Edukace dětí v dětských domovech a jejich integrace do společnosti

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky

Edukace dětí v dětských domovech a jejich integrace do společnosti

Bakalářská práce

Brno 2009

Vedoucí práce :

Autor práce :

doc.PaedDr. Miroslava Bartoňová, Ph.D.

Zdeňka Svobodová

1

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila prameny uvedené v seznamu literatury. V Brně dne 17. 3. 2009

…………………………………… podpis

2

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala paní docentce doc. PaedDr. Miroslavě Bartoňové, Ph.D. za ochotu a pomoc s přípravou metodické stránky této práce a za její cenné rady při zpracování mě práce.

3

Úvod

5

1. Terminologická vymezení

6

1.1. Legislativní východiska

6

1.2. Přístupy ke vzdělání v České republice

10

1.3. Osobnost dítěte školního věku

11

2. Dětský domov, výchovné i školské zařízení

13

2.1. Edukace jedinců v dětském domově

13

2.2. Osobnost vychovatele

14

2.3. Rodina jako základní výchovný činitel

16

2.4. Vzdělávání dětí v dětském domově

18

3. Edukace dětí v dětském domově a jejich integrace do společnosti

21

3.1. Cíl, metody a techniky výzkumného šetření

21

3.2. Charakteristika sledovaného souboru

21

3.3. Interpretace výsledků šetření

22

3.4. Závěry šetření

30

Závěr

32

Resumé

33

Seznam literatury

34

Přílohy

37

4

Úvod Cílem bakalářské práce bylo zanalyzovat metody a přístupy práce s dětmi, které vyrůstají ne vlastní vinnou v jiném prostředí, než by si přáli, v prostředí dětského domova. Majoritní společnost má většinou milné představy o životě dětí v dětském domově. Mediální obraz těchto dětí je v mnoha případech utvořen tak, že působí velmi negativisticky na většinu nezasvěcených do daného problému. Přitom odborný výchovný i vzdělávací přístup v institucionální péči je v mnoha případech kvalitnější, než přístup ve vlastní rodině. Výzkumy prokázaly, že děti, které vyrůstají v dětském domově mají procentuálně nižší kriminalitu, než děti, které vyrůstají v rodinách. Je nutné podotknout, že i děti, které jsou vychovávány v institucionální péči nejsou plodem těchto domovů, ale plodem milující rodiny. První část bakalářské práce je zaměřena na školskou legislativu týkající se této problematiky v naší republice. Možnostem vzdělání, výchovy a profesní připravenosti žáků. Osobností žáka školního věku. Druhá část bakalářské práce poukazuje na hlavní problém dětí, které byly umístněny do institucionální péče a to je rodina. Na následky, které si dítě ze špatně fungující rodiny odnáší. Výchovou a vzděláváním žáků v dětském domově. Třetí část bakalářské práce bude věnována výsledkům šetření a zpracováním dvou kazuistik. Pomocí metody kvantitativního výzkumu, byly použity následné techniky:analýza dokumentů, analýza prostudované literatury,

přímé pozorování,

řízený rozhovor,

kasuistiky. I když základem pro zdárný vývoj dítěte by měla být rodina, nebývá tomu vždy tak. Děti, které nemají dobré citové zázemí, bývají značně citově ochuzeni. Pokud se v raném věku zanedbá rodinná péče je náprava, nebo zmírnění situace dlouhodobé a méně efektivní. V mnoha případech si tyto děti odnášejí určitá postižení na zbytek celého života. “Jsme přesvědčeni, že být úspěšným rodičem je jedna ze životních rolí, která člověku přináší

největší

uspokojení,

je

to

rolí„(Dinkmeyer,McKay, 1996, s. 9).

5

ale

také

jedna

z nejnáročnějších

1 Terminologická vymezení 1.1 Legislativní východiska “Životní energie se postupem doby neztrácí, pouze se transformuje v různých formách činnosti, např. práce, různé druhy pohybových aktivit, v nichž může jedinec, a tedy i dítě, energii uplatnit„ (Zelinková, 1994, s. 165). V dětském domově jsou vychovávány děti se sociálním znevýhodněním. Za sociálně znevýhodněné jsou považováni děti s nízkým sociálně kulturním postavením, děti ohrožení sociálně patologickými jevy, děti s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou, nebo děti v postavení azylantů. Institut péče o dítě v zařízení vyžadující okamžitou pomoc byl zakotven novelou zákona o rodině - zákon č. 109/2002 Sb. o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. Sociálně právní ochrana dětí, poskytuje okamžitou ochranu a pomoc dítěti. Taková to pomoc dítěti spočívá v zabezpečení základních životních potřeb. Vždy je ale třeba vycházet z individuálních zájmů a potřeb každého dítěte. Tento zákon upřesňuje i podmínky dětí žijících v dětských domovech. Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci 1. Služby sociální prevence § 53 Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. 2. Raná péče § 54 Raná péče je terénní, popřípadě ambulantní služba poskytovaná dítěti a rodičům dítěte ve věku do 7 let, které je zdravotně postižené, nebo jehož vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivé sociální situace. Služba je zaměřena na podporu rodiny a podporu vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby.

6

“Pro děti, které neměly snadný a přímočarý start do života, je možná ještě důležitější, aby se o sobě dozvídaly co nejvíc a co nejdříve. Když nevědí, čím prošly, nedokážou se ve svém životě vyznat, a tím pádem se nemohou ani léčit z prodělaného traumatu. Co dítě neví, to si snadno vymyslí, a jeho představy bývají často mnohem horší, než skutečnost„ (Archerová, 2001 s. 99). Subjekty náhradní péče Náhradní výchovná péče - je forma péče o děti, které nemohou být z nejrůznějších důvodů vychovávány ve vlastní rodině. Nejčastěji jde o péči institucionální, v níž je dítě vychováváno až do své dospělosti. Náhradní výchovná péče u nás spadá pod několik resortů. Jedná se o resort zdravotnictví, školství a resort práce a sociálních věcí. Bohužel komunikace mezi jednotlivými resorty je v ČR na nízké úrovni, je nutné ji stále zdokonalovat. Přehled zařízení, ve kterých jsou vychovávány a vzdělávány opuštěné děti Kojenecký ústav je zdravotní zařízení, ve kterém mohou být umístněny děti od 0 do 3 let. Tyto děti nemohou vyrůstat z vážných důvodů u své biologické matky. Jedná se většinou o zdravotní nebo sociální důvody. Kojenecké ústavy poskytují dětem zdravotní, diagnostickou, rehabilitační a terapeutickou péči. Děti jsou zde vychovávány a vzdělávány podle výchovných a sociálních norem tak, aby se dále mohli zařadit do dalšího vzdělávání a výchovy, podle individuálních možností a schopností každého dítěte. V případě, že se nepodaří dítě zařadit zpět k biologickým rodičům, nebo není možné zabezpečit náhradní rodinnou péči, je dítě zařazeno podle své diagnózy do dalšího institucionálního zařízení. Dětský domov je školské zařízení, které poskytuje výchovu a vzdělávání dětem od tří do osmnácti let. V případě dalšího vzdělávání zde mohou jedinci zůstat na dobrovolném pobytu do dvaceti šesti let. V tomto případě se jedná o vzájemnou dohodu mezi ředitelem domova a studentem. Obě strany respektují určená pravidla pobytu studenta v dětském domově. V naší republice máme dva typy dětských domovů, dětský domov internátního typu a dětský domov rodinného typu. Jelikož se má výchova dětí v dětských domovech podobat co nejvíce životu v rodině, začaly se po roce 1989 dětské domovy internátního typu rušit, nebo přebudovávat na dětské domovy typu rodinného. V současné době se dětské domovy internátního typu téměř nepoužívají. V dětském 7

domově rodinného typu, jsou vytvářené rodinné skupiny minimálně po šesti a maximálně po osmi dětech. Každá skupina má vlastní bytovou jednotku. Vyrůstají zde děti různého věku a pohlaví, též se upřednostňuje, aby sourozenci byli společně na jedné rodinné skupině. O děti zde pečují dva vychovatelé, kteří si vzájemně střídají, ale nemění. Dětský domov se školou je školské zařízení pro děti od šesti let do ukončení povinné školní docházky, které nemohou být z nějakého důvodu zařazeny do běžného dětského domova. U těchto dětí jsou většinou diagnostikovány výchovné nebo psychické poruchy. Součástí tohoto dětského domova je i škola, kterou tyto žáci navštěvují a odbourává se tak riziko vzniku problémů. Jedná se o děti s nařízenou ústavní výchovou, děti s ochranou výchovou a nezletilé matky. V současné době jsou i dětské domovy se školou rodinného typu, počet dětí v jedné rodinné skupině je minimálně pět a maximálně osm dětí. “Intimní dětské vztahy, jako je vztah k matce, ke svým příbuzným, se ukládají ve vědomí dítěte. Stopy těchto vztahů jsou nesmazatelné a vedou k rozvoji vitálních, vegetativních, motorických a senzorických funkcí„ (Bartoňová, 2006 s. 48) Diagnostický ústav je školské zařízení, do kterého jsou umístněny děti školního věku, které mají nařízenou ústavní nebo uloženou ochrannou výchovu nebo děti na které soud vydal předběžné opatření o umístnění. Pobyt v diagnostickém ústavu trvá dva měsíce. Jedinec je zde vyšetřen odbornými pracovníky po stránce zdravotní, psychické, psychologické a speciálně pedagogické. Podle určení diagnózy je dítě zařazeno k dalšímu pobytu do jiného školského zařízení. Buď do dětského domova, dětského domova se školou nebo výchovného ústavu. “Od počátku intrauterinního života jsou dané všechny možnosti pro vývoj dítěte. Jeho životní energie se formuje podle vnitřní vývojové logiky a dynamiky ke kompetencím, funkčním oblastem a funkcím„ (Vítková 2004, s. 180). Výchovný ústav je školské zařízení, ve kterém jsou umístněny děti, kterým byla nařízena ústavní výchova nebo děti s uloženou ochrannou výchovou, které dovršili patnácti let a mají závažné výchovné problémy. Výjimečně zde může být zařazen i 8

jedinec starší dvanácti a mladší patnácti let a to z důvodů takových výchovných problémů, že nemůže být zařazen do jiného výše jmenovaného školského zařízení. Náhradní rodinná péče - je forma péče o děti, kdy je dítě vychováváno "náhradními rodiči" v prostředí, které se nejvíce podobá životu v přirozené rodině. Tou je u nás zejména adopce (osvojení) a pěstounská péče. Přehled typů náhradní rodinné péče : Adopce zrušitelné – lze ze závažných důvodů zrušit na žádost osvojitelů i osvojeného. Adopce nezrušitelná - právní vymezení nacházíme v zákonu č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Při osvojení přijímají manželé či jednotlivci opuštěné dítě za vlastní a mají k němu stejné práva i povinnosti, jako by byli jeho rodiči. Pěstounská péče : Právní vymezení určuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a zákonu č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči, ve znění pozdějších předpisů. Pěstounská péče je zvláštní formou státem řízené a kontrolované náhradní rodinné výchovy, která zajišťuje hmotné zabezpečení dítěte i přiměřenou odměnu těm, kteří se ho ujali. Dítě se svěřuje do péče jedince nebo manželské dvojice. Pěstouni mají právo rozhodovat o běžných věcech dítěte, k výkonu mimořádných záležitostí žádají souhlas rodičů, případně rozhodnutí za ně vydává soud. O svěření dítěte do pěstounské péče rozhoduje soud. Pěstounská péče může být také zrušena v době jejího trvání rozhodnutím soudu. Pěstounská péče a) individuální – prarodiče, příbuzní, jiné cizí osoba b) skupinová

- velké pěstounské rodiny, SOS dětské vesničky

“Jak biologické, tak adoptované děti přicházejí do rodiny jako „ cizinci“, kteří touží být příïjati takoví, jací jsou. Samotným charakterem svého příchodu na scénu se však biologické děti většinou začleňují do rodiny snáze – ať už po stránce fyzické, emocionální nebo psychologické. Stejnou potřebu stát se součástí rodiny mají i děti adoptované, což ovšem pro rodiče představuje v rámci jejich povinností úkol poněkud náročnější„ (Schillerová 1993, s. 19).

