LIDOVÉ NOVINY R O Č.2.Č ÍS L O 6 Č ERV EN 1989

LIDOVÉ NOVINY R O Č .2 .Č ÍS L O 6

ČERVEN 1989

Pane k a r d i n á l e , jsme Vám v e lm i v d ě č n i, že j s t e n a p l n i l s v ů j ž i v o t krásným i č in y p ro d u ch o v n í r ů s t našeho n á ro d a . S t o j í t e v č e l o bezmoc­ ných, p o d u š e n h la s u sv é v í r y a ú č a ste n na r a d o s t e c h i u t r p e ­ n í v še c h l i d í b e z r o z d í l u . S p o lu s Vámi v ěřím e v konečné v í t ě z s t v í p ra v d y a s p r a v e d l n o s t i . V y ja d řu je m e Vám svou v d ě č ­ n o s t a p řejem e Vám, pane “k a r d i n á l e , mnoho d o b rý ch s i l p ro V a ši p r á c i a duchovní p o s lá n í. R edakční ra d a a re d a k c e LN

’’VZPŘIMTE SE...” Kardinál František Tomášek se naro­ d i l na Moravě ve Studénco 30. června 1899. Jeho oto č F rantišek tam byl u čitelem . Zemřel, když jeho druhorozonétmi synovi b ylo 7 l e t . Matka Zdenka, rozená Vavrcčková, se od svých 32 l e t musela sama s ta ra t o šest dř*tí. Zemřela v Praze u svého syna biskupa roku 1971 v požehnaném věku 97 l e t . Rodina Tomášků se r . 1910 p ře s tě hovala do Olomouce, kde František navštěvoval Slovanské gymnáziuma r . 1918 vs to u p il do Arcibiskupské­ ho semináře. 5. července 1922 p ř i j a l kněžské svěcení z rukou olomouckého arcibiskupa C y rila Stojana a působil pak jako katecheta na měštanské škole v Olomouci P a vlovicích a od r . 1937 v K o lč i u Hranic. V p ro sin ci 1938 b yl prohlášen dok­ torem te o lo g ie na C yrilo-m etodějské bohoslovecké fa k u ltě v Olomouci, kde působil až do zastaven í činnos­ t i vysokých šk ol. Po osvobození v r . 1945 se ThDr. František Tomášek v r á t i l na obnove­ nou bohosloveckou fak u ltu , kde se v roce 1946 h a b ilit o v a l. V násle­ dujícím roco hó p rezid en t Beneš jmenoval mimořádným profesorem pro pedagogiku a katechetiku, a le jeho činnost zde skon čila r . 1950 opětovným uzavřením fa k u lty . V říjn u 1949 papež Pius X II. jmeňóv'41 Františka Tomáška t it u lá r -

nín biskupem butským a světícím biskupem olomouckým. V očekávání b líž íc íh o se pronásledování círk ve b ylo biskupské svěcení p ř ija t o ta jn ě z rukou arcibiskupa d r. Jose­ fa Matochy na svátek Povýšení sv. k říže dne 14. ř íjn a téhož roku. Dne 23. července 1951 b yl F ra n ti­ šek Tomášek zatčen a dopraven do pracovního tábora v Z e liv ě , kde b y l internován po t ř i rokyj poté byl ustanoven administrátorem v Moravské Húzové. V únoru 1965 ho papež Pavel V I. jmenoval apoštolským administrátorem pražské a rc id ie c é z e . Jako jedin ý z českých biskupů se zú častn il všech č ty ř zasedání I I . vatikánské­ ho koncilu. 14. května 1968 se s e š li na Velehradě všich n i č e š tí a s lo v o n š tí biskupové a 577 z v o le ­ ných zástupců kněží, řoholníků, řeh oln ic a la ik ů z c e lé republiky, aby u s t a v ili "D ílo k on cilové obnovy" jako dobrovolnou organ izaci občanů katolického náboženství. U sta vu jící sjezd z v o l i l biskupa Tomáška před­ sedou t é t o organ izace, a le o něko­ l i k měsíců p o zd ě ji j i s tá tn í orgány odm ítly úředně s c h v á lit. Začínala normalizace. Bulou papeže Pavla V I. zo dne 27. června 1977 b y l biskup F ra n ti­ šek Tomášek jmenován kardinálem a byl- mu p řid ě le n k o stel sv. V ita la v Římě. V p ro s in c i 1977 byl

pak bulou téhož papeže jmenován pražským arcibiskupem. Kardinál F ran tišek, primas český a arcibisku p pražský, se. neustále zasazuje o změnu p o lit ik y .s tá tu ve ' věcech círk evn ích , upozorňuje, na porušování občanských práv v ě ří-, cích - a nejen jic h , v otevřených dopisech představitelům státních orgánů předkládá konkrétní návrhy na řešen í dlouhodobě zanedbávaných problémů a celk ově neúnosné s it u ­ ace na tomto p o l i . Opakovaně in to r venujo ve prospěch souzených, v ěz­ něných i jin a k pronásledovaných l i d í a pod jeho patronaci vzn ikla p e tic e moravských katolíků o 31 bodech, která v loňskéa roce získ a la podporu v íc e než Še3 t i s e t t i s í c občanů. Zůstává trpěli% 'ý a klidný i tam, kde se mu nedostává odpovědi, jako se nedostávalo M o jžíš o v i, když opětovně žádal vládce Egypta, aby lid u byla dána svoboda, i tam, kdo so nu dostává jen urážek a pomluv. Zůstává pevný, když p ř i vyhlášení D e s e t ile t í duchovní obnovy zahajuje svůj pastýřský li3t plamennou vý­ zvou P Í 3na: Vzpřimte so a zdvihněte hlavu 1

Lidská dimenze měřená v P a říži N ezn í to v č e š t i n ě p rá v ě p ř i t a ž l i v ě . M ám e-li s i vsak rozu m ět, musíme p ř ijm o u t s l o v n í s p o ­ je n í, na němž se d o h o d li z á s t u p c i 35 s t á t ů ve V íd n i p ro o z n a č e n í t ř í k o n fe r e n c í v rám ci h e ls in s k é h o p ro cesu . P rv n í p rávě p r o b íh á v P a ř í ž i , d ru h á budo za rok v K odani a t ř e t í má b ý t za dva ro k y v M oskvě. "Má b ý t " zname­ n á, že mnozí ú č a s tn íc i p o d m ín ili účast v Moskvě reálným pokrokem oné " l i d s k é d im e n z e ". S k u te č n o s t, že je d n á n í v rám ci h e ls in s k é h o p r o c e s u , te d y je d n á n í m ezi lid m i, s i v y ž a d u je z v l á š t n í h o v o ry o je h o lid sk é m z á k la d u , v y ­ ja d ř u je v še o b e c n é vědom í o chmurném s ta v u p o l i t i c k ý c h , poměrů v mnoha zem ích. J is tě bychom si p ř á li, aby Č e sk o slo v e n sk o k nim n e p a t ř ilo . M in is tr Johanes v P a říž i pěkně p ro m lu v ijl o tom, že n e jd ů le ž it ě jš ím c íle m č e s k o s lo v e n s k é h o vedení je n a p lň o v á n í vše­ lid s k ý c h zájm ů . D o d ržo v á n í lid s k ý c h p rá v a svobod j e p ro něho dokonce "závažným k r i ­ te rie m s o u la d u v n i t ř n í a z a h r a n ič n í p o l i t i k y s v š e lid s k ý m i h o d n o ta m i". A j e š t ě lé p e : Mají-li se " p o z i t i v n í v ý v o jo v é ten d en ce s t á t n e z v ra tn ý m i", m á - l i se " d e f i n i t i v n ě u z a v ř í t o b d o b í stu d en é v á l k y " , "m o d e rn iz o v a t m y š le n í, n i k o l i z b r a n ě " , pak o p rav d u "p o s tu p o v a t* ku­ p ředu l z e pouze s p o le č n ě " . N uže, pane m in i-

stře, p ro č j e v P a ř í ž i p ř e d s e d a so v ě tsk é h o h e ls in s k é h o vý b o ru Lev T im o fě je v a n ik o li p ředseda č e s k o s lo v e n s k é h o J iří H ájek? Jen d ro b n á k ů stk a na dně s k ř ín ě p ln é k o s t l i v c ů , že anol V ytáček o tom, zda d ů l e ž i t ě j š í js o u p rá v a p o l i t i c k á č i s o c i á l n í , o b čan sk á č i h o s p o d á ř­ s k á , už b y lo d o s t . I g n o r u j í - l i někde vskutku p r á v a je d n a , n e o p ra v ň u je t o n ik o h o r e c i p r o č ­ ně ig n o r o v a t druhá č i p r o jis t o t u vše c h n a . Jedna bez druhých s t e j n ě n e f u n g u j í . N e s o u v is í t o n i j a k s k a p ita lis m e m , so c ia lism e m č i j i n ý ­ mi ism y, a l e s p o ctivý m a důstojn ým vztahem k v l a s t n í zemi a m ezinárodním u s p o le č e n s t v í a ta k é k v la s tn ím u p o lit ic k é m u p ře s v ě d č e n í nebo id e o v é o r i e n t a c i . L id s k á p rá v a t o t i ž n e js o u žádnou i d e o l o g i í , a le sp o le č n ý m i, po s t a l e t í vytvářen ým i p r a ­ v i d l y ch o v á n í ve v e ře jn é m ž i v o t ě c i v i l i z a c e . P rá v ě t o h le v y s t ih l p re s id e n t M it t e r r a n d , když sm ysl p a ř íž s k é h o je d n á n í a h e ls in s k é h o p ro c e s u vůbec v i d í ve v y t v á ř e n í sp o lečn éh o p rá v n íh o p r o s t o r u . Kdo už na t o h le ve s t ř e d n í Evropě n e s t a č í , měl by s i konečně v z í t p ř í ­ k la d od mnohých sousedů a j í t do p en ze. J iří

D ie n s tb ie r

STRANA 2

Červen 1989

Technokracie v praxi V poslední době so zvyšuje a k tiv ita ochránců životního prostředí členů společenských organizací, ekologů i jednotlivých občanů. Vyjadřují se - většinou k ritick y - k projektům, je ž v y v o lá v a jí je jic h obavy. Příkladů takových "sporných" projektů je v současné dobč nčkolik. Uvccbac alespoň ty nejznámčjší výstavbu lanovky na Sněžce, ZÁKOS se zásahem do pražské Stromovky, soustava vodních d ěl Gabčíkovo - Nagymaros. Mnozí pracovníci stá tn í správy, projektových a invootorských orga­ n izací a bohužel i někteří vědci ekologové, považují a k tivitu občanů za něco nemístného, překáže­ jíc íh o , zasahujícího "neodborné do vysoce odborných rozhodnutí a řešen í". Podobný názor se obráží i v článku RMDr. Jaromíra P o sp íšila , ře d ite le ústavu krajinné okologie ČSAV, "Nelze jen diskutovat, je třeba společné" jednat", který byl 31. kvčťihř uveřejněn v '■ Rudém právu. Dr. 'P o s p íš il dospívá k - závěru, že posuzování celospolečenských otázok, včetně ekologických, je věcí pouze státních orgánů a odbor­ níků jim i vybraných a aprobovaných. Jeho nadřazený a arogantní postoj k "člověku z u lic e " se projevuje ve formulaci, že jen v rámci odbor­ ných a státních orgánů "by oe odbyly i diskuse k jednotlivým okologickým problémům rozvoje naší společnosti a odpadly by akce, které vedou

ke sporům a nic n e ře š í". S to jí za zaznamenání, že autor je bývalým pracovníkem aparátu ÚV KSČ. Mohou státem zřízen é a řízené in stitu ce skutečně objektivně posu­ zovat tak d ů ležité s tře ty zájmů, jako jsou s tře ty o d rá ž e jíc í se v ekologických problémech? Lze se spolehnout na je jic h nezaujatost? Známe přece řadu případů, kdy jak orgány státn í správy, tak projokta n ti a d a lš í odborníci přesvědčo­ v a li občany, že projektované opat­ ření nomůžc v žádném případě narušit živ o tn í p rostřed í, že so není čeho obávat. Za všechny lz e uvésť Severo­ ji ž n í magistrálu v Praze nebo novo­ mlýnské nádrže na Moravě. Skutečné důsledky těchto staveb pro živo tn í prostředí ujišEování odborníků v žádném případě nepotvrdily. Zkušenost západoevropských spo­ lečn ostí a v posledních letech i zkušenosti společnosti sovětské, madarské i polské však ukazují, že občané dokáží otázky, tý k a jíc í Se jic h zájmu, posoudit často ob jek tivn ěji n e ž li odborné orgá­ ny nebo orgány stá tn í správy. Závěrečný dokument vídeňské ná-

sledně schůzky KBSE říká, že "účastnické státy uznávají význam přínosu osob i organizací, které se zabývají ochranou a zlepšováním životního prostředí a budou jim dovolovat vyjadřovat je jic h znepo­ k ojen í". K tomu se v lednu leto šn í­ ho roku zavázalo i Československo. Je proto údiv č i nesouhlas s tím, že se občané "m íchají" do v ě c í, je ž jsou z á le ž it o s t í odborných orgánů nebo organ izací, mírně řeče­ no nemístný. Totéž p la t í i o odbor­ nících - ekolozích, je jic h ž stano­ viska, v y ja d řu jíc í názor odlišný od názoru státních orgánů, je třeba pokládat za výraz odpovědnosti a e tik y vědce. Jejich názory jsou o to významnější, že vývoj současné vědy spěje k altcrn ativn o 6 t i závě­ rů, odklání se od absolutizovaných jednoznačností. Je to jediný způsob, jak zabránit nedomyšleným, nadirigovaným rozhod­ nutím, je ž se později negativně od rá žejí ve stavu životního pro­ s tře d í, mají nepříznivý v l i v na zdraví a p o cit životrří pohody oby­ v a te l státu .1 -n k -

STUS = studentská samospráva K diskusi o n o veliza ci vysokoškol­ ského zákona p řispělo 181 poslucha­ čů pražské pedagogické fakulty UK požadavkem, aby zákon kodifiko­ val demokratickou účast všech stu­ dentů, tedy i nečlenů SSM, na čin­ nosti a říz e n í školy prostřednic­ tvím reprezentativní studentské samosprávy. Studentskou samosprávu hodlají na pedagogické fakultě z a lo ž it začátkem p říštíh o školního roku. Zpracovali už i návrh na j e j í sta­ tu t: STUS má být voleným orgánem, zastupujícím všechny posluchače donního studia, složeným z volených zástupců jednotlivých studijních skupin. Scházet, se má dvakrát za semestr, popřípadě i mimořádně. Zasedání STUS mají být veřejná, hlasovací právo by přin áleželo jen poslancům studijních skupin.

První zasedání má z v o lit ze svého kruhu organizační výbor - výkonnou radu v počtu 9 studentů. T i by měli být v kontaktu 8 vedením fakul­ ty , předkládat mu organizační a obsahové návrhy, získat zastoupeni ve vědecké radě, účastnit se kárných říz e n i a vyslovovat se k sociálním otázkám, ^e své činnosti by se výkonná rada zodpovídala všem poslu­ chačům. T ěžiště činnosti studentské samosprávy spatřu jí navrhovatelé v odborných sekcích, které by vznik­ ly ve spolupráci s vedením p říslu š­ ných kateder. V rámci sekcí by so konaly nojrůznější odborné besedy a přednášky, přístupné i mimofakultní v e ře jn o s ti. Fakultní výbor SSM není myšlenkou studentské samosprávy nadšen. Měst­ ský výbor SSM v Praze j i však neza­ vrhuje. (ep)

Č S S R na prvním místě Ing. P e tr Hauptrnan ee narodil 7. 8. 1946. V ř íjn u 1962 emigroval do NSR, po dvou més ic íc h se však z rodinných důvodu v r á t i l . Koncem roku 1983 byl po opětovných výsle­ ších vzht do vazby a v únoru 1984 byl odsouzen městským soudem v Fráze k deseti letům vězeni ve J I. nápravně-výchovné skupině a pětiletém u zákazu č in n o s ti ve s tá t­ ních orgánech, a to pro trestný čin vyzvědačstvi a trestný čin opuštěni republiky. Vyzvědačstvi ee měl dopustit tím, ie p H výsle­ ších v NSR podal o svém předchozím zaměstnáni v Československu in fo r ­ mace, které nepovazoval za s tá tn í tajem ství /pracoval jako stavební re fe re n t c e ln í správy/. P e tr Hauptman j e vězněn v NVO Hinkovice a tr e s t mu konči 12. 9. 1993. Jeho nanielka b y d lí v Praze 9, Klánovické u l i c i č . &.

0 stavu našeho h o sp o d á řstv í n etřeb a z t r á c e t s lo v . Jedním ze symptomů tohoto stavu je i svérázn é p r v e n s t v í, o němž mj. in fo rm u je s tu d ie pracovn ík a Světové banky, ju go sláv sk éh o ekonoma Branka M ila n ó v ič e " L i b e r a t i z a t i o n . Dynamics o f Econo­ mic Reform o f S o c ia lis m and C a p it a lis m " . Jsme t o t i ž p rvn í na sv ě tě v m íře z e stá tn ě n í výrobních p ro s tře d k ů : 97 % vešk eré produkce ČSSR pochází ze s tá tn íh o (a s ním spojeného d ru ž s te v ­ n íh o ) s e k to ru . Na druhém m ístě se v těsném závěsu d r ž í NDR (9 6 ,5 %) a na tře tím m ístě SSSR (96 %) . D a lš í s o c i a l i s t i c k é země m a jí j i ž v ě t š í odstup - namátkou P o lsk o 81,7 %, Čína 79 % a " n e jh o r š í " Madarsko 65 %. (P ro pořádek nutno d o d at, že a u to r n e d isp o n o v a l ú d a ji ze s e v e rn í K o re je a A lb á n ie .) Na opačném konci žeb říčk u se n a c h á z e jí Spojené s t á t y , kde p o d íl státem říze n ý c h podniků na. c e lk o v é produ k ci č i n í pouze 1.3 %; země západní Evropy d o s a h u jí v ě tš in o u cca 10 % (NSR 10.3 %; V elk á B r it á n ie 10,5 %; F ra n c ie 11,7 %) . Dokonce i Švédsko, pokládané u nás za zemi s rozsáhlým vlivem s tá tu na h o s p o d á ř s t v í, vykazuje pouhých 10,5 %? n e jv ě t š í m íry ze­ s tá tn ě n í z t é t o skupiny zemí dosah u je Rakousko - 14,5 %. Ani ro z v o jo v é země, kde by se d a l p ře d p o k lá d a t nedostatek soukromého k a p it á lu a z toho v y p l ý v a j í c í n utn ost velkého p o d ílu s t á t u na in v e s t ic íc h do v ý ro b y , n e p ře k ra č u jí 35 až 40 % p o d ílu s t á t n íh o sek toru na c elk o v é hospodářské p ro d u k ci.

Červen i 98*

KOMENTÁR LN

STRANA 3

umění nemožného LUBOŠ DOBROVSKÝ Znovu a znovu se ozývá obehraný r e fr é n p í s ­ ničky opatrných " r e a l i s t ů " v o l a j í c í c h k po­ řádku nezodpovědného "r a d ik á la ": p o lit ik a je umění možného - a kdo se nechce d át tou b a n a lito u sv á z a t do k o z e lc e vyčkávání (neboE poměry až p ř í l i š č a s t o jak o by n a p o v íd a ly , že se p ro stě nedá n ic d ě la t ) , ten prý s i t u ­ a c i jen z h o rš u je . Extrém ní p o s to je v y v o lá v a jí extrém ní odvetu; musíme prý ch ápat, že mocen­ ský a p a rá t ohrožený nebo alesp oň c í t í c í se ohrožený ve svých p riv ile g iíc h z m o b iliz u je všechny své (p o lic e jn í) s í l y a bude kolem sobe b í t h la v a n e h la v a . Podivuhodný je v této s o u v i s lo s t i so u la d umělců možného s mnohými o fic iá ln ím i p ř e s t a v b á ř i, zejména z řad českých s p is o v a t e lů , k t e ř í , jako n a p ř í­ k la d P e tr Prouza v T v o rb ě, ta k to " p o li t i c k y možně" v o la jí po diferencovaném p řís tu p u k exilovým českým sp iso v atelů m . Známe to konečně i od sousedů - tam r o z e z n á v a jí kon­ s t r u k t iv n í o p o z ic i a k o n tra re v o lu c io n á ře . Přistupm e na umění možného a octneme se v p a s ti; nebudeme t o přece my, kdo u r č í , co je š t ě je a co už n ení možné, co je š t ě z h le d is k a "d ife re n c o v a n é h o " p řís tu p u moci v ů č i nám, ovládaným a manipulovaným, je p ř í ­ pu stn é , to le ro v a n é a nebude tre s tá n o a co bude odsouzeno ja k o p r o t i s o c i a l i s t i c k é , p ro ­ t i s t á t n í , zk rátk a z lo č in n é . Možná že p o l i t i k a j e za ji s t ý c h om ezu jících o k o ln o s tí uměním možného. P o l i t i k a snad ano. Jenže kdo tady v té zemi d ě lá p o lit ik u ? V lá ­ da? KSC? Nikdo tu n e d ě lá p o l i t i k u . Tady jen všemohoucí a p a rá t kom unistické stra n y vykoná­ vá moc. U žívá k tomu ji s t ý c h i n s t i t u c í , v l á ­ dy, parlam entu, p o lic ie , soudů. Lidových m ilic í, stra n ic k ý c h o r g a n iz a c í a zbytek o b y v a te ls tv a p o slo u c h á , tu v í c , tu míň, peč­ liv ě či la jd á c k ý vykonává p řík a z y , p ra c u je p ro p e n íz e , m lč í k v ů li devizovému p ř í s l i b u , n a v ště v u je sch ůze, aby n ep o šk o d il budoucnost d ě t í , ú č a s tn í se prvoraájového průvodu k v ů li k a r ié ř e nebo je n p r o t o , aby n ebyly n e p ř í­ jem n o sti, aby se nemuselo n ic v y s v ě t lo v a t . Nebo je snad p o l i t i k a t o , když m in iste rsk ý úředn ík z p řík a z u stra n ic k é h o úředníka r o z ­ hodne, že n ě k te ří až dosud zam lčovaní s p i s o ­ v a t e lé sm ějí bý t jmenováni ja k o s p o lu t v ů r c i české lit e r a t u r y a knihy některých sm ějí b ý t po d v a c e ti le te c h opět v knihovnách na r o z d í l od knih jin ý c h ,, na něž "d ife re n c o v a n ý " pohled p ře s ta v b á řů n e sp o č in u l v líd n ě ? Ne, to není p o l i t i k a , to j e je n a jen výkon moci, dokonce něčeho h o ršíh o než moci, to je výkon z v ů le , nemravné, p ro lh a n é , matoucí s v é v o le . P o l i t i k a není a neměla by bý t uměním možné­ ho, p o l i t i k a j e a měla by bý t takové s p o le ­ čenské je d n á n í, p ř i němž se p ro stře d n ic tv ím svobodných v o le b d e le g u je vždy jis t á část z lid u p o c h á z e jíc í moci do rukou p ř e d s t a v i­ t e lů k u ltiv o v an ý ch sociálně-ekonom ických p o lit ic k ý c h program ů. T it o p ř e d s t a v it e lé , o d v o la t e ln í, v y s ta v e n í k ritick ý m pohledům d iferen co v an éh o , tz n . svobodně se v y v í j e j í ­ c íh o ve ře jn é h o m ínění vyjadřovaného c e lo u p le já d o u na moci n e z á v is lý c h i n s t i t u c í , p ře ­ devším sd ě lo v a c ím i p ro stře d k y n e jrů z n č jš íh o zam ěření, se pak po sta n o v e n o u ,, n i k o li v p ř í ­ liš dlouhou dobu p o k o u š e jí u sk u te č n it své v o le b n í s l i b y , p o k o u š e jí se je d n a t v zájmu občanů státu , k te rý dočasně ř í d í n i k o li v z h is t o r ic k é n u tn o s ti jak o s íla d ějin am i v y v o le n á , a le je n a je n z v ů le svéprávných občanů. Kdy t o h le tady bylo? A ja k d lo u h o 1 P o sle d n í zbytky p o l i t i k y v dobrém evropském parlam entně demokratickém p o je t í vym izely v e l i c e ry c h le po únoru 1948. Co tedy d ě la t? Nezbývá než chovat se "nepo­ lit ic k y ", n eo p atrn ě, žád at nemožné, a to n ed ife re n c o v a n é . Co se u d álo před měsícem přede dvěma u k a z u je , že takový n e p o lit ic k ý postup má sm ysl. Dvě d e s e t i l e t í tu mimo Char­

tu 77 a d a l š í n e z á v is lé i n i c i a t i v y v lá d lo " p o lit ic k é " m lčeni a tu n ajedn ou , dokonce právě v okamžiku, kdy se moc na Václavském nám ěstí b lý s k la svou p o l i c e j n í s ilo u , kdy t lo u k la a z a v ír a la l i d i , kdy z a s t r a š o v a la , n á h le , ja k o by c o s i se z lo m ilo , t i s í c e l i d í nemám ted na m y sli t y b i t é , a le naopak ty , k teří se jakém ukoliv s t ř e t n u t í s mocí v y h ý b a li, t y , k t e ř í " p o l i t i c k y " m lč e li , občas dokonce z obavy č i z rozpaků p o s k y t li svými výkony moci přímou nebo č a s t ě j i nepřímou podporu t is íc e lid í, h erců , knihovníků, in ž e n ý rů , hudebníků,- lé k a ř ů , umělců a vědců, a le taky je n a jen občanů, j e j i c h ž jména v e ř e jn o s t i n eby la předtím známá, rozh odlo se p eticem i p ro t e s t o v a t p r o t i n á s i l í , p r o t i lž i, p r o t i z a v ír á n í. Z a č a li požadovat nemož­ n é, a h le , a ro g a n tn í moc, k te rá d ě l a l a , že n e s l y š í , p r o p u s t ila z v ě z e n í V á c la v a H avla, re a g o v a la na r a d ik á ln í p o s t o j v y já d ře n ý h la ­ dovkou S t a n is la v a Devátého propuštěním z v azb y . A rogan tn í moc, až dosud vždy. pohrda­ j í c í zastrašoným i občany, k t e ř í se z nejRůz­ n ě jš íc h důvodů d vacet lo t p ř iz p ů s o b o v a li s p íš tušeným než skutečným re p re sím za p ř í ­ padnou n o p o slu šn o st, s i najednou n ev í rady s tak jednoduchým aktem "n e p o lit ic k é h o " je d ­ n ání/ jakým je v ýraz n e s n e s it e ln o s t i dlou h o­ dobého zahanbování. Ano, ja k o by se c o s i z lo m ilo ! S t á le č a s t ě j i se ocitám e v s i t u a ­ c íc h , v nichž se o sv ě d č u je ja k o ú čeln é poža­ do vat nemožné. Tak n a p ř ík la d n ě k t e ř í d iv a d e l­ n í ř e d i t e l é a r e ž i s é ř i u v e d li na scénu, an iž se p t a l i , je -li to " p o lit ic k y " únosné č i n i k o l i v , hry J o s e fa Topola a n ě k t e ř í re c e n ­ z e n t i o Konci masopustu dokonce n a p s a li a poznam enali, že se Topol t o l i k a t o l i k l e t n e h rá l a že j e to škoda. N ě k t e ř í dram aturgo­ vé zase p ř i š l i na t o , že v la s t n ě žádný zákaz h er ji s t ý c h autorů n e e x is t u je , že se takový zákaz pouze t r a d u je a takovou t ra d ic i že p r o s t ě p řestanou zach ovávat. N e d ife re n c o v a n é , na r o z d í l od fu n k cio n ářů , svazu s p is o v a t e lů , k teří c h t ě jí d ife r e n c o v a t : n ěk teří č eští s p is o v a t e lé podle nich budou smět bý t opět českými s p i s o v a t e l i , jin í n ik o liv , což je p o d le n ich " p o l i t i c k é " a což j e p o d le nás výrazem onoho nemravného "umění možného". Jak snadno by se problém české k u ltu ry v tomto ohledu v y ř e š i l , kdyby s i n ak lada­ t e l š t í r e d a k t o ř i p ro s tě ř e k l i : V š ic h n i č e š t í s p is o v a t e lé js o u českými s p is o v a t e li a my se k nim jak o k českým sp iso v a te lů m budeme c h o v a t. U kázalo by se - a l e p l a t í to ste jn o u měrou ja k o o s p is o v a t e líc h a redak torech v jin ý c h o b la s te c h ž iv o t a taky o ř e d i t e l í c h a inženýrech a o u č i t e l í c h od národních až po vysoké š k o ly , zk rátk a p l a t í to o nás všech že MOC - t o , čemu se ř í k á MOC - je jen h rstk a l i d í , v e l i c e úzká skupinka p r o f e s i o ­ n á lů n á s i l í , k t e ř í bez n á s , bez občanů (z a ­ s tra š e n ý c h , lh o s te jn ý c h , unavených, nevšíma­ vých, bezradných, d ezo rien to v an ý ch ) jso u odsouzeni k naprostému z h ro u c e n í, k n aprosté bezm oci. Moc bez n á s, ovládaných a m anipulo­ vaných, je bezmocná. S t a č í , abychom jednoduše r e s p e k t o v a li v l a s t n í p ře s v ě d č e n í a stáváme se s i l o u , s n íž p ř e d s t a v i t e lé moci nemohou n e p o č ít a t . V r á t i t do našeho občanského ž iv o ta p o l i t i k u v onom sm yslu, v jakém jsme se j i p o k u s ili zde d e fin o v a t , lz e n e js p íš ta k , ja k u k azuje a k t u á ln í zk u šen o st, že budeme je d n a t " n e p o lit ic k y " , že budeme požadovat nemožné. Od sebe i od v lá d y . A u tor tohoto komentáře -začíná tím , že se ro zh o d l ž á d a t, aby se č e š t in a s t a l a v t é t o zemi úředním jazykem, n ebot je n tak může d o u fa t , že se p ř e d s t a v it e lé moci budou muset n a u č it česky, či lé p e , že do v lá d y budou v Cechách p o v o lá v á n i l i d é , k t e ř í česky už u m ě jí. Dosavadní s ta v je z a h a n b u jíc í.

