Legální pracovní migrace Ukrajinců na Prostějovsko a jejich sociální integrace

Masarykova univerzita v Brně Fakulta sociálních studií

Legální pracovní migrace Ukrajinců na Prostějovsko a jejich sociální integrace Magisterská diplomová práce

Bc. Jana Rozehnalová

Brno 2007

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem svou magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu i prameny, ze kterých jsem při jejím zpracování vycházela. ……………………………… Bc. Jana Rozehnalová

-22 -

Poděkování Děkuji vedoucí mé magisterské diplomové práce Ing. Miroslavě Rákoczyové, Ph. D. za čas, který mi věnovala při konzultacích, za pomoc, podnětné připomínky a vždy laskavé jednání. Také chci na tomto místě poděkovat své rodině za vytvoření podmínek nezbytných k napsání této práce.

-33 -

Obsah 1 Úvod ………………………………………………………………………………....5 2 Hodnotová a ideová východiska migračních a integračních politik evropských zemí……... ……………………………………………………………..6 3 Migrace……………………………………………………………………………....7 3.1 Definice migrace, její typy a explanační teorie……………………………….....7 3.2 Migrační trendy a důsledky migrace pro politiku………………………………..8 3.3 Migrační politika ČR……………………………………………………………..9 4 Sociální integrace imigrantů……………………………………………………….11 4.1 Definice sociální integrace……………………………………………………...11 4.1.1 Společenské podmínky integrace imigrantů………………………………13 4.1.2 Sféry integrace imigrantů…………………………………………………13 4.2 Nástroje integrační politiky ČR…………………………………………………15 5 Ukrajinci v České republice………………………………………………………..18 5.1 Vývoj a charakteristika ukrajinské imigrace do ČR…………………………….18 5.2 Život Ukrajinců v ČR…………………………………………………………...20 6 Ukrajinci na Prostějovsku…………………………………………………………23 7 Metodika empirického výzkumu…………………………………………………..25 7.1 Plán výzkumu…………………………………………………………………...25 7.1.1 Výzkumná metoda a strategie…………………………………………….25 7.1.2 Technika sběru dat……………………………………………………….. 26 7.1.3 Jednotka zkoumání a jednotka zjišťování……………………………….. 27 7.2 Výzkumné otázky a jejich operacionalizace……………………………………27 7.3 Popis průběhu sběru dat………………………………………………………..28 8 Kolektivní případová studie……………………………………………………….32 8.1 Stručná charakteristika jednotlivých respondentů………………………………32 8.2 Prezentace výsledků a jejich interpretace………………………………………34 8.2.1 Motivace k příjezdu do ČR a počáteční adaptace…………………………34 8.2.2 Sídelní integrace…………………………………………………………...36 8.2.3 Politická integrace…………………………………………………………37 8.2.4 Společenská integrace……………………………………………………..38 8.2.5 Kulturní integrace…………………………………………………………48 8.2.6 Další názory……………………………………………………………….51 9 Závěr………………………………………………………………………………..53 Seznam příloh…………………………………………………………………………56 Anotace………………………………………………………………………………...80 Použité prameny a literatura………………………………………………………....81 Rejstřík………………………………………………………………………………...85 Stať……………………………………………………………………………………..87

-44 -

1 Úvod Postupující globalizace s sebou přináší zvýšenou migraci lidí, která má v Evropě a Asii především ekonomické důvody. Dochází k pohybu pracovních sil z chudších do vyspělejších regionů, z oblastí či států s vysokou mírou nezaměstnanosti na území, kde je snazší nalézt uplatnění. Zvýšená migrace vede k nutnosti řešit společenská rizika, která s sebou přináší. Jedná se například o problém znevýhodňování a sociálního vyloučení přistěhovalců, nutnost ochrany práv a svobod těchto osob a také jejich začlenění do společnosti, což jsou základní podmínky zachování sociální soudržnosti hostitelských společností. Také Česká republika se od počátku devadesátých let stala cílovou zemí pracovní migrace a to hlavně pro migranty z východní a jihovýchodní Evropy a také z Asie. Zkušenosti západoevropských zemí s imigrací cizinců ukazují, že je nezbytné aktivně se problematice cizinců věnovat, efektivně ji řešit a tak předcházet segregaci cizinců a problémům z toho pramenícím. Ve své diplomové práci se zabývám ukrajinskými migranty, kteří k nám od počátku devadesátých let minulého století přicházejí za prací a jejichž proud v posledních letech zesílil do té míry, že se stali nejpočetnější skupinou cizinců na našem území. Cílem mé diplomové práce je prostřednictvím empirického výzkumu zodpovědět otázku, zda současná legální pracovní migrace Ukrajinců na Prostějovsko vyžaduje nějakou místní intervenci k podpoře sociální integrace těchto imigrantů. Pokud výzkum ukáže, že Ukrajinci na Prostějovsku potřebují podporu ke své integraci, bylo by možno tento cíl naplnit vytvořením a realizací projektu neziskové organizace, která by pracovala ve prospěch této integrace. Dále se domnívám, že má diplomová práce může přispět k motivování zainteresovaných organizací a institucí k aktivnějšímu přístupu k problematice cizinců žijících v prostějovském regionu, například formou podpory výše zmíněné neziskové organizace. Diplomová práce je rozčleněna do devíti kapitol. První kapitolu tvoří tento úvodní text, druhá kapitola uvádí do problematiky upozorněním na klíčové hodnoty a ideje, ze kterých vychází pojetí migračních a integračních politik v současné Evropě. Třetí kapitola se zaobírá tématem migrace, podává vysvětlení příčin vzniku a trvání procesu migrace, nastiňuje současné migrační trendy a také charakterizuje migrační politiku České republiky. Konceptu sociální integrace je věnována kapitola čtvrtá, která definuje termín sociální integrace a rozebírá podmínky a sféry sociální integrace imigrantů do hostitelské společnosti. Tato kapitola také shrnuje hlavní nástroje integrační politiky ČR. Kapitola pátá charakterizuje ukrajinskou migraci do ČR a poskytuje vhled do podmínek života Ukrajinců na našem území. Šestá kapitola upřesňuje rozsah migrace Ukrajinců na Prostějovsko a místa jejich pracovního uplatnění. Hledání odpovědi na hlavní výzkumnou otázku se věnuje empirická část práce uvedená sedmou kapitolou popisující metodiku provedeného výzkumu. Osmá kapitola analyzuje a interpretuje data z výzkumu v terénu. Tento proces vyúsťuje v závěrečnou, devátou kapitolu, která shrnuje zjištěné poznatky, podává odpověď na hlavní výzkumnou otázku a nastiňuje možné praktické aplikace učiněných závěrů.

-55 -

2 Hodnotová a ideová východiska migračních a integračních politik evropských zemí Cílem této kapitoly je zasadit zkoumanou problematiku do širšího rámce hodnot a idejí, na kterých jsou založeny politiky evropských zemí a také upozornit na rozpory, které jsou skryty v těchto principech a které se postupující globalizací stávají zřejmými a přinášejí nová rizika a výzvy k řešení. Evropská kultura stojí na základech křesťanských a humanistických filosofických tradic, z nichž se odvíjí pojetí člověka, jeho hodnoty, práv a svobod a také pojetí státu a jeho společenské úlohy a tak se tyto hodnoty promítají do jednotlivých oblastí života společnosti. Moderní stát je od svého vzniku založen na konceptu občanství, které se prostřednictvím institucionalizace stalo zdrojem integrity a solidarity uvnitř jednotlivých států. Donedávna byl pojem občanství vnímán jako synonymum k pojmu národnost a v době vzniku právních států byl právě nacionalismus jejich kulturním základem (Szaló, 2003). Postupující globalizace přináší kromě jiných změn také zvýšenou migraci a tak dochází k narušování vnitřní soudržnosti tradičních národních států. V tomto procesu se více než kdy jindy ukazuje protichůdnost dvou základních principů, na kterých je model národního liberálně-demokratického státu založen: principu národní suverenity a principu lidských práv. První princip zavazuje stát, aby se staral o blaho určitého národa, druhý princip naopak, aby respektoval práva všech lidí bez ohledu na to, k jakému národu patří (Baršová, Barša 2005). Globalizace tedy vede k nutnosti přehodnotit koncept státu založeného na homogenní národnosti občanů a nahradit ho jiným pojetím státu, které by lépe odpovídalo novým podmínkám. V celosvětovém měřítku se může jednat o koncept světového občanství, který zakládá svou legitimitu na rovnosti všeobecných lidských práv. V evropském prostoru snahy o redefinici občanství založeného na příslušnosti k určitému národu vedly k vytvoření konceptu evropského občanství (Matoušek, 2003). Rozvinutí a praktické uplatnění těchto nových strategií v pojetí občanství je však zatím zřejmě v nedohlednu. Navzdory tomu, že legitimita národních států je postupující globalizací stále více zpochybňována, je třeba i za tohoto stavu proměňujícího se pojetí státnosti řešit stávající aktuální problémy, které globalizace přináší a pokusit se probíhající změny využít také v procesu sociální integrace migrantů. Většina evropských politik a ekonomik je v menší či větší míře spjata s konceptem sociálního státu, jehož hlavními hodnotami je sociální spravedlnost a solidarita (Čabanová, 2005). Pojetí těchto hodnot a důraz na ně kladený se v jednotlivých typech sociálního státu liší, konsenzus je mezi zastánci jednotlivých pojetí dosahován pouze v otázce nezbytnosti vytváření rovnosti příležitostí (Matoušek, 2003). Pojmy jako rovnost příležitostí, sociální začlenění a integrace mají od 90. let minulého století pevné místo v rétorice sociálních politik evropských zemí a jsou vztahovány nejen na občany vlastního státu, ale i na imigranty, etnické menšiny a další minoritní skupiny obyvatelstva. Velkým úkolem těchto politik je implementace těchto principů do praktického života společnosti.

-66 -

3 Migrace Cílem této kapitoly je zasadit klíčový koncept diplomové práce, jímž je integrace imigrantů do většinové společnosti, do širších souvislostí, což by mělo vést k pochopení procesů, které integraci předcházejí. Na základě studia literatury definuji migraci, rozliším její typy a nastíním existující významné explanační teorie migrace. V další části popíšu migrační tendence a faktory ovlivňující formování migračních politik. V poslední podkapitole charakterizuji současnou migrační politiku České republiky. Tyto poznatky budu v dalším textu aplikovat na situaci Ukrajinců migrujících do ČR.

3.1 Definice migrace, její typy a explanační teorie Migrací se rozumí: „Stěhování obyvatel z jednoho regionu (země, kontinentu) do jiného regionu (země, kontinentu), může tedy jít o jev vnitrostátní i mezinárodní“ (Matoušek, 2003, s. 109). V této práci se budu zabývat mezinárodní neboli zahraniční migrací, v jejím rámci rozlišujeme emigraci, což je vystěhování ze země a imigraci, která znamená přistěhování do země. Za migranta je považován: „Každý člověk, který překročí mezinárodní hranice a zůstává v jiné zemi déle než rok“ (Multikulturní centrum Praha, 2003). Migranty je možno podle příčiny jejich migrace a délky pobytu v cizí zemi členit na několik základních skupin.1 V literatuře existuje mnoho rozličných typologií migrace. Jednou z často citovaných typologií je ta, která využívá model „push“ a „pull“, který rozpracovali Jansen a Lee (Uherek, 2004). Podle těchto autorů je migrační pohyb výslednicí sil, které migranta vypuzují ze země původu (tzv. „push“ faktory) a sil, které migranta přitahují do cílové země (tzv. „pull“ faktory). Mezi významné „push“ faktory patří například válka, hmotný nedostatek, politické pronásledování, vysoká nezaměstnanost či nízké mzdy. Příkladem „pull“ faktorů může být mír, prosperita, nabídka práce, vysoké příjmy, přesídlení příbuzní, možnost plnohodnotného života. Do rozhodovacího procesu, zda podstoupit migraci či nikoli, vstupuje mezi „pull“ a „push“ faktory ještě vliv překážek, které migraci brání. Mohou jimi být například velká vzdálenost cílové země, jazyková bariéra, vízová povinnost, náklady na přesídlení, odloučení od rodiny a další. Podle převládajících sil a skupin zasažených migrací se odvíjí typ migrace (Uherek, 2004).2 1

Rabušic a Burjanek (2003, s. 13) uvádějí tyto typy migrantů: 1) Uprchlíci - podle Ženevské konvence lidé, kteří pobývají mimo svou mateřskou zemi a nechtějí nebo nemohou se vrátit kvůli odůvodněnému strachu z pronásledování kvůli rase, národnosti, členství v určité sociální skupině nebo kvůli politickému názoru. 2) Žadatelé o azyl - lidé, kteří vstupují do cizí země za účelem ochrany před pronásledováním, ale kteří možná nesplňují striktní kriteria Ženevské konvence. 3) Ilegální migranti – vstupují do země obvykle kvůli práci, ale bez řádných dokumentů. 4) Dočasní pracovní migranti – lidé, kteří migrují do určité země za prací, ale po skončení pracovního kontraktu se vracejí zpět do své země. 5) Vysoce kvalifikovaní migranti 6) Rodinní příslušníci – přicházejí do cizí země, aby následovali blízké příbuzné, kteří přišli do země v rámci jedné z výše uvedených kategorií. 7) Navrátilci – lidé, kteří se vracejí do svých zemí poté, co strávili nějaký čas pobytem v cizí zemi. 2 Může docházet k dlouhodobé, krátkodobé, přechodné či kyvadlové migraci. Dlouhodobá migrace je

-77 -

Typologie migrace, kterou vytvořil Andreas Demuth (Uherek, 2004) vychází ze základního rozdělení migrace na nucenou a dobrovolnou. Nucená migrace může být zapříčiněna mezilidskými vztahy (jako je porušování lidských práv, etnické, náboženské nebo politické války), živelnými katastrofami (a následným hmotným strádáním a hladomory). Dobrovolnou migraci tento autor dále člení na pracovní migraci, řetězovou migraci (za účelem sloučení rodiny), neimigrační migraci (dočasná migrace za účelem studia, výzkumu apod.) a inovační migraci (za účelem zlepšení životních podmínek). Migrace má čtyři základní aspekty a těmi se také s různými důrazy zabývají explanační teorie migrace. Jedná se o strukturální síly, které podporují vystěhování z určité oblasti, dále o strukturální síly přitahující migranty do nových oblastí, dalším aspektem jsou motivace, cíle a aspirace osob, které reagují na tyto strukturální faktory a stávají se migranty a nakonec sociální a ekonomické struktury, které vznikají a spojují oblasti vystěhování a přistěhování (Rabušic, Burjanek, 2003). V příloze č. 1 stručně charakterizuji deset migračních teorií, z nichž však ani jedna neposkytuje vyčerpávající výklad migrace, každá přináší její dílčí vysvětlení, proto je vhodné, jak také doporučují Barša a Baršová (2005), hledat jejich vzájemnou komplementaritu. Rabušic s Burjankem (2003, s. 10) k tomu poznamenávají: „[…] migrace je velmi složitým fenoménem, v němž se složitě prolínají komponenty mikro, mezo a makrostrukturální. Není tedy divu, že ucelená teorie migrace […] zatím ještě neexistuje.“

3.2 Migrační trendy a důsledky migrace pro politiku Castles a Miller na počátku 90. let minulého století identifikovali následující trendy v problematice migrace: „1.migrace se stává globálním jevem v tom smyslu, že se dotýká stále více zemí, 2.nabývá na intenzitě a hlavní migrační toky se zvětšují, 3.stává se diverzifikovanější a do cílových zemí nepřichází zpravidla jeden typ imigrace, ale různé imigrační typy současně, 4.migrace se stále více feminizuje a ženy hrají důležitou roli ve všech typech migrace, tj. i těch, které v minulosti nebyly jejich doménou, 5.migrace se stává politickým problémem a ovlivňuje charakter lokální politiky (Uherek, 2004, s. 48)“.

Pod vlivem trendů, které se projevují v současnosti v migraci a které jsou shrnuty v bodech 1.–4. dochází k aktivizaci politických reprezentací v rámci jednotlivých států i mezinárodních organizací a k přijímání opatření v rámci tzv. migrační politiky.3 Důvodem je udržení společenské stability a soudržnosti, jež jsou charakteristická delším časovým úsekem (v řádu let), během kterého cizinec pobývá na území přijímajícího státu, naopak krátkodobá migrace proběhne jednorázově v řádu několika měsíců strávených na území cizí země. Přechodná migrace znamená, že cizinec přichází do země na určitou, omezenou dobu a následně odchází zpravidla do jiné cílové země. Kyvadlová migrace spočívá v opakovaném pohybu migranta do země imigrace, kde zůstává určitou dobu, a zpět do země původu. 3 Zde je třeba vymezit obsah pojmů migrační politika, imigrační politika a integrační politika, protože, jak uvádí Baršová a Barša (2005), tyto termíny se v různých zemích používají různě podle rozdílných národních tradic a politických projektů a nezřídka dochází k jejich libovolnému zaměňování a překrývání významů. Pojmem migrační politika bude v této práci označován komplex opatření směřujících k přímé či nepřímé regulaci a řízení pohybu lidí přes mezinárodní hranice (v případě EU přes její vnější hranice) a

-88 -

podmínkou dalšího ekonomického a sociálního rozvoje evropských zemí, a snaha předcházet nepříznivým jevům souvisejícím s migrací příp. napravovat ty, které se již v současnosti projevují. Mezi tyto jevy patří rasismus, xenofobie, diskriminace4 cizinců, segregace5 přistěhovalců, sociální exkluze a jako důsledek marginalizace těchto skupin obyvatelstva, růst chudoby, deprivace, kriminality, bezpečnostních rizik a společenské nestability. Dalším faktorem ovlivňujícím migrační politiky evropských zemí je současný nepříznivý demografický vývoj, který vede k rychlému stárnutí evropské populace a v horizontu několika desetiletí bude jedním z jeho neblahých důsledků významný nedostatek pracovních sil. Podpora imigrace pracovníků ze zahraničí se v této situaci jeví jako jedno z mnoha opatření, která by měla být k zastavení tohoto nepříznivého trendu provedena.

3.3 Migrační politika ČR Změna politických poměrů v roce 1989 znamenala pro Českou republiku z hlediska migračních toků postupnou proměnu z historicky spíše emigrační země v cílovou zemi imigrantů. Po celá devadesátá léta probíhaly migrační pohyby poměrně dynamicky a to hlavně směrem do České republiky. Tento proces byl v období let 1990-1997 podporován také liberální migrační politikou státu. V roce 1997 přistěhovalectví do ČR kulminovalo (Uherek, 2005). Konec devadesátých let byl v České republice poznamenán rychle rostoucí nezaměstnaností, což mělo společně s rozmáhajícím se nelegálním zaměstnáváním cizinců za následek restrikce v přístupu cizinců na trh práce a zpřísnění jejich vstupu a pobytu na území ČR. V letech 1999-2002 došlo k úpravám zákona o pobytu cizinců, zákona o azylu a zákona o Policii České republiky (Horáková, 2003). Svou roli v tomto procesu sehrály také teroristické útoky z 11. září 2001 v USA, které vyvolaly zpřísnění pohybu cizinců ve většině zemí světa. V posledních letech dochází k opětovnému uvolnění migrační politiky ČR. Jedním z důvodů je vstup do Evropské unie, což už v době příprav na tento vstup vedlo k přijímání hlavních principů migračních politik uplatňovaných v zemích EU, především v oblasti pobytové, vízové, bezpečnostní a integrační politiky a to i vůči jejich pobytu na území států, jejichž nejsou občany. Migrační politika zahrnuje regulaci legální migrace, prevenci a postihování nelegální migrace a také azylovou politiku státu. Dvěma velkými podmnožinami migrační politiky jsou imigrační a integrační politika. Cílem imigrační politiky je stanovit, kteří cizinci a za jakých podmínek se mohou dlouhodobě či trvale usadit v hostitelské zemi. Pojmem integrační politika bude v této práci označován soubor opatření směřujících k podpoře procesu začlenění přistěhovalců do hostitelské společnosti. Integrační politika se zaměřuje především na potřeby, jimiž se přistěhovalci liší od jiných znevýhodněných skupin - neznalost jazyka, reálií, hodnot a institucí hostitelské společnosti – s cílem napomoci adaptaci imigrantů a získání potřebných sociálních kompetencí tak, aby se stali „integrální“ součástí společnosti (Baršová, Barša, 2005). 4 Diskriminaci vysvětluje Slovník cizích slov (Klimeš, 2002) jako rozlišování a s ním spojené poškozování práv určité kategorie osob pro třídní nebo společenské postavení, národnost, rasu, náboženství, pohlaví, politické názory apod. Matoušek (2003) popisuje, že diskriminační jednání může probíhat prostřednictvím zákonů, podzákonných norem, publicity, předsudků a hlavně faktického chování lidí, s nimiž se tyto skupiny lidí dostávají do styku. 5 Segregace je dle Matouška (2003) oddělování společenských skupin na podkladě zákona, zvyklosti nebo jako důsledek společenské změny. Zákony ČR segregaci nepodporují, přesto fakticky existuje.

-99 -

občanům třetích zemí (Horáková, 2003). Neméně významným důvodem je existující segmentovanost trhu práce v ČR, kdy určitá místa není možné obsadit tuzemskými pracovníky z důvodu malé atraktivity těchto míst způsobené nízkými mzdami, vysokou náročností či špatnými pracovními podmínkami. Tato situace vede k nutnosti uspokojovat poptávku po pracovní síle cizími občany a tedy vyvstává potřeba odstraňovat bariéry vstupu těchto pracovníků na český trh práce. Dalším důvodem k uvolňování migrační politiky státu je snaha řešit neblahý demografický vývoj české společnosti a hrozící nedostatek pracovních sil v budoucích desetiletích přivedením pracovní síly z ciziny, přičemž přednost je dávána vysoce kvalifikovaným pracovníkům.6 Patrně za nejvýraznější projev uvolňující se migrační politiky lze považovat (od ledna 2006 platné) zkrácení doby pobytu na našem území, po jejímž uplynutí může cizinec požádat o trvalý pobyt, a to z desetileté lhůty na pětiletou. Ladislav Rabušic (2005) upozorňuje na významné faktory, které mají vliv na současné formování české migrační politiky. Jsou to: 1. Anti-imigrační klima v Evropě, které vede k tomu, že mnohé evropské země zpřísňují své migrační politiky, přestože na úrovni Evropské komise dochází naopak k deklaraci proaktivní imigrační politiky především z důvodu snahy řešit evropský demografický deficit.7 2. Tlak na integrační až asimilační prvky v imigrantských politikách evropských zemí, které mají vystřídat předchozí model multikulturalismu. Tento tlak se projevuje větším důrazem na individuální občanskou integraci a osobní odpovědnost přistěhovalců bez finanční spoluúčasti hostitelského státu a pramení z konfliktu liberálních evropských institucí a islámského náboženského fundamentalismu. 3. Anti-imigrační klima českého veřejného mínění, které není nakloněno myšlence zvyšování počtu cizinců v ČR a požaduje, aby se zde žijící cizinci co nejvíce asimilovali. 4. Pro-imigrační snaha české vlády pramenící z nepříznivého demografického vývoje obyvatelstva a z něj plynoucího očekávaného stárnutí obyvatelstva, nedostatku pracovních sil, neschopnosti financovat důchodový systém a dalších důsledků. Je zřejmé, že výše uvedené faktory mají protichůdný charakter a česká vláda se bude muset rozhodnout, které z faktorů v jejím rozhodování o dalším vývoji migrační politiky budou prioritní. Teprve poté bude možno vytvořit jednoznačně směřovanou koncepci migrační politiky. Dosavadní koncepce obsahuje podle analýzy Stýskalíkové (2004) směsici prvků asimilačních, multikulturních a integračních (Rabušic, 2005).

6

K tomuto účelu byl MPSV spuštěn pilotní projekt Výběru kvalifikovaných zahraničních pracovníků nazvaný Work in Czech. Projekt je prozatím ve stádiu dolaďování a dosud nepřinesl výraznější výsledky. Dušan Drbohlav v rozhovoru pro Multikulturní centrum Praha (Čaněk, 2005) zpochybnil tezi, že by se tento projekt mohl stát základem české migrační politiky. Důvodem je podle jeho názoru orientace projektu na dlouhodobé resp. trvalé pobyty, přičemž trend mezinárodní migrace spěje spíše ke zvýšení počtu dočasných nebo cirkulačních pobytů. 7 Např. Zelená kniha vydaná Evropskou komisí v březnu 2005.

- 10 1 0

4 Sociální integrace imigrantů Cílem této kapitoly je charakterizovat na základě prostudované literatury koncept sociální integrace cizinců. V první části obecně vymezím pojem sociální integrace, popíšu jednotlivé modely integračního procesu a prostřednictvím přílohy seznámím čtenáře s typy integračních politik, které se v současnosti vyskytují v Evropě. V prvním pododdílu jsou zmíněny společenské podmínky, které je třeba vytvořit k úspěšné integraci cizinců. Další pododdíl rozebírá jednotlivé sféry života přistěhovalců, ve kterých by integrace měla probíhat, aby byla úplná. Podkapitola 4.2 popisuje trendy současné integrační politiky České republiky, přičemž v jednotlivých pododdílech jsou rozebrány nejvýznamnější nástroje této politiky.

4.1 Definice sociální integrace Obecně vzato pojem integrace znamená sjednocení, scelení, včlenění, spojení částí celku nebo zařazení nižší části ve vyšší celek (Uherek 2003, Horáková 2001). Společenská (sociální) integrace dle Horákové (2001) představuje neustálý proces sjednocování částí společenské struktury a procesů, které se v ní odehrávají, ve vyvážený funkční celek s cílem dosáhnout koheze a konsenzu ve společenském systému. Lidé procházejí procesem integrace prakticky od narození, kdy postupně přiměřeně věku dochází - prostřednictvím socializace a enkulturace a vlivem dalších, v každé společnosti specifických, mechanismů a institucí - k přirozenému vrůstání do kultury dané společnosti. Prostřednictvím interakce a komunikace s okolím může jedinec porozumět a následně přijmout normy chování, pravidla, tradice, zvyky, příkazy a zákony platné v dané kultuře. Přijetí těchto norem je podmínkou akceptování jedince ostatními členy společnosti. Člověk se tedy úspěšně integruje do společnosti tehdy, cítíli se být součástí této společnosti a pokud je ostatními členy společnosti přijímán a vnímán jako rovnoprávný partner (Horáková, 2001). Imigrant prožívá při svém přesídlení silný stres (Drbohlav v Šišková ed., 2001) plynoucí mimo jiné z faktu, že byl socializován v jiném prostředí a mnoho z toho, co tímto procesem přijal, není v novém působišti použitelné. K dalšímu úspěšnému sociálnímu fungování imigrantů je tedy nutná jejich adaptace na nové podmínky a postupná společenská integrace těchto osob do přijímající společnosti.8 Sociální integraci migrantů lze tedy podle Uherka (2003) definovat jako proces včleňování těchto osob nebo skupin do již existujícího společenského celku, který má vytvořenou strukturu, vykazuje určitou míru koherence a chování jeho členů se ve větší 8

Z hlediska mikro-úrovně lze stupeň integrace jednotlivce hodnotit podle kombinace odpovědí na dvě otázky a to a) zda imigrant udržuje vztahy s ostatními etnickými skupinami a b) zda si současně zachovává svou kulturní identitu. Pokud je odpověď na obě otázky záporná, jedná se o marginalizaci jednotlivce, která je charakteristická ztrátou původní kultury a nedostatečným přizpůsobením okolní kultuře. Pokud je odpověď na obě otázky naopak kladná, je jedinec žádoucím způsobem integrován. Kombinace odpovědí - a) ano, b) ne - vyjadřuje, že jedinec je asimilován tzn., že přijal kulturu přijímající země a opustil kulturu země původu. Opačná kombinace odpovědí, pak svědčí o tom, že jedinec je separován ve své původní kultuře a nepřijímá (nebo mu není umožněno přijímat) kulturu země imigrace (Horáková, 2001, Drbohlav v Šišková ed., 2001).

- 11 1 1

či menší míře řídí stanovenými pravidly. Proces integrace může být úspěšný pouze za předpokladu, že hostitelská společnost je ochotna nové členy přijmout a za předpokladu, že se imigranti chtějí stát součástí této společnosti, sdílet její základní normy, hodnoty a cíle (Horáková, 2001). Integrace imigrantů je ovšem pojem nejednoznačný, protože neříká, jak má včlenění migranta do společnosti probíhat, jak moc je závazné a jaký podíl aktivity v procesu integrace by měl prokázat imigrant a jaký podíl naopak přijímající společnost (Uherek, 2005). Další pohled na koncept integrace poskytují ve své studii Rudigerová a Spencerová (2003)9, které upozorňují na problematičnost konceptu integrace, jež tkví ve značné, avšak skryté normativnosti tohoto pojmu. Koncept integrace zahrnuje totiž nevyjádřený předpoklad určitého žádoucího sociálního uspořádání s vysokým stupněm vnitřní koheze, což může bránit rozpoznání a přijetí rozdílností. Tato perspektiva pojímá veřejnou sféru jako neutrálního arbitra univerzálních potřeb nikoli jako poznamenanou specifickými zájmy a praktikami, které jsou pro určité skupiny lidí přiměřenější než pro jiné. Pokud je integrace měřena ve vztahu k existujícímu sociálnímu uspořádání s jeho hegemonickými praktikami a hodnotami, pak se bude vždy zaměřovat na to, aby se migranti přizpůsobili, než na kroky, které je třeba podniknout k usnadnění začlenění a participace nově příchozích. (Rudigerová , Spencerová, 2003). Úspěšná integrace podle těchto autorek vyžaduje plnohodnotnou interakci mezi migranty a přijímající společností. To znamená, že integrace musí být reciproční proces, který změní nejen perspektivu a způsob života migrantů, ale také způsobí strukturální změnu v přijímající společnosti. Rudigerová a Spencerová dále vyjadřují názor, že: „V pluralitních demokraciích nebude taková změna přijímána jako ohrožení stability, ale jako součást flexibility a otevřenosti společnosti, která se konstantně vyvíjí a usiluje o větší rovnost a více možností pro všechny lidi“ (2003, s. 5). Dále autorky studie upozorňují, že: „Neexistuje žádné integrační paradigma, jehož zobecněné zásady by společnosti mohly následovat. Integrace se může dít v různých sektorech společnosti různě“ (Rudigerová, Spencerová, 2003, s. 6). Zdůrazňují však klíčovou roli sociální interakce v procesu integrace. Integrace je živena konstruktivní interakcí mezi lidmi a mezi lidmi a institucemi, jež je založena na respektu k rozdílnostem. Výsledkem takové integrace je soudržná (kohezivní) společnost. Krajními variantami procesu integrace je asimilace na straně jedné a multikulturalismus na straně druhé. Asimilace je často označována jako model tzv. „tavícího kotle“, ve kterém se rozdílnosti „rozpustí“ a splynou s majoritní společností. Rudigerová a Spencerová (2003, s. 4) definují asimilaci jako: „[…] přizpůsobení se již existujícímu, unifikovanému sociálnímu uspořádání s homogenní kulturou a souborem hodnot. Integrace je chápána jako jednosměrný proces, ve kterém se musí změnit pouze migranti.“. Autorky upozorňují, že tato strategie má svá omezení, protože některé rozdíly (jako rasový původ nebo některé náboženské praktiky či symboly) budou vždy viditelné a tím budou znemožňovat úplnou asimilaci svých nositelů. Navíc není úplně jasné, čemu se vlastně mají cizinci přizpůsobit, neboť žádná kultura není monolitická, ale obsahuje mnoho různých životních stylů, hodnot a institucionálních procesů, které se navíc neustále mění. To znamená, že takováto forma integrace nemá žádný jasný průběh ani završení. Autorky uzavírají, že v praxi může mít proces asimilace opačné 9

U všech odkazů a citací z této zprávy používám vlastní překlad.

- 12 1 2

než zamýšlené výsledky a nucené zatajování rozdílů nakonec může vést k jejich zdůraznění. K modelu tzv. „salátové mísy“, který symbolicky vyjadřuje soužití rozličných etnických skupin na základě jejich rovnoprávnosti a možnosti zachovat si etnicky specifické rysy života, lze přirovnat koncept multikulturalismu, který je spojen s principy reciprocity, rovnosti, diverzity a koheze. Integrační politiky založené na multikulturalismu nepodporují ani překračování hranic z jedné kultury do druhé (jak to dělají asimilační politiky), ani konzervování těchto hranic (což vede k segregaci), ale zaměřují se na rozvíjení prostupnosti těchto hranic. Zastánci této koncepce si uvědomují, že pluralita a diverzita neexistuje pouze mezi jednotlivými skupinami a komunitami, ale také uvnitř těchto skupin a komunit. Dále se domnívají, že tento koncept může být zdrojem rozvoje a obohacování kultur a může tak pomoci předcházet rozkolům a segregaci. Po 11. září 2001 je však přístup mnohých politiků k multikulturalismu skeptický, protože v něm vidí nebezpečí ekonomických a bezpečnostních rizik a příčinu nedostatečné koheze ve společnosti (Rudigerová, Spencerová, 2003). Příloha č. 2 popisuje tři modely přístupů integračních politik, které v současnosti lze rozlišit v evropských zemích. Pro měření stupně integrace cizinců jsou používány tzv. indikátory integrace imigrantů. Jak uvádí Rudigerová a Spencerová (2003), různé soubory indikátorů integrace cizinců se liší podle toho, který koncept úspěšné integrace daná společnost uznává a přijímá. Více k tomuto tématu nalezne čtenář v příloze č. 3.

4.1.1 Společenské podmínky integrace imigrantů Aby byl proces integrace úspěšný, je třeba podle Horákové (2001) vytvořit ve společnosti příhodné podmínky, které lze rozdělit do čtyř kategorií: legislativní, ekonomické, sociální a kulturní. Legislativní podmínky tvoří rámec imigrace a stanovují pravidla pro pobyt, zaměstnávání a podnikání cizinců v dané zemi. Na kvalitě, úplnosti a provázanosti legislativy závisí, zda soužití rodilé a přistěhovalé populace bude úspěšné nebo problematické. Ekonomické podmínky, zejména stabilita trhu práce a podnikatelského prostředí ovlivňují integraci cizinců prostřednictvím umožnění či znemožnění jejich ekonomické emancipace a vertikální sociální mobility. Sociální podmínky zahrnují oblast bydlení, zdravotnictví, vzdělávání a pracovního výcviku. Integrace probíhá bez většího sociálního napětí, pokud společnost disponuje dostatečnými zdroji k uspokojení potřeb jak domácí tak přistěhovalé populace a nedochází k izolaci, segregaci či diskriminaci žádné skupiny obyvatelstva. Kulturní podmínky jsou další nedílnou součástí úspěšné integrace. Patří sem společně sdílený jazyk jako předpoklad vzájemného dorozumění, současně však také zachování a rozvíjení jazyka a kultury imigrantů nutné k udržení jejich kulturní identity, v neposlední řadě také výchova k toleranci, vzájemné úctě a otevřenosti. Vhodná mediální politika může napomáhat k odstraňování předsudků a také zprostředkovávat různé druhy umělecké a kulturní činnosti.

4.1.2 Sféry integrace imigrantů Komplexní integrace cizinců by podle Horákové (2001) měla probíhat současně ve

- 13 1 3

čtyřech sférách – sídelní, politické, společenské a kulturní. Sídelní integrace je nutnou počáteční podmínkou možností rozvoje ostatních sfér integrace imigrantů, protože s délkou pobytu imigrantů v zemi pochopitelně narůstá i stupeň jejich integrace. Jde o to zajistit migrantům právní ochranu usídlení a také poskytnout po určité době pobytu v hostitelské zemi možnost získat trvalý pobyt. Je také potřeba řešit status rostoucího počtu migrantů, kteří využívají současných možností rozvinuté a cenově dostupné dopravní infrastruktury a komunikačních technologií a pravidelně se pohybují mezi několika zeměmi podle nabídky práce, tudíž nemají ani zájem se trvale usadit v jedné ze zemí imigrace. Přesto jsou fakticky tito migranti dlouhodobě mimo domov a to by se mělo zohlednit při jejich zařazování do jedné z kategorií migrantů (Horáková, 2001). Politická integrace imigrantů znamená jejich plnou a rovnou participaci na politickém životě země a to ve třech sférách – a) právo shromažďovat se, sdružovat se a být politicky aktivní, b) aktivní a pasivní volební právo, c) přístup k veřejným službám. Zhruba do poloviny 20. století nebyla cizincům přiznávána žádná politická práva a jejich občanská práva byla silně omezená. Od té doby došlo v mnoha zemích k postupnému uvolnění práv cizinců na shromažďování, sdružování a účast na politických aktivitách. Naopak účast imigrantů ve volbách (jak aktivní, tak pasivní) není doposud ve většině zemí imigrace umožňována. Uvolněnější přístup panuje v některých zemích pouze v přístupu cizinců k místním či regionálním volbám. Přitom volební právo by mohlo být dobrým nástrojem k podpoře integrace cizinců do hostitelských společností. Pokud by bylo dlouhodobě usazeným cizincům přiznáváno v plné šíři, byl by směrem k rodilé populaci vyslán signál, že imigranti musí být respektováni stejně jako občané. Možnost kandidovat a prosadit se do zastupitelských orgánů by zase pomáhala zamezovat politické marginalizaci přistěhovalých menšin. Třetí oblastí politické integrace cizinců představuje jejich přístup k veřejným službám. Horáková (2001) poukazuje na fakt, že vyhrazování míst ve veřejné správě výhradně občanům daného státu je v rozporu se snahou o integraci cizinců do společnosti a vede k jejich exkluzi ze širokého spektra profesí. Společenská integrace cizinců spočívá v odstraňování překážek svobodné volby (zaměstnání, lokality a kvality ubytování apod.), které pokud existují, vedou k jejich segregaci. Na prvním místě je třeba vytvořit právní ochranu imigrantů proti cílené diskriminaci s cílem zajistit cizincům právní rovnost v předpisech o zaměstnávání a svobodnou mobilitu v nejširším smyslu slova. Jakkoliv je to obtížné, je třeba také vytvářet programy na odhalování, zamezování a prevenci skryté diskriminace, která je vždy složitě prokazatelná. Klíčovou roli ve sféře společenské integrace sehrává nabídka a přístup cizinců k levnému bydlení. Pokud není nabídka levného bydlení dostatečná a přístup k němu je obtížný, dochází k vytváření sídelní rasové a etnické segregace imigrantů ve zchudlých čtvrtích měst, kde jedině lze sehnat cenově přijatelné bydlení. Důsledkem je sociální izolace od majoritní společnosti a následný další úpadek úrovně těchto čtvrtí. Kromě zlepšování nabídky levného bydlení v různých lokalitách měst, je třeba také vytvářet programy k prevenci tendencí imigrantů žít v separovaných enklávách, protože, žijí-li v nich etnicky či rasově vyhraněné skupiny cizinců, snižuje se jejich motivace k osvojování si jazyka a kultury hostitelské společnosti a k vytváření sociálních vazeb mimo enklávu, což znemožňuje integraci těchto imigrantů do většinové společnosti (Horáková, 2001). Kulturní integrace cizinců je založena na základní podmínce, kterou je společně

- 14 1 4

sdílený jazyk umožňující porozumění a rozvoj vzájemných vztahů mezi různými komunitami. Existence požadavku na znalost společně sdíleného jazyka však neznamená, že původní jazyk imigrantů bude potlačen a úplně ignorován medii i vzdělávacími zařízeními. Naopak pluralistická forma kulturní integrace by měla umožňovat rozvoj různých kultur uvnitř jednoho státu. Dosažení tohoto ideálu je možné při současném splnění dvou podmínek. Za prvé každá z kultur musí respektovat základní ústavní svobody a práva všech usídlených občanů žijících v dané společnosti a za druhé žádná kultura nesmí být natolik uzavřená, aby neposkytovala prostor pro možnou změnu kulturní sebeidentifikace jedince včetně přijetí dominantní kultury či uzavírání sňatků s příslušníky jiných komunit. Do sféry kulturní integrace imigrantů náleží také oblast vzdělávání. Zde je zřejmé, že by integraci cizinců významně přispěla bilinguální alfabetizace dětí imigrantů (v případě potřeby i dospělých), důraz na poskytování rovných příležitostí žákům ve školách a kultivace tolerance vůči kulturním rozdílům . Úloha masmédií v kulturní integraci cizinců má také nezanedbatelnou roli. Hromadné sdělovací prostředky mohou přibližovat majoritní společnosti kulturu a způsob života přistěhovalců a jejich dosahů mohou využívat sami imigranti v udržování a šíření své kultury provozováním vlastních médií. Stát by měl zajišťovat, aby média poskytovala prostor všem rozdílným kulturním menšinám (Horáková, 2001). Plné a vyvážené integrace cizinců může být dosaženo pouze při zajištění vhodné provázanosti opatření a programů mezi všemi výše popsanými sférami, tak aby se jednotlivá opatření vzájemně doplňovala a posilovala tak svou účinnost.

