Číslo 1/2012
Legenda Voskovce a Wericha V pondělí 20 února 2012 k nám do sálu sokolovny přijelo Královéhradecké divadlo. Hráli nám představení, které se jmenovalo Osvobozené divadlo aneb Legenda Voskovce a Wericha. Osvobozené divadlo vzniklo před druhou světovou válkou. Založil ho Jiří Voskovec a Jan Werich. Jiří Voskovec a Jan Werich v těchto představeních sami hráli. Jaroslav Ježek skládal k jejich písničkám hudbu. Na začátku druhé světové války všichni tři emigrovali do Ameriky. Na konci druhé světové války se všichni tři vrátily zpět do Československé republiky, ale Jiří Voskovec se vrátil zpět do Ameriky a tam zůstal až do konce svého života. Herci nám ukázali různé scénky z těchto představení, např. Svět za mřížemi nebo Golema, ukazovali jich nám mnoho, ale já už si jejich názvy nepamatuji. Můj zážitek je takový, že se mi to hrozně líbilo a ještě teď, když si na to vzpomenu, nemůžu se přestat smát. Bylo to úžasně vtipné, legrační a zábavné, klidně bych na to šla ještě jednou. Eliška Kocourková, 6. tř.
LEGENDA V+W V sokolovně v Pyšelích je malé divadlo. Přijeli mladí a velice nadaní herci z Hradce Králové. Bylo to polední představení a my jsme se mohli seznámit s dílem legendárního Jana Wericha, Voskovce, Jaroslava Ježka. Mohli jsme vidět ukázky z Golema, zaznělo i několik známých písní, např. Šaty dělaj člověka, Život je jen náhoda a další. Ukázky i písničky byly príma. Některé jsem znal a to mi udělalo radost. Všem doporučuji toto představení, které všechny další naladí a úžasným hercům rádi zatleskají. Roman Macháček, 6. tř.
V pondělí dopoledne jsme šli na představení Legenda: Voskovec a Werich. V sokolovně na nás už čekali dva profesionálové z Hradce Králové. Vyprávěli nám trochu o Osvobozeném divadle, ale hlavně o Voskovci a Werichovi. Voskovec a Werich měli kamaráda, který hrál s nimi různé scény a písničky a jmenoval se Jaroslav Ježek. Všichni tří hráli v Osvobozeném divadle. Voskovec s Werichem hráli scénky a Ježek je doprovázel hudbou. Všichni si dělali legraci z té doby, a tak taky doplatili tím, že museli odjed do zahraničí, kde umřel Jaroslav Ježek. Po několika letech se vrátili zpět už do klidných Čech, kde opět šířili radost. Aby nám přiblížili scénky, tak nám je ti dva profesionálové zahráli a my jsme si zazpívali i například písničku Šaty dělaj člověka. Scénky byly legrační a mně se moc líbily, klidně bych na to šla ještě jednou a pak znova a znova, dokud mě to neomrzí. Pánům z Hradce Králové se to moc povedlo a zaslouží si jedničku.
Andrea Vyhnalová, 6. tř.
V pondělí jsme měli vypravování o Jiřím Voskovci, Janu Werichovi a Jaroslavovi Ježkovi. Vypravěči byli profesionálové z Hradce Králové. Vyprávěli nám o Osvobozeném divadle, které bylo o Jiřím Voskovci, Janu Werichovi a Jaroslavovi Ježkovi. Vyprávěli i o povídkách, např. Golem…Pak zpívali písně, které složili (Jan Werich,Jiří Voskovec,Jaroslav Ježek)např. Šaty dělaj člověka, Ezop a brabenec, Stonožka...Zážitek naší třídy byl plného smíchu, až k brekavému smíchu a pocit byl velmi šťastný, každý se smál. Hodnocení naší třídy byl vděkem velkým potleskem. Breburdová Tereza. 6 tř.
