leden 2012 Vědecká excelence a její přenos do aplikační sféry

Analýzy a trendy výzkumu, technologií a inovací

ročník 07 / číslo 01 / leden 2012

03

Vědecká excelence a její přenos do aplikační sféry Science excellence and its transfer to the application sphere

Jedním z významných faktorů konkurenceschopnosti a rozvoje ekonomiky je kvalita základního výzkumu. Je však spíše faktorem vstupním, resp. jedním z těchto faktorů. Její hodnocení je třeba doplnit o hodnocení aplikačního potenciálu a využití výsledků výzkumu a vývoje do praktických, komerčních aplikací. A právě na tento potenciál je zaměřen článek – hodnotí vazby, potenciální i skutečné, mezi silnými českými výzkumnými obory, výzkumnými pracovišti a samotnými výzkumníky a aplikační sférou. Hodnocení je provedeno prostřednictvím rozsáhlého terénního šetření, zahrnujícího celkem 76 strukturovaných rozhovorů s vybranými excelentními výzkumníky. Autor: Pavla Žížalová

09

Infrastruktury pro výzkum a vývoj podpořené z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace – udržitelnost v regionálním a individuálním pohledu R&D infrastructures supported by the Operational Programme Research and Development for Innovation – regional structure and beneficiaries

Dosavadní deficit výzkumné infrastruktury v Česku bude v následujících letech zčásti redukován 42 novými centry vznikajícími s podporou Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace. Dojde tak do značné míry k uměle vyvolanému snížení koncentrace výzkumných kapacit v hlavním městě, neboť Praha nepatří mezi cílové regiony tohoto operačního programu. Jsou však regiony připraveny využít nabízenou příležitost, mají dostatečné lidské zdroje na obsazení vzniklých pracovních míst novými výzkumníky a jsou místní ekonomiky schopny chytit se lana spleteného z evropských peněz a posunout se díky novým výzkumným infrastrukturám blíže znalostně založené ekonomice? Autoři: David Marek, Pavla Žížalová

18

K metodologii sociálního prognózování Toward the methodology of social forecasting

Stať rozebírá přístup Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy k formování a uplatnění svébytné metodologie sociálního prognózování. Podstatným rysem tohoto přístupu je orientace na identifikaci klíčových problémů České republiky a cest jejich řešení a účast diferencovaných aktérů na tvorbě a uplatnění samotných prognóz. V letech 2000 – 2005 a 2006 – 2011 proběhly dva relativně samostatné prognostické cykly, které vyústily do návrhu modulárního přístupu k tvorbě vizí a strategií. Autor: Martin Potůček

Ergo / leden 2012 / Technologické centrum Akademie věd ČR

www.tc.cz 1

Editorial Vážené čtenářky, vážení čtenáři, v lednu byly ukončeny expertní práce na přípravě národních priorit orientovaného výzkumu. Jedná se o úkol zadaný v dubnu loňského roku vládou, odpovědnost za přípravu nese Rada pro výzkum, vývoj a inovace. Na přípravě se podílela více než stovka odborníků z výzkumu, podnikání a zdravotnických zařízení. Základní informace jsou přístupné na projektových stránkách www. priority2030.cz. Jaká je základní charakteristika tohoto projektu a čím se liší od podobných projektů prováděných v minulosti například v souvislosti s Národními programy výzkumu? Stručně řečeno, základním cílem je identifikovat strategické prioritní cíle pro Českou republiku – co budou naše země a její občané potřebovat v časovém horizontu 2030 (který rozhodně není dogmatem, ale spíše orientačním údajem). Související a ihned následující otázkou, na kterou se projekt snaží odpovědět, je, jaké výzkumné směry mohou k dosažení těchto cílů napomoci. V této charakteristice projektu – vycházet z potřeb a návazně hledat nástroje - je zároveň obsažena i odlišnost od projektů předchozích, kdy byly pro výzkumné směry, které byly posouzeny jako kvalitní, následně definovány cíle, kterých lze ve prospěch společnosti dosáhnout. Výše uvedenému přístupu se někdy říká „problem oriented exercise“ a jeho podstata je velmi jednoduchá – rozdělit omezené veřejné zdroje tam, kde to nejvíce potřebujeme a kde to bude pro společnost nejužitečnější. Což je velmi prosté a samozřejmé například na úrovni každé spořádané rodiny (ale ostatně i té případně méně spořádané – pouze s jinými měřítky potřeb), mělo by to být tedy snadno přijatelným principem i na úrovni státu. V souvislosti s přípravou návrhu národních priorit orientovaného výzkumu – výzkumu orientovaného na dosažení určitého cíle – je třeba zmínit, že prioritami nebude vůbec omezena svoboda vědeckého bádání v základním výzkumu. Priority pro orientovaný výzkum by měly postupně určit směr alokací veřejných prostředků pro aplikovaný výzkum a také vytvořit hodně příležitostí pro výzkum základní – dosažení prioritních strategických cílů si bez současného pokroku poznání nelze představit. Základní výzkum bude rovněž využívat i veřejné prostředky na výzkum neorientovaný, který nebude pochopitelně prioritami orientovaného výzkumu svazován. Návrh priorit by nyní měl putovat přes diskusi s poskytovateli a mezirezortní připomínkové řízení do vlády České republiky, která se jím bude zabývat v červnu tohoto roku. Pokud vláda priority schválí, přejde projekt do své nejdůležitější fáze – do postupného praktického uplatnění při přípravě programů na podporu orientovaného výzkumu, při přípravě budoucích státních rozpočtů na výzkum. Vzdálenější budoucnost pak nejlépe zhodnotí jak kvalitu fáze přípravy národních priorit, tak jejich implementaci. Ale to už bude jiný příběh. Příspěvky, které najdete v tomto Ergu s tématem národních výzkumných priorit do značné míry souvisí. První článek hodnotí aplikační potenciál vybraných špičkových výzkumných pracovišť prostřednictvím rozhovorů se 76 výzkumníky. Rozhovory ukázaly, že přes existenci kvalitních výzkumných výsledků a snahu značné části výzkumníků převést tyto výsledky do praxe existuje řada zejména systémových překážek, které článek analyzuje. Druhý článek se zabývá masivními investicemi z OP VaVpI do nových regionálních center, kdy Praha nepatřila mezi cílové regiony tohoto operačního programu. Tím došlo k překreslení národní mapy výzkumných kapacit s výrazným posílením některých regionů. Ve třetím článku je rozebírána metodologie sociálního prognózování používaná Centrem pro sociální a ekonomické strategie FSV UK včetně případů jejího praktického využití.

Analýzy a trendy výzkumu, technologií a inovací Recenzovaný časopis ISSN 1802-2006 – tištěná verze ISSN 1802-2170 – elektronická verze www.tc.cz/ergo; www.versitaopen.com/ergo Evidenční číslo MK ČR E 16622 Vydavatel: Technologické centrum AV ČR (IČ: 60456540) Ve Struhách 27, 160 00 Praha 6 tel.: +420 234 006 100 fax: +420 234 006 250 www.tc.cz, www.strast.cz Uzávěrka tohoto čísla: 12. 1. 2012 Vychází nejméně dvakrát ročně. Články uvedené v přehledu na titulní straně prošly recenzním řízením. Vydávání časopisu je podpořeno projektem velké infrastruktury pro VaVaI LM2010010 CZERA. Redakční rada: Ing. Karel Klusáček, CSc., MBA (předseda) Ing. Karel Aim, CSc. Mgr. Vladislav Čadil, Ph.D. Mgr. Martin Faťun Ing. Miroslav Janeček, CSc. Ing. Zdeněk Kučera, CSc. prof. Ing. Vladimír Mařík, DrSc. Ing. Ivan Pilný prof. Ing. Jaromír J. Ulbrecht, CSc. doc. Ing. Jiří Vacek, Ph.D. Redakce: Mgr. Martin Faťun (odpovědný redaktor), [email protected], tel.: +420 234 006 168 Ing. Iva Vančurová (copy editor, distribuce), [email protected], tel.: +420 234 006 142 Grafická úprava: MgA. Martin Procházka Elektronická verze časopisu je volně dostupná na www.tc.cz/ergo a www.versitaopen.com/ergo, kde si lze rovněž objednat bezplatné zaslání tištěné verze (do vyčerpání zásob). Pravidla pro přijímání příspěvků a pokyny pro autory jsou k dispozici tamtéž.

S přáním zajímavého a užitečného čtení

Karel Klusáček ředitel Technologického centra AV ČR

2

Publikování, přetištění či šíření obsahu nebo jeho části jakýmkoli způsobem v českém či jiném jazyce je možné s uvedením zdroje. Za původnost příspěvku odpovídá autor.

Vědecká excelence a její přenos do aplikační sféry Jedním z významných faktorů konkurenceschopnosti a rozvoje ekonomiky je kvalita základního výzkumu. Je však spíše faktorem vstupním, resp. jedním z těchto faktorů. Její hodnocení je třeba doplnit o hodnocení aplikačního potenciálu a využití výsledků výzkumu a vývoje do praktických, komerčních aplikací. A právě na tento potenciál je zaměřen článek – hodnotí vazby, potenciální i skutečné, mezi silnými českými výzkumnými obory, výzkumnými pracovišti a samotnými výzkumníky a aplikační sférou. Hodnocení je provedeno prostřednictvím rozsáhlého terénního šetření, zahrnujícího celkem 76 strukturovaných rozhovorů s vybranými excelentními výzkumníky. Výsledky ukazují na poměrně dobrý potenciál, kdy naprostá většina výzkumníků má zájem nejen o teoretický výzkum, ale taktéž o praktické uplatnění svých výsledků. Skutečná spolupráce s aplikační sférou je však výrazně nižší. Konkrétní jednotlivé bariéry, které jsou důvodem tohoto rozdílu, nelze jednoznačně určit, spíše je lze spatřovat v jejich vzájemném působení ve fungování inovačního systému, samotných výzkumných organizací i v motivaci výzkumníků.

Pavla Žížalová Technologické centrum AV ČR Obdrženo redakcí: 21. 11. 2011 Přijato k publikování: 21. 12. 2011

Klíčová slova: výsledky VaV, kvalita výsledků VaV, transfer znalostí, spolupráce, aplikační sféra

Science excellence and its transfer to the application sphere Research quality and excellence, analysed in the previous paper, is indisputably important part of competitiveness and economic growth. However, it is only one, rather input factor. To get a full picture, research excellence analysis needs to be complemented with an analysis how the excellence research results are used and applied in practical and commercial applications. Hence, this paper aims to assess this application potential – both potential and existing linkages between strong Czech research fields, workplaces and researchers and the application sphere. The analysis is based on extensive field survey consisting of 76 semi-structured interviews with researchers. The results show relatively good potential when the majority of researchers is interested not only in the theoretical research, but also in potential application of their results, though they might not participate in this process directly. On the other hand, the realized collaboration between the researchers and the application sphere is limited. One concrete barrier cannot be identified when explaining such a contrast, rather several mutually interlinked barriers at the level of the innovation system and the research organizations and in the motivation of the researchers themselves were identified.

Pavla Žížalová Technology Centre ASCR Received: 21. 11. 2011 Accepted for publishing: 21. 12. 2011

Key words: R&D excellence, R&D results, knowledge transfer, co-operation, application sphere

Analýza excelence a výsledků českého výzkumu (TC, 2011a), připravená jako podklad aktuálního projektu Přípravy národních priorit výzkumu a vývoje, ukázala, v jakých oborech je český výzkum v porovnání se světovým výzkumem nadprůměrný, a to nejen z pohledu publikační aktivity, ale také výstupů v podobě patentů a licencí. Přihlédnuto bylo i k velikosti oborů, neboť kvalitní a silný výzkum je v naprosté většině případů spojen s určitou minimální kritickou masou. Kvalita základního výzkumu, který analýza hodnotila, je nesporně důležitým faktorem konkurenceschopnosti a rozvoje

Ergo / leden 2012 / Technologické centrum Akademie věd ČR

ekonomiky. Sám o sobě však základní výzkum potřebný společenský pokrok nepřinese. Cílem jakékoliv národní politiky, včetně politiky podporující výzkum, vývoj a inovace (VaVaI), je zejména hospodářský růst a posílení konkurenceschopnosti, potažmo udržení a zvýšení životní úrovně obyvatel. Z tohoto pohledu by nás tedy mělo zajímat především to, jaké konkrétní uplatnění a také ekonomický a společenský přínos podpořený (základní) výzkum přinese. A právě na tento aspekt je zaměřen příspěvek – jaký je aplikační potenciál identifikovaných silných vědeckých oborů, pracovišť

3

a týmů, resp. jaký je jejich potenciál přenášet své výsledky v konkrétní aplikace a uplatnění.

Metodika šetření Hodnocení aplikačního potenciálu výzkumné sféry a spolupráce mezi výzkumnou a aplikační sférou bylo realizováno prostřednictvím terénního šetření – řízených strukturovaných rozhovorů, zaměřených na identifikované excelentní obory, pracoviště a výzkumníky. Pracoviště a výzkumné týmy byly vybrány na základě předchozích hodnocení výzkumných výsledků (scientometrických indikátorů) a jejich porovnání se světovou úrovní. Toto kritérium bylo proto rozpracováno na třech úrovních, kdy byly postupně hodnoceny: nadprůměrné výzkumné obory podle standardizovaných výsledků publikační činnosti (impaktované publikace na Web of Science) a patentové aktivity sledované u trojice patentových úřadů – Úřad průmyslového vlastnictví ČR, Evropská patentová organizace a Patentový úřad USA, jednotlivé instituce přispívající k výše vyhodnoceným nadprůměrným oborům, výzkumníci s nejlepšími výsledky dané výzkumné organizaci a oboru. Vzhledem k výchozí oborové analýze nebyly touto metodikou pokryty všechny požadované výzkumné organizace, zejména v oborech sociálních a humanitních věd, které v porovnání se světem dosahují horších bibliometrických výsledků. Výše identifikovaní výzkumníci byli proto „ručně“ doplněni o výzkumníky z chybějících výzkumných organizací, a to postupem uvedeným v posledních dvou bodech bez ohledu na to, zda byl nejvýznamnější obor organizace identifikován mezi nadprůměrnými, či nikoliv. Pro řízené rozhovory bylo během února a března 2011 osloveno celkem 61 výzkumných pracovišť – veřejných výzkumných institucí a fakult vysokých škol a univerzit a v rámci nich osloveno celkem 106 výzkumníků zastupujících různé výzkumné týmy. Celkem bylo realizováno 76 rozhovorů v 50 výzkumných organizacích¹, z toho bylo 27 výzkumných institucí a 23 veřejných vysokých škol. Pro rozhovory byl jako podklad připraven dotazník, který obsahoval 4 okruhy otevřených otázek: (i) hlavní zaměření výzkumného pracoviště a charakter výsledků, (ii) charakter spolupráce s důrazem na aplikační sféru, (iii) motivace pro spolupráci s aplikační sférou a transfer znalostí a (iv) bariéry rozvoje pracoviště a výzkumného týmu. Rozhovory proběhly převážně s výzkumníky, kteří jsou vedoucí svých týmů či skupin, zhruba pětina rozhovorů proběhla s vyššími vedoucími pracovníky – vedoucími kateder či výzkumných ústavů.

