leden 2008
Teplý Bonz č. 26 – leden 2008
Leden, čas plánování
•
•
ČAS NÁS DOHNAL NA SILVESTRU
Blíží se Valná Hromada Brontosaura, proběhne na konci února v Ekocentru v Oucmanicích, ekocentrum je na úrovni **** hotelu, každý pokoj má vlastní koupelnu a záchod! Blíží se i vyhlášení Ekoforu, ale stejně většina čtenářů Teplého Bonzu o něm ví tolik, že na něm není co utajit, ostatní se vše dozvědí 28.ledna na stránkách www.ekofor.cz!
•
Naše dlouholetá členka Vendy se chystá opustit rodnou hroudu a vyrazit na čas do přilehlé jižní země a prý pokud to vyjde i do vzdálené východní země.
•
Předseda brontosaura Tomáš Hradil se už vrátil z vánočního pobytu v Santiagu de Compostela, pěší cesta z Jeseníku do Prahy mu protáhla na 151 dní, do Santiaga dorazil na Štědrý den dopoledne a podle ověřených zdrojů - nejmenovaný zaměstnanec kanceláře Hnutí Brontosaurus D. T. (krycí jméno Cody) prozradil, že Tom proběhnul kolem a mířil do Jeseníku.
Je tu zima, tentokrát ani teplá, ani studená, zkrátka taková normální, na horách je něco sněhu v Praze po několika dnech oteplování žádný. Ale před námi je spousta zajímavých akcí, ať už rozjíždějící se pátý ročník Ekofóru, nebo naučná stezka na Toulcově dvoře. Dnešní Teplý Bonz bude plný povídání z uplynulých akcí, protože jich bylo opravdu hodně.
Kancelářská krysa zprávy z Brontosvěta •
Kde bude Dort pro Brontosaura v roce 2009? 35 narozeniny Brontosaura jsou sice až za dva roky, ale už teď se začíná plánovat. Už je i několik žhavých kandidátů na místo konání.
PŘEDSEDA BRONTOSAURA NÁVRATU Z NÁROČNÉ CESTY
-2-
PO
Teplý Bonz č. 26 – leden 2008
• •
• •
Bude rozruší tábor na hradě? To se dozvíte už brzy!
Multipotáborovka na Toulcově dvoře v Praze
V Praze vznikl nový základní článek Fénix, vede ho nejmenovaná Z. S., založení proběhlo v čajovně Ve věži, ale na rozdíl od Rozruchu ve vedlejší místnosti.
19. – 21.10.2007
Rozruch bude stavět naučnou stezku o globálních problémech na toulcově dvoře, na realizaci jsme dostali grant od magistrátu a přispěje i VŠCHT. Na podzim se rozjel Brontosauří Informační Systém, kde se evidují veškeré víkendovky, tábory a další Brontosauří akce, zatím má své mouchy, ale ty se snad brzy spraví.
Pražská Brontosauří kancelář už jede naplno Loni na začátku léta se začalo pracovat na založení pražské pobočky Brontosaura, kterou vede Zdenča Solaříková a od října už jede naplno. Probíhají tu kluby, pražský organizátorák OHB, má zde sklad ZČ HB Lukov, ZČ HB SUP a Ekofór. Má tu zázemí a sídlo akce památky. Kancelář nabízí i poradenský servis týkající se záležitostí kolem Brontosaura – vyúčtování, dotace a všechno další, co potřebuje organizátor vědět o brontosauru, nebo pro své akce. Na kanceláři funguje Brontosauří knihovnička. Také zde pražské články mají možnost využívat prostory pro své akce, po domluvě se Zdenčou.
