Literatura pro 2. ročník gymnázia (Od moderních uměleckých směrů přelomu 19. a 20. století do konce 2. světové války)
Gymnázium Velké Meziříčí 2015
Doporučená četba: Petr Bezruč: Slezské písně - alespoň základní texty Viktor Dyk: Krysař* Romain Rolland: Petr a Lucie nebo Erich Maria Remarque: Na západní frontě klid Ernest Hemingway: Stařec a moře* Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války – 1. díl Vítězslav Nezval: Básně noci nebo Manon Lescaut Karel Čapek: Bílá nemoc nebo Matka Krakatit, Obyčejný život nebo Válka s mloky Povídky z jedné kapsy Vladislav Vančura: Rozmarné léto Ivan Olbracht: Nikola Šuhaj loupežník Jan Werich, Jiří Voskovec: Těžká Barbora
Referáty (tituly označené * nejsou ve školní knihovně): 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27.
Edgar Allan Poe: Vraždy v ulici Morgue Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye Charles Baudelaire: Květy zla František Gellner: výbor z poezie Fráňa Šrámek: Měsíc nad řekou nebo Léto Viktor Dyk: Zmoudření Dona Quijota Franz Kafka: Proměna Virginia Woolfová: Paní Dallowayová Henri Barbusse: Oheň Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ Thomas Mann: Smrt v Benátkách Lion Feuchtwanger: Bláznova moudrost nebo Lišky na vinici nebo Židovka z Toleda Erich Maria Remarque: kniha dle domluvy Franz Werfel: kniha dle domluvy Michail Šolochov: Osud člověka Ivan Bunin: Temné aleje nebo Míťova láska* Michail Afanasjevič Bulgakov: Mistr a Markétka Ernest Hemingway: Komu zvoní hrana Francis Scott Fitzgerald: Velký Gatsby* nebo povídky John Steinbeck: O myších a lidech Jiří Wolker: Host do domu Vítězslav Nezval: Žena v množném čísle Josef Hora: Jan houslista František Halas: Naše paní Božena Němcová Jaroslav Hašek: povídky Jaromír John: Večery na slamníku Karel Čapek: Hordubal Krakatit R.U.R. nebo Věc Makropulos 28. Eduard Bass: Lidé z maringotek 29. Josef Čapek: Stín kapradiny 30. Vladislav Vančura: Konec starých časů nebo Markéta Lazarová 2
31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39.
Ivan Olbracht: Golet v údolí Jaroslav Havlíček: Petrolejové lampy Egon Hostovský: dílo dle domluvy Jarmila Glazarová: Advent nebo Vlčí jáma Anton Pavlovič Čechov: divadelní hra dle domluvy Edmund Rostand: Cyrano z Bergeraku George Bernard Shaw: Pygmalion Tennessee Williams: hra dle domluvy V+W: Caesar hra dle domluvy
3
MODERNÍ UMĚLECKÉ SMĚRY PŘELOMU 19. A 20. STOLETÍ (Literární moderna) Charakteristika období optimismus daný úspěšným rozvojem společnosti v Evropě v polovině 19. stol. končí - ostrá konkurence, velké sociální rozdíly vedou k destrukci společnosti => odpor vůči měšťácké společnosti a jejím hodnotám boj koloniálních velmocí o nadvládu nad světem zrychluje se životní tempo, všeobecný pocit krize —> nových politických stran a skupin, rozvíjí se dělnické hnutí, anarchie otřásá „trvalými“ hodnotami, radikalizace mladší generace filosofie Arthura Schopenhauera pesimisticky orientovaná, filosofie Friedricha Nietzscheho plná aristokratismu, pohrdání davem, oslava silného jedince, x křesťanství, antidemokratické a antihumanistické tendence, filosofie Henriho Bergsona s intuitivním poznáváním světa, x evoluční teorii pocity strachu, katastrofické představy, pesimismus, beznaděj - „fin de siècle“ zdůrazňuje se tajemství, mystika, iracionalita nahrazuje rozumové poznání, útěk do minulosti (gotika, renesance), novoromantismus, spiritismus umělec x společnosti, bohém, pocit nadřazenosti, únava ze života, nejen tvorbou, ale i životem protestuje x měšťáctví a morálce, oslava zla a satanismus, dekadence, lartpourlartismus = umění nemá sloužit praktickým cílům, ale pouze ideálu krásy, a to v dokonalé harmonické formě rychlé střídání uměleckých směrů, stylů a žánrů
Impresionismus – od 60. let 19. století, imprese = dojem Malířství - snaha vystihnout atmosféru, okamžitou náladu, dojem důraz na hru světel, barev stavebním kamenem obrazu se stává barevná skvrna —> neexistují pevné kontury hlavní představitelé: Claude Monet (Imprese, východ slunce 1872, cyklus zachycující katedrálu v Rouenu, krajiny…), Auguste Renoir (portréty, ženské akty), Edgar Degas (obrazy baletek, dostihové prostředí), Camille Pissarro (venkovské krajiny, městské bulváry), Alfred Sisley, sochař Auguste Rodin (Myslitel, Občané z Calais vyjádření duševního stavu), Georges Seraut - zakladatel pointilismu Hudba - hudebními prostředky se vyjadřuje nálada, pocit, evokace zvuku, Claude Debussy
Literatura - úsilí o sdělení bezprostředního dojmu, který působí na lidské city - barevné a zvukové asociace, pocity hmatové a čichové - lyrika, lyrické pasáže v próze, nástroj literární kritiky (dojmová kritika) - P. Verlaine, A. Sova, F. Šrámek, K. Hlaváček Postimpresionismus -
-
konfrontace vnitřního světa s realitou, citovost, deformace předmětů a figur, volnější nakládání s barvou, boří se klasické pojetí světla a stínu, plasticity, perspektivy Paul Cézanne (Modrá váza, Hráči karet), Paul Gauguin (obrazy Tahiťanek), Vincent van Gogh - předznamenává expresionismus (Slunečnice, vlastní portréty)
Symbolismus —> ve Francii v 80. letech 19. stol., Jean Moréas: Manifest symbolismu - možnost přenášet význam z jedné věci na druhou a využívat smysly vnímané skutečnosti k vyslovení určité představy nebo pocitu - intuice a mystické stavy jsou zdrojem poznání Malířství - Gustave Moreau (Zjevení), Odilon Redon (Zavřené oči), nabisté
Literatura - řady symbolů, jejichž prostřednictvím se vytváří nová skutečnost - význam nelze určit jednoznačně, čtenář vnímá atmosféru tajemství, náladu neobyčejné situace, mimořádného zážitku - básnické obrazy smyslově konkrétní, barvy, zvuky, dojmy čichové i hmatové - předchůdci a vzory E. A. Poe, Ch. Baudelaire - P. Verlaine, A. Rimbaud, S. Mallarmé, O. Březina, K. Hlaváček Dekadence - literatura, fr. décadence = úpadek
-
zalíbení v náladách smutku, skepse, nudy, marnosti, opovržení životem, útěk k mystice, tabuizovaná témata - erotika, zvrácenosti, neúcta k Bohu a víře, kult smrti, satanismus Ch. Baudelaire, P. Verlaine, S. Mallarmé, O. Wilde
Secese - životní styl přelomu století, v Německu - Jugendstil, ve Francii - Art Nouveau reakce na konzervatismus, oproštění se od historismu ornamentálnost, lineárnost, přírodní tvary, ladnost, vlnící se linie, harmonie malířství, literatura (poezie), hudba, užité umění (nábytek, móda, šperkařství) prolínání pohádky, baladičnosti, erotiky Antonio Gaudí (Sagrada Familia v Barceloně), Gustav Klimt (nástropní obrazy pro vídeňskou univerzitu), Alfons Mucha (Slovanská epopej, plakáty pro Sarah Bernhardtovou, užité umění)
1. Předchůdci a představitelé symbolismu Edgar Allan Poe (1809 - 1849) - americký povídkář, básník a kritik - zakladatel americké novelistické tvorby, předchůdce detektivní a hororové prózy - fantastičnost, kombinační schopnosti, umění vyvolávat pocit hrůzy a tajemnosti - mistr vypočítavé psychologické pointy, preferoval racionální přístup k textu - milovník paradoxu, mystifikací a šokující grotesky soubory povídek: Vražda v ulici Morgue (detektiv-amatér logicky uvažující) – Berenice a jiné povídky (patologické stavy, záhady), Jáma a kyvadlo - dokonalé zvládnutí vyprávěcí techniky, nejdříve si stanovil konečný efekt a pak konstruoval děj - vytvořil konstrukční techniku detektivního románu založenou na dedukci – policie, detektiv musí najít příčiny a důsledky dějů, které vedly k vraždě, tato technika se používá v detektivkách dodnes - prvním velkým racionálně založeným, dedukční metodu ovládajícím, ale zároveň excentrickým detektivem je Poeův Auguste Dupin, předloha pro Sh. Holmese, H. Poirota ad. - objevuje se později tak osvědčená oscilace mezi geniálním detektivem a jeho duševně mírně omezeným pomocníkem, průvodcem, vzor pro dr. Watsona, kap. Hastingse ad. - motiv „záhady zamčeného pokoje“ - motiv omezené policie, která z neschopnosti nebo lehkomyslnosti přehlíží stopy, později objevené Velkým detektivem, nebo z nich vyvozuje falešné dedukce, motiv policií neprávem podezíraného - zločincem nejméně podezřelá osoba - po vyloučení všeho možného musí být pravda to, co zbude, ať je sebenepravděpodobnější - čím fantastičtěji případ vypadá, tím snadněji je vyřešitelný - směr klasický, intelektuální (dedukce) (detective, mystery story) x směr romantický, senzační (důležitá barvitá, hrůzostrašná atmosféra, napínavost (thriller), míšení obou směrů Havran (1845) - balada, cílem dosáhnout vysokého účinku na čtenáře - ve Filosofii básnické skladby provedl rozbor své básně, uvádí, že text vznikl ryze racionální cestou, nikoli že je plodem náhodné básnické inspirace - vyšel z předpokladu, že účinnost básně závisí především na její délce, ideální je podle něj text o délce kolem 100 veršů (Havran má 108 veršů) - oblast Krásy, základní tón – smutek; Smutná krása se nejlépe vyjádří pomocí refrénu, a to refrénu ideálního, sestávajícího z jediného slova, z důvodů zvukomalby zvolil nevermore - účinek refrénu závisí na monotónnosti, ale ta by u lidského mluvčího působila nepřirozeně, proto je refrén přiřknut mluvícímu živočichovi – havranovi - nejsmutnějším námětem určil smrt, nejsmutnější smrtí je smrt mladé krásné ženy, kde motiv smutku ideálně splývá s motivem krásy - vypravěčem stanovil toho, kdo nejpřirozeněji trpí smrtí krásné ženy, tedy truchlícího milence 5
-
-
práci na básni začal tím, že zkomponoval poslední sloku, a vyšel ze zásady, že refrén nevermore vyslovovaný mechanicky ptákem musí vzbudit v čtenáři maximum žalu – učinil je tedy odpovědí na milencovu otázku, zdali se ještě někdy, třeba v ráji, sejdou se svou milou teprve potom prý zkomponoval zbytek básně, odzadu dopředu, a hlídal, aby báseň vygradovala právě v poslední sloce, náhodě neponechával ani volbu typu verše a sloky atmosféra tmavého pokoje, kde je teplo a klid, ale zároveň smutek kontrastuje s bouřlivou nocí venku napětí, překvapující vývoj děje, silná lyrická složka jak se podařilo autorovi záměr naplnit, je možno posoudit na základě vlastní četby
„Prokletí básníci“ - ve své době nepochopeni, otevírali cestu moderní poezii, Francie Charles Baudelaire (1821 - 1867) - básník - proti romantismu, sentimentu, realismu - největší vliv po své smrti, v 90. letech Květy zla (1857) – lyrická sbírka o 6 oddílech - symboly v podobě překvapivých metafor, umění sugerovat náladu, smyslovost, hudebnost veršů - roste citovost a vnímavost, poezie = nový způsob poznání světa - snaha najít krásu v ošklivosti, zlu, ponuré stránky života podány s originální básnickou obrazností, kontrast sen x skutečnost, ošklivost x krása, smyslnost x čistota, svatost x zločin - bolest a rozčarování pramenící z nemožnosti člověka dosáhnout štěstí a harmonie - velké pobouření, sbírka z mravnostních důvodů odsouzena k pokutě - uk. Zdechlina, Epitaf na odsouzenou knihu, Albatros, Semper eadem Paul Verlaine (1844 - 1896) - představitel symbolismu a dekadence - smyslová, náladová, spontánní poezie - hudebnost, subjektivita Saturnské básně (1866) - uk. Podzimní píseň Romance beze slov (1874) - sbírka spontánní poezie Jean Arthur Rimbaud (1854 - 1891) -
dílo uveřejnil pouze časopisecky, soubor próz Iluminace (1866) vydal bez jeho vědomí Verlaine základním uměleckým prostředkem protiklad, neobyčejná obraznost, metafory spojující zvuky a barvy, fantaskní představy, touha po dobrodružném životě, představa o chaotickém světě - obraty z periferie vedle spisovného jazyka Opilý koráb (1871) – obraz bouřlivé plavby, loď = básník, asociativní princip tvorby, nespoutaná fantazie, skrze kterou vidíme nitro básníka, uk. část skladby Mé bohémství, Večerní modlitba - bohémství, snaha šokovat, uk. Samohlásky – uk. Spáč v úvalu – uk. 2. Předchůdci a představitelé dekadence a lartpourlartismu Dekadence - = životní pocit, znechucení společností, pesimismus, pocit zmaru, mysticismus, erotická přesycenost, únava, individualismus, extrémní prožitky - bohémství, satanismus, nevázaný sex, alkohol, drogy, tuláctví, výstřednost 6
Lartpourlartismus - z franc. l´art pour l´art (umění pro umění) = čistě estetické pojetí umění jako účelu sama pro sebe
Oscar Wilde (1854 - 1900) - anglický dramatik, básník, prozaik, hlavní představitel dekadence a lartpourlartismu - vyrostl v prostředí uměleckých salonů, módní dandy se skvělým intelektem a sršivým vtipem, x anglické puritánské morálce - x užitkovosti uměleckého díla a x etice umění (Není nic takového jako morální a nemorální kniha. Knihy jsou buď dobře napsány, nebo špatně napsány. Toť vše.) Vějíř lady Windermerové (1893), Jak je důležité míti Filipa (1894), Ideální manžel (1895) - společenské konverzační komedie, vtipnost, groteskní charakteristika, velmi populární Obraz Doriana Graye (1891) – román, uk. - dekadentní, realistické, hrůzně fantaskní, detektivní, humoristické prvky - Dorian - mladý a krásný propadá manipulacím lorda Henryho a stává se z něj nemorální člověk, kterému je krása nad život, uchýlí se až k vraždě - úvahy o životě, umění kráse, provokativní názory Šťastný princ a jiné pohádky (1888) – uk. Balada ze žaláře v Readingu (1899) z doby vězení De profundis (1900) 3.
Česká moderna (90. léta 19. stol.)
Charakteristika období v oblasti politiky nahrazuje ztroskotané staročechy strana mladočeská, ale ani ona nesplňuje naděje do ní vkládané, —> velký počet různě zaměřených stran, —> revoluční dělnické hnutí, veřejnost s obavami sleduje rozmach německé říše, radikalizace mládeže mladá generace 90. let - kritika činů (a tvorby) svých předchůdců, snaha přehodnocovat hodnoty všeobecně uznávané, bují anarchismus
Literatura - rozvoj časopisectví - překlady světových modernistických děl - realistická díla (hlavně ze světové literatury), francouzští symbolisté, prozaikové, Oscar Wilde, ruští dramatikové, Henrik Ibsen - v literatuře působí současně několik generací (mladou generaci ovlivnila Nerudova poslední sbírka Zpěvy páteční (1891)), Svatopluk Čech kritizuje maloměšťáctví, vzniká lyrika Vrchlického a Sládka atd., vedle toho vzniká tvorba mladé generace - programovým projevem mladé generace - manifest Česká moderna (v časopise Rozhledy r. 1895), koncipovaný Macharem a Šaldou, podepsali O. Březina, V. Mrštík, F. V. Krejčí, A. Sova, J. K. Šlejhar ad. - proti generaci Vrchlického, která vytýká přejímání cizích myšlenek a forem, nedostatek smyslu pro tvůrčí individualitu formalismus a vnějškové vlastenectví, proti povrchní módnosti - politická a sociální problematika proti mladočechům, důraz na sociální otázky, zastává se práv dělnictva - důraz na tvůrčí individualismus - důležitost literární kritiky a její potřeba - snaha o nezávislost literatury a jejích tvůrců - sjednocoval různě orientované umělce —> žádný konkrétní program, žádná vnitřní soudržnost - „moderna“ = shrnující název pro směry a tendence v literatuře od 90. let do roku 1914 - v poezii - lyrika, prozaizace verše (—> volný verš), jazyk se blíží běžnému vyjadřování - v próze a dramatu - lyrizace, vrcholí tvorba starších realistických autorů, naturalistů 7
-
—> moderní kritiky —> nového pojetí literární historie
Umění: Impresionismus - malířství: Antonín Slavíček, Joža Uprka, Antonín Hudeček, sochařství: Ladislav Šaloun, Stanislav Sucharda, hudba: Josef Suk, Vítězslav Novák Symbolismus - sochařství: František Bílek, malíři: Jan Preisler, hudba: J. B. Foerster Secese - Alfons Mucha, Vojtěch Preissig, architektura: Obecní dům v Praze, Dušan Jurkovič, hudba: Leoš Janáček - zcela osobitá tvorba, opereta - Oskar Nedbal
1. Modernisté Josef Svatopluk Machar (1864 - 1942) -
básník, fejetonista a prozaik realistické orientace po celý život byl útočný, ironický a sarkastický polemik svou kritiku obracel zvláště x politickému hašteření, planému vlastenčení a klerikalismu iniciátor a tvůrce manifestu České moderny jeho prózy mají blízko k žánrům publicistickým a k tvorbě Nerudově těžiště jeho díla leží v básnické tvorbě, která se distancovala od lumírovské a ruchovské poetiky a připravila nástup nové, kritické generace na přelomu 19. a 20. století rysy díla: 1. realismus, racionalita, výrazný individualismus (opřel se o Nietzscheho filosofii) 2. neuchyloval se k uhlazenosti či estetickým prostředkům, typická je jakási syrovost výrazu 3. využití takřka volného verše 4. do poezie zavádí prvky hovorového jazyka 5. sarkasmus, politické satiry, polemiky 6. později se u něj projevila jakási nudnost a nevýrazná popisnost 7. do moderny ho zařazujeme ne pro formu, ale pro náměty a obsah děl Confiteor I - III (1887 - 1892) - první Macharova sbírka - osobní lyrická zpověď člověka nedůvěřujícího společenským ideálům - kvůli této sbírce autor označován jako pesimista, cynik, nihilista a nemorální člověk Zde by měly kvést růže (1894) - cyklus veršovaných povídek námětem osudy žen v soudobé společnosti, žena vystupuje jako pasivní bytost s přemírou citů, které jsou však ubíjeny a nemohou se uplatnit, protože se ženy na každém kroku střetávají s drsnou realitou a výsledkem tohoto rozporu jsou bolest a zoufalství uk. Teta Magdaléna (1894) - veršovaný román, obžaloba maloměšťácké morálky příběh dívky Lucy, která nemá žádnou šanci začít kdekoliv nový život, protože neustále naráží na pokrytectví ve společnosti, na falešné vlastenčení, ale hlavně ji pronásleduje její minulost v nevěstinci je zklamána v první lásce, její nový přítel umírá, a tak svůj život končí opět v nevěstinci paradoxně je tato „padlá“ dívka morálně čistší než ctihodní občané kolem ní hledá v minulosti výrazné postavy, které představil v cyklu Svědomím věků, v němž chtěl vysledovat vývoj morálních principů lidstva od nejstarších dob až po současnost výjimeční jedinci ve svých monolozích, dialozích, dopisech nebo vzpomínkách vydávají svědectví o duchovní atmosféře doby největší zájem budila u Machara antika, neboť právě v ní nachází silné jedince, kteří si i přes všeobecnou duchovní bídu dokázali zachovat vlastní důstojnost podle Machara byli lidé šťastní a vyrovnaní právě jen v antice a křesťanství potlačilo jejich životní přirozenost (např. sbírky V záři helénského slunce, Jed z Judey, Pohanské plameny, Roky za století)
Otokar Březina (1868 - 1929) - vlastním jménem Václav Jebavý - básník, esejista, prozaik a myslitel, představitel symbolismu - na náhlou proměnu jeho vidění světa i života měla rozhodující vliv smrt obou rodičů 1890, seznámení s francouzskou symbolistickou poezií a programové stati F. X. Šaldy - rysy díla: 1. lyrika plná symbolů, řetězce přirovnání a metafor, překvapivé básnické obrazy plné barev a zvuků, stejně tak vjemů čichových a hmatových 8
2. 3. 4. 5. 6.
