Květen v liturgii. ctitele Panny Marie a apoštola mládeže v Římě. Někomu může připadat konání

Časopis přerovského děkanátu

Květen 2007

Číslo 5 Ročník 13 Úvodník

jáhen Jindřich

Liturgický kalendář Mariánské tituly Santo subito!

Střípky ze života papeže Jana Pavla II.

Letní pobyty pro rodiny Sociální učení církve Octogesima Advenientes

Dětské okénko

Stránka pro mládež pozvánky na akce

KOSOVO

Z Centra pro rodinu děkanátu Přerov

90. výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě Škola blahoslavenství Jen tak ve stručnosti Jaro pro děti TV-MIS.cz

Světec měsíce svatí Filip a Jakub

… a mnoho dalšího…

Slovo pro každého Číslo 5, Ročník 13, Květen 2007

Velikonoční vigilie, „matka všech vigilií“, byla odedávna vyhledávaným termínem svátosti křtu.

Květen v liturgii Měsíc květen je spojený nejen s nádherně rozkvetlou a všemi možnými barvami hýřící přírodou, ale i s obdobím, kdy zvláštním způsobem uctíváme Pannu Marii, které je zasvěcen celý tento měsíc. Básníci pokládají měsíc květen za nejkrásnější měsíc v roce, měsíc, kdy je již příroda definitivně probuzena ze svého zimního spánku a kdy se i lidské srdce probouzí ze spánku, zapáleno citem nejkrásnějším – láskou. Není divu, že již středověcí básníci zdobili Pannu Marii obrazy vzatými právě z rozkvetlé přírody a vili věnce kvítků z chvalozpěvů a modliteb k její cti a chvále. Za zakladatele májových pobožností (májových) můžeme považovat sv. Filipa Neriho, velkého ctitele Panny Marie a apoštola mládeže v Římě. Někomu může připadat konání májových za zvyk již překonaný a může to považovat za ztrátu času. Opak však je pravdou a květnové pobožnosti nám mají co říci i v dnešní době. Jaký cíl vlastně sleduje konání májových? V prvé řadě je to oslava Matky Boží Panny Marie, v druhé řadě je to povzbuzení k následování jejích ctností, jakési vybídnutí, abychom kráčeli ve šlépějích Neposkvrněné, a skrze ni došli k Ježíši Kristu. Velice překrásně to vyjádřil apoštolský nuncius v České republice arcibiskup Giovanni Coppa, když na Svaté Hoře ve své homilii 24. června 2001 (výročí korunovace Panny Marie) připomenul slova papeže Jana Pavla II., že lidský život má být cestou šlechetnosti, obrácení a lásky, a že na této cestě v novém tisíciletí nás doprovází Nejsvětější Panna, na kterou poukázal jako na zářící jitřenku a bezpečnou vůdkyni na této cestě. V závěru své homilie pronesl horoucí přání: „Nenechávejte Pannu Marii a jejího syna stranou svých životů. Strana 2

1. 5. 2. 5. 3. 5. 8. 5. 13. 5. 14. 5. 16. 5. 17. 5.

26. 5. 27. 5.

30. 5. 31. 5.

Sv. Josef, Dělník Sv. Atanáš, biskup a učitel církve Sv. Filip a Jakub, apoštolé Panna Maria, Prostřednice všech milostí Výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě roku 1917 Sv. Matěj, apoštol Sv. Jan Nepomucký, kněz a mučedník, hlavní patron Čech Slavnost Nanebevstoupení Páně Modlitby a čtení slavnostní mše svaté zdůrazňují jak druhý Kristův příchod, tak i jeho trvalou přítomnost ve společenství věřících. Vstupní modlitba vidí v Kristově nanebevstoupení též vyvýšení člověka. Ten má s Boží milostí pozvedat svou mysl k Bohu. Všední dny po Nanebevstoupení Páně až do soboty před Slavností seslání Ducha svatého jsou přípravou na příchod Utěšitele, Ducha svatého. Církev se připojuje k Ježíšovým učedníkům, kteří po nanebevstoupení Krista se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií, a s jeho příbuznými. (Sk 1,14) Můžeme se například modlit každý den sekvenci „Přijď, ó Duchu přesvatý“, kterou máme v kancionálu. Sv. Filip Neri, kněz Slavnost Seslání Ducha Svatého V předvečer slavnosti se slaví vigilie, která obsahuje na výběr čtyři starozákonní čtení. Preface (modlitba před zpěvem „Svatý, svatý“) upozorňuje na souvislost s velikonočními událostmi. „Neboť tys o Letnicích dovršil dílo našeho vykoupení, a těm, kteří se v Kristu stali tvými syny, sesíláš svého Svatého Ducha… V něm tě vyznávají všechny národy a jazyky. A tak se ve světě šíří radost vzkříšení…“ „To, co Ježíš započal se svými učedníky během společného života, se dovršuje darem Ducha. Víra apoštolů byla zpočátku nedokonalá a kolísavá, ale později se stala pevnou a plodnou. Ti, kteří se předtím třásli strachem před lidmi a jejich vládci, směle oslovují zástup lidí, který se shromáždil v chrámě a vzdorují nejvyššímu židovskému soudu. Petr, kterého strach před obviněním jedné ženy přivedl k trojímu zapření, se teď chová jako „skála“, tak, jak si to přál Ježíš. A také ostatní, kteří donedávna byli nakloněni všeobecným sporům o své ambice, jsou teď schopni být „jedno srdce a jedna duše“ a dát všechno do společného. Ti, kteří se nedokonale a s velkou námahou učili od Ježíše modlit, milovat, jít na misie, se teď modlí doopravdy, milují doopravdy, jsou skutečnými misionáři a skutečnými apoštoly.“ (Jan Pavel II.) Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy...(2Tim 1,7) Sv. Zdislava Svátek Navštívení Panny Marie Květen je zasvěcen také úctě k Panně Marii. Katoličtí křesťané se schází na májových pobožnostech k modlitbám k Panně Marii a rozjímání o jejím životě. Významné místo mezi modlitbami k Panně Marii má Loretánská litanie. Slovem litanie se původně označovala úpěnlivá prosebná píseň, postupně pak se tímto výrazem začal označovat specifický způsob modlitby, při níž se střídal text předříkajícího s odpovědí společenství. Krásný příklad takové modlitby se nám zachoval v žalmu 135 (136), tzv. velikonočním hymnu, kde na jednotlivé výpovědi připomínající, co Bůh vykonal pro svůj lid, následuje odpověď „vždyť jeho láska trvá navěky“. Už v období raného křesťanství se formou litanií při procesí přednášely Bohu prosby lidu, později byly spojeny s vzýváním svatých přímluvců. Z úvodních proseb k Panně Marii se pak začaly osamostatňovat nejrůznější litanie k Matce Boží. Během času se invokace množily, mnohé z nich byly teologicky sporné a zavádějící. Proto schválil papež na počátku 17. stol. jen jednu formu mariánských litanií, užívanou na poutním místě v Loretu. Bez povolení se neměly ani tyto litanie rozšiřovat o další tituly Marie, Slovo pro každého Číslo 5, Ročník 13, Květen 2007

Nikdy! Dávejte našemu Králi a Královně vždy první místo! Jim patří vždycky čest, sláva, prvenství a láska. Prchejte vždycky od hříchu. Buďte stále pokolením, které je blahoslaví na zemi i na nebi. Milujte Ježíše, milujte Marii, naše jediné lásky, naše jediné naděje, hleďte stále do jejich tváří, korunovaných jasem, zářících milosrdenstvím a láskou.“ Májové byly tradičně záležitostí celé rodiny. Proto rodiče neváhejte vzít na tyto pobožnosti své děti a nechte je aktivně se zapojit. Vůbec nevadí, že jejich hlásek při přednášení básně bude roztřesený trémou, ať recitují, zpívají či třeba na flétnu zahrají vhodnou písničku. Důležité je, že se aktivně zapojí. Měsíc květen je rovněž vhodný, aby se děti naučily přednášet Bohu prosby za své záležitosti. Nebojme se toho, že dětské prosby se nám budou zdát třeba malicherné. Vždyť co je vlastně před Boží tváří důležitá záležitost? Je totiž velice těžké definovat, co je a co není důležité. Z pohledu malého dítěte je život jeho oblíbeného zvířátka velmi důležitá záležitost. Stejně tak i to, že druhého dne ve škole budou třeba psát diktát nebo vyjmenovaná slova, či že se bude zkoušet z matematiky. Máme mu snad zakazovat, aby se modlilo za svého pejska, či aby se modlilo za to, aby ve škole vše dobře dopadlo? Jistě ne! Důležité je, aby již odmalička bylo dítě vedeno k modlitbě za své potřeby a také, aby se nespoléhalo na modlitbu jako na zázračný prostředek, jakousi magickou formuli, která pomůže, aniž by se cokoliv pro zdar záležitosti muselo udělat. Dítě se tak učí důvěřovat Bohu, přímluvě Panny Marie a žít s Církví. Máme před sebou celý měsíc, ve kterém můžeme udělat důležitý krok směrem k Bohu. Nechme se vést Pannou Marií, která je pro nás vždy bezpečným ukazatelem a průvodcem. jáhen Jindřich

