KVALITA ŢIVOTA PACIENTŮ S FIBRILACÍ SÍNÍ

MASARYKOVA UNIVERZITA Lékařská fakulta Katedra ošetřovatelství

Hana Tomášková

KVALITA ŢIVOTA PACIENTŮ S FIBRILACÍ SÍNÍ Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Marta Šenkyříková

2010

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod odborným vedením Mgr. Marty Šenkyříkové a všechny pouţité prameny jsem uvedla v seznamu literatury. V Brně dne 10. června 2010

2

Děkuji vedoucí práce Mgr. Martě Šenkyříkové za odborné vedení, za podporu a cenné rady při tvorbě této práce. Velký dík také patří mému manţelovi a rodině za oporu, kterou mi při studiu a psaní této bakalářské práce poskytovali.

3

OBSAH ÚVOD ....................................................................................................................... 6 CÍL PRÁCE .............................................................................................................. 8 1 KVALITA ŢIVOTA ............................................................................................ 9 1.1 Faktory ovlivňující kvalitu ţivota ..............................................................10 1.2 Situační vlivy působící na kvalitu ţivota ....................................................11 1.3 Kvalita ţivota a potřeby člověka ................................................................11 1.4 Kvalita ţivota a chronická nemoc ..............................................................13 2 ANATOMIE A FYZIOLOGIE VODIVÉHO SYSTÉMU SRDCE...................14 3 FIBRILACE SÍNÍ ...............................................................................................16 3.1 Klasifikace fibrilace síní: ...........................................................................16 3.2 Patogeneze ................................................................................................16 3.3 Patofyziologie ...........................................................................................17 3.4 Klinický obraz ...........................................................................................18 3.5 Vyšetřovací metody...................................................................................18 3.5.1 Anamnéza .................................................................................19 3.5.2 Fyzikální vyšetření ....................................................................19 3.5.3 Laboratorní vyšetření .................................................................19 3.5.4 RTG hrudníku ...........................................................................19 3.5.5 Elektrokardiografie (EKG) ........................................................20 3.5.6 Holterovo monitorování (ambulantní monitorování EKG) .........21 3.5.7 Zátěţová elektrokardiografie (ergometrie) .................................21 3.5.8 Echokardiografické vyšetření ....................................................21 3.5.9 Elektrofyziologické vyšetření ....................................................22 3.6 Léčba ........................................................................................................22 3.6.1 Paroxysmální fibrilace síní ........................................................22 3.6.2 Perzistentní fibrilace síní ...........................................................23 3.6.3 Permanentní fibrilace síní ..........................................................23 3.6.4 Intervenční (invazivní) léčba fibrilace síní .................................23 3.6.5 Chirurgická léčba ......................................................................24 3.6.6 Kardiostimulace ........................................................................25 3.6.7 Prevence trombembolie .............................................................25

4

3.6.8 Hybridní terapie.........................................................................27 3.7 Prognóza a kvalita ţivota ...........................................................................27 4 ANALÝZA DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ ..................................................29 5 DISKUZE............................................................................................................57 6 NÁVRH ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ .......................................62 ZÁVĚR ....................................................................................................................63 ANOTACE ..............................................................................................................65 ANNOTATION .......................................................................................................66 LITERATURA A PRAMENY ..............................................................................67 SEZNAM ZKRATEK .............................................................................................70 SEZNAM TABULEK .............................................................................................71 SEZNAM GRAFŮ...................................................................................................72 SEZNAM OBRÁZKŮ A PŘÍLOH .........................................................................73

5

Žít znamená „pro něco žít“. Kdo nemá nic hodnotného, pro co by žil, ten přestává žít. Může ještě živořit, ale plný život to není. To, oč nám v životě jde, dává našemu životu smysl. A žít smysluplným životem je první charakteristikou kvalitního života – i když přitom zároveň platí, že dobře žít znamená žít pro něco opravdu hodnotného. (Jaro Křivohlavý)

Nejen obohatit život o léta, ale obohatit léta o život. (Mezinárodní gerontologická společnost)

ÚVOD Běţně jsme zvyklí mluvit o kvantitě – délce ţivota. Ta se uvádí velice jednoduše, číselně, například počtem let. Jak je tomu ale s kvalitou ţivota? Otázkou kvality ţivota se lidé zabývali odedávna. Ale zejména v posledních letech prodělává svůj „boom“. Na celém světě se na mnoha pracovištích tomuto tématu věnují celé výzkumné týmy, které se snaţí z různých úhlů toto zajímavé a důleţité téma uchopit. Kvalita ţivota ve zdravotnictví se zabývá tím, kdy ryze medicínská kritéria stavu nemocných doplňuje i jiným druhem kritérií. Ta čerpají z širšího pojetí lidské existence, například humanitního. Změny zdravotního stavu pacienta – jak zhoršení, tak zlepšení – je třeba vyjadřovat v širším zorném úhlu, neţ jen objektivními údaji o změnách fyzického stavu. Důvodem pro studium kvality ţivota je také podporovat a rozvíjet takové ţivotní podmínky, které by lidem umoţňovaly ţít způsobem, ve kterém nacházejí smysl a který je pro ně nejlepší. 1 1

PAYNE, J., a kol., Kvalita života a zdraví, s. 206.

6

Tato práce se zaměřuje především na kvalitu ţivota u nemocných s nejčastější srdeční arytmií – fibrilací síní. V České republice trpí touto arytmií přibliţně 50 tisíc lidí. 2 Její výskyt narůstá s věkem a s výskytem srdečních onemocnění. Nemocní mohou pociťovat sníţenou kvalitu ţivota především v závislosti na projevech arytmie a velmi ji ovlivňuje také léčba.

2

ŠPINAR, J., VÍTOVEC, J., Jak dobře žít s nemocným srdcem, s. 86.

7

CÍL PRÁCE

1. Zjistit, jak pacienti s fibrilací síní hodnotí kvalitu svého ţivota. 2. Zjistit, jak fibrilace síní ovlivnila pacienty v běţných denních činnostech.

Očekávané výsledky: 1. Očekávám, ţe více neţ 50 % pacientů hodnotí kvalitu svého ţivota jako dobrou. 2. Očekávám, ţe více neţ 75 % pacientů obdrţelo informace o správném léčebném postupu pouze v ústní formě. 3. Očekávám, ţe více neţ 25 % pacientů bude z důvodu onemocnění denně pociťovat únavu a dušnost při velké tělesné námaze. 4. Očekávám, ţe více neţ 50 % pacientů, kteří uţívají jako antikoagulační léčbu warfarin, muselo kvůli léčbě částečně omezit své stravovací návyky. 5. Očekávám, ţe více neţ 25 % pacientů nemoc středně omezila při sportovních a volnočasových aktivitách. 6. Očekávám, ţe více neţ 50 % pacientů trpí některými z neţádoucích účinků léčby. 7. Očekávám, ţe více neţ 75 % pacientů s fibrilací síní a implantovaným kardiostimulátorem se cítí po implantaci lépe neţ před ní.

8

1 KVALITA ŢIVOTA O kvalitě ţivota se hovoří v různých souvislostech a v různých vědních disciplínách. Jsou to

především sociologie,

psychologie, ekologie, kulturní

antropologie a medicína. Ve zdravotnictví se z hlediska kvality ţivota hodnotí jednotlivé zdravotnické programy a poskytovaná péče. Lze říci, ţe na nejobecnější úrovni má sledování kvality ţivota dvě dimenze, a to objektivní a subjektivní. Objektivní kvalita ţivota se týká splnění poţadavků v oblasti materiálních a sociálních podmínek, sociálního statusu a fyzického zdraví. Subjektivní kvalita ţivota se týká všeobecné spokojenosti se ţivotem a lidské emocionality. 3 Subjektivní hodnocení nemocného je velmi důleţité. Ukazuje nám, jak sám nemocný vnímá vlastní zdravotní situaci včetně schopnosti svého uplatnění. Kvalita ţivota se stala také důleţitým ukazatelem úspěšnosti léčby. Měření kvality ţivota se v praxi vyuţívá všude tam, kde se chceme více dozvědět o dopadu nemoci a léčby na pacienta a jeho ţivot, při rozhodování mezi typem léčby s podobnou účinností a ve studiích její ekonomické náročnosti. 4 Velmi úzký vztah je mezi kvalitou ţivota a zdravím. Zdraví, podle definice WHO, není jen otázkou fyzického zdraví, ale zahrnuje i problematiku zdravých vzájemných vztahů mezi lidmi a problematiku duševního zdraví. 5 Zdraví není chápáno pouze jako nepřítomnost nemoci, ale jako stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody. Kvalitou ţivota se potom rozumí to, jak člověk vnímá své postavení ve světě, kde ţije, a to ve vztahu k jeho očekáváním, osobním cílům, zájmům a ţivotnímu stylu. V mnoha oblastech klinické medicíny dnes existuje potřeba sledovat kvalitu ţivota

pacientů

jako

jednu

z důleţitých

sloţek

různých

medicínských

či

zdravotnických intervencí. Zdravotnické pracovníky by mělo zajímat, jakou kvalitu ţivota mají pacienti trpící různými chorobami, či jaký je dopad konkrétní zvolené terapie na kvalitu jejich ţivota.6

3

PAYNE, J., a kol., Kvalita života a zdraví, s. 207. DRAGOMIRECKÁ, E., Nemoc a kvalita ţivota, Sestra, 2006, č. 9 - příloha, s. 8. 5 KŘIVOHLAVÝ, J., Psychologie zdraví, s. 38. 6 PAYNE, J., a kol., Kvalita života a zdraví, s. 208-211. 4

9

V medicíně je těţiště zkoumání kvality ţivota posunuto do oblasti psychosomatického a fyzického zdraví. Konkrétně to znamená, ţe vedle klinických ukazatelů úspěchu či neúspěchu nasazené léčby (např. krevní markery, TK, TT, vymizení příznaků choroby…) se sledují subjektivní i objektivní údaje o psychickém a fyzickém stavu pacienta, jako jsou přítomnost bolesti, intenzita únavy, zvládání chůze do schodů, schopnost sebeobsluhy, převaţující typ emocí či proţívaná míra napětí a úzkosti.7 Je nutné také zmínit, ţe přes popularitu pojmu „kvalita ţivota“ se ozývají i kritické hlasy, které ukazují na nejednoznačnost jeho vymezení a neexistenci jasné a obecně přijímané definice, která by se opírala o teoretický model. Kritici poukazují na tendenci akademicky rozhodnout, jak by měl vypadat „kvalitní ţivot“ a toto v určitém smyslu vnucovat jako určitou normu. I přes tyto oprávněné výhrady se však ukazuje, ţe toto studium je v současné vědě uţitečné. Jeho interdisciplinární charakter odráţí současný trend prolínání společenskovědního a biologického přístupu ke zkoumání člověka. Výsledky různých výzkumů z oblasti kvality ţivota přispívají k lepšímu pochopení nejdůleţitějších věcí člověka i k pochopení jeho lidské existence. Z hlediska zdravotnictví má svůj praktický dopad v určitém přístupu k péči o nemocné i podpoře a rozvíjení zdraví. 8 Nejčastější metodou zjišťování kvality ţivota je vyuţití strukturovaných rozhovorů nebo dotazníků. Všeobecné (generické) dotazníky jsou pouţívány pro jakýkoli soubor pacientů nebo zdravé populace. Speciální dotazníky jsou určeny spíše pacientům s určitými nemocemi a obsahují poloţky, které zjišťují, jaké konkrétní obtíţe dopadají na ţivot pacienta.9

1.1 Faktory ovlivňující kvalitu ţivota Mezi faktory ovlivňující kvalitu ţivota patří fyzická kondice, která je do značné míry určována výskytem různých symptomů onemocnění nebo neţádoucími účinky aplikované terapie.

7

PAYNE, J., a kol., Kvalita života a zdraví, s. 212. Tamtéţ, s. 214. 9 DRAGOMIRECKÁ, E., Nemoc a kvalita ţivota, Sestra, 2006, č. 9 - příloha, s. 8. 8

10

Dalším faktorem je funkční zdatnost, kdy sledujeme stav tělesné aktivity, schopnost uplatnění v zaměstnání, v rodinném ţivotě apod. Psychický stav hodnotí především postoj k ţivotu a k nemoci, způsob vyrovnání se s nemocí a léčbou, proţívání bolesti, stresu apod. Spokojenost s léčbou posuzuje prostředí, ve kterém je nemocný léčen, způsob komunikace zdravotníků s nemocným včetně podávání objektivních informací o zdravotním stavu nemocného. Sociální stav je hodnocen na základě údajů o vztazích nemocného k blízkým lidem, o jeho způsobech komunikace s lidmi, o jeho roli ve společenských skupinách apod.10

1.2 Situační vlivy působící na kvalitu ţivota Ukazuje se, ţe změna ţivotní situace způsobená nemocí, se také výrazně projeví na změně kvality ţivota. Očekáváme, ţe nemoc, zranění, léčení apod., ovlivní negativně kvalitu ţivota při zjišťování jednotlivých sloţek, které se při zkoumání celkové kvality ţivota berou v úvahu. Zároveň je moţné očekávat, ţe věk, změna sociální situace (např. změna sociální role, sociální opory), změna pracovních a ţivotních podmínek, se ve změně kvality ţivota projeví určitým způsobem také. Například se ukazuje, ţe se v kvalitě ţivota odráţí i odlišnost působení různých léků, které jsou zaměřeny na terapii stejné nemoci. 11

1.3 Kvalita ţivota a potřeby člověka Pro

zachování

určité

kvality

ţivota,

je

v moderním

ošetřovatelství

charakteristickým rysem systematické hodnocení a plánovité uspokojování potřeb člověka.

10

SLOVÁČEK, L., a kol., Kvalita ţivota – jeden z důleţitých parametrů komplexního hodnocení léčby, Vojenské zdravotnické listy, 2004, č. 1, s. 7. 11 KŘIVOHLAVÝ, J., Psychologie nemoci, s. 174.

