Týnecké
LISTY Měsíčník obce Velký Týnec
•
24. ročník
•
Září 2014
•
Cena 10 Kč,-
První školní den
Co nového čeká žáky ZŠ Milady Petřkové v novém školním roce se, dočtete uvnitř čísla
ZÁŘIJOVÝ ÚVODNÍK Velevážené čtenářky, vážení čtenáři hledím do deštivého podvečera prvního zářijového dne a připadá mi to, jako by tam venku za okny někdo míchal karty. Tiše mu šustí v ruce. Bude se s nimi hrát anebo kouzlit? Současnost je většinou poměřována metrem vlastních vzpomínek. Z dětství si takové rozhárané léto nepamatuju. Svítí v něm slunce, a když se strhne bouřka je krátká a radostná. První velké kapky takové bouřky padají do suchého prachu cesty a chvíli se v něm koulejí. Sladké hrášky prázdnin. V studentských letech jsem vždycky část trávil na brigádě ve státním semenářském statku. Pamatuji si, že když se z hektaru sklidilo přes padesát metráků pšenice tak se o tom psalo palcovými titulky v Rudém právu. Dnes si můžete v listech přečíst kolik to sypalo v tom letoš-
ním rozháraném létě na týneckých polích. Těm číslům se mi nechce ani věřit. Zasvěcený článek pana Plachého vám přiblíží problematiku dnešního zemědělství tak říkajíc z první ruky. Pan Chytil ve svých análech podhrnul zase roušku nad tajemnými praktikami místních vědem. Tak nějak podobně se v září cítí i všichni ti alchymisté, kteří zakládají své ovocné kvasy pro budoucí destilaci oblíbených lihových nápojů. Je pravda, že většinou se u toho nesvlékají do naha, ale kdyby to mělo zlepšit chuť jejich výtvoru. Určitě by to udělali. Taková domácí slivovice je lék nad všechny léky. Je to i jakási vizitka tvůrce, která nenechá žádnou hlavu chladnou. Při jedné takové zasvěcené debatě jsem vyslechl názor. Nejlepší pálenka je z černého bezu. Pár let si už slibuju, že to musím vyzkoušet. Jenže podzim je
krátký na to co se v něm musí všechno stihnout. Sklidit jablka, uskladnit je, vylisovat nějaký ten mošt, posbírat ořechy a porýt zahrádku. Když se konečně rozhoupu, jít na černý bez. Zjistím, že už dávno odletěl do teplých krajů. Možná proto, že jsem ten elixír nikdy neochutnal. Můžu směle tvrdit: nejlepší pálenka je z černého bezu. Zdraví velmi prospěšná a neubývá. Září je nejněžnější měsíc v celém roce. Sluníčko krásně hladí a příroda doslova rozdává ze svých darů. Stačí jen natáhnout ruku a držíte v ní velké tajemství v podobě jablka nebo lískového oříšku. Když pak strom nebo keř za jeho dar pohladíte. Uvidíte, jak celý zjihne a zkrásní. Až si to vyzkoušíte na stromech, pohlaďte i někoho kdo je vám blízký. Něžné září vám přeji. Stanislav Denk
3
Slovo místostarosty obce
12
Dvě pohlednice do týnecké historie
17
Otázka pro Viktora Plachého, hospodáře podniku AGRA, a. s.
Foto na první straně: M. Zdráhal
2
Kronika obce - červen, Starostovýma očima
2. srpna
SRPNOVÉ KALENDÁRIUM
Setkání seniorských tanečních skupin - Klub seniorů Velký Týnec - zámecká zahrada - 14.00 hodin 6. srpna
22. zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec - Společenský dům - 16.30 hodin 9. srpna
Oslavy 15. výročí od vzniku mikroregionu Království - Majetín – 16.00 hodin
TÝNECKÉ LISTY
KOMENTÁŘ Počasí v měsíci srpnu nebylo tak přívětivé a stabilní jako v červenci. Často pršelo, radikálně se ochladilo. Déšť samozřejmě přinesl tolik potřebnou vláhu (vzhledem k zimnímu a jarnímu propadu), ale negativně ovlivnil postup prací na řadě stavebních akcí. K závěru se nachýlila rekonstrukce chodníků v Masarykově ulici. Firma pana Libora Venclíka z Velkého Týnce odvedla podle mého názoru velmi dobrou práci, takže chodci se mohou „suchou“ nohou a v bezpečí dostat z návsi až ke komárovskému mostu po nových chodnících.
17. srpna
Týnecké hody - Církev římskokatolická - 10.00 hodin 23. srpna
Buchtobraní - Národopisný soubor Týnečáci + KŠKS ZO Velký Týnec - zámecká zahrada - 14.30 hodin
POČASÍ Druhý prázdninový měsíc se ve svém úhrnu příliš „nepovedl“. Ještě prvních deset dnů vládlo stabilní slunečné počasí, ovšem od 11. srpna se zkazilo a bylo velmi proměnlivé až do posledních srpnových minut. Jednu pozitivní stránku samozřejmě mělo - alespoň trochu se doplnily stavy spodních vod, které povážlivě klesly po suché zimě a části jara. Zemědělcům však příliš radosti neudělalo. Technika se jim bořila do terénu, kombajny pendlovaly
z jednoho pole na druhé. Bohatá úroda se tak velmi obtížně dostávala z polí do sýpek… Přehled teplot. První dekáda: Noc: 18, 20, 20, 18, 18, 16, 18, 17, 17, 16; den: 30, 30, 30, 24, 28, 28, 26, 25, 29, 28. Druhá dekáda: Noc: 21, 17, 15, 15, 13, 12, 10, 14, 14, 13; den: 25, 20, 19, 19, 17, 18, 20, 21, 16, 17. Třetí dekáda: Noc: 13, 8, 12, 14, 5, 12, 12, 10, 7, 14, 17; den: 17, 19, 19, 20, 15, 22, 17, 18, 20, 22, 22, 24.
DALŠÍ UDÁLOSTI V měsíci srpnu se naplno rozběhly přípravy na podzimní komunální volby. Obec stanovila minimální počty členů volebních komisí, počty a sídla volebních okrsků, jmenovala zapisovatele volebních komisí. Ve dnech 19. - 21. srpna proběhla Expedice Sázava, kterou uspořádal mikroregion Království. V jeho rámci se účastníci setkali s představiteli místní MAS Posázaví, která patří k nejaktiv-
nějším v rámci celé republiky. Heslo expedice znělo: Poznáváme u sousedů, zlepšujeme u nás. Každý první čtvrtek v měsíci probíhá kontrolní den na stavbě Rekonstrukce a modernizace ČOV Velký Týnec. Kontrolní dny na stavbě Revitalizace centra obce Velký Týnec probíhají každý týden. Vlivem špatných klimatických podmínek stavby nabraly týdenní zpoždění.
Foto: P. Hanuška Nové chodníky v Masarykově ulici V rámci akce Revitalizace centra obce Velký Týnec v těchto dnech probíhá rekonstrukce chodníku spojujícího střed obce s areálem mateřské školy. Firma COMMODUM z Valašské Bystřice také zahájila práce na výstavbě parkoviště za zdravotním střediskem a chodníku spojujícího zdejší prostor s budoucí cukrárnou. Týnecká geodetka paní Jana Poučová již také vyměřila místa pro parkování u kina a chodník spující centrum obce s ulicí Ke Vsisku. Taktéž byly zahájeny práce na projektu přechodu pro chodce, který spojí v ulici Ke Vsisku nový chodník se stávajícím chodníkem. Především děti směřující z ulic Ke Vsisku a Sadová tak budou chráněny před zdejším hustým dopravním provozem. Akce je podpořena z finančních prostředků ROP Střední
Morava. Vyšší obrátky také nabrala Rekonstrukce a modernizace ČOV Velký Týnec. Dnes areál připomíná tankodrom, ale za pár měsíců by měl svítit novotou. A nejen svítit, ale především díky moderní technologii lépe čistit odpadní vody tekoucí ze všech místních částí Velkého Týnce. Stavbu provádí firma STRABAG, a. s. a finančně ji podpořil Státní fond životního prostředí v rámci svého Operačního programu životní prostředí. Rekonstrukce komunikace a chodníků v ulici Na Zabrání v místní části Vsisko má za sebou položení nového asfaltového koberce. V těchto dnech probíhá dláždění chodníků. Stavbu provádí firma Stavby Žádník. A jen upřesnění pro šiřitele mylných informací. Stavba obec nepřijde na 20 milionů korun, nýbrž na miliony dva. Pan Radek Chrobok z Grygova dokončil nátěr fasády Společenského domu ve Velkém Týnci. Firma pánů Křížka a Koláře bude následně instalovat osvětlení přední části budovy. Poslední třešničkou na dortu budou nápisy nad vstupy do kulturního domu, resp. do společenského hostince. Stavební firma pana Libora Navrátila z Velkého Týnce dokončila úpravu zámecké vyhlídky. Sanační omítky by měly zabránit jejímu dalšímu vlhnutí. Barva nátěru byla zvolena podle zámeckých barev. Firma LOLA Nováček v těchto dnech dokončuje chrlič v podobě týneckého kohúta, který bude umístěn právě na zámecké vyhlídce. Menší replika téhož bude zdobit i odtokovou trubku na balkónu společenského domu. S blížícím se prvním školním dnem finišovaly poslední úpravy vnitřních školních prostor. Řada tříd byla nově vymalována, jedna však prošla úplnou proměnou. Jistě si vzpomínáte - vy, kteří jste školu navštěvovali -, že největší učebnou byla „výtvarka“. Její zařízení však po mnoha desetiletích dosloužilo a bylo nahrazeno zcela novým nábytkem. Velkou zásluhu na tom má i týnecká firma pana Krumpolce, která mj. zhotovila dveře na skříňky a obložení stěn. V učebně dominují dvě barvy: žlutá a červená. Myslím, že kdysi neútulný prostor tyto zářivé barvy proměnily v příjemný domov malých i větších výtvarníků.
Stranu připravil Petr Hanuška
Foto: P. Hanuška Expedice Sázava 2014
Chcete mít
Inzerci v Týneckých listech?
Kontaktujte sekretariát OÚ Velký Týnec
[email protected] nebo 585 151 111
Foto: P. Hanuška Orientační tabule na zámecké terase
Místostarostovýma očima
TÝNECKÉ LISTY
3
„Rozčílení není program,“ říkal Tomáš G. Masaryk
Pomalu se uzavírá volební období 2010 – 2014 a to je dostatečný důvod provést jakousi osobní bilanci působení v zastupitelstvu obce. Zastupitelů je celkem devět a spravují tři místní části. Každá investice je tedy výsledkem demokratického hlasování celého zastupitelstva. Naštěstí nedochází k nějakému nacionálnímu štěpení mezi zastupiteli z jednotlivých místních částí, ale snažíme se uvážlivě vést hospodaření v obci jako celku. Poslední dobou vnímám jakési roztrpčení mezi občany Čechovic, kteří se cítí být kráceni v investicích do této části. Shrnul bych to do takového lapidárního občanského výroku. V Týnci se pořád něco dělá a u nás v Čechovicích nic. Pokusím se s tímto tvrzením trochu polemizovat. Skutečně se teď nic v Čechovicích nedělá, ale to neznamená, že se nedělá nic pro Čechovice, nebo že se za toto volební období pro Čechovice nic neudělalo. Hned na začátku tohoto volebního období v roce 2010 jsme se pustili do velkého projektu. Vybudování obecního vodovodu v celkové částce 65 milionů korun. Podotýkám, že Vsisko má vodovodní řád napojený na Olomouc a Velký Týnec měl místní vodovod z velké části plně funkční. Problém s vodou byl v Čechovicích. Nebyl tady zdroj nezávadné pitné vody. Kolem 20% domácností mělo v podstatě nepitnou vodu. Poměrně náročná výstavba s vodárnou na Hradisku se tedy dělala mj. především kvůli nim. Podařilo se nám na ni získat dotaci, ale i tak náš podíl byl 19 milionů korun. Protože takovou částku nejsme schopni uhradit z běžného rozpočtu, vzala si obec úvěr. Ten jsme 4 roky spláceli a ještě další 4 ro-
ky splácet budeme. Dá se říct, že jsme touto velkou investicí, která však není vidět, posunuli Čechovice do 21. století. A i ti občané, kteří nadále využívají svých studní, tím získali. Zhodnotila se tím celá lokalita, a tudíž i jejich nemovitosti, protože možnost připojení má v centrální části prakticky každý. V dalších záměrech se nám už tak nedařilo. Dokončení kanalizace jsme měli na dosah ruky, leč vyšší moc a vláda nám nebyly nakloněny. V roce 2012 jsme dotaci nezískali. V roce 2013 ano. Byla dokonce i vybrána prováděcí firma. Leč padla Nečasova vláda a všechny investice byly zastaveny. Následně bylo zrušeno i výběrové řízení na prováděcí firmu, protože počátkem roku 2014 byl přijat nový zákon o veřejných zakázkách. Firma se samozřejmě odvolala a tak uběhl další čtvrtrok. Podali jsme novou žádost. Opět úspěšně. Na posledním veřejném zasedání v srpnu zastupitelstvo schválilo výběr firmy, která má kanalizaci za 9 milionů korun bez DPH dokončit. 85% částky dosta-neme jako dotaci a náš doplatek bude 15%. Čekáme na uzavření smlouvy s Ministerstvem zemědělství ČR. Plánovaná realizace byla srpen 2014 až duben 2015. Úřad si dává na čas, takže zahájení stavby o nějaký měsíc posune. Bude to stavba, která se dotkne prakticky celé centrální části obce. Dá se předpokládat, že většina občanů bude svorně nadávat na nepořádek a problémy s dopravou. Když na jaře bylo jasné, že to s kanalizací nedopadlo, zvažovali jsme nějakou drobnou investici do chodníků. Více méně proto, aby čechovští občané neměli pocit, že se na ně zapomnělo. Přiznám se, že jsem nebyl příznivcem takového
populistického gesta. Dělat něco jen proto, aby to bylo vidět mi připadalo pokrytecké. Možná se proto někteří čechovičtí občané na mně zlobí a mají dojem, že nedostatečně hájím jejich zájmy. Připravil jsem raději žádost o dotaci na vybudování multifunkčního dětského hřiště za úřadovnou. V loňském roce jsme neuspěli, tentokrát ano. Od podání žádosti po realizaci ale uplynulo více jak půl roku. Když píšu tento článek, tak se pořád nic neděje. Možná, až ho budete číst vy, tak už tam bude stát. V celkové hodnotě 570 tisíc. Z toho je 400 tisíc korun dotace a 170 korun tisíc podíl obce. Když jsem byl prvně zvolen do obecního zastupitelstva, tak jsem měl takový sen. Vybudovat cyklostezku mezi Čechovicemi a Týncem. Bezpečnou komunikaci, po které budou moct jezdit děti do školy, starší občané na nákup a maminky s dětmi k paní doktorce na kontrolu. V mé hlavě je hotová už dávno. Zhmotnit však sen je někdy hodně těžké. Kdybych měl popsat všechny problémy, které ho provází, vydalo by to na román. Při přípravě projektové dokumentace a následném stavebním řízení se jeden inženýr skoro zbláznil. Jeho kolegové o něm říkali, že odletěl na Nový Zéland. No snad se mu tam vede dobře. Výkupy pozemků od soukromých vlastníků nebyly také jednoduché. Zatím jsme do přípravy investovali 640 tisíc korun. Vidět samozřejmě není nic. Získat dotaci se nám nedařilo, protože byl podporován státní plán rozvoje hlavních cyklostezek. Například Velká Bystřice měla větší štěstí. Vede přes ni jantarová stezka a tak dostala loni dotaci na vybudování nového úseku. Celá tato Jantarová stezka má asi 2000 km a vede od Baltu až někam do Itálie. My chceme jen jezdit bezpečně z Čechovic do Týnce. Nicméně v letošním roce se situace změnila a SFDI změnil poměr v přidělovaných dotacích. Původně to bylo 65% ku 35%, ale v letošním roce se poměr výrazně změnil. Vláda byla kritizována za nečerpání evropských fondů a tak ho navýšila na přijatelných 85% ku 15%. Podali jsme tedy žádost. Rozhodnuto mělo být do konce července 2014. Na tuhle příležitost však
zjevně čekalo více obcí, takže fond byl zavalen žádostmi a odsunul rozhodnutí do konce srpna. Zatím nic víc nevím. Věřím však, že se to konečně povede a příští rok se na té naší čechovické stezce potkáme. Ještě jedna věc se snad povede. Vyčištění toku Týnečky a zkapacitnění průtoku pod Školním mostem. Správa povodí Moravy se po mnoha letech žádostí rozhodla nám vyhovět. Termín září, říjen. Rád bych se ještě vrátil k jedné větě ze začátku tohoto článku: V Týnci se pořád něco dělá a u nás v Čechovicích nic. Čechovice nejsou samostatnou obcí, co se občanské vybavenosti týče. Takže pokud se v Týnci spravuje škola, je to i pro děti od nás. Když se upravuje prostor kolem zdravotního střediska, tak bude sloužit i nám. Natřený společenský dům je výzvou pro všechny, aby zvelebili svoje nemovitosti. Je to součástí dlouhodobé strategie v péči o obecně prospěšné stavby. Nebojte se. Nový kabát dostane i úřadovna a hasička v Čechovicích. Jen to nejde všechno naráz. Nejprve musíme dodělat kanalizaci a pak teprve můžeme začít zdobit povrchy. Je mi jasné, jakou odezvu u některých občanů bude mít tento článek. Je před volbama, tak tady camrá. Kdybych neměl pocit, že mám na dosah splnění svých plánů, tak bych šel od toho. Nemám dojem, že bych se já ani celé naše zastupitelstvo flákalo. Sloužit za laciný terč lidské nespokojenosti, do kterého se dají projektovat vlastní frustrace, není zrovna povznášející. U některých lidí to funguje tak, že když se jim podaří někoho pomluvit, tak sami sebe vnímají jako ty spravedlivé, pracovité a prostě lepší. Demokratický státní systém má mnoho vad, ale také celou řadu předností. Pokud má někdo dojem, že by uměl s veřejnými prostředky hospodařit lépe, může kandidovat a předvést to. Na to, abychom si v Čechovicích, Týnci a Vsisku vybudovali příjemné místo k životu, není potřeba desítek milionů, ale dobré vůle, schopnosti si pomáhat a být k sobě ohleduplní. To je hřivna, kterou může přispět každý. Stanislav Denk, místostarosta obce
Obecní úřad Velký Týnec Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1 Úřední hodiny pro veřejnost: pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30 Telefonické kontakty: Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph. D. ....................585 585 fax: 585 Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .............................585 Místostarosta - Jaroslav Chytil ......................................585 Sekretariát - Radka Tomečková ....................................585 Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová ...................585 Stavební úřad - Ing. Jaroslav Trnečka ...........................585 Stavební záležitosti - Eva Krkošková ............................585 Účetní obce - Radana Procházková ...............................585 Správce obecního majetku - Petr Drápal .......................585 Obecní policie Velký Týnec ............................................725
391 151 391 151 151 151 151 151 151 151 151 544
495 113 506 120 119 111 115 118 114 116 112 540
Elektronické adresy:
[email protected],
[email protected] TÝNECKÉ LISTY - Měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Vel. Týnec 1, IČO 00299669. Ev. číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXIV., č. 9 vyšlo v září 2014. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail:
[email protected]. Šéfredaktor: PhDr. Petr Hanuška, Ph.D., tel. 585 151 113, e-mail:
[email protected]. Redakční rada: Ing. Marta Kypusová, Mgr. Vendula Vránová, PhDr. Pavel Pospěch, Mgr. Stanislav Denk e-mail: mistostarosta@ velkytynec.cz. Grafická úprava: Pavel Peňaška, e-mail:
[email protected]. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se stanoviskem redakce. Neoznačené fotografie - archiv TL nebo archiv autora.
