Karmelský Magazín - školní časopis Integrované střední školy, Mladá Boleslav, Na Karmeli 206
č. 1
I. ročník
12. 5. 2012
INTEGROVANÁ STŘEDNÍ ŠKOLA,
KVALITNÍ STÁTNÍ ŠKOLA SE STUDIEM ZDARMA
MLADÁ BOLESLAV, NA KARMELI 206 www.issmb.cz
Vážení čtenáři, dostává se vám do ruky první číslo našeho nového školního časopisu. Předpokládáme, že bude vycházet třikrát ročně. Najdete v něm příspěvky našich žáků, všech oborů. Časopis bude sloužit i k informování o významných událostech v životě naší školy. Postupně budou zavedeny pravidelné rubriky, první z nich otvírají zástupci třídy IS 2 a je pojmenována „Rozhovor s…“ V každém vydání přineseme vyznání bývalého žáka či slavné osobnosti z historie naší školy. Budeme vás informovat i o novinkách v našem školním obchodě, nebo o připravovaných změnách ve škole. Najdeme místo i pro vaše otázky a pro odpovědi na ně. Doufáme, že se naše společné dílo bude vám, čtenářům, líbit a že v něm najdete zajímavé čtení,
Proč KarMa? Protože právě tenhle název vyhrál ve školním internetovém hlasování. A co vůbec znamená slovo KARMA? Hádejte, které vysvětlení je správné?
člověk opět narodí
Plynový průtokový ohřívač vody
Chorvatská hudební skupina – styl disko, největší hit Amore Mio
Zlínská country kapela
Název našeho školního časopisu
V indických náboženstvích souhrn (Řešení: sláva, uhodli jste, všechny všech dobrých i zlých skutků člomožnosti jsou správně, ale nejdůlevěka, které mají vliv jako odměna žitější je stejně 1. ) nebo trest na to, v jakém stavu se
Obsah čísla:
Zpověď vítězek
Ohlédnutí za maturitním plesem
Módní okénko Zdeňka H.
Rozhovor s…
Recenze
Fotookénko
Ze starých letopisů
Píší o nás
S úsměvem jde všechno lépe
Vyznání
Co umíme a co prodáváme
Gastro Hradec Králové, aneb mezinárodní mistrovství ČR v kulinářských dovednostech
KARMEL, JEDNIČKA MEZI ŠKOLAMI
Není maturity bez maturantů, není maturantů bez maturitního plesu… A tak jakmile se překulí Vánoce, začnou střední školy, studenti závěrečných ročníků a jejich blízcí s přípravami prestižní akce, která je vstupní branou ukončení středoškolského studia. Ani naše škola nebyla výjimkou, a tak po týdnech zkoušení – tentokrát ovšem šatů, účesů, stylů, líčení (které ostatně naše krásky zvládají bravurně i během vyučování), uzlů na kravatách, bot, střevíčků, nervů i bankovních kont nastal dlouho očekávaný večer – 16. březen 2012. Mladoboleslavský Dům kultury byl jen náš! Přivítání a průvodní slovo patřilo vtipnému a pohotovému průvodci celého večera Filipu Šubrtovi, který krátce, leč výstižně představil jednotlivé třídy. Následovalo to, nač se každoročně všichni velmi těší – předtančení maturantů. Po profesionálních tanečnících tedy přišli na řadu sice neprofesionální, leč s o to větším nadšením očekávaní budoucí maturanti. Jako první přitančila
třída N2 s jediným „trnem“ mezi růžemi na parketu Františkem, po nich atmosféra v sále i hudba potemněla. Do tajuplného sálu vstoupili zahalení mnichové (symbolickým zabouchnutím knihy se uzavírá nejen středoškolská cesta této hrstky statečných, ale i éra klasických knihkupců, které nahradily informační služby), a když odhodili černé kápě, vyklubali se i z nich rozverní tanečníci. Následovala temperamentní třída O4 a s nimi i sametový hlas Adéle a zahanbit se tentokrát nedali ani „dálkaři“. Půvabné slečny a elegantní jinochové nastoupili, je čas pro pedagogický sbor, který prochází špalírem svých studentů za zvuků tradiční „studentské hymny“ Gaudeamus igitur. Tváře všech se nyní obracejí k pódiu, kam přicházejí s krátkým proslovem zástupci maturitních tříd – Míša Šmídová (KN4) a Honza Vodák (O4), po nich následuje s pozdravem také pan ředitel, Mgr. Štefan Klíma. A nastává nejslavnostnější část večera: dekorování studentů šerpami, neboli jejich oficiální pasování do stavu maturantského. Blesky fotoaparátů teď neberou konce a oslňují nejen hrdé studenty, ale i jejich dojaté blízké. Šerpa, kytička, stisky rukou, objetí… A na konci toho všeho déšť… To prší mince pro štěstí! A mezi nimi pobíhají s košťaty, lopatkami, nejrůznějšími nádobami i prostěradly ti úžasně dospělí, momentálně opět na chvíli zase jako děti. Teď ještě poděkovat třídním, předat kytičky, dárečky a hlavně si připít na štěstí a úspěch u nadcházejících „zkoušek dospělosti“.