4.2 Nástroje integrační politiky ČR Vláda ČR se začala rozvojem integrační politiky významněji zabývat koncem devadesátých let minulého století, kdy vývoj imigrační situace u nás vedl v roce 1999 ke zřízení Komise ministra vnitra pro přípravu a realizaci politiky vlády ČR v oblasti integrace cizinců a rozvoje vztahů mezi komunitami. Dále došlo ke zpracování Zásad koncepce integrace cizinců na území České republiky. Na základě tohoto dokumentu byla připravena a následně koncem roku 2000 přijata první vládní Koncepce integrace cizinců na území České republiky (KIC).10 Za cílovou skupinu integrace cizinců jsou 10

První přijatá (KIC) v roce 2000 stanovila následující hlavní cíle: „- přibližování postavení legálně a dlouhodobě usedlých cizinců právnímu postavení státních občanů České republiky a důsledná a systematická ochrana přístupu cizinců k základním lidským právům a svobodám, včetně politických, hospodářských, sociálních a kulturních práv na území České republiky, posilování uplatňování principu rovného přístupu a rovné příležitosti pro cizince - a to zejména ve vztahu k jejich právnímu postavení a ochraně, zaměstnávání a podnikání, bydlení, kultuře, náboženství a jazyku, vzdělávání, zdravotní péči a účasti na veřejném a politickém životě v České republice, včetně veřejné ochrany cizinců před diskriminací, - snaha důstojným způsobem a podle možností ovlivnit a usměrnit dosavadní spontánnost a nekoordinovanost průběhu procesu integrace dlouhodobě a legálně usazených cizinců, vytvoření podmínek pro realizaci integrace a ovlivnění vztahů státních občanů a cizinců, zajištění přiměřené kontroly nad průběhem integrace a cílené intervence státu v této oblasti, - snaha vytvořit základní organizační, koordinační, administrativní, ekonomické a metodické podmínky pro systematickou a dlouhodobou realizaci Zásad koncepce integrace cizinců zainteresovanými institucemi a pro rozvoj jejich vzájemné spolupráce ve všech oblastech a souvislostech, v praktické i výzkumné rovině, - podpora boje proti nelegální migraci a ostatním nelegálním aktivitám a snižování bezpečnostních rizik spojených s migrací, resp. s jejími důsledky (MPSV, KIC, 2006, s. 5).“

- 15 1 5

koncepcí definováni zejména dlouhodobě legálně usazení cizinci, kteří žijí na našem území nejméně jeden rok. Ti by měli mít umožněn přímý a plnohodnotný přístup ke všem opatřením na podporu jejich integrace. Realizace KIC je každoročně hodnocena a tvoří se nová aktualizovaná verze na rok následující, ta je znovu schvalována vládou. V roce 2004 převzalo koordinaci integrace cizinců MPSV, které zřídilo novou Komisi ministra práce a sociálních věcí pro integraci cizinců. Jejím úkolem je koordinace koncepčních, organizačních a praktických činností participujících ministerstev a aktualizace KIC. Na základě zákona č. 273/2001 Sb. byla také zřízena Rada vlády pro národnostní menšiny jako stálý poradní a iniciační orgán vlády pro otázky týkající se národnostních menšin žijících na našem území. Rada sleduje dodržování zákonů ve vztahu k příslušníkům národnostních menšin, vyjadřuje se k návrhům zákonů, nařízením vlády a k opatřením týkajícím se práv příslušníků národnostních menšin, připravuje pro vládu souhrnné zprávy o situaci národnostních menšin na území ČR a předkládá doporučení k zajištění potřeb příslušníků národnostních menšin. Má právo navrhovat rozdělování finančních prostředků ze státního rozpočtu na podporu aktivit příslušníků národnostních menšin (MPSV, 2005). Koncepce integrace cizinců pro rok 2006 vytyčila čtyři základní předpoklady integrace a zároveň prioritní oblasti – znalost českého jazyka, ekonomickou soběstačnost, orientaci cizince ve společnosti a vztahy mezi cizincem a členy majoritní společnosti. K dosažení posunů v těchto prioritních oblastech stanovila KIC dvě skupiny vzájemně se doplňujících a provázaných opatření. Jsou to cílená specifická opatření vytvořená přímo za účelem usměrňování integračního procesu. Jejich účelem je eliminovat znevýhodnění plynoucí ze skutečnosti, že daná osoba je cizincem. Druhou skupinou opatření jsou tzv. podpůrná opatření, která zohledňují dopady přijímaných či již existujících opatření jiných politik a právních úprav na integraci cizinců (tzv. mainstreaming). Bližší informace o cílených specifických a také podpůrných opatřeních KIC uvádím v příloze č. 4. Evropská komise podniká od počátku devadesátých let kroky k vytvoření společné imigrační a integrační politiky. Tento proces přinesl přijetí antidiskriminačních direktiv (článek 13 Smlouvy Evropské komise), které stanovují minimální standardy legální ochrany proti diskriminaci rasových a etnických minorit v celé Evropské unii. Dalším významným krokem bylo na přelomu tisíciletí přijetí důležitých dokumentů jako výstupů ze summitů v Lisabonu a Nice11, které v rámci tzv. metody otevřené koordinace stanovují povinnost členských států vypracovávat Národní akční plány sociálního začleňování (NAPSZ). Cílem těchto plánů je monitorování sociální exkluze, formulace cílů, návrhů a hodnocení opatření k podpoře sociální inkluze na národní úrovni. V neposlední řadě slouží také jako nástroj výměny informací a zkušeností z praxe v rámci zemí EU (MPSV, 2005). V roce 2004 schválila Rada EU Společné základní principy politiky integrace přistěhovalců v Evropské unii. Tento dokument má členským státům sloužit jako vodítko při formulacích jednotlivých státních integračních politik (MPSV, 2006). Společné základní principy politiky integrace přistěhovalců uvádím v příloze č. 5. Tvůrci českého NAPSZ 2004 – 2006 v šesti kapitolách pojmenovali hlavní 11

Zasedání Evropské rady v Nice v roce 2000 schválilo dokument „Společné cíle boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení EU“, které následně upravil Výbor pro sociální ochranu.

- 16 1 6

trendy v jednotlivých oblastech klíčových pro sociální začleňování, rozpracovali strategické přístupy ke zlepšení sociální inkluze v jednotlivých problémových sférách společnosti12, stanovili opatření k dosažení těchto cílů a také institucionální zabezpečení inkluzivních opatření, na závěr uvedli konkrétní příklady tzv. dobré praxe a relevantní statistická data. Za cíl prevence sociálního vyloučení etnických menšin a imigrantů označuje NAPSZ rozvoj vztahů menšin a imigrantů k většinové společnosti a odstraňování diskriminace.13 Národní akční plán sociálního začleňování 2006 – 2008 byl na základě dohody členských států EU vypracován a zařazen společně s dalšími dokumenty do Národní zprávy o strategiích sociální ochrany a sociálního začleňování. Tento dokument je úzce propojen s Národním programem reforem pro léta 2005 - 2008, který je zaměřen na hospodářskou politiku a politiku zaměstnanosti jako základní předpoklad tvorby nových a lepších pracovních míst, která umožní širšímu spektru osob sociální začlenění a následně dosažení lepší sociální soudržnosti společnosti (MPSV, Národní zpráva… 2006). NAPSZ 2006 – 2008 si klade tři základní priority. Jsou to: 1. Posílení integrace osob sociálně vyloučených nebo ohrožených sociálním vyloučením, odstraňování bariér vstupu a udržení se na trhu práce pro tyto osoby 2. Posílit soudržnost rodiny a povědomí o její důležitosti, posílit povědomí o mezigenerační solidaritě a o právech dětí 3. Podpora rozhodovacích procesů na lokální a regionální úrovni a rozvoj partnerství v politice sociálního začleňování (MPSV, Národní zpráva… 2006). Tento dokument klade důraz na rozvoj a praktické uplatňování tzv. mainstreamingu. V rámci něho pak - co se týče problematiky sociální integrace cizinců - odkazuje na Koncepci integrace cizinců (viz výše) jako na relevantní nástroj k pokračování procesu sociálního začleňování této cílové skupiny. 12

Faktory soc vyloučení přistěhovalců jsou dle NAPSZ 2004-2006 následující: „[…] složitější podmínky pro zajištění potřebné socioekonomické úrovně (např. přístupu na trh práce a uznáváni kvalifikace, zajištění bydlení, dostupnosti potřebného sociálního a zdravotního zabezpečení a vzdělávání, atd.) vyplývající zejména z jejich odlišného právního postavení ve srovnání s občany ČR, odlišného kulturního původu, jazykové bariéry, nižšího povědomí o právním prostředí ČR a menší dostupnosti informací. […] je třeba se systematicky zabývat i odstraňováním překážek, které brání osobnímu úsilí legálně pobývajících cizinců zajistit sobě (i svým rodinám) potřebný socioekonomický standard – srovnatelný se standardem občanů ČR“ (MPSV, NAPSZ 2004-2006, s. 23). 13 Konkrétní cíle NAPSZ 2004-2006 pro cílovou skupinu imigrantů jsou následující: - „podpora rozvoje vztahů imigrantů a většinové společnosti, včetně rozvoje vztahů mezi komunitami a prevence rasismu a xenofobie, - stanovení indikátorů a identifikace překážek sociálního začleňování a integrace cizinců a její specifika v jednotlivých krajích ČR, - zajištění právního poradenství vzhledem k pobytovým aspektům a ochraně před diskriminací a příprava cizojazyčných příruček (právních průvodců) ve vztahu k pobytu cizinců, - zajištění sociálního poradenství se zaměřením na orientaci v oblasti sociálního systému v ČR, nároků na bydlení, přístupu k zaměstnání, zdravotní péči apod., - zajištění psychologického poradenství, zvláště azylantům a dalším zranitelným skupinám imigrantů, - organizace a podpora diskusí ke zvýšení povědomí veřejnosti o problematice sociálního začleňování a integrace imigrantů a medializace cílů v souvislosti s jejich sociálním začleněním (celoplošné veřejnoprávní prostředky, sdělovací prostředky, regionální media), kvantitativní a kvalitativní zlepšení zařazení tématu lidských práv a práv menšin do vzdělávání policie ČR“ (MPSV, NAPSZ 2004-2006, s. 35).

- 17 1 7

5 Ukrajinci v České republice Cílem této kapitoly je shrnout dosud v literatuře publikovaná fakta o ukrajinské imigraci do ČR. V prvním oddíle se věnuji vývoji a charakteristice této migrace prostřednictvím vybraných statisticko-demografických dat. Druhý oddíl je věnován praktickému životu Ukrajinců u nás. Rozbor legislativních norem, které vytvářejí podmínky života Ukrajinců u nás a mají přímý vliv na jejich integraci do české společnosti jsem z důvodu rozsáhlosti vyčlenila do přílohy č. 6.

5.1 Vývoj a charakteristika ukrajinské imigrace do ČR Počátky imigrace Ukrajinců na území dnešní ČR jsou doloženy již v 16. století, kdy k nám Ukrajinci přicházeli studovat nebo sloužit jako žoldáci. Vzájemná migrace pak zesílila po připojení části západní Ukrajiny k habsburské monarchii koncem 18. století, což podpořilo vznik nových vazeb mezi českým a ukrajinským národem. V 19. století přicházela na naše území řada ukrajinských intelektuálů a studentů, které vedly k emigraci především politické důvody. První polovina 20. století přinesla dvě světové války a komunistické převraty v řadě zemí, což vedlo k dalším několika migračním vlnám Ukrajinců směrem na západ. Protože však nastupující komunistický režim v tehdejším Československu nepřál rozvoji ukrajinských kulturních a školských zařízení, která zde úspěšně pracovala za první republiky, došlo k postupné asimilaci ukrajinských přesídlenců do majoritní společnosti (Šišková ed., 2001, Leontiyeva, 2005). Po roce 1989 dochází postupně k nástupu nové imigrační vlny Ukrajinců do ČR. Tato novodobá imigrace dosahuje nebývalých rozměrů a má dosud stále vzrůstající charakter.14 Ukrajinští imigranti tvoří v současnosti nejpočetněji zastoupenou minoritu přistěhovalců u nás. Z celkového počtu více než 321 tisíc cizinců s trvalým pobytem nebo dlouhodobým pobytem nad 90 dnů, kteří žili ke konci roku 2006 v ČR, bylo více než sto tisíc státních občanů Ukrajiny (ČSÚ, 2007). Dle statistik cizinecké policie (MV, Statistiky, 2007) žilo k 31. 12. 2006 v ČR celkem 24 408 Ukrajinců s povolením k trvalému pobytu a 77 186 občanů Ukrajiny na základě povolení k dlouhodobému pobytu. Neméně rozsáhlá je nelegální imigrace Ukrajinců na naše území. Její neoficiální odhady předpokládají minimálně stejný počet ilegálních ukrajinských imigrantů jako těch, kteří zde pobývají legálně (Leontiyeva, 2005). Současná ukrajinská imigrace do ČR (i dalších cílových zemí) má převážně ekonomický charakter. Je to dáno nízkou životní úrovní na Ukrajině15 a především katastrofálním nedostatkem pracovních příležitostí v této zemi. Pokud hovoříme o legálních imigrantech, větší část z nich se zapojuje na náš pracovní trh jako účastníci právnické osoby či živnostníci, což představuje méně komplikovanou formu vstupu na trh práce než vyřizování pracovního povolení, jež musí mít osoby, které u nás chtějí 14

Výjimkou byl poměrně výrazný pokles počtu cizinců (a také Ukrajinců) na našem území v roce 2000, kdy vstoupil v platnost zpřísněný pobytový zákon č. 326/1999 Sb. Ovšem již během následujícího roku 2001 došlo k opětovnému růstu počtu cizinců dlouhodobě pobývajících na našem území a tento růst trval i v dalších letech. 15 například: průměrná měsíční mzda v lednu 2007 činila na Ukrajině v přepočtu 4.670 Kč (State Statistic Committee of Ukraine, 2007), podíl obyvatelstva pod hranicí chudoby se pohybuje kolem 30 % (Člověk v tísni, 2007).

- 18 1 8

pracovat v pozici zaměstnanců. Většina Ukrajinců, kteří k nám přicházejí za prací, je spíše mladšího věku v rozmezí cca 20 – 40 let. Největší koncentrace příslušníků tohoto etnika je v Praze a Středočeském kraji ale i v ostatních velkých městech, což je dáno jednak lepší možností získat zde práci a jednak existencí levných ubytoven v těchto, kde Ukrajinci nejčastěji bydlí během pobytu v ČR (Leontiyeva, 2005). Jak uvádí Uherek (2005), velká část pobytů Ukrajinců u nás má charakter spíše krátkodobějších pracovních pobytů s předpokladem následného návratu na Ukrajinu. Často mají tyto pracovní pobyty cirkulační charakter tzn., že po určité době strávené doma se ukrajinští pracovníci do Česka opět vracejí za dalším výdělkem. K tomuto jevu přispívá zřejmě i sezónní charakter prací, které zde Ukrajinci vykonávají (stavebnictví, zemědělství, lesnictví). Na druhou stranu Uherek (2005) upozorňuje, že motivace mnohých cizinců k setrvání na našem území se postupně mění. I když přicházejí s představou časově limitovaného pobytu, jejich setrvání v České republice se často prodlužuje.16 Tito cizinci zde pak žijí v tzv. permanentním provizoriu, kdy neustále uvažují o odchodu zpět do vlasti, takže se zde nezabydlují nastálo, ale realizaci rozhodnutí o odchodu odkládají.17 Za těchto podmínek nemají cizinci jednoznačnou motivaci a ochotu integrovat se a vytvářet si nástroje k úspěšné integraci do hostitelské společnosti, např. osvojit si důkladně český jazyk. Dosavadní poznatky o ukrajinské migraci do České republiky potvrzují některé migrační teorie (Šišková ed., 2001), podrobněji charakterizované v příloze č. 1. Je zřejmé, že ukrajinská komunita v Česku již vytvořila tzv. sítě (termín užívaný v teorii migračních sítí) neboli mezilidské vztahy, které usnadňují migraci dalším osobám, protože díky nim mají tito noví migranti vytvořeno v cílové zemi určité zázemí, což snižuje rizika migrace a naopak zvyšuje očekávané zisky. Ukrajinci v České republice také již vytvořili fungující, i když převážně nelegální systém „institucí“ (jsou podstatou institucionální teorie migrace), které podporují a zabezpečují migrační toky z Ukrajiny do České republiky. Jedná se o tzv. klientský systém, ve kterém ukrajinští podnikatelé a zprostředkovací firmy (tzv. klienti) zajišťují nábor pracovníků na Ukrajině, organizují práci pro přicházející imigranty, zařizují povolení k pobytu a ubytování apod. (Uherek ed., 2004, Leontiyeva, 2005). Teorií segmentovaného trhu lze vysvětlit fakt, že stále větší počet Ukrajinců nalézá na českém pracovním trhu uplatnění i přes značné počty domácích nezaměstnaných osob. O zaměstnání na sekundárním trhu práce nemají tuzemští občané zájem, a tak zde zůstává volný prostor pro uplatnění cizinců z ekonomicky méně vyspělých regionů. Toto tvrzení podporují fakta ze statistik, kdy např. v roce 2003 pracovalo 70 % Ukrajinců u nás zaměstnaných na místech s požadavkem pouze základního či nižšího odborného vzdělání a dalších 25 % na místech s požadavkem 16

Výzkum, který provedl se svým týmem Dušan Drbohlav v ukrajinské komunitě žijící v pražských ubytovnách v roce 1999 (osloveno 130 respondentů, z nichž 100 vrátilo vyplněný dotazník) mimo jiné ukázal, že 80 % dotázaných Ukrajinců plánovalo se v budoucnu do Česka vrátit a opět zde pracovat. 11 % uvedlo, že by rádi zůstali v ČR natrvalo již nyní a dalších 9 % uvažovalo o trvalém přesídlení do Česka někdy v budoucnu (Šišková ed., 2001). Podle tohoto výzkumu tedy drtivá většina Ukrajinců, kteří se účastnili uvedeného výzkumu, spojovala své plány do budoucna s Českou republikou. 17 Vzhledem k tomu, že doposud nebyl proveden plošný výzkum mapující ukrajinskou migraci do ČR, není jasné, zda se cirkulační migrace časem mění v trvalé přesídlení významné části původně cirkulující komunity do hostitelské země nebo zda se naopak se vznikem tzv. transnacionálního prostoru udržuje trvalá cirkulační migrace Ukrajinců do ČR a z ČR bez potřeby migrantů trvale se zde usazovat.

- 19 1 9

středního odborného vzdělání bez maturity (Český statistický úřad, 2005). Jedná se především o sezónní práce ve stavebnictví, zemědělství a lesnictví, které jsou domácím obyvatelstvem neoblíbené kvůli fyzické náročnosti, těžkým pracovním podmínkám a sezónnosti. Dále lze do sféry sekundárního trhu práce zahrnout špatně placená místa v textilním průmyslu a různé pomocné či úklidové práce, taktéž namáhavé a špatně placené.

5.2 Život Ukrajinců v ČR Určitý vhled do situace Ukrajinců žijících na našem území přinesly výzkumy Dušana Drbohlava, které provedl mezi Ukrajinci v letech 1995-1996 a 1999 (Drbohlav, 2001) a Horákové v roce 2001. Z výsledků těchto výzkumů vybírám ty, které dokreslují fakta uvedená v předchozím oddíle a vypovídají o tom, jak konkrétně vypadá život Ukrajinců v ČR. Výzkum Dušana Drbohlava v roce 1999 byl zaměřen výhradně na ukrajinskou komunitu žijící v některých pražských ubytovnách.18 82 % respondentů uvedlo, že pracují 8-12 hodin denně, 68 % uvedlo, že mají výdělek nižší než 10 000 Kč, 33 % vydělávalo méně než 8 000 Kč měsíčně.19 Co se týče kontaktů s krajany, 55 % respondentů uvedlo, že se pravidelně stýká s krajany, 30 % pak nepravidelně, 72 % z nich tvrdilo, že si s krajany navzájem pomáhají. Vztahy s českými spolupracovníky zhodnotilo 80 % jako normální, 16 % uvedlo, že čeští pracovníci se nechovají přátelsky. Drbohlav (2001) konstatuje, že k trvalým vlastnostem Ukrajinců v Česku patří malá znalost cizích jazyků, chudý kulturní život, minimální snaha zakládat vlastní organizace a pěstovat spolkový život či kontaktovat české organizace jakéhokoli typu nebo významu. První rozsáhlejší výzkum cizinců ze střední a východní Evropy, pohybujících se na našem pracovním trhu na základě povolení k zaměstnání déle než jeden rok, provedl Výzkumný ústav práce a sociálních věcí v roce 2001 (Horáková, 2001). V tomto výzkumu bylo dotazováno celkem 923 cizinců, z nichž nejvíce zastoupeni byli právě Ukrajinci (55 %). Z výsledků tohoto výzkumu vyplynulo, že průměrná čistá měsíční mzda dotazovaných Ukrajinců činila v roce 2001 8.694 Kč.20 15 % dotazovaných připustilo nějakou formu diskriminace ze strany spolupracovníků, naprostá většina však neodpověděla na otázky zjišťující konkrétní formy této diskriminace. 90 % respondentů (!) odmítlo odpovědět na otázky zjišťující diskriminaci ze strany zaměstnavatele. Autorka studie se domnívá, že důvodem byly jisté obavy vyjádřit své zkušenosti. Na obecně formulovanou otázku, zda si myslí, že na jejich pracovišti dochází k případům diskriminace, odpovědělo kladně 16 % respondentů. Konkrétní formy diskriminace byly se sestupnou četností uváděny tyto: diskriminace kvůli státní příslušnosti, zastrašování, diskriminace kvůli etnickému původu, znevýhodňování založené na věku a pohlaví, diskriminace kvůli náboženství, znevýhodňování kvůli zdravotnímu stavu, sexuální obtěžování, fyzické násilí. 46 % respondentů přitom nevědělo, kam by se měli obrátit v případě, že se na pracovišti 18

Rozdáno bylo 130 dotazníků, z nichž se vrátilo 100 vyplněných. Průměrná čistá měsíční mzda činila v ČR v roce 1999 10.033 Kč (www.finance.cz). 20 Průměrná čistá měsíční mzda v ČR dosahovala ve stejném období 11.583 Kč (www.finance.cz). 19

- 20 2 0

setkají s nějakou formou diskriminace. Téměř čtvrtina účastníků výzkumu se domnívala, že v ČR vykonávají práci ohrožující jejich zdraví. 62 % respondentů bydlelo na společných ubytovnách, 16 % obývalo nájemný byt, 9 % žilo v rodinném domku, 8 % v hotelu nebo penzionu. Průměrná částka vydávaná měsíčně za bydlení tvořila v průměru 1721 Kč. Třetina dotazovaných uvedla, že spolu s nimi pracuje v ČR někdo z jejich příbuzných, nejčastěji se jednalo o sourozence nebo manžela či manželku. Většina dotazovaných (87 %) uvedla, že je spokojena se svým zaměstnáním v ČR a 57 % uvažovalo o tom, že si vyhledá po skončení současného zaměstnání další zaměstnání v ČR, 30 % nebylo rozhodnuto v této záležitosti, pouze 13 % další zaměstnání v ČR neplánovalo. Milada Horáková v závěru výzkumné zprávy mimo jiné uvádí, že pracovní migrace ze středo a východoevropských zemí do České republiky se mění v migrace trvalé. Jako poměrně závažný problém shledává diskriminaci těchto cizinců, která s největší pravděpodobností existuje. Obraz toho, jak se Ukrajincům u nás žije, poskytují také články z denního tisku. Některé informace získané z tohoto zdroje uvádím pro dokreslení situace v příloze č. 7. Důležitým faktorem ovlivňujícím život Ukrajinců u nás jsou postoje české veřejnosti k nim. Výzkumy provedené u nás na toto téma svědčí o nepříliš vstřícném postoji obyvatel ČR k cizincům. Například Centrum pro výzkum veřejného mínění při Sociologickém ústavu Akademie věd (CVVM, 2005) provedlo na počátku roku 2005 výzkum názorů na přistěhovalectví. Z jeho výsledků vyplynulo, že 69 % dotázaných se domnívá, že Česká republika nepotřebuje přistěhovalce a pouze 20 % respondentů si myslí, že ČR přistěhovalce potřebuje. 59 % oslovených zastává názor, že cizinci žijící v ČR by se měli co nejvíce přizpůsobit českým životním zvyklostem a 35 %, že by se cizinci měli částečně přizpůsobit. Jen 4 % souhlasí s tím, aby cizinci u nás žili zcela podle svých životních zvyklostí. Postoji české veřejnosti k cizincům se ve své výzkumné zprávě zabývali také Rabušic a Burjanek (2003). Z provedeného výzkumu učinili následující závěry: - převládající pocit v české veřejnosti je ten, že cizinců je u nás příliš mnoho, - Češi nesouhlasí s myšlenkou, že by do ČR měly být každoročně přijímány velké počty imigrantů, - Jsou přesvědčeni, že imigrace by měla být omezena a ilegální imigranti vyhoštěni - Nejsou nakloněni myšlence, aby cizinci s dlouhodobým pobytem u nás měli právo volit ani se stát členy vlády, - Češi naopak nejsou proti tomu, abychom umožňovali politickým uprchlíkům usadit se u nás.21 21

Autoři statě dále na základě svého výzkumu formulovali následující „vzkazy“ české veřejnosti cizincům: - Buď se integrujete do naší společnosti (naučíte se česky, budete posílat vaše děti do našich škol a převezmete naše normy a zvyklosti), nebo budete vyhoštěni. - Neočekávejte od nás žádnou velkou podporu k integraci. - Pokud se budete chovat náležitě „česky“, budeme možná podporovat, aby se vám dostalo českého občanství (Rabušic, Burjanek, 2003).

- 21 2 1

Ivan Gabal (2004) ve své studii analyzující postavení cizinců dlouhodobě žijících v ČR potvrzuje výše uvedené závěry a dodává, že pohled české veřejnosti na cizince je diferencovaný. Podle národnosti nebo příslušnosti k určitému kulturnímu okruhu lidé rozlišují cizince na „bezproblémové“ a na ty, u nichž očekávají, že jejich integrace do české společnosti bude přinášet problémy. Za „bezproblémové“ jsou považováni cizinci ze západní Evropy a USA, blízcí sousedé (Poláci, Slováci) a příslušníci sice vzdálených, ale bohatých a vyspělých kultur (Japonci). Málo přijatelní jsou cizinci náležející ke vzdálenějším kulturám a pocházející z ekonomicky méně vyspělých částí světa – obyvatelé bývalého SSSR (Rusové, Ukrajinci), muslimové a Arabové celkově a lidé z Dálného východu (Vietnamci, Číňané). Výše uvedená fakta nasvědčují, že Ukrajincům se u nás nežije zrovna lehce. Většinou pracují více než jejich čeští kolegové, dělají v horších podmínkách a vykonávají obtížnější práce, ovšem za nižší plat. S největší pravděpodobností zakoušejí určité formy diskriminace ze strany svých zaměstnavatelů, ale i spolupracovníků, v této situaci ovšem nehledají pomoc ani zastání u českých úřadů. Většinou bydlí na společných ubytovnách, které neskýtají ani přílišné pohodlí ani soukromí. Navíc postoje české veřejnosti k Ukrajincům nejsou právě vstřícné. Přesto je většina Ukrajinců spokojena se svým zaměstnáním v ČR a mnozí zde plánují nadále zůstat. Jediné vysvětlení pro tento jev nacházím v zoufalé ekonomické situaci, která panuje na Ukrajině a která nutí Ukrajince k migraci a snášení mnohého nepohodlí a ústrků. Domnívám se, že to, že si sami Ukrajinci na svůj úděl v Česku příliš nestěžují, by nemělo budit zdání, že je vše v pořádku. I kdyby ukrajinská migrace do Česka zůstala i nadále pouze dočasná či kyvadlová, neměla by rozhodně zůstat stranou zájmu českých zodpovědných orgánů. Pravděpodobné ovšem je, že část Ukrajinců se v Česku trvale usadí či se již fakticky usadila. Tím spíš je třeba se touto menšinou intenzivně zabývat a poskytnout ji pomocnou ruku k její úspěšné integraci do většinové společnosti.

- 22 2 2

6 Ukrajinci na Prostějovsku Cílem této kapitoly je podat informace o počtech a typech pobytů Ukrajinců pobývajících na území prostějovského okresu a poskytnout tak představu o počtech osob, kterých se v tomto regionu daná problematika týká. Vzhledem k zákonu na ochranu osobních údajů není možné od institucí státní správy ani od zaměstnavatelů získat konkrétní informace o „osudech“ jednotlivých Ukrajinců, které by přesněji vypovídaly o vývoji ukrajinské migrace na Prostějovsku. Níže uvedená stručná analýza tohoto vývoje v posledních třech letech vychází z veřejně dostupných dat Cizinecké policie a prostějovského Úřadu práce. Tab. 6.1: Vývoj počtu cizinců resp. Ukrajinců v okrese Prostějov v letech 2004-2006 Cizinci v okrese Prostějov Z toho Ukrajinci v okrese Prostějov Pololetí/rok Celkem Trvalý Dlouhodobý Celkem Trvalý Dlouhodobý Z toho: pobyt pobyt pobyt pobyt povolení k zaměstnání od ÚP 1/2004 1195 386 809 563 129 434 294 2/2004 1178 443 735 574 139 435 260 1/2005 1129 466 663 514 147 367 264 2/2005 1193 496 697 511 166 345 276 1/2006 1225 581 644 496 226 270 243 2/2006 1169 630 539 477* 246* 231* 193 *údaje ke 30. 9. 2006 (pozdější data nebyla ke dni dokončení diplom. práce k dispozici) Prameny: MVČR. 2007. Statistiky – migrace. [online]. [citováno 2007-02-22] . MPSV. 2007. Zprávy. [online]. [citováno 2007-02-22] . Z tabulky je zřejmé, že podíl počtu Ukrajinců na celkovém počtu cizinců je velice vysoký, v uplynulých letech se pohyboval zhruba v rozsahu 40 – 50 % . I když celkový počet Ukrajinců legálně pobývajících v okrese Prostějov v posledních letech mírně klesá, naopak narůstá počet těch, kteří získali trvalý pobyt. Výrazný nárůst počtu Ukrajinců, kteří získali trvalý pobyt na našem území, lze pozorovat v prvním pololetí roku 2006, kdy od ledna vstoupilo v platnost zkrácení desetileté lhůty k získání trvalého pobytu na pět let, čímž se výrazně rozšířil okruh osob, které si mohly o trvalý pobyt požádat. Dá se také říci, že většina Ukrajinců pobývajících legálně na Prostějovsku na základě víza nad 90 dnů zde pracuje v pozici zaměstnanců, o čemž svědčí počet pracovních povolení vydaných místním Úřadem práce. Největším zaměstnavatelem cizinců v okrese Prostějov je dlouhodobě Oděvní podnik a. s. (dále jen OP), který v uplynulých letech zaměstnával až několik set cizinek převážně na pozicích šiček. Koncem roku 2006 došlo v OP k reorganizaci, která spočívala v uzavření dvou menších výrobních závodů (na Konicku) a převedení jejich výroby do hlavního závodu v Prostějově. Se zahraničními pracovníky uzavíraných

- 23 2 3

provozů byl ukončen pracovní poměr a v prostějovském závodě bylo pozastaveno prodlužování povolení k zaměstnání cizinců, aby se uvolnila pracovní místa pro české zaměstnance ze zavíraných závodů. V důsledku těchto kroků došlo během roku 2006 ke snížení počtu cizinců zaměstnaných v OP o 129 osob na 211 zaměstnaných cizích státních příslušníků (ÚP, 2006). Tento pokles se zřejmě promítá i do tabulky, kdy vidíme v posledním sloupci úbytek počtu povolení k zaměstnání poskytnutých Ukrajincům, který činil za rok 2006 celkem 83 povolení, což znamená pokles o 30 %. Další firmy zaměstnávající cizince na Prostějovsku jsou např.: Lachman Interier Design, v. o. s., Jolana Čepeláková, VESPA Prostějov, spol. s r. o. a Družstvo H+M. Tito zaměstnavatelé poskytují cizincům každý zhruba dvacet pracovních míst. Jak konstatuje zpráva Úřadu práce, v uplynulém roce nedošlo u těchto firem k výraznějším změnám v počtu zaměstnaných cizinců (ÚP, 2006). Ačkoliv na základě výše uvedených údajů nelze říci, jak dlouho zde jednotliví Ukrajinci zůstávají ani jaké jsou jejich plány do budoucna, přesto je zřejmé, že problematika integrace do naší společnosti se aktuálně dotýká několika set osob ukrajinské národnosti žijících na Prostějovsku. Více než dvě stě jich již získalo trvalý pobyt, což pravděpodobně znamená, že mají zájem zde dlouhodobě nebo trvale žít. Dále lze předpokládat, že mezi těmi Ukrajinci, kteří zde pobývají na základě povolení k dlouhodobému pobytu mohou být desítky dalších čekatelů na trvalý pobyt v ČR.

- 24 2 4

7 Metodika empirického výzkumu Hlavní výzkumná otázka diplomové práce zní: Vyžaduje současná legální pracovní migrace Ukrajinců na Prostějovsko nějakou místní intervenci k podpoře socíální integrace těchto imigrantů? V teoretické části práce jsem shromáždila informace nutné k pochopení dané problematiky v širších souvislostech existující společenské reality, k definování a charakteristice jednotlivých pojmů použitých v hlavní výzkumné otázce, což mělo přispět ke kvalifikovanému uchopení tématu před přistoupením k samotnému empirickému výzkumu. Cílem této kapitoly je charakterizovat plán výzkumu prostřednictvím stanovení výzkumné metody, odůvodnění zvolené výzkumné strategie, popsáním techniky sběru dat a určením jednotky zkoumání a jednotky zjišťování. Druhá podkapitola je věnována operacionalizaci výzkumných otázek. Závěrečná část této kapitoly popisuje, jak konkrétně proběhl sběr dat v terénu.

7.1 Plán výzkumu 7.1.1 Výzkumná metoda a strategie K zodpovězení hlavní výzkumné otázky této diplomové práce lze dospět prostřednictvím zkoumání situace a podmínek ukrajinských imigrantů žijících na Prostějovsku, snahou porozumět jejich motivaci, plánům a problémům spojeným s životem u nás. Cílem této snahy je rozkrýt, jak probíhá či neprobíhá integrace těchto cizinců do české společnosti a případně navrhnout způsoby místní intervence k podpoře této integrace. Jak vyplývá z teoretické části práce, sociální integrace imigrantů je podmíněna mnoha okolnostmi, probíhá na různých úrovních společenské reality různě a je také ovlivněna osobností daného jedince. Jelikož objektem mého výzkumu je takto složitý jev a navíc se o zkoumané populaci a jejích problémech dosud mnoho neví, zvolila jsem k jeho zkoumání metodu porozumění. Výzkumné metodě porozumění nejlépe odpovídá kvalitativní výzkumná strategie, která má dle Dismana (2000) pomocí nenumerického šetření interpretovat sociální realitu. Hendl (2005) konstatuje, že neexistuje jediný obecně uznávaný způsob jak vymezit nebo provádět kvalitativní výzkum, ale uvádí, že podstatou je dosažení komplexního obrazu zkoumaného problému a porozumění sociálnímu jevu. Výhody a nevýhody kvalitativní výzkumné strategie mají značnou vypovídací schopnost o její charakteristice. Hlavní přednosti kvalitativního výzkumu jsou tyto: - získává podrobný popis a vhled při zkoumání jedince skupiny, události či fenoménu, - zkoumá jev v přirozeném prostředí, - umožňuje studovat procesy a navrhovat teorie, - je pružný v reakci na místní situace a podmínky, - hledá lokální příčinné souvislosti, - pomáhá při počáteční exploraci fenoménů (Disman, 2000, Hendl, 2005). Nevýhody kvalitativního výzkumu jsou tyto: - získaná znalost nemusí být zobecnitelná na populaci a do jiného prostředí, - je obtížné provádět kvantitativní predikce a testovat hypotézy a teorie, - sběr dat a jejich analýza jsou časově náročné,

- 25 2 5

- výsledky mohou být snáze ovlivněny výzkumníkem (Disman, 2000, Hendl, 2005). Uvedené výhody kvalitativního výzkumu jednoznačně odpovídají charakteristice zkoumané problematiky a zvolenému cíli výzkumu. Při sběru dat, jejich analýze a tvorbě závěrů je však třeba uvědomovat si a respektovat omezení, která kvalitativní výzkum má. Kvalitativní výzkum může nabývat různých forem nebo používat různé přístupy.22 Ke zkoumání zvolené problematiky se jako nejvhodnější jeví případová studie, která usiluje o zachycení složitosti případu a o popis vztahů v jejich celistvosti. Konkrétní formou použité případové studie je tzv. kolektivní případová studie, která využívá hloubkové zkoumání více instrumentálních případů, čímž má výzkumník možnost získat větší vhled do zkoumané problematiky (Hendl, 2005). Prozkoumání určitého počtu případů by mělo vést k lepšímu porozumění jiným podobným případům.

7.1.2 Technika sběru dat Kvalitativní výzkum využívá čtyři základní techniky získávání dat. Jsou to kvalitativní dotazování, pozorování, dokumenty a fyzická data (Disman, 2000, Hendl, 2005). K získání dat nutných k zodpovězení hlavní výzkumné otázky jsem se rozhodla použít techniku dotazování, k níž připojím data získaná pozorováním (neverbálních projevů respondentů a prostředí, kde jsou ubytováni). Kvalitativní výzkum umožňuje celou řadu dotazovacích technik,23 pro svůj výzkum jsem zvolila techniku rozhovoru pomocí návodu. Tento termín používá Hendl (2005) a dále jej podrobněji specifikuje. Technika spočívá ve vytvoření seznamu otázek nebo témat, které je nutné v průběhu rozhovoru probrat, čímž se zajistí, aby se dostalo na všechna důležitá nebo zajímavá témata. Umožňuje tak provést rozhovory s několika lidmi strukturovaněji a ulehčuje jejich srovnání. Tazateli přitom zůstává volnost volit pořadí a přesnou formulaci otázek, čímž dochází k zachování jisté spontaneity rozhovorů a umožňuje uvolněnost respondentů, kteří mohou snáze uplatnit vlastní perspektivy a zkušenosti. Návod k rozhovorům jsem vytvořila na základě operacionalizace dílčích výzkumných otázek (viz podkapitola 7.2 a příloha č. 8) a doplnila jsem ho dalšími otázkami zjišťujícími kontext situace respondentů (Příloha č. 9). Při sestavování návodu k rozhovorům jsem usilovala o logickou návaznost a také jsem respektovala doporučení Hendla (2005), aby se nejdůležitější a citlivá témata probírala na konci rozhovoru.24 Návod k rozhovoru je zařazen v příloze č. 10. Ke všem rozhovorům jsem získala informovaný souhlas respondentů poté, co jsem se představila, vysvětlila účel výzkumu, ujistila je o anonymitě a diskrétnosti a požádala je o možnost nahrávat rozhovory na diktafon (MP3). Všechny natočené rozhovory jsem následně doslovně přepsala a z těchto písemných podkladů jsem vycházela při zpracování 8. kapitoly. 22

Hendl (2005) uvádí jako základní přístupy případovou studii, etnografický výzkum, zakotvenou teorii a fenomenologický výzkum. Mezi další formy kvalitativního výzkumu dále řadí např. kritický výzkum, akční výzkum, historický či narativní výzkum. 23 Kvalitativní dotazování může používat např. techniku strukturovaného rozhovoru s otevřenými otázkami, neformálního rozhovoru, rozhovoru pomocí návodu, narativního rozhovoru, skupinové diskuse atd. (Hendl, 2005). 24 Předpokládala jsem, že citlivým tématem bude problematika možné diskriminace Ukrajinců.

