 až 65 dnů v případech, kdy v průběhu celého řízení nejsou podány žádné podstatné námitky či nevznikly další komplikace, např. odvolání. V opačném případě se může tato doba opět zdvoj i ztrojnásobit. a) zkrácené stavební řízení - prostřednictvím autorizovaného inspektora(1), (5) Velmi zajímavým prvkem v novém stavebním zákoně je tzv. zkrácené stavební řízení. V případech, kdy stavebník uzavře s autorizovaným inspektorem smlouvu o kontrole projektové dokumentace a nejedná se o stavbu označenou jako nezpůsobilou pro zkrácené řízení, stavebník takovou stavbu pouze oznámí stavebnímu úřadu a doloží mj. - certifikát autorizovaného inspektora o ověření projektové dokumentace - souhlasná stanoviska dotčených orgánů státní správy - vyjádření „účastníků řízeníÿ Z hlediska lhůt nejsou pro tento způsob povolení stavby žádná omezení. Bude záležet pouze na lhůtách dohodnutých mezi investorem a autorizovaným inspektorem. Pokud budou všechny podklady úplné, je technicky reálné získat takové povolení do 7 až 14 dnů od předání kompletních podkladů autorizovanému inspektorovi. Samozřejmě bude také záležet na velikosti a složitosti stavby, vytíženosti a zkušenosti autorizovaného inspektora.

5. Na základě analýzy stavby, možných právních postupů (1),(2) a problematičnosti stavby, stanoví investor optimální postup povolování, který dohodne se stavebním úřadem. I když se u bezproblémovým staveb jeví jako nejvhodnější řešení forma veřejnoprávní smlouvou, v současné době bych ji, jako masové řešení, za optimální nepovažoval. V budoucnu, až se s touto formou povolování dostatečně seznámí jak stavební úřady, tak i dotčené orgány, lze tento způsob povolování bezproblémových staveb považovat za velmi atraktivní. Vzhledem k uvedeným skutečnostem lze v současné době u bezproblémových staveb doporučit pro územní rozhodování variantu zkráceného územního řízení.


227

U stavebního povolení bych u bezproblémových staveb preferoval jako optimální variantu zkrácené stavební řízení pomocí autorizovaného inspektora. Tato varianta je sice dražší (je nutno zaplatit autorizovaného inspektora) než klasické stavební řízení, ale vzhledem k možným úsporám investora (díky možnosti dřívějšího zahájení výstavby) je tato varianta výhodná. V případech, kdy i po jednáních s problémovými účastníky řízení a někdy i s dotčenými orgány státní správy, nelze dosáhnout dohody, nezbývá jiná varianta než „klasickéÿ územní řízení a stavební povolení (1).

Základní předpoklady optimálního řešení Pro optimální řešení této problematiky je nutných několik základních podmínek. a) investor musí mít maximálně jasné zadání stavby vč. technologie a nesmí šetřit na kvalitních spolupracovnících zejména, manažerovi projektu, projektantovi, osobě zajišťující inženýring, technickém dozoru investora atd. b) projektant musí mít precizně, úplně a v souladu s prováděcími předpisy stavebního zákona, zpracovanou projektovou dokumentaci a musí být schopen operativně na požádání projektovat případné změny nebo doplnění c) manažer projektu, případně osoba zajišťující inženýrskou činnost musí mít výborné znalosti stavebního zákona, musí uměl psychologicky řešit konfliktní situace, musí být dobrý manažer a musí postupovat při řešení problematiky velmi aktivně, musí být schopen operativně řešit vzniklé situace v reálném čase d) najaté osoby musí mít požadované schopnosti musí být perfektně zpracovaná smlouva mezi investorem a manažerem projektu, projektantem a osobou zajišťující inženýrskou činnost s přesným vymezením předmětu plnění, smlouva musí obsahovat sankce a odměny tak, aby najaté osoby byly motivovány k maximálnímu výkonu vč. operativního projektování a projednávání změn dokumentace e) nesmí se narazit na úředníka, který nemá patřičné odborné znalosti a současně není komunikativní (nenechá si poradit), příp. je neochotný a arogantní

Závěr V nastíněné problematice povolování staveb jsem se snažil ukázat, že i při dnešní přebujelé administrativě a ne příliš dokonalém stavebním zákoně, lze ve většině případů optimálním postupem dosáhnout velmi dobrých výsledků při získávání povolení staveb dle stavebního zákona. Tím, že se podaří získat potřebná povolení v termínech požadovaných investorem, nedojde z tohoto důvodu k negativním dopadům na ekonomiku investice.

228


Pokud se podaří získat potřebná povolení dříve než bylo požadováno, ve většině případů dojde ke zlevnění celé investice. V rámci rekapitulace opatření je nutno zdůraznit zajištění kvalitních osob, které budou pro investora zajišťovat činnosti vedoucí k vydání všech povolení. Zásadním prvkem je manažer projektu, který musí být mj. znalý příslušné legislativy a musí celý proces řídit a hlavně v reálném čase reagovat na aktuální stav povolovacího procesu. Jednou z častých chyb investorů je „šetřeníÿ na kvalitních spolupracovnících, zejm. na manažeru projektu, projektantovi, inženýrské činnosti, technickém dozoru atd. . Ve většině případů má takové „šetřeníÿ investora za následek zdražení celé investice.

Reference [1] Zákon č. 183/2006 Sb. v platném znění stavební zákon [2] Vyhláška č. 526/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona ve věcech stavebního řádu [3] Vyhláška č. 499/2006 Sb. O dokumentaci staveb [4] Vyhláška č. 503/2006 Sb. O podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření [5] Vyhláška č. 498/2006 Sb. O autorizovaných inspektorech [6] Zákon č. 500/2004 Sb. v platném znění - správní řád [7] Seminární doktorandská práce na téma: Ekonomické dopady zpoždění povolovacího procesu staveb (Konečný - 2009) [8] BEDNÁŘOVÁ, P., KREJSOVÁ, J. Zdravé domy pro zdravé lidi, VŠTE v Českých Budějovicích, 2008, ISBN 978-80-903888-9-5. [9] HYNKOVÁ, A., Ekonomická studie postupu výstavby, Chladna, České Budějovice, 2007 [10] HYNKOVÁ, A.,Postupová studie rekonstrukce zříceniny Vítkův Hrádek, České Budějovice, 2007 [11] HYNKOVÁ, A., Posudek domu u Veselí nad Lužnicí pro správní řízení, 2008

Optimization of the construction authorization An important factor in the process of investment is for the investor the timeouts acquirement of the permission to start construction. Sometimes the cause of delay is the mean neighbors, sometimes incompetent officials. In many cases, however, the error is on the part of the investor. These errors can be avoided by optimizing the procedure during the authorization process. Investor must have in disposition persons who are capable of such procedure. Such persons must have excellent knowledge of construction law and management skills. They must be able to apply the identified information, their skills and knowledge in the particular case. The aim is to obtain the necessary permits in the shortest possible time, taking into account the economic impact of the investment.


229

Keywords: optimization, building akt, building permit, planning permission, developer (investor), planner, project manager, Building Office, respective authority, participant in permission proceedings Kontaktní adresa: Ing. František Konečný, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]

KONEČNÝ, F. Optimalizace postupu při povolování staveb. Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1, s. 221 – 229. ISSN 1802-503X.