11

Moderní ošetřovatelství se zabývá člověkem jako celkem, jako bytostí holistickou. Kaţdá osoba má různé dimenze – fyzickou, psychickou, spirituální a sociální. Fyzická dimenze člověka je jistě středem, protoţe člověk nemůţe existovat mimo své tělo. Důraz kladený na tuto oblast nemusí být nutně vţdy tím nejcennějším, pokud nepomáhá člověku získat a rozvíjet i jiné hodnoty, např. sociální, spirituální, apod. Důleţitým cílem veškeré péče je pomoci lidem v realizaci lidských hodnot v co největším moţném měřítku.12 Holistická teorie vidí všechny ţivé organismy jako jednotné celky v interakci, které jsou takto více neţ součtem jejich částí. Z toho plyne, ţe kaţdá porucha jedné z jejich částí je poruchou celého systému. Sledování kvality ţivota vychází z Maslowovy teorie potřeb, tj. naplnění základních fyziologických potřeb (např. potřeba nasycení, spánku, úleva od bolesti) je předpokladem uspokojení potřeb subtilnějších (např. potřeba bezpečí, blízkosti druhých lidí, potřeba sebeúcty).13 Potřeba je projevem chybění něčeho, nějakého nedostatku, jehoţ odstranění je ţádoucí. Potřeba vybízí k vyhledávání určité podmínky nezbytné k ţivotu, popřípadě vede k vyhýbání se určité podmínce, která je pro ţivot nepříznivá. Lidské potřeby nejsou neměnné, vyvíjejí se a kultivují. Kaţdý jedinec vyjadřuje a uspokojuje potřeby svým způsobem, určitý druh motivovaného jednání se projevuje u kaţdého člověka jinak. V průběhu ţivota se potřeby jedince mění z hlediska kvality i kvantity. Je důleţité vědět, ţe všichni lidé mají společné potřeby, ale stejně je důleţité si uvědomit, ţe tyto potřeby jsou uspokojovány nejrůznějšími způsoby ţivota.14 S pacientem vstupujeme do vztahu jako zdravotníci především prostřednictvím jeho potřeb a zdravotních obtíţí. Jejich účinné zvládání je hlavním příspěvkem ke zlepšení pacientovy kvality ţivota a měřítkem zdravotnické profesionality. Je tedy nutné se aktivně zajímat o potřeby nemocného, např. citlivou a otevřenou komunikací o všech aspektech nemoci a léčby, respektovat přání a zvyky nemocného. 15

12

MUNZAROVÁ, M., Zdravotnická etika od A do Z, s. 129. SLOVÁČEK, L., a kol., Kvalita ţivota nemocných – jeden z důleţitých parametrů komplexního hodnocení léčby, Vojenské zdravotnické listy, 2004, č. 1, s. 6. 14 TRACHTOVÁ, E., a kol., Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu, s. 10. 15 PAYNE, J., a kol., Kvalita života a zdraví, s. 294. 13

12

1.4 Kvalita ţivota a chronická nemoc Fibrilací síní trpí někdy pacienti dlouhodobě, nemoc přechází do chronicity. V řadě případů nejde o onemocnění, které by momentálně ohroţovalo ţivot nemocného. Častokrát má nemoc střídavý charakter. Pacient proţívá různě dlouhá období, kdy je bez výraznějších obtíţí. Poté se však v důsledku chronického onemocnění objeví změny. Existence onemocnění je faktem, se kterým se musí takto nemocný vyrovnávat. Je moţné říci, ţe chronická nemoc můţe nemocného dostávat do stresu, coţ ovlivní kvalitu ţivota.16

Proto je vhodné sniţovat nadměrný stres

osvědčenými prostředky jakými je např. dostatek spánku, koníčky, čtení, divadlo, koncerty, přiměřená fyzická aktivita, relaxační cvičení apod.17 Velký dopad v psychické oblasti má také chronické onemocnění na sebepojetí pacienta, to znamená na to, jak sám sebe hodnotí. Můţe to dokonce dojít tak daleko, ţe se chronicky nemocný pacient přestává cítit hodnotným a úctyhodným člověkem. Ztrácí nejen pocit schopnosti kompetence, ale také i osobní úcty a ceny. Je třeba brát v úvahu jak fyzické, tak psychické změněné stavy. Jedná se o negativní emocionální záţitky a kognitivní problémy. Kognitivní (myšlenkové) problémy se týkají toho, ţe nemocný na nemoc často myslí. V jeho mysli se toto téma objevuje zcela samovolně. Pacient je pak uvádí do souvislosti jak s momentálním stavem, který se u něho projevil v důsledku nemoci, tak s další vlastní perspektivou, např. se změnami, se kterými musí kvůli zdravotnímu stavu ve svém ţivotě počítat.18

16

KŘIVOHLAVÝ, J., Psychologie nemoci, s. 131. NIEDERLE, P., HÁJEK, V., Zásady správné výživy a životosprávy jako prevence kardiovaskulárního onemocnění, s. 18. 18 KŘIVOHLAVÝ, J., Psychologie nemoci, s. 131 17

13

2 ANATOMIE A FYZIOLOGIE VODIVÉHO SYSTÉMU SRDCE Srdeční funkci zajišťují dva druhy buněk - pracovní myokard a převodní systém. Část myokardu, nazývaná srdeční vodivý systém, je vybavená schopností vytvářet vzruchy, vyvolávat kontrakci okolního pracovního myokardu a rozvádět vzruchy srdeční svalovinou. Převodní systém tvoří specializované buňky, které se liší od buněk pracovního myokardu anatomickou stavbou a elektrofyziologickými vlastnostmi. Buňky vodivého systému se od buněk pracovního myokardu liší především tím, ţe v nich dochází k tzv. spontánní depolarizaci (samovolnému vzniku vzruchu), tedy bez předchozího podráţdění. Vodivý systém srdce tvoří sinusový uzel, síňokomorový uzel, Hisův svazek, pravé a levé Tawarovo raménko a Purkyňova vlákna v komorách. Sinusový uzel (sinoatriální uzel - SA uzel), je primárním centrem srdeční automacie, místem se schopností tvořit nejrychleji podnět (o frekvenci 60-100/min i rychleji). Je umístěn mezi ústím horní duté ţíly a stěnou pravé síně a je široký asi 2 mm. Vzruchy, které vzniknou v SA uzlu se rozptýlí na svalové buňky obou síní a postupně aktivují síňokomorový (atrioventrikulární - AV) uzel, který je umístěn na pravé straně mezisíňové přepáţky, tvoří jej několik druhů specializovaných buněk, má rozměry 3x2x2mm. AV uzel má tři důleţité funkce: 1. Fyziologicky zpoţďuje vedení vzruchu ze síní na komory, a tak umoţňuje dřívější stah síní neţ komor, čímţ zajišťuje účinné plnění komor ze síní. 2. Filtruje nadměrný počet vzruchů při síňových tachyarytmiích, a tím chrání komory při nadměrně rychlé aktivaci síní před moţným vznikem komorových tachyarytmií (např. při paroxysmu fibrilace síní). 3. Funguje jako sekundární (náhradní) centrum automacie, kdy se tvoří vzruchy o frekvenci 40-60/min v tzv. junkční oblasti. Neporušený vodivý systém srdce umoţňuje, ţe se vzruch, který vzniká v SA uzlu, rychle rozptýlí po síních a dostane se do AV uzlu. V něm se zpozdí a dále se šíří přes Hisův svazek, Tawarova raménka a Purkyňova vlákna na svalové buňky pravé a

14

levé komory, kde vyvolá srdeční stah. Takto se šíří vzruch při normálním sinusovém rytmu. Abnormální vzruch, který nevzniká v SA uzlu se nazývá ektopický vzruch. Svalové buňky, ve kterých se normálně spontánně vzruch netvoří, se za patologických okolností mohou stát zdrojem vzruchů. Takový vzruch můţe dát podnět ke vzniku arytmie.19 Arytmie jsou poruchy srdečního rytmu. Při arytmiích můţe dojít ke zrychlení srdečního

rytmu (tzv. tachyarytmie), ke zpomalení srdečního rytmu (tzv.

bradyarytmie) nebo jenom k nepravidelnosti srdečního rytmu. Arytmie mohou být trvalé nebo jen záchvatovité (přechodné). Mnohé arytmie nemusí nemocný vůbec vnímat, jindy můţe vnímat velmi nepříjemně i zcela nevýznamnou arytmii. 20

19 20

KOLÁŘ, J., a kol., Kardiologie pro sestry intenzivní péče, s. 12 – 15. ŠPINAR, J., VÍTOVEC, J., Jak dobře žít s nemocným srdcem, s. 85.

15

3 FIBRILACE SÍNÍ Fibrilace síní je jedna z nejčastěji se vyskytujících arytmií, je odpovědna za třetinu všech hospitalizací pro poruchu srdečního rytmu. Její prevalence se za posledních 20 let zdvojnásobila a nyní činí v závislosti na věku 0,4 – 1 %. Průměrný věk pacientů je 75 let. Ve věku nad 80 let trpí fibrilací síní asi 10 % lidí. Tato arytmie je častější u ţen a u bílé rasy. 21 Arytmie je charakteristická nekoordinovanou rychlou akcí síní s nepravidelným převodem na komory přes AV uzel. Podle míry propustnosti vzruchů přes AV uzel se fibrilace síní manifestuje jako tachy- nebo bradyarytmie. V elektrokardiogramu je přítomen charakteristický nález rychlých fibrilačních vlnek nebo jen vlnění izoelektrické linie. Fibrilace síní se můţe objevovat samostatně nebo ve spojení s jinými arytmiemi, poměrně častý je např. výskyt společně s flutterem síní.

3.1 Klasifikace fibrilace síní: 

První

dokumentovaná

ataka

-

můţe

být

symptomatická

i asymptomatická, můţe jít o jedinou epizodu nebo se můţe v budoucnu opakovat 

Paroxysmální - končí spontánně, většinou do 48 hodin



Perzistující - nekončí spontánně, ale jen při provedené kardioverzi



Permanentní - přetrvává i po kardioverzi, i přes snahu o udrţení rytmu antiarytmiky22

3.2 Patogeneze Fibrilace síní se převáţně vyskytuje u nemocných s organickým srdečním postiţením, zejména s dilatací síní. Arytmie však můţe provázet kterékoli srdeční onemocnění, zejména hypertenzi, ischemickou chorobu srdeční, chlopenní vady 21

ACC/AHA/ESC, Guidelines for the management of patients with atrial fibrillation. Europace, 2006, č. 9, s. 660, . 22 ASCHERMANN, M., et al., Kardiologie, s. 1146.

16

(zejména

mitrální),

kardiomyopatie

nebo

zánětlivá

postiţení

(myokarditida,

perikarditida). Častá je téţ u syndromu chorého sinu (sick sinus syndrome) a u pacientů se srdečním selháním. Vzácněji se vyskytuje u tyreotoxikózy, plicní embolie a obstrukční choroby bronchopulmonální. 23 Poměrně často se objevuje paroxysmální nebo perzistující forma arytmie u jedinců bez zjevného organického postiţení srdce. Podstatou fibrilace síní je šíření několika centry okruhů v obou síních. Arytmie je většinou spouštěna z fokálního zdroje, který rozfibriluje síně salvami ektopických stahů o rychlé frekvenci. Loţiska jsou většinou lokalizovaná převáţně v levé síni při ústí plicních ţil. U zdravých jedinců arytmie většinou skončí spontánně, někdy se při zvýšené vagotonii paroxysmy arytmie mohou opakovat. U nemocných s dilatací síní arytmie zpravidla sama neskončí. 24

3.3 Patofyziologie Frekvence síní bývá při fibrilaci rychlá a nepravidelná, obvykle kolem 600/min (v rozmezí 400-800/min.). Síně se přestávají účinně stahovat, jejich příspěvek k plnění komor přestává a minutový objem poklesne aţ o 30 %. Dalším nepříznivým důsledkem fibrilace síní je neadekvátní srdeční frekvence, která neodpovídá stupni tělesné aktivity (např. bradyarytmie při zátěţi nebo naopak tachyarytmie v klidu). Převod vzruchu ze síní na komory je zcela nepravidelný, s frekvencí 150-200/min, mění se i náplň srdce od jednoho cyklu k druhému. Při některých stazích vzniká tzv. „periferní pulzový deficit“. Náplň srdce je tak malá, ţe se systolický objem krve nepřečerpá do periferních tepen a neprojeví se tak hmatným pulzem. Poslechem srdce lze slyšet srdeční stah, ale pohmatem tepny na periferii nelze zjistit odpovídající pulz. Fibrilaci síní tedy lze pohmatem tepny poznat podle nepravidelnosti tepu a podle různě plněných tepů. Ve fibrilujících síních dochází k turbulentnímu proudění krve a snadno se vytvářejí nástěnné tromby, které ohroţují ţivot nemocného embolizacemi do systémového tepenného oběhu nebo do plic. Bylo zjištěno, ţe cévní mozková příhoda 23 24

KLENER, P., et al., Vnitřní lékařství, s. 126. KOLÁŘ, J., a kol., Kardiologie pro sestry intenzivní péče, s. 154.

