DENÍK KRAKONOŠOVA DIVADELNÍHO PODZIMU
Ročník XLIV.
Středa 16. října 2013
Dnes co
kdy 9:30 seminář 11:30 přípravný výbor 13:00 seminář KR SČDO loučení Vysoké nad Jizerou loučení Lučany 14:00 odjezd na tajný výlet 14:00 seminář Líčení 16:00 Blbec k večeři Brodek u Přerova 19:30
Blbec k večeři Brodek u Přerova
21:00 seminář KDP 21:00 zasedání poroty 21:30 společenský večer
kde malý sál klubovna sokolovna malý sál malý sál před divadlem Větrov velký sál 90',90',30' přestávka velký sál 90',90',30' přestávka půdička klubovna hasičovna
číslo 6.
Letos je zlomená n a d v a k r á t Přehlídku máme od včerejšího poledne v půli. Matematikům vysvětlím – v půli je proto, že ji Svatka s Bobinou zahájila ve čtvrtek večer uprostřed košťat a utěrek, leštěného skla a přípravy nažehlených ubrusů. Prostě uprostřed příprav na příchod vás, všech účastníků KDP. Takže přehlídka pro vysocký soubor dospěla o úterním poledni do svého středu a bylo třeba ji i obrazně zlomit, jak velí zdejší tradice. Vyhledána byla vhodná lať a Svatka se chystala k jejímu přelomení. „To je pěkná lať, co s ní chceš dělat?“ optal se kolega ze souboru, který přišel na odpolední službu do kuchyňky. „Ale, potřebuju ji zlomit,“ děla Svatka a dumala, jak to provést nejlépe. „Tak ukaž,“ prohlásil bezelstně nejmenovaný kolega a v mžiku podával Svatce stojící s otevřenou pusou dvě čistě zlomené poloviny. A tak bylo nutné najít novou lať a tentokrát přenechat lámání přehlídky její ředitelce. Povedlo se, přehlídka je zlomená a vstoupila na druhý pokus šťastně do své druhé poloviny, která bude jistě neméně zdařilá, jako ta první. jn
Recenze: Lenka Lázňovská Norman Robbins, Hrobka s vyhlídkou, DS Krakonoš vs. Podivná závěť, Lučanský spolek divadelní
Hrobka s vyhlídkou Druhá letošní inscenace hostitelského souboru přinesla známý a nejen v poslední době amatérskými soubory velmi hraný titul. Hrobka s vyhlídkou je žánrově detektivní komedie, v níž autor předepsal nejen scénografii, nýbrž i typy jednotlivých figur. Rodina Tombů ani nepředstírá, že jsou normální rodinou (jsme místní Frankensteinové, říká jedna z postav). Jde o jakousi Adamsovu rodinu, v níž každý člen je nějak vyšinutý. Tlustá Emily miluje jídlo, Dora vyrábí otrávené likéry a svými obětmi hnojí zahradu, Lucien je vědec, co ještě nic nevynalezl, Markus se domnívá, že je Caesar, a Olivera museli zavřít do sklepa, neboť trpí utkvělou představou, že je vlkodlak. Poslední sestra Monika je nymfomanka. Jejich stejně praštěný právě zesnulý otec učiní podivnou závět ve prospěch spisovatelky ženských románů, které ho dokázaly spolehlivěji uspat než jakékoliv léky. Smějeme se paradoxu, že to, co Tombovým připadá normální, je už dávno za hranicí normality. Je jasné, že tato bohatá, leč pro praktický život zcela nepoužitelná rodina, se zdá být snadnou kořistí jak pro rodinného právníka, tak pro ošetřovatelku Markuse. Ti vymyslí plán, jak rodinu obrat o všechno. To je výchozí situace. Z hlediska žánru je půdorysem zápletková komedie s detektivkou okořeněná suchým anglickým humorem a prvky hororu. Autor si přeje, abychom se
