Limbová Bratislava 37 Fakulta ošetrovateľstva a zdravotníckych odborných štúdií. Katedra urgentnej medicíny:

Limbová 12 833 03 Bratislava 37 Fakulta ošetrovateľstva a zdravotníckych odborných štúdií Katedra urgentnej medicíny Špecializovaná urgentná starostlivosť

ZÁVĚREČNÁ PRÁCE HROMADNÁ RADIOVÁ SÍŤ „PEGAS“ MINISTERSTVA VNITRA ČR PRO INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM V PROSTŘEDÍ ZDRAVOTNICKÉ ZÁCHRANNÉ SLUŽBY

1. 5. 2007

Katedra urgentnej medicíny: MUDr. Ján KOVALČÍK, MPH Odborný konzultant: MUDr. Ondřej FRAŇEK

Autor práce: Vojtěch Kotek

DŮVODY PRÁCE Plně

fungující

komunikační

prostředky

základních

složek

Integrovaného

záchranného systému (dále jen IZS) jsou neopominutelnou součástí funkčního systému pro řešení všech krizových situací jakéhokoliv rozsahu. Ne nadarmo se již dlouhá léta traduje, že BEZ SPOJENÍ NENÍ VELENÍ. Dosáhnout uspokojivého stavu v této oblasti však není vzhledem k členitosti České republiky ani jednoduché, ani levné. Česká republika investovala do vybudování takové sítě řádově minimálně šest miliard korun, a přesto má slovo MATRA i po třinácti letech od doby, kdy zde bylo poprvé vysloveno, pro mnohé spíše lehce pejorativní nádech. Cíl byl tehdy jasný, a zdál se být nadosah: VYBUDUJEME CELOPLOŠNOU RADIOVĚ-DATOVOU DIGITÁLNÍ SÍŤ JEJÍŽ SLÁVA HVĚZD SE BUDE DOTÝKAT! POLICISTA, HASIČ, I ZÁCHRANÁŘ, AŤ UŽ JSOU KDEKOLIV, SPOLU BUDOU MOCI HOVOŘIT KDYKOLIV TO BUDE POTŘEBA! Ani po tolika letech od zahájení realizace projektu to však není až tak jednoduché. Kde je příčina? Kde se stala chyba? Jak z toho ven? Určitě si nečiním nárok na to, abych byl tím géniem, který jednou absolventskou prací problém konečně vyřeší, přestože si s ním léta trápí hlavu mnohem pomazanější a studovanější hlavy. Jako člověk s kombinací vzdělání v oboru slaboproud v oblasti letectví na straně jedné, v přednemocniční neodkladné péči na straně druhé, a současně i patnáctiletou praxí ve složkách RLP, RZP a LZZS jsem se pouze pokusil ve své absolventské práci shrnout celou anabázi systému Matra, shromáždit současná dostupná data a zkušenosti s jeho provozem z pohledu zdravotnické záchranné služby (ZZS) jako uživatele, charakterizovat slabá místa této radiokomunikační sítě pro provoz v systému ZZS, a zmapovat aktuální situaci v začlenění tohoto komunikačního prvku do běžného provozu v jednotlivých

regionech naší země. Současně bych svou prací na základě shromážděných dat rád alespoň nastínil některá možná východiska, zejména pak v oblasti rutinní meziregionální spolupráce pozemních složek zdravotnické záchranné služby a zdravotnických operačních středisek s leteckou záchrannou službou, která je díky charakteru své činnosti jednoznačně nejčastěji meziregionálně spolupracující složkou v celé oblasti přednemocniční neodkladné péče (PNP).

SEZNAM KAPITOL 1. 2. 3. 4. 5.

VÝCHOZÍ PODMÍNKY CHRONOLOGIE BUDOVÁNÍ SYSTÉMU PEGAS SOUHRN FINANCOVÁNÍ MATRY SHRNUTÍ ZÁKLADNÍHO LEGISLATIVNÍHO VYMEZENÍ ČINNOSTI TECHNICKÝ POPIS SYSTÉMU MATRACOM 9600 5.1. POPIS PRVKŮ SÍTĚ 5.1.1. STRUKTURA SÍTĚ 5.1.2. REGIONÁLNÍ SÍŤ 5.1.3. REGIONÁLNÍ SÍŤ 5.1.4. ZÁKLADNOVÁ STANICE 5.1.5. CELOSTÁTNÍ SÍŤ

strana strana strana strana strana strana strana strana strana strana strana

1 4 16 17 19 20 20 21 21 21 21

5.2.

KONFIGURACE A PŘIZPŮSOBENÍ TERMINÁLŮ 5.2.1. KONFIGURACE TERMINÁLŮ 5.2.2. DALŠÍ PŘIZPŮSOBENÍ TERMINÁLŮ 5.2.3. DEFINICE SKUPINY

strana strana strana strana

22 22 22 23

5.3.

HLAVNÍ KOMUNIKAČNÍ REŽIMY 5.3.1. SKUPINOVÁ KOMUNIKACE V SÍŤOVÉM REŽIMU 5.3.1.1. INDIVIDUÁLNÍ KOMUNIKACE 5.3.1.2. VÍCEBUŇKOVÝ OTEVŘENÝ KANÁL (MOCH) 5.3.1.3. HLAVNÍ DOPLŇKOVÉ SLUŽBY 5.3.1.4. VÝHODY PŘEVADĚČOVÉHO REŽIMU 5.3.1.5. OMEZENÍ PŘEVADĚČOVÝCH REŽIMŮ

strana strana strana strana strana strana strana

24 24 25 26 26 27 27

5.3.2.

strana strana strana strana

28 28 29 29

strana strana

30 30

strana

31

KOMUNIKACE V PŘÍMÉM REŽIMU (DIR) 5.3.2.1. ZÁKLADNÍ KOMUNIKACE V PŘÍMÉM REŽIMU (DIR) 5.3.2.2. SLEDOVÁNÍ SÍTĚ V PŘÍMÉM REŽIMU 5.3.2.3. NOUZOVÉ VOLÁNÍ V PŘÍMÉM REŽIMU

5.3.3. KOMUNIKACE PŘES DIGITÁLNÍ OPAKOVAČ (IDR) 5.3.4. DATOVÉ KOMUNIKAČNÍ SLUŽBY 5.4.

ŘÍZENÍ PRIORIT

6.

PEGAS, A JEHO POZICE V SYSTÉMU ZZS 6.1. Zdravotnická záchranná služba hlavního města Prahy 6.2. Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje 6.3. Zdravotnická záchranná služba Jihočeského kraje 6.4. Zdravotnická záchranná služba Plzeňského kraje 6.5. Zdravotnická záchranná služba Karlovarského kraje 6.6. Zdravotnická záchranná služba Ústeckého kraje 6.7. Zdravotnická záchranná služba Libereckého kraje 6.8. Zdravotnická záchranná služba Královéhradeckého kraje 6.9. Zdravotnická záchranná služba Pardubického kraje 6.10. Zdravotnická záchranná služba kraje Vysočina 6.11. Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje 6.12. Zdravotnická záchranná služba Olomouckého kraje 6.13. Zdravotnická záchranná služba Zlínského kraje 6.14. Zdravotnická záchranná služba Moravskoslezského kraje

strana strana strana strana strana strana strana strana strana strana strana strana strana strana strana

32 34 38 39 40 40 40 41 42 42 43 43 44 44 45

7.

HZS A JEHO POJETÍ SYSTÉMU PEGAS

strana

46

8.

VÍTĚZSTVÍ A PROHRY 8.1. POZITIVNÍ ASPEKTY SYSTÉMU PEGAS SOUHRNEM 8.2. NEGATIVNÍ ASPEKTY SYSTÉMU PEGAS SOUHRNEM

strana strana

51 51

strana

52

strana strana strana

54 55 62

9. KDE SE STALA CHYBA? 10. MOŽNÁ VÝCHODISKA 11. ZÁVĚRY PRO SOUČINNOSTNÍ KOMUNIKACI LZZS

Hromadná radiová síť Ministerstva vnitra ČR pro Integrovaný záchranný systém v prostředí Zdravotnické záchranné služby

1. VÝCHOZÍ PODMÍNKY Podmínky zdravotnických záchranných služeb v oblasti spojení a informačních systému určitě nebyly v roce 1993 optimální. Za předchozí éry předchůdci dnešních zdravotnických záchranných služeb využívali pro spojení výjezdových složek s operačním střediskem, i mezi sebou vzájemně, starých analogových sítí v pásmu 74MHz, povětšinou v simplexním provozu na technologii systémů Tesla Selectic. V provozu však někde byly již i sofistikovanější systémy využívající převaděčů v semiduplexním provozu v pásmech okolo 83 MHz, ojediněle i v normě pětitónové selektivní volby ZVEI 2. Pro jejich provoz bylo v celé někdejší Československé republice vyčleněno devět základních kmitočtů (tzv. zdravotnická devítice), jeden součinnostní kanál běžně nazývaný jako „celostátní“, a několik dalších frekvencí velice blízkých kmitočtů, které však nebyly vyhrazeny pouze pro zdravotnický provoz, a ke komunikaci je užívaly také některé jiné subjekty. Systém tak přinášel řadu výhod i nevýhod současně. K výhodám bezesporu patřila vzájemná kompatibilita v rámci celé země, jednoduchá obsluha, poměrně nízké pořizovací náklady, výhodné podmínky způsobu šíření elektromagnetických vln v tomto radiovém pásmu („ohýbání“ signálu oproti vyšším pásmům), a relativní nedostupnost tohoto pásma pro jeho pirátské zneužívání jinými uživateli. Mezi nevýhodami lze spatřovat především malou oblast pokrytí v simplexním provozu, která byla často řešena dálkově ovládanými základnovými stanicemi (vyhrazenou telefonní linkou, nebo bezdrátově) na výhodnější vzdálené pozici od operačního střediska. Problémem byla i: §

nekompatibilita systémů Tesla Selectic se světově nejčastěji používanými normami selektivní volby,

§

nemožnost vícenásobného využití stejné frekvence pro více uživatelů bez vzájemného rušení provozu (Tesla Selectic neznala tónový squelch – CTCSS, v produkci fy Motorola tzv. PL tóny),

§

malý počet variant selektivní volby základnové stanice ( k dispozici bylo pro otevření základnové stanice možné využít pouze kombinace jednoho či dvou tónů ze tří možných nízkofrekvenčních kmitočtů označovaných jako A, B, C), a stejné kombinace se tedy na stejných zdravotnických frekvencích v rámci celé republiky často opakovaly. To se velice negativně projevovalo zejména v radiovém spojení letecké záchranné služby po jejím vzniku v roce 1987 (dále jen LZZS), kdy posádka vrtulníku díky aktuální pozici své radiostanice

Vojtěch KOTEK LZZS ZZS HMP

Strana 1

30.11.2009


proti své vůli současně otevřela i pět a více základnových radiostanic v širém okolí (vzájemně vzdálených i v řádu stovek kilometrů). Signály z jednotlivých základnových stanic se vzájemně rušily, a komunikace vrtulníku s pozemními operačními středisky se díky tomuto faktu velice komplikovala.


Strana 2

30.11.2009


Jako hlavní nevýhoda se však začala projevovat nemožnost komunikace s ostatními tísňovými složkami na místě zásahu. Policie ČR (dále jen PČR) sice pro provoz používala blízké kmitočtové pásmo 77-79 MHz, ale díky snaze o omezení možnosti odposlechu frekvence využívaly všechny její radiostanice tzv. maskovač (tedy scrumbler).

Hasičský záchranný sbor (dále jen HZS) pro provoz od roku 1984 do dnešní doby využívá zcela odlišných frekvencí v pásmu 160 MHz, které je pásmu 80 MHz natolik vzdáleno, že ani dnešní běžné radiostanice nejsou a nebudou schopny takovou kmitočtovou rozdílnost akceptovat v rámci jednoho vysílače – vyjma i dnes poměrně ojedinělých (a tedy nepoměrně dražších) dvoupásmových radiostanic. Je to dáno především zcela odlišnou délkou vlny odpovídající dané frekvenci, jejíž zlomky by měly respektovat jednotlivé resonanční prvky radiostanice i antény.

Po roce 1989 lze v oblasti zdravotnických záchranných služeb pozorovat poměrně prudký, často i živelný, rozvoj. Do systému vstoupily nestátní subjekty, složky zařazené v rámci původních Ústavů národního zdraví získaly vlastní právní subjektivitu, přechodem na systém zdravotních pojišťoven vzniklo konkurenční prostředí, a každý chtěl moci kvalitně pokrýt své spádové území radiovým signálem, a bez obtíží tak řídit vlastní výjezdové složky. Tehdejší legislativa však nebyla na takové progresivní změny připravena. Vyhražené zdravotnické kanály v pásmu 74 MHz se začaly jevit jako naprosto nepostačující novému trendu aniž by se jednotlivé subjekty vzájemně rušily. Navíc jsou dnes u světových výrobců RDST pro pásmo 80MHz pokládány za ne zcela standardní zařízení. Zdravotnické záchranné služby tak začaly živelně a zcela nekoordinovaně vyhledávat možnost vybudování nových radiových sítí i na jiných pásmech, některé dokonce i za cenu využívání komerčních trunkových sítí (např.Liberec). Teprve v roce 1992 byla vydána zdravotnická vyhláška č.434/1992 Sb. která se pokoušela vytvořil jakýsi obecný rámec pro celé spektrum činností zdravotnické záchranné služby. Oblast spojení však nezasahovala. Až novela této vyhlášky vyhláška č.51/1995 Sb. pouze stanovila jako jednu z podmínek pro provoz záchranné služby pokrýt blíže nespecifikovaným radiovým signálem celé své spádové

území, a mít toto spojení se všemi svými výjezdovými složkami. Až další novela této vyhlášky č.175/1995 Sb. obsahovala v příloze č.1. i „Základní spojovací řád“, který upravoval minimální sjednocující podmínky pro provoz zdravotnických operačních středisek, mj. i z pohledu potřeby součinnosti s ostatními zdravotnickými subjekty v této oblasti. V článku 2. této přílohy pak vymezuje podmínky pro provoz zdravotnických operačních středisek v oblasti radiového spojení, a jako nepodkročitelné minimum uvádí alespoň jeden provozní kanál v pásmu 74 MHz, jeden součinnostní (celostátní) kanál na frekvenci 74,725


Strana 3

30.11.2009


MHz, a „terminál hromadné radiokomunikační sítě Pegas, která je součástí

záchranného systému“. Snaha to sice byla chvályhodná, bylo však už poněkud pozdě. Novela vyhlášky se snažila pouze respektovat tehdejší stav, kdy státní i nestátní ZZS nainvestovaly do svých nových radiových sítí nemalé prostředky, a právě zástupci těchto subjektů byli z velké části jejími spolutvůrci. Vyhláška navíc dodnes neobsahuje žádné kontrolní mechanizmy, díky kterým by bylo možné takovou kompatibilitu důsledně vyžadovat, a jednotlivé subjekty tak přinutit k jejímu dodržování. Radiové systémy zdravotnických záchranných služeb se tak nadobro rozpadly do často vzájemně nesourodých částí. Ministerstvo zdravotnictví na počátku devadesátých let nezřídilo zavčasu útvar, který by byl zdravotnickou obdobou hlavní správy hasičského záchranného sboru nebo policejního prezidia, a který by zajistil dohled nad standardizací a vzájemnou kompatibilitou zdravotnických záchranných služeb v celé zemi. Na Ministerstvu zdravotnictví v té době existoval pouze referent pro oblast přednemocniční neodkladné péče (dále jen PNP) bez detailního přehledu o situaci v této technické oblasti, a formálně i hlavní spojař zdravotnických radiových sítí, který však byl současně i ředitelem právě jedné ze záchranných služeb, jež mezi prvními zdravotnické radiové pásmo 80 MHz nadobro opustily. Těžko pak lze očekávat, že bude některý z nich vyvíjet sjednocující snahu opačným směrem. Vyhláška č.434/1992 Sb. byla několikrát novelizována (novelami č.51/1995 Sb., č.175/1995 Sb., č.14/2001 Sb., a č.386/2006 Sb.), ale žádná z novel neměla ambice s tímto neutěšeným stavem něco skutečně udělat, a sítě sjednotit. Po vzniku vyšších územně správních celků, a s ním spojeným vznikem dalších čtyř územních středisek záchranné služby (dle novely č.14/2001 Sb. vyhl. č.434/1992 Sb.) převzaly zřizovatelskou funkci zdravotnických záchranných služeb kraje. Započala tím druhá fáze tříštění radiových sítí zdravotnických záchranných služeb. V mnoha krajích se sice podařilo sjednotit pod jednu krajskou síť činnost všech původních záchranných služeb jeho okresů, často ale bez další návaznosti na ostatní kraje, resp. na ostatní základní tísňové složky.


Strana 4

30.11.2009


Jako řešení vedoucí k opětovnému sjednocení sítí, a zajištění součinnostního radiového spojení s ostatními tísňovými složkami, byl již v novele č.175/1995 Sb. vyhlášky o zdravotnické záchranné službě v příloze č.1 – Základním spojovém řádu, uváděn právě

systém Pegas hromadné radiové sítě Ministerstva vnitra (dále jen MV) ve standardu Tetrapol, dodávaný na zakázku Ministerstva vnitra francouzskou firmou Matra Nortel

Communications (dále jen MNC) prostřednictvím jeho českého partnera – Pramacom Prague s.r.o.(dále jen PMC).


Strana 5

30.11.2009


2. CHRONOLOGIE BUDOVÁNÍ SYSTÉMU PEGAS Realizace projektu hromadné datové sítě ministerstva vnitra Pegas je běh na dlouhou trať, který ještě stále není u konce, a nemá vítěze. Zpětný pohled na doposud absolvovanou cestu určitě umožňuje lepší přehled o tom, kde se běh měnil spíš v zadýchanou chůzi ve vycházkovém tempu. Je také dobré si připomenout jaké byly skutečné původní záměry a důvody rozhodnutí jej vybudovat, a jak v tomto srovnání vypadají dnes. Proto tato evoluce určitě stojí za stručné shrnutí.

Ø 1993: Usnesení vlády č.246/1993 uložilo ministru vnitra ve spolupráci s ostatními resorty vypracovat návrh technického řešení propojitelnosti stávajících

spojových prostředků složek IZS. Úkolem se zabývala meziresortní komise, která doporučila obměnu

exitujících sítí složek IZS generačně novým radiokomunikačním systémem, sdíleným a využívaným všemi složkami jak za běžných situací, tak při zásazích na místech mimořádných událostí. V listopadu téhož roku bylo doporučení meziresortní komise při budování hromadné radiové sítě MV zohledněno v rozhodnutí Parlamentu ČR, který ve věci rozhodl ve svém usnesení č.175/1993 ve věci zvýšení rozpočtu Ministerstva vnitra o účelově vázané prostředky ve výši 506 mil Kč, z toho celkem 240 mil Kč na výstavbu páteře hromadné rádiové sítě pro Policii ČR. V prosinci byl ke společnému postupu v záležitosti výstavby hromadné rádiové sítě vyzván policejní prezident Stanislav Novotný a všichni ředitelé krajských správ Policie ČR.

Ø 1994: LEDEN byla ustavena komise pro výběrové řízení ve složení: •

4 zástupci útvarů Policie ČR


Strana 6

30.11.2009


•

7 zástupců ministerstva vnitra,

•

1 zástupce Hlavní správy Sboru požární ochrany,

•

1 zástupce Ministerstva zdravotnictví,

•

1 zástupce Generálního štábu Armády ČR,

•

1 zástupce Hlavního úřadu Civilní ochrany,

•

1 zástupce Českého telekomunikačního úřadu.

Byla vyhlášena veřejná obchodní soutěž v denním tisku.