17

vzniklá u nemocných s fibrilací síní, bývá v 90 % způsobená embolizací. Ohroţení jsou zvláště nemocní s mitrálními vadami spojenými s dilatací levé síně. 25

3.4 Klinický obraz Pokud není fibrilace síní asymptomatická, je nemocnými pociťována jako palpitace, únavnost, nepřiměřená dušnost, bolesti na hrudi, závratě. Dechové potíţe bývají vnímány různým způsobem. Často nemocní udávají nemoţnost nadechnout se, pocit ţe se dusí, pocit krátkého dechu nebo naopak, ţe musí dýchat velmi rychle. Palpitace je vnímání vlastní činnosti srdce jako bušení, přeskakování či vynechávání pulzů. 26 Závrať je rotační pocit porušené rovnováhy (zatočení hlavy), nejistoty, někdy spojené s nauzeou či zvracením.27 Prvním projevem fibrilace síní můţe být i exacerbace srdečního selhání nebo mozková příhoda. U starších nemocných můţe dojít ke zhoršení kognitivních funkcí z důvodu jednak hypoperfúze mozku, jednak opakovaných mozkových embolizací. 28 U nemocných s postiţením srdce a u nemocných s pokročilou ischemickou chorobou nebo těsnou mitrální stenózou často vznikne po začátku paroxysmů edém plic.29

3.5 Vyšetřovací metody Při vyšetření pátráme po vyvolávající příčině fibrilace síní. Důleţité je od nemocného správně odebrat anamnézu a provést fyzikální vyšetření. Dále velmi důleţitým vyšetřením je EKG, RTG hrudníku, echokardiografické a laboratorní vyšetření, popř. elektrofyziologické vyšetření. 25

KOLÁŘ, J., a kol., Kardiologie pro sestry intenzivní péče, s. 154. CHROBÁK, L., a kol., Propedeutika vnitřního lékařství, s. 113. 27 ŠPINAR, J., a kol., Propedeutika a vyšetřovací metody vnitřních nemocí, s. 75. 28 ASCHERMANN, M., et al., Kardiologie, s. 1148. 29 KOLÁŘ, J., a kol., Kardiologie pro sestry intenzivní péče, s. 156. 26

18

3.5.1 Anamnéza Při odebírání anamnézy je nutný zájem o nemocného, tak navodíme důvěru pro jeho budoucí spolupráci. Anamnestické údaje získáváme buď od samotného nemocného (přímá anamnéza) nebo od příbuzných, jiných osob nebo z dokumentace (nepřímá anamnéza). Anamnéza by měla obsahovat hlavně tyto části: osobní data, současné obtíţe, dřívější onemocnění, anamnézu rodinnou, farmakologickou, pracovní, sociální, alergie, abúzus, u ţen i anamnézu gynekologickou.30

3.5.2 Fyzikální vyšetření K základnímu fyzikálnímu vyšetření patří pohled (inspekce), pohmat (palpace), poklep (perkuse) a poslech (auskultace), kdy při poslechu u fibrilace síní zjišťujeme nepravidelnou srdeční činnost.31

3.5.3 Laboratorní vyšetření Zde provádíme především základní biochemické vyšetření (sledujeme krevní ionty, enzymy, krevní bílkoviny, cukr, lipidy a další), hematologické vyšetření (hodnotíme parametry krvácivosti a sráţlivosti, krevní obraz), dále provádíme stanovení hladiny hormonů v krvi (zejména hormonů štítné ţlázy) a stanovení hladin léků, kdy rozpoznáváme předávkování či poddávkování (např. u digoxinu). 32

3.5.4 RTG hrudníku RTG hrudníku je neinvazivní vyšetřovací metoda, která vyuţívá odlišné vychytávání rentgenového záření v různých tkáních lidského těla. Prostý snímek hrudníku je nejčastějším rentgenovým vyšetřením, které se provádí u nemocných pro

30

ŠPINAR, J., a kol.., Propedeutika a vyšetřovací metody vnitřních nemocí, s. 27. Tamtéţ, s. 32. 32 Tamtéţ, s. 169. 31

19

svou jednoduchost a relativní spolehlivost jako screening nejčastějších chorob srdce, plic a mediastina a také pro kontrolu účinnosti léčby.

3.5.5 Elektrokardiografie (EKG) Elektrokardiografie je vyšetřovací metoda, která zaznamenává pomocí elektrokardiografu

bioelektrické

potenciály

srdečních

buněk.

Nejcennější

je

dvanáctisvodový standardní EKG záznam. U fibrilace síní není přítomná P vlna, je nahrazená nepravidelným vlněním izoelektrické linie, tzv. vlny „f“ – viz. obr. č. 1. Ta můţe být dobře diferencovatelná (tzv. hrubovlnná fibrilace) u akutně vzniklé fibrilace síní. U dlouhodobé fibrilace nejde někdy ani zvlnění postřehnout (tzv. jemnovlnná fibrilace). Frekvence síní bývá 400-800/min. Frekvence komor je různá, u neléčené fibrilace 150-200/min. Rozlišujeme fibrilaci síní s pomalou odpovědí komor (pod 60/min), s klidnou odpovědí komor (do 100/min) a s rychlou odpovědí komor (nad 100/min). Srdeční rytmus je nepravidelný. Pravidelná a pomalá odpověď komor ukazuje na fibrilaci síní s úplnou síňokomorovu blokádou. Komplex QRS je zpravidla normální, pokud není současně blokáda ramének nebo aberace vedení, kdy je QRS široký. 33 Obr. č. 1: EKG obraz fibrilace síní s eufekvenční odpovědí komor. (Zdroj: chorobopis pacienta s mitrální stenózou, Interní kardiologická klinika FN Brno)

33

Kolář. J., a kol., Kardiologie pro sestry intenzivní péče, s. 155.

20

3.5.6 Holterovo monitorování (ambulantní monitorování EKG) Je elektrokardiografická metoda, která umoţňuje zaznamenávat po dobu 24 a více hodin elektrickou aktivitu srdce vyšetřované osoby při její obvyklé denní činnosti. Pouţívá se také u nemocných, u kterých je v době vyšetření normální srdeční rytmus, ale je pravděpodobné, ţe se fibrilace síní projevuje paroxysmálně (záchvatovitě) nebo nemocní trpí asymptomatickými atakami. V průběhu monitorování si nemocný vede záznam, do kterého zapisuje jednotlivé úkony, které provádí a subjektivní pocity při provádění těchto úkonů (např. bolest na hrudi, pocit bušení srdce, závratě apod.) Při vyhodnocení holterovského monitorování se porovnávají EKG nálezy s údaji nemocného o jeho fyzické aktivitě a subjektivních pocitech.34

3.5.7 Zátěţová elektrokardiografie (ergometrie) Ergometrie je vyšetřovací metoda, která umoţňuje zjišťovat účinnost léčebných postupů, posuzovat výkonnost nemocného a sledovat vliv pracovní zátěţe na krevní oběh a na EKG obraz. Nejběţnější zátěţová elektrokardiografická vyšetřovací metoda je tzv. bicyklová ergometrie. Indikuje se mimo jiné pro diagnostické posouzení palpitací vznikajících při námaze. 35

3.5.8 Echokardiografické vyšetření Echokardiografie ultrazvukové

vlnění

je

neinvazivní

k zobrazení

vyšetřovací

velkých

cév

a

metoda, srdečních

která

vyuţívá

struktur.

Při

echokardiografickém vyšetření je nejčastěji pouţíván transthorakální přístup a v indikovaných případech semiinvazivní jícnová echokardiografie. Vyšetření můţe např. odhalit příčinu fibrilace síní - dilataci levé síně u mitrální stenózy. 36

34

KOLÁŘ, J., a kol., Kardiologie pro sestry intenzivní péče, s. 48. Tamtéţ, s. 39. 36 LINHART, A., PALEČEK, T., ASCHERMANN, M., Echokardiografie pro praxi, s. 123. 35

21

3.5.9 Elektrofyziologické vyšetření Je indikováno jen při úvaze o nefarmakologické léčení fibrilace síní či jiné spouštěcí arytmie. Jedná se o invazivní vyšetřovací metodu, která slouţí k upřesnění diagnózy poruch srdečního rytmu a testování účinku zavedené antiarytmické léčby. Představuje často poslední stupeň vyšetřování nemocného s arytmií a mělo by být indikováno aţ po vyčerpání všech neinvazivních metod. Jde o náročné vyšetření, často trvající několik hodin a provádí se obvykle u hospitalizovaného pacienta. Princip spočívá v zavedení elektrodových katétrů venózní nebo arteriální cestou do jednotlivých srdečních oddílů, ve snímání jejich srdeční aktivity a jejich stimulaci. 37

3.6 Léčba Strategie léčby fibrilace síní je sloţitá, vţdy je volen individuální přístup respektující vývoj nemoci u konkrétního nemocného a přítomnost dalších rizikových faktorů a nemocí. Obecně se zaměřujeme na kontrolu rytmu (snaha o udrţení sinusového rytmu), kontrolu frekvence komor (dosaţení eufrekvenční akce komor v rozmezí 50-100/min) a prevenci trombembolických příhod.

3.6.1 Paroxysmální fibrilace síní Paroxysmus fibrilace síní trvající méně neţ 48 hodin lze léčit ihned bez zajištění nemocného antikoagulační léčbou. Akutní ukončení záchvatu arytmie je indikováno u pacientů s projevy srdečního selhání. Přerušení záchvatu lze dosáhnout dvěma způsoby: 

farmakologicky antiarytmiky (nejčastěji propafenon nebo amiodaron)



elektrickou kardioverzí - doporučuje se počátečním výbojem 200 J.38

Po ukončení prvního paroxysmu můţe být nemocný ponechán bez antiarytmické léčby, při opakovaném paroxysmu jsou podávány léky preventivně

37 38

KOLÁŘ, J., a kol., Kardiologie pro sestry intenzivní péče, s. 84. ASCHERMANN, M., et al., Kardiologie, s. 1150.

22

působící proti opakování arytmie, typ antiarytmika volíme podle přídatných onemocnění pacienta a anamnézy předcházející léčby.

3.6.2 Perzistentní fibrilace síní Při perzistující fibrilaci síní (tzn. trvající déle neţ 48 hod.) je na prvním místě snaha o zbavení nemocného symptomů – nejčastěji zpomalením rychlé komorové odpovědi, na druhém místě prevence trombembolické příhody antikoagulační léčbou (warfarin) či úpravou poruch minerálního metabolismu (zejména hypokalémie) nebo obecně odstraněním vyvolávající příčiny (zaléčení tyreotoxikózy apod.). Po 4-6 týdnech účinné antikoagulační terapie je pacient pozván k ambulantní kardioverzi, nejčastěji elektrické, prováděné v krátkodobé šetrné celkové anestezii.

3.6.3 Permanentní fibrilace síní V případech, kdy selhává antiarytmická terapie, paroxysmy se kumulují, trvají hodiny aţ dny, popř. trvalému udrţení sinusového rytmu brání jiné okolnosti (výrazná dilatace síní apod.), ponecháváme fibrilaci síní jako základní rytmus a zaměřujeme se na zmírnění symptomů nemocných a prevenci trombembolických příhod. Tento způsob léčby je volen nejčastěji u starých a polymorbidních nemocných.

3.6.4 Intervenční (invazivní) léčba fibrilace síní V posledních letech došlo k prudkému rozvoji katetrizačních metod, které mohou fibrilaci síní dokonce trvale vyléčit. Tento typ léčby je nabízen zejména mladším nemocným, pacientům, kteří velmi nepříjemně pociťují časté paroxysmy fibrilace, popř. tam, kde není z nějakého důvodu moţné pouţít antiarytmickou nebo antikoagulační terapii. S dostupností metody je však tato léčba nabízena čím dál většímu okruhu pacientů. Princip této ablační léčby, tzv. izolace plicních ţil, spočívá v transseptálním zavedení speciálních smyčkových katetrů do ústí plicních ţil, jejichţ cestou se aplikuje radiofrekvenční energie, která v tomto místě vytvoří linii nekrózy a izoluje tak

23

arytmogenní substrát od zbylé svaloviny, čímţ zabrání šíření fibrilace na zbylou část srdeční síně. Obkruţující léze v oblasti plicních ţil jsou doplněny lineárními lézemi na více místech volných stěn levé síně.39 Druhou moţností, zejména u starších pacientů trpících při fibrilaci rezistentní tachykardií nebo netolerující bradykardizující léčbu, je moţné provést katetrizační ablaci AV uzlu (neselektivní nebo selektivní), zpravidla doplněnou implantací trvalé kardiostimulace k ovlivnění bradykardie, která je často vedlejším produktem této léčby. Mezi nejnovější trendy v intervenční léčbě fibrilace síní u pacientů s nejvyšším rizikem embolizační příhody patří implantace speciálních okluderů (uzávěr) ouška levé síně.40 3.6.5 Chirurgická léčba U

pacientů

majících

v anamnéze

fibrilaci

síní,

kteří

podstupují

kardiochirurgický výkon (z indikace ischemické choroby srdeční nebo chlopenní vady), je zákrok doplněn tzv. MAZE procedurou (MAZE = bludiště), kdy jsou ablační linie v obdobných lokalitách jako při katetrizační léčbě prováděny speciálními nástroji na podkladě aplikace radiofrekvenční energie nebo hlubokým zmrazením tkáně (tzv. kryoablace).41 Tento zákrok je často doplněn resekcí ouška levé síně jako prevence embolizačních příhod, neboť v tomto srdečním oddílu se v 90 % případů formuje trombus. Výjimečně je prováděna MAZE procedura jako samostatný výkon, v tom případě se začíná uplatňovat miniinvazivní thorakoskopický přístup.42

39

ASCHERMANN, M., et al., Kardiologie, s. 1150 - 1153.

40

NEUŢIL, P., REDDY, V., MRÁZ, T., a spol., Katetrizační uzávěr ouška levé síně (PLAATO) u nemocných s fibrilací síní a vysokým rizikem tromboembolických komplikací, Cor et Vasa, 2005, č. 47, s. 290. 41 ČERBÁK, R., et al., Nejčastější chlopenní vady, s. 94. 42 STRAKA, Z., BUDERA, P., OSMANČÍK, P., et al., Endoskopická operace MAZE: minimálně invazivní technika chirurgické léčby izolované fibrilace síní, Cor et Vasa, 2010, č. 52 (Supplementum 1), s. 66.

24

3.6.6 Kardiostimulace Je doplňkovou léčbou fibrilace síní při výskytu významných bradykardických epizod (pauzy nad 3 sec., frekvence komor pod 40/min., chronotropní inkompetence – neschopnost zvýšit frekvenci při zátěţi). Bradykardické epizody jsou často součástí obrazu syndromu chorého sinu (tzv. sick sine syndrome), pro který je typické střídání epizod tachykardie, bradykardie, sinusového rytmu a paroxysmů fibrilace síní. Bradykardie jsou také vedlejším projevem farmakoterapie pouţívané k dosaţení eufrekvenční

odpovědi

komor

nebo

udrţení

sinusového

rytmu.

Podstatou

kardiostimulace je opakované rytmické dráţdění srdce stejnosměrným elektrickým proudem nízké intenzity, který je přiváděn do srdečních dutin elektrodou ze zevního zdroje - kardiostimulátoru. Přes elektrodu je také snímán vlastní srdeční rytmus. Kardiostimulátor pracuje pouze tehdy, kdyţ vlastní frekvence klesne pod hodnotu, která je na něm nastavena. Podle povahy fibrilace síní (paroxysmální, trvalá) jsou pouţívány jednodutinové (pouze komorová stimulace) nebo dvoudutinové stimulační systémy. Některé kardiostimulátory také snímají aktivitu pacienta při fyzické zátěţi a podle toho zrychlují stimulační frekvenci. Dokonce existují přístroje, které speciálními stimulačními algoritmy dokáţou potlačit výskyt paroxysmů fibrilace, popř. síňové defibrilátory, které paroxysmy přímo zruší. 43

3.6.7 Prevence trombembolie Antikoagulační léčba je absolutně indikována u nemocných s rizikovými faktory trombembolismu (chlopenní vady, diabetes mellitus, dysfunkce levé komory, věk nad 75 let, předchozí trombembolické příhody apod.). Pro odhad rizika existují speciální skórovací systémy. Podle míry rizika je u konkrétního pacienta moţno pouţít buď léčbu antikoagulační nebo antiagregační. Antikoagulační terapie je určena pro více rizikové skupiny pacientů, antiagregační terapie pro nemocné v nízkém riziku (mladší 65 let, bez diabetu, ischemické choroby apod.).

