Ledna 2011, Mělník

STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník

19. – 20. Ledna 2011 , Mělník

SBORNÍK PŘEDNÁŠEK: Mgr. Pavel Klvač Stromy a lidé Bc. Vladimír Másílko Potřeba vzdělání v arboristice pro výkon státní správy Bára Nekvapilová Náporová plocha koruny Ingrid Kochová, DiS. Přírodě blízké metody ošetřování starých stromů Jana Tesařová Mrtvé dřevo a jeho význam Ladislav Kejha Deset zásad správné výsadby stromů Petr Masařík Pouţití vrtaných vazeb David Hora, DiS. Standard bezpečné práce na stromech Lubomír Říháček Psí moč a její vliv na zdravotní stav stromů Josef Grábner, DiS. Certifikace Evropský arborista Ing. Luděk Ph.D. Studium arboristiky na MZLU Brno Alena Klimešová, DiS. Praus, Studijní program v Morris arboretum Barbora Vojáčková, DiS. Výuka arboristiky na lesnické fakultě v Inverness

INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ

1

STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník

Stromy a lidé Strom není pouze rostlina. Je taky symbolem. Významy, které stromy pro lidskou společnost symbolizují, nemají s ochranou přírody obvykle mnoho společného. Rituály a představy, které s nimi lidé spojovali, přesto plnily “ochranářské funkce”. Je proto škoda, ţe se vytrácejí.

Symbolika stromu a paměť společenství V zapadlých koutech lidské duše probouzejí stromy nejasné a těţko sdělitelné obsahy. Jsou symbolem tajemného a nedořečeného: Hle, jak se v kostrách stromů chví / tajemství věčných tajemství! (Poe, 2002:16). Stromy fascinují člověka odnepaměti. Byly předmětem uctívání pohanských kultů, sídlem duchů, symbolem propojení kosmických sfér: podzemí, země a nebes. Jejich vegetativní cyklus lidem připomíná nezdolnost ţivota, který znovu a znovu přemáhá zánik. Některé metafory putují napříč věky i kulturami: "strom ţivota", "strom poznání", "kosmický strom", "osa světa" (Becker, 2002:276-279). Strom lidem tyto motivy připomíná a z hlubinných vrstev nevědomí vyvolává prastaré představy – oţivuje archetypální témata lidského světa. Strom jako symbol patří do vnitřní krajiny naší duše a spojuje ji s vnější, kulturní krajinou. Pomocí jmen a příběhů stromů člověk zabydloval nehostinnou divočinu. Do vnějšího světa tak vnášel kulturní řád, ustavoval svůj obraz krajiny a domova. Významy, kterými jsou stromy obdařeny, z nich činí nositele poselství, která překračující prchlivost doby svých obdivovatelů. Památné stromy pomáhají v běhu času udrţovat sounáleţitost lidského společenství. Ve významných stromech se vzájemně prolíná identita lidí s přírodou. Pro lidskou soudrţnost jsou důleţití romantiky opěvovaní velikáni – stromy spjaté s velkými daty národní Historie (např. Hrušková, Turek 1995). V naší krajině však také najdeme bezpočet stromů, které jsou “památné” jen pro ty, kdo ţijí v jejich blízkosti. Pro návštěvníka jsou bezejmenné. Právě ty mají pro vnitřní i vnější krajiny našich duší význam těţko docenitelný. Některé z nich si můţeme s radostí připomenout. Foto 1: Strom jako symbol vlasti. Senorady, květen 2002. (Foto Pavel Klvač.)

Výsadba památných stromů Výsadba památných stromů patřila k důleţitým rituálům ţivota na venkově. Jejich připomínku najdeme v archivech. V roce 1963 se v Olšanech nedaleko Rousínova konaly oslavy 250. výročí zaloţení obce. Přizváni byli dva nejstarší obyvatelé - 86 letá Amálie Samsonková a 84 letý Martin Dundálek. Ten ve své řeči připomenul čtyři shromáţdění, na nichţ občané Olšan vysazovali pamětní lípy. Nejstarší vzpomínka patřila košaté lípě v centru vesnice. Z Obců u Křtin ji přinesla a vysadila řečníkova prababička, kdyţ se provdala do Olšan: "Vzala si ze svého domova sazeničky dvou stromů - kaštanu a lípy. Kaštan zasadila proti svému domu čp. 35 a asi sto kroků od něho zasadila lípu. To bylo v roce 1821". V době řečníkova proslovu lípa ještě stála.

2

Pavel Klvač, Libor Musil Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra environmentálních studií, Joštova 10, 602 00 Brno, [email protected]


Další lípy nechali vysadit v roce 1842 rodiče jednoho sebevraha na místě, kde bývali tito nešťastníci pochováváni. Třetí generace lip byla vysazena roku 1878. Připomínala 25. výročí svatby rakouského císařského páru. Počtvrté byly lípy vysázeny v roce 1919 u pomníku patnácti padlých, kteří poloţili svoje ţivoty na frontách světové války. Nakonec mohl řečník se zadostiučiněním konstatovat: "A dnes sázíme památnou lípu na památku 250 letého výročí zaloţení Olšan. Dávám jí jméno Málinka“ (podle tehdy nejstarší občanky Olšan - pozn. aut.). Nezbývá neţ doufat, ţe se tak 30. června 1963 nestalo naposled.(Stryjová, 2004: 91-92) Jiný dobový záznam slavnostního vysazování obecního stromoví jsme nalezli ve školské kronice v Drnovicích u Vyškova. Roku 1902 zde uzrálo přesvědčení, ţe mrzutý stav obecní zeleně, vysazené v roce 1850 jiţ nelze snášet. Bylo třeba zušlechtění vzhledu drnovické návsi, neboť "vrby staré zpráchnivělé osadu hyzdí a devět topolů vlašských, 18 metrů vysokých k nebi se pne, poskytujíc útočiště a přístřeší škodlivému hmyzu i komediantům obce občas oblaţujícím". Nelibou situaci se jal řešit tehdejší nadučitel místní školy Tomáš Sochor. Maje dostatek štěpů ve školce chopil se příleţitosti. Po jeho apelativním dopisu zastupitelstvo určilo místa v centru obce (na "Rajtšule" a na "Luţách") a povolilo, aby zde štěpy vysázel. Dále jiţ ponechme průchod původnímu sdělení: "Učitelé se ţáky vyměřili místa a kaţdý ţák ze IV. třídy vykopal jámu. Druhý týden v dubnu 1902 pozměněn hodně pohled na náves. Ţáci počtem 44 vysadivše stromky, zalíbili se občanům a panu starostovi Janu Gottwaldovi č. 79, kterýţ nyní vymohl, ţe staré vrby i staré topoly byly vysekány a prodány. Tomáš Sochor na neděli 13. dubna po vysázení stromků pozval představenstvo a výbor obce, místní radu školní, hasičský spolek i spolek čtenářský "Metoděj" na "stromečkovou slavnost", a pak poţádal o řeč pana ředitele J. Gayera ze zimní hospodářské školy ve Vyškově. Po poţehnání vyšel průvod pozvaných, ţactva s praporem a hudbou na osadu mezi stromky. Děvčata v národních krojích prodala všem hostům kytičku violek a řečník účinnou řečí nabádal k lásce a pěstování stromoví." (Srv. Klvač, 2004)

Stromy a jejich příběhy Díky dřívější úctě a péči o významné stromy, můţeme tu a tam statné velikány obdivovat i dnes. Dochovaly se s nimi i dávné příběhy. Pověstmi opředena je lípa u Černčína, která zvítězila v anketě "Strom Vyškovska roku 2002". Pohleďte, kolik neobyčejných příběhů se můţe nabalit na jeden “obyčejný” strom. Podle jedné z historek sahala lipová alej od vesnice aţ k lesu. Po nezdařeném obléhání bučovického zámku odjíţděli Švédové směrem na Milonice a palaši stínali vršky Černínských, tehdy mladých lip. Ty pak nerostly do výšky, ale do šířky. Místo nich byly postupně vysázeny ovocné stromy. Jedna však přeţila a její doširoka rozprostřená, nízká koruna snad dává pověsti zapravdu. Dříve se místu u černínské lípy říkalo "U obrázku". Na jejím kmeni bylo totiţ zavěšen obrázek Panny Marie s Jeţíškem. (V roce 2000 byl obnoven, po dvou letech zmizel a nyní se chystá další obnovení.) Obrázek byl údajně vzpomínkou na událost, kterou pro další pokolení zapsala paní Anna Kölblová z Bučovic: "Jel kočí z rošťoutského dvora a vezl na voze zboţí. Najednou se mu koně z ničeho nic polekali a dali se do běhu. Všechno z vozu poztrácel a myslel, ţe uţ ho čeká smrt. Splašení koně se sami zastavili právě u té lípy, co byl Pavel Střeštík pobitý. A protoţe se zachránil před jistou smrtí, tak tu lípu vykoupil a pověsil na ní obrázek Panny Marie s Jeţíškem". Další příhoda, která se u lípy údajně stala se dochovala následovně: "Koncem 19. století se v hlídání lesa střídali dva hajní po čtrnácti dnech. Pavel Střeštík, kníţecí hajný, bytem v Nevojicích večer při obchůzce uviděl u lípy dvě postavy. Myslel, ţe je to kontrola ze zámku a zamířil k nim, ale kdyţ přišel blíţe, uviděl dvě zakuklené postavy a dal se na útěk. U Černeckého hájku u studánky ho dohnaly a tak ho pobily, ţe zůstal leţet. Tu jedna postava se na něj sklonila a prohlásila: "To není on." Hajný podle hlasu poznal občana z Černčína. Jeho zranění si vyţádalo nemocniční léčbu a pak mělo soudní dohru. Příhoda se stala kolem roku 1880". Dnes uţ většina místních netuší, proč se místu u lípy říká "U obrázku".

3


Jiný příběh sebral vlastenecký učitel, archeolog, kulturní a osvětový pracovník Alois Procházka. Pojednává o schůzce rakouského císaře Františka s Napoleonem. Setkání proběhlo 4. prosince 1805 odpoledne mezi Ţarošicemi a Násedlovicemi u Spáleného mlýna (na "Spálence"). Oba panovníci vešli napřed do mlynářovy světnice, kterou – údajně pro nepříjemný zápach – opustili a odebrali se k ohni rozdělanému venku pod lipou. Rozmluva se nesla v přátelském duchu a trvala téměř dvě hodiny. Napoleon svolil k příměří a jako podmínku stanovil, aby ruská armáda rychle vyklidila rakouské země. Příměří pak bylo formálně uzavřeno 6. prosince 1805 ve Slavkově. V knize, vydané v roce 1940, se o tom praví: "Památná lípa u Spáleného mlýna doposud stojí u hodonské silnice, 37 km od Brna. Lid ji nazývá "lipou císařskou". Dnes bohuţel lze tam spatřiti jen část ztrouchnivělého kmene, na který sedá prach šedé silnice, rozvířený nesčetnými auty, pádícími podle zahradního plotu." V současnosti jiţ lípu na svém místě nenajdeme. Velké kusy její kůry byly obřadně uloţeny v muzeu na Mohyle míru u Prace a ve slavkovském muzeu. (Procházka, 1940: 84-86) Foto 2: Nejstarší občané Olšan na Vyškovsku v roce 1963 při výsadbě památné lípy k 250. výročí zaloţení obce. Zleva Antonín Buček, Amálie Samsonková (po níţ lípa dostala jméno Málinka), Hynek Myslín, František Valehrach, Martin Dundálek a Filipína Čechová. (Foto z archivu Dagmar Stryjové z Račic.)

Významy památných stromů a úcta k vysoké zeleni Jaká to témata spojili se stromy vypravěči a účastníci výše popsaných událostí? Radost a ţal. Svatbu a smrt. Násilí a smír. Poníţení nepřítele a bezmocnost proti zlosynům. Nadšení nad okrasou domovské vsi a stesk po opuštěném domě rodičů. Záhadné zachránění zásahem vyšší mocnosti a smrt vlastní rukou. Boţí pomoc a hřích. Pokud o nich dokáţeme veřejně hovořit, klouţeme po povrchu, stydíme se nebo nenalézáme slova. Co si počít s méně určitými a o to všeobsaţnějšími pocity, které v nás překvapující, zaráţející nebo výsostné události ţivota vyvolávají? Bez studu a potíţí je můţeme svěřit pověstem a stromům. Radostné a povznášející pocity vtělili citovaní vypravěči do vzpomínek na svatbu řečníkovy prababičky, sňatek císařského páru, zázračné zachránění kočího, uzavření příměří 6. prosince 1805. Chmurné pocity spojil letopisec s památkou padlých, vzpomínkou nad sebevrahy, obléháním bučovického zámku Švédy či násilím, které bylo spácháno na hajném. Vesměs jde o události lidské. Pokud se ke stromům pojí myšlenka na přírodu, nespočívá v oslavě jejich dějů. V Drnovicích jsou nové stromky popsány jako symbol zušlechtění návsi, která byla “hyzděna” starými vrbami a “k nebi se pnoucími“ topoly, které byly útočištěm “škodlivému hmyzu”. V Černčíně si na Lipách vylévali zlost neúspěšní švédští dobyvatelé. Vypravěči, místo aby důsledky jejich vzteklého počínání napadali za zpupné násilnictví na přírodě, oceňují je jako raritu – “lípu, která nerostla do výšky, ale do šířky”. Nicméně. Všechny tyto události dodávají stromům na důleţitosti a sjednávají jim v očích lidí úctu. Všimněme si, jak letopisec v roce 1940 prorocky zaplakal nad „nesčetnými auty, pádícími podle zahradního plotu" a vířícími prach kolem zbytku slovutné císařské lípy. Účast na rituálech výsadby stromů zasévá sémě bezděčné hrdosti nad přiloţením vlastní ruky k okrašlovacímu a veřejně prospěšnému dílu. Lze se domýšlet, ţe vztah dětí, které roku 1902 vysázely na Drnovické návsi štěpy, k místní zeleni byl asi jiný neţ postoj mládeţe, která nedávno stromořadí (vysázené najatou firmou) cestou z Vyškova poničila.

4


Svateb sice ubývá, ale přesto. Kdyby kaţdý v den svého sňatku vysadil strom, asi by naše krajina vypadala jinak neţ dnes. A jak by se asi ke stromům stavěly děti, které by věděly, ţe kaštany nebo lípy před domem svorně sázeli otcové a matky s myrtou v klopě, aby zvěčnili radost nad spojením svých osudů.

Foto 3: Dominantou návsi v Drnovicích bývaly ve 20. století mohutné jírovce. Jejich čas se naplnil, automobilům by dnes stejně zavazely... (Foto z archivu Oldřicha Nováka z Drnovic.) Literatura: Becker, U.: Slovník symbolů. Praha: Portál, 2002. Hrušková, M., Turek, J.: Památné stromy. Praha: Silva Regina, 1995. Klvač, P. a kol.: Drnovice - příroda, historie, současnost. Drnovice: o. s. Drnka, 2004. Poe, E. A.: Sen ve snu. Praha: BB art, 2002. Procházka, A.: Pověsti, paměti a příhody z Bučovska, Slavkovska a Vyškovska. Slavkov u Brna, 1940. Stryjová, Olšany - historie a současnost. Olšany: Obec Olšany, 2004.

5


Potřeba vzdělání v arboristice pro výkon státní správy Předmětem arboristiky je strom. Strom je vytrvalá rostlina se zdřevnatělým stonkem, který dokáţe sekundárně tloustnout. Díky tomu je v říši rostlin dřevina povaţována za nejsloţitější organizmus stojící na samém vrcholu fotogenického členění. Studiem rostlin se zabývá botanika, studiem dřevin pak její odnoţ – dendrologie. Tyto pro mnohé základní a jasné vědomosti jsou hned na začátku zmiňovány ze dvou důvodů. Jednak pomohou autorovi uvést něco tak nudného jako je pro většinu lidí celoţivotní vzdělání a jednak překlenou tu propastnou vzdálenost mezi krásným a vznešeným STROMEM a temnými, potem vystrašeného úředníka prosycenými učebnami škol jakýchkoli stupňů vzdělání . Neboť to první, na co se musíme v souvislosti s potřebou vzdělání v arboristice ptát, je … … PROČ SE VZDĚLÁVAT? Stromy jsou pod drobnohledem lidí od pradávna. Je to naše podstata, přicházet na kloub věcem, jejichţ fungování je nám zastřeno. Díky tomu jiţ po staletí víme, ţe se „ … rány špatně hojí, jestliţe nezkušený zahradník odstraní větve ve vzdálenosti palce aţ půl stopy od kmene stromu“ (Lavson,William; A New Orchard & Garden, r. 1618) a ţe „ … nikdy nevysazujeme stonek hlouběji, neţ jej najdeme růst … většina kořenů vyţaduje dostupnost vzduchu“ (Evelyn, John; Sylan or A Discourse of Forest Trees & The Propagation of Timber in His Majesties Dominios, r. 1664). Aţ do druhé poloviny minulého století se však naše poznání omezovalo pouze na to, co jsme vypozorovali. Negativní důsledky „lízance“ nebo poškozených kořenů byly jasně vizuálně prokazatelné – stačilo několik let nebo desítek let počkat. Soustavným, empirickým výzkumem fyziologických procesů probíhající uvnitř dřevního válce a dalších veličin souvisejících s existencí dřeviny se věda věnuje posledních 30 let. Nestačí nám vědět pouze to, ţe se po zásahu do habitu stromu něco stane. Snaţíme se přijít na to, proč se to stane. Důkazem pro to, ţe arboristika za tu dobu prošla velký kus cesty je odklon , kdy jsme se na strom v 80.-tých letech dívali jako na pacienta a snaţili ho léčit (stromová chirurgie). Dnes víme, ţe strom léčit nedokáţeme (prozatím?) a oblast zájmu přesouváme spíše na zajištění trvalého souţití člověka a stromu v námi urbanizovaných územích. Jinými slovy se snaţíme stromu co nejméně překáţet resp. najít odpověď na otázku, co a v jaké míře si k němu - bez zásadního vlivu na jeho další dlouhodobou existenci - můţeme dovolit. Doufáme, ţe takto nastolený směr je správný a věříme, ţe jsme se konečně vydali tou pravou cestou. Chtělo by se říci, ţe jsme si jisti. Jenţe k tomu by před námi nesmělo být ještě tolik neznámých. Jistotu můţeme mít v jediném – nejsme na konci té cesty. Vţdyť připomeňme v tuto chvíli například to, jak se měnil názor na dobu, ve které je vhodné řezy provádět. Moţná to budou mnozí povaţovat za neomalenost a neuctivost autora zastávajícího názor, ţe oba tábory striktně prosazující buď zimní nebo letní období řezu neměly pro svá tvrzení dostatek naměřených dat. Ty ostatně chybí dodnes. Dlouhověkost dřevin se totiţ pro potřeby výzkumu stává jejich značnou nevýhodou, neboť skutečné dopady provedení - v tomto případě řezů - na fyziologii stromu poznáme aţ po uplynutí značné doby. Navíc bude nutné vytvořit dostatečně reprezentativní výběr pozorovaných stromů na všech myslitelných stanovištích např. v různých nadmořských výškách, v různých stupních vývoje dřevin apod. Jednoduché zřejmě nebude ani vytvoření stupnice dostatečně a přitom efektivně hodnotící uvedené dopady řezu. Tento příklad ukazuje na jediné – moderní arboristika je velmi dynamicky se rozvíjející obor, ve kterém zítra nemusí platit to, co platí dnes jako neotřesitelná pravda. Kaţdý můţe mít k celoţivotnímu vzdělávání v oblasti arboristiky své vlastní důvody. Je však jeden, který musí být pro kaţdého společný – nikdy se nepřestat ptát a neustále své kroky sám se sebou konfrontovat.

