leden 2009 časopis občanského sdružení K-Klub
Obsah Slovo na úvod......................................................................3 Prázdninovka 2009..............................................................4 Kalendář K-Klubu a přátel na rok 2009................................4 Společenská rubrika tety Kateřiny, aneb teta Kateřina radí, pátrá, informuje...................................................................5 Perličky Květinky Marty..................................................5 Z domova.................................................................5 Rodina.................................................................5 Dárek..................................................................5 Max.....................................................................5 Krimi...................................................................5 Metal...................................................................5 Sport...................................................................6 Jižní Morava........................................................6 Šperky od Čaka...................................................6 Ze světa...................................................................6 USA.....................................................................6 Reklama....................................................................6 Miloušmaš......................................................................8 Třikrát Čak................................................................8 Vánoční Praha.....................................................8 Silvestr na Juřince...............................................8 Milionářem proti své vůli....................................8 Vánoční hvězdy........................................................8 Rena za kopečky.......................................................8 Ségra, jak ji neznáme - ležící....................................8 Vánoční párty...........................................................8 Úvaly zavalí?............................................................8 Hádě Čak..................................................................9 Co se děje v knize návštěv?.....................................9 Východní Čechy získavají štafetu.............................9
Brněnský bard se vrací…..........................................9 Ó sole mio….............................................................9 Z mechu a kapradí...................................................9 Prázdninovka............................................................9 Novoroční otázky Květinky Marty......................................10 Teta Kateřina................................................................10 Čak...............................................................................10 Rena.............................................................................10 Aleš..............................................................................11 Kazi..............................................................................11 Radek...........................................................................11 Libuška.........................................................................11 Majkl.............................................................................11 Tlegy............................................................................12 Zpátky do pravěku.............................................................13 Paříž a zimní prázdninovka Bělá..................................13 Letecký den snadno a rychle.............................................15 Už to vypuklo...............................................................15 Přírodozpyt.........................................................................18 Chemie a fyzika............................................................18 Válka barev – aneb co oči nevidí… (díl druhý).......18 Diagram barevnosti, barevné souřadnice, aditivní mísení barev........................................18 Barevná televize, barevné monitory................21 Oko někdy vidí barvu, která ve skutečnosti není ..........................................................................22 Pohřešuje se hnědá barva................................23 Barevný monitor zblízka aneb s lupou na luminofory.........................................................24 Kalendárium......................................................................25
Fotografie na titulní stránce: Fotografie byla pořízena na akci Vánoční Praha dne 5. prosince 2008 v 22:00. Autorem fotografie je Šimi.
Salát, časopis občanského sdružení K-Klub, vychází jednou za dva měsíce (leden, březen, květen, červenec, září, listopad). Posláním Salátu je vás bavit, přinášet vám zajímavé podněty ze všech oborů lidské činnosti a informovat vás o akcích pořádaných K-Klubem. V neposlední řadě vám také Salát nabízí prostor k publikování vašich vlastních příspěvků (například popis zážitků z nejrůznějších akcí – nejen – K-Klubu a podobně). Máte-li jakékoliv připomínky, poznámky či návrhy týkající se obsahu či vzhledu Salátu, pak neváhejte a dejte nám prosím vědět na emailovou adresu
[email protected] – chceme totiž Salát neustále zlepšovat a vaše připomínky jsou pro nás proto mimořádně cenné. Věřte, že za každou připomínku vám budeme nesmírně vděční. Další informace o Salátu najdete na internetových stránkách časopisu na adrese www.kklub.cz/salat.htm. Předem se omlouváme za všechny pravopisné chyby, které se mohou v Salátu vyskytnout. Buďte prosím shovívaví (především k Miloušovi). Salát je sázen v textovém editoru OpenOffice, grafika je připravována v programech GIMP a Inkscape,v časopisu jsou použita písma Palatino Linotype, Impact a Tahoma. © 2009, autoři
Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
leden 2009, 2/26
Slovo na úvod Milí čtenáři! Vítám vás v již čtvrtém roce s mou rubrikou! To je let, co? To čubrníte. Ale je to fuška psát každý nový rok něco nového. Musela jsem si k tomu otevřít jednu krásnou lahev s růžovou etiketou. Řeknu Vám, já to těm prezidentům nezávidím, co mají každý rok říkat? Beztak se každý rok opakují. Takže to vezměme stručně. Přeji vám, ať je váš další rok krásný. Ať z něj máte radost a basta. Všimli jste si, jak za oknem nesněží? Zrovna jako loni. To za mých mladých let nebývalo. Vánoce byly úplně jiné, jako malované, jako od Lady, dej mu Pánbu věčnou slávu. Vltava zamrzla už v říjnu, venku lomcovaly mrazy takové, že lidé chodili navlečení v patnácti vrstvách, chodci často zamrzla noha k chodníku nebo koni podkova k silnici a pánové nemohli dámám vůbec nic líbat, jinak by se už neodtrhli. Jó, to byly časy. To si dneska neumí nikdo představit, jak krušný život tehdy milenci v zimě vedli. Tak co bych Vám ještě... Mohla bych Vám vyprávět nějaký příběh. Miluji romány, kdysi jsem se téměř stala slavnou spisovatelkou. Leč, nebylo mi přáno. Pravý umělec nikdy není pochopen. Jen počkej, literární světe, jak budeš hořce litovat, až tu jednou nebudu! Musím říct, že ta etiketa vlastně není růžová. Je taková spíš rudá. Vidím rudě, chi chi… Co jsem to jen chtěla? Už to mám! Milouše. Milouši! Kde ten kluk vězí. Šel si zabruslit na kluziště na bruslích, které dostal od Ježíška. Doktor Vlach jsouc názoru, že pohyb je zdravý, mu to schvaluje, říkal, ať se jde Milouš klidně klouzat. Květinka Marta se kdesi zase courá, doufám, že si vzala teplý rukávník. Je to kříž s tou holkou, člověk aby ty vochometníky kamenoval z okna. No, možná by vás zajímalo, co vám ten náš plátek chce říct. Já vlastně ani nevím. Tak předně sláva, že ten Frkač to konečně vzdal. Pochopil, že nemá talent a že jemu vytrvalost růže nepřinese. Místo toho se nám do Salátu nacpal Čak se svými leteckými pumprdlíky. Kdo to má pořád číst. No, jak myslíte… Rudá etiketa došla. Třeba bude ta modrá stejně dobrá. Nebo spíš zelenou? Zelenou, zelenou, tu já mám nejradši... Taky ten starý dinosaurus Tlegy si nedá pokoj. I letos pokračuje ve svých toulkách historií. Teď se toulá po Paříži, určitě někde na Montmártru, prasák jeden! A navíc se vám pochlubí, jak se instruktoři zbavují nadbytečných chovanců. Tuze pěkné, jen co je pravda. Hlavně si přečtěte, co je nového v K-Klubu a šmitec. Já vám do nového roku ťukám na zdraví, je to dobré, zelená stejně dobrá jako modrá! Tak ať se vám zelená! Vaše Teta Kateřina
Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
leden 2009, 3/26
Prázdninovka 2009 Ahoj K-Klubáci, moc rád Vám oznamuji, že připravujeme Prázdninovku 2009. Zatím jsou v týmu Hamoun, Honzík, Ivanka, Kusoň, Šimi a Štěpánka – abecedně seřazeno. Další členy do týmu postupně oslovujeme, a tak třeba los padne i na Vás :-) Samozřejmě hledáme kuchaře, takže, pokud to umíte s vařečkou, klidně se ozvěte Honzíkovi... Jaká prázdninovka bude? Jaký bude mít název? Jaký bude mít termín? To jsou otázky, na které zatím neznáme odpovědi ani my, ale jakmile to budeme vědět, budete určitě první, kteří se o tom doví. Takže naši budoucí Chovanci, těšte se na léto! Ahoj Honzík a spol.
Kalendář K-Klubu a přátel na rok 2009 Milí přátelé, stejně jako každý rok jsme pro vás připravili kalendář na nadcházející rok. Tentokrát jsme ovšem kalendář oproti předcházejícím letům poněkud pozměnili – namísto fotografií s doprovodným textem jsme tentokrát do kalendáře vložili pouze fotografie bez komentářů. Na druhou stranu jsme ovšem kalendář vylepšili – každé políčko s datem je nyní obohaceno o jméno osoby, která v daný den slaví jmeniny. Kalendář je také připraven tak, že je do něj možné snadno vložit data „významných“ události ze světa K-Klubu, v příštím roce (nebo i v tomto, budete-li mít zájem) bychom totiž rádi připravili kalendář šitý na míru K-Klubu, který by obsahoval kupříkladu data narozenin členů či příznivců K-Klubu či datum konání prázdninovky. Pokud vás nový přístup ke kalendáři zaujal (a případně pokud byste chtěli do kalendáře vložit nějaká data), napište nám na známou adresu
[email protected]. Stejně tak nám prosíme napište, pokud se vám spíše líbil kalendář tak, jak jsme ho připravovali doposud, budeme vám vděční za jakýkoliv komentář. Děkujeme všem fotografům, kteří pilně vkládali své fotografie do Skladiště a přispěli tak k tomu, že kalendář bylo čím naplnit. Kalendář si můžete stáhnout na stránkách K-Klubu, doufáme, že se vám bude líbit. Kryštof
Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
leden 2009, 4/26
Společenská rubrika tety Kateřiny, aneb teta Kateřina radí, pátrá, informuje Perličky Květinky Marty Z domova Rodina Zajímavého experimentu se zúčastnila rodina H. z Č.B. Obsahem třídenního semináře bylo zjistit, v kterém roce dívčího či ženského života začíná pohrdání mužem, jedno-li manželem či druhem.
Max Další změnu svého image ve svém životě provedl náš starý převraceč sestřihů pan Max. Znali jsme jej již v sestřihu krychliče, zarostlého jako sněžný muž, sestříhaného na Landu i jako plavovlasého Legolase. Tentokrát si pro své ctitelky připravil pózu nedbalého elegána s vlasy po ramena. Všichni, a hlavně já, jsme napjati, čím nás tento krasavec překvapí v létě. Líbám tě a stále miluji...