- 26 2 6

7.1.3 Jednotka zkoumání a jednotka zjišťování Základním souborem daného výzkumu jsou všichni Ukrajinci legálně pobývající v okrese Prostějov po dobu delší než jeden rok.25 Lokální omezení na prostějovský okres vyplývá z formulace hlavní výzkumné otázky. Požadavek legálního pobytu imigrantů je založen na obecném principu dodržování a podpory zákonnosti. Navíc komplexní sociální integrace, jak jsem ji charakterizovala ve čtvrté kapitole, je u nelegálních přistěhovalců fakticky nemožná. Jednotkou zkoumání je proces sociální integrace jedinců ze základního souboru do české společnosti. Jednotkou zjišťování je soubor konkrétních osob, se kterými jsem provedla rozhovory. Výběr osob do jednotky zjišťování byl vzhledem k poměrně nesnadné dosažitelnosti vybrané komunity vložen do rukou tzv. „dveřníkům“26 (gatekeepers), kterým bylo zadáno omezení několika málo kritérii a výběr byl ponechán na nich. Výběr tedy závisel na tom, koho „dveřníci“ znají, koho osloví a zda dokáží vytipované osoby přesvědčit k účasti na výzkumném dotazování. Bližší informace o průběhu výzkumu uvádím níže v podkapitole 7.3. Vzhledem k rozsahu a konstrukci výběrového vzorku respondentů a také zvolené výzkumné metodě nelze výsledky výzkumu zobecňovat na celou jednotku zkoumání (Disman, 2000). Proto veškerá zobecnění, která se případně ve vyhodnocení výzkumu vyskytnou, lze vztáhnout pouze na jednotku zjišťování.

7.2 Výzkumné otázky a jejich operacionalizace K posouzení potřeby místní intervence k podpoře integrace, bylo třeba zhodnotit současný stav integrace této menšiny, zjistit motivaci a plány imigrantů, stav jejich právního povědomí, znalost českého jazyka, jejich zkušenosti s diskriminací atd. a na základě zjištěných skutečností posoudit reálnou potřebu případné intervence. K přehlednému a systematickému formulování dílčích výzkumných otázek využívám členění sociální integrace cizinců na jednotlivé sféry, jak je uvedeno v podkapitole 4.1.2. Dílčí výzkumné otázky a jejich operacionalizace jsou tedy strukturovány do čtyř okruhů otázek týkajících se sídelní, politické, společenské a kulturní integrace zkoumané skupiny imigrantů. Hlavní výzkumná otázka: Vyžaduje současná legální pracovní migrace Ukrajinců na Prostějovsko nějakou místní intervenci k podpoře socíální integrace těchto imigrantů? Dílčí výzkumné otázky a jejich operacionalizace: 1. Jaký je stav sídelní složky integrace ukrajinských imigrantů žijících na Prostějovsku?

25

V kontextu Evropské unie jsou za dlouhodobé migranty považováni ti cizinci, kteří pobývají v cílové zemi déle než jeden rok. Tyto osoby jsou pak považovány za objekt integračních politik bez ohledu na to, zda plánují či neplánují trvale se v zemi imigrace usadit. Je zřejmé, že do této kategorie spadá i mnoho tzv. pracovních migrantů, kteří považují svůj pobyt za dočasný. Dle zkušeností zemí s delší imigrační tradicí se často dočasný pobyt stává trvalým. 26 Jak uvádí Hendl (2005) „dveřníci“ (gatekeepers) hrají značnou roli v kvalitativních studiích, protože tyto osoby umožňují výzkumníkům pobyt v terénu a přístup k zajímavým jedincům a skupinám.

- 27 2 7

Jaký je současný pobytový status dotazovaných Ukrajinců? Jaká je dosažená délka pobytu respondenta u nás? Jaké je právní povědomí Ukrajinců o legislativě upravující pobyt cizinců v ČR? Jaké mají Ukrajinci plány, co se týče pobytu v ČR? 2. Jaký je stav politické složky integrace ukrajinských imigrantů žijících na Prostějovsku? Jaké mají Ukrajinci povědomí o svých politických právech v ČR? Jsou Ukrajinci zapojeni v některých politických či zájmových uskupeních? Jaké jsou jejich postoje k politické integraci do české společnosti? Zajímají se o politické dění v ČR? A na Prostějovsku? 3. Jaký je stav společenské složky integrace ukrajinských imigrantů žijících na Prostějovsku? Jaké jsou podmínky zaměstnání respondentů? Co dotazovaní soudí o zdravotní péčí, které se jim v ČR dostává? Jak respondenti hodnotí kvalitu svého ubytování a dostupnost jiného bydlení v ČR? Jaké jsou vztahy mezi Ukrajinci a majoritní společností? Jaké jsou vztahy mezi Ukrajinci žijícími v ČR? Setkávají se Ukrajinci u nás s nějakou formou diskriminace? 4. Jaký je stav kulturní složky integrace ukrajinských imigrantů žijících na Prostějovsku? Do jaké míry ovládají dotazovaní český jazyk? Mají dotazovaní Ukrajinci zájem dále rozvíjet svou znalost češtiny? Jak si udržují respondenti znalost ukrajinštiny? Jaký mají přístup k informacím o dění na Ukrajině? Jaké mají dotazované osoby povědomí o ukrajinských národnostních spolcích působících na území ČR? Ovládají respondenti práci s počítačem? Mají dotazovaní možnost přístupu na Internet? Jak tráví respondenti svůj volný čas? Mají dotazované osoby možnost rozvíjet svou případnou víru ve společenství věřících v Prostějově?

7.3 Popis průběhu sběru dat Z důvodu získání důvěry respondentů, která je základní podmínkou jejich otevřenosti a upřímných odpovědí, jsem chtěla kontakty na tyto respondenty získat výhradně neformální cestou. Vyloučila jsem proto způsob oslovení potenciálních respondentů prostřednictvím jejich zaměstnavatelů, správce ubytovny, dokonce i českých kolegů. V následujícím textu vysvětlím, jakým způsobem jsem získala respondenty ke spolupráci.

- 28 2 8

V roce 2005 jsem se seznámila a postupně spřátelila s jednou z Ukrajinek27, které přišly za prací do OP Prostějov. Díky přátelství s touto mladou ženou jsem se začala o problematiku ukrajinských imigrantů u nás více zajímat, což nakonec vyústilo v rozhodnutí napsat na toto téma diplomovou práci. V době, kdy jsem začala téma rozpracovávat, podala má přítelkyně výpověď a na konci května 2006 se vrátila zpět na Ukrajinu. Nechala mi telefonní číslo své spolubydlící, kterou jsem osobně znala jen velmi zběžně, a požádala ji, aby mi pomohla realizovat výzkum mezi Ukrajinkami žijícími na ubytovně. K tomuto výzkumu jsem mohla přikročit až v březnu t.r. (2007). Mezitím jsem se s touto „dveřnicí“ jednou setkala (asi v listopadu nebo prosinci 2006), tehdy jsem jí stručně vysvětlila, jak by měl výzkum vypadat a ona mi přislíbila pomoc. Později jsme si vyměnily ještě několik krátkých textových zpráv. 17. března jsem ji navštívila na ubytovně, abychom se domluvily na detailech. Zjistila jsem, že měla představu, že pozve své kamarádky a známé a že uděláme takovou „konferenci“. Vysvětlila jsem opět, že potřebuji s každým mluvit zvlášť a mezi čtyřma očima, což zajistit v situaci, kdy na každém pokoji bydlí 2-3 osoby a v kuchyňce je tak málo místa, že dvě židle úplně znemožní průchod (do koupelny, na WC i ke vchodovým dveřím), se jevilo jako značně problematické. Jiné vhodné prostory na ubytovně nejsou a pozvání k rozhovoru ke mně domů (cca 6 km od ubytovny) by asi oslovené nebyly ochotny přijmout. Navíc moje nepromyšlená poznámka, že se jedná o sadu asi šedesáti otázek ji docela vyděsila. Ačkoli mi předtím několikrát přislíbila pomoc, nyní byla k možnosti realizace dost skeptická. Navrhla jsem, že tedy můžu zkusit natočit rozhovor s ní osobně a že sama uvidí, jaké to je. Její spolubydlící naštěstí ochotně přerušila sledování televize a odešla se koupat. Rozhovor mou kontaktní osobu nadchl, cítila z otázek zájem o problémy ukrajinské menšiny u nás a to zřejmě rozhodlo o její velké snaze mi pomoci, kterou v následujícím období projevila. Ještě tentýž večer jsem mohla mluvit s dalšími dvěma osobami. Na 20. března jsem byla pozvaná opět na ubytovnu s tím, že jsou domluveny rozhovory se třemi Ukrajinkami. Nakonec jsem hovořila se dvěma, třetí se zdržela v práci a ačkoli má zprostředkovatelka oslovila toho dne mnoho svých známých, nikdo nebyl ochoten se mnou mluvit. Myslím, že částečně byl na vině fakt, že oslovené zaskočilo, že by se rozhovor měl konat ještě téhož večera,28 částečně je možné, že jim nevyhovoval způsob, jakým je má kontaktní osoba k rozhovoru přesvědčovala.29 Každopádně toho večera to vypadalo s mým dalším výzkumem nevesele. Prosila jsem svou zprostředkovatelku, aby přece jen zkusila ještě někoho ochotného k rozhovoru sehnat. Podařilo se jí to a 23. března jsem mohla mluvit dokonce s pěti lidmi. U všech rozhovorů se podařilo zajistit, že proběhly nerušeně mezi čtyřma očima. Jedinou chybou byl fakt, že až během rozhovoru s jednou z dotazovaných jsem zjistila, že se jedná o osobu běloruské národnosti nikoli ukrajinské. Šlo o zajímavý rozhovor a protože se domnívám, že podmínky života imigrantů ze všech postsovětských republik jsou u nás podobné, zařazuji fakta zjištěná tímto rozhovorem s Běloruskou na konec diplomové práce v rámci přílohy č. 11. Jinak tento rozhovor z důvodu rozdílné národnosti respondentky nebudu v dalším textu reflektovat. Své kontaktní osobě jsem při výběru respondentů dala jediné omezení a to, že se musí jednat o osoby ukrajinské národnosti, které v ČR pobývají déle než rok. Doufala 27

Z důvodu zachování maximální anonymity kontaktních osob nebudu nikde v textu uvádět jejich jména. Nebyl to můj nápad, to se jen má kontaktní osoba snažila narychlo nahradit nepřítomnou respondentku, když mi předtím slíbila tři osoby. 29 To je však pouhá domněnka, nebyla jsem u toho přítomna. 28

- 29 2 9

jsem, že se do tohoto výběru, který jsem více nemohla ovlivnit, dostanou osoby s různými charakteristikami (pobývající zde různě dlouho, různě staré, s různým pobytovým statusem). Tato moje naděje se naplnila v prvních dvou ohledech, ovšem co se týče pobytového statusu, všechny respondentky měly povolení k dlouhodobému pobytu, žádná z nich dosud nezískala trvalý pobyt v ČR. Měla jsem za to, že osoby s trvalým pobytem je vhodné do zkoumaného vzorku získat, protože právě u takových lidí je vysoká pravděpodobnost, že se v ČR trvale usadí a problematika sociální integrace je v jejich případě vysoce aktuální. Zkoušela jsem získat kontakty na Ukrajince s trvalým pobytem prostřednictvím již dotazovaných respondentek, což se mi nepodařilo. Hledala jsem tedy jiné cesty přes různé své známé, nakonec jsem musela rozšířit ryze neformální způsob získání kontaktů na trochu formálnější. Otevřela se mi totiž možnost oslovit potenciální respondenty skrze ukrajinského majitele jedné ukrajinské ubytovny. Tento můj druhý „dveřník“ mi domluvil rozhovory se třemi Ukrajinci s trvalým pobytem, kteří jsou ubytováni na jeho ubytovně. Rozhovory proběhly 15. dubna (2007) opět s každým jednotlivě mezi čtyřma očima v kanceláři majitele ubytovny. Ačkoliv jsem se obávala snížené ochoty a otevřenosti respondentů z důvodu formálnějšího navázání kontaktu, nic takového jsem během rozhovorů ani náznakem nezaznamenala. Tito respondenti jsou zajímavým obohacením výzkumného vzorku, mimo jiné také proto, že pracují v jiných profesích, u jiných zaměstnavatelů a bydlí na jiné ubytovně než předcházejících devět respondentek. Co se týče pohlaví dotazovaných respondentů, je v souboru zastoupeno jedenáct žen a jeden muž. Tato disproporce je způsobena předně tím, že devět z dvanácti respondentů pracuje v OP Prostějov, který zaměstnává převážně ženy. Na ubytovně OP jsem měla svůj jediný kontakt na ukrajinskou menšinu na Prostějovsku, takže jsem zpočátku ani nepředpokládala, že by mohli být v dotazovaném vzorku zastoupeni muži. Když jsem se následně rozhodla vyhledat ještě několik Ukrajinců s trvalým pobytem, nemohla být převaha žen ve vzorku ani takto vyrovnána. Nekladla jsem tedy své nové kontaktní osobě žádná kritéria výběru kromě toho, že se musí jednat o Ukrajince s trvalým pobytem. Nakonec jsem v druhé fázi mluvila s jedním mužem a dvěma ženami. Stručnou charakteristiku jednotlivých respondentů uvádím v prvním oddíle následující kapitoly. Protože jednotkou zjišťování se stala v tomto výzkumu skupina ukrajinských imigrantů, považuji za podstatné vyjádřit se ke způsobu, kterým jsme se během rozhovorů dorozumívali. Ze zkušenosti z komunikace s výše zmíněnou kamarádkou jsem věděla, že Ukrajinec, který tu pobývá více než rok, většinou již velice dobře rozumí česky, proto jsem si dovolila všechny otázky pokládat v českém jazyce, při jejich formulování jsem však pochopitelně usilovala o jednoduchost a srozumitelnost. Při pokládání otázek jsem se snažila mluvit pomaleji a zřetelněji, než kdybych hovořila s rodilým Čechem. Přesto se ojediněle stávalo, že respondenti, kteří tu pobývají kratší dobu – řekněme 1,5 až 3 roky – přece jen potřebovali některé výrazy osvětlit. Jednalo se např. o slova jako: úřady, nadřízení, volby, zájmová sdružení. Co se týče mého porozumění odpovědím dotazovaných, velice mi pomohla pasívní znalost ruského jazyka, která mi zůstala z období, kdy jsem se tento jazyk učila na základní a střední škole a nakonec z něj i odmaturovala. Ačkoli se totiž respondenti snažili odpovídat česky, občas se i těm dlouhodobě žijícím v Česku mísila do hovoru ruská nebo ukrajinská slovíčka. Vzhledem ke své znalosti ruštiny a tréninku z hovorů s ukrajinskou kamarádkou jsem neměla problém rozumět.

- 30 3 0

V následující analýze rozhovorů jsem se rozhodla citovat výroky respondentů i přesto, že nejsou řečeny čistou češtinou. Slova, která byla řečena čistou češtinou, přepisuji tak, jak je v češtině běžné, ostatní slova (česká slova s nečeským přízvukem, špatnou koncovkou nebo nepřesnou výslovností) pak přepisuji foneticky. Myslím, že tím nejlépe zdokumentuji schopnost mých respondentů domluvit se česky, což je jeden z hlavních předpokladů integrace imigrantů do české společnosti. V místech, kde by mohl čtenář neznalý ruského (ukrajinského) jazyka mít problémy s pochopením některých slov, uvádím v závorce překlad.

- 31 3 1

8 Kolektivní případová studie V první části této kapitoly nejprve stručně charakterizuji jednotlivé respondenty a to prostřednictvím pohlaví, věku, rodinného stavu, sídelního statusu, délky pobytu na našem území, okolností příjezdu do ČR a plánů do budoucna. V dalším oddíle podrobně analyzuji provedené rozhovory a prezentuji dílčí závěry plynoucí z tohoto procesu.

8.1 Stručná charakteristika jednotlivých respondentů30 A – žena, 22 let, svobodná, v ČR má povolení k dlouhodobému pobytu, pobývá zde 4 a půl roku. Pracuje jako šička v OP Prostějov. Do Prostějova přijela hned po vyučení společně se šesti spolužačkami na základě náboru, který proběhl na učilišti. Předtím osobně neznala nikoho, kdo by tu byl zaměstnaný. Všechny spolužačky po roce odjely zpět na Ukrajinu. Při příjezdu neměla žádnou představu, jak dlouho tu zůstane a ani nyní nemá přesné plány ohledně svého pobytu zde či návratu na Ukrajinu. B – žena, 21 let, svobodná, dlouhodobý pobyt, v ČR je asi 2 a čtvrt roku, šička v OP, spolubydlící osoby A. Přijela po vyučení ještě se třemi děvčaty, kterým tuto práci nabídli také ještě na učilišti. Osobně předtím neznala nikoho, kdo by v ČR už pracoval. Na počátku nevěděla, jak dlouhý bude její pobyt zde, myslela si, že tak tři roky. Nyní říká, že ještě neví, jak dlouho zde zůstane. C – žena, 46 let, svobodná, na Ukrajině má přítele. V OP pracuje jako šička už 10 let. Má povolení k dlouhodobému pobytu. Přijela sem sama a ani neznala nikoho, kdo by tu už předtím pracoval. Na počátku plánovala zůstat v ČR 1 – 2 roky. Nemá zájem o získání trvalého pobytu, protože se chce určitě vrátit na Ukrajinu. D – žena, 21 let, svobodná, dlouhodobý pobyt, 1 a půl roku pracuje v OP jako šička. Před svou cestou neznala osobně nikoho, kdo by pracoval v ČR. Přijela sem s kamarádkou. Na počátku plánovala tříměsíční pobyt, nyní říká, že zde chce zůstat ještě několik let, asi 6. Plánuje zde získat trvalý pobyt a pak odjet např. do Itálie. Neví, kde se trvale usadí, nejprve chce cestovat a poznat svět. Má zde ukrajinského přítele, který pracuje v Kroměříži. Seznámili se až zde v ČR. E – žena, 22 let, svobodná, spolubydlící osoby D, v ČR má povolení k dlouhodobému pobytu, pracuje jako šička v OP 1 a půl roku. Než sem přijela, věděla o spolužačkách z učiliště, které odešly pracovat do OP. Přijela sem s kamarádkou, ta ale po 3 měsících odjela domů. Na počátku si délku pobytu nijak neplánovala ani v současnosti nemá přesné plány ohledně svého pobytu zde. F – žena, 54 let, před rokem a půl se rozvedla s manželem - alkoholikem (ten žije na 30

Z důvodu zachování maximální anonymity respondentů nebudu nikde v textu uvádět jejich jména. Pro lepší orientaci čtenáře jsem přidělila respondentům velká tiskací písmena podle pořadí, ve kterém jsem s nimi mluvila. Dalšími údaji, které usnadní orientaci, jsou věk respondentů a doba jejich pobytu v ČR, které uvádím zároveň s písmenem označujícím respondenta u každé citace.

- 32 3 2

Ukrajině), v ČR pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu už 14 let. Přijela sem se známou z práce a dalšími lidmi z města, kde bydlela (celkem 60 lidí). Po půl roce jich zde zůstalo 20, ostatní odjeli domů. Nejprve pracovala v podniku, kde šili kožené výrobky. Když zkrachoval, měla možnost přejít do OP – tam dlouho pracovala jako žehlířka, nyní má ztuhlé šlachy na rukou - nemůže narovnat prsty ani ruku sevřít v pěst – je v pracovní neschopnosti, léčí si šlachy operativně a rehabilitací. Na počátku pobytu si myslela, že tady zůstane jen asi půl roku. Teď plánuje, že letos už se vrátí na Ukrajinu (měl by ji tam podle jejích slov vzniknout nárok na výplatu starobního důchodu). G – žena, 52 let, vdaná, dlouhodobý pobyt, v OP šije již 3 a půl roku, i když původně přijela na tři měsíce jako doprovod čtyřiceti dívek, které sem jely pracovat. Na Ukrajině totiž pracovala jako mistrová odborného výcviku na učilišti a byla pověřena doprovodit sem vyučená děvčata a udržet je tu alespoň po tři měsíce zkušební doby. Rok předtím už sem jela jedna skupina z jejich učiliště. Z její skupiny v OP zůstalo asi 10 – 15 dívek, některé odjely domů hned po první výplatě, jiné odešly pracovat někam do středních Čech. Nyní si myslí, že zde zůstane ještě rok nebo dva. H – žena, 28 let, svobodná, dlouhodobý pobyt, v ČR má přítele – Ukrajince, v OP pracuje jako šička 1 a půl roku. Přijela sem se známou, (nyní jsou ubytované na jednom pokoji – viz respondentka I) a také její teta pracovala už v té době v Praze, Když jela do ČR neměla přesné plány, chtěla jet a zkusit to. Nyní je rozhodnutá zůstat zde natrvalo. I – žena, 48 let, rozvedená, má zde přítele - Ukrajince, povolení k dlouhodobému pobytu, v OP šije 1 a půl roku, spolubydlící a rodačka respondentky H – přijely sem spolu. Když sem jela, byl v ČR už její bratr s manželkou. Od počátku plánovala, že by se tu chtěla trvale usadit. J – muž, 40 let, ženatý, bezdětný, v ČR získal v létě 2006 trvalý pobyt, je tu již osmý rok, za tu dobu vystřídal více zaměstnání. Během prvního roku za ním přijela manželka (respondentka K), nyní bydlí společně na ubytovně a oba pracují v nejmenované firmě, kde dělají klempířskou práci – nejsou zaměstnanci, ale živnostníci. Pochází ze Zakarpatí. Osobně nikoho zaměstnaného v ČR neznal, přijel sem s kamarádem, ten ale po roce odjel. Na počátku nijak neplánoval délku pobytu. Teď plánuje usadit se zde napořád. K – žena, 40 let, vdaná, bezdětná, trvalý pobyt od roku 2006, v ČR je něco přes 7 let. Přijela sem za manželem (viz respondent J) po osmi měsících jeho pobytu zde. Na počátku si nic neplánovali, čekali, jak se situace vyvine. L – žena, 38 let, rozvedená, 2 synové, její bývalý manžel je nyní také v ČR, dokonce spolu bydlí na ubytovně. Do ČR přijela poprvé v r. 1995, šila jako vyučená švadlena v Luhačovicích obuv. Tehdy tu plánovala být asi 2 měsíce, trochu vydělat a vrátit se (měla na Ukrajině šestiletého a ročního syna, o které se zatím starala její matka), ale zůstala tu 3 roky. Potom žila 2 a půl roku na Ukrajině, pak opět jela za prací do ČR, nyní už tu je dalších 6 let. Získala zde trvalý pobyt na deset let. Už

- 33 3 3

několik let pracuje jako živnostník pro nejmenovanou stolařskou dílnu, kde dělá spíše mužskou práci. V současnosti si vyřizuje povolení, aby sem mohl přijet mladší syn (starší už je plnoletý). Pokud se to podaří, pravděpodobně zde zůstane natrvalo.

8.2 Prezentace výsledků a jejich interpretace Analýzu uvádím informacemi zjištěnými o motivaci respondentů k příjezdu do ČR, o prvních dojmech a o počáteční adaptaci na místní podmínky. Dále je analýza rozhovorů strukturována dle jednotlivých sfér integrace a její imaginární osnovou jsou dílčí výzkumné otázky. V poslední podkapitole prezentuji názory Ukrajinců na téma, co by jim mohlo pomoci, aby se jim v ČR žilo lépe. Na konci každé podkapitoly uvádím stručné shrnutí.

8.2.1 Motivace k příjezdu do ČR a počáteční adaptace Hlavní důvody, které vedly respondenty k vycestování za prací do ČR, uvádějí všichni dotazovaní podobné: nedostatek práce resp. peněz na Ukrajině, příp. možnost získat tam práci jen málo placenou nebo neplacenou. U mladších osob se objevuje také chuť zjistit, jak se žije jinde, poznat svět, zkusit něco nového, změnit svůj život. V několika případech jsem zaznamenala, že odchod do ČR souvisel s osobními problémy a tak byla potřeba vydělat peníze na živobytí spojena s určitým únikem z těžké osobní situace. „S manželom se rozvedla, pravda, bo on pije, to se nedá žiť a ja jechala (jela) kvůli tomu. Jak by byl dobry manžel, já bych tady neseděla už tak dlouho.“ (F, 54 let, v ČR 14 let).31 To, že se konkrétně ČR stala cílovou zemí emigrace bylo podmíněno někdy náhodou, díky které se respondent dozvěděl o náboru k zaměstnání v ČR nebo nábor probíhal přímo na učilišti, kam mladé ženy docházely. Jedna respondentka k důvodu své volby řekla: „Ja vam čestno kažu (říkám): dokumenty (vízum, povolení k práci v ČR atd.- pozn. autorky) potrebovaly malo peněz.“ (H, 28 let, v ČR 1,5 roku). Respondent J (40 let, v ČR 8 let) řekl, že zvažoval, zda nejít do Itálie, ale prý se mu nelíbí italština a rozdílná mentalita Italů. Takže ČR je pro Ukrajince přijatelná z důvodu jazykové a (snad) kulturní blízkosti obou národů. První dojmy po příjezdu do ČR byly u respondentů smíšené. Všichni bez rozdílu prožívali stres z neznalosti jazyka a neschopnosti se domluvit. K tomuto tématu se vrátím podrobněji v oddíle věnujícím se kulturní integraci. Někteří hovoří o tom, že se jim líbil pořádek a čistota, které jsou zde na lepší úrovni než na Ukrajině a také byli překvapení větší zdvořilostí ve společenském styku. Jiní - a je jich převaha - mluví spíše o stesku po domově, o strachu, jak všechno zvládnou a špatném přijetí Čechy: „Šok – já tak myslela, što (že) budět jinak. U nas lidi gostoprijemni (pohostinní), u nás kak prijezžat iz za hraníca ludi (když přijíždějí lidé ze zahraničí), to k nim tak otnósiťsja (tak se k nim chovají)…no, ně tak. Ja myslela, što ke mně tak samo budět to…“ (H, 28 let, 1,5 roku). „Jé, to bylo hrozné…ja nevím, jak u vas, ale u nás, když prijede někdo cudzi (cizí), tak jako chceš, aby jak svoje bolo, jak 31

I když se tato žena s manželem rozvedla, čeká ji návrat do společného dvoupokojového bytu: „Žiju stejno s ním doma. Kam půjde? Já nemůžu vyhodit ho. My máme dva pokojíčka i (a) tak – on žije a ja žiju.“. Tento fakt může respondentku odrazovat od návratu domů a vést k oddalování tohoto kroku.

- 34 3 4

maminka do céry (k dceři) a tu? Bylo to opačně, na nas dívalis tak…všechny říkali, co my špatni. No, já nevím no, to bola hrůza.“ (G, 52 let, 3,5 roku). Mnozí také hovoří o tom, že bylo náročné se přizpůsobit pracovnímu tempu či rytmu a zvyknout si na práci. Jednak se to týkalo mladých žen po vyučení, pro které byla práce v ČR prvním zaměstnáním, ale i starších, zkušenějších lidí, kteří pracovali v extrémních podmínkách: „První tři měsíce já pracoval pouze v noci (na pile – pozn. aut.) bez žádných volných dní. Já musel nějako nastrojit (nastavit) svoj pracovní rytmus.“ (J, 40 let, 8 let). „Nemohla zvyknout na takové plány, dělali přesčasy do 21 hodin (od rána! – pozn. aut.), byly vysoké normy, šla pořád jiná práce. V prvním měsíci umřela jedna paní na trombózu – pak hodně odjížděli dom.“ (F, 54 let, 14 let). Překonat počáteční adaptační potíže většině respondentů pomohla podpora ukrajinských přátel, které si zde našli: „Tie holky, s jakými já bydlela, oni už tu byly tak 6-7 rokov, hodně mě pomohly. Jak by ně tie holky, ja by taky ujechala (odjela, utekla).“ (G, 52 let, 3,5 roku). Někteří hovoří o dobrém přístupu některých kolegů v práci a hlavně mistrových: „Nevím, jak komu, ale mě mistrová pomáhala - aj něco v češtině říct, psala mě normálně na tom papíru. Pak tu prácu mě říkala: ,Hlavně pomalu, nespěchaj, v klidu, nebuď nervózna, na všechno přijít´, a je to tak.“ (A, 22 let, 4,5 roku). „Tam byla moc príjemná mistrová, taká starši pani a já přišla, ona ukázala, co mám dělat a byla spokojná….říkala: ,Na stará kolena se budu učit rusky a buděm rusky mluviť.´ Byla příjemná.“ (C, 46 let, 10 let). Důležité k překonání počátečních obtíží bylo odhodlání, pevná vůle a optimismus: „Ale já věděl, že vždycky tak nebude, tak já byl optimista na to. To bylo ťažký, jasně, ale já to prostě bral tak, že to tak má byť…takže dalo se to vydržet.“ (J, 40 let, 8 let). Shrnutí 8.2.1 Co se týče motivace k přesídlení do ČR za prací, potvrzuje se předpoklad uvedený v teoretické části práce o vysoké nezaměstnanosti a celkově nízké životní úrovni na Ukrajině, která nutí (push-faktor) Ukrajince k migraci za prací. V některých případech se push-faktorem stávají také osobní problémy jednotlivce v zemi původu. Roli pull-faktoru zde sehrává vyšší životní úroveň v ČR, možnost získat zde zaměstnání a v některých případech touha poznat, jak se žije jinde. Překážky vstupující mezi push a pull-faktory – jako např. vzdálenost cílové země, jazyková bariéra - nejsou pro Ukrajince migrující do ČR zřejmě příliš významné, proto dochází k této migraci v poměrně velkém měřítku. Migraci Ukrajinců k nám usnadňují „sítě“ a „instituce“, což jsou pojmy používané v některých teoriích migrace (příloha 1.). Jejich existenci a význam v procesu migrace dokazuje také mnou provedený výzkum. Všichni mí respondenti sem přijeli na základě náboru zprostředkovatele, u respondentů J, K a L lze hovořit o „instituci“ tzv. klienta. Velká část oslovených Ukrajinců již před cestou do Česka osobně znala někoho, kdo zde již byl zaměstnaný, v několika případech se dokonce jednalo o rodinné příslušníky. Výpovědi respondentů potvrdily konstatování Drbohlava (v Šišková ed., 2001), že imigrant prožívá při svém přesídlení silný stres vyplývající kromě jazykových obtíží z faktu, že tento jedinec byl socializován v odlišném prostředí, což klade velké nároky na jeho adaptaci v zemi imigrace. Situaci příchozích Ukrajinců navíc komplikuje nepříliš vstřícné přijetí majoritní společností, což je fakt, na který upozorňuje relevantní literatura a potvrzuje jej tento empirický výzkum.

- 35 3 5

8.2.2 Sídelní integrace Je zřejmé, že sídelní složka integrace cizinců se do značné míry odvíjí od relevantní platné legislativy. Ta stanovuje druhy pobytů a podmínky k jejich získání, odtud také plyne míra právní jistoty usídlení imigrantů v ČR, která je základní podmínkou rozvoje dalších sfér sociální integrace cizinců. Současný pobytový status respondentů i dosaženou délku jejich pobytu v ČR jsem již uvedla v předchozím oddíle v rámci charakteristiky jednotlivých respondentů. Až v průběhu rozhovorů vyšlo najevo, že na ubytovně OP mají možnost bydlet jen Ukrajinky, které mají povolení k dlouhodobému pobytu. Pokud získají trvalý pobyt, musí si sehnat jiné bydlení. Takové omezení mi připadalo zvláštní, proto jsem se ptala na podrobnosti. Žádná z respondentek detaily neznala, ale všechny věděly, že takové ustanovení platí, proto získání trvalého pobytu automaticky spojovaly s nutností přestěhovat se. Takovým omezujícím opatřením se cizincům komplikuje - v situaci, kdy v místě není dostatečná nabídka levného bydlení - možnost získat trvalý pobyt. Co se týká právního povědomí Ukrajinců o legislativě upravující pobyt cizinců v ČR, zdá se, že závisí na délce pobytu cizince v ČR a také na jeho aspiracích. Nicméně všechny dotazované s dlouhodobým pobytem věděly, že o trvalý pobyt mohou žádat po pěti letech pobytu v ČR. Většinou neznaly podmínky k získání českého státního občanství, což je v situaci, kdy nemají ještě ani trvalý pobyt, pochopitelné. Některé si vzpomněly, že se musí vzdát ukrajinského občanství, což by dle svého vyjádření nechtěly. Více informací o podmínkách získání českého státního občanství měli respondenti s trvalým pobytem, ale i tak byly tyto znalosti spíše mlhavé a neúplné. Plány respondentů ohledně jejich dalšího pobytu v ČR jsem už také naznačila v charakteristikách jednotlivých dotazovaných osob. Když to shrnu, čtyři z devíti respondentek s dlouhodobým pobytem rozhodně neplánují získat v ČR trvalý pobyt. Důvodem je jejich vyšší věk resp. zdravotní stav a (nebo) rodinná situace, kvůli které se budou muset v příštích měsících nebo letech určitě vrátit na Ukrajinu (C, E, F, G). Jedna respondentka sice neplánuje návrat domů, ale o trvalý pobyt zatím žádat také nebude (A, 22 let, 4,5 roku), další říká, že o tom ještě neuvažovala (B, 21 let, 2,5 roku). Tři respondentky jsou rozhodnuté získat zde trvalý pobyt. Jedna proto, že to bere jako odrazový můstek k tomu, aby mohla následně vycestovat do jiné země (D), v jejím případě se tedy jedná o tzv. přechodnou migraci. Další dvě odůvodňují toto své rozhodnutí jednoduše tak, že se jim tu líbí a že nechtějí žít na Ukrajině (H,I). Všichni tři respondenti s trvalým pobytem získali povolení k němu v roce 2006. Požádali o něj krátce poté, co byla zkrácena desetiletá lhůta k jeho získání na pětiletou. V jejich případě došlo k přidělení trvalého pobytu po 7, 6 a 5 letech nepřetržitého pobytu zde. Z toho by se dalo usuzovat, že mnohým cizincům přišla taková úprava legislativy vhod a že toto opatření může napomoci časnější a rychlejší sociální integraci cizinců do naší společnosti, protože tento typ pobytu poskytuje podstatně silnější právní jistotu usídlení než dlouhodobý pobyt. Přesto jedna z těchto osob (L) v rozhovoru zmínila, že povolení k trvalému pobytu platí na deset let a kdoví, co bude potom, co do té doby politici vymyslí, jak se změní zákony a jestli zde i pak bude moci zůstat. Takže je možné, že i když trvalý pobyt umožňuje cizincům přiblížit se svými právy a povinnostmi spojenými s tímto pobytovým statusem majoritní společnosti, přece jen zde v některých případech zůstává určitý pocit nejistoty usídlení, který může poněkud blokovat proces sociální integrace.

- 36 3 6

Shrnutí 8.2.2 Potvrdilo se tvrzení, uvedené v teoretické části práce, že mnozí cizinci u nás dlouhodobě přežívají v určitém provizoriu, protože z různých příčin nechtějí, nemohou nebo nejsou rozhodnuti trvale se usadit v ČR, přesto tu zůstávají a vyčkávají, jak se situace v jejich životě vyvine. Ukrajinci většinou na počátku svého pobytu nemají žádné přesné plány ohledně délky svého setrvání v ČR. Podle svědectví Ukrajinek z OP mnoho z nich během prvního roku odjíždí zpět na Ukrajinu. Ti, kteří se adaptují, si později svou další pobytovou strategii poněkud ujasní – minimálně jsou rozhodnuti, že se na Ukrajinu chtějí resp. nechtějí v budoucnu vrátit, ovšem časové určení tohoto kroku je většinou mlhavé. Dochází u mnohých k jevu, který už popsal Uherek (2005) a nazval jej stavem permanentního provizoria, kdy cizinec dlouhodobě odkládá plánovaný návrat do vlasti a zároveň nepodniká významnější aktivity k integrování se do české společnosti. Pro cizince pracující v OP a ubytované na podnikové ubytovně se navíc rozhodování o pobytovém statusu komplikuje výše zmíněným nařízením o vystěhování se z ubytovny v případě získání trvalého pobytu. Na druhou stranu těm, kteří jsou rozhodnuti získat u nás trvalý pobyt, výrazně prospělo zkrácení čekací lhůty na polovinu a jak je vidět z výše uvedené tabulky 6.1 i z mého výzkumu, mnoho Ukrajinců na Prostějovsku už uvolnění integrační politiky českého státu využilo. Rezervy existují v informovanosti a právním povědomí Ukrajinců a to – jak uvidíme v následujících pododdílech - nejen v pobytových otázkách.

8.2.3 Politická integrace Politická složka sociální integrace imigrantů je stejně jako sídelní složka dána platnou legislativou, která určuje možnosti zapojení cizinců do politických procesů v zemi imigrace. Vzhledem k nyní platné legislativě je zřejmé, že politická integrace cizinců do naší společnosti nemůže být jiná než prakticky nulová. V této souvislosti jsem se ptala Ukrajinců na jejich povědomí o této problematice, na jejich zájem a postoje k politické integraci. To, že naše zákony nepřiznávají cizincům volební právo, věděli všichni dotazovaní. Odpovědi na otázku, zda mohou cizinci u nás zakládat politické strany, byly už často váhavější: Nevím, asi ne. Myslím, že ne, apod. Nikdo z dotazovaných Ukrajinců se neúčastní činnosti žádného politického, ale ani zájmového sdružení. Zájem respondentů o politické dění v ČR je u většiny z nich omezen na sledování televizních zpráv, někteří uvádějí, že čtou také noviny či poslouchají víkendové politické debaty v televizi. Regionální politiku mnou oslovení Ukrajinci většinou nesledují. Zajímavé a poněkud pestřejší jsou jejich postoje k politické integraci. Ve většině případů neměli respondenti pocit, že by pro ně politická práva měla nějaký smysl. Někteří přímo řekli, že je to nezajímá, nebo, že to pro ně není důležité. Jiní svůj postoj blíže specifikovali: „No pro mě asi to nebude, to takový malinký problém, protože k tomu nemám žádný podmínky, já tady jenom pracovně…“ (A, 22 let, 4,5 roku), „Já se do toho nepletu, já se v tom nevyznám.“ (F, 54 let, 14 let), „Pro mě osobně je to dobrý, když politická situace v ČR stabilna. Pro mě osobně to není aktuální, pro mě osobně je získat práci, normálny životní podmínky…“ (J. 40 let, 8 let). Dvě respondentky vyjádřily aktivnější postoje. Jedna je toho mínění, že je dobré, když člověk může

- 37 3 7

vyjádřit svůj názor (E, 22 let, 1,5 roku) a druhá (L, 38 let, 9 let) řekla, že je aktivní člověk a kdyby měla volební právo, využila by možnosti volit. Většinou však bylo ze způsobu, jakým na otázky o politické integraci respondenti odpovídali cítit, jakoby jim zájem o politiku připadal poněkud irelevantní v jejich situaci a postavení a jakoby takřka vůbec nevnímali souvislost mezi politikou a reálnými podmínkami k životu, které zde mají. Vysvětlení se nabízí více. U některých respondentek může mít vliv na nezájem o politické dění jejich nízký věk. Krátká doba pobytu v ČR může zase způsobovat nedostatečné porozumění místnímu politickému systému. Velkou roli ve smýšlení cizinců o politice zřejmě sehrává politický systém a kultura země původu, tedy Ukrajiny. Napověděla mi respondentka, která za krátkou dobu, kterou pobývá v ČR, získala přesvědčení, že zákony v Česku mají větší význam, lidé se jich více drží. (I, 48 let, 1,5 roku). Může to tedy znamenat, že na Ukrajině je nižší úroveň zákonnosti a proto mnozí Ukrajinci nevidí v politické angažovanosti významnou cestu k řešení své vlastní situace. Shrnutí 8.2.3 Pokud Ukrajinci nepochopí význam politické angažovanosti a nepocítí potřebu aktivní participace na politickém dění v zemi imigrace, jen stěží získají v tomto ohledu nějaká práva. Kdyby je však přesto obdrželi, je možné, že při jejich současném přístupu a přesvědčení, by jich mnozí z nich nevyužívali. Proto je třeba Ukrajincům pomoci, aby si více uvědomili vazbu mezi politikou a jejich reálným životem, který zde žijí. Cílem takové osvěty by bylo motivovat a zmocňovat (empowerment)32 je k politické angažovanosti,33 což je v některých směrech jediná možnost ke společenské změně poměrů.

8.2.4 Společenská integrace Společenská složka sociální integrace cizinců zahrnuje především mezilidské vztahy, přičemž důraz je kladen na interakce mezi imigranty a majoritním obyvatelstvem. Tento důraz vyplývá z faktu, že proces integrace může být úspěšný pouze za předpokladu ochoty hostitelské společnosti přijmout nové členy (Horáková, 2001). Dalšími zkoumanými oblastmi byly pracovní podmínky, ubytování či zdravotní péče. V následujících odstavcích rozeberu, co mi o zmíněných oblastech života řekli respondenti. Vztahy mezi Ukrajinci a majoritní společností Konstruktivní interakce mezi přistěhovalci a majoritní společností založené na respektu k rozdílnostem představují také dle Rudigerové a Spencerové (2003) základ procesu společenské integrace těchto cizinců, proto se tomuto tématu budu věnovat podrobně. Ukrajinci, se kterými jsem mluvila, se s Čechy dostávají do kontaktu především v práci, při nákupech, na ulicích apod. Ti, kteří mají mezi Čechy nějaké přátele, pak 32

Jedná se o metodu sociální práce vedoucí ke zvýšení klientovy či skupinové schopnosti prosazovat vlastní oprávněné zájmy nebo schopnosti vymanit se z podřízeného, utlačeného postavení (Matoušek, 2003). 33 Politická angažovanost by se mohla i při současných legislativních omezeních realizovat např. aktivním zapojením se do činnosti krajanských sdružení, organizováním petičních či protestních akcí k podpoře požadavku politických práv Ukrajinců v ČR apod.