4
Obecní policie
TÝNECKÉ LISTY
OBECNÍ POLICIE INFORMUJE Denní svícení Opakovaně bych rád připomněl řidičům, kteří mají ve vozidlech automaticky nastavené zapínání osvětlení (světla pro denní svícení), a tudíž jsou jejich vozidla obvykle osvětlena pouze zepředu, aby si při snížené viditelnosti (za šera, za deštivého počasí atd.) nezapomínali rozsvěcet i potkávací světla. Dnes a denně potkávám takto osvětlená vozidla, kdy si řidič neuvědomí, že došlo ke snížení viditelnosti na vozovce, vlivem počasí nebo denní doby. Za deštivého počasí, brzy ráno nebo při soumraku, je nutné používat obrysová a potkávací světla a mít vozidlo osvětlené i zezadu! Při snížené viditelnosti potom vozidla osvětlena pouze světly pro denní svícení, představují riziko pro ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, neboť se násobně zvyšuje nebezpečí přehlédnutí nebo nedostatečného odhadnutí vzdálenosti od vozidla a jeho rychlosti. Myslete proto, prosím, na vaši bezpečnost a za snížené viditelnosti zapněte řádné osvětlení svého vozidla.
Podomní prodejci a nabízení rozličných služeb obchůzkou jednotlivých domů Nařízení obce č. 1/2013, které je účinné od 1. 8. 2013 upravuje problematiku podomního prodeje a na území obce takové činnosti zakazuje. Pro účely tohoto nařízení se rozumí: a) prodejcem fyzická nebo právnická osoba, která prodává zboží nebo poskytuje služby; za prodejce se rovněž považuje fyzická nebo právnická osoba, která zprostředkovává prodej nebo poskytování služeb, b) podomním prodejem prodej zboží a poskytování služeb bez předchozí objednávky, případně i pouhá nabídka zboží či služeb, které jsou provozovány fyzickými osobami či zástupci právnických osob obchůzkou jednotlivých bytů, domů, jakož i objektů sloužících k rekreaci. Bohužel neustále se objevují různí prodejci, kteří nabízejí služby a informace. Dále se také zaštiťují tvrzením, že oni nic nenabízí, pouze informují a obchází jen své firemní klienty. Pokud by si však podrobně prostudovali výše uvedená ustanovení Nařízení č. 1, bylo by jim ihned zřejmé, že se dostávají s těmito body do konfliktu a podobné výmluvy nemají žádnou legislativní oporu; činnosti, které jsou zakázány, jsou specifikovány přesně a velice podrobně. Tento jev (podomní prodej) je současným fenoménem, jenž znepokojuje ob-
čany a může, zejména seniorům, velmi komplikovat život. V tomto směru je dobře, že obec nařízení schválila, čímž projevila ochotu se s tímto negativním jevem vypořádat. Bohužel správní řízení, dokazovací řízení a vůbec kompletní administrativní náležitosti spojené s postihováním podomních prodejců jsou velmi zdlouhavé a někdy i komplikované. Proto je důležité, aby obec vyvíjela ještě jiné aktivity, které občany varují před tímto společensky nebezpečným jevem. Investice do prevence je v těchto případech mnohdy efektivnější než represe. Právě prevence a informování občanů, jak by se měli při setkání s podomními prodejci zachovat, je klíčové a nejdůležitější. Zde je tedy několik základních rad jak postupovat, pokud Vás osloví podomní prodejce (nyní nejčastěji nabízející levnější energie): Vždy máte právo vůbec neotevírat dveře a při setkání na ulici se s cizí osobou nemusíte bavit; pokud by vás kdokoli obtěžoval, volejte policii! Pokud už s podomním prodejcem u dveří komunikujete a nedaří se vám zbavit se ho, řekněte, že musíte odejít a vzít si prášky - a zavřete dveře! Zavolejte obecní policii nebo obecní úřad a oznamte tuto událost (podomní prodej je zakázán).
Jestliže vás opravdu zajímá, co prodejce nabízí, je nejvhodnější požádat je o reklamní a propagační materiály s tím, že si je sami prostudujete a někdy později se sami ozvete. Zavoláte vy - své telefonní číslo jim nikdy nedávejte! Nejnověji se podomní prodejci snaží lidem telefonovat a pokouší se domluvit si osobní schůzku, v konkrétní den a čas. Pokud se opravdu takto s prodejcem domluvíte, není to ze strany podomních prodejců protiprávní. Proto není vhodné domlouvat si telefonicky osobní schůzky s neznámými prodejci - nikdy nevíte, kdo vám vlastně doopravdy volá! Hlavní zásadou je nepouštět nikdy nikoho do domu (bytu). Různá individua jsou schopna se k vám vetřít a v nestřeženém okamžiku vás okradou! Závěrem to nejdůležitější: NIKDY NIC NEPODEPISUJTE!!! Můžete si nechat propagační materiály, návrhy smluv, všeobecné podmínky u sebe a sdělte prodejci, že si je prostudujete s rodinou (s manželem, s dcerou, se synem atd.) NENECHTE SE ZLÁKAT PRODEJCEM K PODPISU, I KDYŽ VÁM BUDE TVRDIT, ŽE JE TO VAŠE POSLEDNÍ PŘÍLEŽITOST A ŽE PŘIJDETE O NĚJAKÝ FINANČNÍ BONUS - NENÍ TO PRAVDA!
Udělování výjimky z ustanovení Obecně závazné vyhlášky č. 1/2014 o ochraně nočního klidu a regulaci hlučných činností Rád bych vás ještě jednou seznámil s novelizací Obecně závazné vyhlášky o ochraně nočního klidu a regulaci hlučných činností obce Velký Týnec č. 1/2009. Tato vyhláška byla doplněna, opětovně schválena Ministerstvem vnitra ČR a po odsouhlasení Zastupitelstvem obce Velký Týnec, nově nahrazena jako Obecně závazná vyhláška č. 1/2014. Důležitou změnou, která byla do vyhlášky zapracována, je možnost udělení oficiální výjimky z činností uvedených v jednotlivých článcích vyhlášky.
Ilustrační fotografie Přesné znění doplněného článku je následující: Čl. 3 Výjimky (1) Na základě žádosti může být v odůvodněných případech udělena výjimka z povinnosti uvedené v článku 2 odst. 2 a 3. Žadatel o výjimku je povinen nejpozději 10 dní před dnem, na který žádá o povolení výjimky doručit obecnímu úřadu žádost. V žádosti uvede jméno, příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu a adresu bydliště, je-li odlišná od místa trvalého pobytu; je-li žadatelem právnická osoba, název či obchodní firmu, sídlo a označení osoby, která za tuto právnickou osobu jedná; den a hodiny, na které žádá
o výjimku, místo konání činnosti způsobující hluk a důvod pro udělení výjimky. (2) O výjimce rozhodne obecní úřad vydáním správního rozhodnutí o udělení výjimky. Institut výjimky byl do vyhlášky začleněn z praktických důvodů. Místní samospráva má možnost regulovat oblast veřejného pořádku dle svých požadavků a priorit. Může některé činnosti omezit a současně může jednorázově povolovat výjimky, které umožní občanům nebo organizacím vykonávat některé činnosti i v době, kdy je to obvykle zakázáno. Takovým příkladem jsou různé slavnosti, kulturní nebo sportovní akce, kdy je obecním úřadem udělena pořadatelům těchto událostí legitimní výjimka a noční klid může být zkrácen dle potřeby. Stejné právo požádat si o výjimku má i soukromá osoba např. z důvodu velké rodinné oslavy, svatby nebo jiné události. Opět vše záleží na rozhodnutí obecního úřadu, jak celou žádost vyhodnotí, a zda výjimku udělí. Na závěr bych vás chtěl touto cestou požádat o dodržování všech Obecně závazných vyhlášek obce a o respektování omezení, které je v nich specifikováno. Důvodné podezření z porušování obecně závazné vyhlášky obce je následně možné oznamovat obecní policii nebo při nedostupnosti obecní policie přímo Policii České republiky. Obecní policie nenahrazuje Policii České republiky; pouze ji doplňuje a přispívá k plnění obdobných úkolů. Policie České republiky je zde stále a pracuje nepřetržitě. Jestliže budete potřebovat oznámit jakékoli protiprávní jednání, byť se dle vašeho mínění nejedná o závažnou věc, a současně obecní policie není dostupná, můžete se bez obav obrátit na Policii České republiky (např. všechny přestupky v dopravě, veřejný pořádek, občanské soužití, přestupky proti majetku, porušování obecně závazných vyhlášek obce nebo nařízení obce atd.).
Obecně závazná vyhláška obce Velký Týnec č. 1/2014, o ochraně nočního klidu a regulaci hlučných činností Zastupitelstvo obce Velký Týnec se na svém zasedání dne 21. 5. 2014 usnesením č. 20 usneslo vydat na základě § 10 písm. a) a § 84 odst. 2 písm. h) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, tuto obecně závaznou vyhlášku: Čl. 1 Vymezení činností, které by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku. Činností, která by mohla narušit veřejný pořádek v obci, je: rušení nočního klidu, používání hlučných strojů a zařízení v nevhodnou denní dobu. Čl. 2 Omezení činností Noční klid je dobou od 22.00 hod. do 06.00 hodin. V této době je každý povinen zachovat klid a omezit hlučné projevy. Každý je povinen zdržet se o nedělích a státem uznaných dnech pracovního klidu v době od 6.00 hod do 22.00 hod veškerých prací spojených s užíváním zařízení a přístrojů způsobujících hluk, např. sekaček na trávu, cirkulárek, motorových pil, křovinořezů apod. Činností dle odstavce 2 je každý povinen se zdržet o sobotách v době od 06.00 hod do 08.00 hod a v době od 18.00 hod do 22.00 hod. Čl. 3 Výjimky (1) Na základě žádosti může být v odůvodněných případech udělena výjimka z povinnosti uvedené v článku 2 odst. 2 a 3. Žadatel o výjimku je povinen nejpozději 10 dní před dnem, na který žádá o povolení výjimky doručit obecnímu úřadu žádost. V žádosti uvede jméno, příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu a adresu bydliště, je-li odlišná od místa trvalého pobytu; je-li žadatelem právnická osoba, název či obchodní firmu, sídlo a označení osoby, která za tuto právnickou osobu jedná; den a hodiny, na které žádá o výjimku, místo konání činnosti způsobující hluk a důvod pro udělení výjimky. (2) O výjimce rozhodne obecní úřad vydáním správního rozhodnutí o udělení výjimky. Čl. 4 Zrušovací ustanovení Zrušuje se obecně závazná vyhláška obce č. 1/2009, o ochraně nočního klidu a regulaci hlučných činností, ze dne 27. 4. 2009. Čl. 5 Účinnost Tato obecně závazná vyhláška nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni vyhlášení.
Obecní servis, obecní policie
TÝNECKÉ LISTY
5
Navštivte e-shop z vašeho regionu
z c . a v i z y v a v a r d z icko-
n u l s . w w w
Nabízíme potraviny za bezkonkurenční ceny, ve vaší obci nyní rozvoz zboží za paušální cenu 50 Kč (uveďte v objednávce osobní odběr-akce Velký Týnec). Náš stánek najdete pravidelně na farmářských trzích v pátek v Ternu a v sobotu na Dolním náměstí Olomouc. Těšíme se na Vaši návštěvu.