Strana 7

30.11.2009


BŘEZEN Bylo ukončeno 1. kolo výběrového řízení. K postupu do druhého kola vybrala komise firmy Ericsson, Matra Communications, Ascom, a Marconi

DUBEN Ministr vnitra Jan Ruml schvaluje dosavadní postup výběrového řízení.

KVĚTEN Dne 23.5.1994 se sešla komise pro výběrové řízení k závěrečnému jednání, a

rozhodla o konečném pořadí firem ve výběrovém řízení: 1.

Matra Communications

2.

Ericsson

3.

Marconi

(firma Ascom v průběhu 2. kola odstoupila ze soutěže). Výsledky výběrového řízení, v němž byly ve dvou kolech posuzovány nabídky všech tehdy dostupných systémů renomovaných světových firem, tak rozhodly o zavedení technologie Tetrapol francouzské firmy Matra Nortel Communications (dále jen MNC), která jako jediná z uchazečů nabídla digitální řešení původně vyvinuté pro potřeby francouzského četnictva.

ČERVEN Bezprostředně po ukončení výběrového řízení byla podepsána

Generální dohoda na dodávku systému mezi MV, MNC, a českým partnerem – Pramacom Prague s.r.o. (dále jen PMC). Pro systém bylo zvoleno označení PEGAS, zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví jako ochranná známka radiokomunikačního systému Ministerstva vnitra.


Strana 8

30.11.2009


Od ledna 1994 do září 1995 pak byly poskytovány průběžné informace pro branně-bezpečnostní výbor Poslanecké sněmovny a vládu o postupu výstavby systému Pegas. •

pro branně bezpečnostní výbor Poslanecké sněmovny - podle usnesení Parlamentu ČR z prosince 1993, byly zasílány informace jak o průběhu výběrového řízení, tak o realizaci výstavby branně bezpečnostnímu výboru čtvrtletně v průběhu r. 1994 a 1. pololetí 1995.

•

pro vládu - usnesením vlády č. 534/1995 v září r. 1995 byl schválen "Rozvojový projekt komunikačních sítí MV s integrovanými službami". Poté byly v souladu s tímto usnesením vlády informace a vyhodnocení předkládány vládě (jednou ročně).


Strana 9

30.11.2009


Ø 1995: ÚNOR Český Telekomunikační Úřad udělil Ministerstvu vnitra

povolení ke

zřízení a provozování telekomunikační sítě PEGAS v rámci Integrovaného záchranného systému, a k poskytování neveřejných telekomunikačních služeb prostřednictvím této sítě (č.j. 5438/96-611 dne 7. února 1995).

ČERVEN Ministr vnitra Jan Ruml pracovně povečeřel se zástupci firem Ericsson, Motorola, Matra Communications k projednání otázky situace a tendencí v rozvoji komunikačních systémů pro bezpečnostní a záchranné složky v Evropské unii.

Ø 1997: LEDEN proběhl kontrolní den ministra vnitra k vyhodnocení stavu projektu Pegas za účasti vedení resortu ministerstva vnitra a Policie ČR. Závěr kontrolního dne - pokračovat.

ZÁŘÍ Vláda ČR na svém jednání dne 10. 9. 1997 uložila provést expertní posouzení se zaměřením na projekt Pegas, a navrhnout další postup realizace tohoto projektu.

ŘÍJEN

proběhla aktualizace „Provozních požadavků na radiokomunikační

systém pro Policii a útvary MV ČR“, schválená policejním prezidentem Oldřichem Tomáškem a následně ministrem vnitra Janem Rumlem s hlavním závěrem konstatujícím, že aktualizované provozní požadavky se v zásadě

neliší od požadavků stanovených v roce 1993. PROSINEC k plnění úkolu vlády ze září 1997 byla ustavena (vždy na základě jmenování příslušného ministra) meziresortní komise ve složení


Strana 10

30.11.2009


§

2 zástupci ministerstva vnitra ČR

§

1 zástupce Policie ČR

§

1 zástupce z ředitelství Hasičského záchranného sboru

§

1 zástupce z ministerstva financí

§

1 zástupce z ministerstva práce a sociálních věcí

§

1 zástupce z Generálního štábu AČR

§

1 zástupce z Hlavního úřadu CO

§

2 zástupci z ministerstva dopravy a spojů

§

1 zástupce z ministerstva zdravotnictví

§

1 zástupce Bezpečnostní informační služby

Expertní posudky byly vyžádány od následujících pracovišť: a) ČVUT, fakulta elektronická, katedra radioelektroniky. b) Vojenská akademie Brno, katedra speciálních komunikačních systémů. c) Ústav radiotechniky a elektroniky ČAV. d) TESTCOM Praha. e) Západočeská univerzita Plzeň. O stanovisko k možnosti splnění požadovaných provozních požadavků na radiokomunikační systém byli rovněž požádáni operátoři sítí GSM Eurotel Praha s.r.o., a Radiomobil Praha a.s. Od konce roku 1997 byly údajně v systému naprogramovány a připraveny k okamžitému použití hovorové kanály pro přímou rádiovou součinnost všech subjektů IZS. V provozu bylo řádově 2200 účastnických stanic, z toho cca 1700 u Policie ČR (méně než deset procent radiostanic celkově tehdy používaných u policie). Dalšími uživateli byla některá Územní střediska záchranné služby na úrovni ZOS, LZZS, a vybraných osob managementu, dále regionální úřady Civilní ochrany, vybrané hasičské záchranné sbory, a některé útvary Armády ČR a BIS.

Ø 1998: Vojtěch KOTEK LZZS ZZS HMP

Strana 11

30.11.2009


ÚNOR Meziresortní komise vytvořená na základě rozhodnutí vlády ČR ze září 1997 přijala tyto závěry:

1. Systém GSM nemůže splnit provozní požadavky kladené na radiokomunikační systém pro Policii a útvary MV. 2. Je třeba urychleně dokončit v současné době budovaný neveřejný radiokomunikační systém MV založený na technologii Tetrapol (projekt PEGAS). Výše uvedené závěry a doporučení přijala komise jednomyslně, nikdo z členů se nezdržel hlasování ani nebyl proti uvedeným závěrům. Systém PEGAS se současně v tom samém roce stal předmětem veřejné kritiky kvůli záplavám na Moravě v roce 1997, a s tím spojeným problémům záchranářů se vzájemným dorozumíváním a koordinací aktivit.


Strana 12

30.11.2009


ČERVEN Na základě doporučení mezirezortní komise byl Ministerstvem vnitra zpracován a ministrem vnitra Cyrilem Svobodou předložen na jednání vlády v červnu 1998 materiál "Koncepce informačního a komunikačního zabezpečení činnosti složek Integrovaného záchranného systému". V záznamu z tohoto jednání bylo však konstatováno, že daný bod byl z jednání ministrem vnitra stažen.

PROSINEC Nový ministr vnitra Václav Grulich schválil (mimo jiné i na základě výsledků vnitřní kontroly) předložení materiálu "Zásady informačního a komunikačního zabezpečení činnosti složek Integrovaného záchranného systému" na jednání Bezpečnostní rady státu.

Ø 1999: V roce 1999, když na základě poznatků složek PČR nesplňoval

systém PEGAS v praktickém využití očekávání, bylo jeho budování téměř zastaveno. Do konce roku 1999 běžel systém PEGAS pouze na 21 základnových stanicích ve třech regionálních sítích, které však nijak nekopírovaly tehdejší územněsprávní uspořádání země (tedy v původních sítích VÝCHOD, STŘED, ZÁPAD). Systém byl díky tomu opravdu beznadějně „děravý“. Dalším akcelerátorem projektu se tedy stalo až blížící se výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu a Rady guvernérů Světové banky. MV předložilo vládě znovu k rozhodnutí, s jakou technologií se má pokračovat ve výstavbě národní sítě.

Na realizaci systému PEGAS bylo v letech 1994-1999 vynaloženo cca 800mil.Kč v rozpočtu MV, a další výdaje na koncová zařízení, hrazené z vlastních rozpočtů Ministerstva obrany, Ministerstva zdravotnictví a Bezpečnostní informační služby). Projekt byl nedostatečně financován, protože se ve státním rozpočtu nenacházely potřebné finanční prostředky. Bylo proto rozhodnuto o dalším financování výstavby sítě PEGAS formou úvěru.


Strana 13

30.11.2009


ČERVENEC 9. schůze Bezpečnostní rady státu 20.7.1999 rozhodla o doporučení dobudování národní sítě PEGAS. O dostavbě radiokomunikačního systému složek IZS v České republice PEGAS rozhodla vláda České republiky schválením usnesení č.823/1999 ze dne 28. 7. 1999 k materiálu „Zásady informačního a komunikačního zabezpečení činnosti složek IZS“. Rozhodnutí vlády se opíralo právě o rozhodnutí 9. schůze Bezpečnostní rady státu. Vláda záměr schválila s tím, že pro dostavbu projektu PEGAS bude použita technologie Tetrapol, a stanovila úkol pro ministra financí navrhnout ve spolupráci s ministrem vnitra způsob financování výstavby, a zajistit tak financování a realizaci projektu v letech 2000 a 2001. V průběhu podzimu 1999 byly na základě tohoto rozhodnutí jednotlivé uživatelské skupiny vyzvány k předání souhrnných počtů požadovaných

koncových zařízení. V resortu zdravotnictví však tato akce probíhala poměrně velice chaoticky. Zejména se nedostávalo informací: -

o dosavadním postupu jednání ze strany Ministerstva zdravotnictví o specifikaci sítě a definování uživatelských požadavků z pohledu ZZS

-

o základních podmínkách financování pořizovaných zařízení (bylo dlouhodobě známo, že se ceny terminálů pohybují v desítkách až stovkách tisíců korun, nikoliv však to, zda jejich úhradu skutečně převezme přímo stát, který v té době - jak již vyplývá i z výše uvedeného - již několik let potřebné finanční prostředky pro tento účel neměl)

-

o vlastnostech jednotlivých typů zařízení (uživatelské vlastnosti jednotlivých terminálů se podstatně liší – základnové, vozidlové, a přenosné pak ve třech variantách s diametrálně odlišnými funkčními vlastnostmi)


Strana 14

30.11.2009


-

o hlavních principech fungování celé sítě (první písemné materiály s technickou specifikací systému i koncových zařízení obdržela např. tehdejší ÚSZS v Praze až počátkem roku 2000, když už byl dodatek č.3 Generální dohody podepsán, a byly tím dány i konečné počty dodávaných koncových zařízení zahrnutých do finančního krytí celého projektu. Koordinátor projektu Pegas za resort zdravotnictví žádné konkrétní podklady o dosavadním postupu MZ nikdy nepředal, a bylo třeba je vyžádat přímo od OSI MV. Současně je otázka, nakolik byl jako lékař schopen principy fungování systému, a s tím spojenou svou zodpovědnost za jeho rozvoj v oblasti ZZS, pochopit a realizovat. Ve značné

části ZZS proto v tu dobu přetrvával pocit, že Pegas je dávno „mrtvý“ projekt, kterému není potřeba věnovat žádnou větší pozornost. Tento fakt se negativně projevil ještě i o několik let později při rozbíhání pilotního projektu, ve kterém ZZS jako jediná ze základních tísňových složek jednoznačně selhala, a její spolupráce na ověřování vhodnosti nasazení systému Pegas v prostředí ZZS byla nulová) -

o předpokládaných úrovních pokrytí signálem (otázka volby mezi ručními a vozidlovými terminály pro posádky do terénu) nebyl znám zamýšlený cílový stav pokrytí

-

o možnosti budování taktických pracovišť sítě Pegas i u ostatních uživatelských skupin, nebo jen centrálně na úrovni OSI MV či PČR

-

o tom, zda bude budoucí systém přednemocniční neodkladné péče v ČR respektovat (v tu dobu ještě neplatné, ale ústavním zákonem 347/1997 Sb. „O vytvoření vyšších územněsprávních celků“již schválené) nové

územněsprávní uspořádání země vytvořením dalších čtyř územních středisek záchranné služby do konečného počtu 14ti tak, jak budou současně budovány i jednotlivé regionální sítě systému Pegas (vznik těchto nových územních středisek záchranné služby založila až novela


Strana 15

30.11.2009


zdr.vyhlášky č.14/2001Sb., tedy více než rok po vzniku krajů, a k faktickému zřízení těchto ÚSZS došlo pak na základě její dikce až k 1.1.2003) Tehdejší okresní ZZS (a nejen ony) tedy v dané době neměly nejmenší představu o svém dalším osudu a systému fungování. Za těchto podmínek se pak objednávání souhrnných počtů jednotlivých typů koncových zařízení stává bohužel jen pouhým střílením od pasu, které se mnohým dnešním nástupcům tehdejších ZZS následně vymstilo.

PROSINEC Dne 22.12.1999 byl podepsán dodatek č.3 Generální dohody mezi MV, MNC, a PMC, a ke stejnému datu i prováděcí smlouva o dílo na výstavbu systému v letech 2000-2001 mezi MV a PMC. Prováděcí smlouva počítala m.j. i se vstupem dalších českých subdodavatelů do projektu (např. Siemens Telekomunikace s.r.o.). Celkový finanční limit prováděcí smlouvy o dílo byl v souladu s usnesením vlády stanoven na 3,922 miliardy Kč, a měl zajišťovat: 1. dodávku celé dostavby infrastruktury Národní sítě do 31. 12. 2001 v technologii Tetrapol 2.generace s novou verzí software v rozsahu 141 základnových stanic ve 14 regionálních sítích členěných v souladu s novým administrativním členěním státu od 1.1.2000 (vznik krajů) 2. plošné vybavení útvarů Policie ČR, hasičských záchranných sborů, a zdravotnických záchranných služeb koncovými zařízeními (celkem asi 23000 souprav ručních, vozidlových a dispečerských radiostanic a jejich příslušenství)

3. v období od 1. 1. 2000 do 31. 12. 2001 dodavatel provede bezplatný upgrade (retrofitting nebo výměnu) všech doposud dodaných koncových zařízení sytému Pegas 1. generace tak, aby tato zařízení byla plně funkční v celé národní síti při použití nových verzí systémového softwaru.

Ø 2000: Dne 17.1.2000 bylo usnesením Vlády České republiky 86/2000 rozhodnuto o způsobu dalšího financování projektu PEGAS formou úvěru přijatého Konsolidační bankou Praha s.p.ú., a potvrzen výběr vítězné nabídky podle pořadí vyhodnocení předložených nabídek. Ministru vnitra bylo uloženo


Strana 16

30.11.2009


zabezpečit výstavbu podle harmonogramu realizace projektu v závislosti na podepsaném dodatku č.3 Generální dohody, ministru financí uzavřít smlouvu mezi Ministerstvem financí a Konsolidační bankou s.p.ú., kde se funkcí finančního managera projektu pověřuje Konsolidační banka s.p.ú., a ministru průmyslu a obchodu ve spolupráci s ministrem vnitra zabezpečit propracování ofsetových programů v rámci projektu výstavby systému PEGAS. V souvislosti s vyřešeným financováním tak bylo možné výrazně pokročit s výstavbou sítě PEGAS. Byl zahájen radioinženýring sítě, byla stanovena detailní architektura sítě a etapizace dodávek. Smluvně byla zajištěna využitelnost dosud instalované technologie, infrastruktura koncových zařízení, rozšíření podílu českého průmyslu na projektu (projekční, stavební a technologická připravenost, výstavba sítí, zjištění záručního i pozáručního – zejména 100% zajištění servisu koncových zařízení v ČR, výroba příslušenství koncových zařízení 2. generace minimálně v rozsahu realizovaném u zařízení 1. generace), a interoperabilita se systémy na bázi standardu Tetra. Prioritou projektu pro rok 2000 bylo vybudování a zprovoznění sítě na teritoriu Prahy a Středních Čech v rozsahu potřebném pro zabezpečení bezpečnostních akcí spojených s výročním zasedáním Mezinárodního

měnového fondu a Rady guvernérů Světové banky. Do termínu konání této akce bylo také nutné ověřit systémové vlastnosti infrastruktury a funkce nové řady ručních radiostanic. Součástí bezpečnostních opatření přijatých před zasedáním MMF/SB bylo i vybudování zázemí pro komunikaci v prostorách pražského metra. Na konci měsíce dubna bylo v Praze otevřeno výcvikové středisko (demonstrační a školící síť MV), jímž v následujících měsících prošlo řádově okolo sedmi tisíc policistů. V průběhu roku došlo k přechodu na druhou generaci technologie Tetrapol, a k výměně stávajících terminálů za modernější. V průběhu zasedání se systém Pegas stal terčem útoku dosud neznámých pachatelů, kteří se pokusili narušit signál sítě. Dle zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen NKÚ) byla díky tomu srozumitelnost komunikace zasahujících složek v některých momentech omezena na 2050%.


Strana 17

30.11.2009


Vyhodnocení bezpečnostních opatření souvisejících se zasedáním MMF v Praze přesto konstatovalo, že se nový radiokomunikační systém osvědčil. Na základě aktualizovaných potřeb Policie ČR souvisejících s kvalitou signálu na celém území státu Ministerstvo vnitra doporučilo vládě dále navýšit rozpočtové výdaje na vybudování sítě PEGAS. Celkové náklady na její výstavbu se tak blížily již 5ti miliardám korun.

Ø 2001: V dodatku č.4 ke Generální dohodě uzavřeném 4.1.2001 ustoupilo

MV dodavateli v jeho závazku zajistit bezplatně upgrade 1. generace zařízení ve smyslu dodatku č.3 ke Generální dohodě, a přistoupilo na podstatné změny, spočívající zejména v tom, že výrobce cestou PMC dodá dohodnutý počet nových terminálů, za které MV však zaplatí 148,4 milionu Kč. Zařízení 1. generace převedlo MV do zásob na skladě jako „náhradní díly získané likvidací“. Finanční hodnota tohoto nepotřebného majetku, který MV pořídilo do roku 1999 byla 294,4 mil. Kč (zdroj NKÚ).

Ø 2002: KVĚTEN Dne 9.5.2001 Vláda ČR svými usneseními č. 451 a 452 m.j. odsouhlasila prodloužení termínu dokončení doby výstavby infrastruktury systému PEGAS v souvislosti s rozšířením výstavby tohoto systému z původních 141 základnových stanic na 215, a k tomu nákup dalších koncových zařízení v počtu 7200 do konce roku 2005, ale již z prostředků kapitoly státního rozpočtu Ministerstva Vnitra.

ČERVEN Dne 12.6.2002 byl podepsán dodatek č.6 ke Generální dohodě, jehož obsahem je m.j. kompenzace finančních nákladů za ustoupení MV od bezplatné modernizace. Smluvními stranami bylo dohodnuto, že snížením cen dodávaných komponentů dosáhne kompenzace do konce roku 2002 částky ve


Strana 18

30.11.2009


výši zhruba 115 mil.Kč, a za vybudování a zprovoznění sítě je pak nejvyšší přípustná cena 4534 mil. Kč.

ŘÍJEN V poslední den měsíce října 2002 byla uživatelům konečně předána

do provozu regionální síť RN 01/125 - Střední Čechy – v softwarové verzi V35.1. Do konce roku byly dobudovány sítě v několika dalších regionech. Byly provedeny přejímky sítí RN 10/622 Brno a RN 09/262 Vysočina, kdy v naposledy zmiňované byla poprvé aplikována softwarová verze V35.3.


Strana 19

30.11.2009


Ø 2003: Původní návrh dodavatele předpokládal 141 vysílacích základen po celé zemi. Po vyhodnocení pilotního projektu výstavby radiokomunikačního systému při zasedání MMF se však jejich počet zvýšil až na prozatím konečných 218. Návrh dodavatele prý respektoval uživatelské požadavky na robustnější, kapacitnější, a kvalitnější radiokomunikační síť. "Další koncová zařízení pro dosažení cílového plánovaného počtu budou distribuována v letech 2004 a 2005," uvádí zpráva ministra vnitra Stanislava Grosse z června tohoto roku.