- 38 3 8

také při návštěvách nebo společných akcích s těmito přáteli. Na ubytovnách, kde žijí, s Čechy nepřijdou do kontaktu prakticky vůbec. Manželé J a K uvedli, že sice na jejich pracovišti pracují také Češi, dokonce na jedné dílně, ale že tam dochází k určitému oddělování – Ukrajinci pracují ve skupinách spolu a Češi také – je to dáno i rozdílnými druhy vykonávaných prací. Odpovědi na otázku: „Máte pocit, že vás Češi berou jako sobě rovné?“ byly až na jednu výjimku negativní, i když někteří respondenti reflektovali rozdíly mezi lidmi tak, že často uváděli, že záleží, jak kdo je bere. V následujících odstavcích cituji některé respondenty k dokreslení situace. C (46 let, 10 let): „Ne, nemájut, nemájut (nemají, ve smyslu neberou). My to cítíme všichni, já myslím, co všichni cítíme, šo (že) my cizinci. To cítíme, to je, když inokdá (někdy) jdeš do města a jdeš do obchodu alebo (nebo) něco, tak uvidíš. To pocit je, jak lidi snášat nás. Já cítím, jak já idu (jdu) na obědy. Já, my jdeme na obědy a tam je taký pán nepríjemný (kuchař – pozn. aut.). Jak my jdem, tak to vidíme, jak on jde, nám to jídlo tak (posunek - pozn. aut.). To uže (už) já deset roky a deset roky to meňá (mě) tam (ukazuje k srdci – pozn. aut.) škrábe.“ G (52 let, 3,5 roku): „V práci jo, oni viděli, šo (že) pěkně pracuju, já můžu dělat lepše než voni a něco ještě i víc, proto i mistrovy…už dneska můžu řeknuť, što (říct, že) oni mě berut (berou) moc dobře…Někde dobře a někde ně moc, ale nemůžu říct, co už tak špatně, možno to na začátku tak bylo, ale to už lepše (lepší).“ J (40 let, 8 let): „No, pocit takový mám: jak kdy, jak kdy. Jak kdo, spíš. Tam, kde pracujem teďka, tam to je dobrý. No aspoň mě tak cítilo. Ten majitel moc dobrý člověk, takovy chápavy. Tam žádný problémy nemáme. Pracoval já v jiných místach, tam to bylo cítit, takový ten nacionalismus nebo co, já nevím.“ L (38 let, 9 let): „Ne, nikdy, to ne. Ono, když máte kamarády, sblížite se s těma lidma a řeknou vám: ,Seš hodná.´ abo (nebo): ,Seš šikovná.´, to je aj v práci. Ale řekněme za hranice práce…, kolikrát se tak stávalo, že když seš v práci dobrej kamarád, ale za bránami, jo? alebo (anebo), když sedí někam v hospodě, to jdeš a pozdravíš, tak to je už takový ten pozdrav chladný, že: ,To je Ukrajinka, ona s náma dělá.´ Oni jako má rád, ale jako před kamarádama, řeknuť, že kamarádí s Ukrajinkou, tak to taky víte, už není tak. Záleží od těch Čechů, z toho charakteru. Ale v práci můžu říct, že když je ňáká špatná práce, tak řeknuť: ,Tam máš Ukrajince, tak ať to Ukrajinci udělaju,´ že už Čech to dělat nechce. Když su delší dobu, s nima dělám, tak oni mě už to neřeknou, ale jako, ale je to obvykle tak. Teďka nastoupili dva kluky nový, tak co je nejhorší práce, co je nejšpinavější práce, tak řekne zaměstnanec: ,Tak máte tam Ukrajince, tak ať to udělaju.´“ Z těchto výpovědí Ukrajinců a jejich odpovědí na ostatní otázky lze vykonstruovat určitý model, jak se může vyvíjet vztah Čechů k Ukrajincům, žijícím u nás. Na počátku má mnoho Čechů vůči imigrantům z Ukrajiny nedůvěru a předsudky, které jen velmi zvolna opadají a to za podmínky, že Ukrajinci na svých pracovních místech odvádějí velké množství kvalitní práce – pak někteří snad zmírní své nepřijetí a Ukrajince tolerují. Pokud se Ukrajinec dokáže trochu domluvit česky a nastanou vhodné podmínky (např. společná práce), vzniká něco jako zárodky přátelství. Protože však tito Češi předpokládají u ostatních Čechů stejné předsudky a nedůvěru, jakou měli na počátku sami, je pro ně složité se k tomuto přátelství přiznávat, tzn. hlásit se ke známému Ukrajinci na veřejnosti, pozvat ho na návštěvu, podnikat společné akce apod. Tuto bariéru rozvoje vztahu ve skutečné přátelství se daří překonat jen některým Ukrajincům (a Čechům).

- 39 3 9

Přesto sedm respondentů z dvanácti uvedlo, že mají mezi Čechy nějaké přátele. Příklad přátelského chování svých kolegů uvedla paní F (54 let, 14 let): „Já si pamatuju, jak mě ukradli peňaženku aj pas, všechny peníze tam boly (byly), tak mě moje dílna pomohla hodně. Všichni lidi, jaky mám na dílně, pomohli mi.“ U pěti respondentek, které uvedly, že nemají české přátele, sehrává pravděpodobně velkou roli jazyková bariéra – čtyři z nich tu jsou relativně krátkou dobu (1,5 – 2 a čtvrt roku), pátá (paní K) je tu sice už sedmý rok, ale čeština ji dělá potíže, navíc má vrozenu vadu řeči tzv. ráčkování, takže jí není dobře rozumět. Míru sounáležitosti s českým obyvatelstvem měla zkoumat otázka, zda si dovede respondent(ka) přestavit, že by se oženil (provdala) s Češkou (za Čecha).34 Minimálně pro sedm z nich byla tato otázka spíše hypotetická, protože už jsou vdané (ženatý) anebo mi v průběhu rozhovoru sdělili, že jsou zadaní. Názory na tuto záležitost se různily: čtyři osoby vyjádřily spíše souhlasné stanovisko, zbylých osm spíše zamítavé. Ti respondenti, kteří souhlasili, mluvili o nutnosti vzniku takového vztahu z lásky, zároveň si ale nemyslí, že by takové soužití bylo bezproblémové. Případné potíže by však nepřipisovali rozdílné národnosti manželů. Pan J (40 let, 8 let) se zamýšlel nad věcí takto: „Já si myslím, že tady nemělo by být nějakých problém, i když národnosti je různý. Jako – psycholohia (míněna zřejmě psychika – pozn. aut.) Ukrajinca a Čecha je trochu odlišna, to je pravda, ale stejně my Slovani, takže ten humor český a ukrajinský – to je stejný, já to chápu, řeč taky docela chápu. No ta filosófia nebo mentalita, to je trošku odlišna, ale ně natolik, takže já si myslím, když Čech a Ukrajinka nebo Češka a Ukrajinec, to je normálne.“ U některých nesouhlasné stanovisko vycházelo spíše z toho, že jsou zadaní, nebo nad touto variantou údajně nikdy neuvažovali, ale ve dvou případech jsem zaznamenala poměrně radikální nesouhlas se sňatky Ukrajinců s Čechy. Jeden z nich zde cituji (F, 54 let, 14 let): „…Já vidím, šo (že) naši mladý děvčata se vdály, to je všelijakých takých příčin tam…, to je ťažko. Aj chodím jako na návštěvy, káždyj žalujeť sa, káždyj (každý si stěžuje, naříká)…U vás jiný zákony, jiný zvyky, to nejde nějak pochopiť. Já si myslím, že to je treba brat svoji, doopravdy na 150 % ty musíš brát zo svojevo (ze svého) národu člověka, to úplně ťažko. Stejno ten manžel bude ťahnut (manžela to bude táhnout) za svojimi těmi rodičami, za svojim krajem, to jako všetkych táhne - aj tebe dom vždycky to a to potom ťažko, peníze to stojí a …“. Nesouhlasné názory vyřkly ženy (C, F), které pobývají v Česku už dlouho, znají poměrně dobře realitu zdejšího života a jejich postoje jsou podloženy zkušenostmi jejich známých a kamarádek, které se zde vdaly. Je však třeba mít také na paměti, že obě tyto ženy mají za sebou těžké životní zkušenosti (mimo jiné také s muži) a proto může být jejich pohled přespříliš skeptický. Vztahy mezi Ukrajinci žijícími v ČR Zajímalo mě, jaké vztahy mají Ukrajinci žijící v ČR mezi sebou z toho důvodu, abych zjistila, zda existuje nějaká krajanská semknutost, která napomáhá počáteční adaptaci v českém prostředí příp. jak později ovlivňuje sociální integraci Ukrajinců. Na ubytovně OP většina respondentek uvedla, že vztahy nejsou moc dobré a mění se s délkou pobytu zde: „Na začátku bylo hodně kamarádství a teď každý má svůj život…není tak, jak na začátku. Zdravíme se, každý se jen všeobecně zeptá, kdo jak se má…“ (A, 22 let, 4,5 roku). „Ja stretla tich holek (potkala jsem ty holky – které sem 34

Četnost uzavírání manželství mezi osobou z majoritní společnosti a imigrantem je jedním z indikátorů integrace menšiny do většinové společnosti (viz příloha č. 3)

- 40 4 0

doprovázela jako mistrová - pozn. aut.) za půl roku, za rok, oni už meně (mě, totéž dál) vůbec nezdravily, oni už meně něpotrebovály, jim užé (už) bylo dobře, oni už chodily na diskotěky, maly chlapou (měly chlapy) a už so mnoj něbavily.“ (G, 52 let, 3,5 roku). Naopak Ukrajinci z druhé ubytovny, kterou jsem navštívila, byli se vztahy s krajany spokojeni: „Já si myslím, že přátelský, osobně já vždycky snažím se pomocť, osobně já. Na této ubytovně to je dobry.“ (J , 40 let, 8 let). Zdá se, že určitá krajanská podpora mezi Ukrajinci minimálně v prvních měsících jejich pobytu zde existuje. Většina respondentů také uvedla, že v překonávání počátečních obtíží pobytu v ČR jim pomohli jejich ukrajinští přátelé, spolubydlící, kolegové (viz pododdíl 8.2.1). Na ubytovně OP se však podle tvrzení respondentek později vztahy rozvolňují a v některých případech zhoršují. Samy Ukrajinky nedokážou říct, proč tomu tak je. Možných hypotetických vysvětlení se nabízí více: 1. snaha některých osob o integraci do české společnosti vede k určitému vnitřnímu oddělení se od minulosti a způsobuje i ochlazení vztahů ke krajanům, 2. špatnou atmosféru způsobuje určitá řevnivost, která je v ryze ženských kolektivech častá, 3. vztahům neprospívá velká fluktuace ukrajinských pracovnic – mnoho z nich se vrací na Ukrajinu po pár měsících, pouze malá část zůstává celé roky, 4. tyto ženy jsou imigrací dlouhodobě frustrovány, což se odráží v jejich chování. Pravděpodobně nepříliš ideální vztahy způsobuje kombinace těchto faktorů, nebo intervenují ještě nějaké další. Domnívám se, že ne zrovna dobrá atmosféra na ubytovně může ovlivnit sociální integraci Ukrajinek dvěma protichůdnými směry. Buď přestanou spoléhat na podporu ze vztahů se svými krajany a začnou být aktivnější ve vztazích směrem ven (mimo ubytovnu), což může nakonec vést k hlubší integraci do majoritní společnosti, nebo je malá podpora komunity odradí, což společně s ostatními těžkostmi povede k návratu na Ukrajinu. Vztahy, které mají Ukrajinci na Ukrajině Vazby na rodinu a přátele na Ukrajině a jejich vývoj v průběhu emigrace také ovlivňují proces sociální integrace pracovních migrantů v naší zemi. Někteří respondenti – převážně ti, kteří tu jsou relativně krátkou dobu odpovídali, že jejich pobyt zde vztahy s blízkými na Ukrajině nijak neovlivnil. Jiné již pozorují změny v některých vztazích: „No, jako no, spíš oddálilo, to jako rodina a tak, kamarádi, to jako - každyj má teď svůj život…jako jenom ta rodina asi tak a pár dobrých přátel - tak s těmi ještě jako držíme nějaký kontakty, ale já si myslím, že to už na dlouho nebude.“ (B, 21 let, 2 a čtvrt roku). „Hodně změnilo. Na začátku…když přijedeš domů, tak samozřejmě, že doma máš kamarády, to jako není, jak to bylo dřív…Kamarádka, se kterou si psaly, řekla: ,Já žárlím, že vyděláš takový peníze a já nemůžu nic.´ ,Tak já za to nemůžu, já rozhodla, jela do Česka a ty seděla furt vedle maminky…´ Hodně mě závidijou…Mám hodně kamarádok – Češky a jsem s nima spokojená víc jak s našima.“ (A, 22 let, 4,5 roku). Zde je jasně vidět, že s narůstající délkou pobytu v zahraničí se původní vazby poněkud rozvolňují a nastává potřeba nahrazení těchto vztahů vztahy novými - nejlépe v místě současného pobytu. Některé zastihly během pobytu v Česku smutné rodinné události a doposud je znát velké pohnutí, když o tom hovoří. Respondentce E (22 let, 1,5 roku) během pobytu v ČR zemřela na Ukrajině maminka, E je líto, že už ji neviděla. Paní F (54 let, 14 let) říká: „Meně (mně) umřel jedinyj syn (33 let, trombóza - pozn. aut.) a možet byť ja byla doma, možno by toho nebylo.“ Paní L (38 let, 9 let), která nechala na Ukrajině dva syny ve výchově své matky,

- 41 4 1

hledá na celé situaci něco pozitivního a vysvětluje: „Někdo řekne: ,Rodina trpí, děcka tebe nemají rádi, jenom si vezmou peníze…´, ale já myslím, že děcka jsou víc samostatnější…matka je na ně přísná, ale já, když přijedu na dovolenou, je spíš rozmazluju…tím, že se málo vidíme se máme spíš rádi, neubližujeme si tolik jako lidi, kteří jsou furt spolu.“ Manželé J a K mají výhodu, že nejbližšího člověka mají v Česku s sebou. Pan J (40 let, 8 let) k tomu říká: „No, u meně na Ukrajině zůstala jenom maminka. Brácha moj tady, manželka tady, děti nemáme, takže skoro nic nedrží. U manželky zostal sa jenom otec taky z blízkých. Takže jezdíme občas dom jich navštěvovat.“ Paní K dodává, že se snaží pomáhat tatínkovi aspoň penězi, zvlášť když byl nemocný, protože jeho důchod na všechny potřeby nestačí. Se známými stále udržují vztahy, protože na Zakarpatské Ukrajině, odkud pocházejí, odjíždí prý do ciziny za prací asi polovina lidí, takže je to naprosto běžné a nebrání jim to zůstávat v kontaktu. Míru a rychlost integrace těchto lidí pochopitelně ovlivňuje „konstelace“ rodinných vztahů a závazků, které respondenti mají na Ukrajině. Pokud zůstává nějaká pravděpodobnost, že některý z jejich blízkých, kteří zůstali na Ukrajině, bude potřebovat v nejbližších letech jejich osobní (tedy ne „jen“ finanční) pomoc, stává se tato skutečnost někdy na celé roky brzdou hlubší integrace do české společnosti, protože daná osoba neví, kdy se bude muset vrátit (alespoň na nějakou dobu) zpět domů. „Moje plány zavisiť od tovo (toho), jak to budě dóma. Ja mam doma mamu, už ona stará, tak jak ona zavolaje a řekne: ,Mě to už špatně, poď dom´…“ (G, 3,5 roku). Jednání úřadů S českými úřady většina mých respondentů téměř nepřijde do styku, protože veškeré dokumenty jim (v případě OP) vyřizuje personální oddělení tohoto podniku. Více zkušeností s jednáním na českých úřadech mají respondenti s trvalým pobytem. Ti se k tématu vyjádřili následovně: „Normálně, u nás to horší. Aj pro mě, i když já Ukrajinec – to pro mě udělat nějaký papíry u nás s tou byrokraciu, to je něco strašnýho. To je velký rozdíl, tady je více pořádku.“ (J, 40 let, 8 let). „Taky jsem byla spokojená. Když dodržaješ to, co oni po tobě žádají, tak nemáš žádný problémy. Když začínáš se něčemu uhýbať abo (anebo) něco máš špatně abo tomu něrozumíš, co oni jako na tebe mluvijou, tak možná někomu aj vynadá, začne se rozčilovat jako každý zdravý člověk. Když slušně poprosíš, aby ti něco znovu vysvětlili, tak ti vysvětlí, pomůžou.“ (L, 38 let, 9 let). Zaměstnání Většina mých respondentů je s prací, kterou zde vykonává poměrně spokojená. Pro všechny je to především vítaná obživa. Některé respondenty práce baví a mají ji rádi, většina říká neutrálně, že je to normální nebo obyčejná práce. Nejsdílnější ze švadlen byla paní C (46 let, 10 let), která o práci v OP řekla: „Nic moc, málo nám platí za to a nětolko (nejenom) nám a (ale) vašim liďam taky. Všecko zdražili a sazby (za provedený pracovní úkon - pozn. aut.) jsou stejné jak před deseti lety a všecky řikájut (říkají), co (že) za dva za tri roky zkrachujet toto (to zkrachuje), tak nevím. Lidi je nervózní, protože nechcuť (nechtějí) zůstat přesčas a my cizinci zůstaneme, protože nemáme na vybranou – jestli užé (když už jsme) my tady, v práci my musíme poslúchať a jestli ne se líbí, tak můžete odcházeť…“. Paní L, která žije na druhé ubytovně, je v práci spokojená, prý ji více vyhovuje stolařina než práce švadleny, pro kterou se vyučila. Manželé z téže ubytovny, kteří

- 42 4 2

pracují v menší firmě zpracovávající plech se ve svém pohledu na práci poněkud odlišují, ačkoliv dělají stejnou práci. Muž (J, 40 let, 8 let) je poměrně spokojen, ženu (K, 40 let, 7 let) práce moc nebaví a vzhledem k tomu, že denně pracují dvanáct hodin a ještě navíc každé sobotní dopoledne tráví v práci, cítí se dost psychicky i tělesně unavená. Přesto říká: „Ale není to moc až špatně. Kdyby bylo, tak já bych odešla, protože já není taková, aby furt makat jenom a upadnuť z teho. Jako to ještě jde.“ Zajímavé pro mě bylo odůvodnění, proč pracují jako živnostníci a nenechají se spíše zaměstnat: „Když já pracuju živnostníkem, já můžu manipulovat svojim platem (v tomto případě to znamená pracovat víc a vydělat víc – pozn. aut.) a když já potrebuju na Ukrajinu, odjedu kdykoli a zůstanu tam třeba i dva měsíce a když já zaměstnanec, to už není tak jednoduchý.“ (J, 40 let, 8 let). Na jednání svých nadřízených si většina mých respondentů nestěžuje. Nejčastější odpověď zněla, že s nimi jednají jejich nadřízení dobře. „To dobře. Když děláš to, co máš dělat, ty neflákaš sa, tak to je moc dobře.“ (K, 40 let, 7 let). Nejobsáhlejší, ale poněkud rozporuplnou výpověď na toto téma poskytla paní L (38 let, 9 let) – zde je opět možné vystopovat něco o vztahu Čechů k Ukrajincům: „Záleží na povaze a na náladě. Na Čechy si netroufne zařvat abo (anebo) vynadať a na Ukrajince spíš jo. Nepochválí nas do očí, ale napsal článek do novin, že Ukrajinci, když sem přijeli, neuměli nic a teď se naučili pracovat a jsou machři. Na druhou stranu řekne: ,Vy jste přijeli sem, vy jste arbajtři (pracovníci – z němčiny pozn. aut.), vy máte pracovat. Já jsem Čech, já jsem doma.“ Pracovní doba se u dotazovaných Ukrajinců, kteří pracují na základě živnostenského listu pro firmy pohybuje kolem 260-280 hodin měsíčně. Pracují ve všední dny 12 hodin denně a navíc i o sobotách obvykle 6-8 hodin. Pan J (40 let, 8 let) k tomu řekl: „To normálne, protože musíme vydělat peníze a na všecko, aj na bydlení, na to, na to…aj chceme něco ušetriť.“ Respondentka L (38 let, 9 let) vysvětluje: „Nás nikdo k tomu nenutí, my spíš si to vyžadujeme od svojho šefa. On, když není práce, my se spíš ptáme: ,Mohli bysme dělat dýl?´, že spíš nám se nelíbí, když pošlou domů a chceme jako udělat tej práce a prosíme, abysme se mohli zostať, nikdo nás k tomu nenutí vlastně, protože ví, kdo se jak na co cítí.“ Tito Ukrajinci mi neprozradili výši svého platu, což mi nezbylo než respektovat. Ovšem sdílnější byli v otázce, zda jsou podle nich srovnatelné jejich příjmy s příjmy jejich českých kolegů. Nebyli si ovšem jistí odpovědí, za prvé proto, že prý nevědí, kolik vydělají Češi u nich ve firmě a za druhé proto, že by se to stejně nedalo srovnávat, protože čeští kolegové tam pracují jako zaměstnanci, kdežto mí respondenti jako živnostníci, navíc Češi a Ukrajinci měsíčně odpracují značně rozdílné množství hodin. Ukrajinští živnostníci v téže firmě často prý mají odpracováno nejméně o třetinu víc hodin než čeští zaměstnanci. Pan J (40 let, 8 let) po hlasitých úvahách na toto téma, nakonec došel k závěru: „Já si myslím, že stejný platy, ale pracovat musím víc (hodin – pozn.aut.)“. Respondentka L (38 let, 9 let), která ovšem pracuje v jiné firmě, nejprve předeslala, že Češi se do jejich firmy moc nehrnou a následně došla k jinému závěru: „Kdybych dělala 165 hodin (jako čeští zaměstnanci – pozn. aut.), měla bych stejně. Odborně dobrou práci platí stejně jako Čechům.“ Nyní zpět k ukrajinským zaměstnankyním v OP a k jejich pracovní době: řádná pracovní doba je zde od 6 hodin do 14:10 hodin. Některé dílny mívají pravidelné přesčasy v úterý a ve čtvrtek do 16:10, což jsou 4 hodiny přesčasů týdně. Jiné uvedly, že běžně pracují cca 10 hodin denně podle množství práce. Někdo zdůvodňuje přesčasy nutností splnit denní normu, jiný to bere jako příležitost k vyššímu výdělku: „Jak je

- 43 4 3

práca, tak děláme přesčas, to je moji peníze, to já ráda, što (že) je práce, já se zůstanu, já to musím udělat.“ (F, 54 let, 14 let). Jelikož tuto odpověď mi dala žena, jejíž ruce jsou dlouholetým žehlením v OP zdeformované kvůli zkráceným šlachám prstů, musela jsem se v této souvislosti vrátit k otázce jejího zdraví, kterou jsme probíraly na začátku rozhovoru. Odpověděla: „Tolko (jen) problémy s těma rukama. Mistr mě dal inů prácu, pravda, taku trošičku lepšu na ty ruky, bo jak já furt držím tu žehličku v rukách tolik let… Tut (tady) nemáš výběru, kde tebe dajut (dají), tam musíš jít. Ty nemůžeš říct, šo (že) ty by chtěla tam, Tady, kde mistr potrebuje, tam tebe dal, ty se musíš tomu naučit. Vin (on) jako vidit (vidí), jako nemožeš se naučit, nejde tobě, tak dá tobě inů prácu.“ Nevím, co v případě této ženy sehrálo hlavní roli na faktu, že nyní její prsty na rukou mají velmi omezenou hybnost. Zda to byla potřeba co nejvíc vydělat, která ji vedla po celé roky k množství přesčasové práce, nezdravá podřízenost, která ji bránila včas žádat o změnu práce ze zdravotních důvodů nebo podceňování zdravotních potíží, které určitě nevznikly ze dne na den anebo ještě nějaké jiné důvody. Tento případ by se měl stát výstrahou všem, kteří ve snaze vydělat o nějakou tisícovku více, nakládají na sebe nerozumné množství práce a také těm, kteří nesou spoluzodpovědnost – nadřízeným těchto lidí. Jakkoli jsou poddajní a pracovití lidé pro vedoucí a mistry dílen nekonfliktními a vítanými pracovníky přispívajícími maximálně k plnění plánů, nelze ani v těchto případech opomíjet zásady komplexního personálního řízení věnující rovnocennou pozornost všem aspektům pracovního života podřízených, tedy i prevenci nemocí z povolání. Postoj jiné mé respondentky má v sobě mnohem více sebevědomí a snad i „pudu sebezáchovy“: „Dlja mojej mistrovej (podle mé mistrové), já by do čtyř každyj děň sedila (každý den seděla) tam, dlja něj to by bylo lepše – no, já tak do tří, do pol tretej možu. (H, 28 let, 1,5 roku). Co se týče výdělků, Ukrajinky z OP, se kterými jsem mluvila, udávaly mzdu mezi 7 až 10 tisíci čistého měsíčně, nejčastější částka byla kolem 8000 Kč čistého za měsíc. V názorech na to, zda jejich české kolegyně mají srovnatelné platy, se odpovědi respondentek lišily. Tři z nich (D, E, H) to nedokázaly posoudit, čtyři (A, B, C, F) mají za to, že platy jsou stejné, záleží jen na tom, jak kdo pracuje a dvě si myslí, že Češky si v OP vydělají víc než Ukrajinky (G, I). Z výpovědí respondentů nelze jednoznačně určit, zda na místech, kde pracují, jsou jim vytvářeny srovnatelné pracovní podmínky jako jejich českým kolegům. Potvrzuje se konstatování z teoretické části práce, že Ukrajinci v Česku tráví v práci mnoho času, ovšem podle mých zjištění je to do značné míry rozhodnutí samotných Ukrajinců pracovat více. Tlak vedení na přesčasy je občas vnímán u zaměstnankyň OP, ale nezdá se, že by to byl tlak neúměrný nebo neodmítnutelný. Záleží na konkrétních okolnostech, na způsobu jednání mistrových, vůli a povaze pracovnic, zda a kolik přesčasové práce vykonají. Platy těch respondentů, kteří mi tento údaj sdělili, jsou i přes přesčasové hodiny nízké, což vyplývá ze sektoru průmyslu a z vykonávané profese. Nemohu vyloučit, že někteří Ukrajinci kvůli komplikované administrativní praxi, která u nás funguje v zaměstnávání Ukrajinců, pociťují silnou existenční závislost na svém zaměstnavateli. Tato závislost pak vede k takřka bezvýhradné poslušnosti a podřízenosti těchto zaměstnanců (srov. výpovědi respondentek C a F v tomto oddíle) a může být zneužívána k jejich skryté diskriminaci. Zdravotní péče V hodnocení kvality zdravotní péče a přístupu Ukrajinců k této péči panovala

- 44 4 4

mezi respondenty shoda. Všichni byli spokojeni. Nejlépe to asi vyjádřil pan J (40 let, 8 let): „V Česku to je supr. No jako není srovnatelné s Ukrajinou v žádným případě. Tady byla taková velká nehoda. Jeden Ukrajinec, můj známy, ležel více než rok. Za něho zdravotní pojišťovna zatrátilas (utratila) 10 milionů korun. Na Ukrajině by byl už dávno mrtvý. To je dobrý, to už pocítil aj na sobě.“ Manželka pana J mi ale vyprávěla, že hodně dlouho nemohli sehnat praktického lékaře, všude je odmítali s tím, že už mají plné stavy pacientů: „…a teďka bylo v novinách, že nějákyj novy začíná, tak my hned na to skočili a už máme…“ Paní L ( 38 let, 9 let) mi sdělila svou zkušenost: „No, já jsem měla tady v roce 2004 operace. Já to nemůžu vynachváliť. Já su velice spokojená s zdravotní péčí…Já jsem myslela, že jsem Ukrajinka, tak se budu ke mně chovať jako diskriminačně, ale ne - naopak spíš dávali mě přednost.“ Ubytování Ubytovna OP je osmipodlažní panelová budova, která stojí několik desítek metrů od hlavní budovy závodu. Nachází se na okraji Prostějova, ale nikoli izolovaně – je zde několik dalších ubytoven, pár starších panelových domů a také běžná zastavba rodinných domků. V této ubytovně bydlí kromě Ukrajinců hlavně mongolští pracovníci zaměstnaní v OP a další cizinci, z nichž někteří pracují i v jiných firmách, které se s OP dohodly na ubytování jejich zaměstnanců. Všechny ženy, se kterými jsem zde mluvila, v současnosti bydlí po dvou, což se jim většinou zdá přiměřené. Kdyby bydleli po třech, což je zamýšlená kapacita buňky35, je to na tento nevelký prostor opravdu příliš. Počet ubytovaných v jedné buňce prý závisí na počtu zájemců o ubytování a na vedoucí ubytovny, která rozhoduje, koho kam ubytuje. Cena za ubytování, která podle jedné respondentky činila před deseti lety 500 600 Kč, je nyní 1500 Kč na osobu. Cena zahrnuje elektřinu, vodu, teplo, úklid společných prostor a výměnu ložního prádla jednou za měsíc. Kdyby někdo chtěl obývat buňku sám, musí zaplatit 3000 Kč měsíčně. Veškeré vybavení ubytovny je dosti zastaralé a ani údržba prostor není na dobré úrovni: „…nedělajut vůbec nic, žadnoje opravy, žadnych remonta (opravy). To teče, oni něspravit (nespraví to), to zlomitsja (to se zlomí), jak dáš na opravu, tak měsíc na to čekáš.“ (G, 52 let, 3,5 roku). „Údržba? To je špatně. Pořád máme něco zlomeného a to musíme hlásit asi pětkrát, aby to někdo přišol a spravil. To prostě nejde, tak co můžeme, jako uděláme samy, ale prostě jsou takovy věci, které prostě my neumíme, to tak.“ (B, 21 let, 2 a čtvrt roku). Paní, která na této ubytovně bydlí již 10 let, nepamatuje, že by se tam za tu dobu malovalo a vzhled zdí tomu odpovídá. Obyvatelky, se kterými jsem mluvila a navštívila jejich pokoje, se snaží různým uspořádáním nábytku, obrázky na zdech, květinami apod. prostor zútulnit a některým se to i přes nevalné vybavení daří. Návštěvy jsou na ubytovně povoleny pouze v sobotu a v neděli od 13 do 17 hodin, k čemuž mají některé z Ukrajinek také výhrady. Na druhou stranu, všechny mé návštěvy na ubytovně se konaly mimo tento vyhrazený čas a neměla jsem sebemenší problém projít recepcí u vchodu. Je tedy možné, že toto opatření se nedodržuje zase úplně striktně. 35

Jednu ubytovací buňku tvoří úzká předsíňka s vestavěnou skříní. Z předsíně je vstup do průchozí kuchyňky (a z té pak do pokoje o rozměrech cca 4 x 3,5 m) a druhé dveře vedou přes minikoupelnu na záchod. Z pokoje je možno vyjít ještě na balkon. V každém pokoji jsou tři válendy, skříň, noční stolky a peřináče, také je zde televize. Kuchyň je vybavena kromě několika úložných skříněk ledničkou a elektrickým dvouvařičem. Pečící trouba chybí a v celé ubytovně není k dispozici ani pračka, takže mé respondentky perou veškeré prádlo ručně.

- 45 4 5

Druhá ubytovna, kterou jsem navštívila, leží na kraji města v průmyslové zóně. Z této ubytovny pocházeli pouze tři respondenti a navíc jsme rozhovory nevedli na pokojích, ale v kanceláři, kterou nám uvolnil vedoucí ubytovny, proto o této ubytovně nemám tak podrobné zprávy. Žijí zde jen cizinci ukrajinské národnosti pracující v různých firmách. Kuchyň, prádelna s automatickou pračkou, toalety i sprchy jsou společné. Obytné buňky tvoří pouze předsíňka a malý pokojík pro dva lidi. Pan J (40 let, 8 let) k tomu řekl: „To dobrý, bydlel i v horších podmínkách (smích). Úplně stačí, pracujeme dvanáctky, v 5 hodin vstáváme, přijedem v 7 skoro – hodinu, dvě, tri a spát – nic moc život takový, ale už jsme na to zvyklí.“ Jeho žena (K, 40 let, 7 let) si také nestěžovala: „Nám dobře, jako pořád máme kde spát, kde uvařit, máme místo. Jako tady je čisto, já byla v tolik ubytoveň, tam vůbec…jako tam byli ciháni (cikáni) nějaký, tam dávnějše (dřív). To co slyším - někde v Olomouc – aj televizu nepovolili pustit v pokoju. Tady je klid, v pokoju nikdo neleze…“. Paní L (38 let, 9 let) byla poněkud „náročnější“: „Je to lepší, když pronajímáš byt, máš kuchyň, sprchu - všechno svoje. Žiješ, jak normální běloch, jo?... Ale když su sama (myšleno bez dětí – pozn. aut.), tak řeknu, že když su celej den v práci, tak když přídu večer, jenom jako přespím, tak spíš se usmiřuju s tím, co mám.“ Přes výše uvedené výhrady některých respondentek s dlouhodobým pobytem (ubytovna OP), většina z nich zatím neuvažuje o změně ubytování, především kvůli vysoké ceně podnájmů nebo pronájmů bytů. Kdyby chtěli žít někde v bytě a zároveň udržet své náklady na bydlení na podobné úrovni jako nyní, muselo by si jich jeden byt pronajmout více, alespoň tři. Jak však poznamenala jedna z dotazovaných, pro ni je lepší žít ve dvou na ubytovně, než v bytě ve více lidech. Naopak respondenti s trvalým pobytem zvažují možnost pořídit si vlastní bydlení mnohem intenzivněji: „Uvažujeme s manželkou nad tím, že nemůžeme tady na ubytovně vždycky bydliť. Já vlastně plánuju tady vzať nějaků hypotéku a kůpiť ňáky byt. Doma prodať, za ty peníze…a tak. No něco takového, já tak to myslím. Ale nemám takovů úplnu jistótu na tu prácu, víte? To já vím, co (že) prácu seženu vždycky, ale třeba vzít tu hypotéku, to musíš mít nějaký takový, tu jistótu, že tu prácu neztratíš i tak dále. Kdyby měl prachy na celý byt, tak koupil by ho určitě…“ (J, 40 let, 8 let). Také paní L si v případě, že se jí podaří dostat do ČR syna, určitě chce pořídit jiné bydlení. Na otázku, zda je podle nich v Prostějově dostatečná nabídka cenově dostupného bydlení, odpovědělo 7 respondentů, že nikoli. Jedna osoba se k tomuto tématu nedokázala vyjádřit. Další tři souhlasily, že zde je dostatečná nabídka cenově dostupného bydlení, z nich však E (22 let, 1,5 roku) si myslí, že ne všichni chtějí vzít Ukrajinky do podnájmu. Pan J (40 let, 9 let), jako již několikrát během rozhovoru, nabídl opět srovnání s Ukrajinou: „Jak kdo bere. U nás to budě levnější, ale v našem malém městečku, jaké něperspektívne (které je neperspektivní). Ve větším městě to budě i dražší.“ Na základě zjištěných poznatků lze říci, že standard bydlení na ubytovně zaostává za standardem bydlení většinové společnosti. Pokud Ukrajinci podniknou některé kroky k integraci do české společnosti (získají trvalý pobyt, naučí se česky apod.), ale budou nadále přežívat na ubytovnách, pro které se lépe hodí označení noclehárny, jejich integrace ustrne. Je třeba, aby existovala dostatečná nabídka cenově dostupného bydlení, kam by se Ukrajinci z ubytoven mohli stěhovat a kde by měli možnost žít v podmínkách srovnatelných s majoritní společností. V opačném případě hrozí jejich dlouhodobá lokální segregace v podřadném prostředí ubytoven.

- 46 4 6

Diskriminace Téma diskriminace se stalo, jak jsem přepokládala, nejchoulostivějším tématem celého rozhovoru. U některých respondentů jsem měla pocit, jakoby se nechtěli na toto téma více rozhovořit, odpovědi zněly někdy zjednodušeně nebo vyhýbavě. Často se mezi mnou a respondentem rozvinula krátká debata na téma, co je vlastně diskriminace. To se stávalo v případech, kdy jsem měla dojem, že v předchozích odpovědích dotazovaný hovořil o určitých zkušenostech, které nesly rysy diskriminace, ale v přímých otázkách na diskriminaci respondent odpovídal, že se s ní nesetkal. Pozorný čtenář předchozích stránek bude se mnou pravděpodobně souhlasit, že většina mých respondentů má určitou zkušenost s diskriminací kvůli národnosti. Oni sami si to však buď nechtějí připustit anebo uvedené situace nepovažují za diskriminační zkrátka proto, že diskriminace pro ně znamená drsnější situace, než které zde zakoušejí osobně či o nich slyší od svých známých: „Já se nesetkal. Diskriminácija něnazveš – jestli tam nějaký urážky slovesný, tak to já nepočítám…(diskuze na téma, co je diskriminace – pozn. aut.)…Cihány, to je diskriminovaný (Cikáni, ti jsou diskriminovaní), do nás tak nestávijut, jak do Cihánov (k nám se tak nechovají, jak k Cikánům).“ (J, 40 let, 8 let). I jiní respondenti mluvili nejčastěji o slovních útocích: „Jo, v práci, došli noví kluci – nerozumí, nevysvětlí se jim, jak být. Záleží, jak oni jsou hodně chápaví. Takže nadávky, křičení, že má to dělat anebo řeknů: ,Strhnuť hodiny!´, řeknů: ,Tys přišel sem dělat, tak máš dělat.´ Ukrajinec se neumí bránit, nerozumí tomu.“ (L, 38 let, 9 let). Také další respondentka mluví o zkušenostech z práce: „Slyšala jako, aj děvčata mě i mluvily, šo (že) jako tam na dílni (na dílně), šo jako: ,Ty Ukrajinka, šo ty tu sedíš? Proč nejedeš dom?´, no, já do toho nedošla (mě se to nestalo), no slyšela o tym.“ (F, 54 let, 14 let). Respondentka A (22 let, 4,5 roku) mi popsala následující situaci: „Když jsem přišla do lékarně a řekla: ,Paní, potřebuju vitamín vápník, možete to mě dát?´ a ona mě řekla: ,A copak u vás doma to neprodává?´ a já říkám: ,Co prosím? Já su váš klient a vás žádám o to, abyste mě to dala. Já to potřebuju.´ Ona ti normálně to hodila a já jsem nic, to nebrala a išla (šla) a celou cestu brečela...“ O diskriminaci jiného druhu hovořila paní L (38 let, 9 let): „Diskriminace je to – placení těch peněz. Zaměstnancům musí podle zákona posílat k patnáctému v měsíci peníze na účet. Když my jsme Ukrajinci (živnostníci – pozn.aut.), tak na nás peníze nezbývají, takže nám může zdržovat ten výplatu. Máme podepsanou smlouvu, může zdržet výplatu i 4 měsíce. Komu se máš stěžovat? Máš strach, že řekne: ,Sbal kufry a běž!´ a ten plat můžeš ani nedostat.“ Na otázku, zda Ukrajinci mají možnost účinně se diskriminaci bránit, jsem dostávala často rozporuplné odpovědi: „Myslím, že jo. Nevím, jak. Ťažko bránit sa.“ (F, 54 let, 14 let). „No tak, já si myslím, že jo. Každý člověk může sa bránit.“ Na můj dotaz, jakým způsobem, respondent doložil: „Způsobem…jasně, moc silno toho…ale bránit se můžeme.“ (J, 40 let, 8 let). Někdo si myslí, že diskriminaci se příliš bránit nedá: „No, já myslím, že tomu nezabráníš. To prostě záleží od těch lidí, s kterými jednáš a …“ (B, 21 let, 2 a čtvrt roku). Jiní jsou přesvědčeni, že je třeba se bránit hlavně na osobní rovině: „Já myslím, že každý člověk musí tomu bránit.... Když on je v Česku tak, že má povolení, tak musí oni mu pomocť.“ (A, 22 let, 4,5 roku). „Musíme, musíme bránit se sami. Něco říct, svůj názor, taky můžeme mluvit.“ (C, 46 let, 10 let). Další pojali tuto otázku více po stránce institucionální: „Ani nevím, to jsem ještě

- 47 4 7

neslyšela, že jsou nějaké orgány, kde ty můžeš podávat stížnosť, že tě diskriminujů abo ti ubližujů, takže vlastně neznám.“ (L, 38 let, 9 let). „A jak? My nemožem revoluciju pomerančovu udělat v Čechy. Kdyby tady měla ja všechny zakony, jaký napsaný pro nás, pro Čechy, já nevím, já by věděla všechny zákony, já by věděla, co by dělala.“ (H, 28 let, 1,5 roku). „Tak by, měli by. Teď může jít i na policiu, myslím že. Když by byl velký důvod…Jak by to dopadlo, to taky nevím.“ (K, 40 let, 7 let) Shrnutí 8.2.4 Společenská složka integrace se odvíjí především od vztahů mezi majoritní společností a imigranty a to jak na institucionální, tak na osobní úrovni. Soudě podle zkušeností mých respondentů, formální úroveň těchto vztahů většinou nevykazuje závažnější potíže (úřady, zdravotní péče), ale s klesající formálností vztahů, narůstá problematičnost interakcí (nadřízení, kolegové, nájemci bytů, náhodná setkání). Obecně vzato si většina dotazovaných myslí, že majoritní společnost je nepřijímá jako sobě rovné, což se také občas projevuje diskriminačními formami jednání. Ukrajinci sami však toto jednání většinou nenazývají přímo diskriminačním, spíš ho berou jako určitou nepříjemnost. Tato zjištění považuji za závažná, protože představují nezanedbatelnou a zároveň nesnadno odstranitelnou bariéru společenské integrace Ukrajinců v ČR.