9

1.2 Přístupy ke vzdělání v České republice “Jak slábne vliv některých rodin na děti a jak se mocným socializačním vlivem v druhé polovině našeho století stávají také média a zároveň rostou obavy z neřízeného socializačního působení vrstevnických skupin, začíná být škola viděna jako málem jediné prostředí schopné garantovat „ optimální“ či dokonce „ vědecky promyšlené“ působení na dítě, jež je v souladu se zájmem společnosti„ (Matoušek 2003, s. 65). MŠMT České republiky přijalo v letech 2004 – 2006 novou školskou legislativu. Jde o dlouhodobý záměr rozvoje vzdělávání v naší republice. Nové rozvojové programy, které jsou, určeny především pro dlouhodobé záměry jsou finančně, koncepčně i metodicky podporovány. Veškeré podmínky jsou zakotveny v zákoně 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Nové principy, zásady a směry ve vzdělávání : * Stejné příležitosti ke vzdělání pro každého s ohledem na jeho individualitu osobnosti * Kurikulární reforma – rozvoj a modernizace ve vzdělání, důraz na dosažení klíčových kompetencí * Rozvoj komunikačních a informačních technologií * Podpora znalosti cizích jazyků i jazyka majoritní společnosti *Možnosti tvorby vlastních školských vzdělávacích programů, dle individuální možnosti škol * Tvorba nového kvalitního systému hodnocení * Možnosti zkvalitnění, rozvoje a podmínek práce pedagogických pracovníků * Podpora dalšího vzdělávání a upevňování profesionality pedagogických pracovníků V českém vzdělávacím systému došlo v minulých letech k mnoha reformním krokům ve vzdělání. Tyto zásadní změny jsou postupně v plném rozsahu přijímány po schválení a realizaci nového školského zákona a navazujících vyhlášek a předpisů. Vyhláška MŠMT č. 72/2005, o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních Vyhláška MŠMT č. 73/2005, o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných

10

1.3 Osobnost dítěte školního věku “Dalším mezníkem nejen v životě dítěte, ale celé rodiny je jeho vstup do školy. U dítěte školního věku se mimo jiné formuje charakter, volní jednání. Od rodičů přijímá řád rodiny, pomáhají mu vytvářet pravidelný denní režim stereotypy,to mu pak pomáhá zvládnout různé životní situace, formovat jeho osobnost„ (Bartoňová 2005, s. 53). Osobnost dítěte se utváří od narození. Většinou během prvních tří let života jsou vytvořeny základy osobnosti dítěte. V této době si začíná dítě uvědomovat samo sebe, začíná mluvit v první osobě JÁ. Začíná proces socializace, zařazování dítěte do společnosti, rodiny, školy, mezi vrstevníky. Je budována aktivní interakce mezi dítětem a jeho okolím. Společnost dítě modifikuje, utváří se vzájemná a zpětná vazba. Základem osobnosti je její psychika. Je vědecky prokázáno, že psychika lidské osobnosti se utváří již v prenatálním období vývoje. Matčino prožívání odráží i psychické prožívání plodu. Záleží individuálně, jak je konkrétní dítě biologicky zdatný jedinec. “Vědomí variability tempa i průběhu vývoje v dětském věku vede někdy k celkem logickému odmítání striktnější kategorizace normálních a abnormálních projevů. Tento přístup respektuje skutečnost, že vývoj jednotlivých dětí může probíhat odlišně„ (Vágnerová 2004, s. 25). Většina dětí, které jsou umístěny do dětského domova, vyrůstaly v nepodnětném rodinném prostředí. U těchto dětí dochází k značnému fyzickému i psychickému zaostávání. Jsou značně sociálně nevyzrálé. Nemají zažité hygienické a stravovací návyky. Neznají časové uspořádání dne. Nízká úroveň psychického vývoje má vliv na nedostatečnou školní zralost. Tyto děti mají malou slovní zásobu, špatnou a nesouvislou vyjadřovací schopnost. Obtíže jim tvoří orientace v čase a prostoru, chybí představivost, jsou vázání na konkrétní situace. Mají bujnou fantazii a představy, která nesouvisí se skutečností. Jsou citově labilní, ve vztazích nestálý. Jsou egocentričtí,

mají

nedostatečnou schopnost sebeovládání. Děti v období školního věku procházejí velkými psychickými i biologickými změnami. Prožívají období pubescence, jsou vzdorovitější. Kritičtější vůči autoritám. Vlivem nerovnoměrného fyzického a psychického vývoje se mohou děti v tomto období projevovat výbušně, ale i apaticky. Afektivně reagovat na neafekční podněty. Bývají zasněné, nesoustředěné. Na kritiku své osobnosti reagují hrubostí, nebo snahou vytknuté nedostatky zamaskovat. V tomto období dochází k rozvoji rozumových, citových a 11

volních vlastností. Rozvoj všech vlastností je ovlivněn individualitou jedince, jeho genetickou výbavou, sociálním prostředím a v neposlední řadě výchovou.

Shrnutí: V České republice je propracovaný systém vzdělávání. Je uzákoněna povinná školní docházka pro všechny děti, které dosáhnou osmi let svého věku. Veškeré podmínky a možnosti vzdělávání jsou zakotveny v odpovídajících zákonech. Děti jsou rozděleny dle svých možností a schopností. Individuálně podle těchto kritérií jsou zařazeny do vzdělávacího systému, který jim poskytne maximální rozvoj vědomostí a dovednost

12

2 Dětský domov, výchovné i školské zařízení

2.1 Edukace jedinců v dětském domově Na výchovu a vzdělávání dětí v dětském domově je kladen velký důraz. Snahou je přiblížit systém výchovy a vzdělávání těchto dětí na úroveň dětí, které vyrůstají v rodinách. Jednou z hlavních okolností, které ovlivňují úroveň vzdělávání dětí z dětských domovů, je věk dítěte, ve kterém nastoupilo do dětského domova. Další důležitou oblastí je dosavadní způsob výchovy, vzdělávání a péče o dítě. Jeho vědomosti, dovednosti, návyky a v neposlední řadě určitá genetická výbava. Ve všech případech je nutné brát zřetel na individuální důvody, které vedly k nařízení náhradní výchovné péče. Pokud je dítě umístněno do dětského domova z kojeneckého zařízení, nebo v předškolním věku, navštěvuje mateřkou školu v místě a je mu věnována patřičná předškolní příprava. To do určité míry ovlivní jeho připravenost na nástup do povinné školní docházky. V případě, že je dítě umístněno do dětského domova, v době kdy již navštěvuje základní školu, je třeba individuálně posoudit možnosti další práce s dítětem. Musím podotknout, že většina dětí umístněných do dětského domova ve školním věku má ve svém vzdělávání značné mezery. Většinou je to dáno jejich genetickou výbavou a sociálním prostředím, ze kterého přicházejí. V mnoha případech se až na upozornění školy začnou pracovníci sociální péče zajímat o důvody, které vedou k zanedbávání dítěte v rodině. Mnoho dětí má stupeň inteligence v normě hraničního pásma, diagnostikovanou LMR nebo jiné postižení. Výchovná i vzdělávací práce s těmito dětmi je velmi náročná a je nutná individuální příprava na vzdělávání a rozvoj každého dítěte. Výchova dětí v dětském domově je etapou pravidelného a systematického rozvoje, poznávání, vzdělávání a rodinné péči na rodinných skupinách. Je založeno na poznávání, respektování a rozvíjení individuálních potřeb dětí, možností a zájmů každého dítěte. Je vedena činnostním a praktickým charakterem a motivuje děti k dalšímu poznání, hledání, objevování, tvořivosti a nalézání vhodné cesty řešení různých problémů a životních situací. Dětem jsou vštěpovány vědomosti, dovednosti a návyky, které jim umožní pozdější samostatný život a utváří si žebříček takových

13

hodnot a postojů, které vedou k uvážlivému a kultivovanému chování, k zodpovědnému rozhodování a respektování práv a povinností občana našeho státu i evropské unie. Velký důraz se při výchově dětí v dětském domově klade na využívání volného času. Volný čas je doba, v níž jedinec nevykonává žádnou nutnou činnost. Doba, kterou podle vlastního rozhodnutí využívá pro oddech, rozvoj osobnosti a pro různé formy zájmové činnosti, které vykonává dobrovolně a s radostí. Je ho možno posuzovat z několika úhlů pohledu, které se navzájem prolínají. “ Dítě se v průběhu vývoje učí diferencovat žádoucí a nežádoucí chování i vhodnost jednání ve vztahu k určité situaci. Nejde jen o to, aby dítě příslušné normy znalo, ale aby se podle nich chovalo“ (Vágnerová 2004, s. 779). Většina dětí z dětského domova docházejí pravidelně do zájmových kroužků, které jsou ve škole, nebo při domě dětí a mládeže. Děti si vybírají kroužky podle svých schopností a zájmů. Je třeba, je ve výběru usměrnit a motivovat správným směrem. Pokud děti docházejí do kroužků mimo domov, do domu dětí a mládeže, má to na ně pozitivní vliv ohledně navazování nových sociálních kontaktů, rozšíření znalostí a dovedností. Utvoří si a zafixují další modely životních situací. Jsou zde pod odborným vedením výchovných pracovníků, kteří na děti působí dle jejich individuálních možností a schopností. “Rodiče slouží svým dětem jako vzory, buď pozitivní, či negativní. Rodiny, které neplní dobře svoji výchovnou funkci, se velmi často vyznačují nezájmem o to, jak dítě tráví svůj volný čas. Školy, výchovná zařízení a další subjekty mají možnost tento nedostatek do určité míry kompenzovat kvalifikovaným pedagogickým vedením„ (Pávková 1999, s. 17).