Nicméně, kdo by na ně dnes myslel. Večer pokračuje tradičně – sólo pro maturanty, rodiče a třídní učitele a pak už - volná zábava! Napětí opadlo, je čas si večer pořádně užít, zvlášť když nám k tomu dobře hrají – skupina Piknik střídá různé styly a žánry, aby se zavděčila všem věkovým kategoriím. Nebyl by to však pořádný ples bez překvapení. Tím neplánovaným (i pro hlavní osoby) bylo jednak představení budoucí hvězdy showbyznysu Filipa Procházky a narozeninová oslava Petra Jonáčka (oba ze třídy O4). Plánovaným a s napětím očekávaným překvapením pak byla půlnoční strhující pánská show O4, která zejména dámskou část publika doslova zvedla ze židlí. Na přelomu starého a nového dne pak vtrhli na pódium Karmelští ďáblové, kteří byli půlnočním překvapením třídy N2 a s nimiž si s chutí zazpívala i většina přítomných. Je po půlnoci, ten správný čas strhnout šerpu a pořádně ji na parketu podupat, aby pak mohla přinést štěstí tomu, komu bude věnována. A my Vám to štěstí z celého srdce přejeme, milí studenti, kteří jste se tímhle večerem protančili až k maturitám!!! Béňa
UPRAVENÝ ŠKOLNÍ OBCHOD KARMELKA (za Kauflandem)
MÓDNÍ PŘEHLÍDKA
RAUT PRO SŠ MB
HEJTMAN NA KARMELI
KN 4
2012 MATURITNÍ PLES
Jako každé solidní noviny by měly i školní noviny mít nějakou pravidelnou rubriku. My jsme se tedy rozhodli, že tou by mohly být rozhovory se zaměstnanci školy. A kdo by byl lepší do úvodního čísla, než samotný pan ředitel, který si na nás vyšetřil část svého času a našim prostřednictvím se s vámi podělí o své dojmy, postřehy a budoucí plány. Hned na úvod položím obligátní otázku, kterou pravděpodobně slýcháte za poslední půlrok nejčastěji: Jak se vám „u nás“ líbí? „V první řadě se mi velice líbí budova jako taková. Má školního ducha, protože budova samotná je v tomto duchu stavěna. Další věcí byla nepříliš dobrá pověst školy, o které jsem slýchal, než jsem nastoupil. Ale skutečnost jednoznačně předčila moje očekávání a příjemně mě překvapila. Na druhou stranu jsem očekával, že některé nezbytné změny se podaří uskutečnit rychleji.“ A to například? „Na některé otázky se velice těžko odpovídá“ (směje se). „Jsou dvě základní roviny. Tou první je materiální rovina, čímž se myslí interiér, vybavení atp. a druhou tvoří určitý duch organismu. Tím myslím, že v každé škole je určitá setrvačnost, která nějakým způsobem funguje do doby, než přijde nový šéf. Ten pak obvykle přinese změny v tomto systému. Já osobně se snažím o pozvolný přechod k moderní škole třetího tisíciletí. Přechod je asi bohužel pozvolnější, než jsem očekával. Což ale umím pochopit, protože každý člověk je jinak naladěn na rychlost a průběh změn.“ S tím tedy souvisí další otázka a to, jaké další změny plánujete? „Tak jak už jsem říkal na začátku, opět můžeme změny chápat ze dvou hledisek: To, co vidíme a
využíváme, tedy interiér a pak to, co se my snažíme změnit uvnitř nás a ve výuce. To, co vidíme, už se podařilo částečně vylepšit, protože tyto rychlejší věci šly poměrně plynule. Teď nastává období, kdy ty změny budou třeba méně vidět, protože vyžadují více námahy. Jako například předělání počítačové učebny v č. 34. Přece jen mluvíme tu o staré budově, ve které není vše uzpůsobeno tak, jak bychom si představovali.“ Tyto změny stály mnoho úsilí a také peněz, které za bývalé paní ředitelky k dispozici nebyly. Máte tedy za to, že vše je o umění získat sponzory? „Je to o obrovském úsilí, které zase není vidět. Zatímco v prosinci si všichni užívali vánočních prázdnin, připravoval jsem projekt z Evropské unie. Myslím, že pokud se úsilí vynaloží určitým směrem, tak se dá, třeba jen po kapkách či určitých částech, k nějakým financím dojít. Nemusí to vyjít vždy. Obávám se, že bude hůř, vzhledem k tomu, co se děje v současnosti ve světě. Ale určitě jsem rád, že se podařilo alespoň to, co se doposud podařilo.“
