8
LebKT
LebKT
Dřeviny spoluvytvářejí zahradu
9
10
Dřeviny spoluvytvářejí zahradu
Dřeviny v zahradě Jak rostliny rostou, v zahradě se stále mění světelné poměry a stíny, ale i barvy. To ovlivňuje její vzhled, proporce, působení a náladu. Nejpůsobivější je tato proměna u stromů, které se vyvíjejí nejprve z drobného semenáčku přes stadium mladého a později zralého stromu až po charakteristickou podobu starého stromu. Navíc listnaté stromy podstatně mění tvář zahrady podle ročního období.
Zahrada v průběhu roku Strnulý, filigránský, transparentní a spíše grafický zimní obraz dřevin, který odkrývá pohled na další zákoutí zahrady, se na jaře pokryje svěžím listovím a závoji květů a během léta se zahušťuje. Díky větším listům a sytějším barvám zřetelněji vystupuje do popředí hmota jednotlivých rostlin. Na podzim plody a zbarvené listí v zahradě přímo září. Tmavou zeleň zatlačují červené a žluté odstíny. Když
spadne listí, jsou stromy zase „průhledné“. Roční cyklus se uzavírá. Zacházet se střídáním ročních období a neustálými změnami způsobovanými růstem znamená brát zřetel na faktor času. Ten právě ztěžuje ztvárňování zahrady, ale také ho činí napínavým a vzrušujícím. Když tyto změny vědomě začleníme do plánování zahrady, zažijeme rytmy a vrcholy v průběhu roku. Zahrada se může rozsvítit v každém období – třeba i v listopadu. Stačí si uvědomit, kde je pro to v zahradě správné místo. Předpokladem je co nejpřesnější znalost podmínek růstu a vlastností rostlin a znalost růstové vitality partnerských rostlin. Záleží tedy i na jejich soužití v rámci rostlinného společenství. Tato kapitola má především vzbudit pochopení pro „proces zvaný zahrada“. Zahrada právě založená nikdy nemá tvář, nemá prostorový účinek, kterého bychom chtěli docílit. Dokonce i pokud jsou k dispozici poměrně vzrostlé rostliny, musí se jednotlivá individua spolu sžít a vyvinout se ve společenství. V každé zahradě tento proces růstu a srůstání probíhá jinak, avšak neustále. Zahrada nikdy není hotová, konečný stav neexistuje; existují ovšem různá stadia zralosti. Jakožto volný prostor otevřený směrem k nebi podléhá zahrada změnám, a sice neustále se měnícím vlivům světla a povětrnosti a rytmu střídání dne a noci, stejně jako ročních období. Malé posezení na chráněném místě ve stínu keřů a stromů
Dřeviny v zahradě
Zahrada může sestávat ze stále nakrátko přistřiženého trávníku a živého plotu z jednoho druhu jehličnanu. Ten s nepatrnými odchylkami skýtá vždy pěstěný, ale i rovnoměrný a téměř nehybný obraz – a to celkem nezávisle na ročním období. A jakou „blízkost přírody“ nám může přinést zahrada, v níž se člověk může v každé roční době a za každého počasí těšit na malé i velké zážitky: jak je zahrada krásná, když se třpytí mokré listy, některé barvy obzvláště září, nebo když dešťové kapky na jehličí, listech a stéblech vytvářejí šňůry perel. Po dešti jsou také intenzivně cítit vůně. Rosa, jinovatka, led a sníh zahradu zkrášlí a nízko stojící zimní slunce rozzáří stříbřitá plodenství či poslední listy. Když uprostřed zimy některá dřevina kvete a voní, když nakonec na jaře vyraší a zimní klid vystřídá letní plnost a podzimní nádhera, máme radost, že máme zahradu, která nám dává prožít roční období všemi smysly.
