001-003 Drevo_Sestava 1 4/28/15 11:36 AM Stránka 3
LARS MYTTING
Vše o tom, jak drˇ evo sekat, skladovat ˇ a sušit – a o duši palivového dreva
KNIŽNÍ KLUB
Lars Mytting HEL VED Copyright © Lars Mytting and Kagge Forlag 2011 Published by agreement with agentur literatur gudrun hebe, Germany All rights reserved Translation © 2015 by Ivana Voráčková ISBN 978-80-242-4721-2
4
Drevo OK.indd 4
17.4.15 11:06
O SEKÁNÍ DŘÍVÍ Sekání dříví je osobní záležitost. Taková je aspoň moje zkušenost. A tak jsem několikrát uvažoval, jestli jsem dřevorubec stoického typu (jako Kjell Askildsen, který dokáže hodiny a hodiny stát se sekerou a přemýšlet nad jedinou věcí a promýšlet ji až na dřeň), nebo jestli se mám počítat k abstraktnějším sangvinikům, kteří si bezstarostně užívají života, zatímco kolem lítají třísky a hromada polen jim pěkně narůstá. Anebo se možná podobám svému otci, který patřil k tomu tak trochu neurotickému druhu sběratelů, hromaditelů, kteří jsou v jeho generaci dost typičtí. Jsou to lidé, kteří zažili válku a nouzi – po otcově smrti se ale ukázalo, že má mazdu zaparkovanou na ulici, protože garáž je napěchovaná dřívím; bylo tam něco mezi pětatřiceti a čtyřiceti metry krychlovými, které jsem kompletně zdědil a odvezl náklaďákem domů. Dřevo jsem naskládal na zahradu a do sklepa a do kůlny a dnes, po třinácti letech, mi z něj stále ještě část zbývá, přestože topíme, jak se patří. Existuje také estetický dřevorubec, lyrik, který pracuje podle vzoru a dává si pozor, aby vše nařezal na přesně stejnou délku – například třicet devět centimetrů (tento typ nikdy nemá problém s padesáti- či šedesáticentimetrovými poleny) –, a usiluje o polena co nejjednotnějšího tvaru, štíhlá a v profilu kónická, z nichž pak v perfektním vojenském pořádku postaví na dobře viditelném místě na pozemku hráň, kterou pak nejlépe i zastřeší, takže celá stavba připomíná sochu od Nilse Aase. A také musíme samozřejmě zmínit typického nešiku. Toho překvapivě často najdete mezi mladými ochránci přírody, kteří už mají za sebou nějakou tu túru, mezi lyžaři i mezi rybáři muškaři, kteří v období, kdy je to povoleno, tu a tam rozdělávají táborový oheň a používají přitom zelené sekyrky na hraní a stejně zelené skládací pily, které si za pevnou cenu koupili
Drevo OK.indd 5
17.4.15 11:06
u Greisviga. Jsou přesvědčeni, že té věci se dřevem rozumí, a tak se to radši nikdy pořádně nenaučí. Sem patří také mnoho zástupců něžného pohlaví: Dámy rozdělávaly oheň na kávu už od dob, kdy Einar Gerhardsen varoval před komunismem, a dokážou zasvěceně vykládat o smrkových větvích a březové kůře a o kyselém březovém dřevu, kterým pohrdají, protože osobně dávají přednost dřevu borovému (s ním by však měly zacházet opatrně, především v kraji Østlandet, kde je borovice vytlačována kvůli všudypřítomným problémům s losy), a jen se ušklíbnou, když slyší, jak je to ve skutečnosti, totiž že nejlepší je dřevo bukové, protože vydává nejvíc kilojoulů na metr krychlový. Na následujících místech žebříčku jsou druhy dubu a jasanu a o trochu níže bříza konkuruje jeřábu; až poté následuje borovice a smrk (pokud ovšem necháme stranou třešeň, jabloň a řadu dalších vyšlechtěných druhů), nemluvě o olši na osmém místě, která nevydává víc tepla než balza, karton, ať je třeba suchá a uskladněná jakkoli – tu můžete přenechat bobrům, kteří se do norské přírody naštěstí zase vrací. Po bobrech se mi stýskalo. Několik slov je třeba věnovat také průmyslovému přístupu. Ten má své zástupce mezi rodáky zhruba ve středním věku,
Drevo OK.indd 6
17.4.15 11:06
