Lepší budoucnost
Jamajka – Cascarillla Gardens Kajmanské ostrovy – Grand Cayman konec léta 1753
i
OSTROV RUDYCH MANGROV.indd 7
18.3.15 16:37
Kapitola 1
„Neměli bychom to vlastně podporovat.“ Lady Lucille Warringtonová-Hornbyová vyhlížela nevrle z otevřeného kočáru do slunečného letního dne. Přitom tam nebylo nic k vidění. Cesty mezi Hollisterovou a Fortnamovou plantáží byly prašné a lemované poli s cukrovou třtinou. Rákosí podobná travina dosahovala výšky až šesti metrů. Silnice vypadaly jako čerstvě vysekané v bujné zeleni. Lady musela být znuděná. Její manžel, lord Warrington, odhadoval pohledem výšku a objem rostlin s o to větším zájmem. Bohatství plantáže, kterou spravoval pro strýce své ženy, bylo koneckonců založeno na cukrové třtině a letos všechno nasvědčovalo tomu, že bude dobrá sklizeň. Warrington byl také mnohem lépe naladěn než jeho manželka. „To nemyslíš vážně,“ pronesl s náznakem posměchu. „Vynechat oslavu u Fortnamových jen proto, že ti není po chuti příčina? Dovol, abych ti připomněl, že Nora a Doug mají nejlepší kuchařku v okolí, vlastní nejhezčí taneční sál a angažují vždy nejnadanější hudebníky. A ta dívka je přece také velice půvabná.“ „Ta holka je míšenka!“ prohlásila lady s úšklebkem. „Mulatka! Taková holka patří do vesnice otroků. Nevychovává se jako dcera domu a neoslavuje se pompézně její plnoletost. Doug Fortnam se ale chová, jako by zplozením a výchovou toho bastarda vykonal kdovíjaký skvělý čin!“ Warrington se zasmál. Plozením bastardů s černými otrokyněmi byl známý spíš Lucillin strýc lord Hollister. Lucille a její teta to sice odmítaly vzít na vědomí, ve skutečnosti však stále ještě pobíhaly po Hollisterově plantáži desítky
9 OSTROV RUDYCH MANGROV.indd 9
18.3.15 16:37
Lucilliných bratranců a sestřenic. I jejich kočí Jimmy vykazoval jistou podobnost s majitelem plantáže, který se před několika lety odstěhoval do svého domu v Kingstonu. Když přijal Lucille pocházející z nemajetné londýnské úřednické rodiny Hornbyových za vlastní, přenechal farmu jejímu choti. Se svou manželkou lord Hollister děti nezplodil. Doug a Nora Fortnamovi měli naproti tomu vedle dnešní oslavenkyně ještě dva mladší syny. „Není to děvče Nořinou nemanželskou dcerou?“ zeptal se lord Warrington. V poměrech na plantáži Cascarilla Gardens se pořád ještě dobře nevyznal, ačkoli tu žil s Lucille už pět let. Fortnamovi ale neudržovali se sousedy příliš důvěrné styky. Byli zdvořilí a pokaždé je zvali na oslavy, přátelství ale nevyhledávali. Také ostatní plantážníci udržovali od majitelů Casca rilly Gardens dost velký odstup. Doug a Nora Fortnamovi zacházeli velice nekonvenčně s černochy pracujícími na jejich polích. I oni sice drželi otroky jako všichni tady na Jamajce, nezaměstnávali ale skoro žádné dozorce, dávali lidem častěji volno než ostatní a zavedli něco na způsob