Litovelské Pomoraví - odběr vody versus ochrana lužního lesa a obecné problémy vztahu jímání podzemní vody a ochrany přírody

Podzemní vody ve vodárenské praxi RNDr. Svatopluk Šeda – Litovelské Pomoraví vers. ochrana lužního lesa

Litovelské Pomoraví - odběr vody versus ochrana lužního lesa a obecné problémy vztahu jímání podzemní vody a ochrany přírody RNDr. Svatopluk Šeda OHGS s.r.o.


Bilanční studie podzemních vod zpracovaná pro území Litovelského Pomoraví v letech 2009 – 2013 přinesla údaje o množství vody, které je v jednotlivých jímacích k dispozici a o stavu hladiny podzemní vody při jejím vodárenském využití. Ekofyziologická část studie pak dokumentovala, jaké je věkové a druhové složení zdejších lužních lesů, jaká jsou jeho stanoviště a jak jsou lesní porosty náchylné na změnu stavu hladiny podzemní vody.


Výsledky lze zjednodušeně popsat takto: Z hlediska bilance zásob podzemní vody se v modelovém území o ploše 530 km2 vytváří podzemní voda v množství cca 2000 l/s. Maximální povolené odběry ve výši cca 890 l/s tak představuji přibližně 45% vytvářejících se zdrojů. Zásoby podzemní vody jsou tak s uvážení současných a budoucích potřeb území dostatečné. Vodárenskými odběry však logicky dochází k ovlivnění stavu hladiny podzemní vody. Ve srovnámí s původním „bezodběrovým“ se současný pokles pohybuje v rozmezí 0,5 – 2 m.


Při maximálně povolených odběrech se pokles hladiny podzemní vody oproti neovlivněnému stavu prohloubí na 1 – 5 m. Z hlediska druhové a věkové skladby se maximální přípustný pokles hladiny pohybuje od 0 až 10 cm pro lesy I. stupně ohrožení až po bezlimitní pokles pro lesy IV., resp. V. stupně ohrožení. Do nejvyššího I. stupně ohrožení z hlediska druhové a věkové skladby náleží až 17% území lesů v CHKO do nejvyššího I. stupně ohrožení z hlediska stanoviště náleží až 45% z celkové plochy cca 5 300 ha. Z teoretické části bilanční studie vyplývá, že pro lesy je výrazně rizikový i déletrvající vzestup hladiny podzemní vody.


Současná velikost odběrů vody ve výši cca 450 l/s je Správou CHKO považována ve vztahu k ekosystému lužního lesa za akceptovatenou; Vodárenská společnost požaduje do budoucna zvýšení odběru alespoň na 650 l/s. Tato simulovaná varianta představuje možné ohrožení necelých 500 ha lesa, pokud je kritériem jejich stanoviště, nebo něco přes 200 ha lesa při kritériu věková a druhová skladba, tj. 4 – 19 % plochy lesních porostů CHKO Litovelské Pomoraví.


Vyjádřeno mapově se jedná o tento stav:


Ovlivnění lesa při maximálních odběrech, hodnoceno dle druhové a věkové skladby


Ovlivnění lesa při maximálních odběrech, hodnoceno dle typu stanoviště


Ovlivnění lesa při simulovaných odběrech, hodnoceno dle druhové a věkové skladby


Ovlivnění lesa při simulovaných odběrech, hodnoceno dle typu stanoviště


Zatímco bilance zásob podzemních vod je zpracována na základě mnoha tisíc dat pořízených za období několika desítek let a tato data jsou na náklady vodárenské společnosti nadále průběžně doplňována, ekofyziologická část studie, tj. vliv vodního režimu na stav lesních porostů je opřena pouze o několik teoretických studií a o „kulhající“ analogii, když dlouhodobé přímé a odborně vedené pozorování přímo v CHKO Litovelské Pomoraví se neprovádí. Důvod? Nejsou peníze!


A jsme u merita této přednášky: Ochrana vydatnosti jakosti a zdravotní nezávadnosti podzemní vody je z vodního zákona veřejným zájmem. Stejný zákon, respektive jeho podzákonné normy, hovoří o nezbytnosti posuzovat vliv odběru vody na vodní a na vodu vázané suchozemské systémy. Paragraf 29 vodního zákona hovoří o tom, že zdroje podzemních vod jsou přednostně vyhrazeny pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou a pro účely, pro které je použití pitné vody stanoveno zvláštním právním předpisem s tím, že k jiným účelům může vodoprávní úřad povolit použití podzemní vody jen není-li to na úkor uspokojování uvedených potřeb.


v praxi se však setkáváme s úplně jinou hierarchií, kdy především ochrana rostlin a živočichů, respektive životního prostředí jako celku, je nekriticky upřednostňována a mělo-li by dojít byť jen k teoretickému ohrožení těchto ekosystémů, jsou osoby oprávněné k odběru vody limitovány ve svých potřebách a případě i šikanovány nesmyslnou byrokracií.