citové drama člověka s neradostným životním údělem dynamičnost básnických obrazů, sdružování často protikladných představ užívání cizích slov i termínů volný verš blízkost katolicismu, témata bolesti, tajemné viny => mystický a tajemný symbolismus vyvěrající z básníkovy bolestné samoty, hledání smyslu života a smrti, smyslu dějin, řeší vztah jedince a společnosti 7. veškerou lyriku soustředil do pěti sbírek, jejichž názvy mají symbolickou platnost 8. náročné na čtenářskou recepci Tajemné dálky (1895) - touha povznést se nad svízelný životní úděl především skrze kult umění - osamělost, chudoba, smrtelnost člověka Svítání na západě (1896) - sbírka navazující na předchozí, uk. Tys nešla, Svítání na západě - poznání, že samota, bolest i smrt odkrývají člověku hluboké pochopení základních perspektiv života Větry od pólů (1897) - proměna ve vidění světa, vrcholná sbírka, uk. Letní slunovrat - nad osobní utrpení klade obraz lidského společenství, oslava životodárné síly, která vládne v kosmu, základním principem díla se stává všeobjímající láska Stavitelé chrámu (1899) - nositeli pokroku jsou geniální jedinci Ruce (1901) - smíření - hybnou silou vývoje i uplatnění individuality vidí ve společenství bratří, kolektivní dělnosti prostých lidí Antonín Sova (1864 - 1928) -
zakladatelská osobnost moderní české poezie, tvůrce básnického impresionismu a symbolismu, prozaik - rysy díla: 1. autor z okruhu umělecké moderny čtenářsky nejsrozumitelnější a nejpřístupnější 2. mistr přírodní a milostné lyriky 3. poezie impresionistická, velice citová a upřímná 4. mnohé verše mají intimní a meditativní ráz 5. symboly jsou ve verších úzce spjaty s konkrétní realitou, proto jsou snadno dešifrovatelné 6. k zobrazení krajiny jsou využívány vjemy zrakové, sluchové i hmatové 7. prolínání milostných motivů s obrazy přírody 8. melancholie a tesknota, Sova bývá označován básníkem podzimu a jihočeské zádumčivé krajiny Květy intimních nálad (1891) - senzitivní lyrika - zachycení proměnlivé přírodní nálady Z mého kraje (1892) - zachycení jihočeské krajiny - příroda zdrojem smyslových prožitků rozechvívajících melancholicky naladěného vnímatele Ještě jednou se vrátíme (1900) - milostná přírodní lyrika, uk. Poezie, Píseň z jižních Čech, Olše, Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy Drsná láska (1927) - návrat k rodnému kraji
2. Česká dekadence - nepodepsali manifest České moderny - básníci soustředěni kolem časopisu Moderní revue (1894 - 1925) - symbolistická tvorba, odpor k uměleckým konvencím, protiměšťácký postoj, nadšeně vítány texty dekadentní, symbolistické a novoromantické, ale odmítány texty, které neodpovídaly vkusu redigujících Karáska a Procházky, kvalitní a přínosné periodikum 9
-
Arnošt Procházka, Jiří Karásek ze Lvovic, Karel Hlaváček
Karel Hlaváček (1874 - 1898) - představitel dekadentní a symbolistní poezie a kresby, velmi nadaný - rysy tvorby: 1. sugestivnost výrazu 2. náznakovost, významová neurčitost, symbolismus 3. hudebnost, monotónnost docílená opakováním hlásek, slov i představ 4. melancholická, teskně zádumčivá nálada Pozdě k ránu (1896) - sbírka veršů a drobných próz dekadentně symbolisticky laděných - smutek, únava, nostalgie, marnost, jemné nálady - starožitné a hudební motivy, evokace středověku, aristokratická autostylizace - noční neurčité a pohádkové krajiny bez pevných kontur, nezřetelné přírodní scenérie - exkluzivitu dotváří jazyk (časté užívání cizích a neběžných slov) - smyslovost - vybroušenost, zvuková stránka a výrazné rýmy dotvářejí hudebnost veršů Mstivá kantiléna (1898) - 11 básní + 1 próza - inspirace dějinnými událostmi (vzpoura holandských gézů x španělské nadvládě, německými selskými událostmi a osudem novokřtěnců) - historicky volně motivované situace se stávají symbolickým vyjádřením kontrastních nálad, stavů a hodnot (odhodlání x bázlivost, aktivita x poddajnost, síla x slabost, krása x ošklivost) - úsporné, ale dokonale využité umělecké prostředky, zdůraznění atmosféry, nálady - uk. Dva hlasy, Již mrtvo vše, již mrtvo vše, kraj ani nezavzdychá, Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji, Hrál kdosi na hoboj 3. Anarchističtí buřiči - generace bezprostředně navazující na modernisty - najdeme u nich znaky kritického a satirického realismu, ale i prvky impresionismu, dekadence, metaforiky - vliv Gorkého a Nietzscheho (tuláctví, individualismus) - jazyk se oprošťuje od přílišné mnohoznačnosti, stává se přirozenějším, hovorovějším, jasnějším - bohémský život, inklinace k anarchismu, satanismu, téměř všichni se stali členy anarchistické skupiny soustředěné kolem Stanislava Kostky Neumanna a jeho časopisu Nový kult - odpor vůči společnosti, ale nikoli nihilismus, nýbrž příklon k životu a vitalitě, hledání jistot Petr Bezruč (1867 - 1958) - vlastním jménem Vladimír Vašek Slezské písně (1. soubor 1903, pod tímto názvem knižně 1909, 9. vydání z r. 1928 obsahovalo 79 básní a stalo se východiskem pro další vydání sbírky) - centrální a celoživotní dílo - zásadní dílo pro celou českou literaturu - v l. 1899-1900 zaslal redaktoru J. Herbenovi do časopisu Čas anonymně podstatnou část budoucích Slezských písní, které brzy po časopiseckém zveřejnění vzbudily velký ohlas a dohady, kdo jej jejich autorem, r. 1900 se autorství x básníkově vůli prozradilo, narušilo to načas básníkovu spolupráci s Herbenem a ztížilo práci, protože z autostylizačních i existenčních důvodů potřeboval zůstat v anonymitě - vazba na slezský region, kde žilo obyvatelstvo polské, německé, polské, židovské, hornická tematika - básník vystupuje jako mluvčí svého lidu, „bard“ Slezska (Já, Škaredý zjev) - tři základní tematické okruhy: intimní lyrika (např. Červený květ, Labutinka, Jen jedenkrát, Motýl) 10
-
sociální problematika (např. Maryčka Magdónova, Ostrava, Markýz Géro) národnostní problematika (např. Tošonovice, Kantor Halfar, 70 000) sociální balady lidskost, smysl pro spravedlnost, silné sociální cítění, vnímání křivd (ekonomického i národnostního charakteru), ideová složka jde ruku v ruce s uměleckou patetický styl veršů, symbolismus, monumentálnost přerůstající ve fantastičnost a horečnatých vidin, kritičnost k politickým, sociálním a kulturním poměrům naléhavé otázky, ironické a výhružné pokřiky, hyperboly, kontrasty, paralelismus, sarkasmus, vizionářství dialektem podbarvený jazyk
Stanislav Kostka Neumann (1875 - 1947) - iniciátorská osobnost v několika etapách české literatury, básník, prozaik, překladatel, literární a výtvarný kritik, novinář - zpočátku ovlivněn symbolismem a dekadencí, individualismus, přechod k volnému verši - sociální rebel, pocit sounáležitosti s utlačovanými a vykořisťovanými - postupně příklon k politické, milostné a přírodní lyrice Jsem apoštol nového žití (1896) Satanova sláva mezi námi (1897) Kniha lesů, vod a strání (1914) - nádherná sbírka přírodní lyriky, uk. - příroda jako zdroj harmonie, ideál přirozeného a svobodného života - přechod k civilismu a avantgardním směrům - viz níže František Gellner (1881 - 1914) - básník, prozaik a výtvarník - rysy poezie: 1. revolta, snaha šokovat, odpor proti maloměšťáctví a pokrytecké morálce 2. touha po lásce, upřímnosti a sociální spravedlnosti se dostává do konfliktu s malostí doby 3. skepse, ironie, sarkasmus, satira, výsměch a cynická maska skrývají velmi citlivé nitro 4. písňovost, pouliční popěvek 5. přímá pojmenování, srozumitelnost, sdělnost 6. vulgarismy 7. syrový záznam bezprostředních osobních zážitků a osobitého vidění světa Po nás ať přijde potopa! (1901) - básnická prvotina - skeptický pohled na lásku, deziluze, bolestná osobní zpověď, písňovost Radosti života (1903) - životní zklamání, skepse, ironie, revolta i rezignace - uk. Přetékající pohár, Perspektiva, To je teď celá moudrost moje, Nikdy jsem boha neobtěžoval, Což, páni spisovatelé Fráňa Šrámek (1877 - 1952) - básník, prozaik a dramatik - rysy tvorby: 1. lyrismus, především přírodní a milostná lyrika 2. impresionismus 3. antimilitarismus 4. vitalismus (okouzlení přírodou a životem vůbec) 5. erotika 6. zobrazuje především mladou generaci, její zrání, konflikty s rodiči a nejbližším okolím, všímá si psychických pochodů, zachycuje její tužby a nálady 11
Života bído, přec tě mám rád (1905) - básnická sbírka - motivy erotické deziluze, nálady skepse a marnosti, napjatá citová atmosféra - věcnost sdělení, přímé pojmenování, užití hovorového jazyka včetně vulgarismů - písňová forma, paralelismy, opakování citace, parafráze lidových popěvků Modrý a rudý (1906) - básnická sbírka, silný antimilitarismus Splav (1916) - básnická sbírka, uk. Splav, Kdybych byl pastevcem koní, Raport - vitalismus (všechny projevy lidské přirozenosti), impresionismus, zrakové vjemy, senzitivnost - pozdní lyrika nese stopy životní moudrosti a vyrovnanosti, motivů loučení, rezignace, zakotvení v jistotě domova Stříbrný vítr (1910) - román nesoucí prvky autobiografie, uk. - impresionismus potlačuje dějovou složku a klade důraz na líčení nálad, pocitů, atmosféry, vyjadřuje jakousi neurčitost a snovost - hlavním hrdinou je student Jeník Ratkin, který se vzpírá tyranství otce, nerozumí světu dospělých ani zkostnatělým profesorům na gymnáziu - po různých přátelstvích a peripetiích, kdy zakouší volný život i radosti zábavy, získává první milostné zkušenosti, zamiluje se do Aničky Karasové, ale i tady je nakonec zklamán - citlivý a vznětlivý Jeník však přes veškeré konflikty mládí poznává smysl života, je připraven s ním čestně zápasit a tím dokázat svůj přerod v muže Měsíc nad řekou (1922) - lyrická komedie, uk. - střet světa starší a mladé generace, zamyšlení nad ztracenými iluzemi z mládí, rámcem setkání spolužáků po letech a seznámení jejich dětí Viktor Dyk (1877 - 1931) - básník, prozaik, dramatik a publicista etického a nacionálního zaměření - do literatury vstoupil na samém konci 19. století jako básník negace a protispolečenské vzpoury - rysy tvorby: 1. skepse spojená s útočnou ironií, ale i touha po jejím překonání 2. rozpor rozumu s citem, vůle s neschopností činu, snu a skutečnosti 3. má blízko k symbolismu, často využívá staré literární předlohy 4. absolutní hodnotou je národ spjatý tradicí a mravním posláním 5. sklon k sebeironii, epigramatičnosti, vyhrocené pointě, paradoxním rýmům Buřiči (1903) - protispolečenský přístup zosobňují tři zločinci Satiry a sarkasmy (1905) - napadá vady a nedostatky národní společnosti Milá sedmi loupežníků (1906) - romantická balada - příběh o dívce, která se postupně stává milenkou sedmi vyvrženců, zrazuje je a přivádí na šibenici, aby se pomstila za úkladné zavraždění svého přítele - v této skladbě dostupuje vrcholu Dykův anarchismus, jeho kult síly a vášně - úchvatné podání Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok (1915-1922) - válečná básnická tetralogie - vlastenecky vyhrocená poezie naplněná bojovnou touhou po znovunabytí národní svobody - sbírka Okno obsahuje neznámější Dykovu báseň - uk. Země mluví Devátá vlna (1930) - vrchol Dykovy lyriky, alegorický podtext básní, uk. Krysař (1915) – novela, uk. - vychází ze staroněmecké pověsti, již obohacuje motivem milostné deziluze - do města Hammeln přichází tajemný krysař, aby zbavil město krys, ačkoliv svůj úkol splní, nedostane od radních řádně zaplaceno - navíc se přidává osobní citové zklamání ze zmařeného vztahu k Agnes a rozhořčení nad zkaženou a pokryteckou morálkou měšťanů - vábivou hrou na píšťalu krysař odvádí občany Hammelnu do propasti stejně jako předtím krysy, sám také končí svůj život 12
- trestu ujde pouze rozumově zpožděný rybář Jörgen a nemluvně - velice čtivé dílo Zmoudření Dona Quijota (1938) - drama, nejvýraznější dílo českého divadelního symbolismu, uk. - na motivy Cervantesova románu - hlavní hrdina pod vlivem četby rytířských románů o udatnosti a cti opouští svůj domov a přátele a se svým sluhou Sancho Panzou se vydává do světa - Don Quijote má hluboce romantickou povahu, okolní svět nazírá specifickým pohledem, realistickým protějškem je mu věrný sluha Sancho Panza, Don Quijote se dává do služeb domnělé dámy svého srdce - Dulciney z Tobosy - tou je ve skutečnosti Dolores spřažená s podsvětím, ostatním lidem je pro smích - jeho přátelé ho touží „vyléčit“, nastraží mu léčku, a když je Quijote poražen, musí na rok svých ztřeštěných kousků zanechat - přátelé donutí Quijota, aby konečně „prozřel“ a pochopil, jak se sám oklamával - Don Quijote však toto bolestné poznání neunese a brzy umírá, protože bez svého snu nemůže žít - úsečný výraz, vyhrocený dialog a symbolický význam jednotlivých hrdinů 4. Literární kritika - požadavek na moderní literární kritiku vznesl manifest České moderny (1895) - výrazná kritická skupina vykrystalizovala kolem časopisu Moderní revue - nejvýraznější literárněkritickou osobností konce 19. a první třetiny 20. století se stal F.X. Šalda František Xaver Šalda (1867 - 1937) - literární, výtvarný a divadelní kritik, básník, prozaik, dramatik - do literatury a kritiky vstoupil na počátku 90. let, publikoval v řadě literárních časopisů, některé i redigoval, uměleckou kritiku pěstoval jako svébytný žánr, který stojí na stejné úrovni jako beletristická tvorba, inspiroval se metodologickými postupy francouzských kritiků - rysy kritiky: 1. tvrdost a nekompromisnost, požadavek bezohledné kritiky 2. literární kritika povýšena na uměleckou tvorbu 3. nejvyšší hodnotou způsob, jakým umělec zobrazuje a promítá svůj prožitek do uměleckého tovaru, ceněna především tvůrčí individualita 4. opora ve vlastním vkusu, ve vlastním subjektivním dojmu, ale zároveň úsilí o objektivnost 5. mistr kritického eseje 6. x parnasismu, nápodobě lidové poezie, povrchnosti, popisnosti 7. kritik musí umět reagovat na nové myšlenkové a umělecké proudy Šaldův zápisník (1928 - 1937) - měsíčník vyplňovaný vlastními kritikami, básněmi, polemikami a články Boje o zítřek (1905) - eseje o otázkách umělecké psychologie a etiky - umění je tvoření, ne napodobování Duše a dílo (1913) - články pojednávající o českých a cizích umělcích romantického typu - samostatně vydával přednášky a studie o jedinečných osobnostech světové i české literatury, např. Mácha snivec i buřič (1936) – uk.
13
AVANTGARDNÍ UMĚLECKÉ SMĚRY VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE 1. POLOVINY 20. STOLETÍ Charakteristika období rozklad starých hodnot, „starého světa“ rozvoj technologií, průmyslu kolonialismus 1. světová válka (1914 - 1918) způsobila společenský a duchovní otřes v Evropě, porušení starých hodnot, řádů, ale i rozklad lidské osobnosti => na jedné straně nihilismus, na druhé straně hledání smyslu života v liberálním humanismu či komunismu 20. léta - období po válce => snaha vyrovnat se s traumatem z války, užít si radostí, které svět nabízí, emancipace žen 30. léta - období světové hospodářské krize, zvyšování napětí v mezinárodní politice 2. světová válka (1939 - 1945) objev teorie relativity, která zpochybnila vnímání času, prostoru a pohybu, a kvantové teorie Alberta Einsteina => zpochybnění tzv. absolutních hodnot, svět není takový, jaký se zdá, otřesení lidské víry a pocitu jistot, oficiální uznání psychoanalýzy Sigmunda Freuda (zkoumání nevědomí, hlubinných psychických procesů, komplexů, vlivu sexuality na lidské chování,… v knihách Výklad snů a Úvod do psychoanalýzy) => čemu se dá věřit?, existují trvalé hodnoty, jistoty?, skepse, rezignace, nedůvěra => realita se velmi zkomplikovala => vliv na způsob myšlení a tvorby spisovatelů filosofické směry a z nich vycházející umělecké proudy: fenomenologie, intuitivní filosofie, pragmatismus, unanimismus, marxismus-leninismus, socialistický realismus, křesťanská filosofie, strukturalismus, později existencionalismus
Literatura - „zcivilňování“ literatury - ta rychle reaguje na podněty kolem, aktivní obraz lidského světa - zúžení vypravěčova zorného pole (vypravěč není všudypřítomný a vševědoucí jako v 19. stol.) - pocity skepse a rezignace, prvky absurdity, existenciální problémy, neexistuje tabu - proud realistický x experimentální a destruktivní literatura - umělecký výklad lidského života - —> četných uměleckých směrů a hnutí: vedle existujícího realismu —> futurismus, kubismus, dadaismus, surrealismus - čím více se skutečností experimentuje, tím více dochází k její deformaci Umění: Futurismus: malíři - Umberto Boccioni - Smích, Elastičnost, Automobil v plné rychlosti, Vladimir Majakovskij - revoluční plakáty, hudebníci - L. Russol - Čtyři kusy pro 19 hřmotících nástrojů Kubismus: Marcel Duchamp - Akt sestupující se schodů, Pablo Picasso - Slečny z Avignonu, zátiší, Georges Braque - zátiší Expresionismus a fauvismus: Henri Matisse - Portrét paní Matissové, André Derain, Maurice de Vlaminck - Krajina s červenými stromy, Edvard Munch - Křik, Tanec života, skupiny Die Brücke, Der blaute Reiter, hudební skladatelé Arnold Schönberg, Igor Stravinskij, Leoš Janáček, Béla Bartók, Sergej Prokofjev, expresionistická kinematografie - R. Wiene, F. W. Murnau, herci Karel Hašler, bratři Fialové, Vlasta Burian Kuboexpresionismus: Marc Chagall - Já a vesnice, Houslista, Těhotná žena, Autoportrét se sedmi prsty, Josef Čapek, Václav Špála, Rudolf Kremlička, Emil Filla - Čtenář Dostojevského, Bohumil Kubišta - Oběšený, Polibek smrti, Zátiší s lebkou, Modrý autoportrét, Jan Zrzavý - Antikrist, Meditace, Hoře, Svatá večeře, Josef Váchal, sochař Otto Gutfreund - Úzkost, Hamlet, Don Quijote, architekti Josef Gočár - dům U Černé Matky Boží v Praze, Josef Chochola - domy pod Vyšehradem, rondokubismus Dadaismus: autoři objektů Marcel Duchamp - Fontána, Kurt Schwitters, Hans Arp, hudebníci Eric Satie, Darius Milhaud, Emil František Burian Surrealismus: Henri Rousseau - naivně romantické krajiny, filmy Luise Buňuela, Salvador Dalí - Venuše Milóská se zásuvkami, Joan Miró - propojení malířství a poezie, Max Ernst - objev koláže, sochaři Constantin Brancusi - Polibek, Alexander Archipenko, Jacques Lipchitz, Ossip Zadkine, Alberto Giacometti, Henry Moore, malíř Josef Šíma - imaginativní krajiny, Jindřich Štyrský - Kořeny, Člověk-sepie, Toyen (vl. jm. Marie Čermínová) - Hlas lesa, Karel Teige - surrealistické koláže z ženských torz, divadelní režie Jindřicha Honzla, Skupina surrealistů ČSR Geometrická abstrakce: Piet Mondrian, Theo van Doesburg - geometrické kompozice, Kazimír Malevič - Černý čtverec na bílém pozadí, František Kupka - Dvoubarevná fuga Funkcionalismus: architektura - Bauhaus, Walter Gropius - budova Bauhausu v Dessavě, Ludwig Mies van der Rohe - vila Tugendhat v Brně, Le Corbusier, Oldřich Tyl a Bohuslav Fuchs - budova Veletržního paláce v Praze, Josef Gočár - stavby v Hradci Králové, Victor de Vasarely - dílo v Monte Carlu
14
1. -
Avantgardní proudy v evropské poezii KUBOFUTURISMUS dynamismus + kombinace jednoduchých prvků pro vytváření nové skutečnosti Guillaume Apollinaire (1880 - 1918) - propagátor moderních uměleckých tendencí (kubismu, futurismu a dalších avantgardních směrů), psal eseje, poezii, prózu i dramata - rysy jeho tvorby: 1. „rozbíjení“ tradičních forem, novátorství, prostupují se u něj prvky kubismu i futurismu 2. báseň je svébytný celek, nezávisí na okolí, vytváří novou skutečnost 3. polytematičnost 4. fantazie, hra se slovy, větami, princip asociace 5. aby nebyl rušen smyslový, fantazijní a rytmický proud moderní básně, uvolnil grafickou podobu verše a zrušil interpunkci Alkoholy (1913) - sbírka básní označovaná za start pro „novou éru poezie minulého století“ - pomíjí epika x lyrika, motiv uplývajícího času, cesty, ohně, žízně, radostný životní pocit, obdiv k zázrakům techniky, otázky, jaký je dnešní svět, jaký jsem já - obsahuje proslulou báseň Pásmo (viz ukázka) - (apollinairovské) pásmo = volný tok pocitů, dojmů, nálad, vzpomínek vyjadřující mnohotvárnost a zázračnost života, hlavní roli má asociace => polytematičnost básně či povídky, smyslem není podat obraz vnějšího světa, ale vyslovit svůj vlastní pocit Kaligramy (1918) - obsah básní je vyjádřen grafickou podobou, uk.