jimž chybí smysl pro humor a kteří pouze výjimečně pracují se sekerou a štípacím klínem a mohou si vybrat mezi dvěma typy hydraulických štípaček na dřevo: elektrickou a štípačkou, která se montuje na traktor. Mají oranžové helmy, vesty, ochranné štíty, chrániče sluchu, rukavice a gumáky Muckboots s kovovými bodci, přestože pouze postávají v lese v podzimním slunci a starají se o to, aby štípačku postavili na dvě opotřebované europalety, aby polena padala přímo do návěsu, s nímž posléze zacouvají do staré stodoly, kde celý náklad vyklopí na prázdné místo na pravé straně, tam, kde předchozí generace uchovávaly seno. Tito lidé jsou víceméně užiteční, z procesu nemají žádnou radost, to až potom, když stroje zastaví, zbaví se ochranných prostředků a zapálí si cigaretu, kterou si i sami ubalili. Jsem nejspíš vlastně směska všech těchto druhů (kromě nešiky a estéta), i když mi mezi těmi archetypy stále něco schází. Popravdě řečeno, začínám mít sekání dříví plné zuby. Poslední dobou – protože máme na chatě velkou spotřebu – na mě bylo štípání dříví trochu moc, a tak je teď ze mě nevlídná kombinace mezi sběratelem a idiotem (chlapíkem s ochranným štítem a sluchátky), který k dílu přistupuje rozmrzelý, otrávený a netrpělivý; navíc mě to nudí. Uvědomuji si, že jsem v předchozí kategorizaci zapomněl na zoufalce a cholerika, o psychopatovi nemluvě, tedy na nositele nepříliš dobrých lidských vlastností, na jedince, které nelze v souvislosti se štípáním dříví opomenout – přes to všechno to přece znamená rozbíjet něco na kusy! Vší fyzickou silou, které je člověk schopen (já většinou zacházím s padesáti- a šedesáticentimetrovými poleny), s nabroušenou železnou palicí, po tisíce let nejpatřičnější zbraní na bitevním poli. Život nám už nenabízí mnoho příležitostí, kdy jeden den něco můžeme rozmlátit na cimprcampr a druhý den z následků svého vandalského počínání těžit, přičemž nikomu nezkřivíme ani vlásek – jsem snad psychopat? Takže právě na to myslím, když dnes stojím u špalku. Že to je historická událost, která mi říká, kdo jsem a odkud pocházím. Roy Jacobsen
Drevo OK.indd 7
17.4.15 11:06
Les, největší šperk údolí,
bezpečí rodu, budoucnost – starej se o něj a chraň ho, les je náš nejlepší přítel.
Ty, co kácíš,
ty, co svážíš, v lese zacházíš s nářadím, dej pozor při práci i péči – ochraň les dnes, a on se ti dobře odvděčí v budoucnosti.
Drevo OK.indd 8
17.4.15 11:06
OBSAH Stařec a dřevo .....................................................................10 Chlad ..............................................................................17 Dřevomilci • Nordskogbygda: ukázkový les na pozemku starého mládence ...............................................38 Les ................................................................................. 43 Druhy stromů .....................................................................71 Nástroj ............................................................................85 Naše nejběžnější řetězové pily ............................................93 Sekera .................................................................................97 Výrobci seker ....................................................................104 Dřevomilci • Průkopníci v oblasti motorových pil .................115 Špalek na štípání dříví ...................................................121 Dřevomilci • Elgå: dřevník v jižním větru ..........................150 Hráň .............................................................................157 Způsoby stavby hráně .......................................................167 Dřevomilci • Hamar: socha na zahradě ...............................179 Kamna ..........................................................................185 Druhy kamen ...................................................................196 Oheň ............................................................................209 Dřevomilci • Brumunddal: sáhová hráň ze dřeva stromů pokácených po Vánocích ............................................228 Burning love .....................................................................233 Strohá fakta ......................................................................237 Použitá literatura ..............................................................243 Malovaný plakát na plátně, pravděpodobně vytvořený pro Norskou lesní společnost při příležitosti jubilejní výstavy v Kristianii v roce 1914. Autor neznámý.