Krimi
Česká policie je v plném proudu při pátrání po neznámém autorovi nového a mezi dospělými tolik populárního čokoládového cukroví Na fotce vidíme, že slečna A. i slečna L. (ukousni čokoládové figurce stále mají úctu k muži jako k pánu tvorstva. To- hlavu a dolej rumem). Netéž už však nemůžeme říci o paní I. H., z jejíhož chutná chuť tohoto cukroví výrazu můževšak může malému dítěti přime jasně vynést otřesný zážitek na celý číst, co si o život. Reakci malého chlapečhlavě rodiny ka po zakousnutí do cukrovíčmyslí. ka zveřejňujeme a důrazně žádáme jeho rodiče Fíka a Jiřinku, aby již chlapce nadále netrápili a cukroví sami ihned zlikviDárek dovali. A Aikimu vzkazujeme: „Doufám, že tě za ten recept brzy chytí!“ Nádherný dárek od Fíbí dostal pod stromeček její bratr Čak. Fíbí celé léto, podzim i část zimy dřela v italských pizzeriích a umývala obrovské talíře na pizzu, jen aby za těžce vydělané eura svému drahému bratrovi koupila do nově pořízeného trojmístného větroně, který Čak zajistil pro své letiště v Žamberku, nový aviatický nehořlavý pilotní oblek včetně čelových antének pro příjem nejen pozemních vysílačů, ale i GPS. Součástí kompletu je také nový typ zrychleného vojenského padáku s kódovým označením „Pytel 08“. Celou sadu si můžete prohlédnout na přiložené fotografii.
Salát
Metal Poté, co se Tlegy a jemu podobná prehistorická individua v létě roku 2008 zúčastnili koncertu skupiny Iron Maiden, rozhodli se členové jejich fan klubu uspořádat pro starší fanoušky heavy
časopis občanského sdružení K-Klub
leden 2009, 5/26
metalu výcvikový tábor, a tam je naučit základní věci, které k metalu patří. To znamená: správný pokřik, správná výhrůžka, pískot na prsty, hod kelímkem od piva a podobně. Jen ten, kdo tímto kurzem projde, pak bude moci jezdit na další koncerty. Tábor měl takový úspěch, až se tohoto námětu chytla jedna nejmenovaná česká televize a se svým Ozzákem začala ovlivňovat celý národ. Na fotce přímo z tábora pak vidíme Tlegyho v situaci, kdy je mu právě vysvětlován a předváděn výkřik: „Yeeaah!“ A nám nezbývá než Tlegymu popřát další nevšední metalové zážitky i v roce 2009.
Sport Co si v dětství otužíš, to ve stáru neodstonáš. S tímto příslovím se vydal přítel Tety Kateřiny a manžel paní Kateřiny předseda pražského klubu otužilců pan Vít cvičiti jemu svěřené ratolesti páně Hamouna. „Prvním cvičením je běh v ranní studené orosené trávě,“ řekl a vyběhl ve svém otužovacím trikotu s dětmi do ranní Stromovky. Vizte obě přiložená fota.
Jižní Morava O tom, že se ledové víno letos opravdu podařilo, informoval našeho zpravodaje Milouše štatlař pan R. Z rozhovoru prý Milouš pochopil, že jsme negómali o tom, jak je víno zdravé. Že to my Pražáci máme v hlavě zablokovanó, a že ani neumíme řádně hoďit kukačku na internét, Salát
jaké só tu denně zácpy na jeho okoštování. A čemu Milouš vůbec nerozuměl, že prý nemáme pít bahno a máme si za bakule koupit něco pořádného. A když mu pak štatlař řekl, že si má Milouš konečně klofnut babáče, tak chudák Miloušek utekl s brekem za Tetou. Vysvětlí mu někdo, co mu ten vinář povídal?
Šperky od Čaka Zvláštní dar k nadcházejícímu Mezinárodnímu dni žen si připravil pro případnou svou slečnu pan Čak. Podmínkou k získání tohoto nádherného přívěsku je pouhých 7 dní, které s ním musí slečna vydržet. Zdá se nám to vcelku lukrativní nabídka v situaci, kdy panuje tuhá zima a letadla téměř nemohou létat. Při představě, že by slečna musela s Čakem zažít vyhlídkové lety, vytlačování Anduly z hangáru v Žamberku a čištění přistávací plochy od kravských lejn, mi totiž není zrovna příjemně.
Ze světa USA Jako jednomu z prvních periodik se nám podařilo získat fotku přímo ze štábu CIA, kde se již pilně připravuje návštěva Baraka Obamy v ČR. Na snímku právě šéfka vozové ochranky agentka Katy Z-Obov instruuje ochranku o způsobu průjezdu Václavským náměstím. Přejeme jim tedy hodně štěstí nejen na cestách Prahou. časopis občanského sdružení K-Klub
leden 2009, 6/26
Reklama Pijte sirup Jupí, Má vždy tísích chutí. Vaše dítě zapláče, Pokud nemá aspoň tři Jupí lahváče.
Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
leden 2009, 7/26
Rena za kopečky
Miloušmaš Třikrát Čak Vánoční Praha kdo byl o Vánocích v Praze? No přece Anděl, čerti a Mikuláš! Této partičce se podařilo vyděsit maličké přítomné tak, že neplakali jen ti, kteří z toho ještě neměli rozum a ti, kteří už neměli rozum. Pak se šlo do divadla, kde pražští divadelníci neomylně vycítili talent mistra Čaka až z jeviště a vyhmátli ho na divadelní prkna. Čaka pak posadili na zubařské křeslo a za odměnu za jeho statečnost mu vyrvali všechny zuby. Celý večer v hospodě tak Čak u piva doslova proslintal.
Jak nám Rena sama prozradila, důvodem pro změnu bydliště byla její hudební kariéra. Česko nedokázalo docenit její talent, a proto neodolala vábení mistra Johannese a prchla za hranice. Nyní má již zajištěnou hlavní roli v komické buffo opeře O rybářovi a rybce. Svůj koloraturní soprán tedy naplno rozvine jako rybka a má zaděláno na velkolepý rybí sukces.
Ségra, jak ji neznáme - ležící
Silvestr na Juřince Byl prý velmi veselý. Například Čak se naučil otevírat šampus po vzoru páně Zoba – šavlí. A tak Zob už není jediný, kdo to umí a Čak obohatil svůj rejstřík šavlí, jimiž háže. Další specialitou tohoto Silvestra byla tykev. Co si tykev zamanula, muselo se stát. Leč během večera se milá tykev začala čím dál tím víc podobat Tetě Kateřině. Stala se tak panovačnou, že ji nakonec Zobák zakousl.
Milionářem proti své vůli Proslulý k-klubský bavič Čak se na posledních pár minut loňského roku stal málem milionářem. Milion už byl téměř jeho, když si vylámal zuby na zákeřné otázce. Odpověď na poslední Zobákovu otázku: „Kdo vymyslel žárovku?“, Čak neznal. To ho na ČVUT neučili. Přece jen v letadle ta žárovka není tak důležitá… Volal příteli na telefonu, přítel radil, seč mohl, ale Čak mu nevěřil. A tak se nejeden Edison v hrobě obrátil, neboť Čak si jakožto vynálezce vybral možnost B - „Šimi“.
Vánoční hvězdy Sboristky Kamča a Kazi představily duchovní písně každá svého pěveckého sboru v průběhu adventu v Praze. Podívat se, čeho jsou to dámy vlastně součástí, a adventně se rozněžnit se přišli Káťa, Kusoň a Štěpánka. Vysoká míra kvality je tak zaskočila, až z toho přišli o hlas a nebyli sto posléze vypravit ani hlásku na otázku – „Jak se Vám to líbilo?“
Salát
Rena si spletla rok a emigrovala do Berlína o 40 let později. Určitě ji spletla ta osmička na konci, furt se o tom tak mluvilo… V Berlíně se kdysi ztrapnil i samotný JFK svým „Ich bin ein Berliner,“ držme tedy Reně palce, ať se to s učebnicí s úsměvem naučí správně a není za koblihu!1
V Českých Budějovicích by prý chtěl žít každý. Nyní se ale ukazuje, že leckdy je tento vysněný domicil pěkně zákeřný. Jen co si v ČB koupili krásný dům Plyšáci, na Ségru začalo působit tamní klima a jejího drobného tílka se zmocnily různé neduhy. V prosinci se podrobila už druhé operaci, a to operaci plotýnek, které ji sužovaly celý rok. Nyní se nesmí ohýbat ani sedět, a tak se pohybuje pouze kulhavou chůzí (kvůli problémům s kolenem) anebo leží. Brzké uzdravení přeje celá redakce.
Vánoční párty Také letos se u Plyšáků konala vánoční párty. Na jejich lososové pohovce se válely všechny veličiny okresu. Novinkou byla krásně zhublá Ivanka, kterou před Vánoci napadly vši z Aniččiny školy. Opora policejní složky ČB, Tomáš Pavlíček, představil kamarádům svou slečnu a čerstvá papírová tlumočnice Kazi se konečně dočkala veřejného potlesku za to, že už není obecní idiot, jak sama řekla. Všichni si hráli s koťátkem, které se tak tulilo k místním slečnám, že si Ségra změřila Plyšáka vražedným pohledem a udeřila naň: „Jak mi to vysvětlíš?“
Úvaly zavalí? Do nového se přestěhovali Bóďa s Jirkou. Stěhování bylo seřízeno jak švýcarské hodinky. Asistoval Čak a Hrouda. Manželé Valáškovi nyní bydlí v baráčku v Úvalech u Prahy a vzhledem 1
JFK chtěl tehdy říci, že je Berlíňan, což se správně řekne – Ich bin Berliner. S členem „ein“ se tak JFK označil za berlínský koblih. (pozn.autor)
časopis občanského sdružení K-Klub
leden 2009, 8/26
k tomu, že o nich již nějakou dobu nic nevíme, sovat počasí, i přesto však dolomitský horal na doufáme, že jim ten krásný domeček nespadl vrcholu kopce italsky jadrně zaklel. na hlavu.
Z mechu a kapradí
Hádě Čak I náš certifikovaný smolař Čak si polepšil. Přestěhoval se do 3+1 na Černý most, nejhnusnější sídliště v Praze. Nájem má skoro zadarmo, jeho jediným úkolem je opatrovat sbírku hadů, když pán není doma. A ani za celou basu piv nesmí otevřít dveře třinácté komnaty. Jak tomuto odolá, těžko říct. Nicméně je jisté, že ženy budou jeho lákání na sbírku hadů odolávat poměrně snadno…
Co se děje v knize návštěv?
Slavní prázdninovkoví kuchaři Qakoň a Pařez opustili pařezovou chaloupku svých zaměstnání a vrhli se do grandióznějšího života! Pařez se stal bar manažerem prvotřídního podniku na luxusní pražské adrese – v Potrefené huse v Pařížské a Qakoně už tak nudily slepice v práci, že se raději dal na kariéru igráčka jedné stavební firmy. Hodně štěstí, pánové!