trochu báli a trochu se smáli. Inscenátoři (Jan Hejral jako autor úpravy, zároveň společně s Ivanem Hanušem v pozici režisérů) hru podstatně zkrátili, co jí jen prospělo, neboť autor chtěl dát svým postavám dostatek prostoru, takže dlouhé dialogy jsou spíše monology. Ve škrtech se však ocitl podstatný vysvětlující fakt, že rodina jsou potomci travičské rodiny Borgiů a také závěrečný monolog vražedkyně ošetřovatelky Anny, která vysvětluje, jak a proč vraždila, takže divák je ochuzený o kauzu oddacího listu Markuse a Anny, o spojenectví
mezi právníkem a Annou. Jednotlivé postavy hrají zkušení herci i novicové a až na velmi výrazně stylizovanou a přesně tematizovanou Emily v podání Svatky Hejralové a částečně také Luciena Jiřího Líbala jsou vedeny ve velmi obecné rovině, takže jejich charakteristika není vždy čitelná. Např. klíčová postava Anny Franklinové (Magdy Hejralové) je sice civilně přirozená, nikoliv jevištně sdělná. Souboru se nepodařilo naplnit zcela žánr, chybějí dobře vystavěné situace, temporytmus neodpovídá komediálnímu žánru. Celá inscenace
Najdi deset rozdílů
v6/2013 strana 2
tak osciluje mezi komedií a psychologicko realistickou detektivkou. Chybějí čitelné vztahy (z hlediska tématu je klíčový vztah mezi Markusem a Annou). Inscenace nemá potřebnou dávkou napětí a humoru. Nepomohla ani scéna, důmyslně vyrobená, avšak nefungující jako dobrý prostor pro hru. Podivná závěť Pod tímto názvem jsme shlédli druhou inscenaci hry Hrobka s vyhlídkou. Inscenátoři (úprava Vlaďka Koďousková, scénář a režie Jana Kouřilová) udělali některé podstatné změny. Kromě názvu změnili jméno rodiny na Eliotovi, místo rodinného právníka je právnička Jamesová (tím se musela změnit motivace spojenectví s ošetřovatelkou Annou). Jamesová v situaci, kdy mluví o zesnulém, udělá gesto, z něhož je patrné, že její vztah s ním nebyl čistě pracovní. Lucien je malířem. Dramaturgická úprava je velmi podobná jako u Vysockých (také udělali oba problematické škrty) a navíc škrtali občas k vlastní škodě i slovní humor. Pokud jde o ztvárnění jednotlivých postav tak až na Annu a Moniku, které mají širší herecký rejstřík a jsou přesněji charakterizovány, převládají obecné typy. Není jasná stylizace Emily ani Dory, které jsou spíše karikaturami než tematizovanými postavami. Ani proměna Luciena na malíře nepřináší inscenaci nic navíc. Svou praštěnost zejména představitelé Emily a Luciena nahrazují expresí, která je mimo žánr. Také Lučanským se nepodařilo dodržet žánr detektivní
komedie. Některé situace hrají s psychologickou pravděpodobností, jiné přehrávají. Více se daří Anně, která má tajemství, přesně dávkuje svou přípravu na odstraňování jednotlivých členů rodiny a v závěrečném vysvětlujícím monologu umí hereckými prostředky ztvárnit přerod nevinné obětavé ošetřovatelky v lítou bestii lačnou peněz. Rovněž Monika (Moniky Dvořákové) je včetně znakového kostýmu svým hereckým projevem čitelná. Obsazením postavy Markuse herečkou (Lenka Kočová) se zcela zmatnil vztah Markuse a Anny, což je z hlediska tématu zcela