odpověděla, že se zapojuje do spolupráce s aplikačním sektorem a přenosu výsledků svého výzkumu do praxe. Pouze 15 výzkumníků uvedlo, že tyto aktivity nerealizují a zaměřují se pouze na teoretický, neorientovaný výzkum a výzkumné výsledky. Oborová spolupráce Obory, kam směřují výsledky výzkumu oslovených výzkumníků, byly prvním aspektem vazeb mezi výzkumem a aplikační sférou, zjišťovaným v realizovaném šetření. Oborový aplikační potenciál silných výzkumných oborů v Česku, resp. oblast a obor potenciální aplikace či obor realizované spolupráce tak, jak ji uvedli výzkumníci v realizovaných rozhovorech, lze podle realizovaných rozhovorů identifikovat pro pět širších, zčásti multidisciplinárních oborů: life-sciences zahrnující zejména farmacii, (bio)medicínu a biotechnologie (včetně technologií pro životní prostředí, informační technologie a kybernetika, přístroje vázané na obory fyziky, optiky, elektroniky, nanotechnologie a materiály, které mohou mít uplatnění v řadě oborů, jako například v medicíně, životním prostředí, v textilních materiálech, stavebnictví či energetice, energetika, především jaderná. Obrázek 1 zjednodušeně ilustruje zjištěné vazby mezi nejsilnějšími výzkumnými obory a obory, kam směřují potenciálně jejich výsledky, resp. kde dotazovaní výzkumníci mají partnery, se kterými spolupracují. Obrázek potvrzuje na první pohled odlišnou provázanost jednotlivých oborů s aplikační sférou. Zároveň však porovnání spontánních a neúplných vazeb mezi výzkumem a silných vazeb mezi výzkumem a aplikační sférou dokládá zatím omezenou propojenost těchto dvou sektorů. Obory nikoli jen potenciální, ale i realizované spolupráce nabízejí podobnou škálu oborů, zejména ale v oblasti farmacie, medicíny a biotechnologií realizovaná spolupráce chybí (patrné i z obrázku 1). Rozdíl však spočívá především v charakteru a intenzitě této spolupráce a přenosu znalostí do praxe. Prvním důležitým aspektem je spolupráce s domácími subjekty, resp. subjekty lokalizovanými a využívajícími tyto znalosti a spolupráci v Česku. Významná část oslovených výzkumníků spolupracuje prakticky výhradně se zahraničními subjekty, spolupráci s domácími subjekty uvedla pouze asi polovina výzkumníků. Ukazuje se zde tedy jedna z bariér intenzivnější spolupráce v rámci českého inovačního systému, kterou je omezená absorpční kapacita domácí aplikační sféry (resp. firem a dalších subjektů lokalizovaných v Česku obecně²). Výzkumníci spolupracující se zahraničními subjekty v naprosté většině uvedli, že zde v tuto chvíli nemají adekvátního partnera, který by

Tabulka 1: Přehled realizovaných rozhovorů podle vědních disciplín Oblast Počet rozhovorů

Přírodní a zemědělské vědy

Technické vědy

Lékařské vědy

Sociální a humanitní vědy

Celkem

33

31

8

4

76

Charakter spolupráce s aplikační sférou Naprostá většina oslovených výzkumníků v rozhovorech dokázala uvést možné směry a obory využití svých výsledků. Ze 76 výzkumníků, kteří se zúčastnili rozhovorů, jich většina v realizovaném šetření také

dokázal jejich výsledků využít či takového, s nímž by spolupráce byla motivací a výzvou pro výzkum, a nikoliv například jen jednoduchým testováním.

¹Pod pojem výzkumná organizace jsou v článku zahrnuty veřejné výzkumné instituce a veřejné vysoké školy.

4

Obrázek 1: Mapa spolupráce mezi excelentním výzkumem a aplikační sférou Gumárenství, plastikářství

Silná vazba Slabá vazba

Petrochemický průmysl

Potenciální vazba

Energetika

Vědy o polymerech

Ostatní chemie

Materiálové vědy

Farmacie

Vědy o životním prostředí

Vědy o živé přírodě, biotechnologie

Automobilový průmysl

Spektroskopie

Molekulární biologie

Elektrochemie

Nukleární vědy

Počítačové vědy

Přístroje, elektronika

Medicína

Zdravotní služby

Přístroje

Fyzika

IT služby

Strojírenství

Elektrotechnický průmysl

Zdroj: Vlastní hodnocení podle provedených analýz

Druhým důležitým aspektem, který je třeba mít na paměti, je charakter spolupráce s aplikační sférou – ta nutně neznamená pouze spolupráci na společných projektech s cílem převést výsledky výzkumu do komerčních aplikací uplatněných na trhu, ale zahrnuje také spolupráci ve formě konzultací, jednoduchých měření a testování³ či konzultací pro orgány státní správy (např. pro potřeby regulací, nastavení norem apod.). I tato spolupráce je důležitá, z pohledu ekonomiky má však menší potenciál pro inovace a zvýšení konkurenceschopnosti firem. Opomenout však nelze ani tzv. horizontální mobilitu, mobilitu lidí, která hraje podle zahraničních zkušeností velmi důležitou roli ve vzájemném sbližování obou sfér a budování vzájemné důvěry, v Česku však zatím není jako součást transferu znalostí a spolupráce aplikační a akademické sféry zdůrazňována. Forma spolupráce Nejvýznamnější formou spolupráce (viz tabulka 2) jsou konzultace a poradenství a kontrahovaný výzkum. Velký počet výzkumníků se ale také zapojuje do společných výzkumných projektů realizovaných ve spolupráci podniků (či jiných subjektů aplikační sféry) a výzkumných organizací podpořených z veřejných prostředků. Nejčastěji se jedná o domácí (národní) programy na podporu VaVaI. Konkrétní náplň těchto forem spolupráce se však liší, stejně jako hodnocení jejich přínosu pro výzkumný tým, resp. pracoviště.

Kontrahovaný výzkum (výzkum na zakázku) představuje prakticky pro všechny výzkumníky, kteří se do něj zapojují, významný příjem do rozpočtu jejich týmu a pracoviště. Tento příjem je pro velkou část z nich zároveň zpětnou motivací pro jeho realizaci. Spokojenost s náplní a realizací kontrahovaného výzkumu se však mezi oslovenými výzkumníky liší. Pro část z nich představuje kontrahovaný výzkum významnou možnost uplatnění jejich znalostí v praxi a zároveň nabízí zdroje informací a impulsů pro další výzkum. Jedná se o ty výzkumníky, u nichž podniky v rámci kontrahovaného výzkumu poptávají vyřešení významných problémů a výzev, které často vyžadují kombinaci znalostí teoretického i aplikovaného výzkumu. Část výzkumníků vnímá tuto spolupráci i jako významnou součást výuky. Na projektech a zakázkách, které si u výzkumných organizací zadávají podniky, se mohou často podílet i studenti – nejen doktorského, ale i magisterského studia. Možnost vyzkoušet si své znalosti na konkrétním úkolu v praxi je atraktivní jak z hlediska jejich budoucí uplatnitelnosti, tak i z hlediska atraktivity pro nové studenty. Možnost spolupráce s praxí již během studia zatraktivňuje toto studium a zvyšuje prestiž pracoviště pro nové potenciální studenty a pomáhá tedy i v přitahování talentů. Právě to je pak podle oslovených výzkumníků důležité pro jejich dlouhodobý rozvoj a udržení kvality pracoviště. Většina oslovených pracovišť stále získává nové výzkumné

² Za „domácí“ spolupráci by byla označena například i spolupráce s firmou Škoda Auto či s firmou Zentiva, které jsou firmami pod zahraniční kontrolou. ³ Zde jsou míněny standardní měření a testování, často vyplývající z existujících předpisů; nejde tedy o „klasickou“ spolupráci v oblasti výzkumu a vývoje, která by přinášela přidanou hodnotu ve formě inovací nebo zvýšení konkurenceschopnosti firem.

Ergo / leden 2012 / Technologické centrum Akademie věd ČR

5

Tabulka 2: Charakter spolupráce s aplikační sférou Počet výzkumníků – spolupráce se subjekty v ČR

Počet výzkumníků – spolupráce se subjekty v zahraničí

Kontrahovaný výzkum*

21

9

Společné projekty (domácí i zahraniční)

17

8

3

8

22

10

Charakter spolupráce

Prodej licence Konzultace, poradenství Spin-off firmy** Žádná spolupráce

8 15

Poznámka: V odpovědích mohlo být zmíněno více forem spolupráce a transferu znalostí. *Kontrahovaný výzkum zahrnuje velmi různorodé aktivity od například jednoduchého měření až po možnost vzniku zcela nového know-how. **Spin-off firmy nezahrnují v tomto případě ve většině pouze spin-off firmy s podílem výzkumné organizace ve svém, ale i firmy založené přímo výzkumnými pracovníky pracoviště s cílem realizovat přes ně transfer znalostí. O spin-off podle její úzké definice se jedná pouze ve dvou případech z uvedených osmi. Zdroj: Vlastní šetření

pracovníky z řad svých studentů. Schopnost přitáhnout tedy ty nejlepší již pro samotné studium je proto hodnocena jako důležitá. Spolupráci zahrnující oblast inovací a transferu znalostí s cílem komercializace a uplatnění výsledků výzkumu v praxi uvedl nižší počet výzkumníků – z uvedených 34 to bylo pouze 20 výzkumníků, z nichž navíc část spolupracuje pouze se subjekty lokalizovanými mimo Česko. Na druhé straně je ale část výzkumníků, kteří kontrahovaný výzkum hodnotí spíše jako nutnost, jako důležitý zdroj příjmů pracoviště (bez vazby na konkrétní účel), který však nemá další přínosy. Jedná se zejména o ty výzkumníky, kteří v rámci kontrahovaného výzkumu realizují více jednodušších, standardizovaných úkolů, které by mnohdy mohly být řešeny i v rámci služeb na trhu (jedná se o různá, běžně komerčně dostupná měření, testování apod.). Z důvodu nižší ceny (dané ovšem také absencí nebo nevhodným využíváním full-cost modelu financování na organizaci), nedostatečné nabídky v Česku či osobních kontaktů jsou ale realizovány prostřednictvím výzkumných organizací. Takto zaměřený výzkum pak podle oslovených výzkumníků nenaplňuje hlavní poslání jejich aktivit a veřejně podporovaného výzkumu. Jeho realizace někdy vede i ke sporům uvnitř výzkumných organizací a k odsudkům spolupráce s podniky jako takové, resp. k vyhrocení názorů na to, zda by měly veřejné výzkumné organizace spolupráci s aplikační sférou realizovat či zda by se měly věnovat v podstatě čistě teoretickému výzkumu. Podíl obou těchto názorově v podstatě protikladných hodnocení nelze v žádném případě přesně určit, ve skutečnosti se nejedná pouze o dvě takto čistě vymezené zkušenosti. Podobně nejednoznačné je také hodnocení společných výzkumných projektů podpořených veřejnými prostředky. Na jedné straně jsou výzkumníci, kteří tuto formu podpory vnímají jako významnou, neboť je podle nich prakticky jedinou možností, kdy jsou s nimi podniky ochotny spolupracovat a investovat prostředky do VaV aktivit. Bez této formy podpory by některé firmy podle oslovených výzkumníků daly přednost jednodušší spolupráci na konkrétních zakázkách

6

před i několikaletými projekty s méně jistými výsledky. Pro některá z oslovených pracovišť jsou společné projekty i významnou formou, jak zajistit část přenosu znalostí do praxe – jejich výhodou je jasné nastavení pravidel pro přenos, který nemusí „spoléhat“ na vlastní nastavení ze strany výzkumné organizace. To, jak ukazuje další kapitola, je totiž vnímáno jako jedna z bariér spolupráce. Na druhé straně část oslovených výzkumníků vnímá programy podporující aplikovaný výzkum ve spolupráci výzkumu a podniků poměrně negativně. Tyto programy nejsou podle nich dostatečně motivační, ale spíše „učí“ firmy neinvestovat vlastní zdroje na VaVaI aktivity a spoléhat se (i v jejich zaměření) na zdroje veřejné. Kromě charakteru spolupráce bylo také v šetření zjišťováno, s jakými subjekty výzkumníci spolupracují, především, zda jsou jejich znalosti uplatňovány v Česku nebo v zahraničí. Oba typy spolupráce jsou významné. Spolupráce se subjekty v zahraničí může například podpořit rozvoj sítě kontaktů pracoviště, přispět k zapojení i do mezinárodních projektů, přinést další zdroje finančních prostředků, zvýšit povědomí o pracovišti či prostě může být jedinou možnou pro uplatnění poznatků v praxi. Pokud však uvažujeme o přínosech spolupráce pro českou ekonomiku a společnost, je zřejmé, že spolupráce se subjekty v Česku bude mít přínos potenciálně vyšší – kromě samotného příjmu například z prodané licence, a tedy příjmu pro danou výzkumnou organizaci, to budou příjmy spojené i s komercializací, tedy například výrobou daného produktu. Spolupráce se subjekty v Česku je u oslovených výzkumníků četnější. Z pohledu vlastnictví firem řada výzkumníků spolupracuje pouze s domácími podniky a v šetření zmínili, že „probojovat se“ i k zahraničním firmám je mnohem obtížnější. Důvodem je často se opakující faktor spolupráce, který byl v rozhovorech uveden, a to osobní kontakty a vzájemná důvěra. Ty mají výzkumníci mnohem častěji právě se subjekty v Česku, mimo jiné například i prostřednictvím absolventů, kteří v případě potřeby v budoucím pracovním uplatnění po svém studiu často využijí kontaktů se svou alma mater. Dalším faktorem je povědomí o domácích výzkumných pracovištích a jejich výsledky mezi podniky, které zatím není tak významné. Jen málo výzkumných organizací v Česku se skutečně zabývá i svým marketingem a propagací, což by mělo být například ale i součástí hodnocených strategií transferu znalostí. Jejich zapojení do mezinárodních sítí a projektů, které jsou zdrojem partnerství i se subjekty aplikační sféry, je zatím také nižší. Na druhé straně jsou ale mezi oslovenými výzkumníky i ti, kteří spolupracují pouze se subjekty v zahraničí. U většiny z nich se jedná navíc o skutečný přenos výsledků jejich výzkumu do praxe v podobě nových produktů. Nejčastějším důvodem spolupráce se subjekty ze zahraničí je absence potřebného, dostatečně silného i technologicky vyspělého partnera v Česku. Doplňujícím faktorem, který byl zmíněn, je ale také absence kvalitních služeb, které by výzkumníkům pomohly uplatnit jejich výsledky samostatně – zjednodušeně absence manažera transferu technologií, který by kvalitně zajistil celý proces od zhodnocení skutečného potenciálu uplatnění a nejvhodnější formy přes například mezinárodní patentové přihlášky po vyhledání obchodního partnera, potenciálních finančních zdrojů apod. Tyto služby by nebyly v některých případech dostatečné, pro uplatnění některých výsledků je třeba zázemí silného partnera s dlouhodobější zkušeností a znalostmi v daném oboru na potřebné úrovni, v některých by však mohly napomoci uplatnění výsledků v Česku.