Drevo OK.indd 9
17.4.15 11:06
STAŘEC A DŘEVO Stále ještě si dokážu všemi smysly přivolat ten den, kdy jsem pochopil, že topení dřevem je víc než jen způsob, jak se zahřát. Nebyl to chladný zimní den. Naopak, byl pozdní duben. Volvo už mělo dost dlouho nasazené letní pneumatiky a z běžek jsem dávno odstranil klistr z Velikonoc. Do města Elverum jsme se přestěhovali těsně před Vánoci. Druhou polovinu nepříliš tuhé zimy na Østerdalenu jsme zdárně přečkali díky motorovému ohřívači a několika elektrickým kamínkům. V sousedním domě bydleli dva důchodci, čestní lidé z veselé a pracovité poválečné generace. Ottar, pán domu, se kvůli plicní chorobě tu zimu vůbec neukázal venku. Toho jarního dne, zatímco nad trávníkem vál mírný vítr a v příkopech stála hnědá voda z roztátého sněhu, bylo kruté roční období, které jsme právě přečkali, ta poslední věc, na kterou jsem myslel. Vtom přijel traktor s návěsem. Zabrzdil a zacouval k sousedům. Zařadil rychlost, zvedl návěs – a vyklopil na dvůr pořádný náklad březového dřeva. Řekl jsem pořádný? Ten náklad byl obrovský. Země se otřásla, když ty špalky dopadly. Na zápraží se objevil Ottar, zadýchaný a vyčerpaný. Muž, jehož nejdelší expedice od listopadu spočívala v cestě k poštovní schránce v nekonečné dálce u branky. Teď tam stál a díval se na ten náklad břízy. Zavřel za sebou vnitřní dveře, přezul se z pantoflů do bot na ven, sešel na dvůr, pokulhával a vyhýbal se kalužím, sehnul se a zvedl pár polen, potěžkal je v ruce a chvíli si povídal s farmářem, který vypnul motor. „Dřevo v tuhle dobu?“ říkal jsem si. Teď, když se všichni starají nanejvýš o to, aby si na verandě dali pivo?
10
Drevo OK.indd 10
17.4.15 11:06
„Jistěže právě v tuhle dobu,“ vysvětlil mi Ottar později. Dřevo se kupuje v dubnu nebo v květnu. Čerstvé dřevo. Pak si můžete sami pohlídat prosychání, ceny jsou nižší a seženete ho tolik, kolik potřebujete. Sledoval jsem ho tehdy kuchyňským oknem. Traktor odjel. A Ottar začal nosit dřevo. Začal stavět hráň. Ze začátku se pokaždé několikrát nadechl, než poleno položil. Při každém nádechu to slabě zapískalo. Zašel jsem tam a prohodil s ním pár slov. Ne, děkuji, pomoc nepotřeboval. „Letos je dobré dřevo. Potěžkejte si tohle polínko. Nebo třeba tohle. Krásné a s bílou kůrou. Rovně nařezané, měli dobře ostrý řetěz pily, to poznáte podle čtverhranných třísek. Já už pilou neřežu. Jsem na to moc starý. Je taky pěkně rovně naštípané. A to teď, když všichni používají štípačky, není nic samozřejmého. No nic, musím se dát zase do práce.“ Ottar pokračoval se shrbenými zády. Vrátil jsem se dovnitř. O něco později jsem zajel do vesnice a všiml jsem si, že jarní nákupy dřeva jsou pro všechny, kdo prozřeli, přímo povinné. Na jednom dvoře za druhým, hlavně před staršími domy: hromada dříví za hromadou. Jako munice před lovem losů. Jako konzervy před polární výpravou. Uběhl týden a Ottarova hromada se nezmenšovala. Teprve další týden jsem si všiml, že se vršek mohyly o poznání zploštil. A nebyl on sám teď trochu rychlejší? Začal jsem se s ním bavit. Pro to, co dělal, neměl mnoho slov. Nebylo to potřeba. Před chlapíkem, který se celou zimu jen zlobil nad tím, jak mu stáří a nemoc krade síly, díky kterým byl celý život pracovitý a efektivní, ležel úkol, při jehož plnění zas zapadne na své místo. Cítil, že dělá něco smysluplného, a přitom bezpečně věděl, že má dost času a že je připravený.