43

ŠPINAR, J., VÍTOVEC, J., Jak dobře žít s nemocným srdcem, s. 91.

25

Antikoagulační léčba warfarinem sniţuje u nemocných s fibrilací síní výskyt trombembolických příhod aţ o 70 %.44 Tato léčba je velmi účinná, musí být ale velmi pečlivě monitorována. Předávkování vede aţ k ţivot ohroţujícím krvácivým komplikacím a poddávkování naopak k neúčinnosti léčby. Monitorace je prováděna kontrolou koagulačních parametrů (protrombinový čas, případně jeho přepočet – INR), při zahájení léčby častější (kaţdý týden), po stabilizaci hladiny postačí jednou za 4-6 týdnů. Cílová hodnota INR se pohybuje mezi 2-3, dle míry krvácení nebo trombogeneze pak při dolní či horní hranici tohoto rozmezí. 45 Léčba warfarinem je spojena s určitým dyskomfortem pro pacienta – nutnost speciálních dietních návyků, moţnost interference s celou řadou dalších léků a z toho vyplývající kolísání hladiny INR, apod. Navíc při kaţdém invazivním zákroku musí být perorální léčba přerušena a nemocný musí přejít na injekční aplikaci – nejčastěji nízkomolekulárního heparinu. Proto se v současné době testují nové antikoagulační léky (zejména přímé inhibitory trombinu, jako např. dabigatran), jejichţ uţívání je spojeno s menším dyskomfortem pro pacienta, monitorování účinku nevyţaduje časté kontrolní odběry jako při warfarinu a léčba se zdá být celkově bezpečnější. 46 Při antikoagulaci warfarinem je potřeba zachovávat určité dietní návyky, které jsou dodrţovány dlouhodobě, tím se zabezpečí stabilní úroveň antikoagulační léčby. Potraviny nesmí obsahovat vysoký příjem vitamínu K. Obsah vitamínu K je vyšší především v listové zelenině (např. brokolice, zelí, nať petrţele, špenát, kapusta, řepkový olej, hlávkový salát, luštěniny) nebo ve tkáních, ve kterých je vitamín K zpracováván. Účinek antikoagulační léčby mohou sniţovat i bylinné čaje a směsi (zejména třezalka) a naopak alkohol můţe tento účinek zvyšovat. 47 Je rovněţ známo, ţe warfarin patří k lékům s největším počtem interakcí s jinými, a to i zcela běţně pouţívanými léčivy. K důleţité interakci ve smyslu zvýšení účinku warfarinu dochází při současném pouţití tetracyklinových a makrolidových antibiotik, kotrimoxazolu a trimetoprimu (běţně pouţívaný Biseptol), antimykotik, u řady nesteroidních antiflogistik (současně zvyšují riziko krvácení ze sliznice

44

KOLÁŘ, J., a kol., Kardiologie pro sestry intenzivní péče, s. 157. VÍTOVEC, J., ŠPINAR, J., Farmakoterapie kardiovaskulárních onemocnění, s. 143. 46 TÁBORSKÝ, M., NEUŢIL, P., Současné alternativy antikoagulační léčby u nemocných s fibrilací síní, Cor et Vasa, 2008, č. 50(12), s. 466. 47 ŠPINAR, J., VÍTOVEC, J., Jak dobře žít s nemocným srdcem, s. 208. 45

26

zaţívacího traktu). Z kardiologických preparátů významně interagují při fibrilaci síní běţně pouţívaná antiarytmika (propafenon, amiodaron) a digitalis.48 Vedení léčby warfarinem vyţaduje velkou opatrnost, zvláště proto, ţe většina pacientů indikovaných k této léčbě jsou lidé polymorbidní a ve vyšším věku. Ve stáří můţe dojít v důsledku sníţeného metabolismu k výraznému zvýšení účinku i nízkých dávek warfarinu. Zvýšený efekt warfarinizace mohou způsobit souběţně probíhající onemocnění, zejména hyperthyreóza, horečnatá onemocnění, jaterní, ledvinná a srdeční nedostatečnost.

3.6.8 Hybridní terapie U fibrilace síní se hybridní neboli kombinovaná terapie pouţívá stále častěji. Tato terapie vyuţívá několika různých terapeutických postupů k zvýšení úspěšnosti léčby a sníţení výskytu neţádoucích účinků. Lze kombinovat farmakologickou i nefarmakologickou léčbu tak, jak byla popsána výše. Typickým příkladem je neselektivní ablace AV junkce a implantace kardiostimulátoru nebo ablace flutteru síní, který vznikl při léčbě fibrilace síní antiarytmiky.49

3.7 Prognóza a kvalita ţivota

Fibrilace síní výrazně ovlivňuje kvalitu ţivota i další prognózu pacientů. Kvalitu ţivota zhoršují zejména subjektivně nepříjemně pociťované palpitace, dále stavy slabosti, nevýkonnosti a únavy v důsledku sníţené kontraktility levé komory srdeční a sníţeného srdečního výdeje při nepravidelné rychlé či naopak pomalé aktivaci svaloviny komor. Při sníţeném srdečním výdeji můţe zejména u pacientů ve vyšším věku dojít k poruše prokrvení mozku manifestujícím se širokou škálou příznaků od závratí aţ po synkopu s rizikem vzniku úrazu se všemi dalšími důsledky. Dlouhotrvající tachykardie můţe vyústit v srdeční selhání (tzv. tachykardická kardiomyopatie) s trvalým pocitem dušnosti a při dekompenzaci např. k retenci tekutin

48 49

KOHOUT, P., KESSLER, P., RŮŽIČKOVÁ, L., Dieta při antikoagulační léčbě, s. 17. ASCHERMANN, M., et al., Kardiologie, s. 1154.

27

a tvorbě otoků. Tato kardiomyopatie však většinou bývá v různé míře reverzibilní po nastolení sinusového rytmu nebo úpravě frekvence fibrilace síní. Řada nemocných je arytmií omezená v profesní oblasti, ve sportovních nebo sexuálních aktivitách. Chronické uţívání medikace vystavuje pacienty rizikům neţádoucích účinků a řady omezení. Zejména prevence trombembolismu antiagregační nebo antikoagulační léčbou při nedůsledné kontrole zvyšuje riziko krvácivých komplikací a omezuje nemocné ve výběru vhodné stravy. Přítomnost kardiostimulátoru ovlivňuje psychiku nemocného, můţe omezovat některé dosud prováděné aktivity. Přístroj můţe být ovlivněn elektromagnetickým polem, nositel kardiostimulátoru nesmí být vyšetřen magnetickou rezonancí. Řada nemocných ani po implantaci kardiostimulátoru nepociťuje zlepšení, coţ můţe být způsobeno nevhodným nebo nefyziologickým stimulačním algoritmem. Co však nejvíce ovlivňuje ţivot pacientů s fibrilací síní, je zvýšené riziko mozkové příhody, srdečního selhání a mortality obecně. Oproti pacientům se sinusovým rytmem je mortalita pacientů s fibrilaci síní 2x vyšší. Incidence mozkových příhod činí podle rizikového profilu nemocného 1 - 30 % ročně. Výskyt ischemických mozkových příhod u pacientů s fibrilací síní bez chlopenní vady je 2-7x vyšší oproti normální populaci. Při fibrilaci síní, která klasicky doprovází pokročilejší revmatickou mitrální vadu, můţe být riziko iktu vyšší aţ 17x!50 Nezanedbatelný aspekt činí také ekonomická stránka péče o pacienty s fibrilací síní. V evropských zemích je výše nákladů na léčbu 1 pacienta s fibrilací síní odhadnuta na 3000 € ročně.51 Zajímavé je, ţe v ČR při stejné úrovni medicíny tyto náklady dosahují necelou ½ průměrných evropských nákladů! 55 % nákladů je přitom spotřebováno na diagnostické a léčebné, zejména intervenční výkony, 27 % nákladů je čerpáno k úhradě hospitalizace, nejméně spotřebovává farmakoterapie - asi jen 9 % veškerých nákladů. 52

50

ASCHERMANN, M., et al., Kardiologie, s. 1156

51

ACC/AHA/ESC, Guidelines for the management of patients with atrial fibrillation. Europace, 2006, č. 9, s. 659, . 52

BULKOVÁ, V., FIALA, M., CHOVANČÍK, J., a kol., Analýza nákladů na léčbu u pacientů s fibrilací síní v České republice, Cor et Vasa, 2008, č. 50(1), s. 23.

28

4 ANALÝZA DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ K průzkumu jsem pouţila anonymního dotazníkového šetření. Respondenti na otázky dotazníku odpovídali písemně. Anonymní šetření umoţňuje větší otevřenost při odpovědích. Prostřednictvím dotazníku se získají údaje od respondentů formou vhodně připravených a formulovaných otázek. Výhodou dotazníkového šetření je rychlý sběr dat u velkého počtu respondentů, nevýhodou je moţné zkreslení odpovědí při nepochopení otázky, neochota dotazníky vyplňovat a tím nízká návratnost dotazníků. Dotazník (viz. příloha č. 1) se skládá ze dvou částí. V úvodu je vysvětlen důvod pro vyplnění dotazníku, druhá část obsahuje 23 otázek, které se vztahují k onemocnění a k očekávaným výsledkům této práce. Dotazníkové poloţky č. 1 – 5 poskytují identifikační údaje pro charakteristiku zkoumaných respondentů, poloţky č. 6 – 23 tvoří konkrétní otázky, které se přímo vztahují k onemocnění fibrilací síní. Poloţky dotazníku jsou dle formy poţadované odpovědi rozděleny na uzavřené (1, 3, 5, 8, 9, 12, 13, 14, 16, 19, 20, 21, 22, 23), polouzavřené (4, 7, 10, 11, 15, 17, 18) a otevřené (2, 6). Průzkumné dotazníkové šetření jsem prováděla u pacientů s fibrilací síní ve Fakultní nemocnici Brno-Bohunice na Interní kardiologické klinice. Dotazníky jsem distribuovala za spolupráce sester z jednotlivých pracovišť, zvláště ambulance Holterova monitorování a lůţkového oddělení. Dotazníkové šetření bylo provedeno se souhlasem náměstkyně pro nelékařské zdravotnické pracovníky Mgr. Erny Mičudové. (viz. příloha č. 2). Dotazníkové šetření probíhalo od února do dubna roku 2010. Celkem jsem distribuovala 130 dotazníků. Návratnost byla 99 dotazníků (76,1 %). Z toho jsem 12 dotazníků vyřadila pro nesprávné vyplnění údajů. Ke zpracování bylo pouţito 87 dotazníků (66,9 % ze všech distribuovaných dotazníků). Ke zpracování získaných dat byly pouţity nástroje z kancelářského balíku Microsoft Office 2007. Jednotlivé poloţky jsem zpracovala do tabulek s absolutní četností (počet hodnocených respondentů) a relativní četností (procentuální vyjádření). Pro lepší názornost jsou doplněny grafy s komentářem.

29

Dotazníková poloţka č. 1: Pohlaví

Tab. 1 - Pohlaví respondentů

POHLAVÍ

absolutní četnost

relativní četnost

muţ ţena

42 45

48,3 % 51,7 %

celkem

87

100,0 %

Graf 1 - Pohlaví respondentů

V dotazníkové poloţce č. 1 bylo zjišťováno pohlaví respondentů. Z celkového počtu 87 respondentů (100 %) bylo 45 ţen (51,7 %) a 42 muţů (48,3 %).

30

Dotazníková poloţka č. 2: Uveďte váš věk

Tab. 2 - Věk respondentů VĚK (roky)

absolutní četnost

relativní četnost

<51 51-60 61-70 71-80 >80

3 22 32 24 6

3,4 % 25,3 % 36,8 % 27,6 % 6,9 %

celkem

87

100,0 %

Graf 2 - Věk respondentů

Dotazníková poloţka č. 2 zjišťovala věk respondentů. Věkové rozmezí respondentů bylo široké, nejmladšímu respondentovi bylo 39 let, nejstaršímu 89 let. Ve věkové kategorii pod 51 roků byli 3 respondenti (3,4 %), ve věku 51 – 60 let bylo 22 respondentů (25,3 %). Nejvíce respondentů, celkem 32 (36,8 %) bylo ve věkové kategorii 61 – 70 let, ve věkové kategorii 71 – 80 let bylo 24 respondentů (27,6 %) a 6 respondentů (6,9 %) bylo ve věkové kategorii nad 81 roků..

31

Dotazníková poloţka č. 3: Nejvyšší dosaţené vzdělání

Tab. 3 - Vzdělání respondentů VZDĚLÁNÍ

absolutní četnost

relativní četnost

základní SŠ výuční list SŠ maturita VOŠ VŠ

19 17 24 10 17

21,8 % 19,5 % 27,6 % 11,5 % 19,5 %

celkem

87

100,0 %

Graf 3 - Vzdělání respondentů

V dotazníkové poloţce č. 3 měli respondenti uvést nejvyšší dosaţené vzdělání. 19 respondentů (21,8 %) dosáhlo základního vzdělání, středoškolské s výučním listem mělo 17 respondentů (19,5 %), středoškolské vzdělání s maturitou 24 respondentů (27,6 %), vyšší odborné 10 respondentů (11,5 %) a vysokoškolské vzdělání uvedlo 17 respondentů (19,5 %).

32

Dotazníková poloţka č. 4: Zaměstnání

Tab. 4 - Zaměstnání respondentů ZAMĚSTNÁNÍ

absolutní četnost

relativní četnost

student pracující nezaměstnaný starobní důchodce invalidní důchodce pracující důchodce jiné

0 20 2 54 5 6 0

0,0 % 23,0 % 2,3 % 62,1 % 5,7 % 6,9 % 0,0 %

celkem

87

100,0 %

Graf 4 - Zaměstnání respondentů

V dotazníkové poloţce č. 4 měli dotazovaní uvést své zaměstnání. Ţádný z respondentů nebyl student (0,0 %), 20 respondentů (23,0 %) uvedlo, ţe jsou pracující. 2 respondenti (2,3 %) byli nezaměstnaní. Nejvíce, celkem 54 respondentů (62,1 %) uvedlo, ţe jsou starobní důchodci, 5 respondentů (5,7 %) bylo v invalidním důchodu a 6 respondentů (6,9 %) uvedlo, ţe jsou pracující důchodci.