Vlhkost a plísně v bytových prostorách Jana Krejsová Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt Dostatečná vlhkost prostředí je důležitým faktorem pro růst mikromycet, relativní vlhkost nad 65 % je podstatná. V suchém prostředí přežívají houby v místech, kde jsou zbytky vlhkosti často delší dobu listy, hlína, kondenzace vodních par na oknech, v rozích místností Ačkoliv mikromycety vyžadují vysokou vzdušnou vlhkost, pro uvolňování spor do ovzduší potřebují v určitém vývojovém stadiu suché počasí s prouděním vzduchu. Mikromycety ničí také potraviny, zásoby krmiv a produkce mykotoxinů je nejen dále znehodnocuje, ale přímo ohrožuje zdraví lidí i zvířat. Působení na člověka je velmi časté a většinou přímo úměrné koncentraci plísní, jejich produktů a velikosti spor v ovzduší. Pro zdraví člověka je velkým rizikem, když dlouhou dobu pobývá v místnostech zamořených plísněmi. Klíčová slova: mikromycety, plísně, vlhkost,zdraví,

Úvod Mikroskopické vláknité houby viz obr č. 1 neboli mikromycety jsou všudypřítomné mimo polární regiony. Většina mikromycet tvoří rozvětvená vlákna nazývané hyfy. Hyfy mají dobře definovanou stěnu vyztuženou celulózou či chitinem a opravdové jádro, které je skryto. Hyfy jsou v přirozeném prostředí genetickou mozaikou a ne jednoduchými jednotkami, což přináší velké problémy v identifikaci alergenů. K růstu vyžadují kyslík a karbohydráty. Optimální teploty pro růst mikromycet jsou od 18 do 32 ◦C, ačkoliv mnohé přežívají i pod bodem mrazu, mnohé dokonce sporulují kolem 0 ◦C. Teplota 71 ◦C je pro houby letální. Některé mikromycety patří mezi termotolerantní a rostou při teplotách kolem 40 ◦C. Dostatečná vlhkost prostředí je důležitým faktorem pro růst mikromycet, relativní vlhkost nad 65 % je podstatná. V suchém prostředí přežívají houby v místech, kde jsou zbytky vlhkosti často delší dobu - listy, hlína, kondenzace vodních par na oknech, v rozích místností. . Ačkoliv mikromycety vyžadují vysokou vzdušnou vlhkost, pro uvolňování spor do ovzduší potřebují v určitém vývojovém stadiu suché počasí s prouděním vzduchu viz obr.č.2. Proto právě Cladosporium, Alternaria, Epicocum i Helmintosporum i jiné druhy zvyšují množství spor v suchém letním počasí. 231

232


Obrázek 1: Vláknité houby příklady konidioforů a konidi

Mikromycety však ničí také potraviny, zásoby krmiv, a produkcí mykotoxinů je nejen dále znehodnocují, ale přímo ohrožují zdraví lidí i zvířat. Působení na člověka je velmi časté a většinou přímo úměrné koncentraci plísní, jejich produktů a velikosti spor v ovzduší. Pro zdraví člověka je velkým rizikem, když dlouhou dobu pobývá v místnostech zamořených plísněmi. Množství životaschopných obr. č. 3. a na kultivačních mediích rostoucích spor mikromycet v ovzduší je velmi variabilní znak. Spory se z porostů uvolňují v místě většího proudění vzduchu, během čištění, domácích prací, vysávání, v průvanu, čištění zeleniny nebo při vstupu psa nebo kočky. Tehdy se může zvýšit počet izolovaných kolonií v některých případech až třítisícinásobně. Toto uvolňování spor do ovzduší závisí na fyziologických vlastnostech jednotlivých druhů plísní. Osídlení bytů plísněmi je závislé na mnoha faktorech typu budovy, stáří budovy, velikosti pokojů, materiálu podlah, frekvenci vysávání, přítomnosti čističů vzduchu. Nejvíce plísní bylo nalezeno v dřevěných domech a domech z prefabrikátů. Vždy záleží na osídlení typem plísně dle nároků na růst a uvolňování spor do ovzduší. Některé spory se uvolňují do ovzduší málo např. Acremonium a Fusarium. Jiné druhy tvoří malé drobné spory ve velkých počtech a ty se do ovzduší uvolňují masivně zejména se jedná o spory Penicilium, Aspergilus, Cladosporium. Spory těchto druhů také dobře pronikají do dýchacích cest a plic a jsou významnými alergeny. Alternarie a Fusaria tvoří velké spory a do ovzduší se uvolňují obtížněji.

Krejsová, J.: Vlhkost a plísně v bytových prostorách

233

Obrázek 2: Znázornění životního cyklu plísní: 1 spora, 2 naklíčená spora, 3 hyfa, 4 mycelium, 5 mycelium s rozmnožovacími orgány, 6 rozmnožovací orgán s uvolňujícími se sporami

Při vyšetřování vnitřního prostředí bylo popsáno kolem 50 druhů různých plísní. Různé druhy mají různé nároky na růst a množení. Pokud je v prostředí bytu větší množství plísní, lze zde zachytit typický pach zatuchliny. Tento je způsoben uvolňováním těkavých organických látek z kolonií plísní, z nichž některé způsobují alergické reakce a mohou mít i karcinogenní účinky. Nejznámějšími a největšími producenty toxinů jsou rody Aspergilus, Penicilium, Fusarium, Stachybo trys a Alternaria. Odhaduje se, že nejméně 25 % světové potravinové produkce je kontaminováno mykotoxiny. Mykotoxiny patří mezi nízkomolekulární neproteinové komponenty, produkované myceliem a mohou se akumulovat v konidiích nebo sklerotiích. Mohou vyvolat akutní toxickou reakci. Mají také mutagenní a karcinogenní vliv na živé organismy. Působení mykotoxinů závi sí na typu toxinu, délce jeho působení i dávce a věku člověka, jeho výživě a stavu jeho aktuálního zdraví. Cílovými orgány mykotoxinů jsou především buňky jater, ledvin, plic a nervů, endokrinních žláz a buňky imunitního systému. Jednotlivé toxiny mohou produkovat zástupci několika druhů mikromycet současně. Např. toxin patulin produkují současně Penicilium expansum, Aspergilus clavatus i Byssochlamys fulva. Měření koncentrace spor plísní ve vnitřním prostředí se běžně provádí, ale skutečné množství je často podhodnoceno. Je to způsobeno tím, že kromě živých zárodků, které jsou pak schopny vytvořit na živných půdách kolonie a mohou být takto diagnostikovány, ovzduší obsahuje navíc mrtvé zárodky, které netvoří kolonie, ale mají nezměněný alergenní a toxický vliv. Vzorky z ovzduší se odebírají různými sběrači, používá se i prach z vysavače, nejefektivnější jsou stěry a otisky přímo z kolonií plísní.

234


Obrázek 3: Hyfy mikromycet rodu Fusarium

Příklady nejčastější lokalizace mikromycet v bytě: V kuchyních - Cladosporium, Aspergilus, Chaetomium V matracích, postelích - Penicilium, Aspergilus, Aureobasidium, Chaetomium Ve sklepech - Aspergily, Fusarium Kolem oken - Cladosporium, Aureobasidium Zemina květin, květináče - Aspergily niger, flavus, fumigatus Lednice, spíže - Penicilium, Aspergilus, Cladosporium Z množství asi 80 000 druhů hub na naší planetě je asi jen 300 s různými senzibilizačními schopnostmi. Jedná se o tzv. alergologicky významné druhy, které můžeme různě dále dělit dle životního cyklu a výskytu.

Sezónní výskyt spor mikromycet v České republice Nejnižší koncentrace Epicoccum, Stemphylium, Alternaria a Cladosporium jsou u nás v lednu, kdy je počet spor v ovzduší minimální - do l0 spor/m3 . Již v březnu lze zachytit zvýšenou aktivitu Cladosporia - počet spor stoupá v jednom m3 na tisíce (jedná se o chladnomilnou plíseň). Výrazné zvýšení četnosti spor v ovzduší o jeden řád nastává v květnu, kdy jsou zachycovány koncentrace Cladosporia nad 30 000 až 60 000 spor/m3 . Nejvyšší hodnoty jsou zaznamenávány v období od června do začátku října,


235

kdy je počet spor v ovzduší u Alternaria, Epiccocum a Stemphylinum kolem 510 000 spor/m3 , avšak koncentrace spor Cladosporia převyšují hodnoty 100 000 spor/m3 .