hotových stavebních prvků, jakými jsou například stěny, ploty, pergoly, schody nebo cestičky, ale také modelováním terénu. Prostor pak člověk ztvárňuje vysazováním stromů, keřů a bylin v různém uspořádání: v řadách, ve skupinách, solitérně nebo také plošně. Tak vzniká prostorová hloubka – popředí a pozadí – a návaznost jednotlivých prostorů prostřednictvím průchodů a průhledů. Vytvářejí se rozmanité, široké a otevřené, ale i úzké a skryté oblasti, a to dokonce i na malém zahradním pozemku. V zahradě určují dojem prostoru především reálné prostorové poměry. Proto je důležité, jak vysoký je ohraničující živý plot v poměru k ploše a především v poměru k lidem. Prostorový pocit a nálada, které zahrada vyzařuje, podstatnou měrou závisejí na vlastnostech jednotlivých rostlin. Představme si břízu stojící na trávníku obklopeném živým plotem: transparentní, světlý
Prostory a nálady v zahradě Zahrádku si člověk vědomě vytrhne z jejího okolí a ohraničí si ji. Člověk zahrádku zakládá, buduje a formuje se záměrem, aby se zde rostliny vyvíjely k jeho prospěchu a jeho radosti. Hranice pozemku, leckdy společné s několika sousedy, vyznačuje zídkami, ploty, živými ploty nebo vysazenými rostlinami. Vzniká tak zahradní prostor obklopený postavenými nebo vyrostlými zdmi – prostor bez střechy. Takový prostor je třeba rozčlenit a uspořádat, a sice pomocí
Popínavé rostliny zjemňují strohé struktury.
habitus stromu s ohebnými svěšenými větvemi a něžnými pohyblivými listy. Jak jinak naproti tomu působí borovice černá stejné velikosti ve stejné zahradě: uzavřený, tmavý strom s tuhými, spíše bizarními větvemi a tvrdými tmavozelenými jehlicemi. Již jedna rostlina určuje náladu zahrady svým habitem (vnějšími znaky), svou hustotou, svým tvarem a vlastnostmi svých listů, barvou, a dokonce i svou vůní. Pachy ovlivňují ve velké míře naše vnímání zahrady a v našich vzpomínkách jsou spojené s náladou zahrady. Rostliny nás také svádějí, abychom se jich dotýkali, abychom „ohmatali“ jejich hladký, pružný, tvrdý, hedvábný, sametový, plstěný či měkký povrch. Vnímání zahrady se účastní dokonce i náš sluch. Rozhodující roli pro zachycení nálady zahrady ovšem hrají oči. Obzvláštní půvab zahrady způsobují proměny různých barev, kontrast těsnosti a šíře, ale především světlost. Přechod z hlubokého stínu byť jediného
11
12
Dřeviny spoluvytvářejí zahradu
Úzká mezera mezi vysokými živými ploty svádí k nahlédnutí a dává zahradě tajemnou hloubku.
stromu přes polostín u keřového lemu po osluněnou světlinu se může i v malé zahradě stát zážitkem.
Stanovištní faktory Při použití takzvaného mrtvého materiálu, například při malování, řemeslných a stavebních pracích, lze vytvářet kompozice podle funkčních a estetických hledisek. Rostliny do ztvárňování zahrady vnášejí kritéria „životních nutností“. Rostliny jsou závislé na životních základech, jakými jsou světlo, vzduch a voda, jelikož jsou pevně zakořeněny na místě. Kromě toho na ně silně působí živé i zastavěné okolí, bližší i vzdálenější sousedé. Každý rostlinný druh má speciální nároky na obsah prvků v půdě,
způsob života i soužití s jinými rostlinami. Důležitými parametry stanoviště jsou světelné poměry od slunečna po stín, vlhkost od sucha po mokro, teplota a větrné poměry se všemi jejich přechody a kombinacemi. K tomu přistupují vlastnosti půdy: kamenitá, písčitá, hlinitá, mělká nebo hluboká, chudá či bohatá na živiny, kyselá nebo zásaditá. To vše jsou stanovištní faktory, které způsobují, že na určitém stanovišti rostou určité rostliny a rostlinná společenstva. Nejprve bychom tedy měli prozkoumat stanovištní faktory, abychom podle nich volili rostliny. Čím přesněji faktory stanoviště souhlasí se stanovištními faktory na přirozeném výskytišti rostliny, tím lépe se rostlinám bude dařit a tím méně trvalé péče budou