8.2.5 Kulturní integrace Základní podmínkou procesu kulturní integrace imigrantů je společně sdílený jazyk, který se stává nástrojem porozumění a sbližování příslušníků odlišných národů (Horáková, 2001), proto jsem se ve výzkumném dotazování zaměřila na otázky týkající se procesu osvojování si českého jazyka imigranty. Existence požadavku na znalost společně sdíleného jazyka však neznamená, že původní jazyk imigrantů bude potlačen a většinovou společností úplně ignorován (Horáková, 2001). Zajímalo mě tedy také, jak si respondenti udržují znalost ukrajinštiny. Kromě toho jsem se ptala, jak respondenti tráví svůj volný čas, jak jsou na tom s využíváním současných informačních technologií a zda mají v Prostějově možnost praktikovat svou případnou víru. Znalost českého jazyka Všichni dotazovaní před příjezdem do ČR neuměli vůbec česky, maximálně pár slov. Češtinu se začali učit až po příjezdu sem a to hlavně sledováním televize, posloucháním rádia, vypisováním důležitých slovíček ze slovníku, odposlechem Čechů v práci, některým z nich někdo z Čechů občas s češtinou trochu vypomohl. Do značné míry však byli odkázáni na samostudium - žádný z nich nenavštěvoval kurz češtiny. Všichni také shodně tvrdili, že několik prvních měsíců zde bylo hodně náročných mimo jiné také kvůli neznalosti jazyka a neschopnosti se domluvit. Udivuje mě tato „jazyková pasivita“ před příjezdem do ČR. Kdyby Ukrajinci jazykové přípravě věnovali alespoň několik posledních měsíců před cestou do ČR, značně by si usnadnili počáteční fázi adaptace. Ať má tento přístup jakékoliv příčiny, zůstává mimo možnosti naší intervence. Pozorný čtenář může sám z citovaných úseků rozhovorů posoudit současnou schopnost jednotlivých respondentů domluvit se česky. Mezi respondenty byly docela velké rozdíly, co se týče mluvené češtiny. Ti, co tu pobývají relativně krátce, odpovídali většinou stručně a jejich odpovědi kvůli jazykové bariéře pochopitelně nešly většinou příliš do hloubky. Nelze ale říct, že by čistota češtiny automaticky narůstala s délkou

- 48 4 8

pobytu respondenta v ČR. Například respondentka B (21 let, 2 a čtvrt roku) mluvila takřka čistě česky, i když dost úsporně, kdežto paní C (46 let, 10 let) nebo K (40 let, 8 let) měly s čistotou českého jazyka poměrně potíže. Ačkoli všichni dotazovaní tvrdí, že s Čechy se snaží mluvit česky a nespoléhají na to, že jim Češi porozumí, když budou mluvit rusky nebo ukrajinsky, přece jenom někteří – i když tu pobývají relativně hodně let – mají naučený svůj způsob řeči, kde se hojně vyskytují hybridní slova s českým kořenem a ruskou (ukrajinskou) koncovkou nebo si běžně předložky a spojky „vypůjčují“ z ruštiny (ukrajinštiny) a také slovosled není ideální. Pozitivní je zjištění, že - dle svého vyjádření - všichni respondenti čtou české texty, především noviny a časopisy a i když čtou pomalu a někdy se slovníkem v ruce, většinou textu rozumějí. Zde bych řekla, že schopnost porozumět psanému textu je (mnohem více než mluvení česky) přímo úměrná délce pobytu zde a samozřejmě tomu, jak často a kolik toho daný jedinec čte. Všichni respondenti uvedli, že jim český jazyk nepřipadá obtížný a někteří dokonce vyjádřili, že se jim čeština líbí. Pět dotazovaných osob by uvítalo možnost chodit do kurzu výuky češtiny. Z těch, co o kurz nemají zájem, je u některých důvodem plánovaný návrat na Ukrajinu (C, F, G), docela obstojná znalost češtiny (J, L) nebo víra, že se respondent dokáže zdokonalit v češtině sám (B, H). Jako překážku účasti na kurzu někteří uváděli nedostatek času. Většinou upřesňovali, že – aby se ho mohli zúčastnit – musel se takový kurz konat ve večerních hodinách anebo ještě lépe v sobotu odpoledne nebo v neděli. Osvojování si cizího jazyka je kromě vůle a důsledného úsilí také záležitostí osobního nadání. V případě Ukrajinců navíc sehrává v tomto procesu velkou roli, s kým pracují a zda mají možnost hovořit na pracovištích s Čechy. V práci totiž tráví mnoho času a na ubytovnách, kde bydlí pouze cizinci, už si češtinu nejspíš nevylepší. Udržování jazyka a kultury země původu Všechny respondentky pobývající zde krátce (1,5 – 2 a čtvrt) uvedly, že s ostatními Ukrajinci v ČR hovoří pouze ukrajinsky případně rusky, další připustily, že jejich mluva je spíše mixem ukrajinštiny, ruštiny a češtiny (A, G). Dvě osoby, které v ČR pobývají už dlouho, se k otázce, jakým jazykem hovoří s ostatními Ukrajinci v Česku, vyjádřily následovně: „No jako, po ukrajinsky, ale čeština tam prolitájet (proletuje). Líp by pochopila člověka, kdo se mnou mluví po česky už.“ (F, 54 let, 14 let). „Pokud ti Ukrajinci umí dobře česky, mluvíme česky. Dokonce některá slova česká používám aj doma na Ukrajině, protože jsou více výstižná.“ (L, 38 let, 9 let). Na druhou stranu, jiné tři osoby (C, a manželé J a K) taktéž dlouho pobývající v ČR, uvedly, že s Ukrajinci mluví pouze ukrajinsky. Téměř všichni dotazovaní Ukrajinci uvedli, že pravidelně čtou texty psané ukrajinsky - knihy, časopisy či noviny, které někdo na ubytovnu doveze z dovolené a nechá kolovat. Někteří mají DVD, na kterém si pouší ukrajinsky mluvené filmy. Jak se dalo předpokládat, všichni dotazovaní bez rozdílu by uvítali vysílání v ukrajinštině, ať už by bylo v rádiu nebo v televizi, a všichni by ho podle svých slov jistě sledovali. Jak je výše uvedeno, u některých osob, které jsou u nás již mnoho let, dochází k upřednostnění češtiny i při hovoru s krajany, což je jev, který svědčí o hlubším stupni jazykové stránky kulturní integrace daného respondenta. Vzhledem k tomu, že tyto osoby jsou stále v kontaktu s příbuznými na Ukrajině a také v ČR se setkávají

- 49 4 9

s Ukrajinci, kteří stále preferují v hovoru ukrajinštinu a navíc čtou ukrajinsky psané texty, nemůže (zatím) dojít k podstatné ztrátě kontaktu s jazykem země původu. Respondenti tedy udržují kontakt s jazykem země původu dostatečně. Naopak nedostatečná je podle mého názoru informovanost Ukrajinců o aktuálním dění na Ukrajině. Informace o něm získávají pouze z telefonátů s příbuznými a známými, nebo ze zpráv, které se o jejich zemi vyskytnou v našich masmédiích a pokud jim někdo přiveze z domova noviny či časopisy, tak také z nich. Někteří ještě uvedli jako možný zdroj informací ukrajinské noviny, které lze sehnat ve velkých městech (např. v Brně). O existenci ukrajinských organizací působících na našem území ve prospěch ukrajinské menšiny nemají mí respondenti téměř žádné informace, natož, aby mohli těžit z jejich činnosti. Někteří pouze věděli, že takové organizace snad působí v Praze. Volný čas Jak již vyplynulo z předchozího pododdílu, z části o podmínkách zaměstnání, které tu Ukrajinci dělají, mnoho volného času tito lidé nemají. Mezi způsoby jeho trávení, které respondenti uváděli, patří především domácí práce, odpočinek, návštěvy přátel, procházky či výlety36, návštěvy kina, diskotéky, baru či restaurace. Osobně jsem při svých návštěvách ubytoven vysledovala, že naprosto běžné je trávení času před televizní obrazovkou, i když nikdo z respondentů o tom v odpovědi na otázku, jak obvykle tráví svůj volný čas, nemluvil. Co se týče využívání soudobých informačních technologií, konkrétně Internetu jako rychlého a velice praktického zdroje informací, je situace mnou dotazovaných osob v tomto směru neradostná. Nikdo z nich neumí pracovat s počítačem ani (tím pádem) nemá přístup na Internet. Přitom právě počítač s připojením k Intenetu by pro Ukrajince mohl být žádoucím zdrojem informací, které v některých směrech postrádají. Uspokojování duchovních potřeb Většina mých respondentů patří na Ukrajině do pravoslavné církve, jedna je katolička a tři se nehlásí k žádnému náboženství. Z devíti věřících většina jich alespoň občas zajde do katolického kostela na mši, nebo mohou jet do Olomouce do pravoslavné církve. Pokud mohu posoudit z jejich výpovědí, nikdo nepociťuje nedostatečnou možnost praktikovat v Prostějově svou víru. Shrnutí 8.2.5 Poznatky získané o kulturní integraci Ukrajinců potvrzují konstatování Drbohlava (2001), že k vlastnostem Ukrajinců žijícím v Česku patří chudý kulturní život, minimální snaha zakládat vlastní organizace a spolky či kontaktovat existující organizace jakéhokoli typu nebo významu. Přitom na našem území působí několik aktivních ukrajinských spolků, výsledky jejich činnosti však mí respondenti nijak nevyužívají. Důvodem je nedostatečná informovanost a snad i pasivita způsobená nedostatkem času a únavou resp. velkým časovým vytížením. K hlubší integraci Ukrajinců bude ve většině případů nutné, aby zapracovali na své češtině. Důvodů je více, konkretizuji zde tři: 1) ruský přízvuk nepatří v Česku k oblíbeným (z historických důvodů) a může vlivem tzv. haló-efektu při prvním kontaktu zbytečně diskvalifikovat daného mluvčího. 2) Pro mladší ročníky Čechů, které 36

Manželé J a K vlastní auto, kterým mohou na výlety jezdit.

- 50 5 0

se už nemusely povinně učit ve školách rusky, jsou ruština a příbuzné jazyky většinou naprosto neznámé a tak by spoléhání některých imigrantů z postsovětských republik, že jim bude rozuměno, i když jejich čeština bude obsahovat ruská slovíčka, mohlo být liché. 3) Pokud se imigranti zde budou chtít trvale usadit a kupříkladu dosáhnout na lepší pracovní místa, budou jistě potřebovat umět česky nejen mluvit, ale i psát a to - jak mi i ti s dobrou mluvenou češtinou přiznali - je pro ně obtížné. Účinnější, než spoléhat na samostudium, by bylo umožnit těmto lidem navštěvovat kurzy výuky českého jazyka nejlépe přímo v Prostějově. Další oblastí, která by výrazně napomohla integraci Ukrajinců do většinové společnosti a zároveň zlepšila jejich informovanost v mnoha směrech, je zlepšení jejich počítačové gramotnosti a vytvoření podmínek k využívání Internetu.

8.2.6 Další názory Dříve, než se dostanu k závěru celé práce, považuji za užitečné zastavit se nad zbývajícími výpověďmi Ukrajinců, které reprezentují jejich názory na to, co by mohlo ukrajinské menšině žijící u nás pomoci v počátečních fázích pobytu zde a dále, co by se hlavně mělo změnit, aby se Ukrajincům v Česku žilo lépe. Co se týče počáteční, adaptační fáze pobytu Ukrajinců u nás, hodnotili jako nejobtížnější tři oblasti: vztahy s majoritou, jazykovou bariéru a nedostatek informací. Proto se i jejich odpovědi na otázku, co by mohlo v počátcích pobytu zde Ukrajincům pomoci, točily kolem těchto problémů. Šest z nich mluvilo o tom, že by hodně pomohlo, kdyby se k nim Češi (zvláště na pracovištích) chovali přívětivěji, měli s nimi větší trpělivost, pomohli jim zvyknout si na nové podmínky. Tři hovořili o tom, že by na počátku pobytu v ČR uvítali podporu při osvojování si jazyka. Potřebu pomoci se zorientovat v nových podmínkách a získat různorodé informace o místních způsobech, možnostech apod. uvedly dvě dotazované osoby. Pociťovaný nedostatek informací o zemi imigrace je z větší části také důsledkem jazykové bariéry a neschopnosti využívat současné informační technologie. Manželé J a K považují za nutné – kvůli jazykové bariéře a vyřizování dokumentů - zahájit pobyt v Česku v nějakém ukrajinském „družstvu“37, kde příchozím Ukrajincům pomohou vyřídit dokumenty, sehnat práci, získat potřebné informace apod. Na závěr rozhovoru jsem položila podobnou otázku, ovšem obecněji formulovanou: Co hlavně by se mělo změnit, aby se Ukrajincům v Česku žilo lépe? Zajímavé bylo, že většina mých respondentů musela nad touto otázkou poměrně dost přemýšlet, jakoby to bylo téma, o kterém dosud neuvažovali. Někteří i tak nakonec odpověděli, že neví. Tři ženy se při této příležitosti opět vrátily k tématu vztahů s majoritní společností: „Šo by (aby) se na nás dívali s iným názorom, šo by přijali, šo (že) my taky lidi a že jestli prijechali tady, my neprijechali s dobrovůlí (pokud jsme sem přijeli, nepřijeli jsme dobrovolně – míněn zřejmě tlak okolností na Ukrajině – pozn. aut.).“ (C, 46 let, 10 let). „…ty chování musí trošku změnit. Nezáleží, kdo jseš, ale člověk musí být člověkem.“ (A, 22 let, 4,5 roku). Paní G (52 let, 3,5 roku), která na počátku rozhovoru hodnotila jednání Čechů dost kriticky teď na závěr shrnula: „Já tak myslju, što to zmeniť (myslím, že se to změní). To, jak ty buděš do Čechov dobře, tak i oni do 37

Tak nazývají svou ubytovnu, kde je majitel ubytovny ubytuje, zprostředkuje jim práci atd. Jedná se o tzv. klientský systém zmíněný v kapitole 5.1.

- 51 5 1

tebe budut dobře. Na začátku to oni nevidjat (nevědí), jaký ty, co to je, kdo ty je, jak to ty…Proto, ja tak myslju (myslím), što (že) ja taky, jak prišla, tak taky oni do meně tak divális (tak se na mě dívali) na začátku, poká (dokud) nepoznali a už potom do menja oni stavjális (chovali se ke mně) dobře.“. Tato respondentka potvrzuje již v předchozím textu zmíněné náznaky, že některým Čechům brání v lepších postojích na počátku především nedůvěra, která může být časem za předpokladu vhodného chování cizince překonána, čímž dojde ke zlepšeni postojů Čechů k těmto imigrantům. Pozornost dalších respondentů se v souvislosti s touto otázkou obracela spíše k právům, která zde mají či nemají: „To ťažka otázka. To, je to cizí kraj, takoho práva nemáme na nic tady, nemožeš nic, ty tady cizí čelověk. Nemožeš nikde nikomu nic poručit…“ (F, 54 let, 14 let). Zajímavé je, že tato respondentka už měla možnost před čtyřmi lety získat trvalý pobyt. Tento pobytový status by poměrně výrazně rozšířil škálu jejích práv, ona této možnosti ale nevyužila. Jiná respondentka si spíše posteskla na nedostatečnou informovanost o právech: „Já neznám těch zákonov, skázali by (kdyby řekli), na co mám právo, na co nemám. Mě to nestáčit (nestačí).“ (H, 28 let, 1,5 roku). V obou těchto případech by zřejmě bylo na místě poskytnout právní poradenství. Následující odpovědi zní pozitivně a vyrovnaně: „Já myslím, že kdyby jim tu bylo špatně, oni by tu nebyli.“ (I, 48 let, 1,5 roku). „Já si myslím, nic nemusí se měnit. Ukrajinci sami vybrali svůj osud. Jich nikdo tady nehnal silou. Kdyby mě tu nelíbilo, já bych tady osm let nežil.“ (J, 40 let, 8 let). Podle mě ale v sobě nesou smíření se i s jevy, které v pořádku nejsou. Vždycky je přece co zlepšovat. Respondentka L (38 let, 9 let) soudí, že kvalita života Ukrajinců v Česku závisí na míře integrace do české společnosti, která úzce souvisí s možností přesídlení blízkých osob do Česka. Vyjádřila to následovně: „Kdo si tady zvykl a kdo tu je delší dobu a, řekněme, má byt, má tady rodinu, tak se mu žije dobře. Ti, co přijedou, ti noví, kteří si tady zvykají, daleko od rodiny, tak jim se nikdy dobře žít nebude, oni budut žít po ubytovnách…“. Tato odpověď v sobě nese zkušenost devítiletého pobytu v cizině, daleko od dětí, v provizoriu ubytovny. Shrnutí 8.2.6 Důvodem, proč jsem pokládala tyto doplňující otázky, bylo, že jsem si chtěla ověřit, zda a do jaké míry odpovídají bariéry integrace, zjíštěné v jiných částech rozhovorů, pociťované potřebě samotných respondentů jako zástupců cílové skupiny případné intervence. Jelikož se problematika vztahů s majoritní společností, nedostatečné informovanosti a jazykové bariéry objevovala v rozhovorech pravidelně, mohu říct, že v tomto směru jsou zjištěné bariéry integrace totožné s uvědomělými potřebami respondentů a zároveň odpovídají zjištěním, které jsem prezentovala v teoretické části práce. Nově se zde vynořuje potřeba právního poradenství a potvrzuje se potřeba sociálního poradenství, které by vedlo ke zmocňování (empowerment) jednotlivců i celé komunity.

- 52 5 2

9 Závěr Výsledky provedeného výzkumu potvrzují ve styčných bodech zjištění Horákové (2001), Drbohlava (2001) a Uherka (2005), která o ukrajinské menšině žijící u nás učinili a publikovali (v této práci viz kapitoly 5.1 a 5.3). Našla jsem některé významné bariéry komplikující proces sociální integrace Ukrajinců do naší společnosti. Odpověď na hlavní výzkumnou otázku „Vyžaduje současná legální pracovní migrace Ukrajinců na Prostějovsko nějakou místní intervenci k podpoře socíální integrace těchto imigrantů?“ tedy zní: Ano, současní legální pracovní migranti z Ukrajiny žijící na Prostějovsku se potýkají s některými obtížemi v procesu své sociální integrace, k jejichž zmírnění či potlačení by bylo vhodné provádět místní intervence. Na základě výše uvedené analýzy výzkumných rozhovorů, je možno identifikovat několik významných bariér sociální integrace Ukrajinců do majoritní společnosti. Jsou to především rodinné závazky na Ukrajině, které sehrávají klíčovou úlohu v motivaci Ukrajinců k trvalému usazení se v ČR, vztah většinové společnosti k Ukrajincům, jazyková bariéra, celková nízká informovanost Ukrajinců a nedostatek cenově dostupného bydlení (mimo ubytovny). Existence rodinných závazků v podobě blízkých osob, které respondenti zanechali na Ukrajině, má velmi silnou váhu při jejich rozhodování, zda se v ČR usadit trvale. Tuto bariéru nelze vždy jednoduše překonat za pomoci právně možného, ale lidsky složitého procesu tzv. sloučení rodiny.38 Většina Ukrajinců, kteří pracují v zahraničí, se musí s realitou svých závazků, které mají na Ukrajině, vyrovnat. Záleží na konkrétní „konstelaci“ životních a rodinných okolností a na svědomí každého jednotlivce, jakým způsobem se mu podaří vyřešit potenciální dilemata této bariéry. Podpůrná intervence by mohla spočívat v poskytování odborné sociálně-právní a psychologické poradenské činnosti. Vztah většinové společnosti k Ukrajincům hraje klíčovou roli v procesu jejich sociální integrace, protože se od něj odvíjí četnost, kvalita a symetrie vzájemných interakcí. Ovlivňuje adaptační proces nově příchozích cizinců, osvojování si jazyka majority, je jednou z příčin existence diskriminace v nejširším slova smyslu, má tedy bezprostřední vliv na kvalitu života Ukrajinců u nás. Jedná se však zároveň o jev nesmírně složitý, vyplývající z množství příčin, projevující se škálou různých reakcí, podmíněných převzatými předsudky, ale také individuálními dispozicemi, názory a zkušenostmi jednotlivých aktérů. Tato charakteristika neumožňuje jednoduchou intervenci zvenčí, která by v krátké době změnila nepříznivý stav nedůvěry a nadřazování se mnohých Čechů nad Ukrajinci. Ovlivnit ho lze pouze nepřímo, například zlepšením informovanosti veřejnosti o Ukrajině a Ukrajincích, které by mohlo vést k lepšímu pochopení ukrajinské mentality, pořádáním kulturních a společenských akcí, které by vedly ke vzájemnému poznání a sblížení obou kultur, určitou výchovnou a osvětovou činností ve školách i mimo ně atd. Mělo by také dojít ze stany politické reprezentace (a to jak na celostátní, regionální tak i na místní úrovni) k veřejné deklaraci zájmu o tuto menšinu, o její problémy a potřeby a také k praktické podpoře a činění kroků ke zlepšení situace těchto cizinců. Tímto postojem pokory, uznání a zájmu by mohl být dán příklad českému obyvatelstvu, jak se k imigrantům chovat. 38

Navíc přesídlení osob do ČR za účelem sloučení rodiny ani nelze uplatnit na všechny osoby, na kterých může jednotlivci záležet a ke kterým cítí povinnost jim v případě potřeby pomoci.

- 53 5 3

Nemalý podíl na změně postojů české veřejnosti mohou mít samotní Ukrajinci žijící u nás. Mohou účinně bořit předsudky a překračovat propasti ve vztazích svým jednáním a postoji, které projeví v běžném životě. Ačkoli oni osobně nemusí mít žádnou vinu na existujících negativních náladách, které se někdy vůči nim ve společnosti vyskytují, mohou jim čelit tím, že nezahořknou, ale budou nabízet přátelství rovného s rovným. Věřím, že změnou postojů několika jednotlivců se podaří ovlivnit k lepšímu postoje dalších a časem se mohou takto změnit nálady v celé společnosti. Jazyková bariéra Ukrajinců, i když z důvodu příbuznosti obou jazyků není příliš velká, komplikuje jak prvotní adaptaci, tak následnou sociální integraci těchto imigrantů. Adaptačnímu procesu, ale i vztahům s majoritou by prospělo, kdyby Ukrajinci pracovali na své češtině už před příjezdem do ČR. Snahu o přizpůsobení se Češi jistě ocení a zmírní se tím obtížnost adaptace Ukrajinců na nové podmínky. Po příjezdu do ČR by Ukrajinci měli mít možnost (nebo povinnost?) navštěvovat kurzy českého jazyka – nejlépe ve městě, kde žijí, v čase, kdy mají volno (večery, víkendy) a za cenu, kterou jsou schopni akceptovat. Příležitost a motivaci ke zlepšení jazykových schopností by bylo třeba poskytnout i těm, kteří tu již pobývají delší dobu. Domnívám se, že snížením jazykové bariéry dojde také k narušování bariéry ve vztazích s majoritní společností prostřednictvím intenzivnější komunikace mezi oběma komunitami. Intenzivnější komunikace přispěje k lepšímu ovládnutí konverzační češtiny Ukrajinci, prohloubení a většímu množství vztahů s příslušníky majoritní společnosti, což v konečném důsledku povede k soudržnější společnosti. Nízká informovanost Ukrajinců (o právech a legislativě obecně, o dění na Ukrajině, o činnosti krajanských sdružení u nás) mi připadá v dnešní době alarmující. Příčinou je kromě jazykové bariéry také neznalost práce s počítačem, která brání využívání Internetu jako pohodlného zdroje široké škály informací. Důsledkem nedostatku informací může být snížená schopnost správně a cílevědomě se rozhodovat, nízká úroveň společenského uvědomění, nemožnost čerpat užitek a podporu z krajanských sdružení, zhoršení přehledu o dění v zemi původu, což všechno zvyšuje riziko sociální izolace Ukrajinců. Intervence by v tomto případě mohla být poměrně snadná: pořádat pro zájemce kurz obsluhy PC a využíváni Internetu a následně jim umožnit (případně s asistencí) využívat Internet k získávání potřebných informací. Další (Ukrajinci vítanou) formou jak zlepšit informovanost ukrajinské komunity u nás by mohlo být rozhlasové nebo televizní vysílání v ukrajinštině. Vzhledem k rozsahu ukrajinské migrace na naše území by nebylo od věci poskytnout prostor k vysílání pro tuto menšinu v rámci veřejnoprávních médií.39 Problematika nedostatku cenově dostupného bydlení je v české společnosti notoricky známá a netýká se pouze cizinců. Nezbývá než apelovat na města a obce, aby změnily tento stav výstavbou dostatečného množství malých (tzv. startovacích) bytů a umožnily jejich pronájem také cizincům s trvalým pobytem. Tímto postupem by se omezily situace, kdy Ukrajinci narážejí na neochotu některých soukromých vlastníků bytů pronajmout jim byt. V případě ubytovny OP by bylo třeba intervenovat u zodpovědných osob, aby v ubytovacím řádu došlo ke změně ustanovení o nutnosti vystěhování se osob, které získaly trvalý pobyt. Toto omezení představuje zbytečnou bariéru sociální integrace zahraničních zaměstnanců OP ubytovaných v této ubytovně. Česká politická reprezentace došla již před několika lety k závěru, že je třeba 39

Podobně jako mají své vysílání ve veřejnoprávním rádiu Slováci či Romové.

- 54 5 4

vyvinout snahu důstojným způsobem ovlivnit a usměrnit dosavadní spontánnost a nekoordinovanost průběhu procesu integrace cizinců a vytvářet podmínky pro realizaci integrace a ovlivnění vztahů státních občanů a cizinců (Koncepce integrace cizinců, 2000). Národní akční plán sociálního začleňování pro léta 2004 – 2006 pojmenoval příčiny možného sociálního vyloučení cizinců, které vyplývají zejména z jejich odlišného právního postavení ve srovnání s občany ČR, odlišného kulturního původu, jazykové bariéry, nižšího povědomí o právním prostředí ČR a menší dostupnosti informací. Mezi cíli NAPSZ 2004 – 2006 pro cílovou skupinu přistěhovalců se mezi jinými objevily: podpora rozvoje vztahů imigrantů a většinové společnosti, zajištění právního poradenství, zajištění sociálního poradenství a zajištění psychologického poradenství. Tyto cíle se shodují s potřebami identifikovanými u ukrajinských imigrantů na Prostějovsku. Společně s organizací kurzů českého jazyka a počítačové gramotnosti by mohly být náplní práce neziskové nevládní organizace, která by se za předpokladu finanční podpory státu mohla na Prostějovsku stát nástrojem intervence k podpoře sociální integrace místních ukrajinských imigrantů. Vzhledem k tomu, že sami Ukrajinci pociťují nedostatky a potřebu intervence ve zmiňovaných oblastech, lze předpokládat, že z jejich strany by byl o činnost takové neziskové organizace zájem.

- 55 5 5

Seznam příloh Příloha č. 1: Explanační teorie migrace ……………………………………………......57 Příloha č. 2: Přístupy evropských integračních politik…………………………………60 Příloha č. 3: Indikátory integrace imigrantů……………………………………………61 Příloha č. 4: Opatření Koncepce integrace cizinců 2006……………………………….62 Příloha č. 5: Společné základní principy politiky integrace přistěhovalců v EU………63 Příloha č. 6: Legislativní a institucionální rámec ukrajinské imigrace do ČR…………64 Příloha č. 7: Situace Ukrajinců u nás dle denního tisku …………………………….....68 Příloha č. 8: Operacionalizace výzkumných otázek……………………………………69 Příloha č. 9: Otázky zjišťující kontext migrace respondentů do ČR a jejich integrace...72 Příloha č. 10: Návod k rozhovoru s Ukrajinci………………………………………….73 Příloha č. 11: Výstupy rozhovoru s ženou běloruské národnosti………………………76

- 56 5 6

Příloha č. 1 Explanační teorie migrace Neoklasická ekonomická teorie se zabývá především pracovní migrací a vrchol svého vlivu zažila v 60. letech minulého století. Tato teorie vychází z tržní redistribuce výrobních faktorů a považuje pracovní migraci za důsledek nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou na pracovním trhu. Pracuje s výše zmíněným „push - pull modelem“. Za hlavní push faktor považuje rozdíl ve mzdách, který vede pracovníky na pracovní trh s vyššími mzdami. Pull faktorem se stává vyhledávání těchto pracovníků zaměstnavateli. Tato teorie předpokládá, že jednotlivci racionálně kalkulují, jak maximalizovat svůj výnos (mzdu) a podle výsledku této kalkulace pak rozhodují, zda a kam migrovat (Baršová, Barša, 2005). Neoklasická teorie umožňuje vysvětlit směr migračních toků (Uherek, 2004), avšak ze zkušenosti víme, že chování lidí a jejich volby neřídí pouze racionální úvahy o maximalizaci zisku a je tedy zřejmé, že svou roli v procesu migrace sehrávají ještě další proměnné. Model lidského kapitálu se zabývá dynamikou rozhodování jedince. Bere v úvahu fakt, že každý hodnotí zisky a ztráty odlišně na základě individuálně psychologických a kulturně podmíněných předpokladů a není tedy možné se domnívat, že rozhodování probíhá na základě prosté kalkulace penězi vyčíslitelných zisků a ztrát. Tak model lidského kapitálu vysvětluje, proč při zdánlivě shodných předpokladech některé skupiny osob na migraci participují méně než jiné (Uherek, 2004). Předchozí dvě teorie migrace se zaměřovaly na jednotlivce v rozhodovacím procesu. Jiný přístup zaujímá tzv. nová ekonomie migrace, která zohledňuje rozhodování celých domácností či rodin. O migraci jedinců podle této teorie spolurozhoduje rodina nebo i širší komunita a kromě možnosti získání vyšších mezd zde hraje roli také snaha o redukci rizik prostřednictvím institucionálních mechanismů při neexistenci či špatném fungování místních pojišťovacích a úvěrových trhů nebo také snaha redukovat relativní hmotnou deprivaci. Domácnosti diverzifikují portfolio příjmů vysláním jednotlivých členů domácnosti na různé pracovní trhy a tím snižují riziko ekonomického úpadku celé rodiny nebo dokonce komunity. (Baršová, Barša, 2005, Rabušic, Burjanek, 2003). Teorie segmentovaného pracovního trhu obrací svou pozornost oproti předchozím mikroekonomicky a nabídkově orientovaným teoriím k makroekonomickému pohledu zaměřenému na poptávku. Tato teorie tvrdí, že poptávka po levné a flexibilní pracovní síle je dána charakterem vyspělých industriálních ekonomik (Rabušic, Burjanek, 2003) a právě tato poptávka je hlavní explanační proměnnou migrace. Na pracovních trzích moderních ekonomik dochází k segmentaci pracovního trhu a ke vzniku primárního a sekundárního trhu práce. Primární trh práce zahrnuje zaměstnání vyžadující kvalifikaci, dobře placená, s možností vertikálního postupu a mající dobrý status ve společnosti. Naopak sekundární trh práce zahrnuje zaměstnání špatně placená, nekvalifikovaná, nebezpečná a fyzicky náročná s nízkým společenským statusem a nemožností sociálního vzestupu. Teorie segmentovaného pracovního trhu

- 57 5 7

vysvětluje obsazování pracovních míst na sekundárním trhu práce následovně: „Protože těmto místům se domácí pracovní síla vyhýbá, přetrvává v nich poptávka po dodatečné nabídce i tehdy, když je v hlavním segmentu vysoká míra nezaměstnanosti. Prázdný prostor je vymezen tak, že nejvhodnější skupinou na jeho zaplnění jsou právě přistěhovalci. Není tomu tak jen kvůli rozdílu mezi jejich zemí původu a hostitelskou zemí […], ale také proto, že jsou rekrutováni na přechodnou dobu. Díky tomu si udržují těžiště svého sociálního uznání a identity stále ve svých zemích a nevadí jim nízký status jejich práce ani mizivá šance na vzestupnou sociální mobilitu v hostitelské zemi. Svou sebeúctu totiž neodvozují ze sociálního postavení v této zemi, ale v zemi původu, v níž se jejích status díky zahraničním příjmům naopak zvyšuje (Baršová, Barša, 2005, s. 270-271).“

Tato teorie vysvětluje existenci poptávky po zahraniční pracovní síle navzdory domácí nezaměstnanosti a také důvody, proč jsou cizí pracovníci ochotni přijímat zaměstnání na sekundárním trhu práce. Protože počítá ve svých předpokladech s rovnovážnými tržními mechanismy nabídky a poptávky, nemůže poskytnout vysvětlení situace posledních desetiletí, kdy nabídka přistěhovalecké práce dlouhodobě převyšuje poptávku po ní. Tento stav naopak koresponduje s následující teorií, která podle Baršové a Barši (2005) tento stav vysvětluje lépe. Teorie světového systému vychází z neomarxismu, předpokládá globální charakter světové ekonomiky a vysvětluje migraci jako součást zákona nekonečné kapitalistické akumulace kapitálu, která těží z nerovností mezi rozvinutým jádrem a zaostalou periferií. Imigrace je důsledkem pronikání kapitalistických ekonomických vztahů z tzv. jádrových zemí do periferních oblastí (Rabušic, Burjanek, 2003). „Pronikání kapitálu do periferií rozvrací jejich agrární ekonomiky a tvoří vykořeněné a k pohybu připravené námezdní pracovní síly. Zároveň nastoluje ekonomické, kulturní a politické vazby k vyspělým zemím jádra. Tyto dvě skutečnosti – vykořenění a propojení – vysvětlují to, že příliv kapitálu a zboží do nekapitalistické periferie je následován přílivem pracovních migrantů z periferie do centra (Baršová, Barša, 2005, s. 272).“

Také teorie migračních systémů používá k vysvětlení migrace pojmy regionální jádro a periferie. Tato teorie předpokládá, že migrační systémy sestávají z relativně stálého spojení skupin přijímajících a vysílajících zemí. Toto spojení je dáno historickým vývojem oblasti a čerpá z kulturních a politických vazeb, využívá geografickou přilehlost a ekonomickou závislost jedné oblasti na druhé. Tzv. periferní země „dodávají“ pracovníky určitých oborů do určitých zemí regionálního jádra. „Výsledkem je vysoce strukturovaná a diferencovaná regionální dělba přistěhovalecké práce napojená na požadavky globálních měst a jejich rychle expandujících přilehlých oblastí“ (Jordan, Düvell, 2003, s. 71. Citováno v: Baršová, Barša, 2005, s. 274). Teorie migračních sítí nebo také teorie sociálního kapitálu hledá odpověď na otázku, jakými způsoby se migrace udržuje a obnovuje. Zkoumá proto chování větších migračních skupin, jejich strategie výběru cílového prostoru a příčiny nerovnoměrného růstu migrace v těchto prostorech (Uherek, 2004). Migrační sítě tvoří mezilidské vazby (příbuzenské, přátelské či založené na společném původu), které propojují současné a dřívější migranty a neemigranty v cílových zemích a zemích původu. „Sítě poskytují informace o situaci v přijímající zemi lidem z vysílající země a dávají jim

- 58 5 8

také sociální, ekonomickou a rezidenční základnu, o níž se mohou opřít poté, co se přesunuli do přijímající země. Nabízejí jim orientaci v novém prostředí, pomoc při hledání ubytování a práce či záchranné lano v krizových situacích. Vedle těchto transakčních nákladů snižuje zapojení v síti i náklady psychologické – přistěhovalec nachází na novém místě zázemí své etnické a kulturní skupiny, což ulevuje jeho pocitům odcizení a vykořenění“ (Baršová, Barša, 2005, s. 275).

Existence migračních sítí zvyšuje pravděpodobnost dalšího nárůstu migrace, protože se snižují náklady a rizika pohybu a zvyšují očekávané čisté výnosy migrace. Institucionální teorie migrace stejně jako předcházející teorie se zaměřuje na vysvětlení trvání procesu migrace. Příčinu spatřuje ve vzniku institucí, které vznikají v reakci na příliv migrantů a z imigrace profitují. Může se jednat o široké spektrum organizací od humanitárních organizací přes nejrůznější zprostředkovatelské agentury po nelegální převaděčské týmy. Protože je v zájmu těchto organizací, aby příliv migrantů neustával, vyvíjejí aktivity k povzbuzení a pokračování migrace (Rabušic, Burjanek, 2003). Migrační proud je tak stále více institucializován a stává se méně závislým na okolnostech, které ho původně vyvolaly (Vojtková, 2005). Teorie kumulativních příčin zkoumá tzv. kumulativní kauzality v problematice migrace, jež spočívají v tom, že migrace zapříčiňuje určité změny v prostředí přijímající země a tyto změny zpětně udržují nebo posilují proces migrace. V této souvislosti se může jednat např. o zařazování (tzv. labeling) některých typů zaměstnání do kategorie nevhodných pro domácí obyvatele z důvodu vysokého zastoupení imigrantů v těchto zaměstnáních, což vede k poklesu jejich sociálního statusu a vytváření segmentovaného pracovního trhu. Mínění místního obyvatelstva následně přetrvává a vyvolává další poptávku po imigrantech k uspokojení potřeby pracovníků v těchto profesích (Vojtková, 2005, Baršová, Barša, 2005). S postupující globalizací získává na významu teorie transnacionálního prostoru. Tato teorie vysvětluje, že vlivem rozvinuté a stále dostupnější dopravy a komunikačních technologií migranti neztrácejí kontakty v zemí původu, naopak je mohou udržovat a kultivovat. Tím dochází k vytváření tzv. transnacionálního prostoru. Vytrácí se tak nutnost usadit se v nové zemi natrvalo a integrovat se do jejích struktur, naopak tyto nové možnosti vedou k rozšíření cirkulační migrace. (Baršová, Barša, 2005)

- 59 5 9

Příloha č. 2 Přístupy evropských integračních politik Mnozí autoři rozlišují v současné Evropě tři hlavní přístupy k integraci. K jejich charakteristice využívám v následujících odstavcích především texty Baršové a Barši (2005, s. 35-36) a Rudigerové a Spencerové (2003, s. 7-9) a Drbohlava (Šišková ed., 2001, s. 25). 1) První přístup k integraci cizinců využívá modelu politické asimilace jednotlivců do dominantních kulturních vzorců a zdůrazňuje princip občanství, skrze které vstupují jednotlivci do vztahu se státem. Identita individuí je podmíněna národním politickým uspořádáním, nikoli jejich rasovým, etnickým či náboženským pozadím. Prototypem takového modelu je Francie 2) Etnicko-exkluzivistický model spočívá ve funkcionální asimilaci do etnicky definovaného národního státu. Tento přístup je charakteristický různými formami exkluze, kdy migranti jsou začleněni v jedné oblasti (obvykle na trhu práce), ale vyčleňováni z občanské a politické participace a schází jim bezpečný legální status. Tento model je uplatňován v zemích, které se nepovažují za imigrační země a mají tendenci považovat přítomnost migrantů za dočasný fenomén, proto nepovažují za nutné usilovat o zlepšení právního postavení cizinců nebo zvažovat důsledky jejich kulturní odlišnosti. K zemím, kde byl do konce 90. let uplatňován tento model se řadilo bývalé západní Německo a také Rakousko a Švýcarsko. 3) Třetí, multikulturní a komunitní model je založen na pluralitní koncepci demokracie, imigrace je zde vnímána jako trvalá a přítomnost různých etnických skupin je přijímána a regulována prostřednictvím manažerské strategie. Je k tomu využívána protidiskriminační legislativa a politiky vytvářející rovnost příležitostí se snadným přístupem k úplným občanským a politickým právům a také místní opatření usnadňující komunikaci a porozumění mezi etnickými skupinami. Základní jednotkou integrace zde není primárně jednotlivec, ale spíše celá etnicko-kulturní skupina (komunita). Příkladem takového přístupu je politika Velké Británie, Švédska a částečně Nizozemí. Jak však uvádí Baršová a Barša (2005) od konce 90. let dochází k posunu ve vnímání migrace a integrace ve všech těchto státech a dochází k rozostřování hranic mezi těmito vyhraněnými přístupy a ke sbližování jejich stanovisek. Všechny západní země v současnosti hledají rovnováhu mezi asimilací přistěhovalců a uznáním jejich svobody udržovat kulturní vazby k zemi původu a snaží se vyhnout úskalím jednotlivých krajních přístupů.