6

Vladimír Másílko Magistrát města Jihlavy úředník , který má rád stromy…., bezpečné stromy ! [email protected]


V okamţiku, kdy se stromolezec rozhodne redukovat větev nebo úředník skácet staletý exemplář, měl by kaţdý z nich vyuţít vše, co se v oboru do té doby naučil a aplikovat ty nejnovější poznatky. Zároveň s tím by ale měla přijít otázka: Zredukoval jsem větev dostatečně? Neměl jsem redukovat jinou? Měl jsem vůbec tu redukci provádět? Nevydrţel by po odborném zásahu ten javor bezpečný ještě dalších 5 let? Neměl jsem poţadovat ponechání torza místo jeho úplné likvidace? Jedině tento způsob - jakési „ …pochybování o sobě samém“ - přivede jedince k potřebě se vzdělávat a vzdělávat se neustále. To nejhorší, co můţe kaţdý obor potkat, jsou „odborníci“ stoprocentně přesvědčení o neomylnosti svého rozhodování a o své nadřazenosti nad ostatními, bez potřeby sebekontroly a dalšího poznávání. ODPOVĚDNÝ ÚŘEDNÍK Pokud se bavíme o stromech v našich obcích, máme zřejmě na mysli především ty veřejně přístupné, ke kterým můţeme přijít, sáhnout si na ně, sednout si pod jejich korunou. K některým mají mnozí z nás citový vztah, některé nás vyloţeně „hněvají“ a některých si všimneme aţ v okamţiku, kdy po nich zbude pařez. Svoji existenci si většina z nás bez stromů nedokáţe představit. Moţná má většina z nás stromy „pod kůţí“ víc, neţ si je ochotna připustit. A ať chceme nebo nechceme, o všech těchto stromech rozhoduje úředník. Není smyslem tohoto příspěvku, popisovat stávající právní úpravu v oblasti ochrany stromů, případně rozdělení pravomocí jednotlivých úřadů státní správy a samosprávy. Stačí nám si pouze uvědomit, ţe na kaţdé byť sebemenší obci je člověk, jeţ má ve své místní působnosti právo a zároveň i povinnost rozhodovat o existenci dřevin včetně jejich ošetření. V naprosté většině mají tito lidé na starosti i tisíce dalších věcí vnímané zaměstnavateli nebo jejich voliči jako daleko podstatnější. Stromy se pak v těchto obcích stávají okrajovou záleţitostí a rozhodování o nich nutným zlem. Stojí pak za úvahu, ptát se po smyslu zákona, který vám sice umoţní chránit na sídlišti proti rozzuřeným „přistíněným“ důchodcům 10-ti metrovou douglasku, ale zároveň je natolik benevolentní, ţe starostovi – truhlářovi v malé vísce o 10 kilometrů dále dá do ruky nástroj, díky němuţ dokáţe beztrestně skácet na hrázi obecního rybníka deset vitálních, 25-ti metrových dubů. Důvodem ke skácení uvedeným v rozhodnutí můţe být stínění vodní plochy, padání listí nebo dokonce i plodů na hráz nebo do vody. Je na vině zákon? Nebo je to celé o osobní odpovědnosti těch, kteří mají v této oblasti pravomoc delegovanou jim státem? Zcela jistě to druhé, protoţe za největší slabinu našeho systému veřejné správy lze povaţovat ten fakt, ţe umoţňuje úředníkovi nenést za svá rozhodnutí jakoukoli odpovědnost! Jistěţe v předchozím případě dubů můţe ČIŢP po prokázání nedostatečné závaţnosti důvodů mýcení uloţit obci pokutu, na které se bude pan truhlář v krajním případě podílet. Zbytečně se však přeruší na několik desítek let časová kontinuita i duch místa. Za tuto ztrátu starostovi trest nehrozí a hlupák zůstává hlupákem. … MOŢNOSTI TU JSOU! Je potěšující, ţe kaţdým rokem předchozích případů ubývá a roste počet těch, kteří se chtějí -byť okrajově - arboristikou zabývat. Kde je poptávka, roste i nabídka a rok od roku tak můţeme být v našem oboru svědky nově akreditovaných kurzů a školení. Je logické, ţe s přibývajícím mnoţstvím kolísá i jejich kvalita, ovšem na stranu druhou jsou tu stále jména, která drţí laťku hodně vysoko. Arboristika pronikla za posledních deset let na střední školy, kde dobře fungují i postgraduální programy. Velký kus práce odvádí Sekce péče o dřeviny jako součást Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu, o.s.; Nadace partnerství, o.s. a jiné neziskové organizace. Výčet můţeme ukončit vlajkovou lodí arboristického vzdělávání v ČR - v minulém roce otevřený samostatný obor na lesnické a dřevařské fakultě Mendlovy univerzity v Brně, který se zabývá výhradně výukou zaměřenou na mimolesní dřeviny. ÚŘEDNÍK = SUPERARBORISTA? Pokud je úředník ten, jeţ rozhoduje o stromech a v podstatné míře tak dokáţe měnit tvář našich sídel našeho ţivotního prostředí, pak se oprávněně musíme ptát, jaké standardy by měl takový člověk splňovat. Existuje pro tyto lidi nějaká norma určující úroveň vzdělání a vědomostí vůbec? Bohuţel je v tomto smyslu vyjádření negativní. Respektive …, kaţdý úředník vykonávající na svém postu státní správu (nikoli samosprávu!) musí do určité doby od svého nástupu do zaměstnání sloţit zkoušku z tzv. zvláštní odborné způsobilosti. Ta dotyčného prověří výhradně ze znalosti správního práva a příslušných zákonů, na jejichţ základě bude v budoucnu vydávat správní akty (v případě kácení stromů jde o zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění). Z toho tedy vyplývá, ţe zkoušku lze úspěšně sloţit i bez základních znalostí oboru arboristiky a nelze ji tedy s určitostí povaţovat za společností poţadovaný standart. Míru úrovně vzdělání si tak musí kaţdý úředník stanovit sám. Je těţké z pozice autora tohoto textu určovat, co by měl takový úředník znát a umět, kdyţ on sám je úřadem zaměstnáván. Deset let praxe ho snad trochu opravňuje k sumarizaci problémů, se kterými se nejdříve jako pracovník orgánu státní správy a poté i samosprávy setkal. 7


Aplikace arboristiky do reálného světa znamená fyzickou práci. Vţdy někdo musí vylézt do koruny, vykopat výsadbovou jámu, zatlouci kůl, uříznout větev. Praxe a osobní zkušenost získaná při arbo-pracích jsou tedy první věci, které by neměly našemu modelovému úředníkovi především v samosprávě chybět. Vţdyť jak jinak by mohl rozhodnout, zda je práce odvedena za úměrně dlouhou dobu i cenu? Jak jinak bude moci vytýkat zhotoviteli, ţe je vazba umístěna příliš nízko a na špatně zvolené větve, kdyţ ji sám nikdy před tím neinstaloval? Nezbytná je samozřejmě znalost zákonů a norem nebo minimálně povědomí o jejich existenci. Tento prostý fakt vyplývá většinou z negativ, která s sebou existence stromů v obci přináší. Ve větších městech budeme jen těţko hledat dřevinu, která se nenachází v ochranném pásmu nějaké z desítek inţenýrských sítí, v průjezdních profilech komunikací, výhledových trojúhelnících nebo která nebrání oslunění bytových jednotek. To vše jsou oblasti samostatně regulované právními normami a pokud chce náš modelový úředník vyargumentovat oprávněnost existence stromu, musí znát hranici, po kterou můţe jít. Samostatnou kapitolu v kaţdodenním ţivotě úředníka tvoří střet stavební činnosti a dřevin. Pokud jsme v úvodu označili arboristiku za dynamicky se rozvíjející obor, pak to o stavebnictví platí dvojnásob. Obrovská konkurence stavebních firem jde ruku v ruce s vývojem stále sofistikovanějších technologií. Tento neustálý tlak na rychlost, přesnost a efektivnost zapříčinily, ţe sousloví „NEJDE TO“ dnes ve stavebnictví prakticky neexistuje; vše je pak pouze otázkou peněz. Úlohou modelového úředníka je znalost těchto stavebních technologií a postupů a mít povědomí o jejich ceně. Následně je nutné si vytvořit pro všechny stejné podmínky a jejich dodrţování striktně a bez výjimky vyţadovat. S těmito a mnohými dalšími oblastmi se setká úředník ve většině případech aţ v praxi. Na tomto místě je třeba říci, ţe ţádný učený z nebe nespadnul. Je naivní případná představa úřadu, ţe čerstvý absolvent nebude dělat v procesu ochrany dřevin nebo správy zeleně chyby. Vţdy je však nutné se z těchto chyb poučit a jít dál. V našem oboru pracujeme s ţivými organizmy, přičemţ kaţdý z nich je rozdílný. Nemůţeme tedy do budoucna počítat s tím, ţe naše tak těţce získané vědomosti o nich, budeme moci na kaţdý aplikovat se stoprocentním úspěchem. Jedině prohlubování poznatků o fungování stromu a znalost jeho reakcí na vnější podněty nás můţe k tomuto úspěchu přiblíţit. Doufejme, ţe se tak stane co nejdříve.

8


Náporová plocha koruny Vztah mezi velikostí plochy koruny a velikostí vznikajících zatíţení je jasný: čím větší plochu strom vystavuje proudění, tím větší zatíţení vzniká. Energie proudícího vzduchu je předávána vlivem tření vzduchu o povrch listů, větví a kmene a vlivem přímého působení na listy, větve a kmen. Ke koruně stromu ale nelze přistupovat jako k pevné plné ploše. Koruna stromu vystavená proudění vzduchu mění svůj tvar a tím efektivně sniţuje vznikající síly. Listy se při větru natáčejí díky flexibilním řapíkům po směru větru a vystavují tak proudu vzduchu svůj nejmenší rozměr. (Část energie je také spotřebována právě na deformaci řapíku, tedy na deformaci chemických vazeb a vnitřní tření v pletivu. Kinetická energie se mění na tepelnou.) Stejně jako listy se chovají i slabší větve. I ty se sklání ve směru větru a tím sniţují náporovou plochu koruny. Se zvyšující se silou větru se pak deformují i silnější větve. Nejmenší odpor má koruna tedy při vysokých rychlostech větru. Tento efekt je označován jako streamlining a je velmi dobře pozorovatelný například na bříze bělokoré nebo převislých varietách vrb. Skloněním větví se koruna stává i jakoby kompaktnější, zmenšuje se její náporová plocha. Tento efekt je označován jako rekonfigurace. Někteří autoři uvádí, ţe při rychlosti větru do 11m/s-1 je redukce plochy zhruba 20%, při rychlostech nad 20m/s-1 aţ 60%. Velikost náporové plochy koruny je i jednou ze vstupních informací pro výpočet velikosti síly větru působící na strom. Podle úrovně přesnosti výpočtu se mění přístup ke stanovení plochy koruny. Nejjednodušším přístupem je nahrazení plochy koruny vhodným geometrickým útvarem (nebo zařazení koruny do některé z předem definovaných vybraných forem koruny pouţívané například metodou SIA – Statisch Integrierte Abschatzung, Wessolly, 1997, více o metodě SIA níţe). Tento přístup je však vhodný pouze pro orientační zátěţovou analýzu, bez zásadních rozhodnutí o osudu stromu. Síly, vypočtené za pouţití takto stanovené velikosti náporové plochy koruny jsou veliké a dle členitosti koruny lze očekávat poměrně velké předimenzování vznikající síly. Dalším moţným přístupem je co nejpřesnější zjištění náporové plochy obkreslením kontury stromu na digitální fotografii (např. v programu Treestab vyvinutým Ing. Petrem Koňasem, Ph.D. – Ústav nauky o dřevě Mendlovy univerzity v Brně). Tento postup je v České republice uplatňován při zátěţových analýzách pro běţnou potřebu zhodnocení provozní bezpečnosti stromů. Nevýhodou je redukce problému do 2D. (viz obr.1) Nejsloţitějším přístupem je vytvoření propracovaného grafického geometrického modelu (např. v programu Ansys – obr.2) umoţňující zatím nejpreciznější výpočet vznikajícího napětí. Metoda je však hardwarově i obsluţně velmi náročná a její hromadné vyuţití je zatím daleko.

Bára Nekvapilová Studentka 3. VOŠ, Zahradnická škola Mělník [email protected]

9


Obr. 1: Náporová plocha stromu zjišťovaná v programu Treestab (Praus L., 2006)

Obr.2: Vektory působícího o větru na plášti stromu, snímek z numerické analýzy (Praus L., 2006)

Ve většině případů je zatíţení větrem vypočítáváno dle klasické Newtonovy rovnice pro odpor kapalin: F=0,5⋅Cw⋅A ρ⋅v2 kde F je vznikající síla, Cw je koeficient aerodynamického odporu, A je náporová plocha, ρ je hustota vzduchu, v je rychlost proudění. Je nutno si uvědomit limity tohoto způsobu výpočtu, který počítá s nestlačitelnou kapalinou a laminárním prouděním. Navíc se jedná o statické zatíţení, nikoliv dynamické. Navzdory tomuto je výpočet obecně uţívaný, v některých případech je modifikován pomocí koeficientů. Problematické je určení koeficientu aerodynamického odporu. Představovaný koncept je i přes tato nutná zjednodušení široce pouţíván pro hodnocení pravděpodobnosti selhání významných stromů. Koeficient aerodynamického odporu Vyjadřuje odpor koruny vůči pronikání vzduchu. Někdy bývá také označován jako prodouvavost, koeficient prodouvavosti, který je stanoven jako podíl mezi mnoţstvím vzduchu před a za korunou. Velikost Cw u stromu není konstatntní. Je funkcí druhu stromu a rychlosti proudění vzduchu. Vliv druhu je dán anatomickými, morfologickými a mechanickými rozdíly v architektuře koruny, struktuře a vlastnostech dřeva kmene a větví. Hodnota koeficientu odporu koruny je v literatuře udávána od 0,20 do 0,45. Problematický je způsob získávání těchto koeficientů, které je prováděno buď v aerodynamických tunelech nebo za pomoci vozidel, vţdy na malých vzorcích, malých stromech či jednotlivých větvích.

Metoda SIA (Statisch Integrierte Abschätzung) Pomocí této metody je moţné definovat vliv vybraných defektů na statické poměry stromu a určit velikost zátěţe vznikající při namáhání předmětného stromu větrem. Metoda SIA je určena výhradně pro solitérně stojící stromy, s pouţitím koeficientu je však moţné metodu pouţít i pro stromy rostoucí v aleji.

10


Vstupními hodnotami jsou: -

druh stromu, průměr kmene (měřený ve výšce 1m!), tloušťka borky (= tloušťka všech pletiv vně dřevního válce tj. borka, kůra, lýko), výška stromu (měřená výškoměrem), tvar koruny (zařazení do jedné ze čtyř forem, obr. 3) , (pro hodnocení ochranného vlivu aleje i rozestup stromů v aleji)

Obr. 3: Tvary korun pro vyuţití v rámci metody SIA (Kolařík a kol., 2010) Pro účely stanovení odporu větru se při hodnocení uvaţuje s plně olistěnou korunou, typickou pro daný taxon, tedy s plně vitálním jedincem. Postup hodnocení Metoda SIA pracuje s pěti diagramy (A aţ E). 1. stanovení základní hodnoty stability – diagram A a B, 2. zhodnocení ochranného vlivu aleje – diagram E, 3. zjištění vlivu případné dutiny na statické poměry stromu – diagram C, 4. navrţení eventuálního stabilizačního řezu – diagram D. Prvním krokem je vyhledání diagramu A pro daný druh stromu. Křivky diagramu A pro metodu SIA jsou v současné době vypracovány pro: Abies alba Acer pseudoplatanus Aesculus hippocastanum Betula spp. Fagus sylvatica Fraxinus excelsior Larix decidua Picea abies Platanus x hispanica

Populus nigra 'Italica' Populus spp. Quercus spp. Robinia pseudoacacia Salix alba Salix x sepulcralis Sequoiadendron giganteum Tilia spp. Ulmus spp.

V případě, ţe hodnotíme druh, pro který dosud není diagram A zpracován, vybereme podle vlastností jeho dřeva diagram druhu podobného. Pro změřenou výšku stromu a stanovený tvar koruny odečteme z křivky diagramu A tabulkový průměr kmene tj. nutný průměr kmene, který by daný jedinec měl mít na konkrétním stanovišti, aby se jeho základní hodnota stability rovnala 100%. Všechny A diagramy jsou sestaveny pro podmínky volné krajiny (výjimkou je diagram pro smrk, který tyto případy rozlišuje). Jestliţe strom neroste na stanovišti popsaném z hlediska charakteristik proudění větru jako „krajina“, provedeme úpravu tabulkového průměru pro danou lokalitu. Pro stanoviště typu „vesnice“ tabulkový průměr zmenšíme o 5%, pro typ „město“ o 10%.