-
-
-
KUBISMUS odpoutání se od nápodoby vnější reality, vnější realita je rozkládána až na své nejjednodušší geometrické tvary (zejména krychle, lat. cubus, odtud název směru) a zpětně jsou tyto prvky prostřednictvím umělcova intelektu a fantazie sestavovány do nové výtvarné nebo slovesné podoby kubisté pracovali i se čtvrtou dimenzí a nekonečnem => nové prostorové vztahy mezi předměty a nové problémy perspektivy => deformace, na 1 obraze celek i detail i různé úhly pohledu jazyková realita se rozloží na základní „stavební“ prvky (obrazy, slova) a z nich se vytvoří nová básnická skutečnost (např. verše Jeana Cocteaua)
FUTURISMUS obrácen na přítomnost a budoucnost (lat. futurus = budoucí, odtud název), zavrhuje všechny tradice, zvyky, distancuje se od předchozích uměleckých tendencí, zabírá 1/3 20. stol. moderní život 20. stol. se svou technikou a velkoměstskou civilizací má proniknout do umění, snaha setřít hranice mezi jednotlivými druhy umění, válka chápána jako hygiena světa dynamismus => zkratkovost, mnohotvárnost, svět techniky, rychlost, anarchismus, destrukce obsahová a syntaktická destrukce věty, teorie osvobozených slov, uvolňována grafická podoba básně nový typ obraznosti zajímavý novostí, skryté výrazové možnosti poezie, volný rozlet umělcovy fantazie jinou podobu měl futurismus v Rusku, hlavně ideologicky Filippo Tomasso Marinetti (1876 - 1944) - italský básník a dramatik, uk. - autor Manifestu futurismu (1908), propagátor a představitel tohoto směru - pořádal zájezdy do velkých evropských měst, kde se uskutečňovaly futuristické přednášky a večery (v Praze r. 1921) - spřátelil se s B. Mussolinim, proklamoval futuristicko-fašistické souručenství Zzang tůmp tůmp - sbírka futuristické poezie Osvobozená slova - sborník 15
Futurismus a fašismus - esej Velemir Chlebnikov (1885 - 1922) -
ruský básník, uk. čerpal z folklóru, mytologie, eposů, reformátor básnického jazyka, —> tzv. zaumný jazyk —> básně, prózy, dramata, kritické statě, umělecké manifesty Válka v myší pasti (1915 - 19) - poéma o absurditě války
Vladimír Majakovskij (1893 - 1930) -
ruský básník, publicista, literární kritik, herec, autor filmových scénářů, autor proslulých plakátů … stoupenec proticarského, protiválečného a demokratického hnutí graficky výrazný verš sloučil s revolučními cíli, zaslepená víra v revoluci u něj skončila deziluzí V. I. Lenin (1924), Správná věc (1927) - agitačně zaměřené poémy EXPRESIONISMUS v centru pozornosti citové stavy a projevy lidské psychiky, ty jsou pesimistického až katastrofického rázu => pocity úzkosti, zoufalství, prázdnoty, bolesti člověka vydaného napospas strádání a životním útrapám projevoval se především v německé kulturní oblasti v l. 1910 - 1920 (reakce na 1. sv. v.) fantastické představy, sny, přízračnost, odpudivost útočí na čtenářovy smysly a podněcují k úvahám => čtenářsky dosti náročné
-
DADAISMUS Christian Morgenstern (1871 - 1914) -
-
-
německý básník, předchůdce a inspirátor dadaismu využívá rozporu mezi gramatikou a sémantikou humor, groteskní lyrika, hra s absurdními jazykovými tvary Šibeniční písně (1905) - sbírka předjímající poetiku avantgardních básnických směrů, uk. básně s pravidelným rytmem a melodií, slovní hříčky, vizuálně grafické básně, básně připomínající tvar označovaného předmětu, abstraktní poezie, …
hnutí dada —> za 1. sv. v. jako protest proti dosavadním uměleckým i lidským konvencím ve Švýcarsku, největší rozkvět kolem r. 1920, konec r. 1923 v Paříži spojován s literárním klubem zvaným Kabaret Voltaire, který vznikl r. 1916 v Curychu díky emigrantům z mnoha zemí vůdčí a teoretickou osobností básník rumunského původu Tristan Tzara základní principy: 1. náhoda, hravost 2. znevažování dosud platných estetických hodnot a norem 3. využívání nelogických souvislostí a nesmyslu 4. mystifikace 5. odpor x civilizaci, která zabíjí umění náhoda pomohla vytvořit podivuhodné obraty a obrazy Tristan Tzara (1896 – 1963) - vl. jm. J. Rosenstock, francouzský básník rumunského původu - zakladatel a autor manifestů dadaismu (1918, 1920), uk. Kalendářní biograf abstraktního srdce - sbírka dadaistické poezie
-
SURREALISMUS —> ve 20. letech 20. stol. ve Francii první sbírka Magnetická pole (1919) A. Bretona a P. Soupaulta založena na soustavném použití techniky automatického záznamu 16
-
r. 1919 - 1925 tzv. intuitivní období, pak 2. fáze - ideologický podtext (velká odezva v Evropě) Manifest surrealismu vydal r. 1924 v Paříži André Breton umělecká metoda, při níž jsou umělcova fantazie a imaginace absolutně nezávislé na vnější realitě ovlivněn psychoanalýzou S. Freuda (lidské jednání determinováno nevědomím, role sexuality) => snaha proniknout do podprahového života (sny, halucinace, delirium, opojení) základní rysy surrealistického textu: 1. plynulý a automatický tok motivů vycházející z nevědomí 2. fantazie není bržděna logickým myšlením 3. vymýcen předběžný plán 4. jsou potírána veškerá pravidla verše 5. spontánnost, obrazotvornost, vzrušivost, nepravděpodobnost 6. pracuje se s tzv. surrealistickým objektem - do jednoho obrazu se spojují skutečnosti, které spolu nemají nic společného => odhalování nových a překvapivých souvislostí r. 1930 vydal A. Breton Druhý manifest surrealismu, v němž se hlásí k principům historického materialismu a v němž se dává do služeb revoluce jakožto jediné cesty ke spravedlnosti
-
-
André Breton (1896 - 1966) - francouzský básník, teoretik a ortodoxní zastánce surrealismu - ovlivněn symbolismem, Freudem, filosofem Bergsonem, účastnil se i hnutí dada - propagoval tvůrčí aktivitu založenou na psychickém automatismu, zachycení podvědomých stavů a snových zážitků Magnetická pole (1919) - surrealistická sbírka, spolu se Soupaultem Bláznivá láska (1937) - sbírka poezie, uk. Nadja (1928, nově 1963) - poetická próza Paul Eluard (1895 - 1952) - francouzský básník, esejista, překladatel, kritik výtvarného umění - zpočátku se hlásil k hnutí dada, ale znám je hlavně jako čelný představitel surrealismu - autorem manifestů, účastníkem surrealistických experimentů - za války psal odbojovou poezii, po válce byla jeho tvorba velmi politická, ale brzy převážila jeho základní témata: láska, etické a citové problémy - jímavá, hluboká a prostá poezie Veřejná růže (1934) - vrcholná sbírka ovlivněná poetikou surrealismu, uk. - soubor 19 básní psaných volným veršem bez interpunkce a 1 báseň v próze - hledání cesty z osamocenosti a spojení s lidmi - obraz růže vyvolává dojem neposkvrněnosti a křehkosti, který se spojuje zároveň s barvou plamene a srdce a asociativně i s tématem muže a ženy - téma ženy souvisí i s motivem krajiny 2.
Počátky moderní světové prózy, próza a poezie 1. poloviny 20. století a) experimentální (moderní) próza b) proud realistický - dodržuje tradiční umělecké schéma, byť s jistými odlišnostmi, základem je dějová linie odehrávají se v logické časové posloupnosti, většinou se zaměřuje na psychickou a citovou rovinu života jedince, ne na široké společenské vztahy jako v 19. stol. c) literatura, která svým obsahem detabuizovala některé sféry v oblasti lidského života POČÁTKY MODERNÍ PRÓZY
-
ubývá dějovosti subjektivnost (častá je ich-forma) proměny ve vnímání času (časová posloupnost je druhořadá) 17
-
nejde o zobrazení vnější reality, je to konfrontace vnitřního světa s okolím prvky absurdity podtext (mnohé je zamlčeno, čtenář má domýšlet a hodnotit) prolínání několika významových rovin experimenty s jazykem nehledají se odpovědi na palčivé problémy doby, jde o to uvědomit si je Marcel Proust (1871 - 1922) Hledání ztraceného času (psáno od r. 1905, vydáváno 1913 - 1927) - rozsáhlý román, uk. - 7 dílů, obraz mravů ve Francii od začátku století do 1. světová válka - mnohovrstevnatost, ich-forma - zachycuje rozklad francouzské aristokratické společnosti - vypravěčovy pocity, intimní prožitky, vnitřní monology, nálady, reflexe, vzpomínky, vyprávění, která vyslechl - volně seskupené děje, volné prolínání časových rovin, asociativní metody („intuitivní proud vědomí“) - vypravěč si oživováním minulosti ozřejmuje smysl vlastního života - složitě stylizované věty porušující pravidla syntaxe James Joyce (1882 - 1941) - irský prozaik, dramatik a básník píšící anglicky - dílo: Dubliňané (1914) - drsně realistické povídky, vzpomínkové črty a charakteristiky rodáků Odysseus (1922) - román se složitou a mnohovýznamovou kompozicí, nesmírně obtížné čtivo, uk. - název odkazuje k starověkému eposu Odyssea - jeden den ze života nevýznamného novináře pokřtěného irského Žida Leopolda Blooma, který putuje po svých běžných obchůzkách Dublinem - 18 kapitol knihy je tematicky vázáno k jeho epizodám Odyssey, to, co Odysseus prožívá během 10 let, Bloom ve svém vědomí a podvědomí zažije během 1 dne - syna Telemacha představuje intelektuál Štěpán Dedalus, Penelopu Bloomova žena Molly - kapitoly jsou odlišeny místem a dobou děje i literárními styly (monolog, vypravování, katechismus, …), každá kapitola má symbolickou barvu, část lidského těla atd. (např. epizoda sirény se odehrává v koncertní síni, symbolickým orgánem je ucho, základním uměním hudba a stylem fuga) - využití antického mýtu způsobuje, že na jedné straně je obyčejný den nicotný, ale zároveň nesmírný, neopakovatelný - bohatství, filosofie a smysl lidského života - román do nejmenších detailů technikou syrového záznamu zachycuje všední úkony postav, předkládá necenzurovaný tok jejich myšlenek - román do r. 1933 zakázán ve všech anglicky mluvících zemích pro obvinění z pornografie Franz Kafka (1883 - 1924) - považován za nejvýznamnějšího pražského spisovatele, světová proslulost - za jeho života vyšlo jen málo próz, většina vyšla až po jeho smrti zásluhou Kafkova přítele, spisovatele, organizátora kulturního života v Praze a propagátora Leoše Janáčka, Maxe Broda - dílo: Povídky (např. Proměna) – uk.
18
Proces (naps.1914, vyd. 1925) – uk. - nedokončený román skládající se z 10 poměrně samostatných kapitol, jejichž pořadí není jednoznačné - v den svých 30. narozenin se Josef K., úředník velké banky svědomitě plnící své povinnosti, probudí a ke svému překvapení zjistí, že do jeho bytu vnikli 2 neznámí muži, aby jej zatkli, protože je obžalován pro neznámé provinění před záhadným soudem - po začátku procesu je Josef K. zatím ponechán na svobodě a jen občas je předvolán k podivnému vyšetřování, které se koná na zaprášené půdě odlehlého činžáku - Josef K. zpočátku považuje žalobu, jejíž příčinu nezná, za nesmyslnou, cítí se nevinen a snaží se zlehčovat svůj případ - později se snaží různými prostředky soudní řízení ovlivnit - proces, který začal tak nevážně, zabírá stále více času a energie Josefa K., rozrušuje jeho život a obžalovaný se víc a víc poddává neviditelnému soudu, až nakonec bez odporu přijímá jeho ortel - rok po svém zahájení končí proces popravou obžalovaného, který umírá v opuštěném lomu za městem „jako pes“ - provinění Josefa K. spočívá v tom, že připustil zmechanizování svého života, jeho vina je přímo úměrná neschopnosti vzdorovat, zároveň odpadl od pomyslného zákona lidství Zámek (naps. 1922, vyd. 1926) Amerika (1912, vyd. 1927) - obecné rysy díla: 1. v dílech se —> fantaskní a absurdní svět, dějí se zde věci odporující logice všedního života, nejneuvěřitelnější situace jsou prezentovány jako samozřejmosti, vládne logika snu 2. nerespektuje se časová posloupnost 3. svět je líčen do nejnepatrnějších podrobností - zneklidňuje to, provokuje rozum 4. vina hrdinů tkví v tom, že připustí zmechanizování svého života 5. byrokracie jako přízrak, s nímž člověk bojuje, ale nemá naději na úspěch 6. pesimismus, úpěnlivá touha zachránit člověka, humanistický náboj, zároveň ale bezvýchodnost 7. mnoho tzv. hlavních postav nemá příjmení => obecná platnost 8. moderní svět pomalu odsouvá do pozadí kategorii „tragično“ a nahrazuje ji groteskním vnímáním reality Další významní autoři experimentální prózy: Virginia Woolfová – uk., Robert Musil
-
FRANCOUZSKÁ LITERATURA 1. POLOVINY 20. STOLETÍ —> poutavé životopisy slavných osobností, sklon k epickému vypravování úsilí o proniknutí do lidského nitra, společenská nonkonformnost názorová progresivita, tradiční forma mnoho levicových intelektuálů (salonní marxismus) velké množství nositelů Nobelových cen Romain Rolland (1866 - 1944) - prozaik, dramatik, esejista, hudební a výtvarný kritik, Nobelova cena za literaturu r. 1915 - —> umělecky i vědecky pozoruhodné životopisy (např. Beethovena, Michelangela, Gándího) Jan Kryštof (1904 - 1912) - desetidílná románová epopej, „román-řeka“ - vytvořeno jako cyklická hudební skladba s ústřední postavou nadaného hudebníka německého původu Jana Kryštofa Kraffta (Kraft = síla) - 1. část sleduje Kryštofovo dětství v Německu a počáteční projevy jeho hudebního nadání, od svých 14 let se stará o rodinu (otec alkoholik), ale prostředí ho ubíjí, a tak odchází do Paříže 19
a tam se stává redaktorem v hudebním nakladatelství, poznává Francii z lepší i horší stránky, sblíží se s básníkem Olivierem a jeho sestrou Antoinettou, dosahuje prvních uměleckých úspěchů, a když je přítel Olivier zabit v pouliční potyčce, odchází do Švýcarska, prožije vášnivý vztah k vdané ženě a po rozchodu s ní se věnuje jen hudbě, v níž nalézá vytoužené vnitřní vyrovnání - postava Jana Kryštofa je fiktivní, ale Rolland se inspiroval osudy Beethovenovými - oslava výjimečného hudebního génia, vztah mezi Francouzi a Němci, dotýká se německého militarismu a kriticky se zamýšlí nad francouzskou přejemnělou kulturou - řada epizod, satira, patos, lyrika, epika, úvahy Dobrý člověk ještě žije (1920) - román - úsměvný a optimistický obraz života v rodném kraji s lidovým hrdinou Colasem Breugnonem Petr a Lucie (1919) - protiválečná novela se shakespearovským motivem, uk. - děj se odehrává mezi 30. 1. a 29. 3. 1918 - v centru pozornosti je 18letý Petr Aubier, syn měšťanské konzervativní rodiny, který se uprostřed Paříže sužované nálety náhodně seznámí s dívkou Lucií, která z existenčních důvodů nedokončila studium malířství a je nucena živit se malováním kýčů - oba mladí lidé se do sebe zamilují, záměrně se uzavírají do samoty své lásky bez ohledu na morálku rodičů a vrcholící válku, vzájemným citem si navracejí víru v život i sebe sama - křehký svět milenců však nemůže uniknout ničivé realitě - umírají při jednom z náletů - velmi čtivé Henri Barbusse (1873 - 1935) - demokraticky orientovaný spisovatel a žurnalista Oheň (1916) - protiválečný román, uk. - 24 kapitol představuje mnoha zornými úhly epizody ze života vojáků na frontě 1. sv. v. i na dovolené v zázemí, chybí ústřední postava, hlavními hrdiny jsou vojáci i sám autor jako vypravěč - dramatická kompozice dosahuje vrcholu v kapitolách Oheň a Obvaziště, kde jsou sugestivně a naturalisticky vykresleny hrůzné výjevy bitvy a pak utrpení umírajících a raněných, z nichž se stejně jako ze zákopové války rodí odhodlání vojáků učinit přítrž válce Další významní autoři francouzské literatury 1. pol. 20. stol.: Anatole France, André Gide, Louis Aragon, François Mauriac, André Maurois, Antoine de Saint-Exupéry, Gabriel Chevalier, Marcel Aymé, Henri Charriére, Roger Martin du Gard, Jules Romains, Georges Duhamel, Raymond Radiguet, Jules Verne
NĚMECKY PSANÁ LITERATURA 1. POLOVINY 20. STOLETÍ - realistická próza prodchnutá demokratickým humanismem a nesená protinacionalistickou, protiválečnou a nakonec protifašistickou myšlenkou - pronásledování nepohodlných autorů fašistickým režimem, rasistické protižidovské útoky => obrovský počet spisovatelů-emigrantů - mnoho nositelů Nobelových cen Heinrich Mann (1871 - 1950) - prozaik, dramatik a esejista, starší bratr Thomase Manna Profesor Neřád (1905) - román se satirickým podtextem, —> podle něj film Modrý anděl, uk. - hlavním hrdinou je gymnaziální profesor latiny a řečtiny Raat, označovaný přezdívkou Neřád pro své silné despotické sklony - při slídění za mravnostně nepřípustnými spády 3 studentů se v jednom hostinci seznamuje se zpěvačkou té nejnižší kategorie Lolou, jíž propadne vášnivým citem - po čase se s ní ožení a jejich dům se stane lákadlem pro pány z kruhů městské honorace 20
-
orgiím učiní přítrž policie, kterou povolal Neřádův úhlavní nepřítel, aristokraticky povýšený žák Lochman sonda do zvrácené morálky maloměstské „elity“, odhaluje některé zvrhlé rysy německé povahy, kritizuje školský systém => kniha vzbudila v Německu nevoli
Thomas Mann (1875 - 1955) - prozaik a esejista, držitel Nobelovy ceny z r. 1929 - v rozsáhlém díle sledoval úpadek německého měšťanstva, jeho nacionální a sociální reakčnost Buddenbrockovi (1901) - román zobrazující úpadek a zánik bohaté patricijské rodiny Josef a bratři jeho (1933 - 1948) - 4dílná starozákonní alegorie, námětem biblický příběh - biblický příběh je zbaven mystických prvků, je civilnější - humanistické vyznění, využití ironie - vypravěč žije v přítomnosti a zároveň jakoby v minulosti a kontakt se čtenářem vede z obou časových rovin Doktor Faustus (1947) - filosofický román, vrcholné dílo - gymnaziální profesor Zeitblom v době 2. sv. v. vypráví příběh svého přítele Adriana Leverkühna, geniálně nadaného hudebníka, který je přesvědčen, že evropská kultura je v krizi, a je ochoten za uměleckou inspiraci obětovat cokoli, třeba se i zříci lásky a obětovat duši ďáblu (faustovský motiv) - v osamění pak vytváří disharmonické skladby, které jsou popřením předchozího hudebního vývoje, poslední jeho skladba je popřením Beethovenovy 9. symfonie s Ódou na radost a tím i podstaty lidskosti - nakonec skladatel podléhá šílenství - do příběhu se promítají 50leté kulturní a politické dějiny Německa až k nástupu a rozbujení nacismu - symbol bloudění Němců i soudobého lidstva Smrt v Benátkách - mistrovská povídka, uk. Lion Feuchtwanger (1884 - 1958) -
romanopisec a dramatik autor poutavých historických románů, které čerpaly především z židovských dějin a které se obracely svým významem k aktuální současnosti, ale i románů ze současnosti Žid Süss (1925) - román rozdělený do 5 knih, situováno do Německa 30. let 18. stol. titulní postavou obratný židovský finančník, kterého shoda okolností vynese do funkce jakéhosi finančního ředitele württemberského vévody bezohledně vysává zemi, aby vévodovi opatřil finanční prostředky jeho postoj se změní se smrtí dcery, kterou se vévoda pokusil znásilnit mstí se vévodovi, ten umírá, Süss se nechává zatknout, odmítá návrhy na svou záchranu a umírá na šibenici jako židovský mučedník otázky moci a práva, obraz rozporů tehdejšího zaostalého, rozdrobeného Německa román předjímá osudy židů v nacistickém Německu Ošklivá vévodkyně (1923) - historický román o dramatických osudech Markéty Korutanské Josephus Flavius - mohutná historická trilogie (1. díl - 1932, 2. díl - 1935, 3. díl - 1942) líčí židovský odboj proti Římanům v 1. stol. n. l. Židovka z Toleda (1955) - děj zasazen do španělského středověku Lišky na vinici (1948) - o Marii Antoinettě předehra a vyústění VFR Bláznova moudrost (1952) - o J. J. Rousseauovi Goya (1951) - životopisný román o osudech velkého španělského malíře
Erich Maria Remarque (1898 - 1970) - vl. jm. Erich Paul Remark - patří mezi nejčtenější spisovatele u nás 21
-
výborný spisovatel, lehce vypráví, umí zvolit přitažlivý námět, dokáže čtenáře napínat až do konce, silné je humanistické vyznění románů, sympatičtí hlavní hrdinové, na druhou stranu ale šablonovitost, vykonstruovanost zápletek, plytké filosofování, sklony k lacinému sentimentu - lehce vypráví, umí zvolit přitažlivý námět, dokáže čtenáře napínat až do konce, silné je humanistické vyznění románů, sympatičtí hlavní hrdinové, patří mezi nejčtenější spisovatele Na západní frontě klid (1929) – román, uk. - vypravěčem a zároveň protagonistou je jeden ze skupiny gymnazistů, kteří po ideologické „masáži“ svého profesora narukovali na válečnou frontu, Pavel Bäumer - prodělává tvrdý výcvik a je poslán na frontu, kde je vystaven strašné realitě, degradací přirozených lidských hodnot - vypravování v 1. os. j. i mn. č. jakoby bezprostředně reprodukovalo prožívané děje, zážitky válečného strádání, smrti kamarádů - dialogy vojáků, jejich vzpomínky, úvahy nad absurditou vzájemného zabíjení mladých lidí, poznání hodnoty kamarádství - román s určitými znaky reportážní či dokumentární prózy, zároveň však barvité vypravování - výmluvně tragické závěrečné memento Cesta zpátky (1931), Tři kamarádi (1938) - situace v poválečném Německu Jiskra života (1951), Vítězný oblouk (1953), Čas žít, čas umírat (1954) - hrůzy války a vyrovnávání se s jejími následky
Hermann Hesse (1877 - 1962) -
prozaik, básník a esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturu z r. 1946 dílo je výrazem hledání v období nejistých duchovních hodnot evropské civilizace => témata podivínství, osamění, individuální vzpoury apod. náročné čtení, které vyžaduje patřičné soustředění a inteligenci Stepní vlk (1927) - složitě komponovaný román, uk. v centru pozornosti stojí život muže, kterému se pro jeho zvláštní povahu říká stepní vlk, vše je líčeno z pozice člověka žijícího v sousedství jsme svědky rozpolcenosti jedince, který vnímá roztříštěný svět kolem sebe filosoficko-psychologická analýza bytosti napůl vlčí, napůl lidské a zároveň analýza analogicky rozdvojeného světa (přírodnost x civilizovaná lidskost brutálního světa) dochází k jakési převýchově pana Hallera (stepního vlka), která má pokračování v magickém divadle - Haller zde prožívá různé možnosti své existence: je přítomen drezúře stepního vlka, ocitá se s Mozartem v posledním aktu Dona Giovanniho, zabíjí ze žárlivosti prostitutku Hermínu, která se podílela na jeho převýchově Siddhárta - novela inspirovaná životem Buddhy Stefan Zweig (1881 - 1942) -