Řekli půdičkáři Shlédli jsme dvě inscenace jednoho a téhož textu od Normana Robbinse v překladu Alexandra Jerie: Divadelní spolek Krakonoš - Hrobka s vyhlídkou: Soubor z Vysokého zvolil název Hrobka s vyhlídkou a usiloval o černou detektivní komedii s prvky hororu, které jsme s nevelkým úspěchem hledali. Zabývali jsme se použitými hereckými prostředky a temporytmem. Uvědomili jsme si, jak je důležitá jevištní řeč v komediích tohoto typu. L.S.D. Lučanský spolek divadelní - Podivná závěť: Lučanští uvedli titul Podivná závět, usilovali o tvar hororové komedie. Více se jim dařilo v komediálním herectví a cenili jsme pregnantní jevištní řeč. Srovnání obou inscenací bylo pro nás velice poučné. v6/2013 strana 3
zásadní. Je zřejmé, že kromě žánru mají Lučanští problém i se stylem inscenace. Jakoby o ní přemýšleli z vnějšku, nikoliv po tématu, nikoliv po charakterech. Jistá prvoplánovost je patrná i v kostýmech a ve scéně. Detektivka rozhodně nevystačí se závěsem, potřebuje tajné dveře jako překvapení. To patří k půdorysu tohoto žánru. Nicméně souboru se podařilo něco, co není mezi amatérskými divadly zcela obvyklé. Přestože začínají (po mnoha letech se obnovilo amatérské divadlo), dostali svou první inscenaci na národní přehlídku. Nemohli za to nezaplatit daň. V HOUF DOUFÁNÍ Doufali jsme – doufali při příjezdu v pátek, že sem houfy dorazí v divadelní svátek. Doufali jsme – doufali, že nás budou davy, neb ten týden vysocký je pro nás ten pravý. Splnilo se doufání, je opět príma, nic tu není k zoufání – venku není zima. Soubory nám přivezly přepestrou směs hraní, hodný lidi – matky zlý i nahatý paní. Už je skoro zásada, že furt hlásím světu: Je tu dobrá nálada a všem dobře je tu! Ještě máme před sebou pár jásání chvílí. Buďme rádi, že jsme tu, přátelové milí. jh
ANKETA
Kritici museli do školy
Vzpomínky a Krakonošův divadelní podzim tak nějak patří k sobě… Jaká je ta vaše nejstarší vzpomínka spojená s divadlem? A jakou máte nejstarší vzpomínku na vysockou přehlídku? pas
Když mně bylo šest let, v Satalicích u Prahy chtěl jistý pan Šerks obnovit činnost divadelního spolku a protože se mu dospělí nehlásili, přišel do školy a začal studovat Lucernu s dětmi z první a druhé třídy. Já hrál Kláska a o rok starší Jiřina hrála Kláskovou. Nádhera! Vzpomínám, jak jsem pod kabát schovával klarinet a ten mě bouchal do kotníku. A od té doby jsem praštěnej. Pak už jsem hrál furt! Byl jsem členem Malého divadla Setuzy a jezdil jsem léta na Hronov. V roce 1975 jsem tam potkal svou nynější ženu Marcelku, o rok později jsem si ji vzal a přiženil se do Karlových Varů. Tam mě divadelníci řekli, že nejezdí jen na Hronov, ale i na Vysoké. Hned ten rok jsem s nimi jel sem a stalo se něco, co jsem dodnes nepochopil. Poznal jsem Vysočáky, Vobskočáky a propadl jsem tomu. Od tý doby jsem Vysockej! Jiří Hlávka Libice nad Cidlinou Do souboru Krakonoš mě pozvala Mařenka Hejralová, když se zkoušelo Na tý louce zelený, kde jsem tancovala, pak i napovídala – a to už mi zůstalo. Mařenka za mnou taky přišla, abych šla obsluhovat při přehlídce. A to mi taky zůstalo. Na začátku přehlídky jsme se sem vždycky nastěhovali a žili tu, spali jsme nahoře v šatnách. Pamatuju, že mezi malým sálem a kuchyňkou stál ve dveřích škopek, tam se mylo nádobí… a dřív jsme obsluhovali i dopoledne během semináře. Eva Macháčková Vysoké nad Jizerou
