LITERÁRNÍ PRÁCE (1. kategorie) V prvním ročníku nám studenti posílali práce na téma „Blízká dálka“
BLÍZKÁ BUDOUCNOST Kdy se změní svět? Za padesát let. Prostředí tu dobré není, třeba se to časem změní. Uvidíme, jak to bude, přemýšlím já o tom všude. Možná přijde konec světa, ach, to byla strašná věta. Tohle hezká věta není, ať propadne v zapomnění. Nevím, nevím, nechci strašit, ozónová díra by se měla zašít! Nepodceňujme ji, mršku, umí pěkně škodit z vršku. Dost děsivých předpovědí! Chytří lidé přece vědí, stačí se jen dobře chovat a zdravě se rozhodovat! Jen na nás záleží teď, jaký bude svět za padesát let!
Alžběta Fojtíková, 12 let, Základní škola Brumov-Bylnice, 6. ročník
BLÍZKÁ DÁLKA ANEB JAK BUDE SVĚT VYPADAT ZA 50. LET Znáte to, ležíte večer v posteli, nemůžete usnout a přemýšlíte nad různými věcmi.Tak třeba, jak bude vypadat svět za 20,30 nebo 50 let? Asi budu vdaná,budu mít děti,může ze mne být hodná maminka, ale také nepříjemná dáma. A to já bych opravdu nechtěla. Nyní kouří auta i lidé, kdo bude kouřit dále? Já doufám ne! Budou obrovské majetkové rozdíly. Možná se bude platit „prstem“. Asi to tak bude fungovat, aby lidé tak moc nekradli. Ale to neznamená, že si budeme navzájem řezat prsty. Otiskneme jej a čtečka si ujasní, kdo jsme. V letectví to bude určitě jinak. Možná už nebudou existovat letadla. Místo nich budou létat takové zvláštní raketoplány. Ale nejhorší je, že skoro všechny věci byly vynalezeny pro válku. Například autobus, ten měl na starosti převážení raněných vojáků do vojenských nemocnic. Z tanků se staly dnešní auta. Brzy se začne bojovat i ve vesmíru, protože na zemi se nebude dát dýchat. Zkrátka a dobře,všechno má své výhody i nevýhody. Nela Kovářová, 11.let ZŠ Vsetín, Trávniky, 6. ročník
BLÍZKÁ DÁLKA Tak jako Jules Verne ve své době psal o ponorce, vzducholodi a věcech tenkrát pro lidi ještě neznámé, tak my si můžeme představovat, co bude za padesát let. Mohlo by to být auto, které v případě nutnosti bude létat, ale zároveň i plavat pod vodou. Už teď se o to částečně vědci pokouší, ale zdaleka to není ještě dokonalé. Také jako jezdíme na výlety a dovolené do ciziny, stejně tak můžeme v budoucnosti jezdit na Měsíc a na jiné planety, které již budou třeba i osídlené. Umím si i představit robota, který vypadá přesně jako člověk a je od něj k nerozeznání až na vnitřní stavbu těla. Stejně jako terminátor. Také se i mohou klonovat lidé, již teď se to děje s některými zvířaty. Dnes se také člověk snaží porozumět psí řeči, za padesát let se možná se psy i jinými zvířaty už bude umět i pomocí různých přístrojů domluvit. Jen by si lidé měli uvědomit, že naše planeta Země je jen jedna a spíše než za každou cenu vynalézat a objevovat něco nového, co ani není potřeba pro spokojený život, tak by raději všichni měli naši Zemi chránit. Aleš Ondřej, 12. let ZŠ Vsetín, Trávníky, 6. ročník
LITERÁRNÍ PRÁCE (2. kategorie) BLÍZKÁ DÁLKA Zvláštní pomyšlení přemýšlet nad tím, co bude za padesát let. Technika se stále vyvíjí dál a dál. Možná za těch pár desítek let nebudou existovat automobily na motorová paliva či plyn, ale budeme létat ve zvláštních strojích. Ruční práci by za nás vykonávali roboti. A nebo se nic nezmění a my stále budeme jezdit ve vozech, které teď vlastní naši rodiče. O světě za padesát let můžeme vést různé úvahy, ale stejně nebudeme vědět, co bude. Ta blízka dálka, která nás čeká, možná bude takováhle: „ Ráno se probudím, vejdu