samosprávy pod vedením černého předáka. Sousedé zpočátku počítali s tím, že to skončí katastrofou. Byli skálopevně přesvědčeni, že černoši jsou líní a nezřídka i násilničtí, když se na ně přísně nedohlíží. Plantáž Cascarilla Gardens však navzdory svéráznému způsobu ří zení vzkvétala. Ve skutečnosti patřila k nejbohatším na Jamajce. Teď už mnoho plantážníků Dougu Fortnamovi závidělo. Jen to, co ušetří na platech dozorců! Nikoho ale nenapadlo zavést jeho model na vlastní plantáži. Lady Warringtonová si prudce odfrkla. „Tím hůř!“ prohlásila. Na rozdíl od svého muže si moc dobře pamatovala podrobnosti. „Pravda, nebyla to vina slečny Nory. Byla unesena a jeden z těch chlapů ji znásilnil. Ale právě proto! Kdo by chtěl mít u sebe plod takového neštěstí?“ Warrington pokrčil rameny. I on se divil tomu, že se
10 OSTROV RUDYCH MANGROV.indd 10
18.3.15 16:37
Doug Fortnam s Norou osvobozenou po několika letech zajetí v hnízdě vzbouřenců a uprchlých otroků oženil a navíc adoptoval její dceru, kterou zplodil jeden z povstalců. Ta dívka mu ale připadala půvabná. Už jako malá musela být rozkošná. Doug patrně nedokázal matku a dceru oddělit. Ten muž má příliš měkké srdce, v tom se ale už dávno všichni v okolí Kingstonu shodovali. Jednou se mu vymstí i to, jak volně drží své černochy. Kočár projížděl kolem posledního pole Hollisterovy plantáže, na kterém skupina otroků vysazovala nové sazenice cukrové třtiny. Warrington spokojeně zaznamenal, že muži skoro nezvedli oči od práce. Nemají koneckonců lelkovat a dívat se za jeho kočárem, ale pracovat. Uznale kývl na dozorce. Zavalitý Skot seděl na koni s nachystanou zbraní a bičem, nikoli však trvale ve střehu. Ten člověk konal dobrou práci. Zdálo se, že pouhá jeho přítomnost dokáže nahnat černochům pořádný strach. A očividně nepodporuje zpěv otroků. Někteří dozorci si slibují větší výkony, když chlapi mávají mačetami v rytmu písně. I z farmy Cascarilla Gardens se chvílemi ozýval zpěv. Warrington si na to nepotrpěl, měl raději klid. Už proto, že jeho žena byla velice upovídaná. Teď ale mrzutě mlčela. Patrně se pořád ještě nemohla smířit s účastí na té oslavě a lavírovala mezi nechutí a zvědavostí. Znenadání bylo ticho přerušeno. V okamžiku, kdy kočár Warringtonových překročil hranice s Cascarilla Gardens, ozval se z postranní cesty rychlý dusot kopyt a veselý smích. Kočí Jimmy prudce zastavil. Lady Lucille se na něj obořila, protože málem spadla ze sedadla. Warrington to přijal klidněji. Bez rychlého zabrzdění by se Jimmymu těžko podařilo zabránit srážce se dvěma jezdci, jejichž koně se přehnali přes cestu těsně před jejich spřežením. Elegantní bělouš s mladou ženou v dámském sedle předběhl právě mnohem vyššího hnědáka. Mladík, který ho zoufale povzbuzoval k rychlejšímu běhu, křikl na Warringtonovy nedbalou omluvu. Bělouš už zmizel mezi poli.
