procedures rychlost s jakou byste jednotlivé kroky prováděli závisí samozřejmě na úrovni vašich studentů a vaší ochotě se vyčerpat a přijít o veškeré iluze o schopnostech svých svěřenců. nicméně v ideálním případě byste měli v první fázi simultánně procházet úvodní texty a základní gramatiku která je doplňuje. je nevyhnutelné, že v textech najdete obraty a gramatiku jež by normálně patřily až do pozdějších fází výuky, nikdy se ale nejedná o zbytečně komplikované jevy či neužitečná slova. bude tedy docházet k tomu že než k nějaké gramatice přijdete postupným vývojem – řekněme k podmínkovým větám – budete ji mezitím nuceni několikrát vysvětlit aby studenti byli schopni pochopit a vzápětí převyprávět nějaký text. na tom ovšem není nic špatného, naopak.
the obvious one nejdříve klasický postup, při kterém nejdříve vysvětlíme, o co v textu půjde a seznámíme studenty se slovíčky, pak text přečteme a vzápětí se ujistíme, že mu rozuměli. váš přednes ovšem nesmí být tak suchý a nudný jako tón tohoto odstavce lesson one intro + vocab: úvodní slovo ve kterém sdělíte o čem hodláte vykládat a přitom použijete veškerá slovíčka jež studenti dosud neznají
---sandwich--read text: bez velkého varování text přečtete (v lepším případě povyprávíte z hlavy), přednes musí být intonačně zajímavý a vy se musíte dívat po třídě a pohledem se ujišťovat, že vám studenti rozumí a především že vás vůbec sledují inquire (if necessary): především u méně pokročilých skupin (a taky u textů k nimž jste neposkytli moc podrobný úvod) je dobré ihned po přečtení provést dotazování. jak zmiňuju i na jiném místě, není v podstatě
ani nutné aby vám studenti skutečně odpovídali, stačí když vytušíte že odpovědi na otázky znají, klidně si pak můžete odpovídat sami a nechat si všechno jenom odkývat. v této fázi je podstatné mít jistotu, že studenti pochytili z textu vše podstatné
---sandwich--recount: pokud vám někdy později ještě zbyde čas, studenti si článek mezi sebou rádi připomenou. v ideálním případě by si ve dvojicích až čtveřicích měli klást podobné dotazy jako jste jim kladli vy při inquire a odpovídat si na ně. pokud nehodláte tlačit na pilu, můžete je nechat prostě vyprávět bez dalších omezení. pokud jste úplný bleeding-heart, tak třeba začátečníky můžete nechat si nejdřív větu říct česky a pak si ji společně překládat. možností je plno, záleží na situaci. point out: dříve nebo později je nutné přestat studenty hýčkat (nějak jste to sesmolili, tak to je supr) a začít dávat nepříjemné dotazy (použili jste opravdu wonder a ne
think? nevyhnuli jste se použití even though? řekli jste I left so I didn't have to talk nebo I left because I didn't want to talk?), protože koneckonců cílem textu je aby
studenty obohatil a nikoli aby je utvrdil v tom, že všechno se dá osekat na základní tři časy, tři spojky a sto slovíček. lesson two your recall: někdy ze začátku hodiny se k článku vrátíte sérií otázek, podobných těm které jste použili v inquire. to proto aby se chytili i studenti kteří chyběli a aby nikdo nemohl vzápětí tvrdit “že ale vůbec teda netuší o co tam jde” (měli jste mě zastavit a zeptat se)
---sandwich--point-out: pokud se nevešel do předcházející hodiny, což je pravděpodobné. pokud se vešel, pak je čas na… fill-out long: kdy studenti mají do kostry textu doplnit právě ty úseky na které jste se soustředili v point-out. jedná se dost často o delší úseky a nápověda veškerá žádná. proto je nejlepší studentům článek přednést v češtině a u každé mezery jim dát čas na doplnění toho co právě slyšel českypokud jste až v této hodině provedli point-out, nemá smysl ještě v té samé hodině dělat doplňovačku, nabyté
znalosti mají studenti ještě v krátkodobé paměti, proto doplňovačku odsuňte na další hodinu
