LESY ČESKÉ REPUBLIKY Lubomír Kincl
Olomouc 2005
NÁRYS FLOROGENEZE VE ČTVRTOHORÁCH PLEISTOCÉN silné ochlazení → doby ledové (v pleistocénním maximu pokrýval ledovec téměř 30 % povrchu Země); severský kontinentální ledovec pronikl opakovaně do střední Evropy (max. až ke 40. rovnoběžce) → zánik některých taxonů (sekvoje, magnólie aj.) × příchod severských druhů (např. vrba bylinná, ostružiník moruška)
Salix herbacea
Rubus chamaemorus
Magnolia sp.
Česká republika nebyla nikdy souvisle zaledněna (průnik k Liberci a k Hranicím); čs. země mezi severským a alpským ledovcem představovaly významný koridor spojující nezaledněné oblasti z. a v. Evropy (významný vliv i na migraci flóry na sklonku zalednění)
Vegetace v pleistocénu: území ČR bylo ± bezlesé horské oblasti a území v kontaktu s ledovcem → severská tundra (mechy, lišejníky, trávy, ostřice, dryádka osmiplátečná, bříza trpasličí aj. nižší polohy (j. Morava, stř. Čechy) → studené subarktické stepi (pelyňky, kostřavy atp.) teplotně nejpříznivější oblasti → stromovitá vegetace charakteru lesotundry (borovice, břízy aj.) Předpokládá se, že během teplejších období pleistocému se místy mohly tvořit souvislejší lesostepní březoborové porosty Betula nana
HOLOCÉN (postglaciál) ¾ starší: preboreál, boreál; střední: atlantik, subboreál; mladší: subatlantik
Preboreál výraznější oteplení a mírné zvlhčení klimatu → vznik podmínek pro zpětné
šíření dřevin (z jihoevropských refugií) a pro rozvoj lesa (zejména borovobřezové lesy s osikou; na lužních stanovištích rostou vrby i olše)
Boreál zpočátku v lesích dominuje borovice, bříza a líska později šíření dubů a jilmů (→ rozvoj doubrav); doubrav ve vyšších polohách na sklonku boreálu migrace smrku, nad HHL kleč v nížinách na spraších šíření (leso)stepní vegetace
Atlantik (cca 7 500 – 4 500 let B.P.) výrazné zvlhčení a současné oteplení klimatu (oceánický charakter) → holocenní
klimatické i vegetační optimum maximální rozvoj lesů: v luzích převládaly olšiny, jilmové a lipové doubravy, na jižních expozicích teplomilné doubravy; smíšené doubravy sahaly o 200 až 250 m výše, HHL probíhala o 300 – 400 m výše než dnes
zesiluje migrace buku, buku později se objevuje jedle a habr, v horách se šíří smrk; podíl borovice v lesích postupně klesá; koncem atlantiku se utvořila dnešní vegetační stupňovitost další expanzi lesa zastavil až příchod neolitického člověka (před 7 000 až 6 500 lety) v atlantiku bylo dosaženo největší přirozené druhové diverzity flóry !
Subboreál relativně vlhké klima s postupným ochlazováním expanze smrku do středních poloh, v nižších polohách se výrazně šíří habr; v širokých nivách přetrvává tvrdý luh; intenzívní osídlení nivy člověkem člověk rozšiřuje plochu bezlesí → rozvoj zemědělství (toulavé zemědělství) a pastevectví (vznik pastevní krajiny s vřesovišti, nízkými trávníky a pastevními lesy)
Subrecent klima: současného typu, s výraznějšími vlhkostními i teplotními výkyvy; Ze středověku doloženo jak tzv. malé klimatické optimum (875-1194; Velká Morava, v Grónsku rostly stromy) × tzv. malá doba ledová (1600-1850) → nárůst teplot v důsledku průmyslové revoluce.