11


Obr. 4: Vyuţití diagramu A a B v rámci metody SIA (E. Brudi, Brudi & Partner TreeConsult, 2004)

Dále pro hodnocený strom zjistíme tzv. čistý průměr kmene, tedy průměr kmene minus 2x tloušťka borky. Tento čistý průměr kmene pak vydělíme tabulkovým průměrem kmene. Získanou hodnotu vyneseme na křivku diagramu B a na spodní stupnici přímo odečteme základní hodnotu stability daného jedince. Získáváme tedy procenty vyjádřenou míru bezpečnosti proti zlomu. Tato procentuální hodnota se -1 vztahuje k rychlosti větru 12 Beaufortovy škály (tj. 32m.s - síla orkánu). Pokud stromy rostou v aleji, jsou ze stran chráněny okolními jedinci před větrným prouděním. Jejich nutný průměr kmene je tedy niţší neţ v případě, ţe by rostly soliterně. Pro zohlednění tohoto faktoru slouţí diagram E. Vydělením odstupové vzdálenosti mezi jedinci výškou hodnoceného stromu a vynesením této hodnoty proti křivce diagramu E získáme hodnotu faktoru zvýšení stability stromu ochranným vlivem okolních stromů. Vynásobením základní hodnoty stability stromu získané z diagramu B tímto faktorem dojde k její úpravě pro vliv aleje. Na rozdíl od ostatních metod, které interpretují vliv dutiny se změřenou zbytkovou stěnou na statické poměry stromu, metoda SIA k této problematice přistupuje z opačné strany: definuje minimální zbytkovou stěnu, při níţ bude mít strom stále ještě základní hodnotu stability 100%. Vydělíme číslo 100 základní hodnotou stability stromu a vypočtenou hodnotu vyneseme do diagramu C. Vynásobením získané hodnoty hodnotou čistého průměru kmene dostáváme nutnou zbytkovou stěnu dutiny. V případě, ţe základní hodnota stability získaná z diagramu B je příliš nízká, lze přistoupit ke stabilizaci stromu. Autor metody SIA jako stabilizační zásah navrhuje mírné sesazení koruny v její vrcholové části. Tento zásah: - nesmí výrazněji ovlivnit habitus koruny - musí se pohybovat pouze v oblasti slabých větví (cca 5-10cm průměr) - je třeba jej provádět pouze v nezbytně nutném rozsahu Cílem je zvýšení základní hodnoty stability nad úroveň 100%. Spočítáme tedy, kolikrát se musí zvýšit základní hodnota stability stromu, aby dosáhla poţadované úrovně 100% (například při základní hodnotě stability 50% je to 2x, při 67% je to přibliţně 1,5x apod.). Z diagramu D vybereme křivku odpovídající tvaru koruny hodnoceného stromu a zjistíme navrhovanou úroveň stabilizačního řezu. Křivky vyjadřují redukci v krocích po 2 metrech pro strom s výškou 26m. Pro konkrétního jedince je nutné přepočíst skutečnou výši redukce. V případě pouţití metody SIA v podobě internetové aplikace přepočet není nutný (k volnému pouţití například na http://sag.baumwert.de/sia/sia.php či http://old.performance-web.de/brudi/sia_en.asp).

12


Př. přepočtu: Výpočet úrovně redukce koruny pro křivku A pro strom s výškou 34m: 26m = 100% 19m = 73% (19/0,26) Redukce A = 2 . 0,73 = 1,46  1,5m

Obr. 5: Pouţití diagramu D v rámci metody SIA (E. Brudi, Brudi & Partner TreeConsult, 2004)

Metoda WLA – Wind Load Analysis Tato metoda byla vyvinuta v rámci spolupráce společností Safetrees, s.r.o. a Ústavu nauky o dřevě Lesnické a dřevařské fakulty Mendlovy zemědělské a lesnické fakulty. Princip metody WLA je podobný jako výše popsané metody SIA. Metoda WLA je však rozšířena o výpočet odolnosti stromu proti torznímu zatíţení, moţnost hodnotit stabilitu stromu pomocí reálné kontury daného stromu. Také byl rozšířen seznam taxonů u nichţ je moţné výpočet provádět. Metodu je moţné vyuţívat v podobě tištěných manuálů i pomocí internetové kalkulačky na stránce www.wla.cz . Spolu s moţnostmi metodiky se rozšířily i vstupní parametry. Jsou jimi: - taxon stromu, - průměr kmene, - tloušťka borky, - výška stromu, - průmět koruny, - výška nasazení koruny, - excentricita stromu (vzdálenost těţiště od osy) Aktuální seznam druhů, pro něţ je moţné provést výpočet: Abies alba Acer campestre Acer negundo Acer pseudoplatanus Acer saccharinum Acer saccharum Aesculus hippocastanum Ailanthus Aldus Betula pendula Carpinus betulus Castanea sativa Cedrus Cercis siliquastrum Fagus sylvatica Fraxinus excelsior Gledistsia triacanthos Juglans nigra Juglans regia Larix decidua Liriodendron tulipifera Picea abies Pinus pinaster

Pinus sylvestris Platanus acerifolia Populus nigra Populus nigra 'Italica' Populus x euroamericana Pyrus communis Quercus rubra Quercus robur Robinia monophylla Robinia pseudoacacia Salix alba Salix x sepulcralis Sequoiadendron giganteum Sorbus aucuparia Tilia cordata Tilia hollandica Tilia platyphyllos Tilia tomentosa Tilia x euchlora Ulmus glabra Ulmus laevis

13


Krok A V kroku A uţivatel zadává všechny potřebné dendrometrické parametry daného stromu potřebné pro výpočet a volí mezi oblým nebo trojúhelníkovým tvarem koruny (oblý pro listnáče, trojúhelníkový pro jehličnany). Důleţité je dodrţovat všechny zásady pro zjišťování dendrometrických parametrů, aby nedošlo k chybám v následujícím výpočtu. Krok B Během kroku B se vypočítává základní hodnota stability stromu v oblasti odolnosti proti ohybovému a torznímu zatíţení. Z tabulky A se odečte plocha koruny na základě známé výšky koruny a průmětu koruny a volí se koeficient stanoviště (volná krajina, ves/členitý terén, příměstská oblast, město). Další informací nutnou pro výpočet základní hodnoty stability při ohybovém zatíţení je hodnota koeficientu materiálových vlastností získaná z diagramu B. Jedná se o bezrozměrnou veličinu, která kombinuje údaje o materiálových vlastnostech daného taxonu a hodnotě aerodynamického odporu koruny přepočtené na čistý průměr kmene. Hodnota se odečítá z křivky diagramu na základě známého čistého průměru kmene. Poslední vstupní hodnotou pro výpočet je umístění těţiště koruny. Ta se odečte z tabulky C na základě známé výšky stromu a výšky nasazení koruny. Výpočet základní hodnoty stability v torzním zatíţení se provádí obdobným způsobem. Pro výpočet se však pouţívají jiné hodnoty materiálových vlastností (diagram D) a místo výšky těţiště koruny se ve výpočtu pouţije excentricita koruny. Z těchto údajů se jednoduchým výpočtem získá základní hodnoty stability stromu při ohybovém a -1 torzním zatíţení v % při rychlosti větru 32m.s . Jestliţe je vyšší neţ 100%, strom má určitou „statickou rezervu“ a je schopný danou zátěţ absorbovat. Nosnost takového stromu můţe být eventuelně sníţena nějakým defektem. V případě, ţe je základní hodnota stability stromu v krutu pod hodnotou 100%, lze sníţit excentricitu koruny realizací stranového stabilizačního řezu (řezu symetrizačního) a opakovat výpočet, zda byl tento zásah adekvátní. Krok C Základní hodnotu stability stromu v oblasti odolnosti v ohybu lze dále upravit na základě nalezených defektů buď výběrem z katalogu defektů (dutina či tlaková vidlice), kde má kaţdý defekt přiřazen koeficient, či získáním koeficientu na základě údajů o zbytkové stěně. V případě, ţe nemáme spolehlivé informace o zbytkové stěně, lze pouţít metodu 3, jejímţ výstupem není úprava základní hodnoty stability, ale údaj o minimální zbytkové stěně nutné pro dosaţení základní hodnoty stability 100%. Na základě tohoto údaje lze následně odhadnout, zda hodnocený strom lze povaţovat za dostatečně stabilní. Krok D V případě, ţe odolnost proti ohybovému zatíţení (základní hodnota stability v oblasti odolnosti v ohybu) je niţší neţ 100%, nebo jestliţe dojde během kroku C ke sníţení této hodnoty pod 100%, lze v rámci kroku D zjistit vliv případného stabilizačního řezu na tuto hodnotu. Ten se výrazně různí podle stupně vyvětvení stromu (zásadní především u stromů rostoucích v uličních stromořadích, u kterých je koruna uměle vyvyšována pro zajištění podjezdné/podchodné výšky). Podle poměru výšky kmene a výšky celého stromu je třeba vybrat správný diagram (obr. 6) pro následný výpočet.

Obr. 6: Diagramy korun v rámci metody WLA (Kolařík a kol., 2010) Výstupem je zde, stejně jako u metody SIA, návrh čtyř kontur úrovní redukce koruny stromu (A, B, C, D) a nová základní hodnota stability stromu upravená vlivem realizace některé z kontur stabilizačního řezu. Obr.7: Krok D metody WLA – stabilizační řez (www.wla.cz) 14


Moţnost vlastního provedení stabilizačního řezu musí být zhodnocena kvalifikovaným arboristou na základě posouzení konkrétního stromu (jeho umístění, architektury koruny, schopnosti regenerace, aktuální fyziologické vitality apod.)

Redukční řezy Jedná se o kategorii více druhů řezů jejichţ výsledkem je redukce velikosti koruny stromu. Jsou to speciální řezy prováděné zejména z objektivních důvodů omezení velikosti koruny směrem k překáţce (dům, nadzemní vodiče elektrického vedení apod.), zvýšení stability stromu (zmenšení náporové plochy koruny, posunutí těţiště, odlehčení části koruny) symetrizace koruny a jiné. Zvláštní kategorií redukčních řezů je řez prosvětlovací. Redukční řez je prováděn zakracováním koncových částí větví na níţe rostoucí rozvětvení. Větve, na jejichţ rozvětvení je sesazení prováděno, musí mít minimálně 1/3 průměru větve odřezávané. Redukce koruny nesmí být příliš radikální a musí zohledňovat aktuální vitalitu stromu. Redukční řez zachovává v maximální míře přirozený habitus a integritu koruny. Redukční řez není dekapitace koruny nebo radikální sesazení koruny na kosterní větve. Tento typ řezu lze pouţívat pouze tehdy, jestliţe není jiný způsob, jak strom zachránit a (nebo) eliminovat nebezpečí, které strom pro své okolí v původním stavu představuje. Řez redukující rozměry korun znamená trvalé poškození jejich přirozeného habitu i zdravotního stavu. Navíc se úměrně rozsahu zákroku redukují všechny jeho pro ţivotní prostředí prospěšné funkce. Velké plošné rány, které jsou vedeny napříč větvemi, se snadno infikují dřevokaznými houbami, které rozkládají dřevo a následně se vytvářejí dutiny. Ty způsobují sníţení stability stromů a zhoršují jejich zdravotní stav, coţ vede ke zkrácení jejich ţivota a někdy i k rychlému úhynu dřeviny. Radikální ořez korun je velmi silným stresorem, který negativně ovlivňuje energetický metabolismus dřeviny a můţe výrazným způsobem sníţit také rezistenci dřeviny vůči patogenům. Radikální zmenšení rozměrů koruny nikdy nesmí znamenat (aţ na zcela ojedinělé výjimky: např. u pyramidálních topolů) odříznutí (sesazení) koruny včetně části kmene. Tento zákrok se rovná úplnému zničení stromu. Při radikálním ořezu starých, nemocných nebo oslabených stromů je třeba postupovat velmi opatrně a případně ořez rozloţit na více etap, tj. realizovat jej postupně ve 2 - 3 letech, aby strom snadněji zvládl řezem vyvolané stresové reakce. Radikální ořez korun se musí uskutečňovat vţdy mimo vegetační období. Důleţité je stromům zajistit v následujících několika letech dostatečnou zálivku. Základní podmínkou následující péče o tyto stromy je zajištění nejdříve výchovného a později pravidelného odborného řezu jejich sekundárních korun. Je proto třeba si uvědomit, ţe při řezu, kdy se zásadním způsobem redukují rozměry koruny, se zvyšují také výrazně finanční i pracovní nároky na následné ošetřování těchto dřevin. Vzhledem k tomu, ţe řez omezující rozměry koruny zásadním způsobem stromy poškozuje, můţe být v případě neoprávněnosti zásahu vyvozen příslušný postih v souladu se zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Podle § 7 tohoto zákona jsou dřeviny chráněny před poškozováním, které by mohlo způsobit podstatné a trvalé sníţení jejich ekologických a estetických funkcí, nebo bezprostředně či následně můţe způsobit jejich odumření. Seznam literatury: PRAUS, Luděk Mechanická stabilita stromů a metody jejího zjišťování. In Plošné poškození lesů způsobené povětrnostními vlivy. Kostelec nad Černými lesy : Česká lesnická společnost, 2006. s. 33-41. ISBN 80-02-01838-9. BLAHOŇOVSKÁ, Eva. Analýza a verifikace metody WLA pro hodnocení stability stromů. Brno, 2007. 71 s. Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně. Jaroslav Kolařík a kolektiv. Péče o dřeviny rostoucí mimo les, I. díl : Metodika ČSOP č. 5. 2. doplněné vydání. Vlašim : Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Vlašim, 2003. 328 s. ISBN 80-86327-36-1. Jaroslav Kolařík a kolektiv. Péče o dřeviny rostoucí mimo les, II. díl : Metodika ČSOP č. 6. 3. doplněné vydání. Vlašim : Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Vlašim, 2010. 696 s. ISBN 978-80-86327-85-3. GREGOROVÁ, Boţena. Řez a konzervační ošetření dřevin. Mělník : Střední zahradnická škola v Mělníku, 2000. 21 s. Tree Consult : Court-certified experts on trees and arboriculture [online]. 22.10.2004 [cit. 2011-01-15]. Articles. Dostupné z WWW: www.wla.cz

15


Přírodě blízké metody ošetřování stromů „Přírodě blízký způsob“ ošetřování starých stromů patří v posledních několika letech k poměrně často diskutovaným tématům. Přestoţe jim byl věnován dostatek prostoru na arboristických konferencích a seminářích, stále se v praxi setkávám s mnoţstvím hrubých chyb v péči o stromy veterány, které pramení především z nepochopení hlavních zásad. Ačkoli je problematika péče o staré stromy poměrně komplikovaná, lze shrnout několik základních zásad a principů v přístupu ke starým stromům a v péči o ně. Přírodě blízký přístup v péči o staré stromy vychází z procesu stárnutí stromů a jejich přirozené kolonizace jinými organismy. Těmto jevům nelze dlouhodobě efektivně zabránit. Vnímání stromu se rozšiřuje na jeho okolí a organismy, které jsou s ním více či méně úzce spjaté. Specifický přístup k senescentním stromům tedy vychází z jejich přirozené ţivotní strategie, respektuje jejich fyziologii, včetně potřeb přidruţených organismů. Smyslem „přírodě blízké“ péče o staré stromy je prodlouţení ţivota stromů a zajištění provozní bezpečnosti v jejich okolí a to takovým způsobem, který ovlivní přirozené procesy co moţná nejméně.

Stárnutí stromu Stárnutí stromu je přirozeným fyziologickým procesem. Jednotlivá ţivotní stadia na sebe navazují jako nepřetrţitý proces o různé délce trvání. Ta je ovlivněná především genetickou dispozicí druhu, vitalitou stromu a vnějšími stresovými faktory. V přirozených podmínkách lze ţivot stromu rozdělit do tří hlavních stádií (Read, 2000, Fay 2002): 1. formativní (výchovné) stadium, 2. plná aţ pozdní zralost a 3. stadium veterána. Vyuţití přírodě blízkých metod v péči o stromy se týká stádií D-G na uvedeném schématu, tedy od plné nebo lépe aţ pozdní zralosti (C-D). Ta nastává po dosaţení maximálního korunového zápoje. Tehdy zaniká apikální růst, mnoţství ţivin produkovaných listy se pohybuje na stejné úrovni, dřevní zásoba kulminuje. Ačkoli se rychlost růstu výrazně zpomaluje a šířka letokruhů se zmenšuje, strom nadále mohutní. Přibývá dysfunkčních pletiv, začíná kolonizace saproxylickými organismy. Strom začíná s odstavováním větví („retrenchment“ - viz níţe). Na periferiích koruny se projevuje pokles vitality, koruna se otevírá a uvnitř v jejích niţších partiích a na kmeni je podporován růst sekundárního obrostu (Kolařík, 2003).

Ingrid Kochová Treewalker, s.r.o. [email protected]

Obr. 1,2 Přirozené stárnutí stromů – různá ţivotní stadia dubů

16


Stadium veterána (D-G) (Read, 2000) – Obvod kmene se neustále zvětšuje, koruna odumírá, sniţuje se délka ročního přírůstu. Charakteristická je výrazně rostoucí aktivita hub a vzrůstající objem mrtvého dřeva. Strom se postupně stále více otevírá vnějšímu prostředí, mnohonásobně se zvětšuje jeho povrch, prudce vzrůstá jeho hodnota pro ostatní organismy. Zmenšuje se aktivní listová plocha, strom není schopen vyprodukovat dostatečné mnoţství asimilátů. Koruna se začíná zahušťovat sekundárním obrostem, který postupně přebírá hlavní asimilační funkci. Dochází k postupnému odstavování větví vyšších řádů. Tento proces se nazývá „retrenchment“ – zkracování. Redukován je i kořenový systém, který odumírá. Strom v posledním období ţivota, u kterého dochází ke zkracování, můţe vykazovat dobrou fyziologickou vitalitu i navzdory rozsáhlé hnilobě. Stadium veterána můţe také v ţivotě stromu trvat nejdéle (Fay, 2002). Obr. 2 Ţivotní stadia stromu při předpokladu růstu ze semene (Read, 2000):

B

C

Plná až pozdní zralost

Formativní stadium

A-B

B-C

D

E

Juvenilní presexuální M ladý strom s vysokou vitalitou stadium Růst podpořen bohatou činností mykorrhizy Juvenilní až raná zralost

Intenzivní růst, velké roční přírůstky M inimální přítomnost nefunkčních pletiv

F Ideální přirozený stav: optimální růst Nízká hodnota habitatu

Vysoká fyziologická vitalita

Rostoucí hodnota habitatu

Postupný pokles vitality

C - D Plná až pozdní zralost Růst až do dosažení maximálního korunového zápoje Kolonizace saproxylickými organismy M aximální produkce semen Počátek přirozeného odstavování větví Vzrůst počtu dysfunkčních pletiv Zvýšená kolonizace a aktivita hub D-E

Rané stadium

E-F

Střední až pozdní stadium

F-G

Senescence

Stadium verterána

A G

Zkracování v koruně Zmenšování ročních přírůstů Zvýšená vitalita ve spodních patrech koruny Zvýšená aktivita hub a dřevní hniloby Zvýšená kolonizace rostlinstvem a saproxylickými živočichy Pokročilý proces zkracování Pokles ročních přírůstů Zmenšování koruny Velký počet rozsáhlých dutin Selhávání koruny Pokles vitality Pokročilá hniloba jádrového dřeva Velké centrální dutiny Pokročilá aktivita fauny a flóry Konečný rozklad vedoucí k zániku Pokračující aktivita hub M aximální aktivita saproxylických organismů Recyklace živin

17

Odumření


Stadium veterána přitom nemusí nutně vést k odumření jedince. Jednotlivé dostatečně ţivotaschopné části rozpadajícího se původního stromu mohou přeţít jeho rozpad a fungovat dále samostatně znovu od mladších stádií fyziologického stáří (Read, 2000). To je podmíněno dvěma hlavními faktory: fyziologickou dispozicí daného jedince (zásadní je činnost kambia, spících a adventivních pupenů, adventivních kořenů) a jeho genetickou dispozicí (předpoklad daného druhu) (Fay, 2002). Nový jedinec pak vzniká vegetativně z rozpadlého mateřského stromu, buď po jeho celkovém kolapsu nebo následkem zakořeněním převislých či polehlých větví dotýkajících se půdy (zahříţením). Geneticky tedy jde o téhoţ jedince. Takové stromy nazývá Read (2000) Fénixy („phoenix regeneration“). Charakteristické je to pro lípy, habry, buky, vrby, olše, topoly, mišpuli, střemchu. Obr. 3 Rozdělení kmene u moruše

Obr. 4 Tvorba adventivních kořenů u buku

Biodiverzita Staré stromy v sobě zahrnují obrovské mnoţství nik vhodné pro osídlení jinými organismy. Kolonizace stromu je naprosto přirozená uţ od jeho formativního stádia. V souvislosti s procesem stárnutí, kdy se strom stále více otevírá vnějšímu prostředí, jeho hodnota pro ostatní organismy prudce vzrůstá. Je kolonizován řadou dřevokazných hub, ty nastartují rozkladné procesy, které Obr. 5 Zahříţení větví a vznik samostatných jedinců u vrby zpřístupní ţiviny dalším formám ţivota. Postupným osídlováním vznikají mezi organismy velmi sloţité vztahy a různě těsné vazby. Vysoce specializované interakce zajišťují relativně uzavřený koloběh ţivin a kontinuitu ekosystému (Jankovský, 1999 in Vrška, 1999). Odumřelé dřevo je vedle půdy druhově nejbohatší nikou lesního ekosystému (Míchal, 1999 in Vrška, 1999). Z hlediska biodiverzity je tedy jeho význam nezastupitelný. Houby Houby jsou skupinou, která ţije se stromy ve výrazné interakci. V mladších ţivotních stádiích stromů se jedná o symbiotický vztah (mykorrhizu), u starých stromů především o rozkladné procesy hnilob. Ty nemusí být nutně chápány jako negativní jev, protoţe činnost hub z hlediska odlehčení profilu stromu můţe být oboustranně výhodná a nemusí výrazně ovlivnit délku ţivota stromu (Read 2000 in Kolařík 2003), ani jeho statické poměry (Wessoly, Erb, 1998 in Kolařík 2003). Podstatnou vlastností hub je schopnost rozkládat lignocelulózy. Inicializují sukcesní pochody vedoucí k humifikaci a někdy aţ k mineralizaci dřevní hmoty. Dřevokazné houby jsou jedinou skupinou organismů, která je činností svých enzymů schopná efektivně odbourávat a vyuţívat veškeré sloučeniny obsaţené ve dřevě (Jankovský, 1999 in Vrška, 1999). Svou činností připravují dřevo do forem stravitelných pro ostatní organismy.