33

Dotazníková poloţka č. 5: Rodinný stav

Tab. 5 - Rodinný stav respondentů absolutní četnost

RODINNÝ STAV

relativní četnost

svobodný(á) ţenatý, vdaná rozvedený(á) vdovec, vdova

5 54 11 17

5,7 % 62,1 % 12,6 % 19,5 %

celkem

87

100,0 %

Graf 5 - Rodinný stav respondentů

V dotazníkové poloţce č. 5 měli respondenti označit svůj rodinný stav. Nejvíce respondentů uvedlo, ţe jsou ţenatí nebo vdané, celkem 54 (62,1 %), dále 5 respondentů (5,7 %) bylo svobodných, 11 respondentů rozvedených (12,6 %) a 17 respondentů (19,5 %) bylo ovdovělých.

34

Dotazníková poloţka č. 6: Jak dlouho se léčíte s fibrilací síní? Uveďte…

Tab. 6 - Délka léčby fibrilace síní DÉLKA LÉČBY

absolutní četnost relativní četnost

< 1 rok 1-5 let 6-10 let 11-15 let >15 let

14 42 22 6 3

16,1 % 48,3 % 25,3 % 6,9 % 3,4 %

celkem

87

100,0 %

Graf 6 - Délka léčby fibrilace síní

V dotazníkové poloţce č. 6 měli dotazovaní uvést, jak dlouho se léčí s fibrilací síní. Méně neţ 1 rok se s fibrilací síní léčilo 14 respondentů (16,1 %), rozmezí 1 – 5 let uvedlo 42 respondentů (48,3 %), coţ je nejpočetnější skupina. Dále 6 -10 let se léčilo 22 respondentů (25,3 %), 6 respondentů (6,9 %) se léčilo v rozmezí 11 – 15 let. 3 respondenti (3,4 %) se léčili více neţ 15 let.

35

Dotazníková poloţka č. 7: Jakým způsobem Vám byly poskytnuty informace o dodrţování správného léčebného postupu?

Tab. 7 - Způsob informovanosti o léčebném postupu INFORMACE O LÉČEBNÉM REŢIMU

absolutní četnost

relativní četnost

ústně písemně (leták) ústně i písemně ţádné nepředány jiným způsobem

54 5 28 0 0

62,1 % 5,7 % 32,2 % 0,0 % 0,0 %

celkem

87

100,0 %

Graf 7 - Způsob informovanosti o léčebném postupu

Jakým způsobem byly poskytnuty nemocným informace o správném léčebném postupu, zjišťovala dotazníková poloţka č. 7. Nejvíce respondentů bylo informováno pouze ústně, celkem 54 respondentů (62,1 %). Dále 28 respondentů (32,2 %) bylo informováno ústně i písemně (informačním letákem). 5 respondentů (5,7 %) bylo informováno pouze písemně a ţádný z respondentů (0,0 %) neuvedl, ţe by ţádné informace o léčebném postupu nedostal.

36

Dotazníková poloţka č. 8: Povaţujete informace v souvislosti s Vaším onemocněním za dostatečné?

Tab. 8 - Názor respondentů na dostatečnost podaných informací DOSTATEČNOST PODANÝCH INFORMACÍ ano spíše ano spíše ne ne celkem

absolutní četnost

relativní četnost

54 27 6 0 87

62,1 % 31,0 % 6,9 % 0,0 % 100,0 %

Graf 8 - Názor respondentů na dostatečnost podaných informací

Zda

nemocní povaţují

poskytnuté

informace

v souvislosti

se

svým

onemocněním za dostatečné, zjišťovala dotazníková poloţka č. 8. Celkem 54 respondentů (62,1 %) odpovědělo kladně - ano. Spíše ano uvedlo 27 respondentů (31,0 %), spíše ne 6 respondentů (6,9 %) a ţádný z respondentů (0,0 %) neuvedl, ţe by poskytnuté informace povaţoval za nedostatečné.

37

Dotazníková poloţka č. 9: Při kterých činnostech pociťujete větší dušnost?

Tab. 9 - Subjektivní hodnocení dušnosti respondenty POCIT DUŠNOSTI

absolutní četnost

relativní četnost

nepociťuje při velké tělesné námaze při malé tělesné námaze v klidu

18 37 26 6

20,7 % 42,5 % 29,9 % 6,9 %

celkem

87

100,0 %

Graf 9 - Subjektivní hodnocení dušnosti respondenty

Dotazníková poloţka č. 9 zjišťovala, při kterých činnostech pociťují dotazovaní větší dušnost. Při velké tělesné námaze (chůze do schodů, běh) pociťuje dušnost 37 respondentů (42,5 %). Dále 26 respondentů (29,9 %) uvedlo, ţe pociťují dušnost při malé tělesné námaze (běţné denní činnosti). 18 respondentů (20,7 %) dušnost nepociťuje a 6 z dotazovaných respondentů (6,9 %) pociťuje dušnost i v klidu.

38

Dotazníková poloţka č. 10: Jaký druh pohybové aktivity nejčastěji vykonáváte? Tab. 10 - Nejčastější pohybová aktivita respondentů absolutní četnost

POHYBOVÁ AKTIVITA

relativní četnost

chůze (procházky) běh jízda na kole plavání jiné

54 1 16 5 11

62,1 % 1,1 % 18,4 % 5,7 % 12,6 %

celkem

87

100,0 %

Graf 10 - Nejčastější pohybová aktivita respondentů

Jaký druh pohybové aktivity nejčastěji nemocní vykonávají, zjišťovala dotazníková poloţka č. 10. Pohybovou aktivitu chůzi a procházky uvedlo 54 respondentů (62,1 %). Jízdu na kole uvedlo 16 respondentů (18,4 %). 5 respondentů (5,7 %) uvedlo plavání a 1 respondent (1,1 %) běh. Jiné moţnosti pohybových aktivit uvedlo 11 respondentů (12,6 %). Mezi tyto aktivity patřila u 7 respondentů práce na zahrádce, 1 respondent uvedl cvičení jógy a 1 tenis. 1 z dotazovaných respondentů byl v pohybových aktivitách omezen z důvodu chůze o dvou francouzských holích a 1 respondent uvedl, ţe je leţící na lůţku.

39

Dotazníková poloţka č. 11: Musel(a) jste některé pohybové aktivity kvůli nemoci omezit?

Tab. 11 - Nutnost omezení pohybové aktivity z důvodu onemocnění OMEZENÍ POHYBU

absolutní četnost

ano ne celkem

28 59 87

relativní četnost 32,2 % 67,8 % 100,0 %

Graf 11 - Nutnost omezení pohybové aktivity z důvodu onemocnění

Zda museli respondenti některou pohybovou aktivitu kvůli onemocnění omezit, zjišťovala dotazníková poloţka č. 11. Pohybovou aktivitu nemuselo omezit 59 respondentů (67,8 %). Pohybové aktivity muselo omezit 28 respondentů (32,2 %), nejčastěji to byl běh – 8 respondentů, dlouhé pěší túry omezilo 8 respondentů, jízdu na kole 3 respondenti, tanec 2 respondenti, namáhavou práci 2 respondenti, plavání 2 respondenti a práci na zahrádce museli omezit 3 respondenti.

40

Dotazníková poloţka č. 12: Pociťujete únavu?

Tab. 12 - Výskyt únavy u respondentů POCIT ÚNAVY

absolutní četnost

denně 2-3x týdně velmi ojediněle únavu nepociťuje celkem

29 30 23 5 87

relativní četnost 33,3 % 34,5 % 26,4 % 5,7 % 100,0 %

Graf 12 - Výskyt únavy u respondentů

Zda pacienti pociťují únavu, zjišťovala dotazníková poloţka č. 12. Celkem 29 respondentů (33,3 %) uvedlo, ţe únavu pociťují denně, 2-3x týdně 30 respondentů (34,5 %), velmi ojediněle 23 respondentů (26,4 %) a únavu nepociťuje 5 respondentů (5,7 %).

41

Dotazníková poloţka č. 13: Kde nejčastěji proţíváte stresové situace?

Tab. 13 - Výskyt stresových situací STRES

absolutní četnost

relativní četnost

doma v zaměstnání při zájmové činnosti bez stresu

34 22 2 29

39,1 % 25,3 % 2,3 % 33,3 %

celkem

87

100,0 %

Graf 13 - Výskyt stresových situací

Kde nejčastěji dotazovaní proţívají stresové situace, zjišťovala dotazníková poloţka č. 13. Doma stresové situace proţívá 34 respondentů (39,1 %), v zaměstnání 22 respondentů (25,3 %), při zájmové činnosti 2 respondenti (2,3 %) a 29 respondentů (33,3 %) uvedlo, ţe stresové situace neproţívá.

42

Dotazníková poloţka č. 14: Uţíváte pravidelně léky?

Tab. 14 - Pravidelné uţívání léků

UŢÍVÁNÍ LÉKŮ

absolutní četnost

ano ne občas zapomene celkem

84 0 3 87

relativní četnost 96,6 % 0,0 % 3,4 % 100,0 %

Graf 14 - Pravidelné uţívání léků

Zda pravidelně uţívají dotazovaní léky, zjišťovala dotazníková poloţka č. 14. Ano odpovědělo celkem 84 respondentů (96,6 %), občas zapomenou 3 respondenti (3,4 %) a ţádný z respondentů (0,0 %) neuvedl, ţe léky neuţívá.

43

Dotazníková poloţka č. 15: Trpíte některými z neţádoucích účinků léčby? Tab. 15 - Neţádoucí účinky léčby NEŢÁDOUCÍ ÚČINKY LÉČBY krvácivé projevy nevolnost, zvracení hubnutí závratě bušení srdce jiné nepociťuje celkem

absolutní četnost 11 15 4 12 37 0 29 87

relativní četnost 12,6 % 17,2 % 4,6 % 13,8 % 42,5 % 0,0 % 33,3 % 100,0 %

Graf. 15 - Neţádoucí účinky léčby

V dotazníkové poloţce č. 15 respondenti měli uvést, zda trpí některými z neţádoucích účinků léčby. Kaţdý respondent mohl označit více moţností, relativní četnost je ovšem vztahována k celkovému počtu respondentů (87). Nejvíc respondentů, celkem 37 (42,5 %) uvedlo bušení srdce, 11 respondentů (12,6 %) uvedlo krvácivé projevy, nevolnost a zvracení 15 respondentů (17,2 %), hubnutí 4 respondenti (4,6 %), závratě 12 respondentů (13,8 %) a 29 respondentů (33,3%) neţádoucí účinky nepociťuje. Jiné neţádoucí účinky léčby neuvedl ţádný z respondentů (0,0 %).

44

Dotazníková poloţka č. 16: Jste léčeni warfarinem?

Tab. 16 - Léčba warfarinem

WARFARINIZACE

absolutní četnost

ano ne celkem

57 30 87

relativní četnost 65,5 % 34,5 % 100,0 %

Graf 16 - Léčba warfarinem

Zda jsou nemocní léčeni warfarinem, zjišťovala dotazníková poloţka č. 16. 57 respondentů (65,5 %) uvedlo, ţe je léčeno warfarinem, 30 respondentů (34,5 %) warfarin neuţívá.

45

Dotazníková poloţka č. 17: Pokud jste léčeni warfarinem, byl(a) jste poučen(a) o dietních opatřeních při Vašem onemocnění? Jakou formou?

Tab. 17 - Informovanost o dietních opatřeních při léčbě warfarinem WARFARINIZOVANÍ: POUČENÍ O DIETĚ

absolutní četnost

relativní četnost

ústně písemně ústně i písemně nepoučen neví

25 6 24 1 1

43,9 % 10,5 % 42,1 % 1,8 % 1,8 %

celkem

57

100,0 %

Graf 17 - Informovanost o dietních opatřeních při léčbě warfarinem

V dotazníkové poloţce č. 17 měli pacienti, kteří uţívají warfarin, uvést, zda byli poučeni o dietních opatřeních a jakou formou. Z 57 warfarinizovaných

bylo poučeno 25 respondentů (43,9 %) ústně, 6

respondentů (10,5 %) písemně, ústně i písemně 24 respondentů (42,1 %), nepoučen byl 1 respondent (1,8 %) a 1 respondent (1,8 %) si nevzpomíná.

46

Dotazníková poloţka č. 18: Pokud uţíváte warfarin, jak často máte ve svém jídelníčku listovou zeleninu?

Tab. 18 - Konzumace listové zeleniny u pacientů uţívajících warfarin WARFARINIZOVANÍ: KONZUMACE LISTOVÉ ZELENINY

absolutní četnost

relativní četnost

denně 2-3x týdně 1x týdně nekonzumuje

0 14 30 13

0,0 % 24,6 % 52,6 % 22,8 %

celkem

57

100,0 %

Graf 18 - Konzumace listové zeleniny u pacientů uţívajících warfarin

Jak často mají pacienti, kteří uţívají warfarin, ve svém jídelníčku listovou zeleninu, zjišťovala dotazníková poloţka č. 18. 1x týdně uvedlo 30 respondentů (52,6 %), 2-3x týdně 14 respondentů (24,6 %), denně ţádný z respondentů (0,0 %). Listovou zeleninu nekonzumuje 13 respondentů (22,8 %), z toho jako důvod uvedlo 9 respondentů léčbu warfarinem, 2 respondenti z důvodu doporučení lékaře a 2 respondenti nemají listovou zeleninu rádi.

47

Dotazníková poloţka č. 19: Pokud uţíváte warfarin, musel(a) jste kvůli léčbě měnit své stravovací návyky?

Tab. 19 - Změna stravovacích návyků u pacientů uţívajících warfarin WARFARINIZOVANÍ: ZMĚNA STRAVOVACÍCH NÁVYKŮ ano ne částečně

absolutní četnost

celkem

relativní četnost

11 16 30

19,3 % 28,1 % 52,6 %

57

100,0 %

Graf 19 - Změna stravovacích návyků u pacientů uţívajících warfarin

V dotazníkové poloţce č. 19, měli dotazovaní, kteří uţívají warfarin, uvést, zda museli kvůli onemocnění změnit své stravovací návyky. 11 respondentů (19,3 %) uvedlo ano, 16 respondentů (28,1 %) ne a 30 respondentů (52,6 %) uvedlo částečně.

48

Dotazníková poloţka č. 20: Máte implantovaný kardiostimulátor?