- 60 6 0

Příloha č. 3 Indikátory integrace imigrantů Různé soubory indikátorů integrace cizinců se liší podle toho, který koncept úspěšné integrace daná společnost uznává a přijímá. Rudigerová a Spencerová (2003) uvádějí, že nejčastěji používané indikátory vycházejí z přístupu, který klade důraz na rovné zacházení a sociální inkluzi a měří socio-ekonomický status cílových skupin. Přístupy upřednostňující asimilaci častěji volí k posouzení stupně a vývoje integračního procesu indikátory vypovídající o kulturních a náboženských praktikách zkoumaných skupin. Mnohem obtížněji měřitelné jsou sociální změny, které indikují proces dvousměrné integrace. Takové indikátory mohou měřit např. stupeň participace migrantů a etnických menšin ve veřejném životě a občanské společnosti, nebo postoje a vzájemné přijetí majoritní veřejnosti a menšinových skupin. Vždy je však třeba si uvědomovat, že výstupy integračního procesu jsou ovlivněny souhrou širokého spektra faktorů, které nemohou nikdy být bezezbytku zachyceny omezeným spektrem indikátorů. Měření veřejného mínění patří k přímým metodám zjišťování připravenosti společnosti k zapojení do integračního procesu, ale jedná se o indikátor nejméně stálý, značně závislý na kontextu a použité metodě měření. Kulturní indikátory obvykle měří interakci mezi minoritní a majoritní populací, stejně tak jako aktivity institucí ve veřejné sféře, které napomáhají těmto interakcím. Mezi kulturní indikátory patří například míra sňatečnosti smíšených párů, která může svědčit o připravenosti členů minoritní a majoritní populace vzájemně na sebe působit. Rudigerová a Spencerová však upozorňují, že jsou možná dvě vysvětlení či výchozí předpoklady při posuzování míry sňatečnosti mezi různými komunitami. První říká, že čím vyšší je míra vzájemné sňatečnosti, tím se společnost stává rozmanitější prostřednictvím boření bariér mezi komunitami a zároveň roste i její koheze. Druhá interpretace zní, že vstupem do manželství s někým z majoritní populace migranti a etnické minority demonstrují svou adaptaci na majoritní kulturu. Jisté však je, že pokud míra vzájemné sňatečnosti mezi komunitami roste, znamená to vždy posun k úspěšné integraci. Jiný soubor kulturních indikátorů měří vyhovění náboženským potřebám členům minoritních náboženství ve veřejném životě a také veřejné přijetí projevů jistých náboženských skupin. Integrace může být v závislosti na používaném konceptu integrace indikována širokým vyhověním a přijetím náboženských potřeb minorit (multikulturalismus) nebo naopak dobrovolným zřeknutím se těchto potřeb minoritními skupinami (asimilace). Sociální a ekonomický status imigrantů a etnických menšin je hlavní indikátor jejich celkové integrace do společnosti a také stupně rovnosti a koheze v dané společnosti. Socioekonomická integrace může být měřena rovnou a proporcionální účastí migrantů v zaměstnávání, vzdělávání, zdravotní péči a bydlení, přičemž indikátory měřící vertikální distribuci socioekonomického statusu (např. příjem, kvalifikace, postup v zaměstnání, přístup ke zdravotní péči, kvalita bydlení atd.) kladou větší důraz na rovnost než indikátory horizontální distribuce (např. segmentace trhu práce, podíl migrantů v určitých školách nebo obytných čtvrtích atd.), které spíš upřednostňují faktor diverzity (Rudigerová a Spencerová , 2003).

- 61 6 1

Příloha č. 4 Opatření Koncepce integrace cizinců 2006 Cílená specifická opatření Prvním předpokladem integrace cizinců je znalost českého jazyka, bez níž dochází dle KIC k nevýhodnému postavení imigranta ve společnosti, dále ke společenské fragmentaci a segregaci celých přistěhovaleckých komunit. Proto vláda rozhodla, že certifikáty potvrzující určitou úroveň jazykových znalostí budou nejpozději od roku 2010 součástí podmínek pro získání trvalého pobytu i státního občanství. Ekonomická soběstačnost dle KIC znamená, že cizinec není odkázán na pomoc státu, je schopen zabezpečovat své životní potřeby vlastními příjmy, případně pomocí příjmů rodinných příslušníků, plynoucích ze zaměstnání či podnikání. KIC konstatuje potřebu změnit právní úpravu zaměstnávání cizinců tak, aby v souladu s metodou postupného nabývání práv byla cizincům, kteří prokázali schopnost uplatnění na českém trhu práce, přiznána větší míra právní jistoty a došlo k omezení formálních požadavků kladených na zaměstnané cizince a jejich zaměstnavatele. Konkrétně je třeba upravit možnosti cizince nalézt si při ztrátě zaměstnání v určité ochranné lhůtě zaměstnání nové, nikoli ihned opustit ČR, jak je tomu dosud. Také je třeba přijmout změny v problematice uznávání kvalifikace získané v zemi původu. Příslušné legislativní návrhy by podle KIC měly být předloženy v průběhu roku 2007. Orientaci cizince v české společnosti může dle KIC napomoci systematické poskytování základních informací a to co nejdříve po příchodu cizince do země a v jazyce jemu srozumitelném (formou informačních příruček a úvodních kurzů) a také následným sociálně právním poradenstvím. Koncepce integrace cizinců si dále klade za cíl podpořit rozvoj vztahů mezi cizinci a členy majoritní společnosti. Mezi způsoby této podpory je zahrnuto informování veřejnosti o cizincích pobývajících v ČR, interkulturní vzdělávání pracovníků veřejné zprávy a multikulturní výchova na všech typech škol. Nutné je i podporovat vznik a udržování neformálních vztahů mezi cizinci a členy majoritní společnosti. Zde mohou podle KIC sehrát významnou roli nestátní neziskové organizace a větší zapojení krajů a obcí do procesu integrace cizinců. Podpůrná opatření (mainstreaming) musí vycházet ze zásady právní jistoty, spravedlivého přístupu a narůstání práv. KIC v této souvislosti poukazuje na nevyhovující právní úpravu pobytových otázek a často neprofesionální postupy příslušných správních úřadů. Za hlavní překážky sociálněekonomické integrace cizinců jsou označeny: administrativní náročnost získání pracovního povolení, okamžitá ztráta povolení k pobytu při ztrátě zaměstnání, nemožnost změnit zaměstnání před skončením platnosti povolení k zaměstnání, nelegální zaměstnáváni cizinců, nemožnost podílet se na veřejném zdravotním pojištění pro osoby, které nejsou zaměstnány na území ČR nebo zde nemají trvalý pobyt a také obtížný přístup cizinců k bydlení včetně nemožnosti nabývání nemovitostí cizinci. Hlavními překážkami politické integrace imigrantů je podle KIC neexistence volebního práva cizinců s trvalým pobytem do místních zastupitelstev, existence povolovacího režimu při vzniku organizací cizích státních příslušníků a podmínky registrace občanských sdružení. Opatření ke změnám ve výše uvedených oblastech jsou ve stavu rozpracovanosti.

- 62 6 2

Příloha č. 5 Společné základní principy politiky integrace přistěhovalců v Evropské unii Zdroj: MPSV. 2005. Koncepce integrace cizinců. Str. 2-3. 1.Integrace představuje dynamický, obousměrný proces vzájemného přizpůsobování všech přistěhovalců a obyvatel členských států. 2. Integrace vyžaduje úctu k základním hodnotám Evropské unie. 3. Klíčovou úlohu v procesu integrace hraje zaměstnanost, která je ústředním předpokladem pro účast přistěhovalců, pro jejich příspěvek k hostitelské společnosti a pro zviditelnění tohoto příspěvku. 4. Nezbytnou podmínkou integrace jsou základní znalosti jazyka, historie a institucí hostitelské společnosti; pro integraci je nezbytné, aby bylo přistěhovalcům umožněno nabývat těchto znalostí. 5. Pro přípravu přistěhovalců, a zejména jejich potomků, na úspěšnější život a aktivnější účast ve společnosti má zásadní význam vzdělávání. 6. Nezbytným předpokladem lepší integrace je přístup přistěhovalců k institucím, jakož i k veřejným statkům a soukromému zboží a službám na stejném základě jako státní občané a způsobem vylučujícím jakoukoli diskriminaci. 7. Základním mechanismem integrace je častý styk mezi přistěhovalci a státními občany členského státu. Styk mezi přistěhovalci a státními občany členského státu obohacují společná fóra, dialog kultur, vzdělávání o přistěhovalcích a jejich kulturách a povzbudivé životní podmínky v městských sídlištích. 8. Projevování různých kultur a vyznání je zaručeno podle Charty základních práv a musí být chráněno vždy, když není v rozporu s jinými nedotknutelnými evropskými právy nebo s vnitrostátními předpisy. 9. Integraci přistěhovalců napomáhá jejich účast na demokratickém procesu a při formulování integračních politik a opatření, zejména na místní úrovni. 10. Při tvorbě a provádění veřejné politiky je důležité mít na zřeteli promítnutí integračních politik a opatření do širokého portfolia příslušných politik a do všech úrovní veřejné správy a veřejných služeb (mainstreaming). 11. K průběžným úpravám politiky, hodnocení pokroku integrace a zefektivnění výměny informací je potřeba stanovovat jasné cíle, ukazatele a mechanismy jejich hodnocení.

- 63 6 3

Příloha č. 6 Legislativní a institucionální rámec ukrajinské imigrace do ČR Cizinci žijící a pracující na našem území podléhají zákonům platným v ČR. V této kapitole považuji za důležité blíže prozkoumat podmínky, které vytváří legislativa a instituce v ČR pro cizince ze zemí mimo EU pro jejich integraci. Nebudu se zde věnovat ustanovením vztahujícím se k azylantům a žadatelům o azyl, protože tito nejsou předmětem zkoumání mé diplomové práce. Použiji zde členění dle jednotlivých sfér integrace (viz kapilola 4.1.2). Budu se tedy zabývat legislativními podmínkami sídelní, politické, společenské a kulturní integrace cizinců u nás. Sídelní integraci migrantů určují ustanovení o délce pobytu migrantů na našem území, úpravy právní ochrany jejich usídlení a možnost získat trvalý pobyt či české občanství. Vytváří základní podmínky pro rozvoj ostatních sfér integrace cizinců. Zákon č. 326/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů, o pobytu cizinců stanovuje, že cizinci žijící na našem území, zde mohou mít přechodný nebo trvalý pobyt. Přechodný pobyt umožňuje cizincům vízum k pobytu nad 90 dní, které může být následně prodlužováno vždy o jeden rok, pokud trvá účel, na který bylo vízum vydáno. O trvalý pobyt může zažádat cizinec z důvodu sloučení rodiny s občanem ČR majícím trvalý pobyt v ČR, a to bez nutnosti předchozího pobytu na našem území. Trvalý pobyt může také získat každý cizinec po pěti letech40 nepřetržitého pobytu na území ČR na základě víza k pobytu nad 90 dní. Cizinecký zákon je postaven na nenárokovosti víz, přičemž je zde přidělena značná pravomoc správním orgánům. Taková situace snižuje míru právní jistoty cizinců a zvyšuje riziko korupce (Čižinský, 2004). Cizinec může získat české státní občanství, pokud splňuje podmínky stanovené zákonem č. 40/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů o nabývání a pozbýváni státního občanství ČR.41 Právní ochrana usídlení cizinců se řídí poměrně přísnými pravidly, například co se týče podmínek a způsobů zrušení platnosti povolení k pobytu. Pokud cizinec určitým způsobem42 poruší své povinnosti a přijde o povolení k trvalému pobytu, musí na základě přiděleného výjezdního víza opustit ČR v řádu několika dní43 Může se jednat například o situaci, kdy policie zjistí, že uzavřel sňatek s cílem získat povolení k trvalému pobytu, nebo došlo k rozvodu manželství (na základě kterého cizinec získal 40

Tato úprava vstoupila v platnost teprve v lednu 2006, předtím platila podmínka desetiletého pobytu na území ČR. 41 Podmínky k získání českého státního občanství stanovují, že cizinec: - má na území České republiky ke dni podání žádosti po dobu nejméně pěti let povolen trvalý pobyt a po tuto dobu se zde převážně zdržuje, - prokáže, že nabytím státního občanství České republiky pozbude své dosavadní občanství - nebyl v posledních pěti letech odsouzen pro úmyslný trestný čin (prokazuje se výpisem z rejstříku trestů v ČR), - prokáže pohovorem před příslušným úřadem znalost českého jazyka - plní povinnosti vyplývající z ustanovení zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (ve znění pozdějších předpisů) a povinnosti vyplývající ze zvláštních předpisů upravujících veřejné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení, důchodové pojištění, daně, odvody a poplatky. 42 dle § 77 zákona 326/1999 Sb. 43 ustanovuje § 80 zákona 326/1999 Sb.

- 64 6 4

povolení k trvalému pobytu) do pěti let od jeho vzniku a zároveň se z manželství nenarodilo dítě (ani nebylo osvojeno), nebo například opakovaně závažným způsobem poruší veřejný pořádek. Zákon dále stanovuje, že policie přidělí v takovýchto případech cizinci výjezdní vízum za podmínky, že důsledky tohoto rozhodnutí budou přiměřené důvodu pro ukončení pobytu. Při posuzování přiměřenosti policie přihlíží zejména k dopadům tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince. Opět je zde tedy dána značná pravomoc policii, což může vést ke korupčnímu jednání. Politická integrace migrantů do společnosti se odvíjí od práva shromažďovat se, sdružovat se a být politicky aktivní, v možnosti uplatnit pasivní a aktivní volební právo a v jejich přístupu k veřejným službám. Zákon 424/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů o sdružování v politických stranách a politických hnutích přiznává právo sdružovat se v politických stranách a hnutích pouze občanům ČR. Také oprávnění stát se členem politické strany či hnutí s právem volit a být volen do orgánů strany má pouze občan ČR. Také zákon č. 83/1990 o sdružování občanů stanovuje právo na zakládání občanských sdružení občanům ČR.44 Volební právo upravuje zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR, zákon č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích i zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů. Všechny zakotvují jako jednu z kumulativních podmínek tohoto práva státní občanství České republiky. Cizinci žijící v České republice nemají tedy právo volit ani být voleni. Výjimku tvoří občané EU s trvalým pobytem v ČR, kteří mohou volit v komunálních volbách. Přístup imigrantů (pobývajících v ČR přechodně) k některým veřejným službám je také dosti omezený. Cizinci pracující v ČR by měli mít právo na zprostředkování zaměstnání, jelikož jako zaměstnanci odvádí ze svého výdělku příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Jestliže však cizinec pobývající v ČR na základě víza za účelem zaměstnání ukončí zaměstnání před vypršením platnosti povolení k zaměstnání, toto povolení pozbude platnosti a cizinec musí v řádu dní opustit území ČR. Z toho vyplývá, že tito cizinci fakticky nemají nárok ani na hmotné zabezpečení uchazeče o zaměstnání, ani na zprostředkování zaměstnání. Podobná situace nastává v případě cizinců – živnostníků, kteří ukončí svou samostatně výdělečnou činnost.45 Co se týče důchodového pojištění, podle zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů je učastníkem důchodového pojištění každý, kdo je zaměstnancem, osobou samostatně výdělečně činnou nebo každý, kdo se dobrovolně přihlásí. Nejedná se tedy o rozlišování na státní občany ČR a ostatní. Důchody je možné vyplácet i do ciziny a to buď na základě mezinárodní smlouvy, např. § 61 odst. 1, nebo podle mechanismu obsaženého v § 66 , tedy opět minimálně na účet u banky v ČR s následným převodem do zahraničí (Poradna pro státní občanství, 2000). Přístup cizinců ke státní sociální podpoře upravuje zákon č. 117/1995 Sb. o 44

Dle Čižinského (2004) je zde používaná ještě socialistická terminologie, jež pojem občan používala ve smyslu fyzická osoba. I když Listina základních práv a svobod přikazuje číst v případech zákonů o lidských právech pojem „občan“ jako „každý člověk“, Ministerstvo vnitra uplatňuje při posuzování sdružení zakladaných výlučně cizinci nikoli zákon o sdružování občanů, ale zákon č. 116/1985 o podmínkách činnosti organizací s mezinárodním prvkem v ČSSR. Podle tohoto zákona se organizace cizinců nezakládají na principu registrace, ale na principu povolení. Podobná omezení by díky výkladové praxi státních orgánů mohla nastat i v situaci, pokud by cizinci chtěli založit vlastní odborovou organizaci (Čižinský, 2004). 45 Zjednodušení úpravy pracovních povolení a zavedení přechodné lhůty je jedním z cílů Koncepce integrace cizinců.

- 65 6 5

státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon stanovuje v § 3 okruh oprávněných osob. Jsou jimi osoby, které jsou na území ČR hlášeny k trvalému pobytu, čímž se rozumí též pobyt cizince na území ČR po uplynutí 365 dnů ode dne hlášení. Přesto je tento zákon vůči cizincům diskriminační existencí institutu "společně posuzovaných osob" (Poradna pro státní občanství, 2000), kterými je vymezený okruh blízkých osob, které s oprávněnou osobou trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Je zřejmé, že pokud nedojde ke sloučení rodin cizinců a jejich trvalému usazení na našem území, nemohou cizinci splňovat podmínky nároku na dávky státní sociální podpory. Podmínky poskytování bezplatné zdravotní péče a její rozsah stanovuje zákon č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění. Zdravotní péči mohou podle tohoto zákona čerpat všechny osoby, které buď mají v ČR povolený trvalý pobyt nebo jsou zaměstnanci zaměstnavatele se sídlem v ČR. Zákon tak nerozlišuje mezi státními občany ČR a cizinci, ale mezi osobami s trvalým pobytem nebo zaměstnáním a osobami bez trvalého pobytu. Cizinec, který v ČR pobývá na základě víza za účelem sloučení, podnikání či studia je povinen uzavřít si podle § 54 smluvní zdravotní pojištění za komerční ceny. Společenská integrace cizinců spočívá v odstraňování překážek svobodné volby např. zaměstnání, lokality a kvality ubytování, přístupu ke zbožím a službám, aby nedocházelo k segregaci a diskriminaci cizinců. Podmínky zaměstnávání cizinců v České republice upravuje zákon č. 262/2006 zákoník práce, dále zákon č. 435/2004 o zaměstnanosti a zákon č. 167/1999 Sb. o zaměstnávání cizinců ve znění pozdějších předpisů. Zaměstnávání Ukrajinců dále upravuje Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Ukrajiny o vzájemném zaměstnávání občanů ČR a Ukrajiny z 21.3.1999, č.67/1999 Sb. Ukrajinci žijící v ČR zde mají ve většině případů přechodný pobyt.46 Právní postavení osob s přechodným pobytem se na trhu práce liší od postavení občanů ČR, protože je objektem státních regulací. Stejně jako ostatní cizinci (mimo občany zemí EU) musí v případě, že chtějí v České republice legálně pracovat nebo podnikat, získat dlouhodobé vízum nad 90 dní za účelem zaměstnání nebo podnikání. K získání zaměstnání navíc potřebují pracovní povolení. Pracovní povolení vydávají místně příslušné Úřady práce (dle místa výkonu práce) a to jen tehdy, když dané pracovní místo je dlouhodobě neobsaditelné místní pracovní silou. Povolení obsadit volné pracovní místo cizincem musí mít od příslušného úřadu práce také zaměstnavatel. Povolení k zaměstnání je nepřenosné, je v něm stanoven konkrétní zaměstnavatel, jeho sídlo, druh práce a místo jeho výkonu. Tyto podmínky nelze během platnosti povolení měnit, což znemožňuje jakoukoli mobilitu zaměstnaných cizinců. Pokud během doby platnosti pracovního povolení, dojde k rozvázání pracovního poměru, automaticky končí platnost pracovního povolení a povolení k pobytu. Povolení k pobytu není možné prodloužit a žádost o nové povolení lze podat pouze na zastupitelském úřadu v zahraničí (Čižinský, 2004). Občané Ukrajiny navíc musí být podle mezivládní dohody mezi ČR a Ukrajinou vybaveni oběma povoleními (pobytovým a pracovním) již před vstupem na území České republiky (Horáková, 2003). Tato komplikovaná administrativní praxe vytváří naprostou závislost cizince na jeho zaměstnavateli, což může vést ke zneužívání a skryté diskriminaci cizinců. 46

Dle statistik cizinecké policie žilo k 31. 12. 2006 v ČR celkem 24 408 Ukrajinců s povolením k trvalému pobytu a 77 186 občanů Ukrajiny ná zakladě povolení k dlouhodobému pobytu.

- 66 6 6

Právní postavení cizinců s trvalým pobytem na území České republiky je na trhu práce shodné s postavením občanů ČR, to znamená, že mohou být zaměstnáváni za stejných podmínek jako občané ČR (§ 98 zákona č. 435/2004 o zaměstnanosti). Co se týče svobodné volby lokality a kvality ubytování existuje v ČR omezení, že nemovitosti mohou nabývat pouze osoby s trvalým pobytem na území České republiky (dle zákona č. 219/1995 Sb., devizový zákon). Jinak je zřejmé, že z důvodu ještě stále existujícího nedostatku bytů a zvláště levného bydlení, jsou především cizinci z Východu, vykonávající u nás málo kvalifikované a špatně placené práce, odkázáni na levné ubytovny. Cizinci žijící v ČR čelí často v každodenním životě problémům ve svobodném a nediskriminujícím přístupu ke zboží a službám. Toto znevýhodnění se nezakládá na právních normách, ale na diskriminujícím zacházení poskytovatelů zboží a služeb v rámci soukromoprávních vztahů. České státní občanství bývá například požadováno při zakládání účtu v bance, při žádosti o úvěr u banky, při členství v bytových družstvech, při účasti při spotřebitelských a jiných soutěžích nebo při zapojení do podpůrných programů vládních či regionálních orgánů státní správy (Čižinský, 2004). Kulturní integrace znamená rozvoj vzájemných vztahů mezi různými komunitami tj. především mezi přistěhovalci a majoritní společností. Jejím základním předpokladem je osvojení si jazyka majority a také oboustranné vzdělávání v nejširším slova smyslu. Ovládnutí českého jazyka je pro všechny cizince žijící u nás vstupní branou k úspěšné integraci do české společnosti. Různé vzdělávací instituce a neziskové organizace sice nabízejí kurzy českého jazyka, jak jsem však zjistila prostřednictvím internetového vyhledávače, jejich nabídka je zatím lokálně nedostatečně rozšířená a pro zaměstnaného cizince většinou také časově nedostupná. Lepší situace je ve velkých městech, i zde jsou však kurzy pořádány spíše pro azylanty nebo účastníky projektu Work in Czech. Využití služeb soukromého učitele je jistě mnohde možné, předpokládám však, že pro většinu cizince z Východu by byla tato forma osvojování českého jazyka příliš finančně náročná. Co se týče udržování kontaktu s jazykem a kulturou země původu přistěhovalců záleží hodně na vůli samotných imigrantů. Ve prospěch Ukrajinců pracuje na našem území několik neziskových organizací např. Fórum Ukrajinců, Ukrajinská iniciativa v ČR, Sdružení Ukrajinců a příznivců Ukrajiny. Tyto organizace se zabývají mimo jiné rozvojem vztahů s majoritou, propagaci ukrajinské kultury v ČR a rozvojem této kultury mezi Ukrajinci žijícími v ČR. 1. ledna 2005 vstoupil v platnost školský zákon č. 561/2004, který ustanovuje, že osoby, které nejsou státními občany České republiky a pobývají oprávněně na území České republiky, mají přístup k základnímu, střednímu a vyššímu odbornému vzdělávání za stejných podmínek jako státní občané České republiky. Dále tento zákon stanovuje, že střední či vyšší odborná škola na žádost cizinci promíjí přijímací zkoušku z českého jazyka, ale jeho znalost nezbytnou pro vzdělávání v daném oboru ověří ústním pohovorem.

- 67 6 7

Příloha č. 7 Situace Ukrajinců u nás dle denního tisku „Přijeli si sem vydělat, aby řešili často bezvýchodnou situaci doma. Mají strach o práci, takže si nestěžují. Přitom tato práce často neodpovídá jejich původní profesi a vzdělání, takže byli zvyklí na lepší zacházení. Proto se mohou cítit diskriminováni,“ cituje server idnes psycholožku práce Evu Bedrnovou (Švidrnochová, 8.3.2005). „Cizinci jsou ochotni vykonávat fyzicky náročné práce v úkolové mzdě, nemají tady rodinu, jsou přizpůsobivější, jsou ochotni pracovat přesčas, na směny, o víkendech a svátcích, respektují časté změny místa výkonu práce, což se týká hlavně stavebnictví. Firmy rovněž často nemohou nebo nechtějí nabídnout takovou mzdu, která by byla pro české uchazeče přijatelná,“ řekla témuž deníku mluvčí MPSV Monika Hladíková v roce 2003 (Švidrnochová, 18.3.2003). Dušan Drbohlav charakterizoval situaci Ukrajinců na českém trhu práce pro server ihned následovně: „Jsou často velmi málo honorovaní i za kvalitně odvedenou práci, často jim nejsou poskytovány adekvátní pracovní podmínky, nelegálním pracovníkům bývají zadržovány doklady a stávají se tak otroky prostředníka nebo zaměstnavatele.“. Dále Drbohlav dodává, že většina Ukrajinců je s takovými podmínkami předem smířena. V tomtéž článku se k problematice diskriminace ukrajinských dělníků vyjádřil i vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab: „Nahodilé informace z terénu jsou často opravdu šokující, dochází k porušování veškerých možných předpisů i základních aspektů lidské důstojnosti.“ (Holub, 30.9.2004). „Na Ukrajincích se přiživuje každý, ať už jsou to úředníci v bance, policie, stavební firmy, revizoři v metru či mafie,“ to je názor, jenž serveru idnes poskytl nejmenovaný majitel firmy, která se zabývá poskytováním služeb cizincům (Kedroň, 26.2.2001). Server Novinky dne 5. 5. 2006 zveřejnil výsledky výzkumu neziskové organizace La Strada, podle níž jsou někteří cizinci v Česku zneužíváni k nucené práci, často pracují i 16 hodin denně v tvrdých podmínkách za velmi nízkou mzdu. Podle této organizace se jedná především o pracovníky z Ukrajiny a Vietnamu.

- 68 6 8

Příloha č. 8 Operacionalizace výzkumných otázek

Operacionalizace Dílčí výzkumné otázky 1. Jaký je stav sídelní složky integrace ukrajinských imigrantů žijících na Prostějovsku?

Operacionalizované otázky Jaký je současný pobytový status dotazovaných Ukrajinců? Jaká je dosažená délka pobytu respondenta u nás? Jaké je právní povědomí Ukrajinců o legislativě upravující pobyt cizinců v ČR?

Otázky do rozhovoru

Jaké povolení k pobytu v současné době užíváte? Jak dlouho už pobýváte v České republice? Víte po kolika letech pobytu v České republice můžete získat trvalý pobyt? Víte, jaké jsou podmínky k získání českého státního občanství? Jaké mají Ukrajinci plány, co se týče Máte zájem o získání trvalého pobytu pobytu v ČR? v ČR? Proč ano? Proč ne? Pokud ne: Co by se muselo změnit, abyste tu trvale zůstal? 2. Jaký je stav Jaké mají dotazovaní Ukrajinci Máte možnost účastnit se voleb? politické povědomí o svých politických Mohou cizinci u nás zakládat politické složky právech v ČR? strany? integrace ukrajinských Jsou Ukrajinci zapojeni v některých Účastníte se činnosti nějakého imigrantů politických či zájmových politického nebo zájmového sdružení? žijících na uskupeních? Prostějovsku? Jaké jsou jejich postoje k politické Jak důležitá jsou pro vás osobně politická integraci do české společnosti? práva (možnost volit, kandidovat ve volbách, zakládat politická či zájmová sdružení)? Zajímají se o politické dění v ČR? A Zajímáte se o politické dění v ČR? A na na Prostějovsku? Prostějovsku? 3. Jaký je stav Jaké jsou podmínky zaměstnání Co byste řekl o práci, kterou tady v OP společenské respondentů? děláte? složky Jak s vámi jednají nadřízení? integrace Jakou máte pracovní dobu? ukrajinských Kolik si obvykle měsíčně vyděláte? imigrantů Co dotazovaní soudí o zdravotní Co byste řekl o kvalitě zdravotní péče, žijících na péčí, které se jim v ČR dostává? kterou zde využíváte? Prostějovsku? Jak respondenti hodnotí kvalitu Jak byste hodnotil ubytování zde na svého ubytování a dostupnost jiného ubytovně (cena, kvalita, údržba zařízení, bydlení na Prostějovsku? soukromí)? Uvažoval jste někdy o změně ubytování?

- 69 6 9

Proč jste se nakonec rozhodl zůstat na ubytovně? Je podle vás v Prostějově dostatečná nabídka cenově dostupného bydlení? Jaké jsou vztahy mezi Ukrajinci a V jakých situacích přicházíte do přímého majoritní společností? kontaktu s Čechy? Jak často? Máte mezi Čechy nějaké přátele? Dovedete si představit, že byste se provdala za Čecha (oženil s Češkou)? Myslíte si, že by takové soužití přinášelo nějaké problémy? Jaké? Jaké jsou vztahy mezi Ukrajinci žijícími v ČR? Setkávají se Ukrajinci u nás s nějakou formou diskriminace?

Jaké jsou podle vašeho názoru vztahy mezi Ukrajinci, kteří žijí v Česku? Dostává se podle vás Ukrajincům rovnocenná zdravotní péče jako vašim českým kolegům? Máte pocit, že vás Češi berou jako sobě rovné? Jsou podle vašeho názoru příjmy ukrajinských pracovníků u vás v práci srovnatelné s příjmy českých pracovníků (ve stejných profesích)?

Myslíte si, že jsou cizinci u nás dostatečně chráněni proti diskriminaci? Setkal jste se s tím, že ve vašem okolí došlo k nějaké formě diskriminace Ukrajinců? Stalo se vám někdy, že s vámi někdo z Čechů jednal diskriminačním způsobem? Mají Ukrajinci možnost účinně se diskriminaci bránit? 4. Jaký je stav Do jaké míry ovládají dotazovaní Kdy jste se naučil mluvit česky? kulturní složky český jazyk? Jak jste si osvojoval český jazyk? integrace Připadá vám český jazyk obtížný? ukrajinských Dokážete v češtině číst bez velké imigrantů námahy? žijících na Mají dotazovaní Ukrajinci zájem Navštěvoval jste nebo navštěvujete Prostějovsku? dále rozvíjet svou znalost češtiny? nějaký kurz českého jazyka? Pokud ne, měl byste o takový kurz zájem? Snažíte se s Čechy domluvit co nejvíce česky nebo spoléháte, že vám budou rozumět, i když budete mluvit ukrajinsky nebo rusky?

- 70 7 0

Jak si udržují respondenti znalost Jakým jazykem hovoříte s ostatními ukrajinštiny? Ukrajinci v ČR? Čtete pravidelně texty psané ukrajinsky? Kdyby bylo v televizi nebo v rádiu vysílání v ukrajinštině, sledoval byste ho? Jaký mají přístup k informacím o dění na Ukrajině? Jaké mají dotazované osoby povědomí o ukrajinských národnostních spolcích působících na území ČR? Ovládají respondenti práci s počítačem? Mají dotazovaní možnost přístupu na Internet? Jak tráví respondenti svůj volný čas?

Sledujete nějak dění na Ukrajině? Pokud ano: Jak? Znáte nějaké organizace, které pracují na našem území ve prospěch Ukrajinců? Umíte pracovat s počítačem? Máte možnost přístupu na Internet? Jak trávíte svůj volný čas?

Mají respondenti možnost rozvíjet Byl jste na Ukrajině součástí nějakého svou případnou víru ve společenství náboženského společenství? věřících na Prostějovsku? Pokud ano, máte možnost rozvíjet i zde svou víru ve společenství věřících lidí?

- 71 7 1

Příloha č. 9 Otázky zjišťující kontext migrace respondentů do ČR a jejich integrace Motivace a okolnosti příjezdu do ČR Proč jste se rozhodl jít pracovat do České republiky? Když jste se rozhodl pracovat v ČR, byl někdo, koho jste znal, v Česku už předtím zaměstnaný? Přijel někdo blízký nebo známý s vámi? Kdo? Vzpomenete si, jaké byly vaše první dojmy po příjezdu do ČR? (co se týče jednání úřadů, zaměstnavatele, Čechů obecně) Co by podle vašeho názoru Ukrajincům nejvíce pomohlo při příjezdu do ČR? Adaptace Co bylo pro vás v prvních měsících vašeho pobytu v Prostějově nejtěžší? Co vám pomohlo překonat tyto obtíže? Co by podle vás Ukrajincům nejvíce pomohlo v prvních měsících života v Česku? Plány Jak dlouhý pobyt zde jste na počátku plánoval? Jak dlouho zde plánujete zůstat? Pobyt v ČR Můžete mi, prosím, říct, jak ovlivnil váš pobyt v Česku vaše vztahy s blízkými a známými doma (na Ukrajině)? Jak byste hodnotil jednání úřadů s cizinci? Máte vy osobně nějaké špatné zkušenosti? Co vám v Česku nejvíc chybí? Co hlavně by se mělo změnit, aby se Ukrajincům v Česku žilo lépe? Osobní data Můžete mi, prosím, říct, kolik je vám let? A jaký je váš rodinný stav?

- 72 7 2

Příloha č. 10 Návod k rozhovoru s Ukrajinci - představení se a vysvětlení účelu dotazování, - ujištění o anonymitě, ochraně získaných informací a jejich využití pouze pro účely této práce, získání souhlasu s nahráváním rozhovoru na diktafon, 1) Proč jste se rozhodl jít pracovat do České republiky? 2) Jak dlouhý pobyt zde jste na počátku plánoval? 3) Jak dlouho už pobýváte v ČR? 4) Jaké povolení k pobytu v současné době užíváte? 5) Když jste se rozhodl pracovat v ČR, byl někdo, koho jste znala, v Česku už předtím zaměstnaný? 6) Přijel někdo blízký nebo známý s vámi? Kdo? 7) Vzpomenete si, jaké byly vaše první dojmy po příjezdu do ČR (co se týče jednání úřadů, zaměstnavatele, Čechů obecně)? 8) Co by podle vašeho názoru Ukrajincům nejvíce pomohlo při příjezdu do ČR? 9) Co bylo pro vás v prvních měsících vašeho pobytu v Prostějově nejtěžší? 10) Co vám pomohlo překonat tyto obtíže? 11) Co by podle vás Ukrajincům nejvíce pomohlo v prvních měsících života v Česku? 12) Jak dlouho zde plánujete zůstat? 13) Víte, po kolika letech pobytu v České republice můžete získat trvalý pobyt? 14) Máte zájem o získání trvalého pobytu v ČR? Proč ano? / Proč ne? 15) Pokud ne: Co by se muselo změnit, abyste tu trvale zůstal? 16) Víte, jaké jsou podmínky k získání českého státního občanství? 17) Máte možnost účastnit se voleb? 18) Mohou cizinci u nás zakládat politické strany? 19) Účastníte se činnosti nějakého politického nebo zájmového sdružení? 20) Zajímáte se o politické dění v ČR? A na Prostějovsku?

- 73 7 3

21) Jak důležitá jsou pro vás osobně politická práva (možnost volit, kandidovat ve volbách, zakládat politická či zájmová sdružení)? 22) Kdy jste se naučil mluvit česky? 23) Jak jste si osvojoval český jazyk? 24) Připadá vám český jazyk obtížný? 25) Dokážete v češtině číst bez velké námahy? 26) Navštěvoval jste nebo navštěvujete nějaký kurz českého jazyka? Pokud ne, měl byste o takový kurz zájem? 27) Jakým jazykem hovoříte s ostatními Ukrajinci v ČR? 28) Jaké jsou podle vašeho názoru vztahy mezi Ukrajinci, kteří žijí v Česku? 29) Sledujete nějak dění na Ukrajině? Pokud ano: Jak? 30) Kdyby bylo v televizi nebo v rádiu vysílání v ukrajinštině, sledoval byste ho? 31) Čtete pravidelně texty psané ukrajinsky? 32) Znáte nějaké organizace, které pracují na našem území ve prospěch Ukrajinců? 33) Jak trávíte svůj volný čas? 34) Umíte pracovat s počítačem? 35) Máte možnost přístupu na Internet? 36) Můžete mi, prosím, říct, jak ovlivnil váš pobyt v Česku vaše vztahy s blízkými a známými doma (na Ukrajině)? 37) V jakých situacích přicházíte do přímého kontaktu s Čechy? Jak často? 38) Máte pocit, že vás Češi berou jako sobě rovné? 39) Snažíte se s Čechy domluvit co nejvíce česky nebo spoléháte, že vám budou rozumět, i když budete mluvit ukrajinsky nebo rusky? 40) Máte mezi Čechy nějaké přátele? 41) Dovedete si představit, že byste se provdala za Čecha (oženil s Češkou)? 42) Myslíte si, že by takové soužití přinášelo nějaké problémy? Jaké?

- 74 7 4

43) Co byste řekl o práci, kterou tady v ČR děláte? 44) Jak s vámi jednají nadřízení? 45) Jakou máte pracovní dobu? 46) Kolik si obvykle měsíčně vyděláte? 47) Jsou podle vašeho názoru příjmy ukrajinských pracovníků u vás v práci srovnatelné s příjmy českých pracovníků (ve stejných profesích)? 48) Jak byste hodnotil ubytování zde na ubytovně (cena, kvalita, údržba zařízení, soukromí)? 49) Uvažoval jste někdy o změně ubytování? 50) Proč jste se nakonec rozhodl zůstat na ubytovně? 51) Je podle vás v Prostějově dostatečná nabídka cenově dostupného bydlení? 52) Co byste řekl o kvalitě zdravotní péče, kterou zde využíváte? 53) Dostává se podle vás Ukrajincům rovnocenná zdravotní péče jako vašim českým kolegům? 54) Byl jste na Ukrajině součástí nějakého náboženského společenství? 55) Pokud ano, máte možnost rozvíjet i zde svou víru ve společenství věřících lidí? 56) Jak byste hodnotil jednání úřadů s Ukrajinci? 57) Máte vy osobně nějaké špatné zkušenosti? 58) Myslíte si, že jsou cizinci u nás dostatečně chráněni proti diskriminaci? 59) Setkal jste se s tím,že ve vašem okolí došlo k nějaké formě diskriminace Ukrajinců? 60) Stalo se vám někdy, že s vámi někdo z Čechů jednal diskriminačním způsobem? 61) Mají Ukrajinci možnost účinně se diskriminaci bránit? 62) Co vám v Česku nejvíc chybí? 63) Co hlavně by se mělo změnit, aby se Ukrajincům v Česku žilo lépe? 64) Můžete mi, prosím, říci, kolik je vám let? 65) A jaký je váš rodinný stav?