Ilustrační fotografie
Kontakt na obecní policii: OBECNÍ POLICIE
Mgr. Filip Raclavský strážník Obecní policie Velký Týnec Pondělí od 10:00 do 17:30 (16:00 - 17:30 v kanceláři) Úterý a středa od 9:00 do 12:00 hodin tel.: 725 544 540 email:
[email protected] www.velkytynec.cz V naléhavých případech nebo při nedostupnosti obecní policie volejte prosím Policii České republiky: Tísňová linka 158 Obvodní oddělení PČR Olomouc III. 974 766 711
6
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
NOVÉ KNIHY Místní knihovna Velký Týnec Beletrie 1. Adler – Olsen, J.: Složka 64 2. Clarková, M. H.: Pravdu znát nemusíš 3. Cornwellová, P.: Nakažlivá smrt 4. Gregory, P.: Jen jedna bude královnou 5. Hosseini, K.: A hory odpověděly
6. Kessler, L.: Děvky války 7. King, S.: Osvícení 8. Lynn, J.: Počkám na tebe 9. Mankell, H.: Bílá lvice 10. Sparks, N.: Svatba 11. Zusak, M.: Zlodějka knih
´ VELKY´ TYNEC
KINO
Naučná literatura 1. Harden, B.: Útěk z tábora 14 2. Mára, J.: Jaká je Amerika?
Připravila Marta Ivančíková
Místní knihovna Vsisko
Vidina smrtící záplavy pronásleduje Noema, proto staví svoji archu pro záchranu rodiny. Dobrodružný, v hl. roli R. Crowe. Produkce: USA, 138 minut, vstupné 50,- Kč, přístupno od 12 let
Beletrie dospělá 1. Simona Monyová: Ženu ani květinou neuhodíš 2. Kathryn Stockett: Černobílý svět 3. Karel Cubeca: Poselství v dlani 4. Stephen King: Zhubni 5. Elizabeth Peters: V hlubinách skalní říše
NOE
6. Tess Stimson: Manželka, která utekla 7. Zdena Frýbová: Mafie po česku 8. Marta Davouze: Dům v Bretani 9. Jan Bauer: Zachraňte krále 10. Halina Pawlowská: Pravda o mém muži
12. září 19:30 hod
LÁSKA, SOUDRUHU Romantická komedie na pozadí studené války. Produkce: ČR, NOR, 108 minut, vstupné 50,- Kč, přístupno od 12 let
19. září 19:30 hod
Beletrie dětská 1. R. J. Palacio: (Ne)obyčejný kluk 2. Pia Hagmarová: Klára má koně
3. Božena Němcová: Klasické české pohádky Připravila Eliška Navrátilová
SLOUPEK POEZIE Věty IV
A nepomůže nic, ani útrpnost, ani láska: i v hrsti, která ji nese k oknu, to hebké, křehké tělo, ta hebká, křehká duše dál sebou tluče, až se utluče.
Vybral Stanislav Denk
ŽIVOTNÍ JUBILEA V měsíci září blahopřejeme k narozeninám těmto jubilantům 90 let paní Blažena Zdařilová ze Vsiska 87 let paní Milada Richterová 85 let paní Anna Dočkalová z V. Týnce paní Marie Koutná z Čechovic paní Nasťa Navrátilová z V. Týnce paní Zlatuška Nováková z V. Týnce 84 let paní Květoslava Marková z V. Týnce
Krimikomedie. V hl. rolích R. Skamene, J. Potměšil, V. Jeníková...
Produkce: ČR, 90 minut, vstupné 50,- Kč, přístupno od 12 let
26. září 19:30 hod
Podrobný program kina najdete na adrese www.velkytynec.cz na odkazu KULTURA A SPORT nebo po naskenování QR kódu. Prodej vstupenek probíhá 45 minut před začátkem filmového představení. Pokladna je otevřena po celou dobu promítání.
Jan Vladislav
Pokaždé to skončí stejně, když rozsvítíš a zapomeneš zavřít okno dokořán: zděšená můra bije do bílých zdí a stropu nad hlavou, až tě začne mrazit, jak se to podobá tomu, co znáš.
BONY A KLID 2
75 let paní Miluše Terková z V. Týnce paní Marie Prečanová z V. Týnce 70 let paní Zdeňka Plachá ze Vsiska 65 let pan Josef Podmolík z Čechovic pan Aleš Zbořil z V. Týnce 60 let paní Alena Piňosová z V. Týnce pan Jaroslav Vychodil ze Vsiska
80 let paní Věra Vysloužilová z Čechřice paní Vlasta Schmidtová z V. Týnce
Všem jubilantům srdečně blahopřejeme a přejeme pevné zdraví!
Adresa kina: Kino Velký Týnec, Sokolská 425, Velký Týnec
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
7
V působnosti Obecního úřadu ve Velkém Týnci bude v našich obcích proveden
MOBILNÍ SBĚR NEBEZPEČNÝCH A VELKOOBJEMOVÝCH ODPADŮ z vašich domácností
Proběhne v sobotu 27. září 2014 na těchto místech: Vsisko - u kaple 7.30 - 8.30 hod. Čechovice - hostinec 8.45 - 9.45hod. Velký Týnec - hasička 10.30 - 12.30 hod. Nebezpečné odpady: ·
· · ·
· · · ·
Desinfekční prostředky, kosmetické přípravky, obaly od sprejů Absorpční činidla, filtry nasycené olejem, mastné hadry (od oleje) Oleje, mazací tuky Staré nátěrové hmoty, ředidla, mořidla, rozpouštědla, klížidla a lepidla Kyseliny a hydroxidy Detergenty, odmašťovací přípravky Staré léky Postřiky (pesticidy, fungicidy, herbicidy, insekticidy na hubení škůdců)
Ostatní odpady: · Pneumatiky (jen na osobní vozy ·
do velikosti 18”) Objemný odpad (např. matrace, koberce, linolea, křesla, gauče, kočárky, nábytek, kufry, sedačky z automobilů, apod.)
ZPĚTNÝ ODBĚR - zdarma · · · · ·
·
·
Olověné akumulátory Baterie, monočlánky Železný odpad (šrot) Zářivky, výbojky Zařízení s obsahem chlorofluorouhlovodíků (ledničky*) Elektrotechnický odpad (např. TV, monitory, PC, pračky, rádia, vysavače, fény apod.) Jedlý oleje – novinka (přinést v PET lahvi)
* Stavební odpad jako (cihly, omítky, beton) může být odebrán jen v omezeném množství do 100 kg, krytina obsahující azbest (eternit) může být odebrána jen v neprodyšně zabaleném obalu.
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
9
RADY ZAHRÁDKÁŘŮM Velká část letošních výpěstků je již sklizena a na záhonech, ve sklenících a fóliovnících již zůstává jen omezený počet plodin. Jednou z nich je např. mrkev určená pro pozdní sklizeň a skladování. V tuto dobu většinu drobných pěstitelských ploch ohrožuje pochmurnatka mrkvová, jejíž larvy způsobují „červivost“ kořenů mrkve. Preventivní ochranou je dodržování zásad střídání plodin, umísťování porostů do vzdušných lokalit a co nejdále od loňských porostů, používání řidších výsevů a likvidace posklizňových zbytků. Nejvhodnější a nejúčinnější ochranou je překrývání porostů v době od srpna do konce září (resp. do sklizně) netkanou textilií. Ke konci vegetace se v porostech mrkve poměrně často vyskytuje i alternariová (též suchá) skvrnitost listů mrkve. Původně drobné tmavé skvrny se postupně rozrůstají a listy následkem toho postupně žloutnou, hnědnou a usychají. U silně napadených rostlin jsou zelené jen nejmladší (srdéčkové) listy. I v tomto případě je třeba dodržovat zásady střídání plodin, likvidovat posklizňové zbytky, ale především používat zdravé a nejlépe mořené
osivo. Velmi účinné je ošetření porostů širokospektrálním přípravkem Ortiva. Nejzávažnější chorobou celeru (bulvového, řapíkatého i listového) je septoriová skvrnitost listů celeru. Preventivní ochranou je opět používání zdravého osivo nebo osiva staršího než 3 roky, ve kterém již původce choroby není schopen přežívat. Doporučuje se i likvidace posklizňových zbytků a pěstování odolnějších odrůd. Účinnou ochranou je i v tomto případě ošetření porostů přípravky Ortiva a Score 250 EC. Slabší účinnost mají přípravky na bázi mědi. Na jablkách a hruškách se v posledních letech stále častěji vyskytuje tzv. sazovitost. Příčinou je pravděpodobně jednak nižší obsah síry v ovzduší, ale i omezování používání fungicidů z důvodu pěstování odrůd odolných vůči nejzávažnější chorobě jádrovin strupovitosti. I když tato „choroba“ prakticky nemá vliv na velikost a kvalitu sklizně, ve většině případů silně ovlivňuje vzhledovou kvalitu výpěstků. Preventivní ochranou je pěstování jádrovin ve vzdušných (otevřených) polohách a udržování vzdušných porostů i jednotlivých stromů. Účinné je
pozdní ošetření fungicidy proti strupovitosti, zejména přípravky Score 250 EC a Topas 100 EC. Zcela stejná
septoriová skvrnitost listů celeru
sazovitost jablek
mušinovitost jablek
celý rok 2014
ochrana je i proti méně výrazné mušinovitosti jablek. Jaroslav Rod
kořeny mrkve poškozené larvami pochmurnatky mrkvové
alternariová skvrnitost listů mrkve
10
Výročí
TÝNECKÉ LISTY
SRPNOVÁ A ZÁŘIJOVÁ VÝROČÍ STŘEDOMORAVSKÉHO REGIONU Před 75 lety – dne 2. srpna 1939 zemřel v Litovli František KOLLMANN, vynálezce a výrobce různých medikamentů.
Před 50 lety – dne 21. srpna 1964 zemřel v Olomouci Prof. ThDr. Rudolf COL, teolog a vysokoškolský pedagog.
Narozen ve Vilémově 1. 9. 1871. Svými vynálezy proslul široko daleko a nejen ve vlasti, ale i v daleké cizině. Nejznámější byla mast na uchování a růst vlasů a oblíbený prostředek na mírnění bolestí zvaný SALVIOL. Záhy se stal zámožným člověkem. O jeho popularitě vyšel i fejeton z pera věhlasného spisovatele J. S. Machara, který vyšel v pražském časopise Čas. V r. 1910 zakoupil se svou manželkou dům v Litovli na náměstí s lékárnou U dobrého pastýře, kterou pronajímal odborníkům. Proslavil se také tím, že vydal sérii prvních pohledů z rodiště. Fotoportrét je z r. 1912 od jeho vnuka PhDr. Vítězslava Kollmanna, někdejšího ředitele olomouckého muzea. (Koudela, M.: Paměti obce Vilémova. Danal Olomouc 1995. S. 21-22.)
Pocházel ze Vsetína, kde se narodil 29. 10. 1902. Maturoval na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži v r. 1923, odkud odešel do Olomouce na studia bohosloví, která absolvoval v r. 1927. Po vysvěcení byl do konce listopadu r. 1928 kooperátorem ve Velkém Újezdě. Pak jako katecheta dívčí měšťanské školy působil v Ostravě a po promoci na ThDr. v r. 1931 byl profesorem středních škol v Morav-ské Ostravě, od r. 1936 učil na české reálce v Olomouci. V r. 1937 se stal členem Družiny literární a umělecké. Souběžně byl též jmenován docentem řečtiny pro CM bohoslovecké fakulty. Zabýval se orientální filologií a biblistikou. (Poselství. Olomouc DLU 1938.S. 225-226. * BSSSM. Ostrava 2000.č.1 (13). S. 27.)
Před 70 lety – dne 16. srpna 1944 se v Olomouci narodil Richard POGODA, klavírista, hudební skladatel, typograf a rozhlasový redaktor. Po maturitě na Slovanském gymnáziu odešel do Prahy studovat grafickou školu. Dostal se tak do kulturního dění, mohl být u začátku divadla Semafor a plnými doušky vnímat hudební atmosféru 60. l. Souběžně studoval klavír a dirigování u prof. Františka Preislera na Lidové konzervatoři. Oblíbené malé divadelní scény v Praze jej i jeho kamaráda Pavla Dostála přivedly k nápadu založit tzv. DEX klub. Pravidelné pondělní text-appealy se zprvu konaly v Bzenecké vinárně a staly se velmi populární nejen v Olomouci. Autorská dvojice Dostál (autor, herec, režisér) a Pogoda (skladatel, instrumentalista a herec) se brzy prosadila i v Amatérském studiu Divadla Oldřicha Stibora. V r. 1966 byla Dilií vydána jejich společná inscenace na motivy detektivní hry Emil a detektivové E. Kästnera, kterou textově zpracoval P. Dostál a hudbu složil Richard Pogoda. Byla uvedena na scénu pod názvem Kdyby všichni kluci světa. V květnu 1966 jelo olomoucké Studio s tímto muzikálem na Mezinárodní festival do Londýna, kde mělo velký úspěch. Později hráli v Západním Německu, Rakousku, Monaku a slavili triumfy i na amatérském festivalu v Monte Carlu. Amatérské studio uvedlo deset původních muzikálů, z nichž jsou dodnes hrané: Výtečníci (1968), Princ a chuďas (1974) a Gaudeamus igitur. V době normalizace, kdy se Pavel Dostál živil jako jeřábník, se Richard Pogoda stal diskžokejem a (pod jinými jmény) spolupracovali dál s amatérskými i profesionálními soubory po celé republice. Inscenovali také hry V+W na profesionálních jevištích. V té době se oba přátelili s Miroslavem Horníčkem (1918-2003). Richard Pogoda zkomponoval hudbu k jeho hře Tvrďák a od konce 80. l. se stal doprovodným pianistou a jevištním kolegou v představení HOVORY H O V+W. S Dostálem upravili Horníčkovu hru Dva na smetišti, kterou v současné době má na repertoáru Divadlo Radka Brzobohatého. Přes čtvrt století se jubilant věnoval také výchovným koncertům a klubovým pořadům pro mládež. Úzce spolupracoval s Moravskou filharmonií Olomouc, působí v rozhlasových studiích Českého rozhlasu, píše komentáře a recenze k albům jazzové a swingové hudby. Jako rozinky na dortu se tu i onde objeví i jeho půvabné fejetony. Před dvanácti lety vycházely v Kulturním měsíčníku, jindy se objevily na stránkách bulletinu Dokořán aj. Deset měsíců v roce připravuje pro své příznivce hudební či vzpomínkový pořad nazvaný Utěšování. Se svými pořady pro mládež i dospělé jezdí po vlastech českých. Podle ohlasů v tisku i na webových stránkách je patrné, že divadlo a kumšt byl pro Richarda Pogodu vždy osobní výpovědí, možná i posedlostí a nádherným koníčkem. V Městské knihovně v Praze mají ve fondu kromě již zmíněných prací, sedm divadelních her, ke kterým jubilant složil hudbu. V současné době exceluje v olomoucké Šantovce na Pianothece. V l. 1997-2013 vysílal v olomouckém rozhlase Jazzoviny. V květnu t. r. se stal laureátem Ceny města Olomouce za rok 2013. Jubilantovi srdečně gratulujeme a přejeme zdraví, trvalý tvůrčí elán a hodně pohody do dalších let!