Příklady? jímací území Litá a Litovel Čerlinka - omezování odběrů podzemní vody formou institutu minimální hladiny nebo formou časového omezení odběrů z důvodů ochrany přírodních ekosystémů; nutnost absolvovat zjišťovací řízení pro plánovaný odběr vody z nové 100 m hluboké vrtané studny v krystaliniku s plánovaným odběrem vody do 1 l/s; požadavek realizovat ve stejné lokalitě minimálně jednoletý biologický průzkum, protože vrtaná studna je plánována vedle cesty v lesní proluce, leč na pozemku určeného k plnění funkcí lesa; požadavek zpracovat hodnocení vlivu odběru vody z hluboké zvodně uložené v hloubce 120 – 150 m s napjatou hladinou podzemní vody, protože lokalita patří do Ptačí oblasti, atd.


Aby bylo jasno, my hydrogeologové jsme přírodovědci a poslední co bychom chtěli zpochybnit je ochrana přírodních ekosystémů, podzemní a povrchovou vodu nevyjímaje. Chceme-li však něco chránit, musíme k tomu mít důvod a podklady o rizicích. A co nám tedy na současném systému vadí?


Je to především nevyváženost požadavků, kdy na jedné straně vodárenské společnosti musejí exaktně, do nejmenšího detailu, tedy za drahé peníze predikovat vliv vodárenského odběru na vodní režim území a na místní přírodní ekosystém a na druhé straně stojí strohá, často nedostatečně zdůvodněná rezolutní stanoviska ochranářů typu, už ani litr, protože nám žloutnou listy. Bez dlouhodobého monitoringu, bez vědeckých studií, neb na ně nejsou čas ani peníze. Dále to je systémový nedostatek státní politiky v procesu řešení střetů zájmů. Nelze jistě paušálně říci, že přednost má vždy podzemní voda nebo naopak vždy chráněný živočich nebo rostlina. Ale měla by být k dispozici metodika pro zpracování analýzy rizik a na jejím základě by bylo možno střet objektivizovat a dopředu předjímat výsledné řešení.


A co nato my, hydrogeologové a vodárníci? Každý se pachtíme na svých dílčích zakázkách a motáme se v dílčích problémech. Chybí nám jednotný postup při řešení střetů s ochranáři, které vždy nemusí být antagonistické, mnohdy mohou být i synenergické (viz břidlicový plyn). Za úvahu proto stojí spojit síly a pokusit se řešit vztah odběrů podzemní vody a ochrany přírodních ekosystémů systémově, kvalifikovaně, předvídatelně, ve prospěch zásad udržitelného rozvoje.


A jsme u závěru nejen tohoto příspěvku ale i celé naší dvoudenní konference. Zamysleme se proto nad tím co jsme včera a dnes slyšeli a co si eventuálně přečteme ve sborníku. Já jsem se svými kolegy zaregistroval, že mnoha příspěvky se prolínala potřeba změny.


Je zřejmé, že má-li být tato změna skutečně novou a efektivní cestou k lepšímu využívání zdrojů podzemní vody pro vodárenské účely, musíme na ni hydrogeologové a vodárníci vyrazit společně. Dovoluji si pro vyzvat vedení České asociace hydrogeologů a Sdružení oboru vodovodů a kanalizací k spořádání kulatého stolu, u kterého bychom se snažili tu správnou cestu společného postupu najít a pokusili se společně po ni vykročit.


Děkuji Vám za pozornost a z toho místa si Vám dovoluji slíbit, že příští rok, bude-li k tomu společná vůle, se v takto příjemném prostředí našeho horského kraje, obklopení přáteli a známými, opět sejdeme! Naše profese, jak jste se m.j. mohli při dnešních přednáškách přesvědčit je nádherná a snadno se pozná, kdo své povolání opravdu miluje. Proto ZDAR VODĚ, té podzemní zvláště! Svatopluk Šeda OHGS s.r.o. Ústí nad Orlicí [email protected]

Litovelské Pomoraví - odběr vody versus ochrana lužního lesa a obecné problémy vztahu jímání podzemní vody a ochrany přírody

Recommend Documents