rakouský prozaik autor cyklu novel nazvaného Řetěz, kde sleduje psychologické stavy a procesy hrdinů, které někdy hraničí až s nenormalitou, lidské nitro je zdrojem temných a často protichůdných sil, vůlí těžko ovladatelných Netrpělivost srdce (1938) - román situovaný do uherského městečka v době před 1. sv. v. příběh těžce fyzicky poznamenané dívky k mladému poručíkovi, který vztah k dívce chápe jako záležitost soucitu, je z velké části pojat jako složitý niterný konflikt marnost důstojníkovy pozdní snahy napravit důsledky svého rozchodu s Editou se tragicky dovršuje vypuknutím války a dívčinou sebevraždou ve vyhrocené podobě se tu nastoluje otázka viny a odpovědnosti člověka za své jednání psal i románové biografie, mistrem literárního portrétu
Další významní autoři německy psané literatury 1. pol. 20. stol.: Arnold Zweig, Karl Kraus, Joseph Roth, Hermann Broch, Elias Canetti
-
pražská německá, většinou židovská literatura, pro evropský kontext velice významná Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Gustav Meyrink, Franz Werfel, Egon Erwin Kisch
22
Gustav Meyrink (1868 - 1932) -
vlastním jménem Gustav Meyer Golem (1915) - napínavý až hrůzostrašný román ze staré Prahy vypravěč příběhu je na základě náhodné záměny klobouku přenesen ve snu o několik desítek let zpět a během jediné noci prožívá část života rytce kamejí Pernatha, který se prodírá spletí záhad a dobrodružství v pražském židovském městě, nakonec se probouzí v současnosti necháno na čtenářově fantazii, aby si stanovila hranici mezi snem a skutečností atmosféra tajemna, iracionální jevy, symboly, záhadné prostředí židovského ghetta vliv staroegyptské filosofie, kabaly a buddhismu Pernathova cesta je poutí k duševní dokonalosti postupným odpoutáváním se od materiálního světa Anděl západního okna (1920) Bílý dominikán (1921)
Franz Werfel (1890 - 1945) -
básník, prozaik, dramatik čtenářsky nejpřístupnější z okruhu pražských německých židovských spisovatelů, vypravěčská srozumitelnost je nositelem vzácných myšlenek, morálního podtextu Sjezd abiturientů (1928) - krátký román hlavnímu hrdinovi z bohaté rodiny Arnoštu Sebastinovi, vyšetřujícímu soudci, je předveden muž podezřelý z vraždy prostitutky Sebastian se domnívá, že v něm poznává spolužáka z mládí Franze Adlera, večer se navíc koná abiturientský večírek bývalých gymnazistů po jeho skončení začíná Sebastian sepisovat v jakémsi horečnatém snu „historii viny z mládí“: v době studií totiž trpěl tím, že právě chudým spolužákem Adlerem byl neustále zastiňován, a tak postupně narušil Adlerovu autoritu, a dokonce ho přivedl k pokusu o sebevraždu při dalším setkání prosí Sebastián obžalovaného Adlera o odpuštění, ale ukazuje se, že se spletl, jde jen o shodu jmen hluboký filosofický podtext o (ne)naplněnosti života, vině, (ne)možnosti odpuštění, ztrátě hodnot, izolovanosti a pokrytectví Ne vrah, zavražděný je vinen (1919) Čtyřicet dnů (1933) Píseň o Bernadettě (1941)
Egon Erwin Kisch (1885 - 1948) -
prozaik a publicista, tvůrce moderní umělecké reportáže značnou část rozsáhlého díla věnoval Praze a českému prostředí, pro knihy reportáží čerpal i ze svých cest zaujatý pro pravdu, zásadový, vzdělaný, dokázal psát čtivě, přístupně pro široké vrstvy Zuřivý reportér (1925) - reportáže Pražský pitaval (1938) - reportáže z případů kolem pražského podsvětí Tržiště senzací (1942) - autobiografie
Další významní autoři německy psané literatury v českých zemích v 1. pol. 20. stol.: Adalbert Stifter, Max Brod, Alfred Kubin
-
RUSKÁ LITERATURA 1. POLOVINY 20. STOLETÍ propracovaná forma a revoluční demokratická tradice, na které později navazovala ve zploštěné formě sovětská literatura 2 emigrační vlny (1906 -1913 a po r. 1917) Maxim Gorkij (1868 - 1936) - vlastním jménem Alexej Maximovič Peškov - ruský prozaik, dramatik publicista, vůdčí postava ruského realismu, uk. Štěstí - své texty stylizoval tak, aby budily dojem autenticity, jejich vypravěč splýval s hrdiny, lidmi z periferie života, tzv. bosáky (tuláci, zlodějíčci, …), lidmi navenek drsnými, ale uvnitř s velkými humanistickými ideály a s velkou životní moudrostí - na jedné straně se ukazuje „hořkost“ jejich života, na druhé straně vyzdvihuje velikost člověka 23
Stařena Izergil (1895) - povídka Foma Gordějev (1899) - román Píseň o Bouřňáku (1901) - povídka Matka (1905) - próza Podnik Artamonových (1925) - román Život Klima Samgina (1926 - 1936) – román Boris Pasternak (1890 - 1960) - ruský básník a prozaik, překladatel, nositel Nobelovy ceny z r. 1958 - důležitá je hlavně jeho přírodní lyrika, složitá obraznost, náročný styl Sestra má - život (1922) - v 30. letech vmanipulován do ústraní, začal se věnovat próze Doktor Živago (1957) - světově proslulý román, uk. - ohromná freska zachycující Rusko v časovém rozpětí od počátku 20. století do 2. světové války - pohnuté osudy ruské inteligence v době revolučních převratů - morální a intelektuální síla hlavního hrdiny - lékaře Jurije Živaga tkví paradoxně v jeho pasivitě a slabé vůli, v jeho váhání a v jeho pochybách; k historickému dění zaujímá vztah velmi osobní, vnímá je mimořádně citlivě, hodnotí je z hlediska lidské mravnosti, krutost bělogvardějců odmítá stejně jako teror rudých - román je autorovým vyznáním, vyjadřuje jeho životní filosofii, názory na dějiny lidstva, náboženství, umění - závažnou součástí prozaického textu jsou verše v kapitole Básně Jurije Živaga Michail Šolochov (1905 - 1984) - ruský prozaik, nositel Nobelovy ceny za literaturu (r. 1965) - patřil k nejúspěšnějším a nejvíce (až nekriticky) ceněným ruským spisovatelům Tichý Don (4 díly, 1928 - 1940) - monumentální románová tetralogie z občanské války, uk. - hluboké epické dílo - v centru stojí rodina Melechovových s kozáckou a tureckou krví - tragický osud donského kozáka Grigorije Melechova, který prožívá vášnivou lásku k provdané Axiňje a který po vypuknutí občanské války váhá mezi „bílými“ i „rudými“ - hrdinovo životní bloudění se neuzavírá jednoznačným nalezením správné cesty, ale zábleskem naděje, již představuje Grigorijův syn Rozrušená země (1932) - z období kolektivizace ruské vesnice Osud člověka (1956) – novela - hlavní postavou je Andrej Sokolov, který vypráví v ich-formě o svých zážitcích z 2. svět. války - dozvídáme se, jak žil Andrej Sokolov před válkou a jak odešel na frontu, o jeho zajetí a deportaci do Německa, jak se několikrát ocitl na prahu smrti, ale vždy se mu podařilo uniknout, ale zachovat si přitom lidskou důstojnost - nakonec se Sokolov stává řidičem německého majora, podaří se mu uprchnout a znovu se vrací do boje, jeho nejbližší však již zahynuli, a tak se ujímá malého sirotka, který je jeho jedinou radostí a nadějí - popis událostí je lakonický a nepatetický, nedramatický jazyk - intimní ladění vytváří dojem důvěrného vyprávění, zbaveného nesmiřitelnosti vůči nepříteli - humanistické podobenství o charakteru prostého ruského člověka, ztělesnění mravní síly národa v době smrtelného ohrožení
24
Ivan Bunin (1870 - 1953) -
ruský prozaik, autor povídek a románů s tematikou lásky a smrti, básník a překladatel, Nobelova cena v r. 1933 začínal jako básnický symbolista v prózách jako impresionista zachycoval vnější i vnitřní krajinu duše svých hrdinů, jako expresionista si vybírá situace krutější a drsnější, velký lyrismus próz Míťova láska (1925) - novela děj se odehrává v ruském velkoměstě na poč. 20. stol. v jiskřivých zimních měsících prožívají student Míťa a Káťa, studentka divadelní školy, svou první velkou lásku, vztah křehký i bouřlivý v létě Míťa odjíždí na venkov a mučí se čekáním na dopis, poznává tělesnou lásku s mladou vesničankou, a když obdrží od Káti zprávu o rozchodu, podlehne a zastřelí se zachycena láska od počátečního opojení po mučivé pochybnosti Život Alexeje Arseňjeva (1930 - 1939) - autobiografický román Temné aleje (1939 - 1943) - cyklus povídek, uk. erotika, různé projevy lásky, od mladičkého vzplanutí až po osudové vášně s tragickým koncem některé z povídek mají charakter psychologických studií a zároveň jsou zhuštěným, lakonickým vyprávěním, v němž se hlavně citový život vyjevuje v situacích kritických a mezních vliv orientální filosofie se odráží v pojetí viny a odplaty
Andrej Bělyj (1880 - 1934) -
básník, prozaik a teoretik symbolismu prosazoval novátorské postupy v próze, snaha sblížit literaturu s hudbou Stříbrný holub (1910) - román Petrohrad (1916) - román srovnáván s díly moderní experimentální prózy (Joyce, Kafka, Proust) motivická návaznost na velká díla ruské kultury, konkrétně na texty, které vytvářejí „mýtus“ Petrohradu, tohoto nejruštějšího a zároveň nejevropštějšího města Ruska (Gogolův Plášť a Nos, Puškinův Měděný jezdec a Piková dáma, Lermontovova Maškaráda, Turgeněvův román Otcové a děti, Tolstého Anna Kareninová, Dostojevského Zločin a trest) všechny literární narážky však působí značně groteskně, loutkovitě a teatrálně, významnou roli hrají masky a karnevalové převleky, také jména postav působí jako masky, pod nimiž se skrývá skutečný charakter první románovou linii tvoří příběh senátora Ableuchova, na něhož se připravuje atentát, druhou příběh Dudlána, který mezi teroristy odhalí provokaci, mezi oběma rovinami se pohybuje Ableuchův syn Nikolaj, představitel nihilismu ruské mládeže
Michail Afanasjevič Bulgakov (1891 - 1940) - prozaik a dramatik, autorem libret, dramatizací a filmových scénářů - autor imaginativních próz (termín magický realismus) Osudná vejce (1925) - próza, vliv fantasticko-groteskního vidění, míšení skutečného s neskutečným Bílá garda (1925) - román - promítl vlastní zážitky, vztah inteligence k revoluci - v divadelní adaptaci pro MCHAT Dni Turbinových (1926) Život pana Molièra (1936) - životopisný román, divadelní podoba - Moliére (1936) Divadelní román (1936 - 1940, vyd. 1965) - formou zápisků líčí příhody ze zákulisí MCHATu Mistr a Markétka (1966 - 1967) - vrcholný román, uk. - pozoruhodné zpracování faustovského námětu - filosofický román je velkým podobenstvím, prvky groteskna, fantaskna, tajemna, nadsázky, satira, složitá symbolika - velmi komplikovaný děj, v němž se prolíná několik rovin - základní děj se odehrává v Moskvě 30. let, kam přijíždí zvláštně moudrý profesor černé magie Woland (ztělesnění ďábla?) se svou zvláštní družinou, který rozpoutá řetězec zvláštních a fantaskních událostí, zachyceny osudy Mistra, kterému režim neumožňuje publikovat a který píše román s biblickým námětem o Ješuovi Ha-Nocri před Pilátem Pontským, což tvoří další z dějových linií knihy, osudy Markétky, jež chce pomoci křehkému 25
-
-
a senzitivnímu Mistrovi, zachycena velká spousta postav, které se objevují a zase v románu mizí, postavy se různě setkávají a jejich osudy se podivně prolínají filosofickým podtextem je boj dobra a zla starý jako lidstvo samo, je trvalou součástí lidské existence, dobro ani zlo nemohou nikdy dosáhnout konečného vítězství, hranice mezi nimi je někdy neostrá nejednoznačná interpretace v současnosti nesmírně čtené a oblíbené dílo, vřele doporučuji - je skvělé!
Další významní autoři ruské literatury 1. pol. 20. stol.: Sergej Jesenin, Alexandr Blok, Isaak Babel, Ilja Erenburg, Alexej Tolstoj, Leonid Andrejev, Arťom Vesjolyj, Alexandr Serafimovič, Alexandr Fadějev, Dmitrij Furmanov, Nikolaj Ostrovskij, Anton Makarenko, Boris Pilňak, Fjodor Gladkov, Marina Cvetajevová, Andrej Platonov, Jevgenij Zamjatin
ANGLICKÁ LITERATURA 1. POLOVINY 20. STOLETÍ - anglický realismus analyzuje domácí prostředí, společenská angažovanost - vyvážená objektivita (Galsworthy), útočná společenská kritika (Shaw) George Bernard Shaw (1856 - 1950) - dramatik, kritik a esejista irského původu, r. 1925 obdržel Nobelovu cenu za literaturu - mistr vtipu a paradoxu, nekompromisní ironizující postoj ke společenským konvencím a předsudkům i lidským slabostem Živnost paní Warrenové (1898) - drama z počátečního tvůrčího období, vliv kritického realismu Caesar a Kleopatra (1901) - netradiční pojetí historického tématu Pygmalion (1912) - námětem hra navazuje na Ovidiem zpracovanou báj v díle Proměny, uk. - profesor fonetiky Higgins, starý mládenec, uzavře se svým přítelem plukovníkem Pickeringem sázku, že se mu podaří z pouliční prodavačky květin učinit dámu mluvou i chováním - v kultivované prostředí se z primitivního děvčete Lízy Doolitlové skutečně stane okouzlující žena, takže nikdo nepochybuje o jejím urozeném původu - komplikace nastávají, když již Higgins nemá na jejím osudu další zájem a ona se už nemůže vrátit ke svému bývalému povolání - nakonec Líza dává přednost chudému mladíkovi, který se do ní zamiloval, před Higginsem, jenž by ji rád získal - muzikálové zpracování My Fair Lady („happyend“) Svatá Jana (1923) - tragédie - francouzská národní hrdinka Jana z Arku se postaví do čela vojska, aby vyhnala ze země Angličany, a nakonec je po korunovaci dauphina Karla francouzským králem zajata Angličany, postavena před církevní soud, označena za kacířku a upálena - moderní podobenství o střetu jedince s mocí - na pozadí této historické události sleduje autor osud prosté selské dívky, která věrna pravdě své víry a svému svědomí se ocitá v neřešitelném konfliktu s církví a zákonem, jimž padne za oběť - hra se soustřeďuje na postižení myšlenkových střetů, které předcházejí velkým událostem - víra, s níž Jana umírá, přesvědčí i jejího nejzarytějšího odpůrce Stogumbera o její nevině - na závěr zasazen Epilog, v němž dochází k fiktivnímu setkání všech aktérů historie, kteří vítají zprávu o Janině rehabilitaci a svatořečení (stalo se tak r. 1920 a Shawova hra je reakcí na tuto událost), ale nepřejí si, aby vstala z mrtvých Další významní autoři anglické literatury 1. pol. 20. stol.: John Galswothy, Thomas Stearns Eliot, Herbert George Wells, Joseph Conrad, Robert Graves, Aldous Huxley, David Herbert Lawrence, Thomas Hardy, Rudyard Kipling, Robert Louis Stevenson, Arthur Conan Doyle, Gilbert Keith Chesterton, Agatha Christie, Jerome Klapka Jerome
26
-
AMERICKÁ LITERATURA 1. POLOVINY 20. STOLETÍ americký realismus se oddělil od anglického realismu výrazná sociální kritičnost, sklony k naturalismu výpověď tzv. „ztracené generace“ = generace, která zažila na vlastní kůži 1. světovou válku Ernest Hemingway (1899 - 1961) - prozaik, nositel Nobelovy ceny z r. 1954, představitel „ztracené generace“ - v povídkách používá tzv. metodu ledovce (ledovec ční z moře 1/7 svého objemu, zbytek, tedy jeho podstatná část, je pod hladinou a my o ní víme, i když ji přímo nevidíme) = podstatné významy textu jsou skryty pod hladinou zdánlivě povrchních dialogů postav, typický „objektivní“, úsporný, strohý styl bez příkras, hodnotících adjektiv, asociativních odkazů - úsečné dialogy a kompozice podobná montáži přesně vybraných „filmových“ záběrů - hluboký zájem až fascinace mezními životními situacemi - vynikající zobrazení psychických dějů v člověku Sbohem, armádo! (1929) - román čerpající ze zážitků z 1. svět. války Komu zvoní hrana (1940) - román vzniklý z reálií občanské války ve Španělsku, uk. - děj románu se soustřeďuje do tří dnů, které prožije americký dobrovolník Robert Jordán na straně republikánů - Jordan se účastní akce partyzánů, kteří chtějí vyhodit do vzduchu most, po němž by nepřítel dopravil posily - Jordan o akci sice pochybuje, ale podřizuje se - most je zničen a Jordanovi při ústupu zlomí kůň nohu - během těchto událostí vzniká milostný vztah mezi Jordánem a dcerou republikánského starosty zavražděného fašisty Marií - neschopen dalšího pochodu očekává hrdina smrt - důležité a symbolické je motto uvozující román a objasňující jeho význam - Jordan je typický hemingwayovský hrdina - statečný, mužný, toužící po svobodě, schopný se obětovat pro základní hodnoty, které vyznává Stařec a moře (1952) - novela, jednoduchý děj, uk. - starý kubánský rybář Santiago po dlouhé době, kdy neúspěšně lovil s malým chlapcem, vyjíždí na moře sám a chytí obrovskou mečounovitou rybu, která dva dny a dvě noci táhne jeho člun - když vysílený stařec rybu harpunuje a zamíří k břehu, napadnou jeho úlovek žraloci, s nimiž svede boj na hranici svých možností a sil, ale přesto z ryby zbude jen kostra - vyčerpaný stařec se vrací s rybí kostrou na břeh - velká epická metafora o smyslu lidského života, který nelze spatřovat v zisku, ale ve vědomí, že člověk udělal všechno pro to, čeho chtěl dosáhnout: Člověka je možno zničit, ale ne porazit. - heroický boj rybářův znamená jeho velké morální vítězství, protože bojoval čestně a statečně John Steinbeck (1902 - 1968) - prozaik, nositel Nobelovy ceny za literaturu z r. 1962 - vynikající epik - venkov je útočištěm před chaosem a vřavou velkoměstské civilizace, půda a příroda dostávají nádech mýtu - přírodní determinace hlavních postav - je v nich určitá živočišnost a náruživost - poněkud méně psychologicky propracované charaktery - zabýval se konfliktem dobra a zla v člověku, ale také možnostmi svobodné lidské vůle a místem člověka v přírodním dění, polemizoval s tradičními náboženskými normami Pláň Tortilla (1935) - humorné vyprávění o kalifornských povalečích a ztracencích 27
O myších a lidech (1937) – novela, uk. - kniha vypráví o přátelství dvou námezdních zemědělských dělníků, kteří přicházejí pracovat na farmu - slabomyslný silák Lennie, ochráncem mu je George Milton, který usměrňuje Lennieho zálibu v hlazení hebkých věcí, která většinou končí tragicky („uhladí“ zvíře s hebkou srstí k smrti) - novela vrcholí v momentě, kdy manželka šéfova syna, jež obdivuje Lennieho živočišnou sílu a snaží se mu přiblížit, dovolí Lenniemu hladit své krásné vlasy - shodou nešťastných náhod jí zlomí Lennie vaz - George, který chce Lennieho uchránit od lynčování, vypráví svému příteli naposledy příběh o budoucím štěstí a pak ho zastřelí - velmi působivá kniha s překvapivou pointou - sociální ladění - osudové zlo je ztělesněno žádostivou ženou, manželkou syna majitele farmy (přitom ona sama je jakýmsi vyděděncem, neboť se jí nudným životem na farmě rozpadly sny o štěstí, navíc její manžel není s to naplnit její potřebu tělesné lásky) - slaboduchý Lennie se ukazuje „čistším“ než lidé bez handicapu, protože jeho primitivismus je vyvažován blízkostí Bohu a přírodě Hrozny hněvu (1939) - obsáhlý román - děj se odehrává v období hospodářské krize ve 30. letech - na americkém jižním středozápadu se půda začíná obdělávat ve velkém a pro drobné farmáře již není v kraji místa - rodina Joadova, jejíž jednotliví příslušníci jsou hrdiny díla, se jako statisíce jiných rozhodne odejít za prací do Kalifornie - na vyčerpávající cestě se rodina postupně rozpadá, a i když se po útrapách zúčastní sklizně bavlny, povodeň zničí i to poslední, co jim zbylo - kapitoly dějové se střídají se širšími společenskými záběry Toulky s Charleyem za poznáním Ameriky (1962) - uměleckopublicistická próza Francis Scott Fitzgerald (1896 - 1940) - prozaik, zařazovaný do skupiny autorů tzv. ztracené generace, poznamenané trpkými zkušenostmi 1. svět. v. a pocitem neschopnosti zakotvit v poválečné konjunkturální společnosti - psychologická orientace, kritičnost, čtenářsky vděčný Na prahu ráje (1920) - románový debut se silnými autobiografickými rysy Povídky jazzového věku (1922) Velký Gatsby (1925) – román, uk. - hlavní hrdina ztělesňuje romantický „americký sen“, který se snaží svým bohatstvím získat lásku ženy, která však není schopna hlubokého citu, neboť miluje spíš vysoké společenské postavení a klidně proto obětuje Gatsbyho ve chvíli, kdy on bere na sebe její vinu, Gatsby díky omylu zastřelen - svět, který zbavuje iluze, že prostřednictvím bohatství je možno dosáhnout vyššího duchovního ideálu Něžná je noc (1934) - autobiograficky laděný román o rodinné krizi způsobené manželčinou duševní chorobou Takový pěkný pár a jiné povídky (1986) - u nás vydaný povídkový výbor, uk. - chronologická nit F. života od snů a střetů mládí až k osudové lásce a konfrontaci s ošidným „americkým snem“ o úspěchu a bohatství Henry Miller (1891 - 1980) - silně kritický vztah k americkému životnímu stylu - ve svých dílech využíval poetiku surrealismu, kterou poznal za svého pobytu v Paříži 28
Obratník Raka (1934, v Americe na poč. 60. let) - autograficky pojatý román, uk. - detabuizace sexuálních sfér života, kniha v době svého vzniku velmi šokovala - autor podává obraz svého života v prvních letech svého pobytu v Paříži - tématem je „hladový“ život líčený ze dne na den, jenž je prožíván lačně a rozkošnicky - místo klasické dějové linie spontánní sled různých historek a výjevů, vše je doplňováno různými úvahami a vizemi - zobrazování pohlavního aktu jako symbol věčného vznikání či jako exaktický stav lidské existence, antiintelektuálská bezprostřednost autorovy zpovědi - „plivanec do tváře umění“ Další významní autoři americké literatury 1. pol. 20. stol.: Theodore Dreiser, William Faulkner, Ezra Pound, Upton Sinclair, Sinclair Lewis, John Dos Passos, Jack London, Raymond Chandler, Margaret Mitchelová, Nathanael West, John Wood Campbell 1.