takže do dnešní doby k nim přibylo jen pět nových. Celkem je v těchto tzv. Loretánských litaniích 49 titulů, vesměs vycházejících z Písma a jazyka církevních Otců. Jednotlivé tituly se dají rozdělit do tří skupin (při zpěvu litanií se jednotlivé části odlišují nápěvem). Nejprve vzýváme Marii jako Matku Boží a neporušenou Pannu. Chválíme tedy Boha za veliké věci, které s Marií učinil. Základem veškerého uctívání Mariina je právě její mateřství. S ním souvisí i její vyvolení k tomuto poslání, neporušenost, uchránění všeho hříchu, včetně dědičného. V Marii se spojilo to, co bylo pro člověka nemožné - požehnaný stav mateřství s úplným uchráněním čistoty pro Boha. Jako z moci Ducha svatého počala Krista, dala mu život, tak se z Ní v témže Duchu rodí každý pokřtěný, tak jako porodila Krista, dává život i jeho mystickému tělu - církvi. Druhá část titulů je potom oslavou Mariiny dokonalosti, chválou Marie jako koruny stvoření, krásné právě svou lidskostí, plně prozářenou Božím světlem. Slavíme Marii jako zázračné dílo Nejvyššího. V Ní dostoupily vrcholu všechny známky vyvoleného lidu, v ní se koncentruje vše, co se Hospodinu v jeho lidu zalíbilo. Dlouhým čekáním a důvěrou v příslib se jádro vyvoleného lidu postupně zužovalo a zároveň pročišťovalo a rozvíjelo k dokonalosti, nakonec se vyvolení přenáší na malou hrstku, „zbytek“ navrátilců ze zajetí, na sklonku Staré smlouvy se pak ono vyvolení soustřeďuje v Marii, aby se z ní mohlo rozlít v míře vrchovaté na všechny národy. Proto jsou Marii dávány tituly, které ve Starém zákoně přímo symbolizují ono vyvolení - věž, archa, trůn moudrosti, stánek vyvolený. Dokonalost vyvolení je darem pro všechny; pro celý svět, neznající dosud Hospodina jménem, je tak Maria hvězdou, útočištěm, útěchou... Třetí skupina titulů se pak soustřeďuje kolem Mariina oslavení, které je pro nás zdrojem obrovské naděje a radosti - Maria, vždy jen a jen „pouhý“ člověk, byla milostí Boží uvedena do slávy, a přimlouvá se za nás, kteří ještě putujeme. Je ustanovena Královnou nade vším stvořením, protože je Matkou Krále. Kristus kraluje na základě své božské přirozenosti, Maria na základě milosti. Je tedy i Královnou andělů, protože je matkou toho, který „když vykonal očistu od hříchů, zasedl na výsostech po pravici Boží velebnosti a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje svou důstojností, které se mu trvale dostalo. Vždyť komu z andělů kdy Bůh řekl: Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil?“ (Žid 1,3-5) A tak „Maria udílí v nebi rozkazy andělům a svatým. ...Taková je vůle Boha, který povyšuje i ponížené, aby se nebe, země i peklo musely dobrovolně nebo nedobrovolně sklánět před rozkazy pokorné Panny Marie. Bůh Ji učinil Královnou nebe i země, velitelkou svých vojsk, správkyní svých pokladů, rozdavatelkou svých milostí, vykonavatelkou svých velkých divů, obnovitelkou lidského pokolení, prostřednicí lidí, ničitelkou Božích nepřátel a věrnou společnicí ve svých velikých činech a vítězstvích.“ (sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu) Závěrečné tituly byly k litaniím připojeny později - po vyhlášení příslušných dogmat to byla „Královna počatá bez poskvrny hříchu dědičného“ a „Královna na nebe vzatá“, za první světové války byla připojena úpěnlivá prosba ke „Královně míru“. Lev XIII. zavedl „Královnu posvátného růžence“, protože tato modlitba je nejjistějším spojením s Marií, což bylo jí samotnou potvrzeno při mnoha zjeveních této doby, z těch uznávaných celou církví zejména v Lurdech, La Salettě a Fatimě. Prodléváme-li s důvěrou u Matky Boží, jsme nejblíže Kristu. Vždyť na něj Maria ukazuje, od něj má veškerou moc, jím je tolik krásná. Jeho početím shlédl Bůh na svou nepatrnou služebnici. Maria nás vede ke Kristu, k „Beránkovi, který snímá hříchy světa“, jak vyznáváme v závěru litanií. Spojíme-li své prosby, touhy, trápení a bolesti s Marií, Bůh je jistě obrátí v trvalou radost (srv. závěrečná modlitba k litaniím), tak jako utrpení bolestné Matky. A tuto radost nám už nikdo a nic nebude moci vzít. „Vesel se, nebes Královno, neboť tvůj Syn vpravdě vstal... Raduj se z jeho vítězství a přimlouvej se za nás u něho.“


Připravil Jaroslav Branžovský

Strana 3

Mariánské tituly

Milí Boží přátelé Vstoupili jsme do měsíce května, který je zasvěcen Panně Marii. Maria má pro křesťany velký význam nejen jako Matka Božího Syna, ale také jako naše sestra ve víře, kterou můžeme následovat v její absolutní odevzdanosti vůli Boží. Budeme na ni obzvláště myslet při májových pobožnostech, při kterých se budeme modlit litanie. Ty se skládají z jednotlivých invokací (zvolání), které Marii připisují jednotlivé tituly např. Královna míru, andělů, rodin…. Rád bych vám v tomto článku některé invokace přiblížil Královna andělů Všichni víme, jak to bylo s pádem některých andělů, kteří stáli nejblíže Bohu. Právě proto, že nepřijali Boží plán s lidmi, jeho dobrotu a lásku vůči lidem, tak ho odmítli, což bylo jejich svobodné odsouzení se do věčného zavržení. Jestliže v životě mnohokrát žasneme nad krásou přírody a celým Božím stvořením, nade vším co můžeme vidět lidskýma očima, pak nezapomeňme na to, že Bůh stvořil taky svět duchů, do kterého patří především andělé, kteří svou nádherou, inteligencí a moudrostí převyšují člověka. Jak je tedy možné, že ti, kteří jsou dokonalejší než člověk, klekají před Marií, která je člověkem? V Písmu čteme: „Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí“. Je samozřejmé, že ta, která porodila Pána a Krále všeho stvoření, musí být Královnou. Proto taky andělé – služebníci Božího Syna s velkou úctou přistupují k Marii. Proto Maria dostala od Boha tu nejvyšší slávu nebe, jak se to modlíme v jednom z růžencových tajemství: „Který tě na nebi korunoval“. Tak se stala Královnou nebe a země, Královnou andělů. Marie – Matka církve Hugo Rahner ve své knize vydané v šedesátých letech nazvané „Maria a církev“ hovoří o znovuoživení lásky k matce církvi, a to v ve vztahu k Ježíšově Matce Marii. Obě tyto vznešené síly mateřsky a ruku v ruce „utvářejí obraz Krista“. Jsme-li přesvědčeni, že vnitřní život církve je řízen Duchem svatým, pak nemůže být protiklad meStrana 4

zi láskou k matce církvi a úctou k panně Marii. Učme se tomu, co bylo v první církvi tak běžné a drahé: Vidět církev v Marii a Marii v církvi. Maria, matka Ježíšova, se skrze svoji nevýslovnou důstojnost panenské Matky Bohočlověka stala vzorem a předobrazem matky církve. Svatý Augustin říká: „Maria porodila vaši hlavu“ tím se rozumí Krista „a vás rodí církev.“ Do toho typologického plánu je začleněna Maria, lidská matka vtěleného Slova. Maria svým ANO uzavírá Starý zákon a otvírá zákon Nový. Magnifikat Panny je tedy prorockým zpěvem, Maria je ve svém odchodu do hor předobrazem a vzorem budoucí církve, dosud ukryté v jejím lůně. Koncem druhého století nechal ve Frýgii jistý křesťan Aberkios vytesat na svůj náhrobní kámen záhadným obrázkovým písmem, že mu víra poskytovala „za pokrm převelikou a čistou rybu, kterou vytáhla čistá panna z pramene“. Učenci se mnoho napřemítali o tom, zda je tím míněna Maria či církev. Co platí zprvu o Marii, to se dokonává v církvi. Maria je vzorem církve, a abychom toto tajemství mohli pochopit, je třeba, jak říká svatý Jeroným, „božského srdce“. Musíme se stát kontemplativními lidmi, abychom mohli nahlédnout do tajemství Marie a Církve. Marie – Matka Spasitelova Maria vidí toho, kterého tolik miluje, umírat v bolestech, spolu s ostatními odsouzenými zločinci. Umírá tou nejhorší smrtí, jaká je možná na dřevě kříže – a ona, Jeho Matka, nemůže vůbec nic, jenom tu stát a dívat se na tuto hroznou tragedii. Právě touto svojí přítomností přináší největší oběť své mateřské lásky k svému trpícímu synu. Stojí pod křížem stejně pokorně, jako tehdy, když odpovídala andělovi při zvěstování: „Staň se podle tvého slova.“ Jako matka je se svým synem stále. V dobách jeho nejútlejšího dětství, při útěku z Egypta, nebo v Káně Galilejské, a také později v důvěrném mateřském spojení, když káže radostnou zvěst a uzdravuje nemocné. Je s ním i nyní, když jí nejvíc potřebuje. Mariin život byl putováním k Bohu tak, jako život každého smrtelníka, s tím rozdílem, že nikdo nemiloval Boha s takovou čistou a velkou láskou, jako jeho Matka. Ale i Mariin život byl, podobně jako život náš, životem poutníka. I ona prožívala nejistoty a úzkosti, ze

kterých ji mohla pomoct jen víra. To můžeme vidět v evangelijních událostech jejího života – ve všech obstála díky své oddanosti a víře. Golgota je však Mariina nejtěžší zkouška víry. Golgota převýšila všechno, co doposud prožila. Dokážeme si představit její rozpoložení? Anděl Marii zvěstoval, že skrze ni přijde na svět Spasitel. A ona Ho nyní vidí umírat na kříži. Jaká to tehdy byla pro ni vnitřní krize víry: Copak Bůh na Ježíše zapomněl? Nebo Ježíš není Spasitel? Mariina víra musela být na-tolik silná, že byla schopna s vírou při-jmout i tento nejtěžší kříž. Pro nás je pohled na kříž už všedním pohledem. Denně se na něj díváme. Právě v Mariině pohledu však můžeme vidět mnohem víc. Skrze všechny její bolesti vidíme Spasitele, který se kvůli nám stal posledním z posledních. Umírá, aby za nás vzal naše hříchy. A právě tento pohled na Ježíše je naší nadějí, naší nevyčerpatelnou nadějí, která se uskuteční třetího dne, kdy Mariin Syn vstane z mrtvých jako Spasitel světa, aby nás oslavil spolu se svou matkou. Milí Boží přátelé! Přeji vám i sobě, aby pro nás májové pobožnosti byly prostředkem přiblížení se k naší Matce Marii. Vždyť ona byla jednou z nás, ona prožívala stejné radosti i bolesti a útrapy života jako my, a proto nám je tak blízko. Nezapomeňme se k ní obracet se svými prosbami – vždyť každý syn plní přání své matky. A zároveň vnímejme Marii jako naši starší sestru ve víře – vždyť ona si svou víru v Ježíše musela tvrdě vybojovat, jak říká Simeon – „Její duší pronikne meč“ – Ona i přesto obstála. Ať je Maria naší průvodkyní na cestě ke Kristu. otec Tomáš

