Listnaté stromy k nám „dovezené“ jinan dvoulaločný – Ginkgo biloba L. Strom je druhohorním reliktem; i když má listy botanicky patří mezi nahosemenné, kam patří i všechny jehličnany. Je to právě dáno jeho vývojovým stářím. Strom je odedávna pěstován v Koreji a Japonsku hlavně okolo chrámů. Nenáročný druh, snášející mírný zástin. V podmínkách trvale vlhkých, ale NE mokrých (dobře odvodněných), půd při pH 5-5,5 se dožívá značného věku. Světlomilná dřevina, v mládí se musí chránit před časným jarním sluncem a silnými mrazy. Je to dboudomá dřevina- tzn. jsou oděleně rostoucí samčí a samičí jedinci. V parcích se většinou vyskytují jedinci samčí, protože oblodí u plodů samičích jedinců velmi nepříjemně páchne. kaštanovník jedlý (k. setý) – Castanea sativa L. (C. vesca Gaertn., C. vulgaris Lam.) Polostinný strom, vyžaduje lehké půdy, živné s minimálním obsahem vápníku. Klimaticky je odolnější než ořešák královský. Je to sice jednodomý druh, ale s oddělenými květenstvími. Známé je dlouhodobé užívání plodů jako poživatinu. Od našeho území se nejblíže vyskytuje na Horní Nitře, kde byl druh zřejmě vysazen ve středověku a značně se tam rošířil jasan zimnář (j. manový) – Fraxinus ornus L. světlomilný až polostinný strom (někdy pouze keř); vyžaduje bázemi živné půdy; vysýchavé; je to druh lesostepí; někdy bývá mylně uváděn jako domácí na Pálavě, ale zde byl vysazen; nejbližší přirozený výskyt je na jižním Slovensku – Kováčovské kopce; velice často je využíván jako podnož pro různé teplomilné keře. javor francouzský – Acer monspessulanum L. světlomilný až polosvětlomilný druh (hlavně v mládí); na půdní podmínky je nenáročný a to jak živinově, tak i na mocnost – roste i na silně kamenitých stanovištích; na vlhkost je nanáročný – spíš nesnáší více vlhké půdy; v mládí je citlivější na větší mrazy. javor stříbrný – Acer saccharinum L. polostinný až poloslunný druh; vyžaduje půdy vlhké až zbahnělé, živinově bohaté na báze i nitráty; nesnáší vysýchání – toleruje horko, ale musí být dostatčné stálé vlhko; je citlivý na velké mrazy; je tolerantní ke znečištění; pro svůj rychlý růst je vysazován v parcích; sladká míza je využívána v USA jako javorový sirup (stejně jako javor cukrový). javor cukrový – Acer saccharum Marsh. Světlomilný až polostinný druh, snáší jen slabé vyschnutí půdy; vyžaduje bazické živiny; je mrazuvzdorný; nevyhovují lehké půdy; dodnes je využíván hlavně jako zdroj „javorového sirupu“. javorovec jasanolistý (jasanojavor, javor jasanolistý) – Negundo aceroides Moench. (Acer negundo L.) slunný až poloslunný druh; na půdní druh nenáročný (roste na píscích, stejně jako na jílech) stejně jako na mocnost půdy (roste na hlubokých i velmi plytkých); roste na půdách suchých i mokrých (lužní lesy); upřednosňuje spíše půdy živné hlavně s přídatnými nitráty; snáší mrazy i horko. Toleruje dost velké znečištění ovzduší. Invazivně se šíří naší krajinou! jírovec pavie – Aesculus pavia L. (Pavia rubra Poir) polostinný až poloslunný; vyžaduje hluboké hlinité pouze čerstvě vlhké půdy, živinově vyhledává stanoviště s bázemi; toleruje mrazy do -15° - v mládí však omrzá;