2.2 Osobnost vychovatele Dobrá atmosféra v rodinné skupině v dětském domově je velkou mírou podmíněna schopností společenského přizpůsobení vychovatele. Je dána správným vztahem k nadřízeným i podřízeným. Přizpůsobením se průběhu dne dětského domova. Schopností zapojení se do řešení nejrůznějších situací plynoucích z života v dětském domově.

14

“Velice důležitým rysem osobnosti vychovatele je autorita. Je to ona přirozená převaha osobnosti vyspělejší a zralejší nad osobností teprve se tvořící – převaha, kterou dítě uznává a přijímá jako určitou oporu„ (Matějček 1994, s. 44). Práce vychovatele v dětském domově je velmi náročná. Vyžaduje velkou trpělivost a ovládání vlastního chování. Vychovatel musí být dětem příkladem. Být důsledný a zásadový, jen tak, může vyžadovat od dětí odpovědný přístup ke svěřeným úkolům. Činnost vychovatele v dětském domově by neměla postrádat individuální přístup ke každému dítěti. Autorita vychovatele působí komplexně všemi kvalitativními složkami osobnosti, i když ne všemi složkami stejně účinně. Je to tím, že dítě, které se vyvíjí není stejně citlivé ke všem složkám autority. Autoritu vnímá podle svých věkových potřeb. Děti předškolního věku hledají ve svém vychovateli spíše ochranu. Děti ve středním a starším věku mají k vychovateli a dospělým většinou kritický vztah. Zde si vychovatel může získat autoritu svojí pracovitostí, svědomitostí, pílí, vytrvalostí v práci, úrovní svého chování a jednání, charakterovými vlastnostmi, úrovní vědomostí a dovedností. Nemalou povinností vychovatele je i péče o vlastní osobu. Jeho vzhled, estetické cítění. Pečlivost ve vedení veškeré dokumentace. Je velmi obtížné utvořit určitý vzor pro vychovatele. Každý z nás má své individuální odlišnosti. Každý z nás je jiná osobnost. Práce vychovatele je velmi náročná, neboť do dětského domova přicházejí většinou děti opožděné. Děti s nízkou úrovní své osobnosti, jejich psychická i sociální rovina je většinou velmi málo rozvinutá. Mají značné mezery v hygienických i kulturních návycích, ve vědomostech i praktických dovednostech. Jelikož vychovatel v dětském domově pracuje většinou s heterogenní skupinou dětí, je velmi nutná jeho znalost biologických, psychických a sociálních zvláštností jednotlivých věkových kategorií. Protože nyní jsou rodinné skupiny v dětském domově tvořeny z dětí různých věkových skupin, je nutné, aby měl vychovatel dostatek životních zkušeností. Bohatou znalost a dovednost zralého vychovatele. To je nezbytný základ pro respektování jeho autority. Je důležité, aby v rodinných skupinách, kde je převaha starších dětí, pracovali starší vychovatelé. Nebo dvojce vychovatelů, z nichž jeden má více praktických zkušeností a dokáže řešit náročnější situace. Výchovná a pracovní činnost vychovatele v dětském domově se nedá měřit časem. Vztah k vychovatelství je měřen láskou k této práci, láskou k dětem, odpovědností za náročnou vychovatelskou práci. 15

Vychovatel v dětském domově je člověk, který supluje v období psychického i fyzického vývoje dítěte rodiče. Je součástí jeho citového zrání, zdrojem jeho citových prožitků.

Vychovatel, který má suplovat rodiče, musí mít k těmto dětem hluboký

osobní vztah. Chápat jejich projevy v nejrůznějších životních situacích. Klást na dítě jen takové nároky, které bude schopen zvládnout, jak po stránce psychické, tak po stránce fyzické. Uspokojovat zájmy a potřeby dětí, odborně je vést, aby pochopily, co je dobré a co špatné co je nutné odsoudit a s čím se mohou ztotožnit. K práci vychovatele je nutné všeobecné i odborné vzdělání. Zákon č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, upravuje předpoklady pro výkon pedagogické činnosti, jejich další vzdělávání a kariérní systém Odborné vzdělání umožňuje vychovateli správně přistupovat k volbě pracovních postupů a metod. Přizpůsobit denní program aktuální situaci na rodinné skupině. “Nejlepší motivací pro dítě je, * ponecháte-li mu tolik svobody, kolik je jen možné, * podělíte-li se s ním o co nejvíce zkušeností, * používáte-li při výchově co nejméně trestů a zákazů, * důvěřujete-li mu co nejvíce„(Helm, 1996, s. 43). Kvalitní výchovné působení zvyšuje i autoritu vychovatele. Další nepostradatelnou vlastností vychovatele je pedagogický takt. Je to schopnost nacházet účinné a vhodné prostředky pro řešení dané situace. Spojení přátelského pochopení s přiměřenou náročností a citem k jednotlivým dětem i celé skupiny, přitom plně respektovat osobnost dítěte. Je nutné děti podpořit, aby věřilo ve vlastní schopnosti a vlastní sílu. Vychovatel s pedagogickým taktem klade rozumně odůvodněné požadavky. Jeho chování je upřímné. Usiluje o vytvoření harmonických vztahů mezi dospělými a dětmi.

2.3 Rodina jako základní výchovný činitel

“Rodina je důležitá sociální skupina, která plní celou řadu biologických, ekonomických, sociálních i psychologických funkcí. Poskytuje svým členům potřebné zázemí, uspokojuje jejich potřeby a zprostředkovává zkušenosti, které nelze získat jinde. Každý jedinec zde má určité role, které se stávají součástí jeho identity„ (Vágnerová 2004, s.589). 16

Rodina se dá chápat, jako základní prvek lidské společnosti. Je to důležitá sociální skupina, která plní řadu funkcí. V každém období vývoje lidstva měla a má rodina své postavení. “Rodinné poruchy ve vztahu k dítěti jsou významné právě závažností úlohy, kterou rodina zaujímá ve vývoji dítěte a ovšem i péčí o ně. Příčin poruch je velké množství a jsou vázány na jednu, na několik nebo na všechny základní funkce. Z nich nejvýznamnější je porucha funkce socializačně výchovné„(Dunovský 1999, s. 102).

Podle funkčnosti můžeme rodinu rozdělit do čtyř základních skupin: “Intimní dětské vztahy, jako je vztah k matce, ke svým příbuzným, se ukládají ve vědomí dítěte. Stopy těchto vztahů jsou nesmazatelné a vedou k rozvoji vitálních, vegetativních, motorických a senzorických funkcí Tím se dítě stává jedinečnou osobností se všemi svými vlastnostmi„ (Bartoňová 2006, s.48). Funkční rodina –. Tento typ rodiny dává svému dítěti dobrý vzor, je zde zajištěna dobrá výchova i vzdělávání dítěte. V běžné populaci je většina těchto rodin. Problémová rodina – Tento typ rodiny neohrožuje závažným způsobem výchovu a vzdělávání dítěte. Porucha funkčnosti rodiny není tak velká, ve většině případů se rodina o nápravu a řešení problémů postará sama. Pracovníci sociálně právní ochrany dětí věnují těmto rodinám větší pozornost. V případě nutnosti jsou schopni poradit nebo pomoci. Dysfunkční rodina – Přetrvávají zde závažné poruchy většiny funkcí rodiny. Tyto problémy není rodina schopna sama zvládat, dochází k zanedbávání a ohrožení výchovy a vývoje dětí. Těmto rodinám je nutné pomoci. Je třeba přijmout opatření k nápravě. Záleží individuálně na každém případě, do jaké míry podporovat rodinu. Afunkční rodina – Tento typ rodiny již není chápán jako klasický model rodiny. Nepomůže zde ani sanace rodiny. Poruchy ve funkčnosti rodiny jsou tak velké, že rodina dítěti škodí, nebo ho ohrožuje ve vývoji. Jediným možným řešením ve prospěch dítěte je odebrání dítěte z této rodiny. Dle zvážení potřeb a možností umístnit dítě do náhradní rodinné nebo výchovné péče. “Jedním ze základních předpokladů zdravého duševního vývoje dítěte je, aby vyrůstalo v prostředí citově vřelém a stálém. Na první pohled se to zdá být docela samozřejmé a snadno dosažitelné“ (Matějček 1986, s. 9).

17

Poruchy rodičovství můžeme třídit několikerým způsobem. “ Rodiče fungují jako modely, které lze napodobit, popř. se s nimi identifikovat. Dítě si takto může osvojit celou řadu pozitivních i negativních vlastností a způsobů chování„ (Vágnerová 2004, s. 590). * rodiče se o dítě nemohou starat * rodiče se neumějí, či nedovedou starat o dítě * rodiče se nechtějí o dítě starat * rodiče se o dítě nadměrně starají “Dobrý domov je jednou z podmínek šťastného dětství. A šťastné dětství je jednou z podmínek pro dobré, zdravé utváření lidské osobnosti. A duševně zdraví, zdatní, dobře vyspělí lidé tvoří zdravou společnost. Není tady domov našeho dítěte nebo našich dětí jen tak docela soukromou záležitostí rodičů, ale je v zájmu celé naší společnosti“ (Matějček 1986, s. 175).

2.4 Vzdělávání dětí v dětském domově Systém vzdělávání v naší republice upravuje Školský zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním,

základním,

středním,

vyšším

odborném

a

jiném

vzdělávání.