Doplňte jméno autora podle charakteristiky jeho tvorby: a) Vynikající americký epik umisťující příběhy svých postav na venkov a do přírody, typická je pro něj i jakási přírodní determinace hlavních postav – je v nich živočišnost a náruživost. b) Francouzský spisovatel, letec a reportér, autor filozofických próz a známého pohádkového příběhu. c) Německý prozaik, autor intelektuálně náročných moderních próz, ústředním tématem jeho děl je otázka jak žít v odcizeném světě, proto u něj nalézáme témata podivínství, osamění, individuální vzpoury atd. d) Typický představitel ruského socialistického realismu se svérázným vývojem politických názorů, který v dílech zachycoval hořké osudy hrdinů navenek drsných, ale uvnitř s humanistickými ideály. e) Čtenářsky nejpřístupnější představitel pražských německých autorů, který přes svůj židovský původ inklinoval ke křesťanství. f) Čtenářsky velmi oblíbený německý spisovatel, který se v mnoha svých prózách inspiroval válkou a životem v Německu ve 30. letech, autor silných milostných příběhů. g) Historik, znalec hudby a spisovatel francouzského původu, autor románové epopeje o německém hudebníkovi a studentsky přitažlivé protiválečné novely.
2.
Přiřaďte k sobě správné trojice: spisovatel: A) Maxim Gorkij, B) Henry Miller, C) Lion Feuchtwanger, D) Gustav Meyrink, E) George Bernard Shaw, F) Francis Scott Fitzgerald dílo: a) Židovka z Toleda, b) Golem, c) Velký Gatsby, d) Svatá Jana, e) Štěstí, f) Obratník Raka žánr: 1) humoristicko-melancholická povídka o zvláštních cestách lásky, 2) historický román, 3) próza s uvolněnou románovou stavbou detabuizující sex, 4) mystický román odehrávající se v pražském židovském městě, 5) sonda do života americké mládeže „džezového věku“, 6) drama
3.
Přiřaďte k sobě správné trojice: spisovatel: A) Marcel Proust, B) Ernest Hemingway, C) Henri Barbusse, D) Heinrich Mann, E) John Steinbeck, F) Egon Ervín Kisch dílo: a) O myších a lidech, b) Hledání ztraceného času, c) Oheň, d) Zuřivý reportér, e) Profesor Neřád, f) Stařec a moře žánr: 1) novela oslavující lidskou aktivitu, 2) novela o podivném přátelství dvou různorodých lidí s tragickým koncem, 3) experimentální román zachycující obraz mravů ve Francii, 4) povídkový soubor čerpající náměty z 1. sv. v., 5) soubor reportáží, 6) kritický realistický a satirický román
29
ČESKÁ LITERATURA V OBDOBÍ MEZI SVĚTOVÝMI VÁLKAMI Charakteristika období 28. 10. 1918 —> Československá republika (Čechy, Morava, část Slezska, Slovensko, Podkarpatská Rus), Češi a Slováci tvořili 1/3 obyvatelstva, v české části silná německá menšina, ve slovenské maďarská, v čele prezident Tomáš Garrigue Masaryk (+ Edvard Beneš, Milan Rastislav Štefánik, Vavro Šrobár, Milan Hodža) zavládlo uspokojení, že národ konečně dosáhl politické svobody v prvních poválečných letech měly rozhodující vliv sociální demokracie (dělnictvo + inteligence) a národně socialistická strana (prosazovala ne revoluci, ale sociální reformu), vedle nich pozvolna sílila agrární strana (statkáři, sedláci), r. 1921 —> komunistická strana (levicově orientovaní demokraté ovlivnění programem ruských bolševiků, bolševizace komunistické strany hlavně po r. 1929) sociální zákonodárství, právní stabilita, zřetel k právům menšin agrární reforma (vyvlastnění půdy velkostatkářům), zestátnění některých odvětví průmyslu, zrušení šlechtických výsad, vyřešení vztahu s katolickou církví (—> lidové strany), —> Československé církve husitské od konce 20. let - zlom způsobený celosvětovou hospodářskou krizí => radikalizace dělnictva od r. 1934 hospodářská stabilita, ta ale byla narušována politickými poměry v Evropě, kde se začaly objevovat režimy fašistického nebo polofašistického charakteru (zvl. nebezpečný vývoj v Německu, kde se r. 1933 dostal k moci Adolf Hitler a jeho nacistická strana) sílící expanze německého nacismu a blahovolný postoj Francie a Anglie vedly k rozbití československého státu - r. 1938 bylo Československo tzv. mnichovskou dohodou nuceno odstoupit Německu pohraniční sudetská území s převážně německým obyvatelstvem, v březnu r. 1939 pak nacisté okupovali české země a vytvořili tzv. protektorát Čechy a Morava a současně pod jejich patronací vznikl samostatný slovenský stát 1. 9. 1939 vypukla druhá světová válka
Literární vývoj - odklon od národně povzbudivého úkolu literatury, což jí bylo vlastní po celé 19. století, kdy také doháněla cizí literatury => radikální odklon od minulosti - v poválečných letech vymizela historická tematika, žánr vesnického románu, který byl oživen až na začátku 30. let tzv. ruralisty, ústup psychologizující prózy - zvýšený zájem o průmyslová centra a život dělníků => proletářská literatura, kult strojové civilizace a víra v přínos techniky pro humanizaci národů - vitalismus - obnovený naturalismus - výrazná tvorba tzv. legionářů - od začátku 30. let významnější i tzv. katolická literatura, rehabilitace baroka, v němž byly objeveny dosud opomíjené hodnoty - stále větší oblibu získává film - přetrvává vliv francouzské kultury, sílí vliv anglosaské a angloamerické literatury, odklon od německé kultury, vliv severských literatur malý, vliv ruských autorů především na mladé umělce - ve 20. a 30. letech dochází k jisté decentralizaci, vedle Prahy —> další důležitá kulturní centra (důl. zvláště v Brně, dále v Ostravě, Opavě a Olomouci, Plzeň) - nakladatelství: Ottovo nakladatelství, Topičovo nakladatelství, nakladatelství J. R. Vilímka, F. Borového, Melantrich, Aventinum, Vyšehrad, … - literární orgány: zanikly některé starší časopisy, vznikla však řada nových - Panorama, Kmen, Tvorba, Literární noviny, Rozhledy, Akord, Tvar - —> sborníky, resp. antologie z prózy a poezie - rozvoj novinářství, noviny: Národní listy, Právo lidu, Venkov, České slovo, Lidové listy, Rudé právo, Lidové noviny, Přítomnost (Ferdinand Peroutka, např. dílo Budování státu) - starší spisovatelé: Heyduk, Krásnohorská, Holeček, Rais, Stašek, Baar, Jirásek, Čapek-Chod, Machar, Šalda, Březina, Bezruč, Dyk, Toman, Šrámek, S. K. Neumann
30
1.
Česká meziválečná poezie
PROLETÁŘSKÁ POEZIE - levicově orientovaná literatura z počátku 20. let 20. stol., která v letech 1920 - 1923 jistým způsobem zastínila civilistickou a vitalistickou poezii - Devětsil = sdružení levicových avantgardních umělců, které se stalo podhoubím pro —> proletářské literatury - založen r. 1920 v Praze, hlavními aktéry Vladislav Vančura a Karel Teige, kolem nichž se seskupili mladí studenti a začali propagovat novou tendenci v umění - smyslem sdružení bylo pořádat kulturní akce, dát prostor recitaci, divadlu, vydávat almanachy, zdůraznit kolektivní přístup ke světu - první nasměrování revoluční, ale záhy se Devětsil staví do opozice vůči ideologické poezii a stává se živnou půdou pro vznik poetismu - nesouhlas s touto změnou dávají r. 1923 najevo odchodem z Devětsilu J. Wolker a A. M. Píša - v Brně —> Literární skupina - hlavní rysy proletářské literatury: 1. sociální angažovanost, idea, že umění má být třídní a proletářské, literární typ hrdiny z dělnického prostředí 2. revolučnost 3. princip kolektivismu 4. optimismus 5. realismus v dynamické podobě jako tvůrčí metoda - základní teoretické stati: Jiří Wolker - Proletářské umění (1922), teoretikem a literárním kritikem Antonín Matěj Píša, časopisy Kmen a Červen (S. K. Neumann) a Var (Z. Nejedlý) - hlavní představitelé: J. Wolker, J. Hořejší, J. Seifert, J. Hora, S. K. Neumann - velké rozdíly v pojetí proletářské literatury Jiří Wolker (1900 - 1924) - básník, prozaik, dramatik, teoretik proletářského umění, rok pobyl v Literární skupině, rok v Devětsilu, ale obě sdružení nakonec opustil Host do domu (1921) - básnická sbírka, uk. - jinošský typ lyriky, pokorný pohled na svět, všeobjímající láska - nezakrývaná radost z objevované krásy života, přirozená láska k lidem i věcem, křesťanské motivy, bolest chce léčit dobrotou srdce - básníkův slovník plný emocionality, křehkosti, čistoty, něhy a prostoty Svatý Kopeček (1921) - básnická skladba ovlivněná apollinairovským pásmem, uk. - objevuje i odvrácenější stránky života, bídu a touží vytvořit spravedlivější svět Těžká hodina (1922) - nejideologičtější dílo, nejznámější sbírka proletářské poezie - ztotožnění s programem proletářského kolektivismu, sociální a revoluční aktivita, agitace - opouští dosavadní idyličnost, ta je vystřídána odhodláním změnit svět a život k lepšímu - sbírka obsahuje i sociální balady, které dovršují tradici Nerudovu, Macharovu, Bezručova - na rozdíl od balad Erbenových, kdy člověk přijímá trest za překročení etických norem, aniž při tom uvažuje o změně koloběhu věcí, Wolkerova poezie je přímo výzvou k zvrácení dosavadního řádu - revolta a odhodlání - uk. Těžká hodina, Balada o nenarozeném dítěti, Balada o očích topičových, Balada o snu, Balada o námořníku - psal i dramata a moderní pohádky (O milionáři, který ukradl slunce, Pohádka o Jonym z cirkusu, …) - kult Wolkera: již záhy po smrti se stal symbolem a opěvovaným národním básníkem (tragický osud, inteligence, vzdělání, mládí, proletářské buřičství, vrcholně sdělná forma, sentiment, láska, 31
optimismus, jednoduchá symbolika) => r. 1925 otištěn nepodepsaný (Halas, Seifert, Václavek) článek Dosti Wolkera, jenž varoval před přeceňováním Wolkerovy osobnosti Jindřich Hořejší (1886 - 1941) -
básník a překladatel ústřední myšlenkou jeho poezie není revoluční čin, spíše obraz současného života se všemi jeho utrpeními, hlavně ve velkoměstě, a budoucí naděje spojení sociálního motivu s motivem milostným Hudba na náměstí (1921) - sbírka proletářské poezie, uk. Korálový náhrdelník (1923) - intimní lyrika Den a noc (1931) - básnická sbírka básnické, prozaické a dramatické překlady z románských literatur, zejm. francouzské Jaroslav Seifert proletářské počátky Město v slzách (1921) - až naivně spontánní představy o smyslu revoluce revolučně romantický lyrismus typický seifertovský rukopis - nenuceně plynoucí cit v intimní i společensky angažované škále, schopnost vypozorovat drobné detaily, poetičnost, důvěrnost jazyková nadlehčenost a kultivovaná prostota Samá láska (1923) - básnická sbírka odhalující radostnější stránky života opojení z krásy a přitažlivosti velkoměstské civilizace, inspirace v cirkusu, varieté, filmu, vliv poetismu Josef Hora typ básníka-myslitele, spíš lyrik lidského soukromí než agitující revolucionář motivy revoluce a zběsilého rytmu velkoměsta, na druhé straně touha po klidu a harmonii soucit, etika důraz na vyváženost obsahové a estetické složky díla Pracující den (1920) – uk. Srdce a vřava světa (1922) - dělník nositelem revolučního humanismu Stanislav Kostka Neumann (1875 - 1947) Nové zpěvy (1918) - z hlediska lit, vývoje další přelomová sbírka vnáší do poezie soudobý svět techniky, velkoměstskou civilizaci, lidskou kolektivitu i prosté, všední věci nová obraznost, mnohotvárný volný verš Rudé zpěvy (1923) - patetické básně, jež se snaží burcovat proletariát pro komunistickou revoluci, uk. literární dílo v dalších letech: Láska (1933) - básnický triptych, intimní lyrika Srdce a mračna (1935) - sbírka přírodní a reflexní lyriky s podtextem obavy před nástupem fašismu Sonáta horizontálního života (1937) - ukázka zásad socialistického realismu Bezedný rok (1945), Zamořená léta (1946) - verše reagující na mnichovské události a na okupaci
-
POETISMUS směr v moderní literatuře 20. let 20. stol., který se rozvíjel výhradně v českém prostředí iniciátory a hlavními propagátory Karel Teige a Vítězslav Nezval spojen s prostředím pražského Devětsilu, který opustil proletářskou orientaci týká se nejen literatury, ale i divadla, výtvarného umění a písňové tvorby umění života, umění žít a užívat (K. Teige) hlavní rysy poetismu: 1. ovlivnění tvorbou G. Apollinaira (prostřednictvím antologie K. Čapka Francouzská poezie nové doby (1920)) 2. okouzlení technickým pokrokem, velkoměstem, exotikou, cestováním, cirkusem, filmovou groteskou, naivním uměním, jazzem 3. odmítání konvencí v literatuře, hledání nových výrazových prostředků, tvůrčí metodou je hra, uplatňuje se princip asociace 32
-
4. poezie uvolněna z pout logiky a rozumu, akcentuje se nespoutaná fantazie, neobvyklé básnické obrazy, obrazotvornost, citovost, rozpustilá hravost, sklon k zlehčování 5. asonance 6. apolitičnost manifesty poetismu: stať K. Teigeho Poetismus (1924) a Nezvalova stať Papoušek na motocyklu (1924), uvedené v časopise Host v závěru 20. let ztrácí poetismus na síle, r. 1928 vydávají Teige s Nezvalem druhý Manifest poetismu, který má shrnující charakter hlavní představitelé: V. Nezval, J. Seifert, K. Biebl, V. Vančura, K. Konrád, J. Voskovec, J. Honzl
Vítězslav Nezval Podivuhodný kouzelník (1922) - poéma - klíčová báseň poetismu => aspoň trochu utlumeno dominantní postavení proletářské literatury - kouzelníkem z titulu je poezie, která má moc a sílu odkrýt krásy života a učí žít lidi v souladu s přirozeností Pantomima (1924) - soubor textů (Depeše na kolečkách, Panoptikum, Abeceda) – uk. Edison (1928) - rozsáhlá polytematická báseň, využito apollinairovské pásmo, uk. - v r. 1930 zařazeno do souboru Básně noci - obdiv k tvůrčím schopnostem člověka, okouzlení nočním ozářeným velkoměstem - postava Edisona zosobněním kladných tvůrčích sil - kontrastem svět nositelů odlidštění, životního mechanismu, prázdnoty a poživačnosti - oba protipóly zvýrazněny nepravidelně se střídajícími refrény - sugestivní vylíčení atmosféry noční Prahy, s níž rezonuje nálada lyrického subjektu Konstantin Biebl (1898 - 1951) - lyrický básník, přední přestavitel proletářské poezie, poetismu a surrealismu - kultivované verše, tichost a skromnost výrazu, melodičnost, slovní experimenty, citlivá obraznost Zloděj z Bagdadu (1925) - jedna ze sbírek ovlivněných proletářským uměním - proletářství utlumeno komorní a melancholickou citovostí Zlatými řetězy (1926) - poetistická sbírka S lodí, jež dováží čaj a kávu (1927) - typický projev poetismu, inspirováno cestou, uk. - exotika, hravost, vtip, nápaditost Nový Ikaros (1929) - vrcholná 4dílná polytematická báseň, poetismus + předzvěst surrealismu - autorovy subjektivní zážitky (ovlivněné zážitky 1. sv. války) se mísí s obrazem dobové reality - jednotlivé motivy vyplouvají na povrch z podvědomí jakoby bez básníkovy kontroly a řadí se zdánlivě bez pevného plánu do volného proudu představ Jaroslav Seifert Na vlnách TSF (1925) - slavná sbírka, název podle bezdrátového telegrafu, uk. - oslava exotiky, moderní technické civilizace, radost ze života - formální experimenty, hravost, vtipnost, nápaditost -
-
projevy poetismu v jiných druzích umění - rané hry V + W, písňová tvorba J. Ježka a E. F. Buriana, ve výtvarných dílech J. Štýrského, Toyen (Marie Čermínová), F. Muziky, K. Teigeho, J. Šímy SURREALISMUS zrození směru a hlavní teoretikové a představitelé v Evropě - viz světová literatura největší vliv na zakořenění nového směru v českých zemích měl Bretonův Druhý manifest surrealismu (1929) 33
-
čeští surrealisté vystoupili se svým manifestem až r. 1934, kdy V. Nezval a K. Teige oznámili vyústění poetismu v surrealismus —> Skupina surrealistů v ČSR (běžněji označovaná jako Surrealistická skupina) hlavní představitelé: V. Nezval, K. Teige, K. Biebl, J. Štyrský, Toyen, J. Honzl, J. Ježek, … ke konci 30. let se mezi členy Surrealistické skupiny vyostřily vztahy kvůli politickým postojům => 7. 3. 1938 V. Nezval oznamuje zánik skupiny
-
Vítězslav Nezval Praha s prsty deště (1936) Žena v množném čísle (1936) Absolutní hrobař (1937)
sbírky ovlivněné typickými projevy surrealistické tvůrčí metody
VELIKÁNI NAŠÍ MEZIVÁLEČNÉ POEZIE Josef Hora (1891 - 1945) -
básník, literární kritik a překladatel (hlavně z ruštiny) čelný přestavitel proletářské poezie 20. let a reflexivní lyriky 30. let rysy tvorby: 1. počáteční revolučnost jeho poezie se vytrácí a poezie se stává zpovědí hlubokého nitra, subjektivního prožitku, hledání vnitřní rovnováhy 2. důležitou roli hraje čas => strach a úzkost z jeho nezadržitelného plynutí, pesimismus z pomíjivosti života a neodvratitelnosti zániku, tyto pocity jsou však překonávány v okamžicích lásky, tvůrčího vzepětí apod. 3. intimní lyrika 4. odlehčenost, průzračnost, čistota verše období civilizační a vitalistické poezie Strom v květu (1920) - sbírka impresionisticko-vitalistická smysl pro dynamiku moderní doby smyslové verše, bohatá metaforiky proletářské období - 20. léta, viz výše období intimní lyriky Struny ve větru (1927) - příklon k subjektivismu, ač sociální motivy přetrvávají motiv nezadržitelného plynutí času idealizace Ruska a Lenina Máchovské variace (1936) - sbírka vybudovaná na protikladech Máchovy poezie, hold tvůrci Máje Jan houslista (1939) - lyrickoepická skladba o návratu českého virtuóza, jemuž zahraniční úspěchy a sláva nedávají pocit vnitřního uspokojení, ze světa domů, do nepřítelem ohrožené vlasti doma hudebník nachází stárnoucí bývalou lásku, hlavně však to nejcennější - rodný kraj přesvědčení o nezničitelnosti života, básnická víra v nesmrtelnost národa, výzva k obraně všech lidských a kulturních hodnot období okupace a po válce Zahrada Popelčina (1940) - cyklická báseň o dvou dílech vyjádření vzdoru proti všemu tomu, co ohrožuje národ a lidstvo, vzepření se tragice osamění, víra v příchod svobody
Vítězslav Nezval (1900 - 1958) - básník, prozaik, dramatik, teoretik, překladatel, vůdčí osobnost avantgardních tendencí, esejista, autor knih pro děti - rysy tvorby: 1. moderní básník obdařený velkou fantazií a jazykovým citem, důraz na lyrismus a emocionalitu 2. optimismus, chuť do života 3. tvořil lehce, hravě, smysl pro rytmiku, hudebnost verše 4. dokázal spontánně experimentovat s básnickými formami i jazykem
34
5. permanentní kontakt s moderní evropskou literaturou (zejm. francouzskou a ruskou) —> Moderní básnické směry (1937) - poetistické období - 20. léta, viz výše - surrealistické období - 30. léta viz výše Skleněný havelok (1932) - počátky uplatňování principu psychického automatismu, uk. Sbohem a šáteček (1934) - sbírka, cestovní deník, uk. - prosté záznamy, dětské říkačky, úvahy, dojmy z cest po Evropě - barvitá lyrika plná bezprostřednosti a životní krásy 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (1937) - sbírka villonských balad, anonymně - x principům surrealismu, rýmované, imaginace, sociální podtext řada próz s psychoanalytickým podtextem mnoho dramat esejistické knihy - období okupace Matka naděje (1938) - poezie nadosobních hodnot, pouto s rodnou zemí Pět minut za městem (1940) - jinotajná sbírka, vyšla až po válce Manon Lescaut (1940) - drama ve verších, ryzí, vytříbený jazyk, francouzský námět z 18. stol., uk. - období po okupaci - na tvorbě se nepříznivě projevila doba, zjednodušené chápání skutečnosti Stalin (1950) sbírky poznamenané Zpěv míru (1950) socialistickým realismem Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (1956) - drama s varovným podtextem Jaroslav Seifert (1901- 1986) - představitel proletářské poezie a významný básník poetismu, autor melancholických lyrických veršů, publicista, překladatel, jediný český nositel Nobelovy ceny za literaturu (1984), uk. - proletářské období - 20. léta, viz výše - poetistické období - 20. léta, viz výše - období subjektivní lyriky - 30. léta, ironie, sebeironie, nostalgie vzpomínek, melancholie nad tušenými, ale neprožitými krásami, rodinné básně, vztah k matce, návrat k rodné zemi, veřejné problémy 30. let - mnohotvárná technika rytmu a rýmu - písňovost => důraz na veršovou intonaci, zvuková kvalitu rýmů, opakování určitých motivů, refrénovitost, výrazová hovorovost Jablko z klína (1933) Ruce Venušiny (1936) - období okupace Vějíř Boženy Němcové (1940) Světlem oděná (1940) vrcholná díla vzniklá v dobách ohrožení národa Kamenný most (1944) - po r. 1945 zabírala tvorba stále nové a širší oblasti František Halas (1901 - 1949) - básník, tvůrce meditativní, existenciálně laděné i společenské poesie, jeden z nejvýraznějších představitelů české poezie 30. a 40. let, uk. - nikdy nepatřil k žádné skupině - rysy díla: 1. konfrontace světa poezie s říší reality, poezie vrcholem všech hodnot, není podřízena politice, slouží pouze kráse 2. poezie je způsob, jak se vyrovnat se skutečností, projev citlivého intelektuála, výsledek bolestné srážky ideálů se soudobými negativními jevy 35