ŠÍLENÝ HAJNÝ BRIXA
Na potáborovku tábora Chameleon 2007 dorazilo o hodně více lidí, než jich na samotném táboře bylo, otevřeli jsme ji i pro účastníky předchozích táborů a tak se tam sešla pestrá skupina hlavně z loňského tábora. V pátek jsme se usadili v malé přednáškové místnosti, ultramoderním sálu v bývalé konírně. Páteční večer se nejdřív nesl ve znamení kecání a pak už se žonglovalo, hrál Velký Dalmuti a jiné veselé hry. Ozkoušel jsem si pasování s žonglovacími mčky, to je házení si ve dvou lidech s 5ti nebo 6ti míčky. Naše práce v sobotu byla pro nás nezvyklá, žádné hrabání trávy, ani pomoc na statku, ale dílničky v rámci Dne Stromů. Tak jsme celý den řezali lupenkovou pilkou, vyráběli obrázky z přírodnin, tvořili autíčka ze špalků, vyráběli kočičky tavnou pistolí a spoustu dalšího. Největší davy dětí s rodiči
Kancelář sídlí na adrese: Senovážná 8, Praha 1 110 00 (asi 100 kroků od metra Náměstí Republiky a 150 kroků od tramvaje v Jindřišské) kontakt:
[email protected] mobil kancelář: 774 976 407 web: http://praha.brontosaurus.cz
-3-
Teplý Bonz č. 26 – leden 2008 chodily před polednem. Všechno to probíhalo ve stájích, protože venku bylo studené sychravé podzimní počasí. Takže se venku třásl zimou jen chudák hajný, kterého představoval nejprve Brixa a pak já. A hlídal stezku s keltským horoskopem v lese. Odpoledne jsme všechno uklidili, vystěhovali ze stájí maminy, které už zapomněly na své děti a tvořily si různé věci v dílničkách samy a vydali se něco pojíst a odpočinout. Večer byl opět hravý, Janoula připravila řádku her a krom toho jsme se věnovali deskovkám, kecání a spaní.
jsme vězni předurčili namísto boháče život chudáka.
Martin
Propustit nelze popravit Hrad Točník, 9.-11.11.2007
SAMOŠPLHAJÍCÍ JEŘÁB NA HRADĚ TOČNÍKU
V pátek 9. listopadu v osm hodin večer zastavil v Žebráku autobus z Prahy a vystoupilo z něho několik Brontosaurů. Když jsme se trošku rozhlédli, spatřili jsme na náměstí středověkou postavu žalářníka Martina. Přistoupili jsme k němu blíž a on nás požádal o pomoc při hledání pravdy v případu jednoho vězně prozatím uvězněného na hradě Točníku. Pomoc jsme přislíbili a vydali jsme se vzhůru na hrad. Zapálili jsme si svíčky, vítr nám je sfoukával a pomalu jsme kráčeli.
Během cesty nás čekal ještě poslední úkolprobudit trpaslíky na Točníku. Vymysleli a přednesli jsme jim básničku. Trpaslíci na hradě to uslyšeli, chopili se svých tuštiček a začali pomaličku psát slova, podle kterých jsme měli zjistit další informaci. Ale asi psali na trpaslíky příliš rychle nebo my jsme byli moc pomalí… než jsme překonali všechny překážky, měli zapsanou už fůru hesel. Oba měli dlouhé čepice s bambulí a jakmile napsali nějaké slovo, začali se hlasitě řechtat. Nejdřív jsme přišli k trpaslíkovi Tonimu. Dalo se k němu přijít jen ve skupině, která se dotýkala země určitým počtem rukou a nohou. První část byla snadná, ale u druhé a třetí jsme se pořádně zapotili. Trpaslice Hančí byla hodnější. Stačilo jí, abychom uhodli pohádkové postavy. Podle zápisků, které nám trpaslíci odevzdali, jsme měli zjistit povolání našeho vězně. Napadala nás spousta věcí, jenže všude něco přebývalo. Tak jsme se usnesli, že byl nejspíš nádeník. Mohli jsme se na vězně dokonce podívat. Byl uvězněný v hradní kobce a nápadně připomínal Karla.