Před 30 lety – dne 16. srpna 1984 zemřel v Olomouci Jan PETZOLD, hudební pedagog a skladatel. Narodil se 11. 5. 1912 v rodině ředitele hudební školy a význačného sbormistra Antonína Petzolda (1858-1931), který jej od útlého dětství učil hudbě. Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci v r.1930. Věnoval se učitelské profesi na menších školách Olomoucka a poté studoval v Brně, kde v r. 1939 vykonal státní zkoušky z hudební výchovy pro střední školy. Plně se mohl věnovat hudbě až po osvobození v r. 1945. Byl učitelem pedagogického oddělení hudební školy v Olomouci. Působil v Moravské filharmonii jako vedoucí skupiny II. Housle od září 1946 po dobu deseti let. Jako violista hrál v Komorním sdružení Moravských filharmoniků, založeném v r. 1951, a též v Moravské filharmonii Olomouc. Napsal drobné klavírní skladby, smyčcový kvartet C a skladby pro mužské a smíšené sbory. Zabýval se také sborovými úpravami lidových písní. ( ČSHS.2. díl. Praha 1965. * Ostravský kulturní měsíčník,7,1982, č.5, s.60. ) Omluva: v minulém čísle jsme avizovali zveřejnění srpnových výročí, což se mou chybou nestalo, dnes uvádíme vše na správnou míru a autorce příspěvku se tímto omlouvám. Pavel Peňaška
Před 80 lety – dne 30. srpna 1934 se v Olomouci narodil Doc. PhDr. Jiří STÝSKAL, CSc., literární historik a teatrolog. Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci v r. 1952. Poté absolvoval FF UP obor čeština a dějepis. O pět let později začal učit na středních školách v Jeseníku a v Zábřehu. V r. 1960 se vrátil do rodiště a krátce pracoval v univerzitní, dnes již vědecké knihovně, odkud záhy přešel na univerzitu, kde začal působit jako odborný asistent Katedry českého jazyka a literatury FFUP. Zabýval se zejména divadlem dějinami evropského a českého divadla 20. st. Svůj badatelský zájem věnoval především Moravě a Olomouci. Do okruhu jeho zájmů patří i literatura, dějiny umění a filmu. Stál u zrodu celostátní soutěžní přehlídky vědeckých, populárně naučných a didaktických filmů a pořadů Academia Film Olomouc. Je autorem, spoluautorem a redaktorem několika publikací. Za knihu Bedřich Václavek a divadlo (1971) získal prémii Českého literárního fondu. Publikoval více než 50 studií věnovaných významným osobnostem olomouckého divadla. Jeho příspěvky najdeme na stránkách periodik: Časopis Slezského muzea, Česká literatura, Film a divadlo, Kulturní měsíčník, Kdy, kde, co v Olomouci, Scéna, Vlastivědný věstník moravský aj. Krátce po listopadu 1989 se PhDr. Stýskal stal zakladatelem a vedoucím nové Katedry věd o umění. Teprve v r. 1991 mu bylo umožněno habilitovat se pro obor teorie a dějiny literatury, divadla a filmu. Výrazně se podílel na obnovení uměnovědného pracoviště FF a rozdělení Katedry věd o umění na Katedru teorie a dějin výtvarného umění, Katedru Muzikologie a Katedru divadla, filmu a mediálních umění, kterou vedl v l. 1992-1994. V r. 1994 byl oceněn Zlatou medailí Univerzity Palackého. Byl členem rady Vědecké rady FFUP, akademických senátů a Rady Academia filmu Olomouc. V r. 1999 obdržel Cenu města Olomouce za r. 1998 v oblasti divadlo. Zemřel 6. 2. 2014.
Před 130 lety – dne 31. srpna 1884 se v Prostějově narodil Ladislav ZAMYKAL, duchovní a novinář. Po maturitě na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži studoval bohosloví v Olomouci. V l. 1905-07 až do vysvěcení pilně přispíval do Našince. Krátce působil v Libině, od října 1908 byl kaplanem v Postřelmově. V obou těchto místech dopisoval do týdeníku katolické inteligence Nový věk. Také přispíval do Pozorovatele a v r. 1909 se stal redaktorem Severní Moravy, kterou řídil tak dobře, že mu byla nabídnuta i redaktorská činnosti v Našinci. Užíval pseudonymu Otto Lazar a šifry O. L. V lednu 1910 se stal redaktorem Našince a v r. 1922 šéfredaktorem. Ujal se i vedení krajinského katolického listu Severní Moravy. Do r. 1922 byl šéfredaktorem Lidových listů v Praze. Vydával též Archu, list DLU v Olomouci, list pro katolické ženy a dívky Evu. Jeho zájem o literaturu a umění dovedl jej do Družstva českého divadla v Olomouci. Od r. 1917 byl členem Družiny literární a umělecké, kde v l. 1922-25 zastával funkci revizora. Po r. 1918 rozvinul organizační práci a založil Lidové závody tiskařské a nakladatelské. Koupil a najal tiskárnu Lidové knihkupectví a přivedl ji k rozkvětu. Jako jednatel zde působil až do r. 1934. Zemřel v Olomouci 22. 8. 1937. (Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938, s. 363-365. * Poselství. Olomouc 1938, s. 390.)
Před 100 lety – dne 1. září 1914 se narodil v Tovéři František ŠNAJDR, malíř-krajinář a fotograf. Od útlého dětství žil s rodiči v Lazcích u Olomouce. Když mu v necelých třech letech zemřel otec v 1. sv. válce, vrátila se jeho maminka na rodný statek. Obecnou školu vychodil v Dolanech, poté chodil do měšťanky a pokračovací školy v Pavlovičkách u Olomouce a pak se stal obchodním příručím. V době světové krize na počátku 30. l. minulého století našel zaměstnání u firmy Baťa ve Zlíně. Zde koncem listopadu 1933 utrpěl těžký úraz a přišel o obě ruce. Po dlouhém a bolestivém léčení a návratu do rodiště si začal zvykat a zvládat nové umělé ruce. Nejdříve se naučil psát, pak kreslit a malovat s výraznou pomocí a podporou celoživotního kamaráda malíře ze Svatého Kopečka Stanislava Menšíka a později s podporou budoucího národního umělce Bohumíra Dvorského, který se na konci 30. l. přistěhoval také na Svatý Kopeček. Současně začal za pomoci svých přátel fotografovat. V létě r. 1936 se oženil. První syn Miroslav se narodil v r. 1938 a druhý František o pět let později. Ve své malířské výtvarné činnosti dosáhl takové úrovně, že mu bylo umožněno poprvé vystavovat své práce v r. 1943 v Olomouci spolu se členy Skupiny olomouckých výtvarníků, jejímž byl členem. Výtvarníci se velmi často družili s umělci divadelní olomoucké scény, později velmi slavných jmen, jako byli scénograf Oldřich Šimáček, fotograf Karel Kašpařík z Dolan, herci Josef Bek, Jaroslav Moučka, Oldřich Velen, Marie Vášová, Slávka Budínová, Věra Bublíková, později František Řehák, z nichž mnozí se stali velmi dobrými známými a přáteli F. Šnajdra a často navštěvovali toveřský dům č. 74. První samostatnou výstavu měl F. Š. v r. 1949 jako člen Svazu československých výtvarných umělců v někdejším olomouckém Domě umění. Poslední samostatnou výstavu za života
Výročí 11
TÝNECKÉ LISTY měl v prosinci roku 2000 v olomoucké galerii Patro. Velká posmrtná souborná výstava kreseb, obrazů a fotografií pak byla instalována v r. 2002 v Galerii G v Olomouci. Za svého života vytvořil nespočet kreseb, akvarelů, kvašů a olejů, na nichž ztvárnil hlavně krajinu Hané, Svatého Kopečka, Dolan, okolí Tovéře a Olomouce, ale také krásu jižních Čech, kam jezdíval na dovolenou, Jeseníků, Beskyd, Pálavy, okolí Krnova, Příbrami, Českomoravské vysočiny, Brd a také Slovenska. Na svých zahraničních cestách pak maloval krajinu a moře východního Německa a Jugoslávie. Jeho obrazy zdobí české galerie i mnohé příbytky nejen v rodišti a na Olomoucku, ale také v Německu, Rakousku, Ukrajině i za mořem v USA, Kanadě a Austrálii. Aktivně pomáhal i v kulturní činnosti obce a to zejména v tvorbě loutkového divadla pro děti a v ochotnickém divadelním kroužku. V 60. l. byl kronikářem obce, kdy z jeho iniciativy vznikla obrazová fotopříloha a 8mm film dokumentující hlavně rok 1960. Plné ocenění umělcovy tvůrčí práce se mu dostalo od předních teoretiků umění: Jana Bečáka, Stanislava Křupky, Františka Dvořáka, Aloise Rečky, Jaromíra Lakosila, Bohumíra Koláře, Zdeňka Pospíšila a v neposlední řadě důvěrného přítele ze Samotišek Bohuslava Smejkala, jejichž slova můžeme číst ve výstavních katalozích samostatných výstav. Zemřel ve šternberské nemocnici dne 12. 5. 2001. (Kobza,F.: Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. * Webové stránky obce Tovéř.)
Před 95 lety – dne 2. září 1919 se narodil v Praze Oldřich ŠIMÁČEK, světový scénograf, jevištní výtvarník a malíř. V l. 1936–42 studoval na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze, obor dekorativní malba. V r. 1942 nastoupil do Českého divadla v Olomouci jako jevištní výtvarník a do léta 1959 zde působil jako šéf výpravy. Od srpna 1959 získal angažmá v Národním divadle Praha, kde zprvu zastával funkci vedoucího scénografa a v l. 1966-87 scénického výtvarníka. Pravidelně spolupracoval s režiséry Jiřím Svobodou, Jaromírem Pleskotem, Stanislavem Regalem, Martinem Dubovicem ad. Spolupracoval i s řadou domácích izahraničních scén (Amsterodam, Antverpy, Brusel, Buenos Aires, Havana, Lyon, Moskva, Vídeň, Ženeva). V r. 1968 byl jmenován čestným členem divadla v Olomouci a téhož roku obdržel cenu Oldřich Stibora. Získal zlaté medaile na Pražském quadriennale (1971) a jako nejlepší zahraniční scénograf na XII. Biennále výtvarného umění v Sau Paulu (1973). Na penzi se vrátil do Olomouce. V r. 2005 vzdalo Moravské divadlo Olomouc hold svému dlouholetému kolegovi a scénografické legendě, když pojmenovalo nově zřízenou galerii ve foyeru divadla právě po něm. Jeho životní pouť se ukončila 17. 1. 2014.
Před 60 lety – dne 6. září 1954 se narodil v Rýmařově Pavel Alexandr TAŤOUN, malíř-autodidakt, grafik a restaurátor. Od sedmi let žil s rodiči v Praze, kde chodil do školy. Už v útlém věku se věnoval malování. V 70. l. navštěvoval ateliér scénografa Mikuláše Matrona. Svou tvorbou se záhy zařadil do hnutí Druhá kultura. Jeho obrazy se vyznačovaly abstraktně surrealistickými vizemi. Odmítl nastoupit na základní vojenskou službu a byl proto hospitalizován v Bohnicích. Na Moravu se vrátil v r. 1978 prostřednictvím sňatku. Trvale se usadil v Lošticích. Celý jeho život je poznamenán hledáním. Jeho obrazy s náboženskými motivy byly do r. 1990 zakázány. Větší retrospektivní průřez jeho tvorbou přinesla výstava v olomoucké Galerii U bílého slona v květnu 1994. Poslední pětiletí se zabývá výukou kreslení ve věznici na Mírově. Některé jeho reprodukce obrazů vyšly jako pohlednice a lze je koupit v Galerii 1499 v Olomouci. V r. 2003 zpracoval a vydal publikaci Výtvarníci Loštic v minulosti a dnes. Každoročně vydává stolní kalendáře, kde hlavní a nejpůvabnější část tvoří reprodukce jeho obrazů buď krajiny kolem Loštic nebo zahraničních míst, která navštívil, např. Indie, Brazílie, Mexiko. Jeho obrazy též najdete i ve Sluňákově u Olomouce. Jubilantovi přejeme hodně zdraví, pohody, plno tvůrčí energie a trpělivosti.
Před 115 lety – dne 8. září 1899 se v Lošově narodil Karel KAŠPAŘÍK, umělecký fotograf. Vychodil měšťanskou školu v Hodolanech a poté studoval obchodní školu. V sedmnácti letech narukoval na vojnu a bojoval na italské frontě, kde byl zajat. Po válce dokončil studia na Obchodní akademii v Olomouci, kde maturoval v r. 1922. Do r. 1949 pracoval (s výjimkou let 1940-45, kdy byl jako účastník odboje internován v různých věznicích a koncentračních táborech) jako úředník státních drah v Olomouci. Po odchodu do důchodu se stal zájezdovým referentem a později inspektorem hlediště Divadla Oldřicha Stibora. Byl členem olomouckého KFA a Fotoskupiny tří, v níž měl dominantní postavení. Později
vystavoval s Fotoskupinou čtyř. Ve 40. a 50. l. se také věnoval tvorbě koláží, začátkem 60. l. vytvářel a sbíral samorosty. Ve fotografii byl samoukem. Jeho zájem byl soustředěn na sociální fotografii, avantgardní experimenty, ale vytvářel i portréty známých osobností olomouckého divadla (např. Nataša Gollová, Oldřich Stibor aj. herci olomoucké scény.). Většinu ze svých sociálních dokumentů vytvořil v Dolanech, kde žil. Zachytil prostřednictvím svého objektivu nejrůznější typy obyvatel regionu, od žebráků, rasa na vozíku taženém psím spřežením, místních sedláků až po dolanského kaplana. V l. 1934-37 publikoval fotografie v časopisech Index, Středisko, Čs. fotografie. Zemřel 20. 10. 1968 v Olomouci. (Babler, O. F.: O umění fotografickém a jednom fotografovi. Index, 8,1936, s. 3.; Encyklopedie českých a slovenských fotografů. Praha, Asco 1993, s. 157.)
Před 100 lety – dne 17. září 1914 se narodil ve Vinarech u Přerova Stanislav KRÁTKÝ, akademický malíř, uznávaný portrétista a též mistr krajinářské tvorby. Měl patnáct sourozenců. Na doporučení přerovského malíře Augustina Mervarta studoval soukromou malířskou školu Františka Hoplíčka v Olomouci. V devatenácti letech pokračoval ve studiu na Akademii výtvarného umění v Praze u prof. Loukoty a V. Nechleby. Po absolvování se vrátil do rodiště. První výstavu měl v Olomouci v r. 1943 a poté prezentoval svá díla v tuzemsku i v zahraničí. V Praze vystavoval v l. 1951,1953,1955. Svá díla předvedl i v Německu, Londýně, Volgogradě. Samostatně v Litovli, Olomouci, Přerově a v Prostějově. Jeho díla jsou v Národní galerii v Praze, v Muzeu umění Olomouc, ve Zlíně a v Muzeu J. A. Komenského v Přerově. Přátelil se též s významným portrétistou Františkem R. Dragounem (1916-2005) z Písku, který jej navštěvoval při svých návštěvách Hané. Zemřel 14. 11. 2001 v rodišti.
Před 100 lety – dne 19. září 1914 se narodil ve švýcarském Churu Josef WEISER, výtvarný pedagog, malíř a grafik. Záhy po narození se vrátila rodina na Moravu, kde jeho otec, věhlasný zahradník, získal místo v Dřínově u Kroměříže. Studoval na reálce v Šumperku a poté externě na učitelském ústavu v Olomouci. Jako učitel působil zprvu na Šumperku a po r. 1938 na Olomoucku, a to např. v Šumvaldu, Bolelouci, Štěpánově. Oblíbil si také Valašsko a severozápad Slovenska. V r. 1942 se oženil a zakotvil v Olomouci. Po válce učil na Pedagogickém gymnáziu v Olomouci a při zaměstnání studoval výtvarnou výchovu na Univerzitě Palackého. V r. 1958 byl jmenován ředitelem Krajského pedagogického institutu a externě přednášel na PdF a FF olomoucké univerzity. Jako výtvarník byl velmi pilným autorem. Rád se inspiroval přírodou, ponejvíce květinami. Tvořil ex libris a novoročenky. Zemřel 25. 1. 1994 ve Šternberku.