Byli jsme na povídání o Werichovi a Voskovcovi, tam nám ukazovali, jak se dřív bavili Jan Werich a Jiří Voskovec a vždy po konci malé ukázky z jejich her zahráli jednu písničku od Ježka. Písně byly hezké stejně jako ukázky od Voskovce a Wericha. Oni dva měli spoustu představení, hráli například Golema. Jejich hry byly vtipné a velice mne zaujaly. Ovšem Werich a Voskovec neměli tak lehký život, oba odjeli do Ameriky, protože se tu válčilo, ale když bylo po válce, vrátili se zpátky do České republiky, ale Voskovec nesouhlasil s komunistickým režimem, a tak se vrátil do Ameriky bez Wericha. Veronika Vávrová, 5. tř. Voskovec a Werich Voskovec a Werich byli velice proslulí herci a komici, hlavně u nás v České republice vynikali svými nápady. Ovšem jakmile přišel Hitler, byli kvůli jejich humoru pronásledováni. Jednou oba dva kvůli jejich utahování z Hitlera museli odejít do azylu do Ameriky, po pádu Hitlerovy Třetí říše se vrátili oba dva domů, avšak Voskovec zjistil, že jejich humor není tak oblíbený a vrátil se zpět do Ameriky a tam si zahrál i v Oskarovém filmu………. Vojtěch Kopačka, 5. tř.
Vyprávění o J.Werichovi, J.Voskovcovi a J.Ježkovi Dne 20.2.2012 jsme měli v sokolovně akci, bylo to divadelní představení o J.Ježkovi, J.Werichovi a J.Voskovcovi, protože se teď o nich při hudební výchově učíme. Nejdříve šel celý první stupeň, a pak jsme šli my - celý druhý stupeň, bylo to dopoledne od 10:00 hodin do 12:40 hodin. Hráli to profesionálové z Hradce Králové. Jiří Voskovec s Janem Werichem chtěli lidem udělat velikou radost, tak založili Osvobozené divadlo. Název Osvobozené divadlo mu dal v roce 1925 v říjnu pan Jiří Frejka. Jan Werich byl český filmový a divadelní herec a filmový scénarista, také i spisovatel.
Jiří Voskovec byl český herec, spisovatel a textař, nerozlučně spojený s J.Werichem a J.Ježkem. Pracovali spolu ve 20. a 30 letech 20.století v Osvobozeném divadle. Jaroslav Ježek byl hudební skladatel, dirigent, klavírista a také skládal jazz. Byl to také autor taneční, divadelní a filmové hudby, ale i vážné. Zpívali jsme s nimi písničky, třeba jako je například: Život je jen náhoda, Ezop a brabenec, David a Goliáš a také jsme se koukali, jak hrají jejich hry, například: Kat a blázen, Nebe na zemi, Vest pocket revue a Golem. Největší můj zážitek byl, když pokaždé jeden z herců běhal za Gerdou a měl na sobě růžové srdíčkové brýličky, když za ní běhal, tak se všichni smáli a ona se červenala, a pak si vybírali, koho zastřelí, to bylo legrační, a nakonec ho postříkali vodou a on si to chtěl usušit, ale bylo to hodně mokré. Pocit to byl hezký, bylo to k tématu do školy na hudební výchovu, a herci je snažili napodobovat hlasem i zpěvem. Holky z 5.třídy chtěly, aby si zvednul sukni a byl naostro, když má dělo. Začali jsme se hrozně smát a on zvedl sukni a řekl ,,koukněte se, čůzy.“ Bylo to moc hezké, mně i mým spolužákům se to líbilo, bylo to o jejich životě, že byl náročný, že J.Werich, J.Voskovec a J.Ježek emigrovali a vrátili se, a pak jen jeden z těch tří emigroval do Ameriky. Zkrátka bylo to moc legrační. Kristýna Bandasová 6. třída.