Vzdělávání je založeno na zásadách: * rovného přístupu ke vzdělání * zohledňování vzdělávacích potřeb jedince * vzájemné úcty, respektu, názorové snášenlivosti * bezplatného základního a středního vzdělání * svobodného šíření poznatků * možnosti každého vzdělávat se po dobu celého života Cíl vzdělání: * rozvoj osobnosti člověka * získání všeobecného vzdělání nebo všeobecného a odborného vzdělání * pochopení a uplatňování zásad demokracie * respekt k etnické, národnostní, kulturní identitě * poznání světových a evropských kulturních hodnot a tradic * získání znalostí o životním prostředí a jeho ochraně 18

“Mezi nejzákladnější činitele ovlivňující školní úspěšnost dítěte patří bezesporu jeho inteligence. S obtížemi při získávání takových dovedností, jako je čtení, psaní nebo počítání, se potýká velké množství žáků. Školní neúspěch může mít negativní vliv na žáka, jeho vztah k sobě samému, k ostatním lidem a ke škole jako takové. Každé neprospívající dítě je problémem osobitým, individuálním„ (Bartoňová, 2006 s. 5). ´ Vše je budováno na širokém rozvoji zájmu dětí, na jejich učebních možnostech a na provázanosti života v dětském domově, školy se životem mimo školu a domov. To umožňuje využít náročnější metody práce i nové zdroje a způsoby poznání, kladení si komplexnějších a dlouhodobějších úkolů či projektů a přenášet na děti větší odpovědnost ve vzdělávání i v organizaci života mimo dětský domov. ´ Je využito podnětné a tvůrčí prostředí, které stimuluje nejschopnější a nejšikovnější děti, povzbuzuje méně průbojné, chrání i podporuje děti nejslabší a zajišťuje, aby se každé dítě prostřednictvím přístupu vychovatelů, které je přizpůsobené individuálním potřebám každého jedince, optimálně vyvíjelo v souladu vlastními předpoklady. ´ Vytvářejí se odpovídající podmínky pro přípravu do školy, pracovní a zájmová činnost, osobní volno, odpočinek dětí. Přátelská a vstřícná atmosféra na rodinných skupinách vybízí děti ke studiu, práci i činnostem podle jejich zájmu a poskytuje jim prostor a čas k aktivnímu učení a k plnému rozvinutí jejich osobnosti. ´ Hodnocení výkonů a pracovních výsledků dětí je postaveno na plnění konkrétních a splnitelných úkolů. ´ Dětem musí být dána možnost zažívat úspěch, nebát se chyby a pracovat s ní.

V průběhu pobytu v dětském domově, děti postupně získávají takové kvality osobnosti, které jim umožní pokračovat v samostatném životě a zdokonalovat se ve zvolené profesi a během celého života se dále vzdělávat a podle svých možností aktivně podílet na životě společnosti.

Základním cílem individuálního rozvoje dětí je pomoci utvářet, rozvíjet a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké životu a na praktické jednání. Proto pedagogičtí pracovníci usilují o naplňování těchto cílů: 19

* umožnit dětem osvojit si strategie učení a motivujeme je pro celoživotní učení * podněcovat děti k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů * vést děti k všestranné, účinné a otevřené komunikaci * rozvíjet u dětí schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých * připravovat děti k tomu, aby se projevovaly jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovaly svá práva a naplňovaly své povinnosti * vytvářit u dětí potřebu projevovat pozitivní city v chování, jednání a v prožívání životních situací, rozvíjíme vnímavost a citlivé vztahy k lidem, k prostředí i k přírodě * učit děti aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný * vést děti k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jiným kulturám a duchovním hodnotám, učíme je žít společně s ostatními lidmi * pomáhat dětem poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými možnosti a uplatňujeme je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci Shrnutí : Rodina je základem výchovy každého jedince. Pokud rodinný systém selže, jsou většinou tyto děti vychovávány v institucionální péči. Zde je jim poskytnuta kvalitní a odborná péče. Jak po stránce výchovné, tak po stránce vzdělávací. Nejdůležitější osobou v tomto procesu je vychovatel. Na osobnosti a odbornosti vychovatele závisí rozvoj dovedností a vědomostí jeho svěřenců.

20

3 Edukace dětí v dětském domově a jejich integrace do společnosti 3.1 Cíl, metody a techniky výzkumného šetření Cílem bakalářské práce bylo analyzovat přístupy a metody výchovné a vzdělávací práce u jedinců v dětském domově. Zhodnotit přínos této práce pro samotné děti i majoritní společnost. Poukázat na problém v rodinném systému a jeho následky.

Dílčí cíle: 1. Zaměřit se specifikaci práce vychovatele v dětském domově. 2. Poukázat na příčiny umístění jedinců do náhradní péče. 3. Zpracování kazuistik vybraných dětí.

Výzkumné teze: VT 1: Speciálně pedagogické vzdělávání vychovatelů v dětském domově, umožní lepší přístup k dětem. VT 2: Dětský domov hraje důležitou úlohu v osobnosti dítěte po stránce jeho rozvoje. Bakalářské práce je zpracována pomocí kvantitativního výzkumného šetření. Při zpracování bakalářské práce byly využity tyto techniky * analýza pedagogické dokumentace * analýza prostudované literatury, dokumentace dětí, dokumentace ročního plánu dětského domova * rozhovorů s vychovateli a dětmi v dětském domově * kasuistika vybraných jedinců

3.2 Charakteristika sledovaného souboru Výzkumný soubor tvořili, klienti dětského domova. V tomto dětském domově bydlí dvacet čtyři dětí na třech rodinných skupinách. Rodinné skupiny jsou heterogenní, většinou se jedná o sourozenecké dvojce, nebo trojce dětí. Děti jsou ve věkové skupině 5 – 21 let. Jedno dítě navštěvuje mateřskou školu, deset dětí chodí do běžné základní školy, pět dětí do základní školy praktické a sedm dětí je na učebním oboru jeden student studuje střední školu. Výchovu a vzdělání poskytují dětem kvalifikovaní pedagogičtí pracovníci, kteří vytváří trvalé a podnětné prostředí, kde se dětem dostává uspokojení základních 21

citových potřeb, zabezpečují podmínky pro formování vědomostí, dovedností a návyků s ohledem na společenské i osobní potřeby s ohledem na individuality jedince. Práce je rozdělena do několika základních forem - příprava na vyučování - odpočinkové činnosti - rekreační činnosti - zájmové činnosti - pracovní činnosti 3.3 Interpretace výsledků šetření Součástí výzkumného šetření bylo vypracování programu rozvoje dětí v dětském domově, analýza práce výchovných pracovníků a důvody umístění dětí do dětského domova. Podmínky pro výchovu a vzdělání dětí v dětských domovech upravuje Zákon č. 109/2002 Sb. o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. Cíl práce v dětských domovech Edukační i vzdělávací cíle v dětském domově se stanoví, podle individuality každého jedince. Osobní dokumentace, která je nezbytnou součástí každého umístněného dítěte, obsahuje biologický vývoj, psychické předpoklady, orientaci v sociálních vztazích a individuality každého dítěte. Cílová skupina Dětské domovy jsou určeny dětem a mládeži, kteří nemohou vyrůstat v biologické nebo náhradní rodině. Mizivé procento těchto jedinců jsou sirotci. Většinou jsou hlavním důvodem umístění dítěte do dětského domova patologické jevy v sociálním a rodinném prostředí. Kazuistiky Na základě prostudování dostupné dokumentace a práce s dětmi z dětského domova, jsem zpracovala kazuistiky dvou vybraných jedinců, kteří žijí v dětském domově. V kazuistikách jsem se zaměřila na podrobné rozpracování důvodů umístnění do dětského domova. Sledovaní jedinci jsou ve věku 10 a 20 let. Mladší chlapec byl 22

zařazen do institucionální výchovy po porodu, starší v mladším školním věku. Chtěla bych poukázat na různé důvody umístnění, na různé příčiny odebrání dětí z rodiny, ale stejný osud. Život v dětském domově do dospělosti.

Kasuistika č. 1 : Rudolf, 10 let Rodinná anamnéza Rudolf se narodil do rodiny, kde matka a otec žili jako druh a družka. Porod, proběhl bez zdravotních komplikací. Rudolfova míra byla 46cm, váha 2,30kg. Matka se nevěnovala dostatečně dítěti a to bylo často umístěno u sester na novorozeneckém oddělení. Následující den po porodu opustila na negativní revers nemocnici s tím, že odmítla péči o nezletilého. Na základě návrhu a připojených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že pokud by byl nezletilý předán do péče matky, byl by jeho život a přirozený vývoj vážně ohrožen. Matka nemá o péči nezletilého zájem a ani její sociální situace a materiální podmínky ji řádnou péči o nezletilého neumožňují. Proto bylo nařízeno předběžné opatření, podle kterého byl nezletilý chlapec předán do péče dětského centra pro ohrožené a postižené děti Bohužel rodiče Rudolfa nedokázali za určenou dobu upravit bytové poměry tak, aby byly vytvořeny základní podmínky pro výchovu malého dítěte

Po zařazení Rudolfa

do dětského domova neprojevovali rodiče o chlapce zájem. Na návštěvy nejezdili, ani si ho nebrali na krátkodobý pobyt domů. Několikrát zavolali, slíbily návštěvu, ale nepřijeli. I když je několikrát sociální pracovnice kontaktovala, vždy slíbili nápravu, ale bohužel slovo nedodrželi. Osobní anamnéza: Rudolf je desetiletý chlapec, který žije v institucionální péči od svého narození. Narodil jeho matce jako páté dítě v pořadí, ostatní jeho sourozenci jsou také v institucionální péči. Rudolf vyrůstal do svých tří let v kojeneckém ústavu. Po ukončení péče v kojeneckém ústavu byl dán na výchovu do dětského domova. Chlapec se celkem dobře adaptoval na nové prostředí i děti na rodinné skupině. Problémy měl se svými spolubydlícími na pokoji, jelikož byl zvyklí pouze na malé děti, měl problém se staršími chlapci na pokoji. Často se vztekal, děti bil, kopal a nevhodně nadával. Byl velmi nepřístupný domluvě. Jelikož jeho problémy v 23

chování se

stupňovaly,

podrobil

se

chlapec

psychiatričky, která pečuje o děti v

psychiatrickému

vyšetření.

Na

doporučení

dětském domově, byly Rudolfovi předepsány

medikamenty k pravidelnému užívání. Jeho agresivita se z části zlepšila, bohužel se začala projevovat další negativa jako okousávání rukávů, jedení rukama. Rudolf potřeboval pevné a důsledné vedení s kladným citovým projevem. To se nám podařilo vybudovat a on vykazoval značný pokrok ve všech činnostech. Další šok, který nastal v Rudolfově životě, bylo jeho zařazení do pěstounské péče. I když byli rodiče malého Rudolfa od jeho narození několikrát upozorněni, že pro jejich syna a jeho další zdárný vývoj není pobyt v ústavu ideálním řešením, že jde jen o náhradní řešení a pokud bude nalezena vhodná rodina, bude uvažování o umístění chlapce do této vhodné rodiny. Rodiče vyslovili svůj nesouhlas s navrhovaným řešením, otec písemnou formou, matka ústním sdělením na referátu sociálních věcí. V průběhu další doby se nepodařilo ke škodě chlapce najít vhodnou rodinu, která by měla zájem o jeho adopci, nebo pěstounskou péči. Během této doby se na situaci rodičů nic nezměnilo, naopak Rudolfova matka porodila další dvě děti, které také bylo nutno umístit do dětského centra. Pro tyto skutečnosti byl chlapec vybrán jako vhodný do pěstounské péče. Rudolfovi byly vybrány poradním sborem KÚ manželé, kteří byli v evidenci žadatelů o pěstounskou péči.Podle vyjádření pěstounky by si pro chlapce zatím jezdili jen na víkendové pobyty, aby si navzájem na sebe zvykali. Na víkendové pobyty si chlapce odvezli celkem třikrát, než si ho odvezli před vánocemi natrvalo. Hned po Novém roce začal chodit Rudolf do místní mateřské školky. Pěstounům bylo doporučováno sociálním útvarem, aby paní zůstala dva až tři měsíce doma a dopřála tak nezletilému kvalitní adaptaci nejen na prostředí, ale také na nové tváře. Bohužel zaměstnavatel nevyšel pěstounce vstříc s žádostí o neplacené volno a o rozvázání pracovního poměru vůbec neuvažovali. Přesto se během prvního měsíce nezletilí adaptoval jak doma, tak ve školce. Všichni ho chválili, že je velmi šikovný na sebeobsluhu a pořádek kolem sebe. Velmi si oblíbil prarodiče pěstounů, kteří bydlí v těsné blízkosti. Později se ale začala situace komplikovat, Rudolf byl negativní, jako by dělal schválnosti. Z vyjádření ředitelky MŠ vyplynulo, že se množily konflikty nejen s dětmi, ale nerespektoval ani učitelky, používal vulgární slova a vše si vynucoval řevem a vztekáním. Její názor je ten, že nezletilý je velmi temperamentní dítě s neurotickými projevy a rodina na výchovu takového dítěte nebyla připravena. Problém byl také ve vztazích mezi jejich nezletilou dcerou Kateřinou a nezletilým Rudolfem. Holčička je vychovávána otcem 24