mandloň obecná – Amygdalus communis L. (Prunus amygdalus Batsch) světlomilný druh, nesnáší kyselé půdy a vysokou hladinu podzemní vody; vyžaduje půdy spíše hlinité, hluboké; květy trpí pozdními mrazy; výsadby na źemí ČR patří k nejsevernějším. meruňka obecná – Armeniaca vulgaris Lam. Světlomilný a teplomilný druh; vyžaduje půdy lehčí hlinité, dostatčně zásobené bazickými živinami; snáší slabé přísušky; je mrazuvzdorný, ale trpí pozdními mrazy (kvete často již v březnu). Je to jeden z nejstarších pěstovaných druhů. V Číně se pěstovala už ve 2. Tisíciletí př. n.l. (písemné doklady z r. 2198 př. n. l. – období císaře Yü). Do Evropy se dostala přes Arménii (odtud lat. jméno) na přelomu letopočtu. ořechovec vejčitý – Carya ovata (Mill.) K. Koch stinný až poloslunný druh; vyžaduje živná stanoviště bázemi, ale hlavně humusem (nitráty); potřebuje stálou minimální vlhkost, ale vyhledává stanoviště spíše hodně vlhká stanoviště podél vodních toků; snáší mrazy do -25°C; jádra obsahují až 50 % tuku – lisují se; do Evropy přivezen v r. 1629 katalpa obecná (k. trubačovitá) – Catalpa bignonioides Walt. Světlomilný druh, vyžaduje hlubší hlinité půdy; živinově vyžaduje báze i nitráty; vyžaduje stálou vlhkost, je druhem břehů potoků; nesnáší vyschnutí; snáší mrazy do -15°C – jinak zmrzne; snáší horko, ale nesmí půda vyschnout. Je to rychle rostoucí dřevina, proto je dřevo měkké. katalpa nádherná – Catalpa speciosa Warder Světlomilný druh, vyžaduje hlubší hlinité půdy; živinově vyžaduje báze i nitráty; vyžaduje stálou vlhkost, je druhem břehů potoků; nesnáší vyschnutí; snáší mrazy až do -30°C; snáší horko, ale nesmí půda vyschnout. Je to rychle rostoucí dřevina, proto je dřevo měkké. pavlovnie plstnatá – Paulownia tomentosa (Thunb.) Steud. Slunný druh; netolerantní k mrazům – omrzá, hlavně při pozdních mrazech; vyžasuje hluboké hlinité, spíše provzdušněné půdy, živinově bobaté bázemi a humusem (nitráty); nesnáší vysýchání a mokro – vyžaduje stálou vlhkost; jméno bylo dáno podle nizozemské královny Anny Pavlovny (Ruské) třešeň pilovitá (sakura ozdobná) – Cerasus serrulata (Lindl.) G.Don, (Prunus serrulata Lindl.) Nesnáší mrazové kotliny, vysokou hladinu podzemní vody a zamokřená stanoviště.Ve velmi tuhých zimách namrzá. Bohaté kvetení podmiňuje růst na slunečném místě. Rostliny umístěné ve stínu nebo polostínu kvetou málo nebo nekvetou vůbec. Dostatek slunce ovlivňuje rovněž intenzitu podzimního vybarvení listů. Vyřaduje středně těžké až lehčí propustné, vzdušné půdu střední kvality, neutrální až alkalické pH, dobře zásobené vápníkem. Nevhodné jsou jílovité těžké, utužené a zamokřené půdy. V nevhodných podmínkách trpí klejotokem nebo předčasnýn odumíráním v důsledku špatného dýchání kořenů. Sakury jsou citlivé na zasolení půdy, proto je nevysazujeme kolem komunikací v zimě udržovaných solením. líska turecká – Corylus colurna L. světlomilný až polostinný druh; snáší horko i vysušení půdy; je tolerantní k větším mrazům; živinově je indiferentní; dřevo se využívá pro dýhování a též jako materiál na troubele dlouhých dýmek.