STRAKA 4

ROZHOVOR LN

Če r v e n 1989

Michael K o cáb : ” Vyhlásit boj M ezi s ig n a t á ř i P e t ic e k u lt u r n íc h p ra c o v n ík ů najdeme ta k é p o d p is M ic h a e la K ocába. "Kdekdo s i u vědom oval, že to musí p o d e p s a t, i když možná vědomě nebo podvědomě c í t i l s t r a c h , " ř í k á d n e s . " S t r a c h j e li d s k ý a v n a š í s p o le č n o s t i o b z v lá š t ě p o c h o p it e ln ý . Nicméně j e p o t ř e b a mu v y h l á s i t b o j . A k a ž d é , i malé p ře k o n á n í s t r a c h u j e o č i s t n é a o krů ček t ě posune b l í ž e ke s l u n c i . " M ic h a e l K ocáb j e p r a k t ic k y je d in ý náš h u d e b n ík , na němž se shodne š i r o k é publikum s odbornou k r i t i k o u . Jeho s ó lo v á d esk a a a l b a sk u p in V ý b ěr a P ra ž s k ý v ý b ě r , k t e r é v y š ly l o n i , m iz í kvapem z p r o d e jn íc h p u lt ů ; p ř i le t o š n ím u d ě lo v á n í Cen M e lo d ie za rok '8 8 s i o d n e s l n e j v í c e t r o f e j í ze všech m uzi­ k a n tů : byl o so b n o stí ro k u , rock-popovým in t e r p r e t e m ro k u , zpěvákem v ít ě z n é p ís n ě S c i z í ženou v c iz ím p o k o j i , V ýběr n e jle p š í sk u p in o u ro c k -p o p u , s p ě t ile t ý m zpožděním vydaná desk a P ra ž sk é h o v ý b ě ru s k o n č ila na druhém m ís t ě . Kdo by to v š e t u š i l p ře d š e s t i l e t y , v době honby na ro c k o ­ vou hudbu, o d s t a r t o v a n é článkem Nová v ln a se starým obsahem v T v o r b ě , po n í ž b y la z á k la d n í sk u p in a t é t o o b ro z e n é formy rock u n ě k o lik l e t zakázan á a kdy p r a ž s k é z d i z d o b ív a ly n á p is y "P ra ž s k ý v ý b ě r "?

respektive showbusiněssu, a dostal Kolen zákazu Pražského vijbžru k o lo ­ stejnou odpověd jako v -Paříži: vala spousta -fám a dohadů. Jak na prvním místě je hudba, potom to bylo doopravdy? film a divadlo a výtvarné uméní Byl to klasický trik politikářů a až dalekf na chvostu je televize. v době hluboká politické stagnace. To, že se hudba na celém svétě V té době vyrábéli řadu pseudoprodalo všem blémů, aby odvrátili pozornost takhle zpopularizovala, od problémů, které bylo nutno těm básníkům jako Vysockij a Okumožnost zprostředkovat řešit. Jedním z nich byla právě džava rocková muzika. Je jasné, že tento mnohem snáz svoje texty. Klasic­ kým příkladem je Sváta Karásek pscudoproblém dlouho nevydržel, protože byl absurdní. Všechno - myslím, že neměl k muzice příliš blízko. Neměl ani rytmus ani hlas, se mohlo vrátit do původních koleji. Vztyčený ukazovák zůstal jen v ale bafnul kytaru a solil to do tom, že jsme se nemohli jmenovat lidí, protože šlo o texty, který Pražský v ý b ě r, ale pouze Výbér. byly dobrý. Představ si ale, že někde bude shromáždění desetitisí­ V roce 1975 j s i doprovázel Bohdana ců lidí nějakej frajer vystoupí Nikoláška na b i c í . Měl j s i v ě tš í před mikrofon a zarccitujc "Jak kontakty s folkem ? Byla to víceméně náhoda. Můj lvové bijem o m říže..." otec byl evangelickým farářem J irk a Dědeček ř ík á "Jak volové v Mladé Boleslavi a jednou za dva bijem o m říž e ". To Je dobrý, s tím by uspěl i mésice organizoval schůzky mládeže, říkalo se tomu Velká Boleslav. bez kytary. Jak volové... to je Scházelo se na nich na dva tři geniální! dny třeba sto padesát lidí, aby Nedávno j s i p r o h lá s il, Se t č nebaví hovořili 6 vztahu víry k životu muzika, a le p o lit ik a . ■v současnosti a naopak. Jezdil To byl trochu proklamativní výrok tam také Miloš Rcjchrt, Honza - muzika mé samozřejmě baví dál Kozlík a jini. Tam jsem se seznámil a bude mě bavit celej život. Je s Bohdanem Mikoláškem, který ale fakt, že ted se dostává do ted žije ve Švýcarsku, a dali jsme popředí mého přemýšlení a vnímání společenské dění. Šijeme v době dohromady kapelu. Byl jsem zpočát­ ku strukturovanej čistě hudebně bouřlivých přeměn, všude kolem a text mě moc nezajímal. Dnes nás to haraší. My jsme zatím v se již o texty zajímám velice a jakési oáze klidu, se silným dědic­ folk mém čím dél tím radši. Je tvím uplynulých čtyřiceti let. Ted to pro mne forma zhudebněné bá­ začíná záležet jenom na nás, proto­ sně, verze lidového umční. Občas že ztrácíme možnost se vymlouvat, se objevi nékdo, kdo je hudebně žc jsme pod silnou kontrolou a dobrej - můžu jmenovat Joni Mit­ tlakem Sovětského svazu. Dneska chell, Boba Dylans a z našich od nás dává Sovětský svaz ruce třeba Karla Kryla. U Hutky to pryč a nechává nám alespoň zase stálo na textu, na projevu já to tak vidím - svobodu se rozví­ osobnosti. V poslední době je hu­ jet. Nejen nám, ale i všem ostat­ debně velice silná Dáša Andrtová, ním východním zemím. Vidíme, a je otázka, jestli je to ještě folk. jakým způsobem tuto možnost ucho­ Její kompozice by klidně mohly pili v Polsku nebo v Madarsku. hrát symfonické orchestry. Nebo A víme moc dobře, žc totalita je Bittová, která taky není čistě rakovinným nádorem na těle každé­ folková. Čistý folk mé zajímá hlavně ho národa. Hodně se u nás sice z hlediska textu, a to je Dobeš, mluví o demokratizaci, o otevřeném Nohavica, Merta a Jim Cert. U dialogu, o diskusi, o možnosti Čerta je to hudebně taky výborný. zasahování občanů do věcí veřej­ Folk u nás fu ngoval ja k o j i s t á ných, ale všechno jo to zatím jaksi forma o p o z ice . P roč hudba a ne na teoretické bázi. Nikdo tomu j i n ý druh uměnít třeba lite r a tu r a , nevěří, setrvačnost, skepse a poezie? nedůvěra je tak veliká, že nám Ptal jsem se v Los Angeles na úplně svazuje ruce.. Většina národa tamni hierarchii uměleckých hodnot, si říká: nevěřte tomu, vždyf se

stejné nic nemůže změnit. Tenhle pesimismus se může zdát pravdivý, protože vychází z hluboké zkuše­ nosti národa. Je zároveň nebezpeč­ ný. Já bych si dokonce naordinoval programově optimismus je to jediná šance, jak se z toho dostat. A možnosti máme. Nemůžeme začít hned měnit, ale musíme začít bubno­ vat. Kdyby každej začal bubnoval a vykřikovat do světa svou nespo­ kojenost, nebo v mnoha případech neštěstí, tak by se už něco začalc hejbat. Je potřeba bubnovat ne v hospodách, ale ve veřejném životě. Většinou jsme schopni zform ulovat to , s čím nesouhlasíme, p r o t i čemu jsme, co se nám n e líb í. Chybí nám a le p o z it iv n í stránka - ř í c t nejen p r o t i čemu, a le taky pro co jsme. Jsme skutečně machři na vyhlašová­ ní toho, 8 čím nesouhlasíme, na nesprávných místech. Ale když dojde k takovému navršení absur­ dit, omylů a nesmyslů,' jako se podařilo v posledních dvaceti le­ tech, v době průkazné a hluboké stagnace - slovo stagnace je příliš mírné - je nutno to rozbořit. Tohle bych’ neviděl jako negativní. Starou stavbu je nutno rozbořit buldozérama. Na místech, kde se rozbo.řit dá - třeba na svých pracoviš­ tích - všichni ale zavřou klapačku. Zase ne všichni - dneska se už spousta lidí začíná radikalizovat. V nedávné době jsme byli svědky různých rezolucí, obhajob, petic, podepsaných poměrně důležitými lidmi, ale je to stále málo. Je potře­ ba, aby člověk přišel do práce a začal okamžitě a adresně vystupo­ vat proti jakýmukoli neduhu, proti všemu, s čím nesouhlasí. Druhé věc je konstrukce. Lidé nemají zkušenost s demokracií. Ha rozdíl od Sovětského svazu, který byl v kritických dobách uzavřen, od nás odešlo mnoho nejlepších mozků do ciziny ve třech vlnách emigrace. 1938, 1948, 1968. Naše inteligence je emigrací oslabené, nemáme takovou možnost rozjet to ve stylu Sovětského svazu. U nás j e pár nezávislých in te le k tu ­ á lů , k t e ř í jsou schopni nabídnout u r č it ý p o z it iv n í program, a le národ j e nezná. Nezná, a zatím jim není dána žádná možnost své názory prezentovat a tím působit pozitivně na národ. Co přestavba? lla některých úrovních se alespoň částečná přestavba nedá popřít. V oblasti, v níž pracuju, se skuteč­ né začínají dít věci, často radikál­ nější, než bych býval tušil - např. návrh vyhlášek, souvisejících s hudebním zákonem, je velice smy­ sluplný a progresivní. Ale co tady zatim příliš nefunguje, je glasnosf. Předseda vlády, pan Adamec, slíbil při nástupu do své funkce ve svém vládním prohlášení, že provede v krátké době důkladnou analýzu období stagnace a k tomu dosud nedošlo. Bez odhaleni kořenů současného stavu nelze vypraco­ vat solidní program přestavby. Myslím, že naše veřejnost očekává kvalifikovaný rozbor a přehodnoce­ ni osmašedesátého, i gottwaldovské éry se svými procesy a výbojně

STRANA 5

Červen 1989

vlastnímu strachu” si počínající nekompetentností. Roz­ bor pravdivý a ne takový, jaký je nám předkládán posledních dva­ cet let. Bereš současný sta v ja k o přechodné stadiun, nebo ja k o d e fin itiv u m , nepatrné tu a tam korigova teln é? Jednoznačně jako přechodné období. Tlak je značný, ale zaběhaný me­ chanismus se nedá uvolnit jen tak, protože tam neustále sedí titíž lidé, kteří, i kdyby chtěli, to nemůžou udčlat už jenom z dů­ vodu osobní hrdosti a konsekventnosti. Když se třeba nánčstck, kterej byl velice dogmatické}, dema­ gogické), o nčmž to ale vědí jenom v kuloárech, najednou dostane na šéfovské místo, může 6e změnit. T in , že je novým jménem, může si dovolit liberálnější politiku. Zatím ale zůstává základní kostra vedení vesměs nezměněná; prohazu­ jí . si pouze funkce. V Sovětském svazu je to obdobné - Jelcin nebyl v minulosti určitě žádný dobrotisko - možná že nebyl tvrdej, ale urči­ tě začal jako brežněvovskej aparátnik. Tím, že to bylo neznámý jméno, mohl vyplout na povrch a získat důvěru občanů. Nejde jenom o to , Se člo v ě k , s e d íc í dlouho ve své fu n k c i, by nemohl o t o č i t své p o s to je . I kdyby s i nakrásně sypal pop el na hlavu, nikdo mu n e u věří. Je skutečně velikou otázkou, kdo bude přestavbu dělat. Je nabíledni, že ti, kteří stagnaci zavinili, to nemohou být. Politické funkce nejsou propachtovány na celý život a pokud politici v tak dlouhém časovém intervalu zklamali a přived­ li naši zem na hranici státního bankrotu, musí být vystřídáni. To je základní pravidlo demokracie. A tomu se musíme znovu učit. Hodně se ted o f ic iá ln ě m luví o dem okratizaci a téměř vůbec ne o dem okracii. Demokracie slouží člověku a nemůže být jen námětem pro rozpravy na nejvyšších úrovních a pro TV diskuse. Je nutno změnit atmosféru a politické klima tak, aby se kon­ krétní člověk mohl svobodné rozví­ jet. Součástí demokracie js o u svobodné volb y . U nás js o u volby už č t y ř ic e t l e t fraškou. Mně je 35 let a ještě nikdy jsem nevolil, protože jsem nikdy neměl pocit, že ‘ můžu volit svobodně. Dodnes nevím, jak vypadá volební urna. Aby naše vedení doložilo, že to myslí upřímně (jsem přesvěd­ čen, že už jsou tam lidi - i když ne v úplných špičkách kteři to skutečně myslí dobře; s někte­ rými jsem se setkal a věřím jim), bude nutno, abychom si po polském vzoru vymohli skutečné demokratic­ ké volby. Možnost kandidovat by měl mít kdokoli, af už je členem nějaké strany nebo nezávislý. Na všechny posty by měly být alternativy, měli by se objevit kandidáti Charty, Demokratické iniciativy, Nezávislého mírového sdružení, ekologických spolků, Hnutí za občanskou svobodu. Pak půjdu i já k volbám a budu rád volit. Kandidoval bys ty sám ve volbách?

Začal bych o tom přemýšlet, kdy­ bych takový návrh dostal. Musel bych ale pochopitelně lidem něco nabídnout, mít program. Ovšem pak by š la muzika stranou. Je to pikantní otázka. V Polsku ted kandiduje režisér Wajda, v Sovětském svazu spousta spisova­ telů. V situaci, ve které jsme ted, bych do toho šel. Měl bych možnost prosazovat svůj názor a měl bych minimálně za svou osobu jistotu, že zazní alespoň jeden návrh, odlišný od oficiálního. 0 nezá vislou kandidaturu se o po­ sled n ích volbách p o k u s il Pavel Wonka. Jeho pokus s k o n č il s m rtí ve vězen i. Pokud ho zavřeli za to, že kandi­ doval ve volbách, pak je to nejjasnéjší a ncjprůkaznéjší případ nesvobody. Kandidovat, to přece

znamená pozitivní, konstruktivní vztah ke společnosti a za to zavřít do vězení?!? Občas j e s ly š e t názor, že muzikanti by m ě li d ě la t muziku a p o lit ik u přenechat p o litik ů m . To slyším na každým kroku. Dalo by se to do určité míry akcepto­ vat. Ale ne ve státě, ve kterém došlo ke koncentraci moci v míře, jakou dějiny snad nepoznaly, kde došlo k iluzi, že lze z jednoho mocenského centra spravovat vyso­ ce vyvinutý industriální stát, kde čtyřicet let víme, že vedení státíi proklamuje jeden jedinej názor, od kterého neexistuje od­ chylka. Je evidentní, že je to zmanipulované od kosti až do po­ lívky. Dnes jde o to, aby se na aktivní politice podílelo co nejvíce lidí s různými názory. Je nutno se vrátit k přímé dělbě a kontro­ le moci. Toto se neobejde bez pomoci nezávislého tisku a velké­ ho počtu nezávislých struktur a iniciativ, které patří k samé podstatě demokracie. 2el tyto. ná­ stroje demokracie nejsou zatím "u nás současným politickým vede­ ním tolerovány. Táž ústa, která vyzývají k celonárodnímu dialogu, odsuzují lidi za jejich odlišné či kritické názory. Takto ovšem nikdy nemůže dojít k dialogu ale pouze ke hře na dialog. V momentě, kdy tady bude skutečná demokra­ cie, budu prvn í, kdo se na politi­ ku okamžité vykašle. D a lš í p o l i t i z u j í c i muzikant - Ladi­ sla v S ta jd l - nedávno t v r d i l , Se p říč in o u špatného stavu naši popmu8ic j e k r it ik a .

Kritici si troufli už dobrých dvacet let odhalovat neduhy pop-music, v tomhle žádné manko neměli. Něco jiného je televize. Tam je jádro pudla. Ze se mohla nekva­ litní pop-music tak rozbujet, to je dané celkovou politickou situací, ve které dodnes žijeme. Řeknu konkrétně, co by tady mělo být. V T V , jako všude na světě, vystu­ povat všechny kapely a zpěváci a zásadné live. V momentě, kdy budou muset všichni zpívat živě, se hned zjistí, kdo zpívá čisté, kdo má rytmus, kdo se umí pohy­ bovat, kdo je osobností. Ostatní se do půl roku odvařej. Taky by měla existovat, jako všude na světě, volná tvorba honorářů. Pak může mít kapela, která přitáhne deset tisíc diváků - třeba Stromboli - za koncert padesát tisíc a může se soustředit na další tvorbu a nebude muset hrát dvacet štací měsíčně, aby se uživila, protože tohle objíždění štací je ubíjející a umělecky retardující. Není tak důležité, jestli kritika někoho po­ chválí nebo pohaní. Kritika tady musí b ýt, protože bez ní se žádné umění ani společnost nemůže vyví­ jet. To je zdravá rovnováha, zpět­ ná vazba, reflexe. P ř i voln é tvorbě honorářů by avant­ gardní směry zahynuly na úbytě. Nezahynuly. V přirozené společnosti vznikají nadace a dotace. T v ů rci a in t e r p r e t i populárního umění mohou s iln ě o v liv n it své p říz n iv c e - tady jsou velké šance pro národní probuzení. Řekl bych, že kulturní pracovníci u nás by se ted měli zpolitizovat. Ptali se mne studenti na jedné •fakultě: "V y to tady popisujete, jak je všechno v háji, ale řekněte nám, co tedy máme dělat?" byla to těžká otázka. Co mají dělat, když jim může hrozit třeba vyhazov z fakulty? Každý není rozený bojov­ ník. Mnoho lidí se chce věnovat svým zájmům, práci, rodině a politika je nezajímá. To je nutno respektovat. Řekl jsem jim, že je nutno si stanovit jasnou hranici, za kterou už člověk nepůjde, a od určitého momentu začít bojovat. Tuto hranici je nutno si zformulo­ vat verbálně. Uvedu svou vlastní hranici: nechci, aby mě na veřej­ nosti reprezentoval nekompetentní člověk, který nemá rozhled, vzdě­ lání, nemluvě o tom, že by měl umět správně česky. A hlavně mluvit pravdu. Pro jiného může být ta hranice jinde. M ich a le, jakou máš sám představu, co d ě la t dál? V ’ mém případě, a řekl bych, že to bude i případ většiny tohoto národa, to bude především vyhlásit boj vlastnímu strachu. Je to nedokonavej proces, protože v jednom případě strach překonáš a v zápětí nastoupí ještě větší. Pak je tady takový apriorní pesimismus, že všechno je marný, že se tady nic nezmění. To je naivita - změní 6c to tak rychle, že si nebudeme stačit držet kloboučky. A ještě jedno: bubnovat Je potřeba. Rozhovor p ř ip r a v il Jan Samson.

STRANA 6

Červen 1989

A Ž K H O Ř K ÉM U KONCI ? Myslím, že svobodu bych měl m ilo v a t v každé době, a le v době, ve k te ré žije m e , jsem ocho­ ten j i zbožň ovat. To ř e k l jeden z moudrých f i l o z o f ů , t i p u j i francouzského pana de T o cq u e v illa .' O b tížen tím to v la s t n ě chmurným aforismem u s e d l jsem p řed obrazovku, abych s le d o v a l přímý přenos ze zasedán í sovětského parlam entů. Chmury n e t r v a ly dlouho. N ik o liv , n e p ře p s a l jsem se. Termín " s o v ě t ­ ský parlam ent" jsem p o u ž il záměrně. Nedejme se mást starým i z a v á d ě jíc ím i term íny. O f i c i ­ á ln ě s o v ě ty , p ra k tic k y však parlam ent. Tam. U nás o f i c i á l n ě p arlam en t, p ra k tic k y však n ic , pom inem e-li onu budovu mezi muzeem a divadlem . Kdo s le d o v a l p ře n o s, bude p atrn ě s o u h la s it : v i d ě l i jsme p o č e t í dem okracie. Ani to to není p ře k le p . Demokracie to a s i je š t ě d e l š í dobu nebude, j e j í porod dá na sebe u r č it ě č e k a t. P re z id e n t se v o l i l bez p r o t ik a n d id á t a , ú čet ze své p řo d c h o zí č in n o s t i uchazeč o fu n k ci s k lá d a t nem usel, organ izo v an á s í l a jeh o s t r a ­ níků předem z a ru č o v a la v ý s le d e k . N ic n e v a d í. P o č e tí se p o d a ř i lo , zárodek zde j e . N a s c it u r se má k s v ě tu , kope a p ro ta h u je s e . Řečeno s lo v y b á s n ík a , až vypadne, může rozkymácet sv ět. Svět možná rozkym ácí, s námi však nehne. Ky máme t o t i ž s v o j i d em ok racii, s p e c ific k o u , neokopírovanou, a ta k ráčí bok po boku s p a c ifis tic k o u dem okracií NDR a s t r a d i č n í balkánskou dem okracií Rumunska. Takže měnit není co. O statn ě jeden z k u rfiřtů našeho p o lit ic k é h o ž iv o t a nedávno ř e k l ja s n ě : c esto u parlam entarism u nepůjdeme n ik d yl Na jazy k se samozřejmě d ere o tá z k a : a koho se p t a l i , von i jeden m a je s tá tn í p lu r á le ? K lá s t však takové otázky nemá žádný sm ysl. Jsou l i d é , k teří si m y s lí, že s i p ro p a c h to v a li tu to zem, je jí osudy a j e j í budoucnost navždy. To není n ic nového. Hodno p o z o rn o sti j e pouze t o , že s i to m y slí dosud, kdy sezóna pomalu končí a č íš n ík ž iv o t vyzývá k z a p la c e n í ú t r a ­ t y . Čímž se dostáváme k bu dou cn osti. Řekl bych, že je jím základem je schopnost n aslo u ch at jeden druhému. A si n ení lehké o s v o jit si to to umění. N e z v lá d li to dosud p o s la n c i sovětsk éh o parlam entu, to je samo­ zřejm ě p o c h o p ite ln é . Avšak neumíme t o ani my, " h o š i, co sp o lu mluvíme" u n á s. S t á le je š t ě máme ten d en ci považovat se ve svých pravdách za nedotknutelné a n ěk teré z nás dokonce za n e d o t k n u t e ln ě jš í. Měřítkem n a šic h

č in ů a úvah by měla b ý t p ra v d a , ověřovaná fa k ty či n e jlé p e životem , n i k o li v č e stn o st a z á s lu h o v o s t. To p rv n í se předpokládá a u to ­ m aticky, to druhé je věnec v a v řín o v ý , n i k o li v argum ent. C h cem e-li v é s t d ia lo g mezi námi a ji m i , naučme se ho n e jd ř ív e v é s t mezi s e bou. Naslouchejm e s i . K ritiz u jm e s e . Neurá­ žejme s e . Apropó d i a lo g . Může mne vždycky č e r t v z í t , když sly ším z tamté, s t r a n y : s n im i, to j e s t s námi, žádný d i a lo g ! Jo však už n e jv y š š í č a s , abychom s i i my v y b í r a l i . Lech W alesa jednou ř e k l , že v zájmu P olsk a je ochoten v é s t d ia lo g tře b a s čertem . Možná, že s p o l­ skými č e rty d ia lo g možný j e , nejsem s i však jis t , j e s t l i to p l a t í šmahem. K čemu, o čem a nač v é s t d ia lo g s mužem, k te rý měl v srpnu 1968 u s t a v i t d ě ln ic k o -r o ln ic k o u v lá d u a re v o ­ lu č n í t r ib u n á l k sou zen í vůdců n a š í p ře d č a s­ né p řestavby? Měl k d i s p o z i c i š e s t s e t t i s í c c iz íc h vojáků a neúrekom c iz íc h tanků, a n edokázal sv ů j úkol s p l n i t . To j e přece ne­ schopnost do nebe v o l a j í c í ! K čemu, o čem a nač v é s t d i a lo g s p o litic k ý m k u rfiřte m , k te rý p r o h lá s í , že my c e sto u parlam entarism u nepůjdeme nikdy, p ř e s to ž e v í, musí v ě d ě t, že form álně p arlam en tn í re p u b lik o u . jsme.?. Nebo t o jbylo nechtěné o zn ačen í Národní fro n ty a j e j í c h p o lit ic k ý c h s t r a n za lou tk ové d iv a d ­ lo ? Buďto š lo o v e lk o le p ý cynism us, nebo o s t e jn ě v elk o lep o u n e z n a lo s t . Obé takového l í d r a p o li t i c k y d i s k v a l i f i k u j e . K čemu, o čem a nač V ést d ia lo g s těmi m istry prázdného tla c h u a plných kapes, k t e ř í nás p ř e s v ě d č o v a li o p ě t i , d e s e t i , p a tn á c ti n e jú s p ě š n ě jš íc h le t e c h n a šic h d ě jin , aby nás dnes " p ř i p r a v o v a li " na těžk é doby, k te ré n a s t á v a jí? My jsme p řece v ě d ě l i , že v sedmde­ sátých le te c h se z a d ě lá v á na n y n ě jš í k a ta ­ s tro fu ek o logick ou a ekonomickou. To on i n e c h t ě li s ly š e t. Je důvod p ře d p o k lá d a t, že dnes budou c h t í t s ly š e t ? A c h t ě l i by vůbec s l y š e t lé p e , kdyby se sovětsk ý p rv n í tajem ník jm enoval G r iš in nebo Romanov? Přenos ze sovětského parlam entu t r v a l h o d i­ ny a s t á l e b y lo na co se d í v a t . Jedné znepo­ k o jiv é myšlenky se však od t é doby nemohu z b ý t. Jak dlouho to bude t r v a t , než se tak o­ vého přenosu dočkáme u nás? Kdy onu budovu mezi muzeem a divadlem naplníme skutečným parlamentem? Nebo s i v š ic h n i počkáme až na hořký konec? J i ř í Hanák

Kdo m á pravdu ? Sjezd lidových poslanců mdl původ­ ně skončit 20. května, a le pořád­ ně se p rotá h l. Diskutovalo se o v Sem možném, mezi <jiným také ch ví­ lemi o nás. Místopředseda Nejvyššího sovětu A. Lukjanov musel na dotaz poslance v y s v ě tlit, co dělal v Madarsku v roce 19S6 a v Česko­ slovensku v roce 1968. Prý u nás pomáhal svazáckým a stranickým organizacím překonávat důsledky k rize jako poradce. K čemu jim asi ra d il? Aby nemilosrdně zúčtova­ l i s kontrarevoluci? Lukjanovovo přiznáni j e pro nás v mnohém poučné. Potvrzuje t o t iž to , co už tušíme od Gorbačovova vystoupení v Praze a Jákovlevových prohlášeni v americkém tis k u : někte­ ří s o v ě tš tí reform á toři p ln ili je š tě v roce 1968 poslušně Brežněvovy pokyny a jsou s ■ faktem " bra­ trské pomoci" tak č i onak s p ja ti. Je dobrá to vědět, abychom s i snad n ed ěla li ilu z e . Lukjanovovu odpověd c ito v a l ob-

sáhle československý tis k . Ale d a lš í velmi zajímavou výměnu názorů o Československu cudně zamlčel. Když se na sjezdu projednával návrh na s lo ž e n i komise pro vyšetření masakru v T b i l i s i , padlo jméno předsedy sovětského Výboru obránců míru a novináře Gennadije Borovika. P r o ti je h o nominaci protestoval vědecký pracovník ústavu mezinárod­ ního dělnického hnutí AV SSSR J u r ij Karjakin, podle něhož není Borovik "nezávislý a o b je k tiv n í poslanec". Ještě před bratrskou pomoci v srpnu 1968 byl prý Borovik vyslán do Československa, aby tu pomáhal vydávat provokačni antisovětskó letáky, k teré měly ospravedlnit zásah. Karjakin se z tribuny omlu­ v i l Cechům, že jim to řík á až dnes. Nu dobrá, vzpomeňme s i na francouz­ ské p ř ís lo v í: lépe pozdě než nikdy. Borovik jeh o tv rz e n í samozřejmě popřel. V roce 1968 byl prý" ve Spojených státech a do Českoslo­ venska p ř i j e l poprvé před dvěma

.roky. S to jí tedy výpověd p r o ti výpovědi a těžko se v tomto oka­ mžiku lze dopátrat pravdy. V každém případě tu však na v e ře jn o s ti popr­ vé padla zmínka o tom, že KGB ta to podle poslance, těžkého a tle ta a básníka J u r ije Vlasova: "n e jro z š íř e n ě jš í ile g á ln í organizace v SSSR a s tá t ve s tá tě " pracovala v roce 1968 výzvědně p r o ti b ra tr­ skému Československu. Bereme to na vědomí. Kdo v í, možná se přece je n dočkáme, že bude jednou usta­ vena komise i pro vyšetřeni vpádu do Československa. -i? -

Červen 1989

STRANA 7

ANDREJ D1M1TRIJEV1Č LIEBKNECHT Na druhý den nás ohromila surovost čínské vlédy a dřívější události Jako by upadly do zapomnění. Přesto stále znovu a proti své vůli probíhám uličkou hanby, jíž 2. června 1989 ve velkém kremel­ ském sále , štvali akademika Sachar o v a ... Věděl jsem přibližně, k čemu na Sjezdu lidových poslanců doélo, ale odmítal jsem o té zprávě uvažo­ vat, dokud se na vlastní oči nepře­ svědčím. Uprostřed televizního záznamu z osmého dne zasedání přistoupil k řečnickému stolku invalidní veterán afghánské války, jeden z poslanců, co neprocházeli sítem voličů, ale byli Jmenováni společenskou organizaci. Jako desítky řečníků před ním také Sergej Cervenopyskij hovořil o svém námětu, který právem i neprávem pokládá za. hlavní a nejvíce naléhavý. Ve zprávě předsedy Gorbačova očekával, alp nenašel politické zhodnocení afghánské .války ,r Již za tohoto'úvodu zaphíil obra­ zovku , snad poprvé ód zahájení sjezdu, detailní záběr Andreje Sacharova v poslanecké lavici. Režie se tu zřejmě dopustila chyby; kamera musela být připravena, avšak střih na kritizovaného měl přijít až po vyslovení jeho jména. Ve výčtu pohledávek, které společnost "internacionalistům" dluží, se poslanec nejvíc pohoršil nad Sacharovem. Kdo mu dal právo, na jaký příkaz, na čí objednávku tvrdí, že sovětští vojáci v kritické chvíli stříleli své soudruhy, aby neupadli do afghánského zajetí?

Urážka, pomluva! Sjezd poslanců, alespoň ta jeho část, kterou televizo pilně zabírá, je zcela na straně mladého hrdiny. To už stojí před tribunou Sacharov a domáhá se slova, které nu k jeho vlastní škodě udělují. Je zřejmě rozrušený, zaskočený inscenovaným útokem. Proč jeho zásadní odpor ke krvavému afghán­ skému dobrodružství tady převádějí na otázku zajatců? Nebyl snad první a dlouho jediný, kdo proti této válce veřejně protestoval? Nebyl za to pronásledován, veřejně hanoben, vypovězen do provinčního města, zatímco jiní v- tom to'a v jiných sálech tleskali? Co jsme té zemi přinesli? Zahynul milión Afghánců. Ti, kdo bojovali proti nám, hájili svůj domov! Avšak sál, většina, kterou tele­ vize ukazuje, neslyší. Protestuje, směje se. Stěží ho nechali domluvit. Pak už se k mikrofonu dostávají jen ■■ rozhořčení•• vlastenci. Dojati svým invalidním1« skutečně tragic­ kým -hrdinou ztrácejí ze zřetele nedávno vyklizenou:1 zemi, kde lidé budou ještě po léta mrzačeni nastraženými minami. Důstojník Kočirov, poslanci Kravčcnková, Polykar, Kazakovová odsuzují "ha­ nobení synů sovětské vlasti". Vystupuje i svědek z nepovola­ nějších, maršál Achromejev, bývalý náčelník generálního štábu: ani štáb, ani politické vedení nikdy nevydaly rozkaz střílet na vojáky ohrožené zajetím. Samozřejmě nevydaly. Jenom poslaly statisíce mladých lidí do kruté války. Oboustranně kruté.