Ke dni 31.8.2003 byla oficiálně ukončena základní etapa výstavby systému (tedy infrastruktury). Odbor komunikačních a informačních sužeb MV následně v témže roce vydává „Provozní údaje rádiových sítí Integrovaného záchranného systému“

Ø 2006: V polovině března roku 2006 vydala Sekce informačních technologií a komunikací MV „PROVOZNÍ ÚDAJE RÁDIOVÝCH SÍTÍ RADIOKOMUNIKAČNÍHO SYSTÉMU PEGAS PRO SLOŽKY INTEGROVANÉHO ZÁCHRANNÉHO SYSTÉMU“. Tento materiál detailně stanovuje cílový stav definice sítí, a cílové rozdělení komunikačních kanálů jednotlivým uživatelům v jejich regionálních sítích s tím, že budou dle tohoto materiálu postupně aktivovány. V textové části přehledu otevřených kanálů je bohužel dobře patrné, že se zpracovatel tohoto materiálu raději do typických konfigurací otevřených kanálů pro ZZS ani nepouštěl, protože prostě žádné typické konfigurace systému Pegas mezi záchrannými službami (narozdíl od jiných uživatelských skupin), nejsou. Co kraj, to diametrálně odlišné pojetí řízení výjezdových skupin - ať už co do systému jejich řízení (centrálně, oblastně, nebo na úrovni původních okresů), tak i používanými spojovými prostředky a informačními technologiemi. Z materiálu je také dobře patrný značný rozdíl mezi tím, jaké postavení si v rámci systému PEGAS (a nejen v něm) díky trpělivé koncepční práci vytvořil HZS, a jak ostře to kontrastuje s jinou základní uživatelskou skupinou - ZZS. Vojtěch KOTEK LZZS ZZS HMP

Strana 20

30.11.2009


Ø 2007: MV informuje počátkem roku uživatele systému PEGAS, že jim v případě naléhavé potřeby může být dočasně (v řádu minut, hodin, až dnů) omezen přístup k některým přiděleným systémovým prostředkům systému PEGAS. „Přidělené systémové prostředky“ v případě ZZS česky znamenají onen jediný přidělený otevřený kanál ZZS. ... a bez spojení že prý není velení...


Strana 21

30.11.2009


3. SOUHRN FINANCOVÁNÍ MATRY

DOSTUPNÁ SOUHRNNÁ DATA FINANČNÍHO KRYTÍ PŘI BUDOVÁNÍ SYSTÉMU PEGAS v roce 1994 v letech 1994-1999 v roce 1996 v roce 1997 v letech 2000-2004 neinvestiční náklady MV

240 000 000 Kč 800 000 000 Kč 3 600 000 Kč 1 500 000 Kč 4 534 000 000 Kč 483 600 000 Kč

souhrnem

6 062 700 000 Kč

účelově vyčl. prostředky Parlamentem ČR z rozpočtu MV ÚSZS Hradec Králové a Ostrava ÚSZS České Budějovice z úvěru KoB a rozpočtu MV z rozpočtu MV

Uvedené náklady na vybudování radiokomunikačního systému IZS PEGAS jsou však pouze převzaty z veřejně dostupných zdrojů, a není z nich tedy zcela jasné, zda jsou v cenách zahrnuty např. i stavební či přípravné práce na jednotlivých lokalitách, nebo jiné další skryté náklady. Mohou se tedy oproti skutečnému stavu dále lišit. V těchto údajích však v každém případě nejsou zahrnuty náklady jednotlivých uživatelských skupin na pořízení dalších koncových zařízení, taktických pracovišť, a příslušenství, které se z mnoha nejrůznějších důvodů neocitly na souhrnech požadovaných zařízení z konce devadesátých let, a nestaly se tak součástí kontraktu podle dodatku č.3 Generální dohody z prosince 1999.


Strana 22

30.11.2009


4. SHRNUTÍ ZÁKLADNÍHO LEGISLATIVNÍHO VYMEZENÍ ČINNOSTI ZZS s přihlédnutím k oblasti komunikačních systémů Činnost ZZS v ČR upravuje doposud především vyhláška Ministerstva zdravotnictví

č.434/1992 Sb. „O zdravotnické záchranné službě“, protože na zákonu o Zdravotnické záchranné službě se pracuje už mnoho let. Tato vyhláška upravuje základní postavení a činnosti zdravotnické záchranné služby. V prvotním znění vymezila existenci devíti územních středisek záchranné služby zřizovaných Ministerstvem zdravotnictví ČR, a letecké záchranné služby Liberec. Cílem tohoto opatření bylo m.j. to, aby se zřizovatelem zdravotnické záchranné služby v místech, ve kterých je stanoviště LZS (jehož činnost není hrazena ze systému zdravotních pojišťoven, ale přímo ze zvláštní kapitoly rozpočtu MZdr) stalo přímo Ministerstvo Zdravotnictví, a zprůhlednil se tak tok finančních prostředků na jeho provoz. Tato vyhláška byla za dobu její existence několikrát novelizována, a to vyhláškou: č.51/1995 Sb. vydaná 21.2.1995, s účinností od 1.4.1995 Stanovuje m.j. některé technické a organizační požadavky pro provoz ZZS a Zdravotnického operačního střediska – z našeho pohledu především požadavek na „radiové spojení se všemi výjezdovými skupinami… …slyšitelné na celém spádovém území“ č.175/1995 Sb. vydaná 18.7.1995, s nabytím účinnosti dnem vyhlášení. Zařazuje Liberec mezi ostatní územní střediska záchranné služby (nikoliv tedy už jen LZS Liberec), a celkový počet územních středisek se tak zvyšuje na deset. Současně definuje existenci okresních středisek ZZS. Součástí novely je jako Příloha č.1 i „ZÁKLADNÍ SPOJOVACÍ ŘÁD“, v původním znění platný dodnes, který upravuje sjednocující technické podmínky pro provoz zdravotnických operačních středisek, mj. i z pohledu potřeby součinnosti s ostatními zdravotnickými subjekty v této oblasti. V odstavci 2. této přílohy pak vymezuje podmínky pro provoz zdravotnických operačních středisek v oblasti radiového spojení, a praví: Rádiové spojení slouží: písm. a.) „k řízení výjezdových skupin a ke koordinaci činnosti DRNR zdravotnickým operačním střediskem; každé zdravotnické operační


Strana 23

30.11.2009


středisko disponuje alespoň jedním provozním kanálem z osmi kanálů pásma 74 MHz podle kmitočtového plánu určeného ČTÚ“ písm. b.) „k zabezpečení součinnosti mezi jednotlivými mobilními prostředky výjezdových skupin a DRNR na provozním kanálu pásma 74,725 MHz písm. c.) k řízení výjezdových skupin, k operativnímu spojení mezi operačními středisky jednotlivých subjektů záchranného systému prostřednictvím hromadné radiokomunikační sítě Pegas, která je součástí záchranného systému…“. Ano, je to všechno trošku kostrbaté, ale dodnes to prostě nikdo nezměnil… č.14/2001 Sb. vydaná 14.1.2001, s nabytím účinnosti dnem vyhlášení V článku II, odst.1. zakládá povinnost zřídit územní střediska pro kraj Středočeský, Pardubický, Karlovarský a Zlínský nejpozději k 1.1.2003 v souvislosti ze vznikem krajů na základě ústavního zákona 347/1997Sb. „O vytvoření vyšších územněsprávních celků“ č.386/2006 Sb. vydaná 21.7.2006, s účinností od 1.11.2006 Novela pouze ruší některá ustanovení přílohy.č.2, vyhlášky 434/1992.Sb. ve znění pozdějších předpisů, a z pohledu celkového pojetí fungování systému PNP v ČR, ani z pohledu komunikačních systémů, není podstatná

Kromě vyhlášky č.434/1992 Sb. se činností Zdravotnické záchranné služby v rámci IZS dotýká především

zákon 239/2000 Sb. „O integrovaném záchranném systému a změně některých zákonů“. Zákon definuje základní a ostatní složky IZS, a upravuje celou škálu různých aspektů činnosti IZS. V Hlavě III, dílu 1., §7 „MINISTERSTVO VNITRA“ v odstavci 2., písm d.) uvádí, že: „řídí (MV) výstavbu a provoz informačních a komunikačních sítí a služeb integrovaného záchranného systému“.


Strana 24

30.11.2009


V Hlavě III, dílu 5., §18 „KOMUNIKACE SLOŽEK INTEGROVANÉHO ZÁCHRANNÉHO SYSTÉMU“ v odst. 2 pak praví, že: „Ministerstvo vnitra je povinno umožnit orgánům a složkám uvedeným v odstavci 1 krizovou komunikaci v účelové telekomunikační síti Ministerstva vnitra“. a v odst. 4 dále, že „Prováděcí předpis stanoví: a)

zásady způsobu krizové komunikace a spojení v IZS a strukturu sdílených dat

b)

způsob využívání telekomunikačních sítí složkami IZS“

I tato právní norma (zákon o IZS) prošla několika novelizacemi, z pohledu spojení a systému Pegas však žádná z novel není podstatná. Novely:

320/2002 20/2004 186/2006 267/2006 - dokonce s účinností až od 1.1.2008


Strana 25

30.11.2009


5. TECHNICKÝ POPIS SYSTÉMU MATRACOM 9600

Systém MATRACOM 9600 používá trunkovou technologii. Trunková převaděčová síť znamená, že komunikace se odehrává prostřednictvím převaděčů, které volající a volané stanici přidělují jednu z frekvencí, které mají k dispozici, čímž mohou vytvořit uzavřenou hovorovou skupinu. Systémové zdroje jsou shromážděny společně a dynamicky přidělovány podle potřeby bez jakéhokoliv zásahu operátora. Systém určuje komunikační cesty a přiděluje rádiové kanály podle dostupnosti zdrojů, typu komunikace, a priorit. Na rozdíl od konvenčních systémů není každý kanál přidělen pouze konkrétní skupině uživatelů. Díky principu trunkingu jsou požadavky na komunikaci účinně vyřizovány dynamickým přidělováním kanálů. Je-li nějaký kanál volný, je automaticky přidělen kterémukoliv uživateli z jakékoliv skupiny podle nastavené priority jeho terminálu.

Systém MATRACOM 9600 je plně digitální – přenášená informace (hlas, data, signalizace) zůstává mezi vysílacím a přijímacím terminálem digitálně zakódovaná. Je vysílána ve formě datového balíčku přes všechny vysílací linky a prochází přes digitální zařízení (terminály, základnové stanice, ústředny). Díky tomu zpracovává hlas i data stejným způsobem. Stejný terminál vysílá hlas i data. Díky tomu může být použita stejná infrastruktura a terminály pro oba druhy komunikace, což zjednodušuje používání sítě, její řízení a údržbu. Systém používá vícenásobný přístup s kmitočtovým dělením (FDMA). Šířka kanálu je 12,5 kHz.


Strana 26

30.11.2009


5.1.

POPIS PRVKŮ SÍTĚ

5.1.1. STRUKTURA SÍTĚ Strukturu sítě popisuje několik vzájemně propojených vrstev: 1.

radiová vrstva (základnové stanice – buňky) – každá základnová stanice řídí několik kanálů (8, 12, či 16), kde každý kanál používá dvojici frekvencí. Každá základnová stanice používá zpravidla jinou sestavu frekvencí, a stejné frekvence se opakují podle modelu opakovaného využití frekvencí. V simulcast režimu (synchronní provozní režim) vysílá synchronně několik základnových stanic stejný signál na stejných frekvencích. Tím tvoří specifickou buňku (makrobuňka) přes rozsáhlou oblast pokrytí. Využívá se zejména pro skupinovou komunikaci na území většího rozsahu než je schopna pokrýt jedna základnová stanice. Všechny takové buňky jsou v tomto režimu napojeny na simulcastní řídící blok provozu simulcast, který je řídí prostřednictvím vyhrazených linek. Jejich vzájemná synchronizace je prováděna prostřednictvím GPS. Tato Makrobuňka se z pohledu systému jeví jako jediná základnová stanice. Terminál se při přechodu z jedné buňky na sousední v téže makrobuňce nemusí znovu registrovat na hranicích jednotlivých buňek

2.

spojovací vrstva (radiové ústředny) – zabezpečuje spojení mezi jednotlivými buňkami sítě a používá se pro směrování volání, řízení mobilních funkcí, a umožňuje propojení hlasové a datové komunikace mimo tuto síť, pracuje se síťovými databázemi. Každá radiová ústředna řídí určitý soubor základnových stanic (buněk) propojených 2Mbit/s digitálními trunkovými linkami. Počet základnových stanic přímo řízených radiovou ústřednou závisí na jejich umístění, dostupnosti digitálních linek, velikosti provozu, a na vlastní kapacitě ústředny. V případě potřeby provozu většího počtu základnových stanic, velké hustotě radiového provozu, či velké členitosti terénu může být využito i sekundárních ústředen, kdy je každá z nich řízena hlavní ústřednou, a současně sama řídí určitou část základnových stanic.

3.

vrstva síťového řízení – umožňuje konfiguraci zařízení a dohled nad činností sítě


Strana 27

30.11.2009


Síť může být dodatečně rozšiřována a rozvíjena, aniž by se musela modifikovat její původní architektura – přidáním vysílačů a přijímačů v rámci existující základnové stanice, připojením doplňkových základnových stanic, přidáním sekundárních ústředen, připojením doplňkových regionálních sítí.


Strana 28

30.11.2009


5.1.2. REGIONÁLNÍ SÍŤ Regionální síť je základní prvek v rámci systému MATRACOM 9600. Je definována jako autonomní soubor základnových stanic a ústředen řízených jednou hlavní ústřednou. K propojení ústředen a základnových stanic, nebo ústředen mezi sebou vzájemně jsou použity 2Mbit/s digitální linky, které nesou hlas, data a určitou signalizaci. Vzájemně propojené ústředny nezbytně nevyžadují centrální spojení (do hvězdice), a mohou být dokonce propojeny přes jednu ze základnových stanic. Každá regionální síť může obsahovat až: 1.

9 ústředen (1 hlavní, 8 sekundárních)

2.

32 základnových stanic

3.

500radiových kanálů (non-simulcast)

4.

obsluhovat až 12 500 radiových terminálů (10000domovských a 2500 návštěvnických

5.1.3. RADIOVÁ ÚSTŘEDNA Může řídit až: 1.

16 radiových základnových stanic

2.

150 radiových kanálů

3.

6000 registrovaných terminálů

5.1.4. ZÁKLADNOVÁ STANICE Může řídit až: 1.

24 radiových kanálů

2.

3 PCM desky pro spojení s radiovou ústřednou, nebo jinou základnovou stanicí

3.

2500 registrovaných terminálů – otázkou pak ovšem zůstává, zda se při tomto počtu terminálů na jedné (např.nejběžnější osmikanálové) základnové stanici lze vůbec ještě dostat „ke slovu“ – v průměru 350 terminálů na jeden kanál v otevřeném (neselektivním) provozu je opravdu spíš z kategorie pouhých zbožných přání, a terminál pak více než ke komunikaci poslouží spíš k pouhému poslechu

5.1.5. CELOSTÁTNÍ SÍŤ


Strana 29

30.11.2009


Celostátní síť může vzniknout propojením až 120 regionálních sítí s až deseti uživatelskými organizacemi. Síť sleduje pohyb každého terminálu, a proto lze terminál dostihnout kdekoliv v síti.


Strana 30

30.11.2009


5.2.

KONFIGURACE A PŘIZPŮSOBENÍ TERMINÁLŮ

5.2.1. KONFIGURACE TERMINÁLŮ Každý koncový terminál je identifikován pomocí pevného sériového čísla dodaného výrobcem. Toto číslo se používá pro účely zabezpečení a údržby (obdoba IMEI u GSM, nebo MAC adresy u výpočetní techniky). Každému zařízení je dále přidělena jednoznačná individuální adresa v rámci schématu globálního adresování (obdoba uživatelského telefonního čísla systémů GSM, nebo IP adresy v případě výpočetní techniky). Každá jednoznačná adresa se skládá ze dvou bloků číslic – celkem 9 číslic RRR FSSIII R – označuje číslo domácí regionální sítě terminálu (kraje) F – označuje číslo flotily (obecné rozlišení uživatele – PČR, ZZS, HZS, AČR, BIS,…) S – označuje podflotilu ( např. rozlišení jednotlivých útvarů v dané regionální síti, oblasti (okresu) ZZS, apod.) I – individuální označení konkrétního terminálu dle číslovacího schématu příslušného uživatele Individuální adresa je svázána se sériovým číslem terminálu. Když dochází k roamingu do sítě, je terminál systematicky identifikován pomocí tohoto čísla. Toto číslo je zadáváno během konfigurace terminálu.

5.2.2. DALŠÍ PŘIZPŮSOBENÍ TERMINÁLŮ Každý terminál může být po nakonfigurování dále přizpůsoben tak, že jsou mu přiřazena určitá práva účastníka jako jsou: 1. uživatelský profil, včetně autorizačních práv, uživatelská priorita (uživatelskou prioritu ZZS bohužel jakýkoliv terminál PČR svou prioritou převyšuje), a hodnoty časového omezovače – time-out (t.č. je zaklíčovaná stanice ZZS v režimu vysílání max. 30 sekund, pak sama tento režim opustí, a tento fakt signalizuje pouze krátkým zvukovým signálem)

2. adresář a nastavitelné slovní překlady statusů 3. určení kanálů pro přímý režim, a kanálů opakovacího režimu Vojtěch KOTEK LZZS ZZS HMP

Strana 31

30.11.2009


Zatímco provádění konfigurace je nutno provádět centralizovaně, protože znamená vytváření síťové databáze pro terminály, lze konkrétní přizpůsobení terminálu provádět místně.


Strana 32

30.11.2009


5.2.3. DEFINICE SKUPINY Skupiny jsou definovány jako ty terminály, kteří mají pracovat společně, a to podle různých kritérií – podle provozních činností, zeměpisného umístění, nebo postavení uživatele. V rámci systému může terminál náležet několika skupinám. Operační skupina je identifikátor sestávající ze skupiny čtyř číslic, který určuje skupinu účastníků, kteří smějí sdílet stejné služby, konkrétně skupinovou hlasovou komunikaci a skupinový přenos dat. Členství ve skupině je definováno jako seznam rozsahů terminálových adres, seznam jednoznačných individuálních adres terminálů, a seznam adres dispečerských pracovišť.


Strana 33

30.11.2009


5.3.

HLAVNÍ KOMUNIKAČNÍ REŽIMY

Každý terminál může vstoupit do některého ze tří různých operačních režimů: 1.

síťový režim – informace se přenáší prostřednictvím prvků infrastruktury (zpřístupňuje všechny povolené služby sítě). Terminály pak pracují semiduplexně

2.

přímý režim – terminály se využívají jako vysílač a přijímač. Terminály v tomto režimu pracují v simplexním provozu.

3.

opakovací režim – přenos je zajištěn prostřednictvím nezávislého digitálního opakovače pro potřeby místní komunikace, opakovač pracuje v semiduplexním režimu

5.3.1. SKUPINOVÁ KOMUNIKACE V SÍŤOVÉM REŽIMU V tomto módu využívají stanice infrastrukturu sítě (převaděče). Typická kapacita převaděče v systému PEGAS je 8, v exponovanějších lokalitách případně 12 nebo 16 kanálů s tím, že jeden z kanálů je "služební" a nevyužívá se pro hovory.