Před 95 lety – dne 20. září 1919 se narodil v Rozstání u Prostějova plukovník MUDr. Vladimír BURDA, vojenský lékař a dermatolog. Nižší reálné gymnázium studoval v Brně-Husovicích a poté odešel do Moravské Třebové na studium vojenského gymnázia, kde maturoval v r. 1938. Začal studovat Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, ale studia musel přerušit v době okupace a promoval až v r. 1949. Zprvu pracoval v brněnské nemocnici U Milosrdných bratří a v r. 1951 byl povolán na dlouholetou vojenskou službu. Zastával funkci hlavního lékaře pluku, záhy byl ustanoven náčelníkem zdravotní služby divize a v r. 1955 byl přeložen do Brna na kožní oddělení Vojenské nemocnice v Brně. Do Olomouce byl přeložen v r. 1964 a působil zde jako náčelník kožního oddělení vojenské nemocnice. O tři roky později byl povýšen do hodnosti plukovníka. V r. 1975 byl jmenován hlavním odborníkem pro dermatovenerologii v Československé lidové armádě a ve spolupráci s předními odborníky vypracoval učebnici. Ve své odborné činnosti se zaměřil zejména na problematiku a léčení lupénky, bércových vředů, kožních chorob z povolání v armádě. Podílel se rovněž na celostátním výzkumu léčby pohlavních nemocí a výsledky této práce publikoval v odborném vojenském tisku i bohaté přednáškové činnosti. Po odchodu do důchodu v r. 1986 pracoval na kožní ambulanci Polikliniky v Moravské Třebové, vypomáhal též na Železniční poliklinice v Olomouci, ve vojenské nemocnici i v mírovské věznici v oboru dermatovenerologie. Postupem času se začal zabývat i kožní geriatrií. Do r. 2006 působil na částečný úvazek v chválkovickém Domově důchodců a pensionu. Zemřel 9. 1. 2008 v Olomouci. (Burdová,D.: Všechno se mění, vzpomínky zůstávají. Olomouc 2012.)
Před 135 lety – dne 23. září 1879 zemřel ve Zlíně Antonín BABIČKA, student práv, učitel a překladatel. Narodil se 12. 9. 1857 v Blatci. Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci v r. 1877. Poté učil ve Zlíně a zároveň studoval právnickou fakultu v Praze. V době vysokoškolských studií překládal z ukrajinštiny a přispíval do časopisu Koleda. Zemřel na souchotiny. (Ševčíková,H.: Záříjová výročí…Týnecké listy, 2002, č.9, s. 9.; Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000,s.7.)
Před 75 lety – dne 29. září 1939 zemřel v Olomouci MUDr. Bohumil BURIÁNEK, význačný chirurg, někdejší ředitel zemských ústavů v Olomouci. Rodák z Blatce, kde se narodil 28. 1. 1884. Středoškolská studia vykonával v Olomouci, kde maturoval v r. 1903 na Slovanském gymnáziu. Po vysokoškolských studiích na lékařské fakultě se věnoval oboru chirurgie. Ve 20. l. působil v Opavě jako primář oddělení, později byl ředitelem zemských ústavů v Olomouci. Hojně publikoval v odborném tisku a to zejména na téma tuberkulózních zánětů podbřišnice, rektální výživa v chirurgii ad. Pohřben je na olomouckém ústředním hřbitově a na jeho náhrobku je reliéf od Julia Pelikána. (Kunc,J.: Kdy zemřeli…Praha 1974, s. 26.; Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SGO ,s.428.;) Připravila Hana Ševčíková
12
Z análů paměti
TÝNECKÉ LISTY
Když na děkovném procesí „stařenkám knotle střehale“ Čtenáři „požehnanějšího“ věku snad prominou, že nejprve jaksi „ozřejmím“ některá zejména té nejmladší generaci až exotická slova. A začneme hned tím procesím. Týnecke, pravda správně „procestvim“. Různé vyhledávače nás informují, že jde o liturgické průvody atd. Tož trochu srozumitelněji. Jde zpravidla o průvod věřících lidí při nějaké svátečnější příležitosti. V našem případě je tím míněn průvod z Velkého Týnce na Svatý Kopeček zaměřený jako dík za sklizenou úrodu. My starší si na ně dokážeme vzpomenout a někteří se jich ještě jako děti snad mohli zúčastnit. Rozhodně by se na toto téma mohl kvalifikovaněji rozepsat Vojtěch Hrudník, možná už poslední žijící pamětník. Ono děkovné procesí, o němž bude dále řeč, se konalo tuším v září na některý z Mariánských svátků. Jak vzpomíná v troskách svých poznámek náš týnecký „prapublicista“ mlynář Kubíček, bylo to brzy po skončení války prusko-rakouské v roce 1866 a navíc byly žně toho roku s bohatou úrodou. Tak se zrána ještě za rosy vyrazilo. S křížkem vpředu, s kostelními korouhvemi, a jak Kubíček vzpomínal, nést těžkou brokátovou kostelní korouhev na bukové žerdi byl výkon spíše silácký a také čestný. Šlo se bez hudby, byla drahá, a muzikantská „banda místní“ odmítala hrát zdarma nebo jen za nějaký ten tvarůžek ke svačině. „Na startu“ se obešel dvakrát místní chrám a pak se vydal stohlavý průvod na pomalou cestu za duchovním osvěžením ke Svatému Kopečku. Ten byl tehdy a také ještě za mých mladých let
vidět už ze Zabrání, výhledu nic nepřekáželo. Chůze byla pomalá, mezi účastníky bylo vidět mnoho starých lidí a u každé „statue“, tedy kříže nebo sochy byla zastávka na modlení. V tu dobu už většina účastníků zula střevíce a šli bosi po té cestě, co vede podle bývalých družstevních objektů a Bezlojova kříže dál. Já sám jsem jako dítě zakusil, co to je jít prašnou cestou bos, měkoučce se došlapovalo do vyhřátého prachu - pravda s tím rizikem, že můžeš třeba šlápnout do kravince nebo palcem nakopnout kobylinec... Lidé před sto padesáti lety nebyli nijak „cimprlich“, zul se i pan starosta. Jen nadučitel raději trpěl v elegantních „pérkách“, jak si poznamenal Kubíček. V místech, kdy popisovaná cesta, tehdy zvaná Krýnica, křižovala plytký potůček „důlkový“ tekoucí až kdesi od Přáslavic (a tehdy ještě vodnatý), zahýbalo procesí doprava, aby se dostalo na cestu k Bystrovanům. „Dulkáč“ se tam rozléval trochu víc, byla tam bažinka a u ní téměř vždy tábořili kočovníci, kterým se bez nějakého hanlivého přívlastku říkalo cigáni. Mívali tam několik vozů, koně se pásli okolo, desítky snědých dítek běhalo s křikem kolem. Někteří z mužů měli postaveny „feldšmídky“, tedy přenosné výhně, na kterých ohřívali materiál na výrobu či spíše opravy kotlů nebo motyk. Jen dospělých žen zde téměř nebylo vidět, ty běhaly po okolních dědinách, kde dílem žebraly, hádaly z ruky, a jak se tehdy též bez ostychu říkalo a psalo, prostě kradly, co se jen dalo. No prostě idyla na pohled, jen to malíř Mánes přenést na plátno! Selanka však vzala rychle svůj konec
v okamžiku, kdy průvod procesí musel projít cigánským táborem. Teprve teď se ukázalo, kolik zde bylo dětí a různých výrostků. Všichni se vmísili mezi „procesníky“ a snažili se vyprosit si něco na zub, nějakou tu minci nebo jen tak z dlouhé chvíle otravovali. To vše by ještě šlo nebýt jevu, nad kterým se Kubíček velice pohoršoval, totiž že „cigánsky děvčeska někery pod hadrama mněle nožíce takový jak na ovcí střeháni, ale maly a terna stařenkám nenápadně ba i dost okatě knotle šátkovy ostřehávale“. Načež rychle mizely z dosahu jak většinou nemohoucích okradených, tak i jejich dospělých zastánců. Stařenky tak byly okradeny ještě před tím než došly ke Svatému Kopečku... Vysvětlení: podle tehdejších měřítek neměla mít „slošná roba“ na svém oděvu žádné kapsy. To proto, aby nemohla být zaměňována za „láryni“, rozumějte tomu tedy ženu pochybnou, která „živnost nosila s sebou“ a do těch kapes přijímala honorář, tedy nejen peníze, ale třeba i něco k jídlu. Jistě, nikdo by z něčeho takového nepodezíral pobožné stařenky, ale už tehdy platilo, že zvyk je železná košile. Proto dnešním jazykem řečeno seniorky nosily mince a snad i papírové peníze „šajny“ tak, že si je zavázaly do cípu velkého šátku. No a protože se slovo vázat v našich končinách tehdy ještě nepraktikovalo a říkalo se namísto vázat knotlovat (třeba i obilí do snopů), měly ty šátkové „peněženky“ podle toho ten název. Zlodějům pak stačilo ten zavázaný cíp šátku jen ustřihnout... Mlynář Kubíček pak ve svých po-
známkách uvádí, jak se plačící stařenky styděly, když na Kopečku nemohly dát pranic do pokladničky ani si nic na památku zakoupit u stánkařů, třeba jen „svatý“ obrázek Panny Marie Kopecké! Naštěstí netrpěly hladem, jídlo si zpravidla nosily v ze slámy upletených kabelkách zvaných sotůrky. Vody se napily u pumpy. Tím by mohlo mírně exotické vyprávění končit. Zlodějky samozřejmě už nikdo nestíhal, četníky taková „prkotina“ nezajímala a tak se rozhodl vzít do svých rukou spravedlnost obecní radní „Kůtnik z kůta“, a když jel na zadní díl se žebřiňákem pro seno a vyrojila se na něj žebrající cigáňata, rozehnal je bičem. Rozehnal - ale to si neuvědomil důsledky. Při zpáteční cestě s naloženým senem byl obklopen dospělými ženami těchto kočovníků, které jej povalily, načež „nekery ho držele a jiny ho holýma zadnicama po hobě jézdile, takže skoro z teho smrado a bolesti svoju smrť si málem vzal“. Naštěstí ho zachránili koně se žebřiňákem. Když zaslechli jeho naříkáni, „dale se do trapo a vozem běžele skorem až k prachovni“, kde je potkal syn Koutníkům a běžel otce hledat. Našel ho v době, kdy už byl „po výkonu trestu“ a celý zmatený ani nevěděl, kde jest... Starosta to sice udal četníkům, ale nevyšetřilo se nic. Ještě týž den asi vzali „táborníci“ do zaječích a u Důlkového potoka bylo prázdno, jen stopy ohňů, něco kostí a též pochopitelně v obilí okolo hromádky po tom obyčejném lidském trávení potravy a vyměšení, slušně řečeno... Jaroslav Chytil
Básník a čarodějnice
aneb noční drama u týneckého potoka Týnecký ponocný s nočním hlídačem kostela si mohli podle rozsvíceného okna kaplanské světničky na faře seřizovat hodinky (samozřejmě, kdyby vů bec nějaké měli) - přesně o půlnoci světlo zhaslo... Mladý kaplan, funkcí farní kooperátor byl totiž literát, přesněji asi básník! No a slyšeli jste o básníkovi, který vstával před úsvitem a „snoval“ verše? Jestli ano, pak jde o vzácnou výjimku potvrzující pravidlo, že literárním múzám nejlépe svědčí noc. Ovšem půlnoc neznamenala, že básník ulehl pod peřinu. Aby si zklidnil rozjitřenou mysl, vyrazil zpravidla přes farní zahradu (bývala moc krásně upravená, dokonce s vodotryskem), tedy prošel zahradou až k po toku Týnečka. Kolem potoka bývala z obou stran úzká stezka, tak aby se po ní dalo projít. Věřte nebo ne, aby po ní mohli procházet nádeníci plavící dřevěné špalky z Chlumu po potoce až ke spotřebitelům - třeba zrovna k faře nebo k mlýnu, kde si dřevo zase odebíral zámek příp. další. Kněz obvykle pomalu za svitu měsíce a v úplném tichu prošel až k mlýnu, přesněji vodnímu kolu, které si tiše klapalo a v noci nic nepohánělo. Dělal to často, když byla pěkná noc a učinil tak i za noci na svatou Markétu. Vám to asi nic neříká, jen některým, že tato světice „házela srp do žita“. Té noci některý rok bývá i úplněk - a to už je jiné kafe! Jde o noc, ve které se dějí věci! Vynecháme věci mládeži nepřístupné a zaměříme se na to, že je to velmi příhodný čas pro sběr čarodějného býlí pro báby kořenářky různého ražení, počínaje milými stařenkami a opravdovými bytostmi jak z pohádek o zlých čarodějnicích konče.
V našem týneckém případě to bylo (prý) tak půl na půl. Halb un Halb, jak říkají Němci a židovští kořalečníci. Ostatně jeden bydlel opodál. Živel čarodějnický zde můžeme představit v podobě selky mohutnější postavy ve věku něco nad padesát let, s velmi dlouhými vlasy. H. byla jednou z týneckých lidových léčitelek, bylinářek, napravovatelek kloubů. Vzdělání, pravda neměla žádné a písemný projev velmi prostičký. Když šlo o nějaký podpis, tak tam „šlehla“ klidně ty tři křížky... Nicméně pověst měla dost znamenitou a léčila spíše zámožnější lidi, na chudinu byly jiné ze Dvora nebo Komárova. Škála jejích způsobů byla vcelku prostá. Obklady teplé nebo studené, sem tam „léčivá“ kořalka s bylinnou příchůtí na „žalůdke“ nebo odvary. Oblíbené byly „škvorec“ (puškvorec) trhaný při bahnitém břehu poblíž mlýna, ale na takový žebříček se muselo až na Podštampilí a na „kopetnik“ právě pod ten „farský kopec“ okolo cestičky podél potoka. A jistě i další byliny. Nejdůležitější, řekněme že i nejpotřebnější byl puškvorec s odvarem, co připomínal barvou a vůní pivo! Tedy zejména kokorské, kde prý ho do toho ušlechtilého nápoje i přidávali (!?). Sbírání bylin byl ovšem obřad na okraji čarodějných praktik, které se dě dily z pokolení na pokolení. Ty nejúčinnější měla sbírat za měsíční noci panna s věnečkem proti uřknutí na hlavě a bílém rubáši. Zlé jazyky tvrdily, že tu postarší pannu si bylinářky půjčovaly ze Vsiska, nechávala se prý dlouho přemlouvat a zadarmo to také nedělala. H. na to šla metodou čarodějnické ma-
gie ze Záchlumí. To musela být nahá, na hlavě mít ten věneček uvitý ze zlatobýlu a jen jednu nohu obutou - to aby ji Ďábelské mocnosti nemohly vystopovat a rušit! Bylo tedy Markéty i úplněk před léty asi sto padesáti a H. vyrazila do svého oblíbeného sběračsko-bylinného rajónu pod farou a v okolí mlýna. Neobutá, až na ten jeden střevíc „od hlavy k patě“, na hlavě věneček, vlasy rozpuštěné a nechte působit svou fantazii o takovém zjevu. Z druhé strany vykročil na tutéž stezku náš zbožný básník. V hlavě třeba zrovna přemítal verše z básně „Kaplička tichá v lese“, z níž si dovolím citovat pro názornost třeba: Kaplička tichá v lese Zde Kristus má svůj krov Ať dělník či Lazar chudý či třeba cizí země host a mnohý jež sem přišel najde tu srdce klid! Pokračuje to adorací svatého Antonína, že vrací co kdo ztratil a končí výzvou: Ó, přijďte se sem také pomodlit.Kvalitu nechávám na posouzení znalců přes „básnicky gegláni“, jak už zde zazněl čtenářský hlas, ale je faktem, že u tehdejšího čtenáře mívalo ta kové veršování úspěch. Vraťme se ale k potoku. Měsíčná noc, voda tiše šumí a mysl básníkova bloudí snad ve výšinách nebeských, když tu náhle, probůh, zraky ho snad klamou: pár kroků před ním vystoupí z nočního stínu něco strašného! Rychle se pokřižuje a horečně hledá v kapse brýle. Skla (tehdy se nosil skřipec na nos) mu padají rozčilením z ruky a již slyší hlas:
„Pochválen buď, vaše velebnosti“ a přízrak uchopí jeho pravici a uslintanými ústy líbá zápěstí a pak ještě jednou... Líbání rukou kněžím se tehdy vyžadovalo. Kněz se neodvažuje v té hrůze podruhé na zjevení s dlouhými rozpuštěný mi vlasy, s čímsi na vrcholu hlavy a hlavně - ta hrůza! - zcela nahaté ani na vteřinu pohlédnout, otáčí se a utíká do farní zahrady. Lomcuje dveřmi od fary, v rozrušení nedokáže otočit klíčem v zámku. Celý dům se probudí, hluk zvedá z dřímoty i nočního hlídače kostela. Bledý, jako v horečce třesoucí se kaplan cosi nesrozumitelně mumlá. Nemá brýle a schází mu jeden střevíc. Po krátké poradě se skupina mužů v čele s druhým kaplanem (dále farní pacholek a podomek) jištěná hlídačem, „jenž lefošku svoji rychle prachem a kulí nabíjí“, všichni s lucernami ostražitě postupují k potoku. Kaplan uléhá na postel a je volána pomoc, pokud možno odborná. Hned za úsvitu se dostaví na faru a náš kaplan zde omdlévá podruhé. Uhádli jste, koho to zavolali? Ač měla léčitelka H. již vlasy schované pod šátkem, cudné šaty až po zem dlouhé, jak se tehdy slušelo, přece ji poznal... Někdy v té době se vrátila nebojácná výprava k potoku - bez výsledku, jak jinak. Vlastně ano, našli rozšlápnuté brýle a jeden papuč. Ten tam ve zmatku zanechala čarodějnice H. a radostně se přihlásila k vlastnictví. Kaplanův ztracený střevíc se nenašel, třeba odplul po Týnečce až k moři. Abych to nenatahoval, provinilé (vlastně nic nezákonného neprovedla) bylo
BUCHTOBRANÍ 2014
1. V sobotu 23. srpna 2014 proběhlo na zámecké zahradě ve Velkém Týnci druhé Týnecké buchtobraní. Sladká "protiváha" pivních a gulášových slavností přilákala čtyři stovky návštěvníků.