Na úterním ranním semináři bylo hned o několik lidí méně – studenti semilského gymnázia se museli vrátit do školy a my tak byli ochuzeni o jejich názor na Revizora v podání Divadelního spolku bratří Mrštíků z Boleradic. Ve zpravodaji vyšel jen narychlo napsaný kratičký článek, neboť pospíchali domů. František Laurin hned na začátku podotkl, že jeho slova budou spíše nastavením přátelského zrcadla než kritikou. A opravdu – po celý seminář byla na malém sále velmi příjemná a přátelská atmosféra. Marii Caltovou opět zaujalo zpracování programu, ve kterém bylo mnoho zajímavých (a pro někoho i zcela nových) informací a poděkovala za to. Připomínku měla k závěru hry, kde by bylo vhodné více propracovat vnitřní napětí postav, jež se snaží o to, aby nikdo nezjistil, jak je Chlestakov v dopise pomluvil. Prý byli herci příliš pasivní. Lenka Lázňovská přiznala, že se se souborem přátelí a byla to ona, kdo je s Janem Císařem poslal sem na Krakonošův divadelní podzim. Připadá jí však, že inscenace, jíž viděla asi před půl rokem, si začala žít vlastním životem a pravděpodobně se s tím nedá už nic dělat. Podle Milana Schejbala se některé situace držely příliš při zemi a bylo by možné je skvěle rozehrát, jiné byly zase výborně v6/2013 strana 4
provedené. Scénografie byla podle Petra Kolínského vyřešená dobře a zaujala ho kulisa hotelu, která byla jakoby zezadu. Dalo by se s tím prý skvěle pracovat – vidíme skrytou tvář nějaké iluze, a kdyby se to obrátilo na druhou stranu, kde by byla kulisa krásná, symbolizovalo by to onu faleš, která je Chlestakovi velmi blízká. Od „půdičkářů“ jsme konečně slyšeli o něco více slov než v předchozích dnech. Poděkovali souboru za to, že jim bylo dobře rozumět a nikomu tak neunikal smysl hry. Režisérka této hry, Alena Chalupová, přiznala, že měli v souboru nějaké problémy, museli přeobsazovat role a stalo se jim to, že si někteří herci prošli v Revizorovi několika různými rolemi. Mrzí mě, že jsem v pondělí viděla jen druhou polovinu představení (dopisovala jsem článek a měla zpoždění), která nebyla bez chyb, ale přesto jsem se bavila. Dokonce mě Boleradičtí zaujali natolik svým herectvím, že jsem si je začala představovat v některé z Čechovových her. Čechov není zrovna jednoduchý, ale myslím, že by to zvládli, a mohla by z toho být velmi zajímavá inscenace. Přeji tomuto sympatickému souboru mnoho štěstí do budoucna a co nejméně problémů. šv
To víno pro Pražáky vám neodpustím „Cože? Takový průšvih! Co budeme dělat? Přijel revizor!“ vyděsil se Vlastík Vondráček včera odpoledne, když v hospůdce U Evičky zvedl při loučení s Boleradickými urputně zvonící telefon. Honem nabádal všechny přítomné, aby schovali možné kompromitující materiály, aby ta kontrola shora nic nenašla. Jakmile však vyzval hostesa souboru Karla Bártu ml., byla situace opět na ostří nože, neboť Karlovi přinesla jakási dívka krabici od drahého alkoholu, že ji posílá nějaký pán zvenku. A v krabici bylo několik svazků bankovek s portrétem první československého prezidenta…. A koktající Karel se snažil přítomné přesvědčit, že si z noci nic, ale vůbec nic nepamatuje. Tomu tak asi budeme věřit. Že úplatkářství světem vládne, dokázala i Svata Hejralová, která se loučila se souborem za nepřítomného starostu DS Krakonoš. Ten nejprve uplatil Evičku, aby to vzala za něj, avšak ta obratem uplatila Svatku. Úplatkářská aféra se šířila neskutečnou rychlostí dál, neboť Stanislav Svoboda postavil na stůl pod jevišťátko lahve vína s přáním, aby se už konečně Krakonoš dohodl s Mrštíky na tom, že Vysočtí sehrají v Boleradicích Malované na skle: „Dejte hned vědět. My vy-