Jde o základní provozní režim. Nabízí řešení pro: §

Rozdílné podmínky provozu – důležitý obsah či nikoliv

§

Rozličné provozní organizace – počet skupin, oblast působení

§

Řešení krizových situací

Existují dva hlavní typy skupinové komunikace:

o

HOVOROVÁ SKUPINA (SOUKROMÁ KOMUNIKACE) zaměřena na uživatele kteří hovoří hlavně v rámci určité skupiny (individuální nebo konferenční volání)

o

VÍCEBUŇKOVÝ OTEVŘENÝ KANÁL (MOCH) je sdílen několika skupinami, přizpůsoben jednotkám, které potřebují mít okamžitý přístup k rádiovým zdrojům, nebo jejichž komunikace sestává z dlouhých hlasových spojení

Kromě těchto základních typů skupinové komunikace je možno v určitých situacích využívat ještě dva doplňkové: o

VYNUCENÉ JEDNOSMĚRNĚ VYSÍLANÉ SDĚLENÍ DISPEČERA


Strana 34

30.11.2009


Povinná funkce jestliže je třeba doručit důležitou zprávu na všechny terminály nebo některým určeným skupinám. Terminály, které náleží účastnícím se skupinám, obdrží upozornění, aby se automaticky přepnuly na poslech hovoru, pouze dispečerská stanice má umožněno vysílat. o

NOUZOVÉ VOLÁNÍ otevřený jednobuňkový (ESOCH), nebo vícebuňkový (EMOCH) kanál „nouze“, které mají v systému nejvyšší prioritu (uvolní komunikací obsazený kanál – přeruší ostatní hovory).


Strana 35

30.11.2009


5.3.1.1. INDIVIDUÁLNÍ KOMUNIKACE V jednom okamžiku může mezi sebou hovořit více dvojic uživatelů (až do vyčerpání kapacity převaděčů a datových cest), kteří se vzájemně neslyší - jde tedy vlastně o obdobu telefonního provozu mezi konkrétním volajícím a konkrétním volaným. Při této individuální či konferenční komunikaci (podobné volání telefonem, ale v simplexním režimu – buď mluvím, nebo poslouchám) využívá radiostanice celé národní sítě, a je tedy jedno v jaké regionální síti se každý z terminálů pohybuje, a k jaké uživatelské skupině a podskupině (flotile a podflotile) náleží. Systém umožňuje různé typy soukromých hovorů: 5.3.1.1.1. Individuální hovory (terminál-terminál) – komunikace mezi dvěma body, při které je volaná strana adresována individuálně, a oba terminály mohou být registrovány kdekoliv v systému v různých regionálních sítích. Neumí však „handover“ – při změně buňky jedné ze stran v průběhu hovoru je hovor přerušen. Spojení je třeba znovu navázat. Oprávněný uživatel může hovor předat na třetího účastníka. Dispečer má také možnost sestavit individuální hovor, a sleduje volanou stranu tak, že dálkově přepne terminál volané strany do režimu vysílání (odposlech). 5.3.1.1.2. Hovory konferenční (operativní sestavení konkrétní konferenční skupiny uživatelů) – individuálně lze adresovat až čtyři volané účastníky v rámci stejné regionální sítě. 5.3.1.1.3. Hovory přes automatickou pobočkovou ústřednu – u oprávněných terminálů je k dispozici přímé vytáčení do telefonní sítě. Z bezpečnostních důvodů mohou být příchozí hovory směrovány přes operátora.


Strana 36

30.11.2009


5.3.1.2. VÍCEBUŇKOVÝ OTEVŘENÝ KANÁL (MOCH) Je to komunikace, která několika skupinám uživatelů umožňuje hovořit v rámci předem dané množiny buněk. Určení skupiny a pokrytí je prováděno taktickým operátorem. Definice obsahuje ustavující skupinu skládající se z terminálů, které mají právo vytvořit nebo uvolnit vícebuňkový otevřený kanál (MOCH), a jednu či více účastnících se skupin. Každý takový kanál je omezen tím o

jaká stanice se do něj smí přihlásit (např. do MOCH skupiny ZZS se může přihlásit pouze stanice v držení ZZS)

o

územím, na kterém je dostupný na převaděčích (zpravidla jde o území kraje, nebo jeho části, tento otevřený kanál lze však vytvořit i velmi specifický např.podél železničního koridoru probíhajícího několika regionálními sítěmi).

MOCH je tedy sestaven a uvolněn pouze oprávněným uživatelem (terminálem). Mezi těmito dvěma kroky je neustále k dispozici v rámci předem určeného pokrytí. Zdroje jsou systémem automaticky přidělovány při sestavení komunikace (libovolným oprávněným uživatelem). Zdroje jsou obsazeny po celou dobu trvání hovoru, což zajišťuje okamžitý přístup ke všem účastníkům vícebuňkového otevřeného kanálu (MOCH). MOCH je tedy zaměřen především na skupiny, které pracují převážně s předem určenou množinou již sestavených komunikací. Vícebuňkové otevřené kanály definované v sousedních regionálních sítích mohou být vzájemně propojeny tak, aby se dosáhlo skupinové komunikace v rámci několika regionálních skupin. V každém kraji je kromě otevřeného kanálu pro ZZS definovaný také tzv. koordinační kanál IZS ( kanál číslo xxx 112, kde xxx je číslo regionální sítě), na který mají přístup všechny tísňové složky, a v případě potřeby zde mohou mezi sebou komunikovat otevřeném režimu (hlasovým voláním bez znalosti konkrétní adresy volané stanice).

5.3.1.3. HLAVNÍ DOPLŇKOVÉ SLUŽBY Níže uvedené doplňkové služby upravují či doplňují hovorové služby, a nemohou být nabídnuty samostatně:


Strana 37

30.11.2009


1.

přesměrování hovoru

2.

zjištění volajícího účastníka

3.

předání hovoru

4.

vynucené vysílání terminálu

5.

pozdní vstup do otevřeného kanálu

6.

hovor – prohledávání seznamu

7.

scanování

8.

zjištění hovořícího účastníka

5.3.1.4.VÝHODY SÍŤOVÉHO REŽIMU: o

možnost adresného volání s vyzváněním konkrétní stanice v celé síti kdekoliv na území ČR (za cenu přechodu do individuálního režimu)

o

možnost klasického otevřeného dispečerského radioprovozu i na velmi rozsáhlém území (v závislosti na konfiguraci sítě)

o

další pokročilé služby sítě (přesměrování, datové přenosy, prostup do JTS atd.)

5.3.1.5. OMEZENÍ SÍŤOVÝCH REŽIMŮ o

Jakmile se stanice dostává mimo území pokryté signálem z převaděčů, nepracuje a spojení není možné.

o

Při vyčerpání kapacity převaděče pro individuální hovory na daném území není možné individuální volání stranice

o

Při silném provozu v několika skupinách na daném území nelze vyloučit čekání na přidělení volného kanálu na převaděči

o

Území ČR je v současnosti - s výjimkou Prahy, kde je pokrytí lepší - pokryté s ohledem na vlastnosti vozidlových stanic. Na ručních stanicích v některých lokalitách není síť dostupná.

o

Pokud se stanice pohybuje po území, které je pokryto signálem z více převaděčů, během přelaďování z převaděče na převaděč není spojení možné.

o

Pokud během přelaďování stanice komunikuje, spojení se zpravidla přeruší. V poslední době byla síť upravena tak, aby byl "handover" (přechod na další převaděč) co nejdéle odkládán a spojení se tak udrželo co nejdéle


Strana 38

30.11.2009


o

V síti PEGAS není možný klasický skupinový paging několika stanic najednou se současným zachováním dalšího provozu na otevřeném kanálu (např. současné volání ručních stanic členů posádky), respektive při potřebě zachovat skupinový provoz není možné vůbec žádné volání požadované stanice s výjimkou hlasem. V případě potřeby komunikace více stanic vzájemně je nutné sestavit hovorovou skupinu podobně, jako se sestavuje konferenční hovor v telefonní síti. Skupinová komunikace je realizována v podstatě jako množina individuálních hovorů, počet účastníků skupiny je max. 1+4 a všichni musí být v pokrytí stejného převaděče.

o

Při hromadné komunikaci není možné odpojit odposlech (resp. lze ztlumit reproduktor, ale pak obsluha stanice neví, zda není zrovna volána, reproduktor nelze dálkově aktivovat)


Strana 39

30.11.2009


5.3.2. KOMUNIKACE V PŘÍMÉM REŽIMU (DIR) Přímý režim umožňuje uživatelům nacházejícím se ve vzájemném přímém rádiovém dosahu komunikovat bez použití infrastruktury. V něm fungují terminály jako běžné samostatné vysílačky. Tato funkce umožňuje uživatelům: §

vzájemně komunikovat i mimo síťové pokrytí

§

omezuje zátěž infrastruktury kdykoliv pracuje skupina uživatelů v uzavřeném prostředí

§

poskytuje záložní prostředek ke komunikaci i v případě výpadku infrastruktury

Výhodou tohoto způsobu komunikace je právě nezávislost na infrastruktuře - tj. je možné jej použít kdykoliv a kdekoliv. Účinnost přímého režimu je dána místními podmínkami pro šíření rádiového signálu. Nevýhodou je, že nelze využívat žádné pokročilejší funkce sítě (ani volání konkrétního účastníka apod.) a samozřejmě nelze se dovolat stanici mimo dosah vlastního vysílání (který je - v závislosti na terénu - řádově stovky metrů, nejvýše jednotky kilometrů), v nepříznivém prostředí (např. panelové domy) dokonce pouze řádově desítky metrů. Každé organizaci je přiděleno několik simplexních kanálů pro komunikaci v přímém režimu.

5.3.2.1.ZÁKLADNÍ KOMUNIKACE V PŘÍMÉM REŽIMU (DIR) Dva či více terminálů může komunikovat v přímém režimu tak, že zvolí stejný kanál. Každá uživatelská skupina má seznam povolených kanálů DIR předem naprogramován při konfiguraci zařízení. Některé kanály má s ohledem na možnost součinnosti záměrně povoleno více organizací (např.DIR25 IZS). Jakýkoliv terminál v rádiovém dosahu se může komunikace účastnit tak, že jen zvolí příslušný kanál. Komunikace v přímém režimu může či nemusí být kódovaná. Komunikace v přímém režimu neumožňuje bez použití infrastruktury adresné volání stanice, ani její paging. Jde tedy pak výlučně o „otevřený“ provoz.


Strana 40

30.11.2009


5.3.2.2. SLEDOVÁNÍ SÍTĚ V PŘÍMÉM REŽIMU V přímém režimu (DIR) se sledováním sítě se terminál zaregistruje k dostupné buňce. Pokud pak terminál nezjistí žádný signál v naladěném simplexním kanálu přímého režimu, sleduje odpovídající řídící kanál. Terminál má duální schopnost buď: §

účastnit se hovoru v přímém režimu – na požádání, nebo v případě zjištění hlasové aktivity na kanálu přímého režimu

§

účastnit se hovoru v síťovém režimu, včetně soukromých hovorových spojení, zasílání zpráv a datových komunikací

Tato schopnost umožňuje uživateli rychle přepínat z jednoho režimu do druhého aby nepropásl důležité spojení. Jakmile začne vysílat nebo přijímat v DIR módu, funkce monitorování sítě se přeruší a opět naskočí 10 sekund po skončení poslední relace v DIR módu. Sledování sítě může uživatel kdykoliv zapnout nebo vypnout. DIR kanály jsou (narozdíl od vícebuňkových otevřených kanálů) pro všechny stanice ZZS celostátně shodné - kanály DIR23 pro výhradní potřebu ZZS, a součinnostní kanál DIR25 pro IZS. Tak lze uvažovat o součinnostním spojení např. při výpomoci na místě hromadného neštěstí.

5.3.2.3. NOUZOVÉ VOLÁNÍ V PŘÍMÉM REŽIMU

Stisknutím nouzového tlačítka na svém terminálu je signál přenesen vyhrazeným simplexním kanálem (signalizační kanál pro přímý režim, který je pro každou organizaci určen ve frekvenčním schématu) do všech terminálů dosahu nezávisle na tom, jaké organizaci patří. Terminály nacházející se v rádiovém dosahu obdrží upozornění o došlém hovoru, a mohou jej přijmout nebo odmítnout. Potom se všichni účastníci přepnou na předem určený kanál pro nouzová volání v přímém režimu. Vojtěch KOTEK LZZS ZZS HMP

Strana 41

30.11.2009


5.3.3. KOMUNIKACE PŘES DIGITÁLNÍ OPAKOVAČ (IDR) Nezávislý digitální opakovač (IDR) pracuje samostatně bez ohledu na síť, a dovoluje rozšířit pokrytí v přímém režimu. Zajišťuje kvalitní pokrytí omezené oblasti, a má přenosnou velikost. Má jeden nastavitelný duplexní kanál, a poskytuje tedy jeden otevřený hlasový kanál sdílený uživateli, kteří na svém terminálu zvolili odpovídající režim a kanál. Opakovač lze instalovat na různých místech – uvnitř nebo vně síťového pokrytí. Terminál v tomto režimu pracuje rozdílně oproti běžnému „převaděčovému“ režimu v síti. Tento režim je povahou velice blízký běžnému převaděčovému provozu v analogových radiových sítích, pracuje však pochopitelně výlučně s digitálně modulovaným signálem. Zjednodušeně lze říci, že signál zachycený na nastavené frekvenci přijímače převede s příslušným duplexním odstupem na kmitočet svého vysílače. •

nejsou uplatněna pravidla trunkingu – oba kmitočty duplexního páru používaného kanálu jsou stanoveny pevně, a kanál tedy není přidělován dynamicky

•

neprobíhá registrace terminálu do sítě a prověřování přístupových práv

•

nejsou tedy dostupné služby sítě

5.3.4. DATOVÉ KOMUNIKAČNÍ SLUŽBY Datové komunikační služby nejsou ze strany ZZS doposud využívány, nebo jsou využívány jen sporadicky a ojediněle. Hasičský záchranný sbor systém využívá standardně k přenosu stavových hlášení – kódů typické činnosti, a některé útvary PČR pak k on-line přístupu do některých databází (např. registru vozidel, řidičů, apod.) Využívání datových služeb systému PEGAS je především limitováno z dnešního pohledu velice nízkými přenosovými rychlostmi – udávaných je 8Kbit/s na úrovni terminálu, 2Mbit/s pak na páteřních sítích pro datový tok zajišťující veškeré hlasové i datové přenosy.


Strana 42

30.11.2009


5.4.

ŘÍZENÍ PRIORIT

Systém dostává všechny žádosti o spojení, a přiděluje síťové prostředky podle pravidel priority. Ta je dána §

uživatelovou organizací

§

typem komunikace

§

řízením krizových situací

Mechanizmy priorit definované v systému MATRACOM 9600 zachovávají hierarchii uživatelů, a zabývají se naléhavostí komunikace. Mohou v případě naléhavé potřeby nuceně uvolnit prostředky pro případy nouze. Během komunikace jsou brány v úvahu různé typy priorit pro řazení požadavků do front. §

Priorita typu hovoru

§

Zřizovací priorita

§

Priorita hovorových skupin

§

Uživatelské priority – určené při konfiguraci terminálu

§

Přenosová priorita – dává dispečerovi právo přerušit ostatní uživatele při požadavku na přenos


Strana 43

30.11.2009


6.

PEGAS, A JEHO POZICE V SYSTÉMU ZZS a nebo spíš naopak

ZDRAVOTNICKÉ ZÁCHRANNÉ SLUŽBY, A JEJICH POZICE V SYSTÉMU PEGAS Když vláda ČR v roce 1993-94 rozhodla o záměru vybudovat celoplošnou rádiovou síť pro Integrovaný záchranný systém, šlo z tehdejšího pohledu o velice progresivní, téměř osvícenecký, krok. Jejím chvályhodným záměrem bylo sjednocení doposud vzájemně zcela nesourodých a neslučitelných rádiových sítí hlavních tísňových složek integrovaného záchranného systému, zajištění vzájemné návaznosti, omezení počtu koncových zařízení v těch vozidlech, která byla z důvodu zajištění součinnostního spojení vybavena koncovými zařízeními duplicitně na různých kmitočtových pásmech (v některých vozidlech ZZS byla již tehdy instalována i radiostanice HZS), a dát systému rádiového spojení tísňových složek jednotný řád. Realizace tohoto rozhodnutí vlády ČR měla také přinést velice efektivní využití rádiového spektra – tedy úsporu (resp. uvolnění) rádiových frekvencí, kdy jeden společný balík frekvencí poslouží velkému objemu uživatelů, kteří jich svým samostatným odděleným provozem doposud využívali ne zcela efektivně. I fakt, že by veškerou finanční zátěž vybudování takové sítě, i náklady spojené s jejím následným provozem, financoval přímo stát, a převzal tak svou zodpovědnost za zabezpečení těchto služeb občanům, nelze než hodnotit vysoce pozitivně. Je třeba si uvědomit, že tento záměr vznikal v době, kdy i mobilní telefonie byla ještě v plenkách. Pomineme-li ony ohromné „mobilní telefony“ Tesla (ne nepodobné vozidlovým radiostanicím VR 22) z dob komunistického režimu, určené tehdy výlučně jeho tehdejším prominentům, objevovaly se zatím jen robustní analogové (a snadno odposlouchávatelné) telefony NMT od Eurotelu, které byly jejich uživateli hrdě nošeny veřejnosti co nejvíce na očích, aby každý viděl na jaký zázrak techniky jejich uživatel má, a do jaké společnosti tedy patří. Pojem DIGITÁLNÍ SÍŤ měl v té době asi stejně převratný a tajuplný nádech jako slovo KYBERNETIKA v sedmdesátých letech. Ani největší pesimista v té době patrně nepředpokládal, že jen samotná infrastruktura bude dobudována až po deseti letech, a že její postupné naplňování faktickým rádiovým provozem jejích uživatelů zabere ještě několik let dalších. Je nesporné a zcela zákonité, že při realizaci projektů takového rozsahu jen samotná koncepční fáze vyžaduje dostatek času pro sběr vstupních dat, kvalitně provedenou přípravnou fázi, definici priorit, a stanovení požadovaného výsledného výstupu ze systému. V určitém momentu je však třeba se právě z důvodů stanovení priorit jednotlivých uživatelů


Strana 44

30.11.2009


zeptat na to, co vlastně chtějí a potřebují. HZS aby mohl definovat svoje priority ustanovil osmičlennou pracovní skupinu. Zajistil tak kolektivní rozhodování, a zpětnou vazbu k jednotlivým útvarům HZS. Naproti tomu okresní ZZS v podstatě nikdo detailně neinformoval o tom, s jakou úrovní pokrytí rádiovým signálem se počítá při radioinženýringu sítě (definice zněla jen velice obecně – pokrytí bude celoplošné), a zda budou ruční terminály i bez dalších adaptérů použitelné i za jízdy ve vozidle. Přesto byli koncem devadesátých let osloveny, aby si stanovili požadované počty koncových zařízení - bez těchto detailnějších informací o vlastní infrastruktuře. Současné pokrytí radiové vrstvy infrastruktury je zpravidla zajišťováno dvěma až čtyřmi buňkami na plochu jednoho okresu. Na rozmezí Královéhradeckého, Pardubického, Brněnského, Olomouckého, Zlínského a Moravskoslezského kraje musely být dokonce některé buňky z jedné regionální sítě využity i pro dokrytí sousedních regionálních sítí. Na jednu stranu je to důkazem pružnosti konfigurace sítě, na stranu druhou je to jedním z projevů „látání“ děr v nedostatečném pokrytí radiovou vrstvou infrastruktury v jednotlivých regionálních sítích. V těchto případech je typické, že dokrytí svého spádového území si častěji ve stejném prostoru vyžádal HZS než ZZS. Je to dáno několika fakty - buď ZZS terminály Pegasu doposud nepoužívá, a slabé úrovně pokrytí na svém otevřeném kanálu si v dané lokalitě zatím není vědoma, nebo o možnosti daný prostor dodatečně pokrýt formou multiregionálního kanálu ze sousedních regionálních sítí ani neví, nebo - v tom nejhorším případě – již nejsou v daném místě sítě volné systémové prostředky a kapacita je naplněna. V současné době jsou jednotlivé kraje pokryty z pohledu ZZS takto: Kraj

pokrytí otevřený kanál.