Bariéry intenzivnější spolupráce výzkumu a aplikační sféry Intenzivní spolupráce výzkumníků zaměřená na transfer jejich znalostí a výsledků do praxe se tedy týká pouze přibližně jedné třetiny dotazovaných výzkumníků. Jaké jsou hlavní příčiny této poměrně nízké hodnoty? Zjednodušeně je lze rozdělit na (i) motivační, (ii) bariéry na systémové úrovni (úrovni inovačního systému a úrovni institucí), (iii) bariéry v absorpční kapacitě. Zároveň ale nelze říci, která z nich je tou klíčovou. Všechny jsou vzájemně provázané a odstranění (či zmírnění) jen jedné z nich by přineslo jen malý efekt. (i) Motivace ke spolupráci s aplikační sférou a uplatnění výsledků v praxi U výzkumníků, kteří uvedli spolupráci s aplikační sférou, dominuje především osobní motivace. Touha objevovat a bádat, která je společná všem osloveným výzkumníkům, je u nich doplněna také o touhu vidět praktické uplatnění a využití svých výsledků (takto přesně ji uvedlo spontánně celkem 25 výzkumníků). Prakticky všichni oslovení výzkumníci na prvním místě uvedli důraz na (kvalitní) základní výzkum, který je hlavním posláním jejich výzkumné organizace, ale který zároveň vnímají jako základ pro kvalitní aplikovaný výzkum a aplikace. Část z oslovených výzkumníků však zároveň vnímá osobní potřebu komerčně využít výsledky vlastního výzkumu. Jen v málo případech je však tato osobní motivace a potřeba doplněna také o podporu ze strany výzkumné organizace, či dokonce ze strany inovačního systému jako celku. Tyto úrovně jsou vnímány zatím spíše jako bariéra k efektivní spolupráci s aplikační sférou. Většina z oslovených organizací zatím nemá vlastní systém a (uplatňovanou) strategii na podporu spolupráce s aplikační sférou. Kritizováno bylo v tomto ohledu také ještě přetrvávající paušální uplatňování režijních nákladů, které ukrajuje velkou část prostředků z projektů, aniž by bylo vždy patrné za jaké služby. Paušální režijní náklady jsou tak společně s chybějícím motivačním systémem v některých případech vnímány i jako „solidární“ financování, které nepodporuje excelenci v rámci pracoviště. Tuto situaci by mělo změnit současné zavádění systému full-cost modelu rozpočtování režijních nákladů. (ii) Bariéry na úrovni inovačního systému Kromě samotné výzkumné organizace spatřují oslovení výzkumníci úlohu pro motivaci i v národní úrovni – ta je však hodnocena nepříznivě. Zhruba třetina výzkumníků (spontánně) uvedla tuto úroveň a současné nastavení systému financování VaVaI aktivit v Česku jako významnou bariéru spolupráce s aplikační sférou. Podle jejich odpovědí nastavení institucionálního financování dnes jasně upřednostňuje výsledky základního výzkumu. To se promítá následně i do strategií na úrovni výzkumné organizace, jejichž vedení zdůrazňuje význam výsledků základního výzkumu, a naopak aplikačně zaměřené týmy nejsou často tak silně podporovány. Někteří z výzkumníků v tomto ohledu hodnotili kladně silné bodové ohodnocení patentů (a podobných výsledků zaměřených více směrem k aplikaci), které považují za aplikační výstup. Celkově je však hodnocení současného zařazení patentů mezi hodnocené výsledky velmi protichůdné, co do počtu odpovědí v podstatě vyrovnané, s mírnou převahou odpovědí „proti“. Na jedné straně je oceněn posun hodnocení pro rozdělení institucionálního financování i k aplikačním výsledkům, na druhé straně je současné hodnocení kritizováno jako rigidní a formální, jehož výsledkem jsou „stovky papírových patentů“ (užitných vzorů apod.).

Ergo / leden 2012 / Technologické centrum Akademie věd ČR

Bariéru tak lze vidět ve stále spíše pasivním přístupu k motivaci výzkumníků k transferu znalostí a spolupráci s aplikační sférou zaměřující se například na zřízení centra pro transfer znalostí, nicméně bez jeho další aktivní podpory – zajištění kvalitních služeb pro transfer znalostí. Dosavadní podpora v této oblasti směřovala z velké části do budování fyzické infrastruktury (TC 2011b), nikoliv do budování vlastních služeb. Z pohledu budoucí podpory zaměřené na subjekty poskytující asistenční služby pro transfer znalostí a spolupráci s aplikačním sektorem jak dovnitř vlastních institucí (např. pomoc s posouzením aplikačního potenciálu dosažených výsledků, ověřením technologie apod.), tak vně (např. obchodní vyhledání vhodných partnerů), je třeba zaměřit se na rozvoj znalostí a kompetencí pracovníků center transferu znalostí, ale i výzkumníků či studentů. I tato sféra byla podpořena, převažující je ale zaměření na obecnější znalosti ze sféry ochrany duševního vlastnictví a širší vzdělávací kurzy. Chybí zde více individualizované projekty šité na míru jednotlivým pracovištím a týmům a také podpora manažerských/podnikatelských a marketingových dovedností. Další významnou bariéru, i když nepřímou pro samotnou spolupráci s aplikační sférou, spatřují oslovení výzkumníci v neustálých změnách v systému financování výzkumných organizací. Stabilitu (jakéhokoliv) systému přitom výzkumné organizace považují za klíčovou podmínku pro svůj rozvoj a budování špičkových výzkumných týmů. Dosáhnout určité kvality není v rámci výzkumu možné během několika měsíců či několika málo let, ale budování špičkových týmů trvá delší dobu, až se tým ustálí a dosáhne určitého minimálního objemu znalostí a zkušeností v dané problematice, stejně jako propojení na další důležité aktéry a subjekty jak doma, tak ve světě. Při neustále se měnících podmínkách však výzkumné organizace jen těžko získávají a udržují si kvalitní pracovníky, neboť nemohou plně předvídat, zda budou mít i v dalších letech dostatek financí na jejich udržení. Tyto změny jsou navíc umocňovány v současnosti jak probíhající diskuzí o dalších změnách, tak rozvojem celé řady nových výzkumných infrastruktur a nejistotou, jak budou omezené prostředky rozdělovány. (iii) Absorpční kapacita aplikační sféry a inovační poptávka Významná bariéra omezené spolupráce s aplikačním sektorem ale spočívá také přímo na jeho straně, v nízké absorpční kapacitě a omezené poptávce po „službách“ VaV. Tento faktor zmínil vůbec nejvyšší počet výzkumníků – celkem 29, přičemž je nutné podotknout, že více než polovina z těchto výzkumníků zároveň spolupracuje na transferu znalostí se zahraničními subjekty mimo Česko. Většina dalších, kteří takto odpověděli, jsou činní ve výzkumných oborech s nižším znalostním potenciálem na straně aplikační sféry. Tuto bariéru tak nelze v žádném případě vnímat jako „výmluvu“, ale naopak jako zcela reálnou, odrážející charakter současného podnikového sektoru v Česku. Aplikační sféra však nezahrnuje pouze soukromý, podnikový sektor, ale také veřejnou správu a poskytovatele veřejných služeb, jako je zdravotnictví, sociální služby, bezpečnost a další. I tato sféra je významným klientem výzkumné sféry, resp. měla by být. I zde lze zatím v Česku vnímat nedostatky, poptávka po inovacích se strany veřejného sektoru nevytváří dostatečný stimul pro inovace. Veřejné zakázky přitom tvoří významný objem veřejných výdajů a mohou se stát důležitým nástrojem pro podporu inovačních aktivit v Česku. V současné době však veřejná správa není schopna v dostatečné míře definovat požadavky na náročná a inovační řešení. Také v zahraničí osvědčené nástroje na podporu inovací prostřednictvím zadávání veřejných zakázek nejsou v Česku dosud zavedeny (TC 2011b).

7

Závěr Odstranění výše uvedených bariér zjednodušeně z velké části míří na posílení motivace výzkumu k transferu znalostí a ke spolupráci mezi výzkumem a aplikační sférou (s výjimkou poslední bariéry, kterou však nelze opomíjet, zde však není prostor tuto problematiku podrobněji rozepsat). Pokud chceme výzkumníky motivovat k větší spolupráci s aplikačním sektorem, je důležité také znát a zdůrazňovat, jaké jsou konkrétní přínosy z transferu znalostí a spolupráce s aplikačním sektorem, což podle našich zkušeností zatím není v Česku zcela automatické. Závěr je proto věnován charakteristice hlavních přínosů transferu znalostí pro výzkumnou organizaci. Spolupráce výzkumné a aplikační sféry či transfer znalostí představují samozřejmě významný zdroj finančních prostředků organizace, která s nimi může navíc volně nakládat. To je však jen jeden, možná nejznámější přínos. I ty další jsou však pro rozvoj výzkumné organizace nezanedbatelné. Společný výzkum či jiná forma spolupráce s aplikační sférou je významným zdrojem nových impulsů pro další výzkum. Společné aktivity přinášejí stimulaci nových výzkumných nápadů jak pro další společné (výzkumné) projekty, tak i pro samostatný výzkum organizace. Spolupráce s aplikační sférou dále zvyšuje atraktivitu pracoviště pro nové studenty, kteří tak vidí a mohou si i vyzkoušet uplatnění nabytých znalostí v praxi. Díky praktickým zkušenostem se navíc zvyšuje i jejich uplatnitelnost na trhu práce, což je při rozhodování o tom, kam za studiem, významný faktor. Vlastní studenti navíc stále představují

8

důležitý zdroj potenciálních výzkumníků, a tedy i udržitelnosti rozvoje výzkumného pracoviště. Spojení s aplikačním sektorem a transferem znalostí je ale důležitým rozhodovacím kritériem i pro špičkové výzkumníky. Své budoucí pracoviště si nevybírají jen podle zázemí pro výzkumnou práci, ale stále častěji i podle možnosti své výsledky převádět do praxe. Uplatnění jejich výsledků jim přináší jak lepší finanční ohodnocení, tak také uznání i přehled i tom, kam se ubírají výzkumné a vývojové aktivity firem, na jaké problémy se zaměřují a kde jsou potenciální otázky pro řešení základním výzkumem. Podstatný je ale i dopad na uznání důležitosti výzkumné organizace ze strany veřejného sektoru jako jednoho z klíčových aktérů ekonomického rozvoje. Tento faktor je významný zvláště pro rozhodování o alokaci veřejných prostředků.

Odkazy [1] TC (2011a): Mapa výzkumného a aplikačního potenciálu Česka: Oborová a institucionální analýza výsledků výzkumu a vývoje v ČR. Studie TC AV ČR, 39 s. [2] TC (2011b): Podpora vytváření strategií zaměřených na realizaci výsledků VaV v praxi a ochranu duševního vlastnictví a motivace spolupráce s aplikačním sektorem. Studie TC AV ČR, 105 s.

Infrastruktury pro výzkum a vývoj podpořené z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace – udržitelnost v regionálním a individuálním pohledu Dosavadní deficit výzkumné infrastruktury v Česku bude v následujících letech zčásti redukován 42 novými centry vznikajícími s podporou Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace. Dojde tak do značné míry k uměle vyvolanému snížení koncentrace výzkumných kapacit v hlavním městě, neboť Praha nepatří mezi cílové regiony tohoto operačního programu. Jsou však regiony připraveny využít nabízenou příležitost, mají dostatečné lidské zdroje na obsazení vzniklých pracovních míst novými výzkumníky a jsou místní ekonomiky schopny chytit se lana spleteného z evropských peněz a posunout se díky novým výzkumným infrastrukturám blíže znalostně založené ekonomice? První krok nutně podmiňuje ty další. Detailní pohled na dosavadní vývoj regionální zaměstnanosti ve VaV ukazuje, že v některých krajích nejsou v příslušném vědním oboru přítomny dostatečné lidské zdroje pro obsazení vznikajících center novými zaměstnanci, a hrozí tak částečné oslabení tohoto impulzu formálním přesunem stávajících výzkumníků z jedné instituce do druhé. V porovnávání se stávající strukturou zdrojů mateřských institucí se navíc ukazují jako neúměrně vysoké odhady podílu smluvního výzkumu a zahraničních grantů u budovaných center. Snížení některého z těchto zdrojů může mít za následek výrazné utlumení činnosti centra, neboť státní rozpočet nebude pravděpodobně schopný tento výpadek kompenzovat.

David Marek, Pavla Žížalová Technologické centrum AV ČR Obdrženo redakcí: 28. 11. 2011 Přijato k publikování: 21. 12. 2011

Klíčová slova: infrastruktura pro VaV, OP VaVpI, lidské zdroje, udržitelnost

R&D infrastructures supported by the Operational Programme Research and Development for Innovation – regional structure and beneficiaries One of the weaknesses of the Czech R&D inherited from the previous period – obsolete R&D infrastructure – can soon be overcome. The Operation Programme Research and Development for Innovation has supported the establishment of 42 new R&D centres. All the new infrastructures will be located outside the capital city of Prague, because the metropolitan region is not supported by the Operation Programme. In the consequence, the present concentration of R&D capacities will (artificially) diminish. However, the key questions is whether the regions are ready to take advantage of this opportunity, whether there are enough human resources to fill the new R&D centres and whether the regional economies have the absorption capacity to use the new knowledge produced and shift themselves towards the knowledge-based economy. Though currently we can mostly only speculate, this paper presents an analysis of regional employment data which helps us identify what the challenges are. The available data show there are several regions where the current R&D capacities and their development trends lag behind the projections of the new R&D centres. At the same time, comparison of the current “mother” institutions and their planned R&D centres show that almost in all cases, the new centres very probably overestimate the share of private and international financial sources, putting at risk their sustainability or the future of existing research institutes.

David Marek, Pavla Žížalová Technology Centre ASCR Received: 28. 11. 2011 Accepted for publishing: 21. 12. 2011

Key words: R&D infrastructure, OP RDI, human resources, sustainability

Ergo / leden 2012 / Technologické centrum Akademie věd ČR

9

Česko se při přípravě Operačního programu Výzkum a vývoj pro Inovace (OP VaVpI) rozhodlo směřovat významné finanční prostředky do rozšíření výzkumné a vývojové (VaV) infrastruktury. V rozmezí let 2007 – 2013 je na tento účel v rámci prvních dvou prioritních os OP VaVpI alokováno téměř 40 mld. Kč. Společně s tím, jak je upřesňován scénář proměny uvedené finanční podpory ve fungující VaV centra, se stávají slyšitelnější hlasy, které upozorňují na otázky spojené se schopnostmi v jednotlivých případech nové infrastruktury efektivně využít. Jsou to zejména lidské a finanční kapacity přítomné v regionech a odpovědných institucích, co je předmětem zmíněné diskuze. V článku, který tomuto příspěvku přímo předcházel a tvořil úvod věnující se tématu na národní úrovni (Marek, Žížalová, Valenta 2011), byly již nastíněny základní trendy vývoje zaměstnanosti ve VaV v souvislosti s indikovanými kapacitami vznikajících VaV center. Rovněž byly formulovány dílčí závěry upozorňující na možný nesoulad potřeb budovaných VaV center a přítomných lidských zdrojů, kterému je třeba věnovat detailnější pozornost. Tento příspěvek proto na zmíněný článek plynule navazuje a rozšiřuje analýzu o regionální pohled na lidské zdroje v jednotlivých vědních oborech. Zároveň se zčásti dotýká také finanční udržitelnosti plánovaných infrastruktur, konkrétně porovnává příjmy stávajících institucí z vlastní činnosti a mezinárodních grantů s obdobnými charakteristikami očekávanými u nových VaV center. Z pohledu dostupných statistických údajů je Praha nejvýznamnějším centrem VaV v Česku. Je zde lokalizována více než třetina současných výzkumných kapacit – 38 % zaměstnanců a 35 % výdajů ve VaV – a více než polovina výzkumných kapacit veřejného, tj. vládního a vysokoškolského sektoru – 54 % zaměstnanců a 59 % výdajů ve VaV (ČSÚ 2011). Projekty nově vznikajících výzkumných center financovaných v rámci prvních dvou prioritních os OP VaVpI (Evropská centra excelence a Regionální VaV centra) jsou však potenciálně zacíleny na všechny české regiony s výjimkou právě hlavního města. Praha je podle pravidel regionální politiky EU jediným českým regionem, který nespadá do cíle Konvergence, a tudíž nemůže být podporována z OP VaVpI. Nicméně důležitým argumentem pro takto nastavenou podporu nejsou pouze pravidla regionální politiky EU, ale také snaha zlepšit pozici regionů z pohledu znalostní ekonomiky, ke které musí Česko jako celek i jednotlivé regiony nutně směřovat. K přechodu ve znalostní ekonomiku jsou třeba také kvalitní znalostní (resp. výzkumné) instituce. V teoretických konceptech vztahujících se k oblasti (regionální) konkurenceschopnosti a ekonomického rozvoje se stále zdůrazňuje význam fyzické blízkosti pro vzájemnou spolupráci a přenos znalostí mezi akademickou (znalostní) a aplikační (podnikovou) sférou (např. Feldman 2000; Fritsch, Slavtchev 2007). I toto je tedy argument pro budování regionálních center znalostí jako součásti regionálních inovačních systémů. Na druhé straně ale stojí argument dostatečných (absorpčních) kapacit, které tato nová výzkumná centra naplní a zároveň budou schopny využít jejich výsledky. Důležitou otázkou tedy je, jak se regiony dokáží s novými VaV infrastrukturami vyrovnat.