Prázdninovka
Je to pravda! Honzík dává dohromady tým na Prd…jen se všichni podívejte. Nikdo nic nena- další prázdninovku! Hurá! Zatím má pohropíše, úplná okurková sezóna. madě asi pět švestek a jinak samý hrušky, ale přesné složení přísně tají. Podařilo se nám zjistit, že mezi opory nového týmu bude opět Východní Čechy získavají patřit Hamoun. Jsme zvědaví, jak Hamoun nový tým okoření a za stálého míchání podusí. štafetu Je Hamoun švestka nebo hruška? Z blízkého zdroje se nám doneslo, že se na východě nic neděje, epidemie nudy se tedy přenesla až sem! Nejspíše asi Max přivezl „chcíplého psa“ z Brna do Letohradu. Marušák tak přestal cvičit Aikido, a tak otálel se Sněhovánkami, až se neví, jestli se vůbec konají, Čak přestal létat, Tlegy hrát deskové hry a Tlegyho děti z té nudy začaly zase raději chodit do školy. Teď už jen zbývá, aby ten „pes“ dorazil ještě na jih nebo dokonce do Prahy. Vyzýváme tyto regiony k ostražitosti. Braňte se nudě!
Brněnský bard se vrací… Majkl změnil zaměstnání. Již týden pracuje pro jednu stařičkou stavební firmu v Brně, kam denně dojíždí z Olomouce. Mezi jeho nové povinnosti patří třeba práce, což jej poněkud překvapilo. Nicméně věříme, že jeho prázdninovkou tolikrát zocelená povaha se vyrovná i s tímto úkolem. Přejeme hodně štěstí!
Ó sole mio… V Letohradě se mluvilo Italsky. Fíbí totiž přijela představit své rodné hroudě svého milionáře Mathia. Třeba je Matýsek předvoj dolomitské komise pro nové sjezdovky v Evropské Unii. Musel si totiž povinně vyběhnout na legendu zdejších velehor – slavný Zakleťák. Fíbí ho šetřila, nemusel chodit pozpátku, ani moc běžet nebo chodit s papírky nebo si snad, probůh, loSalát
časopis občanského sdružení K-Klub
leden 2009, 9/26
Novoroční otázky Květinky Marty Milí čtenáři, s novým rokem opět přichází zvláštní rozhovor, v němž se ptáme členů a přátel K-Klubu na to, jak si užívají svátky a na co se těšit v tom našem milém roce s devítkou na konci. Přemýšlela jsem o tom, jak bych odpověděla sama, neboť se chci co nejvíce vcítit do vás, naši milí čtenáři, a už už jsem chtěla jít všem příkladem, když tu vpadla do redakce Tetička. Zmerčíc mou práci, jala se hovořiti o svých tužbách býti také jednou zpovídána. Proto za nás za všechny jde příkladem právě ona. Konec konců je to přece jen její rubrika, že? Doufám, že vás budou kamarádi inspirovat nejen pro příští Vánoce a zimní čas, ale pro celý rok vůbec. Hezké čtení Otázky: 1) Co bys nám doporučila/doporučil pro rok 2009? Máme vyjet koloběžkou na Sněžku nebo si poslechnout houslový ceremoniál Emanuela Horáka z Dolních Rožínek? Co nám nemá ujít v dalším roce? 2) Jak trávíš nejraději tento zimní čas? Doma u rodinného krbu, vykládáš si pasiáns jako Teta Kateřina nebo odléváš figurky z olova?
Teta Kateřina Myslím, že v příštím roce by všichni měli být šťastni, a také pro to něco udělat. Štěstí totiž chodí po horách, když mu nepomůžeme. Například já se skutečně snažím. Doporučuji všem, aby na sebe nenechali řvát v zaměstnání, spíše naopak. Řvěte sami, spolehlivě se dočkáte divotvorných výsledků. Také byste se měli seznámit s panem S., jako já, protože to je velmi moudrý člověk. Dokonce snad více než doktor Vlach. Zná tolik přísloví a umí tak poradit, jako jistě nikdo ve vašem okolí. Jsouc dáma zralého věku, neholduji žádným zimním sportům, ale cele se věnuji odpočinku. Mám velmi pohodlné křesílko, udělám si šálek horkého zázvorového čaje, který má povzbudivé účinky a aroma libější než káva Jacobs. V reklamě hrozně lžou. A, chi chi, vykládám si pasiáns jako Teta Kateřina.
Čak Doporučil bych všem, aby koukali stihnout, co se stihnout dá a každou příležitost k čemukoli, co je naplní, pořádně popadli za pačesy. Aby si pak zase na konci tohodle roku vzájemně nepřáli, aby ten rok další byl lepší, protože ten uplynulý stál za houby. Takže koukejte na konci tohodle roku všem přát, aby nadcházející rok byl alespoň tak dobrej, jako byl tenhle! Zahradní restauranty maji zavříno, a tak je čas se přesunout do zakouřených pajzlů, takže načas dávám přednost vínu před pivem. Přeci jen ve vinárnách není tolik nahuleno. A taky je čas nějakou tu učebnici otevřít, aby mozek nezakrněl. Ne že by to byl úplně nejlepší nápad, ale zima je k tomu jak stvořená…
Rena Nikomu z nás by asi neměl ujít optimismus, zdraví, trocha štěstí a lásky a hlavně pořádnej kopec srandy. Koloběžkou na Sněžku je výborný nápad, podobný jako koloběžkou po Boubíně nebo lodí po naší říčce na Základně nebo spát pod stanem na Staroměstském náměstí... Houslové ceremoniály, to jsem taky pro. Ovšem Lukášek Parolků dostal od Ježíška pořádnej bubínek a harmoniku a jeho každodenní recitály by mohly mít vysokou uměleckou kvalitu. Prostě to je pořádnej nářez. Náš recitál v Berlíně bude taky stát za to. V Johannesově sboru nacvičujem operu O rybářovi a rybce a šílenější dílo jsem hodně dlouho neviděla. Všecky zvu, protože kdo se chce zasmát až z toho bude brečet, ten by měl operu rozhodně vidět. Jak trávím zmrzlé dny? Nad učebnicí němčiny, ach jo. Taky připravuju celotáborovou hru pro jeden turistický oddíl na léto. Má to být Egypt, už mě napadly egyptské rány, hladomor, kobylky a podobně, to určitě děti ocení... Myslím na Vás, mějte se krásně.
Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
leden 2009, 10/26
Aleš Doporučil bych běh s olympijskou pochodní napříč republikou; ujít v příštím roce by nám neměla ani minuta. Jsem ponořen v knížkách, šprtajíce se na zkouškové.
Kazi Doporučuji užívat si života, dokud ho máme. Fakt nemá smysl trávit celé dny prací nebo povinnostmi a odkládat to hezké na pak. Pak nikdy nepřijde a kdoví, co bude zítra. A z té praktické stránky – já se letos málem upracovala, tak vím, o čem mluvím, ale podařila se mi krásná dovolená na jachtě v Chorvatsku. Jde pořídit relativně levně a vůbec to nebyla nuda, jak jsem si myslela. Člověk se neválí na pláži mezi davem Čechů s lančmítama v zubech a pivem v ruce, neopéká se jako prasátko na rožni a není mu hic. Na loďce to příjemně houpe, plachtíte, vane větřík, koupete se v nejčistších vodách, kotvíte v opuštěných zátokách, národních parcích, žijete jako cikáni a civilizaci nevidíte, pokud nechcete. I ten chlapik se zeleninou a ovocem za váma na loď dojede člunem. Můžete šnorchlovat nebo sedět na zádi s doutníkem a whisky a číst si. A ty západy slunce jsou úplnej kýč. Letos jsem také objevila skvělé čtení pro ženy – spisovatelka Milena Holcová píše knížky o ženách středního věku, které cestují a žijí trochu jinak. Její díla jsou plná zajímavých myšlenek. Ale vůbec to není intelektuální! Nesmírně vtipná je i knížka Ivanky Deváté – Jen jednou mladá…Takže, žijme, mladí jsme už jenom chvíli a deprese, sklerózy, artrózy klepou na dveře. A jak říká smrtka na jednom obrázku - „Já jsem také tvoje!“ Co dělám? Spím, čtu, piju víno, poslouchám Rybovku, chodím na drink s kamarády a vyrábím alba z fotek několik let starých. Pravidelně každé Vánoce. Má to smysl. DVD je sice DVD, ale album je krásně hmotné a krásně ohmatané... A já jsem ráda nostalgická.
Radek No hlavně si neudělejte ze života peklo tím, že byste chtěli vidět a zažít všechno. Navíc si každý užívá něco jiného. Budu proto obecnější, přátelé: vždycky se vyplatí překonat lenost. I když zimní plískanice svádí ke strávení víkendu v posteli, zvedněte se a jeďte do hor za sněhem, do termálních lázní za vodou nebo jinam, kam vás srdce táhne. Ať je v práci zas na co vzpomínat. U rodinného krbu nejraději pojídám vánoční cukroví a následně se to venku snažím kompenzovat zvýšenou pohybovou aktivitou. Tento rok mi to umožnila po dlouhých letech tězce zamrzlá brněnská přehrada. Člověk by nevěřil, kolik různých aktivit se dá provozovat na takové skoro 10 km dlouhé ledové ploše.
Libuška No, co bych doporučila do nového roku... snad těm, co ještě nemají děti, ať se do zásoby vyspí a užijou si, že se starají jen sami o sebe, těm, co děti mají, hlavně ty malé, ať se vyspí víc než vloni a ať si tohle nejkrásnější období v životě užívají naplno, protože tyhle chvíle rychle a nenávratně prchají. A jak trávím mrazivé dny a večery? Večery pořád stejně, po uložení dětí padám do mdlob nebo alespoň otupělosti, neboť v mrazivých dnech tahám děti na saních po 3cm vrstvě sněhu na chodníku nebo se snažíme s Vocáskem Lukáše naučit bruslit (mimochodem, bruslení s kočárkem doporučuji, je to dobrá opora a vůbec se snažím dětem dopřát zimních radovánek, dokud jsou aspoň ty 3cm sněhu- Místo olova rozpouštíme vosk (velká atrakce), už umím vyprat vosk z různých druhů tkanin, včetně nových triček od Ježíška. Dojídáme čokoládu a perníčky ze stromečku.
Majkl Nedrbejte. A hlavně nic nehroťte! Také bych Vám rád popřál, ať vašim sousedům chcípne prase. Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
leden 2009, 11/26
Užíval jsem si spravedlivého odpočinku.