Praha

14 buněk

1 MOCH ZZS

1 ZOS

Středočeský kraj

30 buněk

6 subkanálů ZZS

6 ZOS

Budějovický kraj

22 buněk

1 MOCH ZZS

7 ZOS

Plzeňský kraj

19 buněk

2 subkanály ZZS

3 ZOS od r. 2007 1 ZOS

Karlovarský kraj

9 buněk

1 MOCH ZZS

3 ZOS

Ústecký kraj

16 buněk

3 subkanály ZZS

3 ZOS

Liberecký kraj 9 buněk

1 MOCH

1 ZOS

Královéhradecký k.

11 buněk

5 subkanálů

1 ZOS +215 A celek

Pardubický kraj

12 buněk

4 subkanály

4 ZOS výhled 1 ZOS

Kraj Vysočina 15 buněk

1 MOCH (výhled 2)

1 ZOS


Strana 45

30.11.2009


Brněnský kraj 19 buněk

1 MOCH

1 ZOS +201 D

Zlínský kraj

11 buněk

1 MOCH

2 ZOS

Olomoucký kraj

13 buněk

1 MOCH

1 ZOS

Moravskoslezský k. 18 buněk

1 MOCH

6 ZOS

Jak vyplývá z tabulky, různé krajské ZZS pracují se systémem Pegas různě.


Strana 46

30.11.2009


6.1.

Zdravotnická záchranná služba hlavního města Prahy

zvolila jednoduchý princip: Kritizovat mohu pouze něco, co znám. Znám pouze to s čím umím. A opravdu umím jen s tím co denně používám. Na základě tohoto principu nasadila terminály Pegas do rutinního provozu výjezdových složek jako jednu z forem převážně záložního (či doplňkového) spojení. Aby bylo zaručeno, že každá posádka terminál alespoň jednou za směnu použije, probíhá prostřednictvím těchto terminálů rutinní hlášení se posádek do služby. Míra jejich dalšího využívání v průběhu služby závisí pochopitelně již na posádce samotné. Terminály Matra však díky tomuto jednoduchému opatření přestaly být pro kteréhokoliv zaměstnance výjezdových skupin ZZSHMP onou podivnou skříňkou, která stále jen vydává nějaké zvuky. Každý zaměstnanec umí s terminálem pracovat, každý zná rozdělení jednotlivých předvoleb na kanálovém voliči, každý si opět osvojil systém práce v „otevřeném“ rádiovém provozu (pozn. ZZS HMP v řádu desítek let rutinně využívá pětitónové selektivní volby a adresného volání konkrétní radiostanice). Rutinní rádiový provoz vede ZZS HMP na šesti kanálech v pásmu 80 MHz pomocí tří vzájemně synchronizovaných převaděčů. Čtyři z těchto kanálů jsou semiduplexní, jeden simplexní (v předchozích dobách byl označovaný jako „krajský“). Šestým kanálem je vyhláškou č.434/1992 Sb. v platném znění definovaný povinný celostátní kanál 74,725 MHz, který je monitorován v otevřeném režimu bez dálkově ovládaného převaděče. Obecně lze říci, že dosavadní zkušenosti s provozem přenosných terminálů systému Pegas jsou z pohledu pozemních výjezdových složek poměrně dobré, a občas se prostě hodí mít v kapse radiostanici, se kterou se posádka domluví ze kteréhokoliv místa na území hlavního města Prahy (včetně podzemních prostor metra) s operačním střediskem, nebo s jinou posádkou kdekoliv na tomto rozsáhlém území. Je pravda, že stejnou práci stejně dobře odvede i nepoměrně lehčí a menší, a z uživatelského pohledu bezesporu i přívětivější, mobilní telefon ve virtuální privátní síti ZZSHMP. Pokrytí signálem sítě je v Praze na lepší úrovni než v jiných částech republiky, ve většině míst Prahy i pro komunikaci s přenosným terminálem postačuje, a kanálová kapacita jednotlivých základnových stanic sítě je v Praze oproti jiným částem republiky dvojnásobná (šestnáctikanálové základnové stanice oproti osmikanálovým ve zbytku republiky). Jako hlavní nevýhoda se kromě fyzikálních vlastností přenosných terminálů (velikost, váha, ergonomie) jeví poměrně dlouhá doba registrace terminálu do sítě po zapnutí, a jeho Vojtěch KOTEK LZZS ZZS HMP

Strana 47

30.11.2009


občasné „bloudění a tápání“ při přeregistrovávání se na jinou buňku sítě. Další podstatnou nevýhodou z pohledu běžného provozu je také nemožnost pagingu terminálu v otevřeném převaděčovém provozu – terminál lze vyzvonit pouze režimem individuálního volání, a v tomto režimu zase terminál nemá „odposlech“ otevřeného kanálu – tedy kontakt s ostatními terminály v síti. V přímém režimu DIR terminály pracují bez větších obtíží, a pro oddělení komunikace na místě zásahu od ostatního provozu je tento režim výhodný. Použití terminálu systému Pegas je však velice komplikované za letu na palubě vrtulníku LZZS. Zejména nad územím hustě pokrytého hlavního města Prahy je registrace terminálu do sítě s ohledem na jeho stálé přeregistrovávání se v podstatě znemožněna. Nad ostatními částmi země, kde si každou základnovou stanici terminál „podrží“ delší dobu je situace o něco lepší, je však závislá na konkrétních podmínkách v dané lokalitě. Posádka vrtulníku LZZS je vybavena: - jednou vozidlovou radiostanicí v pásmu 80 MHz (především pro spojení s mateřským ZOS, spojení v tomto pásmu však i nadále funguje i v některých dalších krajích – viz níže), po přistání a vypnutí palubní elektrické sítě není radiostanice použitelná – nemá napájení - jednou vozidlovou radiostanicí v pásmu 160 MHz (pro spojení se ZZS Středočeského kraje a některých dalších krajů), opět – po přistání a vypnutí není radiostanice použitelná - ručními radiostanicemi v pásmu 80 MHz (nejsou již prakticky používány) - dvěma ručními terminály systému Pegas v provedení SMART (tedy v „plném“ provedení s klávesnicí a displejem, umožňujícím přechod na kterýkoliv otevřený kanál ZZS či IZS, či libovolné individuální volání bez nutnosti konkrétní číslo volaného terminálu nebo kanálu předem naprogramovat do předvoleb na kanálovém voliči) - možností propojit přenosný terminál systému Pegas s palubní komunikační sítí vrtulníku (vyvedením mikrofonu a reproduktoru do sluchátek členů posádky). V současné době to však není možné bez ztráty spojení na jedné z výše uvedených analogových vozidlových radiostanic – v zástavbě je zabudován funkční adaptér terminálu Pegas včetně propojovací kabeláže do komunikační sítě vrtulníku (interface), oba externí vstupy komunikační sítě jsou však standardně obsazeny právě analogovými radiostanicemi (bude snad technicky dořešeno). V adaptéru pak terminál pracuje nadále jen Vojtěch KOTEK LZZS ZZS HMP

Strana 48

30.11.2009


prostřednictvím své vlastní antény, nikoliv prostřednictvím externí antény na trupu vrtulníku. - mobilním telefonem s duální kartou (jedno „pracovní“ číslo, jedno „krizové“) Pozn. „Krizové“ telefony jsou v ČR celostátně rozšířeným komunikačním prvkem zabezpečovaným ze strany státu pro řešení krizových situací velkého rozsahu (např. povodně), a jsou rozšířeny u krizových orgánů státu, některých dalších centrálních orgánů, krizových orgánů samosprávy, tísňových složek, a dalších uživatelů potřebných pro řešení krizových situací. V případě vyhlášení krizového stavu je jejich provoz pro konkrétního oprávněného uživatele bezplatný, a hovory prostřednictvím těchto telefonů mají u příslušného mobilního operátora prioritu před ostatními uživateli jeho sítě. Za normálního „mírového“ stavu by tato čísla uživatelé neměli používat (přesto jsou stále aktivní), a jejich hovory jsou tedy při použití zpoplatněny vyšší sazbou.


Strana 49

30.11.2009


Všechna zásahová vozidla ZZSHMP jsou vybavena: - vozidlovou radiostanicí v pásmu 80 MHz - jedním přenosným terminálem systému Pegas (výjezdové skupiny RLP v provedení SMART – tedy „plné“ provedení, skupiny RZP v provedení EASY – tedy „holé“) - přenosnými radiostanicemi v pásmu 80 MHz, ale podobně jako na LZZS již nejsou příliš využívány (používání přenosných terminálů systému Pegas je postavilo do role dožívajícího outsidera – regionální síť Praha má oproti jiným regionálním sítím poměrně slušné úrovně pokrytí signálem, a pro komunikaci s přenosnými terminály v převaděčovém režimu na většině míst Prahy postačuje) - služebním mobilním telefonem s duální kartou (analogie s LZZS) - textovým pagerem pro každého člena posádky v pagerové síti magistrátu hl.m.Prahy (prvotní výzvu k výjezdu pak každá posádka dostává právě prostřednictvím tohoto pageru). Tuto technologii však nelze pokládat za plnohodnotný komunikační prostředek (jednosměrný tok informací, nepřístupnost pagerové sítě pro vnější uživatele), a z pohledu meziregionální či mezisložkové spolupráce není podstatný

Veškerou dostupnou používanou komunikační technikou a informačními systémy je pochopitelně vybaven i záchranářský kamion ZZS HMP „GOLEM“, který slouží jako autonomní mobilní dispečerské pracoviště s rozsáhlým technickým a zdravotnickým zázemím pro řešení následků hromadných neštěstí a mimořádných událostí velkého rozsahu, a zajištění zdravotnických asistencí ZZS HMP na akcích sportovního, kulturního a společenského charakteru. V dohledné době by měl být vybaven i analogovou radiostanicí v pásmu 160MHz, které jinak doposud ZZS HMP (vyjma vrtulníku LZZS) ve své činnosti nikde nepoužívá.


Strana 50

30.11.2009



Strana 51

30.11.2009



Strana 52

30.11.2009


Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje

6.2.

v současné době (04/2007) dokončila instalaci terminálů na jednotlivá oblastní operační střediska (6 ZOS), a postupně probíhá proškolení operátorek. Výhledově počítá s nasazením ručních terminálů i na úrovni výjezdových skupin, půjde však jen o záložní spojení k analogovým rádiovým sítím. Jednotlivé oblasti ZZS Stč kraje vznikly sloučením plochy vždy dvou původních okresů. Z původních dvanácti okresních zdravotnických operačních středisek zbylo tedy jen šest. Tento fakt byl zohledněn i při konfiguraci regionální sítě Střední čechy, kdy místo aktivace jednoho celoregionálního otevřeného kanálu ZZS bylo aktivováno šest zdravotnických subkanálů. Každý subkanál má předem definováno na kterých konkrétních základnových stanicích bude dostupný. Provoz jednotlivých oblastí se tedy vzájemně nebude rušit. To však současně přináší i některé problémy. Každý terminál zdravotnické záchranné služby (flotila 7) má povolen přístup do jakéhokoliv otevřeného kanálu ZZS (OCH 200-219). To však ještě neznamená, že je to každému terminálu fakticky umožněno. Terminály EASY neumožňují manuální volbu otevřeného kanálu, či kanálu DIR – nemají klávesnici. Tyto terminály umožňují využívat pouze to, co mají předem definováno na jednotlivých předvolbách „kanálového voliče“. V praxi je to totéž, jako mít povolen přístup do zamčené místnosti, od které mi někdo zapomněl dát klíče. To se může negativně projevovat především na ploše okresů Praha-západ a Praha-východ (dohromady Praha-venkov), které tvoří jakýsi prstenec (v některých místech jen několik kilometrů široký) kolem hlavního města. Z dostupných zdrojů je patrné, že na ploše těchto okresů jsou v každém z nich k dispozici pouze dvě buňky, které výškově poměrně značně členité území nemohou kvalitně celoplošně pokrýt (především okres Praha-západ). Ze dvou převaděčů se nedařilo tento okres bezezbytku celoplošně pokrýt ani v analogových sítích v pásmech 80 a 160 MHz, a u vyššího frekvenčního pásma systému Pegas lze očekávat další zhoršení vlivem vlastností šíření elektromagnetického vlnění v tomto pásmu. Na území okresu se hluboko pod okolním terénem zařezává několik řek (Vltava, Berounka, Sázava), které jsou současně i poměrně hustě zabydlenou rekreační oblastí s předpokladem časté potřeby zásahu tísňových složek. Určitě je možné doplnit pokrytí oblasti buňkami systému z přiléhajících okresů, otázkou však zůstává nakolik to systémové prostředky osmikanálových buněk sítě Pegas v dané lokalitě dovolí. Ukázku komplikovanosti řešení vyhovujícího pokrytí radiovým signálem, pokud je v systému Pegas používána varianta se subkanály, lze očekávat na vodní nádrži Slapy. Jde o nejbližší velice rozsáhlou rekreační oblast v okolí Prahy, která se zařezává poměrně hluboko pod okolním terénem. Vodní nádrž Slapy současně tvoří i hranici tří Vojtěch KOTEK LZZS ZZS HMP

Strana 53

30.11.2009


oblastí ZZS Středočeského kraje (ZOS Benešov, ZOS Příbram, a ZOS Prahavenkov), a tedy i pomyslné trojmezí tří vzájemně oddělených otevřených subkanálů ZZS v systému Pegas (navíc velice komplikovanou z pohledu pokrytí vůbec jakýmkoliv radiovým signálem - co funguje v jednom místě, za další zátočinou Vltavy již neplatí). Nejbližší základnové stanice systému Pegas jsou od této vodní plochy vzdáleny deset a více kilometrů. V oblasti v letní sezóně dochází poměrně často k potřebě součinnosti pozemních i jiných výjezdových složek (v lokalitě v letních měsících pracuje - se záměrem zkrátit zdlouhavé dojezdové časy „kolem vody“ - i výjezdová složka zdravotnické záchranné služby na vodě vybavená speciálním

člunem RLP řízená ZOS Praha-venkov, která však zcela rutinně zasahuje i na teritoriu zbylých dvou oblastí). Jak řešit stav, kdy má terminál problém najít signál na jakoukoliv buňku v situaci, kdy si má vlastně ještě vybírat jen tu, na které je aktivní „jeho“ subkanál? Možných řešení je několik: §

použití kanálu v přímém režimu (DIR 23 – pro lokální komunikaci posádek na místě bez možnosti spojit se s operačním střediskem)

§

vzájemné trvalé křížové pokrytí otevřených subkanálů z buněk systému v nejbližším okolí okolních oblastí (pokud to ovšem kapacita systémových prostředků sítě v dané lokalitě umožňuje)

§

přechod do individuálního režimu volání (to je však bez předchozí znalosti RFSI čísla volaného terminálu vyloučeno)

Technické řešení tedy možná není až tak úplně jednoduché (Pegas je v kraji teprve ve fázi postupného zavádění do provozu). V dostupných materiálech prozatím nejsou v systému vydefinovány alternativní kanály pro ZZS ve středních čechách, které by ze strany ZZS např. umožňovaly okamžitou aktivaci alternativního celoregionálního otevřeného kanálu ZZS podmíněnou uzavřením všech současných oblastních subkanálů. Pro infrastrukturu by to neměl být žádný problém. V současné době ZZS Středočeského kraje vede rutinní rádiový provoz na převaděčích v pásmu 160 MHz (pro každou oblast zvlášť 1-2 převaděče), a každá vozidlová radiostanice má navolitelný i přístup do neformálně definovaného republikového a krajského součinnostního kanálu ZZS, a kanálu „I“ HZS, (kanál HZS určený pro součinnostní komunikaci).Všechna oblastní zdravotnická operační střediska současně republikový


Strana 54

30.11.2009


součinnostní kanál ZZS v otevřeném režimu monitorují, a na základě dohody na něm probíhá komunikace s vrtulníkem LZZS PRAHA.

6.3.

Zdravotnická záchranná služba Jihočeského kraje

systém Pegas doposud nevyužívá ani na úrovni stále zachovaných Okresních zdravotnických operačních středisek (Prachatice, Písek, Strakonice, Jindřichův Hradec, Český Krumlov, Tábor), a zákonitě tedy ani na úrovni výjezdových skupin těchto okresů. Jediné terminály systému Pegas jsou osazeny na zdravotnickém operačním středisku v Českých Budějovicích (2x), a ve vrtulníku LZZS, kde je využíván převážně v převaděčovém provozu (MOCH 210), a v režimu individuálního volání (při sekundárních letech mimo mateřskou regionální síť). Za letu však posádka komunikuje prostřednictvím analogové sítě v pásmu 160 MHz. V blízké budoucnosti se s další expanzí systému Pegas v kraji zatím nepočítá. Jedinou výjimku tvoří pouze využití systému pro pokrytí činnosti výjezdového stanoviště Dačice na okrese Jindřichův Hradec, kde je úroveň rádiového signálu převaděče v pásmu 160 MHz vzhledem k odlehlosti této oblasti nízká.


Strana 55

30.11.2009


6.4.

Zdravotnická záchranná služba Plzeňského kraje

využívá řádově od počátku roku 2007 systém Pegas jako standardní (dominující) komunikační prostředek u všech výjezdových skupin, systém je však přesto raději duplicitně zálohován původní analogovou rádiovou sítí v pásmu 80 Mhz (tři kanály). Pegas zde standardně využívá dvou otevřených subkanálů ZZS. MOCH 200 pro plochu okresů Plzeňměsto, Plzeň- sever, Plzeň-jih, Rokycany, a Tachov – jejich výjezdové posádky jsou řízeny centrálně z Plzně. A MOCH 201 pro plochu okresů Domažlice a Klatovy (každý z nich má doposud vlastní zdravotnické operační středisko). Tísňové linky mobilních operátorů jsou přijímány z plochy celého kraje centrálně v Plzni. Od 1.6.2007 (alternativně od 1.9.2007) se počítá s centrálním řízením všech výjezdových skupin na ploše celého kraje z krajského ZOS v Plzni, duplicita zdravotnických otevřených kanálů však bude i nadále zachována pro přehlednější systém oblastního řízení. Žádné datové služby systému Pegas nejsou na území Plzeňského kraje využívány.

6.5.

Zdravotnická záchranná služba Karlovarského kraje

standardně používá pro svou činnost převaděčů v pásmu 80 MHz. Současně je v Karlových Varech v otevřeném provozu monitorován celostátní kanál 74,725 MHz. V převážné většině výjezdových vozidel je duplicitně - s ohledem na součinnost s HZS - instalována i radiostanice v pásmu 160 MHz. V kraji stále pracují tři okresní operační střediska (Karlovy Vary, Sokolov, a Cheb), kde každé z nich řídí činnost výjezdových skupin na ploše svého okresu, a odbavuje příjem na tísňových linkách včetně mobilních operátorů. Všechna tato operační střediska jsou vybavena terminály sítě Pegas. Zdravotnická záchranná služba Karlovarského kraje je však v současné době vybavena jen řádově deseti terminály na úrovni výjezdových skupin. Zbývající posádky budou terminály vybaveny až po zajištění potřebných finančních prostředků na jejich pořízení. Systém Pegas není v současné době ze strany ZZS využíván pro přenos dat, nebo stavových hlášení. K dispozici je oproti publikovaným tabulkám místo kanálu MOCH200 otevřený kanál ZZS MOCH205 s celoregionálním pokrytím.

6.6.