18


Hmyz Nejpočetnější skupinou vázanou na dřevo starých stromů je xylobiontní hmyz. Vysoké procento přitom tvoří druhy vzácné a ohroţené. Nejvíce ohroţených je asi 350 druhů existenčně vázaných na rozkládající se dřevo. Aţ polovina z nich je ohroţena vyhynutím (někteří krasci, tesaříci, roháči a roháčci, páchník, pestřenky, potemníci, atd.). Jejich výskyt se omezuje prakticky jen na některé přírodní rezervace a na náhradní biotopy, jakými jsou obory, hrázové porosty rybníků, historické parky, zámecké zahrady a aleje (Míchal et al. 1999). Ptáci Na hmyz se nabalují další potravně závislí ţivočichové, jiní vyuţívají vhodných biotopů pro úkryt, hnízdění, přezimování apod. Mezi početnou skupinu vyuţívající staré stromy zejména kvůli hnízdění a potravě patří ptáci (strakapoud, datel, ţluna, sýkora, lejsek, brhlík lesní, holub doupňák, puštík obecný, sýček obecný). Do kategorií ohroţených aţ kriticky ohroţených druhů vázaných na staré stromy kvůli hnízdění spadá 27 druhů ptáků (např. čáp černý, jestřáb lesní, ostříţ lesní, ţluva hajní, atd.). Hlavní doba hnízdění je od Obr. 6 Sírovec ţlutooranţový (Laetiprus dubna do června, některé druhy však začínají hnízdit mnohem dříve, např. sulphureus) krkavec, výr a další sovy jiţ od února; jiné zase o něco později, jako např. jiřičky v září aţ říjnu. Savci V našich podmínkách se vyskytuje 11 druhů netopýrů vázaných na dutiny stromů, z toho je pět ohroţeno vyhynutím (netopýr Brandtův, černý, parkový stromový a velkouchý). Z ostatních savců, kteří vyuţívají dutin ve stromech, lze uvést např. kunu lesní, veverku obecnou plšíka lískového, myšici křovinnou, plcha velkého, ale i mnoho jiných savců, kteří hledají dočasný úkryt, kupř. lišku obecnou. Jejich těsná vazba na ekosystémy starých stromů však není známa. Rostliny Z rostlin byla nejtěsnější vazba na odumřelé dřevo prokázána u mechorostů. Specializují se na kůru a stojící nebo leţící odumřelé dřevo v různých stupních rozkladu. Epixylické mechorosty tvoří velkou část v předběţných verzích Seznamů ohroţených mechorostů České republiky (12 druhů ohroţených játrovek, 10 druhů ohroţených mechů) (Váňa 1993, 1995). Obr. 7 Netopýr zimující v dutině staré Ať uţ jsou vazby na staré stromy velmi těsné nebo jen lípy náhodné, ať se jedná o organismy kriticky ohroţené, nebo běţně se vyskytující, v kaţdém případě je zcela zjevné, ţe staré stromy jsou z hlediska biodiverzity nesmírně bohatými ekosystémy. Význam starých stromů dále roste s jejich počtem. Skupiny stromů, nebo dokonce jejich porosty, poskytují mnohem vyšší stabilitu prostředí a větší počet specifických nik. Jsou také mnohem odolnější vůči vnějším vlivům (Read, 2000). Nicméně i jednotlivě se vyskytující starý strom můţe mít pro organismy vázané na tento typ prostředí nenahraditelný význam. V praxi není vůbec nutné a ani moţné, aby arborista, který se chystá strom ošetřit, byl schopen obsáhnout podrobné znalosti v oblasti entomologie, ornitologie, botaniky či mykologie. Bohatě postačí si uvědomit, ţe strom se svým okolím funguje jako sloţitý ekosystém a snahou tedy je narušit jej v nejmenší moţné míře za současného zajištění provozní bezpečnosti, nebo záchrana stromu před hrozícím kolapsem.

19


Péče o staré stromy Péče o veterány je odlišná od standardní péče o mladší věková stadia stromů. Důvodem je zásadní odlišnost fyziologických procesů a „ţivotních strategií“ mladých stromů a veteránů. Některé zásahy specifické pro péči o mladé stromy jako např. vyzvedávání podjezdné a podchodné výšky jsou u starých stromů zcela kontraproduktivní (Kolařík, 2003). Stejně tak neopodstatněné obvodové redukce korun vyuţívané u veteránů jsou při uplatnění na mladších vývojových stadiích stromů hrubou technologickou chybou. Přírodě blízké metody ošetřování stromů lze pouţít u stromů v pozdní zralosti a dále. Navrţené zásahy na starých stromech musí stabilizovat statické poměry stromu a zároveň respektovat fyziologické funkce stromu, přirozený proces stárnutí i potřeby souvztaţných organismů. Hlavním cílem je prodlouţení ţivota stromu a zajištění provozní bezpečnosti v jeho okolí. Nejedná se však o konzervaci stromu v daném vývojovém stadiu nebo časovém období. Ošetření má ovlivnit přirozené procesy pouze tak, aby se předešlo statickému selhání jedince (pádu větví, rozlomení koruny či zlomu kmene, nebo vývratu celého stromu). Také je třeba vzít na vědomí, ţe ošetření veterána není jednorázovou záleţitostí. Péče musí být dlouhodobá a zásahy je nutné rozdělit do delšího časového úseku (i několik desetiletí). Minimálním zásahem, který má zajistit provozní bezpečnost stromu, je bezpečnostní řez. V mnoha případech není nutné odstraňovat odumírající a poškozené větve celé, postačí jejich částečné zakrácení, kterým se dostatečně odlehčí. Ponechání stabilních pahýlů v korunách je ţádoucí. V pozdějších ţivotních stadiích stromů se dále přistupuje k lokálním redukcím a odlehčení problematických částí korun. U stromů senescentních je pak jediným způsobem, jak předejít statickému selhání obvodová redukce koruny. Tato redukce je zaloţená na modelu přirozeného vývoje korun stromů ve stáří, který kopíruje (Kolařík, 2003). Záměrem je sníţit těţiště a dosáhnout stabilního stavu, ve kterém můţe veterán přeţívat ještě další desítky aţ stovky let. Redukci koruny je třeba rozfázovat do několika dílčích zásahů s odstupem několika let v závislosti na rozsahu redukce, druhu a vitalitě stromu (Fay, 2002). Redukce musí být vţdy citlivá, nemá narušit přirozený habitus stromu.

Obr. 8,9 Stabilizační zásah – první fáze obvodové redukce koruny u lípy s výrazným tlakovým větvením a aktivní prasklinou kmene. Zásah nesmí poškodit habitus stromu. 20


Zvláštní případem je redukce na ţivé nebo i zcela odumřelé torzo. Záměrem je zachovat co moţná nejdéle stojící dřevo (i odumřelé), jako vzácný biotop, na který je vázána řada organismů. Takové torzo však musí být pravidelně kontrolováno z hlediska provozní bezpečnosti. U veteránů se na rozdíl od klasických řezů mladších vývojových stádií stromů jiţ nepředpokládá uzavření rány, a to hlavně z důvodu vitality, přítomnosti hnilob a velikosti řezných ran. Zásah by měl být proveden takovým způsobem, aby byl co moţná nejméně patrný. Důraz je kladen na estetickou stránku přirozeného vzhledu. Techniky řezů napodobují přirozené zlomy. (I tyto technologie jsou na rozdíl od veteránů u mladých stromů naprosto nemyslite lné.)

Redukce na ţivé torzo u dubu letního

Obr. 10,11,12 Napodobení přirozených zlomů suchých i ţivých větví Péče o staré stromy má dvě důleţité sloţky, kromě péče o vlastní strom je potřeba věnovat pozornost i stanovišti, na kterém roste. Vhodnými opatřeními lze eliminovat, nebo alespoň minimalizovat jak negativní vlivy okolí na strom (utuţení půdy, znečištění, orba, změny ve vodním reţimu apod.), tak i moţné nebezpečí úrazu osob. Vţdy je nutné vycházet z dobré znalosti celé situace a širších vztahů s okolím. K péči o stanoviště patří i ponechávání odstraněného dřeva a větví na místě. Jeho rozkladem na hromadách v blízkosti stromů je zajištěn návrat ţivin zpět do půdy. Zároveň se dále zvyšuje biodiverzita.

Hlavní specifika při ošetřování veteránů: 

 



  

Při návrhu zásahu je nutné brát v úvahu statické poměry stromu, jeho fyziologickou vitalitu, přirozený proces stárnutí stromu a souvztaţné organismy, strom tedy posuzujeme jako celý ekosystém. Míra zajištění provozní bezpečnosti závisí na charakteru stanoviště. Přítomnost stabilních odumírajících i suchých větví je ţádoucí, tvoří vhodné niky pro různé druhy organismů a z estetického hlediska dotvářejí přirozený vzhled starého stromu. V případě potřeby stabilizace starého stromu v posledních vývojových stádiích se má těţiště stromu postupně v několika fázích sniţovat. To je principem tzv. postupné obvodové redukce koruny. Zásahy musí podporovat sekundární obrost ve spodních partiích koruny. Ošetření není nikdy jednorázovou záleţitostí, zásahy je nutné rozdělit do delšího časového úseku a ke stromu se pravidelně vracet. Při odlehčování staticky nestabilních částí je moţné speciálně vedeným řezem napodobit přirozený zlom větve

21


Zásadní technologické chyby: 

Odstraňování sekundárního obrostu (výmladků) ve spodní partii koruny a zásahy, které vedou ke zvyšování těţiště koruny a odstranění aktivního asimilačního aparátu stromu. Neopodstatněně silná redukce. Zásah by nikdy neměl výrazně poškodit přirozený habitus dřeviny. Aplikace konzervačních ošetření (stromová chirurgie) – asanace dutin, konzervační techniky a zátěry ran, vyzdívání či betonování dutin, jejich zastřešování a budování různých podpůrných konstrukcí zamezujících poklesu spodních větví na zem a jejich moţnému zahříţení. Neopodstatněné pouţití obvodové redukce koruny u stromů mladších vývojových stadií do plné zralosti.

 



Hlavní příčiny ohroţení starých stromů (Read, 2000, doplněno):           

Neodborné zásahy – hrubé technologické chyby jako příliš silná redukce aţ dekapitace stromu, případně kácení, poškození ponechaných větví, zvyšování těţiště, odstraňování obrostu atd. Nevhodná péče v minulosti – zejména konzervační zásahy (např. asanace dutin, jejich plombování, statické vazby korun se zarůstajícími prvky atd.). Zanedbání péče u dříve pravidelně redukovaných stromů. Nevhodná péče o okolí stromu – narušení kořenového prostoru výkopovými pracemi, příliš blízkou orbou, vysoká intenzita pastvy apod. Výrazné změny ve vodním reţimu - často jako sekundární vliv stavební činnosti v okolí stromu. Znečištění polutanty z průmyslu, dopravy a zemědělství (nadměrné hnojení), kontaminace půdy (chemikáliemi, posypovou solí, psí močí a jinými agresivními látkami). Utuţení půdy v kořenovém prostoru pastvou, sešlapem či pojezdem automobily. Mechanické poškození – způsobené dobytkem, lidmi a mechanizací. Kompetice s okolními stromy nebo naopak náhlé uvolnění ze zápoje. Choroby – např. grafióza jilmů (Ophiostoma ulmi), odumírání dubů. Vandalismus – mechanická poškození, poţáry.

Literatura:  FAY N., 2002: Environmental arboriculture, tree ecology and veteran tree management. Příspěvek k přednášce „Přírodě blízké metody ošetřování stromů a jejich vyuţití v praxi“, 19.-20. 10. 2002, Mělník, 15 pp.  JANKOVSKÝ L., 1999: Některé aspekty dekompozice dřeva v lese dřevními houbami. In: Vrška T. (ed): Význam a funkce odumřelého dřeva v lesních porostech. Sborník příspěvků ze semináře s exkurzí 8. – 9. 10. 1999, SNP Podyjí a ČLS, Vranov nad Dyjí, 19 – 32.  KOLAŘÍK J., 2003: „Přírodě blízké“ metody ošetřování stromů. In: Řez dřevin z pohledu nového tisíciletí. Sborník příspěvků k Národní arboristické konferenci Strom pro ţivot – Ţivot pro strom IV, 2003, SZKT, o.s., Praha, 65-67.  MÍCHAL I., PETŘÍČEK V. (eds), 1999: Péče o chráněná území, Díl II. Lesní společenstva. AOPK ČR, Praha, 714 pp. 

MÍCHAL I., 1999: Ponechávání odumřelého dřeva z hlediska péče o biologickou rozmanitost. In: Vrška T. (ed): Význam a funkce odumřelého dřeva v lesních porostech. Sborník příspěvků ze semináře s exkurzí 8. – 9. 10. 1999, SNP Podyjí a ČLS, Vranov nad Dyjí, 9 – 17.



READ H., 2000: Veteran Trees: A guide to good management. English Nature, Peterborough, 176 pp.



VÁŇA J., 1993: Předběţný seznam ohroţených mechorostů České repulbiky I., Játrovky (Hepatophyta) a hlevíky (Anthocerophyta). Preslia, Praha, 193 –199.



VÁŇA J., 1995: Předběţný seznam ohroţených mechorostů České repulbiky II., Mechy (Bryophyta). Preslia, Praha, 173 – 180.



WESSOLY, ER. 1998: Handbuch der Baumstatikund Baumkontroll., Hannover, Berlin: Patrzer Verlag, 270s.