Tlegy Co doporučit pro rok 2009... Hodně krásných neplánovaných akcí s kamarády. Neplánovaná akce je totiž vždy nejlepší. Zavolejte si navzájem, sedněte do auta a zajeďte se navštívit. Pokecáte, zahrajete stolní hry, popijete trošku vína a ono je to príma. A že jste se dlouho neviděli, nevadí, pořád máte na co vzpomínat, čím se bavit. Já pár takových setkání zažil loni a bylo to fakt hodně dobrý. A pak také hrajte Maka Banu, ta baví snad každého a je to neuvěřitelné. Hrál jsem ji opravdu mockrát a vždy nás něčím překvapí a smějeme se tam něčemu jinému, novému, co se ještě nestalo... A jak trávíme svůj čas doma. Je to opravdu různé... V určitou dobu hrajeme neustále deskové hry, v dalších dnech se naše domácnost promění v čtenářský kroužek, následně pak najednou pořád sledujeme nějaký vypečený seriál (Hvězdná Brána, Mac Gyver) nebo nějaké filmy. Poté pár dní stavíme ze sevy domy pro plyšáky, hrad či parkoviště pro auta. Pak najednou paříme všichni na počítači nějakou hru co nám doporučí Qakoň nebo co máme dlouhodobě v oblibě. Pak zkusíme něco vyrábět z papíru nebo něco s Míšou malujeme. Je to opravdu hodně různorodé a vždy nás něco určitou dobu drží a pak to zase změníme na něco jiného. Závěrem přeji celé redakci hodně dalších bezva nápadů do roku 2009. Musím říci, že nebýt Salátu, moc bych o K-Klubu nevěděl a ani se kolikrát tolik nezasmál.
Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
leden 2009, 12/26
Zpátky do pravěku Paříž a zimní prázdninovka Bělá Vítejte v roce 2009, který je pro nás staré struktury rokem 20. výročí Husitské prázdninovky. Jak ten čas letí… Jakoby to bylo včera. V našem vzpomínání stále ještě putujeme po Sázavě a bude nás čekat sraz posázavských poutníků v roce 1991. Teď se však vrátím ještě trochu zpět – vzpomínání jsem skončil Nulťákem, kde jsem s Márfym připravovali akce pro Radimáky, což byli tehdy děti mezi pionýrem a svazákem. Tam se také poprvé objevila Křeček, tu už pár z vás starších znáte. V srpnu pak je také opět výborné Blízko do Pohody v Bystrci, následuje v září Jiřinkový ples, v říjnu pak sekání trávy před chatou v Bělé a zde také první příprava na následující zimní prázdninovku. Ve dnech 18. až 21. října 1990 pak opouštíme naši vlast a vyrážíme směr Paříž. Vyrážíme přitom z Lichkova, Dědeček, PF 1990 kde jsme dojeli autem po poruše a opravě prasklého lanka od plynu (jak mám napsáno v cancáku a jak si dnes vůbec nedovedu představit). S námi (Arny a já) pak také Nalim s bratrem Vojtou a pár dalších kamarádů, jejichž jména vám asi nic neřeknou. Nezapomenutelná Eiffelovka, po jejíž konstrukci si Nalim leze za pískotu francouzského policajta, který se domnívá, že je asi nějaký sebevrah. Pro nás vesničany neuvěřitelné věci – kruhové objezdy, které tu nikde v Československu ještě nejsou, ďáblové na motorkách, tříproudové cesty. A pak v cancáku psáno: prohlídka města – hrůza – mají vše, vše se dá koupit! Neuvěřitelné. Jinak si také zablbneme na sochách lvů a je mi jasné, že máme doma v republice co dohánět. A taky doufám, že se Nalim v roce 1990 určitě brzy zase do ciziny podívám. Dosud jsem byl jen v Polsku… a kapitalistická Francie je přeci jen trochu jinde. V listopadu pak výborná víkendovka Těžké doby začínají pořádaná dvěma trampskými skupinami - Dětmi divočiny a Tuláky Orlických hor. Je to takové putování s úkoly, kdy jdeme přes Suchý vrch až na pevnost Boudu. Ta je v té době ještě otevřená a volně přístupná. Uzavírá se až týden nebo 14 dní po této naší akci. Samozřejmě si ji celou prohlédneme a je to opravdu adrenalinový zážitek, neboť schodiště do dělových věží není nijak chráněno, zprava hluboká díra dolů, zleva taky, některé schody namrzlé. Někde štítek se jmény trampů co tu zahynuli. Vše jen za svitu baterek a přítomnosti netopýrů. Dolů baterka nedosvítí, no hrůzostrašné. To už tam dnes nezažijete, všechno je chráněno, osvětleno a zabezpečeno. Spánek pak přímo v pevnosti při pěti stupních a testování mého prvního péřového spacáku (doteď jsem měl jen dekáče). No a počátkem prosince ještě stihnu Dracon v Brně – což je 6. celostátní setkání přátel sci-fi a tam kupuji první samizdatové vydání Sillmarionu, kterému následně úplně propadnu. To už se nám ale blíží zimní prázdninovka – opět v Bělé. A já vám prozradím jak se vypořádat s nadbytečným chovancem. Prázdninovka je opět s naší oblíbenou téSalát
Zvadlo Těžké doby začínají
časopis občanského sdružení K-Klub
leden 2009, 13/26
matikou zlatokopů, kdy chovanci přijíždějí jako různé typy lidí – v předepsané roli a s určitým počtem dolarů. My je vítáme na lodi Excelsior a hned zde slavíme Den nezávislosti. Tatran je kapitán, Arny jako plavčík exceluje. Džin jako primáš posádkové kapely. Objevuje se tu také Strejda s kamarádem Barmanem, Zdek, Štrougi, Štěně, Bratránek a další. Na lodi se hrají kupky, skořápky, karty, funguje kasíno. Jediné co trochu nevychází je, že chovanců přijelo 17 a to je zrovna takové nešťastné číslo. Minimálně jeden se bude muset neustále doplňovat a mnohdy do dvaceti i tři. No co se dá dělat, říkáme si, nějak si s tím poradíme. Uprostřed zábavy pak najednou tma, loď se nám po vlně převrátila a musíme ji opustit. To znamená kuchyňským oknem po tmě po schodech do štábu a odtud oknem z prvního patra po připraveném laně na zem ven. To se samozřejmě zdržuje a protahuje a tak Strejda vytahuje svoje lano – kanadu, a že spustí Barmana. Barman se lana chytne zeptá se: „Držíš?“ a skočí z okna. Strejda než stačí cokoliv říci a udělat, tak je Barman dole, na chatě zůstávají jen dvě šmouhy od kanad pod oknem až dolů a dole Barman se zlomenou nohou. A problém s nadbytečným chovancem je najednou vyřešen. (Jasně, že jsme Barmana ošetřili a odvezli do špitálu, ale jak jsme to tam vysvětlili, to už opravdu nevím.) Jinak pro mne bylo výborný dělat instruktora a jezdit na běžkách, zvláště, když jsem na nich stál vůbec poprvé. V praxi to pak vypadalo tak, že chovanci byli někde vepředu a já se marně snažil je dojet. Z her se pak hraje Mnohonožec, Silon – night, Zával, Divadla, Hon na bludičky, Elektrika, Hozená rukavice, Výroční cena Elama Harnische, Jožinovi kapitáni a další. Silvestr pak samozřejmě na soutoku. Opět krásný. Pak závěrečná oslova a bowle, tance. A příjemná změna v mém životě, kdy se mi daří sbalit jednu z chovankyň :-) Následuji tak Arnyho, kterému se něco podobného podařilo na Blízko do pohody v srpnu a má dnes s Káťou již tři dcery. A po prázdninovce zase zpátky domů no Moravu. Do roku plného změn nejen v soukromém životě, ale i u kamarádů. (To však v lednu ještě nikdo netuší). Na Moravě nejsme ovšem nadlouho. Již za 14 dní nás čeká Diskoples v Jablonném a první sešlost roku 1991. Jak se nyní dočítám v cancáku, dochází mezi instruktory k velké debatě o podobě prázdninovky roku 1991. Střetávají se dva názory, Šťůvy a Karla o prázdninovce bez instruktorů, kde každý den programu dělá jiný instruktor dle předchozí domluvy, a názor Džina, který je proto zachovat aspoň štáb řídící chod prázdninovky. Já se přikláním k názoru Šťůvy, ale obsáhlá diskuze je nakonec bez konce – není zájemce, kdo by udělal I. běh prázdninovky. O tom se pak debatuje ještě dlouho do noci před usnutím v noci před plesem. A jak to vše je dál v roce 1991, jak jsem se stal plackožroutem a co vše jsem dělal si povíme zase příště. No máte pravdu, ještě stále to moc není o K-Klubu, ale už se to pomaličku blíží…. Pokud je něco náhodou jinak, prosím pamětníky za prominutí a případné doplnění. Tlegy
Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
leden 2009, 14/26
Letecký den snadno a rychle Už to vypuklo Jistě si pamatujete anabázi našich příprav z minulých výtisků Salátu. Vše už máme nachystané. Letové ukázky dohodnuté, taháky programu secvičené, reklama běží na plné koule všude kde se dá, včetně lokálních rádií, plocha posekaná, parkoviště vytyčené, předpověď počasí příznivá, teď už jen aby přišli... Den D je 28. červen – konec školního roku. Počasí bývá v tyto dny krásné, lidi se ještě nerozprchli s ratolestmi po dovolených, to prostě musí klapnout! Takže je na čase uvést celou mašinérií do pohybu. Vše musí vyjít, všichni musí být spokojeni, vše musí být perfektní, ale taky maximálně bezpečné. Do organizace je zapojeno celé osazenstvo letiště. Nejvýš je dispečer letové informační služby, tuto nevděčnou funkci si na svá bedra vzal Láďa Valenta. Jeho slovo je pro tento den zákon. On rozhoduje nejen o pohybu ve vzduchu, ale také na zemi. Každý má své místo, nesmíme dopustit ani na okamžik chaos, vše musí prostě plynule navazovat. A to od organizace parkoviště, výběru vstupného, příchodu a odchodu diváků přes pohyb letadel po ploše, pohyb techniky po ploše, až po samotné letové ukázky. Letadel a jejich pilotů, kteří jsou připraveni předvést své umění se nakonec slétlo téměř třicet, což zajistí téměř tři hodiny letových ukázek. Mezi hlavní lákadla řadíme samozřejmě náš dvojvlek, ale připravena je také ukázka požárního zásahu s „Andulou“ AN-2 Petra Ryšavého, bezmotorová akrobacie s Blaníkem Honzy Rolínka a peckou na konec pak bude akrobacie s akrobatickým speciálem Z-50 z Leteckého akrobatického centra v Moravské Třebové. Aby ale diváky nezačal bolet krk od samého koukání vzhůru, připravili jsme také krátké intermezzo v podobě ukázky vznášedla. No a samozřejmě se nezapomnělo ani buřty a pívo. Na samotný závěr je ještě přichystáno krátké losování vstupenek o věcné ceny. Sice banalita, ale divili byste se, kolik lidí slyší právě na tohle. Vytyčené prostory pro diváky, parkoviště pro stanoviště hasičů a záchranky máme už z předchozího dne, teď jen krátký brífink všech týmů a letecký den může začít. Mé místo je společně s najatým komentátorem – profíkem hned vedle stanoviště dispečera. Letecký den je především šou a ta nejde bez pořádného komentáře a kvalitního ozvučení. To je úkol spíše pro profesionálního komentátora než pro amatéry. Těžko lze ovšem očekávat jeho znalosti letecké techniky a toho,co se mu nad hlavou děje. To je úkol pro mě. Dělám mu našeptávače. Technické věci jsou moje parketa, vše ostatní profíkova. Komentuje ledasco, on už dokáže diváky zaujmout. Začátek je ohlášen na 13:00, vše je připraveno, letadla i piloti na svých místech, ale ještě ve 12:45, kromě hemžení organizátorů, není téměř nikde ani noha. To nevypadá moc dobře. Část nákladů sice uhradíme ze sponzorských darů, ale přece to nebude propadák no ne? Teprve 10 minut před začátkem akce se začnou valit davy a letiště je jako mávnutím proutku plné „po špunty“. To je dobré znamení, teď už jen aby vše klaplo bez nějakého zbytečného průšvihu.
Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
leden 2009, 15/26
Ve 13:00 startuje „Andula“ s 10 paragány na palubě. Jak se začnou sypat ven, začíná kolega komentátor vítat diváky. Lehce mi padá čelist. Jde mu to opravdu skvěle, lidi mají krky vykroucené a paragáni přistávají. Vše jde jako po drátkách. Pak už startuje větroň Discus s Václavem Šípkem a přichází i moje chvíle se do komentáře vložit. Chrlím na diváky technická data a do toho Discus jde do průletu a vzápětí přistává. Snažím se vychválit tuhle ukázku jak se dá, lidi tu opravdu dnes uvidí spoustu věcí, co těžko můžou vidět na těch „velkých“ leteckých dnech. Otázka je, zda to diváci neznalí věci ocení ze svého pohledu, ale děláme vše pro to, aby tomu tak bylo, přeci jen je to akce hlavně pro ně. Hned plynule probíhají další čísla, průlet stíhá průlet, kluci opravdu předvádí to nejlepší co umí, co dokážou bezpečně předvést, a to Discus v průletu mnozí z nich startují na takovéto akci pro veřejnost prvně. Pak následuje první „profi“ akce – akrobacie L-13 Honzy Rolínka. Doprovázena je hudbou a je čas trochu vydechnout. Otočím se za sebe a zubí se na mě Pajax, Bóďa, Jiří, Sabča a Míša. Jsem rád že přišli a vidí to, o čem jsem vytrvale vyprávěl už od zimy, že to není až taková legrace, jak se mohlo z mého vyprávění zdát. A navíc přítomnost kamarádů vždycky potěší, ale věnovat jim moc času teď nemůžu. Rychlý pohled zpět na dráhu mě vrátí do reality. Blbost některých lidí je zkrátka neuvěřitelná. Přes dráhu kráčí cizí chlap s kolem, jako by se nechumelilo. Musel překonat několik zábran a teď tam ten idiot pochoduje jako na přehlídce ,ačkoliv musí moc dobře vědět, co se kolem děje. Vztek se mnou cloumá při pomyšlení, co by se mohlo stát, kdyby ho přistávající pilot přehlédl, což není velký problém, u motorových letadel někdy prostě při přistání není vidět před sebe. Takhle vystavuje docela velkému nebezpečí pro svojí pohodlnost nejen sebe ale taky posádky letadel na dráze. Naštěstí ho rychle pacifikuje naše pořádková služba a vše plynule může pokračovat dál. Nenecháme diváky vydechnout a hned startuje Petr Ryšavý. „Andula“ má plnou nádrž vody. Předvede ukázku hašení požáru a prý „párkrát se pak ještě nad letištěm otočí“. „Andula“ nalétává a sype tunu vody na plochu, vypadá to vskutku impozantně a to nikdo z nás ještě netuší, co tím „otočením“ Petr myslel. V následujících pěti minutách vysekl nad letištěm s tím monstrem takovou šou, že by se za ní nemusel ani stydět pilot akrobatického speciálu! Snažil jsem se vše komentovat, ale v okamžiku, kdy jsem koukal s mikrofonem vzhůru a desetitunová obluda padala střemhlav přímo na nás, mi nějak došla řeč... Inu kdo umí ten umí. A Petr je jeden z těch Pánů pilotů, co tohle opravdu mají v paži. Přestávka je využita pro ukázku vznášedla. Zajímavá exotická hračka zaujala pozornost a abychom netrhali nit, následuje ukázka modelářů. Pak už je čas na naše číslo. Secvičený dvojvlek. Václav s Mirkem sedají do Blaníků a Čmelák roluje před ně. Po startu se otáčí zpět nad dráhu a následuje průlet v 50 m, nastoupání do 300m, odpojení od Čmeláka, skupinový průlet už bez vlečného Čmeláka, na konci dráhy ostrá zatáčka a rozchod na přistání. Krásná práce! Diváci spontánně tleskají a naše úsilí se vyplatilo, tohle se opravdu povedlo. Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
leden 2009, 16/26
Hned na to nás dispečer Láďa Valenta upozorňuje, že akrobatické éro už je na cestě a do tří minut je tu. Připravujeme na to diváky a Zdeněk Sázavský za kniplem předvádí několik figur a přistává. Před samotnou ukázkou musí dotankovat neboť tento speciál má nádrž pouze na několik desítek minut letu. Vše je u něj podřízeno akrobatickému letu a tam není velká zátěž v podobě paliva žádoucí. Čas mezi přípravou na toto poslední a hlavní číslo programu je využit pro předvedení malého vrtulníku Robinson R-44. A „padesátka“ Rozchod Blaníků roluje na start. Pro komentář si jdeme k tomu nejpovolanějšímu – Honzovi Rolínkovi, který se ujímá mikrofonu a podává odborný výklad jednotlivých figur. A že jich není málo. Eroplán se zmítá ve vzduchu a chvílemi to vypadá, že se vymkl kontrole a co nevidět je se promění ve světlo na teplo někde na prahu dráhy. Ale opak je pravdou. To jen Zdeněk Sázaský pojal ukázku jako tréninkový let a můžeme vidět kompletní sestavu tak, jak jí běžně předvádí na světových soutěžích. Prostě maso. „Padesátka“ roluje po dráze a je to úspěšně za Zlín Z-50 Zdeňka Sázavského námi. Tedy téměř. Ještě zbývá losovat o věcné ceny. První cena vyhlídkový let, druhá a třetí chlast. Pohotově jsem popadl nic netušící Sabču a pasoval jí na asistentku losovačku. Bránila se sice, ale v rukou mistra z ní byl beránek... A jak to tak u podobných akcí bývá. Pro druhou a třetí cenu přišly děti ve věku 7 a 10 let a pro cenu hlavní pilot ze sousedního letiště. Ale to je přeci jedno. Hlavní účel losování splnilo a tohle přeci nikomu nebudeme vyprávět... Vše dopadlo téměř na výbornou, lidí sice mohlo přijít trochu víc, ale taky nemusel přijít nikdo. A hlavně je jisté, že se akce divákům líbila, to se pozná snadno, stačí trochu poslouchat, co si povídají. Třeba je to i začátek tradice, kdo ví... A balíme. Tedy téměř. Večír nás čeká hangár párty a taky jsem slíbil svezení v eroplánu několika mým kamarádům... Čak
Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
leden 2009, 17/26
Přírodozpyt Chemie a fyzika Válka barev – aneb co oči nevidí… (díl druhý) Milí čtenáři fyzikálního koutku, pevně doufáme, že jste přestáli svátky vánoční i bujaré oslavy Nového roku bez úhony a že jste dokázali přiměřeně krotit své pyrotechnické sklony během prvních minut roku 2009. Jinak bychom vám na tomto místě jen stěží mohli popřát úspěšné vykročení do nového roku, neboť k tomu je zajisté nutné přežít silvestrovskou půlnoc bez ztráty končetiny. Když tak si příště raději přečtěte návod k použití zábavné pyrotechniky, protože kulovou pumu s názvem „Hromová petelice“ je opravdu záhodno odpalovat pouze na volném prostranství ve vzdálenosti minimálně 50 metrů od obydlených oblastí a nikoliv v obýváku vašeho 1+kk. Jelikož ne každý čtenář je bez následků schopen přestát hloubkový vzdělávací účinek některých příliš odborných pasáží našeho pojednání, jsou i tentokrát odstavce textu, které zabíhají příliš do detailů, označeny výstražným symbolem (-?-), tedy „četba jen na vlastní nebezpečí“. Povrchnější čtenář může takový text přeskočit bez obavy, že mu byla zatajena nějaká důležitá informace zcela nezbytná k holému přežití. Redakce se tak zároveň distancuje od možných psychických následků, které by si eventuálně mohli přivoditi příliš vědychtiví jedinci, kteří se přes jasné varování odhodlali k sebevražedné četbě označených odborných pasáží. Zavádíme ještě další výstražné označení, a to (-Ex-). Ne, neznamená to nebezpečí exploze nebo označení expresního vlakového spoje, nýbrž úsek textu popisující nějaký praktický experiment. Provádění experimentů jednak ne každého baví, jednak ne každý experiment musí ne každý experimentátor ve zdraví přežít. Proto nutno zdůraznit, že popisy experimentů slouží toliko ke studijním účelům a jejich provádění je jen a jen na vlastní nebezpečí. Redakce se sice snaží popisovat pouze experimenty zcela bezpečné, ale pokud doporučujeme sledovat průběh fyzikálního pokusu ze vzdálenosti minimálně půl kilometru a to z podzemního protiatomového krytu, neberte to prosím na lehkou váhu. Vzpomínáte si ještě na to, co je to barva světla, barva předmětu, monochromatické světlo, spektrum, tón, sytost a jas barvy? Pokud tomu není tak, hnedle upalujte znovu nastudovat první část pojednání o barvách v listopadovém vydání Salátu. A po procvičení minulého učiva se můžeme společně vrhnout na novou látku. Tentokrát se dozvíme, jak šikovně míchat barvy, aby oko vidělo (vnímalo) barvu, kterou mu chceme vnutit, jak se míchání barev používá při reprodukci barevného obrazu (barevná televize, barevné obrazovky a monitory) a při barevném tisku. Hlouběji se tedy ponoříme do vědy o barvách nazývané kolorimetrie. Jako první rozebereme problematiku mísení barev, tedy postup, jak zaručeně, co se vnímání barev týče, oklamat lidské oko.