Cestou jsme se zastavili, zahráli jsme si několik seznamovaček a vedoucí nás nechali zjistit první skutečnost o onom vězňovi. Rozdělili jsme se do tří skupinek, jedna představovala nástroj, druhá jídlo a třetí zbraň. Navzájem jsme se honili, až zbyla jediná velká skupina volající: „nástroj, nástroj, nástroj“. A bylo rozhodnutopředmět doličný, nalezený u obžalovaného těsně po činu, byl nástroj. Vydali jsme se dál a dostali jsme na vybranou, zda se vydáme cestou mírnou, ale zdlouhavou, či strmou, trnitou. Rozhodli jsme se pro trnitou. Tím
-4-
Teplý Bonz č. 26 – leden 2008 Pak už nás čekala jenom večeře a příprava pelíšku. Spali jsme přímo na hradě, na zřícenině, v bývalé konírně na udusané podlaze. Martin sliboval 10 stupňů, ale ani tomu se nám věřit nechtělo. Našli jsme si rovnější plošku bez kamínků, přehodili jsme přes ni igelity, celty, karimatky a naskládali jsme se pěkně jeden vedle druhého, abychom v noci nezmrzli. Ráno se nikomu nechtělo ze spacáku, ale museli jsme pro další indícii o vězňovi. Běhali jsme po hradě a hledali lístečky s nápisem různých nástrojů. Poslední nám zbylo ukazovátko. Po snídani nás zavedli do sadu pod hradem. Odklízeli jsme odtud staré dřevo a část kluků odvážela z nějaké skládky staré pneumatiky. Nejdřív nám byla docela zima, ale postupně jsme se zahřáli a začali odkládat vrstvy. Měli tu spoustu zvířat. Všude za námi chodily dvě černá koťátka, v sadu běhali kozlové, kráva a byla tu i ohradu s ovečkama.
bylo na nule, začalo slabě sněžit a sníh hned tál. Kvůli počasí se pozdě uvařil i oběd. K dalšímu vyšetřování případu našeho vězně byla zapotřebí hlavně rovnováha. Každý z nás musel jedenkrát projít přes lano natažené mezi dvěma stromy. Podle počtu úspěšných a neúspěšných jsme obžalovanému přisoudili osud vraha. Na další, složitější soustavě lan, jsme zjistili, že zabil svou manželku. Ale všechno se dalo ještě zachránit. Večer přišla do konírny cikánka a že prý má pro nás drby, které by nás mohly zajímat. A že se s námi o ně podělí, pokud jí přineseme z vedlejšího hradu ptáka Ohniváka. Vydali jsme se tedy na Žebrák. Ptáka Ohniváka jsme získali, protože jsme prokázali moudrost, ale horší to bylo s jeho dopravou. Chodit nemohl a asi mu zakrněla křídla nebo moc přibral, lítat zkrátka neuměl. Nevím, kolik vážil, ale pořádně se pronesl Na Točníku nás čekala cikánka. Dlouhou chvíli si krátila pálením lístečků s drby, a než jsme ptáka Ohniváka donesli až nahoru na hrad, zbylo jich už jen pět. Z nich si nejlíp pamatuju hlavně ten, že by se náš vězeň po sádle utloukl a byl by schopen kvůli němu i vraždit. Když jsme si však dali dohromady vše, co o obžalovaném víme, bylo nad slunce jasné, že je chudák nevinný. Jali jsme se tedy vymýšlet obhajobu. Tu jsme před žalářníky a vězněm přečetli a na arch papíru s nápisem PROPUSTIT NELZE POPRAVIT! jsme před slovo nelze slavnostně doplnili čárku. Večer se pak už jen povídalo a zpívalo při kytaře. Někteří si ještě udělali ohýnek v černé kuchyni a moc krásně se tam sedělo! V neděli během dopoledne lidi pomalu začali odjíždět. Kdo zůstal, poslechl si zajímavé vypravování o hradech. Pak už jsme začali balit a uklízet. A protože byla zima a pršelo, ani nás tolik nemrzelo, že víkendovka končí.
CESTA ZPÁTKY NA HRAD, NĚKDE TAM JE I MALÉ KOTĚ
Kolem poledne jsme se nasvačili a čekala nás další vsuvka s legendou o vězňovi. Ve dvou skupikách jsme proti sobě hráli hru maršál a špion a vyhrála skupinka symbolizující opilé. Vězeň byl tedy v době činu opilý. Odpoledne jsme likvidovali staré došky. Část jsme uložili v hradu a část jsme spálili v černé kuchyni. I když tam profukovalo, byli jsme za tu trochu tepla vděční. Venku
Hanka Lennerová
-5-
Teplý Bonz č. 26 – leden 2008 stejným směrem přesunul do Jihlavy. Odtud stejně nic jiného nejelo, tak jsme si alespoň dali kofolu a Ježka v celkem slušné nezakouřené nádražní restauraci. Další vláček už jel bez problémů a tak jsme se chvilku po osmé dokodrcali do Třeště. Vláček už byl pekelně narvaný, slovy jedné domorodkyně „Sem jezděte častějc tolik lidí v tomhle vlaku nikdy nebylo.“ CVVZka v Třešti probíhá ve dvou školách, vlastně jak jsem později zjistil, tak ve třech. V jedné se spí, v druhé jsou přednášky a ve třetí taky. Bydlí se ve třídách a tak jsem se usadil u BRĎat a vydal se na první přednášku s Píseckým novinářem, ta byla hodně zajímavá, ale půlka mi jí utekla. Následoval slavnostní úvodní ceremoniál, venku na hřišti v zimě, na vysočině bylo toho času asi 20 cm sněhu a krutý mráz. Organizátorům byla větší zima než nám a tak se to snažili urychlit. Kolem jedenácté jsem se vydal ozkoušet trochu žonglérských technik, bohužel náš lektor neuměl moc žonglovat s míčky, specializuje se spíš na POI a diabolo, tak jsem si alespoň zkusil to diabolo.