22


Mrtvé dřevo a jeho význam Slovní spojení ''mrtvé dřevo'' je výstiţný ekvivalent pro anglický termín ''dead wood''. Ovšem i ţivý strom je tvořen z velké části mrtvými zdřevnatělými buňkami. Ţivá část stromu je pouze pod borkou. Tato ţivá část neustále vytváří nová pletiva a tím zvětšuje i mnoţství mrtvého dřeva. Strom je jakýmsi hřbitovem, kde jsou pohřbena mrtvá stonková pletiva. Pro tuto problematiku by se spíše hodil termín ''dřevo v různém stupni rozkladu'', který se označuje anglickou zkratkou CWD (Coarse Wood Debris), coţ v překladu znamená '' hrubé zbytky dřeva''. Strom odumírá z různých příčin. Odumírají v době, kdyţ podlehnou v porostu konkurenci, staré stromy hynou především díky stáří. Důleţitou funkci hrají i abiotické faktory, především působení člověka, které oslabení a odumírání stromu značně urychlují. Do pojmu mrtvé dřevo se zahrnují jak spadlé kmeny stromů, větve, větvičky, pařezy, kořeny, tak i stojící odumírající torza v krajině. Mrtvé dřevo má významný ekologický a estetický význam, bohuţel, estetický pohled je v dnešní době zanedbáván. Mrtvé a rozkládající se dřevo má velmi důleţitou funkci pro řadu ekosystémů. I přes to, mnoho lidí na něj dodnes pohlíţí jako na nepořádek jak v lesním hospodářství tak i v parcích. Z hlediska ekologie mrtvé dřevo není mrtvé, ale je plné ţivota. Poskytuje úkryt pro mnoho ţivočichů: plazi, ptactvo, obojţivelníky, netopýry, plţe, savce. Kromě ţivočichů osidlují mrtvé dřevo méně nápadné skupiny jako jsou houby(Fungi), lišejníky(Lichenes) a bezobratlí. V okolí mrtvého dřeva se daří i mladým semenáčkům dřevin. Rozklad dřeva, jeho rychlost a způsob je závislý především na druhu dřeviny a tvrdosti jejího dřeva. Dřeviny s tvrdým dřevem jsou obecně více odolné a dlohověké. To potvrzují památné duby (Quercus) a další dřeviny. Dřevo zmiňovaného dubu, se můţe rozkládat aţ 90 let. Relativně tvrdé dřevo buku (Fagus) se můţe rozkládat 40 aţ 60 let a rychle rostoucí vrba (Salix) s měkkým dřevem se rozloţí za 10 aţ 20 let po uhynutí. S těmito údaji souvisí ale i ostatní faktory, které ovlivňují rychlost rozkladu. Důleţitými faktory jsou pH, nadmořská výška, vlhkost, umístění hmoty v prostorovém reliéfu krajiny a mikroklima. K rozkladu je třeba i dalších faktorů. Hlavně mechanických a chemických. Další roli hrají destruenti, jako jsou červi a hmyz. Další roli při mechanickém rozrušování hrají i velká zvířata. Chemický rozklad zajišťují specializovaní reducenti (houby, bakterie a prvoci). Mrtvé dřevo zásobuje půdu ţivinami. Tlející biomasa tvoří bohatý substrát pro houby a rostliny. V lese ovlivňuje vodní reţim. Má schopnost zadrţovat vodu, především při jarním tání a následně s ní zásobuje v době sucha okolní prostředí. Slouţí jako zábrana při spásání přirozeného zmlazení. Slouţí i jako vzácná nika v přírodě pro organismy ţijící v různých mikrobiotopech na stromě. Mikrobiotop je část kmene v různém stupni rozkladu, silnější větve, koncové větévky, oděrky a závaly, otevřené dutiny, uzavřené dutiny, odumřelé kořeny, pařezy a borka. Všechny jmenované mikrobiotopy mají velký ekologický význam. Můţeme v nich najít chráněné či silně ohroţené druhy hmyzu např. Lesák rumělkový (Cucujus cinnabarinus), roháč obecný (Lucanus cervus), nosoroţík kapucínek (Oryctes nasicormis), páchník hnědý (Osmoderma eremita). Všechny stupně ohroţení brouků jsou rozděleny v zákoně 175/2006 Sb. Mrtvé dřevo má význam i ve vodohospodářství. V posledních letech se vrací mrtvé dřevo i do vodních toků, kde je to provozně bezpečné. Dle studií se ukázalo, ţe v místech, kde se mrtvé dřevo ve vodním toku vyskytuje, je ţivot rozmanitější. Dřevo také formuje vodní tok. Reguluje rychlost vody a a člení tok vody. Mrtvé dřevo poskytuje rybám moţnost úkrytu. Hlavně těm mladým, které nacházejí v mrtvém dřevě úkryt před predátory. Estetická hodnota mrtvého dřeva jiţ není tolik veřejností opovrhována. Díky různým organizacím se dostává do podvědomí lidí, ţe mrtvé dřevo není nebezpečné, při správném ošetření můţe být součástí urbanizovaného prostoru a nejen krajiny. V některých městech uţ se nepředpokládá, ţe pokud je strom nebezpečný, je třeba ho skácet u země, ale ţe se při správném zásahu se z něj můţe stát zajímavé ponechané torzo, 1-2m vysoké. Některé dřeviny, jako topoly, jírovce nebo lípy mají dobrou regeneraci a jsou schopné i po drastickém zásahu korunu znovu rychle utvořit. Tento postup je nejvíce pouţíván u stromů, které jsou významným biotopem chráněných druhů ţivočichů. 23

Jana Tesařová Studentka 3. VOŠ, Zahradnická škola Mělník [email protected]


Velkou míru v rozhodování má i provozní bezpečnost. Ponechání torza při správném ošetření bezpečnost zvyšuje a navíc slouţí jako biotop několik let. Musí být kontrolována z hlediska bezpečnosti. Torza mají i jiné významy neţ jen v ekosystémů. V parku mohou slouţit jako herní prvky pro děti nebo další variantou je udělat z torza umělecké dílo(sochy, podstavce, altány atd...) mohou slouţit jako budky, krmítka, hnízdiště pro ptactvo či jako opora pro popínavé rostliny. Působení ponechaných torz na lidi je velice subjektivní. Na některé návštěvníky působí torza kladně, někoho mohou pohoršovat. Hnutí DUHA Olomouc provedla výzkum mezi obyvateli města a zjistili, ţe 90% dotazovaných hodnotili přítomnost mrtvého dřeva v parcích velice kladně. Proto ponechání torza je stále diskutované téma. V krajině by měli být ponechávány torza co nejvíce. Pokud se rozhodneme ponechat torzo, musíme brát hlavně v městském prostředí zřetel na provozní bezpečnost, která musí být na prvním místě. U stromu musíme zmenšit plochu náporu větru, coţ znamená radikální sníţení a odstranění větví, pokud by hrozili pádem. V České republice je zatím opomíjený způsob takzvaných Loggerů. Jiný ekvivalent pro Logger zatím není ustálený, ačkoliv se nabízejí moţnosti jako dřevniště, špalkoviště, dřevěné broukoviště apod. Logger je skupina kmenů, či silnějších větví, které jsou někdy částečně zapuštěné do země. Jsou často uspořádané v řadě či půlkruhu a ponechávají se přirozenému rozpadu. Slouţí jako náhradní, člověkem vytvořené biotopy pro vzácné druhy bezobratlých. S loggery souvisí i tvorba hotelů pro hmyz. Hotel pro hmyz je dřevěná konstrukce, která je vyplněna různými přírodními materiály. Stavba slouţí především samotářským druhům hmyzu, který jej vyuţívá jako úkryt pro vajíčka. V hotelu se z vajíčka vylíhne larva a následně dospělý jedinec. Vhodný materiál pro tvorbu hotelu jsou rákosová stébla, jíl, větve, cihly a šišky. Jak k loggerům tak i k hotelům, pokud je chceme umístit do městských parků, musí být označeny informačními cedulemi se základními informacemi o významu těchto projektů. Mrtvé dřevo můţe být ponecháno i na stromech. Pokud mrtvé větve, které se nachází na stromě, nebrání provozní bezpečnosti, je moţné ponechávat buď celé větve, nebo větev zkrátit. I takový kousek ponechaného mrtvého dřeva je důleţitým biotopem.

Obr. 1 - Hotely pro hmyz ( Soukromý archiv Ing. Miroslava Ezechela)

Zdroje: Begon, M. a kol., 1997. Ekologie-jedinci, populace a společenstvo. Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci. Neradilová I, 2009. Mrtvé dřevo a saproxyličtí brouci. Bakalářská práce, Česká zemědělská Univerzita v Praze, Praha. http://www.calla.cz/data/o_prirody/ostatni/brozura_hmyz.pdf http://www.calla.cz/stromyahmyz/torzo.php? http://www.litovelskepomoravi.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=589&news_id=638 http://lesak.eu/pdf/jakub_horak/2010/spolecenstva_bezobratlych.pdf http://www.hnutiduha.cz/olomouc/aktuality/padle-stromy-ani-stojici-torza-v-parku-lidem-nevadi/ http://www.hnutiduha.cz/olomouc/aktuality/jaky-osud-ceka-mrtve-zive-stromy-v-olomouckych-parcich/ 24


Výsadba stromů Stromy jsou v současné urbanizované krajině přírodním prvkem, který výrazně ovlivňuje mikroklimatické, hygienické a estetické kvality svého okolního prostředí, a tím i přímo ovlivňují kvalitu našeho ţivota. S rozvojem urbanizace krajiny se role stromů rozšiřuje – stále významnější je jejich role ekologická, sociální i ekonomická. Výsadba stromů je tedy veskrze bohulibá činnost, která v sobě navíc skrývá i nezanedbatelný politický potenciál. Peníze, které v posledních letech proudí do naší země z Evropské unie navíc umoţňují, aby se sázelo v míře nebývalé, ale často mám pocit, ţe jsou to peníze vyhozené ... Proč? Protoţe tyto výsadby jsou často neperspektivní. Výsadba stromů je proces, ve kterém by se nemělo nic ošidit – takţe z čeho se vlastně skládá? - projekční příprava - výběr sazenice ve školce - srovnávací (komparativní) řez - příprava výsadbové jámy - substrát - výsadba - závlaha a hospodaření s vodou - ukotvení dřeviny - ochrana sazenice - následná údrţba

Projekční příprava - Velikost a typ výsadbového materiálu - Výběr taxonu - Spon - Volba a popis technologie Velikost a typ výsadbového materiálu – je nutné si uvědomit, ţe velikost vysazovaného stromu ovlivní nejen cenu a pracnost při výsadbě, ale má i přímý vliv na dobu jeho ujímání a tím zásadně ovlivňuje náročnost následné údrţby. Čím je vysazovaný strom větší (tedy i starší) tím větší proţívá přesadbový stres. Volba výsadbové velikosti musí být vţdy přiměřená moţnostem následné údrţby. Pochopitelně kaţdý taxon má poněkud jiné limity, ale dá se říci, ţe většinou do velikosti 14-16 probíhá ujímání spolehlivě (nezanedbá-li se v prvním roce - aţ prvních dvou letech po výsadbě zálivka). Typ výsadbového materiálu – dnes je nejobvyklejší výsadba balových stromů – nedá se říci, ţe je to nejlepší způsob. Balový strom ztrácí mnohem více kořenů neţli prostokořenný, ale mnohem lépe snáší přepravu a skladování. Jestliţe školka v našem dosahu produkuje stromy (nikoliv dováţí) a jsme-li schopni je neprodleně vysadit, mají prostokořenné sazenice (vyjma některých taxonů – např. bříz) lepší ujímavost neţli balové. Kontejnerované stromy mají jednu výhodu (dají se sázet kdykoliv během vegetace) a několik nevýhod – velmi často to nejsou stromy skutečně kontejnerované, ale balové, které ve školce (prodejně) zbyly a tak jsou odloţeny do kontejneru a zasypány rašelinovým substrátem, přičemţ obvykle dojde k zasypání (utopení) kořenového krčku. Utopený kořenový krček je velmi náchylný k infekcím. V kontejneru dochází ke stáčení (rotování) kořenů, při výsadbě je nutné toto stáčení narušit, aby nedocházelo k zaškrcování kořenů. Ke kontejnerování je pouţíván rašelinový substrát, po výsadbě nesmí dojít k jeho přeschnutí, protoţe pak špatně přijímá vodu. Airpoty díky perforaci zabraňují stáčení kořenů, ale problémům s rašelinou a utopeným krčkem se nevyhnete. Výběr taxonu - je ovlivňován a limitován mnoha hledisky – kompozičním, ekonomickým, prostorovým, ekologickým, historickým, způsobem pouţívání, stanovištními vlivy … Často se různá hlediska doplňují, ale mnohdy jdou zcela proti sobě. Při výběru stromů do krajiny, obcí i menších měst bychom měli mít ohled na historický vývoj výsadeb stromů u nás. Měli bychom pouţívat hlavně listnaté stromy, zejména domácí. Větší důraz na pouţití domácích dřevin musí být kladen na výsadby v krajině nebo na okraji zástavby.

Ladislav Kejha Firma Kejha-Suk [email protected]

Systém Air pot 25


Při výsadbě v krajině by bylo nejvhodnější pouţívat semenáče, nejlépe z místní školky, která vyuţívá semen místních stromů. Do krajiny, nebo na okraj vsí a měst, by neměly být pouţívány taxony, které jsou invazivními, nebo mají vysoký potenciál se invazivními stát jako například javory (Acer negundo, A.saccharinum), trnovník (Robinia pseudoacacia), borovice vejmutovka (Pinus strobus), nebo pajasan (Ailanthus altissima). Do výsadeb v krajině jsou nevhodné barevnolisté kultivary. Při výběru je třeba respektovat výškové vegetační stupně a krajové zvyklosti. V obcích a menších městech je situace velmi podobná. Ve výběru dřevin by měly dominovat domácí listnaté dřeviny, ale vzhledem k pozměněnému stanovišti, zejména k častému zasolení půd, lze pouţívat i kultivary, nebo introdukované druhy. Je vhodné vystříhat se výsadeb jehličnanů, zejména smrků, jedlí, douglasek, jalovců, zeravů a cypřišků, které působí obvykle velmi nepřirozeně. Většinou se jedná o nepůvodní dřeviny (například smrk je sice domácí dřevinou, ale jeho přirozený areál je omezený – pochází z vlhčích horských oblastí). Jsou nevhodné i svým „těţkým“ habitem, kdy prostor často „ucpávají“. V urbanizovaném prostoru jsou tak pozměněné podmínky (města působí jako tepelné ostrovy, zpevněné plochy omezují příjem vody, solení, exhalace, zhutnění, narušení půdního profilu ...), ţe omezovat se na výsadbu domácích dřevin nemá smysl. Ve velké míře se uplatňují introdukované druhy jako Sophora, Koelreuteria, Celtis, Gleditsia, Pyrus ... (pouţití stromu citlivých na solení – např.: Tilia cordata, nebo Sorbus aucuparia - na parkovišti není šťastné řešení). Při výběru malokorunných stromů je lépe se vyhnout kulovitým kultivarům – mají několik zásadních nevýhod – je na nich velmi patrný nevyrovnaný růst jednotlivých stromů. U výsadeb kulovitých forem jsou dlouho a hodně patrné rozdíly při doplňování/nahrazování výsadeb novými stromy. Jakýkoliv zásah do jejich koruny v podstatě ničí jejich charakter, při zlomu, řezu, odumření části koruny je zničen charakteristický habitus stromu. Koruna je obvykle nasazena – roubována ve výšce 2-2,5m (jejich koruna nejde dále vyzvednout) a z této výšky se začínají rozšiřovat a velmi brzy se dostávají do konfliktu s projíţdějícími auty a koruna je deformována. Jejich malokorunnost je často jen iluzí - například nejčastěji pouţívaný Acer platanoides ´Globosum´ dorůstá šířek aţ kolem 10m. Je jen málo prostranství, kam se kulovité formy hodí a kde nevypadají nepatřičně. Spon - stromy jsou dynamické organismy, které se mění v čase i prostoru, proto je třeba jiţ při výsadbě respektovat prostorové nároky stromu i moţnosti stanoviště. Při výsadbě je nutné myslet na dospělou velikost stromů a nesnaţit se vytvořit hmotu co nejdříve. Je třeba dbát na dostatečný prostor pro stromy, ten ovlivní odumírání větví z důvodu přistínění a zmenší nutnost řezů stromů. Volba a popis technologie – projektant musí zvolit technologii vhodnou pro dané stanoviště a detailně ji popsat v dokumentaci a ve výkazu výměr. Zabrání tím nesrovnalostem při realizaci a navyšováním ceny vícepracemi. Do technologie je nutné zahrnout i následnou údrţbu.

Výběr sazenice ve školce Nejraději si provádím výběr stromů sám. Je nutné hodnotit kmen – nejen jeho tvar, ale zejména není-li poškozen při manipulaci, nebo dobývání. Je třeba hodnotit kořeny – nejsou-li zaschlé, všímat si poranění silných kořenů. Je potřeba hodnotit korunku, stav terminálu, rozlámání kosterních větví, vylomení větví z kmene ... Nemá smysl sázet stromy s poškozením kmene, nebo velkým poškozením kořenů. Je zbytečné sázet stromy s poškozenou korunou – ta sice půjde znovu zapěstovat výchovným řezem, ale je to neekonomické. Při výběru stromu za vegetace nesmíme hledět jen na habituelní vlastnosti stromu, ale zejména na jeho vitalitu. Je nutné přemýšlet nad moţnostmi transportu. Je nutné zabezpečit stromy, aby se během transportu nepoškodily a aby zbytečně nevysychaly. Při manipulaci se stromy přenáší za bal, nikoliv za kmen.

Komparativní řez Jeho provedení při výsadbě je nutné. Komparativní řez v sobě spojuje dvě funkce – jednak je řezem výchovným, ale zároveň upravuje poměr mezi kořeny a korunou. Prostokořenné, a ještě více balové, stromy při dobývání přijdou o značnou část kořenů a redukcí koruny omezujeme transpiraci dřeviny a pomáháme jí překlenout ztrátu většiny kořenového systému. Důleţité zásady pro řez při výsadbě a následný výchovný řez: - u vysazovaných stromů nesmí být zakracován terminální výhon, tento řez je moţný pouze v odůvodnitelných případech jako jsou tvarovací řezy, poškození terminálu nebo zpětný řez nevyzrálých výhonů - budoucí kosterní větve zapěstováváme v takovém rozestupu, aby mezi nimi byla dostatečná vzdálenost i po jejich zesílení - při vyzvedávání koruny z důvodu zajištění světlého profilu nad komunikací je nutné provádět tento řez postupně s tím, jak strom přirůstá; řezem by neměl být narušen poměr výšky koruny k výšce kmene, výška vyzvednutí koruny by neměla přesáhnout poměr je 2 : 3 (koruna : kmen). 26


- intenzita řezu při výsadbě se řídí stavem vysazovaného stromu, termínem výsadby a intenzitou následné péče, pokud vysazujeme v méně vhodném termínu, nebo na lokalitě není zajištěna pravidelná závlaha, musí být srovnávací řez intenzivnější - je lepší odstraňovat celé výhony, neţ je zakracovat - pouţívat ostré nářadí, rány vést správně a začistit je

koruna ze školky

řez při výsadbě

2 roky po výsadbě

8 let po výsadbě

Výsadbová jáma Aby byl strom schopen ţivotních funkcí odtranspiruje desítky, a u starších jedinců aţ stovky, litrů vody denně. Aby byl strom schopen pokrýt tuto svoji potřebu musí obsadit určitý objem půdy, ze které tuto vodu čerpá. Tento objem je logicky mnohonásobně větší, neţ je výsadbová jáma. Proto je nutné se při výsadbě zaměřit zejména na to, aby příprava stanoviště umoţňovala plynulé prokořenění stromů mimo výsadbovou jámu (to se děje jiţ v prvním max. druhým rokem po výsadbě). Tvar a velikost výsadbové jámy je nutné přizpůsobit stanovišti. V dobrých podmínkách – v ploše, v kvalitní půdě, při zachovaném půdním profilu není třeba nad tvarem a velikostí jámy příliš přemýšlet. Je třeba oddělit jednotlivé vrstvy, hloubka by měla být stejná jako výška balu a šíře nutná pro manipulaci. V jílovitých, nebo zhutněných půdách, uţ je třeba nad jámou více přemýšlet. Tvar je vhodnější hranatý (v kulatém se mohou stáčet kořeny a vytvářet květináčový efekt), nebo paprsčitý se zešikmenými stěnami. Hloubka by měla být stejná jako výška balu, ale jáma by měla být co nejširší – třikrát širší neţ je bal. Pokud je to moţné nakypříme i půdu v okolí jámy. Zhutněné stěny jámy musí být narušeny. Aţ na výjimky (ve znehodnocených půdách při úpravě celého prokořenitelného prostoru) nesmí dojít ke stoprocentní výměně půdy. Je nutné před výsadbou zkontrolovat propustnost jámy, případně upravit odtokové poměry. Na dno jámy nesmí přijít organické zbytky z vrchních vrstev.