Nejčastější onemocnění a alergie způsobené plísněmi a zdravotní rizika vlivem plísní Bronchiální astma a mikromycety Vitální i mrtvé spory plísní v ovzduší, zejména v bytech, jsou významnými alergeny. Více než 80 % astmatiků mohou mít pozitivní kožní testy na jednu či více plísní. Sezónní zhoršení astmatu bylo popsáno při vysokých koncentracích spor plísní v ovzduší. Plísně podobně jako roztoči mohou přímo poškozovat vrstvu epiteliálních buněk.Epiteliální buňky dýchacích cest u alergiků dokáží vázat plísňové alergeny různými receptory. Plísně a kvasinky se mohou chovat jako vzdušné alergeny.Z mnoha studií však vyplývá jednoznačný vztah mezi přítomností plísní v bytech i koncentracemi v ovzduší a alergickými reakcemi obyvatel těchto bytů, přičemž po sanaci plísní či přestěhování tyto potíže vymizely. V bytech, kde žijí děti, které trpí bronchiálním astmatem, byly nalezeny statisticky významné koncentrace plísní Penicilium a Cladosporium. Je prokázána jasná souvislost mezi respiračními potížemi a přítomností plísní a vlhkosti v bytech. Dále byly prokázány přímé souvislosti u hypersenzitivních pneumonií, ekzémů, respiračních obtíží. Může také dojít k akutním projevům plísňového astmatu, když citlivý jedinec vdechne přechodně velký počet spor. Plísně jsou také schopny pronikat u citlivých jedinců i do hlubších částí plicního parenchymu a tam také poškozovat tkáně. Nejvyšší počet jedinců s pozitivními kožními testy na antigeny mikromycet jsou osoby mladších věkových kategorií. Největší problémy z hlediska citlivosti dětí do deseti let jsou na plísně - Alternaria, Cladosporium, Aspergilus a Penicilium. Vliv vnitřní vlhkosti a plísní na vznik astmatu u dospělých ukázal, že riziko vzniku astmatu bylo přímo úměrné výskytu viditelných plísní či prachu z plísní v místě bydlení, ale nesouviselo s vlhkostí. Začátek bronchiálního astmatu může být také spojen s kontaktem lidí s vyskytujícími se plísněmi v domácím prostředí. Literárních údajů o souvislosti plísní a alergie či plísní a astmatu existuje mnoho a jasně dokazují, že nadměrné expozice plísní vedou ke vzniku nebo komplikacím alergických onemocnění. Pacienti alergičtí na plísně mají často i další alergie. Ukazuje se však, že pacienti s jednoznačnými pozitivními testy na plísně mají komplikovanější a hůře léčitelný průběh astmatu na rozdíl od pacientů s jiným typem astmatu.

Další zdravotní potíže související s expozicí plísní U obyvatel plesnivých bytů je častější výskyt bronchitid, viróz, únavy, bolesti v zádech, pálení očí a úst. Mechanizmus možného patologického vlivu mikroskopických vláknitých hub a jejich toxinů na plicní tkáň zdravých osob nelze

236


jednoznačně určit. Velmi důležitým úkolem je snížení nadměrné expozice plísní a jejich produktů v některých rizikových provozech a plísněmi zamořených bytech a domech. Úpravy rizikových provozů, stejně jako vymýcení plísní z bytů, přináší zvýšené ekonomické nároky na obyvatelstvo, zaměstnavatele i veřejnou správu.

Co udělat, abychom měli vnitřní prostředí prosté vláknitých hub Musíme splnit tyto základní podmínky. 1. Nesmíme mít v bytech plísně, které jsou viditelné na čemkoliv, na potravinách , na zdech, vybavovacích předmětech, v koupelnách atd. 2. Musíme udržovat relativní vlhkost vzduchu ve vnitřním prostoru pod 50 %. Musíme se vypořádat jak s chladnými rohy, kde se na podchlazených místech rosí vlhkost, tak i se srážející vlhkostí kolem oken. 3. je vhodné udržovat ve vnitřním prostředí optimální teplotu kolem 20 ◦C. 4. Je potřeba stěny ve vnitřním prostoru udržovat čisté bez mastnoty, cukrů, náletů prachů. Nejúčinnější desinfekce proti růstu plísní je úprava stěn vápnem. V praxi je vhodné dosáhnout dostatečné teploty zdi a odstranit vlhký povrch – zabránit tomu, aby se tam srážela voda. Zateplení je řešením, pokud je provedeno správně, zpravidla pouze zvenčí. Sanace zdiva by měla následovat oškrábat klasické malby, spálit plíseň vhodným prostředkem a pak použít malbu bez klihu a jiných živných látek pro plísně. Pokud se vše podaří a teplota povrchu se vytáhne nad +18 ◦C, neměla by se plíseň vyskytovat, pokud se dobře topí a současně větrá. Vlhkost v místnostech by měla ležet pod hodnotou 50 % (relativní vlhkost vzduchu).

Reference [1] BEDNÁŘOVÁ, P.,BEDLOVIČOVÁ, D. Thermal-moisture problems of external skins of civic building distribution effect of moisture and temperature on biodeterioration, Praha, 2005, ISBN 80-01-03201-9, str. 980 - 981. [2] BEDNÁŘOVÁ, P.,BEDLOVIČOVÁ, D. Biocorrosion of soffit constructions of bulit in roofspace apartment and effective prevention of them, Praha, 2006, ISBN 80-01-03439-9, str. 616–617. [3] BEDNÁŘOVÁ, P., Biodegradace podhledových konstrukcí zateplených šikmých střech, mezinárodní konference, Skalský dvůr, Bystřice nad Pernštejnem, 2007. [4] CHLUPÁČOVÁ, M. Plísně v bytech a domácnostech,SZÚ, Praha 2002


237

[5] MACHÁČEK, P., PAZDIORA, E. Výsledky měření plísní OHES v bytech a podnicích okresu Nový Jičín u pacientů s alergiemi a zaplesnivělými byty u pacientů, u autora. [6] MACHÁČEK, P. Vliv plísní na organismus a alergická onemocnění způsobená houbami. Alergologie a klinická imunologie, Nový Jičín, 2007. Dostupný též z WWW:.

Moisture and fungi in the residential premise Environment sufficient moisture is important factor for growing up microfungi, significant is relative moisture over 65 %. In dry area mushrooms are survived in location where remnants of moisture are often survived for longer time leaves, clay, and condensation of water steam on windows and in the corner of rooms. Though microfungi need a high airiness of moisture to release spores into air, the microfungi need in certain development stage dry weather with flowing air. The microfungi also destroy foodstuffs, reserves of feeds and production of mycotoxin is not only depreciated them but endanger health of people and animals directly.Influence on human is very often and mostly directly proportional to concentration of fungi, theirs products and size of spores in the surrounding air. Target risk for humans health is to stay in rooms infested with fungi for long time. Keywords: fungi, health, moisture Kontaktní adresa: IRNDr. Jana Krejsová, Katedra stavebnictví, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]

KREJSOVÁ, J. Vlhkost a plísně v bytových prostorách. Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1, s. 231 – 237. ISSN 1802-503X.

Radon a produkty jeho rozpadu Václav Kupilík1 , Jana Krejsová2 1 2

České vysoké učení technické v Praze, Fakulta stavební


Abstrakt Některé z izotopů radonu, od hmotového čísla 198 po 227, existují pouze v laboratorních podmínkách, a to ve zlomcích sekundy. Největší poškozovatel zdraví může imitovat izotop radonu 222, který vzniká v geologickém horninovém podloží. Radon vzniká v radioaktivní rozpadové řadě uranu 238, který se vyskytuje ve velmi malém – dalo by se říci ve stopovém množství – v horninovém podloží i prostředí. Kilogram horniny obsahuje jen několik miliontin kilogramu uranu 238. Poločas rozpadu uranu 238 je více než 4 miliardy. Klíčová slova: radon, radioaktivní rozpad

Úvod Samotný radon není zdraví škodlivý. Hlavní škodlivost přináší jeho radioaktivní rozpad, při němž vznikají nové radioaktivní produkty, tzv. dceřiné, které se dále rozpadají za doprovodu emitace alfa radiace o vysoké energii.

Obrázek 1: Názorně graficky vyjádřený přehled ozáření lidského organismu (průměr ročního podílu ozáření organismu)

239

240


Produkty rozpadu radonu Přírodní radon obsahuje směs izotopů s hmotnostními čísly 218, 219, 220 a 222.Výskytem i působením na zdraví člověka je nejzávažnější izotop s hmotnostním číslem 222. Radon se běžně vyskytuje jako produkt rozpadu rádia 226 Ra s poločasem rozpadu T =1600 let v uranové rozpadové řadě. Poločas rozpadu T je doba, za kterou se rozpadne polovina výchozího počtu radioaktivních atomů – souvisí s rozpadovou konstantou vztahem T= (ln2)/λ. Pro radon je λ = 7,554.10−3 h−1 . Radionuklid U 238 Th 234 Pa 234 U 234 Th 230 Ra 226 Rn 222 Po 218 Pb 214 Bi 214 Po 214 Pb 210 Bi 210 Po 210 Pb 206

název uran thorium protaktinium uran thorium rádium radon polonium olovo vizmut polonium olovo vizmut polonium olovo

typ rozpadu alfa beta beta alfa alfa alfa alfa alfa beta beta alfa beta beta alfa

poločas rozpadu 4,47.109 let 24,1 dne 1,18 minut 2,45.105 let 8.104 let 1600 let 3,82 dne 3,11 minut 26,8 minut 19,9 minut 164 mikrosekud 22,3 let 5,01 dní 138 dní neradioaktivní prvek