Dosavadní (lze samozřejmě diskutovat, zda přirozená) koncentrace VaV je velmi významná, v některých regionech však pravděpodobně dojde k výraznému posílení stávajících výzkumných oborů. Existují v regionech kapacity, které nemalý měšec evropských peněz pro český výzkum dokáží proměnit ve skutečná centra excelence a regionální instituce s hustou sítí vazeb na aplikační sféru?

Lokalizace nových výzkumných infrastruktur Diskutované nové výzkumné infrastruktury (dále VaV centra) vznikají na území deseti krajů (viz tabulka 1). Tři kraje (Karlovarský, Královehradecký a Pardubický) nepatří mezi místa realizace žádného projektu, stejně tak hlavní město Praha. V Praze, která není cílovým regionem OP VaVpI, jsou investiční projekty zaměřené na rozvoj inovačního prostředí a partnerství mezi základnou VaV a praxí podporovány z Operačního programu Praha – Konkurenceschopnost. V porovnání s OP VaVpI jsou tyto projekty jak finančně, tak z hlediska lidských zdrojů minoritní a infrastruktury s dotací nad 70 mil. Kč budou zaměstnávat celkem pouze 38 FTE¹ pracovníků ve VaV (TC 2011). Čistě administrativní oddělení Prahy a Středočeského kraje však nekoresponduje s reálnou propojeností obou územních celků a předpoklady, že například BIOCEV vznikající těsně za hranicemi Prahy bude využívat zejména lidských zdrojů koncentrovaných v hlavním městě. Už prostý výčet projektů naznačuje korespondenci připravovaných VaV center s tradičními regionálními specializacemi (například biologické obory v Jihočeském kraji) a logicky také výzkumnými kapacitami v příslušných regionech. Toto pravidlo však neplatí plošně, jak ukazují příklady Královehradeckého a Pardubického kraje, které mají obdobnou zaměstnanost ve VaV (a nepochybně také silné výzkumné obory) stejně jako Plzeňský nebo Olomoucký kraj, na rozdíl od nich zde ale žádné nové VaV centrum s podporou OP VaVpI nevznikne. Z výše uvedených informací je zřejmé, že některé regiony mohou díky novým výzkumným centrům významně posílit na úkor jiných. Zda však očekávaný rozvoj staví na reálně přítomných kapacitách, se snaží posoudit následující porovnání.

Regionální zaměstnanost ve VaV VaV centra vznikají v převážné většině (86 % z hlediska očekávané zaměstnanosti) z iniciativy výzkumných institucí patřících do vládního a vysokoškolského sektoru. V Česku také přetrvává omezená mobilita pracovníků mezi veřejným a podnikovým výzkumem (např. Klusáček, Kučera, Pazour 2008). Jednotlivé projekty budou zaplňovat nově vytvořená pracovní místa s rozdílným tempem, v roce 2016 již podle dostupných dat bude naprostá většina kapacit obsazena. V tomto kontextu je proto také hodnocena existující zaměstnanost ve VaV, stejně jako doplňující informace z jednotlivých výzkumných organizací. V souladu s výhledem VaV center byl zvolen pětiletý časový interval, který retrospektivně posuzuje vývoj zaměstnanosti ve VaV – oborově,sektorově, regionálně nebo v kombinaci více kritérií².

¹Používaná data o vytvořených pracovních místech a zaměstnancích VaV jsou vždy vyjádřena jako ekvivalent plného úvazku (full time equivalent – FTE). Jeden FTE se rovná jednomu roku práce (na plný pracovní úvazek) zaměstnance, který se podílí na VaV činnosti. U zaměstnanců zabývajících se i jinou činností je započtena pouze příslušná část jejich pracovní kapacity (ČSÚ 2011). ² Na úrovni krajů již nejsou dostupná data o zaměstnanosti ve VaV v podobě, která kombinuje strukturu z hlediska sektorů provádění a z hlediska vědních oblastí. Ta by dále zdůraznila možnou kolizi současných kapacit ve VaV a indikovaných požadavků nových VaV center.

10

Tabulka 1: Přehled projektů OP VaVpI v prioritních osách 1 a 2 podle krajů ČR Kraje

Název projektu

Praha Středočeský

Biotechnologické a biomedicínské centrum (BIOCEV)¹,² Extreme Light Infrastructure (ELI)¹,² Pořízení technologie pro Centrum vozidel udržitelné mobility Udržitelná energetika (SUSEN)² Univerzitní centrum energeticky efektivních budov (UCEEB)³

Jihočeský

Centrum řasových biotechnologií Třeboň (Algatech) Jihočeské výzkumné centrum akvakultury a biodiverzity hydrocenóz

Plzeňský

Centrum nových technologií a materiálů Nové technologie pro informační společnost (NTIS)¹ Regionální inovační centrum elektrotechniky (RICE) Regionální technologický institut (RTI) Západočeské materiálově metalurgické centrum (ZMMC)

Karlovarský Ústecký

Unipetrol výzkumně vzdělávací centrum

Liberecký

Centrum pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace Centrum rozvoje strojírenského výzkumu Liberec Regionální centrum speciální optiky a optoelektronických systémů

Královéhradecký Pardubický Vysočina

Centrum excelence Telč (ARCchip)¹

Jihomoravský

Aplikační a vývojové laboratoře pokročilých mikrotechnologií a nanotechnologií (ALISI) Centra materiálového výzkumu na FCH VUT v Brně Centrum pro aplikovanou mikrobiologii a imunologii ve veterinární medicíně Centrum pro studium dopadů globální změny klimatu (CzechGlobe)¹ Centrum senzorických, informačních a komunikačních systémů (SIX) Centrum výzkumu a využití obnovitelných zdrojů energie CETOCOEN Dopravní VaV centrum Mezinárodní centrum klinického výzkumu (FNUSA-ICRC)¹,² NETME Centre (Nové technologie pro strojírenství) Pokročilé stavební materiály, konstrukce a technologie (AdMaS) Regionální centrum aplikované molekulární onkologie (RECAMO) Regionální VAV centrum pro nízkonákladové plazmové a nanotechnologické povrchové úpravy Středoevropský technologický institut (CEITEC)¹,²

Olomoucký

Biomedicína pro regionální rozvoj a lidské zdroje (BIOMEDREG) Centrum regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum Regionální centrum pokročilých technologií a materiálů

Zlínský

Centrum bezpečnostních, informačních a pokročilých technologií³ Centrum polymerních systémů

Moravskoslezský

Centrum excelence IT4Innovations¹,² Energetické jednotky pro využití netradičních zdrojů energie (ENET) Inovace pro efektivitu a životní prostředí Institut čistých technologií těžby a užití energetických surovin Institut environmentálních technologií Regionální materiálově-technologické výzkumné centrum

Poznámka: 1 – centra excelence; 2 – velké projekty nad 50 mil. €; 3 – data nejsou dostupná, není zahrnuto ve výpočtech Zdroj: MŠMT – Seznam příjemců OP VaVpI; MŠMT – Tiskové zprávy OP VaVpI

Se vznikem 42 VaV center a 3 020 nových pracovních míst³ přicházejí významné impulzy, které mohou vývoji zaměstnanosti ve VaV dát nové obrysy. Následující úvahy však vycházejí z předpokladu

zachování trendů respektovaných vývojem v letech 2005 – 2010 i pro období, kdy se bude rozbíhat činnost nových VaV infrastruktur. Vývoj regionální zaměstnanosti právě v tomto období shrnuje tabulka 2,

³ V listopadu 2011 došlo ke schválení dvou posledních tzv. velkých projektů (BIOCEV a SUSEN), které v předcházejícím článku ve výpočtech ještě nebyly zahrnuty. Proto se celkový počet míst v obou článcích liší.

Ergo / leden 2012 / Technologické centrum Akademie věd ČR

11

Tabulka 2: Vývoj zaměstnanosti ve VaV v krajích Česka (2005 – 2010) vs. kapacity vznikajících center

Celkem

PHA

STC

JHC

PLK

KVK

ULK

LBK

HKK

PAK

VYS

JHM

OLK

ZLK

MSK

Celkem

VaV celkem

19 963

5 325

2 121

1 933

94

769

1 338

1 807

2 160

692

8 732

2 110

1 785

3 459

52 290

z toho veřejné

13 488

1 065

1 100

795

3

221

347

328

274

19

4 627

1 001

199

1 514

24 982

2010 – 2005

2 379

812

477

502

24

72

43

442

224

-7

2 697

52

120

1 083

8 920

z toho veřejné

1 922

-11

164

102

-4

68

-91

-227

45

-5

1 290

76

-218

513

3 622

0

883

66

229

0

10

254

0

0

29

1 015

241

34

259

3 020

VaV celkem

6 115

1 240

913

230

30

292

100

336

607

111

1 646

534

136

465

12 754

2010 – 2005

495

-630

216

151

8

-28

-2

189

266

-69

478

270

68

179

1 592

v centrech Přírodní

0

300

40

22

0

10

54

0

0

0

339

241

34

39

1 079

VaV celkem

7 327

3 656

884

1 298

60

278

1 180

999

1 351

549

4 066

716

1 383

2 631

26 379

2010 – 2005

1 317

1 262

292

281

21

42

136

376

-90

132

1 250

-152

33

909

5 809

0

283

0

206

0

0

200

0

0

29

390

0

0

220

1 328

v centrech Technické

v centrech VaV celkem

2 654

91

18

193

0

5

26

230

80

3

781

286

9

81

4 456

2010 – 2005

137

56

9

76

0

-3

24

23

33

3

292

-31

6

31

656

0

300

0

0

0

0

-

0

0

0

256

0

0

0

556

Zemědělské VaV celkem

870

315

132

16

0

52

7

107

55

26

881

175

169

40

2 848

2010 – 2005

262

128

-65

15

-1

18

5

-183

5

-65

101

18

102

3

343

0

0

27

0

0

0

0

0

0

0

30

0

0

0

57

Lékařské

v centrech

v centrech

Zdroj: MŠMT; ČSÚ 2011; vlastní výpočty

Graf 1: Vývoj zaměstnanosti ve VaV v krajích Česka (2005 – 2010) vs. kapacity vznikajících center 2750 2500 2250 2000 1250 1000 750 500 250 0 -250 PHA

STC

JHC

Ve VaV 2010 – 2005 (všechny sektory)

PLK

KVK

ULK

LBK

HKK

PAK

VYS

JHM

OLK

ZLK

MSK

Ve VaV 2010 – 2005 (vládní a vysokoškolský sektor)

V centrech Zdroj: MŠMT; ČSÚ 2011; vlastní výpočty

a to jak za celkovou VaV zaměstnanost, tak zaměstnanost pouze ve vládním a vysokoškolském sektoru VaV. Zvýrazněné hodnoty ukazují případy, které vyžadují bližší pozornost. Jsou zde vyznačeny jednak regiony a obory, kde byl růst celkové zaměstnanosti v minulých letech nižší a při zachování stejného tempa by regionální lidské zdroje pro obsazení kapacit nových center nepostačovaly (viz například Liberecký kraj). Jednak jsou zvýrazněny regiony, kde byl sice celkový růst zaměstnanosti vyšší, ovšem uskutečňoval se ve velké míře v podnikatelském sektoru, mnohem méně ve vládním a vysokoškolském, které však reprezentují vznikající centra. Sektorový

12

pohled tedy rovněž upozorňuje na nesoulad mezi regionální kapacitou a indikovanými požadavky vznikajících center (viz Plzeňský nebo Zlínský kraj). Přehledně situaci v jednotlivých krajích ukazuje graf 1. Stejně tak by mohl být v tomto výčtu uveden také kraj Středočeský. Vzhledem k již naznačené provázanosti s hlavním městem je ale vhodnější oba regiony hodnotit dohromady, a to i vzhledem k lokalizaci výzkumných center v těsném zázemí Prahy. V tomto případě jsou regionální kapacity dostatečné. Tyto dva kraje – Středočeský a Praha – slouží však také jako dobrá ukázka potřebnosti zhodnotit kapacity nejenom v celkovém pohledu, ale také podrobněji pro jednotlivé vědní

Tabulka 3: Počet zaměstnanců ve VaV podle krajů – současný stav a plánovaný stav ve výzkumných centrech Celkem

PHA

abs.

%

abs.

%

abs.

