člen rady. Námořníci, důstojníci, šlechtící, poslové, hudebníci, sloužící. Děje se v Benátkách a na Cypru

OTHELLO

OSOBY BENÁTSKY DOZE BRABANZIO PRV NÍ

„

/

DRUHY

1 /

j

se n áto r

člen rady

7

Brabanziův b r a t r LODOVICO Brabanziův příbuzný O THELLO urozený mouřenín, ve službách Benátské rep ub lik y

GRAZIANO

GASSIO je h o n á m ěstek JAGO

j e h o po b o čn ík

RODERIGO

b e n á tsk ý šlechtic

vladař na Cypru před Othellem SASEK ve službách Othellových DESDEMONA dcera Brabanziova, Othellova žena EMILIE Jagova žena BIANCA Cassiova m ilá MONTANO

HEROLD

Námořníci, důstojníci, šlechtící, poslové, hudebníci, sloužící Děje se v Benátkách a na Cypru

[I. 1.]

ULICE V BENÁTKÁCH Vystoupí Roderigo a Jago.

M lč! Nepovídej! M oc ti to m ám ve z lé , že, Ja g o , ty, který mi v měšci řádíš, div šňůru nestrháš, že tys to věděl. ja g o K dyž vy si, k čertu, nenecháte říc: Jestli se m i kdy o tom ve snu zdálo, ať nejsem m u ž ! ro d e rig o T o bylo řečí, ja k ho nenávidíš! ja g o Plivněte po m ně, jestli ne! T ři velcí páni, osobně, s hlubosklonem , šli ho žádat, aby m ě jm enoval svým nám ěstkem . A b ů h to suď, nic horší hodnost — vím, kdo jsem — mi p atří! Však on, ja k blázen do své pravom oci, jim u hne vznosným řečněním , až strach naditým válečnickým názvoslovím, a konec písničky, že jim to odm ítne. „ J á , “ řekl jim , ,,si totiž už vybral nám ěstka.u A kdo to je? Z bořte se k a m n a ! velikánský počtář, nějaký M ichal Cassio, z Florencie, kluk, do hezounké ženy zrovna blázen, co jakživ nerozm ístil v poli pluk a v taktice a v strategii zná se ja k b á b a z trh u . Sam á knižní m oudrost, v níž každý řásnorouchý konšel m ůže excelovat ja k on. Bez praxe švadronění, to jeh o vojáctví! A ten to, prosím , vyhrál! A m ně — kterého stokrát viděl b ít se, n a R h o d u , na C ypru, v křesťanských zemích i v pohanských — m ně vezme vítr z plachet takový m á d á t, d a l ! T e n počítálek j e jeh o nám ěstkem , ja k p a k by ne, a j á jsem pobočníkem jeho M ouřenínstva í ro d e rig o T o raděj, b ů h to ví, b ý t jeh o kat! JA G O Co se d á dělat? T o je kletba služby. ro d e rig o

Protekce, strejčkování povyšuje, ne stáří v službě, jak o dřív, kdy druhý vždy dědil po prvním . T a k suďte sám, zda j á m ám , jakkoli a sebeméně, proč M a u ra m ilovat. ro d e rig o T ak proč m u sloužíš? JAGO J e n žádný s t r a c h . V ždyť j á m u jenom sloužím, a b y m i posloužil, až přijde č a s. Ne každý m ůže p án em být, ne každý pán věrně obsloužen. Jsou ovšem blázni, pokorní horlivci, a je jic h dost, co zrovna zbožňují svou otročinu a slouží, slouží, ja k ten pánův osel, za trochu řezanky — a k stáru letí. Zpráskat je, poctivce! A jsou zas jiní, co sice nosí livrej oddanosti, leč srdce v ní si zachovají své, a házejíce p án ů m zdání služby, si při nich přijdou na své, až z nich samých jsou m ilostpaní. T o jsou u m ne mužští! A do řehole těch se hlásím já . V ždyť je to jasné, jakože vy jste R oderigo, pane: nebyl bych Jago, kdybych byl tím M aurem . K dyž sloužím je m u , sloužím jen o m sobě. Bůh je můj svědek, z lásky k něm u ne, je n na oko, je n za svým vlastním koncem. Vždyť ja k dám najevo, co v srdci m ám , co vskutku jsem a chci, svým počínáním , svým tónem , nebude to trv a t dlouho a kavkám na klovačku bu d u nosit své srdce na rukávě. Nejsem, co jsem ! ro d e rig o K dyž m u to projde, považ je n to štěstí, co m á ten pyskatý! JA G O T a k vzbuďte otce! Štvanici spusťte, otravte m u rozkoš, veřejně zostuďte ho, její přízeň poštvete na M a u r a ! A žije-li si v požehnaném pásm u.

trap te ho m oucham i! Rozkoš je sice rozkoš, leč zapleťte ho do ostud, ať trochu m u aspoň pobledne! ro d e rig o T a d y je dům jejího otce. K řiknu. ja g o K řikněte! Spusťte poplach, vyvádějte, jako když znenadání o půlnoci v lidnatém městě objeví se p o ž á r ! ro d e rig o Hej, hola, Brabanzio! Siňore Brabanzio! JAGO Vzbuďte se, Brabanzio! Zloději! H ola hou! Střežte svůj dům , svou dceru, svoje zlato! Zloději! Zloději! Vystoupí Brabanzio nahoře v okné. Co znam ená ten hrůzostrašný k ř i k ? Co to tam tropíte? ro d e rig o R odinu m áte dom a, siňore? JAGO N ezapom něl jste zam knout? b ra b a n z io Proč se ptáte? ja g o Proč? O kradli vás! O blecte se, hrom e! Vždyť m áte srdce vejpůl, pryč půl duse! Teď zrovna, zrovinka, vám starý, černý beran berušku bílou vaši trtká! V zhůru, pane! U deřte na zvon! V zbuďte spáče! V en! sic udělá vás dědkem z pekla ďábel. V en! V zh ů ru ! V en! b ra b a n z io Cožpak vám přeskočilo? ro d e rig o Převzácný siňore, znáte m ůj hlas? b ra b a n z io Ne, neznám . Co jste z a č ? ro d e rig o Jsem Roderigo. b ra b a n z io M ně tím protivnější. Zakázal jsem ti strašit u m ých vrat. M á dcera není pro tebe! Už stokrát jsem ti to jasně řek. A teď si p řijd e š... rc o d e ria o Siňore! b ra b a n z io ... zmožen jídlem , zmožen p itím ... ro d e rig o Siňore! b ra b a n z io ...ja k o vzteklý, nestydatě rušit m ůj klid. ro d e rig o Siň o re! b ra b a n z io

Nejsem žádný hej nebo počkej, že si takhle troufáš. Však ti to osladím, t y ... RODERIGO N ezlobte se, pane! BRABANZIO Co žvaníš o zlodějích? Nejsme n a vsi. M ůj palác není kolna. ro d e rig o V zácný pane, nejčistší úmysly mě vedou k vám . ja g o Poslyšte, pane, vy jste taky jed en z těch paličáků, co nechtějí sloužit pánubohu, když jim to káže čert. P ro­ tože jsm e vám přišli prokázat službu a vy si myslíte, že jsm e dva výtržníci, připustíte, aby vám na dceru skákal berberský hřebec, aby vnoučata n a vás dělala íhaha, abyste za bratrance měl dostihové a v širší přízni všeho d ru h u koně. b ra b a n z io K do jsi, ty hubo zlolajná, tam dole? JAGO Jsem člověk, vašnosti, který vám přišel říc, že vaše dcera a M a u r zrovna dělají zvíře se dvěm a hřbety. b ra b a n z io Jsi ničem a. ja g o A vy jste — senátor. b ra b a n z io Za to mi odpovíš! T ebe znám , Roderigo. ro d e rig o O dpovím začkoli. Leč, prosím vás: Jestli jste líbil v m oudrém uvážení s tím souhlasit — ja k se mi skoro zdá — by vaše krásná dcera o půlnoci se odebrala, provázena jen prasprostým gondoliérem , do náručí chlípného černocha — když o tom víte, když vy jste si to přál a tom u chtěl, tak jsm e vás nestydatě urazili. Leč jestli ne, můj dobrý m rav m i říká, že vy n á m křivdíte, když hubujete. Což bych si troufat m oh to čelo m ít a s vaší ctí tak neslušně sí zahrát? Však jestli vy jste jí to nedovolil, říkám to znova, vaše dcera krůtě se na vás provinila, svazujíc svou kázeň, krásu, osud svůj i ducha, s bezrodým , povětrným , světem jdoucím BRABANZIO

p řivanaroválcem . Běžte, přesvědčte se! Je-li v svém pokoji či vůbec dom a, pusťte si na m ne státní moc a soud, že jsem vás oklam al. b r a b a n z io Rozkřešte o h e ň ! D ejte mi pochodeň! V zbuďte má lidi! T o neštěstí se shoduje s m ým snem. Už začínám m ít strach, že je to pravda. Hej, holá! Světlo! Odejde z okna. Sbohem ! M usím p r y č . Bylo by nevhodné, ba trapné pro m ne — a zůstanu-li, nevyhnu se tom u — usvědčit M a u ra . Z n á m svou siň o rii: ten skandál vynese m u leda důtku, krk m u to nezlomí. J e naloděn s takovou slávou do cyperské války, jež nadchází, že za živého boha nenajdou generála jeh o zrna, aby ji ved. Z ohledu n a to m usím , ač je mi protivný ja k pekla čm oud, z krušného nezbytí a na tu dobu, vystrčit korouhvičku oddanosti, jež vskutku je je n korouhvičkou. Veďte ty, co ho budou hledat, k Lukostřelci. T a m je , a já tam b u d u s ním . T a k sbohem , zatím .

JAGO

Vystoupí z domu Brabanzio a sluhové s pochodněmi. A ž běda p r a v d a j e to! Pryč je, pryč, a co m i zbývá, tro ch a toho žití, je n sarná hořkost! M luv! M luv, R oderigo! K de, kdes ji viděl! Přenešťastné děvče! Že s m ouřenínem ? Pak si chtěj být otcem ! Poznals ji? Víš to jistě? Podvedla mě ja k cikánka! Ř ekla ti něco? — Louče! V zburcujte přízeň! — Myslíš, že jsou svoji? ro d e rig o Myslím, že jsou. BRABANZIO

Ach, panebože m ů j ! J a k dostala se ven? T é zrady krve! N evěřte dcerám , jakkoli se staví vám do očí! Že čáry jsou a kouzla, kterým i čest a cudnost m ladých dívek lze s cesty svést? N ikdy jste, Roderigo, nic takového nečet? ro d e rig o Četl, pane. BRABANZIO Přiveďte b ratra! — K éž byls t y j i dostal! — V y tudy běžte, vy zas tudy! — Nevíš, kde ji a M a u ra nejspíš dopadnem e? RODERIGO M yslím, že vám ho najdu, libo-li v á m zjednat si dobrou stráž a d á t se za m nou. BRABANZIO Prosím tě , v e ď ! Po d o m e vzbouří m dům . M é slovo platí skoro ve všech. — Z b ran ě] A zavolejte noční pohotovost! Pojď, R o d e rig o ! Jsern tvůj dlužník. Pojď! b ra b a n z io

Odejdou všichni.

[I. 2.]

J I N Á

U L I C E

V B E N Á T K Á C H

Vystoupí Othello, Jago a. průvod s pochodněmi. Jsem voják, zabíjel jsem , když jsem musil, leč zúmyslně dopustit se vraždy, ne, to bych nesved. N a svou škodu někdy m ám příliš ohledů. D evět či desetkrát m ěl jsem sto chutí pod žebra ho bodnout. O TH ELLO T a k je to lepší. J AGO K dyž on m látil hubou a otíral se o vás sprostě tak, tak nestoudně, tak n actiutrhačné, že, ja k jsem dobrák, tak jsem měl co dělat, abych ho ušetřil. Leč, prosím vás, jste řád n ě oddáni? T e n magnifico je tuze oblíben a jeh o hlas v důsledku toho platí za dva hlasy ja g o

ja k dóžecí. Buď vym ůže si rozvod, anebo zákroky vám ztrpčí život, ja k zákon, jeh o vlivem nastavený, m u dává vůli. O THELLO

A ť si d ě l á s v é l

M é slu ž b y , p r o k á z a n é re p u b lic e , p ře h lu š í je h o p ři. A m o h b y c h d o d a t, c o r o z h l á s í m , a ž k d y b y c h j e d n o u v ě ř il , ž e chlubit se j e č e s t : s v o u k r e v a ž i tí m á m z m u ž ů p o s ta v e n í k rá lo v sk é h o a m o h u s m ě l e p o d a t r u k u š tě s tí ta k vzn ešen ém u , ja k é h o jse m dosáh.

V ěřte m i, Jago, kdybych D esdem onu nemiloval, já za poklady m oře bych nebyl spoutal svobodný svůj stav takovým ohledem . Leč, hleďte, sv ě tla ! ja g o

Že to je rozlícený otec s přízní!

M ěl byste dovnitř! K d e ž ! J e n ať m ě n a jd e ! Co jsem , m á hodnost a m ůj čistý štít, už zaručí se za m ne. Jso u to oni? JAGO Ne, nejsou, p ř i dvojhlavém Janusovi! OTHELLO

Vystoupí Cassio s několika důstojníky a úředníky. M ůj n á m ě s t e k a l i d é z d ó ž e c t v í . Co noc m á dobrého, buď s vám i, p á n i ! Co nesete? c a ssio Dóže vás pozdravuje, generále, a žádá, abyste tu chvíli ještě se k něm u dostavil. o th e llo Co myslíte, oč běží? c a ssio Ř ek bych, že nejspíš přišly zprávy z C ypru. H oří to zřejmě. O d galejí přibyl je n do půlnoci tucet rychlých poslů, vyslaných po sobě, d ru h d ru h u v patách, a řa d a pánů vstala už a sešla se na dóžectví. Sháněli se po vas, a když jste nebyl dom a, vypravili tři hlídky za vámi, aby vás našly.

O THELLO

Jsem r á d , ž e jste mě našel z r o v n a v y . Z tra tím je n slůvko ještě tady v dom ě a půjdu s vámi.

O THELLO

Odejde do domu. CASSio Pobočníku! Co tu dělá? JA G O N a souši ulovil dnes v noci loď:

když m u ji nechají, m á vystaráno. N erozum ím vám . ja g o Oženil se. c a ssio

S kým pak?

c a ssio

Othello se vrátí. ja g o

S jed in o u — Půjdem , generále?

Pojďme! c a ssio T a d y jd e jin á četa, co vás hledá. ja g o Ne, to je Brabanzio! J e n chladnou krev! O n zuří, generále! O THELLO

Vystoupí Brabanzio, Roderigo, strázní a ozbrojeni sluhové s pochodněmi. O THELLO ro d e rig o

V y tam ! Stůjte! Siňore, t o j e M aur! Obé strany tasí.

b ra b a n z io Srazte ho, lotra! ja g o Vy, R oderigo? Pojďte, tu m ě m áte!

Schovejte meče! Sic vám zrezavějí, je rosa. — Siňore, vás věk tu platí víc nežli zbraň. b ra b a n z io T y bídný lupiči, kams mi dal dceru? Učarovals jí, ďáblův tovaryši? P tám se tě, všeho, co m á soud, se p tám : kdybys ji nebyl spoutal poutem kouzel, byla by krásná, šťastná dívka, vdavek tak m álo chtivá, že se vyhýbala pěstěným , švarným zlatým chlapcům našim , byla by kdy, už jenom pro ostudu, utekla z dom u do náručí z m ouru

O th e llo

takové obludy ja k ty? ne pro slast, ale pro strach? Vždyť je to nabíledni, suď to svět, žes obloudil ji ohavným i kouzly, ochrom il jed em její křehké m ládí anebo lektvary. D ám o tom soudně je d n a t. J in a k to nevysvětlíš, j e to tak! Pročež tě zatýkám a beru v vazbu co nepřítele lidstva, strůjce černých, zákonem zakázaných čar a praktik. C hopte se h o ! A kdyby se vám vzpíral, zkroťte ho, ja k se dá! OTHELLO T y m eče pryč, vy, co jste při m ně, i vy z d ru h é s tr a n y ! K dybych m ěl v roli: bij se! bez sufléra věděl bych narážku. — K a m chcete, abych šel odpovídat se? b ra b a n z io Do vezení, dokud, v svůj čas, po řád n ém vyšetření, před soud tě nepoženou, O th e llo Co kdybych vás poslech? J a k clóžeti by se to zamlouvalo, jenž za m nou poslal tyto pány zde, aby mč v neodkladné státní věci dovedli k něm u? d ů sto jn ík J e to tak, s i ň o r e . Dóže j e v radě, a v y dozajista jste rovněž obeslán. b ra b a n z io D óže j e v radě? T a k pozdě v noci? Odveďte ho tam ! M ůj p říp ad není bagatela. Všichni mí b ratři u vládě, ba dóže sárn musí tu p ohanu ja k vlastní cítit. K dyby měl za to hrdlem nepropadnout, pohanští otroci nám budou vládnout. Odejdou všichni.

[I.3.]

RADNl

Slfí

Dóže a členové rady zasedají kolem stolu. Důstojníci a úředníci, V těch listech není shody, aby jed e n ověřil druhý.

dóže

PRV NÍ ČLEN RADY

Vskutku nejdou lc sobě. V m ých listech je sto sedm galejí. dóže V m ých je sto čtyřicet. d ru h ý č le n ra d y A v m ých dvě stě. Však třebaže se neshodují v počtu — ja k už to bývá, když se zpravodaji je n dohadují — všechny praví je d n o : turecké loďstvo, C ypr jeh o směr. d ó ž e J e to až příliš m ožné. N enechávám se nijak zkolébávat nepřesnostm i těch různých zpráv a věřím , že to hlavní je pravda, bohužel. n á m o řn ík za scénou. Hej hola, h o la h o u ! Ú ře d n ík O d loďstva kurýr! Vystoupí námořník. ®Óz e

M luv! T vé hlášení! Přípravy T u rk ů m íří proti R h o d u ! T o přikázal mi hlásit siňorii pan Angelo. dóže Co t o m u říkáte? PRVNÍ ČLEN RADY T o není m ožná! T o neobstojí. J e to m aškaráda, jež nás m á oklam at. K dyž uvážíme, ja k C ypr pro T u rk a je důležitý, a darm o zapírat, oč nejen větší m á cenu pro něho, však oč i snáze by se ho zm ocnit m ohl nežli R h odu, protože není zdaleka tak pevný, leč proti R h o d u , jenž se ježí zbrojí, až bezbranný — když tohle uvážíme, NÁMOŘNÍK

nem ůžem T u rk y za tak hloupé m ít, že naposled by nechali to hlavní a místo projížďky, z níž kyne zisk, se odvážili sázky beznadějné. DÓŽE N e, to je ja s n é : o Rhodos jim nejde. Ú ŘED NÍK H le, další k u r ý r ! Kurýr vstoupl. C tní milostiví! O tom anské loďstvo, směřujíc k R h o d u , spojilo se náhle v těch vodách s d ruhým loďstvem. p rv n í c le n ra d y

Co jsem říkal?

S ja k velkým, podle tvého? O nějakých třiceti galejích. A nyní plují zpět, kudy přišly, zcela nepokrytě m íříce k C ypru. Siňor M ontano, váš ud atn ý a povždy věrný sluha, vám posílá ten vzkaz a v uctě prosí, byste m u věřili. d Ó že J d ° u n a Cypr! T o ť jisté. — Co M arkos Luzikos, je v městě? PRV NÍ ČLEN RADY N ení. J e ve Florencii. DÓŽE Ihned m u dejte m ým jm é n e m zprávu. U ž ať posel jede! p r v n í ČLEN RADY H le, B rabanzio a náš chrabrý M a u r!

KURÝR

Vystoupí Brabanzio, Othello, Jago, Roderigo a důstojníci. O thello, m u s í m e vás bez odkladu vypravit proti nové hrozbě T u rk ů .

DÓŽE

Brabanziovi. V ítejte, p a n e ! Neviděl jsem vás. R a d a a pom oc vaše chyběly nám . b ra b a n z io A m ně zas vaše. O dpusťte mi, dóže. ani můj ú řad , ani tahle schůze

m ě z lože nevyštvaly, aniž vním ám , čím stůně stát. Soukrom é hoře moje m á dravost takovou, že jak o vír ostatní žaly všechny pohlcuje a přec je sebou jen . DÓŽe C opak se stalo? b ra b a n z io D cera! M á dcera! d ó ž e a Č le n o v é r a d y M rtv a? Pro m ne m rtva! O bloudil, ukradl a zkazil m i ji je d y a dryáky, co cikán prodá. V ždyť přirozenost, leda byla slepá, tu p á či slaboduchá, takhle splést se bez čar nem ohla. dóže Ať je to kdo chce, kdo tak podlým kouskem ošidil vaši dceru o ni sam u i vám ji vzal, v krvavé knize p ráva sám podle svého budete m u číst přehořkou lite m — a kdyby vlastní náš syn to byl! b ra b a n z io Pokorné díky, dóže! T en , tenhle M a u r to je , co v státní věci, ja k se mi všechno zdá, váš zvláštní rozkaz ho přived sem. d ó že a č le n o v é r a d y T o je n á m velmi líto. dóže Othellovi. Co n a to m ůžete n á m říci vy? b ra b a n z io Nic, než že je to t a k ! b ra b a n z io

Ot h e l l o

V e lm o ž n á , sla v n á u ro z e n á ra d o !

Ctní, povždy dobří patronové moji! Že tom u starci tam jsem odved dceru, je p rav d a pravdoucí, i že jsm e svoji. T akový rozsah, na pohled i v já d ře , můj přečin m á, nic větší. Nejsem řečník a v slovech m íru se j e n m álo znám . Co sedmi let v m ých pažích byla síla — až n a třičtvrti roku p rázdně teď — je n v táborech a v poli tužily se. A m álo m ohu, ja k ten svět je velký,

o jin é m m luvit nešli o válčení. A proto m álo prospěji své věci, když za ni prom luvím . Leč s vaším dovolením : povím vám prostě, bez přikrašlování svůj celý příběh lásky. J a k ý m kouzlem , jakým i jedy, jak ý m zaříkáním , jak ý m i čáram i, ja k mě tu vinil, jsem jeh o dcery dobyl.

Plachá dívka, tak nesm ělá, že vlastním pom yšlením se rděla už, ta že by přirozenost, svůj věk, svou vlast, své dobré jm éno, všechno, tak zapřela, že by si oblíbila, nač pohledět jí nahánělo hrůzu? J e n dokonalý blázen připustí, že splést se m ohla sam a dokonalost tak proti přírodě. A každý jiný v tom m usí hledat úskok samých pekel, že se to m ohlo stát. A proto znovu tvrdím , že něčím , co je v krvi m ocné, směsí či bejlím, k tom u konci zaříkaným , jí udělal. DÓŽE T o tvrdit, není důkaz, leč byste bezpečnější svědky ved, než chatrňoučké pravděpodobnosti a pouhé dohady, ja k jste to činil. p rvn í c le n ra d y O thello, m luvte v y ! Podm aňoval a obloudil jste city té dívky násilným i úkladnostm i, či přišly m luvením a dom louváním , ja k duše m luví k duši? O THELLO Prosím vás, pošlete pro m ou p aní k Lukostřelci, a p řed otcem ji nechte svědčit o m ně! A shledáte-li n a m ně falše potom , nejenom důstojenství, které m ám z vašeho pověření, vezměte mi, ale i život m ů j ! DÓŽE Přivedte D esdem onu!