Diagram barevnosti, barevné souřadnice, aditivní mísení barev Páni vědci zkoumali vnímání barev vědecky a vypadly z toho různé tabulky a grafy. Promítali na bílé plátno vždy jedno (jednobarevné) spektrální světlo a zároveň vedle druhé světlo vytvářeli promítáním tří světel vybraných vlnových délek (barev) na jedno místo a zjišťovali, kolik které barvy přimíchat, aby se oku jevila výsledná barva této směsi stejná jako barva vedle promítané čisté spektrální barvy. Přístroj, kterým se takovýto výzkum provádí, se nazývá (srovnávací) kolorimetr. Skládá se ze zdrojů světla (projektorů) s nastavitelným jasem a opatřených barevnými filtry a bílého promítacího plátna nebo stínítka. Při vytváření barevné směsi promítáním barevných světel na společné stínítko se jedná o takzvané součtové (aditivní) mísení barev. Standardně se míchá výsledná barva z „určité definované červené barvy“ (R), „určité zelené“ (G) a „určité modré barvy“ (B)). Barvy, pomocí jejichž mísení se snažíme vytvořit nějakou další barvu, nazýváme barvy základní. V tomto případě mluvíme o skutečných základní barvách R, G a B. Podobně se součtové mísení barev R, G a B používá u barevné televize a barevných monitorů obecně, o tom však více později. Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
leden 2009, 18/26
Výsledky pokusů o namíchání barvy (ze složek R, G a B) shodné s danou spektrální barvou se vynesou do diagramu barevnosti v soustavě RGB, většinou ale jen do grafu RG. Každou barvu lze pak popsat jejími (troj)barevnými souřadnicemi RGB. V podstatě nám tyto souřadnice říkají, jaké „množství“ každé základní barvy musíme přidat do směsi, abychom smícháním vytvořili požadovanou výslednou barvu. Z diagramu barevnosti v soustavě RGB lze zjistit, že některé spektrální barvy je možné namíchat z použitých základních barev R, G a B, ale některé spektrální barvy a také barvy pastelové takto namíchat vůbec nelze. Proto si vědci vymysleli neexistující neskutečné (fiktivní) základní barvy X,Y a Z, ze kterých by bylo teoreticky možné namíchat úplně všechny spektrální barvy (a vlastně úplně všechny reálně existující barvy vůbec). Výsledky experimentů pak přepočítali a vynesli v souřadnicích XY do normalizovaného diagramu barevnosti CIE (či MKO) (CIE – Comité International d ´Eclairage = MKO – Mezinárodní komise pro světlování; no inu frantíci, viz Obrázek 1. Přesný význam souřadnic X a Y (případně i Z) můžeme ignorovat, nicméně určují takzvané (troj)barevné souřadnice nějaké barvy v soustavě XYZ. Tyto souřadnice určují danou barvu jednoznačně a je možné je přepočítat na nám již známé vlastnosti barevného světla a to barevný tón, sytost a jas. Druh barvy určují takzvané přirozené barevné souřadnice, tedy tón (vyjadřuje se pomocí náhradní vlnové délky) a sytost (0 až 100 %). Diagram barevnosti CIE (nikoliv CIA) nám v podstatě říká, jak namíchat jakoukoliv existující barvu z neskutečných základních barev X,Y a Z. Trojúhelník se zvýrazněnými vrcholy vyznačený uvnitř podkovy odpovídá mísení barev ze složek RGB (viz dále) a každý vrchol odpovídá právě jedné z těchto barev (pravý dolní – R, horní – G, levý dolní – B). Čisté spektrální barvy tvoří v diagramu CIE „podkovu“ (což souvisí s křivkou poměrné spektrální citlivosti oka), na níž je vynesena stupnice vlnových délek. Body této podkovy přísluší spektrálním barvám, tedy barvám se 100% sytostí (barvy duhy). Uvnitř této podkovy se nacházejí (a jsou i přibližně správně zobrazeny) všechny barvy, které je schopno vnímat lidské oko. Smícháme-li všechny možné spektrální barvy z obvodu podkovy tak, aby každá barva měla stejnou energii, obdržíme světlo bílé (označené písmenem W nebo E), které se nachází uprostřed podkovy (má-li tedy podkova nějaký střed, že). Bílé světlo má sytost 0 %, je to světlo nepestré. Jak už jsme řekli, smícháním (aditivním neboli součtovým) spektrální barvy (světla) s barvou (světlem) bílou můžeme získat méně syté, takzvané pastelové barvy. Vznik pastelové barvy z nějaké barvy spektrální (přimícháním bílého světla) je možno v diagramu CIE znázornit úsečkou spojující bod na podkově s bodem W(E) pro bílé světlo. Na úsečce se pak sytost barvy měří od bodu na podkově (100 %) k bodu W (0 %). Pro každou barvu můžeme v diagramu CIE určit barevný tón (= vlnová délka odečtená na „podkově“) a sytost na úsečce „bod podkovy – bod W“. V diagramu CIE není přímo viditelný třetí parametr barvy, tedy jas, takže zde nelze realisticky zobrazit celou paletu vnímatelných barev. Na to nám 2D graf nestačí, potřebovali bychom 3D. Takže růžovou ani blankytně modrou či hráškově zelenou zde bohužel neuvidíme. No, a i ta hnědá barva zase nikde… Jas, nejas, v diagramu CIE lze snadno objasnit princip klamání oka aditivním mísením barev. Diagram zachycuje podstatu barevného vnímání lidského oka. Podle příslušné teorie by oko mělo obsahovat receptory citlivé na tři různé oblasti barev (snad právě R, G a B) a z informací od těchto receptorů si pak mozek vytváří příslušný barevný vjem. Receptory tedy například zjistí, že světlo obsahuje tolik a tolik červené barvy, tolik a tolik zelené a taky trochu modré a náš mozek (případně mozek naší ženy) se nás pak snaží přesvědčit, že vidíme třeba olivově zeSalát
časopis občanského sdružení K-Klub
leden 2009, 19/26
lenou. Na principu receptorů pro tři barvy RGB pracují také všechny barevné kamery a digitální barevné fotoaparáty. Barvy lze mísit aditivně (součtově), to když spolu mícháme barevná světla a pozorujeme je například při jejich promítání na jedno místo bílého plátna nebo když pozorujeme barevný monitor nebo televizi, nebo subtraktivně (rozdílově), což se používá při mísení nebo překrývání barev v malířství nebo barevném tisku. Pokud smícháme aditivně dvě barvy se známými barevnými souřadnicemi, získáme nějakou novou barvu, kterou zjistíme v diagramu CIE následujícím způsobem. Vyneseme souřadnice obou mísených barev a vzniklé dva body spojíme úsečkou. Výsledná barva leží někde na této úsečce, kde přesně lze vypočítat pomocí „pákového pravidla“, které je analogické výpočtu rovnováhy na dvojzvratné páce. Poloha výsledného bodu závisí samozřejmě na tónu, sytosti a jasu výchozích barev. Vliv tónu a sytosti složek na tón a sytost výsledné barvy lze v diagramu CIE zhruba vysledovat, otázka vlivu jasu je poněkud zapeklitější a tak to raději necháme plavat. Pokud si tedy usmyslíte, že chcete smíchat nějaké dvě barvy, pak výsledná barva (co se tónu a sytosti týče), kterou obdržíte, může být pouze některá z barev nacházejících se na úsečce, která spojuje zvolené míchané barvy. Pokud výsledkem není barva dle vašeho přání, musíte míchat jiné dvě barvy nebo smíchat větší počet barev najednou. Při více míchaných barvách lze obdržet všechny barvy, které se nacházejí uvnitř co největšího obrazce (núhelníka), který lze získat pospojováním všech bodů odpovídajících míchaným barvám. Míchate-li například v kolorimetru (nebo na ba- Obrázek 2: Diagram barevnosti CIE – co dokáže zobrazit revné obrazovce) zvolené základní monitor. barvy RGB, lze dostat jen barvy uvnitř trojúhelníka s vrcholy R, G a B. Principiálně tedy nelze na barevné obrazovce zobrazit všechny v přírodě existující barvy. Problém je zejména se zobrazením spektrálních barev (každopádně tedy všechny filmy, kde účinkuje duha, tip na prázdninovku: vyjmenujte alespoň 5 filmů, ve kterých se objevuje duha a předveďte příslušný úsek děje), při systému RGB není možno zobrazit také syté zelené a modrozelené odstíny. Tento problém tedy postihuje všechny způsoby zobrazování a reprodukce barevného obrazu, tedy barevné monitory, barevnou fotografii, barevný tisk, barevný film, malbu. Duhu tedy nikdy neuvidíte ve „skutečných barvách“ ani v kině ani na fotografii či v televizi nebo na monitoru počítače. Nezbývá než si počkat, až bude jemně pršet a slunce bude nízko nad obzorem nebo aspoň vzít do ruky zahradní hadici. Z toho vyplývá, že i vyobrazení barevného spektra (viz první díl článku) nebo barev v diagramu CIE, ať už na monitoru nebo tiskem, je z části podvod. Každý monitor má svůj RGB trojúhelník a každá tiskárna má svůj CMY (C = cyan, M = magenta, Y = yellow) trojúhelník mimo nějž barvy nezobrazuje případně netiskne přičemž barvu hnědou kupodivu vytisknout umí. Zas něco, co vám rodiče zatajili… Pokud bychom tedy byli poctiví, musel by diagram CIE na monitoru vypadat jako na Obrázek 2. Barvy uvnitř RGB trojúhelníka umíme zobrazit věrně a to, co je mimo trojúhelník vyznačeno šedivě, znamená barvy, které zobrazit prostě neumíme a tak si na to ani nehrajeme. Pokud by vám nedalo spát, jakou barvu uvidíte v televizi, když skutečná barva byla mimo trojúhelník RGB, tak vězte, že TV nebo monitor zobrazí barvu z obvodu trojúhelníku, která je dané skutečné barvě nejbližší, tedy barvu, která se té skutečné co nejvíce podobá. K této náhradě barvy skutečné barvou zobrazitelnou ale v podstatě dochází už při snímání obrazu kamerou nebo fotoaparátem.
Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
leden 2009, 20/26
Barvy, které leží na úsečce spojující oba konce „podkovy“ diagramu CIE, jsou tzv. nespektrální syté barvy neboli barvy purpurové. Tyto barvy si oko vyloženě „vymýšlí“, neboť ve spektru bílého světla takové barvy neexistují. Fialový a červený okraj duhy jsou jaksi každý na jiné straně. Pomocí diagramu CIE lze odpovědět na některé všetečné otázky z úvodu první části našeho pojednání. Teď už víme, že „červenofialová“ barva patří mezi nespektrální purpurové barvy. Umíme také zjistit (zkuste si to v diagramu), že smísením zelené a červené dostaneme žlutou barvu, smísením zelené a fialové dostaneme barvu modrou, smísením červené a žluté barvu oranžovou atd. V tomto případě jsme ale záměrně míchali barvy, které se v diagramu CIE nacházely jednak blízko sebe a zároveň blízko okraje „podkovy“. Nyní zkusme smíchat dvě „vzdálenější“ barvy, jejichž spojnice povede přes bod W(E). Patrně tušíte, že vhodným poměrem takových barev jsme schopni získat barvu (světlo) bílou, případně její „tmavší varianty“, tedy různé stupně šedé. Barvy, jejichž aditivním smísením obdržíme barvu bílou, nazýváme barvy doplňkové. Subtraktivní míchání doplňkových barev pak vede k barvě šedé až černé. Doplňkové barvy tvoří například dvojice červená – modrozelená, oranžová – modrá (lehce do zelena), žlutá – modrá, žlutozelená – fialová, zelená – purpurová. V diagramu CIE leží doplňkové barvy na protilehlých průsečících „podkovy“ s přímkou procházející bodem W (bílé světlo). Míchat je ovšem možno i víc než dvě barvy najednou. Rozsah barev, které lze získat mísením několika barev v různém poměru je vymezen v diagramu CIE největším mnohoúhelníkem, který lze získat spojením bodů se souřadnicemi jednotlivých mísených barev. Obrazec vymezující barvy reprodukovatelné malbou nebo tiskem tvoří z nějakých záhadných důvodů nepravidelný trojúhelníkovitý „kaňkoid“. Na základě výše uvedených úvah lze konstatovat, že oko lze velmi snadno barevně klamat. Každou konkrétní barvu je totiž možné získat jednak smísením vhodné spektrální barvy s barvou bílou, jednak smísením šikovně zvolené dvojice barev, jednak smísením libovolného počtu více než dvou vhodně zvolených barev. Oko není schopno, na rozdíl od ucha, vnímat kompletní spektrální složení daného světla, registruje pouze souhrnný vjem barvy a jasu. A tedy barva, ve smyslu barva světla případně barva předmětu, je jen a pouze náš subjektivní vjem. Pokud by nebyl člověk (nebo nějaká méně inteligentní opice) vybaven zrakem, pojem barva by neexistoval. Takhle ale můžeme s barevnými vjemy a s mícháním barev tropit různé neplechy. (-?-) Kromě aditivního mísení barev, kdy barevná světla skládáme (tedy přidáváme jedno k druhému), můžeme pro vytvoření nějaké barvy využít také mísení subtraktivní, kdy z bílého světla jednu nebo více barev odstraníme pomocí barevných filtrů (to jsou taková ta barevná sklíčka). Barevný filtr může propouštět nejvíce jednu barvu a trochu méně i barvy okolní. Jiný typ pak může propouštět barvy „od nějaké“ dále nebo jen „do nějaké“ barvy. Necháme-li procházet bílé světlo filtrem, který propouští hlavně barvu žlutou a trochu také okolní barvy červenou a zelenou, dostaneme světlo, které pochopitelně vnímáme jako žluté. Necháme-li procházet bílé světlo filtrem, který propouští hlavně barvu modrou a trochu také okolní barvy zelenou a fialovou, uvidíme logicky světlo modré. Jakou barvu ale uvidíme, když necháme bílé světlo procházet postupně žlutým a pak modrým filtrem? Dejme tomu, že první bude filtr žlutý a tedy jím prošlé světlo bude obsahovat především spektrální barvy ze žluté oblasti a také trochu barvy červené a trochu zelené. Toto světlo necháme projít druhým, modrým, filtrem. Ten ale propouští nejlépe barvu modrou, která ovšem ve světle vycházejícím ze žlutého filtru není. Částečně propouští barvu zelenou, které tam trochu je. Barvu žlutou ani červenou ale modrý filtr vůbec nepropustí. Jediné světlo, které se dostane částečně přes oba za sebou zařazené barevné filtry, bude tedy světlo zelené a takovou barvu také uvidíme. Pokud bychom měli k dispozici filtr, který by nějakou oblast barev namísto propouštění dokázal zadržet, mohli bychom se docela podivit, co bychom uviděli. Pokud totiž z bílého světla odstraníme nějakou úzkou oblast spektrálních barev, uvidíme světlo, které se nám jeví jako bílé světlo smíchané se světlem barvy, která je doplňková k barvě odstraněné. Například pokud bychom odstranili barvu modrozelenou, prošlé světlo by bylo zbarveno do červena, a podobně.
Barevná televize, barevné monitory Pro účely barevné televize a barevných monitorů (případně též barevných tiskáren) se zajisté budeme snažit reprodukovat co možná největší rozsah vnímatelných barev pomocí co možná nejmenšího počtu takzvaných barev základních. Informace o všech zvolených základních barvách totiž musíme přenášet každou zvlášť. Čím více přenášíme různých informací, tím je Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
leden 2009, 21/26
celý přenosový systém technicky náročnější a ekonomicky nákladnější. Držíme se proto hesla: „Za co možná nejmenší peníz ještě snesitelně málo muziky (tedy jakžtakž „koukatelně“ barevně pokaženého obrazu). Šikovně zvolený trojúhelník dokáže vyplnit poměrně značnou část plochy „CIE podkovy“ a proto se v monitorech používá barev červené R (red), zelené G (green) a modré B (blue). Jsou to trochu jiné RGB barvy než ty v kolorimetru, ale využívá se stejného principu aditivního mísení barev. Vzhledem k tomu, že se obraz na monitoru či obrazovce skládá z velkého počtu bodů, je nutné míchání barev provádět pro každý takový bod zvlášť. Z technických důvodů není možné aby se každý bod skládal ze tří vzájemně se překrývajících bodů různých barev. Každý bod obrazu se proto skládá ze tří bodů barev RGB, které se nacházejí velmi blízko sebe. Využívá se zde úhlové rozlišovací schopnosti lidského oka. Body, které leží příliš blízko sebe, oko vnímá jako jeden bod. Světla z blízkých svítících plošek R, G a B se tedy v oku smíchají ve složené světlo, které pak vyvolává požadovaný barevný vjem. Oko vidí jeden, avšak barevný puntík. Jednotlivé plošky s barvami RGB jsou u různých technologií monitorů uspořádány různým způsobem a mají různý tvar. Tyto plošky jsou tvořeny barevnými luminofory, které jsou naneseny z vnitřní části obrazovky (u obrazovky klasické, tedy vakuové; u monitorů LCD či plazmových je to zařízeno trochu jinak, ale to už je pro účely našeho pojednání opravdu mimo). Luminofor je látka, která při dopadu elektronového paprsku vydává viditelné světlo určité barvy (viz také článek „Proč rozbíjet kostky cukru“ v červencovém Salátu). Jelikož u každého typu monitoru mohou být barvy RGB trochu odlišné, každý poctivý výrobce proto rád „přizná barvu“ a pochlubí se svým „RGB trojúhelníkem“ v diagramu CIE, čímž nám prozradí, které barvy na jeho monitoru opravdu, ale opravdu nikdy neuvidíme. Úsloví „přiznat barvu“ prý ale zcela jistě nepochází od vědců bádajících v oblasti kolorometrie, ale z jiné, zcela nevědecké oblasti lidského života. Alespoň to sveřepě tvrdí notoričtí hráči mariáše.
Obrázek 3: Typy masek CRT monitorů (delta, Trinitron, in-line). Chcete-li se ještě hlouběji ponořit do principu barevného monitoru v souvislosti s teorií mísení barev, neváhejte a nenechte si ujít experimentální kapitolu článku, která se nachází až na jeho samotném závěru. Tvar plošek luminoforů souvisí s typem takzvané masky obrazovky (viz Obrázek 3). U vakuových (CRT) obrazovek jsou to buď kulaté plošky uspořádané do trojúhelníkové mřížky (obrazovka „delta“), nebo obdélníkové plošky ve vzájemně posunutých trojicích (in-line), nebo maska Trinitron, kde svislé sousední plošky na sebe plynule navazují.
Oko někdy vidí barvu, která ve skutečnosti není Lidské oko je orgán zázračný a je zajisté naším nejdrahocennějším smyslem, ovšem je také smyslem mnoha způsoby oklamatelným a to nejen co se barev týče. Až na výjimky nám však tyto nedokonalosti nezpůsobují v běžném životě žádná nepřekonatelná traumata. Oko zpracovává společně všechny informace z celého zorného pole a podle parametrů jedné jeho oblasti upravuje vnímání oblastí ostatních. Například pokud budeme zároveň ale z různých směrů promítat na bílé plátno zároveň sytě červené a zároveň bílé světlo, tak podle všech pravidel Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
leden 2009, 22/26
uvidíme růžovou barvu, tedy barvu patřící mezi barvy pastelové. Pokud postavíme mezi projektory a plátno nějaký předmět, na plátně se od něho objeví dva různé stíny. Jeden je osvětlen pouze bílým světlem (v tomto směru předmět zaclonil červené světlo) a druhý je osvětlen pouze červeným světlem (zde je zacloněno bílé světlo). Většině lidí se ale zdá, že „bílý“ stín je namodralý. Fyzikálně objektivně v tomto stínu ale není modrá složka světla intenzivnější než složky ostatní a měli bychom tedy vidět barvu bílou. Oko o tom ale má zcela jiné mínění. Vědci tvrdí, že nejenom mozek, ale již i sítnice oka o tom, co vidí, přemýšlí a podle toho si vnímanou scénu upravuje. Sítnice je prý ve skutečnosti částí mozku, která se v průběhu embryonálního vývoje vysune dopředu a kterou pak s mozkem samotným spojují speciální dlouhá nervová vlákna. Výstižně řečeno: „Mozek si našel způsob, jak se dívat na svět“ [3]. Oko se dokáže adaptovat na různé světelné podmínky od jasného slunečného dne až po téměř (nikoliv však zcela) úplnou tmu. Zrakové receptory (tyčinky a čípky) se ale také mohou unavit a to jak pozorováním jasného předmětu obecně, tak například jen pro některou barvu například při pohledu na jednobarevnou plochu. Znovu připomeňme, že do Slunce se nedívá! To se vám pak receptory nikoliv unaví, ale za pár vteřin nevratně „usmaží“. Na žárovku se sice okamžik dívat vydržíme, akorát nám pak před očima nějakou dobu tančí stínový obraz jejího rozžhaveného vlákna. A pro jistotu nefoťte řidiče automobilu se zapnutým bleskem, asi tušíte, jak to dopadne (blbě). Pokud se budeme nějakou dobu soustředěně dívat na jednobarevný, například sytě červený, papír a pak se podíváme na papír bílý, bude se nám zdát chvíli lehce modrozelený. Když se oko opět adaptuje, budeme vidět opět předpisově bílý papír. (-Ex-) Takhle jsme blbli na základní škole například s tehdy československou státní vlajkou. Nejprve si nakreslíte vlajku v doplňkových (inverzních) barvách, horní pruh černý, dolní modrozelený (cyan) a klín žlutý (nechcete-li prznit státní symboly, potom vězte, že dle heraldiky je poměr stran vlajky 2:3 a klín zasahuje do poloviny délky listu vlajky), viz Obrázek 4. Potom se upřeně dívejte na jeden bod (například na špičku klínu), aby se vám barvičky po nějakou dobu (stačí i půl minuty, ale když vydržíte déle zážitek bude intenzivnější) „vypalovaly“ na stejná místa sítnice. Potom se podívejte na nějakou bílou plochu, zeď nebo papír nebo bílou plochu na monitoru a nechte se překvapit, co uvidíte. Receptory se civěním na jednu barvu poněkud unavily a po nějakou dobu než se zotaví budou na příslušnou barvu méně citlivé. Proto se oku bude zdát, že na bílém papíře vidí barvy doplňkové k těm, které se předtím na sítnici „vypálily“. Chce to ale trochu cviku, neboť je třeba na bílý papír či zeď civět jako „do blba“, tedy zaostřeno na nekonečno, jinak nic neuvidíte. Pokus můžete opakovat s nějakými jinými veselými barevnými obrázky, v podstatě se hodí každý barevně výrazný motiv. Právě mě napadl zvlášť brutální způsob, jak si trvale zapamatovat PIN… Asi by ho ale dokázali odhalit při vyšetření na očním… Obrázek 4: Státní vlajka ČR v doplňkových Pokud nechcete civět na žluto-modrozeleno- (inverzních) barvách. černou parodii naší státní vlajky, můžete si s inverzí barev pohrát v nějakém grafickém programu. Ve Windows to zvládá i to stupidní „Malování“. Zde můžete též po libosti experimentovat s mícháním barev ze složek RGB, či nastavovat tón (odstín), sytost a jas (jasnost). Zkuste v menu položku: Barvy --> Upravit barvy… --> Definovat vlastní barvy. Mimochodem v jakých barvách vám Windows ve Wordu zobrazí obrázek, když si ho označíte pro účely kopírování? V inverzních! Zkuste si takto cvičně označit vlajku ČR poté, co si ji zkopírujete do Wordu.