Fotografie z Velikonoční vigilie 2007 z Předmostí - celebroval P. Tomáš


Nebojte se Je úterý 17. října 1978. První den pontifikátu papeže Jana Pavla II., dvě stě šedesátého čtvrtého římského biskupa. Všechen tisk na západ od železné opony přináší na titulních stranách obsáhlé zprávy o včerejší volbě Karola Wojtyly za římského biskupa a papeže. Převládá překvapení a úžas. Jedni píší o „papeži kompromisu“, jiní přinášejí předpovědi, že to bude pontifikát s obratem doprava ke stavu před druhým vatikánským koncilem. Jeden titulek dokonce hlásá, že je dobře, že se nový papež jmenuje Jan Pavel II., neboť to bude něco podobného jako jeho předchůdce, jen v polském vydání. Dokonce se jako on i usmívá, napsal kdosi. Ten, o němž byla řeč, se právě připravoval na mši svatou, která měla zakončit konkláve. Po ukončení mše přednesl před přítomnými kardinály své poselství Církvi a světu, v němž načrtl hlavní linii svého pontifikátu. Za první stavební kámen považoval druhý vatikánský koncil, o němž řekl: „Za svou první povinnost považujeme, aby se urychlilo provádění koncilních dekretů a ustanovení.“ Druhý bod, na němž hodlal stavět, bylo prohloubení kolegiality biskupů a účinností biskupských synod. Se třetím záměrem pontifikátu se obrátil na všechny věřící a vyzval je k věrnosti Církvi, k níž patří poslušnost jejímu učitelskému úřadu v oblasti pravd a víry. Poslední pozornost věnoval všem občanům nekatolického vyznání a důležitosti ekumenismu. Na závěr řekl doslova: „Jak bude náš pontifikát probíhat? To ví Bůh. Proto se naše slova mění v prosbu. Potřebuji vašich modliteb.“ Odpoledne jel papež v otevřeném automobilu na polikliniku Gemelli, aby navštívil nemocného biskupa Deskura, kterého postihla mozková mrtvice. Lidé tam ohromeně přihlíželi, nikdy takto volně papeže neviděli a jásavě ho pozdravovali. Nemocný biskup byl bohužel stále v bezvědomí, a tak Jan Pavel II. po modlitbě u jeho lože udělil lékařům a personálu nemocnice papežské požehnání. Najednou se všechen tisk rozpomněl a uvádí hned druhý den, že nový papež dával exercicie již papeži Pavlu VI., což svědčí o jeho teologické i pastorační kvalitě. „Najednou“ v něm poznávají člověka, který je prozápadní, který lidi Západu převyšuje o hlavu svou nekonvenčností, otevřeností, citem, rozhledem, vlastnostmi, kterými právě oni zdůrazňují svou nadřazenost nad lidmi Východu. A to bylo pro nového papeže plus! Papežská korunovace – slavnostní uvedení do úřadu – proběhla za šest dní poté, 22. října 1978. Brzy z rána klečel v modlitbách pod klenbou sva-

Střípky ze života papeže Jana Pavla II. (12. pokračování) topetrské baziliky u hrobky apoštola Petra nový papež. Chvílemi upíral zrak na dvoumetrová písmena latinského nápisu kolem klenby: „Ty jsi Petr a na té skále vybuduji svou církev a tobě dám klíče od království nebezského.“ (Mt 16,18) Jen skončil svou modlitbu u hrobky „galilejského rybáře“, prvního papeže, vyšel jako poslední za 112 kardinály na zcela zaplněné náměstí před bazilikou. Na začátku slavnostního obřadu přehodil kardinál Pericle Felici papeži přes rameno palium – bílý pruh z bílé ovčí vlny, ozdobený 6 černými kříži, které nosí i arcibiskupové, metropolité, na znamení své služby a autority. Kolegium kardinálů v čele s děkanem Carlo Confalonierim se seřadilo a každý kardinál slíbil papeži osobně věrnost. Poté, co kardinál děkan poklekl, byl podruhé papežem přerušen obvyklý postup. Druhým kardinálem nebyl další věkem nejstarší kardinál, ale polský primas, kardinál Stefan Wyszyński. Právě se chystal pokleknout, když Jan Pavel II. povstal z trůnu, sklonil se a sevřel ho v objetí. Po inauguraci následovala mše. Oltář lemovaly červené a bílé gladioly, národní polské barvy. Po pravici papeže usedlo asi 300 biskupů, po levici sedělo osm set osobností, reprezentující moc celého světa ze všech osídlených kontinentů i z Tichomoří. První čtení bylo z Izaiáše, druhé z I. listu Petrova v polštině, evangelium bylo z Jana. Na znamení univerzálnosti církve byla Kristova výzva Petrovi „Pas mé beránky“ pronesena nejen v latině, ale i v řečtině. Po evangeliu usedl Jan Pavel II. – oblečený do bílého a zlatého roucha a s bílou mitrou na hlavě – na trůn, tváří k davu, který byl komentátory televizních stanic odhadován na 300 tisíc lidí. Nejen posluchači na náměstí sv. Petra, ale i miliony po celém světě očekávali, co řekne. A papež začal: „Ty jsi Kristus, syn Boha živého.“ „Každý, kdo nastupuje do Petrova úřadu v církvi, musí začít tímto způsobem. Aby přinesl svědectví pravdy o Bohu a lidstvu, musel být Petr zaveden do Říma.“ „Je možné,“ řekl Jan Pavel II., „že rybář z Galileje do Říma vůbec nechtěl jít. Byl ale poslušný, přišel a zůstal, poslušný až k mučednictví, k naplnění křesťanského svědectví. Nyní přišel do města nový římský biskup. Možná, že i on by byl raději zůstal jinde. Přesto však přišel do Říma, do Petrova města, připraven strávit svůj život ve službě pravdy, že lidské bytosti vykoupené Kristem, jsou mnohem významnější, než si představují.“ „Nový papež nebude korunován triregnem – papežskou tiárou, tj. papežskou trojkorunou. Tiára se stala symbolem dočasné papežské moci. Církev ale není církví moci, ale církví svědectví evangelia.“ Papež pokračoval: „Nebojte se přivítat Krista a přejmout jeho pomoc. Pomáhejte papeži a všem, kteří chtějí sloužit Kristu a přijmout jeho pomoc. Pomáhejte papeži a všem, kteří chtějí sloužit Kristu a s Kristovou pomocí sloužit člověku a veškerému lidstvu. Nebojte se! Otevřete Kristu dveře dokořán. Otevřete jeho spasitelné moci hranice států, ekonomické a politické systémy, rozsáhlá pole kultury, civilizace a rozvoje. Nebojte se! Kristus ví, co je v člověku. Jen On to ví.“ Pontifikální mše končila kolem jedné odpoledne. Jan Pavel II. se ale neodebral zpět do baziliky, ale potřetí porušil tradici. vydal se sám k obrovskému davu na náměstí. Pozdravil a požehnal skupinu invalidů na vozících a sevřel do náruče malého


Strana 5

chlapce, který mu podal květiny. Jeho objetím jakoby pozdravil celý shromážděný dav a za jásotu se odebral do papežského příbytku. Ale jásot a pozdravy pokračovaly, a tak Jan Pavel II. několikrát kynul z okna lidem. Rozešli se, až když je poslal domů se slovy: „Je čas, abychom šli všichni na oběd, dokonce i papež.“ Uprostřed nádhery Apoštolského paláce – Raffaelových fresek, zlacení, tapiserií a mramoru – byl prostý papežův byt v posledním patře paláce. Papežův byt – to byla kaple, jídelna, velký a malý přijímací pokoj. Vedle sdíleli kancelář jeho dva sekretáři. Následovala papežova soukromá kancelář, v ní velká ikona Černé Madony. Papežova ložnice byla rozdělena skládací zástěnou na dvě části. Na jedné straně byl malý psací stůl, na druhé ložnice s velkou postelí a jednoduchou bílou prošívanou přikrývkou, několik skříněk, stůl, na stěně mapa římského biskupství. V papežových pokojích stály dvě fotografie: snímek kardinála knížete Adama Stefana Sapiehy a na papežově stole v kanceláři malá fotografie rodičů. Prvním sekretářem papeže se stal Stanislav Dziwisz. Dlouholetý sekretář krakovského arcibiskupa Karola Wojtyly se stal i prvním sekretářem nového papeže. Stanislav Dziwisz byl o devatenáct let mladší než Jan Pavel II., narodil se v roce 1939 v Raba Wyzna nedaleko Nového Targu.Karolem Wojtylou byl vysvěcen na kněze, studii získal titul doktora teologie. Vztah mezi těmito dvěma byla vztahem otce a syna, ale Dziwisz nebyl „otiskem“ Wojtyly. Byl loyální, diskrétní, neúnavný, se smyslem pro humor. Svůj úkol chápal jako uskutečňování toho, co si Svatý otec přeje. Jediným jeho smutným údělem bylo říci mnoha důležitým lidem „ne“. Druhým sekretářem byl v letech 1978 – 82 otec John Magee, Ir, kterého zdědil po Pavlu VI. a Janu Pavlu I. Poté od roku 1982 byl druhým sekretářem otec Emery Kabongo, mladý kněz ze Zaire. Papeže bylo třeba opravdu „chránit“ před množstvím návštěv, neboť dělal věci, které jiní před tím prostě nedělali a dělal je takovým tempem, které lze označovat v jeho vytížení za závratné. Vstával v 5:30 hodin a když se oblékl, šel

do své soukromé kaple na modlitby. Tam setrval hodinu. On tomu říkal, že předkládá „geografii“ svých modliteb Kristu, a to od světových krizí až po starosti církve. A k tomu stovky soukromých žádostí o modlitbu, které mu vypisovaly na listy papíru denně z jeho korespondence řeholnice jeho domácnosti a listy mu kladly nahoru na klekátko (J. P. II .- Crossing the Treshold of Hope, str. 19-26). V 7:30 koncelebroval mši se svými sekretáři před malým shromážděním hostů – kněží a řeholnic. V 8:30 snídal s těmi, které pozval na mši. Od 9:30 do 11 hodin psal, často v kapli před Nejsvětější svátostí. Každý list rukopisu byl označen krátkou modlitbou, kterýžto zvyk měl od nepaměti. Encykliky, apoštolské listy, exhortace a projevy k veřejnosti se vršily. Psal i koncepty, které předával důvěryhodným osobám. Pracoval také na základě konceptů kurie nebo svých poradců. V 11 hodin začínaly oficiální schůzky a audience, které trvaly do 13:30 hodin. Potom se podával oběd s hosty, obvykle předkrm, těstoviny, maso nebo ryby s množstvím zeleniny, čerstvé ovoce, víno a minerálka. Když oběd před 15 hodinou skončil, papež si v soukromí na 10 minut odpočinul, pak se pokusil o rychlou procházku po vatikánských zahradách. Při chůzi se pokaždé modlil růženec. V té době se ostatní Řím ještě věnoval poněkud delšímu odpolednímu spánku. Zamčená sloha s dokumenty, korespondencí a dalším, „přicházela“ ze sekretariátu státu Vatikán v 15 hodin. Jeho sekretáři obsah roztřídili a předložili papeži to, co musel rozhodnout nebo podepsat. Jednou týdně přijímal kardinála státního sekretáře, kardinála prefekta Kongregace pro nauku víry, kardinála prefekta Kongregace pro biskupy, sostituta, tj. vedoucí Státního sekretariátu a papežova skutečného personálního šéfa a konečně i sekretáře Sekce pro vztahy s ostatními státy, tedy ministra zahraničí. Mimo tento den začínaly vždy odpoledne další formální plánované audience. Večeře byla v 19:30, obvykle s odpoledními hosty a končila asi v 21 hodin. V tu dobu „došla“ další složka ze Státního sekretariátu. Po zbytek večera Jan Pavel II. četl poštu, psal a až do 23 hodin prohlížel přicházející faxy. Teprve poté se modlil a odcházel na lůžko. A to ještě na stolku často čekala některá z filozofických nebo teologických knih. Relaxaci potom znamenala především četba, hudba a sem tam film. Svěžest, elán a víra v poselství, jež kázal nový papež se přenesla mezi církevní otce, biskupy, kazatele, teology, pastýře duší a duchovní vůdce, protože papež říká pravdu. Říká, že je potřeba objevovat lidem smysl života, a že ten je už jednou provždy daný křesťanstvím. „Hlásejte křesťanství! Nebojte se!“ (pokračování příště) Připravil Rostislav Dočkal Redakce se omlouvá za chybu tisku, při níž vypadla v minulém pokračování jedna číslice, zahájení konkláve – místo 1. října patří 14. října 1978. Čtenáři nechť si laskavě opraví.