BRABANZIO

Prosím vás, pobočníku, jd ěte s nimi! Vy víte, kde to je, a znáte dům .

o th e llo

Odejde Jago s průvodem. A nežli přijde — upřím ně ja k nebi z křehkosti krve své se vyznávám — zrovna tak věrně vám se nyní svěřím, ja k jsem si dobyl krásné Desdemony, a ona m ne. DÓŽE J e n m luvte! Posloucháme. O THELLO Její otec měl mě rád a zvával k sobě a dával si m ůj život vypravovat, za rokem rok, ty zteče, bitvy, bouře, vše, co jsem zakusil. P robral jsem všechno, od chlapeckých dnů až po tu chvíli, kdy m ě o to žádal. A tu m i bylo m luvit o pohrom ách, jím avých strázních na vodách i souši, z p rohraných průrev o probitích o vlas, i o tom, ja k mě zpupný T urek zajal a prodal do otroctví, ja k jsem vyváz a n a svých poutích klopotných si ved. T u o bezedných roklích, zpráhlých pouštích, ja k lomy rozervaných, nebetyčných skalách jsem vyprávěl, když na ně došlo, o kanibalech, o Antropofazích, c© navzájem se jed í, o národech, jim ž roste hlava z podpaží. T o vše, ja k m ohla, poslouchala Desdem ona. Leč stále dom ácnost ji táhla pryč, a je n když, honem , honem , odbyla ji, zas přibíhala, aby nenasytně hltala moji řeč. K dyž jsem to postřeh, dal jsem jí v šťastné chvilce příležitost, aby si vzdychla: kdybych zevrubněji prý celý příběh svůj jí líčit chtěl, z kterého po kouskách slyšela leccos, leč s důkladností nic. Ř ek jsem , že rád, a obloudil ji o nejednu slzu,

když jsem jí vyprávěl, co krutých ra n stíhalo moji m ladost. K dyž jsem skončil, v odm ěnu zavzdychala m oře vzdechů a dušovala se, že je to div, div divoucí, a k pláči, zrovna k p lá č i! P řála si, by to byla neslyšela, a p řála přec, by Bůh jí takového byl stvořil m uže. D ěkovala mi, a m ám -li přítele, jenž ji m á rád, ať je n ho naučím svůj příběh říkat, a b ude jeho, prý. T u jsem s e jí vyznal. Zam ilovala si m ě pro m é strázně a j á ji za to, že jich litovala. T o leda jsou ty čáry, jichž jsem užil. Leč tu ji m áte, optejte se j í ! Vystoupí Desdemona, Jago a průvod. T a k by byl okouzlil i moji dceru. — M ůj m ilý B rabanzio, ať se stalo, ja k stalo, berte to z té lepší stránky. I zlom ená je pořád lepší zbraň, než nem ít v ruce nic. b ra b a n z io A ť m luví o n a ! K dyž vezme n a sebe těch nám luv půl, ať hned je po m ně, řeknu-li pak jem u je n křivé slovo ještě. — Přistup, paní! V tom celém sboru, kom u se tu cítíš nejvíce zavázána poslušností? desdem ona M ůj vzácný otče, dvojí dluh tu cítím : V á m vděčím za život a vychování, a život stejně jak o vychování m i velí vám se kořit. Jste můj otec, j á vaše dcera. T u však je m ůj m anžel. A tolikéž, co m oje m atk a vám , když před svým otcem dávala vám přednost, tolikéž lásky já si dělám právo osvědčit M aurovi. b ra b a n z io Bůh ste b o u ! D om luvil jsem. — Milosti, račte, prosím, k státním věcem. —

D ÓŽE

Přijm out jsem cizí měl, ne sám m ít dítě. Pojď, m ouřeníne, pojď! T u to ti dávám , dávám z celé duše, co, kdybys to už neměl, z celé duše bych chtěl ti nedat. — K vůli tobě, zlato, jsem skoro rád , že nem ám jiných d ě tí: tvůj kousek by m ě naučil být tyran a uvazovat je. — Dom luvil jsem , dóže. DÓŽE T a k místo vás teď budu m luvit já a ortel vynesu, jen ž m ilujícím by m oh být m ostem k vám : K d e není léku, kde už nelze doufat, už vlastně není, proč si ještě zoufat. A kdo se pro odbytou rán u rm outí, bezpečně o novou si leda loudí. Co nelze udržet, že osud nechce, vyzraje n aň, kdo oželí to lehce. Zloděje okrádá, kdo se m u směje, sám sebe jen , kdo želí bez naděje. b ra b a n z io T a k ať si T u rek vezme C ypr v tichu! Náš bude, dokud nám to bude k smíchu. Lehko se m oudrost pronáší a snese, když krom těch krásných slov nás netýče se. Však žal a průpovídka navrch tlačí, když splácet žalost dlužit slzy značí. Takové hořkosladké m udrování je dvojsečné: když utěšuje, raní. Reč je je n řeč, a toč se nebo vrť se, skrz ucho nevyléČíŠ choré srdce. — Prosím vás pěkně, dejm e se d o je d n á n í! — DÓŽE T urek s m ohutným loďstvem pluje proti C ypru. O thello, v y z n á te nejlíp pevnost i slabost této naší državy. A třeba tam m ám e nepochybně schopného guvernéra, přece jen veřejné m ínění, svrchovaný rozhodčí úspěchu, všemi hlasy dává přednost vám . A proto, nic nap lat, m usíte dopustit, aby vám bouře těchto bojů zkalily hned napoprvé lesk vašeho zbrusu nového štěstí. O THELLO T en t y r a n z v y k m i t v r d é , o b l á z č i t é k o v o v é lo ž e v á l k y z m ě n i l , p á n i ,

v m é lůžko z prach u třikrát tříbeného. Jsem v protivenstvích dom a, přiznávám se, a svízel je můj živel. Bez reptání na sebe beru tuto válku s T urkem . Poslušen rozkazu vás tudíž žádám , abyste náležitou péči m ít ráčili o m ou paní, o byt, důchod, pohodlí, společnost i služebnictvo, ja k é jí přísluší. DÓŽE Je-li vám v h o d , v otcovském dom ě snad. b ra b a n z io T o nechci. O THELLO Ani já . desdem ona T ím m éně já . N echtěla bych tam žít a neustále být otci na očích a popouzet ho svou přítom ností. Milostivý dóže, příznivý nakloňte mé prosbě sluch, a vaše shovívavost budiž glejtem m é sprostnosti. dóže Co chcete, Desdemono? desdem ona Že M a u ra m iluji a s ním chci žít, to rozhlašuje bezohledně prudký m ůj příběh břeskně dost. A právě tím, Čím je m ůj pán, si podm anil mé srdce. O thellův duch mi zjevil jeh o krásu, a jeh o cti a jeh o statečnosti jsem duši zasvětila, sebe celou. A kdyby m ě tu, páni, nechal ted — m írovou m arnůstku — a sám šel válčit, vždyť by m ě zkrátil o to nejvzácnější, proč k něm u lnu, a než by se m i vrátil, bych živořila jen . Pusťte m ě s n í m ! O th e llo V yhovte j í ! Bůh je m ůj svědek, neříkám to proto, abych m oh patro polechtat své chuti či uhasit — tak m ladý nejsem — žeh své horkosti, či vůbec kvůli sobě, leč abych její duši dal, co žádá.

A P á n b ů h chraň, abyste myslili, že bych m oh zan ed b at svůj velký úkol, když bude se m nou ona! O tupí-li M ílkovo poletavé m ihotání m ůj postřeh a m ou ráznost do rozměkla, takže by pro ně utrpěla služba, ať kuchařka v mé přilbě vaří oukrop a nejpodlejší n actiutrhání roznese na kopytech moje jm é n o ! DÓŽE Z da pojede či zůstane, vy sami to rozhodněte mezi sebou. Věc však nečeká, leč hoří. Bez odkladu musíte pryč! PRV N Í ČLEN RADY

Dnes v noci je š tě ! O THELLO R ád. DÓŽE M y v devět ráno sejdem se zas tady. — Othello, zůstavte tu důstojníka, jenž by vám dones naši plnou moc a vše, co ještě patří k jm enování a k vaší hodnosti. O th e llo K dyž dovolíte, svého pobočníka, poctivce od kosti, kterém u věřím ja k sobě sam ém u. O n moji ženu m i přiveze, a vše, co vaše milost za vhodné uzná poslat za m nou. DÓŽE Dobrá. D obrou noc vespolek! — A, vzácný pane, jestli je krása dobrý být a věrný, spíš oslnivý je váš zeť než černý. p rv n í Č le n r a d y O thello, s b o h e m ! Buďte na ni hodný! b ra b a n z io O tce už oklam ala. MáŠ-li oči, hleď, ať si tebe teď tak neochočí! Odejdou dóže, senátoři, Brabanzio a jejich průvod. Z a její věrnost ručím . — Milý ja ^ o , m usím svou D esdem onu svěřit tobě. Prosím tě, ať tvá m anželka je s ní, a ja k je n m ožná brzy přivez obě.

O TH E L L O

Pojď, D esdem ono! H odinku je n m ám e na lásku, světské věci a co ještě n á m třeba p o řád a t. Čas kvapí. Pojďme! Odejdou Othello, Desdemona a jejich průvod. ro d e rig o Ja g o ! ja g o Co pravíš, srdce bez bázně a hany?

Co myslíš, že teď udělám ? In u , půjdeš si lehnout a vyspíš se. ro d e rig o U to p it s e jd u , a rovným a noham a. ja g o Jestli to uděláš, víckrát m i nechoď na oči. Pročpak, ty pošetilý panici? ro d e rig o Pošetilé je žít, když je n á m život m ukou. A tu pak sm rt je náš lékař a um řít jeho předpis. JAGO I jd i mi, ty m á to h o ! Č tyřikrát sedm let už koukám n a ten svět, a co jsem se naučil rozeznat, co m i dělá dobře a co zle, ještě jsem nepotkal člověka, aby dovedl ja k se p atří m ít sebe rád. Než bych řekl, že se utopím kvůli n ě ­ jak é té koroptvičce, raději b u d u pavián než člověk! RODERIGO Co m ám dělat? J á vím , že je to h a n b a takhle třeštit, ale není v m é moci, abych to napravil. ja g o Starou b a č k o ru ! N ení v tvé m o c i! Je n o m n a nás to je, ja c í jsm e, jestli takoví nebo m akoví. Naše tělo je zahrada a naše vůle zah radníkem : a tak, ať už chcem e nasít hluchavek nebo pěstovat salát, vysázet ysop nebo vyplet dym ián, m ít ji celou n a jed en nebo rozdělenou na vícero d ru h ů zelin, ať z ní zanedbáním udělám e úhor nebo vzdě­ láním eden — vždycky síla k tom u a pořádající m oc j e v naší vůli. K dyby na vahách našeho živobytí nebyla je d n a miska rozum u, aby vyvážila druhou, plnou smysl­ nosti, naše krev a naše živočišná přirozenost by nás do­ vedly k čistým koncům . Ale m ám e rozum , aby ochlazoval nezřízenost našich p udů, naše tělesné žádosti a splašené chtíce — z nichž to, Čemu říkáš láska, podle m ého není než odnož neboli roub. ro d e rig o T o není m ožná! JA G O Pouhé svědění krve to je a dopuštění vůle. Člověče, vzm už se! U to p it se! T o tak! Kočky si top a slepá ště­ ň a ta ! Jsem tvůj přítel a slavně prohlašuji, že jsem k tobě ro d e rig o

JAGO

přip o u tán lany tak houževnatým i, že nic je nem ůže zp ře­ trh a t. N ikdy jsem ti nem ohl prospět lip než zrovna teď. N andej si peněz do měšce! Pojeď se m nou n a tu vojnu! N alep si vousy, ať tě nikdo n e p o z n á ! Já řk u , nandej si peněz do měšce! T o je vyloučená věc, aby D esdem ona toho m ouřenína m ilovala dlouho — nandej si peněz do měšce! — a on ji. Bouřlivě to u ní začalo, a dočkej času, bouřlivě to skončí. J e n si nandej peněz do měšce! T ihle m ouřeníni jsou v lásce přelétaví — nandej si peněz do měšce až po ouvazek! — co m u teď v h u b ě sládne ja k o m an a, však m u to brzy zhořkne jak o utrejch. J i to m usí přejít, protože je m la d á : je n co se nasytí jeh o těla, přijde n a to, ja k se spletla. M usí m ít zm ěnu, musí, kdyby n a sůl ne­ bylo. Pročež, nandej si peněz do p y tlík u ! K dyž si už m e r­ m om ocí loudíš o peklo, aspoň to dělej vkusněji a netop se mi! H leď splašit hotovosti, kolik je n můžeš! Jak o že trocha těch nábožných č ary m ar a věčné lásky slib, co si dah světem jdoucí K řo vák s benátskou koketou — jakože tohle není zrovna tvrdý oříšek pro rozoum ek m ůj a celého spříseženstva pekel, budeš ji m ít! Proto koukej splašit peníze! J d i m i k Šípku s utopením ! T o sis načisto spletl cestu. Hleď raději viset za to, žes jí užil, než u to p it se a u třít hu b u ! ro d e rig o Budeš stát p ři m ně a m ých nadějích, když vsa­ dím na to, že m i to vyjde? ja g o N a m ne se můžeš spolehnout. Běž, sežeň si peníze! U ž jsem ti řekl stokrát a říkám ti to zas a zas: nenávidím M a u r a ! M á věc m á kořen, a tvoje ja k by smet. Dejm e se dohrom ady a pom stěm e se m u rukou společnou a nerozdíl­ nou. Jestli se ti podaří nasadit m u parohy, ty si přijdeš na své a m ně to bude vyražením . M noho je v lůně času příběhův, kterým i teprve slehne. Pochodem v c h o d ! Běž shá­ n ě t h otovost! Z ítra si o tom řeknem e bližší! D obrou n o c ! ro d e rig o K d e se rán o sejdeme? JA G O U m n e v bytě. ro d e rig o P řijdu časně. JA G O Přijď! A teď už, dobrou noc! — Poslyš, R oderigo! R O D ERIGO Co říkáš? ja g o A už žádné skákání do vody! Slyšíš?

U ž n a to nemyslím. P rodám své pozemky — všechny do jednoho. ja g o N o, to je j i n á ! B ud z d rá v ! J e n koukej m ít dost peněz v pytlíku! ro d e rig o

Odejde Roderigo. M ůj hejl, můj měšec! Však b y t o b y l hřích, svou draze zaplacenou znalost světa s tím h ňupem u trácet a nem ít z toho svůj špás a profit. — N enávidím M a u ra : Říkají, že v mé posteli prý konal m ou práci. Nevím , co je na tom pravdy, leč pouhé podezření toho d ru h u splatím ja k jistotu. O n si m ne váží: tím lip se na něm osvědčí můj plán. T e n Cassio m á svůj půvab — počkat! počkat! M ísto m u vyfouknout a jed n o u ranou dokázat dvojlotrovství — je to možné! Z a čásek takhle O thellovi šeptnout, že si moc volně vede k jeho ženě! J e hezký, milý, jak o stvořen m užům být trn em v oku, ženám nebezpečný. T e n M a u r je přím ý, nezáludný chlap, poctivce vidí v každém , kdo ho dělá, a d á se jistě vodit za nosánek zlehýnlca ja k ten osel. — U ž to m ám , už je to počato! T e d noc a peklo to musí přivést na to světa světlo.

ja g o

Odejde.

[II. 1.]

PŘÍSTAVNÍ MĚSTO NA C Y P R U I V O L N É PROSTRANSTVÍ NAD P Ř Í S T A V I Š T Ě M Vystoupí Montano a dva šlechtici.

M o n ta n o

Co na m oři je vidět s m ola?

P R V N Í ŠLECHTIC

Nic.

Dočista nic. J e n vlny jak o hory. A nikde m ezi nebesy a m ořem jedinkou plachtu. M o n ta n o Však ta bouře dula dost ryčně n a souši a řekla své: až se n á m valy třásly od základů. K dyž n a m oři tak vyváděla, jak é žebroví z dřev to nevyvrátí ze spár, když n a ně tají hory vod? Co uslyšíme? d r u h ý ŠLECHTIC T urecké loďstvo ž e to rozehnalo. Stoupněte si je n na hřešící b ře h y : plísněná peřej ja k když laje m rakům , a smrští vztržené a ohřívené přívaly ja k když n a M edvěda chlístat by chtěly tříšť a zhasit strážce p ó lu ! T akové dopuštění n a těch vodách jsem neviděl co živ. MONTANO K dyž lo ď s t v o T u rk ů n e stih lo p řís ta v n ě ja k ý , j e p o n ě m .

Že v tom hle obstálo, je vyloučeno! Vystoupí třetí šlechtic. N ovina, pánové! J e po vojnách! T a čina tam tak pochroum ala T u rk a , že m á co kulh at pryč. Benátská loď viděla pohrom u a ztroskotání většiny je h o loďstva.

t ř e t í šle c h tic

MONTANO

J e to p r a v d a ?

T a loď je v přístavišti. J m e n u je se L a Veronese. M ichal Cassio, nám ěstek M a u ra O thella, už přistal a vstoupil n a břeh. M a u r sem jed e rovněž s veškerou plnou m ocí pro náš ostrov. MONTANO Jse m tom u r á d . Důstojný je to v l a d a ř . TŘETÍ Š l e c h t i c LeČ ja k ten Cassio m luví potěšlivě, z trá t T u rk ů co se tkne, tak s obavam i, zda M a u r je živ a zdráv. V příšerné bouři se totiž ztratili. MONTANO Dejž Bůh, by b y l! t ř e t í šle c h tic

Sloužil jsem pod ním . N a slovo vzatý je to voják a velitel. Leč pojďm e k m oři, ja k zhlédnout loď, co přistala, tak pilně vyhlížet O thella, až m odro vln a m odro nebe se n á m slije v je d n o jed in é pohledění. t ř e t í šle c h tic A no, pojďme! V ždyť každým okam žením m ůže přistát další a další loď. Vystoupí Cassio s průvodem. Dík, obráncové statečného C ypru, jim ž M a u r je tolik d r a h ý ! K éž ho Bůh zaštítit ráčí proti vzteku ž iv lů ! K dyž jsem ho ztratil, bylo m oře strašné. MONTANO M á dobrou loď? CASSIO V ýborně stavěnou a lodivoda vyhlášeného osvědčeným um em . Proto m á naděj, n epřepitá k sm rti, ač chorá, okřívá. CASSIO

Volání za scénou. Hoj, plachta, p lac h ta , plachta! Co znam ená ten křik?

ca ssio

Vystoupí Čtvrtý šlechtic. M ěsto je vylidněno. N a pobřeží se tlačí dav a všechno křičí: „ P la c h ta !“ CASSIO M á naděj spřádá si, že je to M a u r.

č tv r tý šle c h tic

Šja scénou rány z déla. D HUHÝ š l e c h t i c

Alespoň přítel j e to. T y to salvy

jsou na pozdrav. Prosím vás, pane, jd ěte a povězte nám , kdo to přistál.

c a ssio

DRU H Ý ŠLECHTIC

Rád.

Odejde. MONTANO

Poslyšte, nám ěstku, je generál ženat?

N a výsost šťastně: vždyť si dobyl dívky, že pro ni není slov a blouznit m álo, že blednou ohňostroje veršotepců, že na živoucí zázrak toho bytí je báseň bezm ocná.

CASSIO

Vrátí se druhý šlechtic. T a k co? K d o přistal? Nějaký Jag o , M a u rů v pobočník. c a ssio M ěl zřejmě kupodivu rychlou plavbu. Skučící vichry, vzduté vlny, smrště, úskalí rozervaná, zrádné písky — pod vodou číhající vrazi kýlů — ja k schopny vním at krásu, sm rtelný zapřely vztek a božskou D esdem onu nechaly m inout netknutou. MONTANO K do je t o ? c a ssio T a , o které jsem mluvil, našeho velitele velitelka, svěřená péči statečného J a g a , jenž o týden — tak brzy přibyv sem — předstihl naši naděj. Velký Bože, chraň O th e lla ! A všemocným svým dechem nadm i m u plachty, aby tento přístav už brzy oblažil svou statnou lodí, bez dechu láskou objal Desdemonu, zažehl opět naše zhaslé duše a celý C ypr potěšil! c a ssio

DRUHÝ ŠLECHTIC

Vystoupí Desdemona, Emilie, Jago, Roderigo a průvod. Ó , hleďte, to nejdražší, co vezla loď! Svůj hold jí vzdejte, m uži cyperští! Ó , paní, buď pozdravena! M oc a milost boží, před tebou, za tebou a ze všech stran obklič tě dokola! desdem ona Děkuji, ch rab rý C assio! Ja k o u mi o m ém p á n u d áte zprávu?

N ení tu ještě. A nic o něm nevím, než že je zdráv a brzy bude tady. desdem ona AJe m ám s tra c h ... J a k jste se rozešli? c a ssio Veliké utkání m oře a nebes nás rozvedlo. Leč, slyšte: plachta!

c a ssio

Volání za scénou. Plachta! Plachta! Rány z dél za scénou. D ávají pozdravení citadele. Toť rovněž přítel. CASSIO Přineste nám z p rá v u ! d ru h ý Š le c h tic

Druhý šlechtic odejde. CASSIO

V ítám vás, p o b o čn ík u ! Em ilii.

Pěkně vítám , paní! Nehoršete se na m ne, milý Jag o , že jsem tak smělý. Florentinský m rav nám dovoluje tak se kořit dám ě. Políbí Emilii. K dyby vám nadělila svými rty, ja k často jazykem mi d á co proto, měl byste dost. desdem ona C hudinka, vždyť je jako pěna.

JAGO

K dež! M áte ji slyšet, když chci spat, těch řečí! Před Vaší V zácností, to připouštím , snad trochu obrací svůj jazyk dovnitř a hudruje je n v duchu. EMILIE T y si stěžu j! ja g o Z nám e to! M im o d ů m jste obrážečky, v světnici řehtačky, v kuchyni divoké kočky, v křivdění svaté, v oplácení saně, unylé stíny ve dne při své práci, v posteli večer do práce ja k draci. JAGO

H a n b a ti, nactiutrhači j e d e n ! V ždyť je to tak, jaképak cosi kdesi: vstáváte ke hře, k práci leháte si.

DESDEMONA JA G O

EMILIE

T y m i p sá t c h v á lu n eb u d eš!

ja g o DESDEMONA

To ne! C o bys psal o m n ě , k d y b y s m ě m ěl c h v á lit?

N echtějte toho 11a m ně, m ilostpaní! K dyž nejsem jizlivý, tak nejsem nic. desdem ona T a k honem ! Pusť se do m ne! — Šel někdo do přístavu, viďte?

JAGO

JAGO

še l.

N ení m i veselo, n e není. Jsem je n rád a , že m ohu neukázat, ja k m i je. — T a k ja k bys chválil m ne? ja g o U ž se to peče. Ale m ně se n á p a d z palice trh á jak o z pejří pop, s m ozkem a se vším. Leč m á m úza rodí a takto povíjí: K dyž krásu m á i ducha, tak to bývá: krása je k užitku, d uch využívá. DESDEMONA T o je m i pěkná chvála! A což, když je nehez­ ká a chytrá. JAGO K dyž nehezká je chytrá, pom oc s n a d n á : najde si hezkého a h ned je vnadná. desdem ona

desdem ona

Č ím d á l tím h ů ř.