Tabulka 1: Posloupnost uranové rozpadové řady Jestliže hodnotíme radioaktivní rozpadovou řadu uranu 238, tak před radonem 222 se nachází všechny atomy ve formě pevných částic - jsou to kovy. K veškerým rozpadům před radonem 222 dochází uvnitř hornin a zemin, a to vždy v blízkosti uranu 238. Žádná z částic záření alfa vznikajících při radioaktivním rozpadu jednotlivých atomů v řetězci se nemůže z horniny uvolnit. Avšak radon 222 je plynný prvek. Pokud dojde k jeho vzniku na povrchu částic (kamenů či zrn zeminy) dostává se do půdního vzduchu a může z horniny unikat a migrovat na velmi dlouhé vzdálenosti, například podél tektonických poruch, zlomů, diskontuitních linií, mylonitových zón, puklin, horninových rozhraní, či zvodnělých vrstev. V oblastech, kde jsou horniny silně zvětralé, je uvolňování radonu 222 mimo matečnou horninu významně větší. K uvolňování dochází i z produktů zvětrávání, které mohou mít formu sedimentů (pískům hlín i jílů). Radon má možnost unikat do atmosférického vzduchu. Je-li na zemském povrchu postaven dům, může se radon 222 dostat přímo do objektu, kde se akumuluje vzhledem k frekvenci větrání. Jedná se o bezbarvý radioaktivní plyn, bez zápachu a téměř inertní. Nereaguje ani s tělesnými tkáněmi, ani se v nich

Kupilík, V.: Radon a produkty jeho rozpadu

241

nerozpouští. Je však rozpustný ve vodě. Při jeho radioaktivním rozpadu vysílá záření alfa. Alfa částice je pomalé záření s doletem ve vzduchu okolo 3 cm, ale s velkou hmotností, tedy i velkou energií. Pokud k tomuto rozpadu dojde v plicích, dostává plicní stěna dávku záření. Poločas rozpadu má 3,8 dne. Po rozpadu radonu 222 s emisí záření alfa částic vznikne atom polonia 218, který se následně také rozpadá emisí alfa částice s poločasem rozpadu 187 sekund. Z rozpadového řetězce je patrné, že atomy polonia 218 se rozpadají a mění se na olovo 214, pak na vizmut 214 a polonium 214. Tento atom polonia 214 je dalším atomem, který se rozpadá emisí alfa částic s poločasem rozpadu 164 mikrosekund. Polonium 218 a polonium 214 jsou pevné látky, přichytávající se na prach vznášející se ve vnitřním ovzduší našich domů. V plicích již může být aerosol zachycen na plicním epitelu, v blízkosti citlivých buněk. Aerosoly s poloniem 218 a 214 se mohou v plicích zdržet až 30 minut, což je dostatečně dlouhá doba, aby se téměř všechny atomy polonia 218 a 214 rozpadly a emitovaly alfa záření. Při této reakci může dojít i k poškození DNA, čímž se zvyšuje pravděpodobnost vzniku rakoviny plic.

Závěr Radioaktivita, kterou je člověk během svého života vystaven, je přírodní a uměle vytvořená. Přírodní zdroje radioaktivity jsou součástí přírodního prostředí planety Země. Z přírodních zdrojů má největší podíl na průměrné dávce za rok pro člověka vdechování radonu . Radon jako karcinogenní plyn může být příčinou rakoviny plic, protože jeho hladina rok od roku v našich domech a jiných budovách významně vzrůstá díky utěsňování budov z hlediska uchování energií. Byla vytvořena a schválena legislativa, která tento problém řeší. Příslušná legislativa komplexně řeší radon pro novou i stávající zástavbu. Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB) je nositelem povinnosti kontrolovat dodržování atomového zákona v oblasti ozáření z přírodních zdrojů, tudíž má ve své kompetenci i radon. Tento úřad pro jadernou bezpečnost přenesl část své zodpovědnosti na stavební úřady. Zejména v oblasti kontroly nad navrhováním a realizací preventivních protiradonových opatření včetně kontroly kvality a prováděných měření radonu před a po výstavbě nejen u novostaveb, ale i u stávajících objektů.

Reference [1] KUPILÍK, V. Konstrukce pozemních staveb 80 : zdravotní nezávadnost stavebních konstrukcí / Vyd. 1. Praha : ČVUT, 1999. 75 s. ISBN 80-01-02051-7. [2] BEDNÁŘOVÁ, P., KREJSOVÁ, J. Zdravé domy pro zdravé lidi. VŠTE v Českých Budějovicích, 2008. ISBN 978-80-903888-9-5. [3] BEDNÁŘOVÁ, P., KREJSOVÁ, J., POPP, F. . Protiradonová opatření při rekonstrukcích a jejich vztah k vnitřnímu prostředí, Sanace a rekonstrukce staveb 2008, WTA CZ, Brno 2008. ISBN 978-80-02-01998-5, s. 124-127.

242


Radon and productions of his decomposition Some of the isotopes of radon, from mass number 198 after 227, they exist only in laboratory conditions, namely in fraction of second seconds. The biggest health derogate is able to imitate isotope of radon 222, which rises in geologic rock subsoil. Radon rises in radioactive decomposition row of uranium 238, which is occured in minimal - it would be told in piste quantity - in rock pillar subsoil and environment. Kilogram of rock includes just a few micros kilogram of uranium 238. Half-life of uranium 238 is more than 4 milliards. Keywords: radon, radioactive disintegration Kontaktní adresa: doc. Ing. Václav Kupilík, CSc, ČVUT Praha, Fakulta stavební, Thákurova 7, Praha 6, e-mail: [email protected] RNDr. Jana Krejsová, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]

KUPILÍK, V. Radon a produkty jeho rozpadu. Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1, s. 239 – 242. ISSN 1802-503X.

Analýza statické působnosti některých závěsových a zdvihacích zařízení Radimír Novotný, František Popp Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt Příspěvek analyzuje a srovnává statickou působnost dvou analogických zdvihacích resp. závěsných zařízení během manipulace s osamělým břemenem i za té okolnosti, že břemeno v nich zůstává zavěšeno prostřednictvím vláknového polygonu zcela v klidu. Klíčová slova: mechanika závěsových a zdvihacích zařízení

Úvod Při občasné manipulaci s osamělými břemeny v nevysoké úrovni nad okolním terénem, kdy je třeba z provozních důvodů zachovat co nejvolnější prostor v bezprostředním okolí jejich závěsu, lze s výhodou uplatnit (namísto nákladných jeřábových drah, kozových jeřábů a podobných mechanismů) velmi jednoduchých závěsných či zvedacích zařízení, např. vnějšně staticky určitě podepřených polorámů, do jejichž stojek je zatížení přenášeno prostřednictvím vláknového polygonu. Uvažovaný rovinný polorám sestává z vodorovné dolní příčle a dvou různých vertikálních stojek, do nichž je nahoře fixován jednoduchý vláknový polygon s tím, že staticky určité podepření polorámu (např. kola podvozku) je realizováno pomocí jednoduché a dvojné vazby právě pod spojením příčle s odpovídající stojkou (vzájemným vetknutím v tuhém styčníku), viz Obr. 1. V Obr. 2 je pak zakresleno alternativní rovinné statické schéma obdobného závěsného zařízení, jež sestává ze spodního vodorovného nosníku se stejnými převislými konci, dvojice svislých kyvných prutů a nezbytného vláknového polygonu, přičemž situování i způsob vnějších podpor zůstává zachován jako v Obr. 1. Obě symetrická statická schémata předpokládají stejné svislé a prozatím zafixované zatížení jediným břemenem uprostřed shodného rozpětí (čehož lze docílit pojízdnou kladkou), stejné závěsové metrické proporce, zanedbatelnou průtažnost i hmotnost vláknových polygonů a nezbytné zavětrování obou systémů v příčném směru. 243

244


Obrázek 1: Statické schéma polorámového závěsového zařízení

Obrázek 2: Statické schéma alternativního závěsového zařízení

Vyšetření vnitřních sil v uvažovaných závěsových zařízeních

Především ze symetrie konstrukce zobrazené na Obr. 1 vyplývá, že pro reakce platí A = B = P2 . Z geometrie téhož statického schématu je ihned vidět, že tan α = 2·(h−a) a sin α = √ h−a ; předpokládáme a ∈ (0; h). Zaměříme-li l 2 l 2 (h−a) +( 2 )

se na jednoduchý vláknový polygon, viz též Obr. 3, zjistíme, že S = P S · cos α = 2·tan α

P 2·sin α

a

Novotný, R., Popp, F.: Analýza statické působnosti

245

Obrázek 3: Síly v jednoduchém polygonu Spojením právě uvedených vztahů dospějeme k

P S= · 2

s

1+

l2 4 · (h − a)2

(1)

ak

S · cos α =

P ·l 4 · (h − a)

(2)

Největší ohybový moment nastane v rozích polorámu a bude stálý po celé délce spodní příčle, totiž Mmax = S · cos α · h neboli po dosazení

I Mmax =

P ·l·h 4 · (h − a)

(3)

Evidentně, pro a → h je S → +∞ a rovněž Mmax → +∞. Podobně z (1) pro h → +∞ vyplývá S → P2 a z (2) pro tutéž limitu Mmax → P4 · P · l . Ohybové momenty budou napínat tahem vnější vlákna polorámu po jeho celé délce a všechny vnitřní normálové síly v jeho stojkách i spodní příčli budou tlakové. Průběh všech vnitřních sil (včetně vztahů pro jejich absolutní velikosti) odpovídajících statickému schématu z Obr. 1 je pak zakreslen na Obr. 4.