11 OSTROV RUDYCH MANGROV.indd 11
18.3.15 16:37
Warrington zafuněl. „Mladý Keensley.“ „A ten bastard Fortnamových,“ dodala Lucille zlostně. „Skandální! Jak jsem říkala, neměli bychom to podporovat.“ Warrington pokrčil rameny. „Přesto si ten večer užijeme,“ uklidňoval manželku. „Jeď už, Jimmy! Potřebuju na to leknutí pořádný doušek třtinové pálenky nebo rumového punče.“ Recept na rumový punč kuchařky Fortnamových byl proslulý. Warringtonovi se už sbíhaly sliny v ústech. A pohled na Fortnamovu dceru byl velice příjemný. A to i tehdy, když jen proletěla na koni kolem. Ještě větším požitkem bezpochyby bude pozorovat ji později při tanci. Warrington si v duchu položil otázku, jestli by vypadalo otcovsky nebo jen hloupě, kdyby se nabídl, že to děvče provede při menuetu. „Neříkala jsem vám to snad? Alegría je rychlejší než váš hnědák, i když má za předky dostihové koně. Mé klisně ale koluje v žilách orientální krev. Je to vnučka Dareye Arabiana.“ Deirdre Fortnamová se obrátila na svého průvodce, jakmile koně po překonání cílové linie, místa, kde polní cesta přecházela ve zpevněný příjezd ke Cascarilla Gardens, přešli do kroku. Malá bílá klisna s převahou zvítězila v improvizovaném dostihu. Quentin Keensley, její vytáhlý rudovlasý společník, mírně zkřivil ústa. Jen těžko se smiřoval s porážkou. „Určitou roli hraje i to, že nenese moc velkou váhu,“ namítl. „Protože vy, slečno Fortnamová, nevážíte o moc víc než pírko. Nejpůvabnější peříčko nejrozkošnějšího kolibříka, jaký se kdy na našem ostrově narodil.“ Mladý Keensley si kroutil prsty vousy zastřižené do módního úzkého knírku a věnoval dívce úsměv. Uhla zené řeči mu šly lépe než jízda na koni. Koně ho ve skutečnosti nezajímali. Jediné, co ho přitahovalo, byla Deirdre Fortnamová.
12 OSTROV RUDYCH MANGROV.indd 12
18.3.15 16:37
Quentin se dostal daleko. Jeho rodina mu poskytla tradiční anglické vzdělání a před návratem na Jamajku mu umožnila cestovat po Evropě. Nikde ale neviděl hezčí dívku, než byla dcera jejich souseda. Jen ta pokožka! Smetana s trochou kávy, jemná a hedvábná. Toužil se jí dotýkat. A ty její zvláštní vlasy! Byly černé, nikoli však hladké nebo vlnité, ale opravdu kudrnaté. Mnohem jemnější než kadeře ostatních černovlasých dívek, které znal. Spadaly jí na záda v kaskádách lokýnek připomínajících malé prstýnky. A ty oči! Vypadaly jako smaragdy chráněné dráždivě dlouhými řasami černými jako nejtemnější noc. Sršel z nich oheň. Jako teď, když po něm blýskla pohledem. „Zní to, jako bych byla na koni jen dekorací!“ vytkla mladíkovi. „Pro Alegríi musí být přitom člověk vyježděný. Můžete si to někdy zkusit, říkám vám ale rovnou, pokud neumíte opravdu dobře jezdit, nepodaří se vám ji zastavit dřív než v Kingstonu.“ Dívka pohladila klisnu po krku. Alegría vypadala naprosto uvolněně a přátelsky. Keensley byl přesvědčený, že Deirdre přehání. Popravdě by do toho malého koníka ale také neřekl, že dokáže vyvinout takové ďábelské tempo, jaké právě předvedl. „Skláním se před vaším jezdeckým uměním stejně jako před vaší krásou!“ pronesl s omluvným úsměvem a sklopil hlavu. Rád by smekl i klobouk, třírohou pokrývku hlavy ale ztratil už na začátku té divoké jízdy. Bude muset poslat otroka, aby celou trasu prohledal. Deirdre pobídla koně. Chystala se objet dům rodičů, rozvernou stavbu v koloniálním stylu, kterou v dětství považovala za zámek. Honosila se věžičkami, verandami a balkony, zdi měla modré a žluté, jaké milovala její matka, a zdobená byla mistrovskými dřevořezbami. Farma Casca rilla Gardens si vychovávala vlastní truhláře a řezbáře. Zdejší otroci měli mnohem víc dětí než černoši na jiných
13 OSTROV RUDYCH MANGROV.indd 13
18.3.15 16:37