Vyprávění Divadlo se konalo v sokolovně do 11:00 hod odpoledne. Přijeli k nám profesionálové z Hradce Králové. V Osvobozeném divadle hráli JV + JW. Nejvíce se mi líbilo, jak měl v ruce bazuku a stříkala z té bazuky voda, písně byly velice hezké a známé. Zážitek to byl velice hezký, bylo to moje první nejlepší, které jsem kdy viděl, moc se mi to líbilo. A tito dva zábavní muži byli moc srandovní, protože se všichni u toho zasmáli a doufám, že se to líbilo i prvnímu stupni. Myslím, že druhému stupni se to líbilo stejně jako prvnímu. Mě se to líbilo a doufám že je ještě jednou uvidíme, protože herci jsou zábavní a umí všechny rozesmát. Aleš Podubecký, 6. tř.
Dne 20.2.2012 v sokolovně k nám přišli dva muži - profesionálové z Hradce Králové. Ukázali nám ukázky z Osvobozeného divadla, ve kterém hráli Jiří Voskovec a Jan Werich. Divadelní ukázky trvaly přibližně 20 min, představení skončilo v 12:30hod. Studenti Jiří Voskovec a Jan Werich chtěli udělat radost lidem, proto založili Osvobozené divadlo. Osvobozené divadlo bylo založeno roku 1926. Kolem roku 1929 se k nim přidal hudební skladatel a dirigent Jaroslav Ježek. Hrál populární i vážnou hudbu a hlavně jazz. Před začátkem 2. světové války museli tito 3 muži odjet do Ameriky. Po konci 2. světové války Jan Werich se vrací zpět do Československa a tady roku 1980 zemřel. Jiří Voskovec zůstal v USA a zemřel roku 1981 v Kalifornii. Jaroslav Ježek zemřel roku 1942. Herci nám předvedli více než 5 ukázek her. Zpívali hodně různých písní – Svítá, Šaty dělají člověka, Nebe na Zemi, atp. V ten den jsem zažila něco neuvěřitelného. Mně připadalo, že jsem byla v Osvobozeném divadle, kde hráli Jan W. a Jiří V. Kdybychom měli hodnotit, tak bych dala 1. Divadelní hra profesionálů z Hradce Králové se mi velice líbila. Khrystyna Slepko, 6. tř.
Vypravování Divadlo se odehrávalo u naší školy v budově TJ Sokol, šli jsme tam dopoledne. Divadlo hráli profesionálové z Hradce Králové. Program byl o Osvobozeném divadlu. Jiří Voskovec společně s Janem Werichem se znali ze střední školy, když se blížilo k 2. světové válce, tak chtěli lidem zlepšit náladu, a proto začali vymýšlet vtipné ukázky her, Jiří Voskovec a Jan Werich také zpívali různé písně, např. Šaty dělaj člověka a jiné, pak se potkali s Jaroslavem Ježkem, který hrál a zpíval s nimi. Herci z Hradce nám ukázali ukázky her Golem, Kat a blázen a jiné. Zpívali píseň Stonožka. Nejzábavnější ukázka her byla Kat a blázen. Z tohoto divadla mám úžasný pocit a moc se mi líbilo.
ZÁleský marek, 6. tř.
Legenda Voskovce a Wericha Tato akce se odehrávala v sokolovně a dopoledne. Bylo to divadlo, ve kterém vystupovali profesionálové z Hradce Králové. Tito profesionálové nám povídali o Osvobozeném divadlu a třech osobách, které tam účinkovali, neboli o Jiřím Voskovci, Janu Werichovi a Jaroslavu Ježkovi. Ukazovali nám různé ukázky z her jako například Golem, nebo Kat a blázen. Také nám zazpívali různé písně. Zažil jsem tam velkou legraci a ještě teď se někdy směji. Hodnotil bych to tak, že nás hodně pobavili, ale také nás poučili. Radek Jíša, 6.tř.