11
Drevo OK.indd 11
17.4.15 11:06
12
Drevo OK.indd 12
17.4.15 11:06
13
Drevo OK.indd 13
17.4.15 11:06
Ottar si povídal rád, ale nikdy jsem ho nepožádal, aby mi popsal vztah, který ke dřevu má. Raději jsem se díval, jak pracuje. Jak se v klidu zabývá něčím, co bylo jednoduché a přímočaré, ale z čehož se v jeho rukou stávalo něco pěkného a osobního. Jen jedinkrát se zmínil o jiné než praktické věci: „Nejlepší je ta vůně,“ řekl. „Vůně čerstvé břízy. Psal o ní Hans Børli.“ Měsíc Ottarovi trvalo, než se té hromady zbavil. Občas se zastavil, ne na dlouho, a vdechl vůni, kterou popisoval Børli. A s ní vůni pryskyřice z těch pár smrkových polen, která se tam objevila. Jednoho dne tam zbyly jen třísky a kůra a i ty sesbíral na podpal. Nikdy jsem neviděl podobnou proměnu. Pořád měl v sobě stáří a nemoc, ale díky občerstvující nové chuti do života je držel na uzdě. Začal chodit na krátké procházky, narovnal se v zádech, a jednoho dne dokonce nastartoval nový, zářivě žlutý zahradní traktůrek a pustil se do sekání trávy. Absolutně odmítám, že by se jeho zdravotní stav zlepšil díky cvičení a letnímu teplu. Mohlo za to dřevo. Celé dny sekal svoje vlastní dříví. Přestože motorovou pilu už nadobro odložil, pořád se radoval z váhy každého špalku. Z vůně, díky níž si připadal jako v básni, z bezpečně vyskládaného dříví, z chvil před kamny, které ho čekaly. Tak jako někoho nikdy neomrzí nosit zlaté cihly, on prováděl přípravy na zimu. A tak začala tahle kniha. Zavezla mě ve Volvu 240 s pohonem na zadní kola do nejchladnějších krajin této země, abych navštívil lidi, kteří topí dřevem a kácí stromy. Zastavoval jsem na křižovatkách, poslouchal, jestli neuslyším motorovou pilu, anebo ještě lépe: vrzání obloukové pily v rukou důchodce. Pak jsem se opatrně přiblížil a zkusil si povídat o dřevu. Informace obsažené v této knize jsem získal při setkáních se skutečnými dřevomilci, jak s nadšenci, tak s vědci. Významné pomoci se mi dostalo od vědeckých pracovišť zabývajících se technikou spalování a lesnictvím. V neposlední řadě jsem se
14
Drevo OK.indd 14
17.4.15 11:06
seznámil s vědeckými zprávami, které po desetiletí vycházejí pod nenápadným názvem Sdělení Norského lesního úřadu. Většinu metod jsem průběžně osobně vyzkoušel. Sušil jsem pěkně nasekaný dub v troubě, nadřel jsem se při pokusech o stavbu palivového ježku, měl jsem smůlu, když jsem se snažil správně směrovat pád při porážení borovice. Zároveň jsem pátral po duši palivového dřeva. Ale nadšenci do dřeva nepatří k lidem, kteří nutně potřebují své city formulovat do slov. Jejich cit je naopak možné ukryt ve vysokých, ostře řezaných hráních, v čerstvém tmelu ve starých železných kamnech, v otevřených dřevnících, jejichž dlouhá stěna míří na jih (k tomu se ještě vrátíme). Kniha se hodně věnuje metodě, protože se týká i citů formulovaných skrze metodu. To z ní, doufejme, dělá také knihu praktickou, poněvadž pokud bychom vynechali vědomosti o kácení stromů, o kamnech z mastku, o broušení řetězu pily a o stavbě hrání, bylo by toto vyprávění pouhou antropologií pro lidi, kteří dříví ani neštípou, ani nestaví do hrání, ani jím netopí. Překvapivě krátce po svém vydání získala tato kniha velkou publicitu v celé Skandinávii – pouze v Norsku a Švédsku se prodalo přes 200 000 exemplářů. Řada nadšenců se se mnou v dopisech podělila o své zkušenosti a velká část z nich je obsažena i v tomto vydání, přizpůsobeném mezinárodnímu publiku. Dřevo nepatří k nejběžnějším tématům v norském každodenním životě. Rozhodně ne, dokud člověk nezačne hledat souvislosti se společností, která se zakládá na bioenergii. Ale protože je vztah člověka k ohni tak starý a tolik chytlavý a univerzální, dotýká se dřevo našeho nejhlubšího nitra. A proto tuto knihu věnuji tobě, Ottare. Pamatoval sis něco, na co jsme my ostatní opakovaně zapomínali: Že zima přijde každý rok. Elverum, –31 °C Lars Mytting