v lesích ustupuje líska, stoupá podíl buku a habru (habrové doubravy); rozvoj (jedlo)bučin – vytlačení smrčin do vyšších poloh → horské klimaxové smrčiny. iny Středověké odlesňování vedlo k silným splachům půdy a k její akumulaci v nivách řek → velké záplavy ► převládá měkký luh (trvalé osídlení údolní nivy končí ve 13. století) odlesňování: odlesňování (1) kolem 6. st. dokončeno velkoplošné odlesnění nížin, (2) přelom 11. a 12. st. a zvláště ve 13. a14. st. – druhá kolonizace, kolonizace (3) v 16. a 17. st. v části moravských Karpat proběhla tzv. valašská kolonizace; kolonizace od 16. století byla vegetace hor ovlivňována horskou pastvou Romantické představy o neprostupném „panenském pralese“ (viz Jirásek) je mýtus ► pravěký přírodní (pra)les byl rozvolněný a ± dobře průchodný; existovala pohyblivá vegetační mozaika lesních a nelesních ploch atlantik – současnost: ¾ krajina s postupným otvíráním udržovaného antropogenního bezlesí ¾ rostlo soustavné ovlivňování lesa: těžba vybraných stromů, ořezávání stromů pro letninovou píci (seno začalo konkurovat listnaté píci až v době železné !), lesní pastva, hrabání steliva, vypalování lesních porostů aj. ¾ změny v rozmístění a druhovém složení lesů (smrkové a borové monokultury), fragmentace porostů, introdukce cizích druhů rostlin (i živočichů)
SOUČASNÝ STAV NAŠICH LESŮ lesy ve střední Evropě prošly složitým a dlouhodobým vývojem po skončení doby ledové (pleistocénu) před asi 12 000 lety přirozeně vzniklé lesy u nás z velké části zmizely začátkem středověku kvůli dolům na stříbro a železným hutím; další zhoršení stavu lesů pak bylo spojeno s rozvojem sklářství za kritické období je považováno 15. až 17. století, kdy došlo k masivnímu odlesnění mnoha oblastí a celková lesnatost byla zhruba poloviční než dnes; hrozící katastrofě zabránila až M. Terezie vydáním Lesního řádu, řádu který poprvé zakazoval i vlastníkům samovolné kácení lesů lesy, které původně pokrývaly téměř celé území ČR, zaujímají v současnosti 2 634 000 ha, ha což představuje 34,4 % její rozlohy (lesnatost v Evropě přitom činí v průměru jen 28,9 %)
současný stav našich lesů však není zdaleka uspokojivý … ¾ na většině lokalit jsou lesní porosty poškozovány průmyslovými imisemi (kolem 60 % poškozených lesů nás řadí na první místo v Evropě) ¾ přibývá škod způsobených hmyzími škůdci, houbovými chorobami i nadměrnými stavy spárkaté zvěře
¾ výrazně převažují lesy, jejichž druhové složení, složení stejně jako též prostorová i věková struktura, struktura se značně odchylují od původních přirozených lesů; v nich listnaté dřeviny měly přibližně dvoutřetinový podíl ! ¾ dnes mají převahu málo stabilní stejnověké jehličnaté porosty (hlavně smrkové a borové, s téměř 80 % zastoupením) Současné druhové složení lesů České republiky
5%
3%
3% 1%
0,7% 9%
54%
6%
18%
smrk bříza
borovice olše
dub jedle
buk ostatní
modřín
PŘÍRODĚ BLÍZKÉ LESNÍ HOSPODÁŘSTVÍ přírodě blízké (= ekologicky orientované) pěstování lesů využívá strukturní rozmanitost lesa a genetickou rozmanitost přítomných složek lesního ekosystému k racionálnímu plnění všech požadovaných funkcí lesa (včetně produkce dřeva) uplatnění principu trvale udržitelného hospodaření ve všech lesích představuje základní strategický cíl našeho lesního hospodářství (posilování tohoto principu je zahrnuto i mezi společné rysy lesnické strategie Evropské unie) mezi dílčí dlouhodobé cíle patří dosažení trvalé vyváženosti všech funkcí lesa a zvýšení druhové diverzity lesních dřevin (s cílem přiblížit se k přirozené skladbě lesů) v roce 2002 byla u nás zahájena regionální certifikace lesů podle systému PEFC (Pan Eurropean Forest Certification), dokládající hospodaření podle schváleného standardu trvale udržitelného hospodaření v lesích; příslušné audity bude provádět Národní certifikační centrum ÚHÚL
Výchozí situace pro zavádění ekologicky orientovaného hospodaření v lesích České republiky není příliš dobrá: až na nepatrné výjimky jde u nás výhradně o les pasečný, pasečný obhospodařovaný na základě věkových tříd, jehož druhové složení i výstavba se výrazně odchylují od původních přirozených lesů; věková struktura našich lesů vykazuje některé anomálie, zejména jde o velmi nízké zastoupení nejmladších porostů do 50 let (může mít negativní důsledky na vyrovnanost těžeb v budoucnu !); převládá holosečná forma pasečného způsobu hospodaření; převažují nesmíšené jehličnaté porosty, porosty vyskytující se zpravidla na stanovištích původních listnatých či smíšených lesů; dřeviny přirozených lesů výrazně ustoupily, jejich podíl v současných porostech je značně snížen (buk, jedle, duby, ostatní listnáče); lesní porosty na většině lokalit jsou poškozovány antropogenními faktory (hlavně průmyslovými imisemi), v rostoucí míře jsou rovněž poškozovány hmyzími škůdci, houbovými chorobami a nadměrnými stavy spárkaté zvěře;
Principy přírodě blízkého hospodaření v lesích, jejichž základním normativním rámcem je lesní zákon č. 289/1995 Sb. (včetně navazujících prováděcích předpisů), je třeba přednostně prosazovat v chráněných územích (v 1. a 2. zónách velkoplošných CHÚ, v maloplošných CHÚ, v biocentrech ÚSES aj.).