meteme sklepy a pokud růžové víno nebude, okamžitě nějaké připravíme, jako ho chystáme pro Pražáky,“ sliboval Svoboda. „Všechno bych tolerovala, všechno bych vám odpustila, ale tu přípravu vína pro Pražáky vám neprominu,“ odhalila svou totožnost dosud skrytá ředitelka
odboru pro regionální a národnostní kulturu Zuzana Malcová s tím, že až si podají Boleradičtí žádost do Prahy na ministerstvo kultury, tak si na ni důkladně posvítí. jn
Dej si jennu k hubě
Hromadění - čtvrtek – sraz v 15.53 před Krakonošem. Každý účastník se šálou z nepoužitého toaletního papíru! Každý kámen na pyramidu! Každý platí příspěvky Marušce Trunečkové. Kdo je nezaplatí předem, zaplatí okamžitě po příchodu na místo hromadění – tedy opět U Albíny (či u „Káci“), tentokrát v salónku. Příchod bude společný, veselý, se zpěvem a dobrou náladou! Je zakázáno hovořit o politice! Pozor! Upozornění o tom, že si letos každý dovymyslí doplněk na sebe, platí i s tou šálou!!! Těšme se na sebe! Půlky
Letos vypráví závěrečné poudačky při loučení Martin Hnyk, který tak převzal štafetu od předešlé vypravěčky Slávky Hubačíkové. Včera odpoledne se v hospůdce sešli oba. Martin si zrovna nachystal tu divadelnickou od Prokopa Háska a jakmile ji dopovídal, přistoupila k němu Slávka s košíkem překrytým bílým ubrouskem skrývajícím buchty se švestkami: „Ty sou pro tebe, dej si jennu k hubě, ať je dokument,“ nabádala Martina a pochválila jej, jak to žezlo pěkně převzal. Martin se do jedné s chutí zakousl se slovy: „Dyť já poudačkuju jen a jen díky Slávince.“ jn
VOBSKOČÁCI!!!
VOBSKOČÁCI!!!
v6/2013 strana 5
Jedna facka za hodinu, dovolená nepřípustná Včera byla po dlouhých jednáních podepsaná kolektivní smlouva mezi personálem kuchyňky, zastoupeným Evičkou, a samozvanou odborovou organizací představovanou dvojicí Martin – Lukáš. Uzavřená smlouva má velmi striktní pravidla a jejich dodržování se bude přísně kontrolovat. Mezi body v ní zakotvené patří například
klauzule o tom, že číšník smí každou hodinu inzultovat jednoho spoluzaměstnance každý den a jednoho zabít. Co se týká dovolené, tak ta je prostě nepřípustná. Kolektivní smlouva byla podepsána se zpětnou platností na dobu jednoho roku. Při KDP 2014 se bude jednat o podmínkách její aktualizace. jn
Dopadne to pokaždé jinak
Jana Kouřilová, režisérka, L.S.D. Lučany nad Nisou
Dopadne to jako v detektivce Jan Hejral (JH) a Ivan Hanuš (IH), režiséři DS Krakonoš, Vysoké n. J.
Kdy se mi poštěstí hovořit hned se dvěma režiséry jednoho představení najednou – zeptám se vás, proč jste šli do detektivky? JH: To byl můj nápad. Text Normana Robbinse jsem znal a věděl jsem, že je to velká herecká příležitost pro deset lidí. A chtěl jsem, aby si mohli zahrát krásný role, a tak jsem po tomto textu sáhnul. Takže to byl vlastně jediný důvod, proč jsme šli do detektivky. Od dob Agathy Christie a Pasti na myši, která se hraje v Londýně snad pořád, si kladu otázku, proč na to diváci chodí vlastně několikrát?