15
Drevo OK.indd 15
17.4.15 11:06
16
Drevo OK.indd 16
17.4.15 11:06
Bílí muži rozdělají velký oheň a postaví se daleko od něj. My rozděláme malý oheň a posadíme se těsně k němu. Indiánská moudrost
CHLAD Byl rozdíl mezi tím, když člověku byla zima a když mu bylo teplo. Byl rozdíl mezi rudou a železem, mezi syrovým masem a steakem. V zimě to byl rozdíl mezi samotným životem a smrtí. Tak důležité bylo dřevo pro první Seveřany. Snížení spotřeby palivového dřeva bylo jedním z nejdůležitějších úkolů a šlo o jednoduché počty: Když jste měli dřeva málo, mrzli jste. Když jste ho neměli dost, zemřeli jste. A možná tisíce let mrazu a utrpení vedly ke vzniku specifického norského genu, díky němuž mají místní obyvatelé zvláštní cit pro topení dřevem, který lidé z mírnějších krajů postrádají. Necelých sto let s přímotopy a kanystry parafínu nemohly tento reflex vymýtit – a radost z práce, kterou mnozí nacházejí v sekání dříví, bude možná příčinou toho, že se cit k pálení dřeva probudí a znova se z nás stanou sběrači.
17
Drevo OK.indd 17
17.4.15 11:06
Po tisíciletí přistupovali lidé na Severu ke dřevu s nejvyšší vážností. Už od pradávna je známo, že lidé sekali čerstvé dříví a sušili ho na příští zimu. To se přirozeně promítlo i do jazyka: Slovo pro palivové dřevo zní v norštině a švédštině ved a označení pro les ve staroseverštině je téměř identické – viðr. Les a teplo byly jedno a v dávných dobách se lidé shromažďovali kolem ohňů v sídlištích, později kolem ohnišť, ze kterých byl kouř odváděn dírou ve stropě nebo ve stanové plachtě. V norštině existuje celá řada starých úsloví týkajících se používání ohně. Nejvíc vžité je å fyre for kråka (topit pánubohu do oken), což znamená plýtvat dřevem nebo topit, aniž je to třeba. Samozřejmě – v minulosti mělo dřevo rozhodující význam pro lidi po celém světě, jak kvůli teplu, tak kvůli vaření. Je to náš nejstarší zdroj energie a jeho využití a tradice s ním spojené se přizpůsobily dvěma podmínkám: druhu lesa a tomu, jak chladno je v zimě. Například kolem roku 1850 byla spotřeba dřeva v Paříži, která tehdy měla milion obyvatel, každoročně pět set tisíc kubických metrů. A jestliže jsou dnes pro studium kultury a metod užívání dřeva zvlášť zajímavé severské země – v neposlední řadě proto, že se spotřeba dřeva v posledních třiceti letech výrazně zvýšila –, pak je to především z následujících důvodů: Máme bohaté oblasti lesů, tradice topení dřevem nebyla nikdy přerušena kvůli topení uhlím nebo jiným zdrojem energie, stojíme v čele vývoje moderních kamen, která působí nízký stupeň znečištění, a možná to nejdůležitější ze všeho: Počasí nehledě na modernizaci nezměníme. V severských zemích bude vždycky zima.
Radost z těžby dřeva Metody porážení stromů, prosychání dřeva a stavění hráně jsou ve všech severských zemích víceméně stejné. Spotřeba v Norsku, Švédsku a Finsku je v průměru 300, 340 a 390 kg na obyvatele a jen lidnaté Švédsko každoročně spotřebuje tři miliony tun dřeva. Dokonce i v ropné velmoci Norsku pochází ze dřeva
18
Drevo OK.indd 18
17.4.15 11:06