246


Zaměříme-li se nyní na analogický závěsný systém podle Obr. 2, můžeme opět uplatnit výše uvedené vztahy tan α = 2·(h−a) a sin α = √ h−a , ale rovněž l 2 l 2 (h−a) +( 2 )

i vztahů (1) a (2) plynoucích z Obr. 3. Nově však z geometrie řešené soustavy vyplynou vztahy (po úpravě) sin β = q 1 b2 a cos β = q 1 h2 ; předpokládáme 1+ h2

1+ b2

opět a ∈ (0; h) a b > 0. Ze silového schématu Obr. 5 můžeme snadno zapsat obě podmínky pro velikost vnitřních tahových sil T v obou krajních úponech vláknového polygonu a pro normálové tlakové síly N v obou kyvných prutech:

S · cos α − T · cos β = 0

S · sin α + T · sin β = N α Z prvé z obou podmínek je patrno, že T = cos cos β · S. Uplatníme-li zde známé p identity, že cos α = 1 − sin2 α = sin( π2 − α), horní vztahy pro sin α a cos β a vzorec (1), popř. (2), zjistíme, že

P ·l T = · 4 · (h − a)

r

1+

h2 b2

(4)

Ze vztahu (4) je vidět že pro b → 0 je T → +∞, pro b → + je T → S · cos α a α = β je T = S. Dosazením do druhé podmínky (platí, viz výše, že totiž S · sin α = obdobně (po úpravě) odvodíme obdobně (po úpravě) odvodíme

N=

l·h P · [1 + ] 2 2 · b · (h − a)

P 2

)

(5)

II a Mmax = T · sin β · b (jde o maximální ohybový moment v převislém konci dolního nosníku alternativního závěsu) neboli

II

Mmax =

P ·l·h 4 · (h − a)

(6)


247

Obrázek 4: Průběh vnitřních sil na závěsu podle statického schématu z Obr.1

248


Obrázek 5: Síly na průsečíku jednoduchého vláknového polygonu s kyvným prutem alternativního závěsu podle Obr.2

Obrázek 6: Průběh vnitřních sil na závěsu podle statického schématu z Obr.2 Vztah (6) ukazuje, že uplatnění alternativního závěsu podle Obr. 2 oproti schématu z Obr. 1 nevede ke zmenšení namáhání spodní příčle vyšlo totiž


249

II I II Mmax = Mmax , viz též vzorec (3). Dokonce se ukázalo, že velikost Mmax vůbec nezáleží na velikosti vyložení b (!), což (jen) „na prvý pohledÿ poněkud překvapí. (Čtenář se může přesvědčit, že stejný výsledek obdrží i při výpočtu zprava; platí II totiž Mmax = B · l − N · l + T sin β · (l + b). Podobně po celé délce dolního II vodorovného nosníku mezi podporami platí Mmax = konst ). Průběh všech vnitřních sil (včetně vztahů pro jejich absolutní velikosti), které odpovídají výše uvedenému statickému schématu z Obr. 2 je pak nakreslen Obr. 6. Poznamenejme, že obě tato statická schémata závěsných (nikoliv prozatím zdvihacích) zařízení sou staticky určitá; schéma na Obr. 1 sestává ze 3 rovinných desek, celkem třech vnějších vazeb a třech vnitřních dvojných kloubů (jeden z nich je v působišti síly P na polygon). Schéma z Obr. 2 pak lze chápat jako 5 rovinných desek, které jsou vnějšně podepřeny celkem třemi vazbami, vnitřně pak pěti dvojnými klouby a dvěma kyvnými pruty.

Působnost vetknutého prutu s kladkou hřídelového typu Uvažujeme nyní samostatný vertikální prut, který je dole vetknutý a nahoře je opatřen kladkou hřídelové působnosti, jíž budeme rozumět dva souosé navzájem pevně spojené navijáky, které jsou (koincidenčně) otočné kolem horizontální osy fixované na volném (horním) konci prutu, viz Obr. 7. Síla S1 v levém lanu (která se podílí na zvedání nějakého břemene vlevo od uvažovaného prutu) nechť pak je přenášena na naviják o poloměru r1 , síla S2 v pravém lanu (které způsobuje zvedání břemene) nechť pak je přenášena na naviják o poloměru r2 > r1 . Poněvadž nevetknutý konec prutu „aÿ působí jako dvojný kloub, nemůže v něm vzniknout moment, takže Ma = S1 · r1 + S2 · r2 = 0 (zanedbáváme valivé tření). Odsud tedy (s výhodou pro manipulaci břemenem) vychází S2 =

r1 · S1 < S1 r2

Obrázek 7: Svislý vetknutý prut s kladkou hřídelové působnosti

(7)

250


Jakkoliv síly S1 a S2 nevnášejí do kloubu „aÿ žádný ohybový moment, uvažovaný prut přesto ohýbají, jak odvozuje Obr. 8. V něm je uplatněno |S1 | = |S1∗ | a |S2 | = |S2∗ |, takže např. Mb = S1 · l · cos α + S1 · r1 − S2 · l · cos γ − S2 · r2 , neboli po vzájemném vyeliminování obou dvojic sil odvodíme Mb = (S1 · cos α − S2 · cos γ) · l

(8)

Ohybový moment Mb je zároveň maximálním momentem v uvažované vertikální stojce. Povšimněme si, že pro α = γ a r1 = r2 je podle (8) Mb = 0 , ale pro α = 0 a γ = π a zároveň r1 = r2 , takže S1 = S2 = S , vychází z (8) Mb = 2 · S · l. Podobně pro α = γ = π2 a zároveň r1 = r2 , vyjde rovněž Mb = 0, ale s tím, že tlaková normálová síla ve stojce nabude svého maxima ve velikosti Nmax = 2 · S, atd. . . . Zkrátka, v uvažované stojce mohou pro r2 ≥ r1 variovat vnitřní síly v následujících rozpětích: Mb ∈ h0; 2 · S · li, N ∈ h0; 2 · Si a T ∈ h0; 2·Si, přičemž vzrůst ohybového momentu je po celé délce stojky lineární, zatímco průběh normálových i posouvajících sil je po její délce konstantní.

Obrázek 8: Svislý vetknutý prut s kladkou hřídelové působnosti Z hořejšího výkladu je zřejmé, že uplatnění (pouhého) kyvného prutu s kladkou není v praxi reálné pro jeho tvarovou neurčitost.