Zcizená Margareta V čtrnáctideníku Svazu českých výtvarných unčlců A t e lié r v č ís le 7, rok 1989, v y š e l článek s nadpi­ sem "Co skrývá Margareto" a p o d ti­ tulkem "Hogarth v Karlových Varech". Williara Hogarth, a n glick ý g r a fik a m alíř ž i j í c í v lé te c h 1697 až 1764; je hodnocen ' jako jeden z nejvýznamnčjéích m alířů 18. s t o l e t í . Článek upozorňuje, že v s o u v is lo s ti s prodejen v i l y Margarety v K. Varech akciové sp o lečn o sti Balncx, která j e z č á s ti rakouským majetkem, za pozoruhodné nízkou odhadní cenu 880 t i s í c Kčs b yl prodán i obraz n ejsp íše Hogarthův "M ilostn ý v ý je v " za přímo sméšnou cenu. 25 t i s í c Kčs. Autor článku se pozastavuje nad skutečností, že prodej v i l y , prý skvostně vybavené a p a t ř íc í kdysi rodinč Puppů - rodina v la s tn i­ la světoznámý h o tel Pupp /nyní Moskva/ ve Varech - b y l proveden za zůstatkovou, n ik o liv za odhadní conu. Odhadní cena by b yla p ř ir o ­ zené několikanásobně v y š š í. Samo­ zřejmě to té ž p l a t í o jmenovaném obrazu. Autor článku se domnívá, že v i l a byla v majetku „ m inistra zdravot­ n ic t v í a generálního ř e d it e ls t v í lá z n í CSR. To j e omyli ve skuteč­ n o sti od znárodnění lá z n í v roce 1948 byla národním majetkem, spra­ vovaným lázeňskou o rg a n iza c í Karlovy Vary a p a t ř íc í k léčebné Richoond. V ilu výhradně pro svou potřebu začal v rozporu s příslušným i práv­

ními předpisy o správě národního majetku vyu žíva t v roce 1970 nově jmenovaný gen erá ln í ř e d it e l lá zn í H avlíček. S polečn osti Balnex pak v ilu předal na podzim 1988 bez jakéh okoliv oprávnění takto svévo l­ ně disponovat majetkem, který gene­ rálnímu ř e d i t e l s t v í vůbec n e p a tř il, gen eráln í ř e d it e l Českých státn ích lá z n í in g. P e tr Jurcčka.Snad proto, že jeho nástup do vysokých hospo­ dářských funkci b y l tak překotný, neměl ani čas se seznámit se všemi právními normami, které svým je d ­ náním p o r u š il, zejména vyhláškou č . 119 z roku 1988. Jako gen eráln í ř e d it e l tru stu lá z n í neměl sebemen­ š í oprávnění z c i z i t majetek lázeň­ ské organizace v Karlových Varech, která správou v i l y Margarety byla pověřena a m ajetek jako inventář v ily po lé ta spravovala, vodla ve své ú četní e v id en ci a řádně j e j in v e n ta rizo v a la . Zbývá otázka, zda československé s tá tn í orgány vyvod í z p ro tip rá v n í­ ho jednání p říslu šn é závěry. Nebo vše upadne v zapomenutí? Potom však: p la t í československé zákony a vyhlášky i pro in g . Petra Jurečku? Článkem v A te lié r u s tá tn í orgá­ ny nesporně b y ly na neoprávněné disponováni s národním majetkem upozorněny a j e jenom na nich, aby začaly jednat podle ustanovení trestn íh o zákoníku. K.R.

Vojákovi, který na pozadí rozbité vesnice padl do zajetí, hrozilo úděsná smrt. Pověstná afghánská "košile", kolem . pasu naříznutá kůže, zaživa přehrnutá přes hlavu. Kdo mohl zabránit vojákovi, aby na ústupu, v poslední chvíli milo­ srdně nczastřelil svého bezmocného kamaráda? Nejde o bestiální detaily, ale o celou pochybonou, špinavou válku. K tomu tedy došlo 2. 6. 1989 v kremelském sále. Je mým osobním údělem, že tuto událost nemohu pokládat jenom za ostudnou epizo­ du. Už dlouho se zabývám otázkou války a míru, na stránkách histo­ rie hledám zapomenuté náznaky jejího řešeni. Vidím jiný sál v jiné době. Ně­ mecký říšský sněm 4. srpna 1914. Jedná o válečných úvěrech a ve spontánní patriotické manifestaci je schvaluje. Také >poslanci soci­ álně demokratické strany, včera Ještě vyhlašované za nojúčinnější hráz války, pro úvěry hlasjíji.. "Velmi rychle >* říká so^po letech vyměnili Mar:ce za boha války Marta." Na úkor dělníků, ne však proti jejich vůli. "Jestliže kdy sociálně demokratičtí poslanci jedna­ li v úplném souladu s myšlením svých voličů, bylo to právě 4. srp n a." (Konrád Haenisch.) V té chvíli pominutého vlastenec­ tví zvedl ruku proti . válečným úvěrům poslanec Karl Liebknecht. Okamžitě byl odhalen: zrádce, zaprodanec. Odvedli ho do armády, potom uvěznili. Z kriminálu vyšol ve dnech, kdy se do Německa vraceli poražení vojáci. Jediný prozíravý, jediný spravedlivý. Nesnesitelné! Chtěl jiné, nové Německo podle svých revolučních představ. V lednu 1919 ho důstojníci zabili. Liebknecht nebyl demokrat, -ale ani militaristé z freikorpsu nebojo­ vali za demokratickou republiku. Hájili vojenskou čest,' statečné padlé kamarády, které Liebknecht ostouzel svými projevy o zbytečné a zločinné smrti. Nebyl k umlčení, museli ho zabít« A dějiny šly dál, přes nacistický hnůj, kdy se i freikorps rozplynul v bahnu druhé světové války. Kde a jak skonči ta historická podobnost? Znovu se vracím do kromolského paláce, kde Sergej Cervenopyskij končí svůj projev, äekl, že na 6jezdu dosud nezazně­ lo slovo komunismus, a sám se proto přihlásil ke. třem pojmům, které má za nejposvátnější: "D ěržava. Rodina. Kommunizm." Není náhodné, že ani v nojvyšším orgánu sovětského státu se slovo komunismus netěší oblibě. Možná, že bude bezděčně opuštěno, nebo zatlačeno do bezvýznamného pozadí. Kdo, kdy a proč by je přivolával zpátky? Zastane Stát, zůstane Vlast Nedopustí, aby oddané služebníky státu a hrdinné syny vlasti kdokoli zlehčoval. Společný evropský dům pak sotva ztratí svou kasárenskou podobu. . . tiskali je v tom, že třetí krvavé třídění hodnot pravých a nepravých by náš svět už nepřežil. Jiří Vančura

/'ERVEN 1989

STRANA 8

Komenský by zaplakal Naše š k o ls tv í jo j i ž přes č t y ř ic e t l e t postaveno na pískových zákla­ dech: principu jednotné školy a d ire k tiv n íh o ř íz e n í c e lé školské soustavy vládnoucí stranou a j e j í id e o lo g ií-. O bojí je převzato ze sovětského vzoru. Všechny výchovné systémy vych ázejí z. toho, že ňe všich n i mohou studo­ vat a že j e z c e lé řady důvodů, podmíněných in te lig e n č n ím i, mentál­ ními a fyzickým i schopnostmi každé­ ho jed in c o , nutný výběr pró. v y š š í s p e c ific k é typy v zd ě lá n í. U nás se však “ neskutečné s ta lo skutkem". Zdánlivě demokratické o tevřen í vzd ělán í všem napáchalo nenapravi­ te ln é škody, postupně vzdělán i degradovalo. Důvodů je mnoho, p ř i­ pomeňme s i aspoň ty nejm arkantnčjší. Zejména v prvních letech po úno­ ru 1948, a le i nadále a znovu opět po šedesátém osmém roce, š l i studo­ vat a n iž o. to moc s t á l i - spíše ti» k t e ř í by . s e . . lépe. u p la tn ili jiným způsobem.. Jen p ro to , že měli výh ovu jíp í t ř íd n í původ a v sedmde­ sátých letech pak angažované nebo lo a já ln í r o d ič e . T i d ru zí, je jic h ž rod iče režim z a ř a d il mezi černé nebo jen š e d iv é ovco, studovat nesm ěli. V prvopočátcích jednotné školy docházelo -k úplným excesům - tz v . děln ick é přípravky v y c h r lily množ­ s t v í "rych lovzd ěla n ců ". Není náho­ dou, že právě z nich se rekruto­ vala vě tš in a soudců a prokurátorů v padesátých le te c h . Ze středn ích Škol zm izela la tin a (o ře č tin ě ani nem lu víc), téměř so v y t r a t ila výuka cizím jazykům. U rčitou , ovšem nedůslednou snahu 0 o te v ře n í brány do světa předsta­ v u jí gymnázia s jazykovou výukou 1 základní školy s rozšířenou ja zy ­ kovou výukou, je jic h ž počet je o p ro ti zájmu m iziv ý . Úroveň výuky d ějep isu ,; občanské nauky, české a světové lit e r a t u r y na postupně různé nazývaných školách středního stupně, a le dokonce i zeměpisu a; p říro d o p isu , se dá dodnes srovnat a s i tak s k va lito u D ějin .VKSb. 0 moderních filo z o fic k ý c h směrech se vysokoškoláci nezkresleně d ozví­ d a jí takřka ile g á ln ě , s o c io lo g ie se mnoho l e t vůbec nepřodnášela. Zato se u čí • (n ek valifik ovan ě a n ek va litn ě) m arxisticko-leninská filo z o fie . Na vysokých školách všech typů představu je dodnes 10 procent^ veškerého u čiva. V počtu hodin č in í například na medicíně výuka h isto rick éh o a dialek tick éh o materialismu a s i polovinu objemu anatomie nebo p a to lo g ie , vědeckého komunismu pak s te jn ě jako ch iru r­ g ie a mezinárodního dělnického hnuti (včetn ě d ě jin KSČ) dokonce v íc než počet hodin b io lo g ie . (Úda­ je z n e o fic iá ln íh o časopisu Socio­ lo g ic k ý obzor č . 2 /88 ) . K mravní stránce v ě c i j e nutné dodat, že mnozí a d ep ti s dědičnými škraloupy, a le i bez nich, považo­ v a li a p o va žu jí za zc e la přirozen é, že s i musí "vykou pit" vstup na střed n í a vysokou školu a j e j í absolutorium minimálně člonstvím v SSN a v něm pak určitou dávkou ja k k o li nesmyslně s e r v iln í a k t iv it y včetně sběru, b rigád, ú časti na

"akcích " upod. Stojnýn deformovaným školským systémem a p o s t o ji p r o š li a p ro c h á ze jí podagogové, k te ří vyu ču jí a vych ovávají nebo se na své p ovolán í c h y s ta jí. Kdýž k tomu přičtem e mnohonásobnó s tru k tu rá ln í změny (původní gymnázia so změnila napřed na jed on á c tile tk y ,. potom na d v a n á c tilo tky, p o zd ě ji opět na gymnázia ovšem č t y ř le t á - a obdobně osmile tk y na d e v ít ile t k y a nyní na d e s e t ile t k y ), můžeme se jen trpce usmát.. V posledních dvou letoch se mohla v e ře jn o s t seznámit s několika "z á sadnójším i" m atoriály k problom atice šk o l. Obě národní m inisterstva š k o ls tv í zpracovala Analýzu československé ■ - v zd ělá va cí soustavy. V únoru lotošn íh o roku o t is k ly U čitelsk é noviny Návrh zásad novely vysokoškolského zákona. Na ro z hraní března .a dubna se úkoly šk o ls t v í, zabývalo. 13. plenární zasedání. K S Č z něhož v ze š lo usnesení. A hned za měsíc - . počátkem května - se p ř e d lo ž il pedagogickým pracovníkům Návrh zásad n ovelizace zákona o soustavě základních a s tře d nich škol (připomínky m ěli z a s íla t do 25. k větn a ). Všechny ty to an ylýzy , návrhy a usnesení by c h tě ly z k v a lit n it výchovu i v zd ě lá n í. P řiz n á v a jí i některé nedostatky (nadměrný rozsah učiva, p řetížen o st

u č ite lů neučitelským i pracemi, zanodbanost jazykové výuky, nedostatečn é technické vybavení a t d . ) , a lo končí opét v začarovaném kruhu, Zajímavé je na nich ú s i l í pcdagogických odborníkůs snaží se zdokon alovat dosavadní výchovné a vzdělá v a c í postupy, které vla stn ě všochny /problémy tohoto o d v ě tv í p lo d í, Vym ýšlejí až eskanotérské kousky, Např. žák může o d e jit z osně t ř íd y na stře d n í školu č i u č iliš tě ^ nebo ch od it do deváté t ř íd y a pak j í t na d a lš í školu č i u č i l i š t ě . Pokud k tonu nemá předpoklady, může po sch válen i mnohými úřady nastoupit v p a tn á cti letech do zaměstnání, kde se ovšem bude s te jn ě je š t ě rok u č it v přípravném kursu. Tedy každý musí m ít d e s e tilo té v zd ělá n í. Podobným problematickým "z le p š o ním" má být např. i ro zd ělen í vysokoškolského’ studia na I . a II. stupeň. .'Stav našeho. Š k o lství by vyžadoval skutečný rozbor zpracovaný nezávVslými ex p erty . Taková analýza by se pak mohla s tá t výchozím bodem k demokratické přestavbě našeho š k o ls t v í. P rin cip jednotné školy by pak nahradilo základní lid s k é právo - právo na vzd&lání tak, ja k je uvedeno v helsinských a vídeňských dokumentech. A to se vším všudy. Drahuše Proboštové

POKUS 0 ZÁKON 0

Po devíti letech má být novelizován neúspěšný zákon o vysokých ško­ lách z roku 1980. Nejzávažnějši inovací má být rozděleni vysoko­ školského studia na 1. a 2. stu­ peň. Tento návrh vyvolal mezi učiteli i studonty velký odpor. Jde o zcela oprávněně obavy z dalšího poklesu kvality studia a snížení prestiže vysokoškolského vzdělání. Honí jasné, kdo. a • za jakých podmínek by mohl studovat dále a získat tak úplné vysokoškol­ ské vzdělání denním řádným studiem a kdo by musel jít do praxe po třech letech studia (s případnou nadějí na pokračování dálkovým nebo večerním studiem) . Za dnešní situace, kdy ve školství přetrvává Jdeologicko-byrokratické rozhodová­ ní, by šlo o nebezpečný krok. Ve světě dvou a třístupňové vzdě­ láváni existuje a je praxí požado­ váno. Studenti si však obor, délku studia a formu (denní nebo večer­ ní) mohou volit svobodné, v sou­ hlase se svými zájmy a aspiracemi i 8 ohledem na uplatnění. Pokud jde o rektory (dosud jmenované prezidentem) a děkany (jmenované ministrem školství) navrhuje novela bud u původní praxe setrvat (návrhy na jmenování by_ přicházoly z vysokých škol), anebo znovu zavést volby akade­ mických funkcionářů, jež by se ovšem konaly po příslušném nomen­ klaturním projednání jednotlivých kandidátů. Zvolené pedagogy by pak vláda či příslušné ministerstvo bud potvrdily nebo nepotvrdily.

Novelizace hodlá rozšířit pravomoci védeckých (případné uměleckých) rad vysokých škol a fakult o řadu konkrétních úkolů, například rozvíjení studijních oborů, obsahovou přestavbu zastaralých učebních plánů, zodpovědnost za plán vědocké práce, ediční činnost, rozdělování finančních prostředků atd. Pojetí vědeckých rad je však rozporuplné - na jedné straně má jít o odborný orgán, na straně druhé to má být šířoký zastupitelský orgán, na jehož práci by se podíleli pracovnici školy i studenti. Okoly vysokých škol mají být rozšířeny o výrobněhospodářskou a obchodní činnost. Nemá jít o právo, ale povinnost, což vypadá Jako špatně zastíraná snaha převést zodpovědnost za zhoršené finanční postavení vysokých škol na né samotně. Zcela nepochopitelný je návrh, aby vysoké školy zřizovala nebo rušila vláda CSSR - původně se tak dělo zákonem Foderálního shro­ mážděni. Předkládané návrhy na novelizaci zákona o vysokých školách obsahu­ jí řadu nedůslednosti i naprostých omylů. Vyhýbají se otázkám výběru opravdu schopných studentů a učitelů, problematice kvality habili­ tačních řízení a státních zkoušek atd. Lze bez nadsázky konstatovat, že jde Jen o další variantu dosavad­ ní reglementace vysokoškolského vzděláváni. (jt )

Če r v e n

1989

STRANA 9

HISTORIE A SOUČASNOST

Stalinismus nutno poznávat "Než budeme m luvit o reformách a dem okracii, musíme n ejprve m luvit o z lo č in e c h sta lin ism u u n á s ," napsal Jan Urban v článku Proč je š t č lh át? /Lidové noviny č . 4/89/. Z lo č in y , re p re s e , n á s i l í to je snad to p r v n í, co človčka napadne, když se h ovoří o s ta lin is m u . S ta­ lin ism us se s t a l synonymes» masového organizovaného z lo č in u podobné jako fašism u s. Od polo vin y 90. l e t ; od mých s t u d ií v SSSR, jsem s i po kouskách z n e jrů z n ě jš íc h inform ací s k lá d a l jeho o b ra z . B yl to také jedert z důvodů, proč jsem se d o s t a l k reformnímu s o c ia lis tic k é m u proudu. Musím však ř í c i . Že ten o b raz a n i dnes není zdaleka úplný. Pozorné s le d u jí sovétskou p u b li c i s t i k u i vědecké práce na to to téma; rozsah a k ru to st zlo č in ů sta lin ism u mé znovu z a r á ž e jí a d ě s í a současně v y v o lá v a jí nové a nové otázky. / Je nepochybné, že z lo č in y j e nutno pojmenovat, iden ­ t i f i k o v a t , v ě d ě t, co se s t a l o , kdy a kde se to s t a l o , kdo b y l in ic iá to re m a viníkem , kdo o b ě t í. P ře sto . s i a l e myslím, že to v§e n e s ta č í jak o východisko k r e f o r ­ mám a dem okracii. Co se s t a l o , nemůže se o d e s tá t. Je nutné to však uchovat v h is t o r ic k é pam ěti. Když S o věti o všech těch u dálostech p í š í a h o v o ří, je to ja k á s i společná zpově3, za kterou by mělo n á sle d o v a t le k á n í a ro z h ře š e n í. Bez toho všeho nevede c e sta k ž iv o tu v pravdě^ Je to morálně z a u ja tý , někdy mučivý p ř ís t u p ke všemu, co v SSSR n a z ý v a jí p e re s tro jk o u , obrodou s p o le č n o s t i, hledáním nové, humánní a také funkční podoby s o c ia lis m u . A zde v z n ik a jí otázk y , na k teré j e nutné h le d a t odpověd nejenom skrze h i s t o ­ r i i z lo č in ů . Pro budoucnost jo d ů le ž it é poznat a vy­ znat se v c e lý s p l e t i o k o ln o s t í, společenských vztahů, k u ltu ry , s o c iá ln í p sy c h o lo g ie , morálky i duchovní b íd y ,' stra c h u , p o lit ic k ý c h in s t it u c í, id e o lo g ie a mnohých d a lš íc h fa k to rů , k teré umožnily v zn ik s t a l i ­ nismu a u v o ln ily mu c e stu k moci. S etk al jsem se s n e jrů z n ě jším i d efin ice m i s t a l i ­ nismu. Každý, kdo se touto otázkou zabývá, ho charak­ t e r iz u je podle to h o, o jakých společenských jevech p íš e nebo h o v o ří, a také .p o d le toho, jaký sám j e . S talin ism u s jin a k chápou p ř í s l u š n í c i m ladších gen era­ c í, jin a k l i d é , k t e ř í sta lin is m u s z a ž i l i na v la s t n í k ů ž i. Ekonomové o něm m luví jak o o systému pracovního tábora a otrocké nucené p rá c e , s o c iá ln íh o p arazitism u a m anipulace, byro k ratick éh o volu n tarism u , p lý tv á n í a drancování pracovních a p říro d n íc h zd ro jů a td . P o l i ­ to lo go vé jak o o t o t a lit n ím systému vlády nad lid m i, odcizené p o lit ic k é moci, kasárenském komunismu, p o t la ­ čování lid sk ých p ráv a svobod s absen cí právního s t á ­ tu , jak o o v í t ě z s t v í s e k t á ř s t v í nad p o litik o u ,-d o g m a ­ t ic k é id e o lo g ie nad vědou. Obecně se dnes o něm hovo­ ř í jak o o dučhovní porobě člo v ě k a , p ersekuci sam ostat­ ného m yšlen í, jak o o výchově k p o d e z ír a v o s t i, donaš e č s t v í, s e r v i ln o s t i a p ře tv á řc e , ponižování lid s k é d ů s t o jn o s t i. C h a ra k te riz u je se jako cílevědom é klamání na s t á t n í ú ro v n i, z k re s lo v á n í hospodářských výsledk ů , s ta tis tik y , u ta jo v á n í různých in fo rm a c í, ign oran tskč zasahování p o li t i k y a p o li t i k ů do mnoha vědních o borů .

slovenských bezpečnostních orgánů. P á trá n í po "tříd n ím 'n e p ř í t e l i " a vů d ci " s p ik n u t í" ve stra n ě a ve s tá tu mělo u nás z v lá š t n í v ý v o j. Okolem bezpečnostních orgánů b y lo v y m lá tit z obviněných p řiz n á n í za každou cenu. Nekonočné výslech y, b ití a h lad vykonaly s v é . Z atčen í b y li fy z ic k y i morálně n a t o lik v y čerp án i, že v y p o v íd a li tak , ja k to c h t ě l v y š e t ř o v a t e l a p odepiso­ v a l i výpovědi a n iž vn ím ali j e j i c h sm ysl. Běhen p á trá n í po h lavě "s p ik ­ n u t í" p ad lo pod ezřen í na tajemníka krajského výboru KSČ v Brně 0. š li n g a . S lin g b y l zatčen a podroben výslechům s mučením. V y še třo v a te lé b y l i Č e ši k te ré osobně ř í d i l B o ja r­ ský. Po n ěk o lik a m ěsících neko­ nečných výslech ů se š l i n g " z lo m il" . P ř i n u t i l i ho aby se p ř iz n a l a uvedl mnohá d a lš í jména. N ásledovalo ve lk é za tý k á n í, k te ré p ro b íh a lo

Praha si pamatujeV V 19. č. Moskovských n o v o stí z roku 1988 jsem se v článku P r o m i­ nuto nebude" d o č e tl o V. A. B o ja r­ ském. Jako h i s t o r i k /už nyní v důchodu/ jsem mél možnost před n ěkolika le t y p ř is p ě t skromným dílem k p r á c i jedné z pracovních skupin, k terá se zabý vala otázkami r e h a b ilit a c e mnohých l i d í , odsou­ zených v procesech , je ž v Č esk oslo­ vensku p ro b íh a ly v p rv n í p olovin ě padesátých l e t . S lo o l i d i , k t e ř í se ničím n e p r o v i n i li . P ři p rá c i jsme č a sto n a r á ž e li na jméno V la d i­ míra B ojarsk éh o, k terý b y l jedním z h lavn ích sovětských poradců česko­

ja k o systém korupce a p r i v i l e g i í a td . Jedno je j i s t é : sta lin ism u s j e s lo ž i t ý společenský fenomén, který zasáh l všechny o b l a s t i ž iv o t a : p o l i t i ­ ku, s o c iá ln í š fé r u , ekonomiku, k u ltu ru a dlouhodobě především morálku a c e lý duchovní ž iv o t ; S talin ism us n e p a tří dnes pouze historickém u b á d á n í;'J o možné ho chápat i jak o s o c iá ln ě a n tro p o lo g ic k ý je v , k terý všu­ dypřítomné prvky lid sk éh o z l a , n e n á v i s t i ,' z á v i s t i , k r u t o s t i, strach u , z b a b ě lo s t i a nevědom osti, a le z druhé stran y také od d an o sti, v í r y , národní h rd o sti a p atrio tism u dokázal nejenom o b j e v i t , a le především z o rgan izo v at a v y u ž ít j i c h , v y sta v ě t z nich systém všestranného o v lád án í s p o le č n o s t i. J e d n o tliv ý člověče je schopen velkého z la i z lo č in u . A le masové z lo čin y a genocidy mohou podněcovat a provádět jen li d é u r č i­ tým způsobem k tomu disponovaní a především o rg a n izo ­ v a n í, k t e ř í jso u vybaveni mocí p o tla č o v a t odpor, vyvo­ lá v a t v lid e c h s tra c h , p o d řiz o v a t s i- j e , manipulovat s nimi a n avíc - v e le b i t ty to čin y jak o činy nezbytné a z á slu žn é . Každý z lo č in j e s tr a š n ý , a lo n e js t r a š n ě j š í j e masový, státem organizovaný a s t á t n í id e o lo ­ g i í g lo r ifik o v a n ý z lo č in . Před ním se je d n o t liv ý občan 6ára neuchrání. S talin ism u s j e spojován se socialism em . Jako s p o le ­ čenský fenomén ' V z n ik l na půdě so c ia lism u , v t i s k l cxí podobu, p o u ž ív a l jeh o h e s e l a id e á lů , p a r a z it o v a l na něm, a le se skutečným socialism em a jeho původními id e á ly nemá n ic společného. O sta lin ism u se dnes hovo­ ří jak o o n e jv ě t š í r e v i z i s o c ia lis m u . • P řesto však vzniká oprávněná o tázk a, proč sta lin ism u s mohl s o c ia ­ lism u v y u ž ít , n ak o lik jso u s o c ia lis m u s , jeho i n s t i t u ­ c e , jeho s o c iá ln í a k u ltu rn í s í l y , p rin c ip y a id e o lo ­ g ie z p ů so b ilé k tomu, aby z nich sta lin ism u s jako systém v y r o s t l. Tím ch ci ř í c i , že je nutné ho vše­ stran n ě studovat a současně v y tv á ře t ve sp o le č n o sti poměry, které by znemožnily jeho r e c id iv y . Jeho zdro­ je , tendence a prvky jso u v n a š í s p o le č n o sti s t á le přítom ny. V Československu máme mnoho důvodů zamyslet se nad tím , čím b y l , co znamenal a Čím je š t ě je stalin ism u s v n a ší zemi. Nebyl jen výrazem sovětské expanze, a le i naším domácím produktem. Měl a ná své v la s t n í zdro je a p ro ta g o n is ty , své s p e c ific k é in s t it u c e a i d e o lo g i i . Nemůže b ý t spojován jen s jedním jménem, byč by to b y lo jméno K. Gottw alda. Ten zem řel krátce po sm rti J . V. S t a lin a v roce 1953. Změnilo se tím na systému něco podstatného? N a sta la u nás n ějaká nová é ra svobo­ dy a demokracie? Procesy a nezákonnosti pokračovaly d á l . S talin ism u s jako systém moci p ř e t r v a l a dokonce se zdok on aloval. Je bídou české a slovenské p o lit ik y a také stra n ic k é id e o lo g ie , že se zkoumání stalin ism u soustavně vyhýbá. Sama s i tak u z a v írá cestu k p o d sta t­ ným společenským reformám. Cesta k nim vede skrze k r it ik u stalin ism u jako systému p o lit ic k é moci. Bez s e rió z n íh o vědeckého p řís tu p u nebude možné ho překo­ n a t. N aši domácí s t a l i n i s t é se té to vědecké diagnóze b rá n í a b o j í se j í . Tato p ráce však musí být vykonána i p ro ti je jic h v ů li. Věněk Šilhán podle verže o s p ik n u tí p r o t i vedení s tra n y , p r o t i generálním u tajem ní­ kovi R. Slánskému a prezidentu Klementu G o ttw a ld o v i. Avšak posléze se to o b r á t ilo ta k , že "hlavou s p ik n u tí" se s t a l sám R. Slánský. Tato verze naprosto v y v ra c e la tu , kterou v y tv ářel B o ja rsk ý . Byl z Prahy odvolán . Proč o tom všem p íš u : b y lo to o bd o bí, kdy se u nás teprve k la d ly základy so c ia lism u , doba nadšení. Plně jsme d ů v ě řo v a li s o c i a l i s t i c k é ­ mu Sovětskému svazu, který nás o sv o b o d il od fašism u. A le b y lo to i tr a g ic k é o b d o b í, doba katů. A mne tím v íc e u d iv u je , že Bojarský a jemu podobní i po všoch od h ale­ ních mohli k lid n ě ž í t d á l a bez problémů z ís k a t vědecké t i t u ly a p ro fe s u ru . Jak so jim to p o d a řilo ? S úctou L . Lehár, Praha

HOSPODÁŘSTVÍ

STRANA 10

Direktivní stop novým stavbám V poloviné května vyhlásila federál­ ní vláda na zbytek roku 1989 zákaz zahajování staveb (s výjimkou staveb ekologického charakteru), nepřipravená veřejnost si to vy­ světlila po svém - už nemáme ani na investice, ekonomické potíže dosáhly dalšího stupně, vláda sahá k razantní administrativnědircktivní akci, která bude - jako všechny ostatní nepochybně namířena proti slibované samostat­ nosti podniků. Tak jednoduché to není ani tento­ krát. Vláda touto akcí bezprostřed­ ně neomezila rozsah investováni, pouze rozsah zahajování nových staveb. V podstatě jde o akci, která je v mnohém podobná inves­ tičnímu noratoriu v roce 1970. V posledních letech u ná3 prudce narůstá rozestavěnost; zahajování staveb výrazné převyšuje dokončo­ vání staveb, stejně jako tomu bylo v letech sedmdesátých, ale opačně než tomu bylo v první poloviné let osmdesátých. Zahajuje se znač­ né množství velkých staveb, které naše stavebnictví není schopné investičně dokončit. Toto je sáno o sobě velmi negativním jeven a všechny kroky, které vedou ke směně, je třeba považovat za pozitivní. Mámo tedy zatleskat rozhodnému zásahu vlády? Nikoli! Neúnosně vysoká rozestavěnost, charakteris­

tická pro druhou polovinu osmde­ sátých let, nevznikla jako důsledek nadměrného neplánovaného zahajo­ vání stavob nebo nečekaných v ý ­ padků stavební výroby - neúnosně vysoká rozestavěnost byla do eko­ nomiky vnesena vědomým zásahem ekonomickéhocentra, stala se součástí osmého pětiletého plánu přes protesty mnoha ekonomů a dokonce i některých centrálních orgánů. V současnosti je rozesta­ věno přes dvacet tisíc staveb, což znamená, že na jednu stavbu připadá méně než deset stavebních dělníků. Státní plánovací komise (ve vzorné spolupráci s resortními ministerstvy) sestavila pětiletý plán tak, že muselo k takovéto nesmyslné rozdrobenosti investic dojít. Čili, neděje se nic, co by centrum předem neplánovalo, jenom ve své nekompetentnosti trochu "podcenilo" důsledky tohoto vývoje. Připoměňme, žo k mírnému pokle­ su zahajováni staveb přistoupila vláda už v letech 1987 a 1988, rozsah zahajování snížila i na rok 1989. To ovšem nestačilo a nestačí, proto v květnu kdy už byla řada důležitých staveb samozřejmě zahájena přistoupila k tomuto administrativnímu zásahu. Jaké budou jeho důsledky? Rozsah zaha­ jování se v roce 1989 poněkud sníží, tím mírně klesne i rozesta­ věnost. To je samo o sobě dobře.