A což, když je hezká a hloupá? JA G O Pohledná dívka není nikdy h lo u p á ! D řív než ta nejchytřejší děcko houpá. DESDEMONA T o jsou samé omšelé vtipečky, co rozesmějí leda hlupáky, když sedí v hospodě u piva. Ja k o u p ak m i ­ zernou chválu m áš pro tu, k terá je šeredná a hloupá k tom u? JA G O T a k šeredná a h lo u p á není žádná, by nesvedla, co d ů vtipná a vnadná. DESDEMONA Ó , té tupé nevědomosti! T u nejhorší c h v á l í š nejlíp. Ale jakou chválu bys dokázal vynaložit n a ženu, která by jí opravdu zasluhovala, k terá by se u vědomí toho, ja k á je, m ohla odvolat k samé zlobě? JA G O T a , c o by byla s k r o m n á , třeba k r á s n á , E m ilie

ne p a d lá n a ústa, leč nehalasná, ač bo h atá, bez zájm u o přepych, zdrženlivá, ač ví: „ chtít, m ohla b ych", ta, co by pohněvaná nem stila se, leč hněvu řekla: „B ěž!“ , křivdě: „Přijď zase!" co nebyla by nikdy blázna dost, d á t tresčí hlavu za lososí chvost, co, vědouc, znala by si neom áčet, a vidouc ctitele se neotáčet, ta, kdyby byla, ta by m ohla vskutku — desdem ona Co? Co by m ohla? ja g o — m im inka kojit a d á t udit šrůtku. desdem ona T o je ale chabé, paťhavé zakončení. N euč se od něho, Emilie, třeba je tvým m anželem ! Co tom u ří­ káte, Cassio? Že je to kus rouhače bezbožného? c a ssio M luví od plic, m ilostpaní. O ceníte n a něm spíše vojáka než filosofa. ja g o Bere ji za ruku. — Správně! D obře m áte — je n si šeptejte! D o takové pavučinky, že ji ani vidět není, lapím takovou ohrom nánskou m ouchu jak o toho Cassia. J e n se n a ni usmívej, je n houšť! V šak ti n adělám želízek z tvých vlastních kom plim entů! — Svatá p ravda, je to tak! — Až tyhle tvé opičky s tebe stáhnou nám ěstka, však ty budeš litovat, že sis m ohl prsty ulíbat, jako teď zas, ty šviháku jed e n kakraholtský! J e n si líb e j! Skvěle! O hrom ně to umíš — Ano, ano, docela m á řeč. —- U ž zase si ty prsty strkáš pod nos? K éž to byly násadce od klystýru! Troubení za scénou. M au r! T o je jeh o signál! D o o p ra v d y ! Pojďme m u n aproti h o uvítat! Hle, on nás předešel!

CASSIO desdem ona ca ssio

Vystoupí Othello a průvod. O th e llo M á krásná válečnice! desdem ona O th e llo !

Jsem stejně šťasten jako n a d tím žasnu, žes tady dřív než já . R adosti moje!

o th e llo

T akovým utišením kdyby každá skončila bouře, ať si vichry dují, až vzbudí sm rt, a loď se šplhá výše než O lym p sám a zase hloub se řítí než z nebe do pekel! T eď kdybych um řel, um řel bych nejšťastnější. N eboť m ám duši tak plnou blaha úplného, že se až bojím, d ru h á slast ja k tato v neznám ém příští není. desdem ona P á n b ů h chraň, aby nám nepřibývalo i lásky a blaha ja k o d n ů ! OTHELLO M ůj Bože, am en! N em ohu si to blaho vynachválit dosyta. Zalykám se. J e ho příliš. A to a to ať je ten nejstrašnější nesouzvuk našich srdcí! Líbá j i . • J e n si chval, ja k ti to ladí. Však ti — spolehni se — povolím kolíky! o th e llo Pojďme teď n a h rad ! — N ovina, přátelé! J e po vojnách! T urek se utopil! J a k p a k se m ají mí starodávní zdejší znám í? — Zlato, budeš tu m ilým hostem . N eřekla bys, ja k mě tu m ají rád i. M oje d r a h á ! Ž vatlám , až je to neslušné, a je n si libuju, ja k se m ám . — Prosím tě, Jago, dej vylodit m é v ě c i! K a p itá n a pak přiveď s sebou na hrad . J e to člověk ja k d obrá hodina a m ořeplavec, je n p řed ním sm eknout. — Pojďme, Desdem ono! A ještě je d n o u : v íte j!

JAGO

Odejdou všichni mimo Jaga a Roderiga. Přijď za m nou ihned do přístavu! — Pojď sem! Jestli se nebojíš — ja k se říká, že i ten nejhorší zbabělec,

ja g o

když se zamiluje, m á statečnosti trochu víc, než jí m á od přírody — poslyš, co ti povím. Nám ěstek m á dnes večer službu na hlavní stráži. Ale především ti m usím p rozradit jed n o : D esdem ona je přím o blázen do něho. ro d f.rig o Do něho? T o není m ožná! JAGO Dej si prstíček takhle a natáh n i uši duše své! V zpo­ meň si, ja k zuřivě se z počátku zam ilovala do m ouřenína je n za to, že s e jí chlubil a častoval ji fantastickými smyš­ lenkami. A bude ho pořád m ilovat je n pro ty jeh o poví­ dačky? N a to m áš příliš rozum u, abys tom u věřil. Její zrak si žádá potravy — a co to je za potěšení, koukat po ­ řád na toho čerta um ouněného? K dyž se žeh krve otupí milostným laškováním, m ěla by jej opět roznítit a přesy­ cenosti do d at nové chuti vábná tvář a vůbec shoda let, letory a osobních p ů v ab ů : zkrátka, zrovna to, co ten m o u ­ řenín nem á. Nu a když se po všech těch dobrotách bude shánět m arně, shledá při své náročné zjemnělosti, že je ošizena. Začne se jí zvedat žaludek, a m ilý m ouřenín se jí zoškliví, ba zhnusí. Sam a příroda jí v tom b ude učitel­ kou a donutí ji, aby si našla jiného. A když tohle připustíš — jakože to nejde nevidět a n e h m a ta t ru k am a — kdo m á k tom uhle štěstí blíž než Cassio? C hlap m edoústá, bez špetky svědomí, o patrný jen potud, aby se navenek jevil bůhvíjak jem n ý a vzdělaný a pod touhle m askou je n tím nerušeněji m ohl osnovat, co hoví jeh o špinavým a nezří­ zeným skrytým choutkám . Nikdo, povídám , nikdo. C hlap všemi m astm i m azaná, který si najde příležitost, a kdyby na sůl nebylo, čím an na svou výhodu, a kdyby tam sto­ k rát žádná nebyla a on si ji musil vymyslit a načarovat. K rom toho je po čertech hezký, m ladý a m á vůbec všechny náležitosti, po jakých se fantí taková bláznivá vyžlata. M orovátý, na slovo vzatý kus lotra ničem ného. A ta holka už na to kápla, co obnáší. ro d e rig o T om u nevěřím . V ždyť ona je zrovna světice. ja g o Pěkná světice! G erta starého! T é aby víno chutnalo, musí být z hroznů. K dyby byla taková světice, nebyla by se zam ilovala do toho m ouřenína. Starou belu, světice! Nevšiml sis, ja k ho popleskávala po ruce? Nevšiml sis • toho?

Všiml. Ale to bylo jen ze zdvořilosti. Z chlípnosti, jak o že jsem živ! Prolog to byl a pře­ d ehra beze slov k historii smilstva a špinavých obmyslů. Dostali se rtom a tak blízko jed e n k druhém u , že se líbali dechem . O havné obmysly, R o d e rig o ! K dyž vzájem né d ů ­ věrnosti jed n o u tak proklestí cestu, hned vzápětí přijde ten úhlavní a vrcholný prostocvik, vtělená tečka za tím za vším, h a n b a povídat. Ale jen poslouchej, co já ti radím . J á jsem tě sem přivedl z Benátek. Dnes v noci přijď na hlavní stráž, jako bys tam měl službu. Už tě tam nějak dostanu, a Cassio tě nezná. N ebudu daleko od tebe. N ajdi si nějakou zám inku, abys Cassia dopálil. Hulákej nebo m u pohaň jeh o vojenskou způsobilost nebo co jiného ti chvíle napoví příhodného. ro d e rig o D obrá! ja g o J e prchlivý a dohřeje se je d n a dvě. M ožná dost, že ti je d n u vrazí. Popichuj ho, aby to udělal. T o mi docela postačí, abych tím způsobil pobouření mezi zdejšími hodnostáři, které se ja k se patří neusadí, dokud Cassio n ebude sesazen. T a k si zkrátíš cestu k splnění svých tu­ žeb, protože pak b u d u m ít docela jin ačí možnosti, abych ti šel na ruku. A nejvýš příhodně se odstraní překážka, pro kterou bychom jin a k neměli nejmenší vyhlídku na úspěch. ro d e rig o J á to udělám , jestli se mi k tomu naskytne p ří­ ležitost. JA G O Z a to ti ručím . Přijď potom za m nou do citadely. M usím m u d á t v y l o d i t z a v a z a d l a . Buď z d r á v ! ro d e rig o Buď z d r á v ! ro d e rig o

ja g o

Odejde Roderigo. Ze Cassio ji miluje, to vím. Že ona jeho, dá se snadno myslit. M a u r — ja k ho nesnáším — je něžný chlap, Šlechetně oddaného milování, a tak bych řek, že bude Desdemoně m anželem k pohledání. Nu, a já , já ji m ám taky rád. Ne, že bych po ní bažil — ač m ožno dost, by to byl menší hřích — teč hlavně, abych nakrm il svou pom stu,

JA G O

anžto se dom nívám , že chlípný M a u r si zajezdil v m ém sedle: pomyšlení, v útro b ách hlodající jak o j e d ! A nic m ě nezhojí a zhojit nesmí, než vyrovnat ten d l u h : za ženu ž e n u ! Ci nesvedu-li toho, naočkovat m u aspoň žárlivost tak prudce zhoubnou, že rozum ho z ní nevyléčí. Pročež — vydrží-li ten psík, co za obojek jsem si ho přived z Benátek, ten hon — p o p ad n u M ichala Gassia za slabiny, M aurovi očerním ho jak o svůdce — beztoho, že m i taky loudí o m ou — a M a u ra dojm u tak, že ještě hýčkat, odm ěňovat a ctít m ě bude za to, ja k si ho osedlám a klid a m ír m u rozvrátím , až bude šílet. Jaksi sám nevím ja k — leč to se poddá v praxi. Odejde.

[II. 2.]

ULICE

TAMŽE

Vystoupí Othellův herold s provoláním. Kolem něho zástup lidu. „T akové jest přán í šlechetného a u datného ge­ n erála našeho, O thella, aby se jed e n každý na jistotnou, té chvíle došlou o úplném loďstva tureckého zničení zprávu, veselí oddal, tanci a ohňů pálení a vůbec křepčení a kratochvíli rozm anité, k jak é kdo podle stavu svého a za­ líbení puzena se cítí. N eboť k oněm novinám přešťastným nehledíc, svůj sňatek oslavuje. T o to pak d á t rozhlásit a proklam ovat ráčil: všechna večeřadla jsou dokořán a plná v nich volnost hodování od této hodiny páté až do jed e n á c té udeření. Bůh ostrovu C ypru požehnati rač i generálu našem u šlechetném u, O th e llo v i!“

h e ro ld

Odejdou všichni.

[II. 3.]

SÍŇ NA HR A D É Vystoupí Othello, Desdemona, Cassio a průvod.

M ichale, dohlédněte potom n a s trá ž ! V n e j l e p š í m z n á t si ř í c i : d o s t ! a p ř e s t a t ,

O th e llo

j e v ě c í n a š í c t i.

J a g o už d o s t a l p o k y n , j a k si v é s t. N icm éně osobně si n a to vše dohlédnu sám. O TH E L L O J a g° Je ř á d n o s t s a m a . D obrou noc, M ichale! A zítra přijďte ke m ně h ned po rá n u . — M á lásko, p ojď m e! M ít koupeno a užívat je d v o jí: tak dlouho už a ještě nejsme svoji. D obrou noc!

c a ssio

Odejdou Othello, Desdemona a průvod. Vystoupí Jago. ca ssio D obře, že jdete, Ja g o . M usím e na stráž. ja g o L eda tak za hodinu, nám ěstku. Ještě není ani deset.

G enerál nás tak brzy vyhání je n z lásky k své Desdemoně. A nem ějm e m u to ve z lé : ještě se s ní nepotěšil. A ona je sousto pro bohy. c a s s i o J e to úžasná d ám a. ja g o A panečku, ten tem peram ent! CASSIO O p ra v d u , je svěží a něžná jako kytička. JA G O A t y o č i ! U činěné fanfáry do vztekačky! c a ssio Rozm ilé oči. A přitom nesm írně Čisté. JA G O A když ústa otevře, že je to jak o milostný poplach? c a s s i o J e oprav d u dokonalost sam a. JA G O N u, P á n b ů h s nim i a s jejich postelí! Pojďte, n á ­ městku, m á m doušek vína a tam venku p a rtu cyperských kavalírů, co se m erm om ocí chtějí n a p ít na zdraví našeho černého generála. c a ssio D nes ne, Ja g o . M á m n a pití zatroleně slabou hlavu. Byl bych skoro rád , kdyby si lidé už jed n o u vymyslili něco jiného, ja k u ctít jed e n druhého. ja g o Ale vždyť to jsou sami přátelé! A je n je d n u sklenku! Budu pít za vás.

Vypil jsem je n je d n u jed in o u sklenku, a ještě m oc a moc o p atrn ě zředěnou, a podívejte se na m ne, co to se m nou d ě lá ! M á m už takovou slabou povahu a n e tro u ­ fám si naložit jí ještě víc. ja g o Pane d rah á , vždyť ta dnešní noc je n a to, abychom se vyráželi. A ti kavalíři se nedají odbýt. ca ssio K depak je m áte? ja g o Ale tady za dveřm i. Prosím vás, pozvete je dál. ca ssio K dyž jinak nedáte! Ale nic se mi do toho nechce. c a ssio

Odejde Cassio. Jestli m u přišiju je n je d n u sklenku k té, co jí vypil u večeře, bude svárlivý, ňafavý a nedůtklivý ja k milostslečnin pinč. A ten m ůj chudák, co láskou už je skoro naruby, R odrigo, na zdraví D esdem onino dnes večer už vypil aspoň káď — a teď jd e na stráž. T ři Gypřany, vtělený švih a říz, lechtivé na čest jak o všichni čerti, výlupky zrovna zdejší bojovnosti, jsem ja k se patří rozkohoutil pitím a přived ja k by smet. V tom stádě nachm elenců teď Cassia m usím dostat do něčeho, čím by se dotkl C ypru. T a d y jsou. K dyž mi to vyjde teď, ja k m i to kyne, po proudu, po větru mi loďka plyne.

JAGO

Vrátí se Cassio s Montanem a dvěma šlechtici. Za nimi sloužící s vínem. c a ssio N am outě, už do m ne vrazili s k le n ic i! M o n ta n o Ale m alilinkatou, n a m ou duši! Sotva žejdlík, jako že jsem v o ják ! JAGO J á řk u , víno! A cinkylinky, činky, cink, ať zvoní plný dvoják! J e život lidský jak o sen a voják v ohni každý den, tož, aby nepil voják! Víno, chlapci!

N am outě, ohrom ná p í s n i č k a ! N aučil jsem se jí v Anglii. T a m jsou na pijatiku borci. Takový D án, Něm ec nebo břichatý H o la n d r — jářk u , dejte nám n ap ít! — je proti Angličanovi h a d r. CASSIO T o je Angličan takový chlapík na pití? ja g o T en , ten vám přepije D ána, ani nem rkne; dostat pod stůl Něm ce, je pro něho m aličkost; a H o la n d r už chválí D avida, než m u kdo stačí nalít další korbel. ca ssio N a zdraví našeho generála! MONTANO N a to vám rád připiju, nám ěstku, a do d n a ! JAGO T y m á sladká A n g lie ! K rá l Štěpán, to byl, pane, král, a za kalhoty dával zlatku, a ještě pětník usmlouval a kousek látky na záplatku. c a ssio

JA G O

T y nejsi kníže ani král a je n tak tak, že netřeš bídu. Tož v starých hadrech choď si dál a p o m n i: přepych zhouba lid u ! Já řk u , víno! c a ssio T a h le písnička je ještě ohromnější než ta první. JA G O Chcete š iji poslechnout ještě jed n o u ? c a ssio N echci. Podle m ého, kdo tohle dělá, dělá o s t u d u svému důstojenství. In u , P á n b ů h je n a d nám i nade všemi, a jsou duše, které spaseny budou, a jsou duše, které spa­ seny nebudou. JA G O Svatá pravda, nám ěstku. c a ssio M ezi nám i, pro sebe samého — aniž se tím chci dotknout generála a vůbec vyšších hodnosti — chovám pevnou naději, že spasen budu. ja g o A j á pro sebe, nám ěstku, zrovna tak. c a ssio Beze všeho! Ale, s dovolením , až po m ně. N á ­ městek m usí být spasen p řed pobočníkem . Ale nechrne toho! Služba především ! — a odpusť n á m naše viny! Pánové, do služby! Nemyslete si, pánové, že jsem opilý! T ohle je náš pobočník, tohle je m á p ravá ruka a tohle levá. V ůbec nejsem opilý. Docela dobře dovedu stát a taky docela dobře m luvím .

v šic h n i c a ssio

Bezvadně, nám ěstku! T a k to jsem rád . J e n abyste si nemyslili, že jsem

opilý! Odejde Cassio. Pojďme n a b a š t u , p á n o v é , p o s t a v i t s t r á ž e ! JAGO V idíte ho? ten co šel nap řed ? Voják, že vedle Gaesara by m ohl stát a řídit bitvu! J e n že tahle nectnost v něm tvoří s ctnostm i pravou rovnodennost, každého půl a půl. A je ho škoda. M á m strach, že O thellova víra v něho a tahle slabost jed n o u praošklivě n á m pohnou C yprem . m o n ta n o Což to dělá často? ja g o D en ze dne je to prolog jeh o spánku. Všech čtyřiadvacet hodin dne vám probdí, když chlast ho neuhoupá. m o n ta n o M ěl by někdo včas n a to upozornit generála. Snad že to nevidí či z dobroty si všímá jenom Cassiových ctností, nikoli jeh o vad. Není-liž prav d a? m o n ta n o

Vystoupí Roderigo. T y, R oderigo? Běž za ná m ě stk em ! H onem , honem b ě ž !

Jago

Odejde Roderigo. A třeba litovat, že m ohl M a u r takovou hodnost, nejvyšší hned po své, d á t někom u, kým takhle zm ítá slabost. Byl b y to d o b r ý s k u t e k m u t o ř í c ! ja g o J á m u to n e p o v í m . J á a n i z a n ic . M á m Cassia rá d a udělal bych všechno, abych ho vyléčil. — Co se to děje? m o n ta n o

Křik za scénou. Pomoc! Pomoc! Vrátí se Cassio, který žene před sebou Roderiga.

Ty pse! Ty b íd á k u ! MONTANO N ám ěstku, c o se stalo? c a ssio Takové u c h o ! M ě t o b u d e u č i t ! J a k špunt ho vtluku do proutěné láhve! ro d e rig o D otkněte se m ne! c a ssio Žbrbleš, chlape? T u máš m o n ta n o N á m ě stk u ! Prosím v á s ! c a ssio Pusťte mě, pane, sic rozbiju vám h la v u ! MONTANO V ždyť jste n a m o l! c a s s i o J á že jsem nam ol? N a! ca ssio

Šermují. ja g o

V en, R oderigo, ven! Běž d ělat poplach! Odejde Roderigo.

N á m ě stk u ! P á n i ! Probůh, p á n o v é ! Hej, pom oc! M ontano! N ám ěstku! Páni! T o je m i stráž, je n co je prav d a! Pomoc!

ja g o

Žja scénou se zvoní na poplach. K dopak to vyzvání? D iablo! M ěsto bude tady ja k na koni! N ám ěstku, zostudíte se n a d o s m rti! Vrátí se Othello s průvodem. Ot h e l l o m o n ta n o

C o se t o t u d ě j e ?

K rvácím ! Pobodal m ě k sm rti! U m řu ! O THELLO Z adržte, kom u život m ilý ! JAGO Páni! N á m ě stk u ! Pane M o n ta n o ! Což ve vás není špetička citu pro slušnost a místo? G enerál s vám i m lu v í! Styďte se h o ! O th e llo Stát! K de to jsm e? K de se to ve vás bere? PoturČili jsm e se a sami sobě dělám e to, co Bůh jim dělat nedal? N echte té rvačky, pro křesťanský stud! Života m álo dbá, kdo teď své zlosti d á sousto n a v íc : um ře, ja k se p o h n e ! U m lčte z v o n ! T o strašné vyzvánění

převrátí ostrov. Co se stalo? Jag o , v své poctivosti k sm rti zkorm oucený, kdo začal, m luv! J a k si m ě vážíš, m luv! JA G O Nevím. J e n teď, tu chvíli ještě, byli sám klid a m ír, ja k nevěsta a ženich než ulehnou, a v příštím okam žení — jak o když kom eta jim rozum zkalí — tasí a sekají a bodají se v sm rtelné zběsilosti. Nevím prostě, ja k vznikl ten vrtohlavý spor. A kéž jsem raděj v bitvě ztratil ty své nohy, než že m ě nesly sem, abych ho z h lé d l! o th e llo M ichale, j a k se stalo, žes tak třeštil? CASSIO Prosím vás, prom iňte m i! N em ohu m luvit. O TH ELLO M ontano, bývával jste slušný člověk, K dekdo si všímal, ja k jste uvážlivý, ač dosud m lád, a m áte dobré jm éno u lidí nejpřísnějších. Co se stalo, že jste tak pustě znesvářil svou čest a utratil svůj věhlas za přízvisko nočního rváče po hospodách? M luvte? M o n t a n o Jsem vážně raněn, generále. Jago , váš důstojník vám m ůže říci vše — sám b u d u šetřit dechu, m ám ho m álo — co o tom vím. A nevím , že bych j á byl Špatného něco říkal nebo dělal, ledaže n a d sebou se ustrnout je neřestně a zločinem se brán it vzteklém u napadení. O th e llo P řisám bůh, krev začíná mé lepší rádce řídit a prudkost, zatem ňujíc světlo soudu, ž ád at si velení. K dyž se je n pohnu, když jen o m zdvihnu paži, nejlepšího z vás porazí můj h n ě v ! Chci vědět, ja k k té hnusné rvačce došlo, kdo ji z a č a l! A koho usvědčíte, byť to byl m ůj b ra tr jednorozený, mé dvojče, nechci ho znát. J a k ? V poplašeném městě,

kde srdcem lidu ještě zm ítá strach, vyřizovat si jak o prostřed m íru své hloupé spory, na pevnosti, v službě — to volá do nebe! Ja g o , kdo začal? MONTANO Jestliže zaujat či z kam arádství vypovíš m éně nebo víc než pravdu, tak nejsi voják. ja g o N echtějte to na m ně! T o raděj si d á m jazyk vyrvat z úst, než aby škodil M ichalu Gassiovi. Leč pravdou, říkám si, m u přece nijak ublížit nem ohu. T a k je to, generále: Pan M ontano a já si povídám e a tu se vřítí chlap a křičí: pomoc! a za ním Cassio s holým m ečem v ruce, aby ho vyplatil. P an M ontano Cassia zaskočí a chlácholí ho. J á běžím za křiklounem rozjíveným, aby svým ječením , ja k se i stalo, město nám nepoplašil. Leč měl nohy rychlejší nežli já, a já se vrátil tím spíše, že jsem slyšel třeskot m ečů a Cassia velkým hlasem klít, což dodnes jsem o něm říci nem oh. K dyž jsem doběh — byl jsem je n chvilku pryč — už byli v sobě a bili se a bodali ja k prve, když jste je rozved vy. T oť vše, co vím. Leč lidé jsou je n lidmi. I nejlepší se někdy zapom enou. A jestli Cassio ublížil m u trochu, ja k už tak člověk v zlosti bije ty, kdož to s ním myslí nejlíp, jistě Cassia tak strašně urazil zas ten, co utek, že m u to nem oh nechat projít. o th e llo Z nám tvou slušnost, Ja g o . Vím , že mi to líčíš tak, abys Cassia kryl. — Cassio, m á m tě rád, leč být m ůj důstojník už nikdy n e c h tě j! — Vystoupí Desdemona s průvodem.