vyžadovat. To ovšem neznamená, že by se bezpodmínečně muselo jednat o rostliny domácí. Mají se však vysadit v co největším souladu se stanovištními faktory jejich domoviny. Terén zahrad je jen zřídkakdy jednotný. Většinou jsou v nich místa slunná i stinná, suchá i vlhká, svažitá i rovinná. Navíc člověk stanovištní faktory mění každou stavební úpravou a každou výsadbou. Zahrada má být rozmanitým životním prostorem. Pro vytvoření zákoutí, rytmů, barev a proměn nálad v zahradě a splnění osobních přání je třeba nejprve vybudovat a zdůraznit zvláštnosti stanoviště. Na řadu přichází modelování a „infrastruktura“ zahrady, tedy cestičky, travnaté a vodní plochy a místa osázená rostlinami. Tímto způsobem vznikají velmi různorodá rostlinná stanoviště. Ta jsou předpokladem rostlinné různorodosti a charakteristických zahradních prostorů. Při výběru a použití rostlin je třeba pracovat s tím, co je k dispozici. Je třeba využít předností stanoviště a vytvořit nová stanoviště, aby se docílilo různorodosti. Jediným skutečně nezměnitelným stanovištním faktorem je orientace vůči světovým stranám. Od důležité otázky, kam a jak dlouho padá na určité místo stín, se odvíjí veškerý růst rostlin. Stanoviště určuje a mění dokonce i vzhled rostlin. Ve stínu prospívají spíše rostliny s velkými a měkkými listy všech zelených odstínů, barvy květů jsou spíše nenápadné. Na teplých výslunných místech bývají listy malé, často tvrdé, ostnité,
Dřeviny v zahradě
kožovité, plstnaté, mnohdy i vonné, v sivých a rezavých odstínech. Květy v teplém stanovišti rozehrávají hru barev, tvarů a vůní. Chladná severní strana vaší zahrady vůbec nemusí mít „stinné stránky“. Může se v ní rozvinout výrazná charakteristická flóra, která bude ve zřetelném kontrastu ke květnatým a barevným slunečným partiím.
Rostliny žijí ve společenstvech Představíme-li si zmíněné výsadby na stinném nebo slunném místě, skládají celkový obraz nejen dřeviny, ale i vytrvalé a jednoleté a dvouleté byliny. Vytrvalé byliny jsou rostliny, které přezimují v podobě cibulí, hlíz nebo oddenků a jejichž nadzemní části na rozdíl od dřevin nedřevnatí. Lekníny ve vodě, rákos na břehu, trávy v mokřadech a vřesovištích a mnoho rostlin vytvářejících polštáře na skalnatém podkladu jsou vytrvalé byliny. K bylinám patří i většina kvetoucích rostlin lesů a lesních
lemů, kapradiny, trávy a luční květiny. Na každém přírodním stanovišti žijí byliny a dřeviny pospolu. Vzájemně se doplňují jak ve volné krajině, tak v zahradě. V každé zahradě, dokonce i ve velmi malé, může vzniknout les, lesní lem, světlina a břeh. Tyto biotopy, které díky různým světelným, půdním a vlhkostním poměrům lze poměrně snadno vytvořit v každé zahradě, odpovídají přirozeným stanovištím. Složitější samozřejmě je, když se mají vytvořit určité zahradní typy bez ohledu na vlastnosti daného stanoviště. Tedy když si někdo přeje například skalku na bohaté půdě nebo vlhkomilnou květenu s pěnišníky na propustné vápenité půdě. Nemá smysl a není ani ekologicky odůvodnitelné nutit rostliny růst na stanovišti, které jim není vlastní. Existuje mnoho možností vytvořit diferencované zahradní struktury bez podstatné přestavby stanoviště; nejdůležitějším předpokladem je využít existujících podmínek a přesně znát rostliny a jejich nároky na stanoviště.
Byliny jsou typickými průvodci dřevin • Ve stínu stromu nebo budovy: čemeřice, bledule, sasanka hajní, prvosenky, plicník, pomněnka, konvalinka, škornice, udatna, bergenie, funkie, kapradiny a lesní trávy. • Ve střídavém stínu skupiny keřů: sněženka, narcisy, violky, žluťucha, náprstník, oměj, sasanky, kakosty, zvonky, orlíček, kontryhel. • Na světlině s výživnou, vlhkou půdou: šafrány, tulipány, stračka, kopretiny, plamenka, šater, astry a slunečnice společně s růžemi. • Slunné stanoviště se sušší propustnou půdou: polokeře, jako např. levandule, mochna křovitá, skalníky, vřes a vřesovce, kručinky, zakrslé borovice; polštářovité rostliny, kosatce, divizny, lomikameny, rozchodníky a především též trávy. • Ve vodě a na břehu: pomněnka bahenní, blatouch, kosatec žlutý a traviny (sítiny a rákosy).