Červ en 1989 Orčité problémy budou mít staveb­ ní podniky. Předpokládaly zahajo­ vací (vysoce mechanizované, rychlo pokračující) práce, místo toho se budou muset dát cestou dokon­ čovacích prací, kdy produkoe, zisk, plnění plánu atd. narůstají daleko pomaleji. S tím vším si však naše monopolizované stavební podniky jistě poradí. Investoři sice přišli o možnost zahájit další stavby, ale jejich výrobní efekt by nastal stejně až za řadu let, a proto se ani u nich nic bezpro­ středné neděje. Mělo-li by snížení rozestavěnosti vést k urychlení dokončování staveb, celkový efekt by mohl být pozitivní. Poslední věcí je, zda se nám má líbit forma zásahu - její paušál­ ní a navíc direktivní charakter. Paušálnost je podle mého názoru v pořádku. Představa, že by cen­ trum chtělo - nějakým jiným způso­ bem , než to stále dělá - znovu seřadit stavby podle důležitosti, je absurdní. To prostě v daných podmínkách neexistence základních cenových informací nelze. Mělo však k dispozici nějaký jiný ná­ stroj, který b^ přinesl podobný efekt a zároveň by patřil do in strumentária nepřímého řízení eko­ nomiky, jež bychom si tolik přáli? Domnívám se, že nikoli, zásah měnové nebo finanční politiky by mohl ovlivnit pouze celkové finanč­ ní zdroje podniků, ale nemohl by směřovat přímo proti zahajová­ ní staveb, a tak by v krátkém období rozestavěnost nezasáhl. Ekonomika nemůže být součtem krátkých období. Už brzy musí dojít ke změnám daleko zásadnějším. M.F.

BUD E PR Ů PLA V DUNAJ A n iž s i to v e ř e j n o s t p ř í l i š uvědom uje, do pohybu se d o s tá v á r e a l i z a c e p r o je k t u v ý s ta v b y v o d n í c e s t y Dunaj - Odra a Odra - L a b e . Nekom prom isně, p r o t o ž e h la v n í k o o r d in á t o r a in v e s t o r t é t o d a l š í g i g a n t i c k é s ta v b y v z e š e l z ře jm ě za podpory v liv n ý c h p o li t i c k ý c h č in it e lů o s t r a v s k o - s lu š o v i c k é h o s p o je n e c t v í . C e lk o v á d é lk a p r ů p la v u na našem území má č i n i t 458 km, p ř e v ý ­ š e n í , k t e r é bude p ře k o n á v a t, 370 m (v ě t e v O dra - L a b e ), což v y ž a d u je v ý s ta v b u p la v e b n íc h komor o v ý š c e až 35 m. . Jen p r o s r o v n á n í :' p r á v ě dokončený p r ů p la v Rýn - Mohan Dunaj má d é lk u pouhých *171 km, p ř e k o n á v á . p ř e v ý š e n í jen - 243 m etrů - a p ř e s t o je h o v ý s ta v b a t r v a l a p ln ý c h š e d e s á t l e t . Zájemce o výstavbu průplavu Dunaj - Odra má sdružovat akciová společ­ nost Ekotransmorava, j e j í ž založen í organ izu je JZD AK S lu šovice, které také v Hospodářských novinách č. 14/89 o h lá s ilo , že na den 6 . 6 . 1989 svolává první valnou hromadu akcionářů. Ekonomické výhody průplavu, jeho stoupenci s p a tř u jí především v tom, že z le v n í dopravu podniků ostravské, gottwaldovské a brněn­ ské aglomerace. Podle je jic h propoč­ tů č in í tzv . o rie n ta č n í úspora na dopravních nákladech 18 m il. Kčs na 100 km mezi lodn í a ž e le z n ič ­ ní dopravou a 67 m il. Kčs mezi lodn í a s iln ič n í dopravou. Výstavba průplavu by se jen z č á s ti měla financovat ze státn ích pro­ středků, p o d sta tn ější částky by měly být získány od tuzemských a zahraničních akcionářů Ekotransmoravy. Námitky odborníků, zatím nikdo nepublikované, natož vyjádřené nějakou komplexní ekonomickou exper­ tiz o u , se t ý k a jí ekonomické renta­

b ility stavby a je jic h důsledků pro ž iv o t n í p ro s tře d í a zároveň i důsledků so c iá ln íc h . Ekonomickou výhodnost stavby zpochybňuje, že rentabilním by se provoz průplavu s t a l až po své kompletní výstavbě1 , tzn . za ú časti Polska a NDR. Tato účast by však musila pln ě odpovídat současným nárokům, kladeným na vnitrozemskou lod n í dopravu. S íře a hloubka obou v ě t v í průplavu po c e lé d élce až k námořním přístavům by t o t i ž musila vyhovovat plavidlům o minimální ton áži 3 500 t , resp. o maximální d élce 184 n a š íř c e 11,4 m. S tím p o čítá i československá varianta p rojek tu . Ani pak by objemy zboží dopravované po té to cestě nepřevy­ šovaly kapacitu jednokolejné ž e le z ­ n ič n í t r a t i . Podle předběžného odhadu by reálné náklady na provoz, údržbu a obnovu průplavu p ř i jeho plném v y tíž e n í č i n i l y zhruba 0,30 Kčs/tkm na dunajsko-oderské v ě t v i a 0,60 Kčs/tkm na labské v ě t v i . Včetně měrných nákladů plavebního podniku - mimo­

chodem nesrovnatelně vyšších než na volných tocích s mininem č i bez plavebních komor by š lo o č á s t­ ky, jim iž v n itr o s tá tn í lodn í dopra­ va pouze v rámci ČSR nemůže konku­ ro v a t dopravě ž e le z n ič n í. Jen kdyby b yla vybudována c e lá s í ť průplavů, aby dopravně s p o jila S evern í, Bal­ t ic k é a černé moře, by ty to náklady mohly klesnout na jednu desetinu ( t j . 0,03 a 0,06 Kčs/tkm). Navíc vzhledem ke geografickým podmínkám, č le n it o s t i terénu a vodohospodářským poměrům by náklady na stavbu b y ly neúměrně vysoké: b ylo by třoba vybudovat celkem 49 plavebních komor, nehledě k dalším nákladům, např. na výstavbu akvaduktů, které by přemosťovaly vodní toky {O ndřejnicc, Lu bina), a j . Pokud by nebyla z a jiš tě n a od počátku plnohodnotná účast Polska a NDR, š lo by o náklady vysoco r iz ik o v é . Jako by současné problémy s výstavbou přehrad Gabčíkovo Uagynaros nebyly dostatečným pouče­ ním! Přitom splácen í dluhů z vý­ stavby průplavu Rýn - Mohan - Du­ naj má tr v a t až do r . 2050. Jak dlouhou dobu by s i vyžádalo sp láce­ n í t é t o československé in v e s tic e ? Naprosto jis té jsou n ep řízn ivé důsledky pro ž iv o t n í p r o s tře d í. Bylo by ztraceno přes t ř i t is íc e hektarů zemědělské a le s n í půdy, došlo by k masívnímu zásahu do k ra jin y (v e lk é úpravy toků s těžkým opevněním břehů, umělé kanály, p lavebn í komory, p řís ta v y , ž e le z ­ n ič n í a s iln ič n í p říp o jk y , četné

Červen 1989 Sdělovací prostředky přinesly Již minulý měsíc zpráVu, že federál­ ní vláda projednala návrh noveližacc zákona o osobním vlastnictví bytů a předložila jej ke schválení Fede­ rálnímu ‘ shromáždění. Očinnost Nového zákona se předpokládá od 1. července tohoto roku. Rozsa­ hem i významem vcelku nevelká novelizace je tedy zatím jediným zřetelným výsledkem slibované nově právní úpravy bydlení. Příči­ na celkového zdržení a zdá se, že i odložení nové kodifikace právní úpravy bydlení spočívá v tom, že dosud nebyla zpracována a veřejnosti předložena nová koncepce bytové politiky, když ta dosavadní se neosvědčila. Počátkem padesátých let se kon­ cepce 6tátní bytové politiky zfor­ mulovala v doktrínu, podle které uspokojování bytových potřeb občanů přestalo být jejich soukro­ mou záležitostí, ale stát převzal za bytovou politiku veškerou odpo­ vědnost. Vyvlastnil veškerý sou­ kromý bytový fond, výměrů lidem maximálně přípustnou výměru obytné plochy a stanovil limit pro velikost rodinných domků, u kterých 6i ovšem zachoval právo zásahů včetně nuceného .přidělování nájemníků. ' Stát ‘ pravidelné vyhlašoval termíny, ve kterých 8libo val definitivně vyřešit bytovou otázku. Za tím účelem organizoval hromadnou bytovou výstavbu jako součást státního plánu, určoval centrálně a závazné počty bytů a formy jejich výstavby. Výsledek jé všeobecné známý: bytová krize ve velkých městech trvá, zatímco v severních a západních Cechách stojí a chátrají stovky neobsazených

STRANA 11 bytů v novostavbách jako důsledek plánovaného hospodářství. Státní bytový fond za čtyřicet let státní péče beznadějně zchátral a zanedbanost jeho údržby se v celostátním měřítku vyjadřuje v desítkách miliard korun. Nájemné ve státních bytech sc více než čtvrt století nezmónilo a ve srovnání s družstevním bydlením (které však není kvalitnější) je jeho pou­ hým zlomkom. Vláda již několikrát uvolňovala ze státního rozpočtu miliardy korun na takzvané odstra­ ňování vad panelové technologie,

Byty na prodej tj. na zamezeni stálému zatékání do panelových domů koncepčně naprosto nevhodnými střechami a spárami mezi panely, na "zatep­ lování" těchto domů apod. llová výstavba státních bytů není určena pro občany - žadotclc o byt, ale pouze . pro příslušníky ozbrojených složek a sborů, vyšší 6tátní úředníky a z části i jako náhrada za asanace. Objem nové postavených bytů rok od roku klesá a jejich "kvalita" je předmětem veřejného posměchu i v hromadných sdělovacích prostředcích. Průměrné pořizovací náklady na byt však současné vzrostly za posledních třicet let více než na dvojnásobek. Občan, který nemůže nebo nechce

O D R A - D U N A J? vyvolané in v e s t ic e ). Neméně dras­ tic k é poškození k ra jin y by způsobi­ la sama výstavba vodního d íla . Taková zněna ž iv o tn íh o p rostřed í by nezůstala bez v liv u na 6 Íd e ln í strukturu, na vztahy l i d í k proc tř e d í, které by se radikálně změ­ n ilo . Negativné by b yla ovlivněna s o c iá ln í soudržnost p řsdcvšía v o k o lí a zejména v tra se stavby. P řip o tte m e -li t y to důsledky k dů­ sledkům rozsáh lé výstavby jaderných e lek trá ren , lz e doslova h ovořit o glob á ln ích změnách životn ích podmínek ob yvatel Cech a Moravy. Na poěátku nemůže j i t o v íc než o naznaěení obrysů problěmu, na který by n ěla n e jš ir š í veřejn ost sou střed it svou pozorn ost. A to co n e jr y c h le ji a co n e jin te n zív n ě ji, neboC ostravsk o-elu šovick é sp olečen ství o v í t ě z s t v í své věci nepochybuje: tro u fá si dokonce strhnout na sebe kompetence, které podle jeho mínění není schopen vykonávat st& t. “Od cen tráln ích orgánů pak očekáváme rych lé schvá­ le n í a podporu naší č in n o s ti“ , p íše předseda JZD AX Slušovice doc. in g. František Cuba, Csc. a in g. Ferdinand Madry, ř e d it e l Výzkumného ústavu transportních z a ř íz e n í Praha v citovaném článku Hospodářských novin D ílo pro t ř e t í t is íc ile t í. Skutečný zájem těch to spojenců je průhledný: objem výroby o c e li na Ostravsku, k terý dnes č in í asi 58 % celkové výroby o c e li v CSSR, má v souladu se Souhrnnou prognózou

CSSR do r. 2000 Prognostického ústavu ČSAV poklesnout z dnešních 9 m il. t na 4 m il. t . P ř i vzestupu, k terý dnes ostravské o c e lá re n s tv í p ro žív á díky ro sto u cí poptávce po o c e li na západoevropských t r ­ z íc h , je zah ájen í výstavby průplavu jis tě m istrovský a lo g ick ý tah. Až ten to zájem, pokládaný všeobecně západními odborníky za přechodný, pomine, náklady proinvestované p ř i výstavbě průplavu bude možné i nutné pokládat za f i k t i v n í dluh ostravského o c e lá r e n s tv í, a£ j i ž ho bude schopno uhradit č i n ik o li. V každém případé bude na čas ochrá­ něno od re s tru k tu ra liza ce i redukce výroby. Na čas. Co na tom, že k devastaci živo tn íh o p ro s tře d í, kterou vyvolává činnost přinejmenším zastaralých ostravských provozů, se p řid ru ží devastace d alších č á s tí české a moravské k ra jin y , v nichž měly být vyhlášeny nejméně t ř i chráněné k rajin n é o b la s ti? A to’ vše bez ohledu na t o , zda dýchavičná polská ekonomika či sebevědomé, vnitrončcveckým obchodem dopované hospodářství 1JDR nebudou mít pro­ středky na pokračování v d íle , které zahajuje ostravské h u tn ictví pod vedením JZD S lu šovice. P ři zmenšujících se objemech přepravo­ vaných m ateriálů na západoevropském jednotném trhu se p rovozovatelé konkurenčního kanálu Rýn - Mohan - Dunaj mohou j i ž dnes jen usmívat. Oni a n o ... -nk-

etavět individuálně, nemá jinou možnost, než byt ziskat za stoti­ sícové úplatky anebo vstoupit do stavebního družstva, kde však "čekací doba" již přesáhla dvacet let! Byty postavené v. panelácích na sklonku druhého tisíciletí v ČSSR již většinou nemají ani omítky a betonové stěny jsou místo toho polepeny papírovými. tapetami. Bytová jádra připomínají kupé ve vlacích a většina mamutích sídlišf na okraji velkých měst při­ pomíná hrůzné obrazy z vědecko­ fantastických románů. Odborníci již spočítali, že průměrná životnost obytných panelových domů nepře­ sáhne osmdesát let ' - nikdo se však vážně nezabývá otázkou, kde budou jejich obyvatelé bydlet potom, a hlavné - co si s opuště­ nými domy počneme. I při "nejúspornějším prostorovém uskladnění" rozemletých paneláků by vznikly nové železobetonové Krkonoše. Zdá 6 0 , že důsledky této tristní skutečnosti si již odpovédní před­ stavitelé uvědomují, když začínají formulovat novou koncepci státní bytové politiky zhruba takto: řešení bytové situace je .soukrorooú zále­ žitostí každého jednotlivec, .:ktcrý nccht sc stará! Nájemné ve státních bytech bude třeba zvýšit, ale nikomu sc do toho nechce, když v nich bydlí bud příslušníci CSLA, SN3 a SHV, nebo důchodci s malý­ mi příjmy. Obytná plocha na osobu, která nám byla vyměřena před čtvrt stoletím, se "přiměřené zvýší" a o rodinných domcích si snad budou jejich vlastníci již rozhodovat sami. Avšak především - dosavadní bytový fond by bylo vhodné rozprodat dřív, než sc zcela rozpadne. Tak se zrodila novela zákona o osobním vlastnictví bytů, která přináší prakticky pouze tyto změny: každý, kdo již v bytě legálně bydlí, si jej může odkoupit, a tak na sebe přenést veškerou tíhu zanedbané péče o bytový fond. Pújdo-li o byt státní, jsou příslušné podniky bytového hospo­ dářství povinny byt jeho uživateli prodat, a to i když se neprodají všechny byty v domě najednou. Předpokládá se, že prodejní cena bytů od státu jejich dosavadním uživatelům bude cca 2 000,- Kčs za 1 m2 plochy, tj. cca 150 000,Kčs za byt 3+1. Tážeme 6e: kdo si takový byt koupí? Patrné pouze ten, kdo v něm již nebude -chtít bydlet a bude mu lito ho "vrátit" státu. Ten si ho koupí, aby ho obratem za dvojnásobek prodal! Jurist

STRANA 12

ZE ZAHRANIČÍ

Červen 1989

Probuzení Č ÍN Y... Peking byl v dubnu a květnu svědkem událostí, které zřejmé nebudou chybět v žádné učebnici nejnovějších čínských dějin. Jestli­ že význam první z nich - návštévy sovětského předáka Michaila Gorbačova, která udělala tečku za více než třicetiletou. roztržkou . mezi CLR a SSSR a jejich komunistickými stranami - byl patrný už ve chvíli, kdy státníci jednali, pak o významu druhé mohutných studentských a dělnických manifestacích za demo­ kracii - rozhodne definitivně další vývoj, který teprvo ukáže, jakou roli sehrály v životě Cíny. Rozsa­ hem a charakterem nemají zmíněné manifestace obdobu od roku 1949. Někteří je přirovnávají k tzv. hnutí 4. května 1919, kdy pekingštl studenti také vyšli do ulic pod vlasteneckými hesly. 3yl to první pokus čínské inteligence hrát v životě země významnou roli. ' Signálem k nejnovějším student­ ským denonstracím bylo úmrtí někdejšího generálního tajemníka OV KS Číny Chu Jao-panga, jehož konzervativní křídlo odstranilo na přelomu roku 1986 a 1987. Dů­ vodem byl jeho "buržoazní libera­ lismus” ; ve skutečnosti Chu Jaopang odmítl násilné potlačit bouře na čínských univerzitách, protože se studenty sympatizoval. Nebyl sice úplné odstraněn z politického života, zůstal dokonce členem poli­ tického b yra, ale jeho vliv na politický život byl minimální. Na zasedání byra 7. dubna se Chu Jao-pang dostal s konzervativci znovu do sporu při řešení narů­ stajících krizových jevů a dostal srdeční záchvat. O týden později zemřel. Po zprávč o jeho smrti vyšli pekingští studenti do ulic, aby vzdali poctu zemřelému. Na budově univerzity byl vyvěšen velký transparent s nápisem ”Chu Jao-pangu, byl jsi jeden z nás". Demonstranti žádali svobodu tisku, dialog 8 mocí o demokratizaci ži­ vota, opatření proti korupci stra­ nických funkcionářů a nezávislou studentskou organizaci. Chu Jao-pangova smrt uvolnila vontil latentni nespokojenosti. Svět byl překvapen. Na rozdíl od jiných socialistických zemí které začaly s reformami, dosáhla Čína za posledních deset let velkých ekonomických úspěchů a životní úroveň všech vrstev obyvatelstva se podstatné zvýšila. Dnes se však stala obětí některých nespl­ něných očekávání. Začaly se totiž projevovat negativní průvodní jevy reforem, zejména třicetipro­ centní inflace. Další postup vpřed vyžadoval zásadní hospodářská i politická opatření, ale stárnoucí vedení k nim nemělo odvahu. Uká­ zalo se, že existuje rozpor mezi hlubokými hospodářskými reforma­ mi a pomalou reformou politických struktur, o níž se sice hodně

Cerronstruoíc í studenti v ulicích Pekingu mluvilo, ale při tom také zůstalo. Výsledkem byla rostoucí nespoko­ jenost ve všech vrstvách společ­ nosti. První reagovali studenti, později se přidali dělníci. Byla to neuvěřitelná shov/ na největším náměstí světa. V miliardové zemi má všechno velké dimenze. V některých chvílích bylo v ulicích více než milión lidí, tisíce studentů hladověly ve snaze vynutit si ve­ řejný dialog s mocí a přímo proti Maovu portrétu byla vztyčena deset metrů vysoká maketa Sochy svobody ze sádry a polystyrénu. V zákulisí se však odehrávalo zároveň drama sice méně okázalé, ale stejně napínavé. Bylo zřejmé, že čínské vedení je velmi rozděleno a neví, jak reagovat. V první fázi se zdálo, že síly, nakloněné myšlence dialogu se studenty zosobňoval je především generální tajemník OV KS Číny čao C-jang - zvítězily. Ale konzervativci neslo­ žili zbraně a jejich představitel premiér Li Pchcng vyhlásil 10. května v některých částech města výjimečný stav a vyzval armádu k vyklizení Náměstí nebeského míru. Ta však překvapivě jeho rozkaz neprovedla a stáhla se z centra na předměstí. Po několika dnech však vojenští velitelé slovné Li Pchenga přece jen podpořili. Čao C -jang se vůbec přestal obje­ vovat na veřejnosti. Počátkem května se v Pekingu tradovalo, ¿ q byl odstraněn z funkce. Podař'

Po u z á v ě r c e :

se staré gardě odstranit stoupence reforem? Zatím je na definitivní závěry příliš b rz y . ^ n a jo stále tak tro­ chu tajuplnou zemí, takže prvním příkazem v úvahách o ní je zdržen­ livost. Jen si vzpomeňme na nadše­ ní, které u části západoevropské inteligence vyvolala Maova kulturní revoluce, která, jak se pak ukáza­ lo, napáchala nenapravitelné škody. Na druhé straně se ovšem ani Čína nevymyká obecným zákonitos­ tem vývoje socialistických zemí. KS Číny se podobně jako některé jiné vládnoucí strany nechala zasko­ čit vývojem vlastní společností, která požaduje víc, než je vlastní vedení ochotno poskytnout. Li Pcheng reagoval podobné jako v prosinci 1981 Jaruzelski a poslal proti lidu armádu, která sice ne­ zakročila, ale byla stále na obzoru. Jaruzelski byl po osmi letech přinu­ cen ke kompromisu se Solidaritou. V Číně by vývoj mohl být rychlej­ ší. Je ovšem příznačné, ře mezi prvními zatčenými nebyli vůdci studentů, ale dělníci, kteří chtěli založit po vzoru polské Solidarity vlastní odbory a připojili se k univerzitnímu hnutí. Zatím se tedy zdá, že se vývoj v Číně bude ubírat polskou cestou z roku 1981 a nikoli madarskou z roku 1989. Mohlo by to v každém případě znamenat zdržení, doufejme, že no příliš dlouhé. František Horský *

■■

y

nn

n

n

...a násilný odklad D ram atick ý zlom n a s t a l v n e d ě l i 4 . č e r v n a , kdy p ř í s l u š n í c i 27. č ín s k é armády p r o n i k l i p ř e s o d p o r o b y v a t e l h la v n íh o m ěsta na n á m ě stí Nebeského m íru a z a h á j i l i p a lb u do ú č a s t n ík ů h l a ­ dovky a d a l š í c h přítom n ých s t u d e n t ů . U d á l o s t i pak d o s t a ly r y c h lý s p á d . N ep o k o je se r o z š í ř i l y do d a l š í c h m ilió n o v ý c h č ín s k ý c h m ěst, z a č a ly se r ý s o v a t r o z p o r y v samotné arm ádě, b y ly h lá š e n y s r á ž k y n\ezi je d n o tk a m i, k t e r é se p o d í l e l y ná o zb ro je n é m p o t la č e n í d e m o n s tra c í, a tě m i, k t e r é o d m ítly s t ř í ­ l e t do c i v i l i s t ů . Z a s t u p i t e ls k é ú řa d y v še c h zemí z a č a ly u r y ­ c h le n ě e v a k u o v a t své s t á t n í p ř í s l u š n í k y z Č ín y , n eb o ř n e b y lo možné z a j i s t i t j e j i c h b e z p e č n o s t . P o d le n ě k te rý c h z p rá v opu­ s t i l i č le n o v é n e jv y š š íh o č ín s k é h o v e d e n í h la v n í m ěsto a uch ý­ l i l i se k různým vojenským jednotkám p o d le t o h o , ja k é s t a n o ­ v is k o z a u j a l i j e j i c h v e l i t e l é k so u č a sn é s i t u a c i . Ve s v ě t ě se z v e d la v ln a o d s o u z e n í. O s t ř e k r i t i z u j e č ín s k ý p o stu p I t a l s k á k o m u n istick á s t r a n a , m adarský a ju g o s lá v s k ý t is k . Jen v B e r l í n ě a Havaně u v í t a l i " r o z d r c e n í k o n t r a r e v o lu c e v P e k in g u " a p ra ž s k é v e d e n í p o k ry te c k y m lč í , p r o t o ž e nemá o d v íh u d á t sv é u s p o k o je n í je d n o z n a č n ě n a je v o .

Červen 1989

STRANA 13

Zuby Ochotského more Současné vztahy mezi Japonskem a Sovětským svazem připom ínají svou chu tí v a jíč k o bez s o l i . Hodnč se v nich dájev a la to pravá kořeni Gorbačovova návštěva v Tokiu S tále chybí a^je odsouvána ad Calendas Graocas. V -A n g lii b y l už Gorbačov dvakrát, do F rancie se chystá podruhé, n a v š t ív il Spojené stá tý a Čínu, pojede do NSR* přip ravu je se jeho návštěva Latinské Ameriky. Jen Tokio v tom součtu ch yb í. Bývá-1 l ý japonský premiér Nakasone n a v š tí­ v i l v minulém roce-S ovětský 1 svazy Eduard ševarnadze b yl v lednu v Tokiu a jeho japonský kolega Sousuko Uno mu návštěvu nedávno o p la t ily a le n ic podstatného se nezměnilo. V komuniké o návštěvách t o t i ž nikdy nechybí zmínka o "odlišn ých názorech obou stran na některé územní o tá z­ ky". A pak, sla vn ostn í so větsk o-ja ­ ponský summit se nemůže dost dobře konat, p rotože obě mocnosti' jsou od srpna 1945 s tá le je š t ě - i když pouze de iu re - ve válečném stavu. Jsou to je d in í dva ú častn ici druhé světové vá lk y, k t e ř í dosud nepodcp s a li mírovou smlouvu.