Substrát Z hlediska dlouhodobě perspektivní výsadby je nutné od počátku výsadby stromů podporovat rozvoj zdravé a rovnoměrné kořenové soustavy. Ta má vliv nejen na vlastní příjem vody a minerálních prvků, ale také na odolnost dřevin proti vývratu. Potřebujeme, aby stromek co nejrychleji obsadil okolní prostor kořeny. Chceme-li, aby kořeny co nejrychleji prorostly do okolního půdy, nesmí být substrát ve výsadbové jámě výrazně jiných vlastností a struktury. V kvalitních půdách není nutné provádět ţádnou výměnu půdy. Na pozměněných, znehodnocených, nebo jílovitých stanovištích provádíme vylepšení půdy částečnou výměnou. Při výměnách půdy pouţíváme spíše minerální substráty. Minerální substráty pouţíváme vţdy v hloubkách větších neţ 30-40cm, dále ve vyšších vrstvách na stanovištích, kde hrozí sešlap, nebo kde je třeba zajistit větší propustnost. Do substrátů můţeme přimísit hydroabsorbenty - organické polymerní sloučeniny schopné významně vázat vodu. Mohou obsahovat růstové stimulátory a ţiviny. Ochraňují rostliny před stresem (např. 27


Terra Cottem, Agrisorb…). Zeminu vyměňujeme z 20-50% dle stanoviště. Ve vrchních 20-30cm lze pro vylepšení přidat i organické substráty (kompost, rašelinu). Příklady sloţení minerálních substrátů: Ve spodních vrstvách od hloubky 30-40cm přimícháváme k vykopané zemině minerální substrát o sloţení: stávající zemina 50% objemu štěrk 8-16 20% objemu štěrk 4-8 10% objemu písek 20% objemu Agrisorb 1,5 kg/m3 nebo: stávající zemina 50% objemu štěrk 8-32 15% objemu drcený Liapor 10% objemu štěrk 3-8 10% objemu písek 15% objemu + s přídavkem 15kg bentonitu/m3 Před masivními výměnami substrátu by měla mít přednost vhodná volba taxonu. Pokud je prostor pro růst kořenů velice omezený, zváţíme moţnost vyuţít některé z technologií rozšíření kořenového prostoru jako je vyuţití strukturálních půd, kořenových mostů nebo kořenových cest.

Výsadba Při výsadbě je nutné dbát na to, aby byl kořenový krček v úrovni terénu. Je nutné zkontrolovat bal, kořenový krček nemusí být vţdy na vrcholku balu. Při pouţívání mulče je lepší, aby krček zůstal lehce nad terénem. Je-li jáma hlubší neţ bal, je vhodnější, aby byl kořenový krček při výsadbě lehce nad terénem, je nutné počítat se slehnutím. Před výsadbou je nutné prověřit výšku spodní vody, propustnost jámy. Vodní reţim je nutné řešit drenáţemi. Osvědčilo se také vysazovat stromy mírně nad terén – doplnit zeminu a v místě výsadby udělat mírný kopeček.

Závlaha a hospodaření s vodou Při výsadbě musí být provedena dostatečná zálivka nejlépe do otevřené jámy (ideální je zaplnit vodou jámu). Pro zajištění dobrého kapilárního vzlínání nesmí být výsadbový substrát výrazně jiného charakteru neţ okolní půda. Kolem stromu vytváříme závlahovou mísu, kterou zamulčujeme, mulč nesmí být v přímém kontaktu s kmenem (mulč omezuje odpařování vody z půdního povrchu). V prvním roce po výsadbě zaléváme dle sráţek 5x-7x ročně. Minimální dávka při jedné zálivce je kolem 100 l na strom. V dalších letech omezujeme zálivku jen na dobu přísušku, snaţíme se vyhnout pravidelnému zalévání – strom vytváří povrchový kořenový systém a je náchylnější na poškození suchem. Omezujeme konkurenci o vodu výměnou trávníku za mulč nebo podsadbu z keřů. Pro usnadnění zálivky v ulicích se mohou při výsadbě instalovat závlahové sondy, vţdy musí být opatřeny krytkou, jinak bal naopak vysušují. Je vhodné je instalovat zaplněné štěrkem. Instalace závlahových sond ve volné ploše je zbytečná a neefektivní. Automatickou závlahu instalujeme ke stromům jen ve zvláštních případech (strukturální půdy, zeleň na konstrukci apod.) a postupně omezujeme její intenzitu.

Ukotvení stromu Nadzemní kotvení stromů by mělo být realizováno od 1/3 do 2/3 výšky stromu (niţší je výhodnější pro ujmutí, stabilitu kmene a kořenů ale méně odolné proti vandalismu). Kde to lze, tam je lepší nepouţívat příčky – ty jsou nutné pouze pro zpevnění konstrukce v místech hrozícího vandalismu. Nadzemní kotvení je nutné kontrolovat 1-2x za vegetační sezónu tak, aby nezpůsobilo mechanické poškození stromu v případě uvolnění. Pro pevnou stavbu kmene a adaptaci stromu na místní podmínky nenecháváme nadzemní kotvení stromu po dobu delší neţ 1–2 vegetační sezóny, výjimkou mohou být větrná stanoviště. Je vhodnější instalovat kůly při výsadbě do otevřené jámy – snadněji se zatlučou, lépe drţí a vyhneme se případnému poškození kořenů.

Ochrana sazenice 28


Při výsadbě v krajině, nebo v dotyku s krajinou je nutné ochránit kmen proti okusu plastovými, drátěnými chráničkami, nebo chemickým ošetřením. U stromů s citlivou a hladkou borkou (nebo u stromů které byly pěstovány v zastíněném zápoji) je vhodné chránit kmínek proti korní spále zastíněním rákosovou rohoţí nebo obdobným vzdušným materiálem, pouţití textilií, jutových bandáţí je méně vhodné a za určitých podmínek mohou strom poškodit. Mechanickému poškození od parkujících vozidel v blízkosti stromů předcházíme zvýšeným obrubníkem a různými typy mechanických bariér (sloupky, zábrany...). Mechanická ochrana kmene stromu musí být provedena tak, aby strom nepoškozovala. V urbanizovaném prostoru je často nutné chránit i kořenový prostor proti zhutnění – instalace mříţí, mulčování většími frakcemi štěrku. Komunikace a zpevněné plochy nesmí být odvodněny do prostoru výsadbové mísy stromu, zejména pokud se jedná o komunikace udrţované chemickým posypem. Účinnou obranou před splachem solí je vyvýšený obrubník. Vhodnou ochranou před poškozením stromů sekačkami (zejména strunovými) je zamulčování plochy kolem stromu a vytvoření závlahové mísy. Pokud je okolí stromu zatravněné, je nutné na kmen instalovat mechanickou ochranu před moţným poškozením sekačkami.

Následná péče - zálivka - kontrola kotvení a ochranných prvků - výchovný řez Závlaha po výsadbě je pro ujmutí nejdůleţitější, její délka závisí na velikosti vysazeného stromu. U běţných velikostí (do 14-16) zaléváme v prvním roce po výsadbě dle sráţek 5x-7x ročně. Minimální dávka při jedné zálivce je 100 l na strom. Snaţíme se vyhnout častějšímu pravidelnému zalévání menší dávkou vody – strom vytváří povrchový kořenový systém a je náchylnější na poškození suchem. V dalších letech omezujeme zálivku jen na dobu přísušku. Kotvení a ochranné prvky je nutné kontrolovat, aby nepoškozovaly stromek (zarůstání úvazků, ochrany proti okusu, odírání kmínku příčkami). Při poškození je nutná jejich obnova, aby plnily svou funkci. Výchovný řez je nejdůleţitějším a nejefektivnějším řezem, kdy s malým poraněním (a malými náklady) zaloţíme základ koruny charakteristické pro daný taxon a zároveň přizpůsobené funkčním poţadavkům stanoviště. Je nutné provádět jej včas a včas ho opakovat. Je nutné mít dobré znalosti vývoje koruny u jednotlivých taxonů. Počítat s tvarovými kultivary, kde ostré větvení není problémem, ale charakteristickým znakem taxonu. Vědět o neochotě taxonů tvořit průběţný terminál (lípa, bříza, habr, buk). Počítat s odlišnou reakcí na řez u jednotlivých taxonů. Je třeba přizpůsobit rozsah řezu vitalitě daného jedince.

Zásady výchovného řezu: podpora, případné znovuzaloţení průběţného terminálu odstranění konkurenčních výhonů zaloţení kosterních větví s dostatečnými rozestupy odstranění, zakrácení ostře se větvících výhonů hrozících vznikem tlakového větvení odstranění výhonů u větvení se zarůstající kůrou odstranění kříţících se výhonů odstranění, nebo zakrácení poškozených, nemocných výhonů odstranění některých výhonů v přeslenech postupné vyzvedávání podchodné a podjezdné výšky

Tak ať nám to roste!

29


Pouţití vrtaných vazeb Historie vrtanáho vázání Vrtané vázání má pravděpodobně svůj původ v USA, kde bylo pro jištění staticky oslabených korun pouţito jiţ ve 20. letech tohoto stolení (Lilly 1994). U nás je k jištění korun vyuţíváno aţ od konce 70 let, kdy bylo představeno naší odborné veřejnosti arboristickou skupinou RNDr. Boţeny Gregorové, CSc. v podniku Sady-Lesy-Zahradnictví Praha (Gregorová, 1977). V současné době je ještě stále bezesporu pouţívaným druhem vázání korun, pouţívaným běţně v sadovnické praxi v mnohých vyspělých státech světa. U nás vznikla v 90. letech minulého století vůči tomuto druhu vázání silná averze. Nicméně dnes je zcela jasné, ţe vrtaná vazba má v dnešní době své nezastupitelné místo a to i přesto, ţe při její instalaci dochází k silnému poranění vnitřních pletiv jištěných větví či kmene. Charakteristika vrtané vazby Vrtaná vazba je společně s vázáním korun lanovými objímkami s podkladnicemi jedinou předepjatou vazbou, kterou lze dnes relativně rychle, levně a spolehlivě instalovat do korun stromů dlouhodobě jištěných předepjatými vazbami (zejména kovovými obručemi, které je nutné vyměnit). Lze ji pouţít ale pouze k jištění těch větví, které jsou zcela zdravé, nenapadené dřevními houbami. Provrtání vnitřních pletiv dřeva jištěné větve je rizikem, s nímţ se musí strom vypořádat. Pokud je provrtaná větev napadená hnilobou, riziko průniku hniloby do zdravých a vrtanou vazbou porušených částí dřeva je velké a vazba se můţe v koruně vylomit nebo se můţe zlomit jištěná větev v místě instalace vazby. Naopak sekundární destrukce stromu vrtanou vazbou je minimální i po několika desítkách let působení vazby v koruně, coţ je její nesporná výhoda proti ostatním druhům. Vrtanou vazbu instalujeme předpjatě do koruny stromu v její dolní polovině nad místem problematického větvení, aby nedošlo ke „Karate efektu“ a přetrţení vazby či jištěné větve v silném větru. V současné době můţeme mluvit o pozvolném návratu této vazby do arboristické praxe. Přesto se však jedná o druh vazby, který je schopná instalovat do koruny pouze zkušená osoba s dostatečnými znalostmi a praktickými zkušenostmi. Horizontální a diagonální výstuţe z ocelových táhel či prutů, dříve často pouţívané v otevřených dutinách kmene a kosterního větvení se dnes ale jiţ nepouţívá a nemá ani statické opodstatnění. Stejně tak se nepouţívají ani výstuţe prasklin a trhlin ve kmeni a větvích. Vrtaná vazba se dnes skládá z ocelové závitové tyče, kterou je provrtán zdravý a hnilobou nenapadený dřevní válec větve, která je na vnější straně ukotvena ke kmeni podloţkou a maticí a z druhé strany okem, přes které je navlečena očnice, jíţ vede ocelové lano různé tloušťky a pevnosti v tahu. Ocelové lano je pak upevněno třemi a více lanovými svorkami, které sniţují pevnost lana aţ o 30 %. Upevnění lana lanovými svorkami je také zpravidla nejslabším článkem vrtané vazby(Kolařík, Wágner, Ţdárský 2008). Poškození dřevin vrtanými vazbami Vrtané vázání lze bez nadsázky označit za primárně nejdestruktivnější ze všech dosud aplikovaných druhů vázání, neboť je jediným technologickým postupem statického zajištění korun stromů, při němţ záměrně dochází k poškození všech dřevních elementů jištěné části koruny (centrálním provrtáním kmene či větve) jiţ při vlastní instalaci. Tato poškození mohou velice snadno být, zvláště je-li jištěný strom vitality značně oslabené, vstupní branou jak pro infekci dřevokaznými houbami, tak i pro jiné hnilobné a rozkladné procesy. Jinými slovy řečeno, vrtané vázání je díky těmto poškozením provázeno latentním infekčním nebezpečím (Wessolly 1990). Ranami vnikají spóry dřevokazných a jiných parazitických hub, plísní, bakterie a hmyz snadněji neţ do zdravého a nepoškozeného stromu. Po napadení dojde k vyhnívání dřeva, trouchnivění a jeho vydrolením nebo jiným mechanickým odstraněním se vytvoří dutina. Pokročilejší hniloba můţe způsobit zlomení větve, kmene, nebo celkové uschnutí stromu, protoţe se zhorší toky ţivin a asimilátů odumřením nebo ucpáním vodivých pletiv.

30

Petr Masařík Student 3. VOŠ, Zahradnická škola Mělník [email protected]


Pokud je nutné a vhodné strom ponechat, musíme zváţit rozsah poškození a velikost dutiny či napadení houbou. Hyfy houby však pronikají hluboko do dřevní hmoty a pouhým okem poznáme pouze místa zasaţená houbou delší dobu, kde se jiţ projevuje rozklad dřeva nebo na něm vyrůstají plodnice. Je potřeba zhodnotit odborně statiku dřeviny Je téţ bezprostředně zasaţen i transport vody a asimilátů, coţ můţe být pro strom velmi nebezpečné. Je-li strom dostatečně vitální, aby snesl primární destrukci, jeţ toto vázání vyvolává (coţ je otázkou důkladného posouzení vitality ošetřovaného stromu), je schopen se v době působení vázání v koruně s touto primární destrukcí úspěšně vyrovnat a zabránit napadení nepříznivých patogenů. Dr. Alex L. Shigo (1994) ostatně k instalaci vrtaného vázání dodává, ţe: „...jednoznačně zraňuje stromy!!! Poranění stromů je tudíţ nutné způsobit v co nejmenší míře a pokud moţno v čase, kdy je strom schopen reagovat na poranění nejrychleji a nejlépe. Ošetření stromů je tedy jakýmsi výměnným obchodem, v němţ stromu sice způsobujeme zranění, ale pouze proto, aby mohl déle a bezpečnějí ţít“. Naopak je zajímavé, ţe ke vzniku sekundárního poškození jištěných částí dochází jen velmi zřídka. Vezmeme-li v potaz konstatování mnohých odborníků z celého světa, jimţ je známo pouze asi 10 % stromů poškozených infekcí či hnilobou ze všech jedinců ošetřených tímto druhem vázání (Shigo 1991, Siewniak a Kusche 1994), nezbývá nám neţ připustit, ţe se jedná o jednu z reálných variant, o které je moţné při stabilizaci korun stromů uvaţovat. Na druhé straně je zřejmé, ţe pokud je jištěná větev jiţ před instalací vazby uvniř infikovaná, můţe velmi rychle dojít k jejímu šíření podél vazby. Vrtaná vazba je sice primárně velmi destruktivní vazba, ale sekundární destrukce v koruně během několika desetiletí jejího působení je naopak proti jiným typům vazeb (včetně vazeb nepředepjatých ze syntetických materiálů) velmi malá. Při studii v Nové Anglii bylo posuzováno z 20 vzorků. Vzorky byly z 8 druhů stromů různého staří a různých velikostí. Osmnáct z dvaceti vzorků bylo z důsledku vrtání zabarvené. Velikost poškození se ukazalo jako daleko menší něţ se původně předpokládalo. Je potřeba říct, ţe se jednalo o stromy s dobrou kompartmentalizací. Vrtané vazby u stromů způsobují - poškození vrtákem způsobí zabarvení dřeva a lokální přerušení toku - můţe dojít ke vzniku hniloby - větší zabarvení a pomalejší zavalování při instalaci na jaře - ránu po vrtáku nijak neošetřovat (ucpávat) - výše poranění je zavislé od taxonu dřeviny obr.1 - neinstalovat vazbu u stromu sníţené vitality Závěr Statické ocelové systémy mají v arboristické praxi své místo. Jsou nejlépe vyuţity stromy, které jsou popraskané, jsou v bezprostředním nebezpečí selhání nebo příliš těţké být podporovány dynamickými vazbami. Jedná se však o velice destruktivní metodu k zajištění korun stromů. Primární poškození je velké – poškození pletiv stromu. Avšak sekundární poškození stromu není v takovém rozsahu jak se veřejnost často mylně domnívá. Rozsah poškození navrtáním u dřevin

Obr.1 Buk 20cm, javor 20-30cm, dub 70cm, Jasan 100cm, bříza 200cm

31


Obr.2 Detail ukotvení vrtané vazby (převzato Hartis) -Zaplétané ocelové lanko - Pouţití ocelových svorek - Naplétané okal

Obr. č 3 Nainstalovaná vazba u jasanu

Použitá literatura: Ţdárský a kol.:Arboristika III.- Vázání korun stromů, Vyšší odborná škola zahradnická a střední zahradnická škola mělník 2008, Str. 73 – 74 Péče o dřeviny rostoucí mimo les I. díl. Kolařík J. a kol. : Péče o dřeviny rostoucí mimo les I., ČSOP Vlašim, 2004 Hartis W.R.,Clark R, Mathey P.:Arboriculture integrated management of lanscape trees, shrubs and vines, 2004 Lilly J.S.: Arborists certification study guide, ADR BookPrint, Wichita, KS, 2001 URL.1 - www.botanika.bf.jcu.cz/materials/materialy-dendrochronologie.php URL. 2 - http://stromy.gdi.cz/page.php?sub=ukazky

32


Standard bezpečné práce na stromech Arboristika jako specializovaný obor zahradnictví je v ČR relativně mladá. Trochu s nadsázkou se dá říci, ţe základy nového přístupu k arboristice u nás vznikly zaloţením Sekce péče o dřeviny, jako jedné ze sekcí Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu v roce 1991. Z historických milníků rozvoje arboristiky jako samostatného oboru stojí za zmínku otevření studia Komplexní péče o dřeviny na Mělníku v roce 1994, Sekcí péče o dřeviny, jako nástroje komplexního předávání informací o arboristice do praxe, a následně první Národní arboristická konference Strom pro ţivot - ţivot pro strom v roce 1997 opět zde na Mělníku. Právě na této konferenci byly české odborné veřejnosti představeny poprvé stromolezecké techniky pouţívané v okolních zemích. Kromě změny názoru na principy ošetření a ústup od péče o stromy v duchu stromové chirurgie je rozvoj stromolezení, jako efektivního a šetrného způsobu péče o stromy, jedním ze znaků moderní arboristiky u nás. Do doby kdy byly představeny mezinárodně pouţívané stromolezecké techniky se ošetřování vzrostlých stromů v naší republice prováděla zejména z manipulačních plošin a pomocí horolezeckých technik – zejména různých variací jednolanové techniky vyuţívané při výškových pracích na technických objektech nebo ve speleoalpinismu. Tyto techniky ač mohou být při práci v koruně stromu velice efektivní v řadě případů nesplňují optimální bezpečnostní standard pro péči o vzrostlé stromy tak jak byl nastaven v zahraničí.