- 75 7 5

Příloha č. 11 Výstupy rozhovoru s ženou běloruské národnosti, která se nedopatřením dostala mezi respondenty mého výzkumného dotazování. Když jsem zjistila, že tato žena nepracuje v OP a nebydlí na ubytovně, byla jsem potěšena, že můj výzkumný vzorek bude pestřejší. Když ovšem na začátku rozhovoru navíc vyšlo najevo, že není Ukrajinka, ale Běloruska, bylo mi jasné, že tuto osobu nemohu zařadit do výzkumného vzorku, ačkoli zná zkoumanou problematiku neméně dobře jako respondentky ukrajinské národnosti. Ze slušnosti a také vlastního zájmu, jsem rozhovor provedla celý. Připravené otázky jsem pochopitelně modifikovala. Jednalo se o rozhovor bohatý na informace, které mají vypovídací hodnotu ke zkoumanému tématu a proto jsem neodolala a jeho souhrn uvádím v této příloze. Osobní data: 34 let, rozvedená, syn, 11 let – žije se svým otcem (bývalým manželem respondentky) v Bělorusku. Kontext pobytu respondentky v ČR: Přijela sem cca před třemi lety, aby vydělávala peníze pro syna, který se závodně věnuje tenisu. Kdyby mu neposílala peníze, nemohl by na této úrovni ve sportu pokračovat. V Prostějově zůstává mimo jiné i proto, že kdyby se jí podařilo v budoucnu dostat syna do ČR, měl by zde k tenisové kariéře ideální podmínky. Prozatím jí bývalý manžel nechce dát svolení k synovu přesídlení, naopak přesvědčuje respondentku, aby se vrátila zpět do Běloruska. Ona je podle svých slov rozhodnuta zde zůstat a věří, že to otec dítěte časem pochopí a povolí synovi přesídlení do ČR. Jít pracovat do Česka se rozhodla na základě doporučení své kamarádky, která pochází ze stejného města a která odešla již dřív za prací do ČR a již zde získala trvalý pobyt. „Takže ona mě to poradila, co můžeš jechať semka a buděš v klidu a jako nebuděš mať s ničím problémy.“ Přijela sem s rozhodnutím zůstat tu natrvalo. Z Běloruska přijela sama, osobně zná prý jen tři Bělorusy žijící v České republice, ale přátelí se s Ukrajinci, Rusy a dalšími občany postsovětských republik. Původně pracovala asi 8 měsíců v OP Prostějov, pak odjela do Běloruska na řádnou třítýdenní dovolenou. Pracovníci personálního oddělení OP nějakým nedopatřením měli za to, že odjela natrvalo47 a tak zkartovali veškeré její „papíry“, včetně povolení k práci a pobytu. Musela si tedy sehnat novou práci a vyřídit nová povolení. V této situaci jí pomohla vyřídit potřebné doklady jedna brněnská organizace, její název si však respondentka již nedokázala vybavit, jen si vzpomíná, že tam pracovalo 50% Čechů a 50% Ukrajinců. V současnosti pracuje ve výrobně masných výrobků v Prostějově. Adaptace: Své první dojmy v ČR popisuje následujícím způsobem: „No, to bylo ťažky, těžké, protože češsky nerozuměla vůbec nic, ani jedno slovo, a v praci musela mluvit češsky. Paní mistrová mně říkala: ,Když ty tady v Češsku, tak musíš mluvit po češsky. Ja znam rusky, ale ja nebudu říkat nic po rusky, protože ja není v Rusku, já jsem v Češsku…´, takže já měla také velke překvapení.“ 47

Někdy se stává, že cizinci „ujedou“ domů bez podání výpovědi, protože nechtějí svůj návrat odkládat o výpovědní dobu – zkrátka se nevrátí z dovolené. V tomto případě však respondentka o ničem podobném ani neuvažovala, odpočátku byla rozhodnutá trvale se tu usadit a když odjela na dovolenou, zůstala polovina jejích osobních věcí na ubytovně…

- 76 7 6

V prvních měsících prožívala stesk: „No bylo smutno po domu, protože zvyk na rodinu, zvyk na všecko, tady ja sám, to bylo ťažko, protože tam máš děcko, on není s taboj…tak ale pak časom to už sklidnilos, protože kvůli čemu ty tady? Kvůli tomu děcku, tak to nějak…“ Kromě silné motivace vydělávat peníze na synovu sportovní kariéru, pomohli této ženě překonat počáteční adaptační potíže… „Naši lidi. Když něco takového ťažkého je, tak promluvíš s někým, někdo něco poradí.“. Pojmem „naši lidi“ má respondentka na mysli především Ukrajince, případně další občany postsovětských republik, se kterými se zde v Česku přátelí. Na otázku, jak ovlivnil pobyt v ČR její vztahy s blízkými a známými doma, odpověděla po kratším váhání následující: „Všechna rodina, všechny doma řekli, což by ja vratilas zpátky. Oni nechcut, co by ja tady zůstala, ale taky každý má svůj nadzor, když já řeknu, co já chci tady zůstat, někdo řekne: „To je dobrý!“, někdo: „Proč? Jeď dom radši, v Češsku ty sama a nikdo ti nepomůže, když něco stane.“ No, já nemyslím tak, co mě nikdo nepomůže. Mám známych, takže vždycky někdo je, na koho můžeš spoléhať.“ Sídelní integrace Tato respondentka pobývá v ČR již tři roky a to na základě povolení k dlouhodobému pobytu (vízum nad 90 dní, obnovované vždy po roce). Má zájem se zde usadit trvale a plánuje si po pěti letech pobytu požádat o povolení k trvalému pobytu. Jako hlavní důvod uvádí synovu tenisovou kariéru. Podmínky k získání českého státního občanství zná jen částečně: „…kvůli děcku vím, co musím dobře znát česky, což by pomocť tomu děcku svojimu a nějaky takovy prava, co můžu tady v Češsku, co nemužu…“ Politická integrace Respondentka ví, že v ČR nemůže volit, ani zakládat politické strany. Neúčastní se činnosti žádného politického ani zájmového sdružení. Uvedla: „Mě prostě politika nezajímá, prostě vono se tady pro nás, pro Rusov, nic nedělá, tak…(smích)“. Dokonce uvedla, že i kdyby měla určitá politická práva, asi by jich nevyužívala. Společenská integrace Vztahy s majoritní společností: Na otázku, zda má pocit, že ji Češi berou jako sobě rovné, jsem dostala následující odpověď: „No, asi ne, protože já jako znám lidi, možno řeknuť, kamarády, voni mě beru na rovinu, ale v práci, někde v obchodě nebo na městě, Čechy neberu na rovinu, co to je čelověk. Oni, takový pocit mám, že oni, když vidí, co to je Rus nebo tam Bělorus, prostě ruský čelověk a voni si řeknu: to seš není lidi, takový pocit u mě je, co prostě oni nas neberu jako za normalnych lidí.“ Přesto v odpovědi na jinou otázku se respondentka vyjádřila takto: „…znám moc lidí – Čechov – který je dobrý lidi a chovat se ke mně slušně. Já jim kolikrát dávala taku otázku: Já jsem Běloruska a vy se chováte ke mně jako k Češke? A voni mně říkali, ale nás to nezajímá, my prostě tebe máme rádi a hotovo!“ Přesto si nedovede představit, že by se provdala za Čecha. Sice si myslí, že by takové soužití nepřinášelo problémy, ale má za to, že když by se něco stalo, že by ji tento manžel (Čech) nechal samotnou v problémech.48 Vztahy mezi Ukrajinci navzájem: Podle této respondentky jsou tyto vztahy různé: „Je 48

Zde jsem udělala chybu, že jsem více nesondovala, abych zjistila, zda se jedná o nedůvěru k mužům obecně (která by mohla pramenit ze zkušenosti z nyní rozvedeného manželství), nebo spíše o nedůvěru k českým mužům.

- 77 7 7

takovy Ukrajinci, co mají rádi Čechy a nechtějí znát nás … ale když něco, tak vždycky vrátí se zpátky a: Promiň, můžeš mě pomocť?“. Zaměstnání: O svém současném zaměstnání říká, že ji práce baví a že si ji vedoucí váží. Při této příležitosti vzpomíná na jednání svých nadřízených v OP poté, co se vrátila z dovolené a vyšlo najevo, že její osobní spis včetně povolení k práci a víza byl zničen: „…mohli už něco udělat, ale když já přišla tam, řekli: Běž pryč, nebreč nám tady, nedělaj problémy, lžeš a hotovo! Nachystaj věci a mazej dom! Nikdo mě nechtěl posluchat ani nechtěli přiznat svoju chybu, co voni tu chybu udělali.“ Není divu, že si dotazovaná po této zkušenosti myslí, že v OP si cizinců nikdo neváží. Nyní je respondentka zaměstnána ve malé výrobně masných výrobků (8 lidí na dílně), obvykle pracuje od 2:30 do 14-15 hodin za 65 Kč na hodinu. Nestěžuje si na práci samotnou nebo na pracovní podmínky, ale problém vidí v tom, že pracuje s Čechy, prý mívají různé nepříjemné narážky. Důvodem je podle ní to, že šéf o ní říká, že pracuje nejlíp a: „…oni prostě to nesnášejí, říkají: Vona cizinka a lepší jako my?... ale já to neberu v úvahu, mě je to prostě jedno.“ Ubytování: Tato respondentka bydlí sama v pronajatém bytě v paneláku naproti ubytovně, kde probíhal náš rozhovor. Pronajímá si jednopokojový byt, prý stejný, jaké jsou na ubytovně (tam ovšem v takovém bytě bydlí 2-3 osoby). Na otázku, zda je v Prostějově dostatečná nabídka cenově dostupného bydlení, odpovídá: „No jo, ale taky Čechy… Nechce nějaký Čech pronajat cizincům byt. Sháňat byt pro Ukrajince nebo pro Bělorusov, prostě pro Rusov, to jesť ťažko, protože všechny majut strach, co my jako hajzly nějaky…(smích).“ Zdravotní péče: Zdravotní péči využívá respondentka podle svých slov málo, protože jí zdraví nezlobí, ale když šla několikrát k lékařce, chovala se k ní normálně, podle jejího názoru rovnocenně jako k Čechům. Diskriminace: Na otázku, zda si myslí, že jsou cizinci u nás dostatečně chráněni proti diskriminaci, odpovídá tato respondentka váhavě a nejednoznačně, že neví. Ve svém okolí se prý nesetkala s žádnou formou diskriminace Ukrajinců a ani s ní prý nikdo z Čechů nikdy nejednal diskriminačním způsobem. Je zřejmé, že tyto odpovědi jsou v rozporu s předchozími výpověďmi o zkušenostech s jednáním majoritní společnosti s cizinci z postsovětských republik. Zdá se, jako by si dotazovaná nespojovala negativní jednání některých Čechů (personalistů v OP, spolupracovníků, osob pronajímajících byty atd.) s pojmem diskriminace. K potvrzení této teze by bylo třeba zkoumat, co si tito cizinci představují pod pojmem diskriminace. Na otázku, zda se mají Ukrajinci možnost účinně se diskriminaci bránit, dotazovaná odpověděla: „No jo a proč ne? Máte policiu, mužu tam stavit sa, nahlásiť to nebo prostě nějaký soud, to dá se vyřešit, já myslím, nebyly by z toho problémy, když by něco.“. Na doplňující otázku, zda ona sama by to takhle řešila, odvětila: „Proč ne? Každý člověk má nějaký práva, tak proč nepoužít práva, když někdo tebe zlobí nebo tam…“, nedořekla, jako by přemýšlela, co to vlastně je diskriminační jednání. Kulturní integrace Český jazyk: Jak již bylo řečeno, při příjezdu do ČR neznala dotazovaná z češtiny vůbec nic. Češtinu si osvojovala tak, že mluvila s lidmi, četla časopisy, sledovala televizi a také s pomocí slovníku se učila nová slova. Český jazyk jí nepřipadá obtížný: „Jenom, když píšeš, to tam ty háčky všechny, to hrůza…(smích)“. V češtině dokáže číst, připouští však, že to není bez problému: „Musím někdy přemýšlet nebo musím přeložit nějaká slova v ruštinu.“ O kurz českého jazyka by měla zájem: „…což by

- 78 7 8

naučit se lepše, což by dát pak něco tomu děcku.“. Běloruština: V komunikaci s přáteli z postsovětských republik používá hlavně ruský ale i český jazyk, rozumí i ukrajinštině. Podobné je to s psanými texty, čte hlavně v ruštině, ale od Ukrajinek si půjčuje i knihy a časopisy psané ukrajinsky. S běloruštinou se v ČR příliš nesetkává, používá ji jen při telefonátech do Běloruska. Měla by zájem o případné pořady v rádiu nebo v televizi v ruštině nebo i ukrajinštině. Informace o dění v Bělorusku získává prakticky pouze skrze telefonáty domů. Ostatní: Volného času vzhledem k pracovní době mnoho nemá (musí chodit brzy spát). Volný čas, který má, někdy tráví na návštěvách u kamarádek nebo zajde do hospody či baru. S počítačem příliš pracovat neumí, ale má zájem se to naučit. Internet nevyužívá. Respondentka nebyla v Bělorusku součástí žádného náboženského společenství. Na otázku, zda-li zná nějaké organizace, které pracují na našem území ve prospěch Ukrajinců, jmenovala OP Prostějov, protože vyřizuje zaměstnaným cizincům „papíry“ a pak ještě výše zmíněnou brněnskou organizaci, která jí pomohla s vyřizováním nových povolení v situaci, kdy o ta původní přišla. V Čechách nejvíce postrádá svého syna. Na otázku, co hlavně by se mělo změnit, aby se Ukrajincům v Česku žilo lépe, odpovídá: „Což by my měli nějaké prava takové, nebo s papírami těmi němali tolik problém, jako máme.“ Závěr Pro tento případ není třeba dělat samostatné závěry, protože zcela zapadá do obrazu, který vytvořily o své sociální integraci výpovědi ostatních respondentů a lze na něj tedy vztáhnout závěry učiněné na základě analýzy těchto rozhovorů. Přece však má tento případ jednu odlišnost. Ta spočívá v počátečním rozhodnutí této ženy natrvalo přesídlit do ČR a v budoucnu sem dostat i svého syna, které si během tříletého pobytu zde zachovala a ze kterého plyne její motivovanost integrovat se do české společnosti. Svědčí o tom poměrně dobrá znalost češtiny, kterou si respondentka osvojuje bez jakékoli odborné pomoci, chuť vylepšit svou češtinu i naučit se pracovat s počítačem. A především to, že si získala přátele také mezi majoritním obyvatelstvem. Přesto má její snaha integrovat se svá omezení, jejichž příčiny nemůže respondentka sama ovlivnit. Některé z nich tkví v legislativních podmínkách, další jsou institucionálního charakteru, jiné spočívají v postojích veřejnosti vůči přistěhovalcům z Východu. Opatření k podpoře sociální integrace také této ženy, která lze provést na lokální úrovni a která mohou alespoň částečně změnit situaci těchto imigrantů na Prostějovsku, uvádím v závěrečné kapitole diplomové práce.

- 79 7 9

Anotace Autorka diplomové práce: Bc. Jana Rozehnalová Název práce: Legální pracovní migrace Ukrajinců na Prostějovsko a jejich sociální integrace Klíčová slova: migrace, integrace, Ukrajinci, sídelní integrace, politická integrace, společenská integrace, kulturní integrace. Počet slov: 23 060 Tato diplomová práce se zabývá ukrajinskými migranty, přicházejícími do ČR za prací, a procesem jejich sociální integrace. Hlavní výzkumná otázka zní: Vyžaduje současná pracovní migrace Ukrajinců na Prostějovsko nějakou místní intervenci k podpoře sociální integrace těchto imigrantů? Teoretická část práce definuje a charakterizuje pojmy z hlavní výzkumné otázky a zasazuje zkoumanou problematiku do širších souvislostí společenské reality. Empirická část seznamuje čtenáře s metodologií provedeného výzkumu a s jeho výstupy. Kvalitativní výzkum byl proveden prostřednictvím rozhovorů s ukrajinskými imigranty a zaměřil se na proces jejich sociální integrace s cílem najít hlavní bariéry tohoto procesu a navrhnout způsoby místní intervence, která by měla zjištěné bariéry snižovat či odstraňovat. Analýzou provedeného výzkumu bylo identifikováno několik překážek sociální integrace Ukrajinců, které by bylo možno ovlivnit místní intervencí. Jsou to především: málo rozvinuté vztahy s majoritním obyvatelstvem, nízká informovanost Ukrajinců, nepříliš rozvinutá znalost českého jazyka a nedostatečná nabídka cenově dostupného bydlení mimo ubytovny.

Annotation Author of the diploma thesis: Bc. Jana Rozehnalová Title of the diploma thesis: The legal labour migration of the Ukrainians into the district of Prostejov and their social integration Key words: migration, integration, the Ukrainians, integration sharing, political integration, social integration, cultural integration Number of words: 23 060 This diploma thesis considers Ukrainian migrants coming to the Czech Republic for work and the procedure of their social integration. The main research issue is: “Does the recent labour migration of Ukrainians into the district of Prostejov need any local intervention for supporting social integration of these Ukrainians?” Theoretical part of the diploma thesis defines and describes terms in the main research issue and sets the investigative issue into the larger conjuction of the social reality. The empirical part of the diploma thesis tells readers about the methodology of an accomplished reasearch and about its final results. The qualitive research has been based on the dialogs with Ukrainian immigrants and has been focused on the procedure of their social integration in order to find major barriers of this procedure and suggest some ways of the local intervention which should the identified barriers reduce or totally remove them. The analyses of accomplished research have identified several difficulties of the social integration of Ukrainians which could be influenced by the local intervention. In particular they are as follows: lowly developed relations with the major population, a low Ukrainians awareness, a little knowledge of the Czech language and an insufficiant offer of an affordable accommodation apart from the hostels.

- 80 8 0

Seznam použitých pramenů a literatury 1. BARŠOVÁ, A., BARŠA, P. 2005. Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav. 2. BARŠOVÁ, A. 2005. Poslední revize 17.2.2005. Integrace přistěhovalců v Evropě: od občanské integrace k multikulturalismu a zpět? [online]. [citováno 2006-07-19] < http://www.migraceonline.cz >. 3. CVVM. 2005. Názory na přistěhovalectví. [online]. [citováno 2006-10-06] < http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100456s_ov50321.pdf>. 4. ČABANOVÁ, B. 2005. Sociální spravedlnost a solidarita. In Sborník teoretických konceptů k problematice násilí na pracovišti ve zdravotnictví a v sociálních službách. Kostelec nad Černými lesy: Institut zdravotní politiky a ekonomiky. 5. ČANĚK, M. 2005. Poslední revize 22.6.2005. Česká republika je stále ve vleku harmonizace s Evropskou unií, v naplňování vlastní migrační a integrační politiky má ještě mnohé rezervy. Rozhovor s Dušanem Drbohlavem. [online]. [citováno 2006-07-14] . 6. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 2006. Počet cizinců v ČR. [online]. [citováno 2006-06-12] . 7. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 2005. Život cizinců v České republice letech 20002004. Praha: Český statistický úřad. 8. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 2004. Cizinci v České republice 2004. Praha: Český statistický úřad. 9. ČIŽINSKÝ, P. 2004. Tvrdosti cizineckého práva a návrhy na jejich zmírnění. [online]. [citováno 2007-02-27] < http://www.migraceonline.cz/legislativa.shtml >. 10. ČLOVĚK V TÍSNI. 2007. Ukrajina. [online]. [citováno 2007-03-15] . 11. DISMAN, M. 2000. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. 12. DRBOHLAV, D.: in: Šišková (ed.): 2001. Menšiny a migranti v České republice. Praha: Portál. 13. FINANCE.CZ. 2007. Finance.cz - Vývoj starobních důchodů. [online]. [citováno 2007-05-15] . 14. GABAL, I. ANALYSIS & CONSULTING.2004. Analýza postavení cizinců dlouhodobě žijících v ČR a návrh optimalizačních kroků. [online]. [citováno 2005-

- 81 8 1

03-09] < http://mpsv.cz/ >. 15. HENDL, J. 2005. Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. Praha: Portál. 16. HOLUB P. 30.9.2004. Ukrajinci v Česku chtějí větší práva. [online]. [citováno 2005-11-15] < http://hn.ihned.cz/ >. 17. HORÁKOVÁ, M. 2005. Datum poslední revize není dostupné. Cizinci na trhu práce v České republice v letech 1994 -2004. [online]. [citováno 2006-03-21] < http://www.vupsv.cz/Horakova-cizinci_1994-2004.pdf>. 18. HORÁKOVÁ, M. 2004. Trendy v zahraničních pracovních migracích v České republice v letech 1995 – 2004. Praha: VÚPSV. 19. HORÁKOVÁ, M. 2003. Mezinárodní migrace a migrace cizí pracovní síly. Praha: VÚPSV. 20. HORÁKOVÁ, M., KRAUSE, D., POLÍVKA, M. 2002. Zjištění možností kontinuálního sledování ukazatelů (znaků) míry integrace cizinců prostřednictvím trhu práce České republiky. Praha: VÚPSV. 21. HORÁKOVÁ, M. 2001. Zaměstnávání cizinců v České republice. Praha: VÚPSV. 22. KEDROŇ, R. 26.2.2001. Ukrajinci jdou pořád na dračku. [online]. [citováno 200603-02] < http://zpravy.idnes.cz/ >. 23. KLIMEŠ, L. 2002. Slovník cizích slov. Praha: SPN – Pedagogické nakladatelství. 24. LEONTIYEVA, Y. 2005. Ukrajinci v ČR. Socioweb 5/2005. [online]. [citováno 2006-07-19] < http://www.migraceonline.cz >. 25. MATOUŠEK, O. 2003. Slovník sociální práce. Praha: Portál. 26. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. 2006. Poslední revize 20. 2. 2006. Koncepce integrace cizinců v roce 2005 a její další rozvoj. [online]. [citováno 2006-03-07] < http://www.cizinci.cz/files/clanky/324/KIC_aktualizovana.pdf>. 27. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. 2006. Národní zpráva o strategiích sociální ochrany a sociálního začleňování. [online]. [citováno 2007-0421] . 28. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. 2006. Zprávy. [online]. [citováno 2006-09-14] . 29. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. 2005. Národní akční plán sociálního začleňování 2004-2006. Praha: MPSV.

- 82 8 2

30. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. 2000. Právní předpisy a mezivládní dohody upravující zaměstnávání cizinců na území České republiky. Praha: MPSV. 31. MINISTERSTVO VNITRA. 2007. Statistiky – migrace. [online]. [citováno 200702-22] . 32. MINISTERSTVO VNITRA. 2007. Sbírka zákonů – stejnopisy zákonů a mezinárodních smluv od roku 1945 do současnosti. [online]. [citováno 2007-02-27] . 33. MINISTERSTVO VNITRA. 2006. Poslední revize 21.8.2006. Občan na úřadě Udělení státního občanství České republiky. [online]. [citováno 2006-09-14] . 34. MULTIKULTURNÍ CENTRUM PRAHA. 2003. ABC o migraci. [online]. [citováno 2006-06-07] . 35. NOVINKY. 5.5.2006. La Strada: Někteří cizinci jsou v ČR zneužíváni k nucené práci. [online]. [citováno 2006-05-05] < http://www.novinky.cz/ >. 36. PORADNA PRO STÁTNÍ OBČANSTVÍ, OBČANSKÁ A LIDSKÁ PRÁVA. 2000. Právní rámec postavení cizinců v České republice. [online]. [citováno 200702-27] . 37. RABUŠIC, L. 2005. Poslední revize 21.8. 2005. Jaká imigrační politika České republiky? [online]. [citováno 2006-07-19] < http://www.migraceonline.cz >. 38. RABUŠIC, L., BURJANEK, A. 2003. Imigrace a imigrační politika jako prvek řešení české demografické situace? Brno: VÚPSV. 39. RUDIGER, A., SPENCER, S. 2003. Social Integration of Migrants and Ethnic Minorities, Policies to Combat Diskrimination. [online]. [citováno 2006-05-07] . 40. STATE STATISTIC COMMITTEE OF UKRAINE. 2007. Basic indicators of social and economic development of Ukraine. [online]. [citováno 2007-03-15] . 41. SZALÓ, C. 2003. Sociální inkluze a předpoklad kulturní zakotvenosti politické identity občanství. In Sociální inkluze. Brno: Masarykova univerzita. 42. ŠIŠKOVÁ, T. ed. 2001. Menšiny a migranti v České republice. Praha: Portál. 43. ŠVIDRNOCHOVÁ, K. 8.3.2005. Kolega z ciziny? Ať se přizpůsobí. [online]. [citováno 2006-03-02] < http://jobdnes2.idnes.cz/ >.

- 83 8 3

44. ŠVIDRNOCHOVÁ, K. 18.3.2003. Cizinci zachraňují některé firmy. [online]. [citováno 2006-03-02] < http://jobdnes2.idnes.cz/ >. 45. UHEREK, Z. 2005. Poslední revize 9.5.2005. Integrace cizinců z hlediska emického a etického. [online]. [citováno 2006-07-19] < http://www.migraceonline.cz >. 46. UHEREK, Z.,WEINEROVÁ, R., PLOCHOVÁ, K., VALÁŠKOVÁ, N., ČERNÍK, J., ČERVINKA, O., MUŠINKA, M. 2004. Migrace do české republiky, sociální integrace a lokální společnosti v zemích původu. Praha: Etnologický ústav Akademie věd ČR. 47. UHEREK, Z. 2003. Poslední revize 5.5. 2003. Společenská integrace migračních skupin – základní pojmy a problémové okruhy. [online]. [citováno 2006-07-20] < http://www.migraceonline.cz >. 48. ÚŘAD PRÁCE PROSTĚJOV. 2006. Zaměstnávání cizinců. [online]. [citováno 2006-06-12] . 49. VOJTKOVÁ, M. 2005. Teorie mezinárodní migrace. Socioweb 5/2005. [online]. [citováno 2006-07-19] < http://www.migraceonline.cz >.

- 84 8 4

Abecední rejstřík věcný a jmenný A integrační politika, 4, 5, 6, 11, 13, 16, 27, 56, 60, 63, 87 intervence, 5, 25, 27, 53, 80, 87, 98

asimilace, 12, 60, 61, 89 B Baršová, Barša, 6, 9, 57, 58, 59 Burjanek, 7, 8, 21, 57, 58, 59 bydlení, 13, 14, 15, 17, 21, 28, 36, 43, 46, 53, 54, 61, 62, 67, 69, 70, 75, 78, 80, 90, 92, 94, 98, 99

J Jařab, 68 jazyk, 13, 15, 19, 28, 30, 48, 49, 70, 74, 78, 79, 90, 96 K

Č

Kedroň, 68, 82 Klimeš, 9 Koncepce integrace cizinců, 15, 16, 55, 56, 62, 63, 65, 82, 100 korupce, 64 kultura, 11, 15, 61, 90 kulturní integrace, 4, 14, 48, 67, 78, 90

Čabanová, 6, 81 Čaněk, 10, 81 české státní občanství, 36 Čižinský, 64, 65, 66, 67, 81 D demografický vývoj, 9, 10, 88 diskriminace, 9, 14, 17, 20, 22, 26, 28, 47, 53, 68, 70, 75, 78, 89, 95 Disman, 25, 26, 27, 87 dlouhodobý pobyt, 18, 21, 36, 46, 92, 94 Drbohlav, 10, 11, 19, 20, 68, 81, 89, 100

L Leontiyeva, 18, 19, 82 M marginalizace, 9 Matoušek, 6, 7, 9, 38, 88 migrace, 1, 4, 5, 7, 8, 9, 10, 18, 19, 21, 22, 23, 25, 27, 35, 53, 54, 56, 57, 58, 59, 60, 72, 80, 82, 83, 84, 87, 88, 91, 99, 100 migrační politika, 5, 7 migrační trendy, 4, 8 Miller, 8 mobilita, 14, 58, 66, 89 motivace, 19, 25, 27, 34, 53, 54, 97 multikulturalismus, 10, 13, 81, 89

E Evropská komise, 16 G Gabal, 22 globalizace, 5, 6, 87 H Hendl, 25, 26, 27, 87 hlavní výzkumná otázka, 25, 27, 80 Holub, 68, 82 Horáková, 9, 10, 11, 12, 14, 15, 20, 21, 38, 48, 66, 88, 89, 90

N Národní akční plán sociálního začleňování, 16 O

I

občanská práva, 14 občanství, 6, 21, 36, 60, 62, 64, 65, 66,

imigrace, 5, 41 indikátory integrace, 13

- 85 8 5

Š

67, 69, 73, 77, 83

Šišková, 11, 18, 19, 35, 60, 81, 84, 89, 91, 100 Švidrnochová, 68, 84

P politická integrace, 4, 14, 37, 65, 77, 89 politická práva, 14, 37, 69, 74, 77, 93

T R

trvalý pobyt, 18, 30, 36, 42, 46, 54, 62, 65, 66, 67, 88, 92, 94, 99

Rabušic, 7, 8, 10, 21, 57, 58, 59, 88 rasismus, 9 Rudigerová, 12, 13, 61, 89

U Uherek, 7, 8, 9, 11, 12, 19, 37, 57, 58, 88, 89, 92

S segregace, 5, 9, 13, 14, 62, 66, 89 sféry integrace, 4, 13 sídelní integrace, 4, 14, 36, 77, 89 sociální integrace, 1, 4, 5, 6, 11, 17, 25, 27, 30, 36, 37, 38, 41, 53, 54, 55, 79, 80, 84, 87, 92, 97, 98, 99, 100 sociální soudržnost, 5, 17, 87 sociální vyloučení, 5, 17, 55, 87, 99 Spencerová, 12, 13, 61, 89 společenská integrace, 4, 14, 38, 66, 77, 84, 89, 100 Stýskalíková, 10 Szaló, 6, 83

V Vojtková, 59 volební právo, 14, 37, 38, 65, 89, 93 výzkum, 4, 5, 8, 19, 20, 21, 25, 26, 27, 29, 30, 37, 53, 68, 80, 87 vzdělávání, 13, 15, 17, 61, 62, 63, 67, 90 X xenofobie, 9, 17 Z zdravotní péče, 28, 45, 69, 94 znevýhodňování, 5, 20, 87

- 86 8 6

Stať Úvod Postupující světová globalizace s sebou přináší mimo jiné zvýšenou migraci lidí, která má v Evropě a Asii především ekonomické důvody. Zvýšená migrace vede k nutnosti řešit související společenská rizika. Jedná se například o problém znevýhodňování a sociálního vyloučení přistěhovalců, nutnost ochrany práv a svobod těchto osob a také jejich začlenění do společnosti, což jsou základní podmínky zachování sociální soudržnosti hostitelských společností. Ve své diplomové práci jsem se zabývala ukrajinskými migranty, kteří k nám od počátku devadesátých let minulého století přicházejí za prací a jejichž proud v posledních letech zesílil do té míry, že se stali nejpočetnější skupinou cizinců na našem území. Cílem mé diplomové práce bylo prostřednictvím empirického výzkumu zodpovědět otázku, zda současná legální pracovní migrace Ukrajinců na Prostějovsko vyžaduje nějakou místní intervenci k podpoře sociální integrace těchto imigrantů, a případně navrhnout způsoby možné intervence. Ke splnění tohoto cíle bylo nejprve třeba zjistit, jak probíhá či neprobíhá integrace těchto cizinců do české společnosti a identifikovat případné bariéry tohoto procesu. Jelikož objektem mého zájmu byl složitý, navíc dosud málo prozkoumaný jev, použila jsem k jeho zkoumání metodu porozumění a kvalitativní výzkumnou strategii. K získání potřebných dat jsem zvolila tzv. kolektivní případovou studii, která využívá hloubkové zkoumání více instrumentálních případů (Hendl, 2005), a to technikou dotazování. Návod k rozhovorům jsem vytvořila na základě operacionalizace dílčích výzkumných otázek, které uvádím níže, a doplnila jsem ho dalšími otázkami zjišťujícími kontext situace respondentů. Celkově návod obsahoval 65 otázek. Základním souborem daného výzkumu byli všichni Ukrajinci legálně pobývající v okrese Prostějov po dobu delší než jeden rok.49 Jedná se o skupinu cca 500 Ukrajinců, z nichž zhruba polovina má trvalý pobyt a druhá polovina přechodný pobyt (MVČR, 2007). Povolení k zaměstnání potřebují pouze ti, kteří zde nemají trvalý pobyt a pracují v pozici zaměstnanců – v tomto případě se jedná o cca 200 Ukrajinců (MPSV, 2007). Většina z nich pracuje jako švadleny v OP Prostějov. Jednotkou zkoumání byl proces sociální integrace jedinců ze základního souboru do české společnosti. Jednotkou zjišťování se stal soubor konkrétních osob, se kterými jsem provedla rozhovory. Výběr osob do jednotky zjišťování byl vzhledem k poměrně nesnadné dosažitelnosti vybrané komunity vložen do rukou tzv. „dveřníkům“50 (gatekeepers), kterým bylo zadáno omezení několika málo kritérii a výběr byl ponechán na nich. Výběr tedy závisel na tom, koho „dveřníci“ znají, koho osloví a zda dokáží vytipované osoby přesvědčit k účasti na výzkumném dotazování.51 Výzkum proběhl v měsících březnu a dubnu 2007 ve dvou prostějovských 49

V kontextu Evropské unie jsou za dlouhodobé migranty považováni ti cizinci, kteří pobývají v cílové zemi déle než jeden rok. Tyto osoby jsou pak považovány za objekt integračních politik bez ohledu na to, zda plánují či neplánují trvale se v zemi imigrace usadit. 50 Tyto osoby umožňují výzkumníkům pobyt v terénu a přístup k zajímavým jedincům a skupinám (Hendl, 2005). 51 Vzhledem k rozsahu a konstrukci výběrového vzorku respondentů a také zvolené výzkumné metodě nelze výsledky výzkumu zobecňovat na celý základní soubor (Disman, 2000).

- 87 8 7

ubytovnách. Nejprve jsem provedla devět rozhovorů s ukrajinskými ženami na ubytovně OP Prostějov. Tyto rozhovory mi zprostředkovala „dveřnice“, jíž se stala jedna z Ukrajinek, na kterou jsem již dříve získala kontakt. V průběhu dotazování se ukázalo, že žádná z respondentek zde nemá trvalý pobyt. Chtěla jsem mít v souboru zastoupeny také osoby s trvalým pobytem, proto jsem si sehnala „dveřníka“ z jiné ubytovny, který mi domluvil další tři rozhovory s Ukrajinci s trvalým pobytem. Co se týče pohlaví dotazovaných respondentů, je v souboru zastoupeno jedenáct žen a jeden muž. Tato disproporce je způsobena tím, že větší část respondentů byla vybrána na ubytovně OP Prostějov, který zaměstnává převážně ženy. Bližší charakteristiku respondentů uvádím v kapitole 2. této stati.

1 Teoretická část 1.1 Migrace Migrací se rozumí: „Stěhování obyvatel z jednoho regionu do jiného regionu, může tedy jít o jev vnitrostátní i mezinárodní“ (Matoušek, 2003, s. 109). V této práci se zabývám mezinárodní neboli zahraniční migrací. Za migranta je považován: „Každý člověk, který překročí mezinárodní hranice a zůstává v jiné zemi déle než rok“ (Multikulturní centrum Praha, 2003). V literatuře existuje mnoho rozličných typologií migrace. Jednou z často citovaných typologií je ta, která využívá model „push“ a „pull“, který rozpracovali Jansen a Lee (Uherek, 2004). Podle těchto autorů je migrační pohyb výslednicí sil, které migranta vypuzují ze země původu (tzv. „push“ faktory) a sil, které migranta přitahují do cílové země (tzv. „pull“ faktory). Existuje celá řada explanačních migračních teorií, avšak Rabušic s Burjankem (2003, s. 10) k tomu poznamenávají: „[…] migrace je velmi složitým fenoménem, v němž se složitě prolínají komponenty mikro, mezo a makrostrukturální. […] ucelená teorie migrace […] zatím ještě neexistuje.“ Co se týče migrační politiky České republiky, v posledních několika letech dochází k jejímu uvolnění, což má více důvodů. Jedním z nich je vstup ČR do Evropské unie, což vedlo k přijímání hlavních principů migračních politik uplatňovaných v zemích EU, především v oblasti pobytové, vízové, bezpečnostní a integrační politiky a to i vůči občanům třetích zemí (Horáková, 2003). Neméně významným důvodem k odstraňování restrikcí v migrační politice je existující segmentovanost trhu práce v ČR, kdy určitá místa není možné obsadit tuzemskými pracovníky z důvodu malé atraktivity těchto míst způsobené nízkými mzdami, vysokou náročností či špatnými pracovními podmínkami. Tato situace vede k nutnosti uspokojovat poptávku po pracovní síle cizími občany a tedy vyvstává potřeba odstraňovat bariéry vstupu těchto pracovníků na český trh práce. Dalším důvodem k uvolňování migrační politiky státu je snaha řešit neblahý demografický vývoj české společnosti a hrozící nedostatek pracovních sil v budoucích desetiletích přivedením pracovní síly z ciziny. Patrně za nejvýraznější projev uvolňující se migrační politiky lze považovat (od ledna 2006 platné) zkrácení doby pobytu na našem území, po jejímž uplynutí může cizinec požádat o trvalý pobyt, a to z desetileté lhůty na pětiletou.

- 88 8 8

1.2 Integrace Obecně vzato pojem integrace znamená sjednocení, scelení, včlenění, spojení částí celku nebo zařazení nižší části ve vyšší celek (Uherek 2003, Horáková 2001). Podle Uherka (2003) lze sociální integraci definovat jako proces včleňování osob nebo skupin do již existujícího společenského celku, který má vytvořenou strukturu, vykazuje určitou míru koherence a chování jeho členů se ve větší či menší míře řídí stanovenými pravidly. Imigrant prožívá při svém přesídlení silný stres (Drbohlav v Šišková ed., 2001) plynoucí mimo jiné z faktu, že byl socializován v jiném prostředí a mnoho z toho, co tímto procesem přijal, není v novém působišti použitelné. K dalšímu úspěšnému sociálnímu fungování imigrantů je tedy nutná jejich adaptace na nové podmínky a postupná společenská integrace těchto osob do přijímající společnosti. Proces integrace může být úspěšný pouze za předpokladu, že hostitelská společnost je ochotna nové členy přijmout a za předpokladu, že se imigranti chtějí stát součástí této společnosti, sdílet její základní normy, hodnoty a cíle (Horáková, 2001). Krajními variantami procesu integrace je asimilace na straně jedné a multikulturalismus na straně druhé. Asimilace je často označována jako model tzv. „tavícího kotle“, ve kterém se rozdílnosti „rozpustí“ a splynou s majoritní společností. Rudigerová a Spencerová (2003, s. 4) definují asimilaci jako: „[…] přizpůsobení se již existujícímu, unifikovanému sociálnímu uspořádání s homogenní kulturou a souborem hodnot. Integrace je chápána jako jednosměrný proces, ve kterém se musí změnit pouze migranti.“. K modelu tzv. „salátové mísy“, který symbolicky vyjadřuje soužití rozličných etnických skupin na základě jejich rovnoprávnosti a možnosti zachovat si etnicky specifické rysy života, lze přirovnat koncept multikulturalismu, který je spojen s principy reciprocity, rovnosti, diverzity a koheze. Integrační politiky založené na multikulturalismu nepodporují ani překračování hranic z jedné kultury do druhé (jak to dělají asimilační politiky), ani konzervování těchto hranic (což vede k segregaci), ale zaměřují se na rozvíjení prostupnosti těchto hranic. Po 11. září 2001 je však přístup mnohých politiků k multikulturalismu skeptický, protože v něm vidí nebezpečí ekonomických a bezpečnostních rizik a příčinu nedostatečné koheze ve společnosti (Rudigerová, Spencerová, 2003). Komplexní integrace cizinců by podle Horákové (2001) měla probíhat současně ve čtyřech sférách – sídelní, politické, společenské a kulturní. Sídelní integrace je nutnou počáteční podmínkou možností rozvoje ostatních sfér integrace imigrantů, protože s délkou pobytu imigrantů v zemi pochopitelně narůstá i stupeň jejich integrace. Jde o to zajistit migrantům právní ochranu usídlení a také poskytnout po určité době pobytu v hostitelské zemi možnost získat trvalý pobyt. Politická integrace imigrantů znamená jejich plnou a rovnou participaci na politickém životě země a to ve třech sférách – a) právo shromažďovat se, sdružovat se a být politicky aktivní, b) aktivní a pasivní volební právo, c) přístup k veřejným službám. Společenská integrace cizinců spočívá v odstraňování překážek svobodné volby (zaměstnání, lokality a kvality ubytování apod.), které pokud existují, vedou k jejich segregaci. Na prvním místě je třeba vytvořit právní ochranu imigrantů proti cílené diskriminaci s cílem zajistit cizincům právní rovnost v předpisech o zaměstnávání a svobodnou mobilitu v nejširším smyslu slova. Je třeba také vytvářet programy na odhalování, zamezování a prevenci skryté diskriminace, která je vždy složitě

- 89 8 9

prokazatelná. Klíčovou roli ve sféře společenské integrace sehrává nabídka a přístup cizinců k levnému bydlení. Pokud není nabídka levného bydlení dostatečná a přístup k němu je obtížný, dochází k vytváření sídelní segregace imigrantů ve zchudlých čtvrtích měst. Důsledkem je sociální izolace od majoritní společnosti, snížená motivace k osvojování si jazyka a kultury hostitelské společnosti a nedostatečné vytváření vazeb mimo enklávu, což znemožňuje integraci těchto imigrantů do většinové společnosti (Horáková, 2001). Kulturní integrace cizinců je založena na základní podmínce, kterou je společně sdílený jazyk umožňující porozumění a rozvoj vzájemných vztahů mezi různými komunitami. Existence požadavku na znalost společně sdíleného jazyka však neznamená, že původní jazyk imigrantů bude potlačen a úplně ignorován médii i vzdělávacími zařízeními. Do sféry kulturní integrace imigrantů náleží také oblast vzdělávání, s důrazem na poskytování rovných příležitostí žákům ve školách a kultivace tolerance vůči kulturním rozdílům. Úloha masmédií v kulturní integraci cizinců má nezanedbatelnou roli. Hromadné sdělovací prostředky mohou přibližovat majoritní společnosti kulturu a způsob života přistěhovalců a jejich dosahů mohou využívat sami imigranti v udržování a šíření své kultury provozováním vlastních médií. Stát by měl zajišťovat, aby média poskytovala prostor všem rozdílným kulturním menšinám (Horáková, 2001).