s nimi? „Když jsme se doma radili o tom, zda jít na Karmel, či ne, protože to nebyla jen má osobní záležitost, ale týkala se i mé rodiny, tak klíčovým bylo, že mám určitou povahu a rád se práci věnuji naplno. Takže s tím, že zde strávím spoustu času, už jsme do toho šli.“ Kdy jste se rozhodl, že profese učitele je tím, co vás jednou bude živit a snad i naplňovat? „To vám teď tak jednoznačně neřeknu. Já sám jsem se rozhodoval mezi třemi alternativami. Jednak jsem hrál závodně fotbal a hokej, s tím, že fotbal již na slušné úrovni, takže jsem zvažoval i tuto možnost kariéry a pak, vzhledem k druhu četby, o kterou jsem měl zájem (dobrodružná literatura), uvažoval jsem i o práci na hranicích. Už od základní školy však bylo ve mně učitelství zakořeněné a od roku 1992, kdy jsem začal učit, mě tato profese naplňuje a těší.“ Nezrazovali vás rodiče od učitelského povolání?
Můžete uvést konkrétní příklad „Měl jsem tu výhodu, že o podobplánovaných změn? ných věcech, jsem si rozhodoval sám (po poradě s rodiči). Myslím, „Rádi bychom kompletně vyměnil že v našich zeměpisných šířkách židle a lavice za nové. Ovšem při není učitelování doceněno, ale skutečnosti, že jedna třída vyjde přesto toto povolání má nesmírné zhruba na 70 000 Kč a při počtu kouzlo, je tvůrčí a nikdy nevíte, co učeben na škole, je to stále jen přijde zítra, nebo třeba jen za mihudba budoucnosti. Realizace bu- nutu. Učitel musí být skoro všechde vyžadovat delší čas. Pokusíme no – psycholog, herec, zdravotník, se zažádat v další výzvě grantů. soumar… Snažím se užívat si život a k tomu vedu i své syny.“ Pokud by se vydařil projekt EU, chtěli bychom v prostorách školy Takže jste se učil rád? vybudovat jakousi virtuální prodejnu, která by sloužila jako tre„Nemohu říct, že bych se učil rád, nažér pro budoucí prodavače a ale určitě jsem do školy rád choobchodníky.“ dil. Měl jsem rád kolektiv ve škole, se kterým jsem prožil spoustu věcí Když zabrousíme do vašeho a díky tomu mám teď nač vzpomísoukromého života. Přece jen nat. Málokdo teď pochopí, že jsme málokdo ví, že jste práci zde se scházeli už v 7 hodin ráno, věnoval i víkendy a svátky. abychom si v šatně podebatili.“ Máte ženu a dva syny, nevadilo jim, že svůj volný čas netrávíte pokračování na další straně
jednoznačné, ale problém je Michaela Holubová, IS2 v systému. Systémovou chybou To je pravda, dnes se lidé myslím to, že se otevřela veliká schází spíše na facebooku. spousta středních a vysokých škol a s tím souvisí fakt, že pak je při„Ano, sociální sítě, to je takový jat prakticky každý.“ nešvar dnešní doby. Já sám facebook mám a využívám. Myslím si, Vidíte možné řešení v znože ke spoustě věcí je dobrý, ale na vuzavedení přijímacího řízení? druhou stranu dnešní mládež je pak zcela mimo realitu, přichází o „Rozhodně ano, pokud bude v ČR i spoustu zážitků a možností, a to nadále takové množství snadno je podle mě velká škoda.“ dostupných střední škol, za nějaký čas se to negativně projeví. Je Myslíte, že s tím souvisí i úro- třeba opět vytvořit prostředí, kteveň současného studentstva? ré bude pro vzdělávání motivační. To bude dobré nejen pro společ„Úroveň lidí zůstává stejná, to je nost, ale nakonec i pro žáky. pokračování ze str. 5