Tab. 20 - Implantovaný kardiostimulátor

KARDIOSTIMULÁTOR

absolutní četnost

ano ne celkem

24 63 87

relativní četnost 27,6 % 72,4 % 100,0 %

Graf 20 - Implantovaný kardiostimulátor

Dotazníková poloţka č. 20 zjišťovala, zda mají nemocní s fibrilací síní implantovaný kardiostimulátor. 63 respondentů (72,4 %) uvedlo ţe ne, 24 respondentů (27,6 %) uvedlo ano, tzn. ţe má implantovaný kardiostimulátor.

49

Dotazníková poloţka č. 21: Pokud máte kardiostimulátor, cítíte se nyní lépe neţ před implantací?

Tab. 21 - Subjektivní pocit po implantaci kardiostimulátoru

STAV PO IMPLANTACI KARDIOSTIMULÁTORU

absolutní četnost

daří se lépe daří se stejně zhoršení stavu celkem

relativní četnost

17 6 1 24

70,8 % 25,0 % 4,2 % 100,0 %

Graf 21 - Subjektivní pocit po implantaci kardiostimulátoru

Dotazníková

poloţka

č.

21

zjišťovala

u

pacientů

s implantovaným

kardiostimulátorem, zda se nyní cítí lépe, neţ před implantací. Z 24 respondentů, kteří mají implantovaný kardiostimulátor, odpovědělo 17 respondentů (70,8 %) ţe se jim daří lépe, 6 respondentů (25,0 %) uvedlo, ţe se jim daří pořád stejně a 1 respondent (4,2 %) uvedl, ţe se jeho zdravotní stav po implantaci kardiostimulátoru zhoršil.

50

Dotazníková poloţka č. 22: Ve kterých oblastech Vás nemoc omezila? Tato poloţka zjišťovala, ve které oblasti respondenty nemoc omezila. Odpovídali celkem v 5 oblastech – v zaměstnání, ve stravování, při sportovní aktivitě, v sexuální oblasti a ve volnočasových aktivitách. Tab. 22 - Omezení v oblasti zaměstnání OMEZENÍ ZAMĚSTNÁNÍ

absolutní četnost

vůbec lehce středně těţce velmi těţce Celkem

3 7 16 2 3 31

relativní četnost 9,7 % 22,6 % 51,6 % 6,5 % 9,7 % 100,0 %

Graf 22 - Omezení v oblasti zaměstnání

V oblasti zaměstnání odpovídalo 31 respondentů (100 %), zbývající respondenti byli buď nezaměstnaní nebo starobní důchodci, proto na tuto otázku neodpovídali. 3 respondenti (9,7 %) uvedli, ţe je nemoc v zaměstnání neomezila vůbec, 7 respondentů (22,6 %) omezila lehce, 16 respondentů (51,6 %) středně, 2 respondenty (6,5 %) těţce a 3 respondenty (9,7 %) velmi těţce.

51

Dotazníková poloţka č. 22: Ve kterých oblastech Vás nemoc omezila?

Tab. 23 - Omezení v oblasti stravování absolutní četnost

OMEZENÍ STRAVOVÁNÍ

relativní četnost

vůbec lehce středně těţce velmi těţce

21 33 32 1 0

24,1 % 37,9 % 36,8 % 1,1 % 0,0 %

celkem

87

100,0 %

Graf 23 - Omezení v oblasti stravování

Ve stravování nemoc omezila 33 respondentů (37,9 %) lehce, středně 32 respondentů (36,8 %), těţce nemoc omezila 1 respondenta (1,1 %) a 21 respondentů (24,1 %) opovědělo, ţe je nemoc ve stravování neomezila vůbec.

52

Dotazníková poloţka č. 22: Ve kterých oblastech Vás nemoc omezila?

Tab. 24 - Omezení v oblasti sportovní aktivity OMEZENÍ SPORTOVNÍ AKTIVITY

absolutní četnost

relativní četnost

vůbec lehce středně těţce velmi těţce

30 19 31 6 1

34,5 % 21,8 % 35,6 % 6,9 % 1,1 %

celkem

87

100,0 %

Graf 24 - Omezení v oblasti sportovní aktivity

Ve sportovních aktivitách 30 respondentů (34,5 %) uvedlo, ţe je nemoc vůbec neomezila, 19 respondentů (21, 8 %) omezila lehce, 31 respondentů (35,6 %) středně, 6 respondentů (6,9 %) těţce a 1 respondent (1,1 %) uvedl, ţe velmi těţce.

53

Dotazníková poloţka č. 22: Ve kterých oblastech Vás nemoc omezila?

Tab. 25 - Omezení v sexuální oblasti OMEZENÍ V SEXUÁLNÍ OBLASTI

absolutní četnost

relativní četnost

vůbec lehce středně těţce velmi těţce

61 9 14 2 1

70,1 % 10,3 % 16,1 % 2,3 % 1,1 %

celkem

87

100,0 %

Graf 25 - Omezení v sexuální oblasti

V sexuální oblasti 61 respondentů (70,1 %) nemoc neomezila vůbec, 9 respondentů (10,3 %) lehce, 14 respondentů (16,1 %) středně, 2 respondenty (2,3 %) těţce a 1 respondent (1,1 %) uvedl, ţe velmi těţce.

54

Dotazníková poloţka č. 22: Ve kterých oblastech Vás nemoc omezila?

Tab. 26 - Omezení ve volnočasových aktivitách OMEZENÍ VE VOLNOČASOVÝCH AKTIVITÁCH

absolutní četnost

vůbec lehce středně těţce velmi těţce celkem

30 13 41 3 0 87

relativní četnost 34,5 % 14,9 % 47,1 % 3,4 % 0,0 % 100,0 %

Graf 26 - Omezení ve volnočasových aktivitách

Ve volnočasových aktivitách není omezeno z důvodu nemoci 30 respondentů (34,5 %), 13 respondentů (14,9 %) je omezeno lehce, 41 respondentů (47,1 %) středně, 3 respondenti (3,4 %) těţce a velmi těţce neuvedl ţádný z respondentů (0,0 %).

55

Dotazníková poloţka č. 23: Jak hodnotíte kvalitu svého ţivota?

Tab. 27 - Hodnocení kvality ţivota respondenty KVALITA ŢIVOTA

absolutní četnost

relativní četnost

výborná velmi dobrá dobrá spíše špatná špatná

2 25 51 7 2

2,3 % 28,7 % 58,6 % 8,0 % 2,3 %

celkem

87

100,0 %

Graf 27 - Hodnocení kvality ţivota respondenty

V dotazníkové poloţce č. 23 měli respondenti uvést, jak hodnotí kvalitu svého ţivota. Jako výbornou ji hodnotí 2 respondenti (2,3 %), velmi dobrou 25 respondentů (28,7 %), dobrou 51 respondentů (58,6 %), spíše špatnou 7 respondentů (8,0 %) a 2 respondenti (2,3 %) uvedli, ţe kvalitu svého ţivota hodnotí jako špatnou.

56

5 DISKUZE

V bakalářské práci jsem se zabývala pacienty s fibrilací síní. Mým cílem bylo zjistit, jak pacienti s fibrilací síní hodnotí kvalitu svého ţivota a jak je tato arytmie ovlivnila v běţných denních činnostech. Dotazníkové šetření probíhalo na Interní kardiologické klinice Fakultní nemocnice Brno Bohunice od února do dubna 2010. Celkem se dotazníkového šetření zúčastnilo 87 respondentů, převáţně ambulantně vyšetřovaných na pracovišti Holterova monitorování. V dotazníku je obsaţeno celkem 23 poloţek. V poloţkách 1 - 5 byly zjišťovány demografické údaje respondentů, poloţky 6 - 23 zjišťovaly specifické otázky týkající se vlastního onemocnění a léčby. Z celkového počtu 87 respondentů bylo 51,7 % ţen a 48,3 % muţů, obě pohlaví tedy byla ve studovaném souboru zastoupena rovnoměrně. Věkové rozmezí dotazovaných bylo velmi široké (39 – 89 let). Zjištěné výsledky potvrzují fakt, ţe výskyt fibrilace síní narůstá s věkem: více neţ ⅔ pacientů byli lidé starší 60-ti let, naopak v období před 50. rokem ţivota se fibrilace síní vyskytovala vzácně, a to zřejmě proto, ţe v tomto věku nebývá spojena s organickým onemocněním srdce. 68,9 % respondentů uvedlo jako svoje vzdělání základní nebo středoškolský stupeň. Z hlediska epidemiologického tento fakt neovlivňuje výskyt fibrilace síní, mohl však ovlivnit kvalitu vyplnění dotazníků. Srdeční arytmie můţe výrazně ovlivnit práceschopnost jedince. Starobní důchodci tvořili největší poměrnou část sledovaného souboru (62,1 %), pracujících bylo 29,9 % a z tohoto počtu téměř ¼ tvořili pracující důchodci. 90 % z dotazovaných pracujících pozorovalo v souvislosti s výskytem arytmie omezení v profesní oblasti, nicméně asi v 75 % případů se však jednalo o omezení lehčí nebo maximálně střední. Těţké pracovní omezení pociťovalo 16,2 % pracujících. Tito pacienti jsou díky těţce pociťovaným symptomům ohroţeni nutnou změnou zaměstnání, příznaky si často vyţádají zintenzivnění léčby, častější pracovní neschopnost, coţ můţe mít na postiţeného i ekonomický dopad. 62,1 % dotazovaných byli lidé ţijící v oficiálním svazku, neboť se označili za ţenaté či vdané, zbytek tvořili svobodní, rozvedení či ovdovělí. Kvalita partnerského

57

vztahu bývá při fibrilaci síní ovlivněna různými způsoby. V dotazníku byla také zkoumána změna v oblasti sexuálního ţivota. Většina dotazovaných (70,1 %) neuvedla omezení v sexuální oblasti, zbytek udával lehké nebo střední omezení (26,4 %), těţké omezení sexuálního ţivota v souvislosti s fibrilací síní bylo vzácné, popsali je pouze 3 pacienti. Tyto výsledky mohou být zkresleny věkovým sloţením zkoumané populace, neboť většina dotazovaných byli senioři, u kterých je sexuální ţivot výrazně ovlivněn častěji jinými aspekty neţ fibrilací síní. Je také známo, ţe pacienti ve sdělování svých sexuálních problémů nebývají zcela otevření, neboť tuto oblast povaţují za intimní. Fibrilace síní patří k onemocněním spějícím k chronickému průběhu, coţ potvrzují data získaná z otázky č. 6. Více jak 80 % pacientů se s arytmií léčilo déle neţ 1 rok. Z tohoto důvodu pacienty zpravidla čeká výrazná změna ţivotního stylu. Je pak velmi důleţité pacientům poskytnout kvalitní informace o vlastnostech arytmie, moţných komplikacích, léčbě, jejích úskalí a o změně základních ţivotních návyků. To pak ovlivňuje jak celkovou spokojenost pacienta, tak jeho spolupráci při léčbě a minimalizuje rizika komplikací pramenící z nezodpovědného přístupu k léčbě. I přesto, ţe dostupnost informací zejména v elektronické podobě je dnes téměř bez hranic, zůstává přesto základní poţadavek informovat pacienta na lékaři a ostatních zdravotnických pracovnících. Pacient by měl být poučen ústně, měl by být vybaven informačními materiály v tištěné podobě a měl by být odkázán na další informační zdroje. Přesto 62,1 % respondentů uvedlo, ţe byli informováni pouze ústně. Písemná i ústní informace byla podána 32,2 % pacientů a dokonce 5,7 % pacientům byla poskytnuta jen a pouze písemná informace, coţ je zcela nedostatečné. Kladným zjištěním bylo, ţe ţádný pacient nezůstal zcela bez informací. Dle mého názoru by měl být kaţdý pacient informován jak ústní, tak písemnou formou. Také zásady změny ţivotního stylu by měly být pacientům opakovány při kaţdé návštěvě u odborníka. Důvodem pro pouţití více zdrojů je především to, ţe ústní informace si pacient můţe vyloţit různým způsobem a při pokusu o opětovnou interpretaci zpravidla dojde k jejich zkreslení, zvláště pak u pacientů vyššího věku. Ve stáří také klesá pruţnost v přístupu k novým informacím, zejména k těm v elektronické podobě. Důleţitost těchto faktů znovu zdůrazňuji, protoţe většina dotazovaných byla v seniorském věku. Ostatně potřeba větší informovanosti se odrazila i na samotném hodnocení dotazovaných: jen necelé ⅔ pacientů byly spokojeny s rozsahem poskytnutých informací, 37,9 % pacientů by uvítalo více informací. Povinnost zvýšit

58

informovanost pacientů tedy zůstává pro zdravotníky výzvou i přes opakované zdůrazňování její důleţitosti. Z udávaných příznaků doprovázejících fibrilaci síní byla u pacientů nejčastěji přítomna únava, pociťovalo ji 94,2 % pacientů, z toho přibliţně ⅓ udávala únavu denně. Dušnost byla druhým nejčastějším příznakem, byla udána u 79,3 % dotazovaných. Z tohoto počtu případů se nejčastěji vyskytovala dušnost 2. stupně NYHA klasifikace53, tedy lehká (53,6 % dotazovaných), 3. stupeň byl přítomen u 37,7 % a nejtěţší (klidový) stupeň dušnosti u 8,7 % pacientů. Přes přítomnost symptomů, které jsou spojeny s jakýmkoliv onemocněním srdce, je důleţité zůstat fyzicky aktivní a udrţovat se v dobré tělesné kondici. Tento poţadavek u pacientů s onemocněním kardiovaskulárního systému vychází ze zjištění, ţe zvyšující se úroveň fyzické aktivity je v nepřímém vztahu s kardiovaskulární i celkovou mortalitou.54 Proto je velmi pozitivním zjištěním, ţe navzdory tomu, ţe 32,2 % pacientů s fibrilací síní udávalo určitý stupeň omezení pohybových aktivit, přesto všech 87 dotazovaných vykonávalo některou z uvedených pohybových aktivit s ohledem na svůj aktuální zdravotní stav. Nejčastěji se jednalo o doporučované vytrvalostní aktivity jako procházky, jízda na kole, lehčí domácí práce (práce na zahrádce), cvičení jógy a tenis. Mezi aktivity, které bylo z důvodu arytmie nutno nejčastěji omezit, patřil běh nebo plavání a dlouhé pěší túry. Asi 50 % dotazovaných se fibrilací síní cítilo omezeno v trávení volnočasových aktivit, zpravidla se však jednalo o mírný stupeň omezení. Stres jako jeden z rizikových kardiovaskulárních faktorů zaţívaly ve svém ţivotě ⅔ respondentů, z toho v 58,6 % případů vznikaly stresové situace v domácím prostředí. Vzhledem k tomu, ţe většinu svého volného času člověk tráví nejčastěji právě v rodinném nebo domácím prostředí, je toto číslo poměrně vysoké. Další zkoumání příčin stresu však nebylo prováděno s ohledem na rozsah a časovou náročnost vyplnění dotazníku. Z 87 dotazovaných pacientů všichni uţívali léky, avšak pouze 3 pacienti (3,4 %) přiznali jejich nepravidelné uţití z důvodu občasného zapomenutí. Nicméně toto

53

The Criteria Committee of the New York Heart Association, Nomenclature and Criteria for Diagnosis of Diseases of the Heart and Great Vessels, s. 253. 54 CHALOUPKA, V., SIEGLOVÁ, J., ŠPINAROVÁ, J., a kol., Rehabilitace u nemocných s kardiovaskulárním onemocněním, Cor et Vasa, 2006, č. 48 (7-8), s. 127.