O th e llo

H le ď te ! M á rozm iloucká taky vstala. — Cassiovi.

V arovný příklad budeš! Co se děje? O th e llo U ž je zas dobře, zlatíčko. Pojď spat! — V á m osobně j á b u d u ranhojičem . Pom ozte m u! DESDEMONA

Několik pánu odvede Montana. D ohlédni na město a utiš, Jago, z té hnusné rvačky m ožná vzešlé stra c h y ! — Pojď, nejdražší! V oják to jin a k nezná, než že ho z b raň a poplach budí ze sna.

O THELLO

Odejdou všichni mimo Jaga a Cassia. JAGO

J a k je ? Jste r a n ě n , n á m ě s t k u ?

c a ssio R an ěn , že pro m ne léku není. Jago Nedej Bože, snad ne! c a ssio M é dobré jm én o ! M é dobré jm éno! M é dobré

jm éno! Z tratil jsem své dobré jm én o ! Z tra til jsem , co n a m ně bylo nesm rtelného, a co zbylo, je zvíře. Své dobré jm éno, Ja g o , své dobré jm é n o ! Jago Ja k o že jsem poctivec, už jsem se lek, že jste utržil nějakou rán u na tele. T a, panečku, dělá h ů ř než nějaké to dobré jm éno. D obré jm én o není než liché šálení, získané často bez zásluhy, ztracené bez viny. V ůbec jste žádné dobré jm én o neztratil, když si to nemyslíte. Člověče zlatá, copak nejsou cesty a cestičky, ja k si generála zase u dobřit? Sesadil vás je n tak v první zlosti, spíš je n z p o ­ litiky než ze zlého úmyslu, jak o když někdo n ařeže svému nevinném u psovi, aby postrašil příšerného lva. J d ě te na něho s prosíkem, a je váš. ca ssio T o ho raději poprosím , aby do m ne kopl, než abych takového velitele přem louval k takovém u důstojníkovi, ochlastovi nanicovatém u bez špetky svědomí. O p ít se! a žvanit jako papoušek! a řád it, rýpat, proklínat a p rá t se, a m luvit ve verších se svým vlastním stín e m ! O , ty nevi­

ditelný dém one vína! Jestliže ještě nem áš jm é n a , aby tě pod ním znali, b u d u ti říkat ď áb le ! JA G O K do to b y l , co j s t e h o t a k p r o h á n ě l s m e č e m v ruce? Co vám udělal? c a ssio Nevím. ja g o N ení m ožná! c a ssio V zpom ínám si na spoustu věcí, ale na nic jasně. H á d a l jsem se, ale nevím proč. P ane Bože! J e to k víře, že si lidé lijí do úst nepřítele, aby jim ukradl mozek? Že se s veselím, s výskáním a s vyváděním prom ěňujem e v zvířata! JAGO Ale teď je vám už zase docela dobře. J a k to, že jste tak rychle vystřízlivěl? ca ssio Zlíbilo se ďáblu obžerství, aby ustoupil ďáblu zlos­ ti. J e d n a m á neřest m i ukazuje d ruhou, abych sebou musil načisto pohrdat. JAGO Ale jd ěte! V y jste m i nějak přísný m ravokárce! Toť se ví, vzhledem k tom u, kdy a kde se to stalo, a ja k se věci m ají tady na C ypru, byl bych m oc a m oc rád, kdyby se to bylo nestalo. Ale když už je to tak, hleďte, abyste to urovnal, pro sebe ja k m ožná nejlíp. CASSIO Poprosím ho, aby m i vrátil m é m ísto: odpoví m i, že jsem ochlasta! K dybych měl tolik hub, jako H ydra, tahle odpověď by mi je ucpala všechny. Být je d n u chvíli rozum ný člověk, v příští blázen a z ničeho nic hovado! J e to nad lidský rozum . K a ž d á sklenka přes m íru je od zlého a její obsah vtělený ďábel. JAGO Ale j d ě t e ! D obré víno je doceia mile, dom ácké stvoření, když to s ním um íte. U ž n a ně nehubujte! A poslyšte, nám ěstku, tak si myslím, že víte, že vás m ám rád. CASSIO Podal jste m i toho důkazy, pane. J á a opít se! JAGO V y a kdokoli na světě se m ůže někdy opít, člověče! J á vám řeknu, co uděláte. G enerálová zena je ted generál. M ohu to tvrdit bez nadsázky, protože se všecek zasvětil a oddal shledávání, pozorování a rozjím ání jejích skvě­ lých vlastností a p ůvabů. U p řím n ě se jí se vším svěřte! Snažně j i p ro ste ! O n a vám pom ůže, abyste zas byl d o ­ sazen do své hodnosti. O n a je tak m ilá, tak vlídná, tak

ochotná, tak hodná, že by to ve své dobrotě m ěla za hřích neudělat pro vás víc, než oč ji požádáte. Poproste ji, aby zlom ený kloub m ezi vám i a jejím chotěm dala do dlah své p řím lu v y ! A všechno, co m ám , dám proti každé dost m alé sázce, že ta zlom enina sroste pevněji, než byla před tím. ca ssio D obře m i radíte. JA G O M á m vás upřím ně rád a myslím to s vám i dobře. ca ssio T o dobře vím. A hned časně zrán a poprosím a n ­ dělskou Desdem onu, aby se za m ne přim luvila. K dyž tohle m i nepom ůže, tak už nic. ja g o M á te pravdu. D obrou noc, nám ěstku. M usím n a stráž. c a ssio D obrou noc, poctivý Jag o . Odejde Cassio. A kdo mi m ůže říc, že intrikuji, když přece rada, kterou jsem m u dal, je dobrá, logická a vskutku cesta, ja k M a u ra obm ěkčit? J e víc než snadné laskavou D esdem onu získat pro věc je n trochu dobrou. N aděluje štědře ja k sami živlové. A pro ni zas přem luvit M a u ra — kdyby k řtu se odříc a víry měl a záruk vykoupení — tak duši spoutanou m á láskou k ní, že ona m ůže dělat, stvořit, zbořit, co si je n zam ane, ja k chuť ji chytne, dělat m u prozřetelnost. Jsem j á tedy padouch, když Gassiovi rad ím cestou jít tak zřejmě spásnou? Bohosloví pekla! K dyž ďábli nejčernější kují hřích, svádějí nebeskými vidinam i jak o teď já . Co počestný ten bloud žd át bude D esdem onu o přispění a ona za něj uprošovat M au ra, j á do ucha m u n ak ap u ten m or, že ona pro svůj chtíč ho volá nazpět. A čím se b u d u snažit víc m u prospět,

ja g o

tím hlubší nedůvěru pojm e M au r. T a k v černou smolu zm ěním její ryzost a z její dobroty si spletu síť, v níž všichni uvíznou. Vrátí se Roderigo. T a k co je, R oderigo? Běžím v téhle štvanici ne jak o pes, který honí, ale jak o takový, co ho je n vzali s sebou, aby ostatním pom áhal vydávat. M é peníze už skorém vzal čert. Dnes v noci jsem utržil n ad m íru zevrubný výprask. A výsledek myslím, bude ten, že všechno to trápení m i vynese zrovna je n tu zkušenost a že se dočista bez krejcaru a je n maličko m oudřejší zase vrátím do Benátek. JAGO J a k chudí jsou, kdož n e m a j í trpělivost! K d y která rá n a zhojila se naráz? N e čáry, čipernost je naše zbraň, a čipernost se musí učit čekat. Což nám to nejde? Cassio ti nabil, a tys ho zničil touhle m alou újmou. Ač n a slunci se všemu daří, přece, co dříve kvetlo, uzraje i dříve. J e n dočkej času. N am o u tě: je ráno. Při práci, při legraci utíká to. Běž tam , kde máš svůj n o c le h ! B ěž! J d i s p a t! Běž, povídám . Však ti dám brzy zprávu. T a k je n už běž. JAGO

RODERIGO

Odejde Roderigo. Dvojího teď je tř e b a : žena se musí zítra u své paní přim luvit za Cassia. Ř eknu jí to. J á sám si zatím M a u ra vezm u stranou a přivedu ho zpět v tu chvíli zrovna, až Cassio Desdem onu bude prosit. T eď do díla! N ač se s tím dlouho nosit? Odejde Jago.

[III. 1.]

NA

CYPRU /PŘED HRADEM

Vystoupí Cassio a několik muzikantů. M ládenci, t e d y hřejte! Splatím vám to . J e n kratičké: „D obrýtro, g e n e rá le !“

c a ssio

M uzikanti hrají. Vystoupí šašek. Já řk u , lidičky, s n a d n e j s t e z Ž a b o v ř e s k , ž e v á m t o tak kuňká? m u z i k a n t J a k to, pane, j a k to? š a š e k Jso u nějaké Špatné na dech, t y vaše dechy. Zkrátka a dobře, panstvo, tuhle m áte za svou nám ah u . A generá­ lovi se ta vaše m uzika tak z m íry líbí, že vás snažně prosí, abyste s ní přestali dělat rám us. ŠAŠEK

m u z ik a n t

K slu ž b á m , p a n e .

Jestli m áte na skladě nějaký kousek, aby ho nebylo slyšet, spusťte! Ale ja k se říká, když j i m á poslouchat, gene­ rál si n a m uziku m oc nepotrpí. m u z i k a n t Takový kousek nem ám e. ŠAŠEK T a k s b a l t e ty sv é i n š t r u m e n t y , a ť se s v á m i n e m u s í m z d r ž o v a t . Sypte, z t r a ť t e , r o z p l y ň t e s e ! K š c !

ŠAŠEK

M uzikanti odejdou. CASSIO Slyšíš, m é poctivé srdéčko? ŠAŠEK Neslyším vaše poctivé srdéčko, slyším v á s .

Prosím tě, nech žertíků! T u m áš zlaťáček. A jestli ta paní, co paní generálové dělá společnici, už je vzhůru, vyřiď jí, že je tu nějaký Cassio a že ji pěkně prosí n a slůvko nebo n a dvě. U děláš mi to? ŠAŠEK V z h ů ru je. Jestli bude chtít dolů, vyrozum ím ji o vaší přišlosti. CASSIO Prosím tě za to. CASSIO

Odejde šašek. Vystoupí Jago. CASSIO ja g o

T o jsem rád, že j d e t e ! T o jste si ani nešel lehnout?

N esel K dyž jsm e se rozcházeli, přece byl už bílý den. Byl jsem tak smělý, Jago, a vzkázal vaší paní. Poprosím ji, aby mi um ožnila slyšení u paní Desdemony. JA G O H ned vám ji sempošlu. A M a u ra uklidím už nějak z cesty, abyste volněji a bez obav m oh m luvit za svou věc. CASSIO J ste příliš laskav. c a ssio

Odejde Jago. Florenťan by nem oh být ke m ně hodnější a upřím nější. Vystoupí Emilie. D obrý d e n , nám ěstku! M oc j e mi líto vašeho soužení. Však brzy přejde. T eď zrovna p aní o tom m luví s M aurem a statečně se za vás bije. M a u r jí n am ítá, že ten, co jste ho zranil, prý tady n a C ypru je tuze vlivný a vážený, a že už z politiky vás musil propustit. Leč m á vás rád a netřeba m u, prý, krom vlastních citů přím luvčích jiných, aby vás co nejdřív zas hleděl dosadit. c a ssio Nicm éně prosím — zdá-li se vám a může-li to být — dejte mi příležitost ke kratičké rozm luvě s Desdemonou. e m ilie Pojďte dál! Z avedu vás, kde bez obav a volně j í vypovíte vše. c a ssio Pokorné d í k y ! e m ilie

Odejdou oba.

[III. 2.]

POKOJ

NA H R A D E

Vystoupí Othello, Jago a šlechtici. T y dopisy dej kapitánovi spolu s m ým pozdravením státní radě. A teď si prohlédnem e šance. T a m přijď za m nou pak. JAGO Přijdu, m ůj dobrý pane. O th e llo T a k půjdem , páni, n a to opevnění? ŠLECHTICI Jsm e k vašim službám. O THELLO

Odejdou všichni.

[III. 3.]

HRADNÍ

ZAHRADA

Vystoupí Desdemona, Cassio a Emilie. Buďte si jist, že pro vás udělám , co je v m ých silách, Cassio. e m ilie Udělejte to, m ilostpaní. M anžela to trápí, ja k o by se to bylo stalo jem u. d e s d e m o n a Ja g o je poctivec. — N epochybujte, Cassio, že z vás a svého chotě brzy zase u dělám přátele. c a ssio Laskavá paní, staň se s ním , co staň, M ichal Cassio nikdy neb u d e nic než upřím ný váš sluha. desdem ona V ím . Děkuji. Jste m ém u choti oddán. Z n á te ho dlouho. Buďte bez starosti: dál se vám neodcizí, než m u velí ohled je n politický. c a ssio Leč ten ohled buď m ůže vydržet tak dlouho, paní, anebo ze stravy tak řídké týt a tolik zbytnět shodou okolností, že — když já b u d u pryč, nám ěstkem jin ý — generál zapom ene n a m é služby. DESDEMONA

T oho se nebojte! Z de před Em ilkou vám za tu hodnost ručím . A když já úsluhu slíbím, tak ji do písmene i splním. N e d á m m anželovi pokoj. Bděním ho b u d u m ořit. U m luvím ho. V loži ja k v škole bude, u tabule ja k u zpovědi. D o všeho, co dělá, zam íchám Cassia. Buďte dobré mysli! V ždyť vaše advokátka zem ře spíš, než ab y vzdala spor.

desdem ona

Vystoupl Othello a Jago opodál. Náš pán, váš m anžel, m ilo stp an í!

e m ilie

Půjdu! desdem ona K dež! J e n o m zůstaňte a poslouchejte, ja k za vás b u d u m luvit! c a ssio V zácná paní, teď ne! Jsem jaksi nesvůj. P ram izem ě bych posloužil své věci. desdem ona J a k je libo. CASSIO

Odejde Cassio. ja g o

Ne! T o by nem ěl!

O THELLO C o s to ř í k a l , Ja g o ? JAGO J á ? Ř íkal? Nic! A nebo sám už nevím.

N ebyl to Cassio, co šel od m é paní? Cassio, pane? K dež! T o není m ožná, že by se ten tak provinile ztratil, když z dálky spatřil vás. O th e llo A byl to o n ! desdem ona D obře, že jdeš! Zrovna jsem hovořila s prosebníkem, jenž hyne žalem , že se n a něj hněváš. O th e llo K oho tím myslíš, d rah á ? desdem ona Cassia, přece, nám ěstka Cassia. Znejmilejší choti, m ám -li je n trochu čím tě pohnout, ihned m u odpustíš a povoláš ho nazpět. Vždyť jestli on tě n em á z duše rád O th e llo

JA G O

a neuklouzl jen , leč chybil schválně, neum ím z tváře vyčíst bezúhonnost. Přijm i ho zpět! o th e llo T o on šel p r v e o dtud? DESDEMONA Pravda, že on. T a k zkorm oucen a zničen, že m i tu část své ztrápenosti nechal a j á se soužím s ním . Přijm i ho z p ě t! o th e llo M iláčku, zatím ne. Až někdy jind y. DESDEMONA Leč brzy? O th e llo Brzy — kvůli tobě, lásko. desdem ona Dnes při večeři? o th e llo Ne, dnes večer ne. desdem ona T a k tedy zítra při obědě? OTH E L L O Z ítra obědvám s veliteli n a pevnosti. desdem ona T a k zítra navečer, v úterý ráno, v úterý v poledne či večer, ve středu r á n o : je n řekni kdy! Leč neříkej, že pozděj než do tří d nů! V ěř mi, je strašně zkrousen, ač jeh o přečin, posuzován lidsky — leda, že vojna musí n a nej lepších p rý stanovovat příklad — sotva je chyba tak na výtopek. K dy m á přijít? O thello, řekni m i t o ! M a rn ě dum ám , co bys m oh na m ně chtít a já ti odříc či n ad tím takhle stát ja k sfinga. Jakže, s Cassiem, co s tebou ke m ně chodil n a nám luvy a tolikrát se za tě bil, když já n a tebe hubovala, s tím tě sm ířit dá tolik práce? V ěř mi, udělala bych nevím co — O TH E L L O Prosím tě , d o s t ! Ať p ř i j d e , k d y m u l i b o . Pro tebe všechno. desdem ona T ohle n e n í milost. J e to, ja k když tě prosím : Šať se teple, nos rukavice, dosyta se n a je z ! či žádám , abys ty sám sobě ráčil prokázat dobrodiní. Až bud u m ít prosbu, kterou tvou lásku bu d u zkoušet vskutku,

závažná bude, těžká, ošem etná a strach ji splnit. O THELLO VŠe ti splním, d rahá! A nyní též i ty m i něco sp lň : nech m ě tu m alou chvilku o samotě! desdem ona M ám j á ti něco odříc? Sbohem , choti! OTHELLO Sbohem — či na sh le d a n o u ! Přijdu hned. desdem ona Pojď,Em ilko! — Bud, ja k ti vnuká rozm ar! Ať cokoli si zmaneš, poslouchám tě. Odejdou Desdemona s Emilií. T y milé děcko! Bůh m ě zatrať, jestli tě n em ám r á d ! A kdybych tě rád neměl, nicota vládne zas! JAGO M ůj vzácný pane — O th e llo Ríkals něco, J a g o ? JAGO K dyž jste se dvořil m ilostpaní, věděl M ichael Cassio o té lásce? OTHELLO Věděl. O d první chvíle do poslední. Proč? JAGO J e n abych je d n u dom něnku si stvrdil. Proto a pro nic víc. O THELLO D om něnku? Ja k o u ? JA G O Myslil jsem , ž e ji neznal. o th e llo Znal, i z n a l! A častokrát nám dělal prostředníka. JAGO V sk u tk u ! o th e llo V skutku! Bodejť, že vskutku! Vidíš v tom snad něco? Není to čestný člověk? OTHELLO

JAGO

Č e stn ý , p a n e ?

o th e llo

Č e s t n ý , ano, č e s t n ý !

Je , pane, pokud vím. O THELLO A co si myslíš? JAGO Myslím, pane!

JA G O

o th e llo

Dělá mi ozvěnu, jako by v mysli netvora choval, příliš ošklivého, aby ho ukázal. Něco si m yslíš!

Myslím, pane!

Slyšel jsem , ja k si říkáš: „ T o by neměl!*1 když opouštěl m ou paní. Co by nem ěl ? A když jsem ti pak řek, že c e lý čas m ých n ám luv věděl o všem: „ V sk u tk u !“ vzkřikls a svraštil čelo, ja k bys na svém m ozku byl za d rh úvazek a ukryl v něm nějaký strašný postřeh. Vyjev mi jej, máš-li m ě rád ! ja g o V íte, že j s e m vám oddán. O THELLO

M yslím si to .

A právě, že tě znám , žes řádnost sama, a vážíš slova, než jim dáváš dech, tyhle tvé zámlky tím víc mě děsí. U lidí falešných a licom ěrných jsou to je n cavyky, leč u poctivců důvěrné obžaloby, tryskající ze srdcí bez záští. Jago C o Cassia se tý č e , p ř í s a h á m , ž e si m y s l í m , ž e j e Č estný. O THELLO J á rovněž.

Lidé by m ěli být, ja c í se zdají. Anebo, nejsou-li, se nezdát. O TH ELLO Ovšem. Lidé by m ěli být, ja c í se zdají. ja g o Pak myslím, že je Cassio řád n ý člověk. o th e llo Ne, ne, v tom vězí víc. Prosím tě, m luv, ja k smýšlíš, řekni, čeho se domýšlíš, a nejhorší svůj dohad dej do nejhorších slov! JAGO O dpusťte, pane! Ač vázán posloužit vám každou službou, k té vázán nejsem, v níž je otrok volný. M yšlenku říc! Což, je-li zlá a křivá? V ždyť kde je palác, aby zlého nic do něho nevniklo? K do srdce m á tak čisté, aby v něm vedle úvah spravedlivých nezasedaly k soudním rokům též dohady nečisté? o th e llo Zrazuješ přítele, když si je n myslíš, ja g o

že je m u křivděno, a jeho sluch svůj dohad necháš neznát. JAGO Prosím vás — třebaže j á hned všechno vidím černě, jakože, přiznávám se, m ám tu neřest, že ve všem větřím klam , a příliš liorliv, z ničeho dělám hřích — by vaše m oudrost n edb ala toho, kdo tak předpojatě se domýšlí, a z vratkých, nesouvislých dom něnek jeh o nespředla si starost. Nesnáší se to s vaším klidem, s vaším blahem , ani s m ou rozvahou a m užnou ctí, abych vám řek svůj dohad. o th e llo J a k to myslíš? ja g o Poctivé jm én o u m uže i ženy je nejvnitřnější klenot jejich srdcí. K do krade měšec, krade brak, něco a nic: byl m ůj, je jeho, sloužil už kdekom u. Leč kdo m i ukradne m é dobré jm éno, vezme m i, čím si nepom ůže, m ne však činí vskutku chudým . o th e llo Přisám bůh, chci z n á t tvé m yšlenky! JAGO T o nemůžete, a kdybyste m é srdce držel v dlani. T írn m éně, dokavad je střežím já . OTHELLO H a! ja g o C h ra ň te se, pane, žárlivosti! J e to zelenooký netvor, jen ž si hraje s tím , koho požírá. T e n paroháč je Šťasten, jenž, jist svou sudbou, tu, která ho klame, už n em á rád. Leč jaké peklo po vteřinách žije, kdo nevěří, leč nyje, doufá, zoufá a přece musí m ilovat. o th e llo Té b íd y ! JAGO Spokojen být a chůd, je býti bohat. Leč poklad m ít, je chudý být ja k m ráz pro toho, kdo m á stále strach, že zchudne.