do kuchyně a mám na stole nachystanou snídani od své robohospodyně. Je ta nejlepší, kterou jsem si mohla přát. Obléknu se do šatů, stále ještě z obyčejné látky. Tu jsme si totiž ještě udržely v tomto přepychově – moderním světě. Jelikož musím do práce, nasednu do svého automobilu poháněným vzduchem. Na ulicích, v nichž projíždím vidím jenom pár lidí. Všichni ostatní jezdí svými luxusními automobily. Budovy jsou velké a velice moderní. Jen občas mezi nimi uvidíte nějaký park se stromy, keři, trávou a houpačkami pro malé děti. Dojedu do práce, kde mě vítá vrátný, samozřejmě také robot. Teď asi zrovna uvažujete nad tím, co vlastně my lidé děláme, když všude jsou roboti. Je to jednoduché a hned vám to povím. My sedíme zavřeni v kancelářích a dirigujeme, ty stroje. Nemyslete si, je to namáhavá práce. Dnes jsem v práci vše rychle udělala, a proto vás vezmu také do přírody, aby jste neměli těch extra luxusních věcí plné zuby. Poblíž města je jeden krásný park, kde neuvidíte moderní stroje, ale už jen lid, který hledá odpočinek… I přesto, že je tento svět natolik zaujat svou extravagancí, tak lidé jsou stále takový, jací byli před padesáti lety. Po dlouhém dnu se i v tomto světě chodí spát, proto vám přeji DOBROU NOC…“ I když svět za padesát let nemůže přesně nikdo určit, ani nějaký jasnovidec, tak my si ho můžeme vytvořit ve svých myšlenkách a přáních. Svět za těch pár desítek let bude takový, jak my se k němu postavíme. Zuzana Hlaváčová, 13 let ZŠ a MŠ Valeč, 8. třída
BLÍZKÁ DÁLKA Já viděl jsem ten krásný svět, na, kterém rozkvetl krásný života květ. Ten květ znamenal svobodu, pro nás velkou pohodu. Pomalinku osychá ta rajská krása veliká nikdo neví jak květ trpí, když má dýchat vzduch se smetím. Jak za padesát let to bude květ života skoro už uschlý bude Vody bude mí ti málo místo vody bude bláto. Z květu života nezbude nic jen pouho pouhý kořen a list.
Jan Pavlíček, 14 let ZŠ a MŠ Valeč, 8. třída
BLÍZKÁ DÁLKA Za padesát let, tu bude úplně jiný svět. Ledovce nás zatopí a voda náhle poskočí. Ale je tu ještě mnoho verzí, po kterých všem vědcům po zádech mrazí. Nebo nás příroda překvapí, náhle se vrátí mamuti, nastane znovu doba ledová a ekonomové budou jen stále opakovat svá slova. Může se také vše obrátit na stranu lidstva. Voda nás nezatopí, mamuti nás nezavalí a příroda nás nepřekvapí. Prostě si budeme žít dál a hovět si jako král. Tereza Césarová, 14 let ZŠ a MŠ Valeč, 8. třída JAK BUDE SVĚT VYPADAT ZA 50. LET Nám, co je teď 15 let, tak nám bude 65! Prostě dnešní mladá generace zestárne. Zestárne ale i svět? Určitě se toho hodně změní. Možná i lidé budou jiní, vše budou zřejmě řídit počítače. Třeba právě kvůli nim někteří lidé přijdou o práci, jiným zas zachrání zdraví. Až mě trochu mrazí, když domýšlím všechny souvislosti. Pro sebe bych si z nových vynálezů přála dokonalou pohodlnou postel, která by mě ve spánku namasírovala, abych byla krásná a štíhlá. A světu bych přála nová auta, aby nejezdila na benzín ani naftu, ale na látky, které by člověku ani přírodě neškodily. Poslední dobou (hlavně po letošní zimě) mám nějaké zlé tušení, že když se ta naše planeta otepluje, tak za těch 50 let už vůbec nebude sníh. Nebo možná jen trošičku. Třeba z naší Země zbude jen hromada písku. Proto by se měli lidé snažit naši přírodu chránit. Jestli má svět vypadat alespoň tak hezky, jak dnes, tak … co? Kdo poradí? Simona Burdíková, 15. let ZŠ Jablůnka, 9. ročník