59

číslo neodpovídá realitě, neboť neuţívání doporučené medikace se v praxi vyskytuje daleko častěji, podle některých zdrojů aţ v 50-60 % případů!55 Farmakoterapie patří k základním principům léčby fibrilace síní. Jak bylo dříve uvedeno, jsou pouţívány tři strategické přístupy: prvním je snaha o udrţení sinusového rytmu, druhou cestou je kontrola frekvence komor při trvalé fibrilaci síní a třetím pilířem léčby je podávání léků sniţujících sráţlivost krve s cílem omezit výskyt embolizační příhody jako nejzávaţnější komplikace fibrilace síní. Podávaná léčba však s sebou nese určitá rizika, daná jednak samotnými vlastnostmi léčiv a jejich interakcemi, ale rovněţ přístupem pacienta a dodrţováním určitých zásad, které výskyt neţádoucích účinků léků omezují. Neţádoucí účinky se při farmakoterapii vyskytly u ⅔ dotázaných. Je moţné, ţe se vyskytly i u ostatních pacientů, kteří si však souvislost některých svých potíţí nedávali do souvislosti s léčbou fibrilace síní. 63,8 % z pacientů s neţádoucími účinky pociťovalo i přes léčbu palpitace, z dalších projevů to byly nevolnost či zvracení (25,9 %) a závratě (20,7 %). Krvácivé stavy patří k obávaným komplikacím antikoagulační nebo antiagregační léčby a mohou být aţ ţivot ohroţující. K zachování bezpečnosti léčby proto musí být pacient velmi důkladně poučen o reţimu kontrol a pravidlech při uţívání léků. Warfarin jako antikoagulační lék byl podáván u 65,5 % respondentů. Kladně lze hodnotit to, ţe většina pacientů (96,5 %) věděla, jak se při jeho uţívání chovat, protoţe byli informováni o dietních opatřeních, které sniţují riziko vzniku krvácivých komplikací. 71,9 % dotazovaných, kteří uţívali warfarin, v různé míře omezili konzumaci listové zeleniny: ¾ z nich uţívali zeleninu 1x týdně nebo vůbec a to zejména na základě získaných doporučení. Zřejmě také proto byl výskyt krvácivých komplikací mezi sledovanými pacienty relativně nízký, tvořily asi 19,0 % všech neţádoucích účinků léčby. Podíl warfarinu na krvácivých stavech je však niţší, neboť do této skupiny byli zahrnuti i pacienti uţívající antiagregancia. Kvalita ţivota pacientů nebyla změnou dietních zvyklostí podstatně sníţena, coţ dokazují výsledky zkoumání otázky č. 22 – pouze 1 pacient se cítil změnou stravovacích zvyklostí těţce omezen. V některých případech je fibrilace síní doprovázena bradykardií, která můţe být navíc zvýrazněna současným uţíváním antiarytmik, takovým nemocným je 55

OSTERBERG, L., BLASCHKE, T., Adherence to Medication, New England Journal of Medicine, 2005, č. 353(5), s. 487.

60

doporučena implantace kardiostimulátoru. Tyto případy patří k méně častým, ve sledovaném souboru byl stimulátor implantován u 27,6 % pacientů. Z této podskupiny 70,8 % dotázaných uvádí po implantaci subjektivní zlepšení stavu, ¼ pacientů se cítí stejně a jen necelých 5 % pacientů se cítí hůře, coţ koresponduje také s výsledky zjištěnými v bakalářské práci Pavlíny Hanušové z roku 2009, která se věnovala problematice kvality ţivota pacientů po implantaci pacemakerů.56 Odpovědi

respondentů

z

poslední

dotazníkové

poloţky

týkající

se

subjektivního hodnocení kvality ţivota pacientů přináší příznivé zjištění. Navzdory fibrilaci síní hodnotí 89,6 % dotázaných kvalitu svého ţivota jako výbornou, velmi dobrou či dobrou a jen desetina jako špatnou. Tyto výsledky ukazují na výrazné zlepšení péče o pacienty s fibrilací síní v posledních letech. V polovině devadesátých let 20. století, kdy doménou léčby byla samotná farmakoterapie doplněná u některých nemocných implantací kardiostimulátoru, uvedlo spokojenost s úrovní kvality svého ţivota pouze 33 % pacientů trpících fibrilací síní. 57 Povzbuzující je rovněţ, ţe většina pacientů vnímala projevy fibrilace síní jen jako mírně omezující. Opět to potvrzuje vysokou úroveň dnešní léčby, která je daleko komplexnější neţ dříve. Jednak jsou pouţívány nové účinnější léky s menším spektrem neţádoucích účinků, jsou vyvíjeny nové kardiostimulátory s inteligentními a fyziologičtějšími stimulačními reţimy a čím dál většímu počtu nemocných je nabízena katetrizační ablace jako metoda vedoucí k definitivnímu vyléčení.

56

HANUŠOVÁ, P., Kvalita života pacientů po implantaci pacemakerů, Bakalářská práce, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2009, s. 52. 57 Hamer, M., Blumenthal, J., et al., Quality-of-life assessment in patients with paroxysmal atrial fibrillation or paroxysmal supraventricular tachycardia, American Journal of Cardiology, 1994, č. 74, s. 826.

61

6 NÁVRH ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ



Zdravotníci by měli poskytnout nemocným v ústní formě dostatek informací o onemocnění a moţných komplikacích nemoci, o léčbě, jejím úskalí a o dietních opatřeních. K ústnímu předání informací poskytnout také informační materiály ve formě letáků, broţurek, případně odkázat na další dostupné informační zdroje. Vztah a komunikační dovednosti mezi zdravotnickými pracovníky a pacientem představují důleţitou součást léčby a velmi výrazně mohou její výsledek ovlivnit. Kvalitu péče často vnímá pacient podle toho, jak s ním zdravotničtí pracovníci jednají a komunikují, jak jej přijímají, jak podporují jeho důstojnost a jaký mu dávají prostor pro vyjádření jeho přání. Efektivní komunikace můţe být tedy účinným nástrojem pro zlepšování kvality zdravotní péče.



Podporovat u nemocných zásady zdravého ţivotního stylu a tyto zásady připomínat při kaţdé návštěvě. Pacienti by si měli uvědomit svou individuální zodpovědnost za své zdraví.



Zabývat se očekáváním pacientů, nedostatečná pozornost věnovaná této problematice můţe vést k nespokojenosti pacienta s léčbou. Ta pak vede k zhoršení důvěry ke zdravotnickým pracovníkům.



Zavést dotazníkové šetření o kvalitě ţivota, více se u nemocných zajímat o jejich subjektivní pocity, o míru spokojenosti se způsobem léčby. Spokojenost pacientů je jedním z důleţitých ukazatelů kvality zdravotnických sluţeb. Pacienti, kteří jsou spokojeni s průběhem léčby, více důvěřují lékařům i sestrám a věří v jejich snahu i kompetenci. To můţe pozitivně ovlivnit míru a aktivitu spolupráce pacientů v průběhu léčby a v konečném důsledku pak i významně ovlivnit dosaţené výsledky léčby.

62

ZÁVĚR Bakalářská práce se zabývala kvalitou ţivota pacientů, kteří trpí fibrilací síní. Práce je rozdělena na část teoretickou a část empirickou. Teoretická část pojednává o problematice tohoto onemocnění. Pro empirickou část byly stanoveny 2 cíle a 7 očekávaných výsledků. Cíl č. 1: Zjistit, jak pacienti s fibrilací síní hodnotí kvalitu svého ţivota. Cíl č. 2: Zjistit, jak fibrilace síní ovlivnila pacienty v běţných denních činnostech.

Očekávané výsledky 1. Očekávám, ţe více neţ 50 % pacientů hodnotí kvalitu svého ţivota jako dobrou. Tento očekávaný výsledek se potvrdil, celkem 58,6 % pacientů uvedlo, ţe kvalitu svého ţivota hodnotí jako dobrou. 2. Očekávám, ţe více neţ 75 % pacientů obdrţelo informace o správném léčebném postupu pouze v ústní formě. Tento očekávaný výsledek se nepotvrdil, informace pouze v ústní podobě obdrţelo 62,1 % pacientů. 3. Očekávám, ţe více neţ 25 % pacientů bude z důvodu onemocnění denně pociťovat únavu a dušnost při velké tělesné námaze. Tento očekávaný výsledek se potvrdil, protoţe 33,3 % dotázaných udalo, ţe pociťuje únavu denně a dušnost při velké tělesné námaze pociťuje 42,5 % dotázaných.

63

4. Očekávám, ţe více neţ 50 % pacientů, kteří uţívají jako antikoagulační léčbu warfarin, muselo kvůli léčbě částečně omezit své stravovací návyky. Tento očekávaný výsledek se potvrdil, částečně muselo kvůli léčbě omezit své stravovací návyky 52,6 % pacientů. 5. Očekávám, ţe více neţ 25 % pacientů nemoc středně omezila při pohybových a volnočasových aktivitách. Tento očekávaný výsledek se potvrdil. Při sportovních aktivitách střední omezení pociťuje 35,6 % pacientů a 47,1 % při volnočasových aktivitách. 6. Očekávám, ţe více neţ 50 % pacientů trpí některými z neţádoucích účinků léčby. Tento očekávaný výsledek se potvrdil, neboť pouze 33,3 % dotázaných uvedlo, ţe ţádný z neţádoucích účinků léčby nepociťuje. 7. Očekávám, ţe více neţ 75 % pacientů s fibrilací síní a implantovaným kardiostimulátorem se po implantaci cítí lépe neţ před ní. Tento očekávaný výsledek se nepotvrdil, po implantaci kardiostimulátoru se cítilo lépe 70,8 % dotázaných.

64

ANOTACE

Příjmení a jméno autora: Tomášková Hana Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Instituce: Katedra ošetřovatelství Název práce: Kvalita ţivota pacientů s fibrilací síní Vedoucí práce: Mgr. Marta Šenkyříková Počet stran: 78 Počet příloh: 2 Rok obhajoby: 2010 Klíčová slova: fibrilace síní, léčba, omezení, kvalita ţivota

Předmětem zájmu této bakalářské práce jsou pacienti s fibrilací síní a kvalita jejich ţivota. První část práce pojednává o kvalitě ţivota, epidemiologii, patofyziologii, formách, příznacích, vyšetřovacích metodách a léčbě fibrilace síní. Druhou část tvoří výsledky dotazníkového šetření provedeného u 87 náhodně vybraných respondentů léčících se s fibrilací síní. Z výsledku šetření vyplývá, ţe většina pacientů jsou pacienti vyššího věku, přes četné symptomy fibrilace síní zůstávají často aktivní v pracovní i v pohybové oblasti a arytmie i její léčba je výrazněji neomezuje v běţném ţivotě. Proto většina z nich hodnotí v závěru dotazníku kvalitu svého ţivota jako uspokojivou. Z provedeného výzkumu však rovněţ vyplývá, ţe více jak ⅓ pacientů nebyla o svém onemocnění dostatečně informována. To je skutečnost, kterou je nutno více zdůraznit jak v kaţdodenní péči, tak při vypracovávání standardů ošetřovatelské péče u těchto pacientů.

65

ANNOTATION Author's name: Tomášková Hana Masaryk University, Faculty of Medicine, Affiliation: Department of Nursing Care Theme of bachelor work: Quality of life in patients with atrial fibrillation Supervisor: Mgr. Marta Šenkyříková Number of pages: 78 Number of appendices: 2 Year: 2010 atrial fibrillation, treatment, health limitation, quality of Key words: life

This bachelor thesis is focused on the patients with atrial fibrillation and their quality of life. The first part of the work concerns in quality of life, epidemiology, pathophysiology, forms, symptoms, examination methods and treatment of atrial fibrillation. The second part includes the results of questionnare study performed in 87 consecutive patients with atrial fibrillation. The outcomes showed, that the majority of patients were the elderly people or seniors. In spite of frequent arrhythmic symptoms they often remained active in careers, in sporting or other activities and they felt only mild limitation from secondary effects of drugs. That is the reason why almost 90 percent of patients with atrial fibrillation evaluated their quality of life as satisfactory. Nevertheless there was found one unfavourable result in the study: more than one third of respondents were not sufficiently informed about atrial fibrillation. The improve in patient's education is the strategy, which must be more highlighted in everyday medical practice and also must be taken into account in development of new nursing standards.

66

LITERATURA A PRAMENY

ACC/AHA/ESC. Guidelines for the management of patients with atrial fibrillation. Europace

[online].

2006,

8,

9,

[cit.

2006-09-09].

Dostupný

z

WWW:

.

ASCHERMANN, Michael, et al. Kardiologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2004. 1481 s. ISBN 80-7262-290-0. BULKOVÁ, Veronika , et al. Analýza nákladů na léčbu u pacientů s fibrilací síní v České republice. Cor et Vasa. 2008, 50, 1, s. 23–27. ISSN 0010-8650. ČERBÁK, Roman, et al. Nejčastější chlopenní vady : Aortální stenóza a mitrální regurgitace. 1. vydání. Praha : Galén, 2007. 188 s. ISBN 978-80-7262-523-9. DRAGOMIRECKÁ, Eva. Nemoc a kvalita ţivota, Sestra. 2006, 9, s. 8. ISSN 12100404.