tvrdě a dominantně. Občas vyzvedávala Rostislava ze školky a tehdy bylo patrné, že se k němu chová stejně, jako to viděla u otce. Na odbor sociální péče se pěstouni obrátili pouze jednou s tím, že si nevědí rady s chlapcovým lhaním. Doporučili dětského psychologa, aby jim pomohl s výchovou. Až do poslední chvíle pěstouni o jiných problémech nehovořili. Při jednání na oddělení sociální péče, kam byli nastávající pěstouni pozváni, po oznámení, že nebudou ve výchově nezletilého Rudolfa pokračovat, otec oznámil, že si asi vzájemně nepadli do oka a přes veškerou snahu to nevyšlo. Chlapec byl vrácen zpět do dětského domova, mezi děti které znal, ale bohužel touto změnou byl velmi šokován. Stále si myslel, že tatínek a maminka opět přijedou a odvezou si ho. Jelikož Rudolf má dobrou paměť, všechno si pamatoval. Chlapec se vrátil v dobré fyzické kondici, bylo vidět, že mu byla věnována dobrá péče. Psychicky měl pro něho tento zážitek nepředstavitelnou újmu na jeho dalším vývoji. Po návratu absolutně nerespektoval autoritu vychovatelek, byl negativistický, agresivní k dětem v domově a značně se u něho zhoršily tiky, okusování rukávů, pastelek, polštářů. Dalo mnoho práce, než jsme byli u něho schopni odbourat vzpomínky, které vněm vyvolávaly záchvaty vzteku, lítosti, nenávisti k okolí a všem kolem něho. Hodně dlouho vzpomínal na chvíle v pěstounské rodině. Další problém nastal, když nastoupil do mateřské školky ve městě, kde je dětský domov. Na děti ve školce si těžce zvykal, nenašel si kamaráda a tím vznikly další problémy v jeho chování ve školce. Svoji pozornost si vynucoval vztekáním, fyzickým napadáním dětí.

Při zápisu do základní školy bylo doporučeno psychologické a

neurologické vyšetření. Z psychologického a pediatrického vyšetření je doporučen odklad školní docházky. Na neurologii, žádný patologický nález nebyl. Z psychologického vyšetření vyplývá, že je chlapec psychomotoricky instabilní, lehce retardovaný, nerovnoměrná struktura schopností v rámci MMD, výslovnost lehce dyslalická, lehce dysartrická, chlapec bude dlouhodoběji vyžadovat zvýšenou péči, klidné, důsledné vedení, logopedickou péči, ve škole pomalý výukový postup a individuální vedení. Doporučuje se zařazení do základní školy s výukou dle programu dřívější zvláštní školy. Lehká mentální retardace

F 70

Poruchy pozornosti a aktivity

F 90.0

Nutkavé projevy v anamn.

F 42.8

Socioemoční deprivace

F 62.4

25

Institucionální výchova

F 62.2

V dětském domově se chlapec také jeví jako výchovně problémový. Je neklidný, nesoustředěný na jakékoli činnosti. Náladový, občas útočný k ostatním dětem. Děti si s ním odmítají hrát, protože je provokuje, odmítá se přizpůsobit hře, má radost, když je potrestán někdo jiný. Autoritu vychovatelek respektuje podle jeho momentální nálady. Rád pracuje sám pod vedením dospělého jedince. Chce někomu patřit a někoho vlastnit. V poslední době se začal aktivně zajímat o rybaření. Dokáže si povídat o tomto tématu poměrně dlouho a se zájmem. Hygienické a sebeobslužné návyky má dobře vžité, je třeba kontrola. Pedagogické pozorování Chlapec se jeví na svůj věk značně nezralá osobnost. Je necitlivý s výraznými rysy citové deprivace. V kolektivu dětí je neoblíben, pro svoji agresivitu k ostatním. Chlapec se těžce motivuje k smysluplné činnosti. Je velmi impulzivní a instabilní. Nedokáže udržet pozornost při výkladu, ani při činnosti.

Často si vymýšlí a lže, občas si

přivlastňuje cizí věci. Rudolf byl na doporučení PPP zařazen do základní školy se Vzdělávacím programem zvláštní školy. Ve škole se chlapec projevuje velmi agresivně ke svému okolí, jak ke spolužákům, tak k paní učitelce. Je drzí, nespolupracuje, a když, tak většinou za odměnu. Mluví velice vulgárně a je nepřístupný domluvě. Prospěchově patří mezi lepší průměr. Pro neutišující problémy a velký nárůst agresivity byl chlapec hospitalizován v dětské psychiatrické léčebně. U chlapce se osvědčila jednotná práce ze strany výchovných autorit. Motivovat pochvalou, nebo odměnou. Důsledné, ale citlivé vedení. Při domácí přípravě do školy rozložit úkoly tak, aby nedocházelo ke zbytečnému přetěžování. Pracovat formou hry, používat pracovní pomůcky, které zaujmou a ulehčí školní přípravu. Čas školní přípravy i čas mimoškolních aktivit dodržovat v zaběhnutých periodách.

Kasuistika č. 2: Daniel, 20 let Rodinná anamnéza: Daniel byl z úplné rodiny. Narodil se v osmém měsíci, 2650g/49cm, koncem pánevním. Po narození kříšen, prodělal slabou žloutenku. Matka ho kojila do jednoho měsíce. Chodit začal ve dvou letech. Otec je vyučen klempířem. Pracoval jako zřízenec ve zdravotnictví. Matka nedokončila zdravotní školu, pracuje ve zdravotnictví jako 26

sanitářka. Chlapec má mladšího bratra, který se narodil se svalovou hypotonií. Děti byly v péči rodičů. Když začaly mezi rodiči vztahové problémy, otec začal vyhledávat alkohol, přestal chodit do práce. Rodina byla bez finančních prostředků. Pro neplacení nájemného došlo k výpovědi z nájmu bytu, který rodina obývala. Život a zdraví dětí bylo vážně ohroženo, rodiče nedokázali zabezpečit řádnou výchovu dětí, a proto byli chlapci svěřeni předběžným opatřením do péče dětského domova. Osobní anamnéza Daniel je dvacetiletý chlapec, který žije i se svým mladším bratrem v dětském domově od svých devíti let. Předškolní příprava byla u chlapce značně zanedbána. Do mateřské školy byl sice přihlášen, ale pravidelně ji nenavštěvoval. To se odrazilo i při nástupu do školy. Z reference školy vyplývá, že chlapec má nerovnoměrné nadaní, je často nemocný, nestačí ani tempu, ani učivu. Je hravý, písemný projev na nízké úrovni, snadno se unaví. Vztah k učitelům i spolužákům je bezkonfliktní. Z tohoto důvodu bylo doporučeno pedagogicko psychologické vyšetření. Z psychologického vyšetření vyplývá, že chlapec je klidný. Je schopen kooperace, k úkolovým situacím však stále přistupuje častěji jako ke hravým aktivitám. Odklony pozornosti jsou méně časté, není obtížné jej usměrnit. Rozumové nadání je aktuálně v pásmu hlubšího podprůměru – intelektová inferiorita. Verbální složky ze školského hlediska významnější jsou mírně vyšší – spadají do pásma hlubšího podprůměru. Nejslabší se jeví schopnost vizuomotorické koordinace. Slabá grafomotorika, písmo roztřesené, dysgrafické, obtížně si vybavuje písmenka, figurální kresba stále ve fázi sotva překonaného hlavonožce. Početní schopnosti se opírají o výpomoc prstů obou rukou, pokud počítá příklady do deseti. Lze uzavřít, že intelektové schopnosti a celková orientace chlapce vykazují posun směrem nahoru. Psychologem bylo doporučeno opakování první třídy běžné základní školy. Daniel tedy opět nastoupil do první třídy. Ze zprávy třídní učitelky, kam Daniel nastoupil, vyplívá, že dítě je bez somatických problémů. Psychicky labilní, samotářský. Má časté absence, kdy nepřijde jeden i více dní do školy. Ostatní žáci vidí Daniela běhat venku, ale ten se omluví, že byl nemocen. Písemné omluvenky od rodičů nenosí. Ze začátku zřídka vodili rodiče chlapce do školy a ze školy, nyní chodí sám. Spolupráce ze strany rodiny není žádná, v případě nemoci nemá dodělané učivo. Nenosí domácí úkoly,