Polorámové zdvihací zařízení Uvažujme nyní o polorámovém zdvihacím zařízení, které bude odvozeno z výše analyzovaného polorámového závěsného zařízení zobrazeného schematicky na Obr. 1, a to tak, že jeho svislou stojku budeme pojímat ve shodě se třetí kapitolou jako vertikální dole vodorovné příčle vetknutý prut nahoře opatřený


251

kladkou s hřídelovou působností. Přes tuto kladku bude veden vláknový jednoduchý polygon s jedinou silou P uprostřed rozpětí l , přičemž tento bude pevně upoután v horní dvojné vazbě levé stojky, viz schematický Obr. 9. „Prostředníÿ pozice síly P je ošetřena prostřednictvím závěsu přes kladku, zdvih resp. pokles břemene reprezentovaného silou P je umožněn tahem S2 vyvozeným přes kladku hřídelové působnosti, přičemž pro sílu S1 ≡ S platí vztahy odvozené ve druhé kapitole, zejména vzorec (1). Platí ovšem i vztah (7). Avšak záměna dříve dvojného kloubu za kladku hřídelového typu indukuje (zmenšenou) sílu S2 , které poněkud pozmění reakce, s nimiž se pracovalo v Obr. 1 a v Obr. 4. Tato okolnost zase změní (zmenší) moment ve vetknutí pravé stojky do příčle (nad pravou podporou). Pro reakce naznačené v Obr. 9 snadno odvodíme z podmínek rovnováhy následující vztahy (nadále předpokládáme 0 ≤ γ ≤ 21 · π):

r1 P · · Ax = r2 2

s

1+

l2 · cos γ 4 · (h − a)2

s " # P r1 1 1 Ay = · 1−h· · + · cos γ 2 r2 l2 4 · (h − a)2

(9)

(10)

a s s " # P r1 l2 r1 1 1 B = · 1+ · 1+ · sin γ + h · · + · cos γ 2 r2 4 · (h − a)2 r2 l2 4 · (h − a)2 (11) Přičemž pro uvažovaný moment velikosti (podle výpočtu zleva resp. zprava)

Mb = Ay · l + S · sin α · l + S · cos α · h = (S · cos α − S2 cos γ) · h Po dosazení a úpravě (podle očekávání) vychází I + S2 · cos γ · h Mb = Mmax

neboli

P ·l·h P Mb = − · 4 · (h − a) 2

s

1+

l2 r1 · · cos γ · h 2 4 · (h − a) r2

(12)

252


Obrázek 9: Schéma polorámového zdvihacího zařízení s průběhy vnitřních sil v něm Správnost vztahů (9) až (12), v nichž byl rovněž uplatněn vztah cos α = √

l 2

(h−a)2 +( 2l )2

včetně jejich diskuse již ponecháváme čtenáři; tak například aby


253

platilo Mb ≥ 0 , lze z rovnice (12) odvodit podmínku , která ale znamená neboli (zřejmé tvrzení) cos α · rr12 ≥ cos γ, atp. Na Obr. 9 jsou rovněž uvedeny průběhy i velikosti všech vnitřních sil v jednotlivých konstrukčních částech analyzovaného polorámového zdvihacího zařízení. Vytvoření odpovídajícího zdvihacího systému ze závěsného zařízení zobrazeného na Obr. 2 lze realizovat zcela obdobně jako v předchozím případě. Postačí prostě nahradit např. pravý svislý kyvný prut vertikální stojkou, která bude vetknuta do spodní příčle a nahoře pak opatřena kladkou s hřídelovou působností (analogicky jako na Obr. 9), přičemž levá strana uvažovaného schématu zůstane zachována. Analýzu působnosti takovéhoto zdvihacího zařízení zde již neuvádíme; je zcela obdobná jako u předchozích případů.

Závěr Příspěvek analyticky odvodil vztahy pro vnitřní síly v konstrukčních prvcích dvou různých staticky určitých zdvihacích resp. závěsných zařízeních. Pokud jde o obě varianty závěsných zařízení (to konstrukčně vhodnější - polorámové je uvedeno na Obr. 1, to rozměrnější pak na Obr. 2), nejnepříznivější namáhání I způsobují ohybové momenty Mmax v dolní příčli a obou stojkách polotmu resp. II I moment Mmax = Mmax v dolní příčli s oběma převislými konci (druhé varianty). Nepříznivě působí rovněž normálové síly N2 a N1 , resp. N2 a N ; jde patrně o kombinaci ohybu a vzpěru, která je významná zejména u dolních příčlí obou variant při l > h. (Kyvné svislé pruty, viz Obr. 2, které jsou namáhány vzpěrným tlakem N , nejsou samozřejmě ohýbány). Naproti tomu namáhání tangenciálními silami nebývá rozhodující. Kdybychom uvažovali zdvihací zařízení podle Obr. 9, které bylo odvozeno ze schématu podle Obr. 1, zmenší se nepříznivý účinek ohybu pravé stojky (Mb > I Mmax , ale její namáhání na vzpěr se zvětší N4 > N1 ; kombinaci ohybu a vzpěru této stojky je nutno posoudit a srovnat s namáháním této stojky za „závěsového stavuÿ. Lze rovněž konstatovat, že dojde poněkud k odlehčení spodní příčle (vnitřní síly Mb a N3 ), zatímco levá stojka bude za „závěsovéhoÿ i „zdvihovéhoÿ stavu namáhána stejně. Poznamenejme, že při zafixování vláknového polygonu tak, že kladka hřídelové působnosti bude fakticky nahrazena závěsem na způsob dvojné vazby, změní se rozložení vnitřních sil uvedené na Obr. 9 v jejich rozložení podle Obr. 4. Řešené úlohy jsou, jak jsme viděli, v případě „závěsůÿ 4 parametrové resp. 5-ti parametrové a v případě „zdvihovéÿ působnosti zařízeními 7-mi parametrovými. (Při uvažování zdvihacího zařízení podle Obr. 2, tak, jak o něm byla zmínka na konci čtvrté kapitoly, by se jednalo dokonce o úlohu 8-mi parametrovou). Tento příspěvek udává konkrétní vztahy uplatnitelné pro dimenzování uvažovaných konstrukčních prvků z hlediska jejich únosnosti a může posloužit i jako určitý návod k řešení podobných staticky určitých úloh technické mechaniky.

254


Reference [1] Dašek, V.: Statika, Praha, nakladatelství ČSAV, 1955 [2] Ducháček, J.: Statika stavebních konstrukcí, Praha a Bratislava, SNTLSVTL, 1967 [3] Novák, O. a kol.: Stavební mechanika I., Praha, SNTLSVTL, 1965 [4] Novák, O. a kol.: Nauka o pružnosti a pevnosti ve stavitelství, Praha, SNTL, 1963

Analysis of the static activity of some hanging and elevatory appliances A report analyses and compares the static activity of two analogical elevatory or more precisely, hanging appliance during the manipulation with concentrated load also under the circumstances, that concentrated load inside of the analogical elevatory hanging appliance stays hung through the fibrous polygon totally in calm. Keywords: mechanics of the hanging and elevatory appliance Kontaktní adresa: prof. Ing. Radimír Novotný, DrSc., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected] Ing. František Popp, Ph.D., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]

NOVOTNÝ, R., POPP, F. Analýza statické působnosti některých závěsových a zdvihacích zařízení. Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1, s. 243 – 254. ISSN 1802-503X.

Radonová diagnostika - optimální průzkum pro rekonstrukce František Popp Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt Radonová diagnostika je soubor měření a pozorování, která mají za úkol určit stavební stav objektu, zmapovat výskyt radonu v jednotlivých místnostech, zjistit pohyb radonu po objektu, kvantifikovat jeho zdroje a místa vniku do objektu. Snaží se navrhnout opatření vedoucí ke snížení koncentrací radonu. Může sloužit jako podklad pro projektanty v případech rekonstrukcí objektů s větším výskytem radonu, než stanovují předpisy. Klíčová slova: radon, radonová diagnostika, opatření, rekonstrukce objektů

Úvod Pro stavební řízení je jedním z nutných podkladů měření radonu. Pro nově zahajované stavby - na zeleném - je to celkem jednoznačné. Provádí se stanovení radonového indexu pozemku. U rekonstrukcí není situace tak jednoduchá. Podle metodiky radonových průzkumů máme dvě možnosti. První je provést měření objemové aktivity radonu uvnitř stávajícího objektu. Pokud to není možné, provádíme měření radonového indexu pozemku. Stavební úřad nezajímá správnost stanovení hodnot koncentrací radonu a tak přijme jakékoliv měření.