Před žárlivostí chránit, panebože, rač srdce přátel! othello Proč mi tohle říkáš? Snad nemyslíš, že j á bych m oh a chtél svůj život prožárlit a s každou lunou m ěnit svou pochybnost? Je d n o u ji m ít, je s e jí zbýt. Co? Z a kozla m ě vym ěň, jestli kdy zam ěstnáním duše své udělám bubliny a smyšlenosti, jaké m i vemlouváš. J á nejsem, abych žárlil, když o m é ženě říkají, že je krásná, je n kvete zdravím , srší vtipem , rád a m á společnost, zná zpívat, h rá t a tančit. Šlechetnou ženu tohle vše je n šlechtí. Aniž m á vlastní chatrnost m i vnuká nejmenší pomyšlení. M ěla oči a vybrala si mě. Ne, Ja g o , ne! Než vezm u v pochybu, chci vidět. N a pochybě pak důkaz m ít. A když m ám důkaz, rázem skoncovat s láskou — nebo s žárlivostí. jag o Jsem tom u rád. T e d m ohu důvodněji i směleji vám osvědčit svou lásku. J e to m á povinnost. M usí to ven. N em luvím zatím ještě o důkazech. Leč dohlédněte n a svou ženu! M ějte ji v dobré patrnosti, když je s C assiem ! Ne žárlivě, ne zaslepeně: bděle! N echtěl bych, aby někdo křivě h rál s tím příliš dobrým vaším srdcem. Pozor! J á Benátky a Benátčanky znám. T a m nebi tváří v tvář se leccos tropí, co m anžel nesmí zvědět. Přikázání tam nezní: Nedělej to! ale: U ta j! othello O p rav d u , Ja g o ? jag o K lam ala otce, když se vdala za vás. A když se třásla jak o strachy z vás, třásla se n a v á s ! othello T o je pravda. JAGO N uže:

Když takhle m ladá svedla otci sehrát takovou h ru a zabednit m u oči, že v tom až hledal čáry — Zasloužil b y c h ! Snažně vás prosím, pane, odpusťte mi, pane, že jsem vám příliš oddán. othello Jsem tvůj dlužník. JAGO T rošinku vás to zkrušilo, ja k vidím . OTHELLO A ni dost málo. JAGO Přece jen o m trochu. D oufám , že uvážíte, co jsem říkal, že bylo z lásky. V idím , že jste vzrušen. M usím vás žádat, abyste m ým slovům nedával hrubší an i širší význam než leda podezření. othello N edám . Ja g o K dybyste t a k činil, m á řeč by m ěla dostřel strašlivější, než kam jsem mířil. Cassio je m ůj přítel. Jste rozrušen, ja k vidím . othello Nijak zvlášť: V ěřím , že Desdem ona je m i věrná. jag o K éž dlouho žije tak! a dlouho vy v té blahé důvěře! othello A přece, J a g o ! K dyž přirozenost sebe sam ou zapře — Ja g o T o, to je o n o : že si nevybrala z tolika náp ad n ík ů svého pásm a, své pleti, svého stavu, k čemuž přece — odpusťte — puzeno je všechno živé. V tom by m oh člověk divné choutky čít, puzení zvrácená a nezřízená. Nem ějte m i to ve zlé: neříkám to výslovně o ní, byť se trochu bojím, že její lačnost, po úvaze lepší, by vaše m ohla srovnat s rysy přátel a snad i litovat. othello Buď zdráv! Buď zdráv! Z pozoruj eš-li víc, řekni m i v íc ! I ženě vštip, ať dává pozor! Sbohem !

JAGO

Já

se

vám

p o r o u č ím .

Poodejde Jago. Proč jsem se ženil? Vždyť t e n hodn ý člověk vidí a ví — víc, m nohem víc, než poví.

othello

Vrátí se Jago. R á d bych vás poprosil: už o tom , pane, nepřem ýšlejte! Zůstavte to času! Ač Cassio, rozum í se, m usí zpět v své místo, které zastává tak schopně — když m alinko to jen o m pozdržíte, bude ja k n a dlani, co je, co chystá. V šim něte si, zda vaše paní zaň se b ude přim louvat a s jak o u v á šn í! T o m noho objasní. Leč do těch dob myslete, že m ůj strach m á velké oči — jakože, m ožná dost, je vskutku m á — a prosím vás, m ějte ji za nevinnou! O THELLO Neboj se, nejsem zbrklý. JAGO Ještě jednou, j á se vám poroučím .

jag o

Odejde Jago. T e n člověk, b ů h to su ď , je řádnost a zrovna vyučeně ví a zná a vidí do lidí. Shledám -li, sokolíku, žes do větru — a kdybys za řem ínky měl vazy m ého srdce — ,,leť si!“ hvízdnu, pustím tě po větru, a pak si pytlač, kde budeš m oc a chtít! Snad, že jsem černý a neznám šveholit a m ódně nýt ja k seladon, či snad, že nachýlený jsem do údolí let — ač nijak valně — nechala, podvedla mě. A můj balzám je leda pohrdat. O kletbo ženatosti, že m ůžem svými zvát ty křehotinky, nikoli jejich c h o u tk y ! Chtěl bych raděj b ýt ropuchou a živ b ýt o výparech sm rduté kobky, než se v lásce sdílet

othello

sam a

je n o kout s jiným . J e to m etla velkých. V tom m ají výsad m íň než drobný lid. T a k jako smrti, nelze tom u ujít. Už od početí je n á m m u žů m souzen ten vidlovatý m or. — Hle, tady jd e. Vrátí se Desdemona s Emilií. K dyž klam e ta, sám sobě Bůh se rouhá. J á tom u nevěřím . desdem ona Co j e , m ů j d r a h ý ? Tvůj oběd a tví urození hosté, cyperstí kavalíři, Čekají tě. othello O d p u s ť! Jsem nezdvořák. DESDEMONA Proč hovoříš tak přiškrceným hlasem ? J e ti něco? othello N a čele tady něco cítím. DESDEMONA A le ! T o je je n z nevyspáni. T o zas přejde. J á ti to stáhnu šátkem. Z a hodinku to bude pryč. othello Tvůj šátek je m i malý. OTHELLO

Šálek upadne. N ech to h o ! Pojďme raděj. P ůjdu s t e b o u . T o j e mi líto, ž e ti není dobře!

desdem ona

Odejdou Othello a Desdemona. Š áteček! T o jsem r á d a ! Prvninký dáreček, co M a u r jí dal! Blázen m ůj m už m i řek už aspoň stokrát, že by jej chtěl. V šak M a u r ji zapřisáhl, aby jej chovala ja k oko v hlavě, a tak jej stále nosí, laská, líbá a m luví s ním. D á m obdělat ten vzorek a dám jej Jagovi. Sám p á n b ů h ví, co si to vzpom něl c h tít! Když m u to dělá radost, m á ho m ít.

e m il ie

Vrátí se Jago. jag o

Co tady děláš? Co tu tropíš sam a!

e m ilie

N ehubuj! Něco m ám . Já

JAGO

ta k y .

Co? Co k d e k d o : hloupou ženu. e m ilie To je všechno? A copak dostanu, jestli ti dám ten šátek? Ja g o J a ký šátek? e m ilie J a k ý šátek! N o přec ten první M a u rů v dárek paní, cos chtěl tak často, abych jí jej vzala. jago A vzalas? e m ilie Nevzala. T o ne! T o ne! Sam a jej upustila v zamyšlení, n a štěstí přede m nou, a j á jej zvedla. P odívej! jag o H o d n á h o lk a ! Sem s ním , š u p ! e m ilie A co s ním chceš, že ti šlo tolik o to, abych jej u k r a d l a ? jago Šlo, neslo! Chci s ním — Co je tobě po tom ? e m i l i e Jestli to není vážné, vrať m i j e j ! C hu děra D esd em o n a! Pom ine se, až shledá, že je pryč. JAGO Nic o něm nevíš! J á jej potřebuju. Běž, nech m ě teď! EMILIE

jag o

Odejde Emilie. T e n šátek ztra tím v Cassiově b y t ě , aby jej našel. SebelehČí chm ýří je pro žárlivce důkaz bytelnější než samo Písmo svaté. Zkusíme to! M a u r už se m á co potýkat s m ým jedem . Z áludné dům inky jsou totiž jed , jenž zprvu ja k by ani chuti neměl, leč po kratičkém působení pálí ja k celý sirný důl. — V ždyť jsem to věděl! Už je tu zpět.

jag o

Vrátí se Othello. N ižádný m ák, n ižádná m an d rag o ra,

n iž á d n ý le k tv a r z e d ř ím o t n ý c h šťáv v ten s la d k ý sp á n e k u ž tě n e z k o n e jší, j í m ž v č e r a j e š tě sp als.

M ne, m n e ž e k l a m e ? T a k se je n vzpam atujte! Dost u ž o tom! othello Pryč! V ari! O dstup! N a skřipec m ě napjals. Být m noho klam án, přisám bůh, je lip než vědět to je n trochu. jag o D ra h ý pane! OTHELLO Cítil jsem něco z jejích kradm ých slastí? Neviděl, neželel jsem , nebral újmy. D obře jsem spal tu noc, s chutí jsem je d , byl dobré mysli. Nenašel jsem jí na rtech Cassiův pocel. K do zloupen nepohřeší, co m u vzali, dokud to nezví, není oloupený. jag o T o slyšet je mi žel! othello Šťasten jsem byl, a kdyby celý tábor, m už po m uži, byl užil její lásky, je n kdybych o tom nebyl věděl. N yní sbohem, m á klidná m y sli! Sbohem navždy, škadrony chocholaté, sbohem, bitvy, kde slávychtivost oslavuje! Sbohem , ržající oři, břeskná trubko, bubne, píšťalo, zprobodávající sluch, vznešená korouhvi a důstojenství a okázalá pom po pyšné v o jn y ! Sm rtelné kusy, jejichž hrubý ch řtán svým rykem přehlušuje hrom y boží, sbohem i vy! O thello dobojoval. jag o Je -li pak m ožná, pane? othello Usvědč m ou lásku, lotře, že je děvka, dobře ji usvědč, zřejm ý dej mi d ů k a z ! A nebo při ceně m é lidské duše, lip by ti bylo zrozenu b ýt psem, než vytrpět m ůj hněv. jago Až na to došlo? othello U čiň, ať vidím ! Nebo tak to dokaž, by důkaz nem ěl hácel:, aby nešlo naň věšet pochybnost! Sic běda tobě! othello

JAGO

Šlechetný pane! Jestli j i pom louváš a m ě j e n mučíš, už nem odli se, neznej slitování, vrch hrůzy hrůzou dovrš, páchej skutky, že nebe rozpláčeš a strne z e m ! H oršího nemůžeš už k zatracení přičinit pranic. JA G O D obrotivé n e b e ! Jste člověk? M áte duši? M áte rozum ? Bůh s vám i! Skládám hodnost. Jsem to blázen! Z m é poctivosti dělají m i h ř íc h ! Zvrácený světe! Zapiš si to, světe: Být upřím ný se nevyplácí. Dík, dík za tu lekcí! N ení chyby větší, než k lidem lnout a popouzet je péčí. othello S tů j! Snad jsi upřím ný. jago M ěl bych být m oudrý. U přím nost je b l á z e n a ztrácí, s čím se pachtí. othello N a m ou duši: M yslím, že věrná je — a zas, že n e n í! Myslím, žes poctivý — a zas, že n ejsi! Chci d ů k a z ! Její jm éno, svěží dosud ja k D ianina tvář, teď ušm ourané a černé je ja k m á. D okavad p r o v a z je, aby rdousil, oheň, aby žehl, je d , aby trávil, dýka, aby bodla, nestrpím t o ! K éž bych m ěl jis to tu ! jag o Js te sžírán vášní, pane. J e m i l í t o . Že jsem vám něco říkal. Jistotu byste chtěl m ít? othello Chtěl m ít? M usím ji m ít! JAGO A m ůžete. Leč j a k j i chcete m ít? Chcete jim při tom dělat obecenstvo, koukat se, ja k ji przní? othello Sm rt a p e k lo ! JAGO Dost nesnadné by, myslím, bylo přim ět je k téhle podívané. Č ert je vern, jestli kdy jin ý zrak než jejich vlastní je spatří pelešit se. T a k . Co teď? Ja g o

OTHELLO

J a k á p a k jistota? J e vyloučeno, abyste toto zhléd, a kdyby byli chlípní ja k opice, ja k kozy růjní, vilní ja k vlci v říji, nestydatí ja k blbec, když se zpije. Přesto pravím : jestliže důvody a indicie, vedoucí přím o k samé bráně pravdy, vám dají jistotu, m áte ji m ít. othello M akavý důkaz dej mi, že mě klam e! jag o D ělám to n erad. Ale když jsem jed n o u už takhle zabřed do té věci, štván svou hloupou dobrotou a upřím ností, půjdu i dál. Ležel jsem ondy s Cassiem a sužován tu noc zuřícím zubem jsem nem oh spát. Jso u lidé na duši tak rozhrkaní, že ze sna povídají o svém bdění. A jed n ím z těch je Cassio. Slyšel jsem ho, ja k říká ze spaní: „Nejsladší Desdemono, m usím e bedlivě svou lásku sk rý t!“ A pak m ě popad za ruku a zm áčk ji, vzkřik: „ Ó , m á nejsladší!“ a zulíbal mě, ja k s kořeny by vyrvat chtěl z m ých rtů polibky vrostlé do nich. Pak m i nohu přehodil přes stehno, líbal m ě zas, zavzdychal zhluboka a potom vzkřikl: „Buď proklet osud, že tě m á ten M a u r!“ othello H n u s! Jaký h n u s! JAGO K dež! T o se m u je n othello Leč plyne z toho, že ji snad už měl. jag o Ač pouhý sen, dost podezřelé je to. A vyztuží to m ožná jin á fakta, dost vratk á sama sebou. othello R oztrhám j i ! jag o T a k m ějte rozum ! Nic dosud není jasné. Stále ještě m ůže být čistá. Povězte m i jed n o : Nevšiml jste si u své paní šátku, vyšívaného jah o d a m i?

zd á lo ,

Já jsem jí jej dal. Byl to m ůj první dárek. JAGO T o nevím . J á je n vím : takovým šátkem — jsem jist, že jejím — viděl jsem dnes Cassia si vousy utírat. OTH ELLO Byl-li to ten — jag o A ť ten či jin ý , jestliže byl její, s tím ostatním to svědčí proti ní. othello K éž životů m ěl třicet tisíc, č e rv ! J e d e n je chudý, slabý pro m ou pomstu. T eď vím, že je to p ravda. Pohleď, Jago! T a k foukám do větru svou všechnu lá sk u : J e pryč. V staň, černá p o m sto ! R ozraz pekel slu j! Vzdej, lásko, vínek svůj a v srdci trů n krutém u záští. Pukej, hrudi! nejsiť než samý h a d a štír. jago K lid, prosím vás! OTHELLO K rev, Ja g o , krev! jag o K lid, říkám , klid! Snad si t o r o z m y s l í t e . OTHELLO U ž nikdy, J a g o ! J a k o Pontské m oře, jehožto ledovatý vír a proud odlivu nezná, nýbrž bez ustání se valí Propontidou k H ellespontu, m é záští krvavé se řítí vpřed a už se neohlédne, aniž zkrotne kdy v lásku zas, než valnou pom stou svoji je sm etu oba. OTHELLO

Poklekne. Při m ram orovém nebi a u posvátné úctě k slovům slibu, to přísahám ! jag o Z ůstaňte! Nevstávejte! Jago poklekne. Dosvědčte, světla, žhnoucí na výsostech, dosvědčte, živlové vy kolem nás, že tuto J a g o slavně zasvěcuje

své všechny síly, rozum , srdce, pěsti, pohaně Othellově! N echť m i velí, a vykonat m i bude přikázáním čin sebekrvavějšf. Oba vstanou. C tím tvou lásku ne planým díkem, ale plodným : „ V íte j!" a žádám na ní skutek. Do tří dnů chci slyšet od tebe, že Cassio není. JA G O M ůj k a m a rá d je m rtev — vy to chcete. J i nechte žít! othello N estoudná běhna je d n a ! Bůh j i z a t r a ť ! Pojď n en áp ad n ě za m n o u ! J d u si sehnat nějaký rychle působící je d pro toho spanilého ďábla. N yní jsi ty m ůj náměstek. JA G O Jsem navždy váš. othello

Odejdou oba.

[III. 4.]

PŘED

HRADEM

Vystoupí Desdemona, Emilie a šašek. Poslyš, víš-li pak, kde je byt — K d o je bit? desdem ona — kde je bytem nám ěstek Cassio? ŠAŠEK J a k p a k by ne! Bytem je, kde seděním a s t á n í m . Ale kdybych tvrdil, že vím, kde je ležením, byla by to lež jako věž. Nevím , kde bydlí. desdem ona A co aby ses po tom poptal a dal se poučit obecným m íněním ? ŠAŠEK T o bych m oh. V ezm u si lidstvo n a paškál a b u d u je vyslýchat, dokud m i to nevyzradí. desdem ona T a k ho je n najdi a vyřiď m u, aby přišel s e m . Ř ekni m u , že se m i podařilo m anžela naklonit v jeh o prospěch a že doufám , že brzy zase b ude všechno v po ­ řádku. desdem ona

ŠAŠEK

T ohle vyřídit, abych tak řekl, nepřesahuje d o s t ř e l lidské chápavosti. A tak se pokusím, abych to dokázal.

šašek

Odejde šašek. desdem ona em ilie

K a m jsem je n m ohla d á t ten šátek? Nevím,

opravdu nevím. V ěř m i, z tra tit měšec plničký d u kátů by m ě tak n em rz e lo ! A kdyby m už, m ůj ušlechtilý M a u r, nebyl tak ryzí a tak zhola prostý jalové žárlivosti, m oh by snadno v tom h led at leccos. e m il ie N edovede žárlit? desdem ona O n ? T a k si myslím, že inu slunce pouště vyžehlo z m ozku všechny tyhle páry. e m il ie T a d y ho m áte! desdem ona N epustím ho, dokud nepřijm e Cassia.

DESDEMONA

Vystoupí Othello. J a k se m áte, choti? othello D obře, m á paní. — Ja k é peklo, m usit se přetvařovat! — A ja k vy? DESDEMONA D obře, m ůj pane. OTHELLO D ejte m i ruku! — M á te k y p r o u r u k u . desdem ona Však věku nepoznala ani žalu. othello T o značí štědrost, srdce rozdávavé. H orká a kyprá! T a h le tvoje ruka chce poustevnu, chce m odlitbu, chce půst, nábožná cvičení a zm rtvování. Bujňoučký dasík m á své sídlo v ní, jenž rá d se bouří. D obrá je to ruka, upřím ná. desdem ona V y to víte n e jlíp : j e ! V ždyť touto rukou jsem vám dala srdce. OTHELLO J a k ř í k á m : š t ě d r á r u k a ! D říve s r d c e dávalo r u k u . Ale dnešní erby jsou sam á r u k a — s r d c e není v m ó d ě .

desdem ona

V to m hle se neznám . Ale teď: tvůj slib Slib? Ja k ý ? desdem ona V zkázala jsem Cassiovi, aby k nám přisel, že s ním chcete m luvit. othello Strašně mě bolí hlava. Buď tak hodná a půjč mi šátek! desdem ona T a d y je , m ůj pane. othello T en, co jsem j á ti dal. desdem ona T e n t a d y nem ám . othello Že nem áš? desdem ona N em ám , choti. OTHELLO T o je chyba. T en šáteček dala m é m atce je d n a Egypťanka. Byla to čarodějka, ač i znala cist lidské myšlenky. T a řekla m atce, dokud jej b u d e m ít, že bude otci nade vše m ilá, když jej ale ztratí anebo darem dá, že otcův zrak se od ní odvrátí a začne těkat po jiných pastvách. U m írajíc dala ten šátek m ně, s tím , abych, oženiv se, jej dal své ženě. Což se stalo. Střež jej! J a k oko v hlavě m íje j chovej! Z tra tit anebo někom u jej d á t by bylo neštěstí nad neštěstí. desdem ona Je-li m ožná? othello P ravda to je. M á čarodějnou tkáň. Sybilla, která dvak rát už se dvou set dožila slunovratů, u prorockém jej vyšívala vytržení. Bourci, co předli hedváb, byli posvěcení. A obarven je m um iovým mokem, svařeným z dívčích srdcí. desdem ona J e to p ravda? othello Pravdoucí pravda. P ro č ež : střež jej dobře desdem ona Kéž jsem jej tedy nikdy nespatřila! othello Cože?! A proč? desdem ona Proč sis tak na m ne vyjel a tak zlostně? desdem ona

OTHELLO

Ztratilas, zandalas ho? Nevíš o něm ? desdem ona Bůh s nám i! OTHELLO Cože? desdem ona N eztratila j s e m h o . C o ale, k d y b y ? othello

OTHELLO

Co?

DESDEMONA

Ř ík á m , že j s e m h o n eztra tila .

Přines,

OTHELLO

ukaž m i ho! T o m ohu kdykoli. T eď nechci. Vím, že m ě chceš zm ást a zam luvit m ou žádost. Prosím tě, dovol, aby Cassio p řišel! othello Přines ten šátek! Tuším n ě c o z l é h o . desdem ona I j d i mi, j d i ! Člověka schopnějšího nenalezneš. othello T e n šátek! desdem ona O dpověz! Co b ude s Cassiem? othello T e n šátek! desdem ona M u ž , jen ž blaho své co ž i v budoval n a jed in ém : na tvé lásce, jen ž za tebe se bil — othello T e n šátek! desdem ona Styď s e ! OTHELLO M ně z o č í! P ry č !

desdem ona

Odejde Othello. A ten že není žárliv? N eznám ho takového. Bůh to suď, už je to tak : v tom šátku vězí čáry! Jsem já to nešťastnice, že se z tr a til! e m il ie M užského nepoznáte za r o k , za dva. Nejsou, než žaludky, a m y než krmě. H ltají nás, a když nás m ají po krk, říhají nás. — H le, Cassio a m ůj m a n ž e l!