Čechy

Morava

Slovensko

Letní pobyty pro rodiny s Centrem pro rodinný život:

• 21.7.-28.7. Nízké Tatry - Liptov, škola v přírodě, Liptovská Porúbka. • 28.7.-4.8. podhůří Roháčů, rekreační středisko Huty. • 28.7.-4.8. Vysoké Tatry, škola v přírodě - Dětský Ráj, Tatranské Lesná.

• 15.7.-22.7. Vizovické vrchy, rekreační středisko Revika, Vizovice. (www.revika.cz) • 21.7.-28.7. Jeseníky, rekr. středisko Losinka, Rapotín/Velké Losiny - pobyt pro rodiny a osamělé rodiče • 5.8.-12.8.

s dětmi. (www.losinka.cz) Litovelské Pomoraví, ekocentrum Sluňákov, Horka nad Moravou. (www.slunakov.cz)

• 14.7.–21.7. Krkonoše, penzion Marianum, Janské Lázně - pobyt pro prarodiče s vnoučaty.

(www.marianum.cz)

Informace a informační brožury naleznete ve farnostech, případně kontaktujte Centrum pro rodinu Olomouc. Strana 6


Sociální učení církve OCTOGESIMA ADVENIENTES

Městský život a změny, které vyvolala průmyslová revoluce, nastolují otázky, které dosud nebyly chápány zcela správně. Jaké místo budou mít ve světě ženy a mladí lidé? Dialog mezi mládeží a staršími lidmi je po všech stránkách složitý. Mladí planou horlivostí změnit svět a jsou plni vnitřní nejistoty vůči budoucnosti. Nelze přehlédnout, že zde může dojít k vážným konfliktům, k neshodám v soužití a útěku před vzájemnými povinnostmi, dokonce i v kruhu rodiny. Zpochybňuje se uplatňování autority, výchova k odpovědnosti, předávání hodnot a pevného přesvědčení, tedy věcí, které se všechny hluboce dotýkají základů samotné společnosti. V mnoha zemích se již silně naléhá zákonnými ustanoveními zrušit neoprávněné znevýhodňování ženy vůči druhému pohlaví a přiznat jí rovnoprávnost, plně odpovídající její důstojnosti. Nemluvíme o oné falešné rovnosti, která by popírala rozdíly stanovené samotným Stvořitelem a byla v rozporu s hlavním úkolem ženy v rodině i společnosti. Lidská osoba je a musí být počátkem, nositelem a cílem všech společenských institucí. Každý má právo na práci, na možnost rozvíjet své schopnosti a svou osobnost při výkonu svého povolání, na spravedlivou odměnu, která by umožnila jemu a jeho rodině vést slušný život po stránce hmotné, společenské, kulturní a duchovní a právo na pomoc v nemoci nebo ve stáří. I když všechny demokratické státy zásadně připouštějí sdružování v odborech na obranu těchto práv, nejsou vždycky přístupné jeho uplatňování. Význam odborů je velký. Jejich úkolem je zastupovat různé kategorie pracujících, podporovat jejich legitimní úsilí o hospodářský rozvoj společnosti a rozvíjet jejich smysl pro vlastní odpovědnost za obecné dobro. Činnost odborů není bez obtíží. Někde může vzniknout pokušení těžit z pozice síly a vnucovat podmínky příliš těžké pro celkové hospodářství a tím i pro společnost, nebo pokušení prosazovat požadavky politické. Je nutno pro každodenní život celého společenství posoudit a stanovit mez, za kterou škoda způsobená společnosti je již nepřípustná. Zaslepené sobectví a vládychtivost jsou pro člověka stálým pokušením. Proto je nutné čím dál tím jasnější rozlišování, abychom dovedli postihnout vznikající nespravedlivé situace hned u kořene a zavádět postupně právní řád, který odstraňuje stále více nedostatků. Zaměříme-li se na změny vyvolané industrializací, které vyžadují rychlé a neustálé přizpůsobování, snadno rozeznáme, že poškozených přibývá a chtějí-li se ozvat, platí jejich hlas stále méně. K těmto novým „chudým“ – lidem tělesně postiženým a se sníženou schopností zapojit se do společnosti, starým a z různých důvodů na okraji společenského života, - obrací církev svou pozornost. Chce je vyhledávat, chce jim pomáhat, bránit jejich místo a jejich důstojnost v lidském společenství. K těm, jimž se děje bezpráví musíme počítat lidi, kteří jsou právně nebo fakticky diskriminováni pro svou rasu, původ, barvu, kulturu, pohlaví nebo náboženství. Otázka rasové diskriminace vyvolává napětí jak uvnitř jednotlivých zemí, tak i na úrovni mezinárodní. Tendenci udržovat nebo zavádět zákonodárství nebo chování, které je soustavně založeno na rasových předsudcích, lidé právem považují za neospravedlnitelnou a odmítají ji jako nepřípustnou. Myslíme také na obtížnou situaci velkého počtu dělníků, kteří se odstěhovali do zahraničí a protože tam jsou cizinci, obtížněji prosazují svá práva, bez ohledu na to, že jsou skutečným přínosem pro hospodářství národa, který je přijal. Slovo pro každého Číslo 5, Ročník 13, Květen 2007

Apoštolský list papeže Pavla VI.

Je povinností všech, a zvláště křesťanů, aby pracovali na nastolení bratrství všech národů. Nemůžeme se obracet v modlitbě k Bohu, Otci všech, jestliže odmítáme chovat se bratrsky k některým lidem, stvořeným podle Božího obrazu. S demografickým růstem vzroste v příštích letech počet lidí, kteří nenalézají práci a jsou donucováni k bídě a k příživnictví. Znepokojuje nás, když v této oblasti zjišťujeme jakýsi fatalismus, který se zmocňuje odpovědných politiků. Ten vede mnohdy k řešením podporujícím antikoncepci a potraty. Musíme se vší vážnosti prohlásit, že rodina, bez níž neobstojí žádná společnost, má právo na pomoc, která ji zajistí podmínky ke zdravému rozvoji. Bez nezcizitelného práva na manželství a na potomstvo neexistuje opravdová důstojnost člověka.

Hromadné sdělovací prostředky Mezi největšími změnami naší doby nechceme přejít mlčením den ode dne rostoucí úlohu hromadných sdělovacích prostředků a jejich vliv na smýšlení, informovanost, na proměny lidských institucí i samotné společnosti. Mají zcela jistě mnoho kladných stránek. Pomocí nich se k nám dostávají téměř okamžitě informace z celého světa. Nicméně tyto hromadné sdělovací prostředky dospívají svým vlastním působením k tomu, že představují novou velmoc. Jak bychom se neměli ptát na skutečné držitele této moci, na to, jaké sledují cíle a jaké prostředky k tomu používají a konečně na ohlas jejich působení, pokud jde o uplatňování osobních svobod, o oblast politickou a ideologickou, o život sociální a hospodářský i o kulturu? Lidé, kteří mají v rukou tuto moc, mají velkou mravní odpovědnost za pravdivost informací, které šíří. Musí pomocí vhodných opatření pečovat, aby se nepropagovalo nic, co by poškozovalo společné dědictví životně důležitých hodnot, na nichž se zakládá rozvoj společnosti. Lidé si náhle uvědomují, že neuváženým vykořisťováním přírody riskují, že ji zničí a že se sami stanou obětí tohoto hanobení. Nejen životní prostředí se stále zhoršuje – (znečistění a odpady, nové nemoci ), - ani lidské společenství již člověk neovládá, a tak si může vytvořit pro zítřek životní podmínky, které pro něj budou naprosto nesnesitelné. K těmto novým výhledům musí křesťané obrátit pozornost, aby spolu s ostatními lidmi převzali odpovědnost za osud, od nynějška společný. II. Základní nároky a myšlenkové proudy V době, kdy vědeckotechnický pokrok zásadně proměňuje tvářnost pozemského sídla člověka, projevuje se v těchto nových souvislostech dvojí tendence. Je to nárok na rovnost a nárok na spolurozhodování. Výhody a omezenost právního uznání V této oblasti už bylo dosaženo pokroku. Byla vyhlášená lidská práva a mezinárodními dohodami se započalo s uplatňováním těchto práv. Přesto stále ožívá nespravedlivá diskriminace – rasová, kulturní, náboženská a politická. Lidská práva jsou stále málo uznávána. V mnoha případech se nové zákony vytvářejí později, než vyžadují dané poměry. Jestliže v právních předpisech chybí smysl pro úctu a službu bližnímu, pak i občanská rovnost před zákonem bude sloužit jako výmluva pro očividně nespravedlivé diskriminace, pro stálé vykořisťování, ba přímo pohrdání druhými. Láska k člověku zaujímá v pozemských hodnotách první místo, zajišťuje mír jak sociální, tak i mezinárodní tím, že hlásá všeobecné bratrství. (pokračování příště)

Připravil František Adamík

Strana 7

Milí chlapci a děvčata! „Májový večer voní, zpívám jen o ní – o Paní vesmíru….“ Úryvek z písně o Panně Marii nám připomíná, že měsíc květen je zasvěcen mamince Pána Ježíše. Další píseň : „Naplňuj mne Duchem svým, nechci být prázdný džbán…“ nám chce říct, že se blíží svátek seslání Ducha svatého. Duch svatý nám dává mnoho darů a to úžasných, ale také nám pomáhá zvládnout učení a zkoušky, které nás v měsíci květnu čekají.