Maturita – osm písmen, čtyři slabiky, ženský rod, skloňujeme dle vzoru žena, slovo cizího původu. Každý, kdo již alespoň párkrát navštívil střední školu, tam to slovo určitě párkrát slyšel. Mimochodem pochází stejně jako všechny chytrý slova z latiny. Maturitas = zralost. To sem ale odbočila. Slovo maturita se v těchto dnech a i v těch budoucích skloňuje a bude skloňovat ve všech pádech, ale věřte mi, není to takový maso, jako z toho všichni (učitelé teda hlavně) dělají. Nejdřív bychom mohli ale vyřídit menší formalitky. Musím se Vám aspoň zlehka představit. Jmenuju se Eva a už naštěstí nejsem studentkou střední školy, maturitu mám už skoro dva roky zdárně za sebou a momentálně se již plně nacházím v pracovním procesu. Ovšem cesta od maturity k práci nebyla zrovna procházka rajskou zahradou, ale vezmeme to od začátku. (Omlouvám se za použitou obecnou češtinu, ale jinak to prostě neumím.) Každý má nějaké své ambice touhy, sny, něco, co ho motivuje jít dál. Při studiu na střední škole je ten nejvyšší cíl asi ona zkouška dospělosti (trochu retro, ale nemůžu furt opakovat slovo maturita, pochopte). Pak se buď hlásíte
na vysoký , univerzity VOŠky nebo vás víc lákají prachy a chcete si tudíž vydělávat. Osobně jsem se rozhodla nejdříve pro první možnost. Soukromá vysoká škola v Praze. Špatná volba, ekonomika, matika a hlavně lidi z Prahééé mě jako stoprocentního vesničana opravdu neuchvátili. Nezbylo mi teda nic jiného než se zařadit k miliónům pracujících. Plna sebevědomí jsem si myslela, že když už mam tu das Abitur, nebudu mít problém něco sehnat. Ovšem následoval velice krutej pád na na držku. Rozesíláte životopisy, ve kterých skoro nic nemáte, když se Vám poštěstí, jdete na pohovor, kde si připadáte jako totální idiot, a následně Vám nečekaně napíšou, že už vybrali vhodnějšího kandidáta. Připadáte si slušně řečeno rozhněvaně. Já sem dokonce i občas zapřemejšlela nad návratem do školy, ale většinou mě tato chlípná myšlenka rychle přešla. Jela sem dál, pořád sem hledala, většinou sama, úřad práce mi kromě placení sociálního a zdravotního opravdu moc nepomohl. Mělo mě napadnout hned, že tento výplod byrokracie je poněkud nešťastným. Vzhledem k tomu, že mam maturitu z hotelovky, tak jsem nikdy nechtěla jít dělat servírku ani nic zdánlivě podobného tomuto povolání . Nic jiného mi ale po čase nezbylo, protože jsem byla už půl roku doma a to je věřte mi, ještě
horší než někde dělat dvanáctky, ale mít za to aspoň něco. Měla jsem vyšší cíle, ale chtěla jsem prachy, tak jsem si je musela nějak vydělat. Momentálně jsem se z toho pajzlu, kam přišlo dva a půl lidí denně, dostala do jedné firmy jako recepční. A díky čemu? Konexe. Nikomu nechci kazit iluze o báječném světě po maturitě, jak mě všude všichni budou chtít, ale dneska bez známejch nemáte moc velkou šanci na nic jiného, než osmihodinový poslouchaní kakofonní ho pípání čárovejch kódu kde jinde ,než na pokladně v nějakém tom prosperujícím potravinovým řetězci. Je to bohužel začarovanej kruh. Máš maturitu, nemáš praxi, ale že si člověk tu praxi nemá kde udělat, protože mu to nechce nikdo umožnit, to už nikoho nezajímá. Každopádně jediný, co bych Vám asi tak poradila je, abyste to nikdy nevzdávali , věřili sami sobě a schopnostem, který máte, protože je máte! Sezením v rohu a čekáním, jestli nějaká ta prácička náhodou neproklusá okolo, moc nedokážete. Tímto se loučím, protože víc jak jednu stránku stejně nikdo nečte. EFka