EMILIE

DESDEMONA

Vystoupí Cassio a Jago. Nikdo to nedokáže než je n ona. K oukejte! T u j i m áte! Běžte prosit! desdem ona T a k ja k je, milý Cassio?

jag o

Stále stejně. Zas jen o m prosím : orodujte za m ne a učiňte svou m ocnou přím luvou, ať m ohu žít a zase lásky toho, koho tak bez výhrad a z duše ctím , být účasten. U ž nechci čekat. Je-li tak sm rtelný m ůj hřích, že ani staré zásluhy moje, ani dnešní lítost, ani co v budoucnu bych konat chtěl vykoupit nem ohou m ě z je h o hněvu, m usím se utěšit — tím, že to zvím. Chtěj nechtěj obrním se dobrou myslí a pokusím se vysloužit si jin d e alm užnu Štěstěny. desdem ona Ach Bože, Cassio, nejsem teď dobrou přím luvkyní. M anžel už není m anželem . A kdyby tvář měl zm ěněnou ja k duši, nepoznám ho. T a k spomáhej m i Bůh a všichni svati, ja k jsem se za vás bila ze všech sil a m anžela až popouzela k hněvu svou smělou řečí. Buďte trpělivý! U dělám pro vás vše, co m ohu. Více než pro sebe si troufám . T o vám stačiž. jago Náš pán se hněvá? e m il ie Zrovna teď, tu chvíli odešel odtud rozladěn až divno. jag o O n že by s e m oh hněvat? Viděl jsem ho, když palb a z děl m u rozm etala voj a jako ďas m u od samého lokte urvala b ra tra — U m í on se hněvat? J d u za ním . T o už musí něco být, když on se hněvá, něco hodně zlého. desdem ona Prosím v á s , j d ě t e ! c a ssio

Odejde Jago. T o m u jisté něco státního z Benátek anebo úklad chystaný tam a odhalený tady

tak zkalil jasnou mysl. T o pak m uži jsou často nedůtkliví pro věc m alou, že myslí na velkou. U ž je to tak: K dyž nás je n bolí prst, hned všechny údy jsou stejně citlivé a bolestivé, třeba jsou zdravé. M uži nejsou bozi a nem ůžem e na nich stále žádat dvornost ja k o svatbě. V ždyť je to h a n b a ! J á vzpurný voják bez koušíčka kázně jsem u sebe ho n ařkla z nevlídnosti. T e d vidím , že jsem uplácela svědky a vinila ho křivě. e m il ie Dejž to Bůh, aby to byla, ja k se dom níváte, je n státní věc, nikoli z žárlivosti nějaký vrtohlavý do h ad o v á s ! DESDEMONA A ch Bože m ů j ! Co živa jsem m u nezavdala důvod. e m il ie S tím hle si n a žárlivce nepřijdete. Žárlivec nežárlí, že by měl proč. Žárlí, že žárlí. Žárlivost je netvor sám sebou zplozený i porozený. DESDEMONA Bůh toho netvora ho c h r á n i t r a č ! e m il ie Z té d u še : a m e n ! desdem ona P ů jd u teď za ním . Cassio, buďte t a d y ! Bude-Ii v m íře, zas m u řeknu o vás a přičiním se, abych pochodila. c a ssio Pokorné díky, urozená p a n í ! Odejdou Desdemona a Emilie. Vystoupí Bianca. b ia n c a

Pozdrav

tě,

Cassio!

K depak se tu bereš? J a k p a k se m ám e, nejsličnější Bianco? T eď jsem se chystal k tobě, n a m ou čest! b ia n c a A j á zas k tobě. Co si vlastně myslíš? T ý d e n se neukázat, sedm nocí a sedm dní, osm krát dvacet hodin a osm navíc! bezm ilencovatých, ca ssio

stoosmasedesátkrát zdlouhavějších, než jsou ty na h o d in á c h ! c a ssio O dpusť, B ianco! M ěl jsem zlou starost po celý ten čas, Leč ja k je n trochu vy dýchnu, tak ihned zmeškané napravím . Prosím tě, Bianco, podá j í Desdemonin šátek obdělej mi ten vzorek! Kdes to vzal? Tohle ti jistě dala nová znám ost. Dost zlé, žes nepřicházel, horší proč. Až n a to došlo? c a ssio I dej pokoj, holka! D o zubů tenhle n á p a d čertu vraz, jenž ti jej nakukal. T y na m ě žárlíš, že je to dárek z lásky od milenky. K dež, Bianco, není! kdež! b ia n c a T a k čí to je ? c a ssio D rahoušku, nevím . Našel jsem to dom a. Vzorek je hezounký, a tak bych rád m ěl stejný, než to b u d u m usit vrátit. T a k m i jej obdělej. A teď už jd i! b ia n c a J á že m ám jít? A proč? ca ssio C ekám tu vladaře a nezdá se mi, že by mě ctilo, aniž si to přeji, aby m ě zastih s holkou. b ia n c a T a k ? A proč? ca ssio N e, že tě n em ám rád ! b ia n c a J e n , ž e m ě rád u ž nemáš! Prosím tě, doprovoď m ě aspoň kousek a řekni m i, kdy přijdeš na noc. c a ssio M ohu tě vskutku doprovodit jen o m kousek. M usím tu čekat. Ale přijdu brzy. b ia n c a C o se dá dělat. Však j e dobře. Přijď! BLANCA

Odejdou oba.

[IV. 1.]

PŘED

HRADEM

Vystoupí Othello a Jago. JAGO

Co myslíte?

othello

Co myslím? K dyž se dva

jag o

potají líbají — othello

JAGO

Nedovoleně!

č i s m ilý m v p o ste li k d y ž leží n a h á ,

h o d in k u , d v ě, a jin a k z lé h o n ic —

A jin ak zlého nic? V posteli nahá? V ždyť l o j e pokrytectví proti ďáblu. K d o tohle dělá a chce zůstat cudný, ďábel ho pokouší a on zas Boha. JAGO K dyž jin a k nic už, je to všední hřích. K dyž ale dám své ženě darem šátek — OTHELLO Tak co ? jag o J e její, pravda-Ii? A k d y ž je její, m ů ž e jej zadat, k o m u se jí zlíbí. OTHELLO I její počestnost je její. M ůže z a d at i tu? jago N eviditelná věc je čest. A často ji m á a těší s e jí, kdo ji nem á. Leč co se týče šátku — OTHELLO Přisám bůh, tak rá d bych na to byl už n e v zp o m en u l! Tys říkal — snáší se to n a m ou pam ěť ja k h a v ra n na stavení, kde je m or, výstražně krákaje — že měl m ůj šátek. JA GO Co na tom ? OTHELLO J e to zlé. OTHELLO

jag o

C o ž , k d y b y c h v á m b y l ř e k l,

ž e j s e m h o v id ě l, ja k v á s z n e u c tív á ?

A slyšel? Jakože je dost těch lum pů, co, sotva dotěrností udolají nějakou nešťastnici nebo zkoji takovou, co jim n adbíhala, ihned to musí vyzvonit. OTHELLO Říkal ti n ě c o ?

Baže mi říkal! Ale jenom tolik, co pod přísahou zapře.

jag o

OTHELLO JAGO

C o ti ř í k a l ?

Říkal, že — tento — nevím, ja k to říkal.

OTHELLO JAGO

Co? 2e

s ní —

OTHELLO

C o S n í?

U ní, n a ní, všechno S ní, u ní, na ní! Až je z toho špatně! T en šátek! Sám se přiznal! O běsit ho! M ěl viset, než se p řiz n a l! J á se tře s u ! J a k osyka se třesu! Přirozenost by se tak nehalila do m rákoty než jen , že je to tak. Nejsou to slova, čím se tak otřásám . Fuj! Nosy, uši, ústa! Přiznal se! Šátek! J e to m ožná? Ď áble!

JAGO

OTHELLO

Omdlí. J e n ú čin k u j, m ů j je d e , ú č in k u j! Takhle se lapí lehkověrní blázni a ostouzejí ženy, bezúhonné ja k samo světlo. J á řk u , generále! Povídám , generále!

JAGO

Vystoupí Cassio. Co je, Cassio? Co se m u s t a l o ? JAGO M á padoucnici. T o je od včerejška už d ru h ý záchvat. ca ssio T a k m u třete spánky! jag o K dež! Ani dotknout! T ohle ustrnutí se nesmí rušit, dokud nepom ine. Sic, pěnu kolem úst, by jak o vzteklý nám začal zuřit. Hleďte, už se h ý b e ! Prosím vás, odejděte n a ch vilinku! T eď se h ned probere. Až bude pryč, rád ve vážné bych s vám i mluvil věci. Ja g o

c a ssio

Odejde Cassio. JAGO

J a k je vám ? N eporanil jste si čelo?

othello

R ouháš

se m i?

J á vám ? Ví bůh, že ne! Kéž unesete jako m už svůj o s u d ! OTHELLO Paroháč není m už. O b lu d a je to, zvíře. JAGO T a k to se tedy m ěsta hem ží zvěří, krotkým i netvory a obludam i. OTHELLO Přiznal t o ? JAGO D ra h ý pane, buďte m u ž ! Pom něte: každý vousáč v tom hle ja řm u táhne ja k vy. Jso u jic h dnes miliony, co v noci v obecním si hoví loži a m ní, že jejich jest. Jste n a tom lip. Ničernu ďábel se tak nezasměje, ja k m anželovu holdu nevěrnici v bezpečné posteli. Ne, n e ! Chci vědět, a věda, co jsem já , vědět, co s ní. OTH ELLO Jsi vskutku m oudrý. jag o Stoupněte si stranou a chvíli jen o m buďte trpělivý. Co jste tu ležel, že vás přem oh žal — tak nezřízený, že až nedůstojný — přišel sem Cassio. Poslal jsem ho pryč, ja k náleží m u vysvětliv váš záchvat, s tím , aby se pak vrátil n a kus řeči. Což taky slíbil. Skryjte se tu někde a pozorujte sám, co jízlivosti, co posm ěchu se zračí v jeho šklebu. Znova ho vyzpovídám , kde a jak , ja k často, kdy, ja k nedávno či dávno už s vaší paní m ěl a hodlá opět. J e n pozorujte jeh o posunčinu! A klid, je n k lid ! Jste přece taky m už a nejen sam á vzteklost. OTHELLO Slyšíš, Jag o ? Nejvýše lstný bude m ůj klid, leč — slyšíš? — i nejvýš krvavý. JAGO T o není chyba. J e n všechno v pravý čas! Šel byste stranou? jag o

Othello jde stranou.

T eď Cassia n a Biancu se budu ptát, na hospodyňku, kterou vlastní choutky živí a šatí. H olka je d n a hloupá je blázen do Cassia, ja k už děvka stovky jic h opentlí — a jed e n ji. Když o ní slyší, m ůže s e jí usm át, ba p o trh a t se smíchy. U ž je tady.

jago

Cassio se vrátí. O thello pom ine se z toho smíchu a nezkušen a žárliv vyloží si Cassiův chechtot, jeh o posunčinu docela naopak. — N ám ěstku, ja k se m ám e? ca ssio T ím hůře pro ten titul, jehož ztrá ta mě zrovna zabíjí. jago D ržte se Desdemony, a m áte nám ěstka a všechno v kapse. Tišeji. K dyby tak Bianca m ěla tuhle moc, ja k brzy byste uspěl! ca ssio C hudák m a lá ! othello H le! Už se směje! Jag o Viděl to kdy svět, aby tak ženská m ilovala chlapa? c a ssio T e n blázínek m ě snad m á vskutku rád. othello A ni to nepopírá. J e n se směje. jag o Poslyšte, Cassio! othello T eď ho vyzpovídá! V ýborně! Z nam enitě! J e n tak dál! JAGO D ává se s l y š e t , ž e s e s n í p r ý c h c e t e o ž e n i t . J e t o pravda? ca ssio H a , ha, ha! othello Trium fuješ, Ř ím ane, triumfuješ? c a ssio J á že se s ní ožením ? S takovým povětrným zbo­ žím ? Prosím tě, měj trochu šetrnosti k m ém u rozum u. T ak docela si n a něm přece nesedím. H a , ha, ha! OTHELLO T ak, tak! T ak, tak! K d o vyhrává, ten se směje. JAGO N a m ou duši, říká se, že si ji vezmete.

Prosím tě, m luv vážně! Ať jsem lotr, jestli se to neříká. othello Se m nou jste tedy súčtovali? D obrá! c a ssio T o ta opice to sama rozhlašuje. Z ješitnosti si vzala do hlavy, že se s ní ožením, ne, že bych j á jí to byl slíbil. othello Jag o mi d áv á znam ení. T e d spustí. c a ssio Z rovna teď tu byla. Pronásleduje m ě n a každém kroku. O n eh d y se u m oře bavím s nějakým i p ány z Be­ nátek, a tu se ti přižene ta krasotinka, a při téhle m é ruce, takhle m ě popadne kolem krku — othello A zřejmě křičí: N ejdražší Cassio! anebo něco na ten způsob. J e h o posunky to říkají. CASSIO — a takhle se ti na m ne pověsí, tiskne se ke m ně, a pláče n a m ně, a m ucká a m uchluje m ě, ha, ha, h a ! OTHELLO T e d vypravuje, ja k ho táh la do m é ložnice. V idím tvůj nos, ale ne toho psa, co m u jej hodím . c a ssio M usím se s ní rozejít. jag o P á n b ů h s nám i! T a d y ji máš! ca ssio Ale že to je kus kočky dolízavé! A ja k se patří vybarvené k tom u.

c a ssio jag o

Vystoupí Bianca. Co si myslíš, že tak za m nou běháš? b ia n c a Ať si za tebou běhá čert a jeho babička! Co ty si myslíš tuhle s tím šátkem , cos m i prve dal? Byla jsem kus blázna, že jsem ti to nehodila pod nohy. O b d ě la t ti to m ám ? T o tak! M oc pěkný vzorek! T o ti tak uvěřím , žes to našel v svém pokoji a nevíš, kdo ti to tam nechal! D árek je to od nějaké poletuchy, a já abych se s tím dě­ lala! N a, tu máš! Dej si to té své znejmilejší! Aťs to vzal, kdes to vzal, j á se ti s tím obdělávat n e b u d u ! ca ssio Ale Bianco, Biančinko! T a k přece měj rozum ! othello P robůh, že to je m ůj šátek! b ia n c a Jestli chceš ke m ně přijít n a večeři, přijď! Jestli ne, přijď jindy, ja k se ti to nejdřív h o d í!

Odejde Bianca. ja g o

Za n í ! Za n í!

g assio

JAGO c a ssio

JAGO CASSIO jago

T o musím, nebo svým křikem vzbouří c e l é město. Povečeříte u n í ? R ád bych . Asi tam přijdu za vám i. M usím s vám i m luvit. Prosím tě, přijď! Přijdeš? Bez ř e č í ! Běžte! Odejde Cassio.

J a k ho m á m zavraždit, Jag o ? JAGO Všiml jste si, j a k se svému zločinu s m á l ? OTHELLO Ó , Jago! JAGO A v id ě l js te ten šátek? OTHELLO Byl to m ůj? JAGO Váš, p ři téhle m é ruce! A viděl jste, ja k si váží té pošetilé ženy, vaší m anželky? D ala ho jem u , a on ho dal své děvce. othello D evět l e t b y c h ho chtěl vraždit. Pěkná žena! K rásná žena! Rozkošná žena! JAGO T o teď m usíte pustit z hlavy. othello Ať shnije a zhyne a jd e k čertu ještě tuto noc: neboť nesmí ž í t ! M é srdce zkam enělo: biju do něho, a bolí m ě ruka. — Ach, Bože, svět n em á sladšího stvoření. M ohla by líhat po boku císaře a kázat m u, aby konal sk utky! jag o N a to teď nesmíte myslit! othello K čertu s ní! Ř íkám je n , ja k á je. — T aková um ělkyně v zacházení s jehlou! T aková podivuhodná h u ­ debnice! K dyž zpívá, m edvěda by zkonejšila! T a k plná d ucha a nevyčerpatelné o b raznosti! jago J e n t í m horší pro to pro všechno. othello Tisíckrát, tisíckrát h o rší! — A p a k : tak ochotná, tak přívětivá! JAGO Až p ř íl iš o c h o t n á ! othello T o je jistá v ě c . — A p ř e c e , Ja g o , ja k á škoda! O , Ja g o , Ja g o , ja k á strašná šk o d a! JAGO K dyž jste tak okouzlen její špatností, dejte jí volnou ruku, ať vám dělá, co um í nejhoršího! K dyž vám to ne­ vadí, nikom u jin é m u to v adit nemusí. othello N a k a š i j i r o z s e k á m ! N asadit m i parohy! OTHELLO

J e to h n u s n é ! S m ým důstojníkem ! JAGO T ím h n u s n ě j š í . othello O p a tř m i , Jag o , jed ! Dnes večer. N ebudu se s ní dom louvat, sic by m ě její krása opět odzbrojila. Dnes večer, Jag o ! jag o N edělejte to jed em ! Z arduste j i v posteli, v té posteli, kterou tak poskvrnila. othello D obře, dobře! Bude to spravedlivější. Velmi dobře. JAGO A Cassia nechte na starosti m ně. O půlnoci vám po ­ vím bližší. othello Z n a m e n itě ! JAGO

OTHELLO

Troubení za scénou. K oho to ohlašují? B enátčana s nějakou zprávou. J e to Lodovico s dóžecím poselstvím — a vaše pani.

jag o

Vystoupí Lodovico, Desdemona a průvod. lo d o v ic o

Z dar, vzácný generále!

othello

Budte v ítá n ! Dóže a siňoři vás pozdravují.

lo d o v ic o

Podává Othellovi psaní. OTHELLO

S pokorou líbám nástroj jejich vůle. Rozlomí pečeť a čte.

Co nesete, b ratran c e Lodovico? Těší mě, ž e vás vidím , s i ň o r e ! V ítejte n a C ypru! l o d o v ic o Děkuji. J a k se m á nám ěstek Cassio? jag o Žije, pane. desdem ona B ratránku, mezi ním a chotěm došlo k neblahé roztržce. Však vy je usmíříte. OTHELLO Jsi t í m tak jista? desdem ona C hoti? OTHELLO „ T o nemeškejte vykonat a račte —“ desdem ona

JAGO

N em luví k vám . J e z a b r á n d o s v ý c h l i s t ů . K roztržce došlo mezi ním a Cassiem? desdem ona A k přenešťastné. Nevím co bych dala, abych je smířila, už Cassiovi k vůli. OTHELLO O h eň a s ír a ! DESDEMONA Choti? OTHELLO Zbláznila ses? DESDEMONA H něvá se? LODOVICO Snad ho rozčilil ten dopis. J e odvoláván, pokud vím, a Gassio jm enován guvernérem místo něho. desdem ona V ěřte mi, m ne to těší. OTHELLO V skutku? DESDEMONA Choti? othello M ne těší, že ti přeskočilo. DESDEMONA D rahý? LODOVICO

othello

Ď á b le!

Udeří ji. desdem ona

T o j s e m si n e z a s l o u ž i l a .

T o v Benátkách mi nikdo neuvěří, a kdybych odpřisáh, že jsem to viděl. O m luvte s e jí! Pláče.

LODOVICO

OTHELLO

Ď á b le! Ď á b le!

Zem kdyby počít m ohla z ženských slz, z každičké její zrodí krokodila. M ně z o č í! desdem ona J d u , abych vás nehněvala. Odchází. Poslušná, věru, paní. Prosím vás, v líd n ě ji požádejte, ať se vrátí. OTHELLO P a n ičk o ! desdem ona Choti? l o d o v ic o

othello lo d o v ic o

C o jí ch cete, p a n e?

K do, pane? J á ?

Vy! C htěl jste, ať jí kážu v rátit se, ob rátit se. T o je její. T o ona um í — třeba n a čtyráku —

othello

a dojít svého přec. A plakat um í, a poslouchat, že to až k víře není, ja k um í poslouchat. — J e n ty si plač! — Co toho tkne se — že to ale u m íš! — jsem volán dom ů. — O dejdi! J á hned si pro tebe pošlu. — Poslušen svých p án ů se vrátím do Benátek. — O d tu d ! V ari! Odejde Desdemona. Cassio m ě vystřídá. A večer, pane, m i prokažte tu čest a jezte se m nou. Vítejte, pane! — O pice a kozly! Odejde Othello. J e tohle slavný M au r, kterého senát svým štítem zve i m ečem ? neochvějný ten ušlechtilý rek, ten z kovu duch, jejž pro tk n o u t ani škrábnout nedokázal nižádné sudby šíp? ja g o J e velmi změněn. lo d o v ic o M á zdravý rozum ? N ení pom atený? JAGO J e , jak ý je. M ně nepřísluší soudit, zda je či není, co by měl, je n doufat, že bude, jestli není. lo d o v ic o Bít svou ženu! ja g o T o arci neměl. Ale kéž ta rá n a byla to nejhorší! lo d o v ic o D ělá to často? Ci rozrušil ho tak ten list, že prvně se toho dopustil? ja g o Ach, Bože m ů j! Nesluší se to, abych j á vám říkal, co vím a vidím . Sám ho pozorujte, a poznáte ho z jeho počínání i bez m ých výkladů. J e n jd ěte za ním a je n si všímejte, co bude dál! lo d o v ic o T o je m i líto, že jsem se v něm zklam al! lo d o v ic o

Odejdou všichni.

[IV. 2.]

POKOJ

NA H R A D Ě

Vystoupí Othello a Emilie. othello

T a k vy jste neviděla nic?

Nic. N ikdy nic, aniž co slyšela či pomyslila. othello VŠak vídala jste ji a Cassia sp o lu ! e m il ie Leč zlého nic. A slyšela jsem vždy každičkou slabiku, kterou je n hlesli. othello C ožpak si nikdy nešeptali? e m il ie Nikdy. othello A pryč vás nikdy neposlali? EMILIE Nikdy. OTHELLO Pro vějíř, pro závoj, č i pro cokoli? EMILIE Jakživi pro nic, pane. othello T o je divné. e m il ie Duši si troufám n a to vsadit, pane, že je vám věrná. Soudíte-li jinak, vyrvěte si to z mysli, je to šalba. A jestli vám to někdo vnukl, lum p, kéž nebe potrestá ho kletbou h a d a ! Není-li ona čestná, čistá, věrná, m už jed e n není šťasten a i svátá Špinavá jak o klep. othello Ať přijde ke m ně! Jd ěte! em il ie

Odejde Emilie. Řečí m á dost. Leč špatná ham pejznice, která je nem á. T a h leta je chytrá, vtělený klíč a zám ek od mrzkostí. A přec se někdy modlí, já to viděl. Vrátí se Emilie s Desdemonou. DESDEMONA

Co přeje si m ůj pán?

Pojď, zlato, pojď! Copak m i chcete, choti? O THELLO U kaž oči! Pohleď mi v tvář! O THELLO

desdem ona

desdem ona

Co je vám ? T o je strašné!

Emilii. H leďte si živnosti! Dělejte, ženská, ať už jsm e s a m i! Zavřete ty dveře, a kdyby někdo šel, tak zakašlete! Jste přece od řem esla! H oďte sebou!