hlošina úzkolistá – Eleagnus angustifolia L. Druh roste podél vodních toků a v pobřežních lesích, nejčastěji na písčitých půdách. Je velmi odolný k imisím, suchu, nízkým teplotám a tolerantní k zasolení. Z těchto důvodů bývá často součástí městských výsadeb. Časté jsou bizardně pokroucené kmeny. Roste pomalu – dřevo je tvrdé. Druh je známý pod názvem „česká oliva“. Anglické jméno je však „russian olive“. buk východní – Fagus orientalis Lipsky někteří autoři uvádějí tento druh jako poddruh buku lesního – tedy: buk lesní východní (Fagus sylvatica ssp. orientalis). Vyžaduje stále vlhké půdy – NE MOKRÉ. Živinově je indiferentní. Je druhem stinným až polostinným. Je mrazuvzdorný. Od (klasického) buku lesního se liší chlupatostí letorostů a tvarem listů – nejširší jsou v horní polovině. dřezovec trojtrnný – Gleditsia triacanthos L. polostinný až poloslunný druh; vyžaduje vždy čerstvě vlhké půdy; živinově indiferentní, ale spíše inklinuje k půdám bohatším humusem (nitráty); dřevo je tvrdé, používané v řezbářství a kolářství. nahovětvec kanadský – Gymnocladus dioicus (L.) K. Koch (G. canadensis Lam.) světlomilný druh; roste na skalách i v údolích s hlubokými půdami; živinově je druhem indiferentním – roste na vápencích, kyselých půdách i půdách zasolených; je výrazně mrazuvzdorný; semena se používala jako náhražka kávy. ořešák královský –Juglans regia L. slunný až polostinný druh; nesnáší vysýchání půd, stejně jako zamokření; živinově vyžaduje půdy hluboké, hlinité, provzdušněné; nesnáší hluboké mrazy a je citlivý k pozdním mrazům. liliovník tulipánokvětý – Liriodendron tulipifera L. slunný až stinný druh (ve stínu nekvete); vyžaduje vlhké (NE mokré) půdy – nesnáší vysýchání; živinově je náročný na humusem bohaté půdy, hlinité a provzdušněné; snáší mrazy do -25°C, ale ne dlouhodobě; do Evropy přivezen v r. 1663; u nás poprvé vysazen v zámeckém parku v Hluboké nad Vltavou v r. 1865. magnolie obvejčitá – Magnolia hypoleuca S. et Z. (M. obovata Thumb.) Vyžaduje slunné nebo polostinné stanoviště, chráněné před silnými větry. Prospívá ve vlhké, kyselé půdě s dostatkem živin. Nesnesou přeschnutí ani v zimním období, pokud nemrzne, doporučuje se opatrně zalévat. Má mělký kořenový systém a proto je vhodné rostliny po výsadbě zamulčovat, aby neztrácely tak rychle vláhu. Je mrazuvzdorný až do – 29 °C. Kvete až PO olistění. K nám dovezen v r. 1870 na zámek Sychrov. magnolie japonská – Magnolia kobus DC Většina kořenů se nachází v povrchové vrstvě půdy, jsou tedy citlivé na kultivaci. Potřebuje slunečné stanoviště, při zastínění šácholan japonský méně kvete. Kvete PŘED olistěním – květy mohou omrznout pozdními mrazy. Jinak je druh mrazuvzdorný asi do -25°C. Dobře roste ve vlhčí, středně těžké půdě s mírně kyselou reakcí. Snáší zakouřené prostředí. Do Evropy druh přivezen kolem r. 1770. magnolie obnažená – Magnolia denudata Desr. Roste v mírně vlhké živné půdě. Pozor však na výrazné přemokření. Koření poměrně mělce, proto je vhodné jejich blízké okolí zamulčovat, aby především během letních měsíců