Každé Mezinárodní mistrovství České republiky v kulinářských soutěžích je velká událost. Pečlivě se na ni řadu měsíců připravovali i studenti Integrované střední školy, Mladá Boleslav Na Karmeli. A jejich práce se letos opravdu vyplatila, v kategorii cukráři získala škola jedno první a dvě druhá místa. Zlato získala Eliška Vedralová Ze třídy CA3, stříbrem byly oceněny Laďka Halbichová z CA2 a Katka Ráczová CA3. V kuchařském klání v kategorii studená mísa zase zabodoval Tomáš Kuník. „Je to spousta úsilí, kterou tomu žáci a jejich učitelé odborného výcviku musí věnovat. Dá se říci, že noc před soutěží už se nespí, ráno jsme vyjížděli velice brzo, kolem čtvrté hodiny,“ popisuje přípravu ředitel školy Štefan Klíma.
„ I cesta do Hradce Králové byla velice dobrodružná, každý člen posádky našeho vozu – naštěstí kromě řidiče – opatroval po celou dobu obrovská zrcadla s dorty, a snažil se je ochránit, což na našich silnicích nebyl vůbec jednoduchý úkol,“ přidává ředitel Klíma podrobnosti z adrenalinové cesty za zlatem.
příčky i na manažersko – marketingové soutěži Bussines Point v Brně. Vydáno Boleslavským deníkem
„V průběhu dne nás čekal ještě jeden nemilý problém, pozdější vítězka měla takové zdravotní problémy, že jsme ji museli odvézt domů a ona tak přišla o nejkrásnější vyhlášení vítězů jejího života.“ Celodenní čekání na výsledky se opravdu vyplatilo, karmelský tým si k vlastnímu velkému překvapení odvážel trofeje nejcennější. Navíc se jednalo o další úspěch v řadě, nedávno totiž obsadil studentský tým z této školy přední
GASTRO HRADEC 2012 - KARMEL TEAM
Gastro Hradec Králové 2012 , aneb mezinárodní mistrovství ČR v kulinářských dovednostech - v kategorii cukráři byl oceněny: „Zlatou medailí “ Eliška Vedralová (CA3) a „stříbrnými medailemi“ Laďka Halbichová (CA2) a Katka Ráczová (CA3). Rozhovor připravila Lenka Piťhová:
Katka: Určitě. Paní mistrové, Alence a Míše. Hodně nám s tím pomohli. Učitelky odborného výcviku = mistrové Alena Mincbergerová a Míša Maršíková
Jaké pocity jsi měla po příjezdu domů? Laďka: Stejné jako tam, více méně... Unavená, nevyspalá, když jsme tu byli skoro dva dny vzhůru.
Jak probíhala příprava na pečení? Laďka: Pekli jsme si korpusy, trénovali jsme různá sesazení a zdobení. Eliška: Strašně rychlý to bylo, museli jsme to denně opakovat. Katka: Tak probíhala vcelku krátkou dobu na to, ale myslím si, že jsme to zvládli dobře a že se to povedlo. Trénovali jste si přípravu na soutěž dopředu? Laďka: Asi dva týdny, ani ne. (smích) Co tě inspirovalo? Laďka: Mě? Nic, nic. ( smích)
absolutně
Eliška: Dělala jsem svatební dort a mám ráda svatby, takže asi to. Katka: Já jsem měla inspiraci z internetu, dívala jsem se tam na různé fotky a z toho jsem vlastně vycházela na dortech, které byly vítězné. Jaké pocity z výhry?
jsi
měla
Laďka: Smíšený .. radost i překvapení, nikdo jsme to nečekali. Eliška: Já jsem byla doma, protože jsem tam zkolabovala, takže mě odvezli domů. Holky mi to volaly, překvapená jsem byla hodně, nečekaly jsme to. Katka: Měla jsem strašnou radost, každopádně nikdo nečekal, že se umístíme.