---sandwich--recount: pokud je na konci hodiny čas, nechejte studenty si opět o textu povyprávět. pověřte je, aby text převyprávěli v ich-formě z pohledu jednotlivých účastníků, jakkoli zanedbatelných, případně si dali improvizovanou konverzaci mezi jednotlivými postavami (pokud jsou postavy mezi sebou na ostří nože, jenom dobře). mohou používat keywords nebo chopped-up verzi na otázky, méně pokročilé skupiny si v této fázi mohou sjet questions (jeden drží české otázky a anglicky je pokládá ostatním, kteří mu do papíru nevidí, musí se ptát dobře aby dostal odpověď, na které ale stejně nezáleží, aspoň zdaleka ne tolik jako na dobře vystavěné otázce) lesson three/four/… v několika následujících hodinách je dobré se k textu párkrát krátce vrátit, a to třeba v podobě krátkého testu (sedm rychlých vět nebo spíše krátkých obratů na překlad které studentům osvěží paměť, v případě potřeby pětivětný písemný testík). právě tyto testy nyní fungují jako onen dříve zmíněný sandwich vložený mezi aktuálně probírané texty. pokud se jedná o článek složený z více částí, nechávám mezi jednotlivými díly proluku několika týdnů, jednak proto aby studenti nemohli tušit co se bude v další hodině probírat (dnes asi budeme dělat dvanáctý díl toho textu o evropské unii, že?) a taky proto aby další díl byl příležitostí k návratu k dílu předchozímu, který si studenti budou nuceni na začátku hodiny po několika týdnech osvěžit (to bude rozzářených očí a radostného jásotu) mezitím je už v plném proudu práce s doprovodným textem k článku, který se s hlavním článkem nepřekrývá a spolu tedy tvoří ideální sandwichovací dvojici (doprovodný text vysvětlujete, čtete a dotazujete se a mezitím testujete znalosti z textu hlavního)
fill-out opening pokud si jako vstupní bránu k textu zvolíte doplňovačku, pak je ideální postup trochu jiný lesson one intro + vocab: vysvětlení jako u článku hand-out / e-mail fill-outs: studentům pak doplňvačku buď rozdáte nebo pošlete mailem lesson two recount: ještě před samotným doplněním si studenti mezi sebou připomenou o co v textu jde, zaprvé to slyšeli minulou hodinu a za druhé měli za úkol se doma pokusit text doplnit. následuje fill-out: tedy doplnění, kdy buď studenti nebo vy sám/sama čtete text a vyplňujete mezery. je možné buď postupovat pomalu a průběžně objasňovat problematické body nebo je možné text bleskově proletět, doplnit, zeptat se jestli jsou dotazy (samozřejmě nebudou, “třeba už s tím nebudeme nic dělat”) a přesunout se k jiné aktivitě
---sandwich--quick test: po deseti minutách zcela unrelated činnosti na studenty vleťte s rychlým sortie testem z doplňovačky precizně cíleným právě na problematické úseky. pokud něco nebudou vědět, je namístě otázka proč se nezeptali. příště by měli být o cosi pozornější v dalších hodinách se k textu vracejte podobně jako k jiným probíraným textům
surprise zcela speciálním přístupem je pak tzv. surprise, kdy spoléháte na to, že vybraní studenti budou ochotni si nějaký text doma přečíst a připravit na přednes. na rozdíl od převyprávění příběhů, které probíráte společně, se totiž budou muset vypořádat s tím, že jejich spolužáci vůbec netuší o čem text pojednává, neznají slovíčka a text jim musí být podán bez jakékoli češtiny tak, any jej vzápětí byli schopni sami převyprávět. jinými slovy vybrané studenty postavíte do své pozice. cílem je mimo jiné to,
aby si každý student uvědomil, že právě stylizováním se do role učitele z článku vytěží nejvíce (a že tedy stejný přístup by měl volit u všech článků). zlaté oči, though. lesson one vybraným studentům rozdejte či pošlete text (vyberte třetinu studentů: jeden určitě onemocní, jeden nejspíš zapomene “to jako dnes, ale já jsem myslela že až někdy jindy”, dva nebo tři je pro desetičlennou třídu ideální počet) lesson two před nebo na konci následující hodiny se vás vybraní studenti přeptají na věci které jim z textu nejsou jasné lesson three/four/… každému studentu přidělíte skupinu skládající se z jednoho až čtyř posluchačů. student jim pak poutavým způsobem povypráví obsah textu. nesmí přitom používat češtinu. pokud posluchači neznají nějaké slovo, objasní jim je pomocí vhodně volených příkladů. pokud vyprávění dokončí dřív než ostatní, přeptá se posluchačů na to co právě slyšeli, aby se ujistil, že mu rozuměli, případně aby doplnil mezery v jejich znalosti textu či vyjasnil případná nedorozumění. (pravda, jenom v tomto odstavečku jsem měl asi pětkrát náběh poznamenat “zlaté oči”) anyway, po dalším sandwichi se speakeři prohodí a každý poputuje k jiné skupině. úkolem každé skupiny je nyní bránit reputaci svého předchozího speakera tím, že společně co nejlépe převypráví obsah textu tak jak jej vyslechli. nový speaker se naopak snaží je vhodně volenými otázkami nachytat při nějaké neznalosti a dokázat tak, že jeho předchůdce odvedl mizernou práci na závěr můžete provést orientační sortie z nejzajímavějších pasáží textu. speakeři mají zakázáno se účastnit, mohou jen bezmocně pozorovat jak málo se z jejich přednesu jejich spolužáci skutečně naučili