Dřeviny a byliny se doplňují v jemně sladěný obraz.
13
14
Dřeviny spoluvytvářejí zahradu
Možnosti využití dřevin Snad pro každou situaci existuje strom nebo keř vhodný pro zahradu. Pro výběr jsou většinou rozhodující velikost dřeviny a její nároky na stanoviště.
Dřeviny u laviček V zahradách se sedává především na terase. Místo, kde se sedí, stíní jedna nebo i několik stěn, výhled bývá směrem do zahrady. Skupiny keřů nebo zídka či plot, někdy i pergola porostlá popínavými rostlinami chrání před pohledy cizích osob a před větrem. Pokud to místo umožňuje, může stromek s malou korunou, jako například okrasná jabloň nebo hloh slivoňolistý, zmírnit prudké slunce. Jelikož většina okolních rostlin je vidět i z vnitřku domu, a je tedy neustále v zorném poli, měly by něco nabízet: zajímavý zimní vzhled bizarně rostlých
větví, nápadná poupata, barevnou kůru, stále zelené listí, plody a semena zůstávající na větvích, dokonce i zimní květy nebo intenzivní a dlouho trvající podzimní vybarvení. Především na jaře a v létě může zážitek ze zahrady oživovat vůně květů a plodů, zvláště pokud přilákává včely a motýly. Obzvláště milé je moci na zahradě spontánně nebo při zvláštních příležitostech během roku vyhledat různá místa k sezení. Lavička nebo zídka na vyhlídce nebo na klidném místě lákají k posezení. Pod květenstvími štědřence, pod svěšenými větvemi smutečního jilmu nebo převislého jasanu si člověk rád najde chvilku na pozorování okolí. Posezení v hloubi zahrady nabízí i při malé vzdálenosti od terasy zcela jinou perspektivu: Pohled se vrací k domu pokrytému květy. Člověk se zády krytými jakýmsi živým
Majitel lavičky musí své idylické posezení hájit vůči bujně rostoucím hortenziím.
Dřeviny atraktivního vzhledu během celého roku Muchovník (portrét str. 56), javor dlanitolistý (str. 47), vilín (str. 123), skalníky (str. 98), svídy (str. 90), kalina vonná (str. 225), komule (str. 66) a sadové růže (str. 195).
plotem si v letním soumraku vychutnává lesk světlých listů panašovaných dřevin nebo světlé květy bylin. K obzvláštním zahradním zážitkům patří posezení, stolování, pikniky a ležení na trávníku pod řídkou korunou stromu. Stín budovy nebo slunečníku je jen slabou náhražkou jemné a živé hry světel a stínů pod korunou z listoví.
Dřeviny u zdí, plotů a pergol Zídky, ploty a pergoly na zahradě slouží k ochraně před cizími pohledy a k ohraničení. Těmito prvky lze vytvořit různé oblasti a zahradu rozčlenit. Zídky se také hodí k podpírání nebo k vyrovnání výškových rozdílů. Na těchto stavbách mohou být opory pro popínavé a ovíjivé rostliny a pro besídky, které se zahradou doslova srostou. Metrovým stěnám z betonu, kamene nebo drátěným košům (gabionům) vezmou jejich strohost a oživí je kaskádami listů a květů nebo hustými přiléhavými polštáři. Popínavé rostliny si najdou místo na každé zdi či stěně, protože si vystačí s nepatrnou
Možnosti využití dřevin
Se zdí porostlou břečťanem za zády se člověk cítí příjemně a má klidný výhled do zahrady.
plochou půdy. Samozřejmě potřebují dostatek prostoru pro kořeny a živin v půdě, ale vodu dokáží brát ze štěrbin a trhlin mezi terasovými deskami a z povrchu cestiček, pokud není neprodyšně uzavřen.
Silně rostoucí dřeviny k budovám a zídkám Vistárie (portrét str. 231), břečťan (str. 125), pnoucí růže (str. 198), loubinec (str. 159), hortenzie popínavá (str. 128).