nedocházelo k rychlému vysychání. Půda by měla být kyselá. Je druhem slunnýám až mírně polostinným. Je mrazuvzdorný, ale pozor na pozdní mrazy při kvetení. Do Evropy se druh dostal v r. 1789. morušovník bílý – Morus alba L. Je to silně světlomilný druh. Vyžaduje písčitohlinité půdy živinově bohatší bázemi; nesmí vyschnout, ale vyžaduje JEN mírně vlhké půdy. Je mrazuvzdorným druhem Sušené plody mleli v Asii a přidávali jako sladkou mouku do těst. Původně pěstovaný druh pro listy, které sloužily jako potrava pro housenky bource morušového. morušovník černý – Morus nigra L. Stromy nejsou náročné na půdu. Rostou pomaleji, než ostatní druhy moruší. Jsou mrazuvzdorné až do –30°. Vyžaduje dobře propustnou, humózní půdu na chráněném a slunném stanovišti. Velmi teplomilná dřevina, nejlépe jí vyhovují výslunná stanoviště Do Evropy poprvé introdukován v roce 1548, k nám v roce 1844. morušovník červený – Morus rubra L. Rostlina má ráda slunné stanoviště, případně polostín a výhřevnou vlhkou dobře odvodněnou půdu. Je plně mrazuvzdorný až do – 35°C. Živinově je náročný na báze. habrovec habrolistý (habrovec obecný) –Ostrya carpinifolia Scop. Roste hlavně ve skalnatých úžlabinách a roklích, na pobřežních skalách, na strmých svazích dolomitových hor. Dává přednost kamenitým, skalnatým, na vápno bohatým teplým podložím (zvláště v severní části areálu), ale nechybí ani na nevápnitých podkladech. Odolný je vůči suchu. Dobře snáší přímé oslunění i zastínění. Vyhovuje mu výsluní nebo jen slabý polostín, střední nebo i lehčí půda s dostatkem živin a vláhy. Je mrazuvzdorný až do -35°C. střemcha pozdní – Padus serotina (Ehrh.) Borkh. (Prunus serotina Ehrh.) stanoviště slunná až stinná (se stinností méně kvete); půdy sušší (NE dlouhodoběji vyschlé) až středně vlhké, živinově indiferentní (roste od kyselých až po vápenaté), odolává mrazům. V Evropě je od r. 1630. platan západní – Platanus occidentalis L. slunná stanoviště; vyžaduje čerstvě vlhké půdy, živinově bohaté bázemi i humusem; je částečně mrazuvzdorný – dlohodobější mráz pod -15°C jej poškozuje; V Evropě od r. 1670. platan javorolistý – Platanus x hispanica Mill., (P. acerifolia (Ait.) Willd.) je zřejmě kříženec platanu východního, který však u nás neroste – mrzne (Platanus orientalis) a platanu západního (Platanus occidentalis) a je mnohem odolnější k mrazu než jeho rodiče. Proto se rozšířil po střední a východní Evropě až k Baltskému moři. Nejlépe roste v hluboké vlhké půdě. Vyžaduje slunné stanoviště. Dobře snese i sušší zakouřené městské ovzduší. Výborně se uplatňuje v alejích v širokých ulicích a jako solitera ve velkých parcích. Spontánně se rozšířil ze Španělska, kde běžně roste platan východní, po introdukci amerického platanu západního. Některé teorie se ale jedná o pozůstatek třetihorního druhu Platanus aceroides. topol balsámový – Populus balsamifera L. Vyhovuje mu slunečná poloha. Potřebuje hluboké, dostatečně vlhké, ale propustné, lehčí i těžší stanoviště. Nesnáší trvalé přemokření i sucho. Je vápnomilný a otužilý. Je odolný vůči
městskému prostředí a okusem zvěří netrpí. Větve jsou velmi křehké a při silném větru se odlamují. Je mrazuvzdorný do – 30°C. jerlín japonský – Sophora japonica polistinný až poloslunný druh; k živinám je indiferentní, ale inklinuje k vápenatým hlubokým, hlinitým půdám; v dospělosti odolává suchu; v mládí potřebuje alespon čerstvou vlhkost a nesmí stanoviště vyschnout; nesnáší půdy mokré; v mládí je citlivý k mrazům, po vytvoření silnější borky odolává mrazům k -30°C. Je dost tolerantní k městskému znečištění. lípa stříbrná (l. plstnatá) – Tilia tomentosa Moench. (T. argentea Desf.) Slunný až stinný druh; vyžaduje půdy dobře propustné, ne příliš vysychavé, humózní půdy. Snáší městské znečištění. Květy NEJSOU medonosné.