%

19 963

38,2

6 115

47,9

7 327

27,8

2 654

59,5

870

30,6

0

0,0

0

0,0

0

0,0

0

0,0

0

0,0

5 325

10,2

1 240

9,7

3 656

13,9

91

2,0

315

11,1

883

29,2

300

28,2

283

21,3

300

54,0

0

0,0

2 121

4,1

913

7,2

884

3,4

18

0,4

132

4,6

66

2,2

40

3,8

0

0,0

0

0,0

27

47,4

1 933

3,7

230

1,8

1 298

4,9

193

4,3

16

0,6

229

7,6

22

2,1

206

15,5

0

0,0

0

0,0

94

0,2

30

0,2

60

0,2

0

0,0

0

0,0

0

0,0

0

0,0

0

0,0

0

0,0

0

0,0

769

1,5

292

2,3

278

1,1

5

0,1

52

1,8

10

0,3

10

0,9

0

0,0

0

0,0

0

0,0

1 338

2,6

100

0,8

1 180

4,5

26

0,6

7

0,3

254

8,4

54

5,1

200

15,0

0

0,0

0

0,0

1 807

3,5

336

2,6

999

3,8

230

5,2

107

3,8

0

0,0

0

0,0

0

0,0

0

0,0

0

0,0

2 160

4,1

607

4,8

1 351

5,1

80

1,8

55

1,9

0

0,0

0

0,0

0

0,0

0

0,0

0

0,0

692

1,3

111

0,9

549

2,1

3

0,1

26

0,9

29

1,0

0

0,0

29

2,2

0

0,0

0

0,0

ve VaV

8 732

16,7

1 646

12,9

4 066

15,4

781

17,5

881

30,9

v centrech

1 015

33,6

339

31,9

390

29,3

256

46,0

30

52,6

ve VaV

2 110

4,0

534

4,2

716

2,7

286

6,4

175

6,2

241

8,0

241

22,6

0

0,0

0

0,0

0

0,0

1785

3,4

136

1,1

1 383

5,2

9

0,2

169

5,9

34

1,1

34

3,2

0

0,0

0

0,0

0

0,0

3 459

6,6

465

3,6

2 631

10,0

81

1,8

40

1,4

259

8,6

39

3,7

221

16,6

0

0,0

0

0,0

52 290

100,0

12 754

100,0

26 379

100,0

4 456

100,0

2 848

100,0

3 020

100,0

1063

100,0

1329

100,0

556

100,0

57

100,0

ve VaV

ve VaV

ve VaV

ve VaV v centrech

KVK

ve VaV v centrech

ULK

ve VaV v centrech

LBK

ve VaV v centrech

HKK

ve VaV v centrech

PAK

ve VaV v centrech

VYS

ve VaV v centrech

JHM

OLK

v centrech ZLK

ve VaV v centrech

MSK

ve VaV v centrech

Celkem

Zemědělské vědy

%

v centrech PLK

Lékařské vědy

abs.

v centrech JHC

Technické vědy

%

v centrech STC

Přírodní vědy

abs.

ve VaV v centrech

Poznámka: Procentuální podíly jsou vztaženy zvlášť na VaV zaměstnanost a na nová místa v centrech, vždy v daném oboru. Zdroj: MŠMT; ČSÚ 2011; vlastní výpočty

obory4 . Dostupná data hodnotí pouze celkovou zaměstnanost VaV, tedy při zahrnutí všech sektorů provádění. Při interpretaci je však třeba mít na paměti trendy ve vládním a vysokoškolském sektoru, které jsou pro nová VaV centra klíčové. Přírůstek zaměstnanosti ve VaV a pochopitelně (vzhledem k jednotlivosti případů) i počet nových pracovních míst v centrech je podle těchto oblastí rozdílný. Zatímco v celkovém pohledu data nenasvědčují o možném nedostatku lidských zdrojů, v lékařských a přírodních vědách už bude muset

4

dojít ke změně předchozích trendů ve vývoji zaměstnanosti, aby vznikající VaV centra naplnila indikované kapacity. Obdobné příklady lze nalézt i v dalších regionech – v přírodních vědách také v Ústeckém nebo Libereckém kraji, v technických oborech v Libereckém kraji a v zemědělských vědách v kraji Jihočeském, zčásti ale také v přírodních a lékařských vědách v Jihomoravském kraji, kde je plánováno největší rozšíření VaV kapacit.

V hodnocení dat za vědní oblasti se neobjevují kategorie sociálních a humanitních věd, neboť z OP VaVpI není podpořeno žádné VaV centrum s tímto zaměřením, v celkových údajích však zahrnuty jsou. Zaměstnanost v centrech excelence s širším oborovým přesahem (CEITEC, BIOCEV) byla rozdělena mezi více vědních oborů.

Ergo / leden 2012 / Technologické centrum Akademie věd ČR

13

Vznikající pracovní místa v relaci ke stávajícím regionálním kapacitám Místa realizace projektů se výrazně koncentrují do Jihomoravského kraje, konkrétně přímo do města Brna, kde bude v centrech pracovat celkem 1 015 VaV zaměstnanců (tj. 34 % z indikovaných nově vytvořených pracovních míst). Dojde tak k výraznému posílení pozice regionu, který se na celkové zaměstnanosti ve VaV podílí v současnosti „pouze“ 16 %. Svou pozici posílí mimo Jihomoravského kraje rovněž Plzeňský, Liberecký, Olomoucký a Moravskoslezský kraj, které si z pomyslného koláče vznikajících center ukrojily větší kus, než by odpovídal jejich podílu na zaměstnanosti ve VaV. Zároveň bude díky nové infrastruktuře oslabovat dosud velmi silná koncentrace VaV do Prahy, ovšem mnohem mírněji, než napovídá první pohled na prezentované údaje. Uvážit je třeba zmíněné administrativní vytržení hlavního města z jeho přirozeného zázemí ve Středočeském kraji, kde vzniká pět výzkumných center s téměř 900 zaměstnanci. Ač tedy Praha a Středočeský kraj reprezentují trojnásobek zaměstnanosti Jihomoravského kraje ve VaV, samotné Brno získalo více nových VaV kapacit.

lidí (viz tabulka 3, resp. graf 2). Uvážíme-li omezenou migrační mobilitu v Česku a určitou rivalitu mezi regionálními univerzitami, nelze počítat s jednoduchým přesunem výzkumníků z obdobně zaměřených institucí v jiných krajích. Relativně nízkou ochotu migrovat za pracovními příležitostmi v tomto směru musí převážit šířeji pojatá atraktivita nového místa, které tak bude nabízet nejenom možnost profesní, ale i osobní realizace.

Lidské zdroje z pohledu příjemce podpory Nedílnou součást zajištění budoucnosti VaV center tvoří samozřejmě také jejich financování. Finanční podpora směřovaná z OP VaVpI má vždy konkrétního příjemce, který zodpovídá za realizaci projektu. Ve většině případů lze proto porovnat stávající zdroje financování příjemce podpory a očekávanou strukturu financování provozu nových VaV center. Vedle provozních příjmů je k rozjezdu center využíván i tzv. start-up grant, který může být zčásti směřován i na mzdy zaměstnanců. Z pohledu dlouhodobé udržitelnosti není však start-up grant relevantním zdrojem prostředků. Hlavní část provozních příjmů

Graf 2: Počet zaměstnanců ve VaV podle krajů – současný stav, z toho plánovaný stav ve výzkumných centrech

1 – 199

Přírodní vědy

200 – 999 1 000 – 2 999 3 000 a více

Technické vědy Lékařské vědy Zemědělské vědy

Poznámka: Velikost kruhu značí celkový počet zaměstnanců ve VaV v daném kraji a vědním oboru (viz intervaly v legendě). Sytá výseč ukazuje, jaký podíl ze stávajících zaměstnanců by připadl na nová VaV centra. Vypuštěny jsou údaje za hl. m. Prahu, které nepatří mezi regiony podporované z OP VaVpI. Zdroj: MŠMT; ČSÚ 2011; vlastní výpočty

Pokud by Brno (resp. Jihomoravský kraj) mělo saturovat nová pracovní místa jen z aktuálně přítomných zdrojů, přibližně každý osmý pracovník ve VaV by se přesunul ze stávající pozice na místo v některém z center. Ještě silněji platí zmíněné pro lékařské vědy, kde na stávajících 781 zaměstnanců ve VaV mají centra zaměstnat 256 nových FTE pracovníků. Stejná situace, kdy má vzniknout velké množství nových pracovních míst v určitém oboru, aniž by základna stávajících pracovníků byla dostatečně rozsáhlá, nastane v Olomouckém kraji, kde mají centra zaměřená na přírodní vědy zaměstnat 241 nových pracovníků, přičemž celkem je v kraji zaměstnáno v přírodovědecky zaměřeném VaV 534

5

nových VaV center tvoří v průměru ze 44 % institucionální financování. Jeho úloha ale klesá společně s dobou realizace projektu, kdy naopak roste podíl příjmů ze smluvního výzkumu 5 a z mezinárodních grantů. Pro dlouhodobou udržitelnost center jsou tedy dva poslední zmíněné finanční zdroje velmi důležitě. Důraz je na ně kladen i z hlediska zatížení státního rozpočtu. Lze proto očekávat, že přesun mezi financováním ze smluvního výzkumu a z mezinárodních grantů bude pro řídicí orgán méně zásadní než zkrácení obou těchto zdrojů současně. To by totiž mělo za následek buď omezení činnosti zařízení, nebo nutnost doplnění chybějících prostředků z národních zdrojů.

Smluvní výzkum zahrnuje poskytování služeb s vysokou přidanou hodnotou, zejména VaV služeb, a výnos z pronájmu specializovaného zařízení, v obou případech objednaných a uhrazených třetí stranou.

14

Tabulka 4: Struktura příjmů příjemců dotace a příslušných VaV center (podíl na celkových příjmech instituce v %) Příjemce dotace

Tržby za vlastní výkony/ smluvní výzkum [%]

VaV centrum

Mezinárodní granty [%] Centrum dopravního výzkumu Centrum výzkumu Řež, s.r.o. COMTES FHT, a.s. České vysoké učení technické v Praze

0

13

12

38

Dopravní VaV centrum

95

n.a.

16

36

Udržitelná energetika (SUSEN)

n.a.

n.a.

14

39

Západočeské materiálově metalurgické centrum

2

5

Pořízení technologie pro Centrum vozidel udrž. mobility

15

27

n.a.

n.a.

Univerzitní centrum energeticky efektivních budov

94

n.a.

n.a.

21

Mezinárodní centrum klinického výzkumu (FNUSA-ICRC)

Fyzikální ústav AV ČR, v.v.i.

1

2

n.a.

33

Extreme Light Infrastructure (ELI)

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

7

4

19

36

Jihočeské v. c. akvakultury a biodiverzity hydrocenóz

Masarykova univerzita v Brně

7

6

12

14

CETOCOEN

9

16

Reg. VaV centrum pro plazmové a nanotech. povrchové úpravy

n.a.

5

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně

Středoevropský technologický institut (CEITEC)

94

n.a.

10

38

Regionální centrum aplikované molekulární onkologie

Mikrobiologický ústav AV ČR, v.v.i.

4

n.a.

7

19

Centrum řasových biotechnologií Třeboň

Technická univerzita v Liberci

9

7

4

29

Centrum pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace

Univerzita Palackého v Olomouci

7

1

21

25

Biomedicína pro regionální rozvoj a lidské zdroje

12

19

Centrum regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum

8

28

Regionální centrum pokročilých technologií a materiálů

n.a.

n.a.

11

34

Centrum polymerních systémů Regionální centrum speciální optiky a optoelektronických systémů

Masarykův onkologický ústav

Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně

3

1

Centrum bezpečnostních, informačních a pokročilých technologií

Ústav fyziky plazmatu AV ČR, v.v.i.

4

8

11

44

Ústav molekulární genetiky AV ČR, v.v.i.

2

n.a.

n.a.

n.a.

Ústav přístrojové techniky AV ČR, v.v.i.

6

n.a.

2

22

Apl. a výv. laboratoře pokročilých mikrotechnologií a nanotechnologií

Centrum výzkumu globální změny AV ČR, v.v.i.

2

1

10

10

Centrum pro studium dopadů globální změny klimatu

Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR, v.v.i. VÚTS, a.s. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava

Vysoké učení technické v Brně

Biotechnologické a biomedicínské centrum (BIOCEV)

4

8

26

12

Centrum excelence Telč

n.a.

n.a.

5

34

Centrum rozvoje strojírenského výzkumu Liberec

6

2

6

31

Centrum excelence IT4Innovations

4

32

Energetické jednotky pro využití netradičních zdrojů energie

9

4

4

29

Inovace pro efektivitu a životní prostředí

11

33

Institut čistých technologií těžby a užití energetických surovin

20

41

Institut environmentálních technologií

3

32

Regionální materiálově-technologické výzkumné centrum

9

48

Pokročilé stavební materiály, konstrukce a technologie

19

24

Centra materiálového výzkumu na FCH VUT v Brně

6

35

Centrum senzorických, informačních a komunikačních systémů

9

36

Centrum výzkumu a využití obnovitelných zdrojů energie

7

15

NETME Centre (Nové technologie pro strojírenství)

30

n.a.

4

37

Unipetrol výzkumně-vzdělávací centrum

Výzkumný ústav veterinárního lékařství

2

4

7

15

Centrum pro apl. mikrobiologii a imunologii ve veterinární medicíně

Západočeská univerzita v Plzni

8

8

3

31

Centrum nových technologií a materiálů

12

n.a.

Nové technologie pro informační společnost

17

28

Regionální inovační centrum elektrotechniky

5

28

Regionální technologický institut

Výzkumný ústav anorganické chemie, a.s.

Zdroj: MŠMT; výroční zprávy institucí; vlastní výpočty

Ergo / leden 2012 / Technologické centrum Akademie věd ČR

15

U center excelence je deklarovaný podíl smluvního výzkumu celkové nižší než u regionálních VaV center, což je dáno mj. zaměřením především na základní výzkum v prvním a na aplikovaný výzkum v druhém případě. U obou typů infrastruktur ale platí výrazný nepoměr mezi zastoupením tržeb za vlastní výkony a zboží6 , které ve výročních zprávách vykazují mateřské instituce, a deklarovaným podílem smluvního výzkumu, jako obdoby těchto vlastních příjmů ve VaV centrech (viz tabulka 4). Výjimku ze zmíněného pravidla tvoří zejména Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, kde jsou ovšem vzhledem k povaze instituce do vlastních příjmů započteny i platby za úhradu péče. Charakter činnosti nových center je či bude jistě odlišný od aktivit mateřských institucí. Vyvstávají ale určité pochybnosti o tom, zda zmíněná odlišnost může být natolik velká jako řádové rozdíly v případě zmíněných indikátorů. Podniky, které mají tvořit primární objednavatele smluvního výzkumu u aplikačně zaměřených center, mohou navíc upřednostňovat společné projekty (rovněž stimulovaná aktivita) před smluvním výzkumem, z prostého důvodu vyšší finanční výhodnosti. Obdobná situace panuje i u příjmů pocházejících ze zahraničních zdrojů, zde jsou však rozdíly celkově menší. Především v době udržitelnosti, po skončení financování z operačního programu, může být výpadek příjmů způsobený příliš vysokým odhadem podílu smluvního výzkumu nebo zahraničních zdrojů velmi citelný. Potenciální snížení příjmů bude mít nesporný dopad na zaměstnance centra už proto, že v případě mateřských institucí nadpoloviční podíl výnosů připadá na krytí osobních nákladů spojených se zaměstnanci a totéž se dá předpokládat v provozní fázi i u nových center. Pokud chtějí zřizovatelé do nových infrastruktur přivést vysoce kvalitní odborníky, musí jim nabídnout nejen motivující platové ohodnocení, ale i odpovídající zázemí a zaměstnanecké služby. Při srovnatelných aktivitách zřizovatele a přepočtu příjmu na jednoho zaměstnance nového centra lze očekávat vyšší hodnoty v případě nových center. Toto ale rozhodně mezi diskutovanými projekty není pravidlem. Rozdíly se objevují zejména napříč příjemci dotace, méně pak mezi projekty téhož příjemce. V hodnotách se však nevyskytuje žádný zřetelný vzorec vysvětlující tyto rozdíly.

Závěr Zasazení celkových nároků na lidské zdroje VaV center vznikajících aktuálně v Česku s podporou OP VaVpI do vývoje celkové zaměstnanosti ve VaV bylo provedeno v předcházejícím článku (Marek, Žížalová, Valenta 2011). Posouzení vývoje zaměstnanosti se zřetelem na převažující sektory provádění (vládní a vysokoškolský) a jednotlivé vědní obory upozornilo naskutečnost, že poptávka ze strany VaV center by za určitých podmínek mohla převyšovat stávající kapacity i očekávaný růst zaměstnanosti ve VaV. Tento faktor se zvýraznil také uvážením regionální a oborové struktury. Nabízí se tedy otázka, zda vznikající infrastruktury budou představovat dostatečný motivační prvek, který přivede do VaV v příslušných sektorech a vědních oborech nové pracovníky a vyrovná tak očekávané skokové zvýšení poptávky po určitých skupinách zaměstnanců ve VaV. Alternativou k tomuto scénáři je nevyhovující, avšak rovněž možný vývoj, kdy namísto růstu zaměstnanosti vyvolají nové infrastruktury pouze přesun stávajících výzkumníků.