Dětské okénko

Jednu neděli odpoledne, když jsme si společně hráli, tak mě napadlo, abych se zeptala chlapců a děvčat, o čem by si rádi přečetli v našem Dětském okénku. Dozvěděla jsem se nejdříve, že jej nečtou. Po chvilce se děvčata přiznala, že by chtěla vědět E-maily chlapců a jen jediná prosba byla, abych napsala něco o modlitbě. Seznamku zatím dělat nebudu, ale když budete mít nápad něco napsat či nakreslit do okénka, tak ráda vaše návrhy přijmu. Moje E-mailová adresa: [email protected]. Jednou jsem jela na kole a přede mnou se zvedal vysoký kopec, který jsem měla vyšlapat. Při pohledu na cestu jsem si uvědomila námahu, kterou musím vynaložit, než vyšlapu až nahoru. A protože jsem se právě modlila, napadlo mě, že takový pocit můžeme prožívat i v okamžiku, když se máme modlit a zdá se nám to v tu chvíli těžké. „To bude zase námaha - modlit se!“ Já jsem tehdy volala na Pána Ježíše: „Pane, nauč mě modlit se, jak se mám modlit, abych vyjela až na vrchol svého duchovního života.“ Pán mi odpověděl: „Modli se Otče náš, jenž jsi na nebesích…..“

Co je to modlitba?

Modlitba je místo, kde se člověk setkává s Bohem. Stejně jako posvátné místo na hoře Sínaj, kde se Mojžíš setkal s Bohem, můžeš se i ty setkávat s Bohem v modlitbě. Mojžíš se setkal s Bohem na místě, kde hořel keř. Bůh Mojžíšovi řekl: „Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je svaté.“ Když se jdeš ty modlit - rozmlouvat s Bohem, vezmi si příklad z tohoto příběhu. Ať tvé srdce hoří láskou k Bohu. Stejně jako keř hořel ohněm a plameny ohně keř „nepozřely“, nechť i tvé srdce hoří ohněm – ohněm lásky k Bohu. Oheň lásky v srdci také nic nepozře, nespálí. Stejně jako si Mojžíš měl zout boty, když stál na posvátném místě, „zuj“ si i ty boty, když jdeš na posvátné místo modlitby. Co to znamená dnes, „zout si opánky?“ Zavři se ve svém pokojíčku, najdi si místo, kde můžeš být chvíli o samotě, v tichu a v klidu. A pak si zavři oči, uvolni se, na nic nemysli – jako bys šel spát. Pak řekni Pánu Bohu všechno, co máš na srdci. Poděkuj mu, popros ho o vše, co si přeješ. A co když neuslyšíš hlas Boha? Nevzdávej se, buď trpělivý. Pamatuješ si, když jsi měl 2 roky? Maminka s tatínkem na tebe také mluvili, a ty jsi jim nerozuměl. Ale dnes rozumíš tomu, co ti říkají. Některým lidem trvá celý život, než se naučí Bohu naslouchat, ale nakonec to zvládnou - ani neví jak. Stejně jako ty ani nevíš jak, ale na rozdíl od malého dítěte už rozumíš tomu, co ti říkají rodiče. Někteří lidé se nenaučí rozumět hlasu Božímu ani za celý život. Buď trpělivý a uč se Bohu naslouchat. I o tom je modlitba – nejen mluvit, ale také naslouchat. Když se budeš snažit, dřív nebo později Jeho hlas uslyšíš. Strana 8

Duchu svatý, jmenujeme tě lidskými jmény, abychom o tobě nemuseli úplně mlčet. Ty jsi vzduch, který dýcháme, dálka do které hledíme, světlo, které osvěcuje lidi, láska, s níž nás Bůh stvořil. Otevři mě pro všechny lidi a pro veškeré dobro. Probuď mě k životu, tak jako jsi probudil Ježíše ze smrti k životu. Připomeň mi všechno, co vykonal. Pomáhej mi žít tak, abych se stal světlem tvého světla.

Modlitba k Panně Marii Maria, Matko Boží, uchovej mi srdce dítěte, čisté a průzračné jako horský pramen. Vypros mi srdce prosté, které v sobě neživí smutek a hořkost. Srdce velkorysé v dávání a něžné v soucitu. Srdce věrné a velkodušné, které nezapomíná na žádné dobro a nemyslí na pomstu za žádné zlo. Učiň mé srdce tiché a pokorné, milující bez výhrady, ochotné ztratit se před Tvým Synem v srdci druhého. Srdce velkorysé a nezdolné, které žádná nevděčnost neuzavře a žádná lhostejnost neunaví. Srdce, které trápí jen touha po slávě Ježíše Krista. Srdce zraněné jeho láskou, srdce, jehož rána nenalezla vyléčení jinde než v nebi. L. de Grandmaison


Když mně došel tento E-mail, děkovala jsem Bohu, neboť to bylo pro mne povzbuzení, pohlazení po duši, zamyšlení jak žít život. A tak pro vás, starší děti a mládeži, kdo to nezná – zamyslete se. Život je jako jízda na windsurfingu. Voda, to je život, který nám Bůh dal. Vítr a vlna, Boží vůle, to je odpověď na Vítr, to je Boží vůle. Moudrý člověk otázku: „Bože, co je vůle Tvá pro můj život?“ Windsurfingové prkno s plachtou, chytí ráhno plachty a nasměruje surfové prkno, to jsou prostředky, které nám Bůh dává k tomu, abychom žili Jeho plachtu tak, aby se do ní vítr opíral. vůli a přinesli tak zprostředkovaně lidem, co žádá On. Hlupák, který se snaží Hlupák se snaží proti větru bojovat. bojovat, to je ten, který jde svou cestou (nezájmu, pohodlí, sobectví), aby uspokojil Anebo je život jako surfování. vlastní ego. Stoupneš si na prkno. Boží vůle je Je mnoho způsobů, jak žít život. Můžeme žít naprosto harmonicky - tzn. bez úsilí, vlna, po které se můžeš svézt. nebo s každodenním pracovním nasazením, nebo bojovně... - není důležité, jaký Moudrý člověk se nechá vlnou způsob zvolíme. Důležité je, zda žijeme s Bohem a zda po nás zůstane na cestě unášet, dostane se na vlnu a jen života stopa lásky, pokoje a radosti. Nepočítá se to, jak velká ta stopa je. O tom vyrovnává svou rovnováhu, aby z rozhoduje Bůh tím, kam nás postaví a co do nás vloží. Sebemenší stopička lásky prkna nespadl. Hlupák se snaží s a pokoje je víc, než sebevětší stopa zla. Zůstane-li po nás stopa zla a chaosu, je Připravila Liba vlnami bojovat a dostat se za ně. jedno, jaký způsob života žijeme, není v něm nic dobrého. Kongregace Milosrdných sester svatého Kříže Kroměříž zve na

Komunita Blaavenství v Dolanech u Olomouce pořádá

DUCHOVNÍ CVIČENÍ PRO DÍVKY OD 16 LET Ztišení a prohloubení vztahu k Bohu: 23. 7. - 27. 7. vede biskup Pavel Posád 30. 7. - 3. 8. vede P. Jan Linhart, spirituál olomouckého konviktu 6. 8. - 10. 8. vede ThLic. Václav Slouk Setkání s Biblí pomocí různých metod: 22. 8. - 26. 8. vede doc. P. Petr Chalupa, ředitel ČKBD Cena za pobyt je 860 Kč. Přihlásit se můžete na adrese:

sv. Františka Šmajstrlová, Koperníkova 1446/3, 767 01 Kroměříž e-mail: sr.františ[email protected]

Do Stterwoodu

letní dětský křesťanský tábor

28. 7. – 11. 8. 2007

pro děti ve věku 7 – 15 let. Místo konání – Valašská Polanka (stanová základna). Cena 1 200 Kč. Info na plakátcích a u Jany Lehké, tel. 777 571 692, 736 434 613 Komunita Blahoslavenství pořádá v Dolanech u Olomouce

Komunita Blahoslavenství v Dolanech pořádá duchovní cvičení Jak každodenně žít z milosti svého křtu

Pro mládež od 14 do 18 let V PROGRAMU: přednášky a diskuse, sdílení ve skupinkách, chvály, mše sv. a adorace, tvořivé dílny, sportovní aktivity, biblické tance, zajímavé večery: koncert, táborák, modlitba…, prožívání přátelství S SEBOU JE POTŘEBA SI VZÍT: spacák, karimatku a pokud máš, i stan, sportovní oblečení + věci k osobní hygieně, hudební nástroj (hraješ-li na nějaký), finanční příspěvek 900 Kč na stravu a všechno ostatní… Přihlášku je možné zaslat poštou, e-mailem, nebo zatelefonovat: Komunita Blahoslavenství, Dolany 24, 783 16. E-mail: [email protected] Tel. č.: +420/585 396 638


Přednášející: P. MICHAEL ŠPAČEK SR. VERONIKA JERUZALÉMSKÁ od neděle 12. srpna (večer) do soboty 18. srpna 2007 (poledne) Místo konání: Arcibiskupský kněžský seminář v Olomouci

Předpokládaná cena: 2000 Kč

Bližší informace a zápis na adrese:

Komunita Blahoslavenství Dolany 24, 783 16 Tel. číslo: +420/ 585 396 638 Mob: +420/ 731 621 282 e-mail: [email protected]