CVVZ 2007 Třešť 16.-18.11.2007 V půlce listopadu jsem vyrazil na svou už třetí Celostátní Vzájemnou Výměnu Zkušeností, tahle probíhala v Třešti a pořádaly jí Jihlavské dětské organizace. CVVZka je setkání strašně moc lidí ze spousty organizací, které pracují s dětmi a mládeží. Moc = víc jak 1000. Celé to probíhá tak, že od pátku do neděle probíhají programy, kde se člověk může něco naučit, nebo podiskutovat, nebo zasportovat. Na CVVZku se přihlašuje několik týdnů předem, no ideálně tak v září. Na internetu je i výběr programů, na které se dá přihlásit a těch jsou desítky. Já jsem si udělal parádní harmonogram rozplánovaný do poslední minuty. V pátek diskuse s novinářem a žonglování, v sobotu výroba masek, maskování zranění, hip hop a spousta dalšího…
JEDNA Z NAŠICH ŠKOL Kdybyste nevěděli, kde je Třešť, tak mezi Jihlavou a Telčí. No a cestuje se tam dost špatně, moje cesta začala v Praze Libni ve dvě odpoledne a podle jízdních řádů bych tam měl být před šestou. Hlavní programy měly začít až v osm, takže pohoda. České dráhy ale poněkud změnily mé plány a tak jsem si dal první neplánovanou zastávku v HavlBrodě, na náš půl hodiny zpožděný rychlík osobák nečekal a tak mi nezbylo, než zkoumat jízdní řády, čím pojedu ted. Dvě hodiny se mi čekat nechtělo a tak jsem se spolu s malou bandou, která měla mířila
MASKOVANÉ ZRANĚNÍ Na sobotu jsem se snažil trochu vyspat, alespoň pár hodin a už následoval kolotoč dalších přednášek a davů lidí brouzdajících se mezi školami. Hodně zajímavý byl workshop maskovaných zranění, kde jsem si pořídil parádní puchýře, naštěstí tyhle šly umýt. Večer pak deskovky a kecání v čajovně, tedy spíš takové chodbovici. Ráno ještě skotské tance, Skoti se nám strašně omlouvali, že za to nemohou, že mají tancování vprostřed noci a že oni taky
-6-
Teplý Bonz č. 26 – leden 2008 spali dvě hodiny. Skotské jsou podobné irským, ale skoti se při tom tolik nehýbou. Ještě mě čekala jedna přednáška, ale na tu už mi opravdu nezbylo sil a tak jsem se šel ještě podívat, co dělají deskovkáři. Ti byli ale hodně jetí. V obchůdku s hrami byla jediná prodavačka a nadšené hráče, kteří chtěli vysvětlit pravidla odbývala tím, že nemá skill a ti co ho mají jsou uklizeni za krabicemi v zadu. U Warhammeru jeho strážce sice žil, ale podobal se spíš zombiím, co měl na stolečku.