Výsledky jsou v souhrnném pohledu poměrně optimistické. Ukazují, že ani díky novým infrastrukturám pravděpodobně nebude vznikat tlak na lidské zdroje, který by výrazně převyšoval možnosti stávajících kapacit a průměrný růst zaměstnanosti ve VaV. V regionálním pohledu je ale situace méně přívětivá. Podrobnější strukturace zaměstnanosti s pomocí kombinace regionálních a oborových charakteristik ukazuje, že při setrvání na předchozích vývojových trendech očividně nebudou některé regionální kapacity schopny uspokojit poptávku po výzkumnících v daném vědním oboru (např. Liberecký kraj v přírodních a technických vědách). V případě, že by došlo k využití stávajících lidských zdrojů ve VaV, například v Olomouckém kraji by to znamenalo (zřejmě víceméně formální) přesun třetiny přírodovědně zaměřených výzkumníků (v případě dostupných dat pouze za vysokoškolský a vládní sektor by tento podíl byl ještě vyšší, v regionální struktuře však tato data chybí). Vzhledem k přetrvávající omezené mobilitě pracovníků v Česku může právě přílišná regionální koncentrace infrastruktur v kombinaci s dominantním zastoupením vybrané vědní oblasti způsobit lokální převis poptávky po zaměstnancích VaV nad jejich reálnou nabídkou. V takových regionech bude nutné klást zvýšený důraz na vytvoření atraktivních podmínek pro nové VaV pracovníky s uvedeným oborovým zaměřením. Ve výsledku tak může dojít k výraznému překreslení mapy českého VaV, a to zejména ve prospěch těch krajů, kterým se podaří realizovat uvedené projekty podle prvního diskutovaného scénáře, tj. získáním skutečně nových zaměstnanců a navýšením lidských zdrojů ve VaV. Výrazně by tak mohl posílit zejména Jihomoravský kraj, resp. samotné Brno, které je místem realizace celé třetiny projektů. Celé téma však nelze zužovat na otázku dostatečných kapacit a schopnost či neschopnost zaplnit nově vytvořená místa výzkumníky. Rozšiřování znalostních infrastruktur nemůže probíhat izolovaně od dalších procesů budujících funkční inovační systém, zejména pak posilování absorpční kapacity regionálních ekonomik a provázání nových center na místní firmy, případně znalostní instituce, které s poznatky základního výzkumu budou dále pracovat. Zatím se ukazuje, že tyto vazby jsou často velmi omezené nebo směřují mimo region k subjektům na národní (či dokonce mezinárodní) úrovni (viz například mapování zdrojů znalostí pro sektor ICT v Ostravě či biotechnologií v pražském metropolitním regionu v Žížalová, Blažek a kol. 2011). Znalostní instituce jsou pak sice v regionu fyzicky přítomné, jejich reálný dopad je ale pro značnou izolaci od místní ekonomiky omezený (viz také výsledky práce Špaňhel 2010). Kromě udržitelnosti z hlediska lidských zdrojů bude pro vznikající centra klíčová také udržitelnost finanční. Obě totiž tvoří spojené nádoby, v úvahách o zaměstnancích tak nelze opominout prostředky potřebné pro jejich zaplacení. Proto byla v textu také okrajově věnována pozornost vlastním příjmům mateřských institucí a očekávanému podílu smluvního výzkumu na straně vznikajících center. Zde se, stejně jako u odhadovaného zastoupení mezinárodních zdrojů financování, objevují výrazné pochybnosti, jestli uvedené hodnoty nejsou vzhledem k dosavadní povaze aktivit a předchozím zkušenostem zřizovatele nadsazené a případné nedosažení proklamované úrovně pak neohrozí fungování nových infrastruktur (či těch stávajících v případě, kdyby stávající rozpočet na VaV byl „přesměrován“ právě na nová centra). Nebude to totiž jen kvalita prováděného VaV, co do

Tržby za vlastní výkony a zboží zahrnují prodej vlastních výrobků a služeb a tržby za obchod se zbožím

6

zakoupeným za účelem dalšího prodeje.

16

vznikajících center přivede nové zaměstnance. Svou úlohu zde budou hrát rovněž motivující platové podmínky a atraktivní prostředí včetně nabídky služeb pro zaměstnance samotné i jejich rodiny. V tomto směru je možné inspirovat se obdobnými centry v zahraničí – jejich nabídkou služeb ve výzkumu i ve vzdělávání, strukturou financování, zaopatřením lidských zdrojů nebo public relations. Zásadní pak bude schopnost center podmínky nastavené s přispěním podpory z OP VaVpI udržet i po vyschnutí tohoto pramene. Pesimistické scénáře hovoří o tom, že nová centra, která se mají stát ozdobou českého výzkumu, mohou slabého plavce nakonec stáhnout ke dnu.

Dostupné na http://www.vyzkum.cz/storage/att/ 4CDC7DE24D131CB07C65FAA7D04B9418/Bila_kniha_VaVaI.pdf. [5] Marek, D., Žížalová, P., Valenta, O. (2011): Infrastruktury pro VaV podpořené z OP VaVpI – udržitelnost z hlediska lidských zdrojů. Ergo 2/2011, s. 3 – 10. [6] MŠMT, interní materiály. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. [7] MŠMT – Seznam příjemců OP VaVpI (k 9. 8. 2011). Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Dostupné na http://www.msmt.cz/ file/15621. [8] MŠMT – Tiskové zprávy OP VaVpI. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Dostupné na http://www.msmt.cz/strukturalni-fondy/

Odkazy

tiskove-zpravy-op-vavpi-1. [9] Špaňhel, M. (2010): Rozvoj třetí role univerzit: regionální specifikum, nebo

[1] ČSÚ (2011): Ukazatele výzkumu a vývoje za rok 2010. Český statistický úřad. Dostupné na http://czso.cz/csu/redakce.nsf/i/statistika_vyzkumu_a_ vyvoje. [2] Feldman, M. P. (2000): Location and innovation: the new economic geography of innovation, spillovers, and agglomeration. In Clark, G. L., Feldman, M. P., Gertler M. S. (Eds): Oxford Handbook of Economic Geography. Oxford University Press, Oxford, s. 373-394. [3] Fritsch, M., Slavtchev V. (2007): Universities and Innovation in Space. Industry and Innovation 14, s. 201-218. [4] Klusáček, K., Kučera, Z., Pazour, M. (2008): Bílá kniha výzkumu, vývoje

otázka národní úrovně? Případová studie českých regionů. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha. [10] TC (2011): Mapa výzkumného a aplikačního potenciálu Česka: Analýza nové infrastruktury pro VaV podpořené z operačních programů. Technologické centrum AV ČR, Praha. [11] Žížalová, P., Blažek, J., Rumpel, P., Skokan, K. (2011): Where Does the Knowledge for Knowledge-intensive Industries Come From? The Case of Biotech in Prague and ICT in Ostrava. European Planning Studies, 19 (7), pp. 1277-1303.

a inovací v České republice. Technologické centrum AV ČR.

Ergo / leden 2012 / Technologické centrum Akademie věd ČR

17

K metodologii sociálního prognózování Stať rozebírá přístup Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy k formování a uplatnění svébytné metodologie sociálního prognózování. Podstatným rysem tohoto přístupu je orientace na identifikaci klíčových problémů České republiky a cest jejich řešení a účast diferencovaných aktérů na tvorbě a uplatnění samotných prognóz. V letech 2000 – 2005 a 2006 – 2011 proběhly dva relativně samostatné prognostické cykly, které vyústily do návrhu modulárního přístupu k tvorbě vizí a strategií.

Martin Potůček Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze Obdrženo redakcí: 13. 6. 2011 Přijato k publikování: 12. 1. 2012

Klíčová slova: sociální prognózování, metodologie, sociální problémy, sociální inovace, participace

Toward the methodology of social forecasting The paper analyzes the approach of the Centre for Social and Economic Strategies, Faculty of Social Sciences, Charles University to the formation and implementation of its unique methodology of social forecasting. A key feature of this approach is the focus on identifying the key problems of the Czech Republic and ways of their solution, as well as participation of differentiated actors in the creation and application of forecasts as such. Two relatively independent prognostic cycles were realized in 2000 – 2005 and 2006 – 2011, which resulted in the design of a modular approach toward creation of visions and strategies.

Martin Potůček Centre for Social and Economic Strategies, Faculty of Social Sciences, Charles University in Prague Received: 13. 6. 2011 Accepted for publishing: 12. 1. 2012

Key words: social forecasting, methodology, social problems, social innovation, participation

Tento příspěvek podává souhrnnou informaci o originální metodologii sociálního prognózování, vyvinuté a uplatněné Centrem pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v letech 2000 až 2011. Základním rysem tohoto přístupu byla a je orientace na identifikaci klíčových problémů České republiky a cest jejich řešení – s účastí diferencovaných aktérů na tvorbě a uplatnění samotných prognóz.

Použitý přístup – problémově orientované participativní prognózování Brzy po nástupu Miloše Zemana do funkce premiéra v roce 1998 vznikla na půdě Úřadu vlády Rada pro sociální a ekonomickou strategii. Jejím cílem bylo pomáhat vládě při přípravě a realizaci rozhodnutí strategické povahy. Brzy se ale ukázalo, že tak náročnou úlohu není možné svěřit výhradně do rukou úředníků. V roce 2000 proto došlo k dohodě mezi vládou a Univerzitou Karlovou, na jejímž základě byla výzkumná část této agendy přesunuta na akademickou půdu. Tak vzniklo při Fakultě sociálních věd této univerzity prognostické pracoviště - Centrum pro sociální a ekonomické strategie. V oblasti metodologie bylo jeho prognostické úsilí od samotného začátku opřeno o aplikaci problémově orientovaného participativního prognózování (Gál, Frič 1987). Tento přístup má – na rozdíl od systémově analytického přístupu, snažícího se o co nejúplnější popis zkoumaného předmětu – tu výhodu, že se nesnaží o postižení všech

18

jeho aspektů, nýbrž o výběrové postižení těch z nich, které jsou relevantní pro řešení problémů lidí i společnosti jako celku. Pojem „problém“ je obvykle chápán jako rozpor mezi aktuální situací a jejím žádoucím stavem. Do jisté míry je tedy problém vnímán jako něco škodlivého; na druhé straně může být vnímán i jako prospěšný impuls mobilizující ke změně současného stavu. Problémy proto chápeme jako zdroj společenské dynamiky. Definice každého problému je totiž spjata (alespoň implicitně) s jeho řešením, které přesahuje aktuální stav a míří do budoucnosti. Navíc navrhované způsoby řešení problémů poskytují jak představu o žádoucí budoucnosti, tak o procesu, který k ní směřuje. Tím problémově orientovaný participativní přístup splňuje základní podmínky prognózování: aspiruje na odkrývání priorit rozvoje svého předmětu, ale zároveň i nacházení cest, které vedou k jejich realizaci. Problémově orientované participativní prognózování v sobě ovšem zahrnuje i předpoklad aktivní účasti subjektů, které problémy pojmenovávají a zároveň mohou usilovat o nalézání cest jejich řešení. Je přitom zřejmé, že sociální problémy budou jinak definovat politici, úředníci, představitelé různých zájmových skupin či vědci. Identifikace problémů by proto měla být výsledkem otevřené diskuse všech zainteresovaných aktérů. V průběhu uplynulých let jsme realizovali dva relativně uzavřené metodologické cykly. Následující výklad rozdělíme podle nich, vždy s odvoláním na konkrétní publikace, které byly v jejich průběhu zpracovány.

První prognostický cyklus 2000 až 2005: Od empirie k teorii Na základě zkušeností členů řešitelského týmu a řady týmových diskusí jsme se rozhodli členit naši činnost do několika na sebe navazujících fází.

Tabulka 1: Prognostická procedura – první cyklus Fáze

Výstupy

Porozumění

Rozvoj teorie

Konceptualizace

Konceptuální schéma

Identifikace problémů

Prioritní problémy

Řešení problémů

Strategické koncepce

Klíčové společenské inovace

Strategické tahy

Podmíněné budoucnosti

Psaní scénářů

Zdroj: CESES FSV UK

Porozumění: rozvoj teorie S ohledem na to, že první prognostické výstupy byly očekávány velmi brzy po založení našeho pracoviště, nezbývalo nám nic jiného než založit první prognostický cyklus, realizovaný v letech 2000 až 2005, zejména na systematické empirické analýze problémů české společnosti a cest jejich řešení - aniž bychom přitom zásadně podcenili rozvíjení jejích teoretických východisek víceméně „za pochodu“. Tento cyklus byl proto založen primárně na induktivním shromažďování, třídění, hodnocení a následném zobecňování získaných poznatků. Zkoumat možné cesty budoucího vývoje jakéhokoli národního společenství představuje rozsáhlou poznávací úlohu. Nelze ji tak jako tak řešit bez adekvátní teoretické opory. Teorie slouží jako východisko všech dalších úvah, jako opora pro výběr a interpretaci relevantních poznatků, vidění a výkladu světa. I když nebývají vždy zdůrazňovány a některými prognostiky ani zaznamenávány, vstupují do procesu poznávání jako předpoklady, které jej organizují, zefektivňují, umožňují nalézat relevantní souvislosti. Musejí se vyrovnávat se skutečností,

že jeden obor, jedna disciplína nepostačují pro porozumění širším souvislostem: poznávání budoucnosti vede odborníky různých disciplín ke spolupráci, ukázňuje je, je svojí povahou multidisciplinární. Teorií, snažících se vysvětlit to, co se ve společnosti odehrává, máme k dispozici velký počet. Navzájem si konkurují, v něčem spolu souhlasí, v něčem se doplňují, v něčem si protiřečí. Které z nich si nakonec výzkumníci zvolí za základ své analýzy nebo prognózy je do značné míry věcí jejich subjektivní volby. Úlohou prognostiky je vytvářet příznivé prostředí pro spolupráci různých společenských a dalších spolupracujících věd a pro pokud možno komplementární, synergické uplatnění různých teorií. Soudobá věda k řešení svých úloh „vyžaduje důslednou součinnost a vzájemné porozumění různých specialistů, což klade nové nároky také na komunikační procesy, které jsou nejen komunikací mezi různě orientovanými specialisty, ale také mezi specialisty na jedné straně a občany na druhé straně.“ (Tondl 2010). Teoretickým východiskům sociálního prognózování se věnuje publikace Potůček, Musil, Mašková 2008. Konceptualizace: konceptuální schéma V prognostické praxi bývá užitečné vyjádřit celkový přístup k vymezení předmětu a ke zkoumání jeho minulosti, aktuální situace i jeho možných budoucností v kontextu zvolených kritérií. Jednou z možností, jak „udržet“ teoretická a kriteriální východiska prognózy jak mentálně, tak organizačně pohromadě, je navrhnout její konceptuální rámec, umožňující sevřené vyjádření základních souvztažností. (Blíže viz Potůček 1981 nebo Tondl 2005.) Konceptuální rámec umožňuje rozčlenit často složitě strukturovaný celek na jednotlivé prvky, vazby a na ně vázané operace, aniž by se ztratily ze zřetele celkové souvislosti. V našem případě představuje takový konceptuální rámec na základě mnoha týmových diskusí sestavený model základních souvislostí vývoje české společnosti a její modernizace v globálním kontextu (obrázek 1). Prostřednictvím tohoto modelu jsme se pokusili o sevřené vyjádření základních vývojových souvztažností, které vycházelo z potřeby opřít úvahy o možných budoucnostech o explicitní hodnotová východiska. Logika tohoto přístupu vychází z identifikace vazeb mezi infrastrukturními podmínkami života lidí a společnosti (nazvali jsme je