Legenda Voskovce a Wericha V pondělí 20.2. proběhlo představení v naší sokolovně. Téma se týkalo Voskovce a Wericha. Pánové, kteří nás představením provázeli, chtěli, abychom si Voskovce a Wericha zapamatovali. Nejdříve se nám představili a pak začali. Říkali nám různé letopočty a k tomu nám ukazovali děj, abychom se do té doby lépe vžili. Nejprve se jeden z těch pánů zamiloval do dívky jménem „Gerda“, kterou hrála naše žákyně 8.třídy Lucie Pulchartová. Byla to sranda, pak nám k tomu říkali ještě další věci, než nám řekli další letopočty. Za několik letopočtů následoval „Golem“. Tam nám řekli, že u nás je Golem teď přesně nevím kde. Měli k tomu udělané poznámky ve svém bloku. A po každém letopočtu a ději nám zazpívali nějakou písničku. Také jeden z těch pánů zazpíval písničku Gerdě, a řekl jí, že je do ní zamilovaný. Ke konci se chystali k popravě, ale nevěděli, koho z nás si mají vybrat. Dlouho se mezi sebou hádali, než se rozhodli. Nakonec si vybrali z poslední řady žáka 8.třídy Adama. Ten si nejprve musel stoupnout na pódium. Pak musel zamávat svým kamarádům a spolužákům a pak všem paním učitelkám, které tam s námi byli. Pak si jeden z nich vzal nějaké dělo. Dlouho se soustředil a měl nějaké kecy kolem té popravy. Já a moje kamarádka jsme se strašně smály a on si myslel, že říkáme, že je naostro. Pak se zase soustředil na popravu. A my jsme se zase strašně smály, protože si zase říkal něco pro sebe, pak se otočil zase na nás a zase řekl, že jsme řekly, že je naostro. Pak si myslel, že to říkáme jemu a jak byl rozčílený, tak nám ukázal spodky. Nakonec si klekl a zmáčkl spoušť a z toho začal téct pramínek vody, který Adamovy polil kalhoty, vypadalo to divně. Pak to stříkl na holky asi uprostřed všech. A úplně nakonec zazpíval Lucii Pulchartové písničku, protože si myslel, že jí tím rozbrečí. Skoro se to stalo, než ho přerušil jeho kolega, aby se uklidnil. Představení se mně i všem ostatním strašně moc líbilo a divili jsme se, že za to chtěli jen 40 Kč. Tereza Záleská, 7. tř.
Divadelní představení Voskovce a Wericha Dne 20.2 jsme byli v pyšelské Sokolovně na divadelním představení o panu Voskovci a panu Werichovi. O těchto dvou pánech jsme se dozvěděli, že své příběhy (divadelní hry) dávali do hromady za školou s láhví vína.Byli dobří kamarádi. Pověděli jsme si o jejich filmech, například o Fimfáru od Jana Wericha. Jan Werich a Jiří Voskovec hráli svá díla v Osvobozeném divadle. Jednou se jim stalo,že lidé, kteří mají na práci odnášet kulisy z jeviště a dávat tam nové, to zapomněli vyměnit, ale Jan Werich a Jiří Voskovec museli improvizovat, ale zvládli
to. Potom nám předváděli scénky. První scénka byla o lovci, který šel na lov a v roští něco zašustilo a on si myslel, že je to kanec. Místo toho to byla dívka, která se jmenovala GERDA. On se do ní zamiloval, ale pak mu jeho otec řekl, že je to jeho matka, ale on ji stejně miloval. Povídali jsme si o Němé Tváři, Golemovi, Císařův pekař. Druhá ukázka byla o mušketýrech, kteří se chtěli zabít, ale jednomu nešel vyndat meč. Tak vymysleli, že ho postaví špičkou nahoru a meč vypadl a spadl jednomu na nohu. Tím jim přešla chuť, aby spolu bojovali, a tak první řekl, že se sejdou zítra, druhý řekl, že má pedikúru, pozítří měl zase manikúru a popozítří masáž a tak se dohodli až na sobotu. Potom byla scénka, jak se z čističů kanálů stali policajti. Jednou měli za úkol najít alkohol. Našli vodku, a tak se rozhodli, že půjdou hledat dál, ale pokaždé se jeden z nich vrátil a napil se, dokud tam nezbylo nic a byli opilí, tak chtěli zavolat posily, ale jak byli opilí, tak jim nevěřili a nepřijeli. Nakonec si vybrali jednoho z dětí, který měl být popraven, ale místo toho ho postříkali vodou. Kristýna Jenšovská, 7. tř.