čoven jeho japonský kolega Takažá­ ku Kuriyama:, Byl to první kontakt v té to v ě c i za v íc e než 30 l e t , protože S o v ě ti dlouho odm ítali o otázce vůbec 'jednat. Diskutovalo se prý o tom, že ostro vy by mohly být “propůjčeny*'. -P o tíž byla pouze v tom, že S o věti s i c h t ě li ostrovy nochat a p ů jč it Je Japoncům, kdežto t i m ěli úmysly právě opačné. Někte­ ř í ja p o n ští p o zorova telé p ok lá d a jí .za pokrok, že se vůbecř o něčem h o v o řilo , a le s k e p t ič t ě jš í h is t o r i­ kové přip om ín ají sovětský návrh z roku 1956. Moskva tehdy nabídla Japoncům Sikotan a Habomai s pod­ mínkou, že se slavnostně- zřeknou druhých dvou. To Japonci nemohli p řirozen ě nikdy přijm out. Problém je především v tom, že zatímco v Evropě m yslí Sovětský svaz za Gorbačovova vedeni ve v íc e ­ méně p o litic k ý c h k a teg o riích , je jeho myšlení v P a cifik u s tá le vý­ hradně s tr a te g ic k é . Ostrovy chrání základnu ve Vladivostoku a ú to č iš ­ tě atomových ponorek v Petropavlovsku. Jo na nich 12 000 vojáků a l e t i š t ě pro č t y ř ic e t Migů 23. Je to zc e la zřejm é: Kurilské ostrovy jsou v případě k on flik tu základnou útoku na Japonsko. Tato úvaha ná zatím přednost před Gorbačovovou snahou po š i r š í ekonomické spolu-

p rá ci s _ Japonskem a před úmyslem zís k a t Jeho skvělou tech n o lo g ii do služeb p e re s tro jk y . Náměstek amerického m inistra obrany Armitage o Kurilských o s tr o ­ vech ř e k l: "Jsou to zuby Ochotské­ ho m oře." Sovětský svaz, který s výjimkou vietnamských přístavů v A s ii p rak tick y nemá námořní zá­ kladny, se těch to zubů d r ž í zuby nehty. Japonská v eřejn o st marně poukazuje na to , že Američané svou k o ř is t, ostro vy Rjúkú, od evzd ali Tokiu už v roce 1972. Zbyla jim jen základna na Okinawě. Zatím se nezdá, že by se na té to s itu a c i mělo c o k o li měnit. Sovětské vedení zaměřuje tedy své překvapivé a s i j ­ ské in ic ia t iv y směrem k Číně. -ir -

Pcutač na Hokkaido: V ra ite nám S evern í územíl

SSSR : ÚSKALÍ A NADĚJE

Kamenem úrazu jsou K u rilské o s tro ­ vy, část japonského území, které Sovětský svaz od roku 1945 okupuje. Ale pozor, kdybyste se Japonce v Tokiu z e p ta l, co s t m yslí o K u rilských ostrovech , nejprve by se vám z d v o ř ile u k lo n il a pak by vás u jis til, že o takových ostrovech pranic n e v í. Dodal by ovšem - opět s úklonou - , že Sovětský svaz dosud nezákonné okupuje Severní území Japonska. Názvoslovný spor překrý­ vá mocenský k o n flik t. Kurilské ostro vy, to je p e rlo v ý náhrdelník výběžků souše naproti ostrovu Sacha­ lin . J e jic h severn í část p a t ř ila Rusku, a le č ty ři n e jjiž n ě jš í a n e jb liž š í ostrovu Hokkaidó p a t ř ily na základě t z v . petrohradské smlou­ vy od r . 1875 Japonsku. Ty ob sadil v roce 1945 Sovětský svaz jako válečnou k o řis t p oté, co několik týdnů b o jo v a l s Japonskem d e f i n i t i v ­ ně pak přemoženým americkými atomo­ vými pumami. Obě strany se shodují pouze v tom, že d á v a jí ostrovům stejn á jména - Iturup, Kunašir, Sikotan, Habomai. Ve všem ostatním se je jíc h stanoviska l i š í . Pro Sovětský svaz je^ p ř iv t é le n í č ty ř ostrovů neměnným důsledkem světové vá lk y. Stejně jako dejme tomu ro zd ě le n í Německa na dya s tá ty v Evropě. Pro Japon­ sko jo to anexe státn íh o území. V lé t ě 1988 jedn al v Moskvě s 5evarnadzeho náměstkem Igorem Roga-

Již při zahájení Sjezdu lidových poslanců se objevila některá úskalí, vyplývající z ustanovení, na jejichž základě byl svolán. Jc to v první řadě sám systém nepřímých voleb. Poslanci sjezdu jsou především voliteli poslanců obou komor Uejvyššího sovětu SSSR a zejména předse­ dy a prvního místopředsedy tohoto orgánu. Ukazuje se, jak tento systém umožňuje manipulovat a nedbat vůle voličů. Zvláště výstraž­ ný byl případ Jelcina, včetně svérázného reparátu volby. Při přímých volbách by taková arogan­ ce mocných nebyla možná, bylo by nutné respektovat rozhodnutí voličů. Mělo by se to stát mementem už při přípravě zákona o volbách do republikových a oblastních sovětů. Oplné absurdní je, že nepřímé volby poslanců, například do Sovětu národností, umožňují mocným kori­ govat dost ostentativně vůli voli­ čů dané republiky či oblasti, napří­ klad Litvy či Karabachu. ilaprostá většina poslanců z jiných republik určí, kdo je bude zastupovat bez ohledu na výsledky voleb v místě! Příznačné je rovněž, že národnost­ ní problematika nebyla zařazena na pořad jednání sjezdu - jc pone­ chána na vůli 0V KSSS. Zřejmě stále převažuje postoj, který vyjá­ dřil jeden z nejstarších poslanců Obraz: "V průběhu konsolidace musíme obětovat národnostní, nábo­ ženské, skupinové i třídní'ambice tam, kde se začínají projevovat!" Čili problémy neobnažovat, zaretušovat, až to zas někde "bouchne"! . Přesto všechno je nutno ocenit význam toho, co se v této velké zemi 8 velmi pestrým složením obyvatelstva děje pro postupné zavedení základních občanských

p ráv . V zemi, která mnoho demo­ kratických tradic nemá. Snad jen po únorové revoluci 1917 bylo krátké mezidobí parlamentní demo­ kracie. Zavést zde plně fungující parlamentní systém ani nejde, to by mohlo skončit generálním kolapsem. Vždyť sovětský občan vůbec neví, co jc to vnitřní demo­ kratismus společnosti, kde všichni mají žít s pocitem, že jsou sl rovni. Dosud zde duch poddanství zcela nevymizel a mlčky se uznává, že někteří jsou 9Í rovnější. A tento inkvizitor v duši je asi zá­ važnější hrozbou než skutečnost,, že si dosud neosvojili pravidla a způsoby vedení diskuse. Za nejpozitivnéjší je třeba pova­ žovat informace o sjezdu i s tele­ vizním přenosem všech těch rozpor­ ných vystoupení. To je nejlepší škola diskuse - plavat se učíme ve vodě a ne na suchu. Existuje samozřejmé nebezpečí, že se všichni vymluví a v.&ci zůstanou tam, kde jsou* Příznačné rovnčž je, že se těsně před sjezdem sešlo plénum (JV KSSS. 3ez nejmenší glasnosti. Strohé komuniké uvedlo jména a funkce diskutérů a dozvěděli Jsme se, že předmětem jednání byly otázky spojené se sjezdem a že byla přijata příslušná usnese­ ní. Jaká? Jejich plnění zřejmé v každém sdružení poslanců podle jednotlivých krajů, oblastí a reublik zajišťovali pověření členové V KSSS. A byly to pokyny pro 87 % poslanců - členů strany závazné, jak ukázaly výsledky hlasování i převážná část diskuse. Dlouhá a složitá bude cesta vp řed , povede nesčetnými oklikami a ne všichni dokážou dojít až k vytčeným metán. Milan Hubl

STRANA 14

Červ en i 9 89

Příliš velké vítězství

Konajf-li se ..v nějaké, .zemi, po více než čtyřiceti letech volby i když jen částečné svobodné - jako tomu bylo 4. * června v . Polsku, pak překvapení nejsou .vyloučena. P ří­ liš dlouho :bylo uplváno pxávo svo­ bodné se vyjádřit,, takže nikdo nemůže zoela spolehlivě znát názor občanů. A tok . volby.- ďo sejmu a nové zřízeného senátu přinesly pořádné překvapení v podobě drti­ vého vítězství donedávna zakázané Solidarity.-. Kandidáti opozice získa­ li hned v prvním , -kole devadesát dvč místa v novém senátě a ve zbylých obvodech . má Solidarita velkou naději vyhrát v kole dru­ hém. Ve 460ělcnnón sejmu obdržela Solidarita ze .161 míst, o něž se mohlo ucházet, 160. Zbývající místa si pro sebe rezervovala vládní koalice. Té se však vedlo, mnohem hůře, nebof z 35 kandidátů tzv. národní listiny dostali jen dva potřebnou nadpoloviční většinu. To jc pro ni zvlúšt bolestivé, pro­ tože na ní byli nejznámější předsta­ vitelé moci včetně M. ilakowského a J. Urbana. . Tak byl podán objektivní důkaz, že většina Poláků stojí za Solidari­ tou a nynější ' vládní koalice to nenúže popírat, jelikož volby pro­ běhly zcela regulérně a navíc v jeji režii. , nenormální jc ‘ situace v tom, žc moc po volbách má nadále zůstal v rukou těch, kdo je prohrá­ li. Poražená strana nabízí vítězům

místo v . koalici. Jaké je možné východisko z této situace? To bylo předmětem jednání mezi vládou ,a opozicí, které započalo hned po volbách. ,. Solidarita před volbami . rezolutné odmítla podílet se bezprostředně na noci a chtěla hrát v .novém parlamentě roli opozi­ ce. llechce prostě nést spoluodpo­ vědnost, za nynější poměry v zemi, kterou dosavadní vládci přivedli k bankrotu.. Její síla je ovšem taková, že sí ji dnes lze těžko představit výlučně v opoziční roli. Ve chvíli, kdy píšeme tyto řádky, jednání dosud probíhají. Pokračuje i debata uvnitř Solidarity o tom, jak b ý > 8 e měla podílet na řízení veřejných'záležitostí. Pro " ovzduší, •. které vládne ve Varšavě, , j e 'charakteristická výzva Solidarity/ ' -aby 1 sé lidé vyhnuli triurafaíisnu - -a ncpřilévali tak do kalicha hořkosti* ''který vládní koalice- musí v yp ít.- Partie, která se " v Poláku hraje, totiž zdaleka není u konce a tragické událdsti v Pekingu, kde konzervativní síly byly ještě schopny utopit volání po demokracii v krvi, p ři­ pomněly všem politicky myslícím Polákům • nebezpečí , jaká ještě stále číhaji na národy, které přecháze­ jí od stalinského totalitního systému k demokratičtějšímu režimu. Smysl voleb ze 4. .června přesa­ huje1rámec Polska,' Ňa jeho výsled­ ky se čekalo netrpělivě v Budapeš­

ti, Praze i Berlíně. V Madersku z nich vyvodili okamžitě praktický závěr, že je třeba urychlit promě­ nu vládnoucí strany, nemá-li pro­ padnout v příštích volbách jako polští komunisté. Předpokládaná reakce v Praze nů^e být- zcela opačná: zpomalit ne-li zcela zastavit reformy, kterč by mohly způsobit společenský otřes, a ještě více přitáhnout otěže. fh

Patnáctiletá válka

Představné- s i prahu a Středočeský kraj nebo p rostor o- málo menší s p ř ib liž n é stejným počtem obyva­ te l. Původní o b y v a te ls tv o by se odedávna podle náboženské p ř ís lu š ­ n o sti d ě l i l o na nejméně č t y ř i velké skupiny. Xroně téch to hlavních a několika menších sp olečen ství by zde ž i l i i u p rc h líc i vyhnaní z území za j i ž n í h ra n ic í. Téměř každé i menší seskupení by mělo v la s tn í ozbrojené s í l y , p r o t i nimž s tá tn í vojsk o mnoho nezmůže: také p ro to , že jeho p ř ís lu š n ic i p a tří k jedné nebO druhé skupině. Oblast na jih u by o b s a d il sousední s tá t, aby tak z a j i s t i l v la s tn í t e r i t o r i ­ um před občasnými útoky uprchlíků nebo je j i c h spojenců ze severu. Jinde by se r o z m ís tila armáda vý­ chodního souseda: a s i t ř i c e t až č t y ř ic e t t i s í c mužů by kontrolovalo dvě t ř e t in y území. I ok oln í žerné jako by š i zvyk ly v y řizo v a t své vzájemné spory s použitím tohoto prostoru a jeho o b y v a te l. Takový jo Libanon . na počátku patnáctého roku občanské vá lk y.

Jako b oj křestanů p r o t i muslimům válka v roce 1975 vypukla a střetnu ­ tím . téch to soupeřů - muslimská strana jo však ten tok rát výrazné p osílen a syrským vojskem - psozatím le to s v y v r c h o lila . V mezidobí se odehrálo mnoho, b it e v , a le jen něko­ l i k jic h svedly dva hlavní tábory mezi sebou, i když základní rozpory nikdy n ezm izely. O co š lo v b o ji na počátku a o co jde te<3?' čtenář novin a posluchač zpráv se možná sp íš už zep tá : Jde vůbec je š tě o něco? Jádrem sporu mezi křesťany na jedné a k o a lic i levicových s il s muslimy, většinou ze sociáln ě slab ších v r s te v , na druhé stráně jo otázka téměř s te jn ě stará jako samostatný libanonský s tá t. Jak se mají je d n i, to je s t k řestan ští m aronité, s druhými, muslimy, d ě l i t o moc a zda zachovat, změnit č i z r u š it dosavadní s o c iá ln í, p o lit ic k ý a • ekonomický systém. Nebo také jak ho zm ěnit, že zvýhodněné posta­ ve n í křesEanů, v y c h á z e jíc í z je jic h p očetn í převahy v době, kdy se

tv o ř il p o lit ic k ý systém státu , není vzhledem k růstu muslimské populace u d rž ite ln é , válka vlastn ě jen 'p o t v r d i l a . Naznačily to už u d á lo sti d ř í v ě jš í. . Boj křesEanů a muslimů o uspořá­ dáni libanonských z á le ž it o s t i t r v a l necelý rok, když do něj vstou p ila S ýrie se svou armádou a s vlastním i zájmy. P r o h lá s ila , že chce z a j i s t i t mír v Libanonu, a le měla j i s t ě d a lš í c í l e . Chtěla zúčtovat s Orga­ n iz a c í pro osvobození P a lestin y a bezpochyby p o s í l i t onen "z v lá š tn í vztah " mezi S ý r ií a Libanonem, o němž p rezid en t Asad m luvívá. Může přitom mít na m ysli jen geo­ gra fick ou a jazykovou b líz k o s t obou zemí, může tím a le i naznačo­ v a t, že se nevzdává myšlenky na je j i c h splyn u tí ve "Velké S ý r ii" . T ř in á c t ile t ý pobyt vojska za h ran i­ cemi Ukazuje .sp íše na to druhé. V té to s o u v is lo s ti je š tě podotkně­ me: není pravda, že s y r š t í v o já c i v s t o u p ili do Libanonu jako součást arabského bezpečnostního sboru vyslaného Arabskou lig o u . Napřed

Če r v e n 1989

STRANA 15

Otvírání Madárských hranic V maďarském Koszegu na rakouských hranicích zapracovaly nůžky na drátěných zátarasech, napájených Šestnácti vettty. Potrvá to zhruba rok.. Odstraňuje se 260 km umělých překážek a elektrotechnické hlásné z a říz e n í. První obranná lin ie se budovala v roce 1949 a o sedm le t p o z d íji byla částečné zničena. V roce 1957 se ovšem zvýšeným tem­ pem dostavovala a v roce 1965 mo­ dern izovala. Celkově č in ily nákla­ dy 200 miliónů fo rin tů . Kolik bude stá t demontáž a kdo j i zaplatí? č í s la v účetních knihách hovoří jasně, u jmen invostorú a schvalo v atelů je zatím zamlženo. To je jedna stránka v č c i. Ta druhá, nazíraná z h leditka posta­ vení, které 3e Maďarsko chystá zaujmout mezi středoevropskými s tá ty , povyšuje otevřen í hranic na západ na významný p řed ěl. Nový m inistr zahraničí - Gyula Horn vy­ l o ž i l svůj program v lis t u Magyar Nerazet obšírn ě a .konkrétně, Maďar­ sko bude cílevědomě směřovat k západoevropským společenstvím, k je jic h politickým a hospodář­ ským integracím . Záruky pro zdar těchto plánů v id í v pevném zázemí vnitropolitickém a ve skutečnosti, že se konečně po dlouhých d e s e ti­ le tíc h vývoj situace v Maďarsku ’ a SSSR synchronizuje, i když Maďar­ sko tu a tan předbíhá. V této s o u v is lo s ti za u ja lo in te r­ view vedoucího mezinárodního oddě­ le n í ÚV KSSS Falina v lis t u Neue Kronen - Zeitung. O dpovídá-li vývoj v Maďarsku zájmům lid u , pak je j podle Falina SSSR jako takový hod­ notí a sled u je klidně a se zájmem. "Za maďarské u d á lo s t i," zdů razn il, "odpovídá vedení Maďarska." K ote­ vření rakousko - maďarských hranic p r o h lá s il: "O dpovídá-li to okol­ nostem a v ý v o ji vztahů mezi oběma s tá ty , pak to SSSR bere na vědomí a v it á ."

Na vnitropolitickém zázemí se pracuje přímo horečně. Předpoklady k položení základů parlamentní demokracie se p o d ařilo vy tv o řit v h isto rick y velmi krátké době. Podstatně s lo ž it ě jš í, náročnější časově, p o litic k y a organizačně bude dovršení celého procesu. Zatím se nové p o lit ic k é strany formují a z a č ín a jí pracovat na předvolebních programech. V MSDS je ovšem situace v tomto ohlodu s l o ž i t ě j š í . Z nespo­ kojenosti nad pomalým rozpracová­ ním ekonomické reformy, nad nepruž­ nou reakcí na naléhavé otázky a především s váhavým postojem k úplnému vypořádání se s m inulostí vznikly po c e lé zemi uvnitř strany rbformní skupiny. Jejich vedení se sešlo v Szegcdu k zásadnímu jednání a v y s lo v ilo se pro sv o lá­ ní sjezdu strany je š tě le to s na podzim. Za životně d ů le ž ité pokládá odstranění všoch byrokratických a dogmatických brzd , které dosud ve straně p ř e ž ív a jí. Na tomto s e t­ kání o s lo v il s tá tn í m inistr I.

Poszgay dvě tře tin y maďarského národa na domácí půdě a třetin u . Ž ijíc í mimo hranice v l a s t i , jako joden národ é jedním programem a vzájemnou .sou n áležitostí bez ohledu na to , z jakého důvodu ž ije téměř 5 miliónů Maďarů za hranice­ mi. P ř iz v a l k práci na novén Maďar­ sku všechny. 0 .tom, že nelze začínat nově bez důkladné inventury, hovořil Poszgay těsně před Szegeden ve Vídni na politickém večeru Rakouské s o c ia lis t ic k é strany (SPO). Po přednášce odpovídal na dotazy. I na ten, jaký názor má MSDS dr.es na vojonský vpád do ČSSR v roce 1968. "N aši předchůdci v MSDS své­ ho času napochodovali do cizíh o státu a my jako je jic h nástupci máme dnes vysvětlovat, proč to u d ě la li," odpověděl a zdůraznil, že strana, zatížená těžkým dědic­ tvím, může v p ř íš t íc h volbách uspět jen v tom případě, d o k áže-li beze­ zbytku a vča3 zúčtovat s v la stn í m inulostí. Reakce okolního světa na vývoj u našich jižn ích sousedů je povzbu zu jící. Maďarsko dostalo stejn ě jako Polsko - pozvánku na zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v letošním červenci a jeho zástupci budou tedy, společ­ ně s třia d v a c e ti západoevropskými kolegy, naslouchat Gorbačovovu projevu na tomto fóru. Rádným č le ­ nem evropských společenství se má Maďarsko stá t do t ř í le t . S mimořádným zájmem v Maďarsku i ve světě je očekávána návštěva George Bushe, který sem p řije d e jako první americký prezident - v červen ci. P roblesk u jí dokonce náznaky, že by se právě zde mohl setkat s Gorbačovem. AE u ž k tomu skutečně dojde či ne, BudapešE s i právem chystá místo mezi tako­ vými metropolemi, jako jsou ženeva, Vídeň a Helsinky. Helena Němcová

v Libanonu z a sá h li do bojů a teprve potom bylo rozhodnuto o arabských pořád­ kových s ilá c h , je jic h ž hlavní a brzy jedinou součástí se s t a l i . Invazí v roce 1982 důrazně proni­ kly do Libanonu zájmy iz ra e lsk é . X ik vidací palestinských základen chtěl Iz r a e l z a jis t it neručený živo t kolonistů na severu židovské­ ho státu a o s la b it palestinské hnutí. Nato se v rámci libanonských bojů začal odbývat spor o vedení Palestinců mezi Arafatera a jeho prosyrskými pro tivn ík y . Také o právo Palestinců pobývat a aktivně působit v Libanonů se bojovalo. Zasáhl rovněž Írán s úmyslem š í ř i t svou revoluci mezi libanonskými š í i t y a dál prostřednictvím " A llá ­ hovy stran y ". Konečně v poslední době našel i Irá k v Libanonu pro­ stor pro svá směřování: jeho podpo­ ra libanonských křesEanů má za c íl u p la tn it p ř e t r v á v a jíc í nepřá­ t e ls t v í vůči S ý r i i . Důvodů ke kon­ fliktům j e , ja k vidíme, dostatek. A to se je š t ě nezmiňujeme o s tře ­ tech nároků jednotlivých frak cí

na území, města č i p řísta v y , s t ř e ­ tech krvavých a krutých. Od začátku bojů uplynulo více než čtrn áct le t . Přes množství svedených b ite v i ro zličn o st moti­ vů, které v nich pů sobily, se zá­ kladní libanonský problém p ř í l i š neposunul: pořád jde vlastně v první řadě o to , jak vhodně uspo­ řádat správu země. Řešení se nezdá b l i ž š í než jin d y . Oba h lavn í tá ­ bory jsou výrazně odděleny. Už více než půl roku má každý z nich svého prem iéra, svou vládu, svou armádu a své spojence a.|>odporovat e le . ? Po delším období relativn íh o klidu si vůdce křesEanské č á sti armády gen erál Aun v tuhém b o ji podrobil n e js i ln ě jš í křesEanskou ozbrojenou skupinu. Zásobován Irákem ji spolu s armádními od d íly pak začal užívat k prosazování s tá tn í a u to rity i na muslimských územích. Vyprovokoval tak S ý r ii a především muslimy k odvetě. Od počátku dubna se s n a ž ili p ro tiv n íc i nelítostným bombardováním .ƒ obytných čtv rtí v

obou bejrútských sektorech, křesEánském i muslimském, přimět jeden druhého k ústupkům. Generál Aun v y h lá s il válku p ro ti c i z í okupaci a oznámil, že povede nepřetržitý b o i, dokud Syřané noopustí Libanon. J e -li jeho cílem jen to h le, pak je Škoda všech dosavadních i p ř í­ štích o b ě t í. Samotné vyhnání c i z í armády b o je neukončí, a dokud so křesEané s muslimy nedohodnou na oboustranně přijatelném rozdělení moci, p rvotn í problém libanonských válek zůstane s t á le neřešený. Odcho­ du Sýrie - pro řešen í konfliktu samozřejmě nezbytného - liban on ští křesEané těžko dosáhnou pouhou 's ilo u , že ani arabské státy ho n e z a jis t í, soudíme podle toho, ja k neochotně p řijím á Sýrie je jic h návrhy na přím ěří. Dokázal by třeba Sovětský svaz, jenž konečně získává první zkušenosti se stahováním svých v ojsk , přimět "spřátelenou zemi" k podobným krokům? Miloš Koza

KULTURA

STRANA 16

Červen 1989

CO S NEBLAHÝM DĚDICTVÍM Ha březnové plenární schůzi Svazu českých spisovatelů mluvil. P. Prouza o tom, že by bylo žádoucí, aby došlo k přímému kontaktu s koledy emigranty. Uplynuly sotva dva měsíce a už o něm v 13. čísle Tvorby referoval. Spolu s nír.i diskutoval v 1ISIÍ s J. G rušou, A. 3 rouškem, . P. . Králem a J. řlutkou také O . lleff, který 0 tom informoval v Kmeni, Tak byl odtabuizován jeden závažný problém české kultury, ovšem ke skutečnému dialogu mezi jejími rozštépenými částmi je ještě daleko, předalcko, šlo jen o "průzkum" 7?. Prouza/. Ale uvědomíme-li si, že ani ne před rokem se norma­ lizační bard J. Májek i pokrokářsky se tvářící K. Sýs o emigraci vyjadřovali s diskriminující nesmi­ řitelností, pusínc uznat, 'že jo to překvapení. Oba sondující spisovatelé na sebe nepochybné vzali jisté riziko. Vycházeli z toho, že Sověti usku­ tečnili podobnou misi už dvakrát a byla prý to setkání prospěšná. Jenže aby byl stejné prospěšný 1 tento "průzkum ", rauseli by být vyslanci oficiální české kultury stejně silní v kromflecích jako sovětští. Ti měli svým kolegům co nabídnout: nebývalo živý kultur­ ní a politický ruch doma, stále důrazněji se • prosazující veřejné mínění a fakt, že neexistují zaká­ zaní spisovatelé ani nevydatclné rukopisy. Mohli tedy mluvit o velké míře občanské svobody ve své zemi. A v tom je mezi sovět­ skou a naší situací podstatný roz­ díl: u nás není po veřejném mínění vidu ani slechu, početná skupina významných spisovatelů nejenže je stále zbavena publikačních mož­ ností, ale zůstává i nadále - ve výhradní a ne právě milé "péči" Státní bezpečnosti. Žijeme v nc-

3vobodě. demagogie, kterou rozpoutal J. ileff s ironickým zlehčením tvrdí, Kozák na ustavujícím sjezdu Svazu že e:ňloví Češi si vyžádali aprobaci českých spisovatelů r. 1972. Jeho k těmto rozhovorům jak od přátel projev byl plný nenávistného fana­ na Západě, tak "od představitelů tismu neštítíciho sc žádné lži a .vnitřní emigrace'doma, v Českoslo­ pomluvy a přítomní spisovatelé vensku". Víbůh, kdo je míněn jej schválili jako programový doku­ těmi představiteli, ale žádný ze ment. Nebyl dosud odsouzen jako známých samizdatových autorů počátek kulturní genocidy, jež aprobaci nikomu nedal a ani nemohl šla ruku v ruce s mstivými cíli dát, protože prosté ■o chystaném sociální degradace a jejíž důsledky setkání nikdo z nich neměl tušení. sc projevily ve Všeobecné konsta­ Je to paradoxní, ale k tzv. vnitř­ tované ztrátě prestiže Svazu. A ní emigraci, kterou lleff i Prouza tak lze sotva požadovat stejné denně potkávají na pražských mýtné z obou stran, když ta jedna ulicích, .je zřejmě cesta zarúbančjší dnešní neblahý stav způsobila než k té zahraniční. A pokud a ta druhá jím léta trpěla. jde o tu aprobaci: ileff si ji nevy­ Vychvalované zněny kulturní žádal? politiky jsou zatím jen poskytová­ Oba autoři článků učinili při ním milosti odměřované na lékár­ rozhovorech udivující objevy: vši­ nických vážkách, jejímž prostřed­ chni exulanti prý nejsou stejní, nictvím vychutnává vrchnost dál každý mluví za sebe; bezprostřed­ svou moc nad bezmocnými. A i ní jednání £ rý přináší daleko zře­ když je jasné, že nejde změnit telnější poznání • skutečnosti... všechno ze dne na den, musí sku­ tečné změny přinést zásadní mravní Museli pro tohle zjištění jezdit a duchovní obrodu kultury, obnovu 'takovou dálku? Ncfřa prý v Praze jejích demokratických principů, varovali: na Grušu pozor, "ten musí vrátit všem jejím zhanobeným vám dá do těla". A hle, k žádnému tvůrcům bez výjimky lidskou i dávání do těla nedošlo, převládal naopak duch' porozumění! Účastníci občanskou důstojnost, kterou nepodiskuse se shodli na tom, že je šlapala jen tupá propaganda, ale bohužel také organizace spisovate­ potřebí snažit se o "budování mos­ lů. Tyto "cíle a postuláty" jsou tů ", přičemž exulanti požadovali, aby se za jejich přechod neplatilo staré a sotva je potřeba vytyčovat uřezáváním nosu nebo uší. Odpojiné. U kulatého stolu Svobodného věd sondujíc! dvojice zněla: "To jistě ne, ale existují ještě mosty slova (27. 5. 1989) mluvil P. Prou­ za o tom, jak obtížně musí nově bez mýtného v oblasti kultury, ideologie, politiky?.;. Kde má. vedení Svezu řešit "neblahá dědic­ tví" minulosti. To lze pochopit. vítězit rozum, nelze čekat žádné Dokud však se jich toto vedení kapitulace, a na mostě dorozumění nezřekne a nevyvodí z toho kon­ musí každá strana zaplatit určité krétní důsledky, bude na cestě mýto v podobě vytčení jiných cílů k čili - k jedné české literatuře a jiných postulátů." - stéle ležet balvan tohoto dědictví Přes co vlastně mosty dorozumě­ diskriminací a záští. ní povedou?. Zřejmě přes jakousi Milan Jungnann propast. Jak vznikla? Není těžké odpovědět: vyhloubila ji ideologická

Poučení z historie \

V i d ě l jsem nedávno na dvou l i s t e c h a b e c e d n í s o u p is a u t o r ů , je jic h ž dosud v y řa z e n é k n ih y se s m ě jí v r á t i t do r e g á lů M ěstsk é knihovny *v P r a z e , a v e d le n ic h jména s p i s o v a t e l ů n a d á ­ l e za k á za n ý c h . R o z li š o v a c í znaménka: + / an o/, - /n e/. Č lo v ě k by č e k a l aspoň stru č n o u zm ín­ ku, že tím to e la b o r á t e m se r u š í n ě ja k ý p ř e d ­ chozí výn os, v y s v ě t lu jíc í, p ro č jm enovaní lit e r á t i z t r a t ili p rá v o na p u b lic it u . Na těch dvou l i s t e c h v šak f i g u r u j í je n p ř íjm e n í bez k ř e s t n íc h jm en, k t e r ý s i z B ed n ářů , B l a t ­ ný, C ís a ř , N e ff a d a lš í. B l i ž š í pokyny a in s t r u k c e b y ly bezpoch yby s d ě le n y k la s ic k o u c e s to u a d m in is tra tiv y s t r a n ic k ý c h zákazů, te d y t e le fo n ic k y nebo ú stn ě s t e jn ě ja k o p ře d l e t y p ř ík a z y o p a č n é . Nikomu t a k ' n e lz e n ic d o k á z a t jm e n o v it ě . Nicméně i t y t o " h o lé " seznamy .js o u důkazem o r e p r e s i v n í k u lt u r n í p o lit ic e , .t ř e b a to vedoucí p ř e d s t a v it e lé d v a c e t rok ů p o p í r a j í . 0 ' m ěsíc p o z d ě ji jsem v záznamu d is k u s e o nové h ře tém ěř d v a c e t roků zak ázan éh o d r a ­ m atika J o s e fa T o p o la a o p e r s p e k t iv á c h j e j í h o uvedení na p ražsk é scén ě četl pozoruhodný d is k u s n í p ř ís p ě v e k ved o u c íh o p ra c o v n ík a s t r a ­ n ick éh o ap a rá tu p ro k u lt u r u . Topol p o d le je h o s l o v z t r a t i l p rá v o na um ěleckou e x i s t e n ­ c i tím , že p o d e p s a l C h artu 77. P r o t o ž e však od n ě j n e lz e o č e k á v a t o b v y k lé o d v o lá n í , m ělo by u v e d e n í je h o nové h ry b ý t in t e r p r e t o v á n o ja k o s e b e k r i t i c k ý o b r a t o s t o osm desát s t u p ­

ňů. Pak by se d a lo u v a ž o v a t o g e n e rá ln ím pardon u tomuto p r o v i n i l c i . Projevům mocenské a ro g a n c e n a s a d il korunu je d e n z v e d o u c íc h p ř e d s t a v it e lů , když na svazáckém shrom áždění nedávno p r o h lá s il, že stran a se n e p o t ř e b u je nikomu om louvat za svou m in u lo s t . Je v ě c í p o l i t i c k é p r o z í ­ r a v o s t i, z d a l i s t r a n a (rozum ějm e: j e j í d n e š­ ní v e d e n í) c ítí p o třeb u s e r ió z n ě z h o d n o tit č t y ř ic e t le t svého v p o d s t a t ě n e k r i t i z o v a t e ln é h o výkonu v e d o u c í s í l y ve s p o le č n o s t i . Zatím se dá u s u z o v a t s p í š na s t a n o v is k o o p a č ­ n é. S u bstan tivu m "o m lu v a " ovšem n en í na m ís­ tě'“, js o u u d á l o s t i , r o z h o d n u t í, č in y a f a k t a , k t e r á p r o s t ě o m lu v it n e l z e . Z je d n é s t r a n y j e u n áš č a s t o s l y š e t r o z ­ š a fn é h la s y , k t e r é p o u k a z u jí na n e p lo d n o s t "v y h r a b á v á n í m i n u l o s t i " , "v y ta h o v á n í u d á lo s ­ tí" už • d v a c e t i v í c e le t s t a r ý c h , v la s t n ě už zapom enutých. P ři jin ý c h p ř íle ž it o s t e c h v ša k t i t o m u d rla n ti p r o v á d ě j í podobnou " h r o b a ř in u " s obdiv.uhodnou v y t r v a l o s t í , sp o jen o u ovšem s důmyslnou s e le k c í fa k t ů a je jic h kosm etickou ú pravou p o d le m om entální l i n i e . Na d i s k u s i o T o p o lo v ě h ře je d e n z h ostů v y ­ s l o v i l č a s t o opakovaný n á z o r , že n en í vhodná c h v í l e na a n a ly z o v á n í, p r o č - b y l T o p o l ja k o d ra m a tik a n u lo v á n . Podobně j i s t ý p u b l i c i s t a , p ře d l e t y h o r l i v ý fam u lu s p ř i pogromech na n e jt a le n t o v a n ě jš í film o v é u m ělce, nedávno n a p s a l v r e c e n z i posm rtně uvedeného p o s le d ­ n íh o film u E v a ld a Schorm a, rovn ěž d lo u h ý čas d is t a n c o v a n é h o .a t už . b y ly důvody je h o d lou h éh o o d m lčen í j a k é k o l i . . . " , on n e z a h o ř k l. D iv a d e ln íc i, k t e r é T o p o lo v á n ovin k a právem

STRANA 17

ČERVEN 1989

Stanovisko předsednictva In fo rm ace p ro č le n y V P r a z e dne 23.

5.

1989

Vážená soudružk. 0 / vážený sou d ru h u , dne 21. dubna 1989 . p k p ro te stů m z a h r a n ič n íc h V á c la v a H a v la a r o z h o d lo Z p ř íč in , k teré js o u s t a n o v is k o z v e ř e jn ě n o . cesto u .