Obrázek 1: Konceptuální schéma vývoje české společnosti a její modernizace v globálním kontextu C4 Příprava

C3 Regulační působení

C2 Rozvoj

C1 Formování národní

ústavněprávního

kultury,

a politického

národní identity

B1 Sociální soudržnost na vstup

trhu, státu B2 Společnost vědění

B7 Ekonomický rozvoj

a plné

a občanského

B3 Trh práce, zaměstnanost a zaměstnatelnost uplatnění

sektoru

systému země.

a národních zájmů

A Kvalita a udržitelnost života

B4 Vývoj populace, zdraví rodina, bydlení v Evropské

ve vzájemných

Komunikace

(v kontextu

ve veřejném prostoru

lidských hodnot)

B5 Vnější a vnitřní bezpečnost unii

vztazích

B6 Stav životního prostedí, územní potenciály rozvoje

Legenda: A – Kriteriální blok; B – Vývojové potenciály; C – Formativní regulátory Zdroj: CESES FSV UK

Ergo / leden 2012 / Technologické centrum Akademie věd ČR

19

formativními regulátory) přes nejdůležitější zdroje rozvoje (vývojové potenciály) až ke kriteriálnímu bloku kvality a udržitelnosti života. O kriteriálním ukotvení sociálního prognózování pojednává obšírněji stať Potůček 2011, ke konstrukci a uplatnění konceptuálního schématu blíže viz Frič, Potůček 2004. Těžiště zbývajících čtyř fází prvního prognostického cyklu se nalézalo ve shromažďování a interpretaci empirických poznatků. Identifikace problémů: prioritní problémy Konceptuální schéma vymezilo prostor pro hledání klíčových problémů České republiky. Jejich nacházení prostřednictvím dialogu zainteresovaných aktérů vedlo k jejich utřídění podle významnosti a vytvořilo z nich prioritní problémy. Aby nedošlo k nezvládnutelné situaci ať už z hlediska přílišného množství vybraných problémů, nebo z hlediska různých úrovní obecnosti, na nichž byly definovány, bylo nezbytné podřídit jejich výběr pevně stanoveným kritériím zakotveným v jejich definici. Prioritní problémy jsme vymezili jako rozpor mezi aktuálním a žádoucím stavem určitých podmínek života společnosti, jehož řešení uvolňuje cestu k řešení dalších problémů. Je třeba zdůraznit, že hledání prioritních problémů bylo předmětem otevřené, demokratické diskuse. Z tohoto důvodu jsme také zapojili do jejich formulace prostřednictvím dvou kol expertního prognostického šetření široké spektrum odborníků. Celkem bylo identifikováno 77 prioritních problémů. Blíže viz Potůček a kol. 2002, kapitola III. Příklad prioritního problému: „Oslabené postavení rodiny a dětí v konfrontaci s nároky a podmínkami uplatnění výdělečně činných členů na trhu práce.“¹ Nároky uplatnění na trhu práce podkopávají stabilitu rodiny a její reprodukční, výchovné a sociálně-pečovatelské funkce, masivně je preferována flexibilní pracovní síla. Trh nabízí výdělečné možnosti členům rodiny, tyto možnosti se však mohou dostat do konfliktu s nároky rodinného života. Ve společnosti se vytvořilo klima, které je pro rodinu nepříznivé. Oslabené postavení rodiny ohrožuje populační potenciál země a kvalitní výchovu nové generace. Řešení: a) Problém lze řešit zavedením robustní rodinné politiky, jejímž cílem bude překonávat příznaky oslabení rodiny. Nová rodinná politika by předpokládala koordinované působení státu, obcí a občanského sektoru v ochraně a podpoře nezaopatřených dětí, v usnadnění koordinace rodičovské a výdělečné role dospělých členů rodiny, v usnadnění přístupu k bydlení mladým rodinám, ve výchovných a vzdělávacích aktivitách školských zařízení. Je možné očekávat, že taková politika by se v delším časovém horizontu promítla i do příznivějších parametrů populačního vývoje země. b) Dílčím řešením daného problému může být rovněž strategie zaměřená na podporu a dobudování profesionálního přístupu státních i nestátních institucí k rodině a dětem. Cílem by měly být podpora autonomie rodiny a posilování schopnosti rodin samostatně řešit své problémy za pomoci práce profesionálně dobře vybavených psychoterapeutů nebo rodinných poradců. Pro profesionální a institucionální úroveň práce s rodinou a dítětem v sociální práci by měl být převzat standard norem EU.

Řešení problémů: strategické koncepce Obdobně jako identifikace prioritních problémů i představy o cestách jejich řešení si vyžádaly preciznější vymezení. Řešení prioritních problémů jsme nechápali jako jednorázový akt, ale jako proces, který směřuje k určitému cíli, a to v sekvenci určitých kroků, jejichž řazení a charakter měly vlastní specifickou logiku. Respektovali jsme přitom, že ke každému prioritnímu problému bylo možno vypracovat více strategií jeho řešení. Uvědomovali jsme si, že jednotlivé strategie řešení prioritních problémů nejsou na sobě nezávislé. Identifikované pole prioritních problémů jsme vnímali jako mnoha vazbami propojený systém, kde existence a způsob řešení jednoho problému ovlivňuje přetrvávání a možné řešení problémů jiných. Každý problém vytváří podmínky pro „život“ jiných problémů a zároveň i jeho existence a řešení jsou podmiňovány existencí nebo řešením problémů souvisejících. Řešení jednotlivých problémů se mohou navzájem podporovat či vylučovat. Proto bylo důležité, aby strategie jejich řešení nezůstaly uzavřeny v rámci hranic jednotlivých částí našeho konceptuálního schématu. Abychom tedy alespoň částečně zohlednili pole interakcí mezi procesy řešení prioritních problémů, rozhodli jsme se vypracovat strategické koncepce jakožto relativně komplexní akční priority, tj. priority toho, co je potřeba učinit, aby mohla být řešena celá skupina prioritních problémů současně. V určitém slova smyslu tedy šlo o pokus syntetizovat pole prioritních problémů. K jejich identifikaci jsme využili dalšího, již třetího kola expertního prognostického šetření. Celkem bylo identifikováno 30 strategických koncepcí. Blíže viz Potůček a kol. 2002, kapitola IV. Příklad strategické koncepce: „Nastartování efektivního boje proti korupci.“ Tato strategická koncepce vychází z předpokladu, že nastartování efektivního boje proti korupci není primárně možné bez autentické účasti politiků. Vtáhnout politiky do tohoto boje je však možné jen tak, že se občanským organizacím podaří rozšířit prostor veřejné kontroly rozhodování o věcech veřejných a omezit korupční tlaky na politické strany. K tomu se jim nabízí cesta, která kombinuje prvky spolupráce a konfliktu s institucemi státní správy a veřejné samosprávy. Nabízená strategická koncepce je zaměřena na řešení prioritních problémů v oblasti vnitřní bezpečnosti a rozvíjení ústavněprávního a politického systému a prostoru pro účast veřejnosti na tvorbě politiky. Skládá se z následujících složek: Prosazení zákonů a pravidel, které by zbavily politické špičky korupčních příležitostí; Spolupráce a konflikt mezi představiteli politiky a občanů; Posilování veřejné kontroly; Omezování korupčních tlaků na politiky. Klíčové společenské inovace: strategické tahy Nakonec bylo možno přistoupit i k hodnocení vzájemných vazeb mezi jednotlivými strategickými koncepcemi a dosáhnout tak jakéhosi souhrnného vyjádření společenských záměrů a strategických priorit ve vztahu ke stanoveným kritériím. Nazvali jsme je strategické tahy, tedy konzistentní strategie záměrného ovlivnění budoucnosti, které měly vybízet k úvahám a diskusím o celostní budoucí orientaci země s možným vyústěním v přijetí a realizaci politických rozhodnutí

¹Všechny v tomto příspěvku v rámečcích dále uváděné příklady jsou pouze stručnými shrnutími či ilustracemi obsahu rozsáhlejších originálních podkladů.

20

strategické povahy. Strategické tahy byly vymezeny jako strukturované procesy společenských inovací a jejich důsledků, které významně přesahují rámec běžného fungování státu a společnosti, kvalitativně mění podmínky či způsob života země a vyžadují dlouhodobou koncentraci zdrojů a vůle k dosažení žádoucích proměn. Po prioritních problémech a strategických koncepcích tak představovaly další stupeň zobecnění. Pokusili jsme se v nich vyjádřit nabízející se možnosti koncentrovat se dlouhodobě na realizaci priorit vyššího řádu, než s jakými se setkáváme v běžné řídicí praxi. Celkem bylo identifikováno 5 strategických tahů. Blíže viz Potůček a kol. 2003, kapitola 2. Příklad strategického tahu: „Kultivace vědění v klíčový faktor produkce.“ Kultivace vědění v klíčový faktor produkce představuje dynamický koncept. Základem tohoto pojetí je postupná, nikdy nekončící kultivace pěti klíčových vědomostních procesů (učení, produkce vědění, rozšiřování vědění, aplikace vědění a managementu vědění) a legislativního, ekonomického, sociálního a kulturního rámce, v němž probíhají. Jde o složitý systém, který zahrnuje řadu procesů a činností od přípravy lidí schopných vědění vytvářet přes tvorbu originálního, hodnotného a užitečného vědění, jeho rozšiřování až po instituce zajišťující jeho praktické využití. Základním kritériem kultivace vědění jako produktivního faktoru se stává zvyšování ekonomické konkurenceschopnosti při zvyšování kvality života, jeho trvalé udržitelnosti a sociální soudržnosti. Ačkoli základním cílem je ekonomický rozvoj založený na vědění, strategický tah je – a musí být – také v souladu s trvale udržitelným rozvojem (tím, že se růst přesouvá do nemateriální spotřeby a služeb) a umožňuje zvyšování kvality života (větší možnost seberealizace a uplatnění vrozeného potenciálu). Ačkoli se zabýváme pouze možnostmi uplatnění vědění v ekonomickém systému (ovšem v širokém pojetí a při všech výše zmíněných kritériích), a nikoli např. v politickém systému (rozvoj e-demokracie atd.), kultuře či osobním životě, je zřejmé, že kultivace vědění má pozitivní vliv na další oblasti života společnosti (multiplikační efekt) a že ji lze spojovat i s jinými cennými cíli (hledání objektivní pravdy a poznání pro ně samotné, rozvoj základních hodnot naší civilizace, rozvoj principů demokracie a občanské společnosti, růst kritického a nezávislého uvažování ve společnosti atd.). Ačkoli donedávna byly tyto různé cíle kladeny a priori proti sobě, nejnovější poznatky svědčí spíše o jejich vzájemné komplementaritě. Existovaly například obavy, aby se obsah vzdělávání nepřizpůsobil příliš potřebám ekonomiky a tak nedošlo k redukci tradičních vzdělávacích cílů. Ukázalo se však, že trh práce preferuje právě ty schopnosti, jejichž rozvoj se považuje za klasický: schopnost řešení problémů, analytické kompetence, schopnost dokázat tvrzení a pracovat s informacemi. Podobně sociální soudržnost nelze nadále stavět do opozice vůči konkurenceschopnosti. Jak se dnes ukazuje, je tomu naopak, některé její součásti (např. důvěra) jsou její základní podmínkou. Podmíněné budoucnosti: psaní scénářů Výstupy všech předchozích fází doplnily rezervoár námi již dříve shromážděných poznatků natolik, že umožnily přejít k formulaci příběhů o alternativních podmíněných budoucnostech (psaní

Ergo / leden 2012 / Technologické centrum Akademie věd ČR

scénářů). Prognostické scénáře byly formulovány jako fiktivní příběhy o možných budoucnostech. Prezentovaly ucelené a i ve své krajnosti pokud možno hodnověrné vývojové hypotézy, které měly provokovat k přemýšlení, ukazovat, že budoucnost je neznámá a otevřená, že mnohé závisí na nás, na našich rozhodnutích, kompetencích, na povaze cílů, jež si klademe, i na způsobech, jakými jich chceme dosáhnout. Důsledně přitom vycházejí ze sociálních faktů a spojují je do hodnověrného výkladového rámce. Žádný ze scénářů nebyl (a ani nemohl být) tím pravým, který by popisoval jakousi idealizovanou představu o žádoucím vývoji země. Všechny ilustrovaly možné, byť poněkud do krajnosti vyhrocené, ale přesto myslitelné, alternativní cesty putování České republiky za vlastní budoucností. V práci Vize (2001) byly zformulovány tři scénáře a čtyři „divoké karty“. V práci Potůček a kol. 2003 jsme nabídli tři další scénáře. Příklad scénáře: „Mírný pokrok v mezích dosaženého konsenzu (aneb co je doma, to se počítá)“ Ani trh, ani stát, ani občanský sektor na sebe nedokázaly strhnout roli hlavního hybatele modernizačních změn. Vývoj probíhal nikoliv realizací odvážných reformních projektů, nýbrž cestou úporně vyjednávaných konsenzů a jeho obtížně realizovaných drobných změn v napjaté atmosféře konfliktů, nedorozumění a houževnatého hájení lokálních, regionálních, skupinových a institucionálních zájmů a privilegií. Až do roku 2015 převažovala orientace na přehledné domácí kolbiště a jistou rezervovaností ke všemu, co přicházelo odjinud.

Druhý prognostický cyklus 2006 až 2011: Od teorie k empirii Zkušenosti z prvního prognostického cyklu, uzavřeného publikováním Strategického auditu České republiky (Potůček a kol. 2005) nás vedly k závěru, že ve druhém cyklu bude třeba se nejprve vrátit k teoretickým základům prognostické tvorby, posléze aktualizovat poznatky o klíčových vnějších a vnitřních vývojových trendech, a navázat na to aktualizací metodologického instrumentária. Teoretická východiska jsme publikovali v práci Potůček, M., Musil, J., Mašková, M. 2008. Pokud jde o metodologický postup, vymezili jsme předpoklady, které má naplňovat: měl by být dostatečně strukturovaný, aby nedocházelo ke zbytečným ztrátám věcných souvislostí a metodických návazností, zároveň však natolik pružný, aby nám umožnil reagovat na různé podněty a nároky tak říkajíc „za pochodu“. Výsledkem byl návrh skladebného (jinak také modulárního) přístupu, který umožnil: Další rozvíjení jeho jednotlivých prvků bez ztráty celostní perspektivy; Pružnou reakci na předpokládanou objednávku konkrétních analytických či prognostických výstupů pro společenskou praxi, a to pro různé veřejně politické agendy a na různých úrovních vládnutí. Ve schématu na obrázku 2 jsou vyznačeny jen nejdůležitější vazby jednotlivých prvků celého cyklu. Předpokládají se (a v praxi jsou také uplatňovány) také důležité zpětnovazební impulsy, vycházející především z potřeb uživatelů a dalších účastníků procesu tvorby a uplatnění prognóz v praxi řízení. Následuje stručný popis jednotlivých prvků tohoto cyklu. Posléze jsou charakterizovány předpokládané celkové návaznosti zvolené procedury.