Radonová diagnostika Projektanta, který je garantem výsledného řešení, by však měl zajímat skuteční stav, aby zvolil správný postup. V čem jsou nedostatky výše uvedených měření pro projektování rekonstrukce? Měření objemové aktivity radonu ve stávajícím objektu, aby dalo správné hodnoty, musí být prováděno za konzervativních podmínek. To je v uzavřených místnostech, pokud možno bez pohybu osob a teplota vzduchu v místnostech musí být vyšší než teplota venkovní.V mnoha případech je zajištění podmínek měření těžko řešitelný problém. A pokud se podaří zjistit skutečné hodnoty objemové aktivity radonu je to jen poloviční úspěch, protože výsledný stav, se změněnými podmínkami větrání, na jejich základě můžeme jen odhadovat. 255

256


Měření radonového indexu pozemku je často nutné měřit okolo objektu. Poškodit podlahy, které nebudou měněny není vhodné a pokud uděláme sondy do podlah, často se nesetkáme s původním terénem, ale s vyschlými navážkami. Na základě měření stanovený radonový index pozemku často zbytečně požaduje provádění protiradonových opatření a ve výjimečných případech může nemusí požadovat opatření tam kde budou potřeba. Radonová diagnostika je podrobné radonové měření, které se původně používalo při průzkumu závadných domů v radonovém programu ČR. Od jejího výsledku se odvíjela výše dotace na odstranění radonu. Radonová diagnostika

Obrázek 1: Nárůstová křivka. sestává ze současného proměření všech místností objektu a porovnání objemové aktivity radonu v nich. Na základě tohoto měření se provádí v jednotlivých místnostech větrací pokus. Větrací pokus je měření, kdy se místnost vyvětrá tak, aby hodnota radonu poklesla na minimum. Pak se místnost uzavře a umístí se do ní kontinuální přístroj na měření aktivity radonu. Získaný graf je nárůstová křivka. V uzavřené místnosti dojde k růstu aktivity radonu a jejímu ustálení. Z toho je možno určit přísun radonu do místnosti, ekvivalentní objemovou aktivitu za standardního větrání a koeficient větrání. Na základě těchto hodnot je pak možno místnost ohodnotit. Můžeme zjistit, že místnost má malý přísun a tak nebude třeba řešit žádná protiradonová opatření. Pokud jsou hodnoty zvýšené můžeme se pokusit o vyhledání zdrojů radonu. To se provádí pomocí citlivého anemometru (nejlépe s ochlazovaným drátkem), kterým vyhledáváme místa netěsností s prouděním vzduchu z podloží. V místnosti je vhodné vytvořit podtlak pomocí ventilátoru, aby se odkryla místa netěsností podlahy. V těchto místech pak odebíráme upravenou injekční stříkačkou vzorky vzduchu a stanovujeme koncentrace radonu jako při měření radonového indexu pozemku. Na základě těchto výsledků a hodnoty přísunu radonu lze spočítat jestli tyto poruchy jsou

Popp, F.: Radonová diagnostika

257

důvodem zvýšených koncentrací radonu, nebo zda je na vině špatná izolace. Setkali jsme se i s případy, kdy radonová diagnostika odhalila jednoznačnou cestu neizolovanými průduchy a odstranění radonu se tak stalo jednoduchým a levným. Poznání skutečných důvodů výskytu radonu v objektu nám umožní správně se rozhodnout jaké opatření provést. Jestli postačí levná lokální oprava netěsností, nebo zda bude třeba měnit celé podlahy. Tato měření dávají i lepší možnost odhadnout, jak se bude objekt chovat při takových zásazích, jako je výměna oken a dveří.

Závěr Radonové diagnostiky jsou investory a projektanty nedoceněnou metodou. Na vině jsou vyšší cena, časová náročnost a také to, že jen v malém počtu případů se majitelé sami zajímají o výsledný stav objektu z hlediska vlastní ochrany zdraví.

Reference [1] BEDNÁŘOVÁ, P., KREJSOVÁ, J., POPP, F. Protiradónové opatrenia při rekonštrukciách a ich vztáh k vnútornému prostrediu stavieb. Stavebné materiály, 8/2008. Bratislava : Jaga Group, 2006. ISSN 1336-7617, s. 18 – 19. [2] JIRÁNEK, M., POSPÍŠIL, S. Radon a dům, 1. vyd. Praha : ABF Nadace pro rozvoj architektury a stavebnictví, 1993.

Radon’s diagnostic Radons diagnostics is file of metering and observation, the main aim of metering and observation is to identify condition of building object, appearance of radon mapping in a single room, locate movement of radon over the building object, quantifying source and locality where radon enters into building object. Radons diagnostics try to suggest precaution leading to reduce concentration of radon. That all can be as background for projectors in the cases of object reconstructions which contain higher appearance of radon, higher than determined regulations. Keywords: radon, radons diagnostics, precaution, objects reconstruction Kontaktní adresa: Ing. František Popp, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Katedra stavebnictví, e-mail: [email protected]

POPP, F. Radonová diagnostika optimální průzkum pro rekonstrukce staveb. Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1, s. 255 – 257. ISSN 1802-503X.

Jemný anorganický odpadní materiál jako zdroj pro stavebnictví v Jihočeském kraji František Popp, Petra Bednářová, Jana Krejsová Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt V Jihočeském kraji jsou nejvýznamnějšími produkty v oblasti jemných anorganických odpadních materiálů škvára, struska, kotelní prach a popílek ze spalování uhlí. Klíčová slova: anorganické odpadní materiály

Úvod Výroba stavebních prvků z nestandardních surovin je v současné době značně aktuální. Stavební výrobky z materiálů, které vznikají jako vedlejší produkt při výrobě nebo přeměně energie, při výrobě nebo nakládání s látkami nebo výrobky, nebo z věcí, jejichž původní účelové určení odpadlo nebo zaniklo – to je, odpadů, je jedním se základů současné i budoucí výroby ohleduplné k životnímu prostředí.

Popílek Popílek vzniká v kotlích v provozech tepláren a elektráren na spalování uhlí. Jedná se o nejjemnější pevný produkt spalovacího procesu o velikosti zrn od nuly do jednoho milimetru. Jde o heterogenní produkt, jehož vlastnosti jsou odvislé od technologie spalovacího procesu a složení spalovaného uhlí. Z hlediska chemického složení popílků vzniklých spalováním uhlí je v něm kolem 50 % oxidu křemičitého (SiO2 ), 25-30 % oxidu hlinitého (Al2 O3 ), 3-8 % oxidu železnatého F eO a v malých množstvích jsou přítomny také oxidy T i, Ca, M g, N a, K a také SO3 . Obsah nedopalu by neměl vyšší než 1 % hm. Sypná hustota se pohybuje v rozmezí 750 až 950 kg/m3 . Popílek ve využívá ve stavebnictví, a to při výrobě stavebních hmot, do betonů a malt. Může působit jako aktivní i neaktivní složka – přispívá či nepřispívá k procesu tvrdnutí. V největší míře je jeho využití při výrobě cementu, pórobetonu i umělého kameniva, a to za studena, nebo při vysokých teplotách spékáním. 259

260


Fluidní popel a popílek Fluidní spalování uhlí, je poměrně novější technologie spalování, kdy je drobné uhlí spalováno na fluidním roštu s přídavkem vápence jako sorbentu. Spalování probíhá při teplotě 850 ◦C, která je optimální pro absorpci oxidu siřičitého aktivním oxidem vápenatým. CaO vzniká z vápence (uhličitanu vápenatého) - při tepelné přeměně je velmi aktivní. Směsným reakčním produktem fluidní technologie je fluidní popel a popílek, tedy směs popela z paliva, síranu vápenatého v podobě anhydritu a oxidu vápenatého (volného vápna), popřípadě uhličitanu vápenatého z přebytkového vápence. Rozdíl mezi klasickým popílkem a produktem fluidního spalování je jak v chemickém, tak i v mineralogickém složení. Popílek z fluidního spalování má vyšší podíl oxidu sírového SO3 až 20 hmotnostních procent, volného vysoce reaktivního oxidu vápenatého až 15 hmotnostních procent.

Škvára Jsou zpevněné, nikoli však zcela roztavené zbytky různých druhů uhlí, hořlavých břidlic a jiných pevných paliv. Tento produkt spalovacích procesů obsahuje také určité množství původního nebo částečně přeměněného výchozího paliva, které je velmi nežádoucí. U nás je škvára jako pórovité kamenivo pro výrobu lehkých betonů používána nejdéle. Všechny škváry však nejsou vhodné pro využití ve stavebnictví. Škváry z lignitu nebo z palivových směsí obsahujících lignit se pro velkou objemovou nestálost nepoužívají. Technologie výroby škvárového betonu se nijak podstatně neliší od postupu výroby normálního betonu štěrkopískového. Škvárový beton se dnes používá již spíše jako vyrovnávací materiál a jako výplňové stavivo.