IH: No nevím, jestli několikrát, dokážu si představit, že divadelní fajnšmekr si to dojde vychutnat několikrát z divadelního hlediska. Ale souhlasím, že jeden divák na detektivku půjde jednou, těžko si budu kupovat lístek, strojit se do obleku s kravatou a chystat do divadla s vědomostí toho, jak to dopadne. Když se bavíme o přestávce představení – můžete prozradit, jak to dopadne? IH: tak samozřejmě můžeme prozradit, jak to dopadne, jako v každý takovýhle detektivce. PeHe v6/2013 strana 6
Co vás vedlo k tomu, že jste zvolili právě detektivku? Odvíjelo se to od potřeby hry, do níž by bylo možné umístit osm až deset žen, protože jsem měla jednoho mužskýho a deset ženských. A tak jsme si hromadně vybrali právě tuto hru. Původně jsme si mysleli, že si to zahrajeme tak nějak pro sebe, protože nemáme divadlo, ale sokolovnu. Proto jsme nejdříve ani neřešili nic kolem autorských práv. Když se nám to povedlo nastudovat a všem se to líbilo, tak jsme teprve řešili vše ostatní. Mysleli jsme si, že když tomu dáme jiný název, tak ušetříme, ale zaplatili jsme stejné peníze. V Londýně se hraje Past na myši už léta a mně vrtá hlavou, co vede diváky k tomu, aby chodili na notoricky známou věc, když Hrobku taky hraje kde kdo…? Kdybych to vzala podle sebe a líbila se mi podobná tématika, tak na to půjdu podruhé, protože všechno jsem si do hlavy určitě nezaznamenala. Podruhé si všimnu něčeho jiného. A klidně to můžu vidět i tři až čtyřikrát a vůbec mi to nevadí. A můžete říci čtenářům, jak to dopadlo? Pokaždý jinak. PeHe
L i s t á r n a Vě t r n í k u
Vyznání
V situaci, kdy nemáme jistotu ani o účasti na sejkoráku, sedám ke psaní, abych nezmeškal zpověď o svém vztahu k Vysokému, místu konání přenáramné ochotnické akce, a k Vysočákům, komediantům a „pracantům všeho druhu“. Přiznám se, že jsem dost usilovně přemýšlel, jestli to není přímo drzost vypravit se na celý týden ke Krakonošovi. Ale nakonec jsem podlehl přesvědčování (však ani nemuselo být přílišné) a vyrazil jsem do hor. Dobře vím, že pobyt na vysocké přehlídce rozhodně není žádná rekreace – naopak – tady dostane každý pořádně zabrat! Ona každá ochotnická akce ukazuje výsledky velikého úsilí, jaké vyvíjejí „herci z libosti“, aby přinesli patřičnou oběť na oltář Thálii. A když jde o akci takových parametrů, jakými se měří Krakonošův podzim, je opravdu o čem hovořit (či psát). Když jsme kdysi začínali s pří-
pravou soutěže vesnických a zemědělských divadelních souborů, doufali jsme, že uvádíme v činnost dobrou, užitečnou akci. Naštěstí jsme se nezmýlili, to beze vší pochyby dokazuje čtyřiačtyřicítka v označení letošního ročníku. Bylo by pokrytectvím nepřiznat, že mám z tohoto úspěchu radost, velikou radost. Nejen proto, že tady, ve Vysokém, hrají desítky souborů ze všech koutů České republiky – vídáme tu i zcela výjimečná představení. Ale stejnou, ne-li ještě větší radost ve mně vzbuzuje přátelské ovzduší, které tady panuje navzdory tomu, že zde soubory soutěží. Ano, soutěží, nesoupeří! Vysoké se svým souborem stojí každoročně na konci dlouhého procesu příprav a měření sil na výběrových přehlídkách. Každoročně také vybrané soubory vítá a hostí. Tuto úlohu po celá léta plní na výbornou. Nesmím zapomenout na to, že jsem tady ve Vysokém šťastný jako blecha i proto, že si tu zaží-