OTHELLO

Odejde Emilie. N a kolenou tě prosím : co to říkáš? R ozum ím ve tvých slovech zuřivosti, lec slovům ne. o th e llo T a k m luv: co jsi? desdem ona T v á žena. Tvoje věrná, u p řím n á žena. othello T a k to odpřisáhni a sam a zatrať se! ať ďábel sám se nebojí tě vzít, žes ja k o anděl. Z a tra ť se dvojm o! Přísahej, žes m i věrná! DESDEM ONA Sám Bůh to v í ! othello Bůh leda ví, žes falešná ja k ďábel. desdem ona K e kom u, pane? S kým ? V čem je rná faleš? othello Ó , D esdem ono! PryČ! Pryč! N ech m ě! Pryč! desdem ona Ach, Bože m ůj! T y pláčeš, pane! Proč? Jsem příčinou těch slzí já , můj pane? Jestli se domýšlíš, že otec snad m á prsty v tom tvém odvolání, neměj to ve zlé m ně! Jestliže zavrh tebe, m ne zavrh stejně. othello K dyby Bůh b y l ráčil zkoušet m ě hořem , kdyby na m ou hlavu přík o n všeliká i hlízy dštil, až po zuby m ě zandal do chudoby, porobě beznadějné dal mě v plen — v některém koutku duše byl bych našel trpělivosti krůpěj. Ale trčet ja k panák n a orloji času hanby, by prstem rafije nač m ířit měl — i to bych unes, dobře bych to unes. Leč o dtud, kam jsem uložil své srdce,

desdem ona

kde buďto m usím žít, buď vůbec nežít, kde je m é temeniště, odkud prýštím anebo vyschnu — vyhoštěn být o d tu d ! A nebo z něho žum pu m ít, kde žáby plodí a rodí. T a d y zm ěň svou barvu, trpělivosti, m ladá, růžoústá, a jako peklo hleď! desdem ona D oufám , že m ě můj p á n m á z a počestnou. othello J a k p a k by ne! J a k m ouchy z m a s n ý c h krám ů, jež líhnouce se páří. O , ty bejlí, jež jsi tak libé a tak sladce voníš, až z tebe smysly b o lí! K éž ses nikdy nebylo z ro d ilo ! desdem ona Ach, Bože m ůj, co nevědom ky spáchala jsem z l é h o ? othello T e n krásný papír, tato skvostná kniha, jsou n a to, aby n a nich stálo „d ě v k a “ ? Co zlého? V eřejná ty holko jed n a ! Dvě výhně měl bych z tváří, spalující stydlivost na prach, kdyby z úst mi vyšlo, cos učinila. U činila! Zlého! Bůh zacpává si nos a měsíc m rká, a i ten vítr, jenž se na potkání m uchluje se vším, nechce o tom slyšet a skryl se do své sluje! Cože zlého? N estoudná běhno je d n a ! desdem ona Bůh m ůj s v ě d e k , křivdíte mi! othello Hekni, že nejsi b ě h n a ! desdem ona Jakože věřím v P ánaboha, nejsem. Jestliže svému choti tuto schránu uchovat poctivou a nedotčenou je nebýt běhna, nejsem běhna. othello Jakže? T y nejsi děvka? desdem ona Při své spáse: n e j s e m ! othello Je-li pak m ožná? DESDEMONA Bůh nám o d p u s ť v in y ! othello T a k p r o s í m za p r o m i n u t í ! M ěl j s e m v a š n o s t

z Benátek za tu děvku vychytralou, co O thella si vzala. — Já řk u , paní, co m áte, naopak než svátý Petr, klíč od pekelné brány! Vrátí se Emilie. V y, vy, vy! Už jsm e to odbyli. T u m áte za n ám ah u . Prosím vás, pusťte m ě! A mlčet, paní!

o th e llo

Odejde Othello. Bože, co si to v z p o m n ě l ten v á š p á n ? J a k je vám , m ilostpaní? M ilostpaní! J a k je vám ? desdem ona N a m ou věru! Jsem ja k ve snách. em il ie Co se to děje s m ilostpánem ? DESDEMONA S kým ? e m il ie N u, s n a š í m p á n e m p ř e c , DESDEMONA K d o je tvůj p á n ? EMILIE T e n , co je taky vaším, d ra h á paní. desdem ona Ž ádného nem ám . N em luv se m nou. Plakat nem ohu, Emilko, a odpovědi jin é než slzy nem ám . Dnešní noci ja k o svatbě mi ustel, nezapom eň! A přived svého m uže! EMILIE T o je zm ěna! e m ilie

Odejde Emilie. D obře mi tak! V í Bůh, dobře m i tak! J a k jsem si vedla, že mé počínání je n v nejm enším m oh spojit s něčím špatným ?

desdem ona

Vrátí se Emilie s Jagem. Co račte, m ilostpaní? Co je s vám i? Sam a to nevím . T en, kdo učí děcka, jd e na ně m írně, d á jim lehký úkol. T a k m ě m oh hubovat. V ždyť, věřte m ně, jsem vůči hubování jak o děcko. ja g o C opak se stalo?

ja g o

desdem ona

Ach, J a g o ! P án tak vynadal jí děvek, tak po ní házel jm ény, tak ji znectil, že slušnosti se bouří srdce v těle. desdem ona Jsem , co to jm éno, Jago? JAGO Ja k é jm éno? desdem ona Co ona říká, že m ůj pán mi dal. EMILIE Běhnou j i zval. O pilý p o b u d a by tak nepřezdil své ženské. JAGO Proč to dělal? desdem ona T o nevím . V ím jen, že to jistě nejsem. jag o N eplačte! N eplačte! To jsou mi věci! e m il ie Pro tohle oslyšela tolik lepších? Proto s e zřekla otce, vlasti, přátel, aby jí kurev zděl? N ení to k pláči? desdem ona J e to m ůj o s u d . ja g o Netrestej ho, Bože! K a m n a to chodí? K d e to vzal? desdem ona V í Bůh! e m il ie Ať visím, jestli m u to nenasykal nějaký u trh a č n ý z pekla had, nějaký potměšilý arcišmejdil, aby si ú řad vyšmejdil. Ať visím! JAGO Dej pokoj! T akový lum p snad ani není. desdem ona Jestliže přece je, odpusť m u Bůh! e m il ie O dpusť m u oprátka, a čert m u hryzej kosti J í spílat děvek! K dopak za ní chodí? K de? K d y a jak ? Co tom u nasvědčuje? Nějaký z g ru n tu padouch M a u ra přelhal, nějaký prašivý set krysa c h la p ! Nebesa, odhalujte tuhle chátru, a kdo je poctiv, tom u dejte bič, ať nahé ze světa je vypráskám e od jitra po západ! jag o M luv pro ten pokoj ! N ekřič! e m il ie A bu d u křičet! Takovýhle švihák obrátil rozum n a ruby i tobě, abys m ě podezříval, že m ám s M aurem . jag o I jd i, ty huso! DESDEMONA M ilý, d rah ý Ja g o , e m il ie

co si m ám počít, aby zas byl m ůj ? J d i k n ě m u ! Při tom božím světle, nevím , ja k jsem ho pozbyla! Hle, tady klecím: Jestli jsem kdy, ať v m yšlenkách, ať skutkem se prohřešila n a své lásce k něm u, jestli m ůj zrak a sluch či jin ý smysl kdy zalíbení našel v někom jiném , jestli ho nem iluji ze všech sil, nem ilovala vždy a m ilovat ho n e b u d u vždycky, tře b a m ě i zavrh, ať útěcha m ě nezná! Nelaskavost je m ocná, m ůže m i i zm ařit život, leč nikdy um enšit m ou lásku. D ě v k a ! M ně už je zle, že m i to vyšlo z úst. U dělat, zač by m i ten titul patřil, poklady světa by mě nepřim ěly. JAGO Prosím vás, klid! T o není nic než rozm ar. M á m rzutosti rázu veřejného a s vám i hněvá se. desdem ona K dyby je n to — JAGO Nic víc to není. Troubení za scénou. Slyšíte? V olají vás n a večeři. Hosté vás čekají. T a k jd ěte k nim . A neplakejte! Vše zas bude dobře. Odejdou Desdemona a Emilie. Vystoupí Roderigo. K am p ak , Roderigo? Neřekl bych, že se m nou jednáš poctivě. JAGO A c o p a k se ti n e z d á ? r o d e r ig o K ažd ý den si n a m ne vymyslíš něco nového, abys m ě odbyl. A tak se mi zdá, že spíš děláš, co můžeš, abych se k ní nedostal, než abys m i zjednal nejmenší příležitost a naději. U ž toho m ám dost! A nemysli si, že to nechám je n tak, co jsem si od tebe až dosud nechal tak bláhové líbit. jag o Poslechneš si, co ti povím? JAGO

r o d e r ig o

Už j s e m se tě n a p o s í o u c h a l a ž d o s t . Sliby c h y ­ by, s k u t e k u t e k . JAGO K řivdíš m i , strašně mi křivdíš. r o d e r ig o Leda, že ti říkám p ravdu. U ž jsem skoro na mizině. Polovina těch skvostů, co jsem po tobě posílal D esdemoně, byla by stačila svést řeholnici. Říkals mi, že je přijala a že m i oplátkou dává naději na brzkou potěchu a vyslyšení. Ale kde nic, tu nic. JAGO D obře! V ýborně! J e n t a k d á l . r o d e r ig o D obře! V ýborně! J e n tak dál! K dyž j á u ž d á l nem ohu, člověče. A dobré to teprv není, natož výborné. Při této m é ruce, prašivé je to, arciprašivé. Vodíš m ě za nos. JAGO D obře, velmi dobře! r o d e r ig o A já ti povídám , není dobře. V yjevím se D esdemoně. Jestliže mi vrátí m é cennosti, nechám záletů a dám se na pokání. Jestliže ne, spolehni se, že se b u d u hojit na tobě. jago T ak! Teďs mi řekl své. r o d e r ig o Řekl. A neřekl nic, to mi věř, než co taky splním. JAGO T ed’ aspoň vidím, že m áš v sobě kus chlapa, a začí­ nám o tobě m ít ještě lepší m ínění, než kdy p řed tím. Podej mi ruku, R oderigo! N ěkteré tvé nám itky proti m ně jsou docela pochopitelné. Ale nicm éně tě ujišťuji, ž e jsem si v tvé věci vedl naprosto poctivě. ro d e rig o Z atím se to neukázalo. jag o T o připouštím , že se to zatím neukázalo. A nic se ti nedivím , že v tom Čiješ čertovinu. Ale poslyš, R oderigo: máš-li vskutku v sobě to, več věřit m ám nyní více příčiny než kdy předtím , totiž odhodlanost, odvahu a statečnost, nechť to dokáže tato noc! A jestliže nazítří v noci neužiješ Desdemony, stroj si úklady o m é bezživotí a zákeřně mě sprovoď ze sv ě ta ! r o d e r ig o O č jd e? M á to hlavu, p a tu a je to m ožná věc? jag o Dnes přibylo poselstvo z Benátek s výslovným p ří­ kazem, aby na místo O thellovo nastoupil Cassio. r o d e r ig o J e to prav d a? T a k to se O thello s D esdem onou zas vrátí do Benátek? ro d e rig o

Co tě nem á! D o M aroka odjede, a s sebou odveze krásnou D esdem onu — leda, že by se tu něco přihodilo, proč by se musil pozdržet. A k tom u cíli nic tak bezpečně neposlouží, jako odstranit Cassia. r o d e r ig o J a k to myslíš, odstranit ho? jago U činit ho nezpůsobilým , aby nastoupil n a místo O thellovo: rozbít m u lebku. r o d e r ig o A to bys chtěl, abych udělal já ? jag o Ovšem, jsi-li chlapa dost, aby sis na něm vzal svůj prospěch i své právo. J e dnes n a večeři u nějaké holčičky. T a m teď poběžím za ním. Ještě nic neví, ja k povýšil. Jestli si n a něho počíháš, až půjde dom ů — což zařídím tak, aby to bylo mezi dvanáctou a jed n o u — dostaneš ho, kde a ja k budeš chtít. Budu nablízku, abych podpořil tvůj útok, a tak p ad n e mezi nás. Nestůj tu ja k n a vidění a pojd se m nou! T a k ti to vysvětlím, ja k je n utné, aby um řel, že to budeš m ít zrovna za povinnost, abys m u posloužil k tom u konci. Nejvyšší čas! U ž hnedle budou po večeři. N oc kvapí! D o toho! r o d e r ig o T o mi ještě musíš dovodit pádněji. jago Bez starosti!

jag o

Odejdou oba.

[IV. 3.]

JINDE

NA H R A D Ě

Vystoupí Othello, Lodovico, Desdemona, Emilie a sloužící. Snažně vás prosím, dál už ani k ro k ! othello O dpusťte! R á d se trochu projdu. Vskutku. lo d o v ic o D obrou noc, vzácná paní! V roucí díky! desdem ona Jste vítán v našem dom ě. othello Půjdem , pane? — Ó Desdem ono! desdem ona Choti? othello J d i si lehnout! V rá tím se hned. Svou společnici propusť! U ž ať to je! LODOVICO

Ano, m ůj pane!

DESDEMONA

Odejdou Othello, Lodovico a průvod. J a k je? T ro ch u se upokojil, viďte? Prý ihned se zas vrátí. Poručil mi, abych šla n a lože, a tebe, říkal, že m usím propustit. e m il ie P ro p u s tit! M n e ! desdem ona Výslovně mi to poručil. A tak: schystej m ě n a noc a buď spánem bohem ! Nesm ím e ho teď hněvat. EMILIE K éž vám n i k d y e m il ie

DESDEMONA

n ep řišel n a o č i ! desdem ona

T o n e , to n e !

T o ani za nic! M á m ho tolik rá d a , že i to m račení, i jeho zlost — prosím tě, rozepni m ě! — jsou m i milé. e m il ie Povlíkla jsem vám postel, ja k jste chtěla. DESDEMONA No nechť! — A ch, Bože, ja k je člověk někdy hloupý! U m řu-li dřív než ty, to jed n o prostěradlo dejte m i za r u b á š ! e m il ie T o jsou m i řeči! DESDEMONA M am inka m ěla služku, Barbořičku, ta m ěla m ilého, a ten se spustil a nechal ji. A ta si zpívávala písničku o jívě, prostinkou, starou, leč zrovna ja k o o ní. U m írajíc ji ještě zpívala. T a dnešní noci m i nejde z mysli. J e n tak tak, že sam a tak hlavu nevěším a nezpívám ji ja k chudák Barbořička. Dělej, d ě le j! EMILIE M á m dojít pro župan? desdem ona Ne. O d ep n i to! T en Lodovico, to je m ilý člověk. EMILIE A h ezk ý, velm i hezký. desdem ona

P ě k n ě m lu v í.

Z n á m je d n u p an í v Benátkách, ta by byla za jediné tknutí jeh o spodního rtu šla bosa do Jeru zalém a.

EMILIE

Zpívá „S e d la si, sm utná, pod tu stráň, zp ív ala: zelená jívo! u b ra d y kolena, v loktech skráň, z p ív a la : jívo, j ív o !

DESD EM O NA

P lakala, potok plakal s ní z p ív a la : zelená j í v o ! plakalo i to k a m e n í“ — Polož to tam h le! „ z p ív a la : jívo, j í v o !“ Prosím tě, pospěš si, b ude tu hned. „ Z jív y tecf m usím vínek m ít — “ Ne, tak to není. „ N ikdo ho n e h a ň ! D o b ře m ěl —“ T o je až dál. Slyš! K d o to buší? EMILIE V ítr. DESD EM O NA

„V y c tla m u faleš, a on: Co chceš? J ív o ! ty zelená jívo! Z a jin o u chodím , choď si též “ T a k běž už! D o b ro u noc. M ě svrbí oči. N ezn a m e n á to pláč? e m il ie I dejte pokoj! desdem ona Slyšela jsem to. Bože, tihle m u ži! Myslíš si vážně, Em ilie, pověz, že skutečně jsou ženy, co své m uže tak strašně klam ou? EMILIE P á r j i c h j e , co ž o to. desdem ona Svedla b y s t y t o za c e l i č k ý s v ě t ? EMILIE Vy ne? desdem ona J á za nic, při tom božím světle! e m il ie P ři božím světle ani j á . Ještě tak p otm ě. desdem ona T y bys to svedla za celičký svět? EMILIE Celičký svět j e tuze m oc a v í c , a ta m to skoro nic. desdem ona A stejně bys to n e d o k ázala! EMILIE A j á si m yslím, že bych to dok ázala. N ejp rv bych to učinila, a h ned bych to zas odčinila. T o ť se ví, neudělala

bych to za prstýnek, ani za štůček km entu, an i za šaty, čepce, spodničky a vůbec za žádnou takovou žebrotu. Ale za celičký svět? K te rá p a k by tom u svému nenasadila p a ro h y , k d y b y ho za to m o h la koru n o v at císařem světa? T o u ž by m i stálo za nějaký ten růček očistce. desdem ona A ť Bůh m ě n ezná, jestli bych m ohla spáchat tak o v o u křivdu za království s v ě ta ! EM ILIE Božínku, k až d á křivda je křivdou je n o m ve světě. A kdybyste za svou n á m a h u dostala svět, byla by to k řiv d a ve vašem vlastním světě: a než byste řekla švec, už b y to nebyla křivda. D ESD EM O NA A nevěřím ! T akové ženy nejsou! e m il ie T u c ty jic h j s o u ! A n a v rc h ještě dost, by zalidnily svět, co o něj hrály. A podle m ého je to vina m u žů , že ženy hřeší. K dy ž jsou dom a skoupí, že do cizích náš poklad sypou klínů, a nebo z bezdůvodné žárlivosti nás uvazují, nebo když nás bijí a pro p o tv o ru začnou n a nás škudlit — m y m á m e taky ž lu č ! A ja k jsm e m írné, taky n á m překypí. A ť m uži vědí, že m ám e taky smysly, zrak a čich a p a tro pro sladké i pro kyselé, tak ja k o oni sami. Proč to činí, když chodí za jin ý m i? Pro z á b av u ? Asi že pro ni. M á je k tom u žádost? Asi že m á. A z křehkosti to činí? Z křehkosti. T a k ! A ženská n em á žádost, chuť do z á b a v a křehkost ja k o m užský? A ť tedy m už j e slušný nebo snáší, že svojí špatností nás učí naší. desdem ona J d i! D o b ro u noc! A když už zkoušet m usím , ne k zlém u, k d o b rém u m ě veď, co zkusím ! Odejdou oba.

[V. 1.]

ULICE Vystoupí Jago a Roderigo.

T a d y stůj, za tím sloupem ! Přijde hned! Měj pohotově kord a dobře b o d n i! A směle! Nic se neboj! Budu blízko. Měj na p am ěti: buďto budeš p á n anebo c h á m ! A podle toho drž s e ! r o d e r ig o Buď hodně blízko! M ohl bych se m inout. jag o T a d y mě m áš! T a k jen se vzm už a tuž se!

jag o

Jago a Roderigo zaujmou svá stanoviště. M oc se mi nechce. Ale vyložil mi, že jin á pom oc není. N evídáno! P r o je d e n život! Z pochvy, m eěi! U m ře! JAGO T a k jsem ten vřídek dřel, že je ja k živý. Z ačíná vyvádět. Ať zabije on Cassia, ať jed e n druhého, ať Cassio jeho, vždy n a tom vydělám . Ž ít R oderigo, v y m áh at bude na m ně neúprosně zlato a skvosty, které jsem m u vyfouk co m alé pozornosti Desdemoně. T o by tak hrálo! Vyvázne-li Cassio, krásného něco m á v svém živobytí, a to mě hyzdí. N ad to by se m ohl dom luvit s M a u re m . T o mi taky hrozí. Ne, m usí zem řít. M u s í! — U ž ho slyším. ro d e rig o

Vystoupí Cassio, ro d e rig o

O n ! T o je je h o krok. — Ničem o, z h y ň ! Vypadne pro Cassiovi.

T o bylo o zabití. Jen že kabát m ám bytelnější nežli mohls tušit. T eď vyzkoušíme tvůj.

c a ssio

Tasí a poraní Roderiga. ro d e rig o

B ě d a ! Jsem z a b i t .

JAGO c a ssio

zezadu podetne Cassiovi nohy a uteče. Jsem m rzák nadosm rii! Pom oc! V ražda! Vystoupí Othello opodál.

T o je hlas Cassiův. J a g o drží slovo. r o d e r ig o J á bídný lotr! OTHELLO Baže, bídný l o tr ! c a ssio H ej, pom oc! Světlo! Felčara! Hej, pom oc OTHELLO O n ! J e to on! — Statečný, věrný Jago, který m ou křivdu cítíš jak o vlastní, dáváš m i příklad. Panenko, tvůj milý domiloval a tvoje černá chvíle se blíží válem . Ó , ty nestoudnice! Pohaslo v srdci Šálení tvé la rv y : tvá rů jn á krev tvé růjné lože zbarví. othello

Odejde Othello. Vystoupí Lodovico a Graziano opodál. Stráž! N ikde živé duše? Pom oc! V ražda! g r a z ia n o Neštěstí! T o byl srdceryvný výkřik. CASSIO Pomoc! Hej, pom oc! LODOVICO Slyš! r o d e r ig o T y bídný lotře! LODOVICO D va nebo tři tu sténají. V tom tem nu to m ůže být i past. N echoďm e tam bez dalších pom ocníků. ca ssio N ikde nikdo? Pom oc! Hej, pomoc, nebo vykrvácím! l o d o v ic o Slyš! c a ssio

Vrátí se Jago se světlem. T a d y jd e někdo se zbraní a světlem. A je n tak v košili. jago K do tam ? K do je to? č i j e to hlas? K do to tam křičí ,,v raž d a "? l o d o v ic o Nevíme. JAGO Že tu někdo křičel? c a ssio T ady! P ro b o h a ! Pom ozte m i ! g r a z ia n o

jago g r a z ia n o

Co se stalo? O thellův pobočník, nem ýlím -li se. P ravda.

l o d o v ic o

N ějaký Jag o . V elm i schopný voják. K dopak v y jste, co t a m tak naříkáte? CASSIO Ty, Ja g o ? Pomoz mi! Nějací lotři m ě zmrzačili. jag o N á m ě stk u ! Ach p r o b ů h ! K do? Poznal jste je? J a c í lotři? c a ssio Je d e n tu, myslím, někde leží. jag o Z rádci b íd n í! jag o

Lodovicovi a Grazianovi. K dopak jste vy? Pom ozte přece! r o d e r ig o T ady! M ně pom ozte! c a ssio T oť jed e n z nich! jag o T y J id á š i! T y v r a h u ! Probodne Roderiga. Prokletý Ja g o ! Nelítostný pse! P ře p ad a t lidi potm ě! K a m se skryli, ti hrdlořezi? Nikde nikdo. V ražda! Co vy jste zač? Jste dobří nebo zlí? l o d o v ic o Ja k é nás shledáte, tak si nás ceňte! jag o Pan Lodovico? l o d o v ic o Ano. jag o O dpusťte mi! T u leží Cassio, těžce ran ěn vrahy! G RAZIANO C assio! jag o J a k je? J a k je, pane b ratře? c a ssio M ám nohu vejpůl. jag o T o snad ne, snad ne! — Pánové, posviťte mi i O bv ážu ho svou košilí. r o d e r ig o

jag o

Vystoupí Bianca.

Co se tu stalo? K d o to tady křičel? K d o tady křičel? b ia n c a Cassio, d rah ý Cassio, m ůj přenejdražší, přenejsladŠí Cassio! JAGO T y vykřičená děvko! — Cassio, m áte nějaké tušení, kdo vás tak zřídil? ca ssio N em ám . GRAZIANO Lituji, že vás nacházím e takto. H ledali jsm e vás zrovna. JAGO Půjčte někdo podvazek! T ak! Nosítka kdyby byla, abychom zlehounka ho m ohli odnést! b ia n c a Koukejte! O m dlí! Cassio! Cassio! Cassio! jag o Pánové, bojím se, že tenhle šmejd m á taky prsty v tom hle přepadení. — Strpení, milý Cassio! — Pojdte sem! U kažte světlo! Z nám ho nebo neznám ? Ach, Bože m ů j ! M ůj přítel a m ůj k r a ja n ! R oderigo? Ne! A je to on: R oderigo! g r a z ia n o Z Benátek R oderigo? jag o Ano. O n! Znal jste ho, pane? g r a z ia n o J a k bych neznal! Ovšem! ja g o P an G raziano? O m luvte mě, prosím, že, jed e n nezdvořák, jsem v rozčilení vás n e p o z n a l! GRAZIANO Těší mě, ž e v á s vidím. Nosítka! Bude to?! — J a k je vám , Cassio? b ia n c a

jag o

Někdo přinese nosítka. Roderigo O n! J e to on. — Nosítka! Z aplať P án b ů h ! Prosím vás, odneste ho, dobří lid é ! Leč opatrně! — Běžím honem sehnat generálova ranhojiče. — V y si ušetřte práci, ženská! — T en, co tady leží, býval můj přítel. Co jste spolu měli? CASSIO Nic. Jaktěživi nic. Ani h o neznám .

jag o

JAGO

Blednete, slečno? — O dneste ho dovnitř! Odnesou Cassia a Roderiga.