Zdravotnická záchranná služba Ústeckého kraje

pro standardní spojení se svými výjezdovými skupinami používá analogových sítí v pásmu 160 MHz. Síť pracuje na deseti převaděčích v tomto pásmu, kde některé z nich jsou spárované, a jejich činnost synchronizována na stejných frekvencích. Současně byl na ZOS v Ústí nad Labem v dubnu 2007 zaveden monitoring neformálně definovaného celorepublikového součinnostního kanálu v pásmu 160 MHz. V kraji stále pracuje 6 okresních zdravotnických operačních středisek. Systém Pegas v kraji je pro ZZS rozčleněn Vojtěch KOTEK LZZS ZZS HMP

Strana 56

30.11.2009


do tří otevřených subkanálů (MOCH 210-212), které lze v případě potřeby sloučit do jednoho alternativního celoregionálního otevřeného kanálu ZZS. Oproti vypublikovaným tabulkám došlo k drobným změnám: MOCH 210 má pokrytí v Ústí nad Labem, Teplicích a Litoměřicích, MOCH 211 na ploše okresu Děčín, a MOCH 212 v okresech Chomutov, Louny a Most. Všechna zdravotnická operační střediska jsou vybavena terminály systému Pegas.


Strana 57

30.11.2009


6.7.

Zdravotnická záchranná služba Libereckého kraje

otevřela k 1.1.2007 krajské operační středisko s jednotnou působností pro oblast všech jeho okresů, a ukončila tak dosavadní existenci souběhu čtyř operačních středisek v kraji (Liberec, Česká lípa, Jablonec nad Nisou a Turnov). Až do otevření krajského zdravotnického operačního střediska byla hlavním komunikačním prostředkem s výjezdovými posádkami na okrese Liberec veřejná komerční trunková síť SmartNet, kterou však již ZZS opustila. Na ploše ostatních okresů pak byly původní konvenční rádiové sítě v pásmu 80 MHz. V současné době jsou výjezdové skupiny na ploše původních okresů Turnov (resp.Semily), a Jablonec nad Nisou řízeny prostřednictvím přenosných terminálů systému Pegas, posádky ve zbylých dvou okresech analogovou sítí v pásmu 80 MHz (použitelná je však pro všechny výjezdové posádky celého kraje). Síť využívá převaděče umístěného na TV vysílači Ještěd, a zajišťuje tedy poměrně velice kvalitní spojení na celém území Libereckého kraje, i mimo něj. Důvodem tohoto řešení je nízká úroveň pokrytí signálem systému Pegas, a nedostatečný počet terminálů tohoto systému pro ZZS. Jejich dodatečné pořízení odmítá ze svého rozpočtu hradit kraj i ministerstvo vnitra. Na konci roku 2004 MV bezúplatně předalo 24 terminálů Matra Smart neveřejné radiofonní sítě Pegas. Podle sdělení se jednalo o první část dodávky, kterou pak na ZZS rozmístili do výjezdových skupin středisek Turnov a Jablonec nad Nisou. V průběhu roku 2005 se bohužel ukázalo, že další dodávky již ze státního rozpočtu nebudou realizovány. Tato situace zkomplikovala sjednocení radiových systémů organizace, a omezila možnost jednotného řízení provozu výjezdových skupin touto formou spojení. Terminály Matra jsou v současné době na zdravotnickém operačním středisku, a ve výjezdových skupinách na ploše okresu Turnov a Jablonec nad Nisou. Dále už má terminály k dispozici pouze posádka LZZS. Výjezdové skupiny na okresech Liberec a Česká lípa terminály k dispozici nemají. I posádky vybavené terminály však velice negativně hodnotí úroveň pokrytí signálem sítě v tomto regionu. V roce 2005 byla dokončena výstavba systému sledování polohy vozidel za pomoci GPS, a jsou jím vybavena všechna vozidla. Na konci roku 2005 bylo zahájeno i testování sledování polohy vrtulníku LZZS. Data systému jsou přenášena prostřednictvím GPRS. Prostřednictvím stejného přenosového prostředku je posádkám umožněno i přenášet EKG záznam z kteréhokoliv vozidla na specializované pracoviště kardiologie v Krajské nemocnici Liberec.


Strana 58

30.11.2009


6.8.

Zdravotnická záchranná služba Královéhradeckého kraje

zřídila již v květnu 2004 jednotné krajské operační středisko s celoplošnou působností pro celý kraj. Pro komunikaci s výjezdovými skupinami standardně využívá rádiové sítě v pásmu 160 MHz na pěti převaděčích (provoz jednotlivých okresů zůstává touto formou v jejich řízení oddělen), a současně monitoruje i republikový součinnostní kanál v tomto pásmu. Výhledově počítá i s vybudováním dalšího převaděče v tomto pásmu s celokrajskou působností. Systém Pegas je v kraji ze strany ZZS využíván převážně jako duplicitní a záložní systém spojení. Terminály systému Pegas je vybaveno zdravotnické operační středisko, vrtulník LZZS, i výjezdové skupiny celého kraje. Ve všech výjezdových skupinách (včetně LZZS) jsou nasazeny přenosné terminály umístěné ve vozidlovém adaptéru. Standardně vrtulník LZZS komunikuje v analogových sítích pásma 160 MHz, při činnosti v Pardubickém kraji probíhá komunikace prostřednictvím systému Pegas. Pro celou plochu kraje je definován jeden otevřený kanál ZZS 200, který dle dosavadních zkušeností poskytuje pokrytí na převážně dobré úrovni i pro samotné přenosné terminály bez adaptéru. O úplném přechodu na systém Pegas se zatím neuvažuje.

6.9.

Zdravotnická záchranná služba Pardubického kraje

řídí provoz svých výjezdových skupin ze čtyř zdravotnických operačních středisek s výhledem, že zhruba počátkem roku 2008 bude jejich činnost sloučena pod jednotné krajské zdravotnické operační středisko v Pardubicích. V současné době má veškerou radiovou komunikaci převedenu výhradně na prostředky systému Pegas, a původní analogové sítě již nejsou v provozu. Terminály systému Pegas jsou tedy vybavena všechna zdravotnická operační střediska – včetně plné integrace. K dispozici jsou čtyři zdravotnické otevřené subkanály pro jednotlivé okresy (MOCH200,205,206,207), které je možné v případě potřeby sloučit do jednoho celoregionálního otevřeného kanálu MOCH208. Na zdravotnickém operačním středisku v Pardubicích je současně trvale monitorován v otevřeném provozu také kanál přímého režimu DIR 23, na kterém je tak umožněna součinnostní komunikace s vrtulníkem LZZS Hradec Králové, a otevřený kanál MOCH 112 IZS.


Strana 59

30.11.2009


Jednotlivé výjezdové skupiny dostávají prvotní výzvu konferenční hovorem v systému Pegas, a současným odeslání informací v datové formě na výjezdové stanoviště. V blízké budoucnosti se počítá s dokončením přenosu stavových hlášení posádky prostřednictvím systému Pegas. Současně je v řešení je i přenos dat systému pro sledování vozidel (rovněž Pegas).


Strana 60

30.11.2009


6.10. Zdravotnická záchranná služba kraje Vysočina vede doposud rutinní rádiový provoz na analogových sítích v pásmu 160 MHz, pouze v místech se slabým pokrytím této sítě je častěji využíváno spojení prostřednictvím terminálů systému Pegas. Systém je centrálně řízen z krajského zdravotnického operačního střediska v Jihlavě. ZOS je duplicitně vybaveno terminálem systému Pegas, který je doposud využíván jako záloha analogových sítí. Postupně se pracuje na integrace terminálů s ostatními informačními systémy a sítěmi operačního střediska. V pásmu 160 MHz ZOS nemonitoruje neformální součinnostní kanál v otevřeném provozu, může se na něj však v případě potřeby přeladit (je naprogramován v kanálových předvolbách). ZOS však monitoruje v otevřeném režimu původní Celostátní kanál 74,725MHz. Komunikace s LZZS probíhá převážně na leteckých frekvencích a v pásmu 160 MHz. Všechny výjezdové skupiny v kraji jsou vybaveny analogovými radiostanicemi v pásmu 160 MHZ, a duplicitně i vozidlovými terminály systému Pegas. V kraji je doposud aktivován jeden celoregionální otevřený kanál ZZS MOCH200. Výhledově je po dohodě s provozovatelem sítě přislíbena i nadstandardní trvalá aktivace dalšího otevřeného zdravotnického kanálu s celoregionálním pokrytím (systémové prostředky to v regionální síti Vysočina zkrátka dovolují). Po jeho aktivaci ZZS kraje Vysočina předpokládá postupný přechod na systém Pegas jako na dominující systém používaného rádiového spojení s výjezdovými skupinami se současným zachováním stávajících analogových sítí v záloze. V komunikaci s vrtulníkem LZZS se komunikace prostřednictvím systému Pegas neosvědčila, a není tedy využíván (terminál se za letu v převaděčovém režimu stále někam registruje). Prostřednictvím terminálů Pegas nejsou doposud ze strany ZZS provozovány žádné datové služby.

6.11. Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje řídí výjezdové skupiny v celém kraji prostřednictvím jediného krajského zdravotnického operačního střediska. Výjezdové skupiny na území Brna jsou řízeny prostřednictvím veřejné analogové trunkové sítě, k dispozici však některé z nich mají i terminál systému Pegas. Všechny posádky na ploše zbývajících okresů jihomoravského kraje jsou řízeny výlučně


Strana 61

30.11.2009


prostřednictvím systému Pegas. K dispozici mají jak vozidlový, tak i přenosný terminál. Po doplnění počtu terminálů se počítá s úplným přechodem na systém Pegas. LZZS pro svoji činnost používá oba výše uvedené systémy (trunk + Pegas). Terminál systému Pegas je na palubě ve formě přenosné stanice ve vozidlovém adaptéru. Pokrytí signálem systému Pegas je pro vozidlové terminály na dobré úrovni, pro přenosné terminály však není zcela optimální. V rámci celého kraje ZZS doposud používá jeden otevřený kanál, o poskytnutí druhého v současné době intenzivně jedná.


Strana 62

30.11.2009


6.12. Zdravotnická záchranná služba Olomouckého kraje řídí všechny výjezdové skupiny centrálně z jednoho krajského zdravotnického operačního střediska. Veškerá radiová komunikace probíhá na převaděčích v pásmu 160MHz. Systém Pegas byl ZZS tohoto kraje využíván v dobách fungování 1. generace tohoto systému. Koncová zařízení 2. generace byla dodána teprve v září 2006, a v celém mezidobí nebyl tedy systém využíván ani na úrovni zdravotnického operačního střediska. Po plné instalaci technologií s plnou integrací s ostatními technologiemi ZOS se bude systém perspektivně využívat jako záložní forma radiového spojení. Počítá se s využitím kombinace vozidlového a přenosného terminálu v každé výjezdové skupině. Ze strany ZZS je pokrytí signálem systému Pegas hodnoceno jako nedostatečné, a stejným způsobem je hodnocen i fakt, že má ZZS k dispozici pouze jeden otevřený kanál.

6.13. Zdravotnická záchranná služba Zlínského kraje v současné době postupně průběžně redukuje původní počty okresní zdravotnických operačních středisek v kraji. Z původních čtyř zbyly už jen pouhé dvě, a ani tento stav není konečný. Úplný přechod na centrální řízení celého kraje z jednoho krajského operačního střediska ve Zlíně se předpokládá v ještě v tomto roce (výhled v letních měsících). Po zrušení ZOS ve Valašském Meziříčí (4/2007) vedle krajského operačního střediska prozatím zůstalo v provozu už jenom ZOS v Kroměříži. Obě jsou vybavena terminály systému Pegas. Zdravotnické operační středisko používá pro rutinní komunikaci s výjezdovými posádkami v celém kraji analogové radiové sítě v pásmu 160 MHz. Mezi předvolbami všech těchto analogových radiostanic nechybí ani neformálně definovaný celorepublikový součinnostní kanál ZZS, ze strany ZOS však není trvale monitorován. Radiostanice v pásmu 80 MHz již dlouhodobě nejsou užívány. Výjezdové posádky celého kraje pro rutinní komunikaci se zdravotnickým operačním střediskem využívají, jak už je výše uvedeno, spojení na analogových radiových sítích v pásmu 160 MHz. Všechna vozidla jsou však duplicitně vybavena vozidlovými terminály systému Pegas, lékařské výjezdové skupiny randes-vous systému pak ještě i přenosným terminálem. K dispozici je pro ZZS jeden otevřený kanál MOCH 200. ZZS Zlínského kraje doposud nevyužívá žádných datových služeb systému Pegas. Dle dosavadních zkušeností s provozem systému je úroveň pokrytí signálem v kraji dobrá.


Strana 63

30.11.2009


6.14. Zdravotnická záchranná služba Moravskoslezského kraje řídí provoz výjezdových skupina na území kraje prostřednictvím šesti zdravotnických operačních středisek (centrum tísňového volání Ostrava + pět okresních ZOS). Ve výhledu dvou let se počítá se zřízením jednotného krajského centra tísňového volání všech složek IZS. Všechny výjezdové složky jsou řízeny prostřednictvím 12ti převaděčů v pásmu 160 MHz. Jeden z převaděčů je umístěn na Pradědu, a slouží jako součinnostní pro oblast celého kraje. Kromě toho je stanoven i součinnostní simplexní kanál. Všechna ZOS i všechny výjezdové skupiny mají mezi naprogramovanými kanály i součinnostní republikový kanál, který však není ze strany ZOS trvale monitorován. Radiová síť v pásmu 160MHz je standardně užívána současně i k přenosu stavových hlášení (posádka ó ZOS). Všechny výjezdové skupiny jsou kromě radiostanice v pásmu 160 MHz vybaveny i vozidlovým terminálem systému Pegas, skupiny RLP pak současně i terminálem přenosným. Vrtulník LZZS je v současné době vybaven duplicitně dvěma radiostanicemi v pásmu 80 a 160 MHz. V dohledné době se počítá s demontáží radiostanice pro pásmo 80 MHz, a využitím jejího vstupu do palubní komunikační sítě vrtulníku pro přenosný terminál systému Pegas ve vozidlovém adaptéru. Systém Pegas je v kraji užíván jako záložní forma radiového spojení v místech, kde nepostačuje pokrytí analogovými radiovými sítěmi. K dispozici je jeden otevřený kanál ZZS MOCH 200 s celoregionálním pokrytím. V současné době se pracuje na využití datových služeb tohoto systému pro přenos dat systému pro sledování pohybu jednotlivých vozidel, a k datovému přenosu výzev (ZOS => výjezdová skupina).


Strana 64

30.11.2009


7.

HZS A JEHO POJETÍ SYSTÉMU PEGAS Není nezajímavé porovnat celkový přístup a způsob používání systému Pegas u zdravotnické záchranné služby s HZS. Hasičský Záchranný Sbor ČR totiž zvolil diametrálně odlišný způsob přístupu k

hromadné komunikační síti ministerstva vnitra Pegas. Ani zde nejde vše bez obtíží, a systémové vlastnosti sítě přinášejí určité limity v jejím využívání. Tyto její negativní vlastnosti se však HZS daří postupně jednotnou koncepční prací redukovat na přijatelnější úroveň. HZS zřídil již v březnu roku 2000 osmičlenný „Programový tým pro definování a koordinaci uživatelských požadavků a postupu při nasazování systému Pegas do výkonu služby u jednotek požární ochrany“. Tento tým v první fázi nejprve společně definoval hlavní programové zásady a uživatelské požadavky. Vzhledem ke způsobu uzavření dodatku č.3 generální dohody ze dne 22.12.1999, při kterém nebylo umožněno pracovníkům GŘ HZS (stejně jako ZZS) aktivně na tvorbě tohoto dodatku spolupracovat, tým současně vybral ze svého středu prostředníka, jehož jedinou pracovní náplní bude koordinace a řešení otázek spojených se specifikací a zaváděním systému Pegas u jednotek HZS, a stane se tak aktivním partnerem pro Odbor spojení a informatiky MV. Důvodem tohoto návrhu bylo to, že zavádění systému Pegas u jednotek HZS bude vyžadovat nejen technickou specifikaci, ale současně i změnu celé organizace spojení u všech jednotek HZS, a s tím spojenou časovou náročnost takového procesu. Tým si vyžádal stanovení kontaktní osoby ze strany dodavatele (MNC, či Pramacom Prague), přístup k harmonogramu zavádění systému po jednotlivých regionech nutný pro plánování školení obsluh a zavedení plánu výuky, upřesnění podmínek připojení dalších terminálů, písemné vyjádření OSI MV k požadavkům definovaným v uplynulém období, dodání písemných podkladů k pilotnímu projektu na okrese Benešov, a poskytnutí detailních informací o zajištění záručního a pozáručního servisu.Současně si vyžádal odpovědi na otázky financování vybavení HZS terminály a dalším příslušenstvím, a otázky finančního zajištění budoucího rozšiřování sítě u HZS ČR. Z technických specifikací tým již v první fázi žádal popis rozhraní vozidlového terminálu, a způsob jeho klíčování k řešení realizace mobilního převaděče mezi původními analogovými sítěmi HZS, a systémem Pegas. Vyžádal si i poskytnutí komunikačního protokolu, popis modulačního rozhraní, a popis interface pro integraci systému do výjezdových programů HZS. To vše již počátkem roku 2000. Vyžádal si také možnost odprezentovat zástupci dodavatele současnou funkci rádiové sítě HZS s důrazem na přenos statusových hlášení a dat - jak pro lepší představu dodavatele o následných technických požadavcích HZS, tak pro stanovení dalšího postupu Vojtěch KOTEK LZZS ZZS HMP

Strana 65

30.11.2009


při jejich detailní specifikaci. V průběhu této prezentace byly pak zástupcům firmy Matra Nortel Communications, za přítomnosti pracovníka OSI MV, PČR, a fy Pramacom Prague, předány návrhy řešení (schémata) radiokomunikace na místě zásahu s využitím analogových sítí, a s využitím systému Pegas (v překladu do angličtiny). Ve stejné době se Ministerstvo zdravotnictví ústy referenta pro PNP spokojilo s konstatováním, že MZd nemá obdobný útvar, že jsou v záležitosti systému Pegas zástupci MZd a ÚSZS o celé problematice velice málo informováni, a v minulém období se tedy velice málo účastnili přípravných prací .