Strana 9

V posledním čísle našeho časopisu jsme skončili tím, že na jedné straně červenec 2006 – leden 2007 drží čeští vojáci ochrannou ruku nad cizinci, na straně druhé nechávají doma své vlastní rodiny. O tom, jak odloučenost prožívají sami vojáci a jejich rodinní příslušníci, se dozvíme trochu nyní. Jedna z vojaček po příletu do Kosova říká: „Moc se mi sem nechtělo, ale člověk plní to, co dostane…“ A jiný „…manželka už je zvyklá. Už jsem voják docela dlouho, tak že ví, co ji čeká. Takže to zvládnem.“ A je tu ještě jeden pohled „… jednak už mám zkušenosti z tříměsíční mise v Iráku. Ale půl roku není nic příjemného bez svých blízkých.“ A co říkají nejbližší? „Chybí a nejvíce se to projevuje na takových těch základních věcech jako nákupy nebo výměna žárovky, technické věci a my teď opravujeme dům. Takže té práce je hodně.“ Jedna z manželek odloučení komentovala „… já jsem poměrně zvyklá na odloučení manžela. Pokud je na misi, nebo dlouhodobě dojížděl, tak jsme přizpůsobili chod rodiny taky tomu omezení.“ Maminka vojáka dodává „… píšeme si přes emaily a já si myslím, že i to foto, které posílá, dává nám malé vidění toho, v čem se nachází nebo jak se má, to nás informuje a zároveň zklidňuje v této situaci.“ Rodinné zázemí vojákům v daleké misi se vytvořit nedokáže. Jinak je o vojáky v misi dobře postaráno. Fyzičku mohou zdokonalovat v posilovně a přebytek energie vydávají na venkovních sportovištích. S oblibou se věnují také běhu a cyklistice. Na základně je také knihovna, kde si mohou vojáci vybrat z široké nabídky románů, filmů na videokazetách nebo na DVD nosičích. Není náhodou, že knihovnici vykonává vojenská psycholožka, která říká „Není to o tom, že já jsem tady a já vám pomůžu, nechcete si náhodou popovídat. Myslím si, že voják by se měl sám přihlásit. Ale zase tím, že jsem mezi nimi, tak sleduji jejich aktuální stav a můžu trochu odhadnout, kdo by teď mohl být potencionálním klientem, když to přeženu.“ Splín a špatná nálada není na misi něčím výjimečným. Někteří se s nimi dokáží poprat sami. Pro ty ostatní je tady právě psycholožka nebo kaplan, který doplňuje: „Já si myslím, že z větší části – tak jak jsem zjistil na přípravě – nejsou věřící, nebo jsou pokřtěni, ale nepraktikují svou víru, ale kaplan je zde skutečně pro všechny, bez rozdílu vyznání, nějakého přesvědčení. Jsou zde mladí lidé, kteří hledají smysl života, kteří vůbec něco v životě hledají, co má trvalejší charakter než nabízí tento svět.“ Co znamená zkušenost z mise pro jednoho z vojáků? „Myslím si, že co jsem se vrátil z Iráku, začal jsem si vážit zdraví, přátel, toho co v ČR mám.“ Pobyt na mírové misi je pro každého, kdo se jí zúčastní neocenitelnou zkušeností. Naučí se spoléhat sám na sebe. Nahlédne do světa bídy a zjistí, co pro něj znamená rodina. Pro tu je odloučení stejně náročné, neboť dodávají: „Myslím si, že jeho názory jsou samozřejmě vytříbenější a jeho přehled o životních situacích je daleko rozsáhlejší.“ Další „… vytvořím si svůj systém, naučím se spoustu věcí sama.“ A jiná „… je to oboustranná tolerance. Ve chvílích, kdy se vrátí domů a on má svůj systém, já zase svůj, takže se musíme

KOSOVO

Strana 10

doladit. Neříkám, že je to vždy dokonalé, nicméně dá se to sladit.“

Návrat domů po šesti měsících nemusí být vždycky idylický. I s tím armáda počítá. Než se vojáci vydají ke svým blízkým, čeká je zvláštní procedura. Psycholožka to vysvětluje: „… jmenuje se to psychologická příprava na návrat do vlasti, kde se jim snažíme přiblížit aspekty návratu. Vysvětlíme jim možnosti jak zareaguje manželka či manžel, jak mohou zareagovat děti různého věku.“ A návrat domů? To jsou první radostná objetí, polibky. V lednu 2007 také přistálo letadlo s hranickými navrátilci a na základnu Šajkovac odletěl další kontingent, v pořadí desátý. V pátek 16. února 2007 na Masarykově náměstí v Hranicích slavnostně nastoupili příslušníci 9. kontingentu KFOR k poslední události spojené s misí. Slavnostního nástupu za hojné účasti veřejnosti a velkého zájmu médií se zúčastnil náměstek ministryně obrany a ředitel Kanceláře ministryně obrany Pavel Mašek, náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Ing. Pavel Štefka, starosta města a další hosté. Z rozkazu ministryně obrany a náčelníka Generálního štábu AČR byly předány Záslužné kříže ministryně obrany III. st., Čestné odznaky Přemysla Otakara II. a medaile ministryně obrany Za službu v zahraničí. Velitel kontingentu podplukovník Ing. Pavel Lipka ocenil společné působení v Kosovu: „Jsem rád, že můžu vystoupit tady na náměstí v Hranicích a s klidným svědomím vám oznámit, že příslušníci 9. kontingentu AČR v sestavě KFOR svůj úkol beze zbytku splnili. Svým podřízeným jsem již za profesionální práci poděkoval před odletem v prostoru nasazení.“ Jak dlouho budou čeští vojáci v Kosovu působit si netroufnu odhadnout. Ale nějaký čas to ještě bude.

kpt. Mgr. Jaroslav KNICHAL


Z Centra pro rodinu děkanátu Přerov…

Pro chlapy: 8. 5. zveme chlapy i s jejich rodinami na pěší pouť na Svatý Hostýn Červnové setkání chlapů bude cyklovýlet s dětmi v sobotu 16. 6. 2007. Pojedeme nenáročnou trať – Přerov – Osek n.B. – a na závěr budou střelby ze vzduchovek. Sraz ráno v 9 hodin u mostu přes Bečvu v Prosenicích. Bližší informace v příštím čísle a na plakátcích. Mateřské Centrum Ráj – Pavlovice u Přerova Maminky s dětmi - středa od 8,30 do 11,30 hod pátek od 15,30 do 18 hod Maminky bez dětí - břišní tance – úterý od 17,15 hod nebo od 18,45 hod - cvičení pro radost – čtvrtek 18,45 hod 1. 6. od 15,30 hod – „Děti v Ráji“ – soutěže a hry pro batolata a předškoláky i jejich rodiče Klub maminek v Domaželicích – vždy ve čtvrtek od 16 do 18 hod na faře

Senioři: Beňov – Klub LIMA – 1x za 14 dní - pondělí od 8 do 9,30 hod ve škole – 7. 5., 21. 5., 4. 6. Domaželice – Klub LIMA – na jaře -1x měsíčně – v pondělí 21. 5. od 9 do 10,30 hod – na faře Pavlovice – každý čtvrtek od 16,30 do 17,45 hod 3. 5. - Promítání filmu 10. 5. - posezení u čaje, hudební vystoupení dětí ke svátku matek 17. 5. - Klub LIMA – trénink paměti, myšlení, pohybu, 24. 5. - Okénko pro zdraví – beseda: Možnosti posílení zdraví – předávání zkušeností

„Poznejme se navzájem“ – setkání rodin z farností děkanátu Přerov – v neděli 20. května 2007 od 14,30 hodin na Centru pro rodinu v Pavlovicích. Předávání nápadů a zkušeností ze života našich rodin ve farnostech. Program pro děti zajištěn. Jakákoliv dobrota ke společnému občerstvení je vítána. Přihlášky telef. nebo emailem do 13.5.

Doporučujeme: DUCHOVNÍ OBNOVU PRO RODINY (Centrum pro rodinný život Olomouc), která se uskuteční 25. - 27. května 2007 v areálu poutních domů na Svatém Hostýně. Obnovu povede P. Petr Vaculík SDB. V průběhu promluv pro manžele se o vaše děti (i miminka) postarají pečovatelé spolu s katechetou. Informace a přihlášky - pro rodiny

Připravujeme: Dobrodružnou kulturně vzdělávací akci pro rodiny s dětmi „S rodinou si hraj – projeď Olomoucký kraj!“ v neděli 24. 6. 2007 od 13 hod na výletišti v Hradčanech a v okolní přírodě. • Fiktivní cestování po zajímavých místech Olomouckého kraje - na 0,5 - 3 km trase • Soutěže a hry související s významnými místy • Tipy na prázdninové výlety v našem kraji – netradiční, dynamická a zábavná propagace zajímavých míst • Prezentace Mateřských center, klubů seniorů, setkávání chlapů apod. • Nabídka pravidelných prorodinných aktivit na tento i příští rok • Bohatý doprovodný kulturní program • V areálu hrací koutky pro nejmenší děti, pískoviště, dětské hřiště pro předškoláky i školáky • Zajištěno bohaté občerstvení Zveme všechny rodiny a těšíme se na vás! Kdo by chtěl pomoci s přípravou akce nebo finančně či materiálně přispět – zavolejte nebo napište.

Manželská setkání 2007 Kurz je zaměřený na prohloubení vztahů mezi manžely a v rodině. Účastnit se mohou manželské páry každého věku. Je možné s sebou vzít i děti, pro které je připraven poutavý prázdninový program. Kurzů Manželských setkání se u nás zúčastnilo již více než 3 000 manželských párů. Účast na tomto kurzu je příležitostí pro manžele k obnovení a posílení vzájemné lásky, k výměně zkušeností i k duchovnímu povzbuzení. Kroměříž 1. - 8. 7. 2007 YMCA Setkání Ludmila Lněničková, Lánská 14, 568 02 Svitavy, tel: 461 535 758; e-mail: [email protected] Hranice 21. 7. - 28. 7. 2007 Centrum pro rodinu a soc. péči, Jan Zajíček, Kostelní nám.1, 728 02 Ostrava 1, tel: 596 116 522/kl.232; 731 625 621; e-mail: [email protected] Podrobné informace na webových stránkách: www.ms.proglas.cz Další kurzy se stejným obsahem se konají: Dlouhé Rzy, 8. - 15. 7. 2007, pořádá České sdružení Církve adventistů sedmého dne. Jan Ejem, M. Majerové 86, 541 01 Trutnov tel: 724 103 251, e-mail: [email protected] Litomyšl, 14. - 21. 7. 2007, pořádá CPR Liberec/Litoměřice Iva a František Růžičkovi, Husitská 128/32, 417 41 Krupka 3, tel: 417 852 315, 606 501 897 Třešť, 18.-26.8.2007, pořádá YMCA Živá rodina Hana Pištorová, YMCA-Živá rodina, Na Poříčí 12, 115 30 Praha 1 tel: 224 872 421, 606 745 048


Strana 11

Jsou události v dějinách světa, které změnily tvářnost země. Staly se v různých dobách a zdánlivě spolu nesouvisí. Společné u nich je, že se při nich zřetelně projevila pomoc Panny Marie. Vrátíme-li se mimo jiné v mysli pamětníků do roku 1917, vyvstanou nám různé dějinné události. Zvlášť hrůzy první světové války, která se táhla Evropou. Nemilosrdná válka kosila životy i malého státu Portugalska. Všude slzy, bída, pustošení a smrt nevinných obětí. Tu zčista jasna zaznělo jméno slibující naději a mír. FATIMA – FATIMA. Fatima je malá vesnička v diecézi Leiria, 190 km na sever od hlavního města Portugalska – Lisabonu. V májovém měsíci dne 13. LP 1917 v údolí Cova da Iria, v blízkosti osady Aljustrel u Fatimy, se zjevila třem malým pasáčkům - desetileté Lucii, devítiletému Františkovi a jeho sestře, sedmileté Hyacintě, Panna Maria, která je vybídla, aby přicházeli vždy 13. den po šest měsíců a že jim poví, kdo je a co od nich žádá. Děti přicházely a dovídaly se jednotlivá tajemství. Panna Maria se představila jako Královna posvátného růžence a prosila, aby se denně modlily růženec, a tak vyprošovaly pro svět vytoužený mír. Od samého začátku zjevení bylo cílem Neposkvrněné dosáhnout obrácení duší a učinit konec zkouškám, které na lidstvo doléhají. Při zjevení děti prožily krátký okamžik plný hrůzy, ve kterém viděly peklo – viděly pád „duší ubohých hříšníků“. Bylo jim vysvětleno, proč tomu byly vystaveny. Jak důležitá je záchrana lidské duše – zde se nám může vybavit citace z Písma, prvního listu Petrova – „Cílem Vaší víry je spasení duší.“ Ve druhém zjevení na prosbu malé Lucie, aby si je všechny tři vzala do nebe,