Slabě rostoucí dřeviny pro ploty a pergoly Zimolez Henryův (portrét str. 146), podražec (str. 58), loubinec (str. 159), jasmín nahokvětý (str. 138), plamének (str. 82), pnoucí růže (str. 198), zimolez kozí list (str. 145), réva vinná (str. 229), kiwi (str. 52).
Také vyšší plot, často ohraničující zahradu a poskytující pocit bezpečí, lze osázet popínavými dřevinami. Zeleň plotu skýtá životní prostor pro ptáky, ježky, motýly a včely. Taková plotová stěna téměř nevyžaduje péči a zabírá jen málo místa. Pro rostliny se staví opory, loubí a pergoly. Tyto konstrukce mají svůj původ ve vinohradnictví. Kromě užitečnosti mají pro zahradu vysokou estetickou hodnotu. Pergoly mohou spojovat budovy – například obytný dům s garáží. Pergoly mohou vést ke vchodu nebo ke vzdálené části zahrady, zarámovat lavičky, poskytovat stín nebo lemovat cestičky.
Dřeviny na kamenech, schodech a zídkách Vedle trav a polštářovitých bylin, vyrůstajících ze štěrbin, rostou na kamenech, schodech
a zídkách plazivé zakrslé dřeviny, náležející většinou do alpinské a do vřesovištní a stepní flóry. Ty mají rády slunná stanoviště s propustnou štěrkovitou půdou. Vlastně se jedná o jakési estetické znetvoření: působivá krajina, například vysokohorská nebo vřesovištní, má být nacpána do omezeného zahradního prostoru, a tudíž silně zmenšena. Pokusy napodobit Alpy nakupenými balvany a kuželovitými smrky sivými nebo vřesoviště sloupovitými jalovci a vřesem se snadno zvrhnou v karikaturu přirozených stanovišť. Ze schodů, zídek, terasovitých záhonů a jednotlivých kamenů lze v souhře s typickými rostlinami a kvetoucími drobnými dřevinami sestavit působivé zahradní kompozice. Takto komponovaná část zahrady může
Bujné růže, polštářovité trvalky s jemnými listy a hrubé kameny tvoří kontrastní pospolitost.
15
16
Dřeviny spoluvytvářejí zahradu
Drobné dřeviny pro skalku, snášející sucho Čilimníky, např. čilimník keweský (portrét str. 102), perovskie (str. 160), třezalka (str. 133), ořechoplodec (str. 75), tavolník (str. 214), levandule (str. 142), pokryvné a zakrslé růže (str. 197), brslen Fortuneův (str. 113), skalník (str. 97), kleč (str. 263), jalovec polehlý (str. 250) a tis (str. 271) s plochými, kulovitými nebo polštářovitými formami.
povzbuzovat naši fantazii a vyvolávat v nás sny o „velkých“ krajinách, aniž bychom museli přírodní předobraz vtěsnávat do malého formátu.
v bezpečné vzdálenosti. To platí především pro fóliové nádrže, jelikož kořeny mohou prorazit jejich těsnicí pásy. Často však dřeviny rostou u zděných, dokonce i vyvýšených nádrží, u koryt nebo studní. Stromy a keře jsou zakořeněné ve zcela normální zahradní půdě a esteticky a stanovištně patří k vodní ploše. Zejména převislé, bizarně nebo doširoka rostoucí formy jsou v kontrastu ke klidné vodní hladině, v níž se zrcadlí, půvabné v každé roční době.
Dřeviny v předzahrádkách Předzahrádku ve většině případů ohraničují obytný dům, ulice
Esteticky působící dřeviny k vodě Bříza bělokorá (portrét str. 65), smuteční jasan, smuteční jilm, okrasná třešeň (str. 169), zelenolisté a červenolisté javory dlanitolisté (str. 47) a svída sporná (str. 91).