2. V úvodu připomněli lidovou tradici ukončení sklizně a předání věnce hospodáři členové národopisného souboru Týnečáci.
4. Hlavní soutěže O nejlepší buchtu se zúčastnilo 42 soutěžících. Vyhrála paní Petra Pavlíková s rajským kolem, druhá byla paní Radana Podivínská s hruškovými trojhránky a třetí post zaujala rodina Navrátilova s ořechovo-rumovými prsty. Kromě sladkostí mohli návštěvníci ochutnat řadu dalších pochutin, ať už tekutých, tak opékaných či přímo pečených. Nechyběla točená limonáda ani vynikající pivo. Akci pořádala naše obec společně s národopisným souborem Týnečáci, který se tak vrátil svým "dožatym a doobiranym" do našeho kulturního kalendáře. A musím zdůraznit, že návrat to byl velmi úspěšný. Velkým soupeřem pořadatelů bylo nestabilní počasí. Ještě před zahájením programu začalo jemně pršet, poté přestalo a sprška se vrátila až na jeho úplném konci. Díky Pánu Bohu za to! Pevně věřím, že za rok se potkáme na třetím ročníku! Petr Hanuška, starosta obce
3. Poté je na jevišti vystřídal zpěvák Marek Ztracený se svou skupinou. A aby zpěvu nebylo dost, v závěru na něj navázal i revival ve stylu Phila Collinse.
14
Články, dopisy, úvahy, komentáře
TÝNECKÉ LISTY
Dožínky a Hanácká svajba Týnecké hody se slaví 15. srpna na svátek Nanebevzetí Pany Marie, patrocinium kostela. Od mého raného dětství do roku 1949 se v hodovou neděli také slavily dožínky. Krojované skupiny mládeže farnosti z Velkého Týnce, Vsiska, Grygova, Krčmaně, Čechovic a Hostkovic přišly do kostela na hrubou za doprovodu muziky s krásně nazdobenými dožínkovými věnci. Ty byly po mši posvěceny. Potom bývaly v kostele a v jednotlivých kaplích
celý rok zavěšeny a po roku zase novými vyměněny. Ke slavnosti dožínek v roce 1949 byly od místní KSČ a MNV výhrady. Pan farář František Šoupal to dokázal ještě urovnat. Týnecký věnec zdobívala děvčata a mládenci ze spolku Orel. Základní kovová konstrukce kruhového byla ozdobena všemi druhy obilí jakožto základ, dále paličkami máku, chmelem, prosem, květinami zahradními a polními, větvičkami okrasných keřů. Slýchával jsem, že do-
Diamantové jubileum Diamantová svatba! Slaví se po šedesáti letech manželského svazku, a popravdě řečeno není moc těch, kterým je Bohem dopřáno toto jubileum prožít. Už to slovo „diamant“ mnohé naznačuje. Lidský život je plný problémů a tvrdých nárazů, jak to proměnlivá doba přináší. Jednou tytéž hodnoty zatracuje, aby je ještě za téhož životního běhu povyšovala a oslavovala. To platí i v základních otázkách, jak uživit a zabezpečit rodinu, aniž by bylo potřeba ohýbat páteř před „vševědoucími“ mocnými více než je nezbytné. Pravda, život je vždy
napůl kompromis, ale někdy už není ustoupit kam... Kdo jiný by o tom mohl s přehledem vyprávět než manželé Dagmar a Miroslav Spáčilovi. Oni by jistě dodali, že přísloví o tom diamantu, co symbolizuje tvrdost životního zápasu, má i druhou stránku. Totiž fakt, že ten tvrdý život je také životem krásných okamžiků, chvil a zadostiučinění. Jejich společný životní příběh započal v Praze, kde se seznámili v době, kdy Miroslav z Brodku u Přerova studoval na Husově bohoslovecké fakultě, kde se seznámil s o dva roky mladší Dagmar Kopalovou. Kdo v těch letech pomyslel tak daleko, kupředu a představil si okamžiky, kdy 27. července v Husově sboru Církve československé husitské v Olomouci manželé farářka Mgr. Dagmar Spáčilová a farář Mgr. Miroslav Spáčil poděkovali Pánu Bohu, sobě navzájem i celé rodině a církvi za šedesát let trvající manželství. Prosíme, provázej nás všechny, Pane, a posiluj i nadále pro zásluhy Pána Ježíše Krista! Amen! Co k tomu dodat? Připojit se k závěrečnému přání možná i s troškou závisti, kéž by Bůh dopřál i nám také jubileum! Neb na mnohá přání jen nemnoho opravdu dopřáváno jest! A pro ty, kterým ta dvě jména už třeba nic neříkají, se sluší dodat, že farářka Mgr. D. Spáčilová sloužila plných dvacet šest let ve Velkém Týnci v místní náboženské obci a v letech 1995 až 2000 jako nezapomenutelný farář i Mgr. Miroslav Spáčil. Starší čtenáři snad vzpomenou na jeho promyšlené a na problémy lidské morálky zaměřené články v Týneckých listech. P. S. Dá-li Bůh, oslavíme 5. listopadu t. r. pětaosmdesátiny Mgr. M. Spáčila! Jaroslav Chytil
Básník a čarodějnice noční drama u týneckého potoka
odpuštěno. Hluboce se kála, omlouvala a slíbila, že vykoná cestu až do poutního místa Mariazell v Rakousku. Nakonec to usmlouvala na ten svatý Hostýnek. To už se blížila zima, nastala sezóna zabíjaček a její lektvar ze „škvorcu s kopetnikem“ velmi pomáhal zámožným pantátům, když dělali ve Vanýskově mlýně v Čechovicích závody, kdo sní víc čerstvých za bíjačkových jitrnic. Bývalo jim pak bolno. Jediný písemný zápis H. (podle paní Kremláčkové) prý byl „recepis“ na ten břichabol pojitrnicový. Ty řádky měly výstižný a srozumitelný nápis a sice „Na báchore nemocny“. A náš básník? Delší dobu se léčil na „chorobu neurasthenijní“ a byl vzápětí z Týnce přeložen. Veršování nezanechal, ale šlo to „dolů“ jaksi s kva-
litou „geglání“. Posuďte z ukázky balady o svatém Jiří: Sem, pojďte milí poutníčkové všichni jeho věrní ctitelové On jest v Kapacii rozený a boží vyvolený rytíř Boží od rodičů mravných ve Víře vychovaných - atd. až po finále jeho smrti, kde se praví: Na Jiřího svatého divy seběhlo se odevšad mnoho lidí... Zájemce o bližší seznámení s tvorbou básníka, o němž je řeč, odkazuji na pravidelné kulturní kalendárium pí Ševčíkové v TL a pak na SVKOL Olomouc, fond starých časopisů. Chce to ovšem vytrvalost při hledání.
žínková slavnost bývala ve spolku Orel každoročně. Přepomeno ešče hanáckú svajbu v Doloplazich, společnú akci Orla týneckyho a doloplazskyho. Od nás se tam jelo konima na nazdobených žebřeňákách a z mozekú. Naši maminka bele matkú svajbe a ženichem bel strýc Indra Skopalík, maminčen bratr. Dodnes si pamatojo dva gronte, gde svajba bela. A v Doloplazich má dlúholetú tradico jízda králu, hodový
zvek na svatyho Cyrila a Metuda. V Týnci byly velmi činné spolky Sokol a Orel. Měly rozdílnou náplň, ale mládež dokázala rozdílnost respektovat a hlavně po válce měla k sobě mnohem blíž než dříve. A činnost obou spolků měla velmi kladný vliv na běžný dědinský život. Rokem 1949 vše skončilo, dále mohla už jen existovat komunistická jednotná tělovýchova, Pionýr a ČSM. Vojtěch Hrudník
A zase ti pejsci! Bydlíte-li vedle venčící stezky, musíte se mít na pozoru, abyste si následky venčení nepřinesli domů na botách. Což teprve chcete-li udržet pořádek i za plotem svého pozemku! Při sekání trávy objevíte pozdrav od pejska nebo pořádného hafana. Lidé se tomu brání různě. Vlídné napomenutí se míjí účinkem.
Je zde ještě jedna skutečnost. Můj dům, můj krásný pěstovaný trávníček. Ovšem posečené trávy se nejlépe zbavím tak, že ji vyvezu na vedlejší pole. Však se to zaorá a podobně. Ozve se potrefená husa? Milada Richterová
Ze života ZŠ Milady Petřkové 15
TÝNECKÉ LISTY
SLOVO ŘEDITELE ŠKOLY na počátku školního roku 2014 – 2015
Vážení spoluobčané, dovolte, abych Vás po prázdninách pozdravil ze školy. V pondělí 1. září jsme slavnostně zahájili nový školní rok 2014/2015. V letošním školním roce bude naši školu navštěvovat opět o něco více žáků než v lňském roce. Slavnostně jsme přivítali 26 žáků 1. třídy a v rámci slavnostního shromáždění jsme je pasovali na žáky naší školy. Z mateřské školy nastupují silné ročníky, roste i počet žáků v grygovské škole, do Týnce se i nadále hlásí žáci z Majetína. Tento příznivý trend by měl ještě několik let vydržet. Ještě před prázdninami jsme na nové škole zahájili realizaci rekonstrukce učebny výtvarné výchovy. Vybudovali jsme tak krásnou moderní multimediální učebnu, ve které se kromě výuky žáků 7. třídy bude vyučovat výtvarná a hudební výchova. Žáci a pedagogové naší školy tak dostali do užívání další moderně vybavenou třídu. V obou školních budovách probíhaly během prázdnin malířské práce a další drobné úpravy a opravy. Se všemi novinkami se můžete seznámit v rámci Dne otevřených dveří 2014, který pro vás připravujeme na 12. září od 16:00 do 18:00 hodin. Srdečně vás tímto zveme. Za hladký průběh při realizaci a trvalou péči a podporu děkuji vedení obce Velký Týnec a rovněž provozním zaměstnancům školy v čele se školníkem panem Miroslavem Zdráhalem. V letošním roce nás čeká realizace několika projektů. Budeme pokračovat ve spolupráci s Gymnáziem Olomouc - Hejčín, se Střední průmyslovou školou strojnickou Olomouc a Střední zdravotní školou Emanuela
Pöttinga. Spolupráce probíhá jednak formou sdílené výuky, kdy naši žáci pravidelně v rámci vyučování dojíždějí na výuku do jmenovaných škol, jednak formou kroužků organizovaných těmito středními školami. Dále budeme partnery při realizaci projektu „Digitálně a interaktivně“, který je veřejnosti znám jako Tablety do škol. Následuje partnerství při realizaci projektu se zaměřením na sport „Aktivní životní styl dětí a školáků v Olomouckém kraji“. Další projekt se týká podnikatelských dovedností žáků. A poslední budeme předkládat v září a týká se vybudování environmentální zahrady na budově 1. stupně. U těchto dvou posledních budeme čekat, zda uspějeme. S činností zájmových kroužků od září 2014 se můžete seznámit na školním webu. V průběhu školního roku počítáme se všemi tradičními školními akcemi s výjimkou vánoční besídky. V roce 2015 chystáme oslavy 65. výročí nové školy a 135. výročí staré školy. Toto školní výročí oslav bude nosným tématem po celý školní rok a oslavy vyvrcholí zahradní slavností s Akademií v červnu 2015. Jménem všech zaměstnanců školy chci vyslovit přání, aby následující školní rok byl rokem úspěšným. Kvalitní prací, velkým pracovním úsilím, mimoškolní aktivitou a spoustou akcí, které pro děti pořádáme, chceme udělat maximum pro to, abyste byli se vzděláváním vašich dětí spokojeni a abyste nám i nadále zachovali přízeň. Tomáš Jurka, ředitel ZŠ Milady Petřkové
Foto: archiv TL Výsadba květin, keřů a stromků před budovou staré školy
Foto: archiv TL Nová výtvarná učebna
Pastýřský list na zahájení školního roku 2014 Drazí manželé, dnes, na začátku školního roku v Roce rodiny, bych se rád obrátil především na ty z Vás, kteří vychováváte děti. V tyto dny mimořádně poutají Vaši pozornost především děti, které jdou poprvé do školy, nebo začínají na nových školách. Školy jsou Vašimi velkými pomocníky při přípravě Vašich dětí do života. Počítejte s tím, že k úspěšnému vzdělávání Vašich dětí je potřebná souhra rodičů a učitelů. Pokud nějaké nedorozumění vyústí v boj mezi rodiči a učiteli prostřednictvím dětí, vždy to ublíží především dětem. Proto je dobré být v častém kontaktu s učiteli a zároveň se zapojit do školských rad, které mohou mít vliv na tvorbu školských programů i v oblasti mravní výchovy. Zajímejte se o to, co se děti učí v tak zvané výchově ke zdravému životnímu stylu či v sexuální nebo rodinné výchově, a nedovolte, aby někdo zaštítěný autoritou školy Vašim dětem bral zdravé křesťanské zásady mravního života. K povinnostem rodičů patří křesťanská výchova dětí. Jejím cílem jsou děti vychované v samostatné a odpovědné lidi, dobří křesťané. Není to úkol lehký, ale když se podaří, je to nejlepší vysvědčení rodičů. Nikdo nedá, co sám nemá, říká stará moudrost. Nejvíc to asi platí o učitelích a vychovatelích. Jiní říkají: To, co jsi, křičí tak hlasitě, že neslyším to, co říkáš. I rodiče vychovávají především tím, co jsou, co mají v sobě, co vyzařují, jaké prostředí vytvářejí. Malé dítě mnohému nerozumí, ale vnímá a pamatuje si. Přebírá vzorce jednání. Největší díl výchovy se zvládá v předškolním věku, včetně výchovně významné doby ještě před narozením. Harmonie manželů, pokoj a radost, ale i kázeň a řád, stejně jako důvěrný život s Bohem v době, kdy se čeká narození dítěte, jsou nezaplatitelnou investicí do budoucnosti dítěte. Myslíme-li na dědičnost, musíme připo-