Zůstaňte, pánové! — Blednete, slečno? V idíte to, ja k vyjeveně hledí? — K dyž takhle civíš, brzy řekneš víc. — K oukejte, páni! J e n se podívejte! V idíte páni? Provinilost mluví, i kdyby jazyk vyšel z užívání. Vystoupí Emilie. Co se to děje, m u ž i ? Co se stalo? Nějací pobudové, kteří prchli, a R oderigo přepadli tu Cassia. J e na půl zabit, R oderigo m rtev. em il ie Pro rány boží! C hudáček p an Cassio! JAGO Ovoce děvkaření! Emilie, běž, optej se ho, kde byl na večeři. — Dostáváš strach? BIANGA Byl na večeři u m ne, leč netřesu se proto. JA G O Vskutku? Byl? U tebe? Z atýkám tě! Půjdeš se m nou! EMILIE N estoudná d ě v k o ! T f u j! BIANCA J á n ejsem d ěv k a . Jsem a l e s p o ň t a k s l u š n á j a k o v y , c o mě t a k u r á ž í t e . EMILIE Ja k o já ? Tfuj, děvko j e d n a ! T f u j! jag o Pánové, pojďme, ať chudák Cassio už m á ošetření. — T a k jdem e, d á m o ! V šak ty kápneš božskou! — Emilko, doskoč do pevnosti! Ř ekni paní a pánovi, co se tu stalo. Půjdem e? R ačte, panstvo! — D ozrál čas: teď buď m ám vyhráno, buď srazím vaz. em il ie

JAGO

Odejdou všichni.

[V. 2.]

LOŽNICE

NA H R A D Ě

Desdemona v posteli spící. Vystoupí Othello se svétlem v ruce. M usí t o být, m u s í to být, m é s r d c e . N echte m ě smlčet, proč, v y c u d n é h v ě z d y ! M usí to být. K rev její neproleju a její kůži, bělejŠí než sníh a hebkou jako úběl, neporuším . Leč zem řít musí, klam ala by jiné. Zhasni, m á svíce, a pak — zhasni, svíce! K dyž zhasím tebe, planoucí ty služko, obnovit m ohu zas ja k dřív tvou záři, kdybych si po ní stýskal. Ale tebe ja k jed n o u zhasím, arcidílo boží, kde, kdeže vzít ten prom ethejský žár, jenž by tě zážeh zas? K dyž růži urvu, živoucí růst jí v rátit nedokáži a musí zvadnout. Přivoním k ní na kři.

othello

Políbí ji. O vůně, že div nepřem luvíš právo, by zlomilo svůj meč! J e n ještě jed n o u ! T aková m rtv a buď, a zabiv tebe, b u d u tě m ilovat. U ž naposledy! T a k sladké a tak strašné! M usím plakat, leč jsou to kruté slzy, jak o n e b e s: trestají milujíce. V zbudila se. desdem ona K do je to? O th e llo ? OTH ELLO J á , Desdemono. desdem ona Lehnete si, m ůj p a n e ? OTHELLO Pom odlila ses n a noc, Desdem ono? desdem ona Pom odlila. OTHELLO Vzpomínáš-H si n a nějakou vinu neusm ířenou dosud s hněvem nebes a s jejich milostí, pros z a ni teď! desdem ona M ůj Bože, choti, proč mi tohle říkáš?

U čiň to a b u d stručná! Poodejdu. Tá . tvého ducha neořioraveného i i zabíjet nechci za nic, ne tvou duši. desdem ona O zabíjení miuvíš? o th e llo Ano. M luvím . desdem ona T a k polituj m ě B ů h ! o th e llo Z té duše: am en! desdem ona K dyž pravíš am en, snad m ě nezabiješ. o th e llo

O THE L L O

Hm!

A přece se tě bojím. Býváš strašný, když takhle poulíš zrak. Proč bych se bála, nevím a nem ám . Ale bojím se tě. o th e llo Lituj svých v i n ! DESDEMONA Jsou leda l á s k a k t o b ě . o th e llo T a k umřeš p r o n i! DESDEMONA N epřirozené je to vražd it M s k u . Proč, probůh, si tak hryžeš spodní ret? K rvavá vzteklost lomcuje tvým bytím . Zlověstná znam ení to jsou. LeČ doufám , doufám , že n a m ne nemíří. o th e llo Buď z tic h a ! MÍČ! desdem ona U ž m lčím . Co se stalo? o th e llo T en můj šátek, co jsem tak m iloval a dal jej tobě, tys dala Cassiovi. desdem ona N edala! N a m ou duši! Vzkaž pro něho a optej se ho! OTHELLO Střež se přísahat křivě, d ra h á d u še ! Ležíš na loži sm rtelném . desdem ona V to k Bohu doufám , že na něm skonám. N e však dnes. o th e llo T eď ihned! Pročež se vyzpovídej ze svých vin! Přísahou kdybys jed en každý článek popřela, neumenšíš strašnou pravdu, kterou se zalykám . I musíš um řít. desdem ona T a k Bůh se slituj nade m nou! o th e llo D ím am en!

desdem ona

A slituj se i t y ! Co živa jsem ti zlého nic nedělala, nikdy Cassia nem ilovala, než se sluší m ilovat bližního, nic nikdy n edala m u ! OTHELLO Lžeš! Viděl jsem svůj šátek v jeh o ruce. Zatvrzuješ mi srdce v těle, lhářko, a nutíš mě, abych sprostou vraždou zval, co učiním a co jsem chtěl m ít žertvou. J á jsem ten šátek viděl! desdem ona T a k je j n a š e l . Nikdy jsem m u jej nedala. Vzkaž pro něj, ať vyzná, co je p r a v d a ! othello U ž se přiznal. desdem ona K čem u se přiznal ? othello Že tě měl. desdem ona T o není m ožná, že by to říkal. O THELLO Tecf už ne. J e němý. Navždy. Poctivý Ja g o postaral se o to. DESDEMONA H rů z a m ě učí rozum ět: je m rtev? othello K dyby byl životů co vlasů měl, m á valná pom sta pozřela je všechny. desdem ona A c h ! on je zahrdlen a po m ně veta! OTHELLO Děvko! M ně do očí pro něho pláčeš? desdem ona V yžeň m ě, choti! J e n m ě nezabíjejí othello Pusť, děvko! Pusť! desdem ona Z ítra mě zabij! N ech m ě žít tu noc! O THELLO K dyž se m i vzpíráš — desdem ona J e n o m půl hodiny! othello K onáno, dokonáno! desdem ona J e n co bych řekla m odlitbičku! OTHELLO Pozdě! Rdousí ji. EMILIE za scénou. Pane! Hej, pane! M ilostpane! Pane! othello K d o t o tam h l u č í ? — Ještě nejsi m rtva? Ještě ne dočista? Jsem krutý, ale nechci, v svém u trpení abys prodlévala. T ak !T ak ! desdem ona

za scénou. Pane! Hej, pane! Milosti!

EMILIE

K do je to? Hej, m ilostpane! M usím s vám i m luvit! othello N u ovšem: Emilie. — H n e d ! — J e m rtv a ! — Přišla m i říc, že Gassio je zabit. Proto ten křik. — Ještě se hýbe? Nic. T ich a ja k hrob. — M á m ji sem pustit? N em ám ? — Že se zas hýbe? Ne. — Co bych m ěl dělat? Jestli sem vejde, prom luví k m é ženě. K m é ženě! K jak é ženě? N em ám ženy. J a k je to příšerné! O těžká chvíle! M ně je, že by se slunce mělo zatm ít a měsíc zatm ít a v svém uděšení se o tvírat zem. e m ilie za scénou. Prosím vás, pane, snažně vás prosím, m usím s vám i m lu v it! othello J á na tě zapom něl. Pojď dál, p o j ď dál. — Pom alu! J e n co z a tá h n u ten závěs. — K dep ak jsi Em ilko? othello e m il ie

Odemkne. Vystoupí Emilie. C opak m i neseš? EMILIE A ch, milosti, stala se strašná vražda. othello K dy? Teď? e m il ie J e n teď. T u chvíli zrovna, pane. othello T o dělá měsíc. Přiblížil se zemi docela nezvykle a připravuje nás lidi o rozum . e m il ie Cassio zabil m ladého B enátčana R oderiga. othello Že R oderiga? A je Cassio zabit? e m il ie N e, Cassio není zabit. othello N ení zabit? T o t e d y v r a ž d a sk říp e, o c h r a p t ě l e othello

z n í s la d k é p o m s t y h la s. desdem ona

Z abita

pro n ic ! pro n ic!

Co to bylo?

EMILIE

OTHELLO T o ? Co? EMILIE Ježíši Kriste! T o byl panin hlas.

Pomoc! Hej, pom oc! Ještě m luvte, paní! Nejdražší D esdem ono! O zvěte s e ! desdem ona Bez viny um írám . em il ie K do vám to udělal? desdem ona Nikdo. J á sama. Sbohem Pozdravuj m ého přem ilého chotě! Umře. OTHELLO

K do ji m oh zavraždit?

K dožpak to ví? OTHELLO Sam a ji slyšelas, že j á to nebyl. EMILIE &ekla to. M usím m luvit podle pravdy. othello Šla do horoucích pekel, na rtech lež. Já, jsem ji zabil. e m il ie T ím v í c anděl ona, tím horší ďábel t y ! OTHELLO Spustila se a byla d ě v k a . e m il ie Lžeš! Lžeš, n a ctiutrhačný černý ďáble! othello J a k voda byla zrádná. EMILIE T ys ja k oheň zbrklý, když tohle díš. J a k anděl byla věrná. othello Cassio s ní spal. O ptej se svého m uže! V ždyť bych byl proklet hloub než samo peklo, kdybych byl proved, co jsem proved, jin a k než s plnou jistotou. Tvůj m už to všechno věděl. EMILIE M ůj m už? O THELLO Tvůj m u ž ! e m il ie

em il ie

Ze

k l a m a l a tě ?

OTHELLO

S Cassiem. K dyby byla věrná byla, j á bych j i nebyl dal, a kdyby Bůh byl za ni dru h ý svět mi stvořil, celý z jednoho jediného chrysolitu. EMILIE M ůj m už? OTHELLO Tvůj m už! O n mi to první řekl.

Ano.

J e poctivý a nenávidí sliz oplzlých ohavností. e m il ie K d o ? M ůj m anžel? othello O n! K olik rát ti to m ám říkat? O n! e m il ie Sám ďábel vystřelil si z lásky, pane! M ůj m už, a říkat, že vás klam e! OTHELLO O n! Což nerozum íš, ženská! O n, tvůj m anžel! M ůj přítel a tvůj m už. Poctivý Jago! EMILIE Jestli to řek, ať jeho zhoubná duše shnije, půl zrnka za d e n ! V hrdlo l h a l ! N a to tě, ošklivče, m ěla až příliš ráda. OTH ELLO H a! e m il ie Dělej, co nejhoršího umíš! To, cos udělal, víc není hodno nebe než tys byl hoden j í ! othello M lč raděj, m l č ! em il ie T y ublížit mi n e m á š p ůl té moci, co j á to vydržet. T y hloupý hejle, než bláto zpozdilejší! Skutek spácnals — Schovej ten meč ■— A kdybych rněla pozbýt životů dvacet, rozhlásím t ě ! P o m o c ! M a u r zavraždil m ou paní! Pom oc! V ražda! Vystoupí Montano, Graziano, Jago a jiní. Co se tu děje? Co j e , generále? Jago, jdeš! No, tys to dopracoval, když kdekdo u ž své vraždy svádí na t ě ! g r a z ia n o Co se t u děje? e m il ie Usvědč ho z e lži, vraha, jsi-li m už! Tys m u prý řekl, že ho žena klame. Vím , žes to neřek. Nejsi takhle špatný. Prosím tě, m luv už, sic mi pukne srdce! JAGO Co jsem si myslil, řek jsem m u. Nic víc, než sám co shledal věrojatnou pravdou. e m il ie A řekls m u kdy, že ho klam e? jag o Řekl. EMILIE Byla to le ž ! ohavná, hnusná lež !

MONTANO e m il ie

Že,

odporná v hrdlo lež, ať Bůh m ě n e z n á ! O n a ho klam at s Cassiem! Řek jsi s Cassiem? jag o Ovšemže s Cassiem! K roť svůj jazyk, ženská! e m il ie A nebudu jej krotit. K řičet b u d u : T a m na posteli paní leží m rtva! v š ic h n i C hraň Bože! Bože chraň! EMILIE A tys ho k vraždě naved svými řečmi. othello Nic nežasněte, páni! J e to pravda. g r a z ia n o Příšerná, Bůh to suď! MONTANO T é h rů z y ! em il ie

Š p in a v c e ! Š p in a v c e šp a tn á !

Teď, teď si v z p o m í n á m ! z r o v n a t o č i c h á m ! H ned tenkrát jsem to čila! Zabiju se, zabiju lítostí! Taková špatnost! jag o Zbláznila ses? T e n okamžik jd i dom ů! e m il ie Pánové, dovolte mi m luvit! Vím , že ho m ám poslouchat. Však nyní ne. Snad, Jago, nepůjdu už nikdy dom ů. o t h e l l o vrhne se na postel. Ó ! Ó ! Ó ! Ó ! e m ilie J e n lehej si a Nejlíbeznější neviňátko zabils, jaké kdy zdvihlo zrak. OTHELLO Ne! Byla špatná — Div jsem vás poznal. Vaše neť tu leží, a vskutku, strýče, tyto ruce právě jí zastavily dech. Vím , je to strašné — GRAZIANO U bohá Desdemono! Jsem šťasten, že už nežije tvůj otec. Tvé vdavky zabily ho. Pouhý žal m u přerval starou nit. K dyby byl živ, při této podívané zoufal by s i: anděla strážného by, kina, zahnal a sáh si na život a zatratil se. othello Žalostné je to. Ale Ja g o v í , že s Cassiem dílo hanby vykonala bezpočtukrát. Sám Cassio to přiznal. A v odm ěnu za milostné ty skutky m u dala to, co j á jí z lásky dal, můj první dárek. Viděl jsem to při něm.

Šátek to byl, co n a p a m á tk u kdysi m ůj otec m atce dal. e m ilie Nebeští z á stu p o v é ! M lč ! B ud z tic h a ! JA G O em ilie M usí to ven! J á že m á m m lčet? Ne! Jak severák když duje, b u d u m luvit. A kdyby m i v tom bránil nevím kdo, nebesa, peklo, lidé, b u d u m luvit! JAGO M ěj ro zu m a jd i p r y č ! EMILIE N e p ů jd u ! Jago j i chce probodnout. Fuj!

GRAZIANO

N a ženu tasíte? T y h loupý m ouřeníne! T e n šátek, cos tu o n ě m m luvil, našla jsem čirou n áh o d o u a d ala m uži, že častokrát m ě důtklivě a vážně — vážněji než ta tretka zasluhuje — žádal, abych jej ukradla. JA G O T y děvko! EMILIE Cassiovi že jej d ala? J á jej našla a d ala m anželovi. ja g o C ouro, lžeš! e m ilie N elžu vám , páni! N a m ou duši, nelžu! V ražed n ý tupče! K čem u, k čem u tobě taková žena? O T H E L L O N ení v nebi hrom u, te d aby udeřil? T y vzácný lotře! EMILIE

Vrhne se na Jaga. Montano mu vyrve zbraň. Jago probodne Em ilii a uteče. K á c í se! P řisám bůh! zabil svou ženu. EMILIE Z abil, b a zabil. Položte m ě k p a n í ! g ra z ia n o O n a je za b ita a on ten tam . m o n tan o C hlap ja k o zmije! — V ezm ěte tu z b ra ň , co M aurovi jsem p rávě vyrval z ruky. H lídejte dveře zvenčí! N epusťte ho!

g ra z ia n o

R a d ě j ho zabijte! J d u za tím lotrem , lap it ho, psa. Odejdou Montano a Graziano. Už nejsem a n i chrabrý: už k a ž d ý c h l a p e č e k m i v e z m e z b r a ň . V šak proč by chrabrost m ěla přežít čest? C o tam , to tam . e m il ie Co věštila tvá píseň, p a n í? Slyš! Slyšíš m ě, pan í? B udu d ělat labuť a zem řu zpívajíc: „Z elen á jív o !“ — M ě la tě rá d a , M au re. Byla cudná. A ť jsem tak spasena, ja k p ra v d u dím . U m írá m . N eříkám , než co si myslím. othello

Zjemře. M á m v této jizbě ještě jin o u zbraň, španělskou čepel, ja k o Jedy břitkou. Hle, t u j i m ám e. — Strýče, m usím od tu d . G R A Z IA N O za scénou. Jestli to zkusíš, přijde ti to d rah o . T y nem áš zbraň. C htěj nechtěj musíš trpět. othello T a k vejdi sem a prom luv se m nou, sic h olý m a ru k a m a se v rh n u n a tě. OTHELLO

Vrátí se Graziano. g r a z ia n o

O thello, co je ?

P o d ív e j! M á m z b raň . A lepší, věř, se nikdy n e h o u p a la po boku vojáka. V iděl jsem den, že s tím to d o b rý m m ečem v této ruce jsem prosekal se větším počtem n á stra h než d vacetkrát tvé „ s tů j!“ Leč m a rn á chlouba — kdo je své sudby p á n ? — už bych to nesved. N ic se m ne neboj, třebaže m á m zb raň . Z d e se m á cesta končí, zde je cíl, zde přenejzazší bóje m ojí plavby. C ouváš a bojíš se? Z bytečný strach! R ákosem zam iř n a h r u d O thellovu,

OTHELLO

a on ti ustoupí. K am , kam by šel? — Ukaž, ja k vypadáš? Nešťastné děvče! Bílá ja k tvoje košile! V den soudu až sejdem se, tohle mě srazí z nebe za hody ďáblům . C hladná, moje m alá? J a k tvoje čistota! — J á bídný otrok! Mrskejte, ďábli, pryč mě vymrskejte z andělské podívané na tu krásu! V smrštích m nou zaviřte! Škvařte mě v síře! V bezedných tůních ohňových mě p e rte ! Ó Desdemono! Desdemono! M rtva!

Ó! Ó! Ó! Ó! Vystoupí Lodovico, Montano, Cassio na nosítkách a Jago veden stráží. K de je ten zbrklý, přenešťastný m už? T u j e , kdo býval Othello. T u jsem . LODOVICO K de je ta zmije? Přiveďte h o , lotra! othello K opyto nemáš. Ale to je b a j k a . Jestliže’s ďábel, nelze mi tě zabít. l o d o v ic o

OTHELLO

Poraní Jaga, Vym kněte m u ten meč! K rvácím . Nejsem zabit. othello T ím l i p . Jsem tomu r á d . Chci, abys ž i l . J a k já cítím, je to blaho um řít. LODOVICO Ach, Othello, jenž bývávals tak dobrý a špinavce tak nechal z a h rá t s sebou, co říci o tobě? OTHELLO Co na tom sejde? Ctihodný vrah, když chcete. Neboť nic jsem v hněvu nečinil a všechno ve cti. l o d o v ic o T en h ad se zčásti přiznal. Shodli jste se, aby byl Cassio zabit? OTHELLO Ano, s h o d l i . c a ssio Nejdražší generále, nezavdal jsem vám nikdy příčinu. OTHELLO J á ti t o v ě ř í m . A odpusť mi to, prosím! — T oho ďábla,

l o d o v ic o jag o

optali byste se ho, proč m i duši i tělo takhle opředl svou sítí? JA G O Nic se m ne neptejte! Co víte, víte. O d této chvíle jsou m á ústa něm á. lo d o v ic o I k m odlení? g r a z ia n o Však na m uěidlech spustíš! othello D obře. N ech tak. l o d o v ic o Povím vám , pane, co se přihodilo a co vám není znám o. T u j e dopis, který měl v kapse m rtvý Roderigo, a tady druhý. Z jednoho je jasné, že úklad o Cassiův život provést měl Roderigo. OTHELLO Padouchu! ca ssio Zákeřný a nekřesťanský! l o d o v ic o A tu je druhý, rozm rzelý dopis, který měl v kapse též. T e n ja k se zdá, chtěl Roderigo poslat tom u lotru. Lee Jag o asi zatím přišel k něm u a um luvil ho. OTHELLO Nelítostný rabe! A ja k ses, Cassio, dostal k tom u Šátku, jenž býval ženin? c a ssio Našel jsem j e j dom a. A sám se právě přiznal, že jej tam pohodil zúmyslně za účelem, jenž sloužil jeh o zám ěrům . othello J á blázen! c a ssio V tom listě Roderigo m im o jin é vyčítá Jagovi, že on ho přiměl, aby mě dráždil — což mě stálo hodnost. A před chvílí se probral z dlouhé m dloby, v níž jako m rtev byl, a řek, že Jago ho na m ne poštval a že pak ho probod. l o d o v ic o M usíte s nám i opustit ten dům . Jste zbaven velení a vlády. Cassio je vlad ař n a C ypru. T en padouch pak, jestliže dům yslná m uka jsou, trápen í zdlouhavá, jež hu b í zvolna,

užije jich. Vy zůstanete vězněm, dokavad siňorie neposoudí povahu vaší viny. O dveďte h o ! othello P o m a lu ! — Slůvko nebo dvě, než půjdem . Leccos jsem pro stát vykonal, ja k znám o. Leč o tom d o s t! Prosím vás, až v svých listech ty skutky nešťastné budete líčit, ličte mě, jaký jsem . Nic nezmenšete, nic nezveličte. Pak vám bude m luvit o někom milujícím, m oudře ne, leč příliš v ro u c n ě : o někom, kdo snadno žárlivý nebyl, ale je d n o u lapen neviděl, neslyšel; kdo, ja k ten divoch, zahodil vlastní rukou perlu dražší než celý jeh o km en; čí sm utné oči, tak jih n o u t nezvyklé, teď roní slzy rychleji nežli v A rábii stromy svou všeléčivou smolu. T o tam pište! A dodejte, že v A leppu jsem kdys — když T urek zavilý a zatvrzelý bil B enátčana, rouhaje se vládě — popadl za krk toho obřezance a probodl ho — tak! Probodne se. LODOVICO

Té

tečky

krvavé!

U ž m arno m luvit. J á líbal tě, než jsem tě zabil. Není pro m ne, jak zem řít, ne-li v políbení.

GRAZIANO othello

Padne na Desdemom a umře. Bál jsem se toho, ale dom níval se, že n em á zbraň. Byl veskrz velkodušný. l o d o v ic o T y spartský pse, než úzkost, hlad i m oře lítější nastokrát! H leď na ty pokosené na tom lo ž i! Tvé dílo je to. Bolí z něho zrak. Zastřete je! Zůstaňte, G raziano, v M aurově dom ě. N eboť jeho statky

c a ssio

jsou vaše teď. — V ám , pane guvernére, teď zbývá soudit toho pekelníka, den určit, místo, trest. Ó, přitužte m u! Sám m usím n a loď, abych bez prodlení dal vládě zprávu o tom dopuštění. Odejdou všichni. Konec