90. výročí zjevení Panny Marie ve FATIMĚ 13. 5. 1917 – 13. 10. 1917

Panna Maria odpovídá, že brzy si vezme Františka a Hyacintu. Ale ty však musíš zůstat delší dobu, byla odpověď pro Lucii. Ježíš si přeje, aby lidé skrze tebe poznali mne a naučili se mne milovat. On chce ve světě rozšířit úctu k mému Neposkvrněnému Srdci. Jestli se udělá, co vám kážu, budou mnohé duše zachráněny a svět se dočká míru. Válka se blíží ke konci, ale jestli lidé nepřestanou urážet Pána Boha, neuplyne dlouhá doba a začne nová válka, ještě strašnější, než tato. To se stane za pontifikátu Pia XI.. Když jednou v noci uvidíte neznámé světlo, vězte, že je to Boží znamení a že se blíží potrestání světa za mnohé zločiny. Válka, hlad, pronásledování církve a Svatého otce. Aby se tomu zabránilo, chci vás prosit, aby Rusko bylo zasvěceno mému Neposkvrněnému Srdci, a aby bylo zavedeno smírné svaté přijímání na první sobotu v měsíci. Budou-li mé prosby splněny, Rusko se obrátí a nastane mír. Jestli ne, Rusko své omyly ještě ve světě rozšíří, to vyvolá nové války a pronásledování církve, mnohé národy budou zničeny, dobří budou mučeni a Svatý otec bude mnoho trpět. Nakonec ale bude mé Neposkvrněné Srdce triumfovat – Svatý otec mi zasvětí Rusko, které se obrátí a daruji světu období míru a pokoje. Portugalsko si zachová pravou víru. Po chvíli pokračovala – když se modlíte růženec, přidávejte na konci každého desátku „Ó Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně a přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují.“ Také děti vybídla k přinášení obětí – „Modlete se, mnoho se modlete a přinášejte oběti za hříšníky. Vězte, že mnozí přicházejí do pekla, protože se za ně nikdo nemodlí a nepřináší oběti.“ Čas postu se má stát pro každé zasvěcené srdce časem hlubokých milostí vnitřní očisty a stane se

tak, když se zavážeme žít spolu v duchu služby bližnímu, jako Maria sloužila Pánu. Jako sv. Pavel, který popsal povolání spoluvykupitele, jsme i my povoláni jako on „doplňovat na našem těle to, co chybí mystickému Tělu Kristovu“ – přijmout utrpení za spásu hříšníků. Toto povolání spoluvykupitelů se neuskutečňuje jen obětí, ale i našimi skutky víry v Boha za druhé. Vrcholem bylo poslední setkání s Pannou Marií 13. října, kdy se představila jako Královna růžence. Dále projevila přání, aby se na místě zjevení postavila kaple k její cti. Je třeba denně pokračovat v modlitbě růžence. Když bude tato prosba splněna, válka skončí a vojáci se brzy vrátí domů. Ať se lidé polepší a vyprošují odpuštění pro hříšníky. A na závěr s hlubokým smutkem ve tváři žádala – Ať lidé už neurážejí Pána, který je už dost urážený. Na to rozpřáhla ruce a prstem ukázala na slunce. V tom okamžiku přestalo pršet, mraky se roztrhly a zřetelně se ukázal sluneční kotouč. Slunce bylo zbarvené jak měsíc a neobyčejnou rychlostí se začalo otáčet kolem své osy. Anděl Pokoje ve Fatimě, který se jim zjevil dříve, než došlo ke zjevení Panny Marie, naučil děti tuto modlitbu a prosil o její rozšíření: „Můj Bože, věřím v Tebe, klaním se Ti, doufám v Tebe, miluji Tě. Prosím o odpuštění pro ty, kteří v Tebe nevěří, Tobě se neklanějí, v Tebe nedoufají ani Tebe nemilují.“ Během času se mnoho z Fatimského poselství naplnilo, ale pro nás, kteří jsme se dobrovolně zasvětili Neposkvrněnému Srdci Mariinu, zůstává radostná služba Bohu v denní modlitbě růžence a přinášení obětí. Pokud se rozhodnete rozšířit modlitební skupinu věřících Fatimského apoštolátu v naší farnosti, jste zváni každý 13. den v měsíci do chrámu sv. Vavřince v Přerově, a to hodinu před mší svatou.

∗ ŠKOLA BLAHOSLAVENSTVÍ ∗

sr. Klára – A. M. Cedidlová

Intenzivní formační pobyt v Komunitě Blahoslavenství pro mladé lidi od 20 do 35let od 18. 6. do 6. 7. 2007 Pobyt v domě Komunity Blahoslavenství v Dolanech u Olomouce. Účastníkům formace je umožněno prožít s Komunitou i mezi sebou navzájem intenzivní čas společenství. Komunita Blahoslavenství sdružuje lidi všech životních stavů, kteří žijí podle svých církevně schválených stanov v společném domě životem modlitby, práce a apoštolátu. Doporučená cena celého pobytu: 3000 Kč (cenu je možné po domluvě upravit). Před nástupem na pobyt je nutný osobní pohovor! Přihlášky a kontakt: Komunita Blahoslavenství, Dolany 24, 78316 E-mail: [email protected] Tel.: 585 396 638

Strana 12


Soutěž PPS V naší Biblické soutěži za měsíc březen získávají malé odměny za první místo v kategorii 1-7 let Matouš Bílek, v kategorii 8-11 let Barbora Bílková, v kategorii 12-15 let Ondřej Fojtů a v kategorii 16-99 let bylo s maximálním počtem bodů více účastníků a proto jsme vybrali dva: Jarmila Grünfeldová a Eva Opravilová. Soutěž měsícem květnem končí. V neděli 17. června 2007 v 15:00 v sále centra Sonus plánujeme setkání, na kterém budou vyhlášeny celkové výsledky soutěže a předány odměny. Také tam budou zveřejněny správné odpovědi na soutěžní otázky a bude dán prostor na dotazy. Zveme všechny soutěžící i ostatní farníky.

Jen tak ve stručnosti

Plánované opravy Ve farnosti Přerov musíme nejdříve splatit práce, které se udělaly v minulém roce na faře. K tomu nám zbývá ještě vybrat 60.877,- Kč. Pak začneme střádat peníze na samotnou novou střechu na faře, kterou bychom chtěli udělat v létě roku 2008, pokud budeme mít dostatek finančních prostředků. Pokud víte o nějakém sponzorovi či o někom, kdo by mohl bezúročně půjčit farnosti větší finanční částku, budeme rádi. Není totiž reálné, abychom do jednoho roku vybrali celou potřebnou částku, která bude odhadem asi jeden a půl až dva miliony korun. Na podzim chceme vybrat firmu a pak budeme vědět i přesnou celkovou cenu prací. Ve farnosti Předmostí je stále ještě třeba dořešit zaplacení archeologických prací. Dále připravujeme projekt na opravu fasády kostela sv. Marie Magdalény a výhledově projekt na opravy a výmalbu interiéru. Tyto akce se ovšem bez dotací státu, kraje či města nedají realizovat. Brigádně bychom chtěli upravit farní zahradu, aby se mohla stát příjemnějším místa pro různá farní setkání.

Farní adresář Děkuji těm, kdo se zatím zapojili do adresáře našich farností a prosím i další, kteří se chtějí přihlásit k farnosti Předmostí či Přerov, aby mne kontaktovali a mohli jsme si domluvit krátké setkání.

P. Pavel Hofírek

Fotografie jsou z hodové mše v kapli sv. Jiří a z víkendu pro ministranty.


Strana 13

V sobotu před Květnou nedělí jsme s dětmi v naší vlkošské farnosti prožili dopoledne s misionáři, kteří u nás vedli duchovní obnovu. Po dětské mši svaté s velmi zajímavým kázáním otce Pavla jsme se sešli na faře. Zatímco maminky měly možnost zúčastnit se besedy ve farní učebně, děti celé dopoledne běhaly, soutěžily a skotačily na farní zahradě. Ani nám nepřišlo, že čas tak rychle plyne a najednou jsme uslyšeli zvonit poledne. I když se nikomu moc nechtělo domů, po polední modlitbě jsme rozloučili s misionáři i s novými kamarády z Říkovic a rozešli jsme se k obědu.

Jaro pro děti

Už před Velikonocemi se děti často ptaly, kdy půjdeme probouzet broučky. Nemohly se dočkat, až budou moct zase vytáhnout své malované lampičky a vydat se s nimi na večerní procházku. V pátek 13. dubna se všichni konečně dočkali. Letos jsme se sešli na Kanovsku, kde nás ještě před cestou čekal první úkol v běhu kolem rybníka. Po jeho splnění jsme se vydali za vesnici směrem k lesíku, který se jmenuje Olšičky. Cestou jsme soutěžili, plnili různé úkoly, poslouchali příběhy o broučcích a hledali berušky. Našli jsme nejen živé berušky, ale všichni našli i papírovou berušku se svým jménem, kterou pro každého připravili třeťáci z naší školy. V Olšičkách jsme hráli hry, postavili vesničku a našli neobyčejně velký poklad. Ještě než se setmělo, tak jsme se pomodlili, poděkovali Pánu Bohu za hezky prožitý den a s rozsvícenými lampičkami jsme se vydali domů. Další den jsme se opět sešli na faře s těmi, kteří rádi vyrábějí a hrají si. Jarní tvoření bylo určeno především pro šikovné maminky a slečny. Pamatovali jsme také na děti, které při vyrábění pomáhaly maminkám s natíráním lodičky a tiskaly na trička. A protože nám počasí přálo, děti téměř celé dopoledne trávily venku na vláčku a na houpačkách, chytaly rybičky, utíkaly před vlkem a hledaly permoníky a poklad. Celé dopoledne se dětem věnovaly naše šikovné pomocnice Anička a Marcelka a maminky tak měly možnost v klidu vyrábět. Už se těšíme na další sobotu, kdy se sejdeme v nových tričkách se zvířátky a dokončíme si lodičku, kočku a náušnice. Markéta Matlochová

Knihy o svatých

(pokračování z minulého čísla)

Denní modlitba církve V denní modlitbě církve, breviáři, nacházíme v části Vlastní texty o svatých krátké stručné životopisy podle dnů, na které připadá jejich svátek, nebo památka. Jsou uvedeny podle českého národního kalendáře. Další možností, jak získat informace o některém světci, je navštívit některé internetové stránky. Např. www.catholica.cz, kde kromě vyobrazení, životopisných dat, máme také možnost si vybrat mezi životopisem stručným, nebo podrobnějším, určeném k rozjímání. Součástí jsou i texty církevních dokumentů, týkající se úcty ke svatým, slavení jejich památek v liturgickém roce, apod. Dalšími internetovými stránkami je např. www.abcsvatych.com . Kromě životopisů svatých, nás seznámí i s poutními místy nejen v naší vlasti. Také zde najdeme texty některých modliteb a pobožností (Růženec, Korunka k Božímu milosrdenství).