v6/2013 strana 7
vám různé šaškárny a legrácky. A ještě jeden klad musím připomenout. Větrník je tiskovina jedna radost! Gratuluji. Moje zpověď by nebyla úplná, kdybych ji nezavršil přáním nejméně sta ročníků přehlídky a trvale krásných přátelských vztahů všech účastníků. A teď ještě – OCHOTNÍCI, ZLOMTE VAZ! Milan Kyška
Dalším sledováním
jsem zjistil, ze tajný lekvar „jaremeister" nabízený v hospůdce U Evičky má svůj rodný list, ve kterém je uveden postup přípravy a užívaní! Tato listina byla nalezena při rekonstrukci vchodových schodů do divadla Krakonoš!! Otázkou je, proč je tato skutečnost utajovaná?! A hlavně kým?! Pokračuji ve sledovaní a myslím, že jsem na dobré stopě. DETEKTIV
Deset zastavení divadelního jara
Z kraje května byla přehlídka v Josefově Dole. Tam jsem nejel sám, ale následoval jsem - tedy až na vyhlášení - divadelní soubor Krakonoš. Ale po pořádku. Zde byl velmi nabitý program. Začínal již v pátek odpoledne Karbunkulusem Petra Peška v podání Spolku divadelních ochotníků MÁJ z Tatobit. A večer - po vernisáži výstavy - DS Krakonoš předvedl Hrobku s vyhlídkou Normana Robbinse. Nato v sobotu Sokol Bozkov představil veselohru Jaroslava Koloděje Dědeček, aneb Musíme tam všchni. Odpoledne DS Havlíček ze Zákup uvedl Dobu kamennou Pavla Němce a večer domácí soubor J. K. Tyl Josefův Důl hrál Moliérova Zdravého nemocného. A kdo toho neměl dost, mohl jít ještě v noci (22.00) na Podivnou závěť Normana Robbinse v podání L. S. D. (vlastně také Hrobka). Tím by již litera propozic na nominaci byla naplněna, ale porota Ruda Felzmann, Jan Hlavatý a Alena Exnarová s tajemníkem Jaromírem Kejzlarem toho neměla dost a v neděli dopoledne si dali ještě pohádku S čerty nejsou žerty od Hynka Bočana a Jiřího Justa v podání DS Vojan Desná - Mladá haluz. Byl to velmi náročný víkend a porota se z toho dostala doporučením obou Hrobek na Krakonošův divadelní podzim do Vysokého. Po odpoledním oceněním nejleších výkonů jsme si všichni oddechli a rozjížděli se domů s pocitem, že všeho moc škodí. PeHe
čtvrtek 17. října 2013 kdy 9:30 9:30
11:00 11:15
13:00
13:30 14:00 14:30
15:00 16:00
co seminář S čerty nejsou žerty Desná přípravný výbor S čerty nejsou žerty Desná seminář KR SČDO příjezd Kouřim příjezd Štítina loučení Desná loučení Brodek u Přerova seminář Líčení dechovka vítání Štítina vítání Kouřim vítání Štítina vítání Kouřim Jizerka
kde malý sál velký sál 70',240',45' klubovna velký sál 70',240',45' sokolovna
malý sál malý sál Větrov před divadlem městský úřad městský úřad před divadlem před divadlem kostel
Semily 19:30
velký sál 80',90',60' bez přest Kouřim 21:30 seminář KDP půdička 22:00 zasedání poroty klubovna 22:30 společenský večer hasičovna Větrník, zpravodaj XLIV. Krakonošova divadelního podzimu – Národní přehlídky venkovských divadelních souborů. Vydává Občanské sdružení Větrov. Redakce Jana Fričová, Pavlína Schejbalová, Šárka Vodičková, technické zpracování Ing. Josef Hejral, fotografie Ivo Mičkal. Tisk H&H Servis Náklad 150 ks Cena 10 Kč Deadline /...a co bude pak?/
v6/2013 strana 8