Tak a teď už hurá na vlak! Cesta zpět probíhala úplně v pohodě, v takovém polospavém duchu. CVVZka byla fajn. Info o CVVZkách najdete na www.cvvz.cz, pokaždé jí dělá někdo jiný a jinde. Příští rok bude v Přerově a za dva roky v Plzni. Martin
Stopy v lese 23.-25.11.2007 V pátek 23. listopadu jsem se vydala na celobrontosauří setkání Stopy v lese, které se konalo skoro až na druhém konci republiky. Tak jsem to v práci zabalila s úderem druhé a snažila se stihnout rychlík do Uherského Hradiště, který jel chvíli po půl třetí. Času na přesun jsem sice neměla moc, ale štěstí mi přálo a na nádraží jsem dorazila včas. Ještě jsem musela najít kamaráda, který měl pro mě koupený lístek, a pak hurá do vlaku. Když jsem k němu dorazili, tak byl úplně plný a pomyšlení na to, jak čtyři a půl hodiny stojíme, bylo hrozné. Naštěstí ještě připojily další vagóny a my jsme se tím pádem mohli uvelebit v prázdném kupé. Když k nám přišla průvodčí, tak nám oznámila, že tyhle vagóny končí v Přerově a že si máme přestoupit dopředu. V Přerově jsme zjistili, že nejsme ve vlaku jediní, kteří směřují na Stopy. A tak naše již o hodně větší parta pokračovala dál v cestě do Uherského Hradiště, kam jsme dorazili s úderem sedmé. V tu dobu už v tělocvičně dávno probíhalo zahájení akce, o které jsme přišli. Z nádraží jsme se vydali směr kulturní dům, kde jsme se museli zaregistrovat a zaplatit poplatek za ubytování a stravu. A poté jsme už šli do tělocvičny, která pro nás byla tento víkend útočištěm. Po cestě jsme potkali dav lidí, který směřoval do Reduty na vyhlášení Ekofóru. My jsme si dali batohy do tělocvičny, vzali si něco k večeři a vydali se také do Reduty zjistit, koho letos porota a veřejnost vybrala jako vítěze. Vyhlašování svými písněmi doprovázel Tomáš Kočko.
NA CESTU ZPÁTKY SI NĚKTEŘÍ MUSELI I …
… VYDĚLAT
-7-
Teplý Bonz č. 26 – leden 2008 Po skončení vyhlašování jsme se všichni přesunuli zpět do tělocvičny, kde program pokračoval. Zde nám organizátoři připravili něco na způsob čajovny, kde byly různé „stolky“ s určitým tématem ke konverzaci, např. hudební stoleček, filmový a divadelní, gurmánský atd. Mezi stolečky jsme se měli v určitých intervalech přemísťovat. Cílem čajovny bylo aspoň trochu se seznámit s ostatními účastníky. Po čajovně měly následovat Noční hlídky a kdo se jich chtěl zúčastnit, měl hodit papírek se svým jménem do krabiček. Ty byly rozdělené na holky a kluky. Z nich se poté losovala dvojce, která na hlídku šla. Dvojce byly samozřejmě „hygienické“. Úkolem dvojce bylo, díky nápovědám, najít místo označené lampiónem. I já jsem se na Noční hlídku přihlásila i přesto, že jsem byla celkem utahaná. Ale zvědavost mi nedala a chtěla jsem vědět, co se nachází u lampiónu. Okolo půlnoci pro mě přišli organizátoři, kteří mi sdělili, že na Noční hlídku jdu s Toflem. Tak jsem se šla obléci a vyrazili jsme do nočního Hradiště. Byla to celkem příjemná procházka. Když jsme konečně našli lampión, čekala tam na nás sladká odměna v podobě čokolády a také papírek s citátem. Zpět do tělocvičny jsme se vrátili okolo půl druhé v noci. Našla jsem svůj batoh, vyndala jsem si z něj věci na spaní a lehla si někam doprostřed tělocvičny, kde ještě bylo volno. Když jsem začala pomalu usínat, slyším, jak si nade mnou někdo stěžuje, že jsem jim zalehla místo. Když jsme se podívala, kdo to je, tak jsem zjistila, že jsem se nevědomky lehla k věcem Tonyho a Martina.