Popel Produkt spalování uhlí. Jedná se o hydraulicky plavenou a odvodněnou směs popílku a strusky. Chemicky převážně SiO2 a Al2 O3 . Vhodný ke stavebním účelům a k výrobě stavebních hmot. Jihočeský kraj má nízkou produkci škváry, strusky a kotelního prachu. Prokazatelné využití odpadu pod kódem 100101 je kolem 50 %. Převážná část odpadu končí na místech různých rekultivací, i na rekultivacích skládek a jen nepatrná část je skutečně uložena na skládce. Není doloženo, že by škvára, struska, či kotelní prach byly opětovně použity, například při výrobě stavebních prvků apod.

Popílek ze spalování uhlí – kód odpadu 101102 – porovnání produkce za rok 2006, 2005, 2004 Jihočeský kraj má poměrně vysokou produkci popílku ze spalování uhlí v rozmezí 300 tisíc až 400 tisíc tun ročně s prokazatelným uplatněním na rekultivace a

Popp, F. et al.: Jemný anorganický odpadní materiál

261

na fyzikálně chemickou úpravu. Další část své produkce předává jiné oprávněné osobě. Jihočeský kraj

Výzkum v oblasti zpracování jemných anorganických odpadních materiálů - z našeho hlediska hlavně kód odpadu 100101, 100102 Výzkum v dané oblasti je poměrně rozvinutý. Závěry z jednotlivých výzkumných řešení směřují k poznání, že popílky i strusky pokud nahrazují standardní materiál v betonech a maltách, tak náhrada je možná cca do 40 hmotnostních procent, aby produkty měly potřebné parametry požadované ve stavebnictví. Je potřebné, ale využívat technologie při zpracování jak popílku, tak i strusky méně náročné na spotřebovanou energii. Problém je také v tom, že výzkumné úkoly zaměřené na zpracování druhotné suroviny řeší se často virtuálně a v laboratorních podmínkách. Chybí jim realita výroby, tj. ochota výrobců stavebních materiálů vstoupit do nejistých experimentů, které nejsou odzkoušeny ani v poloprovozech. V mnohých případech končí výzkumný úkol jen několika články nebo prezentací na konferenci, ale to je hodně málo pro praxi a celou společnost, která do výzkumů vkládá nemalé finanční částky. Je nutnost zajistit větší sepětí výzkumu a praxe včetně vyhodnocení vědeckých výzkumů alespoň v poloprovozních podmínkách. Je potřeba uchopit veškeré získané informace z vědy a vést diskusi s výrobními provozy v cihlářském, betonářském, keramickém a dalším stavebním průmyslu a přesvědčit výrobce, že se nemusí bát nových technologií, kde jsou určitým způsobem zabudované druhotné suroviny.

Závěr Velká část těchto odpadních produktů ze spalování fosilních paliv jak z tepláren, tak i elektráren je i dnes velmi často stále skládkována nebo ukládána do povrchových lomů a dolů, ale i jako výplň rekultivačních prostor jako například v Jihočeském kraji na odkališti Mydlovary. Nejvýhodnější odstranění jemných anorganických produktů představuje jejich využití, kdy se z průmyslového odpadu stane surovina pro další zpracování nebo přímé použití. Nejvíce možností pro skutečné využití odpadních produktů

262


bylo zatím nalezeno ve stavebnictví, např. jako částečné náhrady cementu v betonové směsi, použití při silniční a železniční výstavbě pro stabilizované vrstvy, nebo využití pro přípravu umělého kameniva a v neposlední řadě také pro výrobu lehčených a dalších druhů betonů. Využití v keramickém i cihlářském průmyslu je mnohem menší než by mohlo být, protože většina závodů má pro svou výrobu dostatek nerostných surovin a druhotné suroviny potřebuje jen okrajově pro vylepšení kvality vypáleného střepu. Bylo by třeba, abychom přestali odpady pro použití ve výrobcích „ředitÿ na uspokojivé hodnoty, ale abychom k nim přistupovali jako k cenné surovině, kterou je potřeba před použitím upravit. Součásti, které nepotřebujeme, nebo by mohly škodit odstraníme a využijeme jinde. Vzniklá suroviny by pak mohla mít zaručené vlastnosti, což dnes u odpadů producenti zaručují jen obtížně. Stejně jako lze z komunálního odpadu separovat papír, kovy, sklo, či plasty, mohly by zde být různé frakce a chemické látky. S užitím takto získaných surovin v nových výrobcích už dnes nikdo nemá problém. Do povědomí producentů, zpracovatelů jemných anorganických odpadních materiálů, ale lidí je potřeba implantovat myšlení, že anorganické odpady jsou velmi prospěšné pro celou společnost jako suroviny pro průmyslovou výrobu a výrobky z nich jsou bezpečné z hlediska ochrany zdraví lidí, tak i životního prostředí. To se dá uskutečnit jen neustálou propagací ve všech sdělovacích prostředích, propagačních materiálech, které jsou poskytovány výrobcem, kde bude zcela jednoznačně uvedeno: • chemický rozbor výrobků včetně všech možných kontaminantů, které se mohou nacházet v druhotné surovině, která byla použita k výrobě, včetně testu na vyluhovatelnost a radioaktivitu daného výrobku • konkrétní návod, jak s výrobkem zacházet, aby jeho užívání bylo bezpečné a velmi dlouhodobé • vyhodnocení rizik výrobku vzhledem ke zdraví lidí a životnímu prostředí • výrobci se nesmí stydět za to, že do svých výrobků přidávají kvalitní odpadní materiál Dle výše uvedeného je zřejmé, že jemnozrnné anorganické odpady mají v jižních Čechách velký ekonomický potenciál. K tomu, aby mohl být využit je třeba vyvinout vhodné technologie jejich zpracování a tak začít nahrazovat cenné přírodní zdroje, které nejsou nevyčerpatelné. Má to samozřejmě i ekonomický rozměr, musí se to vyplácet. Je zde také termín ukončení rekultivací v Mydlovarech. Pak je předpoklad, že budeme donuceni pro mnoho tisíc tun jemných anorganických odpadních materiálů hledat nové uplatnění.

Popp, F. et al.: Jemný anorganický odpadní materiál

263

Reference [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9]

Centrum pro hospodaření s odpady MŽP http://ceho.vuv.cz/ Jihočeský kraj www.kraj-jihocesky.sz Ministerstvo životního prostředí, http://www.env.cz/ Teplárna a.s.,České Budějovice, www.teplarna-cb.cz Teplárna Tábor, a.s.U Cihelny 2128, 390 02 Tábor, Teplárna Písek a.s., www.tpi.cz Zákon o odpadech 185/2001 Sb., v platném znění Vyhláška 381/2001 Sb. ve znění 531/2004 Sb. Vyhláška 41/2005 Sb., kterou se mění vyhláška č.383/2000 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady [10] KREJSOVÁ, J, POPP, F. Analýza trhu vstupních surovin a služeb JAOM v rámci Jihočeského kraje, 2007, VŠTE České Budějovice [11] KREJSOVÁ, J., POPP, F., BEDNÁŘOVÁ, P. Průzkum trhu v oblasti inovací zpracování JAOM zaměřené na Jihočeský kraj, 2007, VŠTE České Budějovice [12] KREJSOVÁ, J., POPP, F., BEDNÁŘOVÁ, P. Rešerše dostupných technologií zpracování JAOM a výrobků z nich, 2007, VŠTE České Budějovice [13] Plán odpadového hospodářství Jihočeského kraje z roku 2003 analytická část [14] Směrnice EU o odpadech a jejich realizaci v českém právu: Stavební odpady, sborník konference, IREAS, Institut pro strukturální politiku, o.p.s, Praha 2006 [15] Stavebnictví ČR 2007, III Stavební hmoty, pro MPO ČR zpracovala společnost ÚRS Praha a.s., ISBN 978-80-7369-132-5 [16] Vyhodnocení „Plánu odpadového hospodářství Jihočeského krajeÿ za rok 2005.

264


Scrap soft unorganic waste as a source for building industries in South Bohemia Limit are the most considerable productions in the area of soft unorganic outlet materials dross, slag, boiler dust and fly - ash from coal combustion. Keywords: unorganic outlet materials Kontaktní adresa: Ing. František Popp, Ph.D., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected] Ing. Petra Bednářová, Ph.D., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected] RNDr. Jana Krejsová., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]

POPP, F., BEDNÁŘOVÁ, P., KREJSOVÁ, J.: Jemný anorganický odpadní materiál jako zdroj pro stavebnictví v Jihočeském kraji. Littera Scripta, 2009, roč. 2, č. 1, s. 259 – 264. ISSN 1802-503X.

LITTERA SCRIPTA. Odborný recenzovaný časopis

Recommend Documents