ř ija lo p ř e d s e d n ic t v o SČSS s t a n o v is k o k u lt u r n íc h o r g a n i z a c í p r o t i o d so u ze n í z v e ř e j n i t j e ve svazovém t i s k u . mimo rámec n a š í p ů s o b n o s t i, n e b y lo Vás s ním seznamujeme to u to P ro to M i r o s la v V á le k v . r . p ře d s e d a SČSS

Dne 21. dubna 1989 zasedalo před­ sednictvo SČSS. Projednalo nino jin é protesty p r o t i odsouzení Vá­ clava Havla, resp ek tive intervence v jeho prospěch. V posledních dnech a týdnech in terven ovaly na SČSS za Václava Havla t y to zahraniční kulturní in s titu c e : Svaz sp isova telů Dánska, Svaz sp isova telů Slovinska, Svaz sp isovatelů Srbska, Svaz sp isovate­ lů Kadarska, Svaz sp isova telů Nor­ ska,' Svaz p ra cu jících T isk + papír - NSR, PEN Madarsko, Srbsko, SSSR Estonsko, L ite r á r n í společnost K e llo s to - Estonská SSSR a některé jin é sněné významné kulturní organ i­ zace. Předsednictvo SČSS věc posoudilo a zau jalo k ní to to stanovisko: Václav Havel nebyl souzen za svou l it e r á r n í tvorbu, ani 2 a své názory. SČSS nesouhlasí s jeho názory, a le h á jí jeho práva na n&. Veřejné m anifestování těchto názorů tak jak tomu b ylo v případě Václava Havla za jeho o rga n izá torskó a osobní ú č a s ti, v y v o la lo však společenské napětí a vědomě uvedlo do nebezpečí množství - především

mladých, l i d í . Tento postup není ani p o lit ic k y ani e tic k y p ř ija t e ln ý . Je v rozporu se zákony, které je jis tě možné měnit, a le pokud se tak nestane, j e třeba je respekto­ v a t. Úcta k zákonům a. je jic h dodr­ žování j e základním atributem kaž­ dého právního státu . SČSS p roto nemůže p ř e v z ít zodpo­ vědnost za takovéto jednání y á cla va Havla, ani . za jeho následky, tím sp íš e , že Václav Havel není jeho členem.

Nicméně dává však SČSS přednost p o lit ic k é argumentaci a dialogu před represem i. Z vlá ště zdůrazňuje potřebu prohlubování demokracie, bez které není možné r e a liz o v a t přestavbu. Dle našeho názoru ne bezvýhradně nutné represe zh oršu jí společenské klima, Jsou p o lit ic k y p ř í l i š drahým p rovizoriem a ve svém důsledku p ř is p ív a jí k p op u la riza ci op ozice. Z morálních p říč in nemůžeme pomi­ nout ani hlasy některých sp isova te­ lů a členů jiných uměleckých svazů. Především těch , k te ř í nepodepsali nátlakovou " in ic ia t iv u kulturních pracovníků" a o b r á t i l i se se svými výhradami na p ře d s ta v ite le s tra n ic ­ kých a státn ích orgánů nebo v y u ž ili p rostor vn itrosvazové demokracie. Tyto hlasy považujeme za p o lit ic k y le g itim n í. Bez p řih léd n u tí k nim není možné budovat ani udržet jedno­ tu tvů rčích svazů. Je hutné u s ilo v a t o t r p ě liv ý a celospolečenský d ia lo g a v y tv o ­ ř i t jeho právní garance. K psycho­ lo g ic k é podstatě socialism u nepatří strach , a le důvěra, protože k so­ c ia lis tic k é budoucnosti nevede cesta přes konfrontace ani přes vyhraněné k ra jn í požadavky, a le jen přes prohlubování demokracie p o litic k ý m i prostředky. Mírou ‘ p o lit ik y j e a - bude v po­ s led n í in sta n ci vždy člověk .

„Plí# — a co m i bejtíl Bůhví, co byst« dělal vy. kdybyste viděl. 1« vydržíte jenom do jara!'

n a d c h la , si n ě k o l i k r á t p o v z d e c h li, ja k á je to šk o d a , že ta k v y n ik a jíc í d ra m a tik byl na dvě d e s e t i l e t í um lčen. Jedním dechem v ša k p r o h la š u jí, že p o n e c h a jí stran o u , p ro č k tomu d o š l o . Jaká j e v tom lo g ik a ? S a m o z ře j­ mě žá d n á . Je v tom o p a t r n o s t a bázeň pojm e­ n o v at v ě c i pravým jménem a s tím i p ř i z n á n í bezpodm ínečné p o s lu š n o s t i vyšší in s ta n c i. Ta bázeň ovšem svou lo g ik u má, n ik d o ze so u ­ č a s n ík ů nechce dopadnout ja k o ty sto v k y o d ­ souzených k m lč e n í - za co v la s t n ě ? Za te h ­ d e jš í k ritic k á s lo v a na a d re s u s t r a n ic k é h o a s t á t n íh o v e d e n í? N ep rav d iv o u k r i t i k u b y lo možno snadno odbýt -v id it e ln o u p ra x í. Nebo to měl být tre s t za k rach roku 1968? A le za ten p ře c e /kromě z a h r a n ič n í in te rv e n c e / nesou od p o v ěd n o st t i , co t e n k r á t b y l i a z v e lk é č á s t i dosud js o u u k o rm id la . V y c h á z í nám t e d y , že rep rese v še c h neústupných a n epoddajn ých b y la tre s te m za n e p o s lu š n o s t a sou časn ě vý strah o u p ro b u d o u c í. Z d a ř ilo se. P ř e s t o bych na p o z a d í všech ř e č í o d i a lo g u / o v š e m .je n s p o s lu š n ý m i/ , o zbytečném v y h r a ­ b á v á n í m in u lo s t i c h t ě l v y s l o v i t o d li š n ý n á ­ z o r . M in u lo s t j e naopak t ř e b a o b n a ž i t , a n a ­ l y z o v a t , pojm en ovat a k t é r y p o d le m íry m oci, a te d y o o d p o v ě d n o s t i, z v e ř e j n i t dokumenty, z h o d n o tit d ů s le d k y d ů le ž it ý c h ro z h o d n u t í; a ta k y p o l o ž i t o tá z k u n áh rady n i k o l i náhodou způsobených-, a le vědomě zavin ěn ý ch šk o d . Z a č ít věcn é je d n á n í , ^ d i s k u s i o fak tick ém n a p ln ě n í o d p o v ě d n o s t i. Z d ů ra z ň u ju , že nejsem z a h o ř k lý ani z a p š k lý . N e c ítím se poškozen tím , že mne p ře d 19 l e t y o d v o l a l i z fun kce ř e d it e le d iv a d la . S t ě ž o v a t by s i m ě li £ gíŠ

n aši p r a c u jíc í,- on i p řece p o d le o fic iá ln í verze v y d a li v e lk é fin a n č n í p ro stře d k y na mé v z d ě l á n í , k t e r é jsem pak po č is t k á c h ja k o s k la d n ík a m etař nemohl u p l a t n i t . Z a to v šak vedení to h o to s t á t u dávám za v in u , že mne na dobu /zatím / 19 le t z lik v id o v a lo ja k o s p is o v a t e le . Když jsem p ře d d v aceti rok y p ři o d m ítn u tí "s e b e k ritik y " v y s lo v il tu to m ožnost je n ja k o pochmurnou p ro g n ó z u , t e h d e j­ ší g e n e r á ln í ta je m n ík Husák se. mi z a r u č i l svou h la v o u , že b e z o h le d u na s t r a n ic k ý t r e s t mi v mé l i t e r á r n í č i n n o s t i n ik d o nesmí z k ř i ­ v i t a n i v l a s . H laVa s e d í dodnes na původním krku a mně s k o r o - d v a c e t roků n e o t i s k l i a n e z a h r á li a n i řá d k u * P r o t i v y h ra b á v á n í m in u lo s t i , h o r l í p řed evším t i , k t e ř í m a jí m áslo na h l a v ě . Jen že h i s t o r i i n e lz e donekonečna a n i f a l š o v a t p ro p o t ř e b y d n e , a n i z a m lč o v a t, kde s e co n e h o d í. N ikdo by s i neměl p o č ín a t ja k o m a j i t e l s t á t u / v č e t ­ ně je h o h i s t o r i e / , a n i ja k o a b s o lu t n í v la d a ř nad osu dy lid í, afc js o u to s o u v ě r c i nebo o p o n e n t i. "M asové h ro b y "* v n a š í k u lt u ř e n e lz e s p r o v o d it ze s v ě t a t ím , že s e na n ic h budou p o ř á d a t r e c i t a č n í k rou žk y p i o n ý r ů * - V p r a v d i ­ vém zh odn ocen í . v ý v o je n aší k u lt u r y v id ím je d in o u možnou s a tis fa k c i .za š ik a n o v á n í a rep rese. D vacet ztracen ý ch roků nám n ikdo nemůže v r á t i t , o k l e š t ě n í . mé l i t e r á r n í e x i s ­ te n c e nemůže n a p ra v it žádné usn esen í ani re v o k a c e jin é h o u s n e s e n í, s t e j n ě ja k o nemůže v rá tit ž i v o t umořeným lid e m , lesům a vodám. V p ravd ivém o b ra z u 'n a š í n e j n o v ě j š í h i s t o r i e v ša k v id ím z á k la d k "budování b a r i é r y p r o t i budoucím r e c id iv á m . F r a n t iš e k P a v líč e k

Červen 1989

STRANA 18

U ž kráčejí lovci,voní po jalovci P oezie j e ta jn o s t, p a t ř í k n í t i ­ cho. Skoro vždycky trnu a překoná­ vám ja k ýsi stud, když poslouchám, ja k ji někdo nahlas v y slo vu je, přednáSÍ, r e c it u je , a trv á mi dlou­ ho, než přistoupím na právo r e c it á tora č ís t a s ly š e t j i po svěa a vnucovat mi svě s ly š e n í. Umí jic h to málo, vla s tn ě to dovedou jen p o d iv ín i s t iž e n í podobným šílen ím , z jakěho vzniká báseň v básníkovi. T i potom d ě l a j í divnou věc - p ř i ­ k lá d a jí s i báseň k uchu jako la s ­ turu a naslou chají oceánům, které v n í hučí. Táhnou ten hukot a pra­ s k a jíc í tic h o svým hlasem z mušle ven a d ě l a j í kouzlo, kterému pod­ léháme. Ale zřídkakdy se to stává. Z voiccbandů mám hrůzu a z t ě lo ­ cvičných produkcí, v nichž .se dnes p oezie předvádí jako aerobic v přiléhavých černých trik o te c h za doprovodu bubnových rytmů nebo se démonicky r e ž ír u je a mizerně r e c it u je s aparátem symboliokých r e k v iz it , zvuků a světelných štychů, dostávám mořskou nemoc. HaDivadlo vyhrožovalo na plakátě dalším n ásilím na nevinných lid ech , inscenací p o ezie Pavla^ Sruta a Ivana Wornische. Bál jsem se, ale š e l jsem. V id ě l jsem pak v Junior klubu Na Chmelnici ten ve č e r, jmenoval se Samozvaní s t ř e l c i holubů, sesta­ v i l i ho převážně z rukopisné, dosud nepublikované p o e zie obou básníků Josef Kovalčuk a B ře tis la v Rychlík. Rozpomínám se, že n i na něm co c h v íli něco v a d ilo , měl jsem dvacet minut samé v e lic e kultivované námit­ ky. Potom jsem pozdě z j i s t i l , že chodím s třem i chlapy naditými v te p lá c íc h po j e v i š t i , šmátrám podél z d i, poslouchám, jak předou ru šičky. Něco se tam pořád v ik la lo , všechno b ylo trochu odřené a ohmata­ né. B ílý s t ů l, b í l é - ž i d l e ze zahrady nebo z nemocnice, láhev od piva, láhev becherovky, p o s te l, myslím mosazná, nahá žárovka, nucholapka, je š t ě c o s i. Byl to p ro s to r k básním těch dvou básníků. V ym ysleli s i ho Arnošt C old fla n , B ř e tis la v R ychlík a Tomáš Rusín jako ošu n tělé je v iš t ě ob yčej­ ných živ o tů , o kterých je ta p o ezie!

a n k e ta LN H e k li, napsali nám, s ly š e li js m e ... Se v lit e r a t u ř e , d iva d le, film u , hudbě a ve výtvarných s ín ích je v p o s le d n í době z a u ja lo ... VÁCLAV KOUBEK (p ís n ič k á ř, herec, f ilm a ř ): M ilan Šimečka - Kruhová obrana (po tá to knize lépe a r t i ­ k u l u j i ) ; d iv a d e ln í zpracování Bulgakovova P síh o srdce v ffoskvě (o tra n s p la n ta ci umčlé id e je do pros­ tého člověka a získaná moci obrát i v š í se p r o t i němu); film y ASSA (o tom, ja k na společenský patos d o p lá cí c i t l i v á duše) a PraSská pětka (smál jsem se s pocitem , Se jsem se o z d r a v il); F i l i p Topol a je h o skupina P s í v o já c i; krásné v ý t• ~rr.é deprese pana Ťálskóho. MICHL NĚMEC (hudebník - J a b lk o ň ):

P o s t a v ili na scénu lh o stejn é p olo­ prázdno a p u s t i l i do něho ty t ř i . Každý měl v ruce hůl. Jednu c h v íli š li nejistým husím pochodem, hůl za h o lí, jako s le p c i z Breughelova obrazu. Potom o ž í v a l i , co c h v íli do nich něco v j e l o , hole b yly ke všemu nožnému, zahnutými konci se h o d ily na šk rcen í. P otkávali se, z a s ta v o v a li a m íje li, jako se v jedné Srutově básni všich n i jenom p o tk á v a jí a m íje jí. S v í t i l o na ně fádn í s v ě tlo . Do toho š ly verš e . Režie neroz­ liš o v a la , co j e č í , co je Srutovo, co Wcrnischovo, a le dalo se to rozpoznat. 5rut s tr o jí melické v ý je v y plné m ilo s ti a her, a le s t r o j í je jako p a s ti, jako laskavé příběhy se smrtelnou ranou na/' kon­ c i . Je tam láska plná tichého vra ž­ dění a je tam vraždění světa: "Krá­ pala ze střech krev / To v akci Z: z a b ili poštolku / Zachytila se na ř ím s o ..." V Sru tovi je ovšem sm ilování, má na všem jantarové s v ě tlo z Vcrmccrových obrazů, oby­ čejn é v ě c i se nu s k lá d a jí v z á t iš í a v z á tiš íc h má i hrůza f i lig r á n skou něhu: "G obelín oví p s i mezi lilie m i / a p o rtu jí le h č í kůstky / svých pánů / mezi l i l i e m i . " Wernisch skládá svět jako groteskn í zprávu z o b y č e jn o s ti: "Nikde nikdo. Jen velkopopovický Kozel kráčí podél z d i / o tra fik u se lámou s tín y / kolomjdoucích stínů . Je něco po p áté / Den u konce. Ještě je něco na dně sklen ice / Podél zd i kráčí k o z e l." Skládá svět jako s u rre a lis tic k o u zprávu o v rza jíc ím kanapi na dně s tr ž e nebo o psacím s t r o ji a porculánových ptáčcích ve v ě tv íc h ; jako zábavnou denní zprávu o pánovi, který právě skáče do výtahové šachty v krásném domě, "z jehož oken je možno obdivovat parníky • / p ro p lo u v a jíc í zdymadlem", a jako neustále krutou a ča3to rozmarnou zprávu o apokalypso, v k teré žijem e a nevíme, v e s e lí někde pod lip a m i, že je konec svě­ ta . To všechno ř í k a l i sp íš než r e c i­ t o v a li t i t ř i v te p lá c íc h , B ř e ti­ s la v R ych lík , M iloš černoušek a M ilo sla v Maršálek. H led a li s i způ­

sob, ja k efek tn ě nedramatizovat, a le obnažovat přitom protim luvy t é p o e z ie , ja k hrát hlasem a p r o t ihlasem, pohybem a protipohybem s m rtíc í a veselou obyčejnost a zároveň to všechno zdvíhat k s la v ­ n o s ti. B á li se patosu«, a le s iln ě c h t ě li dávat za ž iv o tn í p o c it té to p oezie v sázku všechny své herecké i lid s k é pravdy i ž iv o t , který s i z v o l i l i . M ěli se přitom leckdy v íc s ta ra t o tva r básně a r e ž ie měla ubrat ilu s tr a č n í a t le t ik y , a le když to ted říkám, hned vidím , ja k je to nepodstatné, š lo o v íc než o e s te tik u a p ra vid la přednesu. š lo o něco jin éh o: znát se k t é odřenině, ž iv o tu . Vědět o- hlase zadávených ptáčků, o nesmyslech, malérech a pouštích, vědět o té rodné vůni vyčpělého p iva , a le vědět přitom zároveň o divých ra­ dostech t ě la a duše a o všech hra­ vých svobodách m yslí a fa n ta z ie . Vlastně to b ylo neustálé vykupo­ vání a pozdvihování duší. D ělala to krása t é p o e zie . Jde Srutovi i Wernischovi od Máchových t r a ­ gických paradoxů po ty dnešní, je o s trá , skvěle důmyslná, úsporná. Poslouchal jsem ty dva básníky s úžasem, že je máme. Večer so z a v ř e l, a le p ř iš e l Pé€a Skoumal a u d ěla l doušku. Bylo to z jin é balady, a le téhož rodu: Z p íva l u k la víru zhudebněné Srutovy a své p ísn ičk y, jak to umí jen on: beze l s t i a s trochou 3ábla. S el jsem k tram vaji a v hlavě jsem měl zaseknutý ve rš : Už kráče­ j í lo v c i / voní po ja lo v c i. Sergej Machonin

z knih Jeremiáš od Franze W erfela, nadále mě nepřestává za jím a t a ud ivovat Bulgakovův M is tr a M arkétka; z d iva d el jsem náhodně u vid ěl Mimózu a Rakvičky, o b o jí se mi l í b i l o ; na f i l m Medvědi bych š e l k lid n ě znova, kdybych měl čas; jednou jsem s i takhle sednul v k o s te le , abych s i . od p očin u l, a kdosi mi tam k tomu c v i č i l na var­ hany - a n i nevím, kdo a cd h rá l, a le j e to můj n e jv ě tš í hudební z á ž ite k z p osled n í doby; z konkrét­ n ích v ě c i LP Z kopce, LP Torna Waitse (Sw ordfishtronbone, a le i d a lš í), Jeroným od Svatopluka Havelky (kon­ c e r t i deska), Koncert pro Arménii ve S p o rto v n í hale (te n doopravdick e j) a vystoupeni K u liček na majá­ lesu v P a rd u b icích ; p o m in u -li výzdo­ bu na u l i c í c h , tak výtvarné uměni vídám zH d k a . Hrozně jsem se t ě š i l do S ix tin s k é kaple, hlavně na s tro p , a le na m ís tě mě je š t ě v íc zaujala stěna P osled n í • soud. Vydržel jsem se na n ě j koukat skoro dvě hodiny.

Národní umělec p r o f. JAN BAUCH (m a líř , g r a f ik a s o c h a ř): V de­ vadesáti toho Člověk už moc nepře­ č te , když s i musím pomáhat lupou, an i do b io g ra fu p ř í l i š se ženou nechodíme, je š t ě tak občas na n ěja­ kou výstavu. U zvonu jsme v i d ě l i lo n i na podzim s u r r e a lis ty , hlavně Is tle r a , k terý j e ovšem m ladší, a ve Staroměstské ra d n ic i vystavo­ v a l D iv iš , z n a li jsme se ja k o m ladí­ c i za p r v n í světové války. Na Vino­ hradech jsme pak v id ě li Bulgakova. Náš mladý p ř í t e l Jarom ír Hanzlík nám o p a t ř il lís tk y na M istra a Harkétku, to b yl velký d iv a d e ln í i myšlenkový z á ž ite k . A taky jsem v id ě l a o c e n il všechny č t y ř i O r i­ g in á ln í vid eojou rh a ly . LUBOMÍR SCHMIDTUAJER (dramaturg J u n io r klubu Na C h m e ln ici): kniha Terezy Boučkové Indiánský běh; z d iv a d e l v roce '88 Vlhkost Scéna plastyczna tea tru KUL a Písek HaDivadla, k terý p a tří vůbec k n ejvětším divadelním zážitkům mého ž iv o ta , le to s Proces od HaDivadla

NESAHEJTE N A POEZ1II MÁTE RUCE OD PRÓZYI

STRANA 19

Červen 1989 vrstvě vlivných. Nemyslím si totiž, že ambiciózně "kritické Ucho by odhalovalo podstatu totalitarismu, spočívající spíš v ideologicky "po­ svěceném" pohrdání demokracií a v každodenním o všeobecném útlaku než v kuchyňsko-detektlvních pletichách prominentů. Milan Fořt Devatenáct let starý . film režiséra Karla Kachynl. lícho patří do "černé série" nikdy, . neuvěděných děl, postižených v době. jejich vzniku normalizačními zákazy. Je jisté zbytečné zdůrazňovat, že všechny takzvané "trezorové filmy" /viz jejich’ seznam. v Lil č. 3/89/ by měly být "rehabilitovány" a veřejně promítány , b y { třeba jen jako dobová svědectví./iJěkdejší politická "závadovost" ovšem nemusí zname­ nat, že jde vždycky o hluboké díla, tenatizující podstatu totalitních poměrů a lidské existence v nich, Kachyňovo Ucho, . natočené podle scénáře Jana Procházky, se pokouší o ilustraci zákulisí svévolné uzuřpované noci, prošpikované fízlováním a strachem. Hlavními postavami tragikomické historky, odehrávající se během jedné noci, jsou totiž vysoce postavený úředník /hraje ho Radoslav Brzobohatý/, reprezen­ tující "příkladného" komunistického kariéristu, a jeho oddaně nenávistná manželka /v podání Jiřiny,3ohdalové/. Dotyčný pár zažije po návratu z prezidentské recepce do své •vily sérii nepříjemností, y jejichž světle chtěli autoři denaskovat • pochybné charaktery "rudoburžoazních" manželů, falešnost jejích vztahu i protekeionářskp-vnitrácký mechanismus ccléhQ.systému. , Exkluzivní prostředí příběhu však podle mého názoru dosah jeho kritičnosti zároveň zpochyb­ ňuje : Ucho totiž bezděčné vyvolává dojem, jakoby še bezpráví' týkalo zejména mocipánů, v upadnuvších do nemilosti-, a nikoli především anonymních bezmocných. Záplotka kolem nečekané návštěvy' ( estébéckého "komanda" a kolem primitivně instalovaných odposlouchávacích Zařízení jo sice efektní, Zvraty situací i vztahu "ohrožené" dvojice se však vyvíjejí- dost ' krkolomné a film osobné chápu jen jako pi­ kantní agitku o- pocpěmě úzké

Procházkovo a Kachyňovo Ucho má pově3t n ejprokletějšíh o domácího filmu 60. l e t , který kazí spánek šéfů Č3 . kinem atografie' docela oprávněně, by.E zaplombováno v temném s e jfu ... Vždyt s i d o v o lilo svým tématem o d h a lit tabuizované sféry životů vládních funkcionářů - v tomto případě soukromí ministerského nánéstka a jeho ženy, k te ří po nočním návratu z hradního večírku, v rostoucí th r ille r o v é atmosféře imanentního strachu a ohrožení poloviny 50. l e t , ve své v ilc e odhalují odposlouchávací, za řízen í. Uznávám, že film ční spíše pikantním námětem a napf. p ro ti Kenzelovým Skřivánkům na n i t i asi neobstojí, ale žánrové by za normálních' okol­ ností vedle umělecky ambicióznějších děl měl své místo jako komorní tragikomická konve r žačka," dozajista poučená hlavně na Albccho Kdopak by sc Kafky bál? ' Ucho má řadu výborných dialogů, zd a řile děqivé scény v e s e lic stra­ nické špičky /skvělý GustaV Opočen­ ský, maskovaný . do podoby Antonína Zápotockého, slovníkem však žel bodře jakešovský.../ Či mejdanu "ro zjetých " ostébáků, nepodceňuji ani ústřední herecké výkony Radosla­ va Brzobohatého . « . zvláště 'Jiřiny 3ohdalové, která v mnoha polohách, později v růzoýoh. taškařicích roz­ mělněných k. neúnosnosťi,, skvěle z tě le s n ila vulgární nomenklaturní paničku, byE s dopředu signalizova­ ným rozuzlením.. .a la, Maupašsantova Kulička - i ta to přisprost.lá kur.vička se v jis t é , c h v íli chová odýážně a charakterně... Už proto, že o projevech stalinismů le p š í film v té to černohunorné rovině vedle Ucha n esta čil vzniknout /a. .kdoví kdy vznikne/, . Ucho ,těďy .le ž í jako ono van Goghovo, o d řiz lé ód 'tenkrát živého organismu kinematografie, která s i všímala i nejnópříjemněj­ ších stránek života s p o lečn o sti... Ň íiaa Frýda

á z v lá š t Ján Sedal v r o l i JoSefa lK ., f/ F P ra oite - dramatizace Kaf­ kových dopisu F e l i o i i ■ Bauerová japonského Molekulař Theatrtr; špěc iá ln č herečka Kazuč Ohkutio v hlav>:i r o l i i Tarkovokého'.Óběí, 'Abuladseho ýpkňnt a polský dtfkumentdřní' fvtfa Krysař; koncertů bylo v íce ;' - plakát Kafka '89 od Karla Halouna; ' Olprcgn Zoubek, Karel Nepraš. ' á František Pitek v Originálním'- vldeojouřňajď. VLADIMÍR VLASÁK (hudebfii\publicisf t a ): J i H Černý - V.bězdy tehdejších hitparád (P o n t o n , ''p á lc e ímpúls, 1980) je š tě V obtahu - .z tiskářný; l'excentricko - 'popichovačrúS ."hry 'Ochotnického kroužku Brno; : 'z v lá itě 'pak Matka; písničkářéká ' g e n ia lita Petra Skoumla - je h o .' artgažáčáný op, to tady snad je š t ě ěxebyfoj zlrt Pixzžská 5 ; rozhovor. Ladislava 'Sfaidla pro Mladá roz lety-'¿F. ~1?‘/Š'9'C *J1ÍL0$ . FRYŠ (p u b lic is ta ) : • , povídka prapodivná z a s lo u ž ilé h o .u m ě la e ;Bohumila Hrabala .Kouzelná .-flš tq a .-ff-yletočnin pražském.le d * iu ,[v fjsme všichni d osd k tifvzch oiu jp řfrd -

noty a hlučné samoty; ' fe je to n Lud­ vika Vaculíka na to té ž té m ,-'p ro to ­ že prohlédl podstatu . toho našeho n e š tě s tí; dosud- nepřeložený ■ román české e x ilo v é spisovatelky 'Libuše Moníkovó Fasáda; po jiedkoVi v [Roud­ n ic i a BaIcaroví'konečné také “Velká prázdná plátna“ -' Václava BóŠtíka na Staroměstské'' ra d n ici; a nakonec jeden sen: Zlatou palmu MFF v Gánnés 1990 z ís k a li "Skřivánci n a '■ n i t i J iř íh o Menzeld. ' ALEUAf mVLLEŘOVÁ . (ď ra m tu rg ň -ledno­ vá povídka. ' zástóúkíléhq ‘ umělce Bohumila Hrabala KqUzélnd 'flé tn a ; po Kavárně :A .PfF.Á[. ' /čáádpi.B[AMU/ také EM'88, čúdápis' " pra i y ; [ ročník fakulty vSe$bečnébd:[ ' lékař sté i , který připomíná, '.ÓÓ j á [ tp zdravot­ nická, a le [ " i nobirúiřšhld '[ e tik a ; .film Pražská pětka režiséra 'TÓmdše l 'orla a 'prbfrvaM [ k.\ praéVájfe 'iphóto snímku v Lucepul;'. Večeř 'rozpadlých d v o jic JDědeČpkfBúrianYSkpuAdlfVodňanský/; d ivqd elh t í\rg[ Jo'sepf lopota . Konec masopustu ■v j^řovědcKÍ.. ZápddoČeského divadla"v Chebu.

f

Ve středu 31. května se sešli nladí výtvarníci na. plenárním zase­ dání svolaném výborem Aktivu mladých malířů, sochařů, grafiků a restaurátorů. Čeho výbor za rok své činnosti dosáhl? Otevřel a řídil Galerii mladých, organizoval výstavy (např. Ha pomoc Arménii), staral se o osud Sudkova ateliéru, navázal kontakty s mladými archi­ tekty, divadelníky á filmaři a řešil celou řadu i jiných problémů, které .spadají do pravomoci těch lidí vc Svazu, kteří jsou za to placeni. Nynější zasedání, jemuž byli přítomni zástupci předsednictva v 'čele s předsedou' SČVU rtár. umělcem J. Simotou, veřejně proje­ vilo nesouhlas s charakterem a funkcí, střechové organizace. A nejen to. Aktiv vyslovil CV a předsednictvu SČV.U . nedůvěru pro .nekompetentnost' a ' spontánně odhlasoval návrh ná jejičh odstou­ pení. Atmosféru . jednání předznamenal grafik Matěj Švobóda, který navrhl novou . strukturu Svazu. Sochař Olbram Zoubek (zúčastnil se zasedá­ ní jako host) zpochybnil obsah pojmu socialističký realismus, který navzdory své . ňedefinovatelnosti figuruje I po úpravách stanov SCVU v r. 1987 jako řávážná tvůrčí metoda. S obsahem svého článku o gigantickéri projektu rozšíření pomníku v Udicích seznámila účast­ níky Magdalena Juříková. Vyzvala Aktiv,, aby žádal zveřejněni podrob­ nosti fc tomuto projektu.. Vzhledem k pochybné umělecké úrovni výtvarného řešení, by ' se měla o realizaci uskutečnit .otevřená diskuse. Malíř1 Pavel Kryml informoval o vzniku-— volného sdruženi Odbočka Praha, protože výtvarnici nechtějí ..v -akceptovat zřizované obVodnl pobočky. Joska Skalník a Jaroslav Kořán přednesli vstupní prohlášení Otevřeného dialogu. Osmdesát přítomných umělců podepsalo ’ žádost za propuštěni. Ivana Jirouse. Z pléna pak . zazněl návrh, aby žádost byla rozšířena- na všechny - uvězněné aktivisty ' nezávislých - iniciativ. Návrh - byl schválen a stal se sou­ částí'usnesení. . Vystoupeni předsedy ' Svazu J. Simoty, šéfredaktora Ateliéru Kšajta Jakož i tajemníka Svazu F. Spilky působilo'bezradné.'Před­ seda poděkoval ' za své;'sesazení, šéfredaktor ' činil ' žódpóvčdhým předsednictvo a tajemník'' otcovsky "dětem" VýsVčtlll, Jak-. se mají cho­ vat. .Nakonec Petr Vtlhelm přátel­ sky účastníky ujistil, stránický tisk (ítUdé právo' :a ' ÍTvořba) za jejích- snahami.átoji.