27

stále zapomíná pomůcky. Z důvodu nedostatků v chování a prospěchu dítěte, bylo vyšetření PPP. Rodiče se na toto vyšetření s chlapcem dostavili. Výsledkem vyšetření bylo prokázáno, že rozumové nadání u chlapce je v pásmu hlubšího podprůměru. Verbální složky – mírný podprůměr. Písmo je roztřesené, dysgrafické, obtížně se samostatně orientuje v zadaném úkolu, v početních úkolech se stále opírají o výpomoc prstů. Práci nezvládá. Přes veškerou snahu žák zvládl učivo první třídy. Třídní učitelka doporučila přestup do zvláštní školy. Po dokončení druhé třídy, otec dítěte navrhl umístění chlapce do ústavu. Škola podpořila návrh z těchto důvodů, špatné rodinné zázemí, nevhodný přístup k dítěti, neodpovídající materiální podmínky rodiny. Soud zjistil, že rodiče nezletilého nejsou schopni zabezpečit jeho řádnou výchovu a výživu. Dokazováním bylo prokázáno, že chlapec se ocitl bez jakékoliv péče, je vážně ohrožen jeho příznivý vývoj. Proto soud dospěl k závěru, že v daném případě jsou splněny zákonné podmínky a rozhodl předběžným opatřením o předání nezletilého Daniela do péče dětského domova. Do dětského domova byl dovezen v dosti špatném stavu. Značně astenický, nečistý a po celém těle měl svrab. Trpěl enurézou, která byla dle lékaře dlouhodobá. Do sociálního prostředí dětského domova se adaptoval celkem dobře. Danielovi byla věnována maximální péče. Do společnosti dětí se ale nedokázal zapojit. Do třetí třídy základní školy již nastoupil v místě bydliště, tedy v místě dětského domova. Chlapec byl pod stálým sledováním psychologa, který navštěvoval školu. Problémy ve škole se prohlubovaly, chlapec nezvládal zadané učivo, ve třídě byl středem pozornosti, nestačil ostatním žákům. To se odrazilo i na jeho psychice, nerad chodil do školy, přidaly se somatické potíže, občas si i nemoc vymýšlel. Třídní učitelka podala návrh na přešetření chlapce v PPP. I když rodiče zezačátku nesouhlasili s přeřazením do zvláštní školy, po dalším pedagogicko psychologickém vyšetření byl podán návrh na přeřazení Daniela do zvláštní školy. Do čtvrté třídy již začal chlapec chodit do zvláštní školy v místě bydliště. Tato změna měla na chlapce velmi pozitivní vliv. Do školy chodil rád, chlubil se dobrými známkami, i když do kolektivu dětí se nezapojoval, byla na něm vidět spokojenost. V domově byl nejraději v blízkosti tety vychovatelky. Ze záznamů vyplívá. Chlapec zde působí velmi spokojeně a vyrovnaně. Kladně reaguje na povzbuzení, pochvalu a pohlazení. Je velmi mazlivý. Rád pomáhá, jeho pracovní tempo je pomalé a kvalitu 28

odvedené práce je třeba kontrolovat z důvodů manuální nezručnosti a nezralosti. Daniel má rád opakující se jednoduché činnosti. Pokud je na chlapce vyvíjen určitý tlak, aby se něco nového naučil, vzniká u něj nepříjemný emocionální stav, je frustrován a cítí se ohrožen. Začne být pohybově neklidný s nepřesnými pohyby, je podrážděný, nedůtklivý a prchlivý. Po uklidnění, že nový úkol, je zcela jednoduchý a určitě si ho rád osvojí, jeho napětí povolí a do zadaného úkolu se s určitými obavami zapojí. Po opakování a osvojení úkolu, reaguje již zcela klidně a bez emocí. Do hádek a šarvátek mezi dětmi se nezapojuje, naopak se jim vyhýbá. Autoritu vychovatelek respektuje, výchovné problémy s chlapcem nejsou. S otcem i matkou udržuje chlapec telefonický kontakt. Občas přijedou rodiče na osobní návštěvu. Z důvodů špatných sociálních podmínek nebyl pobyt u rodičů povolen odborem sociální péče. Daniel ukončil devátý ročník zvláštní školy a byl přijat na dvouletý obor – Pekařské a cukrářské práce. Zvolený obor se mu líbí a do školy i na praktickou výuku se těší. Počáteční obavy a nejistota z nového prostředí brzy vymizely. Svými vrstevníky je hůře přijímán, proto se lépe cítí ve společnosti mladších dětí. Z hodnocení školy je patrné, že Dan o výuku i praxi projevuje zájem, v kolektivu začíná být průbojnější. K chování nejsou žádné připomínky. Daniel ukončil úspěšně dvouletý učební obor pekařské a cukrovinářské. Složil závěrečné zkoušky a dostal výuční list. Chlapec se rozhodl si dále zvyšovat vzdělání a pokračovat ve studiu na Středním odborném učilišti ve tříletém oboru kuchař. Blížila se doba, dovršení Danových devatenácti let a ukončení jeho ústavní výchovy. To začalo na chlapce působit velmi negativně. Špatně snáší změny v životě a z každého většího výkyvu v zaběhnutém režimu je nešťastný a bezradný. Začal ubývat na váze. Během dvou měsíců shodil osm kilo. Pediatrické vyšetření vyloučilo veškeré fyzické nemoci. Na psychiatrickém vyšetření byla potvrzena domněnka, že chlapec má strach z budoucího života. Situace se zklidnila až po prodloužení dobrovolného pobytu v dětském domově, po dobu tří let jeho studia. Chlapec nyní studuje druhý ročník tříletého oboru kuchař. V letošním roce mu zemřel otec. Matka s chlapcem udržuje telefonický styk. Občas k ní jezdí Daniel na víkendový pobyt.

29

Pedagogické pozorování Daniel je klidný a samotářský. V dětském domově s ním problémy nejsou. Je snaživý a spokojený. Je citově nevyzrálí, inklinuje k mladším dětem, má potřebu se o někoho starat. Přípravu do školy zvládá sám. Autoritu nadřízených respektuje. Daniel postoupil do druhé třídy běžné základní školy. Do školy dochází pravidelně. Jeho vědomosti jsou velice slabé. Samostatně není schopen vyřešit téměř žádný zadaný úkol. Úprava sešitů je velice špatná. Příprava na vyučování je naprosto nedostatečná. Chování žáka je v relaci, ovšem spolužáci s ním nechtějí kamarádit. Spolupráce rodičů se školou je špatná, Daniel často nemá domácí úkoly, zapomíná pomůcky, rodiče nechodí na třídní schůzky. Rodičům byla doporučena třídní učitelkou další návštěva pedagogicko – psychologické poradny, ale zcela bezvýsledně. V druhém pololetí druhé třídy se situace postupně zhoršuje. Daniel dochází do školy nepravidelně, neúčast ve škole je částečně omluvena otcem, nebo neumluvena. O omluvenky se musí rodiče neustále upomínat. Vědomosti a dovednosti žáka jsou velice slabé, neodpovídají jeho věku. Samostatně není schopen pracovat nejen ve vyučování, ale i doma. Zadané domácí úkoly neplní. Chování dítěte je dobré, ale zatím nedošlo k navázání kontaktů s dětmi ve třídě, je vyčleněn z kolektivu. Nelze říci, že by rodina o dítě nepečovala, ale osobní hygiena a oděv odpovídají možnostem rodiny. Svačinu dítě do školy nosí, v případě zapomenutí dokonce otec dvakrát svačinu přinesl Danielovi do školy. Je viditelné, selhávání péče matky. Otec o chlapce pečuje v rámci svých možností V komplexním působení na rozvoj dítěte se osvědčily tyto přístupy. Jednotná výchova ze strany výchovných autorit. Upevnit pozici v kolektivu na základě posilování schopností, sebevědomí, pocitů jistoty a úspěšnosti. Posilovat zejména sebedůvěru a ctižádost. Cílenou silnější motivací posilovat prožitek z úspěchu. Využít pochvaly a ocenění. Rozvíjet profesní orientaci.

3.4 Závěry šetření Cílem bakalářské práce bylo analyzovat přístupy a metody výchovné a vzdělávací práce u jedinců v dětském domově. Zhodnotit přínos této práce pro samotné děti i majoritní společnost. V T 1: V České republice je propracovaný systém vzdělávání. Je uzákoněna povinná školní docházka pro všechny děti, které dosáhnou osmi let svého věku. Veškeré 30

podmínky a možnosti vzdělávání jsou zakotveny v odpovídajících zákonech. Vzdělávací

systém umožňuje a vyžaduje stále vyšší odborné vzdělání u všech

pracovníků v procesu vzdělávání a výchovy dětí a mládeže. Opírá se o nové metody a přístupy. V T 2: Péče o děti v dětských domovech je na vysoké úrovni, jak po stránce výchovy, vzdělání, tak po stránce materiální. Dětem je poskytována kvalitní a odborná péče. To vše, ale nikdy nemůže nahradit rodinu. V našem sociálním systému je špatně fungující primární prevence. Je téměř nefungující depistáž. Když se sociální pracovnice o problému dozví, tak je jakákoli terapie většinou již neúčinná. V tomto směru bychom se měli ještě hodně učit, více se věnovat prevenci. Podpořit terénní práci sociálních pracovníků. Včas odhalovat problémy a zavést účinnou terapii. Je nutné zdokonalit vzájemnou spolupráci mezi odbory podílejícími se ne zdárném vývoji našich juniorů a tím i na vývoji naší společnosti. Rodina je základem výchovy každého jedince. Pokud rodinný systém selže, jsou většinou tyto děti vychovávány v institucionální péči. Zde je jim poskytnuta kvalitní a odborná péče. Jak po stránce výchovné, tak po stránce vzdělávací. Nejdůležitější osobou v tomto procesu je vychovatel. Na osobnosti a odbornosti vychovatele závisí rozvoj dovedností a vědomostí jeho svěřenců. Institucionální péče nemůže nikdy nahradit péči rodin. V případě selhání péče v rodině, lze institucionální péči považovat za ideální, pokud se nepodaří najít kvalitní náhradní rodinu. Z výsledku šetření vyplývá, že problém není v tom, že dítě v náhradní výchovné péči je, ale problém je v tom, proč se do této péče dostalo.

31

Závěr “V některých rodinách hrozí dětem nebezpečí, jinak bychom nepotřebovali organizace pečující o týrané děti. Zavírat oči nad hrozbami, které číhají v původní rodině s odůvodněním, že rodiče by svým vlastním dětem nikdy nic takového neudělali, nebo že zachovat rodinu je důležitější, než všechno ostatní, znamená nevyslechnout volání dětí o pomoc„ (Colorosová, 1999 s. 181). Většina dětí, které jsou dlouhodobě vychovávány v institucionálních zařízeních, trpí syndromem ústavní závislosti. Je to jistá míra neschopnosti postarat se o sebe. Zařadit se do běhu majoritní společnost. Je nutné podotknou, že většina dětí, které přicházejí do institucionálního výchovného prostředí, prošlo obdobím, které na nich ponechalo negativní psychické následky v podobě psychické deprivace. Psychických potřeb je velmi mnoho. Navzájem se prolínají a doplňují. Psychické potřeby trvají celý život. Mění se pouze jejich způsob uspokojování a intenzita. Dítě potřebuje k uspokojování svých základních psychických potřeb takové sociální prostředí, ve kterém se orientuje a poznává ho. Další nezbytnou potřebou je trvalý a kladný vztah k blízké osobě, kterou bývá většinou matka a ostatní členové rodiny. Matka většinou dítě motivuje a stimuluje v oblasti zrakové, sluchové, hmatové, citové a komoční. Dítě si vytváří ke svému okolí určitý vztah. Uvědomuje si, vlastní já. Vytváří si svoji identitu, upevňuje si své sebevědomí a sebe pojetí. Každý z nás má potřebu někam patřit, být někým přijímán a sdílet společnou budoucnost. Při změně známého prostředí může dojít k dočasnému pozastavení vývoje dítěte, popřípadě se může dítě vrátit na nižší úroveň vývoje. V současné době vzniká mnoho různých zařízení, které nejsou pod přímím státním vedením. Tyto alternativní formy péče poskytují okamžitou pomoc a péčí jedincům, kteří ji naléhavě potřebují. Vznikají církevní nadace, aktivity společensky prospěšných sdružení pro děti romského etnika, děti drogově závislých matek, děti utečenců, a další. Existence těchto alternativ zdokonaluje a zkvalitňuje celkový systém péče o mládež.