21

Obrázek 2: Druhý cyklus prognostické procedury – modulární přístup k tvorbě vizí a strategií pro Českou republiku Teoreie a kritéria

Empirie, analýza

Vnější trendy Teoretická východiska

Prognózování, strategie

Komunikace

Scénáře ›„velk锋 ›divokékarty‹

EU Kvalita a udržitelnost života ›ekonomická‹ ›sociální‹ ›ekologická‹ ›bezpečnostní‹

Prostor strategických voleb

Veřejnost

›strategické uzly‹ ›sváry orientací‹

Strategické inovace Vnitřní trendy

jmenovatelem všech identifikovaných trendů je, že Česká republika má jen minimální šanci je ovlivnit – a v našich úvahách hrají roli nezávislých proměnných. Blíže viz Potůček, Mašková 2009, kapitola B. Příklad vnějšího trendu: „Globální nerovnost jako globální hrozba.“ Globální nerovnost více než co jiného ilustruje paradoxy současného globalizujícího se světa, ve kterém má na jedné straně dojít k růstu světové ekonomiky v roce 2020 ve srovnání s rokem 2000 o 80 % – a na druhé straně se tento růst prakticky vůbec nedotkne třetiny světové populace. Dostat se z „pasti“ chudoby a tím i globální nerovnosti je pro velkou většinu zemí velmi obtížné a v řadě případů téměř nemožné. Všechny faktory globální nerovnosti a chudoby vytvářejí podmínky pro vznik masové neřízené migrace z teritorií, která neposkytují lidem zde žijícím perspektivu důstojnějšího a bezpečnějšího života. Mohou však dále generovat společenskou, sociální a bezpečnostní nestabilitu nejenom v nejvíce dotčených regionech. Hrozbou je i růst napětí mezi civilizačními okruhy, které se ostatně v jisté míře projevuje dnes i v Evropě.

Zdroj: CESES FSV UK

Teoretický výkladový rámec nabízí systematicky zformulovaná teoretická východiska souhrnných analytických a prognostických prací a o ně opřené klíčové výkladové rámce možného budoucího vývoje země. Základním – byť nikoliv výlučným – zdrojem poznatků a inspirací byla již výše zmíněná souhrnná knižní publikace Potůček, Musil, Mašková 2008. Jak rozumět termínu prostor strategických voleb pro českou společnost? Mnohé z těchto voleb jsou do značné míry předurčeny dostupnými zdroji, institucemi, kulturními tradicemi. Víme ovšem, že vždy existuje i určitý prostor pro jejich ovlivnění konkrétními rozhodnutími či aktivitami, která mohou ovlivnit budoucí směřování země - prostor strategických voleb. Tato rozhodnutí mají dvojí charakter. Rozhodovací uzly představují svrchovaná rozhodnutí řídicích orgánů (velmi zjednodušeně: rozhodování po vertikále). Sváry orientací (anglicky cleavages) pak vyjadřují alternativy celkového směřování země dané sociálně-kulturním pohybem celé společnosti. Jsou vektorem obrovského množství individuálních rozhodovacích aktů (velmi zjednodušeně: rozhodování po horizontále). Přitom samozřejmě nepředpokládáme, že se vývoj bude ubírat výlučně tak, aby sledoval jedno z možných rozhodnutí nebo jednu z naznačených alternativ. V diferencující se dynamické společnosti bude v té či oné míře vždy zachován prostor pro korekce jednou přijatých rozhodnutí nebo pro koexistenci více alternativ; půjde tedy především o to, které z nich se nakonec prosadí jako významně určující charakter jejího budoucího vývoje. Blíže viz Potůček, Mašková 2009, kapitola A3. Příklad sváru orientací: „Selektivně realistický vs. supranacionální přístup k evropské integraci“ Příklad rozhodovacího uzlu: „Zvládnutí nároků klíčových veřejně-politických agend (vzdělávání, výzkumu, vývoje a podpory inovací, obrany, bezpečnosti, péče o zdraví, sociálních služeb, kultury, dopravní a informační infrastruktury aj.)“ Vnější trendy představují ucelený popis vývojových trendů lidské civilizace vcelku, ale i specifičtějších okolností relevantních především pro euroatlantický kulturní okruh a Evropu jako takovou. Společným

22

Vnitřní trendy charakterizují vývojovou dynamiku klíčových oblastí České republiky a české společnosti. Je známo, že některé z nich jsou v perspektivě budoucích desetiletí zachytitelné lépe, jiné naopak hůře. Ve svém celku však představují nezbytný základ pro formulaci úvah o možných budoucnostech, do nichž už budou zabudovány předpoklady o aktivních činitelích osudu společností – o aktérech, jejich zájmech, kompetencích a způsobech, kterými vnímají svět a svoje místo v něm. Blíže viz Potůček, Mašková 2009, kapitola C. Příklad vnitřního trendu: „Politický systém a institucionální rámec vládnutí.“ Silnou stránkou možného vývoje politického systému je tradice fungování relativně demokratického uspořádání za tzv. první republiky v letech 1918-1938. Byť i v tomto období lze vystopovat jisté nestandardní postupy v politice, korupci, zneužívání postavení, vlivu na média, propojení ekonomických a politických elit atd., v širším prostorovém kontextu je nutno vidět prvorepublikový politický systém jako relativně demokratický. Odkaz na prvorepublikovou tradici je ostatně jedním z nejčastěji používaných, pokud jde o charakteristiku současné politiky a politického systému. Slabou stránkou je naopak tradice fungování nedemokratického systému v letech 1948-1989. Politika, politické strany, stranictví obecně, politici i stát jsou od té doby vnímány veřejností spíše negativně. (...) Zdá se, že v českém politickém prostředí nemají dlouhodobá strategická rozhodnutí a řešení na růžích ustláno. Na komplexní změně v nastavení základních parametrů (zásadní revize ústavy, změna volebního systém, změna způsobu financování politických stran apod.) se političtí aktéři neshodnou. Nejreálnějším prosazujícím se trendem tak prozatím zůstane status quo. Vymezení role Evropské unie v budoucím vývoji České republiky je komplikováno skutečností, že Česká republika je už součástí Evropské unie a podílí se tedy na formování její možné budoucnosti – a zároveň je významně ovlivňována jejím právním rámcem a rozhodnutími, které samozřejmě nemá z větší části pod svou kontrolou. Nicméně lze čerpat ze stále bohatší odborné produkce věnované tomuto historicky ojedinělému institucionálnímu útvaru a usilovat i o dostatečnou syntézu často dosti nesourodých, dílčích poznatků spojených s procesy evropeizace a s povahou interakcí mezi členskými státy a jejich institucemi, euroregiony, orgány Evropské unie a veřejností. Evropská

unie a Česká republika v ní se nalézají mezi vnějšími a vnitřními trendy, budoucí směřování EU bude výrazně ovlivňovat i vývoj u nás, nicméně české obyvatelstvo i politická reprezentace budou mít dostatek prostoru i pro specifická rozhodnutí, která budou toto působení výrazným způsobem modifikovat – a do jisté míry i zpětně ovlivňovat pohyb v samotné Unii. Uplatnění kritéria kvality a udržitelnosti života a metody psaní scénářů jsme se věnovali již v popisu prvního prognostického cyklu. Kritérium bylo dále propracováno Maškovou a Drhovou 2009. Ve druhém prognostickém cyklu jsme uplatnili metodu psaní scénářů v publikaci Frič, Veselý 2010, kde jsme nabídli k promýšlení možných budoucností země dalších devět nových scénářů. Příklad scénáře: „Stát na houpačce.“ Nevýkonná a mnohými opovrhovaná státní správa začala selhávat i ve svých základních funkcích, jako je zajišťování elementární osobní bezpečnosti, sociální ochrany a rovnosti před zákonem. Nekompetentnost politiků a úředníků se naplno projevila v reakci na globální krizi, s níž se většina ostatních států srovnatelné ekonomické úrovně vyrovnala mnohem rychleji a lépe. Nespokojenost širokých vrstev vedla v roce 2016 k vítězství politické strany ÚSVIT zkušeného manažera a komunikátora René Slavíčka. Ten dokázal ustát i politickou krizi v roce 2018 a uspět v následujících dvou volebních obdobích s tezí, že silná ekonomika vyžaduje silnou vládu. Podařilo se mu realizovat vládní program, v němž pozornost fungující a kompetentní veřejné správě doplnil důraz na její otevřenost občanskému sektoru a občanům samotným a na vytvoření transparentního prostředí pro podnikání. Jeho vládě se podařilo prolomit i oportunní symbiózu místních a regionálních podnikatelských a správních klientel. Jejich prozíravější část postupně pochopila nezbytnost vstoupit do férové soutěže v transparentním prostředí. Vláda se přitom opírala o obnovenou podporu mezinárodně ukotvených podnikatelských kruhů, kterým na dlouhodobé institucionální stabilitě země záleželo nakonec přece jen více než na výši daní. V roce 2026 se ale karta obrátila: otěže země převzalo antiglobalisticky zaměřené Národní souručenství, které otevřelo stavidla k nástupu dočasně potlačených místních podnikatelských a správních klientel. Strategické inovace chápeme jako takové změny zavedených způsobů uspokojování potřeb země a jejích obyvatel (případně naplňování potřeb nových), u nichž se předpokládá, že pozitivně ovlivní kvalitu a udržitelnost života v budoucích desetiletích a přesáhnou hranice jediného sektoru, funkční sféry či regionu. Mohou to být buď strategie, nebo jejich součásti vznikající shora, z centrální úrovně státní správy (například penzijní reforma nebo zajištění vybrané agendy veřejné správy novým způsobem), nebo tzv. „vynořující se“ strategie, které se realizují především na základě alespoň zpočátku nepříliš organizovaných aktivit lidí a institucí, podpořených horizontálními sítěmi komunikace a spolupráce. Nelze vyloučit ani nápodobu projektů úspěšně realizovaných v zahraničí, respektující naše kulturní zvláštnosti.

Spolupracující veřejnost bývá do procesu tvorby vizí a strategií vtažena především svou účastí na odborných akcích, na formulaci scénářů a strategických inovací. K souvislostem jednotlivých prvků druhého cyklu prognostické procedury Teoretická východiska a formulace kritérií společenského vývoje vytvářejí prognostickým výstupům oporu v kontaktu s dostupnými zobecněními relevantních vědních disciplín o povaze soudobých společností a o charakteru kritérií, která orientují společensko-politické rozhodování i praxi. Promítají se do strukturace vnějších i vnitřních trendů, především však do identifikace prostoru strategických voleb. Vymezení prostoru strategických voleb se může uplatnit ve formulaci strategických inovací i v artikulaci alternativních scénářů možného budoucího vývoje země. Právě při psaní scénářů je možno naplno využít i poznatky o vnějších a vnitřních vývojových trendech. Vzhledem k užitému jazyku a žánru sdělení jsou nejvhodnějšími kandidáty na účinnou komunikaci s širší veřejností (s občany, organizacemi občanského sektoru, s médii, politiky či úředníky) scénáře a návrhy strategických inovací.

Závěrem Volba metodologického konceptu problémově orientovaného participativního prognózování jakožto základu organizace poznávacího procesu se v sociálním prognózování plně osvědčila. Náročný proces shromažďování dostatečné poznatkové báze a zajištění stálé spolupráce různých vědních disciplín byl podpořen důrazem na explicitní formulaci teoretických východisek, vytvořením konceptuálního modelu vývoje české společnosti a její modernizace v globálním kontextu, ale také návrhem a uplatněním nových kategorií: prioritních problémů, strategických koncepcí, strategických tahů a strategických inovací. Komplexnost procesu vedla ve druhém cyklu prognostických prací k návrhu a uplatnění modulárního přístupu k tvorbě vizí a strategií. V České republice měl zájem decizorů o sociální prognózování jakožto nutný předpoklad odpovědné přípravy a realizace strategických rozhodnutí své přílivy a odlivy. Přes poměrně rozsáhlou a uživatelsky přístupnou podobu výstupů jsme ovšem ve sledovaném období zaznamenali signifikantní trend poklesu zájmu o vize a strategie (Potůček a kol. 2007). Až na vzácné výjimky převážil jak v myslích, tak i v činech politiků a úředníků buď tlak operativy, nebo nekritická aplikace zjednodušujících ideologických klišé.

Odkazy [1] Frič, P., Potůček, M. (2004): Model vývoje české společnosti a její modernizace v globálním kontextu. Sociologický časopis, 40, č. 4, s. 415 – 431. [2] Frič, P., Veselý, A. (eds) (2010): Riziková budoucnost: Kniha scénářů vývoje české společnosti do r. 2030. Praha: Matfyzpress. Dostupné na http://www.ceses.cuni.cz/CESES-163-version1-Scenare.pdf. [3] Gál, F., Frič, P. (1987): Problem-Oriented Participative Forecasting: Theory and Practice. In: Futures, December 1987, Vol. 21, No. 2, s. 678 – 685.

Bylo navrženo pět strategických inovací: Zavedení občanské služby pro mladé; Propojení podpory terciárního vzdělávání, výzkumu, vývoje a inovací; Podpora sociální ekonomice; Školy a knihovny jako komunitní centra v periferních územích; Plné uplatnění České republiky v Evropské unii. Blíže viz http://ceses.cuni.cz/CESES-143.html.

Ergo / leden 2012 / Technologické centrum Akademie věd ČR

[4] Mašková, M., Drhová, Z.: Kritéria společenského vývoje. In: Potůček, M., Mašková, M. a kol. 2009. Česká republika. Trendy, ohrožení, příležitosti. Praha: Karolinum, s. 17 – 20. [5] Potůček, M., Mašková, M. a kol. (2009): Česká republika. Trendy, ohrožení, příležitosti. Praha: Karolinum. [6] Potůček, M., Musil, J., Mašková, M. (eds) (2008}: Strategické volby pro Českou republiku: teoretická východiska. Praha: Sociologické nakladatelství.

23

[7] Potůček, M. (2011): Hodnotové ukotvení sociálního prognózování. Ergo, roč. 6, č. 2, s.11 – 14. [8] Potůček, M. (1981): Problémy povahy a uplatnění výkladových schémat ve společenskovědním poznání. Sociologický časopis 17, č.4, s. 404 – 422. [9] Potůček, M. a kol. (2003): Putování českou budoucností. Praha: Gutenberg. [10] Potůček, M. a kol. (2005): Jak jsme na tom, a co dál? Strategický audit České republiky. Praha: Sociologické nakladatelství. [11] Potůček, M. a kol. (2007): Strategické vládnutí a Česká republika. Praha: Grada.

24

[12] Potůček, M. a kol. (2002): Průvodce krajinou priorit pro Českou republiku. Praha: Gutenberg. [13] Strategické inovace. 2008-2011. Praha: CESES FSV UK. Dostupné na http://ceses.cuni.cz/CESES-143.html. [14] Tondl, L. (2010): O aplikaci etických hodnot a hodnotových postojů. Banská Bystrica: FHV UMB. (CD). [15] Tondl, L. (2011): Semiotické funkce konceptuálního rámce. 2005. Organon F, XII, č. 3, s. 278 –293. [16] Vize rozvoje České republiky do roku 2015. 2001. Praha: Gutenberg.