3. dominantní motiv smrti, existenciální otázky lidského života 4. Halas není básníkem pesimistickým, nýbrž tragickým 5. základním básnickým prostředkem je metafora - odvážná, překvapivá, využívající novotvarů, erotické motivy 6. ovlivnil celý jeden proud moderní české poezie, velký počet obdivovatelů a žáků (Orten, Kainar, Skácel…) Sépie (1927) - sbírka naplněná životní pasivitou, melancholií a hořkostí (báseň Spáč) - nadějí je tvůrčí schopnost člověka a poezie Kohout plaší smrt (1930)- hrůza z pomíjivosti, rozkladu, scenerie podzimu, noci a hřbitova Tvář (1930) - odkrývání lidských a básnických tajemství Hořec (1933) - nedůvěra v sebe, v svět, otázky života a smrti, ne však nihilismus - boj o nalezení smyslu života a umění - ve sbírce Hořec složitá barokní konstrukce verše Staré ženy (1935) - básnická skladba - vidění rysů osamělé ženy na sklonku jejího života, obraz bolestného stárnutí - soucit se stářím, z něhož je vykoupením smrt - lidský i sociální smysl, velká estetická působivost Dokořán (1936) - obrat do společensko-historické roviny Torzo naděje (1938) - sbírka monumentální formou reagující na mnichovské události - odpor ke zrádcům a diktátu velmocí - využívání biblických motivů (Deset ran egyptských), patos, citace Nerudových veršů ze Zpěvů pátečních, svatováclavský chorál - citová působivost, vystupňovaná naléhavost - barvité metafory, básnické neologismy Naše paní Božena Němcová (1940) - hold a díky patronce české řeči - jednotlivé básně jsou zpodobením spisovatelčina trpkého osudu, přesah do přítomnosti Ladění (1942) - 2 části (Do usínání, Hořká), dětské vidění světa Já se tam vrátím (vyšlo 1947) - lyrická oslava kraje básníkova mládí (hlavně Kunštát na Moravě) A co? (1957) - posmrtně vydaná sbírka - volný, jakoby mluvený verš plný zvolání, výkřiků, sousloví, rčení, ozvuky písní, … Vladimír Holan (1905 - 1980) - básník, tvůrce meditativně-reflexivní lyriky, próz a lyrickoepických skladeb, precizní překladatel poezie, nazýván knížetem české poezie, vytvořil jednu z nejvyšších a nejsložitějších hodnot české poezie 20. století, uk. - autor, který toužil proniknout k samé podstatě skutečnosti a vyslovit ji v celé její neuchopitelnosti a mnohorozměrnosti - rysy díla: 1. introvertnost a meditativnost 2. vytváření nového, spirituálního básnického světa, díky své představivosti nachází básník krásu v jakési nadrealitě zbavené romantické obraznosti, jeho poezie svět zašifrovává, bere mu logiku, kontury věcí jsou nejasné 3. posedlost zvukem a tvarem slova, slova a jejich významy jsou zkusmo uváděny do všemožných vztahů a výsledný význam takto vzniklých kombinací už nelze spojit s jakýmkoli prvkem jevové nebo psychické skutečnosti 4. básnický jazyk se svými tajemnými metaforami a novotvary spěje až k abstrakci - ve verších se experimentuje, kříží se slova, původní význam je znejasněn, přesto lze tento znepokojivý a nám mnohdy unikající význam slov uchopit a je možné jej interpretovat, ale jen jako podnět k prožitku ukrytých stránek lidského bytí, ducha či snu 5. verše jsou těžko uchopitelné a hodně vzdálené přímočaré srozumitelnosti 36
6. úsilí o tzv. čistou poezii = exkluzivní básnický směr navazující na koncepci absolutní poezie, který chtěl poezii očistit od jakýchkoli funkcí a od veškeré závislosti na vnější skutečnosti, základním tématem se stává vnitřní, nezávislý duchovní svět člověka, jeví sklon k abstraktivismu a estetismu (např. také u P. Valéryho či R. M. Rielka), jazyk je nezávislý na pojmové a významové hodnotě slova, báseň proniká do útrob jazyka, bourá minulé hodnoty - tvorba v 30. letech Triumf smrti (1930) - intelektuálně náročná poezie, obrazná, bohatá básnická řeč plná paKameni, přicházíš (1937) radoxů, jazykových deformací a neologismů, dramatičnost, dualita dobro x zlo, bytí x nicota, čas x věčnost, „vysoké“ jazykové prostředky (poetismy, archaismy, termíny) v těsném kontaktu s „nízkými“ (vulgarismy), všední, banální situace vedle mýtu, symbolu, archetypu, … - období okupace - obrat v tvorbě Havraním brkem (1946) - soubor poezie, který vznikl po mnichovských událostech - občanská poezie reagující na národní ohrožení, srozumitelnější výraz - útočné, emocionální verše, x viníkům tragédie ČSR - intimní lyrika, lyrickoepické příběhy Terezka Planetová (1943) - „báseň - příběh“, inspirace folklorem - tragické drama, osudovost, hledání, filosofická hloubka - krásné a dojemné vyprávění o nenaplněné lásce k mladé dívce, pomíjivosti krásy a neuskutečněných a nenaplněných životních možnostech - poválečné období Panychida (1945) - reakce na osvobození Sovětským svazem, z uměleckého hlediska Rudoarmějci (1947) nadprůměrné texty oproštěné od dobových schémat - po r. 1948 lze v Holanově poezii vystopovat 2 základní linie: 1. velice expresivní verše, jež navázaly na meziválečnou tvorbu (např. sbírky Bolest (1965), Na sotnách (1967)), 2 lyrickoepické příběhy (např. Noc s Hamletem (1964), Noc s Ofélií (1973)) Noc s Hamletem (1964) - meditativní skladba z let 1949 - 1956, tedy z let pro básníka nejkrutějších - noční dialog básníka s Hamletem a pozornost je zaměřena na odhalování tajemství lidského bytí - vrcholné básnické dílo
POEZIE KATOLICKY ORIENTOVANÝCH SPISOVATELŮ (s přesahem do 2. pol. 20. stol.) tvorbou rehabilitovali baroko (vliv historika Josefa Pekaře) do literatury vstupovali v meziválečném období, ale jejich tvorba byla r. 1948 násilně přervána (dlouholetá vězení, zákazy publikovat), teprve konec 60. let umožnil opět představit jejich tvorbu
-
Jan Zahradníček (1905 - 1960) -
autor spirituální a společensky zaměřené lyriky, esejista a překladatel vždy si udržel neochvějnou, až dětskou katolickou víru, což se odrazilo v jeho poezii rysy poezie: 1. poezie má hluboce humanistický charakter, jedinou jistotou mimo prostor a čas je Bůh 2. snivost - dojemné obrazy vnějšího světa, který je básníku odepřen 3. přírodní motivy jako zdroj útěchy 4. monumentální kosmické obrazy, závratná hloubka prostoru a času (vliv baroka a O. Březiny) Jeřáby (1933) - něha k světu, touha po kráse, opojení životem a rodným krajem Pozdravení slunci (1937) - lyrika víry a lásky náboženskými jistotami venkovský život, rodina, víra slunce je symbol Boha La Saletta (1947) - vyjádření zklamání z poválečného vývoje odklon od katolických pozic je vnímáno jako tragédie národa 37
Znamení moci (1950) - rozsáhlá skladba, která vznikl těsně před básníkovým zatčením, uk. vrchol tvorby, připomíná apokalypsu, syrovost ostrá dichotomie dobra a zla, přesná analýza zhoubnosti stalinského totalitního systému v Čechách zhnusení nad programovou masovostí, omíláním žvástů, přetvářkou a odlidštěním člověk se řítí do záhuby jediná skutečná vláda nad světem spočívá v rukou Ježíšových, protože duše nemůže žít bez Boha Bohuslav Reynek (1892 - 1971) -
básník křesťanské spirituality, grafik, překladatel a vydavatel poezie, uk. rysy poezie (i grafik): 1. hluboká křesťanská platforma 2. příroda, nejmenší bytosti, láska k živému tvoru 3. konkrétní místa petrovské krajiny nahlížena jako místa biblických příběhů 4. smířlivost, klid, intimita, nenápadnost, ztišení, plachost, křehkost, bolest, chudoba, čekání 5. všednodenní skutečnost nahlížená s pokorou, soucitem a láskou 6. ovlivnění symbolismem a tradicí českého mysticismu Pieta (1940), Podzimní motýli (1946), Sníh na zápraží (1969)
Zdeněk Rotrekl (1920) -
katolický básník, autor meditativní a spirituální lyriky vliv F. Halase a katolických autorů rysy poezie: 1. kultivovanost, hudební verš, expresivní výraz, biblické motivy, prvky surrealistické poezie 2. symboly, novotvary, zřejmá je filosofická a historická fundovanost 3. verše vypjaté barokní obraznosti plné alegorií i apokalyptických odkazů 4. prozaizované meditace 5. hodnotami křesťanská víra, domov 6. důležitost vůle k hledání vlastní identity 7. transcendentní rozměr bytí Kamenný erb (1944) od r. 1948 mohly jeho texty vycházet jen v samizdatu, exilu nebo zůstaly v rukopise Skrytá tvář české literatury (1986) - teoretická práce medailony českých, převážně katolických autorů, studie o baroku apod. Další autoři ovlivnění katolickou spiritualitou: Václav Renč, Josef Kostohryz, Vladimír Vokolek
38
literatura ovlivněná první světovou válkou
•
legionářská literatura Josef Kopta, Rudolf Medek, František Langer, František Kubka, … literatura s tematikou války Jaroslav Hašek, Jaromír John, …
literatura ovlivněná expresionismem (x realismu, temné hlubiny lidského nitra)
expresionistická a existencialistická literatura František Götz, Richard Weiner, Ladislav Klíma, Jan Weiss, Josef Váchal, Čestmír Jeřábek, Lev Blatný, …
•
•
literatura ovlivněná básnickým stylem
imaginativní próza Vladislav Vančura
literatura ovlivněná katolickou názorovou platformou
katolická próza Jaroslav Durych, Jan Čep, Jakub Deml
•
venkovská próza Vojtěch Martínek, A. C. Nor, Jan Morávek, Jan Vrba, … ruralismus František Křelina, Josef Knap, Jan Čarek, Václav Prokůpek, …
• •
literatura navazující na venkovskou prózu 19. století
literatura ovlivněná levicovými názorovými postoji
levicově orientovaná próza Ivan Olbracht, Jiří Weil, Marie Majerová, Marie Pujmanová, Helena Malířová, Géza Včelička, Karel Nový, …
literatura ovlivněná pragmatismem, autoři působící v Lidových novinách
demokratický proud Karel Čapek, Josef Čapek, Karel Poláček, Eduard Bass, František Langer, Ferdinand Peroutka, …
•
sonda do psychologie postav, postavy nešťastné, amorální, šířící zlo, psychicky nemocné, …
psychologická próza Egon Hostovský, Jaroslav Havlíček, Jarmila Glazarová, Václav Řezáč, …
2. Česká meziválečná próza - přehled základních proudů
LEGIONÁŘSKÁ LITERATURA A OBRAZ 1. SVĚTOVÉ VÁLKY V LITERATUŘE - do kategorie legionářské literatury řadíme autory, kteří o legiích psali, popřípadě v legiích sami působili => autobiografické rysy, většinou zážitky z Ruska (Josef Kopta, Rudolf Medek, František Langer) - autoři, kteří se inspirovali tematikou první světové války obecně Jaromír John (1882 - 1952) - Večery na slamníku (1920) - soubor povídek s tématem 1. svět. války, uk. - střídavě vypravují různí muži – účastníci války, patrně toho času si krátící chvíli při rekonvalescenci ve vojenské nemocnici, jak je možno vyčíst mezi řádky - jednotliví vypravěči se liší stylem vypravování – volbou jazyka, výstavbou příběhu, tématem, najdeme tu nářečí – to charakterizuje jednotlivé vypravující
•
-
z pestré kompozice obyčejných, komických, obyčejně lidských a tragických příběhů je možno poznat, že válku považuje autor za zlo, které násilně zasahuje do lidských osudů prostředky, které autor volí pro líčení války – ne líčení přímých válečných hrůz, ne svět, kde se rodí politické plány – ale pohled přes optiku prostých účastníků války a jejich osudy, jsou o to víc působivé
Jaroslav Hašek (1883 - 1923) - prozaik a novinář - autor povídek se satirickým a humoristickým podtextem (napsal jich asi 1200!), pohrdání dobovými literárními konvencemi, příklon k lidové povaze, kdy selský rozum „přemáhá“ hloupost vládnoucí autority, smysl pro recesi a mystifikaci Trampoty pana Tenkráta (1912) - povídkový soubor Můj obchod se psy a jiné humoresky (1915) - již r. 1912 vznikla první podoba Švejka, ale definitivní verze vznikla až za pobytu v Lipnici Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1920 - 1923) - románová tetralogie, poslední díl, nedokončen, dopsáno Haškovým přítelem Karlem Vaňkem, uk. - chápání postavy Švejka je rozporuplné - můžeme ho považovat jak za prohnaného chytráka předstírajícího hloupost, tak za hlupáka, který oddaně slouží vojenské vrchnosti, nevíme, zda jde o uvědomělé předstírání blbosti, či o snahu zachránit si kůži z válečných jatek, Švejkovo chování, jeho činy i výroky jsou často mnohovýznamové a nelze je jednoznačně vyložit - „švejkovina“ = jednání, při němž je popírán smysl každého řádu, disciplíny, je to negace odpovědnosti - na druhou stranu Švejkovo chování umožňuje, aby se odkryla pravá povaha ostatních postav, všechny postavy v díle lze rozdělit do dvou skupin: na jedné straně jsou negativní typy rakouských důstojníků, na něž se nahlíží groteskně a parodicky, na druhé straně se objevuje řada lidových typů, zobrazených humorně a se zjevnou sympatií, Švejk pak stojí mezi oběma skupinami - román odhaluje absurditu války a starých nesmyslných pořádků - autorův přístup je humorný, optimistický, proti absurditě bojuje smíchem - kniha je zároveň sžíravou satirou na lidskou hloupost a přízemnost - autor se nevyhýbá vulgarismům, drsnému humoru - román má epizodický charakter, důležitou roli hrají Švejkovy historky, které vypráví za různých okolností a které obsahují jistou dávku lidové filosofie - další postavy: nadporučík Lukáš, poručík Dub, feldkurát Katz, kadet Biegler, nenasytný Baloun, šikovatel Vaněk - jedno z nejvíce ve světě proslulých a překládaných děl
-
-
-
EXPRESIONISMUS tendence v umění, která v protikladu k racionálnímu a popisnému realismu zachycuje bezprostřední, rozumem nekontrolovatelné vnitřní stavy a projevy lidské psychiky, proti objektivnímu světu staví lidský subjekt, lidské nitro i s jeho tajemným světem citovým, snovým a fantazijním vychází z životního pocitu hluboké krize evropské racionalistické civilizace, je důsledkem rozpadu všech hodnot, vnitřní rozpolcenosti člověka a celkového odcizení vzhledem k vnější realitě (v mnohých knihách je expresionismus spojován s mašinérií 1. svět. války, ale kořeny má už na počátku 20. stol., kdy člověk propadá skepsi, rezignaci, musí se rychle rozhodovat, do popředí se dostávají existencionální problémy autentičnost, bezprostřednost atmosféra úzkosti, cizoty a absurdity světa do české literatury vstoupil expresionismus opožděně - až po 1. svět. válce 40
-
programově se k expresionismu hlásila brněnská Literární skupina zformovaná kolem časopisu Host, jejímž zakládajícím členem a hlavním teoretikem byl literární a divadelní kritik František Götz český expresionismus se poněkud odklání od německého, je blízký koncepci utopického socialismu hlavní představitelé: Čestmír Jeřábek, Lev Blatný, Zdeněk Kalista spisovatelé blízcí evropskému expresionismu: Richard Weiner (1884 - 1937) - tvůrce experimentálně laděné poezie a prózy, publicista - jeden z nejsložitějších českých spisovatelů, jehož dílo silně determinovala 1. světová válka - literární svět je světem rozpolcených a z normálního žití vykolejených lidí, důvěra v lidský rozum je potlačena - motivy muk a neřestí, rozpadu světa, smrti, nicoty, samoty a beznaděje, tápání a nejistoty - proniká do hloubek podvědomí, důležitou roli hrají halucinace, setkáváme se s odhalováním podvědomí - později názor, že člověk nese odpovědnost za svou existenci, ale všechno, co prožívá na tomto světě, lze objasnit teprve prostřednictvím iracionálna a nelogičnosti - rovněž po jazykové stránce jsou texty velice složité, je narušována gramatická a logická stavba textu, objevuje se jazykový experiment Škleb (1919) - povídkový soubor, uk. Lazebník (1929) - soubor 5 próz, v nichž Weiner realizuje své požadavky kladené na umění - svět vnímán prostřednictvím tzv. bdělého snu, tzn. velmi náročné na pozorné čtení - text bez děje, plný šifer a symbolů, které mají podněcovat čtenářovu představivost - tajemství, která nelze odhalit
-
další autoři: Jan Weiss, Josef Váchal, Ladislav Klíma
-
DEMOKRATICKÝ PROUD pragmaticky orientovaní spisovatelé žurnalisté působící v Lidových novinách, což byl tisk demokraticky smýšlející populace řada vynikajících autorů
Karel Čapek (1890 - 1938) - určující osobnost čes. meziválečné literatury, žurnalista, prozaik, dramatik, překladatel a kritik A. Čapek jako žurnalista a autor drobnějších textů - schopnost vnímat i ty nejobyčejnější maličkosti a těch využít ke sdělení vážných společenských a filosofických problémů, i zdánlivá drobnost se dá využít k zobecnění nějakého lidského problému - mistr zkratky a miniatury - zájem o všechno na světě - přispěl k rozvoji fejetonu, sloupku a causerie - vtipné a bystré postřehy, dokáže vystihnout povahu národa, úspěšně zobecňuje, srozumitelnost, ne poučování, ale glosování O věcech obecných čili Zóon politikon (1932) - definování vlastních politických postojů - tolerance k různým názorům demokratického a humanistického zaměření - obsahuje slavný článek Proč nejsem komunistou, který se dlouhá léta nesměl objevovat Zahradníkův rok (1929) - fejetony postihující po měsících práce na květinové zahradě, nadčasové Jak se co dělá (1938) - humorně a trefně vystiženo, jak se dělá film, noviny, divadlo atd. Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Výlet do Španěl (1930), Obrázky z Holandska (1932), Cesta na sever (1936) - cestopisné fejetony Kniha apokryfů (1945) - netradiční pohled na biblické a historické události a literární mýty, uk. 41
- ukázka slovesného a myšlenkového mistrovství - vyznívá jako úvaha o aktuálních a nadčasových věcech v lidském životě B. Čapek jako dramatik - utopické hry - technika jde kupředu daleko rychlejším tempem než lidská morálka => nebezpečí jejího zneužití (katastrofa s dalekosáhlými důsledky mají být důrazným varováním) - nevíra, že převratný technický vynález může lidstvu přinést lepší perspektivy - protiklad přirozeného a umělého, protiklad přírody a vyspělé civilizace R.U.R. (= Rossum´s Universal Robots) (1920) - světově proslulá a uznávaná hra, uk. - Domin, ředitel závodů na výrobu robotů, prosazuje rozšíření robotů do všech oblastí lidské činnosti - lidé mají využít volného času, který nyní mají, protože nepracují, ve svůj prospěch - lidstvo se stává závislé na práci robotů a ti si uvědomují svoji moc nad člověkem, vzbouří se a vypukne válka, v níž zahynou všichni lidé kromě stavitele Alquista, jehož roboti potřebují - Alquist má dát dohromady ztracený recept na výrobu robotů, protože ti nemají schopnost reprodukce, ale nedaří se mu to - ve vrcholné závěrečné scéně posílá po určité zkoušce Alquist jako Bůh do světa nového Adama a Evu - dva roboty, u nichž se nevysvětlitelně objevila schopnost citu, lásky, oduševnělosti, tedy znaky lidství, civilizace tedy začíná znovu úplně od začátku => naděje, že skutečný život nezanikne - varování před nebezpečím přetechnizovaného světa - jednoduchý děj, velká působivost, morální apel Věc Makropulos (1922) - problém dlouhověkosti lidského života, polemika s G. B. Shawem - postupně se odhaluje tajemství zvláštní ženy jménem Emily Marty, která je vlastně Elinou Makropulos, dcerou muže, který se chtěl stát dlouhověkým a na své dceři chtěl vyzkoušet účinky léku, jež mu byl podán, ale protože po jeho požití u ní nastala obrovská reakce organismu, sám jej nevyzkoušel - Elina prochází staletími v mnoha podobách, ale je hluboce nešťastným člověkem, unaveným životem, je vnitřně vyprahlá, neschopná se radovat, soucítit, je cynická, závidí ostatním lidem, dlouhověkost ji naprosto odlidštila - recept je nakonec zničen - názor, že právě konečnost dává životu člověka smysl, činí prožitky intenzivními - zhudebněno Leošem Janáčkem jako opera Ze života hmyzu (1921) - hra napsaná s bratrem Josefem, satirická alegorizující komedie - kritika existujícího řádu, který způsobuje deformace v člověku (egocentrismus, poživačnost, chamtivost), ale i v mezilidských vztazích (války) - postava tuláka tvoří rámec a ve svém pozorování průvodce hrou a nakonec je to on, kdo aktivně vystupuje na záchranu skutečných hodnot - využití symboliky (přelétaví a nestálí motýli, hamižný a jen na svou kuličku upřený chrobák, vojensky organizovaní, „fašističtí“ mravenci, …) - protiválečný apel, hry vznikající v 30. letech jako reakce na fašismus a nebezpečí ozbrojeného střetnutí, touhy po světovládě, agresi Bílá nemoc (1937) - konflikt mezi principy pacifismu a militarismu, uk. - ústředním motivem konflikt mezi charakterním, skromným, inteligentním, ale i neústupným doktorem Galénem, který jediný má lék proti pandemii záhadné bílé nemoci, a po válce a moci bažícím Maršálem, který nese rysy fašistického vůdce - krutá a scestná logika mocných jedinců - zápas doktora je osamělý a tragický, protože snaha využít v boji proti násilí léku jako mocného prostředku ho nutí jednat v rozporu s lékařskou etikou, která velí poskytnout pomoc každému, kdo to potřebuje