plantážích. Doug Fortnam uznával manželství mezi svými lidmi. Netrhal rodiny tím, že by muže, ženy a děti prodal jednotlivě. Přesně vzato neprodával žádné otroky. Kdo se na Cascarilla Gardens narodil, měl na ní domovské právo. Osvědčilo se to, protože za těchto podmínek skoro nikdo z farmy neutekl. Pro všechny ty mladé černochy bylo ale nutné najít zaměstnání. Deirdre a Quentin klusali podél plotu zahrady Fortnamových, která obklopovala rozlehlou, v tuto chvíli již slavnostně vyzdobenou usedlost. Společenské místnosti Casca rilla Gardens přecházely v zahradu. Za pěkného počasí byly široké dveře tanečního sálu otevřené. Hosté mohli sedět venku nebo se vydat na procházku mezi stromy a květinovými záhony. Nora Fortnamová byla velkou milovnicí jamajské květeny. Záleželo jí na tom, aby v její zahradě rostlo co nejvíce druhů orchidejí vyskytujících se na ostrově. Hýčkala své myrtové keře a strpěla i všudypřítomné, až deset metrů vysoké cascarilly, které daly plantáži jméno. Všemu vévodila obrovská modrá mahoe, která v létě poskytovala stín. Teď visely v jejích větvích lampiony. „Není to krásné?“ radovala se Deirdre a ukázala na dekoraci. „Dělala jsem včera tu výzdobu se služkami a s bratry. Vidíte ten červený lampion tam nahoře? Ten je můj, sama jsem ho vyrobila!“ „Moc hezké,“ pochválil ji Keensley zdrženlivě. „Neměla byste si ale ničit ruce domácí prací.“ V Quentinově rodině by lady nanejvýš dohlížela na otroky zdobící zahradu. A rozhodně by se nepodílela na výrobě lampionů. Deirdre si povzdechla. „A měla bych při ježdění na koni nosit rukavice,“ pronesla s provinilým pohledem na své prsty, které si bezustání pohrávaly s opratěmi, a udržovaly tak klisnu ve střehu. „Vždycky na ně ale zapomenu. Z jízdy na koni a práce v zahradě má člověk víc mozolů než ze skládání papíru. Na tom ale nezáleží. Můj otec říká, že práce nikomu neuškodí.“
14 OSTROV RUDYCH MANGROV.indd 14
18.3.15 16:37
Doug Fortnam procestoval v mládí Evropu. Zaplatil si tu cestu sám z toho, co vydělal dřinou v zemědělství a kamenolomech. Nakonec se nechal najmout jako námořník a zpáteční plavbu na Jamajku si odpracoval. Deirdre uvedla koně znovu do klusu, aby dorazila rychleji ke stájím. Pohled na zkrášlenou zahradu jí připomněl, že se má už dávno oblékat a upravovat na večer. Je to koneckonců její oslava. Fortnamovi slaví dceřiny osmnácté narozeniny. U stájí už bylo vše připravené k přijímání návštěvníků. Starý stájník Kwadwo očekával kočáry ve vjezdu, aby hosty pozdravil a převzal jejich koně. Využil příležitosti a oblékl si tradiční livrej vznešených domácích služebníků ušitou z bleděmodré látky se žlutými prýmky na límci a na rukávech. Úbor doplňovala bílá napudrovaná paruka. Deirdre byla toho názoru, že v tom vypadá komicky, Kwadwovi se to ustrojení ale zjevně líbilo. Přistoupil vždy důstojně ke dveřím kočáru a elegantním pohybem je dámám a pánům otevřel. Uklonil se přitom jako lokaj na dvoře Krále Slunce. Někdo mu to musel ukázat a Kwadwovi se to zalíbilo, přestože si jeho páni na obřadnost příliš nepotrpěli. Jinak ale nebylo jeho chování vůbec pokorné. Naopak. Jako busha, jak se na jamajské plantáži říkalo černému předákovi, zastupoval zájmy jemu podřízených otroků. Doug Fortnam ho považoval za prostředníka mezi osadou otroků a panským domem. Kromě toho vykonával Kwadwo funkci Obeahova šamana, duchovního vůdce černochů na farmě. Bylo to ale přísně tajné. Běloši uctívání Obeaha přísně trestali a na plantážích ho většinou zakazovali. Otroci se plížili k ceremoniím tajně uprostřed noci. Doug a Nora Fortnamovi sousedům nikdy nepřiznali, že tolerují obřady, které pořádají jejich lidé na Obeahovu počest. Ve skutečnosti zavírali oči a snažili se nevidět, když se ztratila nějaká slepice jako oběť pro to božstvo.