PŘEHLED HLAVNÍCH LESNÍCH SPOLEČENSTEV ČESKÉ REPUBLIKY Mokřadní olšiny • osidlují zamokřené terénní sníženiny, zbahnělé okraje rybníků a lesní močály, hlavně v nížinách a pahorkatinách (asi do 400 m n.m.) • půdy jsou mokré až zbahnělé, zbahnělé s nadbytkem vody, stagnující po většinu roku v úrovni povrchu • roztroušený výskyt po celém území ČR
ID: olše lepkavá, ostřice prodloužená, karbinec evropský, lilek potměchuť aj. Lycopus europaeus
Solanum dulcamara Ohrožení:
Management:
• odvodňování • výsadba smrku
• zachovat původní vodní režim a přirozenou dřevinnou skladbu
Lužní lesy • představují trvalá (nikoli klimaxová!) společenstva, jejichž stanoviště bývají periodicky či alespoň občas zaplavována • nejsou jednotnou kategorií: zahrnují porosty, v nichž se uplatňuje aspoň jeden z faktorů nivní dynamiky – buď povrchové záplavy, nebo vliv podzemní vody • lužní lesy plní významnou břehoochrannou a půdoochrannou funkci, funkci mají pozitivní vliv na mezoklima krajiny
Vrbo-topolové luhy společenstva měkkých lužních lesů, lesů vázaná na široké nivy nížinných řek planárního stupně, zpravidla v nadm. výšce 150 až 220 m kromě mladých říčních náplavů podél řek osidlují i terénní deprese starých říčních ramen
nejdůležitější ekologické faktory podmiňující existenci měkkých luhů: ¾ pravidelné a často vícekrát do roka se opakující záplavy ¾ výrazně kolísající hladina podzemní vody během roku jarní aspekt, charakteristický pro kontaktní společenstva tvrdých luhů, zcela chybí ! společenstva měkkých luhů se dnes vyskytují jen ve fragmentech v nížinných polohách moravských úvalů, Ostravské pánve a České křídové tabule a patří mezi silně ohrožené typy vegetace ČR
Ohrožení:
• narušení vodního režimu krajiny • přeměna na monokultury rychle rostoucích severoamerických hybridních topolů • do některých porostů pronikají invazní neofyty: neofyty netýkavka žláznatá, třapatka dřípatá aj.
Impatiens glandulifera
Rudbeckia laciniata
Management:
• zachovat přirozené druhové složení měkkých luhů
Údolní jasanovo-olšové luhy sdružuje společenstva lužních lesů, vázaná hlavně na potoční či říční nivy na středních a horních tocích řek v pahorkatinném až horském stupni jasanovo-olšové luhy se vyskytují podél vodních toků v celé ČR (s výjimkou širokých úvalů velkých nížinných řek)
ID: krabilice srstnatá, řeřišnice hořká, vrbina hajní, škarda bahenní, přeslička lesní, kuklík potoční aj.
Chaerophyllum hirsutum
Lysimachium nemorum
Stellario-Alnetum glutinosae
Tvrdé luhy nížinných řek společenstva topolových a jilmových jasenin a doubrav v úvalech velkých nížinných řek Labe, Ohře, Morava, Dyje aj. (= úvalové luhy), luhy v teplých a srážkově chudších oblastech tvrdé luhy se vyskytují na výše položených a relativně sušších stanovištích (v porovnání s měkkými luhy); typickým rysem je pohyblivá podzemní voda a její výrazné kolísání během roku bohatý a nápadný je aspekt jarních geofytů (česnek medvědí, dymnivka dutá, křivatec žlutý, sněženka podsněžník, bledule jarní aj.)