32

Resumé Bakalářská práce „Edukace dětí v dětských domovech a jejich integrace do společnosti“ shrnuje poznatky týkající se výchovy a vzdělání dětí, které žijí v dětském domově. Práce vymezuje legislativní východiska týkající se těchto jedinců. Důraz klade na odbornost výchovných pracovníků, vykonávajících práci s dětmi v dětských domovech. Poukazuje na rizika, které ovlivňují umístnění dětí do institucionální výchovy. Na základní problém v naší majoritní společnosti a to je nefunkční rodina a vliv takového rodinného prostředí na zdárný vývoj dítěte.

Resume This bachelor „The children s education in children s homes and children s integration into sociely“ work resumes the know lege of upbringing and education Of children who live in children homes. The work defines legislative Basis of these children. The main point is the gualification of workers who work with these children in children homes. It show the probléme that have an inflnenee on puthing children to the institutional care. It also show the basic problem in our majority sociely and that is the disfunetional family and its influence on the growth of child.

33

Seznam literatury ANTIER, E. Dítě toho druhého. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-946-1. s. 142 ARCHEROVÁ, C. Dítě v náhradní rodině. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-578-4. s. 119 BARTOŇOVÁ,M. Kapitoly ze specifických poruch učení I. Brno: MU, 2005. ISBN 80210-3613-3. s. 128 BARTOŇOVÁ, M. Kapitoly ze specifických poruch učení II Brno: MU, 2006. ISBN 80-210-3822-5. s. 152 BARTOŇOVÁ, M., BAZALOVÁ, B., PIPEKOVÁ, J. Psychopedie. Brno: Paido, 2007. ISBN 978-80-7315-161-4. s. 150 BARTOŇOVÁ, M., VÍTKOVÁ, M. Strategie ve vzdělávání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Brno: Paido, 2007. ISBN 978-80-7315-158-4. s. 247 BERTRAND, Y. Soudobé teorie vzdělávání. Praha: Portál, 2005. ISBN 80 – 7178 – 216 – 5. s. 248 CAMPBELL, R. Potřebuji tvou lásku. Praha: Návrat domů, 2001. ISBN 80 – 85495 – 63 – 5 s. 119 CIPRO, M. Průvodce dějinami výchovy. Prah: Pyramida, 1984. 11 – 088 – 84. s. 584 COLOROSOVÁ, B. Krizové situace v rodině. Prah: Ikar, 2008. ISBN 978 – 80 – 249 – 1027 – 7. s. 240 DALLOZ, D. Žárlivost a rivalita. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-596-2. s. 111 DOBSON, J. Být sám sebou. Praha: Návrat domů, 1994. ISBN 80-85495-32-5. s. 174 DOLEJŠÍ, M. K otázkám psychologie mentální retardace. Praha: Avicenum, 1978. EINONOVÁ, D. Naše dítě. Praha: Fragment, 2001. ISBN 80-7200-518-9. EZROVI, L a R. Jak naučit děti hodnotám. Praha: Portál, 2000. ISBN 80 – 7178 – 360 – 9. s. 156 HELMS, W. Lépe motivovat – méně se rozčilovat. Praha: Portál, 1996. ISBN 80-7178087-1 HORT, V. HRDLIČKA, M. KOCOURKOVÁ, J. MALÁ, E. a kol. Dětská a adolescenční psychiatrie. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-404-5. CHVÁTALOVÁ, H. Jak se žije dětem s postižením. Praha: Portál, 2001. ISBN 807178-588-1.

34

LEBEER, J. Programy pro rozvoj myšlení dětí s odchylkami vývoje. Praha: Portál, 2006. ISBN 80 – 7367 – 103 – 4 s. 262 KERROVÁ, S Dítě se speciálními potřebami. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-7178-147-9. s. 165 KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 1997 ISBN 80-7178 429-X. KURCINKOVÁ, M. Problémové dítě v rodině a ve škole. Praha: Portál, ISBN 80 – 7178 – 174 – 6. s. 284 MARREWA, A. Nenechte si ubližovat. Praha: Portál, 2002 ISBN 80-7178-510-5.s. 263 MATĚJČEK, Z. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. 1.vyd. Praha: Portál, 1994, ISBN 80-85282-83-6. MATĚJČEK, Z. Co, kdy a jak ve výchově dětí. Praha: Portál, 1996. ISBN 80-7178-320X. MATĚJČEK, Z. Co děti nejvíc potřebují. Praha: Portál, 2007. ISBN 978 – 80 – 7367 – 272 – 0 s. 108 MATĚJČEK, Z. KOLUCHOVÁ, J. BUBLEOVÁ, V. KOVAŘÍK, J. BENEŠOVÁ. L. Osvojení a pěstounská péče. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-637-3 MATĚJČEK, Z. Rodiče a děti. Praha: Avicenum,1986. 08 – 011 – 86 s. 336 MATOUŠEK, O. Ústavní péče, 2. vyd., Praha: Sociologické nakladatelství, 1999 MATOUŠEK, O. Ústavní péče. 2.vyd. Praha: Slon, 1999, ISBN 80-85850- 76-1. MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-4737. MOŽNÝ, I.Moderní rodina. Brno: Blok,1990. ISBN 80 – 7029 – 018 – 8 s. 184 MUHLPACHR, P. Vývoj ústavní péče. Brno: PF MU 2001. ISBN 80-210-2512-3 NOVOTNÝ, Z. SCHELLE, K. TOMANCOVÁ, J. a kol. Právní nauka pro školy i praxi. Brno: Masarykova univerzita, 2002 ISBN 80-210-1118-1 PELIKÁN, J. Výchova pro život, 1. vyd., Praha: ISV- nakladatelství, 1997. ISBN 8085866-23-4 PETTY, G. Moderní vyučování. Praha: Portál, 2004. ISBN 80 – 7178 – 070 – 7 s. 380 PIPEKOVÁ, J. a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 2006. ISBN 807315-120-0. PREKOPOVÁ, J. SCHWEIZEROVÁ, CH. Děti jsou hosté, kteří hledají cestu. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-854-6 s.151 35

SCHOOLEROVÁ, J. Adopce vztah založený na slibu. Praha: Návrat domů, 2002. ISBN 80 – 7255 – 066 – 7 s. 217 SOBOTKOVÁ, I. Psychologie rodiny. Praha: Portál, 2001. ISBN 80 – 7178 – 559 – 8 s. 173 SOVÁK, M. Nárys speciální pedagogiky. Praha: SPN 1980. 14 -072 – 86 s. 232 ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-506-7. s. 178 VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178214-9. s. 870 VALENTA, M; MÜLLER, O. Psychopedie. Praha: Parta, 2003. ISBN 80-7320-039-2. VIEHOFFOVÁ, H., REUYSOVÁ E., Jak s dětmi trávit volný čas. Praha: Portál, 1996 ISBN 80 – 7178 – 412 – 5. s. 180 VÍTKOVÁ, M. (ed): Integrativní školní (speciální) pedagogika. Brno: MSD, 2003. ISBN 80-86633-07-1. s. 463 VÍTKOVÁ, M. (ed.) Integrativní speciální pedagogika. Integrace školní a sociální. Brno: Paido, 2004. ISBN 80-7315-071-9. ZELINKOVÁ, O. Poruchy učení. Praha: Portál, 1994 ISBN 80 – 7178 – 317 – X s. 196 Sociální zabezpečení osob pohybujících se v rámci Evropské unie. Praha: Gratis, ISBN 80-86552-07-1 Vzdělávací program pomocné školy a přípravného stupně pomocné školy. Praha: Septima, 1997. ISBN 80-7216-030-3. Vzdělávací program zvláštní školy. Praha: Septima, 1997. ISBN 80-7216-025-7 Zákony a vyhlášky: Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách Zákon č. 109/ 2002 Sb. o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školních zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) . Zákon č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů Vyhláška MŠMT č. 72/2005, o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních Vyhláška MŠMT č. 73/2005, o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných 36

Přílohy

Příloha č. 1. Báseň – Rodina. vlastní tvorba dívky vyrůstající v dětském domově Příloha č. 2. Prezentace – Děti v ústavní péči Příloha č. 3. Závěr výroční zprávy DD Příloha č. 4. Malba chlapce 10 let

37

Příloha č. 1.

Báseň – vlastní tvorba dívky vyrůstající v dětském domově

Rodina Sedím tu, přemýšlím, co bude dál. Jaký je můj život bez tebe. Proč můj táta odešel, a já musím žít jen s tebou? Proč nenechal za sebou alespoň ten vzkaz, to si říkám dodnes. Proč mi to udělal a já na srdci musím nosit velkou prázdnotu. Já vím, on za to nemůže. Mami já ti věřila a doufala, že mě nezklameš, ale mýlila jsem se. Takhle jsem to nechtěla, žít odděleně od své rodiny. Mami proč už mi konečně neřekneš, jak to s tátou doopravdy bylo. Je tolik verzí, ale já nevím, jaká je ta správná. Proč chcete, abych se trápila. Já se trápit nechci, bolí to a zraňuje mé city. Nechci v sobě skrývat smutek. Chci žít svůj život naplno. Mami proč, musíš být taková. Každý den, každou hodinu na tebe musím stále myslet. Jsi přeci má máma, tak se snaž jí být. Přála bych si, abychom se sešli u jednoho stolu jako správná rodina a vyříkali si co nás trápí. To už se ale bohužel nikdy nestane. Táta je v nebi a máma se změnila k nepoznání. Chápu jí, je těžké být na život sama. Bez toho, koho opravdu milovala. Mami, mám tě ráda, ale cítím v sobě hořkost a zklamání. Důvěřovala jsem ti, ale to už bohužel nemůžu. Bála bych se dalšího zklamání a to já nechci. Marie 13 let

38

Příloha č. 2.