Přeji vám, abyste při četbě životopisů těch, kteří jsou již u Pána, a kteří jsou nejen našimi vzory, ale také se za nás u Boha přimlouvají a pomáhají nám, nalezli odvahu následovat Krista ve svém každodenním životě. Jaroslav Branžovský Strana 14

TV-MIS.cz Co to je? Multimediální internetová samoobsluha systém budoucnosti: v databázi TV-MIS.cz si najdete, co a kdy chcete vidět nebo poslouchat (nabízíme již téměř 100 titulů). A pak si to bud' rovnou pustíte, nebo uložíte do počítače, případně obojí… Co nabízí? Filmy, videa, audia, celkem 4 programy: MIS 1 zábava MIS 2 vzdělání MIS 3 publ. a dokumenty MIS 4 lokální + AUDIO sekce Kde to je? Na internetové adrese www.TV-MIS.cz Přidejte se i vy k více než stovce (snad spokojených) diváků, kteří v současnosti naši televizi TV-MIS.cz denně navštíví!


Svatí Filip a Jakub, apoštolové

Filip se narodil v Betsaidě a byl učedníkem sv. Jana Křtitele. Živil se jako rybář u Genezaretského jezera. Právě tam ho potkal Ježíš cestou do Galileje a povolal ho jako jednoho z prvních za svého apoštola. Filip pak vyhledal Nathanela, pozdějšího apoštola Bartoloměje, a řekl mu : „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš a Proroci.“ (Jan 1. kap.) Když Ježíš kázal na hoře nedaleko Tiberiadského jezera, přišlo tam velké množství poutníků. Ježíš se obrátil na Filipa s otázkou: „Kde nakoupíme tolik chleba, aby se všichni ti lidé najedli?“ Chtěl tou otázkou vyzkoušet Filipovu víru; sám již věděl, jak tu situaci vyřeší. Filip mu odpověděl: „Pane, i kdybychom měli chleba za dvě stě denárů, stále by to pro ně bylo málo, i kdyby každý jen ochutnal. „Pak Ježíš zázračně rozmnožil pět ječných chlebů a dvě ryby, které měl jeden chlapec, takže se nasytilo 5 tisíc mužů kromě žen a dětí a zbytků se sebralo dvanáct plných košů.“ (Jan 6. kap.) Při poslední večeři Ježíš řekl : „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdo zná mne, zná i Otce a vidí ho.“ „Ukaž nám Otce a budeme spokojeni,“ řekl Filip. Ježíš ho pokáral: „Filipe, tak dlouho s vámi žiji a ty jsi mne ještě nepoznal? Jak se tak můžeš ptát? Kdo vidí mne, vidí Otce. Proč mne tedy žádáš, abych ti ho ukázal? Nevěříš, že mezi mnou a Otcem je dokonalá jednota? Vždyť všechno, co říkám a dělám, pochází z mého Otce.“ (Jan 14. kap.) Po seslání Ducha svatého odešel Filip kázat evangelium do Frygie v Malé Asii. Když mu bylo 87 let, pohané ho zajali a ukřižovali. Přitom ho kamenovali, a tak vydal duši Pánu. Sám Ježíš ho povolal za apoštola. Jakub byl pravděpodobně jeho bratrancem (někteří vykladači Bible si myslí, že příbuzným Páně byl jiný Jakub), v Písmu je nazýván „bratr Páně“. Jakubova matka byla Marie Kleofášova, sestra nebo blízká příbuzná Panny Marie, a jeho otec Alfeus (Kleofáš). Měl bratry Simeona, Josefa a sv. Judu Tadeáše. Byl prý vzhledem podobný Pánu Ježíši a svatý Ignác Antiochijský, který se s Ježíšem nikdy nesetkal, si přál putovat do Jeruzaléma a spatřit Jakuba, aby si mohl představit, jak asi Kristus vypadal. Po seslání Ducha svatého se stal Jakub prvním biskupem ve vznikající jeruzalémské církvi. Všichni si ho velmi vážili a nazývali ho „Jakub spravedlivý“. Jen farizeové a zákoníci ho nenáviděli. Roku 62 Jakuba obžalovali, že prý ruší mír a svádí lid. Vyzvali ho, aby v chrámě odrazoval zde shromážděné od víry v Ježíše Krista a veřejně tak prohlásil křesťanskou víru za nepravou. Jakub však udělal pravý opak a mnozí lidé uvěřili, když statečně vyznal: „Ptáte se mne na Ježíše? Je to ten, kdo sedí na pravici moci Boží a přijde opět v oblacích nebeských.“ Nepřátelé se ho proto rychle chopili a shodili ho z chrámové hradby. Dole se na něj vrhli s kameny a kyji. Svatý Pavel nazývá Jakuba spolu s Petrem a Janem „sloupy církve“. Několikrát ho navštívil v Jeruzalémě a žádal ho o radu. Připravil Jaroslav Branžovský dokončení ze strany 16 Sobota 26.5. 9:00 9:00 18:30 19:30 Pondělí 28.5. 16:00 17:30 17:30 Úterý 29.5. 16:00 Středa 30.5. 19:30 Čtvrtek 31.5. 17:30 18:00 Pátek 1.6. 18:30 19:15 Sobota 2.6. 8:00 Neděle 3.6. Pondělí 4.6. Středa 6.6. Čtvrtek 7.6.

Centrum Sonus Fara v Předmostí Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Štípa, Provodov Centrum Sonus Fara v Přerově Centrum Sonus Přerov, sv. Jiří Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově

19:00 Přerov, U Tenisu 9:45 Fara v Předmostí 19:30 Centrum Sonus 18:45 Fara v Předmostí 18:30 Přerov, sv. Vavřinec Slavnost Těla a Krve Páně 20:00 Centrum Sonus


Schůzka ministrantů v Přerově Schůzka ministrantů v Předmostí Mše svatá vigilie Seslání Ducha svatého Svatodušní vigilie v Přerově Začátek přípravy rodičů na křty dětí Biblická hodina s jáhnem Besedy nad katechismem Pouť seniorů do Štípy, Provodova a Zlína Setkání společenství křesťanských žen Schůzka liturgické skupiny Dogmatika s otcem Tomášem Poslední májová pobožnost v Přerově Mše svatá pro mládež Program pro mládež Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově na červenec, srpen a září 2007 Florbal – Muži Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Setkání mládeže Besedy nad katechismem v Předmostí Mše svatá pro děti Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 18:00 Modlitby matek Strana 15

Informace Neděle 6.5.

Pondělí 7.5. Úterý 8.5. Středa 9.5. Čtvrtek 10.5. Sobota 12.5. Neděle 13.5.

Pondělí 14.5. Úterý 15.5. Čtvrtek 17.5. Pátek 18.5. Sobota 19.5. Neděle 20.5. Pondělí 21.5. Středa 23.5. Čtvrtek 24.5.

Májové pobožnosti v Přerově jsou každý den v 18:00. a to v pondělí, úterý a čtvrtek v kapli sv. Jiří a ve středu, pátek, sobotu a neděli u sv. Vavřince. Májové pobožnosti v Předmostí jsou každý den v kostele sv. Marie Magdalény v 18:30 kromě pondělí, kdy je májová přede mší svatou v 17:15.

Újezdec Centrum Sonus Čekyně Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Olomouc 15:00 Kostel v Předmostí

10:30 15:00 14:30 19:30 17:30 15:00 18:30 17:30 20:00

19:00 Přerov, U Tenisu 8:45 Kostel v Předmostí 9:45 Fara v Předmostí 17:30 Přerov, sv. Vavřinec 19:30 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 18:45 Fara v Předmostí 16:00 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus Slavnost Nanebevstoupení Páně 18:00 Přerov, sv. Vavřinec 18:30 Přerov, sv. Vavřinec 19:15 Centrum Sonus Vidče 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 19:00 Přerov, U Tenisu 9:00 Přerov, sv. Vavřinec 15:00 Přerov, Pod nemocnicí 19:30 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 17:00 Centrum Sonus 18:30 Přerov, sv. Vavřinec 19:30 Fara v Přerově 17:30 Centrum Sonus 19:30 Centrum Sonus 20:00 Centrum Sonus

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2

Strana 16

telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Hodová mše svatá v kapli v Újezdci Setkání animátorů mládeže děkanátu Den rodin v areálu v Čekyni Setkání mládeže Besedy nad katechismem Setkání na farní zahradě v Přerově Mše svatá pro děti s přípravou na přijímání Příprava na biřmování dospělých Modlitby matek Ministrantský den v semináři Nácvik prvního svatého přijímání v Předmostí a příležitost ke svaté zpovědi Florbal – Děti První svaté přijímání v Předmostí Setkání na faře po mši svaté u kávy a čaje Modlitby Fatimského apoštolátu Příprava na biřmování mládeže Biblická hodina s jáhnem Besedy nad katechismem v Předmostí Setkání františkánského společenství Setkání společenství křesťanských žen Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 18:00 Májová pobožnost v kostele sv. Vavřince Mše svatá pro mládež Program pro mládež Víkend pro ženy: „Ženy sobě“ Nácvik prvního svatého přijímání v Přerově a příležitost ke svaté zpovědi Florbal – Ženy První svaté přijímání v Přerově Společná modlitba u kaple Panny Marie v Přerově pod nemocnicí Setkání mládeže Setkání společenství seniorů Kavárna pro seniory Mše svatá pro děti Redakční rada časopisu Příprava na biřmování dospělých Besedy nad katechismem Modlitby matek pokračování na str.15

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro přerovský děkanát. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Tomáš Strogan, Jindřich Peřina, R. Dočkal J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka červnového čísla je 23. května 2007.

Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Květen v liturgii. ctitele Panny Marie a apoštola mládeže v Římě. Někomu může připadat konání

Recommend Documents