Jaká byla tvoje myšlenka, která ti proběhla hlavou, když ses dozvěděla, že jsi vyhrála? Eliška: Že je to hodně velké překvapení, hlavně pro pana ředitele, protože si to moc přál. /To je zajímavé, na soutěž jsem odjížděl s tím, že se jedeme učit a tudíž jsem neočekával žádný super úspěch. O to to bylo i pro mě větší překvapení a samozřejmě radost. Děvčatům to moc přeji - poznámka ředitele /
Katka: Tak moje první myšlenka byla, že jsem to dokázala a že jsem se umístila. Chceš se tomuto oboru věnovat i do budoucna? Laďka: Určitě Eliška: Ne. Dorty budu dělat, ale nechci, aby to byla moje hlavní práce. Katka: Moc bych si to přála, akorát nejsou moc volná místa pro cukráře, takže doufám, že to vyjde, ale uvidíme. Takže jsi spokojená s výběrem školy? Laďka: Ano. Eliška: Ano. Katka: Jsem, moc. Škola se hodně změnila od té doby, co je tu nový pan ředitel, a je to tu mnohem lepší. Je někdo, komu by se slušelo zvlášť poděkovat? Laďka: Našim mistrovým. Eliška: Tak hlavně našim mistrům.
A co tě čekalo po příjezdu domů? Laďka: Kafe. (smích) Katka: Mamka mi uvařila moje oblíbené jídlo a všichni mi moc gratulovali. V kom jsi měla při soutěži největší oporu? Laďka: V holkách, protože se cítily úplně stejně. Eliška: V holkách. Katka: V holkách. U Elišky a u Laďky, hodně jsme si navzájem pomáhaly. Jak bys celou soutěž zhodnotila? Laďka: Stres, napětí. Co je tvým snem Laďka: Odletět na Jamajku. (smích) Katka: Chtěla bych mít svoji vlastní cukrárnu a vyrábět svoje vlastní dorty.
Roztahováky, plugy, tunely nevyberete roztahovák takový, Tato extravagantní móda se který přesně chcete, je začíná šířit celým světem. Dnes už n epotkát e j en ra stafari án a opravdu mizivá. s roztáhlým ušním boltcem, jak to bylo před lety, ale máte možnost tuto zvláštní módu pozorovat na lidech, do kterých byste to neřekli, s úplně odlišným stylem. Jde vlastně jen o roztažení ušní dírky do nenormální velikosti. Někomu se to může ošklivit a při pohledu na roztažené ucho se mu dělá mdlo, ale někdo to považuje za skvělý módní styl a své ucho si neustále roztahuje víc a víc nebo s oblibou mění jednu naušnici za druhou (a že některé jsou opravdu „husté“).
všech velikostech, a z různých materiálů.
barvách
Tunely Tunely jsou převážně pro ty, kteří se svým roztaženým uchem chtějí chlubit. Jde o plug, kterým je vidět skrz na skrz, což někomu může připadat ještě nechutnější než samotný roztahovák (např. mé matce :D).