2 Poznatky získané výzkumem 2.1 Stručná charakteristika jednotlivých respondentů

52

A – žena, 22 let, svobodná, v ČR má povolení k dlouhodobému pobytu, pobývá zde 4,5 roku. Pracuje jako šička v OP Prostějov. Do Prostějova přijela hned po vyučení společně se šesti spolužačkami na základě náboru, který proběhl na učilišti. Při příjezdu neměla žádnou představu, jak dlouho tu zůstane a ani nyní nemá přesné plány ohledně svého pobytu zde či návratu na Ukrajinu. B – žena, 21 let, svobodná, dlouhodobý pobyt, v ČR je asi 2 a čtvrt roku, šička v OP. Přijela po vyučení ještě se třemi děvčaty, kterým tuto práci nabídli také ještě na učilišti. Na počátku nevěděla, jak dlouhý bude její pobyt zde, myslela si, že tak tři roky. Nyní říká, že ještě neví, jak dlouho zde zůstane. C – žena, 46 let, svobodná, na Ukrajině má přítele. V OP pracuje jako šička už 10 let. Má povolení k dlouhodobému pobytu. Přijela sama. Na počátku plánovala zůstat v ČR 1 – 2 roky. Nemá zájem o získání trvalého pobytu, protože se chce vrátit na Ukrajinu. D – žena, 21 let, svobodná, dlouhodobý pobyt, 1,5 roku pracuje v OP jako šička. Přijela sem s kamarádkou. Na počátku plánovala tříměsíční pobyt, nyní říká, že zde chce zůstat ještě několik let, asi 6. Plánuje zde získat trvalý pobyt a pak odjet např. do Itálie. Neví, kde se trvale usadí, nejprve chce cestovat a poznat svět. Má zde ukrajinského přítele. E – žena, 22 let, svobodná, v ČR má povolení k dlouhodobému pobytu, pracuje jako šička v OP 1,5 roku. Přijela sem s kamarádkou. Na počátku si délku pobytu nijak neplánovala.V současnosti také nemá přesné plány. 52

Z důvodu zachování maximální anonymity jsem přidělila respondentům velká tiskací písmena podle pořadí, ve kterém jsem s nimi mluvila. Dalšími údaji, které usnadní orientaci, jsou věk respondentů a doba jejich pobytu v ČR, které uvádím zároveň s písmenem označujícím respondenta u každé citace.

- 90 9 0

F – žena, 54 let, rozvedená,v ČR pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu už 14 let. Nejprve pracovala v podniku, kde šili kožené výrobky. Když zkrachoval, měla možnost přejít do OP – tam dlouho pracovala jako žehlířka, nyní je v pracovní neschopnosti, léčí si zkrácené šlachy operativně a rehabilitací. Na počátku pobytu si myslela, že tady zůstane jen asi půl roku. Teď plánuje, že letos už se vrátí na Ukrajinu. G – žena, 52 let, vdaná, dlouhodobý pobyt, v OP šije již 3,5 roku, i když původně přijela jen na tři měsíce. Na Ukrajině totiž pracovala jako mistrová odborného výcviku na učilišti a byla pověřena doprovodit sem vyučená děvčata a udržet je tu alespoň po tři měsíce zkušební doby. Nyní si myslí, že zde zůstane ještě tak rok nebo dva. H – žena, 28 let, svobodná, dlouhodobý pobyt, v ČR má přítele – Ukrajince, v OP pracuje jako šička 1,5 roku. Když jela do ČR neměla přesné plány, chtěla jet a zkusit to. Nyní je rozhodnutá zůstat zde natrvalo. I – žena, 48 let, rozvedená, má zde přítele - Ukrajince, povolení k dlouhodobému pobytu, v OP šije 1,5 roku. Od počátku plánovala, že by se tu chtěla trvale usadit. J – muž, 40 let, ženatý, bezdětný, v ČR získal v létě 2006 trvalý pobyt, je tu již osmý rok, za tu dobu vystřídal více zaměstnání. Během prvního roku za ním přijela manželka (respondentka K), nyní bydlí společně na ubytovně a oba pracují v nejmenované firmě, kde dělají klempířskou práci – nejsou zaměstnanci, ale živnostníci. Na počátku nijak neplánoval délku pobytu. Teď plánuje usadit se zde napořád. K – žena, 40 let, vdaná, bezdětná, trvalý pobyt od roku 2006, v ČR je něco přes 7 let. Přijela sem za manželem (viz respondent J) po osmi měsících jeho pobytu zde. Na počátku si nic neplánovali, čekali, jak se situace vyvine. Nyní by rádi zůstali. L – žena, 38 let, rozvedená, 2 synové, její bývalý manžel je nyní také v ČR, dokonce spolu bydlí na ubytovně. Do ČR přijela poprvé v r. 1995, šila jako vyučená švadlena v Luhačovicích obuv. Tehdy tu plánovala být asi 2 měsíce, trochu vydělat a vrátit se (měla na Ukrajině šestiletého a ročního syna, o které se zatím starala její matka), ale zůstala tu 3 roky. Potom žila 2 a půl roku na Ukrajině, pak opět jela za prací do ČR, nyní už tu je dalších 6 let. Získala zde trvalý pobyt. Už několik let pracuje jako živnostník pro nejmenovanou stolařskou dílnu. V současnosti si vyřizuje povolení, aby za ní mohl přijet mladší syn (starší už je plnoletý). Pokud se to podaří, pravděpodobně zde zůstane natrvalo.

2.2 Motivace respondentů k příjezdu do ČR a počáteční adaptace Co se týče motivace k přesídlení do ČR za prací, je to vysoká nezaměstnanost a celkově nízká životní úroveň na Ukrajině, která nutí (push-faktor) Ukrajince k migraci za prací. V některých případech se push-faktorem stávají také osobní problémy jednotlivce v zemi původu. Roli pull-faktoru zde sehrává vyšší životní úroveň v ČR, možnost získat zde zaměstnání a v některých případech touha poznat, jak se žije jinde. Migraci Ukrajinců k nám usnadňují „sítě“ a „instituce“, což jsou pojmy používané v některých teoriích migrace. Jejich existenci a význam v procesu migrace dokazuje také mnou provedený výzkum. Všichni mí respondenti sem přijeli na základě náboru zprostředkovatele, u respondentů J, K a L lze hovořit o „instituci“ tzv. klienta. Velká část oslovených Ukrajinců již před cestou do Česka osobně znala někoho, kdo zde již byl zaměstnaný, v několika případech se dokonce jednalo o rodinné příslušníky. Výpovědi respondentů potvrdily konstatování Drbohlava (v Šišková ed., 2001), že imigrant prožívá při svém přesídlení silný stres vyplývající kromě jazykových obtíží z faktu, že tento jedinec byl socializován v odlišném prostředí, což klade velké nároky

- 91 9 1

na jeho adaptaci v zemi imigrace. Situaci příchozích Ukrajinců navíc komplikuje nepříliš vstřícné přijetí majoritní společností.

2.3 Dílčí výzkumné otázky 2.3.1 Jaký je stav sídelní složky integrace ukrajinských imigrantů žijících na Prostějovsku? Sídelní složka integrace cizinců se do značné míry odvíjí od relevantní platné legislativy. Ta stanovuje druhy pobytů a podmínky k jejich získání, odtud také plyne míra právní jistoty usídlení imigrantů v ČR, která je základní podmínkou rozvoje dalších sfér sociální integrace cizinců. V průběhu rozhovorů vyšlo najevo, že na ubytovně OP mají možnost bydlet jen Ukrajinky, které mají povolení k dlouhodobému pobytu. Pokud získají trvalý pobyt, musí si sehnat jiné bydlení. Tímto omezujícím opatřením se cizincům komplikuje v situaci, kdy v místě není dostatečná nabídka levného bydlení - možnost získat trvalý pobyt. Jaký je současný pobytový status dotazovaných Ukrajinců? Devět respondentů má povolení k dlouhodobému pobytu (vízum nad 90 dní), tři získali trvalý pobyt na území ČR. Všichni tři respondenti s trvalým pobytem získali povolení k trvalému pobytu v roce 2006. Požádali o něj krátce poté, co byla zkrácena desetiletá lhůta k jeho získání na pětiletou. V jejich případě došlo k přidělení trvalého pobytu po 7, 6 a 5 letech nepřetržitého pobytu zde. Jaká je dosažená délka pobytu respondenta u nás? Délku pobytu jednotlivých respondentů jsem uvedla výše jako součást jejich charakteristiky. Tuto informaci ještě doplňuji daty o jejich aspiracích. Čtyři z devíti respondentek s dlouhodobým pobytem rozhodně neplánují získat v ČR trvalý pobyt. Důvodem je jejich vyšší věk resp. zdravotní stav a (nebo) rodinná situace, kvůli které se budou muset v příštích měsících nebo letech určitě vrátit na Ukrajinu (C, E, F, G). Jedna respondentka sice neplánuje návrat domů, ale o trvalý pobyt zatím žádat také nebude (A, 22 let, 4,5 roku), další říká, že o tom ještě neuvažovala (B, 21 let, 2,5 roku). Tři respondentky jsou rozhodnuté získat zde trvalý pobyt. Jaké je právní povědomí Ukrajinců o legislativě upravující pobyt cizinců v ČR Zdá se, že toto právní povědomí závisí na délce pobytu cizince v ČR a také na jeho aspiracích. Celkově se však dá říci, že znalosti této problematiky jsou spíše mlhavé. Jaké mají Ukrajinci plány, co se týče pobytu v ČR? Ukrajinci většinou na počátku svého pobytu nemají žádné přesné plány ohledně délky svého setrvání v ČR. Podle svědectví Ukrajinek z OP mnoho z nich během prvního roku odjíždí zpět na Ukrajinu. Ti, kteří se adaptují, si později svou další pobytovou strategii poněkud ujasní – minimálně jsou rozhodnuti, že se na Ukrajinu chtějí resp. nechtějí v budoucnu vrátit, ovšem časové určení tohoto kroku je většinou mlhavé. Dochází u mnohých k jevu, který už popsal Uherek (2005) a nazval jej stavem permanentního provizoria, kdy cizinec dlouhodobě odkládá plánovaný návrat do vlasti a zároveň nepodniká významnější aktivity k integrování se do české společnosti. 2.3.2 Jaký je stav politické složky integrace ukrajinských imigrantů žijících na Prostějovsku?

- 92 9 2

Politická složka sociální integrace imigrantů je stejně jako sídelní složka dána platnou legislativou, která určuje možnosti zapojení cizinců do politických procesů v zemi imigrace. Vzhledem k nyní platné legislativě je zřejmé, že politická integrace cizinců do naší společnosti nemůže být jiná než prakticky nulová. Jaké mají Ukrajinci povědomí o svých politických právech v ČR? To, že naše zákony nepřiznávají cizincům volební právo, věděli všichni dotazovaní. Odpovědi na otázku, zda mohou cizinci u nás zakládat politické strany, byly už často váhavější: Nevím, asi ne. Myslím, že ne, apod. Jsou Ukrajinci zapojeni v některých politických či zájmových uskupeních? Nikdo z dotazovaných Ukrajinců se neúčastní činnosti žádného politického, ale ani zájmového sdružení. Jaké jsou jejich postoje k politické integraci do české společnosti? Ve většině případů nemají respondenti pocit, že by pro ně politická práva měla nějaký smysl. Většinou bylo ze způsobu, jakým na otázky o politické integraci respondenti odpovídali cítit, jakoby jim zájem o politiku připadal poněkud irelevantní v jejich situaci a postavení a jakoby takřka vůbec nevnímali souvislost mezi politikou a reálnými podmínkami k životu, které zde mají. Zajímají se o politické dění v ČR? A na Prostějovsku? Zájem respondentů o politické dění v ČR je u většiny z nich omezen na sledování televizních zpráv, někteří uvádějí, že čtou také noviny či sledují víkendové politické debaty v televizi. Regionální politiku mnou oslovení Ukrajinci většinou nesledují. 2.3.3 Jaký je stav společenské složky integrace ukrajinských imigrantů žijících na Prostějovsku? Jaké jsou podmínky zaměstnání respondentů? Z výpovědí respondentů nelze jednoznačně určit, zda na místech, kde pracují, jsou jim vytvářeny srovnatelné pracovní podmínky jako jejich českým kolegům. Platy těch respondentů, kteří mi tento údaj sdělili (pracovnice OP), jsou i přes přesčasové hodiny nízké - pohybují se kolem osmi tisíc Kč čistého - což vyplývá ze sektoru průmyslu a z vykonávané profese. Na jednání svých nadřízených si většina mých respondentů nestěžuje. Nejčastější odpověď zněla, že s nimi jednají jejich nadřízení dobře. Pracovní doba se u dotazovaných Ukrajinců, kteří pracují na základě živnostenského listu pro firmy, pohybuje kolem 260 – 280 hodin měsíčně. Pracují ve všední dny 12 hodin denně a navíc i o sobotách obvykle 6-8 hodin. Podle mých zjištění je to do značné míry rozhodnutí samotných Ukrajinců pracovat více. Tlak vedení na přesčasy je více vnímán u zaměstnankyň OP, ale nezdá se, že by to byl tlak neúměrný nebo neodmítnutelný. Záleží na konkrétních okolnostech, na způsobu jednání mistrových, vůli a povaze pracovnic, zda a kolik přesčasové práce vykonají. Někdo zdůvodňuje přesčasy nutností splnit denní normu, jiný to bere jako příležitost k vyššímu výdělku: „Jak je práca, tak děláme přesčas, to je moji peníze, to já ráda, što (že) je práce, já se zůstanu, já to musím udělat.“ (F, 54 let, 14 let).53 Paní C (46 let, 10 let) o práci v OP řekla: „Nic moc, málo nám platí za to a 53

Tuto odpověď mi dala žena, jejíž ruce jsou dlouholetým žehlením v OP zdeformované kvůli zkráceným šlachám prstů. Tento případ může sloužit jako výstraha těm, kteří ve snaze vydělat o nějakou tisícovku více, nakládají na sebe nerozumné množství práce a také těm, kteří nesou spoluzodpovědnost – nadřízeným těchto lidí.

- 93 9 3

nětolko (nejenom) nám a (ale) vašim liďam taky. Všecko zdražili a sazby (za provedený pracovní úkon - pozn. aut.) jsou stejné jak před deseti lety… Lidi je nervózní, protože nechcuť (nechtějí) zůstat přesčas a my cizinci zůstaneme, protože nemáme na vybranou – jestli užé (když už jsme) my tady, v práci my musíme poslúchať a jestli ne se líbí, tak můžete odcházeť…“. Nemohu tedy vyloučit, že někteří Ukrajinci kvůli komplikované administrativní praxi, která u nás funguje v zaměstnávání Ukrajinců, pociťují silnou existenční závislost na svém zaměstnavateli. Tato závislost pak vede k takřka bezvýhradné poslušnosti a podřízenosti těchto zaměstnanců (srov. výpovědi respondentek C a F) a může být zneužívána k jejich skryté diskriminaci. Co dotazovaní soudí o zdravotní péčí, které se jim v ČR dostává? V hodnocení kvality zdravotní péče a přístupu Ukrajinců k této péči panovala mezi respondenty shoda - všichni byli spokojeni. Pan J (40 let, 8 let) řekl: „V Česku to je supr. No jako není srovnatelné s Ukrajinou v žádným případě…“. Paní L ( 38 let, 9 let) mi sdělila svou zkušenost: „No, já jsem měla tady v roce 2004 operace. Já to nemůžu vynachváliť. Já su velice spokojená s zdravotní péčí…Já jsem myslela, že jsem Ukrajinka, tak se budu ke mně chovať jako diskriminačně, ale ne - naopak spíš dávali mě přednost.“ Jak respondenti hodnotí kvalitu svého ubytování a dostupnost jiného bydlení v ČR? Na základě zjištěných poznatků lze říci, že standard bydlení na obou ubytovnách zaostává za standardem bydlení většinové společnosti. Přesto většina respondentek s dlouhodobým pobytem (ubytovna OP) zatím neuvažuje o změně ubytování, především kvůli vysoké ceně podnájmů nebo pronájmů bytů. Naopak respondenti s trvalým pobytem zvažují možnost pořídit si vlastní bydlení mnohem intenzivněji: „Uvažujeme s manželkou nad tím, že nemůžeme tady na ubytovně vždycky bydliť. Já vlastně plánuju tady vzať nějaků hypotéku a kůpiť ňáky byt...Ale nemám takovů úplnu jistótu na tu prácu, víte?...Kdyby měl prachy na celý byt, tak koupil by ho určitě…“ (J, 40 let, 8 let). Také paní L si v případě, že se jí podaří dostat do ČR syna, chce pořídit jiné bydlení. Na otázku, zda je podle nich v Prostějově dostatečná nabídka cenově dostupného bydlení, odpovědělo 7 respondentů, že nikoli. Jedna osoba se k tomuto tématu nedokázala vyjádřit. Další tři souhlasily, že zde je dostatečná nabídka cenově dostupného bydlení, z nich však E (22 let, 1,5 roku) si myslí, že ne všichni chtějí vzít Ukrajinky do podnájmu nebo pronájmu. Pokud Ukrajinci podniknou některé kroky k integraci do české společnosti (získají trvalý pobyt, nauči se česky apod.), ale budou nadále přežívat na ubytovnách, jejich integrace ustrne. Je třeba, aby existovala dostatečná nabídka cenově dostupného bydlení, kam by se Ukrajinci z ubytoven mohli stěhovat a kde by měli možnost žít v podmínkách srovnatelných s majoritní společností. V opačném případě hrozí jejich dlouhodobá lokální segregace v podřadném prostředí ubytoven. Jaké jsou vztahy mezi Ukrajinci a majoritní společností? Odpovědi na otázku: „Máte pocit, že vás Češi berou jako sobě rovné?“ byly spíše negativní. V následujících odstavcích cituji některé respondenty k dokreslení situace. C (46 let, 10 let): „Ne, nemájut, nemájut (nemají, ve smyslu neberou). My to cítíme všichni, já myslím, co všichni cítíme, šo (že) my cizinci. To cítíme, to je, když inokdá (někdy) jdeš do města a jdeš do obchodu alebo (nebo) něco, tak uvidíš...“ G (52 let, 3,5 roku): „V práci jo, oni viděli, šo (že) pěkně pracuju, já můžu dělat

- 94 9 4

lepše než voni a něco ještě i víc, proto i mistrovy…už dneska můžu řeknuť, što (říct, že) oni mě berut (berou) moc dobře…Někde dobře a někde ně moc, ale nemůžu říct, co už tak špatně, možno to na začátku tak bylo, ale to už lepše (lepší).“ J (40 let, 8 let): „No, pocit takový mám: jak kdy, jak kdy. Jak kdo, spíš. Tam, kde pracujem teďka, tam to je dobrý. No aspoň mě tak cítilo. Ten majitel moc dobrý člověk, takovy chápavy. Tam žádný problémy nemáme. Pracoval já v jiných místach, tam to bylo cítit, takový ten nacionalismus nebo co, já nevím.“ Z výpovědí Ukrajinců lze vykonstruovat určitý model, jak se může vyvíjet vztah Čechů k Ukrajincům, žijícím u nás. Na počátku má mnoho Čechů vůči imigrantům z Ukrajiny nedůvěru a předsudky, které jen velmi zvolna opadají a to za podmínky, že Ukrajinci na svých pracovních místech odvádějí velké množství kvalitní práce. Pokud se navíc Ukrajinec dokáže domluvit česky a nastanou vhodné podmínky (např. společná práce), mohou vznikat zárodky přátelství. Protože však tito Češi předpokládají u ostatních Čechů stejné předsudky a nedůvěru, jakou měli na počátku sami, je pro ně složité se k tomuto přátelství přiznávat, tzn. hlásit se ke známému Ukrajinci na veřejnosti, pozvat ho na návštěvu, podnikat společné akce apod. Tuto bariéru rozvoje vztahu ve skutečné přátelství se daří překonat jen některým Ukrajincům (a Čechům). Přesto sedm respondentů z dvanácti uvedlo, že mají mezi Čechy nějaké přátele. U pěti respondentek, které uvedly, že nemají české přátele, sehrává pravděpodobně velkou roli jazyková bariéra – čtyři z nich tu jsou relativně krátkou dobu (1,5 – 2 a čtvrt roku), pátá (paní K) je tu sice už sedmý rok, ale čeština ji ještě dělá potíže. Jaké jsou vztahy mezi Ukrajinci žijícími v ČR? Zdá se, že určitá krajanská podpora mezi Ukrajinci minimálně v prvních měsících jejich pobytu zde existuje. Většina respondentů uvedla, že v překonávání počátečních obtíží pobytu v ČR jim pomohli právě jejich ukrajinští přátelé, spolubydlící či kolegové. Na ubytovně OP se však podle tvrzení respondentek později vztahy rozvolňují a v některých případech zhoršují:„Na začátku bylo hodně kamarádství a teď každý má svůj život…není tak, jak na začátku…“ (A, 22 let, 4,5 roku). Naopak Ukrajinci z druhé ubytovny, kterou jsem navštívila, byli se vztahy s krajany spokojeni: „Já si myslím, že přátelský, osobně já vždycky snažím se pomocť, osobně já. Na této ubytovně to je dobry.“ (J , 40 let, 8 let). Setkávají se Ukrajinci u nás s nějakou formou diskriminace? Téma diskriminace se stalo nejchoulostivějším tématem celého rozhovoru. U některých respondentů jsem měla pocit, jakoby se nechtěli na toto téma více rozhovořit, odpovědi zněly někdy zjednodušeně nebo vyhýbavě. „Já se nesetkal. Diskriminácija něnazveš – jestli tam nějaký urážky slovesný, tak to já nepočítám… (diskuze na téma, co je diskriminace–pozn. aut.) …Cihány, to je diskriminovaný (Cikáni, ti jsou diskriminovaní), do nás tak nestávijut, jak do Cihánov (k nám se tak nechovají, jak k Cikánům).“ (J, 40 let, 8 let). Také další respondentka mluví o zkušenostech z práce: „Slyšala jako, aj děvčata mě i mluvily, šo (že) jako tam na dílni (na dílně), šo jako: ,Ty Ukrajinka, šo ty tu sedíš? Proč nejedeš dom?´, no, já do toho nedošla (mě se to nestalo), no slyšela o tym.“ (F, 54 let, 14 let). Respondentka A (22 let, 4,5 roku) mi vyprávěla následující: „Když jsem přišla do lékarně a řekla: ,Paní, potřebuju vitamín vápník, možete to mě dát?´ a ona mě řekla: ,A copak u vás doma to neprodává?´ a já říkám: ,Co prosím? Já su váš klient a vás žádám o to, abyste mě to dala. Já to potřebuju.´ Ona ti normálně to hodila a já jsem nic, to nebrala a išla (šla) a celou cestu brečela...“ O diskriminaci jiného druhu hovořila paní L (38 let, 9 let): „Diskriminace je to – placení těch peněz. Zaměstnancům musí podle zákona posílat k patnáctému v měsíci

- 95 9 5

peníze na účet. Když my jsme Ukrajinci (živnostníci – pozn.aut.), tak na nás peníze nezbývají, takže nám může zdržovat ten výplatu. Máme podepsanou smlouvu, může zdržet výplatu i 4 měsíce. Komu se máš stěžovat? Máš strach, že řekne: ,Sbal kufry a běž!´ a ten plat můžeš ani nedostat.“ Většina respondentů v průběhu rozhovorů mluvila o jednání příslušníků majoritní společnosti, které by se dalo nazvat diskriminačním. Oni sami však toto jednání většinou takto nenazývají, spíš to berou jako určité nepříjemnosti, které patří k pobytu v cizině. 2.3.4 Jaký je stav kulturní složky integrace ukrajinských imigrantů? Do jaké míry ovládají dotazovaní český jazyk? Osvojování si cizího jazyka je kromě vůle a důsledného úsilí také záležitostí osobního nadání. V případě Ukrajinců navíc sehrává v tomto procesu velkou roli, s kým pracují a zda mají možnost hovořit na pracovištích s Čechy. V práci totiž tráví mnoho času a na ubytovnách, kde bydlí pouze cizinci, už si češtinu nejspíš nevylepší. Mezi respondenty byly docela velké rozdíly, co se týče mluvené češtiny. Ti, co tu pobývají relativně krátce, odpovídali většinou stručně a jejich odpovědi kvůli jazykové bariéře pochopitelně nešly většinou příliš do hloubky. Nelze ale říct, že by čistota češtiny automaticky narůstala s délkou pobytu respondenta v ČR. Například respondentka B (21 let, 2 a čtvrt roku) mluvila takřka čistě česky, i když dost úsporně, kdežto paní C (46 let, 10 let) nebo K (40 let, 8 let) měly s čistotou českého jazyka poměrně potíže. Ačkoli všichni dotazovaní tvrdí, že s Čechy se snaží mluvit česky a nespoléhají na to, že jim Češi porozumí, když budou mluvit rusky nebo ukrajinsky, přece jenom někteří – i když tu pobývají relativně hodně let – mají naučený svůj způsob řeči, kde se hojně vyskytují hybridní slova s českým kořenem a ruskou (ukrajinskou) koncovkou nebo si běžně předložky a spojky „vypůjčují“ z ruštiny (ukrajinštiny) a také slovosled není ideální. Pozitivní je zjištění, že - dle svého vyjádření - všichni respondenti čtou české texty, především noviny a časopisy a i když čtou pomalu a někdy se slovníkem v ruce, většinou textu rozumějí. K hlubší integraci Ukrajinců bude ve většině případů nutné, aby zapracovali na své češtině. Důvodů je více, konkretizuji zde tři: 1) ruský přízvuk nepatří v Česku k oblíbeným (z historických důvodů) a může vlivem tzv. haló-efektu při prvním kontaktu zbytečně diskvalifikovat daného mluvčího. 2) Pro mladší ročníky Čechů, které se už nemusely povinně učit ve školách rusky, jsou ruština a příbuzné jazyky většinou naprosto neznámé a tak by spoléhání některých imigrantů z postsovětských republik, že jim bude rozuměno, i když jejich čeština bude obsahovat ruská slovíčka, mohlo být liché. 3) Pokud se imigranti zde budou chtít trvale usadit a kupříkladu dosáhnout na lepší pracovní místa, budou jistě potřebovat umět česky nejen mluvit, ale i psát a to - jak mi i ti s dobrou mluvenou češtinou přiznali - je pro ně opravdu těžké. Mají dotazovaní Ukrajinci zájem dále rozvíjet svou znalost češtiny? Pět dotazovaných osob by uvítalo možnost chodit do kurzu výuky češtiny. Z těch, co o kurz nemají zájem, je u některých důvodem plánovaný návrat na Ukrajinu (C, F, G), docela obstojná znalost češtiny (J, L) nebo víra, že se respondent dokáže zdokonalit v češtině sám (B, H). Jako překážku účasti na kurzu někteří uváděli nedostatek času. Většinou upřesňovali, že – aby se ho mohli zúčastnit – musel se takový kurz konat ve

- 96 9 6

večerních hodinách anebo ještě lépe v sobotu odpoledne nebo v neděli. Jak si udržují respondenti znalost ukrajinštiny? Vzhledem k tomu, že tyto osoby jsou stále v kontaktu s příbuznými na Ukrajině, kam jezdí také na dovolenou a v ČR se setkávají s Ukrajinci, kteří stále preferují v hovoru ukrajinštinu a navíc čtou ukrajinsky psané texty, nemůže (zatím) dojít k podstatné ztrátě kontaktu s jazykem země původu. Jaký mají přístup k informacím o dění na Ukrajině? Informovanost Ukrajinců o aktuálním dění na Ukrajině je podle mého názoru nedostatečná. Informace získávají pouze z telefonátů s příbuznými a známými, nebo ze zpráv, které se o jejich zemi vyskytnou v našich masmédiích. Pokud jim někdo přiveze z domova noviny či časopisy, tak také z nich. Někteří ještě uvedli jako možný zdroj informací ukrajinské noviny, které lze sehnat ve velkých městech (např. v Brně). Jaké mají dotazované osoby povědomí o ukrajinských národnostních spolcích působících na území ČR? Na našem území působí několik aktivních ukrajinských spolků, výsledky jejich činnosti však mí respondenti nijak nevyužívají. O jejich existenci totiž nemají téměř žádné informace, natož, aby mohli těžit z jejich činnosti. Někteří pouze věděli, že nějaké takové organizace snad působí v Praze. Ovládají respondenti práci s počítačem? Mají dotazovaní možnost přístupu na Internet? Co se týče využívání soudobých informačních technologií, konkrétně Internetu jako rychlého a velice praktického zdroje informací, je situace mnou dotazovaných osob v tomto směru neradostná. Nikdo z nich neumí pracovat s počítačem ani (tím pádem) nemá přístup na Internet. Přitom právě počítač s připojením k Intenetu by pro Ukrajince mohl být, v případě, že by se ho naučili využívat, žádoucím zdrojem informací, které v některých směrech postrádají. Jak tráví respondenti svůj volný čas? Jak již vyplynulo z předchozího pododdílu, z části o podmínkách zaměstnání, mnoho volného času tito lidé nemají. Mezi způsoby jeho trávení, které respondenti uváděli, patří především domácí práce, odpočinek, návštěvy přátel, procházky či výlety, návštěvy kina, diskotéky, baru či restaurace. Osobně jsem při svých návštěvách ubytoven vysledovala, že naprosto běžné je trávení času u televize, i když nikdo z respondentů o tom v odpovědi na otázku, jak obvykle tráví svůj volný čas, nemluvil. Mají dotazované osoby možnost rozvíjet svou případnou víru ve společenství věřících v Prostějově? Většina mých respondentů patří na Ukrajině do pravoslavné církve, jedna je katolička a tři se nehlásí k žádnému náboženství. Z devíti věřících většina jich alespoň občas zajde do katolického kostela na mši, nebo mohou jet do Olomouce do pravoslavné církve. Pokud mohu posoudit z jejich výpovědí, nikdo nepociťuje nedostatečnou možnost praktikovat v Prostějově svou víru.

Závěr Na základě analýzy výzkumných rozhovorů, je možno identifikovat několik významných bariér sociální integrace Ukrajinců do majoritní společnosti. Jsou to především: rodinné závazky na Ukrajině, které sehrávají klíčovou úlohu v motivaci Ukrajinců k trvalému usazení se v ČR, vztah většinové společnosti k Ukrajincům, jazyková bariéra, celková nízká informovanost Ukrajinců a nedostatek cenově

- 97 9 7

dostupného bydlení (mimo ubytovny). Existence rodinných závazků v podobě blízkých osob, které respondenti zanechali na Ukrajině, má velmi silnou váhu při jejich rozhodování, zda se v ČR usadit trvale. Tuto bariéru nelze vždy jednoduše překonat za pomoci právně možného, ale lidsky složitého procesu tzv. sloučení rodiny.54 Záleží na konkrétní „konstelaci“ životních a rodinných okolností a na svědomí každého jednotlivce, jakým způsobem se mu podaří vyřešit potenciální dilemata této bariéry. Podpůrná intervence by mohla spočívat v poskytování odborné sociálně-právní a psychologické poradenské činnosti. Vztah většinové společnosti k Ukrajincům má velký význam v procesu jejich sociální integrace a má bezprostřední vliv na kvalitu života Ukrajinců u nás. Jedná se o jev nesmírně složitý, vyplývající z množství příčin, projevující se škálou různých reakcí, podmíněných převzatými předsudky, ale také individuálními dispozicemi, názory a zkušenostmi jednotlivých aktérů. Tato charakteristika neumožňuje jednoduchou intervenci zvenčí, která by v krátké době změnila nepříznivý stav nedůvěry a nadřazování se mnohých Čechů nad Ukrajinci. Ovlivnit ho lze pouze nepřímo, například zlepšením informovanosti veřejnosti o Ukrajině a Ukrajincích, které by mohlo vést k lepšímu pochopení ukrajinské mentality, pořádáním kulturních a společenských akcí, které by podpořily vzájemné poznání a sblížení obou kultur, určitou výchovnou a osvětovou činností ve školách i mimo ně atd. Mělo by také dojít ze stany politické reprezentace (a to jak na celostátní, regionální tak i na místní úrovni) k veřejné deklaraci zájmu o tuto menšinu, o její problémy a potřeby a také k praktické podpoře a činění kroků ke zlepšení situace těchto cizinců. Tímto postojem pokory, uznání a zájmu by mohl a měl být dán příklad českému obyvatelstvu, jak se k imigrantům chovat. Podíl na změně postojů české veřejnosti mohou mít samotní Ukrajinci žijící u nás. Mají možnost účinně bořit předsudky a překračovat propasti ve vztazích svým jednáním a postoji, které projeví tím, že nezahořknou, ale budou nabízet přátelství rovného s rovným. Věřím, že změnou postojů několika jednotlivců se podaří ovlivnit k lepšímu postoje dalších a časem se mohou takto změnit nálady v celé společnosti. Jazyková bariéra Ukrajinců, i když z důvodu příbuznosti obou jazyků není příliš velká, komplikuje jak prvotní adaptaci, tak následnou sociální integraci těchto imigrantů. Adaptačnímu procesu i vztahům s majoritou by velmi prospělo, kdyby Ukrajinci pracovali na své češtině už před příjezdem do ČR. Snahu o přizpůsobení se Češi jistě ocení a zmírní se tím obtížnost adaptace Ukrajinců na nové podmínky. Po příjezdu do ČR by Ukrajinci měli mít možnost (nebo povinnost?) navštěvovat kurzy českého jazyka – nejlépe ve městě, kde žijí, v čase, kdy mají volno (večery, víkendy) a za cenu, kterou jsou schopni akceptovat. Příležitost ke zlepšení jazykových schopností by bylo třeba poskytnout i těm, kteří tu již pobývají delší dobu. Domnívám se, že snížením jazykové bariéry dojde také k narušování bariéry ve vztazích s majoritní společností. Příčinou nízké informovanosti Ukrajinců (o právech a legislativě obecně, o dění na Ukrajině, o činnosti krajanských sdružení u nás) je kromě jazykové bariéry také neznalost práce s počítačem, která brání využívání Internetu jako pohodlného zdroje široké škály informací. Nedostatečná informovanost přitom zvyšuje riziko sociální izolace Ukrajinců. Intervence by v tomto případě mohla být poměrně snadná: pořádat pro zájemce kurz obsluhy PC a využíváni Internetu a následně jim umožnit (případně 54

Navíc přesídlení osob do ČR za účelem sloučení rodiny ani nelze uplatnit na všechny osoby, na kterých může jednotlivci záležet a ke kterým cítí povinnost jim v případě potřeby pomoci.

- 98 9 8

s asistencí) využívat Internet k získávání potřebných informací. Další (Ukrajinci vítanou) formou jak zlepšit informovanost ukrajinské komunity u nás by mohlo být rozhlasové nebo televizní vysílání v ukrajinštině. Vzhledem k rozsahu ukrajinské migrace na naše území by nebylo od věci poskytnout prostor k vysílání pro tuto menšinu v rámci veřejnoprávních médií.55 Problematika nedostatku cenově dostupného bydlení je v české společnosti známá a netýká se pouze cizinců. Nezbývá než apelovat na města a obce, aby změnily tento stav výstavbou dostatečného množství malých (tzv. startovacích) bytů a umožnily jejich pronájem také cizincům s trvalým pobytem. Tímto postupem by se předcházelo riziku segregace Ukrajinců a zároveň by se omezily situace, kdy Ukrajinci narážejí na neochotu některých soukromých vlastníků pronajmout jim byt. V případě ubytovny OP je třeba intervenovat u zodpovědných osob, aby v ubytovacím řádu došlo ke změně ustanovení o nutnosti vystěhování se osob, které získaly trvalý pobyt. Toto omezení představuje zbytečnou bariéru sociální integrace zahraničních zaměstnanců OP ubytovaných v této ubytovně. Česká politická reprezentace došla již v roce 2000 k závěru, že je třeba vyvinout snahu usměrnit dosavadní spontánnost a nekoordinovanost procesu integrace cizinců a vytvářet podmínky pro realizaci integrace a ovlivnění vztahů státních občanů a cizinců (KIC, 2000). NAPSZ 2004–2006 pojmenoval příčiny možného sociálního vyloučení cizinců, které vyplývají zejména z jejich odlišného právního postavení ve srovnání s občany ČR, odlišného kulturního původu, jazykové bariéry, nižšího povědomí o právním prostředí ČR a menší dostupnosti informací. Mezi cíli NAPSZ 2004–2006 pro cílovou skupinu přistěhovalců se objevily: podpora rozvoje vztahů imigrantů a většinové společnosti, zajištění právního poradenství, zajištění sociálního poradenství a zajištění psychologického poradenství. Tyto cíle se shodují s potřebami identifikovanými u ukrajinských imigrantů na Prostějovsku. Společně s organizací kurzů českého jazyka a počítačové gramotnosti by mohly být náplní práce neziskové nevládní organizace, která by se mohla na Prostějovsku stát nástrojem intervence k podpoře sociální integrace místních ukrajinských imigrantů.

55

Stejně jako mají své vysílání ve veřejnoprávním rádiu Slováci či Romové.

- 99 9 9

Použité prameny a literatura DISMAN, M. 2000. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. DRBOHLAV, D.: in: Šišková (ed.): 2001. Menšiny a migranti v České republice. Praha: Portál. HENDL, J. 2005. Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. Praha: Portál. HORÁKOVÁ, M. 2003. Mezinárodní migrace a migrace cizí pracovní síly. Praha: VÚPSV. HORÁKOVÁ, M. 2001. Zaměstnávání cizinců v České republice. Praha: VÚPSV. MATOUŠEK, O. 2003. Slovník sociální práce. Praha: Portál. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. 2006. Zprávy. [online]. [citováno 2006-09-14] . MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. 2006. Poslední revize 20. 2. 2006. Koncepce integrace cizinců v roce 2005 a její další rozvoj. [online]. [citováno 2006-0307] < http://www.cizinci.cz/files/clanky/324/KIC_aktualizovana.pdf>. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. 2005. Národní akční plán sociálního začleňování 2004-2006. Praha: MPSV. MINISTERSTVO VNITRA. 2007. Statistiky – migrace. [online]. [citováno 2007-02-22] . MULTIKULTURNÍ CENTRUM PRAHA. 2003. ABC o migraci. [online]. [citováno 2006-06-07] . RABUŠIC, L., BURJANEK, A. 2003. Imigrace a imigrační politika jako prvek řešení české demografické situace? Brno: VÚPSV. RUDIGER, A., SPENCER, S. 2003. Social Integration of Migrants and Ethnic Minorities, Policies to Combat Diskrimination. [online]. [citováno 2006-05-07] . UHEREK, Z. 2005. Poslední revize 9.5.2005. Integrace cizinců z hlediska emického a etického. [online]. [citováno 2006-07-19] < http://www.migraceonline.cz >. UHEREK, Z.,WEINEROVÁ, R., PLOCHOVÁ, K., VALÁŠKOVÁ, N., ČERNÍK, J., ČERVINKA, O., MUŠINKA, M. 2004. Migrace do české republiky, sociální integrace a lokální společnosti v zemích původu. Praha: Etnologický ústav Akademie věd ČR. UHEREK, Z. 2003. Poslední revize 5.5. 2003. Společenská integrace migračních skupin – základní pojmy a problémové okruhy. [online]. [citováno 2006-07-20] < http://www.migraceonline.cz >.

- 100 1 0