Ohrožení Ohrožení:: • narušování vodního režimu krajiny (hlavně odvodňování) • výsadba hybridních topolů či jiných nepůvodních dřevin • rozšíření invazních či expanzivních druhů (netýkavka malokvětá, ostružiník ježiník, slunečnice topinambur) topinambur • převod na louky (po odvodnění na pole a pastviny), přezvěření
Management: • zachování přirozené druhové skladby Helianthus tuberosus • udržování nízkých stavů zvěře
Dubohabřiny • představují převážně mezofilní listnaté lesy na obvykle hlubších půdách kyselých i bazických hornin • osidlují různé reliéfové tvary – roviny, terénní deprese i svahy různého sklonu i expozic (asi do 450, zřídka až do 550 m n.m.) • v minulosti byly dubohabrové háje obhospodařovány jako pařeziny, pařeziny což v některých územích mohlo vést k šíření habru na úkor dubu a zejména buku na jaře se vyvíjí výrazný aspekt s geofyty – dymnivky, sasanky aj.
ID::zvonek řepkovitý, z. broskvolistý, habr obecný, jaterník podléška, černýš hajní, ptačinec hajní, barvínek menší aj. dubohabřiny patří mezi ustupující lesní společenstva
Ohrožení: • převod na jehličnaté kultury, přezvěření • invazní a expanzivní druhy: netýkavka malokvětá, akát; konvalinka vonná, ostružiník křovitý aj. aj
Management: • zachování přirozené skladby stromového patra
Suťové a roklinové lesy představují trvalá a vesměs maloplošně rozšířená společenstva listnatých lesů v pahorkatinném až horském stupni nejčastěji se vyskytují na strmých svazích říčních údolí, příp. v inverzních údolích menších vodních toků nebo v hlubokých krasových žlebech (roklinové lesy) lesy charakteristickým znakem těchto lesů je druhově bohaté stromové patro s převahou suťových dřevin: javor mléč, j. klen, jasan ztepilý, jilm horský, lípa velkolistá • suťové a roklinové lesy patří do kategorie účelových lesů; plní zejména protierozní funkci a jejich obnova se provádí hlavně přirozeným zmlazením cenných porostotvorných listnáčů Rozšíření: roztroušeně ± po celém území ČR, především Český a Moravský kras, Pavlovské vrchy, Křivoklátská vrchovina, Karlštejnská pahorkatina, Oderské vrchy, Jeseníky.
Aceri-Carpinetum
Lunaria rediviva
Management: • hospodařit pouze výběrným způsobem, sobem zaměřeným k zachování přirozené skladby stromového patra
Ohrožení: • hlavně těžba a výsadba nepůvodních dřevin
Aruncus vulgaris
Bučiny • klimaxová společenstva listnatých lesů s dominantním bukem lesním s těžištěm rozšíření v podhorském a horském vegetačním stupni (celkové výškové rozpětí je značné – 300 až 1 200 m n.m.)
ID: kyčelnice cibulkonosná, kokořík přeslenitý, věsenka nachová, samorostlík klasnatý aj.
Ohrožení: • výsadba stanovištně cizích jehličnatých monokultur • přezvěření, ruderalizace porostů
Management: • udržovat nízké stavy zvěře • zajistit ochranu přirozenému zmlazení dřevin
Prenanthes purpurea
Bučiny
• přirozené bučiny se u nás zachovaly většinou jen v nesouvislých zbytcích (na větších plochách pouze v chráněných územích)
Melico-Fagetum
Orthilia secunda
Corallorrhiza trifida
Cephalanthera longifolia
Teplomilné doubravy • naše druhově nejbohatší lesní společenstva (hlavně v bylinném a keřovém patře) • těžiště rozšíření teplomilných doubrav leží v termofytiku (České středohoří, Český kras, Křivoklátsko, jižní Morava (od Brna na jih) • všechny typy teplomilných doubrav byly zpravidla v minulosti těženy na palivové dříví a obhospodařovaly se jako pařeziny
Corno-Quercetum
Sorbus torminalis
Viburnum lantana
Ohrožení: • • • • •
vysoké stavy zvěře (i mimo obory!) převody na borové monokultury invaze akátu tracheomykózy eutrofizace
Lithospermum purpurocaeruleum
Management: • obnova porostů se zachováním přirozené druhové skladby • udržování nízkých stavů zvěře
Horské klimaxové smrčiny • přirozené smrčiny s dominantním smrkem, který tvoří různověké porosty, a s příměsí některých listnáčů (javor klen, jeřáb obecný) • jsou vázány na kyselé (silikátové) podklady, s těžištěm rozšíření v supramontánním stupni (v nadm. výšce 1100 až 1350 m, kde tvoří horní hranici lesa)
Calamagrostio villosae-Piceetum
Blechnum spicant Trientalis europaea
Luzula sylvatica