42
-
myšlenka, že ušlechtilý jedinec nezmůže nic v boji s organizovaným zločinem či fanatismem davu Matka (1938) - autorkou námětu Olga Scheinpflugová, manželka K. Č., uk. - reakce na válku ve Španělsku - matka vede dialogy a spory s mrtvými muži své rodiny (tchánem - dědečkem, manželem, který padl, aby odhalil velitelovu chybu, synem Ondřejem, který zemřel při zkoumání zákeřné choroby, synem Jiřím, jenž tragicky skonal, když chtěl překonat výškový letecký rekord, dvojčaty Petrem a Kornelem, kteří bojují v občanské válce každý na opačné straně „barikády“) - mrtví nejsou spodobněni jako duchové, ale jako obyčejní lidé - proti sobě stojí dvojí pojetí života: mužský princip, který stále směřuje k plnění úkolů nadosobních, přesahujících lidské soukromí, a princip ženský, soustředěný na zachování života a jeho nejzákladnějších hodnot - žena v konfliktu těchto dvou elementů vždy trpí a doplácí - naživu zůstává jen nejmladší syn Toni, jehož matka úzkostlivě střeží i před naléháním mrtvých mužů i jeho samého - chce se zapojit do války - patetický závěr, kdy v rádiu zaznívá zpráva o bombardování a obětech na dětských životech, přiměje matku k bolestnému gestu, i Toniho posílá bojovat - názor, že v krajních situacích je možno využít boje pro hájení duchovních a kulturních hodnot C. Čapek jako prozaik Továrna na absolutno (1922) - román, x klerikalismu, nacionalismu, válce - objev karburátoru, který 100 % využívá energii hmoty, ale uvolňuje při tom absolutno, jež v lidech vyvolává náboženský fanatismus, důsledkem válka a ničení Krakatit (1924) - román řešící problém odpovědnosti člověka za důsledky zneužití vynálezu, uk. - hrdinou inženýr Prokop, který objeví třaskavinu (krakatit) schopnou zničit celý svět - třaskavina je mu odcizena a on se v horečnaté cestě za ní dostává do různých prostředí, všude však naráží na snahu zneužít vynález některou skupinou - na závěr románu se uštvaný Prokop setkává s moudrým staříkem à la pohádkový dědeček, který mu vetkne myšlenku, že je třeba objevovat drobnosti, které by lidem usnadňovaly život - zvláštní, snová, rozostřená, temná, působivá atmosféra románu Válka s mloky (1936) - román využívající Čapkových žurnalistických schopností a zkušeností - alegorický příběh mloků, kteří jsou nejdříve lidstvem využíváni a posléze se lidé stávají jejich konkurenty a rukojmími - metoda novinových článků - hrozba fašismu - satira, parodie nejrůznějších novinářských postupů - pragmatismus = filosofický směr 20. století, který se zrodil v USA - zvláštní pojetí pravdy: kritérii pravdy jsou užitečnost, hodnota, úspěch - pravdivé je to, co se osvědčuje svými praktickými důsledky - Čapek napsal, že pravdivé je pro nás poznání, které se shoduje se zkušeností - neexistuje absolutní pravda, pojetí pravdy je relativní (subjektivní, závisící na lidském poznání) - otázka ne/možnosti poznání druhého člověka, protože toto poznávání se uskutečňuje pouze v modelu, kam si daného člověka ve svém životě dosadíme - —> tzv. noetická trilogie Hordubal (1933) - dějově samostatné romány, ale řeší stejnou filosofickou otázku Povětroň (1934) míru poznání druhého člověka, uk. Obyčejný život (1934) - román Hordubal vychází ze skutečného soudního případu a je rozdělen do 3 částí, v nichž líčí život a vyšetřování násilné smrti titulního hrdiny (první vyprávěna očima Juraje Hordubala, 43
druhá je záznamem policejních protokolů, třetí průběh soudního jednání), čím více faktů vyplouvá napovrch, tím je odhalení pravdy náročnější, symbolika Jurajova ztraceného srdce - v druhém románu Povětroň lékař pečuje o anonymního člověka těžce zraněného při leteckém neštěstí a jeptiška, jasnovidec a básník se pokoušejí rekonstruovat životní příběh nemocného, přičemž do příběhu vkládají „sami sebe“ - třetí, psychologicky složitý román Obyčejný život je několik pohledů na život, který se při prvním zamyšlení jeví jako obyčejný, ale při hlubším a hlubším pohledu odhaluje i své skryté stránky, formulují se závažné filosofické myšlenky - celkové vyústění trilogie je po počáteční skepsi příznivé, druhého člověka je možno pochopit na základě pochopení sebe samého - vzájemné poznávání a porozumění vede i k lepším vztahům Povídky z jedné kapsy (1929) - povídky noetické, v nichž se poznává a objevuje skutečnost, a povídky justiční, kde převládá otázka, jak trestat, uk. - osou hledání spravedlnosti - laskavost, soucit, humanismus, humor - čtenářská atraktivita, vrchol vypravěčského mistrovství Povídky z druhé kapsy (1929) - osobité zpracování detektivního žánru, kde detektivní zápletka není tím nejdůležitějším, uk. - názor, že člověk není v jádru zlý - povídky zasazeny do rámce Život a dílo skladatele Foltýna (1939) - posmrtně vydané torzo románu, opět souvisí s noetikou D. Čapkova tvorba pro děti - rysy pohádek: 1. pohádkové bytosti jsou výrazně polidštěny, s lidmi přirozeně komunikují 2. místem děje často skutečná místa v Čechách 3. chybí vyloženě „zlá“ postava, postavy mají své lidské slabiny 4. jazyková svěžest, rozkošnická záliba ve vypravování, hromadění synonym, užívání novotvarů, … Devatero pohádek - a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek (1932) Dášeňka čili Život štěněte (1933) Josef Čapek (1887 - 1945) -
mnohostranná osobnost meziválečného umění: malíř, grafik a kreslíř, prozaik, dramatik a básník, žurnalista, výtvarný teoretik a kritik, autor scénických výprav a originálních knižních obálek, autor próz pro děti důraz na etiku, mravní poslání psaní, jež autor garantuje svým osobním životem (vliv A. de Saint-Exupéryho) napsal několik děl společně se svým bratrem (např. Krakonošova zahrada, Ze života hmyzu, Adam stvořitel) Stín kapradiny (1930) - baladická novela, uk. příběh dvou vesnických mladíků, kteří zabijí hajného, když jsou přistiženi při pytláctví, prchají před spravedlností a mravně se propadají hloub a hloub text obsahuje prvky meditativní, úvahové, dialog vypravěče se čtenáři Kulhavý poutník (1947) - ojedinělá kniha v celé české moderní literatuře esejistická próza s existenciální problematikou Čapkovy meditace o životě, z nichž vyplývá odhodlanost nezpronevěřit se lidskému údělu, ať je život jakkoliv trpký a těžký Povídání o pejskovi a kočičce (1929) - proslulé pohádky pro děti
Eduard Bass (1888 - 1946) - novinář, prozaik, autor písňových textů a kabaretiér - zájem o formy městského lidového života (cirkusy, varieté, velkoměstský folklór a slang) - všestranný rozhled, bystrý postřeh, smysl pro lidový humor, parodii a satiru, svěří a lehký styl Klapzubova jedenáctka (1922) - moderní pohádka pro mládež, uk. - o světoznámé fotbalové jedenáctce, kterou vytvořilo 11 synů českého chalupníka 44
- akcentuje se šikovný český člověk a jeho úspěch ve světě Cirkus Humberto (1941) - román, kterým dosáhl Bass literárního vrcholu, uk. - Bass sleduje 3 generace od 60. let 19. století až do 1. čtvrtiny 20. století - poutavě vyprávěný příběh Vaška, syna jihočeského zedníka, který díky své schopnosti a ctižádosti dělá rychlou kariéru ve slavném cirkusu Humberto - barvité líčení mnohotvárného světa cirkusového prostředí (exotičnost, neskonalá dřina vedoucí k úspěchu aj.) - oslava českého člověka a jeho píle, tvůrčích schopností, podnikavosti a solidarity (za okupace nezanedbatelná hlediska) - televizní seriál (režie František Filip) Lidé z maringotek (1942) - soubor povídek - 10 milostných příběhů, které si jedné noci vypráví 10 artistů - rozhlásky = veršované komentáře podávající přehled týdenních událostí (napsal jich přes 700) Ferdinand Peroutka (1895 - 1978) -
představitel české demokratické žurnalistiky, esejista, prozaik a dramatik vycházel z myšlenek K. Havlíčka a F. Palackého a vědomě navazoval na tradice kritického, západně orientovaného českého myšlení, politicky zaujímal postavení blízké TGM a tzv. Hradu, jeho liberální postoje byly podrobovány kritice ze strany nacionální pravice i komunistické levice Jací jsme (1924) - soubor provokativních úvah o české národní povaze Budování státu (1933-38) - několikasvazkové dílo monumentální kronika vzniku a konstituování Československé republiky v letech 1918-23 živým i věcným stylem popisuje peripetie politického vývoje a proces utváření politických, sociálních, národnostních i kulturních institucí postupuje při tom formou konfrontace pramenů, pohledem pamětníka i historickou, politologickou a psychologickou analýzou
Karel Poláček (1892 – 1945) - přední představitel meziválečné humoristické a satirické prózy, založené na jazykové komice a sociálně-psychických stereotypech postav, novinář - v mládí důvěrně poznal maloměstské a židovské prostředí a mentalitu obyvatel, rodného Rychnova nad Kněžnou, kteří jako literární postavy a figurky zalidnili svět jeho povídek a románů - kronikářsky zpodobuje lidičky malého města, hrdinové jsou představováni ironicky, většinou však se shovívavým úsměvem nad jejich slabostmi - vynikající vypravěč, stylista, inteligentní humor - břitký satirik, sarkasta - tvůrce mnoha nových novotvarů a vět, jež přešly i do frazeologie (např. „ten mi může bejt ukradenej“) - považován za tvůrce sloupku (článek na pomezí fejetonu a povídky), psal též soudničky A. Poláček jako autor knih pro děti Edudant a Francimor (1933) Bylo nás pět (1946) - vyprávění epizod pětičlenné klukovské party, uk. - silné autobiografické rysy - vypravěčem je Petr Bajza, syn místního obchodníka, normální kluk, rošťák, ale poslušný ve vztahu k rodičům - komická je snaha líčit příhody, kdy se do kontrastu dostávají klukovské zážitky a tendence vylíčit je spisovnou češtinou, jazyk Petra Bajzy proto neustále míchá přirozené chlapecké vyjadřování s naučenou a nepřirozenou školskou češtinou, hlavně slovosled a kostrbaté větné konstrukce vytvářejí z textu originální jazykový klenot - dětské vidění světa, hravost, neodolatelná výrazová a situační komika - psáno za války, závěr knihy bývá interpretován šířeji (Ale já vstanu a postavím se jim.) 45
- oblíbený televizní seriál (režie Karel Smyczek) B. Poláček jako autor humoristických knih Muži v ofsajdu (1931) - klasické dílo české humoristické prózy - osudy otce a syna Emanuelů Habásků, stoupenců žižkovské Viktorky, a pana Načeradce, majitele obchodu s konfekcí, fandy Slavie - karikovaná psychologie klubových přívrženců a komické situace vyplývající z vášnivého zaujetí pro fotbal Michelup a motocykl (1935) - ostře vypointovaný příběh člověka, jehož životní láskou se stává motocykl Hostinec U kamenného stolu (1941) - humoristický román - mozaika svérázných figurek, jejichž vzájemné střetávání v prostředí venkovských lázní navozuje úsměvné situace C. Poláček a společensky kritická próza Dům na předměstí (1928) - zdánlivě humoristické dílo - tupý a nesnášenlivý nadstrážník Faktor, který vlastní dům na pražské periferii, se snaží z nájemníků vyždímat co nejvíce, ale nájemníci se stávají i objektem jeho touhy po moci Hlavní přelíčení (1932) - román - o scestném smýšlení a zvrhlé morálce podvodníka Josefa Maršíka, který ve snaze finančně zabezpečit svou rodinu zneužívá naivity městské služky a posléze se stává i vrahem - námět získal Poláček ze skutečného soudního případu Okresní město (1936), Hrdinové táhnou do boje (1936), Podzemní město (1937), Vyprodáno (1939), pátý díl se zachoval v torzu - nedokončená románová pentalogie - v jednotlivých dílech Poláček zobrazil své rodné město před 1. světovou válkou a během ní, zejména rodiče a braty mladého Jaroslava Štědrého (autobiografičnost), i když románový cyklus explicitního ústředního hrdinu nemá - město je představováno jako panoptikum figurek, které vytvářejí zatuchlou atmosféru maloměsta, kde lidé nevládnou přirozenou řečí, ale jazyková klišé vládnou jimi - opakováním stereotypních přívlastků, celých vět či dokonce odstavců chtěl autor podtrhnout neměnnost, duševní lenost a myšlenkovou nehybnost života v okresním městě - autor provází své hrdiny na haličskou frontu, kde se ani ve válečném víru nedokážou zbavit svých malicherných slabostí, ale ukazuje i hrůzy, které válka přináší - poslední kompletní díl se vrací do poválečného města - obyvatelé Rychnova přijali dílo s nevolí, protože se v jednotlivých figurách velice dobře poznávali a Poláček je vskutku nešetřil IMAGINATIVNÍ PRÓZA Vladislav Vančura (1891 - 1942) - tvůrce jazykově experimentujících, poetických próz ze současnosti i z historie, dramatik, filmový scénárista, publicista - základní rysy díla: 1. nápadný jazyk, čerpající z archaismů biblické češtiny a humanistické větné periody, z jazyka 19. století, z hovorové a obecné češtiny, lidového vyjadřování 2. metaforicky bohatý, někdy až rytmizovaný styl zaměřený x tendenci vytvářet texty přirozeně a s co největší mírou sdělnosti => poetická kouzelnost, kterou ocení kultivovaný čtenář, který se nebojí poprat se zvláštním textem 3. zdůrazněna úloha vypravěče, což umožňuje autorský i čtenářský odstup, komunikace se čtenářem, glosování příběhů, dovolávání se cizího názoru 4. ve středu pozornosti postavy, které dokážou vychutnávat život 5. vizuálnost se smyslem pro výrazný detail 6. monumentalizace skutečnosti, vytváření mýtu lidí i krajiny 46
7. lyrizace epiky, oslabování dějové a časové souvislosti 8. kontrastní jednota reality a fantasknosti - debutoval povídkovými soubory plnými poetistické imaginace, mnohoznačnosti, satiry a grotesky - rozsáhlejší prozaické práce Pekař Jan Marhoul (1924) - román - hlavním hrdinou dobrácký a bezelstný pekař, který neumí obchodovat, dává zboží na dluh, nepamatuje si, kdo zaplatil a kdo ne, dokonce půjčuje peníze - jeho dobroty je logicky zneužíváno, a tak nakonec je pro dluhy z vlastního majetku i z města vyhnán, končí jako dělník ve své bývalé pekárně - tragická historie obyčejného člověka, z něhož vyzařuje opravdová dobrosrdečnost, a i když je klamán a okrádán, vnímá tíhu života bezstarostně, jeho lidskost je pro okolí bláznovstvím - aniž padne v knize jediné slovo o politice, je tento román v souladu s revolučními tendencemi na počátku 20. let - nikoli přímý realistický obraz života, nýbrž podobenství - vznešený jazyk, metaforická stylizace - tímto románem začíná Vančurova galerie českých donkichotů, chudých bloudů, ale i podivínů Pole orná a válečná (1925) - román navazující na poetismus - jazykový experiment a kriticky pojatá tematika - zobrazení zla, brutality, pudu k ničení - hlavní hrdina čeledín František Řeka je proti Marhoulovi primitivní vrah a blázen, který je ve válce pohřben jako neznámý voják Rozmarné léto (1926) - humoristická novela ovlivněná poetismem, uk. - maloměstská idyla lázeňského městečka Krokovy Vary je narušena příjezdem potulného kouzelníka Arnoštka a krásné dívky Anny - právě Anna vstoupí do letitého pevného, ale poněkud stereotypního přátelství plavčíka Antonína Důry, kanovníka Rocha a majora Huga a narušuje alespoň na chvíli poklid maloměsta - formální jazyková vytříbenost, humor vyplývá z obyčejného jednání postav a vznešenosti jazyka, jímž se vyjadřují - zfilmováno Jiřím Menzelem (1968) Markéta Lazarová (1931) - historický román z období lapkovského středověku, uk. - jeden z vrcholů české prózy - osou je baladický příběh lásky mezi Markétou, dcerou šlechtického lupiče Lazara z Obořiště, a hromotlukem a rváčem Mikulášem z nepřátelského rodu Kozlíků z tvrze Roháčku - unesená Markéta, poutaná mocným citem k Mikulášovi, prožívá se zbojníky šarvátky, lásky i nenávisti - paralelou je milostný vztah mezi Mikulášovou sestrou Alexandrou a zajatým německým šlechticem Kristiánem - svět lidí zemitých, nezkrotných a neurvalých, kteří jsou bezuzdní jak ve své lásce, tak ve své nenávisti - promyšlená kompozice, metaforičnost - jazykový klenot - využití archaismů, složité syntaxe apod. - důležitá role vypravěče, který sleduje příběh v odstupu a to umožňuje i čtenáři, s kterým vede dialog, klade mu otázky, upozorňuje ho na aspekty příběhu atd. - vynikající filmové ztvárnění Františka Vláčila (1967), hodnoceno jako nejlepší český film všech dob Konec starých časů (1934) - román - děj se odehrává na jihočeském zámku a statku Kratochvíli na počátku 20. let, kdy mezi místní obyvatele zavítá carský důstojník, bělogvardějský běženec, Alexej Megalorogov, který je
47
kombinací moderního barona Prášila, Dona Quijota a Dona Juana v jedné osobě, a ten je konfrontován v satirickém duchu s místním maloměšťáckým prostředím - tento neodolatelný mluvka a světoběžník oživuje ospalé prostředí statkářské rodiny, zároveň se však zvýrazňuje, že patří do „starých časů“ - filmová adaptace, Jiří Menzel (1991) Obrazy z dějin národu českého (1939, 1940. torzo 3. dílu 1948) - nedokončené monumentální dílo - beletristický pohled na počátky naší historie dovedl autor téměř do sklonku 13. století - svou estetickou působivostí se dílo stalo duchovní oporou v nejtěžších chvílích nacistické okupace Kubula a Kuba Kubikula (1931) - knížka pro děti RURALISMUS A VENKOVSKÁ PRÓZA KATOLICKÁ PRÓZA Jakub Deml (1978 - 1961) -
básník, tvůrce české moderní básně v próze, deníkových próz a jiných svébytných žánrů, překladatel, publicista a nakladatel, vliv expresionismu dílo tvoří soubor asi 140 knih, velmi různorodých jak rozsahem, tak žánrovou podobou často sestavoval svoje dílo z různých literárních žánrů a bez ohledu na běžné kompoziční zřetele ve svém celku je jeho dílo až otřesně otevřeným, krajně subjektivním a tendenčním svědectvím o životě kněze, jehož přes stálé vědomí vlastní viny trvale poutá láska k Bohu a s tím spjaté přesvědčení o závaznosti vlastního poslání mezi věřícími distancoval se od věkově blízkých představitelů Katolické moderny celoživotním básnickým idolem se mu stal O. Březina, přátelil se se sochařem Františkem Bílkem, nakladatelem Josefem Florianem, kritikem F. X. Šaldou, spisovatelem Josefem Váchalem, ale se všemi se ve zlém rozešel básnické dílo zpočátku ovlivněno symbolismem, pak ve škále od jakoby dětského údivu nad světem s jeho neskonalými a jemnými krásami přes ztvárnění výšin i propastí lásky spjaté s vědomím její hříšnosti až po pocity nicoty a zmaru doprovázené výbuchy hněvu a spílání, jeho tvorba v mnohém zapůsobila na avantgardu 20. a 30. let Šlépěje (1917 - 41) - celkem 26 svazků, vydáváno neperiodicky „slovesné koláže“ z poezie, prózy, recenzí knih, klepů, dopisů, aforismů, dojmů a deníkových záznamů, vše prošpikované ironickými a sarkastickými glosami Moji přátelé (1913) - básně v próze apostrofy rostlin, něžnost, pokora, objevování něžné krásy kniha lásky podřízené milosti Boží Miriam (1916) - básně v próze, něžné a plné jasu, drama lásky k Bohu, převládá tón pokory vynikající obrazotvornost, vynalézavost metafor, citová vroucnost Zapomenuté světlo (1934) - koláž z myšlenek zoufalého a opuštěného básníka, který bloudí spícím, uk. Tasovem a propadá pocitům marnosti a beznaděje, vše zachyceno až naturalistickým způsobem