20.2.2012 jsme měli velmi zábavné vystoupení. Jmenovalo se to Legenda o Voskovci a Werichovi. Na pódiu byli dva muži, kteří ukazovali jejich zajímavá vystoupení. Bylo to velice zábavné, ale také naučné. Dělali si srandu z policajtů, jací jsou to troubové a jak oni sami porušují zákon. Třeba jak byli opilí z vodky, kterou našli na místě činu, ale místo toho, aby ohlásili nález alkoholu, tak ji vypili. Také tam hráli na kytaru a zpívali veselé písničky a vytahovali si žáky z hlediště a i některým zpívali tak dlouho, dokavaď nezačali brečet smíchy, což si zrovna vytáhli takovou blondýnku a říkali jí GERDO. Na konci vystoupení z hlediště vybrali jednoho kluka, kterého chtěli odpálit bazukou, a všichni byly napjatí, co z té roury vyletí a najednou z toho vystříkla voda a kluk byl rázem mokrý Helena Valentová, 7. tř.
Dne 20.2. 2012 jsem byla na představení „W+V“ neboli představení Wericha a Voskovce. V pondělí k nám do Sokolovny přišli dva páni, kteří představovali scény z Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha a jejich mládí. Voskovec a Werich měli takové „rebelské“ mládí, dost často totiž chodili za školu a právě tam vzniklo jejich Osvobozené divadlo a jejich první hra. Divadlo dělali, protože je bavilo bavit lidi. A jak se čas vyvíjel, tak se jejich divadlo rozšiřovalo více a více, a nakonec vytvořili několik hodně známých filmů. A nám v Sokolovně pár těch her z Osvobozeného divadla předvedli. Mně se nejvíce líbila hra o dvou čističích kanálů a hned druhý den je povýšili na policisty s čistými uniformami, ale vůbec tuto práci neuměli. Byla to velká sranda. A nebo se mi taky líbila Konečná hra, ve které nás na konci postříkali vodou. Zita Hrušková, 7. tř.
***************************************************************************
Otázka učitele matematiky: „Kdy můžeme říci, že dané přirozené číslo je dělitelné jiným přirozeným číslem?“ Odpověď žáka: „Ano, je.“ *****************************************************************
Nela Kocourková a Nela Brousková *************************************************************************** Učitel k žákům ve druhé třídě: „Kdo jsou lidé, kteří si berou věci, i když jim nepatří?” Děti nechápou. „Tak například: Co bych byl, Pepíčku, kdybych teď sáhl takhle do tvé kapsy a vytáhl 50 korun?” „Kouzelník, pane učiteli.” *************************************************************************** Při hodině chemie: „Co se může vypařit stejně rychle jako voda?” „Peníze,” praví žák. „Ty se vypaří, ani nevíte jak!” *************************************************************************** Povídá Pepíček po písemce spolužákům: „Chtěl bych jedničku, ale určitě nedostanu ani dvojku, protože jsem se učil na trojku, napsal jsem to na čtyřku a dostanu pětku!”
Grafika, sazba, tisk: Mgr. Iva Niklesová Vydává: Základní škola T. G. Masaryka v Pyšelích