další poznámky a propos, pochopení a převyprávění. pochopení je nula bodů. dokud studenti nejsou schopni text říci vlastními
slovy nebo se jej nenaučí do té míry, že jej znají téměř nazpaměť, ničeho jste nedosáhli (bavíme se samozřejmě o ideálním světě, studenti si nikdy z žádného textu neodnesou všechno co by měli, ale minimálně by měli být schopni text s vaší lehkou pomocí přeložit z češtiny zpět do solidní angličtiny) nedílnou součástí vysvětlování gramatiky jsou na jakékoli úrovni testy. testů existuje několik typů, od doplňovaček přes cloze testy po přehazování slov, vět a já nevím čeho ještě. každé z nich jde udělat dobře anebo zmršit. žádné z nich ale nenaučí studenta dotyčnou gramatiku zvládnout natolik, aby ji byl schopen běžně používat. to podle mého skromného názoru dokáží jedině straightforward překlady z češtiny do angličtiny, a to ještě ne ledasjaké a to ještě ne vždycky student nesmí tušit co přesně jej při překladu čeká (cvičení typu „následující věty vytvořte v minulém čase“ jsou úplně na nic), snad pouze rámcově, nicméně musí se mu dostat ujištění (pomůže když pravdivého), že vše na co v testu narazí bylo v hodinách opakovaně vysvětleno. samotný test typu psych-out se pak skládá z řekněme dvaceti kraťoučkých vět či obratů (mezi nimi by měly být velmi početně zastoupeny otázky, které studentům činí velké problémy) se silně omezenou slovní zásobou, aby studenti nemuseli zbytečně moc času trávit přemýšlením nad slovíčky, o ty zde koneckonců nejde. v první fázi je nutné se postarat o to aby veškerá v něm obsažená gramatika byla studentům vskutku známa (nebo aby si aspoň nemohli stěžovat že o ni kvůli jedné absenci přišli). pak už se z testu dá vyždímat mnohé: a) studenti dosud nemají věty k dispozici a vy jim předčítáte dávky vět (šest je ideální počet na jednu dávku) přičemž na překlad každé z nich mají pár vteřin. nic se nekontroluje, každý student si svůj překlad mrmlá pod vousy, cílem je aby si každý student sám pro sebe zjistil jak na tom je (pokud tuto činnost někdo ostentativně bojkotuje, dobře mu tak), po každé dávce šesti vět přečtete správné překlady (při počtu šesti vět si studenti své překlady ještě pamatují a mohou je tedy porovnat) a pokud k nim mají studenti připomínky (což se cení) a dotazují se „šlo by to i tak jak jsem to přeložila já?“, „proč tam musí být ten a ten čas?“ „nemělo by tam být pomocné sloveso?“ etc. tak jim
vše trpělivě vysvětlíte ještě jednou, jinak prostě pokračujete dál. není asi snesitelné sjet více dávek za sebou, spíš je postupně vkládat do hluchých míst v hodině. b) následující hodinu si orientačně střelit písemný test na pět až deset namátkově vybraných vět, poté jim rozdat české věty a dát třeba týden na překlad c) za týden si proletět best of z testu a odpovědět na dotazy studentů ohledně dalších vět, u kterých si nebyli jistí. po hodině doporučuji rozdat/rozeslat česko-anglickou verzi testu a v následujících hodinách trávit deset patnáct minut tím že studenti si ve dvojicích navzájem dávají překlady: John si sedne proti Mary, vezme si česko anglickou verzi testu a dává Mary namátkové věty na překlad. pokud Mary neví nebo udělá chybu, John jí neřekne správný překlad ale poskytuje jí gramatické tipy které je dovedou ke správnému řešení (je tam české už,
takže by tam měl být… to je otázka na podmět, takže… a děje se to právě teď takže… je to ten typ otázky jako jak dlouho už tady sedíš takže tam musí být čas… atd.), takto
John Mary předloží tři až pět vět a vzápětí jí papír předá a Mary bude trápit jej.
možná si myslíte, že žiju na jiné planetě, ale mé studenty tyto testy velice baví a byli by ochotni jimi zaplnit celou dvouhodinovku (ne ulejváním, ale fakt překládáním, kdo nevěří ať sem běží) anyway, pokud studentům gramatiku sami předtím dobře vysvětlíte, budete žasnout jak přesvědčivě si ji budou vysvětlovat navzájem. a hlavně, pokud jim ke každému gramatickému jevu poskytnete dobře zapamatovatelnou příkladovou větu (how long have you been sitting here? who stole my cigarettes? you want me to leave?) pak už nadále není třeba velkého vysvětlování, vše se odbývá jenom odkazy právě na tyto věty. ale to určitě víte sami.