HAMER, Michael; BLUMENTHAL, John; et al. Quality-of-life assessment in patients with paroxysmal atrial fibrillation or paroxysmal supraventricular tachycardia. American Journal of Cardiology. 1994, 74, s. 826-837. ISSN 0002-9149. HANUŠOVÁ, Pavlína. Kvalita života pacientů pacientů po implantaci pacemakerů. Brno, 2009. 80 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. CHALOUPKA, Václav; SIEGLOVÁ, Jana; ŠPINAROVÁ, Lenka, et al. Rehabilitace u nemocných s kardiovaskulárním onemocněním. Cor et Vasa. 2006, 48, 7-8, s. 127145. ISSN 0010-8650. CHROBÁK, Ladislav, et al. Propedeutika vnitřního lékařství. 1. vydání. Praha : Grada, 1997. 200 s. ISBN 80-7169-274-3.

67

IVANOVÁ, Kateřina; JURÍČKOVÁ, Lubica. Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením. 2. Olomouc : Univerzita Palackého, 2009. 99 s. ISBN 97880-244-1832-2. KLENER, Pavel, et al. Vnitřní lékařství. 1. vydání. Praha : Galén, 1999. 949 s. ISBN 80-7262-007-10. KOHOUT, Pavel; KESSLER, Petr; RŮŢIČKOVÁ, Lucie. Dieta při antikoagulační léčbě. 1. vydání. Praha : Forsapi - Nutrilitera, 2008. 58 s. ISBN 978-80-903820-1-5. KOLÁŘ, Jiří, et al. Kardiologie pro sestry intenzivní péče. 4. vydání. Praha : Galén, 2009. 480 s. ISBN 978-80-7262-604-5. KŘIVOHLAVÝ, Jaro, et al. Psychologie nemoci. 1. vydání. Praha : Grada, 2002. 198 s. ISBN 80-247-0179-0. KŘIVOHLAVÝ, Jaro, et al. Psychologie zdraví. 3. vydání. Praha : Portál, 2009. 279 s. ISBN 978-80-7367-568-4. LINHART, Aleš; PALEČEK, Tomáš; ASCHERMANN, Michael. Echokardiografie pro praxi. 1. vydání. Praha : Galén, 2002. 238 s. ISBN 80-7262-290-4.

MUNZAROVÁ, Marta. Zdravotnická etika od A do Z. 1. vydání. Praha : Grada, 2005. 156 s. ISBN 80-247-1024-2. NEUŢIL, Petr; REDDY, Vivek; MRÁZ, Tomáš, et al. Katetrizační uzávěr ouška levé síně (PLAATO) u nemocných s fibrilací síní a vysokým rizikem tromboembolických komplikací. Cor et Vasa. 2005, 47, 7-8, s. 289-292. ISSN 0010-8650. NIEDERLE, Petr; HÁJEK, Vladimír. Zásady správné výživy a životosprávy jako prevence kardiovaskulárních onemocnění. 1. vydání. Praha : Triton, 1999. 19 s. ISBN 80-7254-033-5.

68

OSTERBERG, Lars; BLASCHKE, Terrence. Adherence to Medication. New England Journal of Medicine. 2005, 353, 5, s. 487-497. ISSN 0028-4793. PAYNE, Jan, et al. Kvalita života a zdraví. 1. vydání. Praha : Triton, 2005. 629 s. ISBN 80-7254-657-0. SLOVÁČEK, Ladislav; SLOVÁČKOVÁ, Brigita; JEBAVÝ, Ladislav et al. Kvalita ţivota nemocných – jeden z důleţitých parametrů komplexního hodnocení léčby. Vojenské zdravotnické listy. 2004, 73, 1, s. 6-9. ISSN 0372-7025. STRAKA, Zbyněk; BUDERA, Petr; OSMANČÍK, Pavel, et al. Endoskopická operace MAZE: minimálně invazivní technika chirurgické léčby izolované fi brilace síní. Cor et Vasa. 2010, 52, Supplementum 1, s. 66-69. ISSN 0010-8650. ŠPINAR, Jindřich; VÍTOVEC, Jiří a kolektiv. Jak dobře žít s nemocným srdcem. 1 vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 256 s. ISBN 978-80-247-1822- 4. ŠPINAR, Jindřich, et al. Propedeutika a vyšetřovací metody vnitřních nemocí. 1. vydání. Praha : Grada, 2008. 255 s. ISBN 978-80-247-1749-4. TÁBORSKÝ, Miloš; NEUŢIL, Petr . Současné alternativy antikoagulační léčby u nemocných s fibrilací síní. Cor et Vasa. 2008, 50, 12, s. 465-469. ISSN 0010-8650. TRACHTOVÁ, Eva a kolektiv. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2006. 186 s. ISBN 80-7013-324-4.

The Criteria Committee of the New York Heart Association. Nomenclature and Criteria for Diagnosis of Diseases of the Heart and Great Vessels. Boston : Little, Brown & Co, 1994. 378 s. ISBN 71-0052. VÍTOVEC, Jiří; ŠPINAR, Jindřich. Farmakoterapie kardiovaskulárních onemocnění. 1. vydání. Praha : Grada, 2000. 252 s. ISBN 80-7169-552-1.

69

SEZNAM ZKRATEK

AV

- atrioventrikulární

EKG - elektrokardiografie INR

- International normalised ratio – poměr protrombinového času plazmy konkrétního pacienta a mezinárodní tzv. standardní plazmy (norma 0,8 – 1,2)

J

- Joul (jednotka energie)

NYHA – New York Heart Association RTG - rentgen SA

- sinoatriální

TK

- tlak krve

TT

- tělesná teplota

WHO - World Health Organisation (Světová zdravotnická organizace)

70

SEZNAM TABULEK

Tab. 1 - Pohlaví respondentů …..……...……………………………………... 30 Tab. 2 - Věk respondentů …………….……………………………………… 31 Tab. 3 - Vzdělání respondentů …..…………………………………………… 32 Tab. 4 - Zaměstnání respondentů ….………………………………………… 33 Tab. 5 - Rodinný stav respondentů …..………………………………………. 34 Tab. 6 - Délka léčby fibrilace síní ..………………………………………….. 35 Tab. 7 - Způsob informovanosti o léčebném postupu …..…………………… 36 Tab. 8 - Názor respondentů na dostatečnost podaných informací …...………. 37 Tab. 9 - Subjektivní hodnocení dušnosti respondenty …..…………………… 38 Tab. 10 - Nejčastější pohybová aktivita respondentů …..……………………... 39 Tab. 11 - Nutnost omezení pohybové aktivity z důvodu onemocnění …..……. 40 Tab. 12 - Výskyt únavy u respondentů …..……………………………………. 41 Tab. 13 - Výskyt stresových situací .…………………………………………. 42 Tab. 14 - Pravidelné uţívání léků ………………………………………...…… 43 Tab. 15 - Neţádoucí účinky léčby …………………………………………….. 44 Tab. 16 - Léčba warfarinem ….……………………………………………….. 45 Tab. 17 - Informovanost o dietních opatřeních při léčbě warfarinem ……..….. 46 Tab. 18 - Konzumace listové zeleniny u pacientů uţívajících warfarin …..…... 47 Tab. 19 - Změna stravovacích návyků u pacientů uţívajících warfarin ..……... 48 Tab. 20 - Implantovaný kardiostimulátor …..…………………………………. 49 Tab. 21 - Subjektivní pocit po implantaci kardiostimulátoru …..……………... 50 Tab. 22 - Omezení v oblasti zaměstnání ..……………………………………... 51 Tab. 23 - Omezení v oblasti stravování …..…………...………………………. 52 Tab. 24 - Omezení v oblasti sportovní aktivity ...……………………………… 53 Tab. 25 - Omezení v sexuální oblasti ……..…………………………………... 54 Tab. 26 - Omezení ve volnočasových aktivitách …..………………………….. 55 Tab. 27 - Hodnocení kvality ţivota respondenty ...……………………………. 56

71

SEZNAM GRAFŮ

Graf 1 - Pohlaví respondentů …..……………………………………………... 30 Graf 2 - Věk respondentů ….………………………………………………… 31 Graf 3 - Vzdělání respondentů ………………………………………………... 32 Graf 4 - Zaměstnání respondentů ….………………………………………… 33 Graf 5 - Rodinný stav respondentů …...………………………………………. 34 Graf 6 - Délka léčby fibrilace síní ..………………………………………….. 35 Graf 7 - Způsob informovanosti o léčebném postupu ……...………………… 36 Graf 8 - Názor respondentů na dostatečnost podaných informací ……………. 37 Graf 9 - Subjektivní hodnocení dušnosti respondenty ……………………….. 38 Graf 10 - Nejčastější pohybová aktivita respondentů ...……………………...... 39 Graf 11 - Nutnost omezení pohybové aktivity z důvodu onemocnění …..……. 40 Graf 12 - Výskyt únavy u respondentů …..……………………………………. 41 Graf 13 - Výskyt stresových situací ….………………………………………. 42 Graf 14 - Pravidelné uţívání léků ..……………………………………………. 43 Graf 15 - Neţádoucí účinky léčby ..…………………………………………… 44 Graf 16 - Léčba warfarinem ….……………………………………………….. 45 Graf 17 - Informovanost o dietních opatřeních při léčbě warfarinem …..…….. 46 Graf 18 - Konzumace listové zeleniny u pacientů uţívajících warfarin ……..... 47 Graf 19 - Změna stravovacích návyků u pacientů uţívajících warfarin …...…... 48 Graf 20 - Implantovaný kardiostimulátor ………..……………………………. 49 Graf 21 - Subjektivní pocit po implantaci kardiostimulátoru ……..…………... 50 Graf 22 - Omezení v oblasti zaměstnání ….…………………………………... 51 Graf 23 - Omezení v oblasti stravování ..……………...………………………. 52 Graf 24 - Omezení v oblasti sportovní aktivity ...……………………………… 53 Graf 25 - Omezení v sexuální oblasti …..……………………………………... 54 Graf 26 - Omezení ve volnočasových aktivitách ..…………………………….. 55 Graf 27 - Hodnocení kvality ţivota respondenty …...…………………………. 56

72

SEZNAM OBRÁZKŮ A PŘÍLOH

Obr. č. 1 - EKG obraz fibrilace síní s eufekvenční odpovědí komor ……...……. 20 Příloha č. 1 - Dotazník …...………………………………………………………… 74 Příloha č. 2 - Souhlas s provedením dotazníkového šetření ….…………………..... 78

73

Příloha č. 1

DOTAZNÍK Váţený pane/ paní, jmenuji se Hana Tomášková a jsem studentkou 3. ročníku oboru Všeobecná sestra na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Dovolte mi, abych Vás poţádala o vyplnění dotazníku, který bude slouţit jako podklad pro vypracování mojí bakalářské práce na téma Kvalita ţivota pacientů s fibrilací síní. Tento dotazník je anonymní. Pokud nebude uvedeno jinak, označte, prosím, vţdy jen jednu odpověď. Děkuji vám za vaši ochotu a čas věnovaný tomuto dotazníku. Hana Tomášková

1) Pohlaví □ muţ □ ţena 2) Uveďte Váš věk: ……………. 3) Nejvyšší dosaţené vzdělání □ základní □ středoškolské s výučním listem □ středoškolské s maturitou □ vyšší odborné □ vysokoškolské 4) Zaměstnání □ student □ pracující □ nezaměstnaný □ starobní důchodce □ invalidní důchodce □ pracující důchodce □ jiné, uveďte:

74

5) Rodinný stav □ svobodný(á) □ ţenatý, vdaná □ rozvedený-á □ vdovec, vdova 6) Jak dlouho se léčíte s fibrilací síní? Uveďte: ……………………. 7) Jakým způsobem vám byly poskytnuty informace o dodrţování správného léčebného postupu? □ ústně □ písemně (informační leták) □ ústně i písemně (informační leták) □ ţádné informace mně nebyly předány □ jiným způsobem, uveďte: 8) Povaţujete informace v souvislosti s Vaším onemocněním za dostatečné? □ ano □ spíše ano □ spíše ne □ ne 9) Při kterých činnostech pociťujete větší dušnost? □ dušnost nepociťuji □ při velké tělesné námaze (chůze do schodů, běh) □ při malé tělesné námaze (běţné denní činnosti) □ v klidu 10) Jaký druh pohybové aktivity nejčastěji vykonáváte? □ chůze (procházky) □ běh □ jízda na kole □ plavání □ jiné: ……………………………. 11) Musel(a) jste některé pohybové aktivity kvůli onemocnění omezit? □ ano, uveďte které: □ ne

75

12) Pociťujete únavu? □ denně □ 2-3x týdně □ velmi ojediněle □ únavu nepociťuji 13) Kde nejčastěji proţíváte stresové situace? □ doma □ v zaměstnání □ při vykonávání zájmové činnosti □ stresové situace neproţívám 14) Uţíváte pravidelně léky? □ ano □ ne □ občas zapomenu 15) Trpíte některým z neţádoucích účinků léčby? Můţete označit více moţností. □ krvácivé projevy □ nevolnost, zvracení □ hubnutí □ závratě □ bušení srdce □ jiné: □ ţádné neţádoucí účinky nepociťuji 16) Jste léčeni Warfarinem? □ ano □ ne 17) Pokud uţíváte warfarin, byl(a) jste poučen(a) o dietních opatřeních při Vašem onemocnění? Jakou formou? □ ano-ústně □ ano-písemně, např. formou letáků □ ano-ústně i písemně □ nebyl(a) jsem poučen(a) □ jiné

76

18) Pokud uţíváte warfarin, jak často máte ve svém jídelníčku listovou zeleninu? □ denně □ 2-3x týdně □ 1x týdně □ listovou zeleninu nekonzumuji, uveďte důvod: …………………. 19) Pokud uţíváte warfarin, musel(a) jste kvůli léčbě změnit své stravovací návyky? □ ano □ ne □ částečně 20) Máte implantovaný kardiostimulátor? □ ano □ ne 21) Pokud máte kardiostimulátor, cítíte se nyní lépe neţ před implantací? □ ano, daří se mně lépe □ daří se mně pořád stejně □ ne, můj zdravotní stav se zhoršil 22) V kterých oblastech vás nemoc omezila? Odpověď vyjádřete kříţkem v patřičném poli tabulky. Nemoc mě omezila

Vůbec

Lehce

V zaměstnání Ve stravování Při sportovní aktivitě V sexuální oblasti Ve volnočasových aktivitách 23) Jak hodnotíte kvalitu svého ţivota? □ výborná □ velmi dobrá □ dobrá □ spíše špatná □ špatná

77

Středně

Těţce

Velmi těţce

Příloha č. 2

78