Tvorba bezpečnostního standardu Právě rozvoj stromolezeckých technik a intenzivní výměna informací se zahraničím jiţ v roce 1998 vede ke vzniku pracovní skupiny Sekce péče o dřeviny, která začíná řešit standard bezpečné práce na stromech. Vývoj stromolezeckých technik v Anglii a USA má více neţ staletou tradici a proto bylo logické, ţe při řešení našeho problému hledala od počátku pracovní skupina inspiraci zejména v těchto zemích. Shrneme-li důvody vzniku této pracovní skupiny koncem 90. Let byly zejména následující: -

-

Práce na stromech spadá do kategorie výškových prací ve stavebnictví, tehdejší platná legislativa však výškové práce na stromech v podstatě necituje a nezná Pouţívané stromolezecké techniky jsou v některých aspektech rozporovatelné s tehdejší vyhláškou a Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu č. 324/1990 Sb. o bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích, zejména částí devátou o práci ve výškách a nad volnou hloubkou V ČR nejsou nikde zachyceny alespoň základní bezpečnostní standardy pro práci na stromech a zejména pouţití stromolezeckých technik Nedostatečné ošetření bezpečnosti práce v jistém smyslu blokovalo rozvoj arboristiky zejména u větších firem, z hlediska odpovědnosti je nedořešení těchto otázek pro zaměstnavatele riskantní

Jiţ od zaloţení pracovní skupiny zabývající se bezpečností práce bylo jasné, ţe práce nebude probíhat závratnou rychlostí a otazníkem byla a stále je moţnost prosazení standardu bezpečné práce pro stromolezení do naší legislativy. Stromolezení je jen velmi úzká oblast výškových prací a arborisitka nemá příliš velkou lobistickou schopnost, proto jsme z hlediska úřadů bezpečnosti práce okrajovou skupinou. Na druhou stranu mnoţství lidí pracující v tomto oboru neustále narůstá – bohuţel často nedostatečně kvalifikovaných – tak se dá předpokládat, ţe s přibývajícím mnoţstvím pracovních úrazů vzbudíme i větší zájem ze stran úřadů. S tímto vědomím se úkolu pracovní skupina zhostila tak, aby výsledek její práce chránil profesionální stromolezce a arboristy před nekvalifikovanými a sezónními pracovníky v oboru 33

David Hora VOŠ Zahradnická, Mělník Treewalker,s.r.o. [email protected]


Od doby prvního zahájení prací na tvorbě standardu bezpečné práce na stromech se sice z hlediska BOZP změnili některé skutečnosti, ale kýţený standard stále chybí. Ze změn, které se za posledních deset let udály, bych rád uvedl následující: V roce 2001 byla do českého jazyka přeloţena a publikována směrnice Evropské arboristické rady Práce na stromech – zásady bezpečnosti práce V roce 2003 začalo platit Nařízení vlády 28/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru (kde je m.j., vůbec poprvé v naší legislativě citována moţnost pouţití motorové pily v koruně stromu) V roce 2005 je nahrazena část vyhlášky 394/1990 Sb. Nařízením vlády 362/2005, která samostatně vyčleňuje zásady práce ve výškách a nad volnou hloubkou Začal být kladen větší důraz na dokumentaci od výrobce pouţívaného vybavení a strojů, která musí obsahovat jak informace o pouţití, tak informace o poţadavcích na bezpečnost práce. Většina standardů se na tuto dokumentaci odkazuje. Vstupem do EU se značně rozšířila oblast specializovaného vybavení, které můţeme pro práci arboristů pouţívat a taktéţ je v případě nouze moţné hledat oporu v jiných Evropských dokumentech V roce 2006 byla obnovena činnost Pracovní skupiny v upraveném sloţení a bylo poţádáno o finanční podporu arboristickou organizaci ISA pomocí tzv. Special project funding. Ţádost byla úspěšná a SZKT obdrţela finanční příspěvek pro vypracování a publikaci plánovaného standardu. Pro tvorbu standardu bylo třeba získání a vytvoření podkladů pro jeho vznik. Byly přeloţeny následující normy, které poloţily základ novému bezpečnostnímu standardu:

ANSI Z 133.1 Tree care operations - Pruning, trimming, repairing, maintaining, and removing trees, and cutting brush - Safety requirements Tree climbing Operations. Safety Guide No 401. Aerial Tree Rescue. Safety Guide No 402. Mobile Elevating Work platforms (MEWP) for tree work. Safety Guide No 403. Jako podklad byly dále vyuţity: European Arboriculture Council Seriál tree work operations A Guide to Safe Work Practice Vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu č. 324/1990 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích Nařízení vlády 28/2002 Sb. Nařízení vlády 362/2005 Sb. Zásady bezpečnosti práce všech výchozích textových materiálů byly posouzeny a vyuţitelné ustanovení pro naše národní prostředí a byly zaneseny do první verze návrhu standardu. Nezávisle na této činnosti byla vytvořena Analýza rizik obvyklé pracovní skupiny vyuţívající stromolezeckou techniku pro péči o vzrostlé stromy. Analýza rizik postupuje metodou, kdy popíše danou činnost stanový moţná rizika a následně kroky k jejich minimalizaci. Porovnáním Této analýzy rizik a návrhem bezpečnostního standardu byly objeveny moţné nedostatky standardu vzhledem k technologie práce. Navíc kříţové porovnání obsahu standardu k analýze rizik dokazuje objektivnost poţadavků standardu vzhledem ke konkrétním rizikům. Dalším doplňkem standardu jsou přílohy, které pomáhají jeho aplikaci do běţné praxe. Autoři si uvědomují realitu běţného provozu, a proto se snaţí najít maximálně schůdnou cestu vyuţití daného materiálu pro zvýšení bezpečnosti práce v arboristice. Přílohami standardu jsou např.: Formulář Analýzy rizik Tabulka výpočtu hmotnosti spouštěných větví Výklad pojmů ve standardu

34


Obsah připravovaného standardu:

Pouţití a budoucnost standardu Vytvoření návrhu standardu je však pouhým začátkem jeho pouţívání. Nyní jsme ve fázi, kdy bude návrh pracovní skupiny postoupen k posouzení odborné veřejnosti. Pevně doufáme, ţe odvedená práce bude přijata pozitivně, ale také doufáme ke konstruktivní kritiku naší práce. Koncept navrhovaného standardu bezpečnosti práce bude publikován na www.arboristika.cz nejpozději do 15.2.2011. Relevantní připomínky, které obdrţíme zapracujeme do finální verze navrhovaného standard. Čistopis standard bude následně distribuován cílové skupině arboristů pro její volné pouţití. Zároveň výsledky naší činnosti nabídneme k prostudování příslušným institucím bezpečnosti práce a budeme projednávat moţnosti jeho vyuţití na legislativní úrovni. Moţná si kladete otázku proč vydávat standard, který není schválený příslušnými úřady? Předkládaný standard ačkoliv není zakotvený v legislativě není s platnou legislativou v rozporu a můţe firmám slouţit jako vnitřní dokument popisující technologii práce. Tento dokument je pro zvyšování bezpečnosti práce a profesionality firem klíčovým dokumentem. Pokud bude vyuţíván v praxi standard nabízený Sekcí péče o dřeviny SZKT bude jednodušší jeho následné prosazování v budoucnosti. Za pracovní skupinu SPoD, Vám přeji mnoho krásných a bezpečných záţitků na stromech.

35


Psí moč a její vliv na zdravotní stav stromů Pes ve městě Značný vliv zvýšené koncentrace pohybu psů především na dřevinnou vegetaci je odborné veřejnosti dobře známý. Se zvyšováním chovaných psů ve městě a se sniţováním rozlohy ploch veřejné přístupné zeleně se tento vliv stále prohlubuje. Psí moč ve srovnání s močí jiných zvířat obsahuje více fosforu a močoviny a poměr C:N je niţší. Sloţení psí moči +

+

-

Protein, kreatinin, urea, soli, glukóza, dusíkaté látky, minerální profil (Na , K , Cl , -3 Ca , Po4 ). Fyziologické pH moči je 5 – 7. Produkce: 24 – 40ml/kg/den, coţ se při pokusech realizovaných v Berlíně projevilo u silně frekventovaných stromů mnoţstvím 10l moči/rok. +2

Významné prvky a sloučeniny DRASLÍK (K): je významným makrobiogenním prvkem, který rostlina přijímá ve + značné míře. Pro metabolismus buňky je důleţitý K cytoplazmy. Ve vakuolách se + nachází jako KNO3, KCl, K-malát a plní zde funkci osmotickou. Z toho vyplývá, ţe K obsaţený v cytoplazmě je přísně regulován. Draslík v rostlině podmiňuje řadu významných interakcí antagonistického i + synergického charakteru s ostatními ionty. Zvýšený obsah K ve vnějším prostředí + +2 +2 stimuluje příjem všech aniontů H2PO4 , NO3 , Cl . Potlačuje příjem Na , Mg , Ca , +2 +2 Mn , Zn atp. Význam K je mnohostranný, v určitých případech je nahraditelný monovalentními prvky (Rb, Cs, Na, Li), ovšem v celé řadě funkcí je K jedinečný a nenahraditelný. Význam K: -

vliv na dělení b. vliv na fotosyntézu a dýchání vliv na látkovou výměnu sacharidů vliv na N metabolismus vliv na enzymovou aktivitu vliv na vodní reţim

Vliv na vodní reţim K působí na bobtnavost protoplazmy, a tak ztěţuje výdej vody. Funkční metabolismus otevírání průduchů je K podporován a Ca potlačován. Během dne se draslík kumuluje ve svěracích buňkách průduchů a za tmy ho naopak ubývá. Tím dojde k uzavření průduchů. +2

+

CHLOR (Cl): způsobuje další zvýšení hodnoty pH, vyplavování Ca , K nebo Mg a rozpad půdní struktury. Dochází dále ke zvýšení osmotické hodnoty půdního roztoku. Do rostlin vniká přímým kontaktem přes asimilační orgány a nepřímo půdou. +2

Rostliny našich klimatických a půdních podmínek nejsou přizpůsobeny na zvýšený obsah solí v půdě. Lubomír Říháček

Přímý vliv: -

poškození pupenů, nezdřevnatěných výhonů a kůry odumírání kambia nekrózy a předčasný opad listů

36

absolvent oboru Zahradnictví Fakulty agrobiologie potravinových a přírodních zdrojů ČZU v Praze. student navazujícího magisterského studia oboru Produkční zahradnictví FAPPZ ČZU v Praze.


Nepřímý vliv: -

iontový stres osmotický stres omezení příjmu důleţitých iontů

Poškození Pokud dojde ke styku moči s citlivými nadzemními částmi rostliny (listy, nezdřevnatělé výhony apod.), můţe dojít k jejich poškození i při jednorázové kontaminaci. Schopnost rostliny odolávat tomuto vlivu je dána jejím druhem a obecně se zvyšuje s věkem rostliny či její dané části. U mladých stromů se tak setkáváme s odumíráním kambia na bázi kmínků, vznikem nekrotických pruhů či trhlin na kmeni. Ochranná opatření 1) výsadba trnitých keřů v kořenové míse stromů 2) aplikace štěpky 3) zalévání mladých stromků 4) přihnojování 5) zabránění přímému kontaktu s psí močí ad 1) druhy vhodné pro ochranu kmenů dřevin v městských výsadbách: -

Berberis thunbergii, Berberis vulgaris, Berberis gagnepainii, Berberis julianae, Berberis x ottawensis Hippophae rhamnoides Mahonia aquifolim Rosa hugonis, Rosa canina, Rosa rugosa

ad 3) zalévání mladých stromků: -

toto opatření má zásadní vliv na zdravý vývoj jedinců hlavně v mladším věku, kdy je povrch kmene velice citlivý na poškození nejen psí močí zálivková voda rozředí kyselinu močovou a sníţí tak riziko poškození kmínku

ad 4) přihnojování: -

vhodné přihnojování => potřeba Ca a okyselení pH - CaSO4

ad 5) zabránění přímému kontaktu s psí močí: -

vybudování mechanických zábran, zvýšení stanoviště nad úroveň terénu

Ochrana městské zeleně PARK SPARK PROJECT Literatura: Fyziologie rostlin – V. Hejnák a kol. Výţiva polních a zahradních rostlin – V. Vaněk a kol. Plants under stress - abiotic factor – E.T. Nilsen, D.M. Orcutt Plants under stress – biotic factor – E.T. Nilsen, D.M. Orcutt Principles of soil and Plant water relations – M.B. Kirkham Internet: www.agrokrom.cz www.blansko.cz www.parksparkproject.com

37


Certifikace Evropský arborista Garant: Evropská arboristická rada

Zástupce v ČR: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, Sekce péče o dřeviny – ISA Hlavní partner: Vyšší odborná škola zahradnická a střední zahradnická škola Mělník

Pro lepší pochopení certifikace „European Tree Worker“ (ETW), česky „Evropský arborista“ si dovolím Vám nejdříve představit organizaci, která tuto zkoušku připravila. Dále si budete moci přečíst vše o samotné certifikaci ETW, včetně pravidel. A dovolím si Vám představit i další certifikace, které organizace EAC nabízí, ale v České republice nejsou prozatím tak známé.

Evropská arboristická rada Evropská

arboristická

rada

je

profesní

skupinou

sdruţující

zástupce

arboristických organizací jednotlivých evropských států. Je jediným diskusním fórem, na němţ jsou od zaloţení aţ do současnosti v celoevropském měřítku diskutovány závaţné profesní otázky a posléze i vytvářeny společné zásady práce v systému péče o dřeviny, jeţ jsou akceptovány evropskou unií a závazné pro členy této organizace. Jedním z hlavních cílů této organizace je vytvoření společných zásad práce v péči o dřeviny a jejich legislativní zakotvení v jednotlivých členských státech. Je velmi úzce spojena s ústředím EU v Bruselu a své prvotní aktivity z velké části finančně pokrývala grantovými programy a dotacemi od EU v rámci jejího celoevropského vzdělávacího programu Leonardo da Vinci. Evropská arboristická rada – European Arboricultural Council (EAC) byla zaloţena roku 1992. Za Českou republiku vstoupilo do této organizace dne 1. ledna 1999 občanské sdruţení Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu – Sekce péče o dřeviny. Dnešní název této organizace zní: „Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu – Sekce péče o dřeviny – ISA“. V té době bylo SZKT, o.s. jedenáctým členem EAC. V současné době, tedy v lednu roku 2011, je členy Evropské arboristické rady 21 Josef Grábner

států. Internetové stránky Evropské arboristické rady: www.EAC-arboriculture.com. Certifikační programy EAC EAC má v současné době jiţ několik typů certifikačních programů. Jmenovitě to jsou: 1. European Tree Worker – Evropský arborista 2. European Tree Worker - Platform – Evropský arborista s plošinou 3. European Tree Technican – Evropský arborista – technik

38

Zástupce EAC v ČR, mezinárodní supervizor certifikace ETW [email protected]


Jako první vznikl certifikační program „European Tree Worker – Evropský arborista“. V podstatě se jedná o arboristu pečujícího o stromy především pomocí stromolezecké techniky. Jelikoţ je v opodstatněných případech vhodné ošetřovat stromy pomocí plošiny, vznikla certifikace „European Tree Worker – Platform – Evropský arborista s plošinou“. Dnes jiţ v několika členských zemích EAC probíhá i certifikační zkouška „Europen Tree Technician – Evropský arborista – technik“. V tomto případě se jedná o arboristu, který především navrhuje ošetření stromů a péči o jejich zlepšení.

Certifikační program „Evropský arborista“ – „European Tree Worker“ (ETW) Certifikační program "European Tree Worker" vyvinutý Evropskou arboristickou radou je určen především pro evropské stromolezce. Hlavním cílem tohoto vzdělávacího programu bylo vytvoření jednotného vzdělávacího programu pro stromolezce kdekoli v Evropě, neboť ten na našem kontinentě, na rozdíl od jiných světadílů, doposud chyběl. Od roku 1996 vytvářela EAC tento program pod názvem AWEB I. jako grantový úkol v rámci vzdělávacího programu Evropské komise "Leonardo da Vinci". Základní pravidla certifikační zkoušky "European Tree Worker" byla vytvořena a schválena EAC. Tato rada má jako jediná téţ právo tato pravidla dle potřeby měnit a aktualizovat. Na podzim roku 1999 proběhla ve Francii první zkušební certifikace ETW. První certifikace ETW v České republice se uskutečnila 3. – 4. května 2001. V roce 2010 proběhl jiţ desátý ročník a dvanáctá certifikace. K lednu 2011 je v ČR jiţ 72 takto certifikovaných arboristů. Další certifikace je naplánovaná na jaro roku 2011. Vzhledem k náročnosti této certifikace začala SZKT, o.s. – Sekce péče o dřeviny – ISA od roku 2010 nabízet i přípravný kurz. Jedná se o týdenní teoretickou i praktickou přípravu na certifikaci ETW. Tato certifikace je dnes jediná z certifikací EAC, které Sekce péče o dřeviny – ISA v České republice provádí. Proto zde uvádím i její základní pravidla. Hlavním partnerem certifikace ETW v České republice je Vyšší odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola Mělník. Informace o termínech nadcházejících certifikacích, i recertifikacích ETW je moţné získat na internetové adrese Sekce péče o dřeviny – ISA www.arboristika.cz. 1. Cíl certifikační zkoušky EAC zastoupená národními organizacemi, které jí tvoří, nabízí moţnost odborně se kvalifikovat jako "European Tree Worker" úspěšným sloţením certifikační zkoušky. Cílem certifikační zkoušky je ověřit znalosti a dovednosti, které musí uchazeči předvést v souladu s osnovou certifikačního programu. Úspěšní uchazeči mohou pouţívat titul "Certified European Tree Worker" a jejich dokladem o dosaţené odborné způsobilosti je certifikační listina ve 3 světových jazycích a identifikační karta, tzv. ID karta. 2. Zkušební komise Zkušební komise je sloţena z představitelů • EAC, jako mezinárodních inspektorů certifikační zkoušky, • SPoD – ISA, jako národních inspektorů certifikační zkoušky, společně s představiteli • veřejných vzdělávacích institucí • soukromých, samosprávných a státních subjektů • Českého úřadu bezpečnosti práce 3. Podmínky zápisu Certifikační program je otevřeným vzdělávacím systémem, jehoţ zkoušku mohou sloţit ti, kteří mají dostatek znalostí k provedení prací zmíněných v osnově certifikačního programu. Zkušební komise je jediným výkonným orgánem rozhodujícím o připuštění uchazeče k certifikační zkoušce, přičemţ nikdo nemá absolutní nárok na vstup na zkoušku.