15 OSTROV RUDYCH MANGROV.indd 15
18.3.15 16:37
Jakmile Deirdre a její průvodce zarazili koně před vraty stáje, Kwadwo k nim přispěchal. Nenamáhal se však s uctivým pozdravem dcery domu. Při pohledu na postavení slunce a uřícenou dívku se mu v širokém, vrásčitém obličeji mihl výraz nelibosti. „Proboha, slečno Dede, co tu děláš… co tady děláte? Máte být už dávno v domě. Vaše maminka bude hubovat. A vyjet si sama s mužem! Tak se chová dáma? Přiznejte, že jste vzala koně ze stáje tajně, protože bych vám bez doprovodu nedovolil odjet.“ Deirdre se zasmála. „Pacholkovi bych stejně ujela!“ poznamenala. Kwadwo zvedl kulaté, tmavé oči teatrálně k nebi. „A pana Keensleyho jste nejspíš také předhonila, že? Když se tak dívám na vaše vlasy…“ Deirdre si vyčesala před vyjížďkou kadeře nahoru, připevnila je sponkami a schovala pod širokým kloboukem, jak se na dámu slušelo, při divoké jízdě se jí však vlasy rozpustily. Deirdre se chystala něco říct, Quentin ale vjel s koněm mezi sluhu a její klisnu. Mladý muž měl sklon k prchlivosti. Popudilo ho už to, že Kwadwo uctivě nepozdravil. A navíc byl natolik důvtipný, že poznal jeho porážku v závodě. „Jak to mluvíš se svou paní, negře?“ vyjel na černocha. „Zdá se mi, že jsem tu slyšel nezdvořilé oslovení.“ Mladíkův jezdecký bičík prořízl vzduch, starý stájník ho ale svou velkou, mozolnatou rukou zachytil. „To ne, mladý pane!“ řekl klidně. „Nejsem otrok, ale svobodný muž. A z toho, jak mluvím, skládám účty jen backrovi, ne nějakému…“ Kwadwo uprostřed věty zmlkl. Svobodný nebo nesvobodný, neslušelo se, aby toho mladíka káral. Přitom si Keensley výtku rozhodně zasloužil. Nebylo důstojné džentlmena vylákat dívku na projížďku bez gardedámy. Deirdre byla někdy trochu lehkomyslná, Quentin Keensley toho ale neměl využívat. Mladý muž přejížděl zlostným, bez-
16 OSTROV RUDYCH MANGROV.indd 16
18.3.15 16:37
mocným pohledem ze starého černocha na vyděšenou Deirdre a zase zpátky. „Jak to vlastně mluví?“ obrátil se zmateně na mladou dámu. „Vždyť to zní jako… jako správná angličtina!“ Většina otroků přivlečených z Afriky hovořila jazykem svých pánů jen lámaně nebo aspoň předstírala, že se neumí plynně vyjadřovat. Kwadwo a ostatní otroci na Cascarilla Gardens to dělat nemuseli. Nora vedla mladé černochy k tomu, aby mluvili v celých větách. Kwadwo, který přišel na Jamajku jako mladý muž, si angličtinu rychle osvojil. Jeho bývalí páni to však nesměli vědět. Dodnes hovořil lámaně, když přijeli hosté. Jen před Quentinem se zapomněl. „Kwadwo tu žije padesát let,“ odpověděla Deirdre a zle se na svého kavalíra podívala. Teprve teď si Quentin všiml jejího rozhořčení. „Je úplně normální, že mluví anglicky. Měl byste se ale stydět za to, že bijete starého člověka! Chci říct… mladí lidé se pochopitelně také nebijí… A otroci vůbec ne. Kwadwo mimochodem není otrok. Otec mu dal svobodu už před mnoha lety. Je to náš busha. A patří k rodině!