FRONTA NA JÍDLO
V sobotu nás vzbudili okolo osmé hodiny. Když jsme se nasnídali, přesunuli jsme se do Reduty, kde probíhaly různé dílny jako práce pro Brontosaura. Každý zde musel vyrobit jedno upomínkové dřívko, bez kterého by jinak nedostal oběd. Dále zde byla dílna výtvarná, literární, fotografická a jiné. Okolo poledne jsme se přemístili do školní jídelny na oběd. Dostali jsme bramborovou kaši a sojový karbanátek. Odpoledne probíhaly souběžně workshopy a různé přednášky. Jelikož jsem byla utahaná, první přednáška mně nezaujala a tvoření jsem měla z dopoledne dost, rozhodla jsem se, že se půjdu na hoďku natáhnou do spacáku. Když jsem přišla do tělocvičny zjistila jsem, že nejsem jediná, kdo měl tenhle nápad. Okolo druhé jsem vstala a šla jsem zpět do Reduty na povídaní o historii Brontosaura které měl Juřín Šipr. Povídání to byl celkem zajímavé a zábavné. Poté jsem odešla zase zpět do tělocvičny. Tady jsem byla domluvená se Zdenčou a dalšími lidmi, že se sejdeme a nacvičíme scénku do dalšího programu, kde se měly představit různé projekty Brontosaura. Díky nacvičovaní jsem přišla o zbytek odpoledního programu a také o besedu se zástupcem ministerstva životního prostředí. Popravdě mi to až tak moc nevadilo… Okolo šesté jsme se přemístili na večeři a po ní probíhalo již zmíněné představení projektů. Žblebt a spol. představili Akci příroda, po nich jsem my představili Akci památky a po nás následovalo představení činnosti oddílů BRĎO. Poté následoval trochu chaotický Jarmark lokalit, kde zástupci článků mohli představit lokalitu, o kterou se starají. Byla jsem požádána Martinem, jestli bych jim nepomohla s představení Těchonic. Měl sebou i Těchonickou medoládu, která šla celkem na odbyt . Ani jsem si nevšimla, jaké lokality představovali ostatní. Jakmile se uklidil Jarmark, vešel do tělocvičny nádherný Brontosaurus a za ním organizátoři s tím, jestli jim ho pomůžeme zazimovat. A tak nás poslali pro látku, kterou jsme si měli přivézt, a z těchto
-8-
Teplý Bonz č. 26 – leden 2008 kousků látek jsme společnými silami ušili pro Brontosaura velkou šálu. Poté jsme s Brontosaurem omotaným šalou došli na místní náměstí, kde jsme mu zazpívali ukolébavku, aby se mu lepe usínalo, a vrátili jsme se zpět do tělocvičny. Tam už probíhala volná zábava.
V pátek večer nás sice chaloupka nechtěla pustit dovnitř dokud jí nepovíme heslo, ale šifry, které si pro nás připravila jsme hravě zvládli. Na letošní Vánočku přijeli jak lidičky z Moravy tak z Čech. A mužské a ženské síly byly zcela vyrovnané, což znamená 4 účastníci a 4 účastnice. V sobotu ráno po našem krásném krasobruslařském vystoupení(nechyběly zvedačky ani piruety) vedle řeky Frišávky a po snídani jsme se vydali na výlet. Vzali jsme to kolem velbloudů v Daňkovicích, přes Buchtův kopec, Podlesí, Zálesí až na Čtyři palice, kde jsme zdlábli oběd a pak šli až na Blatiny, kde jsme se v malé útulné kaváničce osvěžili kávičkou či čokoládkou. Ale hlad po takové krásné leč celodenní cestě nás hnal zpět do chaloupky. Po spořádání dostatečné dávky couscousu, jsme se dozvěděli zdrcující zprávu. Ztratil se recept na Vánočku, ale neztráceli jsme hlavy, protože team vědců se opravdu činil, takže jsme věděli alespoň ingredience. Ve výrobě vánočky se nejlépe osvědčila Maggi, která zvládla všechny ošemetné úkoly, jako udělat kvásek, či vánočku zaplést. Ostatní se skvěle osvědčili jako loupači mandlí. Při pečení jsme se zamysleli nad světovou historií, kdy nás nejvíce zaujala doba cédečková či MP trojková (která jak uvádějí historické prameny trvala velmi krátce). a pak už se jen hrálo na kytarku, povídalo se, o půlnoci jsme si rozdali dárečky vytáhli upečenou vánočku, letmo ochutnali a hurá do hajan. V neděli jsme dojedli vánočku, uklidili v chatě a vzhůru na autobus. Během výletu jsme měli taková malá zastavení o předvánočních a vánočních zvycích, kdy jsme vymysleli moderní rorát (neboli adventní píseň) a zde je záznam:
BRONTOSAUREK BUDE BRZY USPÁN
Ráno nás vzbudili opět okolo osmé a oznámili nám, že původně plánovaná městská hra se kvůli počasí ruší, a tak jsem se všichni nasnídali a začali jsme balit a odjíždět dom. Bohužel jsem na konci víkendu musela konstatovat, že tahle akce za tak dlouhou cestu nestala, a příští rok si hodně rozmyslím jestli pojedu. Celá akce byla totiž lehce chaotická a občas nedotažená, což je škoda, protože některé nápady mi přišly celkem dobré… Hanka Šandová
Předvánoční psychologický kurz aneb co tě nezabilo, to tě posílí
"adventni doba uz je zase tu pojdte s nami do hypermarketu.... nakupujte na splatky vyzdobte byt pozlatky!"