Pohřešuje se hnědá barva Tak konečně si na rovinu řekneme, o co tu vlastně jde. Od každého druhu barvy (určuje ho tón a sytost) máme k dispozici ještě různě tmavé varianty. Ta třeba světle červená a tmavě červená, světle modrá a tmavě modrá, světle oranžová a, a? No přece hnědá! Hnědá barva je jednoduše barva tmavě oranžová, akorát že jí tak neříkáme (viz Obrázek 5). To může být pro mnohé jedince překvapivá informace, ale třeba je to jen moje osobní mezera ve vzdělání. Svůj vlastní název Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
leden 2009, 23/26
získala hnědá patrně proto, že na nás působí psychologicky poněkud jinak než ona poctivá světle oranžová barva pomeranče nebo stejná světle oranžová barva prostředního světla na semaforu. V životě se běžně setkáváme s předměty, které mají hnědou barvu, ale reflektor svítící hnědým světlem jsme asi nikdy neviděli. Pokud promítneme v temném sále na plátno byť slabé oranžové světlo, uvidíme oranžovou barvu. Pokud bychom však promítli na plátno zároveň kruhovou oranžovou skvrnu a okolo ní pozadí jasně bílého světla, budeme vnímat barvu skvrny jako hnědou! Jako hnědé světlo tedy vnímáme slabé oranžové světlo na světlejším pozadí. Můžeme se o tom přesvědčit napřéklad u barevného monitoru (viz další experimenty), kdy je hnědá barva složena ze slabě zářících bodů červeného a zeleného luminoforu (aditivní mísení). Pro oranžovou barvu budou zářit ty samé luminofory, ale s mnohem větším jasem. Hnědou barvu (barvu ve smyslu „nátěrovou hmotu“) bychom měli získat smícháním oranžové a černé barvy (subtraktivní mísení). I od hnědé barvy známe různé odstíny. Pokud se naše tmavě oranžová posune trochu směrem k červené, dostaneme barvu červenohnědou, která je typická pro čokoládu. Pokud se posuneme naopak více směrem k barvě žluté či dokonce žlutozelené, dostaneme barvu khaki. Hnědá barva předmětu je psychologicky blízká k barvě černé. Černé těleso neodráží téměř žádné světlo, hnědé těleso odráží jen trochu světla v okolí oranžové barvy. Problém je také s barvou šedou. Šedé těleso odráží část dopadajícího světla a to pro všechny spektrální barvy stejně. Proto de facto neexistuje světlo šedé. Existují jen světla bílá s různým jasem. Pokud promítneme na plátno vedle sebe dvě různě jasná bílá světla, bude se nám méně jasné bílé světlo jevit oproti tomu jasnějšímu jako šedé. Bílý papír se nám bude v příšeří jevit jako šedý. Jak již víme, označení „černé světlo“ je logický nesmysl, protože černá je bílá s nulovým jasem, tedy absolutně žádné světlo.
Obrázek 5: Světle oranžová – tmavší oranžová – hnědá. (-Ex-) O tom, že hnědá je vlastně tmavě oranžová se můžeme přesvědčit jednoduchým experimentem. Večer zhasneme v místnosti s bílými stěnami světlo a jednu ze stěn osvětlíme pouze například stolní lampou ze vzdálenosti asi tak půl metru. Lampa musí mít dobré stínítko, abychom při pohledu na stěnu nekoukali do přímého světla lampy. Nyní si stoupneme za lampu a vezmeme do ruky nějaký jasně oranžový předmět (například papír, knihu, časopis). Tímto předměte pak pohybujeme mezi stěnou a lampou tak, aby byl světlem lampy více či méně osvětlen a pozorujeme, jak se mění naše vnímání barvy tohoto oranžového předmětu. Bude-li osvětlen dostatečně, vidíme předmět jako oranžový, stejně jako za denního světla. Pokud je předmět osvětlen jen slabě, bude se nám jeho barva jevit vůči osvětlené bílé stěně jako hnědá! Pokud bude předmět osvětlen jen velmi málo, oko přestává vidět barvu a předmět nám připadá vůči jasné stěně jako černý. Pokud budeme tuto komedii opakovat s předmětem bílým, budeme jeho barvu vnímat jako různé stupně šedé. Jinak se lze o „příbuznosti“ hnědé a oranžové přesvědčit pomocí lahve z hnědého skla nebo nějaké hnědé kapaliny (např. tmavého čaje či coca-coly). V temné místnosti prosvítíme hnědou láhev nebo skleničku s čajem či colou bílým světlem kupříkladu z kapesní svítilny tak, aby prošlé světlo dopadlo z blízka na bílou stěnu. Nesmí nás při tom ale oslňovat přímé světlo ze svítilny. Na stěně pak spatříme skvrnu oranžové nebo nažloutlé barvy.
Barevný monitor zblízka aneb s lupou na luminofory (-Ex-) Pokud vás ještě stále neopustilo badatelské nadšení, můžete se na vlastní oči přesvědčit, jak se vytvářejí barvičky na vašem barevném monitoru nebo televizi pomocí míchání tří různě jasných základních barev R, G a B. Stačí k tomu lupa, pokud možno se zvětšením alespoň Salát
časopis občanského sdružení K-Klub
leden 2009, 24/26
5x nebo 10x. Lepší jsou lupy složené ze dvou čoček nebo se také hodí mikroskop (stačí i ten dětský plastový třeba ze stavebnice typu „mladý optik, se zvětšením několik desítek). Nechte si na monitoru zobrazit něco hezky barevného případně si něco v grafickém SW namalujte a namíchejte si všechny možné barvy. Například klasické diagramy užívané pro demonstraci mísení barev (viz Obrázek 6) jsou vhodným pokusným materiálem.
Obrázek 6: Obrazce pro demonstraci aditivního (součtového) mísení barev. Nyní pozorujte plošky luminoforů lupou a své pozorování konfrontujte s tím, co jsme zde tvrdili. A opravdu, smícháním (aditivním) červené a zelené dostáváme barvu žlutou. Když z dálky vidíte bílou nebo šedou, svítí při průzkumu lupou všechny tři luminofory (i když ne úplně stejně jasně). Pro bílou září silně, pro šedou o poznání méně. Při barvě červené září pouze a nebo převážně červené plošky luminoforů, závisí to na odstínu červené. Podobná situace nastane i pro barvu zelenou a modrou. Když si vedle sebe zobrazíte oranžovou a hnědou, budou pro obě barvy svítit převážně zelené a červené plošky, pro hnědou (tedy tmavě oranžovou) jen méně jasně. No, tak to tedy vidíte… CH–H __/ _/
\_
\__/ [1] Vít, V. Televizní technika – přenosové barevné soustavy. Praha: Nakladatelství BEN – technická literatura, 1997. ISBN 80-86056-04-X [2] Horňák, P. Světelná technika. Praha: SNTL – nakladatelství technické literatury, 1989. ISBN 80-05-00122-3. [3] Feynman, R. – Leighton, B. – Sands, M.. Feynmanovy přednášky z fyziky 1/3. Dotisk 1. vydání. Praha: Nakladatelství FRAGMENT, 2001. ISBN 80-7200-405-0 [4] Kol. autorů. Matematické, fyzikální a chemické tabulky. Vydání 8. Praha: Státní pedagogické nakladatelství n. p., 1978. č. 54-09-11/8
Kalendárium Název akce: Salát
Tancování... již počtvrté v Jihlavě časopis občanského sdružení K-Klub
leden 2009, 25/26
Stručný popis:
Termín: [kalendář]
Jako každý rok Vás všechny příznivce Country tanců zveme do Jihlavy, kde pořádáme celodenní country tancování. Na programu jsou klasické country tance, ale i historické čtverylky z 19. stol., možná ochutnáme tance i z jiných krajů. V jednání je ochutnávka klasických a latinskoamerických tanců. Tancovat se bude celou sobotu. 6. – 8. 3. 2009
Místo:
Jihlava – domeček (Dům dětí a mládeže, Brněnská 25, Jihlava)
Cena:
Cena za program 20 Kč + ubytování 100 Kč za osobu a noc.
Spaní:
Ubytování je v učebnách přímo v budově tancování. S sebou tudíž potřebujete spací pytle a karimatky.
Jídlo:
Dům dětí a mládeže je téměř v centru, kde je dostatek restaurací pro posílení a osvěžení. Pro přípravu jednoduchých jídel je zde malá kuchyňka. Společné jídlo nebudeme zařizovat.
NEČERNÍCÍ taneční obuv, taneční oděv (u dívek sukně vítaná), Budete potřebovat: přezůvky do domu dětí a mládeže (bačkory). Spací pytel a karimatku. Hudební nástroj na dlouhý páteční a sobotní večer. Kontakt:
Poznámky:
Salát
Honza Hanousek email:
[email protected] mobil: 737 514 461 Účast musí být nahlášená (uzávěrka přihlášek je 22. února). Pro zdárnost akce je nutné, aby bylo přihlášeno alespoň 16 tanečníků. Jestliže 22. února nebude dost tanečníků, akce bude zrušena. – přihlášení budou o této skutečnosti informováni. Nejezděte tedy nepřihlášení, abyste nenarazili na prázdnou budovu.
časopis občanského sdružení K-Klub
leden 2009, 26/26