Strana 66

30.11.2009


I přes veškerou snahu však nabírá i v HZS celoplošné zavádění systému Pegas několikaletý skluz. Má to několik příčin: 1.

programový tým již v počátku jako jednu z hlavních zásad stanovil, že zavedení systému Pegas musí být PLNOHODNOTNOU náhradou stávajícího analogového systému rádiového spojení, a měl by svou funkci zahájit až tam, kde technické možnosti analogových systémů končí, aby nedošlo ke snížení kvality spojení u HZS

2.

záměrem pilotního projektu bylo nejen otestování zaváděného radiokomunikačního systému v rámci HZS ČR, ale ověřit jeho hlavní funkci, která spočívá v zajištění součinnostní komunikace se základními složkami IZS. Bylo konstatováno, že v rámci prováděných testů bylo možné komunikovat pouze s Policií ČR, a to i přes veškerou snahu zapojit do pilotního provozu nepostradatelnou základní složku IZS – zdravotnickou záchrannou službu. Fáze pilotního projektu I.

instalace a zprovoznění fixních, rádiově připojených terminálů na vybraných operačních střediscích HZS Středočeského kraje,

II. vyškolení obsluhy, III. zavedení ručních terminálů ve vybraných územních odborech, IV. provedení typových montáží a instalace vozidlových terminálů včetně zařízení pro konverzi signálu mezi analogovou a digitální sítí do mobilní požární techniky, V. hardwarová a softwarová integrace linkově připojených terminálů do KOIS, VI. vybavení všech operačních středisek HZS Středočeského kraje dle bodů 1 - 4, VII. zahájení rutinního provozu. 3.

má-li být každý HZS kraje samostatný i po stránce taktického dohledu nad sítí (včetně programových úprav koncových zařízení a navrhování vlastních provozních řešení), musela k tomu nutně nejprve vzniknout odpovídající pracovní místa či funkce


Strana 67

30.11.2009


4.

vázlo zajištění integrace všech dostupných služeb, zejména pak služby statusových hlášení, do „výjezdového“ software na KOIS, které jsou pro HZS základní potřebou pro výkon služby

5.

nedostatek finančních prostředků na další terminály

6.

chybějící scanování otevřených a DIR kanálů, které je povinen sledovat velitel zásahu

Technickým cílem pro HZS tedy bylo zavést do běžného provozu systém až v jeho nejvyšším stádiu (v konečné verzi systémového software), s maximálními možnými dostupnými službami (včetně vytvořenými návaznostmi na další aplikační řešení), a to bez omezení výkonu služby při jeho zavádění. To znamenalo minimalizovat dobu nutného souběhu digitální a analogové rádiové sítě a jejich paralelního používání v rutinním provozu. V oblasti legislativní je pak cílem zároveň se zaváděním systému vydat potřebné metodiky a předpisy, a to i v návaznosti na nově zpracovávanou metodiku odborné přípravy v oblasti spojení, tedy systém výcviku. Rozpočtovým opatřením MV-GŘ HZS byly koncem roku 2002 navýšeny finanční prostředky HZS Středočeského kraje, Jihomoravského kraje a kraje Vysočina. Tyto finanční prostředky byly vázány k úkolu zajistit návaznost radiokomunikací mezi jednotkami HZS ČR a ostatními jednotkami PO (resp. konverzi analogových a digitálních rádiových sítí). Hasičský záchranný sbor zůstává zatím alespoň na části území na úrovni operačního řízení i v analogovém prostředí, a podle dostupných informací počítá s úplným přechodem na systém Pegas až po přidělení příslušných zdrojů ze státního rozpočtu - patrně v roce 2008 a později. Pro vyřešení potřebné součinnosti se spolupracujícími jednotkami Sboru dobrovolných hasičů, u kterých se s nasazením terminálů systému Pegas vzhledem k jejich ceně nepočítá, jsou postupně do všech cisternových a velitelských vozidel profesionálních složek HZS instalovány vzájemně propojené dvoumontáže analogových radiostanic a terminálů systému Pegas, které na místě zásahu pracují jako digitálně-analogový převaděč. Všechny zasahující jednotky se tedy na místě zásahu bez obtíží dorozumívají v otevřeném provozu nezávisle na tom, zda používají analogovou radiostanici, nebo terminál systému Pegas v režimu DIR, a to aniž by bylo třeba na rádiovém vybavení jednotek sboru Vojtěch KOTEK LZZS ZZS HMP

Strana 68

30.11.2009


dobrovolných hasičů cokoliv měnit. Pro instalaci těchto dvoumontáží do jednotlivých typů používaných zásahových vozidel byly nejprve vypracovány vzorové montáže a potřebná dokumentace typových projektů, aby byla zajištěna jednotnost a odpovídající kvalita instalace, a garantovány příznivé parametry vyzařovacích charakteristik anténních prvků. Současně je instalace dle těchto typových projektů v souladu s příslušnými obecně závaznými předpisy a dalšími nařízeními, včetně interních předpisů výrobců požární techniky. Fyzické řešení převaděče je realizováno pouze pomocí propojovacího kabelu (bez dalšího externího ovládacího prvku) tak, že na straně konvenční (analogové) radiostanice je umístěn pouze přístupový konektor k audio signálům v kombinaci s digitálními signály nutnými pro ovládání této radiostanice, a na straně terminálu systému Pegas je umístěn vlastní integrovaný blok převaděče přímo do konektoru. Tento konektor pak převádí audio signály na požadované úrovně, a ovládá obě radiostanice pomocí digitálních vstupně/výstupních obvodů. Toto zařízení má rovněž potřebné atesty a jeho montáž je uvedena v typových projektech.


Strana 69

30.11.2009


HZS při zásazích používá odlišnou strukturu rádiového spojení oproti struktuře používané u ZZS. Je to dáno především předpokladem, že při zásazích HZS se zásahu často účastní více výjezdových skupin (jednotek), nebo jsou jednotlivá družstva vícečlenná v porovnání s běžnými výjezdovými skupinami ZZS. Spojení s operačním střediskem tedy udržuje pouze jeden člen jednotky (velitel družstva), nebo velitel zásahu. Veškerá ostatní komunikace probíhá pouze místně na jiných kanálech (tzv.bojových). Z tohoto pohledu jsou pak i nároky na rádiovou síť podstatně jednodušší, protože na vlastním místě zásahu si jednotky snadno vystačí se simplexní formou komunikace v rámci jednoho týmu, případně s kombinací analogových RDST a terminálů systému Pegas v režimu DIR přes vozidlový převaděč. Veliteli zásahu pak postačuje další terminál systému Pegas k realizaci komunikace mezi zasahujícím týmem a operačním střediskem, a část této komunikace navíc řeší pouze formou odesílání přednastavených statusových hlášení bez použití hlasové formy komunikace. Doposud získané zkušenosti s využíváním systému Pegas v místech, kde na něj HZS přešel z analogových konvenčních radiových sítí, jsou stejně nejednotné (a občas i protichůdné), jako u ZZS. Mezi nejčastějšími výhradami je ze strany hasičů uváděno zejména: •

latence systému, a zdlouhavá registrace terminálu do sítě (někdy i v řádu minut)

•

nesrozumitelnost, a slabý nízkofrekvenční výstup v hlučném prostředí

•

občasné výpadky sítě a jeho celková náladovost a nestabilita

•

všechny známé nevýhody terminálů EASY – HZS od jejich používání ustupuje (možnost používat jen předem předprogramované spojení, absence zpětné vazby pro uživatele „kde jsem“, a „proč to zrovna teď nefunguje“)

•

nedokonalé pokrytí sítě

•

celková malá přehlednost nabídkového menu terminálů

•

nevhodné ergonomické vlastnosti přenosných terminálů (velikost, váha, pro člověka v zásahových rukavicích zcela nevhodné ovládací prvky, snadná zranitelnost těchto prvků i antény, častá neúmyslná a nechtěná aktivace některých ovládacích prvku klávesnice a kanálového voliče)


Strana 70

30.11.2009


•

nízká výdrž akumulátorů těchto přenosných terminálů a s tím související omezený nastavený výkon vysílače 2W

•

nedostatečně čitelná aktivní poloha kanálového voliče (práce ve tmě, v zakouřeném prostoru)

•

zdlouhavý přechod mezi režimem DIR a převaděčovým režimem na otevřeném kanálu

•

nevhodné provedení propojovací konektoru ve spodní části terminálu


Strana 71

30.11.2009


•

přenosné terminály ve variantách provedení EASY+ a SMART (s displejem) mají navíc jednu velice pokročilou funkci, která je aktivována automaticky při práci uživatele v dostatečně vlhkém prostředí! Na displeji terminálu naběhne plně digitální vodováha s grafickým znázorněním ve velice vysokém rozlišení. Zodpovědní pracovníci HZS zkoumají, zda jde o funkci v běžném provozu HZS využitelnou, a zda má tato vlastnost spíše pozitivní nebo negativní vliv při činnosti HZS - výrobce ji totiž v technických parametrech terminálu ani blíže nespecifikuje

JJJ


Strana 72

30.11.2009


8.

VÍTĚZSTVÍ A PROHRY 8.1. •

POZITIVNÍ ASPEKTY SYSTÉMU PEGAS SOUHRNEM

Ke kladům patří zejména fakt, že je tento systém technicky kompatibilní v rámci celé ČR, a pokrývá naše území téměř celoplošně. Sytém vykazuje poměrně značné možnosti konfigurací, a je dobře zabezpečen proti odposlechu.

•

Stát (MV) přináší do systému základní infrastrukturu (síť převaděčů) včetně dohledového centra, údržby a servisu této infrastruktury

•

Stát do určité míry (podle požadavků z konce devadesátých let minulého století) dodal nebo dodá koncové terminály sítě ruční a vozidlové

•

Síť je v současném stavu na většině území funkční, a přinejmenším v individuálním módu s přijatelným pokrytím (dodavatel udává pokrytí na úrovní 98% pro vozidlové stanice).

•

Při vhodné konfiguraci je síť schopna vytvořit jednotné komunikační prostředí v rámci kraje (radiový kanál slyšitelný na celém území regionu).

•

Síť má mechanismy pro zajištění vzájemně kompatibilní komunikace na území státu


Strana 73

30.11.2009


8.2.

NEGATIVNÍ ASPEKTY SYSTÉMU PEGAS SOUHRNEM

•

Diskutabilní způsob financování který často diskriminuje ZZS (ty jsou nuceny ho dofinancovávat z jiných rozpočtů, protože jako jediné nespadají do resortu MV)

•

Náklady na pořízení dalších terminálů, jejich údržbu a opravy jdou plně k tíži uživatelů (záchranných služeb) s tím, že doposud známé pořizovací ceny i ceny servisu jsou o řád vyšší, než u běžně používaných analogových zařízení (např. poslední známá cena ruční radiostanice je cca 40.000 + dalších 40.000 Kč adaptér do auta), servis s výjimkou banálních operací nejde provádět vlastními silami, složitější opravy je nutno provádět u francouzského výrobce (což se pochopitelně cenově zcela vymyká zvyklostem v ČR)

•

Pokud provoz operačního střediska záchranné služby vyžaduje použití dispečerského pracoviště, jdou náklady na pořízení tohoto pracoviště plně k tíži záchranné služby (odhadem miliony Kč). Provizorně to lze obejít používáním výhradně jednoho skupinového kanálu a řešit vlastními prostředky pouze rozvod vstupu do mikrofonu běžného vozidlového terminálu a výstupu z jeho reproduktoru, nicméně takové řešení neumožňuje adresné volání ani využití jakýchkoliv dalších pokročilých funkcí systému.

•

Systémové zdroje vhodné pro operační řízení (skupinové kanály) - vyhrazené pro ZZS jsou pro zajištění celého provozu ZZS nedostatečné, a možnost rozšíření je t.č. prakticky vyloučená, protože síťové prostředky jsou ve stávající konfiguraci využity prakticky na 100% (dostupnost pouhého jednoho otevřeného kanálu pro ZZS na úrovni kraje)

•

Limitující technické vlastnosti – například v režimu skupinové komunikace není možný paging (vyzvánění) stanice, systém nedokáže provést přechod z buňky na buňku (handover) bez ztráty spojení, v LZZS je dostupný pouze přímý režim bez dostupnosti pokročilých služeb sítě (o chybějící certifikaci pro letecký provoz nemluvě), velká váha přístroje v kontrastu s nízkou výdrží baterií a podobně.

•

Malá kapacita infrastuktury pro skupinový provoz Dostupné stanice mají zcela zbytečné a nepochopitelné nedomyšlenosti - nešťastně uspořádané menu s pouze jednosměrným pohybem, společnou regulaci hlasitosti vyzvánění a reproduktoru(!!!), nemožnost vypnout nežádaný odposlech provozu na kanále, u přenosných terminálů relativně vysoká váha a malá výdrž baterií.

•

Několikanásobně vyšší cena oproti jiným komunikačním prostředkům


Strana 74

30.11.2009


•

Z hlediska integrace do dalších komunikačních a informačních technologií představuje navíc systém pro ZZS „černou skříňku“ uzavřenou jakémukoliv přístupu zvenčí.

•

Systém je z hlediska datových přenosů beznadějně zastaralý, technologie je za současných měřítek poměrně pomalá.

•

Nevýhodou je složitější technologie a požadavek na kvalitní příjem: jakmile kvalita příjmu poklesne pod určitou úroveň, přenos dat se zcela přeruší, zatímco analogový systém je v téže situaci sice omezeně, ale použitelný (např. zvýšená úroveň šumu, přechodné výpadky spojení apod.)

•

Některé ZZS nemají z nejrůznějších důvodů k dispozici vozidlové terminály, ale jen terminály přenosné. Využívané kmitočtové pásmo 360 MHz je však velice nevýhodné z pohledu používání přenosných terminálů bez dalších doplňkových zařízení uvnitř vozidla (tedy za jízdy) díky snadnému odstínění signálu kabinou vozidla v tomto pásmu. Současně disponují pouhými dvěma Watty výkonu svého vysílače (konvenční profiradiostanice mají obecně povolen výkon do 5W, ale zpravidla „umí“ i víc). Doplňková zařízení do vozidel (adaptér, do kterého se přenosný terminál vloží, a který jí pak umožňuje používat externí vozidlovou anténu a zvýšený vysílaný výkon) jsou však cenově srovnatelná s vlastní cenou terminálu. Přenosné terminály se díky tomuto faktu stávají bez doplňkových zařízení za jízdy nepoužitelnými (snad s výjimkou Prahy), a možnost jejich použití jako jediného prvku radiového spojení posádky (a tedy úplného přechodu na tuto formu radiového spojení) v daném kraji, je tak zcela vyloučena. ZZS ani kraje na dodatečné pořizování těchto zařízení většinou nemají dostatek finančních prostředků. "Plošné" pokrytí systémem PEGAS počítá - s výjimkou Prahy - s využitím vozidlových stanic s příslušným anténním systémem. Kvalita pokrytí pro ruční stanice je samozřejmě podstatně nižší. V současnosti není potenciálním uživatelům dostupná aktuální mapa pokrytí signálem sítě PEGAS.

•

Systém Pegas není vhodný pro komunikaci s letícím vrtulníkem (např. LZS). Jedinou reálně použitelnou možností je komunikace v DIR módu, tj. bez převaděčů, se všemi technickými a organizačními omezeními z toho vyplývajícími.

•

Systém Pegas neumí handovery, tj. při pohybu komunikující stanice mezi oblastmi pokrytými různými převaděči dochází dříve nebo později k rozpadu spojení

•

Při standardním počtu 8 nebo 12 kanálů na převaděči lze při vysokém zatížení sítě (např. společném zásahu v dané lokalitě) očekávat kapacitní problémy při individuálním volání a výjimečně i při skupinovém provozu. Podle neověřených zpráv jsou při standardní konfiguraci převaděče pro individuální hovory vyhrazeny


Strana 75

30.11.2009


pouze dva kanály, tj. volat mohou současně dva účastníci na území pokrytém daným vysílačem (v průměru stovky km čtverečních). •

Služba datových přenosů a přenosů stavových hlášení je složitá, a v praxi jen obtížně použitelná.

•

absence hands-free sad (nepraktické a neergonomické použití během činnosti, neslyšitelnost reproduktoru řvoucího kdesi od pasu)


Strana 76

30.11.2009


9.

KDE SE STALA CHYBA?

Ø Velice vleklý postup zavádění systému Pegas– deset let trvající budování samotné infrastruktury a s tím spojená nedůvěra, fixované negativní zkušenosti s pokrytím, a z dnešního pohledu mezi tím i překonaná technologie (v roce 1994 to pochopitelně vypadalo jinak) Ø Nešťastný termín pro zavádění systému Pegas - nejprve vznikala cílová koncepce systému Pegas, a tři roky po té přišlo rušení okresů a vznikly kraje. Nikdo tedy v koncepční a přípravné fázi nevěděl jak budou budoucí kraje řešit organizaci PNP v dané lokalitě (problém zejména při objednávání počtů koncových zařízení a příslušenství – z pozice kraje je pohled jiný než z pozice jednoho okresu) Z pohledu infrastruktury to však nemělo vliv. Byla od počátku přechodu na 2. generaci systému budována v souladu s budoucím územněsprávním uspořádáním státu, a díky pružné architektuře sítě není problém jí kdykoliv přizpůsobit změněným podmínkám. Ø Nutnost veškerá další zařízení pořizovat z vlastních prostředků, a za ceny podstatně vyšší než, než je běžné u konvenčních radiových zařízení (i příslušenství) Ø Pominutí doby, kdy se dala kapacita systémových prostředků výrazněji ovlivnit – technicky je posílení sítě řešitelné, stát však prozatím nechce do dalšího rozvoje infrastruktury investovat – t.č. naplněny na 99% Ø O síti PEGAS je nedostatek oficiálních informací. Provozovatel zvolil velmi nešťastný způsob prezentace systému Ø Nevhodné fyzikální vlastnosti přenosných terminálů - váha, výdrž baterií, staré baterie, nevyhovující tlačítka a přepínače předvoleb, velikost Ø absence propojení analogových sítí ZZS a systému Pegas (HZS to umí) Ø podřadná pozice ZZS v systému – pro ZZS je k dispozici pouze jeden otevřený kanál v dané síti, což je pro některé větší ZZS vzhledem k objemu radiové komunikace naprosto nepostačující (Praha) Ostatní uživatelé z IZS mají k dispozici větší množství otevřených kanálů, a MV již v současné době uživatele upozorňuje na teoretickou možnost, že jim budou v případě potřeby některé přidělené systémové prostředky dočasně omezeny (méně než jedna je už jen nula!) Vojtěch KOTEK LZZS ZZS HMP

Strana 77

30.11.2009



Strana 78

30.11.2009


10.

MOŽNÁ VÝCHODISKA

Nabízí se čtyři základní varianty: Ø I. Vyvíjet další celoplošnou síť v současné době nemá smysl. Velice negativně by se v koncepční fázi projevila přenesená nedůvěra jak v odborné veřejnosti, tak ve veřejném mínění obecně (v duchu hesla „..někdo se na tom zase jenom napakuje, a stejně to bude celé k ničemu…“) V současné době nejsou složky IZS v celostátním měřítku schopny koncepčně skutečně spolupracovat, a nejsou tak schopny se ujednotit na systémovém a jednotném řešení. Takové koncepční spolupráce nejsou často schopny ani všechny krajské ZZS v celé zemi vzájemně mezi sebou jako jeden celek. Do značné míry to souvisí se systémem jejich odlišného financování ze strany jednotlivých krajů v porovnání se zbylými dvěma složkami IZS, a s tím spojenými, často zcela rozdílnými, prioritami. PČR sice vystupuje navenek (prostřednictvím policejního prezidia) jednotně, stále však zachovává určité režimy utajení i v oblastech, které takový režim bezpodmínečně nevyžadují. To se zpětně negativně projevuje i v systému spolupráce s ostatními tísňovými složkami. HZS pracuje v celostátním měřítku koncepčně, a alespoň ve vlastních útvarech již několik let zavádí proces standardizace a unifikace jak v oblasti materiálního vybavení, tak v postupech své činnosti. Přes všechny výše uvedené aspekty se často základním tísňovým složkám IZS daří dobře spolupracovat na krajské úrovni, a najít si to „svoje“ „malé“ řešení. Odstoupit od realizace projektu ve chvíli, kdy do něj bylo proinvestováno více než šest miliard korun, a kdy je infrastruktura dobudována, není reálné. Některé základní složky IZS (PČR) jsou koncovými zařízeními vybaveny již téměř celoplošně, a představa, že by je opět někdo


Strana 79

30.11.2009


jako celek převedl do zásob na skladě jako „náhradní díly získané likvidací“ je jednoznačně z kategorie sci-fi příběhů. Stát prostě nemá na další velkou černou díru finanční prostředky.