STRANA 20

Červen 1989

Pavel Juráček Krátce po odchodu Evolda Schormn zemřel v Praze 20. května 1989 další významný představitel české kinematografie 60. let. režisér a dramatický spisova­ tel Pavel Juráček. Smrt načíná generaci filmařů, která téméř ze dne na den vybujela z náhle zúrodněné pů­ dy, rychle hnala na květ a přinesla zralé plody ve vegetační době jakoby zázrakem zkrácené. P.ychlé zrání tčeh mladých mužů a žen se z odstupu dvaceti let jeví jako osudová zákonitost. Po krátkém jaru a létu měla přijít dlouhá zima. Hlad dnešní mladé generace bere útokem do této doby přísné střežené a důkladné uzamčené sýpky. I vydatná, b y { na počet děl skromná žeň Pavla Juráčka, dosud jen částečné zpřístupněná, vyvolává zvlášť u mladých lidí nadšený a vděčný ohlas. 3ylo nu 34 let, když v r. 1969 v y ­ tvořil svůj poslední film Případ pro začínajícího kata. Právě ten nejoriginálnější a nejtalentovanější spolu­ tvůrce "nové vlny” české kinematografie od té doby nechtěl ani nemohl vydat na českém terénu už ani hlásku. Pavel Juráček se narodil v roce 1935 v Příbrami, kde žil až do svých osmnácti let ve staré křivolaké uličce v nízkém přízemním domku se svým bratrem a maminkou, vzácné hodnou, věčně uspěchanou číšni­ cí. Malé poměry živily jeho vrozenou touhu po kráse a odvážném činu. Miloval básníka Ortcna, gymnastiku na hranici akrobacie a zvláště pak bezhlučný let ve větroni nad kopci brdského podhůří. Chtěl se stát vojenským pilotem jako Saint-E:cupéry, ale pro příliš křehkou tělesnou konstituci nebyl na vojenské učiliště v patnácti letech přijat. 3yl předurčen k jiným letům. Navíc něl chování, hrdost i duchovní sklony mladého aristokrata. A krásné tyarovanou lebku s úzkým vyso­ kým čelem a hustou kudrnatou kšticí. Psal se rok 1950... 3čhcm studia na příbramském gymnáziu se začal plnit tlustý sešit, dnes plný básniček, Na filozofické fakultě v Praze byl spolu s Antonínem 3rouskem a dalšími členem kroužku začínajících autorů. Studoval zde dva roky češtinu a novinářství. Prožil si své okouzlení surrealisty a existencionalismem. Studium ho neuspokojovalo. Miloval číšnici Bětku a žil nad poměry bohémsky, což vzbuzovalo ustrašený obdiv u jeho přikrčených, ale později životně úspěšnějších kolegů. Po krátké pra::i lokálkáře ve Večerní Praze odchází v roce 1956 jako redaktor okresních novin do Nymburka. V atmosféře tvrdé kolektivizace a p er­ manentního strachu z postihu ozvláštňuje svůj sucho­ párný úřední věstník novinářskými kachnami, plnými fantazie. Ha Nymbursko spadne co chvíli meteorit "velikosti lidské hlavy", vyskytuje se tu obzvlášť žra­ vý druh "amerického brouka" mandelinky bramborové atd. Pavel Juráček jezdí do terénu na motocyklu JAWA 250, ale své nejkrásnější reportáže si cucá z malíčku a velice se při tom b a v í. Imaginace sc stává nepotla­ čitelnou. Mladý odvážný muž se chystá k velkému Skoku do světa literatury. Jakď sc hlásil do vojenského učiliště, aby se mohl stát letcem, hlásí se na dramaturgii FA.MU, aby sc mohl stát spisovatelem. Plány na sbírku povídek a

román jsou však brzy zapomenuty, neboť Pavel Jurá­ ček je osudově a na celý život uštknut filmem. 3rzy se stává veřejným tajemstvím, že no katedře sccnáristiky a dramaturgie se vyskytuje zcela mimořádný talont. Už od třetího ročníku s ním profesoři-spisovatelé a dramaturgové jednají jako s váženým a uznáva­ ným kolegou. Pavla Juráčka sc zmocňuje pracovní horečka. V bytě své ženy v Košířích píše denně do noci, přepíná své síly doslova až do umdlení. Jednou či dvakrát ho odtrhne od práce skutečně až chvilková mdloba. Dávno před obecným vpádem vědeckého fantaskna do kinematografie vzniká scénář Ikaric XB-1 (režie Jindřich Polák) a Konec srpna v hotelu Ozón. Dávno před Woody Allenem vystupuje v Juráčkově scénáři Černobílá Sylvo, fiktivní postava z plátna; aby se v reálném životě projevila její nehorázná ne­ pravdivost (oba filmy natočil Jan Schnidt). Pavel Juráček píše scénář 3aron Prášil pro Karla Zemana, podílí se vrchovatou měrou na světovém úspěchu ICinoautomatu, spolupracuje sc Zdeňkem Sirovým na Fin­ ském noži. Ale je tu především drobný kinematografický zázrak, středometrážní film Postava k podpírání, vyznamenaný na řadě festivalů, který režíroval spolu se svým přítelem Janem Schmidtcm. Samostatné pak točí Každého mladého muže, který filmařskou kulturou i inteligentním humorem směřujícím k podstatě předčí líbivějšího Formanova Černého Petra. Ve svých dva­ atřiceti letech sc Pavel Juráček ujímá vedení jedné z barrandovských tvůrčích skupin. Přitom má čas na autorskou i režijní přípravu velkorysého a strhují­ cího filmu Případ pro začínajícího kata, který je spolu s Intimním osvětlením, Zprávou o slavnosti a hostech a Obchodem na korze umělecky snad nejhodnotnějším odkazem kinematografie 60. let dnešku. Pak přichází náhlý pád. V rámci konsolidačního procesu je Juráčkova tvůrčí skupina rozpuštěna a v r. 1971 je její vedoucí propuštěn z Barrandova pro ztrátu důvěry. Z vrozené hrdosti pak odmítá pracovat pokoutně "na cizí jméno", odmítá dramatizo­ vat pro televizi průměrné romány, které ho jako uměl­ ce ničím neinspirují. Zatvrzele odmítá přistoupit na kompromis v občanském i soukromém životě, je nekom­ promisně kritický i k přátelům a nohsledům, kterých jako úspěšný mladý muž neměl málo. Byt v Krakovské ulici už není večer co večer plný zaujatých besedníkú, pokojová ruleta, u které zažíval chvíle vzrušení spolu s Milošem Formanem, Ivanem Passerem, Janem Hémcem, Pavlem Landovským a dalšími, se přestává točit. Jedni postupně odcházejí za hranice, ti ostatní mojí jiné starosti. Sivot jde dál. Pro Pavla Juráčka se však jako by zastavil. Zbaven možnosti smysluplně tvořit, ocitá se ve vakuu. Utíká se ke studiu, k zálibě v naučných slovnících a historické literatuře, čte hory knih a okamžiky beznaděje se snaží léčit alkoholem v kruhu ncjvčrnčjších přátel. Postupně sc u něho objevuje rys něžné citovosti, ohleduplnosti, dobroty srdce, nečekaně však střídaný projevy cholerické intolerance a pýchy, ve kterých sc hrdost méní v popuzenou aroganci. V tomto duševním rozpoložení odchází za rok po podpisu Charty 77 na šest let do NSR. Z hrdosti. Vrací sc sžírán steskem po domácím prostředí a otře­ sen zjištěním, že mezi ideologickým "kulturtrégrem" a západním producentem, který žádá od umělce jen komerci a přínos zisku, není žádný podstatný rozdíl. Nevidí východiska z toho soumraku umění. Stěžuje si, že už není schopen psát. Prožívá mučivé pocity nad prázdnou stránkou. P.adí sc s psychiatrem. Ve styku s lidmi bývá nejistý, ba plachý, vděčný za každý projev opravdového přátelství. Na sklonku života potkává lásku, v které nachází štěstí. Tragédie lidí, jimž bylo odňato právo tvořit, v y ­ rostla v jeho osudu ve varovný symbol. Pavel Juráček byl předurčen k odvážnému, průkopnickému letu. Vše, co mu bylo dovoleno vykonat, nás opravňuje k střízlivému konstatování, že měl všechny předpokla­ dy povznést se svým dílem k světové proslulosti. Ke slávě naší kultury, k naší radosti z krásy. Pavel Juráček byl však sestřelen ve svých čtyriatřiceti letech během stoupavého letu. Vyšel z trosek letadla a dvacet let marně čekal na novou příležitost. V okamžiku, kdy se zdálo přibližovat, zemřel na rakovinu, unaven čekáním, ale stejné chlapecký jako ve dvaceti letech. Lidé jeho typu neumírají na stáří. Umělci jeho inteligence, originality a talentu jsou vzácní a neopakovatelní. Jedineční. Nenahraditelní. A . Váša

STRANA 21

Če r v e n 1989

’’H VĚZD Y” Jiřího Černého "Vedle B eatles se vám v druhém d íle představí R o llin g Stoncs, E ric Burdon, Jimi Hendrix, Bee Gees a Supremes, Bob Dylan, Sal­ vátor Adamo, Beach B oyc,.P ete Donovan, Toca Jones, Simon and Garfunk e l, Aretha Franklinová a tucet d a lš íc h ," t v r d ila zadní strana obálky knihy Hvězdy světových mikro­ fonů (Svoboda 1969). S pín án í.tohoto slib u tr v a lo přesná dvacet l e t - až le to s t o t i ž v y š e l druhý d í l pod pozměněným názvem Hvězdy t e ­ hdejších hitparád (Panton, edice Im puls). S přiznáním d v a c e tile té h o období z trá ty kontinuity naší kultury - a£ už přímým, č i různě z a š ifr o ­ vaným - se stkáváme s tá le č a s t ě ji, a' to Nejenom na p o li film o v é , dra­ matické nabo li t e r á r n í tvorby. Česká hudební p u b lic is tik a byla normalizačním pogromem postižena re la tiv n ě n e jm irn ě ji. J e j í čelný p ře d s ta v ite l J i ř í Černý (nar. 1936), absolvent fak u lty ž u rn a lis tik y UK, autor č i spoluautor průkopnic­ kých p u blikací Poplach kolem Boatle s . Zpěváci bez konzervatoře a nesčetných článků v novinách a časopisech šedesátých le t, byl sice v roce 1969 vypuzen z rozhlasu (kde jeho průlomové pořady pomáhaly formovat novou generaci hudebníků, posluchačů i hudebních k r it ik ů ), a le až na intermezzo 1984 - 87 publikoval prakticky n e p ře trž itě v M elodii (do lik v id a c e Sekce mladé hudby v časopise Kruh, od r . 1986 v Granorevuc); po c e lé to to dlouhé období vykonával doslova m isionář­ skou činnost po c e lé republice svými poslechovými "a n tid isk oték a m i", na nichž ved le novinek domácích a zahraničních z n ě li třeba Třešňák, K ryl, Kubišová. Pro mnohé je jeho svalnatá postava vzorem občanské sta tečn o sti a p o c t iv o s t i. Počátkem 70. l o t se osobné p o s ta v il p ro ti "dekvalifikačním u" ř íz e n í se skupi­ nou P la s tic People, v lo n i se důraz­ ně o zv a l p r o t i vylučování Václava Havla ze společenského ž iv o ta . To vše pochopitelně od rá ží mírně aktualizovaná před d va ceti le t y psaná kniha - p iln ý čtenář v ní nalezne třeba v závorce jméno Marty Kubišové nebo p ravdivé v y líč e n í kubánské raketové k r iz e z ř íjn a 1962. V jednadvaceti kapitolách

anketa L N

podává Černý nejen p r o f i l y svých n ep om íjejících hudebních lásek, a le i vůni a barvu " z la t é é ry " rocku a celkového světového kultur­ ního uvolnění 60. l e t . Cejch času, jímž každá kapitolka končí, shrnuje d a lš í osudy protagon istů už se s tř íz liv ý m nadhledem a odstupem dvou d e s e t ile t í. Autor nepoužívá s trik tn ě a n a lytick é metody; n e jd ř í­ ve s i u jasní kompletní obraz a až potom se do něj s tr e fu je vhodně vybranými d e t a ily a postřehy. Kniha tedy není h istorick ou č i vědeckou p ra cí - dá se č ís t jako poutavá b e le t r ie , i když vyžaduje od čtená­ ře j i s t é minimum základních (nejen hudebních) zn a lo s t 1 . O jed in ělé drobné chyby mají cha­ rakter přehlédnutí v korekturách (s t r . 7 mikrofonů, s. 117 gramofon, s. 116 o den p o zd ě jš í datum Dylá­ nová vystoupení na L ive Aid, s. 194 rythm 'n'blues namísto rhythm'n' blues, občas nesprávná interpunkce a p o d .). D isk u ta b iln í, a le jis t ě čtenářsky vděčné jsou výsledky anket angloamerických hudebních časopisů o nej le p š í skupiny, zpěvá­ ky, s in g ly - ba i alba "všech dob". Kniha, proložená množstvím atrak­ tiv n íc h fo t o g r a fií ve vkusné a nápadité g r a fic k é úpravě Františka Tomíka, nepůsobí jako svědectví nostalgického pamětníka, a le jako s v ě ží pohled na konec éry, na n iž bude zap otřeb í v mnohém navázat. "N eček ejte, že p ř ijd e John Lennon, Yoko Ono, Bob Dylan nebo J ežíš Kristus a u d ě la jí něco za vás. Musíte to u dělat sam i," c itu je černý Lennona v úplném závěru Hvězd, a dodává: "J eště jsme to, Johne, nezapom něli." Přitakejme k tomu s werichovským skepticky povzbudivým: "no - doufejme, dou­ fejm e." Jan Samson

BOHUMIL NEKOLNl (dram aturg): p rv n í • p o lo v in a film u Věry C h y tilo v é Kopy­ tem sem, kopytem tam tím , co a ja k vy ja d řu je, i suverén n ostí obra­ zuj P itin s k é h o Matka v provedení Ochotnického kroužku z Brna p ro to , ja k porušuje všechny posvátné mýty; to , že když ja k o soukromník věnujete něco muzeu (a má to č í s l o a octne se to v d e p o z it á ř i), už to n elze p ů jč it do soukromé g a lé rie (č e rs tv á zkušenost z G a lé rie H v K o s te lc i n. č . I . ) ; vše, co má jin o u ■ stru k tu ru • m yšlení, a t je to Levis Thomas nebo Gyorgy Konrád; z hudby k lid . 4. EVA KOSLERÓVÁ (dram aturg): nový f ilm Věry C h y tilo v é Kopytem sem, kopytem 'tam;- březnová inscenace Strakonického dudáka J . i K. Tyla VčLD Drak v Hradci králová - úpra­ vu jana Císaře a Vladimíra Z a jíc e inscenoval r e ž is é r Josef K rofta ve výpravě P e tra Matáeka a s hudbou J iř íh o Vyšohlída. v IVANA KAŮIRKOVÁ (s tř ih a č k a ): f ilm Bertranda T a vem iera 'Kolem p ů ln o c i; představení' Zpěvačka Josefína a j e j í b r a t ř i souboru Jak se vár. j e lo ? v r e ž i i P e tra Lébla ; soubor povídek Stará láska od I . 3. Singera a román Grahaná Greena Jádro v ě c i; tvorba výtvarníků J iř íh o Načeradského a Zbyška Siona. JANA HÁDKOVA (p u b lic is t k a ): adapta­ ce Z lo čin u a tre s tu v r e ž i i Viktora Polesného v Rubínu s vy n ik a jícím hereckým výkonem Vladimíra. Dlouhého; představení souboru Jak se vám j e lo ? Had v r e ž i i P etra Lébla; neuvedený f i l m režis é rk y Drahomíry Vihanové. Zabitá n ed ěle; c e lo v e č e rn í dokument Heleny T ře s tik o v é Hledáni ce s t pro o s trý pohled autorky na naše poměry. MILAN HANUŠ (film o v ý p u b lic is t a ): " Indická báseň" Hermana Hesse Siddhártha o ž iv o t n í c e s tě k bu d d h istic­ ké m oudrosti; ž iv á voda vzpomínek "z konce p a tria rch á tu v Cechách" Františka P a v líč k a ; fenom enologické úvahy Andreje Tarkovského Zapečetě­ ný čas /německy/, v nichž ten to mimořádný Rus n a h líž í podstatu film ovéh o uměni; . c e lá plejáda čes­ kých film ů z šedesátých l e t , j e ­ j ic h ž vyřazení z k u ltu rn íh o ž iv o ta bylo neochvějným činem slona dupa­ jíc íh o v m a jo lic e : Všichni d ob ří ro d á ci, Každý den odvahu, Kočár do Vídně, 0 s la v n o s ti a hostech, Ž e rt, Stud, S k řiv á n ci na n i t i a d a lš í.

PÍSEŇ MĚSÍCE JAROMÍR HOHAVICA (n a r. 7. 6. 1953 v O stravo), nejpopulárnější písničkář 80. let, začínal s hudbou v 60. letech ve skupině Atlantic; později psal texty ostravským zpěvákům (M . Rottrové, V . Špinarové a j . ) ; dělník ve VŽKG, pak knihovník, v r . 81 pro­ fesionální textař. Rok nato vystoupil poprvé na ve­ řejnosti na ostravském Folkovém kolotoči, od té doby měl stovky koncertů. Uohavicův repertoár je velice široký - kromě mnoha jeho vlastních, často buřičských skladeb (Blues o velkých prdelích, ?Iávátka, Rakety, Velká zpověd aneb Halcluja), ale i lyrických, protivojenských, humorných a parodických, obsahuje překla­ dy písní V. Vysockčho, 3 . Okudžavy, B. Vijana i skladby lidové. Ilčkteré jeho písnč stačily zlidovět (Když ně brali za vojáka, Pcchod marodů, Dokud se zpívá). S rostoucí oblibou u posluchačů sílila nevo­ le kulturních inspektorů a ideologů, takže si vyslou­ žil několik zákazů urněleckč činnosti. V současné tiché není u žádné agentury. Fo dvouletých průtazích r.u letos'vyšla L? deska Dermodčj (Ponton).

. To

nechte být

Auto i dům, p o s te l i vzduch mi můžete v z ít p řitá h n o u t uzdu, o t r á v it pramen, p ře s třih n o u t ob ra t mě o všechno c h c e t e - l i , můžete t o , co však v sobě nám, to nedostanete to nechte b ý t, to nechte b ý t, to nechte být

n it

Všechny ty krásy, co jsem kdy d o s ta l, ty v sobě mám závra tě lásky i p řečten é knížky i l i d i , j e ž znám o b ra t mě o všechno c h c e t e - l i , můžete t o , co však v sobě mám,' to nedostanete to ván nedán, to ván nedám, to vám nedán šaty i ch léb , s v ě tlo i ě e s t, b e ris s i věc i kdybych žebrák b y l, budu n i t v í c , ob ra t mě o věcchr.o c h c e t e - l i , můžete t o , co však v sobě rám, to r.edeetcr.etc to j e je n mé, t o j e je n mé, t o j e je n mé

r.cž

soudíte

STRANA 22

Červen 1989

OBJEVOVÁNÍ BRNA

^

__

Ř á d k y o Průkazu totožnosti

jak to dělávají spravedliví. Colou tu dobu se věnoval jen literatuře. Bylo to nezbytné řešení. Jen tak mohl vyslovit, co vyslovit musel. íT řřžT i u K W tx S t iu M m s L m í ^ i j * * ? * * . — ) To řešení však bylo i obdivuhodné. J J * * u s r / * »n Spisovatel musel předpokládat, že sl psaním nevydělá na živobytí a. že. se tím dokonce vydává v P ilo s o ř Jo09t Š a f a ř í k (1907) oo zabývá udílen a nožnootmi člověka vc s v í t í technické nebezpečí stíhání: ve svém průkazu c i v i l i z a c e . Vydal Soda l i s t ů M alin ovi (1948), totožnosti neměl razítko zaměstnava­ Človfik vo víku s t r o je (1969), paal e se je do tele , ' programů D ivadla Na zábradlí- a D ivadla za brov®** ín ťfX . nou, jeho e s e j 0 rubatu č i l i Vyznání v yS el vo Josef Šafařík se dávno předtím sborníku Podoby 2 (1969). V sedmdesátých ls te c h ve své protéktorátní povídce Prů­ napsal M efistů v monolog a nedávno dok on čil ob­ v m v / f iL S K f w e , kaz totožnosti, která propůjčila sáhlou práci a názvem Cestou k poslednímu. K ' Q jO R K éH O 43 riázev celému večeru, spolehl no > jinou totožnost a svým životem f c . K V im i f i? v ? Í % p . a. dílem ji osvědčil. Mimochodem: 1 Dobová tance kultury záležely v tom', že tanečnici skutečnou Milý příteli, nou vědu, která v vystupuje jako totožnost ztráceli, vzdávali se oslovuju' Vás t a k ,; protože se už dobyvatel světa. Had dobývání jí a nahrazovali ji dokladem, který /In lS l A n c w W í m o v ~ H r n í n o n n ř í l — s v ř f n ťilř h l í i m č l o » H í l n i n / l(ln i( delší čas vídáme y Brně na pořasvěta zdůraznil úkol umělce dělat udílejí úřady. dech Otevřeného dialogu a zdá sv£t obyvatelným - a nad dobový A teči proč' jsem Vám napsal: se mi, ž e . máme ..spřízněné názory příkaz ‘ poznávat život postavil 110’ proto, abych poučoval. Spíš a spřízněný vkus, „Nozjr\ám však lidskou i básnickou schopnost jsem 8Í sám pro sobe potřeboval Vaše jméno, & proto, se na Vás život vyznávat. Svá vyznání vtělil zopakovat ‘důvody, pro které bych obracím touto cestou. Naposledy v osobitý. tvar, který se dá přirád poopravil Vaši dobře míněnou jsme se setkali.. 12. května v sále bližně - pojmenovat jako esej. Je1 poznámku; Josef Šafařík se ve brněnskému) .Vysokoškolského klubu tó ., křišťálově jasný text naplněný svých dvaaosmdesáti letech nevrací na - zahajovacím yeČeVu' Divadla pokaždé intenzitou, jakou se vyznapodruhé do literatury. Nikdy ji u stolu,, na představení nazvaném čují.výsostné básně v próze. totiž neopustil. Patřil a patří k Průkaz totožnosti. Soděl jste se Oficiální Česká kultura po čtyřitěm, kdo tvoří'její páteř. svou dívkou. v řadě. přede mnou cet let . tančila dobové tance - a a bouřlivě na závěr tleskal textům Josef Šafařík kráčel svým krokem, Srdečně Milan Uhdo Josefa .Šafaříka, , které s velkým pochopením . Četli herci František u/n//nni//niittn/wmf/n//ui/nrft///////////n////r/1//////// Dcrfler . .a Jan Vlasák. Byl jste zřejmě tím zážitkem zasažen, proto­ že jste .pronesl ppznáciku, kterou v t n t iiiih t f w iu it f f m i/ H h t t iiiiit t iM M u í m iH it iM iW H f if H w t f n H im w H t it n iiH / iu it iu iH H w jsem v hustě obsazeném improvizo­ vaném ^hledišti. JierjQhJ nezaslech­ nout. Zněía uznale: " í o je návrat Chceme-li se dorozumět, musíme jak nedemokratická byla "demokrado literatury." v \. ctít ustálený význam slov. U názvů :cie" za stalinismu i v dobách poSnažínf se Odhadhout, co všechno předmětů denní potřeby a u pojme- zdéjších. Pojem demokracie se je Yám,známo j ). autorovi, večera. nování běžných jevů bude sotvakdo připojením 'atributu socialistické Divadelní pozvánka uváděla, že o^ ,xťéto nutnosti pochybovat. Dove- prakticky vyprázdnil, nczmčnil-li debutoval v roce 1948 knihou Sedm demé 8Í představit, jaký zmatek se přímo v pravý opak. A tak listů Melinovi. Další 'jeh o spis bý. vznikl, kdybychom začali libopřívlastek socialistický vlastně Člověk ve věku stroje - vyšel volně zaměňovat např. slova nůž, • nahradil mezinárodní předponu jednadvacet let po prvotině. Přividlička, ^ lžíce nebo stát, ležet, řeckého původu pseudo-, které bližně z 4ýchž le t, pocházejí Šafaříchodit. Pravda, v., některých přípřesně odpovídá domácí předpona kovy studie otištěné’ v programech pádech se musíme dohodnout na' lži/lžidemokracie/. Kdybychom Divadla Na zábradlí a Divadla za definici významu slova, např. nechtěli být v odsudku tak kategpbranou~.v Pak se nad ním zavřely na Atom, co ’ budeme rozumět ulici ričtí, mohli . bychom atribut sociavody na dalších dvacet roků. Mnoho a co třídou. Komunikaci nám kom- listický ztotožnit s předponami let pracoval . na rozsáhlém díle pljkuje " také ýíceznačnost /polysé- jakoby- nebo-' rádoby- /jakobydemoCcstou k poslednímu. mje/] slov, kíerá vzniká tím, že kracie, rádoby demokracie ƒ. V Šafaříkpvých .čtenářů’ nebylo se. z původního významu vyvíjejí prvním. případě kvalifikujeme v ý zatím mnoho, ale byli mu věrni. významy ,nov*é. Ó všech těchto žňaro slova demokrade jako zdání. Měli proč. r. Tušili nebo dokonce otázkách’ pojednává sémantika neboli v druhém jako snahu, která neveddůvěrně Znali to, co. jste toho významosloví a o odbornou litera- 1&. k žádoucímu výsledku. Pro jarního vpčora pochopil , i Vy a turu zdp není nouze. úplné popření významu slova pak ostatní 'posluchači: £e tvorba Josefa ZačhoVává-li se ustálený význa.m máme y češtině záporku ne- /nedeŠafaříka roste ze vzácně jednolitého sloVj. probíhá komunikace společmokřade /• Podobné vyprazdňování spisovatelského 'osudu. Promlouvá ností’ celkem bez, poruch. Běda pojmů nebo. jejich přehodnocování zralou ~YeČÍ,' která je dána jen však, , jakmile se slovu podsune v ' pravý' opak můžeme Ronstatómistrům'v .-dávném, původním smyslu jirjý, ^ neustálený význam, llic na vat u mnoha dalších termínů: sociatoho slova: lidem kteří nejen věci nemění, jestliže se taková listický internacionalismus, sociavčdí a umějí,--^le. za své vědění sémantická .operace' začne signalizoUstická morálka, socialistický reaa uměni osobně" ručí. vaj . nějakým přívlastkem, který lismus, socialistické soutčžépi, Jistě jste si všiml, že pořad upozorňuji -• xia směr významového ; sódaiistické soudnictví atd. ' byl sestávej z prací;. které1vznikaly posunu.^ Takovou funkci plní např. SČhopnost přídavného jméha v . rozmezí božmála '.pěti desetiletí. a&ibut sodalistický. Oficiálně ~socialistický zbavovat pojmy vlaštPřitom se' shodneme , na tom.; že se užitím tohoto přívlastku doporuníjió obsahu nobo je měnit v opak působily tak živě a naléhavě, jako čujo nějaký předmět neb j jev jako Vnptkví ovšém v etymologii slova by byly napsány včera nebo dnes. něco dokonalejšího, "Vyššího. ' socialismus. ' /Jeho základem'1 ' je Josef Šafařík tedy věděl dříve .Uveáme příklad. Malá českoslolatinské ” slovo' socialis s významem a hlouběji než mnozí' jiní.v Svému venaká «.encyklopedie. definuje soda"’d rúžrfý, pospolitý"; přípona -ismus titulnímu hrdinovi ve skladbě Mcfis- lištičkou demokracii - jako "nejvyšší ř jlájc náznačújě, že jde o sýsťěm tůy monolog vložil do-úst pravdu, typ demokracie, odpovídající soda- ‘‘ Hěbb o ’’Hnutí, které mají lidi že po smrti Boha ncbpdc ,dědicem Ustické^nu zřízcníV Vidíme, žc zumně sdružovat./ Na degradaci světa dábcl, nýbrž kat. Josef só autor nespokojiEs komparativem tohqtp; přívlastku mají vinu lidé, Šafařík však není pouhý , soudce. /vyšší/. žc sáhl příijio po supěrlak '.tě^ í■,se‘ Zpronevěřili sodátíikiu Jc člověk iáskyplnější n e j -mnozí tivu /nqjvyššl/. " ‘‘ Kolikrát j9mc '.cljápatfém "/‘v. "onom původním "fcfťřdjiní. V eseji O rubatu^čili Vyznání ďyšcli-'^ šťvčmF čet6" tento' termín ‘ vftém # snválu vyjádřil svoji nedůvěru ve zbožněv minulosti! A nyní se dovídáme, M. Jeíílfdc

IrkPM M lrkH°M4>R0[l

JAZYKOVÉ ZAKAMPI

PŘÍLO H A

Červen 1989

ln

I

Iniciativa vědeckých pracovníků Předseda v lá d y ČSSR L a d is la v A d a m e c , N á b ře ž í k p t. J a ro še č . 118 00 - PRAHA 1

PŘEDSEDA V L Á D Y 4

ČE SKO S L O V EN SK É S O C I A L I S T I C K É R E P U B L I K Y V P raze dne 24. dubna 1989

V P ra z e , dne 28.2.1989 Vážený soudruhu, jsem sign atářem otevřeného dopisu vědeckých a výzkumných p ra c o v n ík ů , k te rý jsme Vám ne­ dávno p o s l a l i . Svým u jiš to v á n ím o zájmu v lá d y na d ia lo g u s lidem t é t o země j s t e u mých. m ladších k olegů v y v o la l n a d ě je , o n ichž s i myslím, že budou - i když tř e b a n i k o li v V a ší vinou o p ět b oh u žel zklamány. S ig n a t á ř i tohoto d o p isu js o u zván i na pohovory, a n iž se jim s d ě l í , jakým právem a jakou cestou se inform ace o je jic h podpisu k vedoucím p r a c o v iš t d o s t a la , vždyt se je d n á , ja k j s t e sám n ě k o lik r á t p r o h l á s i l o běžnou t j . úředně nesledovanou občanskou in ic ia tiv u . P á trá se po tak zvaných o r g a n iz á to re c h , jak o kdyby k v a li f i k a c e vědeckých a výzkumných pracovníků n e s p o č ív a la právě ve sch opn osti samostatného m yšlení a věcného hodnocení, kdy o s je d n o c e n í a shodě názorů n erozh oduje v n ě jš í o rg a n iz o v a ­ ná kampaň, a l e p o d sta ta v ě c i, u d á lo s t sama. O d a lš íc h předhazovaných s o u v is lo s te c h se vznikem d o p isu n ech ci m lu v it pro j e j i c h o t ř e ­ lo u h lo u p o s t. A p lik u jí se všem nám dobře známé nepřímé p o s t ih y , s p o č ív a jíc í tře b a v zákazech z a h ra n ič n íc h c e s t a td . Těžko pak mohu v y s v ě t lo v a t svým mladším kolegům, jim ž jsem rozm louval rozhodnost se pod dopisem podepsat p rávě z obavy před podobnými a pro ně zvlášfc šk o d livý m i p o s t ih y , že ty to způsoby n ep atří k d e m o k ra tiz a c i a p ře s ta v b ě , a le k metodám, k te ré vždy n e jv íc e p oškozovaly n a š i zemi. C elá věc se dá j e š t ě n a p r a v it , pokud n ajd e u p la tn ě n í Vaše - myslím všemi u v ítan é - s t a ­ n ovisk o a n á z o r, že dáváte předn ost k on k rétn í a otev řen é d is k u s i. L a d is la v T r l i f a j DrSc. č le n korespondent ČSAV 182 00 Praha 8, čim ická 15*V

V ážen í s o u d ru z i, o b d rž e l jsem Váš d o p is ze dne 17. dubna 1989, ve kterém mě žád áte o s e tk á n í. Zřejmě - ne však m ojí vin ou - d o š lo k nedorozumění. P o v ě řil jsem pracovn ík a s e k r e t a r iá t u Ořadu p ře d se d n ic tv a v lá d y ČSSR PhDr. J a ro s la v a K ořínka, aby je d n a l s členem korespondentem ČSAV Ladislavem T r l i f a j t e m o některých p r o blémeqh, obsažených v d o p is e , se kterým se na mne o b r á t i l . Podle s d ě le n í J . Kořínka p is a te l v y s lo v il so u h las se záměry, k te ré z rozhovoru vy p ly n u ly a p o v ažo v al svou z á le ­ ž i t o s t za uzavřenou. Mohu Vás u b e z p e č it, že se setkáním a s p o lu ­ p r á c i s vědeckými p raco v n ík y nevyhýbám. Schá­ zím se s nimi a vyměňujeme s i n ázo ry . V tom, samozřejmě, budu p o k račo v at i n adále a to a t j i ž na půdě ČSAV nebo na jin ý c h vědeckých p r a c o v iš t íc h . Zásadně však odmítám d ě le n í vědeckých pracovníků na " s ig n a t á ř e a n e s ig n a tá ře ", ja k t o v y p lý v á z Vašeho společného d o p isu . Zároveň se domnívám, že podepsaným vědeckým pracovníkům n ic n e b rá n í v tom, aby se se svými problémy o b r á t i l i na vedoucí pracovníky svých ú stav ů , na s t r a n ic k é a odborové o r g a n i­ zace, p říp . na p ře d se d n ic tv o č i předsedu ČSAV nebo po d le povahy problémů na p ř ís lu š n á m in is t e r s t v a , i n s t i t u c e , zákonodárné a z a s tu ­ p i t e ls k é orgány. S pozdravem L. Adamec

L a d is la v Adamec předseda v lá d y ČSSR n á b ře ž í k p t. J a ro še 4 Praha 1 V P raze dne 22. 5. 1989

L a d is la v Adamec předseda v lá d y ČSSR N á b ře ž í k p t. J a ro še 4 Praha 1 V P raze dne 17. 4. 1989 Vážený soudruhu předsedo v lá d y , v rozhovoru s d r . T r lif a je m v y j á d ř i l Vámi pověřený p raco v n ík V a ši ochotu h o v o řit o problém ech, k te ré n á s, vědecké a výzkumné pracovn ík y a s ig n a t á ř e p e t ic e z února toh oto rok u , n aléh avě t í ž í . Domníváme se,, že jd e o problémy v e l i c e závažné, je jic h ž řešen í je nejen v našem zájmu, a le především v zájmu s p o le č n o s t i. Je p ro to ž á d o u c í, aby d o š lo ke k on k rétn í a o tevřen é d i s k u s i , j e j í ž možnost také m luvčí v lá d y soudruh P a v e l v r e a k c i na n a š i p e t i c i n a z n a č il. Rozhodně bychom takovou d is k u s i u v í t a l i n ejen z věcného h le d is k a , a le také ja k o p r o je v o d h o d lá n í o ž iv it dosud s p íš e umrtvovanou a k t i v i t u s p o le č n o s t i. Navrhujeme p r o t o , a b y ste komukoliv z nás s d ě l i l čas a m ísto schůzky, na k te ré by b y lo možno V aše se tk á n í se s i g n a t á ř i únorové p e t i ­ ce p ř i p r a v i t . S pozdravem (Tento dopis podepsalo 21 vfidcckých a výzkumních pra­ covníků, mezi jiným i: akademik Miroslav Katětov, člen korespondent ČSAV Ladislav T r l i f a j , doc. Petr Vopěnka, DrSc.)