Prezentace – Děti v ústavní péči Dovolil jsem si Vás pozvat, abych se s Vámi podělil o poznatky od dětech a o ústavní péči. Někteří jste již předem dostali, ostatní máte nyní k dispozici četné údaje v písemné formě. Chci jen krátce uvést několik vět. Dne 15.1.2007 v DENÍKu vyšel článek „Při Lukáškovi stála klokaní teta“, kde autorka píše, že Lukášek měl štěstí, že byl přijat do klokánku a ne do kojeneckého ústavu, protože tam by určitě zemřel. Článek máte také k dispozici. Dne 5.2.2007 masmedia informovala, že v Tachově v dětském domově chovanec znásilnil svého spolubydlícího. V Deníku z 15.1.2007 je také článek, že v ústavech vyrůstá 20 000 dětí. Vše, co jsem dosud zmínil, jsou buď nesmysly nebo polopravdy, bojím se říct, že někdy i pomluvy. A ta polopravda je často mnohem horší než lež. Dovolte mi prosím, abych se pokusil uvést nejnovější poznatky o situaci dětí v ústavní péči. Zdroj informací: v lednu 2007 telefonicky kontaktována všechna zařízení rezortu MŠMT pečující o děti. Byly hledány děti, které jsou trvale v ústavní péči, přesně specifikovány: nyní ve věku 15 až 20 roků, v péči ústavů nejdéle od 3 let věku, nikdy nebyly v adopci ani pěstounské péči, ani nebyly na delší dobu ve své vlastní rodině. Styk s rodinou byl tolerován. Následně polovina dětí osobně navštívena. Chci zdůraznit, že dítětem je každá lidská bytost do 18 let věku. V předložených materiálech máte přehledně uvedeny rezorty, jak o děti pečují. Můžete se dozvědět, kolik a jakých dětí má který rezort na starost. Obzvláště chci upozornit na to, že z 8 000 dětí, které jsou v současné době v péči zařízení MŠMT je 93 (slovy devadesát tři) dětí, které splnily naše požadavky – být v péči ústavů nejdéle od tří roků věku a v nynější době mají 15 39

až 20 roků. Dále upozorňuji na údaj, že ve výchovných ústavech jsou pouze 2 děti, které splnily náš požadavek trvalého pobytu v nějakém ústavu.

Počet dětí splňující námi stanovené podmínky

93

(devadesát tři)

to je

1,25%

z 8000 dětí

Počet dětí v péči ústavu od prvých měsíců života do dospělosti nejsme nyní schopni přesně sdělit Pohybuje se mezi 15 až 20 dětmi (tedy asi 0,1% dětí nyní pobývajících v zařízeních MŠMT). Některé údaje nebylo možno zatím zjistit, problematika je nyní předmětem výzkumu. Chtěl bych ujistit Vás ale i spoluobčany, že v zařízeních nejsou pouze děti patřící k etnické minoritě. Na druhou stranu chci upozornit, že i mezi Romskými dětmi jsou vysokoškoláci. Shrnutí – některé interpretace: • Zařízení MŠMT zajišťují ústavní péči 40% dětí, které tuto péči potřebují. • Pouze 1,25% dětí v zařízeních MŠMT prožívá své dětství v péči ústavu. (Lze vyvodit, že buď děti do zařízení přicházejí ve vyšším věku, tedy z rodiny a nebo se do rodiny vracejí dříve než dospějí. Jako pravděpodobnější se jeví prvá eventualita – ale toto nebylo detailně sledováno, je předmětem dalšího výzkumu) • Ve „výchovných ústavech“ je pouze 0,01% dětí, které jsou v péči zařízení MŠMT. • Ve „výchovných ústavech“ typu Boletce u Děčína a Janová u Polanky, tedy v zařízeních pro děti s nejzávažnějšími poruchami chování, nebylo nikdy přijato dítě, které by bylo trvale odmalička v péči ústavů, vždy byly přijímány děti z rodiny. (Vzhledem k tak nízkému počtu těchto dětí rozhodně nemůže být pravdivé tvrzení, že ústavní péče je zásadní

40

příčinou, vlastně nemůže být příčinou vůbec možné kriminální činnosti dítěte v dospělosti.) • Profesní připravenost dětí trvale žijících v zařízeních MŠMT je určitě lepší než u dětí, které prožívají celý život v rodině (v našem souboru není jediné dítě, které by nebylo ve vzdělávacím procesu). V profesní připravenosti je důležitý a překvapující údaj o počtu vysokoškoláků u dětí, které jsou trvale v péči ústavů – pomineme-li horní hranici 20 let, pak těchto dětí je 6, což převyšuje procento vysokoškoláků (dětí) vyrůstajících trvale v rodině. • Lze vyslovit oprávněnou hypotézu, že se na sociálním selhání bude podílet spíše špatný vzorec rodiny a genetická výbava od předků předaná, než dlouhodobá péče ústavu. (odborníky upozorňuji na teorii memů), • Zařízení typu „kojenecký ústav“, tedy dětské domovy MZd, jsou jen marginálním zdrojem dětí zařízení MŠMT, pouze asi 35 dětí ročně, 2/3 dětí z těchto zařízení se vrací do biologické rodiny (ve Francii pouze 1/3), 28% je nalezena nová rodina. • I kdybychom připustili, že těch 35 dětí ze zařízení MZd zůstane v dětském domově MŠMT do 18 let, pak by nyní v zařízeních MŠMT bylo 15 x 35 dětí (15 proto, protože do 3 let byly v zařízeních MZd). To je 525 dětí (necelých 7%), Zbylých 93% tedy do těch 8 000 přichází z rodiny!!!!!! Údaj 525 je absurdně nadsazený. • Pouze asi 4% rodičů dětí umístěných v zařízeních MPSV tento pobyt nařídil stát, respektive rozhodnul soud. 96% dětí v těchto zařízeních je na přání jejich rodičů (čímž tyto rodiče ani trochu nemůžeme soudit). • V Moravskoslezském kraji bylo v roce 2006 navrženo 141 dětí k umístění do náhradní rodiny. To se podařilo zajistit pouze 87, umístění zbytku je problematické. • Pro pochopení nutno uvést z výzkumu MPSV, že 98% žadatelů chce dítě do 10. měsíce věku, preferovány jsou děvčata před chlapci, pokud je

41

tolerována nemoc, pak ta by neměla být zjevná (vadí epilepsie ale nevadí jedna ledvina, apod.), zásadně ale není zájem o romské děti. Ústavní péče nikdy nemůže nahradit péči rodiny. Avšak v případě selhávání, respektive selhání péče o dítě v rodině lze ústavní péči považovat za ideální, pokud se nepodaří zajistit kvalitní – a to podtrhuji kvalitní náhradní rodinu, která přijme dítě do péče pěstounské, respektive do adopce. Z výše uvedeného vyplývá, že problém skutečně není v problematice dítěte v ústavu, ale v problematice rodiny. Není problém to, že dítě v ústavu je, ale že se tam dostalo. Zásadní problém je v podstatě v neexistenci primární prevence. Nepotěšující jsou i údaje o počtu selhání pěstounské péče, což kromě jiného souvisí s genetickou výbavou dítěte. Diskutovat lze i otázku kvalty některých pěstounů. Kvalita práce zmíněných rezortů školství a zdravotnictví je na vysoké úrovni, je ve prospěch jim svěřených dětí, které zde rozhodně nejsou zbytečně drženy. Naopak zcela evidentně je problém na straně rodiny. Změna či radikální zásah do systému současné péče by nejen, že nezlepšil péči o dítě, ale naopak došlo by k jejímu zhoršení. 93 dětí trvale žijících od ranného dětství do dospělosti z 8 000 dětí v péči školských zařízeních je samo o sobě tak nevýznamný počet, že nelze předpokládat, že případné změny v systému péče mohou dosáhnout lepších výsledků. Dětské domovy zmíněných rezortů dostály významných změn natolik, že je třeba opustit nejen tradiční představu bývalého dětského domova, již úspěšně udržují některými organizacemi živená masmedia, ale naopak ,je třeba se zamyslet na vlastní příčinou problému dítěte – a to opakuji je rodina. Chtěli-li bychom radikálně snížit počet dětí v ústavech, museli bychom v prvé řadě snížit počet dětí v ústavech sociální péče. A to je, jak sami jistě cítíte, nyní téměř neproveditelné. Není tedy pravdou, že zařízení jsou plná dětí, které si ředitelé drží, aby byli lépe placeni nebo, aby z nich vychovaly lumpy, grázly, zloděje a vrahy, jak 42

jsem slyšel nejen ve sdělovacích prostředcích. Víte, v tom Tachově není totiž vůbec žádný dětský domov, ale dětský domov se školou, což je rozdíl, je to česky řečeno „polepšovna“. A ten sexuální násilník? Ten rozhodně nebyl plodem ústavů, nýbrž produktem milující rodiny. Rád bych na konci svého sdělení požádal Vás, novináře, abyste informovali pravdivě, abyste říkali úplnou pravdu, protože polopravda může strašně uškodit. Jako doklad Vám na závěr povím, co jsem počátkem února prožil. Nastupoval jsem do prostředku MHD se 3 normálními věku odpovídajícím způsobem správně veselými dívkami. Posadil jsem se a dívenky stály vedle mne. Dvě dámy za mnou sedící se v ten okamžik navzájem upozorňovaly, aby si na ty „parchanty z děcáku“ daly pozor a pak povídaly o hrůzách, co se dějí za zdmi dětských domovů, jsouce inspirovány sděleními v masmediích ze dne předešlého. Dívenky se přestaly smát. A já viděl, jak jim po tvářích tečou slzy. Nic nepomohla moje jadrná slova vůči dámám za mnou sedícím.

43

Příloha č. 3.

Závěr výroční zprávy DD Práce s dětmi ve školním roce 2006/2007 byla založena na většině smysluplných volnočasových aktivitách, na získávání přehledu a možností, které děti v této oblasti mají. Přestože nabídka je velká, děti zkusí a raději od pravidelné práce odcházejí a chtějí se věnovat nahodilé činnosti. Je nutné pokračovat v cílevědomém působení na všechny děti, aby byly v průběhu roku zapojeny do pravidelných zájmových činností, což také klade nároky na přípravu výchovně vzdělávacího plánu jednotlivých pedagogických pracovníků. Dát dětem možnost prezentace, aby byly také oceněny výsledky jejich práce. Nejdůležitější body pro nový školní rok je: •

postupné snižování výše uvedených negativ a postupné přepracování v pozitiva. Vzhledem k neustálému příchodu a odchodu dětí do DD se koloběh řešených negativ i pozitiv nemění.

•

upevnění hygienických návyků, sebeobsluky, pořádku.

•

pravidelná a zároveň kontrolovaná činnost dětí v rámci volnočasových aktivit.

•

realizace zahrady DD a solárního systému

•

zařazení nových studentů a učňů do nových kolektivů, zařazení dětí do života po ukončení pobytu v DD.

•

hladký přechod dětí z předpěstounské do pěstounské péče.

Datum zpracování zprávy :

03. 09. 2007

Datum projednání na pedagogické radě pracovníků školského zařízení : 26. 09. 2007

Razítko a podpis ředitele školského zařízení:

44

Příloha č. 4.

Malba chlapce 10 let

45