menout, že výchova už od útlého dětství a pak práce na sobě se vyplatí v dalších generacích. Při výchově dětí nejde o to, abychom z nich vychovali naše kopie či bezchybné stroje, ale abychom jim vštípili smysl pro odpovědnost, řád a spravedlnost, sociální návyky, ohled na druhé, schopnost se rozdělit a nesobecky pomáhat (to se daří nejlépe v početnější rodině), ochotu pracovat na sobě, umět přijmout prohru a s vytrvalostí a trpělivostí znovu začínat. Jestli se v náboženské oblasti podaří vybudovat upřímné přátelství dětí s Bohem a vzbudit v nich touhu líbit se mu, podařilo se nám to nejdůležitější. Křesťanští rodiče nechají své děti pokřtít co nejdříve. Ke křtu vyberou kmotry, kteří jim pak budou pomáhat s náboženskou výchovou dětí. Proto to mají být katolíci, kteří jsou nejen pokřtění a biřmovaní (teprve biřmováním se získává právo na kmotrovství), ale také podle víry žijící, aby mohli být dobrým příkladem. Dobří kmotři cítí za kmotřence odpovědnost, a kdyby se s rodiči něco stalo, jsou ochotni se o děti postarat. Rodiče zajistí náboženskou výuku svých dětí, která se nabízí na farách nebo ve školách. Jeden či dva roky náboženství dětem ovšem naprosto nestačí. Náboženství je důležité ve všech ročnících základní i střední školy. K formaci patří i zapojení do církevního společenství. Rodiče zodpovídají za přípravu ke svátosti smíření (zpovědi), eucharistie (svatého přijímání) a biřmování, i když to je už svátost křesťanské dospělosti a mladí by se pro ni měli rozhodnout svobodně. Kněz či katecheta připravující a učící děti nemůže svůj úkol zvládnout dostatečně, pokud s ním nespolupracují rodiče svěřenců. Zanedbání náboženské formace dětí je nejen proviněním proti slibu rodičů při křtu dětí, ale především je to provinění proti dětem. Tak se proviňují
i rodiče, kteří po prvním svatém přijímání přestanou děti posílat do náboženství. Tam, kde je dostupná církevní škola, by měli rodiče upřednostnit poslání dětí do tohoto prostředí, které nejen vzdělává, ale také pomáhá křesťansky vychovávat. Poslechněte si, co mi píší o své víře mladí biřmovanci: Žiju v rodině, kde jsou všichni věřící, a tak se mi dostávalo neustálého přílivu víry. Když jsem byla malá, seděla se mnou u postele každý večer maminka a učila mě různé modlitby. Každou neděli jsme chodili společně do kostela a já si uvědomila, že nejde o povinnost, ale o radost být s Bohem. Jiný píše: V dětství se mi líbily především dětské mše a roráty, dnes mě oslovuje především adorace Nejsvětější svátosti. Jiný vzpomíná na babičku, která byla pro celou rodinu něco jako vzor křesťanství. Důležitou zkušenost má jiný mladík: Rodiče mě nikdy nenutili modlit se a chodit do kostela, spíš se mě snažili navést na správnou cestu, abych to chtěl sám. Za ty, kterým pomohlo ministrování či zpěv ve schóle, uveďme aspoň jednu: Když jsem začala chodit do schóly, najednou jsem se do kostela těšila. Teď, když jedu ze školy domů autobusem, vystupuji o zastávku dřív a zastavuji se na chvilku v kostele, abych poděkovala za celý den. A za studenty církevních škol: Musím se přiznat, že na církevní školu se mně moc nechtělo, zvlášť když budu ještě i na církevním internátu. Bála jsem se, že si na to nezvyknu. Ale je to jinak. Jenom díky tomu jsem se přiblížila o kousek k Bohu. Náboženský vztah dětí se nejlépe vytváří příkladem rodičů. Zkušenost dobrého, spravedlivého a milujícího otce je potřebným základem pro správnou představu dítěte o Bohu Otci. Dítětem obdivovaný otec, který při modlitbě pokorně klečí před Bohem, nejlépe učí o velikosti Boha. Mateřská láska a péče odhaluje Boží lásku a pomáhá objevit Matku Boží,
Pannu Marii. Rodiče, kteří už nikdy nepřipomínají, co jednou odpustili, připraví děti k pochopení a přijetí osvobozujícího odpuštění hříchů od Boha. Výchova k vděčnosti za odpuštění zavazující k upřímné snaze nevracet se ke starým chybám, nejlépe vede ke správné zpovědní praxi. Takto vedené dítě si neutvoří představu, že se stačí vyzpovídat a může se hřešit dál. Snaha rodičů poslouchat Boha ukazuje dětem, že poslušnost není jen pro malé děti. Když děti vidí, že se rodiče chtějí líbit Bohu, který jim vidí do srdce, nenaučí se poslouchat jen naoko, nebo jen tak, aby nebyly přistiženy. Když děti vidí rodiče u zpovědi, pochopí, že i autorita je chybující, ale stále usiluje o nápravu. Výchova dětí je věcí obou rodičů, proto se považuje za samozřejmé, že do manželství vstupují dva věřící stejné víry. Jako výjimku, kterou může udělit biskup, církev připouští sňatek s nekatolíkem, pokud jsou dostatečné záruky pro katolickou výchovu dětí, ale upozorňuje na náročnost takového úkolu. Stabilní rodina může mít oporu v širším příbuzenstvu a kruhu přátel. Významný je i mezigenerační vztah rodičů a prarodičů. Podle toho, jak se chovají rodiče ke svým rodičům, si děti dělají představu o svém budoucím vztahu k rodičům v dospělosti. Drazí rodiče, Vaše úkoly nejsou snadné, ale jsou krásné. Modlím se za Vás a stejně tak prosím o modlitbu za Vás všechny, kteří nevychovávají své vlastní děti. Z Vaší dobré výchovy dětí bude mít užitek celá společnost, i my. Proto Vás rádi podpoříme. K tomu Vám a celým rodinám ze srdce žehná arcibiskup Jan
16
Články, dopisy, úvahy, komentáře
TÝNECKÉ LISTY
Těžká cesta k transparentní veřejné správě Psal se rok 2010 a Národní rada Slovenské republiky (obdoba naší poslanecké sněmovny) schválila během 4 měsíců a bez zbytečných průtahů zákon o registru smluv. Podle něj se každá smlouva, kterou uzavírá stát, kraj, obec a jimi zřízené nebo ovládané organizace, považuje za existující, až když je zveřejněna v centrálním registru. Registr je webový portál, do kterého se vloží smlouva a občané ji tak mají k nahlédnutí a přehledně ke kontrole. Tyto smlouvy dokládají tok obrovského množství veřejných prostředků. Zveřejňování smluv je jedním ze základních principů transparentní veřejné správy.
slovenské předlohy. „S veřejnými prostředky musí být nakládáno veřejně, občan nesmí být v roli prosebníka, když chce zjistit, za co se utrácejí jeho peníze, veřejná kontrola prostřednictvím konkurence, opozice a médií je motivovanější, levnější a efektivnější než kontrola úřední.“ Takto popisoval Farský tři klíčové principy transparentnosti na jedné ze schůzí poslanecké sněmovny. Žádné nesmyslné pokuty. Situace kdy jedna státní instituce dává pokutu druhé státní instituci, je sama od sebe absurdní a neúčinná. Koho by se povinnost zveřejňovat smlouvy dotkla? Šlo by především o obce, města, kraje, ministerstva, ale také o podniky se státní účastí, tedy dopravní podniky, vodárenské spo-
kandidátů a mezi nově zvolenými poslanci je nyní přes 140 signatářů. Mohlo by se zdát, že dlouho očekávané zákony mají volnou cestu ke schválení. Jan Farský vytáhl ze šuplíku návrh zákona a obešel nově zvolené poslance, zdali se nechtějí připojit jako předkladatelé. Pod návrh se podepsalo nevídaných 77 poslanců a poslankyň. Jenže jak to bývá obvyklé, když jde o velké peníze, situace se začala opět zamotávat. V prvním čtení ještě Registr smluv prošel docela hladce. Byl přikázán do čtyř výborů, které se k němu měly vydat stanovisko pro druhé čtení. A od tohoto okamžiku se rozjela nevídaná mašinérie. Hospodářský výbor doporučil sněmovně přerušit projednávání návrhu.
Základní podstata zákona je jednoduchá, málokdo si troufne uzavřít nevýhodnou smlouvu a prostor pro nekalé hospodaření se tak omezuje. Pokud se najde odvážlivec, který přesto uzavře předraženou smlouvu, je jen otázkou času, kdy se na to přijde. Na Slovensku se zveřejňuje více než tři roky. Zákon doznal menších úprav, aby nebylo potřeba zveřejňovat „nezajímavé“ nebo citlivé smlouvy a registr se plní. „Zveřejňování smluv je na Slovensku standardem, nad kterým se vůbec nikdo nezamýšlí,“ konstatuje primátor slovenských Turčianských Teplic Michal Sygút. A o registr je zájem. Podle statistiky z roku 2012 do něj nahlédlo přes 400 tisíc lidí. Aktuálně se v něm nachází více než 600 tisíc smluv na souhrnnou částku přesahující 1500 miliard českých korun. Primátor Sygút pokládá za výmluvu, že by zveřejňování smluv enormně zvýšilo byrokracii. "Prvních 10 smluv trvá nahrát vždy tak 12 minut. Když se to naučíte, tak každá další už jen tři minuty. Záleží na tom, jak rychlý je internet," popisuje své zkušenosti ze Slovenska. Těžko se dokládá, jakých úspor bylo po zveřejňování smluv dosaženo, ale jen Úřad slovenské vlády ušetřil za první rok zveřejňování 3,5 milionu eur (přes 90 milionů korun). Celkové úspory veřejných financí se odhadují na 20-30 %. A to není zrovna malý objem peněz. Registr má však i své konkrétní úspěchy. Podařilo se například odhalit předražený pronájem aut na ministerstvu školství za více než 10 tisíc eur nebo nákup květin na ministerstvu školství za 9 milionů eur.
lečnosti, Lesy ČR, České dráhy, Českou poštu, ČEZ, ale i řadu nemocnic a mnoho dalších subjektů. Všechny tyto instituce a firmy utratí ve veřejných zakázkách přibližně 600 miliard korun ročně. Projednávání návrhu však nešlo od počátku tak hladce jako na Slovensku. První výhrady měl tehdejší Ústavně právní výbor, který začal napadat vazbu účinnosti smlouvy na zveřejnění, zpochybňoval dodržování obchodních tajemství a obával se nárůstu administrativy. Proto vznikl komplexní pozměňovací návrh, který řešil dílčí nedostatky. Další projednávání ve výborech přinášelo další a další „komplikace“. Vyžádána byla mimo jiné analýza ministerstva financí, která měla mapovat časové a finanční dopady zavedení registru smluv na obce. Ani tato analýza však neprokázala, že by administrativní zátěž obcím v případě schválení zákona enormně vzrostla. Návrhu zákona nestálo nic v cestě, jenže přišel červen 2013, vláda premiéra Nečase podala demisi a poslanecká sněmovna se následně rozpustila. Návrh tak padl pod stůl.
Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj dokonce vydal usnesení, ve kterém doporučuje návrh zákona zamítnout. Zpravodaj Jiří Petrů přitom opakoval výtky, které prezentoval Svaz měst a obcí. Nepomohla ani snaha zástupce předkladatelů Jana Farského, který poněkolikáté vyvracel domněnky o nekvalitním a nedopracovaném návrhu. Fakt, že čtyři členové výboru za hnutí ANO návrh potopili, ačkoliv jsou sami jeho předkladatelé, už působí v celém příběhu jen hořkým dojmem. Ústavně-právní výbor normu podpořil, ale s řadou pozměňovacích návrhů. Toho využila vláda a vydala tiskové prohlášení, ve kterém ujišťovala, že má zájem na schválení registru smluv, ale požaduje jeho dopracování. "Zákon je ve velké části potřebný, ale je tam část, která se týká zejména malých obcí, a tam jako komunální politik si myslím, že je zákon velmi náročný pro malé obce, a skoro bych řekl zbytečný.“ Své obavy takto prezentoval senátor Miloš Vystrčil, který má pravděpodobně strach, že malé obce nezvládnou zveřejnit pár desítek smluv, na které by se povinnost vztahovala, a které během roku uzavřou. V tomto okamžiku se proti takovému postupu výrazně ohradila Rekonstrukce státu, která po důkladné analýze všech připomínek vydala rozsáhlý argumentář, který na 42 stranách vyvrací stále opakované a zkreslené obavy z povinného zveřejňování smluv. Hnutí ANO na to zareagovalo tiskovou konferencí, na které Věra Jourová opět ujišťovala, že vláda má zájem na tom, aby norma platila, ale je potřeba její dopracování ministerstvem vnitra. "Sejdeme se nyní s kolegy na méně formální platformě, abychom dali připomínky do jednoho textu, a zpracujeme jeden komplexní pozměňovací návrh, který bude předložen plénu," uvedl Radek Vondráček.