Základní věcí při roztahování ucha je čas. Nemá cenu roztahovák do ucha rvát, jen to bolí, krvácí a je šance, že se ucho může zanítit. Při roztahování se vyplatí používat dětské olejíčky nebo jinou mastičRoztahováky ku, která vám k roztažení ucha Je to základní krok k roztahování pomůže. ucha. Roztahováky se vyrábějí Plugy v různých velikostech (od 2 mm do několika c e n t i m e t r ů ) , Pokud jste si ucho roztáhli do váv různých barvách (od černé až mi chtěné velikosti a nechcete notřeba po růžovou) a také sit roztahovák, jednou z variant je z různých materiálů (fimo, ocel, plug (špunt). Stejně jako roztahokost, dřevo …), takže šance, že si váky se i plugy dají sehnat ve Zdeněk Hýsek
Betty Smith
ního domu v chudinské čtvrti Brooklyn. Pomocí knihy se V Brooklynu roste strom „odbourávala“ od skutečného, V Bro- mnohdy těžkého života chudých oklynu ros- lidí. te strom je Zpočátku jí byl vzorem ideálního sociálně – člověka její otec Jenda Nolan psychologic- „potulný“ číšník, kabaretní zpěvák. ký román Oproti své manželce ( Kate N. ) a m e r i c k é byl ale Jenda zahálčivého charaka u t o r k y teru. Neměl stálou pracovní pozici, Betty Smith. která by zajistila dostatek proHlavní po- středků pro rodinu. Přesto byl mustavou je žem šlechetným – celou svoji vývěčně za- platu ( když tedy někde byl zasněná Fran- městnán ) odevzdal Kate, ale výtiška Nolanová, či jak jí říkají její platy to nebyly nikterak vysoké. Spropitné si nechával pro své ponejbližší – Fanynka. třeby – alkohol. Již od začátku mi byla hrdinka ( i pro její veliký zájem o knihy ) Tak se z Jendy stal alkoholik, co sympatická. Jako malá dívka si ztratil chuť k životu a nacházel nehrála s ostatními děvčaty ( nijak jedinou útěchu v zabijáckém náji to netrápilo), ale raději usedla s poji. knihou na protipožární konstrukci, Františka toužila po studiu, ale která se nacházela u jejich činžov- byla jí dopřána jen základní škola,
kam chodila se svým mladším bratrem Neeleym. Ruka osudu zasáhne rodinu v okamžiku Jendovy smrti. Krátce poté Kate porodí své třetí dítě. To je pro rodinu veliká zátěž, a tak je Fanynka nucena po ukončení základní školy začít pracovat. Ze zasněné dívky se stane pracovitá žena, která pomůže zachránit svoji rodinu. Nevzdá se však svého snu o vzdělání a o několik let později nastoupí ke studiu na vysokou školu. Pozn. Slovo strom v názvu díla má více významů. Fyzicky tam existuje, ale zároveň je to jakýsi symbol lidské touhy po něčem, v tomto případě po studiu. Vaše touha nemusí být zpočátku moc úrodná, ale když za ni budete bojovat, splní se – tím se kořeny stromu rozrostou a je jenom na Vás, jak daleko k nebi vystoupíte. :-) Lukáš Tuláček
Určitě jste už slyšeli o petici p r o t i t ě ž b ě u h l í . A kdo ne, tak se hned dozví, o c o v l a s t n ě j d e . Nejde ani tak o uhlí jako o plyn. Společnost
řejněna petice proti těžbě uhlí. Pokud byste chtěli pomoci, jak Petici podepsalo už téměř 3000 už učinili někteří vaši spolužáci, lidí ze jmenovaných měst i celého máte možnost. Petice je k dispoziregionu, nechybí ani podpisy oby- ci v prvním patře. vatel hlavního města. Zapojte se a zachraňte tak naši pitnou vodu! Katka Hudcová
Wildhorse Energy CZ chce v okolí Mělníka až po Mladou Boleslav a Benátky nad Jizerou provést zkušební vrty. Vrty by měly být hluboké 400 až 1000 metrů. Tam se uhlí spálí při teplotě 1000 stupňů Celsia. A tím má vzniknout právě plyn. Ale teď ten háček. Po spálení vznikne dutina, kterou zaplní propad horniny či spodní voda. Jelikož se jedná o významné zásoby kvalitní podzemní vody, těmito vrty by se znehodnotila. Proto byla začátkem února zve-
Oblasti, kde chtějí těžit.