Jimramovské paseky, 7. - 9.12.2007 Letošní Vánočka se odehrávala na Jimramovských pasekách. Chaloupka je ztracená v objetí lesů vod a strání.
Veve
-9-
Teplý Bonz č. 26 – leden 2008 potěšily naše schopnosti neumřít hlady a tak jsme se po snídani přenesli do roku 2004. To vznikla televize Nova. Vytvořili jsme dva zpravodajské týmy a dali se do přípravy zpráv. A už to jelo dál přes dovolenou v zahraničí, ovci Dolly, povodně, pendolino až do současnosti.
Rozruchosilvestr 28.12.2007 - 1.1.2008 v Brně Letošní vánoce a silvestra jsem se hodně nacestoval a do Brna mířil ze severovýchodu, z Ostravy. Rozruší Silvestr probíhal v komfortním domečku Lucky – Veverčiny sestřenice. Veverka si nás vyzvedla na zastávce ZOO a přivítal nás i další člen domácnosti pes „undergater“ Bekyna. V pátek nás dorazila asi půlka, zbytek byl očekáván v sobotu. Hlavní náplní Silvestra bylo hraní deskovek, výletování a požírání cukroví. V sobotu jsme se vydali na výlet na přehradu a to doslova. Prýgl byl dokonale zamrzlý a tak jsme se vydali na cestu po ledu kam, až to šlo. Až o několik dní později jsme se dozvěděli, že se tam pár lidí propadlo a utopilo, asi bruslaři.
NAKLONOVANÁ OVCE DOLLY
Večerní pokusy sehnat něco k pití selhaly, po 18 h už měly absolutně všechny obchody v Brně zavřeny, včetně hospod a hypermarketů, takže jsme si museli vystačit s málem. Večer ještě dorazili Zdenča a spol a tak se jedlo, pilo, hrály deskovky, pouštěl pes ven a dovnitř, zkrátka pohoda… Úterý už pak bylo ve znamení uklízení, balení a cesty domů. Martin
Ekofór 2007 je za námi
SVAČINKA PO BAZÉNU
Neděle byla ve znamení koupání v bazénu v Lužánkách, ten byl super, hlavně s dětským bazénkem – vířivkou s kapacitou 60 lidí a s tobogánem. Cestou zpět jsme už nemohli vydržet hlad a vydali se na lov do Tesca, tam se nám podařilo ulovit dvě grilovaná kuřata a odborně je zpracovat. V silvestrovském pondělí nás vzbudil čas, že už je moc hodin a že máme vstávat. Neřád nás hodil do roku 1993 do nějakého dětského výcvikvého tábora a po rozcvičce jsme dostali úkol si opatřit snídani, abychom se z toho roku dostali. Bylo nám přidělěno 100 Kč pro 8 lidí. V Albertu jsme nevybírali dlouho a zvolili dvě pizzy a kofolu. Ještě nám zbylo 15 Kč a tak druhé kolečko po obchodě pro žvýkačky. Veverku
Na Stopách v lese byly slavnostně vyhlášeny výsledky soutěže kreslených vtipů s tematikou životního prostředí Ekofór 2007, soutěže se ve třech kategoriích zúastnilo celkem přes 1300 prací. Na vyhlášení nám zahrál moravský bard Tomáš Kočko a ceny si přímo na místě převzali dva z vítězů, kteří pobrali co mohli a odnesli si dobrou třetinu cen. Vítězné vtipy a novinky o dalším ročníku se dočtete na webu: www.ekofor.cz Ekofór 2008 bude vyhlášen 28. ledna! A to je z Teplého Bonzu vše, děkuji všem přispěvatelům a těšte se na další číslo!
Martin
- 10 -