Vážený pane předsedo v lá d y , s překvapením jsme s i p ř e č e t l i Váš d o p is ze dne 24. dubna '8 9 . P íš e t e nám, abychom se se svými problémy o b r á t i l i na kompetentní orgán y . P roto že nám š l o o problémy c e lo s p o ­ le č e n s k é , o b r á t i l i jsme se na V ás, ja k o p ře d ­ sedu v lá d y . S pozdravem

/V . tU

t i i-

PŘÍLOHA LN

II

Červen 1989

Pro s l už ební p o tře b u ČSAV • V ý t is k č . :

předsedy č e s k o s lo v e n s k é akademie věd

P o k y n č ís lo

:

7/89

Věc

:

V eden í z v lá š t n í c h fon d ů t is k u se závadným p o l l t i c k o -id e o v ý a a p r o t is t á t n ím obsahem na p r a c o v iš t íc h ČSAV

Č .J .

2104/89

Ze dne

:

17. května, 1989

Určeno

:

Ř editelům a pracovníkům

V y ř i z u je : ZK

Vybraným pracovištím ČSAV je pro splnění závažných výzkumných úkolů umožněn přístup k neperiodickému tisku se závadným politicko-ideovým obsahem a k periodickému tisku s protistátním obsahem (dále jen závadná literatura). V těchto pracovištích jsou po schválení vedoucích orgánů a MK CSR (podle směrnice 3695/72) zřizovány zvláštní fondy, ve kterých je tato literatura uchovávána. S touto literaturou je nutno manipulovat jako s materiály, u kterých je nutno zamezit jejich šíření mimo okruh vymozcných osob. V rámci ČSAV byly zvláštní fondy zřízeny na těchto pracovištích: čcskoslovcnsko-sovětský institut ČSAV Praha Ekonomický ústav ČSAV - Praha Orientální ústav ČSAV - Praha Prognostický ústav ČSAV - Praha Slezský ústav ČSAV - Opava Sociálně-ckonomický ústav ČSAV - Ostí n. Labem Ostav československých a světových dějin ČSAV Praha Ostav pro českou a světovou literaturu ČSAV - Praha Ostav pro filozofii a sociologii ČSAV - Praha Ostav pro výzkum společenského vědomí a vědeckého ateismu ČSAV - Brno Ostav státu a práva ČSAV - Praha Výzkumné středisko pro otázky míru a odzbrojení - Praha Základní knihovna - Ostředí vědeckých informací ČSAV - Praha Výběr literatury objednávané z devizových oblastí pracovišti ČSAV je třeba organizovat tak, aby závad­ ná literatura byla požadována jen k těm tématům, která jsou na jednotlivých pracovištích řešena. _K zajištění tohoto požadavku jmenují ředitelé pracoviší komise, které budou posuzovat vhodnost objednávané literatury vzhledem k jejímu obsahu a určenému devi­ zovému přídělu. Neperiodická závadná literatura je vybraným praco­ vištím dodávána obvykle poštou se s’dělením, že jde o literaturu se závadným obsahem. Jednotlivá čísla časopisů se závadným obsahem jsou dodávána s ozna­ čením " I ” nebo "II" na adresce. Literatura, jež byla objednána pracovišti ČSAV, na kterých nejsou zřízeny zvláštní fondy, je obvykle dodávána do ZK - Dví ČSAV, přičemž duplicitní (případně nepotřebné) mo­ hou být skartovány. Při práci s literaturou, jež je zařazena do zvláštní­ ho fondu, je třeba postupovat tímto způsobem: - závadná literatura je zpracovávána jako samostatná část fondů jednotlivých středisek vědeckých informací nebo knihoven pracovišf ČSAV. Knihy jsou evidovány ve zvláštní části přírůstkového seznamu, jsou označovány zvláštní signaturou a také autorské a věcné katalogy jsou vedeny samostatně, čísla periodik označená jako závadná nejsou.registro­ vána v běžné evidenci docházejících periodik, ale na zvláštních evidenčních kartách; tato čísla je nutno označovat viditelně nápisem "jen pro služební potře­

ČVI ČSAV

vybraných p r a c o v i š i ČSAV

bu". Nelze je též dávat do vazby při kompletaci jedno­ tlivých svazků časopisů - bibliografické a dokumentační záznamy o závadně literatuře nelze zařazovat do běžné přístupných evi­ dencí, ale je třeba z nich vytvářet katalogy a karto­ téky (p iip . soupisy) samostatné. Katalogy, kartotéky a jiné evidoncc literatury zařaze­ né do zvláštních fondů, jsou přístupné jen ředitelem určenému okruhu pracovníků. Vede je pouze pracov­ ník pověřený ředitelem - záznamy o závadné literatuře jsou předávány pouze do celostátní evidence; u knih s poznámkou, že jde o knihu zařazenou do .zvláštního fondu; u periodik, ve kterých je závadné některé z čísel, je svazek (příp. ročník), jehož je toto číslo součástí, hlášen jako nekompletní (tj. bez příslušného čísla, či čísel). V jiných seznamech získané literatury není literatura zařazovaná do zvláštních fondů uváděna - zvláštní fondy jsou uloženy ve vyhrazené uzamyka­ telné místnosti nebb v uzamykatelných skříních. Pří­ stup k nim má pouze pracovník pověřený ředitelem - výpůjčky ze zvláštního fondu se uskutečňují jen prostřednictvím pověřeného pracovníka, * určeného pro práci se zvláštními fondy a jsou omezeny pouze na ty pracovníky ústavu ČSAV, kde byl zvláštní fond zřízen a které písemně určil ředitel pracoviště. Ve zvláště zdůvodněných případech může ředitel pra­ coviště ČSAV povolit výpůjčku ze zvláštního fondu závadné literatury i osobě, která není zaměstnancem pracoviště - z knih zařazených do zvláštního fondu nelze pořizo­ vat kopie. V případě čísel časopisů zařazených do zvláštních fondů nelze zhotovovat kopie z částí, jež mají protistátní charakter. Výjimky může povolit vedení pracoviště ČSAV, kde byl zvláštní fond zřízen, a to opět jen pro určený okruh zájemců (dle předchozího bodu). Se zhotovený­ mi kopiemi je nutno zacházet jako s originály závadné literatury. Výpůjčky ze zahraničí jo možno v případě závadné literatury uskutečňovat jen pro ta pracoviště ČSAV, kde byl zřízen zvláštní fond. Žádanky na výpůjčky takové literatury musí být potvrzen/ ředitelem praco­ viště ČSAV nebo jím pověřeným pracovníkem, urče­ ným pro práci se zvláštními fondy. Jeho písemné pověření bude zasláno ZK - OVI ČSAV. Vypůjčenou literaturu lze pak poskytovat jen těm pracovníkům, kteří k tomu byli určeni ředitelem pracoviště ČSAV. Ředitelé pracovišf ČSAV, kde byl zvláštní fond zřízen, jsou povinni vytvořit podmínky pro plnění tohoto Pokynu s přihlédnutím ke Směrnici ministerstva kultury ČSR 9695/77 ze dne 31. 5. 1972 a metodické­ mu pokynu FOTÍ z roku 1988. Vydáním tohoto Pokynu se ruší Pokyn předsedy ČSAV č. 6 z 8. dubna 1987 č .j. 453/87, ze kterého zůstává v platnosti pouze výše uvedená směrnice ministerstva kultury ČSR. akademik J. Říman v .r . předseda ČSAV

Če r v e n

1989

DOPISY

INFORMACE . GLOSY

Kroky k r e g i s t r a c i Z d á lo by s c , žo n aše v ě c n ik t e r a k n e p o k r o č ila . O řady m lč í a n eo d p o víd á nám a n i V ý b o r č s . v e ř e j n o s t i p r o l i d s k á p rá v a a h u m a n itá rn í s p o l u p r á c i , k t e r ý p ro s p o lu p r á c i na tomto p o l i nemá zřejm ě d o s t o d v ah y . 0 to v ě t š í j e naše r a d o s t , že ke s p o lu p r á c i se h l á s í sama ě s . v e ř e j n o s t , k t e r á v e s t á l e v ě t š í m íře p r o j e v u j e zájem o L id o v ě n o v in y . S v ě d č í o tom v a š e d o p i sy, osobní n á v š tě v y i t e le fo n á t y , je jic h ž h la v n ím znakem j e p ř á n í z í s k a t n aše n o v in y , s t á t se j e j i c h s t á lý m i o d b ě r a ­ t e li, dokonce i p ř e d p l a t i t e l i a s p o lu p o d í l n í k y . U k a z u je s e , že č t e n á ř i v í t a j í každý pokus o n e z á v i s lý t i s k a js o u o c h o tn i pomáhat p ř i tv o rb $ d em o k ratick éh o v e ř e jn é h o m ín ě n í. D osavadn í p o lit ic k ý vývoj y naší s p o le č n o s t i tomu v š a k n e o d p o v íd á . Musíme te d y znovu k o n s t a t o v a t , že zatím nemůžeme všem zájemcům v y h o v ě t. A tak vám chceme je n poděkovat za každou v a š i podpo­ ru a s l í b i t , že se svých snah nevzdáme. LN

STRANA 23

znány strašlivé následky jejich zákroku, zda by zítra postupovali stejně - slyšeli poslanci jednomysl­ né tvrdé ANO! Poslanec Boris Vasiljev shrnul zážitek ze setkání, s aktéry krvavého devátého dubna takto: "Nejvíc ze všeho nne rozhoř­ čila naprostá neochota uznat jakoukoli vinu na krveprolití. Neozvalo se jediné slovo soucitu sc zahube­ nými životy, žádná lítost nad raně­ nými a otrávenými. Svědomí původ­ ců krvavého zákroku se ukázalo být naprosto neotřeseným, tragé­ die na ně nezapůsobila. Co je to vlastně? Morální infontilnost? Neschopnost užasnout nad tím, co se stalo? Tupé plnění rozkazu? lícbo vidina přízraku nového vnitř­ ního nepřítele?- Nevím, ale bylo mně strašné. (Podle listu Moskovskije novosti z 21. května 1989)

nosti ve zveřejněni dosud vydaných zpráv Prognostického ústavu ČSAV a v důsledném a širokém seznánoPro zajím avost - a pro doplnění vání oběanů se všemi dalšími v ý 'poznámky Milana Jungtnanna o březno­ slcdky práce tohoto ústavu. Aby Ad Konečné pravda o Katymi (LN, vé plenární schůzi Svazu českých lidé šli bolavou cestou za vzdále­ č. 4/89) sp isova telů : ným .cílem, musejí vědět proč. Znepokojení nad odsouzením Václava Musejí chtít jít a chtít dojít. Je V katynském le s e b ylo objeveno Havla v y já d ř ilo ve svých vystoupe­ nutné, aby věřili, že dojdou.:. A osm hromadných hrobů zavražděných ních sedm sp iso va telů : Josef Šimon, polských důstojníků, Zcelá ‘ cxhum#E liška Horclová, Ivan K ř iž , Jano, nusí je někdo vést*váno bylo pouze.sedm hrobů, z osmé­ I.K ..P ra h a š t r o b lo v i, Lenka C h y tilo vá , F ra n ti­ ho pouto tř in á c t mrtvých, d a lš í šek N ep il a P etr Kovařík, jehož, Bratrská pomoc 1989 z ů s ta li v hrobě. Exhumaci nebylo příspěvek na r o z d íl od předešlých možno dokončit pro spodní vodu, snél s ic e v y j í t v Kmeni, a le zkrá­ Ani jediné slovo soucitu s oběími která prosakovala. Dalším důvodem cený o příslu šn ý odstavec, šimoh, krveprolití 9-. dubna na tbiliském b ylo v e lic e te p lé počasí a spousty Horelov$, š.troblová, C h ytilo vé much. Akce tedy sk on čila 7. červen­ náměstí nezaznělo z úst příslušníků a N epil se navíc o s tře v y s l o v i l i vnitřních vojsk SSSR divize Felixe ce 1943. Celkem b y lo exhumováno k n á s ilí použitému p r o ti pokojným Dzeržinského na tiskové konferenci, demonstrantům, Horelová m luvila 4 143 t ě l . V osmém, t j . ne zcela vyprázdnéném hrobě b yly provedeny kterou si vyžádali čtyři poslanci také o svém marném ú s i l í domoci sondy, k teré vym ezují v e lik o s t nejvyššiho orgánu SSSP. Andrej se protestním i dopisy v y s v ě tle n í hrobu na 5,5 m x 2,5 m. Z toho Sacharov, Boris Vasiljev, Jurij u odpovědných č in it e lů , štrob lová Karjakin a Konstantin Charčenko. se dá sou d it, že počet mrtvých 2ase o marném pokusu z v e ř e jn it Konala sc 11. května v sídle divize v něm nepřesáhl 200 t ě l . Za zmínku své stanovisko v o fic iá ln ím tisk u , s t o j i , že v b líz k o s t i těch to hrobů poskytujícím místo jen bezvýhradné­ a na dotazy poslanců odpovídal podplukovník Alexej Baklanov, b y ly objeveny hroby d a lš í, ovšem mu souhlasu s mocenskými zásahy, který 9. dubna na náměstí velel staršíh o data, ve kterých b y li ta k jak sc k nčmu p r o p ů jč ili i útvaru vnitrních vojsk. Od velícího povražděni 3tejným způsobem, t j . n ě k te ří národní um ělci; nakortcc s tře lo u do t ý la se spoutanýma rukama důstojníka sc dozvěděli, že vojsko navrhla, aby Svaz sp iso va telů požá­ bylo vysláno do Gruzie ze své za zády, s o v ě t š t í občané, ja k bylo dal o Havlovu svobodu. C h ytilová arménské základny s příkazem možno z j i s t i t podle o b le č e n í. pak upozornila, že je třeba věnovat "poskytnout bratrskou pomoc g ru V katynských hrobech b y li beze pozornost i ostatním zatčeným. zinskemu lidu4*^ protože je v Gruzii vší pochyby pouze z a ja t c i ( 1 ) z Podobné příspěvky se na t é t o schůzi "ohrožena sovětská moc". (Jtvar K ozielska, kde b ylo umístěno asi setkávaly s takřka všeobecným p ř i j e ­ šě přesunul do Gruzie za tmy 5 000 důstojníků, z toho č t y ř i tím . Ostatně dobré dvé tř e tin y a během akce na náměstí se obracel generálové.. všech vystoupení b yly v e lic e k r i­ k demonstrujícímu lidu výlučně Ve Starobiclsku b ylo vězněno t ic k é , al už k postupu přestavby celkem a s i 4 000 důstojníků, z u nás, k ekologick é s it u a c i, k ruský, příkazy nebyly překládány. formulace i technika! nakladatelské p o litic e nebo i k Ohromující toho 8 genorálů. Jako za Brežnéva. Akademik Sacha­ V Ostaszkowě a s i 6 500. Tento samotné p o l i t i c e SČS, o němž lz e rov po příletu do Tbilisi prohlásil, tábor nebyl výlučně důstojnický tedy nadále těžko h o v o řit jako že poslanci se chtějí na místě tra­ jako oba p ře d e š lé . Bylo tam asi o důsledně konsolidovaném. Předsed­ gédie dopátrat p ravd y. "Jak se 400 důstojníků armády, d ů sto jn íci n ic tv o v dané c h v íli netlumočl mohlo stát, že naše děti zabíjely p o lic ie , d ů s to jn íc i a poddůstojníci názory členské základny. Nejsme naše děti." Velitel vnitřních vojsk výzvědné slu žby, č e tn ic tv a , pohra­ snad na to z v y k lí i odjinud? pplk. Baklanov, stejné i nižší n ič n í strá že a vězeňské s trá že . A.M ., Praha šarže a prostí vojáci, odmítali Navíc tam b ylo umístěno n ěkolik jakoukoli odpovědnost za zabité d es íte k duchovních. Velký strach (LN č. 4/89). - jg a na otázku když jsou dnes Mám strach, -že ovládaní, pachtíc! se za konzumem, se nejen obávají ztráty sociálních jistot. ( . . . ) Mnozí nemohou přijít na slušné jméno vládnoucí vrstvě našeho lidu, ale bojím sc, že jim vlastně vyho­ vuje, že jl budou třeba i bránit prostředky a způsoby pro ně blíz­ kými, protože s jejím odchodem budou ohroženy zdroje hojných, někdy i nečistých příjmů. Bojím se, že je příliš mnoho mnohých. (...) Všichni víme, že jsme na tom bídně. O skutečných rozměrech námi vyprodukovaného příkopu je však informován jen úzký okruh zasvěcených. Zprávy Prognostické­ ho ústavu ČSAV nejsou zveřejňo­ Obrazová informace - Po propuštění Václava Havla z.vězení ho vány, nýbrž tajeny. Vidím začátek p řiš e l pozdravit jako jeden z prvních i Alexander IJubček. terapie politických, ekonomických !Ja snímku zleva: spisovatel Zdeněk Urbánek, Alexander Dubček i morálních neduhů naší společa Václav Havel. Po plenárce SČS (Ltl, 0. 4/89)

STRANA 24

LIDOVÉ NOVINY

Červen 1989

Omluva a doplněk ve věci demonstrací Poslední slo vo v květnových LN se z d a ř ilo v tom, že opravdu bylo posledním Posledním slovem před návratem Václava Havla z Pankráce, jak s i p řá lo . N eosvědčilo se v závěru. Tam, ve v ě c i příhodnosti nebo nepříhodnosti demonstrací, zů stalo jen předznamenáním tématu. Skoro to není o -té otázce ani slovo počátečn í. A vše jo svaleno na Václava HaYla# ¿e . 9« "p o v í o tom v íc " . Omlouvám se čtenářům i jemu. Chybně jsem 'z k r á t i l , co mě na závěr napadlo. Mělo tam b ý t: až vznikne spor, zda, kdy a proč demonstrovat nebo nedemonstrovat, Václav Havel se ho a s i zúčastní a p oví v íc . Za sebe d oplň u ji své p ř í l i š z je d ­ nodušené "n e" v ů č i" demonstracím aspoň pokusným počátečním slovem. K demonstracím dochází i v c i v i ­ lizovan ě vyvinutých parlamentních nebo kongresových způsobech převo­ dů a kon trol mezi lidem, jeho' záko­ nodárnými pověřenci a jim i dosaze­ nou výkonnou mocí, denně navíc sledovanou svobodným tiskem. Neníl i reakce výkonné moci a zákono­ dárců na potřeby, sklony, h is t o r ic ­ ky podmíněně v n it ř n í sváry nebo pouhé nálady ob yva telstva dost důmyslná a pohotová, mají p ř í l e ž i ­ to s t h la s a te lé "přímé demokracie", zastánci p rotestn ích pochodů, vyná­ le z c i zk ratk ovitých hesel a pokři-i ků. Místo organicky přirozeného dvoufázového proudění činů a je jic h r e f l e x í , domýšlení a jednání, nastá­ vá Kurzschluss. Vědomě volím německý termín pro "krátké s p o je n í". Nacis­ t é před p ů ls to le tím v y u ž ili netrpě­ l i v o s t i zchudlého lid u s dalekosáhle prostředkovanou a m y s líc í demokra­ c ií a n a b íd li pouličně hlásanou a vnucovanou "přímou dem okracii". Je známo, v co se proměnila a jak dopadla. N ynější evropský Západ, mimo Le Pěna a západoberlínské re p u b li­ kány t ě ž í c í z kurzšlusu mezi r e la ­ tiv n í chudobou domácích »'nezaměst­ naných a p ř is tě h o v a lc i, přihnanými absolu tn í bídou, zatím je zazších

důsledků och ořelé prostředkované demokracie u šetřen. Přejme mu, ač t o spolu se zreměni Severní i J iž n í Ameriky dokážo zvládnout. Měl bv zároveň s přihlédnutím k podmínkám ve východním bloku vě­ novat pozornost t z v . třetímu svě­ tu . Výbušniny se nemají hromadit nikde. Z vlášč ne tam, kde i bez je jic h výbuchu denně um írají s t o t i s íc c hlady. Radí ň eok on zerva tivci, ač se ubožáci snaží? Radí hloupost. Předchůdci neokonzervativců odebra­ l i předkům nynějších ubožáků půdu, prostředky, samu možnost výcviku ke snaze. My jsme divný Č tvrtý polozápad, polovýchod. Před p ů lstoletím se m ístní občanstvo za pomoci chybně re a g u jíc íc h západních i domácích' výkonných mocí rozhodlo, že svou svobodu a důstojnost h á jit nebude. P ro ti nemoci demokracie p ro testo ­ v a lo za mnichovské noci a s i deset t i s í c l i d í . Byl jsem jedním z nich. Jsem možná od té doby ovlivn ěn . T eh dejší demonstrace na Hradčanském náměstí se . mi j e v i l a jako oprávně­ ná. Jako jodin á a poslední p ř í l e ­ ž i t o s t uchránit prezidenta rep u b li­ ky před umožněním potopy světa, k jejím u ž zamezení měl v ruce k líč . My, demonstranti, p ro h rá li a temná potopa, mravní i fy zic k á , podnes v různých stupních tr v á . Koho by to od "přímé demokracie" skrzé dem onstrace.neodradilo. Ale hledím být ra cio n á ln í. Nato­ l i k jsem p r o t i demonstracím nezat r p k l, abych j e odsuzoval apriorně. Jenže' se mnoho zm ěnilo. Po H it le ­ rově “přímé demokracii" s i nás podala S ta lin ova varian ta, "demo­ k ratický centralism u s". Lze to d efin o va t jako karikaturu n ie tz sch eán ství, je ž údajně v í , co l i d ­ stvu je d in ě prosp ívá. Nebo je to megalomaniakova s e b e jis to ta , že on přece v í n e jlíp , ja k má lid v zájmu uchování jeho moci jednat. U nás zatím trvá p o k leslý s t a l i ­ nismus, sám se sebou rozhádaný. A právě rozhádanost v centru k o lí­ savě t r v a jíc íh o "demokratického

p osled n í s lo v o ..... ............... Jak asi čtenáři LN zaregistrovali, jsem opét na svobo­ dě a pokračuji - pokud mi na to síly stačí - ve všem, co jsem dělal před svým zavřením. Pustili mě dřív dík ohromné solidaritě domácí i zahraniční, které se mi dostalo. Moc za ni lidem ‘ neděkuji, protože 6e mi zdá, že na to nemám “právo: to, co udělali, uděla­ li především pro tuto společnost a pro její občanské napřímení - a já se necítím být kompetentní děkovat někomu jménem národa. Jak už je jejím zvykem, chtěla moc i tentokrát svůj ústupek trochu zamaskovat tlm, že navodí dojem, jako bych jí slíbil jakési své "polepšení" (dobře totiž vědí, že nejvíc člověka poškodí, kdy* naznačí, že se 8 nimi nějak zapletl). Tentokrát to udělali tak, že svévolně parafrázovali jakousi úřední formulaci (respektive citát z trestního zákona), které použil můj obhájce. Kdybych měl možnost jeho žádost o mé propuštění (psanou, jak je předepsáno, mým jménem) před jejím odesláním číst, asi bych poznal, že nebezpečí takového

centrálism u" je důvodem, proč nede­ monstrovat. I pouhý náznak 'demonstrace jo v důsledcíph posilou té ze dvou až č ty ř fr a k c í u vn itř strany, která má n á s i l í za jed in ý správný způ­ sob uchování moci. Jak se zvlá šč v lednu 1989 ’ ukázalo, n ásiln ická frakce dokonce pťfcvokovala a uměle v y tv á ře la • situ a ce, kdy údajně bylo třeba p o lic e jn íh o zákroku. Přitom tep rv p o lic e jn í zákrok p ro ti pokoj­ ným demonstrantům b yl příčinou s tř e tn u tí. R ď jc e n t r a lis t ič t ě jš í z c e n tr a lis tů v y u ž ili nabídnuté p ř íle ž ito s ti. " ' Dá se různě .uvažovat té ž o ná­ s le d c íc h . Něktgré účastníky sprosté n á s iln ic t v í p o lic ie z a s tr a š ilo , jin é p o d n ítilo k trou falejším u odporu.- Podobně.? se d ě l í odezva mezi těm i, k t e ř í o s tře tn u tí jen s l y š e l i od p ř á t e l! a z rozhlasu. A le có v la s tn ff chceme. Bezpochyby soudržné a smysluplné s o u ž ití všech v r s te v a druhů z d e jš í s p o lečn o sti. Je přece nejposlednějším záměrem odpůrců s tá v a jíc íh o režimu n abízet ‘ jeho n e jn á s iln ě jš í a nejméně rozumné fr a k c i d a lš í a d a lš í p ř í l e ž i t o s t i , aby se předváděním své p o lic e jn ě vyjádřené moci a s í l y prosazovala p r o t i umírněncům. Zatím se ahi umírněncům nedá mnoho důvěřovat. Ale jsou. Je l i p dát p ř í l e ž i t o s t jim než násilníkům. Za a lte rn a tiv u demonstrací mám sebevzdělávací fó ra odpůrců nyněj­ šího režimu a systému. Po padesáti le te c h destrukce soustavně m yslícího a m luvícího demokratismu je třeba takový demokratismus ob n ovit. Hesly ani statečným fyzickým vzdorem se to obnovit nedá. Mohou nastat situ a ce, kdy jin ak n e lze , a le h la v­ ním způsobem odporu p r o t i contralistům může nebo musí být p rostá , důmyslná a pohotová zb roj demokra­ tic k é diskuse a in telek tu á ln ě mravní převahy nad u tla č o v a tc li. Václav Havel je p řík la d . Snad t y to mé řádky nepošle k čertu. Zdeněk Urbánek

po návratu

zneužití hrozí (mám s jejich praktikami přeci jen více zkušeností než můj obhájce) a doporučil mu přísluš­ nou včtu napsat jinak. Na druhé straně vím, že kdyby se to bylo stalo, nepochybně by si vymysleli nějaký jiný způsob, jak mne očernit, takže je to celkem jed­ no. A f tak či onak, pro pořádek prohlašuji, že si o sobě troufám myslet, že "řádným životem" žiju a žo nemusím tudíž nikomu řádný život slibovat - a tím méně _ lidem vskutku "neřádným ", totiž ténř, kteří znásilňují právní řád, aby se pomstili člověku, který jim vadí. Pokud jde o RP a mne, musím ovšem konstatovat, že v něm útoky a urážky naštěstí převládají nad tako­ vouto pochybnou "chválou", takže se o svou pověst nemusím zas tolik bát. A když už mám slovo: přeci jeh - nedá mi to - DĚKUJI-! A to všem - od slavných herců, kteří podepsali různé protesty, až po neznámé občany z celé republiky, od nichž jsem dostal tisíce sympatizujících dopisů. Václav Havel

Red. rada:Jiří Dienstbier (p řed sed a), Václav Ilavcl, Ladislav Hejdánek, Miro K usý,Petr Pithart.Jan Sabata .František Samalík, Milan Uhde, Zdeněk Urbánek, Josef Zvěřina Redakce: Jiří Ruml, Kremelská 15, Praha 10 - Vršovice, PSČ ICO 00 Rudolf Zoroaa» Nový Svět 4, Praha 1 - Hradčany, PSČ 118 00