Zelená koloběžka 2012 je soutěž s tématem dopravy a sdílení veřejného prostoru ve městě. Do soutěže se zapojilo 17 škol, 486 pedagogů a 6507 žáků a studentů. Během týdne, kdy soutěž probíhala, se účastníci měli zřeknout aut a do škol se dostávat pomocí autobusů, vlaků, kol a co byl o n e j ví c e o c e ň o va n é c h o d i t p ě š k y . Jak víte, zapojila se i naše škola, a to díky paní učitelce G. Zakonovové. Ne všichni měli radost z toho, že nesmí jezdit do školy autem a ne všichni to dodrželi. A ti, co podváděli, by si měli sáhnou do svého svědomí, protože životní prostředí je záležitostí nás v š e c h ! ale zúčastnili jsme se. Skončili jsme na 7. místě ze V kategorii žáků a studentů A jak jsme dopadli ? Sice jsme 17 škol ! dokonce na vynikajícím nevyhráli zelenou koloběžku, 2. místě!!! K. Hudcová
Pro zasmání aneb Ze starých letopisů Každý rok dostávají prváci jako premiérovou slohovou práci vypravování. Já jim s oblibou jako jedno z témat dávám Pohádku naruby. Pobavte se tedy stejně jako já před lety tímto vskutku originálním výtvorem. Vaše Béňa P.S.: A pak že studenti nemají fantazii Koza Láďa Bylo nebylo, čili nebylo… Žila za devatero horami, sedmero řekami, šestero poli, patero městy a třemi loukami jedna koza, která se jmenovala Láďa. A ta koza měla sedm dětí, sedm prasátek, protože pracovala v prasečím chlívku a byla alkoholička. Jednoho dne povídá koza Láďa svým sedmi prasátkům: „Jdu do hospody! Ne abyste zase naletěli na vlkův trapný pokus dostat se do mého domečku. Pro příště… tedy pro teď se domluvíme na heslu, to bude: „Polibte si vemínko.“ A koza Láďa šla do hospody. Ale vlk, Josef von Gut-
tentag, všechno slyšel, a jakmile koza odešla, přiběhl k dvířkům domečku a povídá: „Kůzlátka, totiž prasátka, polibte se vemínko!“ „A ty si polib, co chceš! (zde bylo nutno přistoupit k pochopitelné cenzuře) My totiž máme kukátko,“ povídá prasátko Kozel. Vlk sklopil hlavu a odtáhl, v křoví však vymýšlel taktiku, jak ta zpropadená sviňátka dostat. Zašel do armádního skladu a ukradl sedm granátů, čtyři protitankové střely a raketomet k tomu, dvě osobní pistole ráže 9mm a samopal vzor 53. Vlk opět přispěchal k domečku a začal pálit. Jenomže si neuvědomil, že špatně vidí. Granáty zasáhly perníkovou chaloupku a domeček sedmi trpaslíků, kde bydlela za nemalý nájem i Sněhurka. Raketometem sejmul dům dědy
Mráze a tři letadla společnosti Lufthansa. Osobními pistolemi odpráskl Ježíše s Bohem a Alláha od vedle. Poté vzal samopal, ale nechtěným nedopatřením odstřelil stádo jeptišek, domnívajíc se, že jsou to klony Batmana! Nakonec vlk vše vzdal a šel si hodit mašli. Tu potkal opilou kozu Láďu. „Co je ti, vlku?“ povídá Láďa. „Ále, mám hlad a prasátka mi nedají najíst.“ „Tak nezoufej, jedno či dvě ti prodám,“ praví Láďa. „To ne!“ vykřikl myslivec, který se zničehonic objevil opodál a vyslechl debatu o bytí a nebytí vlka. „Já mám taky hlad,“ řekl myslivec. „Tak sněz vlka,“ řekla koza. „Dobrá!“ Myslivec mohutnou ranou zarazil vlkovi do nosních dírek dva prsty a vší silou vytáhl mozek. Měl takový hlad, že ho snědl celý a tepelně neupravený. Koza se nažrala a vlk zůstal celý, vlastně… myslivec se nažral a koza zůstala celá. Vše dobře dopadlo, kůzlátka (tedy prasátka) přežila, koza Láďa taky a vlk? Ten měl lobotomii zdarma.
Školní časopis Karmelský magazín = KarMa vydává ISŠ, Mladá Boleslav, Na Karmeli 206 Redakce: Mgr. Š. Klíma, I. Benišová a žáci školy
Vychází jako čtvrtletník - ZDARMA. Uzávěrka příspěvků příštího vydání 27. 10. 2012