Strana 80

30.11.2009


Ø II. Ponechat systém Pegas pouze tísňovým složkám v rámci MV je popřením základního principu a původní motivace pro budování této hromadné radiové sítě. Ø III. Ponechat systém u ZZS v současném stádiu rozpracovanosti není jednotným systémovým řešením, a varianta zachovává záchranné služby nadále vlastnímu osudu tak, jako tomu bylo doposud. Přetrvávající nejednotnost pak bude v budoucnu i nadále komplikovat nejen vlastní komunikaci při meziregionální spolupráci a spolupráci mezi složkami IZS, ale současně zakládá na některé další komplikace, zejména při: o tvorbě některých dalších právních norem (pro oblast PNP, pro krizové řízení, pro IZS) o realizaci případných dalších společných projektů v PNP a IZS (datové spojení systému je sice beznadějně pomalé, převážná část dispečerských softwarových aplikací tísňových složek však pracuje v rámci jednoho záznamu s poměrně zanedbatelnými objemy dat)


Strana 81

30.11.2009


Ø IV. Za této situace nezbývá, než dotáhnout systém Pegas i v resortu

zdravotnictví do alespoň dílčího stavu původního cílového řešení, kde může relativně velice spolehlivě plnit roli : a. vzájemného koordinačního spojení na úrovni operačních středisek b. záložního systému stávajících radiových sítí (tam kde není využit jako hlavní) c. součinnostního spojení IZS přímo na místě zásahu d. součinnostního spojení při mezikrajové spolupráci zejména při: §

činnosti LZZS

§

zajištěných transportech pozemními prostředky do jiných krajů

§

„příhraniční“ výpomoci v rámci řešení standardních situací

§

mezikrajové spolupráci při likvidaci následků mimořádných událostí, a hromadných neštěstí a katastrof

§

potřebě nápomoci řešení technických či jiných potíží posádky pohybující se na území jiného kraje (buďme vzájemně kolegiální, mimopražských sanitek - často i s pacientem ve voze - v Praze již havarovalo více, a osobně znám i několik případů, kdy jsme pozemní dálkový zajištěný transport pacienta dokončovali leteckou formou – ať už z důvodu závady na vozidle, či autonehody)

Je ovšem pravdou, že v dnešní době již masově rozšířené mobilní telefonie většina členů posádek použije mnohem raději právě tento komunikační prostředek, a vytočí ono prosté 155...


Strana 82

30.11.2009


K naplnění takového cíle je však nutné: v Zajistit finanční prostředky pro jednotné dovybavení všech výjezdových posádek a ZOS v zemi odpovídajícími koncovými zařízeními (s ohledem na stávající úroveň pokrytí radiovým signálem sítě především ve vozidlovém provedení, alternativně alespoň vozidlovými adaptéry pro přenosné terminály), což bude v resortu zdravotnictví opravdu velký problém v Dopracovat prováděcí předpisy pro komunikaci v IZS za standardních i krizových podmínek na úrovní strategické, taktické i operační. v Vytvořit metodiku celého využití systému i jeho fungování na všech zmíněných úrovních a ve všech uvedených situacích (včetně komunikace se zdravotnickými zařízeními) v Dokončit několik let se vlekoucí tvorbu zákona „O zdravotnické záchranné službě“ v Vybavit všechny výjezdové skupiny alespoň těmito základními tabulkami : §

seznam individuálních adres terminálů ZOS v celé zemi – v současné době 40 ZOS s výhledem na další redukci jejich počtu v horizontu jednoho až dvou let na necelých třicet (jen šest-sedm z nich není vybaveno terminály systému Pegas, a jsou to ve všech případech vždy „jen“ okresní ZOS). V krajích, kde již je pouze jedno celokrajské ZOS, stačí použít implicitní adresu kraje, tady XXX 700 000 (kde XXX je číslo příslušné regionální sítě)

§

seznam aktivovaných a používaných otevřených kanálů v jednotlivých regionech či oblastech – v současné době 29 otevřených kanálů či subkanálů


Strana 83

30.11.2009


Současně je třeba zajistit i pravidelný update těchto jednoduchých tabulek (v definitivní verzi konfigurace systému bohužel ještě stále nejsme, a patrně ještě dlouho nebudeme). Jejich základní verze je součástí této absolventské práce jako Příloha č.1


Strana 84

30.11.2009


Převážná část krajských zdravotnických záchranných služeb má své radiové sítě dávno vyřešené, a v plně funkčním stavu (ať už pomocí systému Pegas, nebo jinými radiovými sítěmi). Přesto mnohdy dál přetrvává stejný problém jaký měl před čtrnácti lety vyřešit právě systém Pegas – MOCI KDYKOLIV KOMUNIKOVAT S OSTATNÍMI TÍSŇOVÝMI SLOŽKAMI IZS, I S VLASTNÍMI KOLEGY Z JINÝCH KRAJŮ. Ø K naplnění nejbližšího cíle – komunikaci na úrovni krajských operačních středisek – neschází v podstatě nic, pouze na základnových terminálech doprogramovat paměťové předvolby v režimu individuálního volání (to zvládá každý zkušenější uživatel), a začít systém alespoň občas používat (otázka významu průběžného občasného používání systému v jednotlivých režimech je popsána již výše v kapitole 6.1. -opakování je matka moudrosti) Ø Součinnostní komunikaci na místě události s ostatními tísňovými složkami u ZZS plošně vybavených terminály i na úrovni výjezdových skupin nebrání nic. Ostatním ZZS je v případě jejich zájmu třeba zajistit potřebné dodatečné vybavení příslušnými prostředky. Ø Situace na úrovni komunikace Posádka ó vlastní ZOS je závislá na dovybavení některých ZZS vozidlovými terminály (případně vozidlovými adaptéry pro přenosné terminály), a chuti jednotlivých ZZS tímto směrem kráčet. Je tedy současně závislá i od zvolené koncepce řešení radiového spojení na území příslušného kraje, a jednotlivé subjekty není možné k takovému kroku nutit – je to na jejich vlastním svobodném rozhodnutí. Ø Při meziregionální spolupráci vše závisí od typu terminálů používaných ve vybavení konkrétních posádek. V provedení EASY, a EASY+ nelze (při šestnáctikanálovém voliči předvoleb) najít univerzální řešení! Hostující posádka se pak ocitá v situaci, kdy: •

Posádka pozemních výjezdových skupin vybavená terminálem EASY+ či EASY: ü nemá možnost spojení na vlastním otevřeném kanálu s vlastním ZOS (není pokrytí)


Strana 85

30.11.2009


ü nemá možnost spojení s místně příslušným ZOS na jeho otevřeném kanálu (pokud je v terminálu právě s ohledem na využívání výlučně „domovského“ kanálu naprogramován i s číslem regionální sítě, nikoliv samotné číslo kanálu) ü nemá možnost spojení s místně příslušným ZOS v režimu individuálního volání (nemá jak ho navolit) ü pro použití pak zbývá už pouze režim DIR (pouze pro lokální komunikaci v místě události), a individuální volání na vlastní ZOS (které by mělo být na některé z předvoleb každého terminálu)

…a to není mnoho


Strana 86

30.11.2009


•

Posádka vrtulníku LZZS (zpravidla vybavená vyššími typy přenosných

terminálů v provedení SMART): ü nemá za letu zaručen bezpečný trvalý přístup ke službám sítě systému Pegas (terminál se častěji přeregistrovává, častěji „bloudí“). Tímto faktem je komplikováno spojení na otevřených kanálech (MOCH), i komunikace v režimu individuálního volání (v závislosti na konkrétních podmínkách v daném místě se občas daří, občas ne). Na této formě komunikace tedy nelze systémově stavět v žádné z variant spojení! letecká posádka ó pozemní posádka letecká posádka ó místně příslušné ZOS příp. letecká posádka ó velitel zásahu z HZS ü terminál za letu poměrně spolehlivě pracuje v režimu přímého volání (DIR), je však co do dosahu limitován simplexní formou této komunikace (je tedy v závislosti na aktuální výšce a vzdálenosti, či existenci terénních překážek). Při vyřešení instalace externí antény na trupu vrtulníku může poměrně spolehlivě posloužit pro všechny varianty spojení se spolupracující ZZS (IZS) letecká posádka ó výjezdové skupiny letecká posádka ó místně příslušné ZOS příp. letecká posádka ó velitel zásahu z HZS ü po přistání posádka díky ztrátě výšky v každém případě ztrácí výhody komunikace v přímém režimu s místně příslušným ZOS (pokud alespoň za letu bylo v tomto simplexním režimu v dosahu), spojení s pozemními výjezdovými skupinami v místě zásahu je však zpravidla zachováno a postačuje. Pokud vyvstane potřeba komunikace s místně příslušným ZOS, jsou po přistání obnoveny všechny výhody a možnosti komunikace prostřednictvím sítě dostupné v konkrétním místě – MOCH, individuální volání.


Strana 87

30.11.2009


ü Pozn.: Důvody, proč jsou některé ZZS doposud vybaveny pouze přenosnými terminály (často i bez vozidlového adaptéru) mohou být různé: §

nedodání objednaných zařízení

§

představa, že jim v daném pokrytí budou takové terminály postačovat i pro komunikaci v síťovém režimu (občas mylné)

§

celkově rezervovaný postoj k systému Pegas, a odlišné koncepční záměry

§

plánované využití přenosných terminálů jen pro účely součinnostního spojení na místě zásahu v přímém režimu (DIR)

§

odpor k nutnosti dvojmontáže radiostanic ve vozidlech (prostorové důvody)

Tam kde fungují opravdu kvalitní analogové radiové sítě nemá ZZS ze zcela pochopitelných důvodů zájem tento stav měnit směrem k horšímu.


Strana 88

30.11.2009


11.

ZÁVĚRY PRO SOUČINNOSTNÍ KOMUNIKACI LZZS Z výše uvedených dostupných souhrnných údajů jednoznačně vyplývá, že

nejčastěji používanou formou radiové komunikace ZZS jsou v České republice analogové radiové systémy v pásmu 160 MHz kombinované se systémy hromadné radiové sítě MV Pegas. Původní zdravotnické radiové sítě v pásmu 80 MHz pracují už jen ve čtyřech krajských ZZS z celkového počtu čtrnácti s předpokladem jejich další redukce v nejbližší době (Plzeňský kraj - 2007). Všechny tři zbývající ZZS jsou i na úrovni výjezdových skupin duplicitně vybaveny i koncovými zařízeními systému Pegas (Praha, Karlovy Vary, Liberec), avšak v současné době ne vždy dostatečným počtem terminálů (Karlovy Vary, Liberec – počty nepokrývají ani počet výjezdových skupin v kraji, Praha – není žádná další rezerva pro rozšiřování provozu). Podobná je i situace v možnostech radiového spojení pozemních výjezdových skupin, a především vrtulníků LZZS. Ze současných deseti vrtulníků LZZS v naší zemi nejsou terminálem systému Pegas v tuto chvíli vůbec vybaveny pouze dva. V jednom z nich se s jeho instalací počítá v dohledné době (pozdní dodávka koncových zařízení ze strany dodavatele). Vzhledem k těmto jednoduchým číslům se přimlouvám za vytvoření jakési globální obecně uznávané dohody všech krajských ZZS v České republice o toleranci dalšího nevyužívání původního celostátního zdravotnického kanálu 74,725 MHz k součinnostním účelům v celostátním měřítku dle dikce zdravotnické vyhlášky č.434/1992 Sb. (stejně v tomto směru není dodržována), a dalším používání pouze pro místně zažité potřeby (např.západní Čechy, Liberecko). Současně by součástí této dohody mělo být i vytvoření náhradního řešení platného v celostátním měřítku. Takovou dohodu je pak pochopitelně možné zohlednit i při tvorbě zákona o ZZS, případně v novelizaci zdravotnické vyhlášky č.434/1992 Sb. (tento krok však nevidím v danou chvíli jako zcela nejpodstatnější – jde o dohodu 14ti stran, a používání systému Pegas již zdravotnická vyhláška č. 434/1992Sb. v platném znění okrajově postihuje). Je obecně známo, že do vrtulníků se nedají montovat neomezené počty radiostanic, protože se v nich zpravidla nedostává volných vstupů do palubní komunikační sítě, a nelze tedy snadným způsobem zajistit (např.instalací externího


Strana 89

30.11.2009


přepínače klíčování připojeného k jednomu ze vstupů – tedy externí „rozdvojkou“), aby byl každý vrtulník vybaven dvěma radiostanicemi pro pásmo 80 a 160 MHz, a ještě terminálem systému Pegas. Neměl by však být problém místo jedné z těchto radiostanic zajistit plnohodnotnou instalaci vozidlového adaptéru pro přenosný terminál systému Pegas s vyvedením antény vně vrtulníku (např. vhodný úchyt na lyžině?). Každý vrtulník LZZS potřebuje přednostně komunikovat v systému používaném ve svém kraji. Duplicitně k této radiostanici by byla vhodná právě instalace terminálu systému Pegas tak jak tomu ve většině případů již je (Hradec Králové, Brno, Liberec, České Budějovice, Ústí nad Labem, Jihlava, Ostrava). LZZS Praha a Olomouc instalaci patrně dořeší v dohledné době. Otázku brzké instalace na LZZS Plzeň se mi nepodařilo ověřit (celý Plzeňský kraj přechází na systém Pegas – určitý předpoklad tu tedy je), v současné době však na palubě není. Posádky by pak z pochopitelných výše uvedených důvodů měly standardně létat na kanálu DIR 23 (jiný ani není pro výhradní potřebu ZZS v celostátním měřítku k dispozici). Je však otázkou, nakolik jsou jednotlivá zdravotnická operační střediska k trvalému monitoringu tohoto kanálu technologicky dostatečně vybavena - některá ano, některá ne (otázka počtu základnových radiostanic, a jejich napojení alespoň na záznamové zařízení). Druhou alternativou tohoto postupu je jedině dodatečné dovybavení některých zdravotnických operačních středisek duplicitně analogovou radiostanicí v pásmu 160 MHz (těch které toto frekvenční pásmo doposud nevyužívají), a trvalý monitoring součinnostního republikového kanálu ZZS v tomto pásmu. Jedná se o krajská ZOS Praha, Plzeň, Karlovy Vary, Liberec, Pardubice a Brno. Současně s touto variantou se však vrací i otázka celkového počtu radiostanic ve vrtulníku – radiostanicí v tomto pásmu nejsou vybaveny vrtulníky v Plzni a Brně.


Strana 90

30.11.2009


EPILOG

..a ještě snad malý dovětek na závěr V průběhu psaní této práce se mi rozezvučel služební telefon v kapse, a ze zdravotnického operačního střediska se dozvídám, že máme kdesi dva čerstvě sražené vlaky, a je třeba začít pracovat. Safra, to zní nepěkně... Hromadné neštěstí – tak to máme do večera o zábavu vystaráno... Popadnul jsem oba přenosné terminály Matry s vědomím, že se budou asi hodně hodit. Doletíme nad místo události, a již od prvního pohledu je ještě ze vzduchu zřejmé, že nejde o srážku dvou vlaků, ale o situaci, kdy jednovozový malý motoráček

ťuknul na přejezdu do zádi osobního auta. Visíme tak nad místem, piloti hledají nějaký plácek kam to posadit, a jeden z policistů u vlaku na nás cosi gestikuluje. Ukazuju mu oknem ve dveřích Matru, že se dohodneme co nám chce. Volím součinnostní DIR 25, a ...

A nic! J

..a to bude v tuto chvíli patrně to hlavní, na čem to všechno visí...

NO PŘECE NA KAŽDÉM Z NÁS...


Strana 91

30.11.2009

Příloha č.1

KRAJ

OKRES

PRAHA

PRAHA

STŘEDOČESKÝ

JIHOČESKÝ

PLZEŇSKÝ

KARLOVARSKÝ

KLADNO RAKOVNÍK MLADÁ BOLESLAV MĚLNÍK KOLÍN NYMBURK BENEŠOV KUTNÁ HORA PŘÍBRAM BEROUN PRAHA-ZÁPAD PRHA-VENKOV ČESKÉ BUDĚJOVICE ČESKÝ KRUMLOV JINDŘICHŮV HRADEC PÍSEK PRACHATICE STRAKONICE TÁBOR PLZEŇ PLZEŇ-JIH PLZEŇ-SEVER ROKYCANY TACHOV DOMAŽLICE KLATOVY KARLOVY VARY CHEB SOKOLOV

MOCH

VOLACÍ ZNAK

RFSI

KQZ - 1

101 700 200

125 201

ZKL-100

125 712 100

125 202

ZMB-205

125 712 200

125 203

ZKO-300

125 712 300

125 204

ZBN-400

125 712 400

125 205

ZPB-500

125 712 500

125 206

ZPV-600

125 712 600

ZCB-100

222 723 100

nemá

nemá

nemá

nemá

nemá nemá nemá nemá

nemá nemá nemá nemá

322 200

ZPM-100

322 707 100

322 201

ZDO ZKT

322 732 100 322 732 102

362 205

ZKV ZKV ZKV

362 734 100 362 734 300 362 734 200

ZUL-100

422 751 100 422 753 XXX 422 756 XXX 422 752 XXX 422 754 XXX 422 754 XXX

(GRP) 101 200

222 210

ÚSTÍ TEPLICE

422 210

LITOMĚŘICE ÚSTÍ NAD LABEM

DĚČÍN CHOMUTOV LOUNY

ZUL ZUL

422 211 422 212

ZUL ZUL ZUL

MOST

ZUL

422 755 XXX

LIBEREC

LIBEREC ČESKÁ LÍPA JABLONEC SEMILY (TURNOV)

462 200

ZLI

462 700 201

HRADEC KRÁLOVÉ

HRADEC K. TRUTNOV JIČÍN NÁCHOD RYCHNOV

522 210

ZHK-100

522 754 100

ZPA-100

562 758 100

ZPA-300

562 758 300

ZPA-200

562 758 200

ZPA-400

562 758 400

PARDUBICE SVITAVY PARDUBICE CHRUDIM ÚSTÍ NAD ORLICÍ

562 200 562 205 562 206 562 207

VYSOČINA

JIHLAVA PELHŘIMOV HAVLÍČKŮV BROD ŽĎÁR NAD SÁZAVOU TŘEBÍČ

262 200

ZJI-100

262 769 100

JIHOMORAVSKÝ

BRNO BERNO-VENKOV BLANSKO BŘECLAV HODONÍN VYŠKOV ZNOJMO

622 200

ZBM-100

622 705 100

OLOMOUC

OLOMOUC PROSTĚJOV PŘEROV ŠUMPERK JESENÍK

762 210

ZOL-100

762783100 nemá nainstalován

ZLÍN

ZLÍN UHERSKÉ HRADIŠTĚ VSETÍN KROMĚŘÍŽ

662 200

ZZL

662 775 100

ZZL

662 775 300

ZOS-100 ZOS-200 ZOS-300 ZOS-400 ZOS-500 ZOS-600

722 706 100 722 706 200 722 706 300 722 706 400 722 706 500 722 706 600

OSTRAVA

OSTRAVA BRUNTÁL FRÝDEK-MÍSTEK KARVINÁ NOVÝ JIČÍN OPAVA

722 200

Příloha č.2

TABULKY UŽÍVANÉHO SPOJENÍ

ORGANIZACE

LZZS

ZZS hl.m.Prahy-ÚSZS ZZS Středočeského kraje ZZS Jihočeského kraje ZZS Plzeňského Kraje ZZS Karlovarského kraje ZZS Ústeckého kraje ZZS Libereckého kraje ZZS Královéhradeckého kraje ZZS Pardubického kraje ZZS kraje Vysočina ZZS Jihomoravského kraje ZZS Olomouckého kraje ZZS Zlínského kraje ZZS Moravskoslezského kraje

ANO NE ANO ANO NE ANO ANO ANO NE ANO ANO ANO NE ANO

komunikace ZOS

komunikace dostupná pro LZZS

80, Pegas 80, 160, Pegas 160, Pegas 160, Pegas 160, Pegas Pegas, 80 končí 80 80, Pegas 160, Pegas 160, Pegas 80, Pegas 80, Pegas 160, Pegas 160, Pegas Pegas Pegas,160 možná končí 160, Pegas, Letecké pásmo Trunk, Pegas Trunk, Pegas 160 bude i Pegas 160 160, Pegas 160, 80 končí, Pegas 160, Pegas, Letecké

Limbová Bratislava 37 Fakulta ošetrovateľstva a zdravotníckych odborných štúdií. Katedra urgentnej medicíny:

Recommend Documents