“ Mírně zrudla. „Je jako můj dědeček.“ Deirdre se na starého šamana spiklenecky usmála. Kwadwo se rozzářil. „No, no, slečno, na to jsem moc černý!“ namítl dobrácky, přestože věděl, že Deirdřini prarodiče z otcovy strany měli stejně tmavou kůži jako on. Deirdre se ale vyvedla po matce a Fortnamovi nevytrubovali její původ do světa. Oficiálně byla dítětem Nory a Douga, a pokud si lidé povídali něco jiného, pak jen stranou a potají. Ten, kdo u toho tehdy nebyl, o pravdivosti těch řečí často pochyboval. „Jsi přesně ten správný, Kwadwo!“ pronesla Deirdre. „Neublížil sis?“ Ukázala na jeho ruku a sklouzla ze sedla. Quentinovu nabídku, že jí při sesedání pomůže, úmyslně přehlédla. Stájník zavrtěl hlavou. Dlouhé zkadeřené lokny jeho paruky se díky tomu rozhoupaly.
17 OSTROV RUDYCH MANGROV.indd 17
18.3.15 16:37
„Kdepak, slečno. Moje ruce něco vydrží, jsou plné mo zolů. Budeš… budete mít taky takové, jestli nezačnete nosit při vyjížďkách rukavice.“ Kwadwo by v napomínání určitě pokračoval, kdyby v tu chvíli nedorazil k bráně kočár Warringtonových. Přivolal rychle pár pacholků, kteří zavedli Alegríi a Keensleyho hnědáka do stáje. On se zatím věnoval hostům. „Lady Warringtonová, lorde Warringtone!“ Kwadwo provedl svou známou poklonu. „Buďte vítáni na Cascarilla Gardens! Měli jste dobrou cestu? Nebylo vám v kočáru bez střechy moc velké horko? Jimmy, ty budižkničemu, nepo myslel jsi na to, že si tvá paní zničí na slunci pokožku!“ Deirdre se zasmála, když viděla, jak mrzutě se Quentin tváří. Kwadwo hrál opět mistrně svou roli, zdálo se však, že Quentin na tom nic komického nevidí. Tenhle Quentin Keensley! Deirdre zavrtěla hlavou nad svou vlastní hloupostí. Jak se s ním mohla zahazovat? Cestou k hlavní budově mu už nevěnovala ani jediný pohled. Když vyprávěl o svých evropských cestách, doufala, že bude vnímavým, chytrým společníkem. Vyklubal se z něj ale jen nafoukaný cukrový baron, který má vždy rychle bič v ruce, když se otrok nemůže bránit. A automaticky považuje všechny lidi černé pleti za hloupé. Pořádně jezdit na koni taky neumí.
Kapitola 2
Nora Fortnamová stála před dveřmi přijímacích místností připravená vítat hosty. Když Deirdre konečně vklouzla do domu, byl na její matce vidět hněv i úleva zároveň. Dcera se také tvářila příslušně provinile. Kdyby ji nedoprovázel Keensley, zvolila by ke vstupu pravděpodobně kuchyňský
18 OSTROV RUDYCH MANGROV.indd 18
18.3.15 16:37