a po stranách pak sousední pozemky. Způsob jejího ohraničení, osázení a volbu materiálů často ovlivňují vyhlášky obcí a měst. Jejich účelem je sladit předzahrádky, které působí na veřejnost, s celkovým vzhledem ulice nebo charakter ulice teprve vytvořit. Zdi, ploty, mříže, živé ploty a především též stromy mohou spoluurčovat
Dřeviny u vody Bez vody by rostliny nerostly vůbec. Voda v zahradě vyzývá ke spočinutí a je zdrojem rozmanitých zážitků. Voda v zahradě může být stojatá i tekoucí. Nainstalovat v blízkosti obydlí vodní plochu – byť sebemenší – se vyplatí. Dokonce i v míse s vodou se zrcadlí slunce, mraky a obloha. Na vodní hladině se projeví vítr a déšť, jinovatka i led. Zážitek dále stupňují rostliny ve vodě a u vody. Na vlhkém břehu se ovšem daří jen málokteré zahradní dřevině, například nízkým vrbám. Tato zóna patří spíše vodním a mokřadním rostlinám. Chceme-li v blízkosti vody vysadit dřeviny nebo jiné agresivně kořenující rostliny, jako například bambus, musíme počítat se silou jejich kořenů a zajistit nějakou zábranu proti rozrůstání kořenů nebo je vysadit
Zeleň stromů a solitérních keřů, zčásti se zrcadlící ve vodě, vytváří chladnou atmosféru dálněvýchodního ražení.
Možnosti využití dřevin
vzhled ulice, například když kvete červený hloh, voní šeřík, na podzim září javorové listí nebo padají kaštany. „Nárazníkové pásmo“ mezi veřejným a soukromým prostorem je vizitkou obyvatel. Předzahrádku vidí lidé, kteří kolem procházejí či projíždějí. Tento často úzký pruh zahrádky může být uzavřeným odkladištěm – nebo malým rájem. Ať již je předzahrádka svůdně živá nebo vznešeně zdrženlivá, ať je „bezúdržbová“ nebo originálně vyzdobená – odráží jednak ducha doby a jednak postoj obyvatel. Předzahrádka je clonou směrem k ulici. Denně se jí prochází, většinou i vjíždí a vyjíždí, také se v ní parkuje auto. Musí se v ní umístit i popelnice. Místo před domem musí umožňovat dialog s kolemjdoucími, zvát k zastavení, k posezení před domovními dveřmi, k oslavám a ke hře, stát se součástí bydlení venku. Co to znamená pro využití dřevin? V předzahrádce mohou vládnout nejrůznější světelné a půdní poměry, různá vlhkost, mohou v ní být zídky, schody, ploty, pergoly i vodní plochy. Existují i kritéria týkající se rostlin: kvůli omezenosti místa je třeba pečlivě volit stromy. Domácí strom vtiskne předzahrádce osobitý charakter, zacloní vchod, přesáhne střechu. Musí však mít dostatek místa. Existuje velký výběr stromů
Této zahradě dominují sestřihované drobné dřeviny a trvalky.
s malou korunou. Žádný strom se nemá vysadit s tím, že ho můžeme seřezat, pokud vyroste příliš vysoký. Není-li zaručeno, že strom nebude moci rozvinout svou charakteristickou podobu, je lépe o něm neuvažovat. Kromě toho je třeba mít na paměti, že listy nebo plody padající ze stromů a velkých keřů skrývají nebezpečí uklouznutí.
Tab. 1 Speciality pro předzahrádku Vilín (portrét str. 123)
kvete v zimě
Dřín (str. 93)
okrasný květem na jaře
Okrasné javory (str. 43), svídy (str. 93)
barevná kůra s nápadnou strukturou
Kalina vonná (str. 225)
intenzivní vůně
Také keře, vysazované jako výrazné solitérní dřeviny nebo v oddělených skupinách nebo jako živý plot, vtiskují předzahrádce, nebo dokonce celé ulici zvláštní tvářnost. V předzahrádce jsou, kvůli nenáročnosti na místo, nezbytné popínavé dřeviny. Ty se šplhají po zdech a mohou zakrývat nepěkně vypadající místa. Samozřejmě se musí respektovat podmínky stanoviště a zvláštnosti růstu, aby předzahrádka nezarostla. Právě v předzahrádce lze stavební prvky jako zdi, ploty, mříže, garáže a boxy na popelnice spojit s konstrukcemi pro ovíjivé rostliny a pergolami a pomocí na všechny strany se rozrůstajících lián je proměnit v zacloněné dvorečky.
17