39


Uchazeči jsou povinni splnit následující podmínky zápisu na zkoušku: • prokázat, ţe jsou zdravotně, fyzicky a duševně schopni vykonávat bezpečně práci definovanou v osnově certifikačního programu (coţ prokazuje platnou lékařskou prohlídkou u praktického lékaře) • mít platné oprávnění v poskytování první pomoci • být vyškoleni v práci s motorovými řetězovými pilami a vlastnit oprávnění či licenci pro práci s motorovými pilami dle platných státních předpisů • být vyškoleni v práci ve výškách a nad volnou hloubkou a vlastnit osvědčení o odborné způsobilosti k této práci dle platných evropských a národních předpisů a platné legislativy (v současné době se v České republice jedná o osvědčení o odborné způsobilosti pro práci ve výškách dle NV 362/2005 Sb. o BOZP při práci ve výškách) • prokázat alespoň jeden rok praxe v oboru péče o stromy, včetně stromolezeckých dovedností • podat seznam referenčních zakázek vč. kontaktů na dodavatele Uchazeči si musí opatřit veškeré nezbytné vybavení a osobní ochranné pracovní prostředky, které jsou v souladu s platnými bezpečnostními poţadavky vyplývajícími z příslušných předpisů našeho státu a v souladu se směrnicí EAC o bezpečnosti práce ve stromech. 4. Zkušební poţadavky Certifikační zkouška můţe být jedno- i vícedenní událostí dle počtu ţadatelů o certifikát. Samotná zkouška se skládá ze dvou základních částí: A) části teoretické B) části praktické A) teoretická část Teoretická část zabírá okolo 1/3 zkušebního času. Je sloţena ze tří částí: 1) písemný test sloţený z 30 testových otázek, 8 otevřených otázek, trvající 60 min. 2) ústní zkouška sloţená ze 3 otázek, trvající 20 min. 3) poznávání dřevin z 15 vzorků, trvající 15 min. 1) písemný test Písemný test obsahuje 30 uzavřených testových otázek se čtyřmi odpověďmi, z nichţ alespoň jedna je vţdy správná (tzn., ţe i všechny odpovědi mohou zastávat pravdivá tvrzení). Uzavřené otázky jsou jednotné pro všechny členské státy EAC a vycházejí tedy z jednotné databáze. Dále písemný test obsahuje 8 otevřených otázek, na něţ uchazeč svými slovy odpovídá. Zde se jedná o národní otázky, které si připravuje kaţdý stát sám. Tím lze tedy postihnout i specifika jednotlivých států. Jako jsou národní předpisy, normy atp. Tato část trvá celkem maximálně jednu hodinu. 2) ústní zkouška V ústní zkoušce si kandidát vylosuje tři otázky, na které následně odpovídá. V této části zkoušky má také zkoušející moţnost vyzkoušet kandidáta z jeho slabých míst v písemném testu. Ústní zkouška by měla obsahovat také otázky z národních směrnic, předpisů a práva. Celá zkouška trvá maximálně 20 minut. 3) poznávání dřevin Poznávání dřevin probíhá písemnou formou a kandidát má na jeho dokončení maximálně 15 minut. Vybírá se z listnatých a jehličnatých dřevin. Zkoušený musí poznat minimálně 10 z 15 vzorků. Zapisuje rod, druh latinsky a rod česky. Jedná se o jedinou část certifikační zkoušky, kde musí uchazeč znát 67 % z celkového maxima bodů.

40


Zkušební témata u teoretické části zkoušky jsou: • růst a vývoj stromů • základní fyziologické funkce stromů • stavba, vlastnosti a věková stadia stromů • determinace významných taxonů dřevin • hodnocení zdravotního stavu, vitality a provozní bezpečnosti stromů • stanovištní podmínky a jejich vliv na růst a vývoj stromů • výběr stromů pro trvalá stanoviště a kvalita školkařského materiálu • ochrana přírody a jejích zdrojů v souvislosti s péčí o stromy • základní choroby a škůdci stromů • základní činnosti péče o stromy, zejména - výsadba a přesadba stromů - ochrana stromů při stavební činnosti - statické zajištění stromů, zejména vázání korun - ošetření mechanických poranění stromů - konzervační ošetření stromů - řez stromů - metody kácení stromů • lezecké vybavení (POZ), materiál, stroje a pouţívané nářadí při péči o stromy (např. výsuvné ţebříky, manipulační plošiny, pařezové frézy, drtiče větví atd., dále typy lezeckého vybavení atp.) • BOZP předpisy, technické normy a jiné významné právní normy a předpisy v péči o stromy, směrnice EAC "Zásady bezpečnosti práce ve stromech", zásady bezpečností osob v pracovním prostoru a organizace práce • historie oboru a významných profesní organizací u nás i ve světě B) praktická část Praktická část zabírá 2/3 veškerého zkušebního času. Je sloţena ze tří částí: A) stromolezecké zkoušky a práce ve stromě pomocí stromolezecké lanové techniky, trvající 60 min. B) diskuse o provedené práci lezce ve stromě, trvající 15 min. C) praktické demonstrace péče o stromy, sestávající ze dvou otázek, vybíraných z osnovy certifikačního programu, trvající max. 60 min. D) praktické demonstrace – záchrana zraněného, trvající maximálně 30 minut A) stromolezecká zkouška a práce ve stromě pomocí stromolezecké lanové techniky Tato část certifikační zkoušky se skládá celkem ze sedmi částí: 1. Kontrola lezeckého vybavení 2. Inspekce

stromu

a

zajištění

bezpečnosti pracovního místa 3. Výstup

do

koruny

a

instalace

kotevního bodu v koruně 4. Práce ve stromě 5. Sestup lezce z koruny 6. Práce stromolezce na zemi při řezu větví kolegou v koruně 7. Znalost základních druhů uzlů

Foto 1 – Kontrola vybavení

41


B) diskuse o provedené práci lezce ve stromě Zde uchazeč vysvětluje způsob, kterým postupoval při práci v koruně stromů. Z jakých důvodů zvolil daný způsob lezení, proč provedl ošetření stromu danou metodou, atp. C) praktická demonstrace péče o stromy Na kaţdou certifikaci se volí dvě témata z těchto moţností: 1. Výsadba stromů 2. Přesadba stromů 3. Řez stromů 4. Provozní bezpečnost stromů 5. Vázání korun stromů 6. Teoretické kácení stromů Zvolená témata se uchazeč dozví aţ v den konání certifikace ETW. Musí se tedy připravovat na všechny moţné varianty. D) praktická demonstrace – záchrana zraněného Tato simulace je povinná pouze v případě, pokud stát, ve kterém je certifikace ETW uskutečněna, nemá vlastní zkoušku (certifikát). V případě České republiky je v současné době tato simulace nedílnou součástí certifikační zkoušky ETW. Testové otázky, otázky pro ústní zkoušku a jednotlivé úkoly pro uchazeče v praktické

části

zkoušky

jsou

vybírány

národními inspektory zkušební komise z databanky

otázek

a

praktických

úkolů

certifikační zkoušky. Testové otázky jsou vţdy minimálně 14 dní před zahájením samotné zkoušky

odesílány

v anglickém

jazyce

zahraničnímu komisaři. Ten je zkontroluje a v případě nepřesností informuje a poţaduje vyřešení daného problému.

Foto 2 – Praktická demonstrace – záchrana zraněného 5. Úspěšné sloţení certifikační zkoušky Uchazeči o titul "European Tree Worker" jsou zkušební komisí hodnoceni a úspěšně sloţí certifikační zkoušku tehdy, pokud zodpoví správně alespoň 50 % všech otázek a provedou správně alespoň 50 % všech uloţených praktických úkolů ve všech částech certifikační zkoušky. Jedinou výjimkou je v tomto případě část „Poznávání dřevin“, kde uchazeč musí znát minimálně 67 % z celkového maxima bodů. Neuspějí-li uchazeči v některých částech zkoušky, mohou tyto opakovat ještě ve dvou opravných pokusech v následujících dvou letech. Po uplynutí této doby musí zkoušku opakovat celou znova. Uchazeč opakuje pouze ty části, v kterých neuspěl. Zkušební komise si vyhrazuje právo okamţitě přerušit zkoušku, dopustí-li se uchazeč váţného přestupku vůči předpisům o bezpečnosti práce a způsobí tak váţné ohroţení zdraví či ţivota svého i ostatních osob v bezprostředním okolí. V takovém případě uchazeč musí celou zkoušku bezpodmínečně znovu opakovat v jiném termínu. Hodnocení certifikační zkoušky: splněno 50 - 100% splněno méně neţ 50%

= USPĚL = NEUSPĚL 42


6. Doba platnosti certifikátu a opakování zkoušky Doba platnosti certifikátu "European Tree Worker" je 3 roky od data úspěšného sloţení certifikační zkoušky. Po této době vyznačené přímo na certifikační listině, certifikát pozbývá platnost. Evropský arborista se můţe ucházet o vystavení nové certifikační listiny na další tříleté období, ovšem pouze za předpokladu ţe prokáţe, ţe během 36 měsíců, kdy byl drţitelem certifikátu, pracoval v oboru péče o stromy po dobu alespoň 24 měsíců a ţe se během této doby soustavně vzdělával. A to například doloţením certifikátů účasti na různých přednáškách, seminářích, školeních, atp. Písemná ţádost o prodlouţení platnosti certifikační listiny musí být zaslána k národnímu inspektorovi certifikační zkoušky s předloţenými doklady o provedené práci, soustavném vzdělávání v oboru, platné oprávnění pro práci ve výškách a absolvovaný kurz první pomoci v rok recertifikace. U nás, je tímto inspektorem autor článku. Inspektor certifikační zkoušky ověří platnost dokladů uchazeče a poté odešle jeho ţádost do kanceláře EAC, kde mu prodlouţí na období dalších tří let jeho certifikační listinu a ID kartu. Spolupráce mezi společností EAC a ISA umoţňuje vlastníkům certifikátu ETW získat odpovídající certifikát společnosti ISA a to: „ISA Certified Arborist“ nebo „ISA Certified Tree Worker“. EAC se podařilo na konci září 2000 vydat učební pomůcku pro teoretickou část zkoušky "The European Tree Worker Handbook", která je přeloţena i do češtiny a je součástí podkladů, které obdrţí kaţdý uchazeč o certifikační zkoušku. V současné době pracovní skupina „Study Guide ETW“ připravuje novou verzi této příručky.

Certifikační program „Evropský arborista s plošinou“ – „European Tree Worker Platform“ Tato certifikace vznikla současně s certifikací „Evropským arborista“ – „European Tree Worker“, jako moţnost pro ty, kteří stromy neošetřují pomocí stromolezecké lanové techniky, ale pomocí pracovní plošiny. Je moţné absolvovat oba dva typy certifikace ETW. Název certifikátu je: „European Tree Worker – Platform“. I v případě této zkoušky je umoţněno získat ekvivalent certifikace od společnosti ISA a to stejný jako v případě certifikátu ETW.

Certifikační program „Evropský arborista - technik“ – „European Tree Technician“ Certifikační program „Evropský arborista – technik“ – „European Tree Technician“ (dále jen ETT) vznikal v letech 2002 aţ 2005. Tato certifikace je určena především pro zaměstnance, kteří jsou nebo se ucházejí o post v základním nebo středním managementu. Nebo vykonává roli kontroly nad pracemi spojenými s péčí o stromy. Evropští arboristé – technici vědí, jak nejlépe pečovat o stromy s úmyslem udrţovat jejich zdravotní stav a bezpečnost, zatímco mají na paměti poţadavky biodiverzity. Pracují na základě nejlepších současných technik z oboru arboristika, ochrany prostředí a bezpečnosti práce. Certifikovaný ETT musí také dobře ovládat organizační schopnosti a musí být schopen provádět kontrolu péče o stromy. Podmínkou pro moţnost absolvovat tuto zkoušku je předchozí vlastnictví certifikátu ETW, popřípadě jiného diplomu či certifikátu uznaného národním koordinátorem certifikace. Poţadována je minimálně tříletá praxe v oboru. Uchazeč musí splnit náročné podmínky zkoušky. Písemnou část, která trvá maximálně 3 hodiny. Část praktickou, kde kandidát provádí hodnocení vybraných stromů. U těchto stromů také navrhuje opatření pro zlepšení stavu a bezpečnosti daného jedince. Tato část zkoušky trvá maximálně 60 minut. Dále absolvuje zkoušku z ekonomie, legislativy a sociálních věd. V této části zkoušky bude důleţité ukázat, ţe je kandidát schopen rozpoznat, zanalyzovat a ocenit nejrůznější ekonomické, právní a sociální aspekty v rámci zadání jeho úkolu. Zde je maximum času stanoveno na tři hodiny. Jako v případě certifikace ETW je i u tohoto certifikátu ETT moţné získat ekvivalentní certifikát ISA a to „ISA Board Certified Master Arborist“ bez vykonání zkoušky.

43


Memorandum mezi společnostmi ISA a EAC Společnosti ISA a EAC se vzájemně dohodly na moţnosti výměny certifikátů pro drţitele EAC certifikátu „European Tree Worker“ a „European Tree Technician“ bez nutnosti absolvovat certifikační program společnosti ISA. Od 1. listopadu 2006 je tedy moţné této skutečnosti vyuţívat. Tato moţnost je samozřejmě zajímavá především pro arboristu, který buď pracoval v USA a nyní se chce uplatnit na Evropském trhu nebo pro arboristu, který chce vycestovat za prací do země, kde uznávají jen certifikační programy ISA. 1. EAC – „European Tree Worker“ – „Evropský arborista“ = ISA – „Certified Arborist“ nebo „Certified Tree Worker“ 2. EAC – „European Tree Technician“ – „ Evropský arborista – technik“ = ISA – „Board Certified Master Arborist“ Bliţší informace jsou k dispozici na internetových stránkách Sekce péče o dřeviny – ISA nebo u autora článku. Zdroje: Informační materiály EAC – přeloţil Ing. Marek Ţďárský Informační materiály SZKT, o. s. – autor Ing. Marek Ţďárský Informační materiály o certifikaci ETT – přeloţila Klára Vlková, DiS. Internetové stránky SZKT, o. s. – Sekce péče o dřeviny – ISA – www.arboristika.cz Internetové stránky Evropské arboristické rady – www.EAC-arboriculture.com Internetové stránky společnosti ISA – www.isa-arbor.com Foto 3 – Praktická demonstrace – Řez stromů

44


INVERNESS COLLEGE SCOTISH SCHOOL OF FORESTRY

Hlavní budova Inverness college se nachází v posledním větším městě na severu Skotska Inverness, které se s oblibou nazývá hlavní město Highlands. Ačkoliv je Scotish School of Forestry součástí College, jede se ještě přibliţně 15 minut východně z města do části zvané Baloch. Největším překvapením po příjezdu je, ţe umístění školních budov je přímo v lese a i budovy samotné vypadají spíš, jako náhodně poskládané stavební buňky. Ale pokud se zváţí cíl výuky, poskytnout co nejvíce praktických znalostí v oboru lesnictví a arboristika, je to velice vhodné umístění a styl. Scotish School of Forestry je jediná škola ve Skotsku, které poskytuje vzdělání od základů aţ po bakalářský stupeň, s rozsahem kurzů: Certificate in Forestry Certificate in Conservation Certificate in Land Based Skills Higher National Certificate Arboriculture & Urban Forestry Higher National Diploma Arboriculture & Urban Forestry Higher National Certificate Forestry Higher National Diploma Forestry BSc Sustainable Forest Management (with 2 strands of study – with Forest Conservation or with Arboriculture and Urban Forestry) Zvýrazněné kurzy jsou dostupné pro zahraniční studenty. Kaţdý z nich je ukončený certifikátem a umoţňuje vstup do dalších stupňů. Higher National Diploma Arboriculture & Urban Forestry trvá dva roky a po jeho ukončení je moţné pokračovat na BSc Sustainable Forest Management, které má dvě odvětví lesnictví a arboristiku. Kde jsou dva předměty pro kaţdý semestr povinné a společné pro obě zaměření a další dva povinně volitelné s moţností volby arboristiky nebo lesnictví. Kaţdý semestr obsahuje čtyři předměty zakončené semestrální prací a zkouškou. Zahraniční studenti mají tu výhodu, ţe si mohou zvolit předměty z jakýchkoliv kurzů jim dostupných. Jediným problémem je rozdílná délka semestrů pro různé ročníky. Ale vzhledem k tomu, ţe na škole panuje velmi přátelská atmosféra a zahraniční studenti jsou zde vítáni, mají moţnost osobní domluvy s vyučujícími. A jaké předměty tady případné zájemce o arboristiku čekají? . Barbora Vojáčková Arboriculture Practice – Stromolezení, které zahrnuje bezpečnost práce a kontrolu vybavení. Amenity Tree Management – Spojující základy krajinné tvorby a základní hodnocení stromů. Wood Technology for Amenity Trees – Základy nauky o dřevě a biomechaniky. Woodland Ecology in the Landscape – Nároky dřevin s jejich přirozeným rozšířením. Introduction to GIS – Základy pouţívání GIS s moţností dalšího stupně Land Interpretation & Design. Planning in Arboricultural Management – Praktické vyuţití znalostí z oborou arboristiky v pozici konzultanta, s moţností vyuţívání přístrojových metod. 45

Studentka Lesnické a dřevařské fakulty. Mendelovy univerzity v Brně [email protected]


Škola samozřejmě poskytuje ještě další škálu předmětů, s moţností pro zahraniční studenty vybrat si dle jejich zaměření. Výuka má tu výhodu, ţe je zaměřená opravdu prakticky s častými návštěvami lesa a přilehlých oblastí. V případě zájmu o studium v zahraničí je SSF vhodnou pro jejich otevřenost ke spolupráci a vřelému přístupu ke studentům z cizích zemí. V případě studentů vysokých škol je třeba zjistit, zda má škola uvedenou Inverness College jako partnerskou univerzitu a přihlásit se do programu Erasmus. Pokud Inverness College není partnerskou školou, stačí se obrátit na referenta zahraničních styků, který můţe kontakt zajistit. Pokud se jedná o vyšších odbornou školu, je třeba zjistit, jaké jsou podmínky pro studium v zahraničí. Kontaktní údaje – zahraniční koordinátor Inverness: Mr John Christison Scottish School of Forestry Viewhill INVERNESS IV2 5EA UNITED KINGDOM Tel: +44 1463 237615 Fax: +44 1463 792497 Mobile: +447879 661302 e-mail: [email protected] Další otázky, bliţší informace či osobní dojmy ze studia je moţné získat na emailové adrese: [email protected]. Studium v zahraničí je jedno z nejlepších období na vysoké škole a poskytuje spoustu nových moţností, proto ţádné váhání a s radostí do toho.

46

Ledna 2011, Mělník

Recommend Documents