Česká realita Jednoduchá teze, že smlouvy o nakládání s veřejnými penězi mají být také veřejně dostupné, se chytl v roce 2012 poslanec Jan Farský. Světlo světa pak spatřil návrh zákona, který připravil jeden z našich nejlepších legislativců František Korbel spolu s autorem nového občanského zákoníku Karlem Eliášem. Návrh vycházel přímo ze
Podpis místo slibů Již na jaře téhož roku vznikla iniciativa Rekonstrukce státu, iniciativa protikorupčních a nevládních organizací, odborníků a občanů. Jejím cílem bylo přimět poslance a senátory schválit devět protikorupčních zákonů, které nám dvacet let chyběly, a které by razantním způsobem omezily příznivé prostředí pro korupční praktiky ve státní správě a provázaných firmách. Rekonstrukce státu využila předvolební kampaně politických stran a nabídla kandidátům do poslanecké sněmovny k podpisu prohlášení, ve kterém se mohli zavázat, že po svém zvolení podpoří zmíněné návrhy protikorupčních zákonů. Registr smluv byl mezi nimi. Dále šlo o zákon o státní službě, zákon o financování politických stran, zákon rozšíření pravomocí národního kontrolního úřadu a další. Prohlášení podepsalo přes 1500
V hlavní roli: Ministerstvo začerňování
Lehce můžeme být z takového vývoje kolem schvalování klíčové protikorupční normy v rozpacích. Nejprve se většina poslanců před volbami zaváže, že registr smluv schválí, pak návrh zákona 77 z nich předloží, ale ve zlomové fázi od něj začnou dávat ruce pryč. Pak opět svitne naděje, že ministerstvo vnitra normu doladí tak, aby byla malým obcím garantována přechodná doba dvou let, a vyspecifikuje typy smluv, na které se bude zákon vztahovat. Jenže fraška nekončí, protože upravený návrh zákona, který v minulých týdnech představilo ministerstvo, je jen těžko uvěřitelnou realitou. Návrh zákona, který měl být dopracován, má sice shodný název, ale jinak jej nepoznávají ani ti, kteří ho v původní formě předkládali. Ministerstvo z něj udělalo podivuhodný cedník, který v případě schválení bude jen nefungujícím cárem papíru. Z návrhu byly vyňaty povinné informace, takže by bylo možné v registru zveřejnit třeba kompletně začerněnou smlouvu s odvoláním na „obchodní tajemství“. Namísto jednoduchého vložení smlouvy pomocí datové schránky by veškeré tisíce smluv zpracovávalo jediné ministerstvo. Není stanoveno, jakým způsobem se smlouvy budou posílat, a vypadla podmínka pro strojově čitelné údaje. Výsledkem by byl registr naskenovaných obrázků začerněných smluv. Jako třešnička na dortu působí fakt, že nový návrh nepočítá se zveřejňováním smluv státem vlastněných podniků. Smlouvy dopravních podniků, Lesů ČR, ČEZu a dalších státních firem by tak zůstaly nadále utajovány. Komplexní pozměňovací návrh Ministerstva vnitra směřuje proti základním parametrům transparentního nakládání s veřejným majetkem. Nejsmutnějším faktem je, že takto upravený návrh prezentovala Adriana Krnáčová, dřívější ředitelka české pobočky Transparency International. Rekonstrukce státu vydala další šestistránkovou oponenturu, která důrazně varuje před schválením nově předloženého návrhu zákona o registru smluv. Čtyři měsíce nebo nekonečno Na Slovensku schválili zákona za čtyři měsíce. U nás už se diskutuje, analyzuje, upravuje, a argumentuje třetím rokem. Poslanci zákon chtějí, ale část z nich dělá zároveň všechno pro to, aby byla cesta schvalování co nejvíce komplikovaná, nepřehledná a nejlépe nekonečná. „Zákon zatím nedonutil zveřejnit žádnou smlouvu nikoho, kdo by nechtěl. Ale dokázal už odhalit faleš mnoha politiků,“ dodává Jan Farský. A starostové obcí? Některá města a obce již nyní zveřejňují smlouvy zcela dobrovolně (ano, registr smluv už dávno funguje na dobrovolné bázi). “Naše město zveřejňuje smlouvy již dávno a lidé to velmi kladně hodnotí. V atmosféře převládající důvěry se pak i nám na radnici mnohem lépe pracuje,“ řekl starosta Černošic Filip Kořínek. Nemalá část starostů však registr odmítá, sdružuje se pod heslem „transparentnost ano, byrokracii ne“ a podepisují petice proti nutnosti zveřejňování smluv. Nejpočetnější skupina však vyčkává, jak to celé dopadne. Zajímají-li vás další informace k návrhu zákona o registru smluv, navštivte weby: www.nejkrasnejsizakon.cz w w w. r e k o n s t r u k c e s t a t u . c z , www.google.cz -> „sněmovní tisk 42“ Jiří Dvořák
Články, dopisy, úvahy, komentáře 17
TÝNECKÉ LISTY
OTÁZKA PRO…
Viktora Plachého, vedoucího střediska AGRA, a. s. Na otázku, jak hodnotím letošní sklizeň a hospodářský rok, bych řekl, že byla slabá nebo lépe řečeno skoro žádná zima, tak rostliny mohly dlouho vegetovat a narostlo na nich hodně biomasy. Jaro přišlo brzy, okolo 28. února už jsme začali set jarní ječmen a mák. Celý březen bylo krásně, až v dubnu se ochladilo a začalo poprchávat, což je pro obilí a olejniny to nejlepší, co může být. Jelikož v dubnu a květnu nepřišel žádný přísušek a dostatečně pršelo, tak narostlo na poli nesmírně mnoho hmoty a podle toho taky dopadly i žně, kdy jsme měli jednu z největších rekordních sklizní. Z agronomického hlediska to vypadalo, že žně budou o 14-20 dní dřív, ale příroda si to vše srovnala a začali jsme se sklizní okolo 14. července. Co se týká žní, tak bych řekl, že jsem takové žně za svou kariéru nezažil, a to jak z hlediska výnosů, tak z hlediska počasí, které nám nepřálo. Poněvadž bylo hodně hmoty, tak kombajny musely jezdit pomalu, aby byly schopné vymlátit obilí, které nám narostlo, čímž se nám žně prodloužily. Do toho nám začalo poprchávat a nálada byla pod psa. Jakmile obilí trochu oschlo a dalo se sklízet, tak jsme hned vyjeli mlátit. Naše výkony byly velice mizerné, protože jsme sklízeli mezi kapkami deště. Nebyli jsme ani schopni odhadnout podle radaru, kam ten déšť půjde, protože se vytvářely lokální bouřky. Honili jsme kombajny z jednoho katastru na druhý. To si pamatuji, jako by to bylo včera, kdy jsme přejížděli s kombajny ze Svésedlic do Majetína. To bylo více pro-
jeté nafty než vymláceného obilí. Co se týká výnosů, které však byly excelentní, kdy se nám podařilo u řepek dosáhnout 4,8 t/ha, u pšenic 8,8 t/ha, u ječmene 8 t/ha a u máku, který se nám podařilo vymlátit nedávno, to bylo 1,2 t/ha. Nyní bojujeme se sklizní chmele, hořčicí, přípravou a setím řepky, podmítkami i senážemi a chy-stáme se na rozmetání chlévského hnoje a na sklizeň kukuřice. Proto bych vás chtěl oslovit občany Velkého Týnce a okolí jako každý rok, kdybyste ucítili nějaký zápach z hnoje, ať hned nevoláte starostovi, že vám to smrdí. My to zapravíme do země, ať se zmírní ta specifická vůně. Mezi tím hasíme hnojiště mezi Svésedlicemi a Čechovicemi, které nám už dvakrát někdo zapálil. Vedle tohoto hnojiště máme volnou plochu, na které se nám dělá neustále skládka. Lidé tam vozí větve a stavební suť. Nyní je tam už daná cedule s nápisem zákaz skládky pod pokutou. Prosím, buďte rozumní a ohleduplní a nic tam nevozte. Děkuji. Trochu jsem se nechal unést provozními problémy. Co se týče sklizně chmele, tak to je „masakr“, protože pořád - řečeno s filmovým klasikem - „chčije a chčije“. Nedávno nám v důsledku silné vichřice, která nás přepadla 9. srpna, spadlo asi 4,5 ha chmelnice i s chmelem a hodně chmelu bylo popadaného na zemi. Nyní se rozhodujeme, zdali budeme pokračovat s pěstování chmele, protože chmelnice i výsadba jsou už staré. Jestli se nám podaří vydolovat popadaný chmel a zaset řepku, tak
bude trochu času před sklizní kukuřice, kterou očekáváme sklízet okolo 15. září. Kukuřice nevypadá moc valně, jelikož je malá, tak ji budeme asi sklízet jen na siláž pro krávy a bioplynovou stanici. Pokud nějaká zůstane, tak ji sklidíme Foto: Česká televize na zrno. Chtěl bych vás ještě poprosit v noci a třeba i za horšího počasí mimo o toleranci, až budeme sklízet obec. Děkuji vám za pochopení a přejí kukuřičnou siláž. Sklízíme ji nonstop, všem jen slunné a málo deštivé dny. aby byla kvalitní. Budeme se snažit sklízet kukuřici přes den okolo obce a
Pečeme s Radanou Podivínskou držitelkou ocenění ze soutěže O nejlepší týneckou buchtu 2014 Hruškové trojhránky (hruščák) Těsto: 2 hrnky hladké mouky, 1 hrnek polohrubé mouky, 1 hrnek mléka, 1 a půl kostky droždí, 2 dcl oleje, 3 žloutky, 1 kávová lžička soli, 2 vanilkové cukry, 3 lžíce cukr krupice. Těsto zpracujeme, necháme kynout asi 45 minut, rozdělíme na 3 díly a na vymazaném plechu vytáhneme koláče. Náplň: 1/2 kg hrušek, 100g cukru krupice, 100g povidel, šťáva z 1/2 citrónu, 5 cl rumu, mletá skořice, hřebíček, badyán. Pokud nemáme mletý, rozdrtíme celý.
Hrušky nastrouháme a rozvaříme s cukrem, kořením, šťávou z citrónu a nakonec vymícháme povidla a rum. Toto množství stačí na jeden velký koláč na plech, jinak můžete použít jakoukoliv jinou náplň. Drobenka: 150g polohr. mouky, 100g másla, 100g moučky, 1 vanilkový cukr. Na polití: po upečení potřeme kraje a celé pokapeme ½ másla + 5 cl rumu. Nakrájíme na trojhránky, případně na jiné tvary. Pak už jen jíme! Radana Podivínská
Autor Pomůck a: Koro, výroku: Oak, Horatius Orály
Sur. pro 1. díl Druh 1. díl tajenky Javoru tajenky
Druh palmy
Citosl. smíchu
Ambit
Vonná bylina
Koně (bás.)
Domácky výrobu Přípravek polykarOldřich na
Odlévaná
Náruživý čtenář
bonátu
Iniciály herce Svojtky
Čistící prostředek
Ženské jméno
3. díl tajenky
Řeka
Jméno skladatel. Krejčího
Zůstávati pozadu
Žvást Pošťák Intrikáni
Imunitní systém
Hájová bylina
Zánět ucha
Druh palmy
Irčanka
Vrch nad Bělehrad.
Domácky Izabela
Krajský národní výbor (zkr.)
Na které místo Japonské souostroví
Jestliže (sloven.)
Pozice v józe
Angl. pl. míra
Starci
I zde může být vaše reklama
Mrak
Druhová číslovka Sušický závod Přestati bolet
Odlišná (sloven.)
Přímý úder
Svobod. feudální. statek
Ozdoba vánočního stromečk
Pardubic -ký
Mužské jméno
Z (rusky)
Eten
In. herce Vlacha
Španělská řeka
Říman
Pohádková postava
Ženské jméno
Kovodělníci Zn. nákl. auta
SPZ Zapékat Rokycan
Hluk (anglicky
Patřící Ivoně
Popravčí
Ženské jméno Nota (angl.)
Důkaz neviny
Husovo jméno
Značka astatu
Anglický šlechtic Avivážní prostřed
Stromořadí
Značka americia
Přístroj
Průhledn á hmota
Náš komentátor
Oddělení v nemoc.
V (sloven.)
Částice hmoty
Bezvýznamnost
Splátka Domácky Otakar (zastar.)
Hlava kláštera
Zkřičet Možná Doupě Domácky Daniela
Žula
Oděv Ekologický
(hovor.)
Německý souhlas
Zvýšený tón A Druh tance
Proutěná nádoba Značka iridia
Dosny
2. díl tajenky
Ženské jméno
Zemní násep
Řešeto
St. zn. žiletek
Ruský panovník
Rumun. platidla
Praobyv. Itálie
Citosl. smíchu
Slepovati Ragú z pernatců
Dánský ostrov
Jihoam. stát
Západočeské město
Spěch (nářeč.)
Primát
Značka selenu
Mužské jméno
Maso (anglicky)
Inic. her. Peška
Cizí muž. jméno
Stelivo
Vykuk
Náš národní strom
Vůdce Hunú
Římských 1007
Ruský souhlas
Aspik
Americ. režisér Přitakání Střešní žlab
Tu máš
Řecká hora
Římská bohyně
Titul muže
Nejvyšší karta
Strop (nářeč.)
Obdělaný pozemek
Inic. her. Trojana
Otec (kniž.)
Tato
Gen (zastar.)
Na ono místo (zastar.)
Rovnost
Štětina divočáka
Podněcovat
Číše (z rušt.)
Předložka
Pomůcka: Als, Cala, Ída, Kazma, Meat, Salmi
Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon: 585 151 111, e-mail
[email protected], a to do konce aktuálního měsíce. Tajenka z minulého čísla: Ze dvou různých mínění vítězívá vždy spíše to hlučnější. Úspěšnou řešitelkou a výherkyní knihy se stává paní Stroupková z Velkého Týnce. Výherkyni blahopřejeme.
Sport 19
TÝNECKÉ LISTY
NESLAVNÝ START FOTBALISTŮ DO NOVÉ SEZÓNY Druhé kolo, nula bodů Hvozd - Velký Týnec 4 : 2 (2 : 1) Br: Danilko Tomáš 2x Sestava: V brance/obrovská díra ostatní/zbytek mužstva co se zbytečně dře! Komentář www.fotbalvelkytynec. cz: Muži odehráli druhé kolo ve Hvozdu. I tentokrát čtyřikrát inkasovali a odjeli s prázdnou 4:2!
Procházky: Herně to nebylo až tak přesvědčivé, za výsledek 4:2 jsme ale rádi. Utkání bylo dost vypjaté a emotivní, hosté byli divocí a dopouštěli se spousty faulů, které rozhodčí netrestal žlutými kartami. Zdá se, že soutěž bude vyrovnaná a chtěli bychom se vyhnout bojům o záchranu. Teď jedeme do Haňovic, které společně s Doloplazy a Novými Sady řadím k velkým favoritům, naopak Šumvald a právě Velký Týnec asi bude patřit na opačný konec.
Komentář trenéra Hvozdu Karla
S Jesencem jen remíza Velký Týnec - Jesenec 1 : 1 (1 : 1) Br: 26. Kovařík Pavel Sestava: Glier - Dosoudil, Vereš, Pazdera, Lintner - Bartošek, Švéda, Pospíšil, Majer - Danilko, Kovařík Střídání: 47. Grofek za Dosoudila, 57. Coufal za Bartoška, 85. Klabačka za Kovaříka Komentář www.fotbalvelkytynec. cz: Až třetí utkání nám přineslo první bod, po domácí remíze 1:1 s Jesencem. Utkání pro nás začalo sólovým únikem Pavla Kovaříka, kdy bohužel nechal vyniknout hostujícího gólmana! Ve 26. minutě se už Pavel nemýlil, po perfektní přihrávce Jardy Pospíšila 1:0. Naši borci se dostali ještě do několika slibných šancí, ale bez výrazného ohrožení branky. Ani hosté nezůstávali pozadu a neustále nás drželi ve střehu. Bohužel pro nás se uja-
la krásná střela z dálky a do šaten se šlo za stavu 1:1. Druhý poločas už nás nezastihl v takové herní pohodě a ani hosté přes několik šancí branku nevstřelili, utkání skončilo zaslouženou remízou 1:1. Hodnocení trenéra Jesence Petra Tichého: Mám trochu smíšení pocity, protože jsme dali dvě branky, tu druhou nám ale padesát metrů vzdálený pomezní rozhodčí asi pro držení neuznal, bod ale bereme, protože je z venku a v sezóně jsme zatím ještě neprohráli. Utkání se sice vyvíjelo v náš prospěch, ale dostali jsme branku, ještě do přestávky se nám podařilo vyrovnat díky krásné výstavní střele. Ve druhé půli jsme se my i oni dostali do šancí, na tyčky to bylo 2:2, jsem spokojen i s tím, že jsme hráli fotbal po zemi, líbilo se mi to.
Fotbalová katastrofa mužů!! Muži zajížděli do Protivanova a předvedli totální holomajznu... 6:0! Hodnocení trenéra Protivanova Josefa Pospíšila: S takovým výsledkem musím být spokojený. Soupeři se v soutěži zatím příliš nedaří, takže na něm byla vidět snaha zvrátit nepřízni-
vý trend a zápas začal díky Týnci ve vysokém tempu. Během šesti minut jsme ale vstřelili tři branky, což vzalo soupeři sílu vzdorovat. Přesto se ještě snažil o útočný fotbal, ale po hodině hry jsme je zlomili čtvrtou brankou.
Další utkání bez bodů V. Týnec - Nové Sady B 4 : 5 (0 : 3) Branky: 47. Kovařík Pavel, 50. Pospíšil Jaromír, 71. Švéda Filip, 78. Danilko Tomáš Sestava: Janák - Dosoudil, Vereš, Pazdera, Lintner - Kovařík, Švéda, Šubrt, Majer - Danilko, Pospíšil Střídání: 51. Coufal za Majera, 80. Bartošek za Kovaříka, 82. Grofek za Dosoudila
Komentář: Ani páté kolo nepřineslo mužům bodový zisk. Nové Sady nám daly v prvním poločase lekci 0:3. Nástup do druhé půle vyšel na jedničku a během pěti minut se trefil Kovařík a Pospíšil 2:3. Hosté nesložili zbraně a po standartce se snesl míč na penaltu, kde hostují hráč si k hlavičce doslova lehl 2:4. V minutách 71. a 78. bylo srovnáno po brankách Filipa Švédy a Tomáše Danilka. Místo, aby naši borci ubránili remízu, darovali soupeři rohový kop a po centru opět na penaltový puntík se nikým nehlídaný hostující střelec opět prosadil 4:5.
OFF ROAD ARÉNA HOSTILA DALŠÍ ZÁVODY
Fotografie a další informace naleznete na internetových stránkách http://autorcolomouc.cz/
Nábor nových členek oddílu estetických gymnastek TJ Sokol Velký Týnec oddíl estetických gymnastek pořádá nábor nových členek dne 15.září od 16.00 hodin ve sportovní hale Základní školy Milady Petřkové Velký Týnec.