-
-
-
SOCIÁLNĚ ZAMĚŘENÁ BELETRIE i tzv. 1. republiku (1918 - 1938) postihly vážné sociální a hospodářské otřesy => vyvolány různé reakce, např. vznikla odštěpením ze soc. dem. komunistická strana (program nutnosti revolučního převratu ve prospěch proletariátu), velký vliv marxistické filosofie, socialisticky orientované strany se začaly vzdalovat demokratům sdruženým kolem Lidových novin na přelomu 20. a 30. let dochází k vnitřní diferenciaci levicových autorů, někteří spisovatelé vyloučeni z komunistické strany pro nesouhlas s její bolševizací s nástupem K. Gottwalda do čela strany, avšak po čase se někteří do strany opět vrátili v 30. letech se začíná objevovat termín socialistický realismus (dílo mělo mít společenskou funkci, mělo být ideologické, marxistický výklad společenského vývoje, estetická stránka díla je druhotná), vznikají díla hodnotnější i povrchní Marie Majerová (1882 - 1967) -
autorka a propagátorka socialistické prózy, novinářka sociální původ, životní zkušenost a politická orientace přivedly Majerovou přirozeně k tématu dělnickému a sociálnímu, které ztvárnila, zčásti pod vlivem naturalismu, v řadě krátkých próz druhým námětovým okruhem se stal úděl ženy ve světě třídních rozdílů a předsudků Siréna (1935) - v duchu výrobních románů americké a sovětské provenience, uk. 48
-
románové panorama průmyslového Kladenska jako obraz individuálního dělnického údělu a hromadných bouří, pro který použila půdorys generační rodinné historie Hudců dokumentární metoda zobrazení v díle Havířská balada (1938) - trojdílná novela zachycuje ze tří hledisek jeden hornický osud i přes jistou šablonovitost postav, jejichž jednání je předurčeno politickým záměrem autorky, můžeme kladně ohodnotit epickou obratnost a důvěrnou znalost prostředí Marie Pujmanová (1893 - 1958) -
-
-
autorka psychologických a sociálních próz, básnířka, kritička do literatury vstoupila jako autorka jemného lyricko-psychologického vidění, brzy ji však převratnost doby nasměrovala k realistické psychologické próze a v posledních dílech dospěla až k zjednodušujícímu popisnému socialistickorealistickému stylu, trvale si však uchovala vytříbený cit pro češtinu Lidé na křižovatce (1937), Hra s ohněm (1948), Život proti smrti (1952) - románová trilogie umělecky nejvýše je hodnocen první díl, jemuž nemůžeme upřít slovesnou dovednost, promyšlenou kompozici a poměrně zdařilou psychologii postav široký obraz české společnosti prvních poválečných let až po hospodářskou krizi do popředí vystupují prolínající se osudy rodiny textilního velkopodnikatele Kazmara (inspirace Baťou) a rodiny pražského levicově orientovaného intelektuála, advokáta Gamzy druhý díl trilogie ještě jakž takž drží kontinuitu s prvním dílem, třetí díl podává zkreslený obraz doby války a je umělecky nepřesvědčivý
BALADICKÁ A PSYCHOLOGICKÁ PRÓZA sondy do nitra lidí, kteří jsou nějakým způsobem amorální, nemilosrdní, nešťastní či šíří kolem sebe zlo díla spadající do tohoto okruhu patří k tomu nejlepšímu, co meziválečné období do české literatury vneslo zahrnuje texty, které se soustřeďují na vykreslené duševního života, zobrazují niterné reakce postav, které poutají daleko větší pozornost autora než determinační vlivy, nálady a prožitky jsou předkládány v detailním záběru odhalování procesů podvědomí ovlivnila Freudova psychoanalýza, v centru pozornosti jsou pudové stránky člověka, patologické jevy a další aspekty hlubinné psychologie Ivan Olbracht (1882 - 1952) - vlastním jménem Kamil Zeman - prozaik, představitel psychologického a sociálního románu, novinář - rysy tvorby: 1. vynikající vypravěč, stylista, prokreslená psychologie postav 2. pozornost soustředěna na osudy jedinců, kteří jsou svým způsobem výjimeční, živelní, rebelanti (vliv M. Gorkého) 3. prolínání reality a mýtu, baladičnost 4. inspirace v Zakarpatské Rusi, židovská problematika O zlých samotářích (1913) - soubor 3 povídek - o lidech vyvržených, stojících na okraji společnosti a zajímajících k ní anarchisticky nepřátelský postoj, který se projevuje „zlem“ - nejznámější z povídek je poslední - Bratr Žak - silná individualita artisty žongléra, který usiluje o profesionální dokonalost, ale pohrdá publikem a jeho vkusem Žalář nejtemnější (1916) - psychologický román - příběh ambiciózního bývalého policejního komisaře Macha, který oslepne a ocitá se v izolaci - věcným stylem se analyzuje chorobná nedůvěra a žárlivost hlavně vůči manželce, které vedou až k rozpadu vztahu - titul označuje nejen slepotu a izolaci, ale i nešťastný úděl Macha, jeho žárlivost a sobectví Podivné přátelství herce Jesenia (1919) - psychologický román 49
-
na pozadí 1. svět. války se odehrávající příběh dvou přátel, herců, kteří jsou po umělecké stránce kontrastními typy - charakterní, pracovitý a ukázněný Jesenius je tajemně osudově spjat se svým komplementárním alter ego, živelným hercem Veselým, dobrodruhem, který kráčí životem bez zábran a divadelních rolí se zmocňuje intuitivně, ale o to úspěšněji - vzájemný vnitřní pocit přátelství a vědomí sounáležitosti jsou tak silné, že v době, kdy na frontě umírá Veselý pro pokus o vzpouru, osudné znamení zabraňuje sebevraždě Jeseniově Zamřížované zrcadlo (1930) - jedno z umělecky nejlepších Olbrachtových děl - zúročil novinářské zkušenosti, dílo psáno na pomezí uměleckého stylu a reportáže - kritika společenských poměrů opírající se o vlastní zkušenost z věznic - příběhy tří vězňů a dozorce Nikola Šuhaj, loupežník (1933) - krásná baladická novela z prostředí Podkarpatské Rusi, uk. - propojení reality (příběh zběha z 1. svět. války) a lidové zbojnické legendy, mýtus krajiny a lidí - moderní balada o nezranitelném zbojníkovi, který bohatým bral a chudým dával - perfektní kompozice - prolínání lyrické a epické roviny díla (líčení přírodního rámce, psychologie postav, milostná zápletka, přátelství a zrada) - děj není komplikovaný: Nikola, očarovaný vědmou, a tudíž nezranitelný kulkou, zběhne z války a ubírá se do rodné Kolčavy, je však nucen se před četníky ukrývat v hlubokých zakarpatských lesích, kam za ním přicházejí další muži, aby se dali na zbojničinu - milostnou zápletku tvoří vztah k Eržice, kterou si musí Nikola vydobýt, protože Eržičin otec jim nepřeje, Erika naváže za Nikolovy nepřítomnosti vztah s českým četníkem, kterého Nikola zabije - celá vesnice stojí na straně Nikoly, ten se stává jakýmsi idolem, hrdinou, ale perzekuce vůči vesnici se stupňují čím dál víc, takže situace se stane neúnosnou a bývalí kamarádi Nikolu s bratrem Jurou v horách ubijí sekerou - Divadlo Husa na provázku zpracovalo námět jako muzikál Balada pro banditu Golet v údolí (1937) - nádherný soubor 3 povídek o světě ortodoxních Židů v Podkarpatské Rusi, uk. - golet = vyhnanství, židovská osada v jinonárodním prostředí - Zázrak s Julčou, Událost v mikve - vychází z biblických motivů, zobrazuje sociální rozdíly, obchodní šikovnost i náboženské zanícení s chápavou ironií a humorem, zfilmováno jako Golet v údolí - dramatická novela O smutných očích Hany Karadžičové má až tragický tón, kdy se zamilovaná dívka emancipuje a vystoupí z uzavřeného kruhu staré víry a pak je z rodiny i z celé židovské komunity vyobcována a zatracena, zfilmováno jako Hanele Biblické příběhy (1939) - převyprávění Starého zákona pro mládež O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách (1947) - staroindické bajky převyprávěné pro mládež Egon Hostovský (1908 - 1973) - autor psychologických a existenciálně laděných próz - v prózách převažují motivy nezakořeněnosti a pronásledování, jež vyvolávají psychózu viny a strachu, zobrazení pocitu cizoty člověka mezi lidmi - problematika bezvýchodnosti je blízká existencionalismu - částečná příbuznost s prózami Kafkovými, Dostojevského a Weinera - prózy se vyznačují dramatickou kompozicí, děj často probíhá ve dvou rovinách (reálné vnější a v rovině představivosti) - stylová sevřenost, živý dialog, poutavý vnitřní monolog jako prostředek moderní výpravné prózy Případ profesora Körnera (1932) - román - Körner, židovský intelektuál, trpí komplexem méněcennosti 50
-
touha po splynutí s okolím ho žene k silným osobnostem, na něž se slabošsky upíná mimoděk vyslechne posudek o smrtelnosti své cukrovky z úst svého přítele lékaře a to právě ve chvíli, kdy zjistil jeho poměr ke své ženě - postupující chorobou je drážděn ke krokům, kterým je jeho duševní i fyzický stav ještě více podlamován - současně si ve své fantazii vysní svůj svět, v němž si sám sebe představuje jako hrdinu velkých činů - v předtuše blížící se smrti se znovu sbližuje nejen se ženou, ale snaží se pomáhat i zběhlému studentovi, na jehož vyloučení ze školy má podíl viny - bohužel každý čin, k němuž se odhodlá, se mění v opak jeho dobrého úmyslu - ve chvíli obnovené naděje, kdy se potvrdí mylná diagnóza, Körner nešťastnou náhodou umírá - tragický příběh smolaře, jehož působením jsou zušlechťovány postavy, s nimiž se setkává, Körnerova tragika je zároveň groteskně komickou, neboť jeho dobré úmysly se krutě obracejí v jeho neprospěch Žhář (1935) - román - hlavním hrdinou je patnáctiletý Kamil, který prožívá pubertální krizi: je osamocený, nepochopený, navíc poměry v rodině jsou odcizené - dívka Dora, která je na návštěvě u Kamilovy sestry Elišky, si začne s Kamilem eroticky zahrávat, současně ho ale pokořuje - protože Kamil trpí svou ošklivostí, ale chce dokázat Doře svou hodnotu, využívá náhodného požáru ve městě a píše dva paličské listy, jenže právě psychózy kolem těchto listů využívají tři žháři, kteří si vyřizují své účty - román končí přelomem ve vztahu matky k dětem a hráz cizoty v rodině se začíná bortit Nezvěstný (1951) - román - obsahuje i prvky dobrodružného žánru - hlavní hrdina se ocitá ve spleti dvojí špionáže v prostředí Prahy po komunistickém puči v r. 1948 Dobročinný večírek (1957) - román - grotesknost a jemná ironie - hrstka evropských emigrantů na večírku, který je má sblížit, poznává, jak jsou vlastně izolovaní, neschopní porozumět jeden druhému - večírek končí vraždou a krádeží peněz pro dobročinné účely Všeobecné spiknutí (1961) - do jisté míry autobiografický román - jeho hrdina-spisovatel pochází od Náchoda, děj se odehrává v New Yorku při oslavě jeho narozenin, ale dějově se vrací do Čech, do doby hrdinova mládí - základní linií je pocit strachu a ohrožení, marné snahy překonat rozdvojení mezi nostalgickou vzpomínkou na vlast a neschopnost zakořenit v cizím prostředí Jaroslav Havlíček (1896 - 1943) prozaik, romanopisec a povídkář, představitel naturalisticko-psychologické prózy střízlivý a věcný styl, pesimistický názor na svět, lehce naturalistické prvky Petrolejové lampy (1935) – román, uk. dramaticky gradovaný příběh vitální a na svou dobu nonkonformní Štěpánky Kiliánové, sice nehezké, ale smyslově a citově založené dívky, která touží po ukojení svých snů touha po dětech a po sňatku ji vyžene do manželství s cynickým, zatrpklým a zadluženým bratrancem, u něhož se postupem času objevuje zesilující se paralýza nešťastné manželství narůstá do hrůzné a groteskní podoby, přesto Štěpánka opatruje svého muže až do jeho smrti 51
v závěru je naznačeno, že by děj mohl pokračovat sňatkem s druhým bratrancem (Havlíček uvažoval o pokračování románu, ale záměr nikdy nerealizoval) zfilmováno roku 1969 Neviditelný (1937) - román, klenot naší literatury monotónně pochmurný příběh o dědičném šílenství měšťanského domu Hajnů, do něhož se přižení sobecký a chladnokrevně vypočítavý Petr Švejcar Petr se však střetává s degenerovaným člověkem, členem rodiny, který zasahuje do jeho vlastního osudu: domnívá se, že je neviditelný, a naruší manželské soužití obou mladých lidí Petrovi se hroutí jeho plány a nakonec ani on neujde zhoubě rodu, když nejprve ztrácí ženu a duševně je postižen jeho syn psychopatologický příběh je líčen vysokou slovesnou kulturou, formou retrospektivy, kdy jsou neustále konfrontovány dvě krajní psychické polohy - chladná racionalita a fantasmagorické šílenství knihu lze číst jako napínavý horor, stejně jako vzrušující drama plebejce deroucího se k moci etické řešení celého příběhu dává Havlíček jasně najevo - faleš a bezcitnost jsou potrestány způsobem, který má symbolickou platnost vyváženost, lehkost a epická spontánnost zfilmováno jako Prokletí domu Hajnů (1988) Ta třetí (1939) - román ústředním hrdinou je starý mládenec, který má vztah k dvěma rozdílným typům žen, mladé výstřední krasavici a k skromné a obětavé ženě hrdina, povrchně pokrytecký šosák, volí nakonec třetí východisko z obou vztahů dobrovolnou smrt Helimadoe (1940) - román název románu je sestaven ze začátečních písmen jmen pěti dcer ovdovělého a podivínského vesnického lékaře, který diriguje život svých dětí tak, že jim přiděluje povinnosti v pravidelných turnusech dcery se nakonec vymknou přísnému režimu otce důležitou funkci má v románu vypravěč, mladý, zvídavý a nezkušený chlapec, dívající se na veškeré dění zpovzdálí zfilmováno roku 1993 -
Jarmila Glazarová (1901 - 1977) - psychologizující prozaička čerpající náměty a inspiraci ve slezském regionu a v Beskydech, publicistka éry tzv. socialistické přestavby - hlavní část jejího díla vznikla v krátkém časovém úseku 1936 - 1940 Roky v kruhu (1936) - kniha napsaná ve formě zápisků Vlčí jáma (1938) - román - zachycuje nerovný manželský svazek venkovského lékaře s mnohem starší despotickou ženou, kteří se ujímají mladé schovanky, něžné a křehké dívky - tragický příběh citového vztahu osiřelé dívky a otčíma Roberta a sugestivní líčení rozkladu manželského života - zfilmováno roku 1957 Advent (1939) - román baladického typu z prostředí samoty valašských Beskyd - děj se odehrává během jedné noci, kdy si hlavní hrdinka Františka promítá v hlavě své životní osudy poznamenané tragickou náhodou - Františka se díky nešťastné náhodě, kdy její snoubenec tragicky umírá, stává svobodnou matkou a posléze přijímá nabídku k sňatku od staršího vdovce, protože chce, aby její syn Metudek vyrůstal v dobrém rodinném prostředí 52
-
-
po počátečním okouzlení se gazda vrací ke stereotypům svého dosavadního života, trestá vzpurného chlapce a udržuje vztah se služkou Rozinou, k níž je vázán živočišným vztahem Rozina je pravou paní na statku a Františku ponižuje během osudné noci hledá Františka syna, který se toulá, a nachází ve stodole gazdu s Rozinou, mrští po nich ze zlosti lucernou a nechtěně pak zapálí seník, v němž oba milenci uhoří Františka syna nalézá a odchází ze statku zfilmováno roku 1956
DALŠÍ PROUDY - historická próza, životopisná próza za okupace se česká próza obracela nejčastěji k tematice historické, psychologické nebo k citovému vyznání lásky k domovu Jaromír John: Rajský ostrov (1938), Moudrý Engelbert (1940), Příběhy Dona Quijota (1941), Eskamotér Josef (1946), Pampovánek (1948) Karel Schulz (1899 - 1943): Kámen a bolest (1942) - nedokončené dílo rozvržené do tří svazků, z nichž dokončen zůstal jen první díl, monumentální freska renesanční doby v Itálii zrcadlící srážku dvou epoch, středověku a novověku, s ústřední postavou geniálního sochaře, malíře a básníka Michelangela Buonarrotiho František Kubka (1894 - 1969): Karlštejnské vigilie (1944) Jiří Mařánek (1891 - 1959): Barbar Vok (1938), Romance o Závišovi (1940), Petr kajícník (1942) Miloš Václav Kratochvíl (1904 - 1988): Osamělý rváč (1941), Král obléká halenu (1945) František Kožík (1909 - 1997): Největší z Pierotů (1939), Básník neumírá (1940)
-
3. České divadlo 1. poloviny 20. století 1. Neoficiální lidové divadlo zábavní scény, kabarety: Červená sedma (Jiří Červený, E.Bass), představitelé lidové komiky: Ferenc Futurista, Saša Rašilov, Vlasta Burian - Dědrasbor – divadlo dělnické (Jindřich Honzl) 2. Oficiální divadlo – Národní divadlo a Městské divadlo na Vinohradech, režisérská - význam vzrostl za 1. sv. v., vynikající režisérské a tvůrčí osobnosti Jaroslava Kvapila (1868 – 1950) a Karla Hugo Hilara (1885 – 1935) a dramatičtí autoři jako byli např. Viktor Dyk, Otakar Theer, Fráňa Šrámek, … - za první republiky se repertoár divadel opíral o široký autorský základ, a to jak dramatiků zralých už před svět. válkou, tak i začínajících ve 20. a 30. létech - problematika historická (Jirásek, Mahen), psychologická (Jaroslav Hilbert) - Hilar představitelem divadelního expresionismu, který chtěl působit silou lidského nitra na skutečnost, již pokládal za druhořadou Po r. 1918 vznik dalších scén 3. Avantgardní scény – od poloviny 20. let, protějšek tzv. „kamenných divadel“, autorská a) Osvobozené divadlo - r. 1925 skupina pražských konzervatoristů svérázně inscenovala jednu z Molièrových frašek, porušení konvencí, ovlivnění futurismem, dadaismem a poetismem, uk. - nové divadlo s tímto názvem jako odbočku Devětsilu pokřtil režisér Jiří Frejka r. 1926, ale už o rok později rozštěpení na scénu Dada (Frejka, Burian) a Osvobozené divadlo (Jaroslav Ježek (1906 –1942), Jiří Voskovec (1905 – 1981), Jan Werich (1905 – 1980), Jindřich Honzl – režisér a teoretik avantgardního divadla) - r. 1927 Vest Pocket Revue – zdařilé studentské představení, volně spojené výstupy různého charakteru, do r. 1931 v divadle převažovaly prvky dadaistické, slovní humor v dialozích a písňových textech, ještě nevyostřený politicky a společensky (Fata morgána, Sever proti Jihu, Golem) - reakcí na vzrůst fašistického nebezpečí se pak ve třicátých letech staly hry se silným politickým podtextem (Caesar, Svět za mřížemi, Osel a stín, Kat a blázen, Balada z hadrů, Nebe na zemi, Rub a líc, Těžká Barbora, Pěst na oko), v nichž se oba protagonisté objevují jako kumpáni z lidu v různých dobách glosující nešvary a omyly světa a usilují o jeho 53
lidštější tvář (navázali na tradici it. commedie dell´arte, amerických filmových grotesek a některými rysy předešli absurdní drama) - proslulé forbíny, písně - činnost donuceno přerušit v r. 1938 b) D 34-41 Emila Františka Buriana (1904 – 1959) - avantgardní experimentální scéna, založena r. 1933 - E. F. Burian – spisovatel, skladatel, výtvarník, herec - moderní lyrický divadelnický styl, propojení všech divadelních složek, kritický pohled na společenské dění, voiceband - různorodý repertoár (klasika - Shakespeare, Molière, Klicpera, dramatizace próz, montáže z lidové poezie, hry současníků – B. Brecht, V. Nezval) - r. 1941 gestapem zavřeno E. F. Burian v koncentračním táboře, po válce D 46, po Burianově smrti divadlo pojmenováno po něm Na konci 30. let a za okupace – sblížení oficiálního a avantgardního divadla, uvedení protifašistických her K. Čapka, V. Vančury, V. Nezvala, za války většina divadel zavřena Světové divadlo 1. poloviny 20. století - zápis viz zvláštní papír
54
